(pokračuje Patrik Nacher)

2.
Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 175/2025 Sb., o poskytování některých opatření v podpoře bydlení (zákon o podpoře bydlení)
/sněmovní tisk 82/ – třetí čtení

Prosím, aby u stolku zpravodajů zaujala (místo) za navrhovatele ministryně pro místní rozvoj Zuzana Mrázová a zpravodajka garančního výboru Eva Fialová. Pozměňovací návrhy jsou uvedeny ve sněmovním tisku 82/2, který vám byl doručen 16. dubna. Usnesení garančního výboru bylo doručeno jako sněmovní tisk 82/3.

V této chvíli mám zde čtyři přednostní práva. Já vám řeknu pořadí. Jako první vystoupí Taťána Malá, poté Marian Jurečka, Zdeněk Hřib a Olga Richterová. Taťána Malá se toho vzdává. Takže Marian Jurečka. Také ne. Takže Zdeněk Hřib s přednostním právem. Pardon, ještě nejste zapnutý, ale malinký moment. Ještě vydržte.

Tak byl tady nějaký zmatek s přihlášením s přednostním právem. Já opravdu, jak otevřu ten materiál, tak buď tam ty přihlášky jsou, nebo tam nejsou. Já si je nemůžu vymyslet. Pane předsedo, máte s přednostním právem. Připraví se Olga Richterová.

 

Poslanec Zdeněk Hřib: Děkuji. Dobrý den. To, čeho jsme tady svědky, to je naprosto neuvěřitelný legislativní chaos. Vzhledem k tomu, jakým způsobem k tomu vláda přistupuje a jak chce zlikvidovat naše dostupné bydlení v tomto státě, tak já musím říct, že bych hned rád, hned na začátek, navrhnul procedurální hlasování o tom, že odložíme, přerušíme to projednávání a vrátíme se k němu znovu za rok. Poprosím, abychom dali hlasovat o tomto procedurálním návrhu. Hned.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Omlouvám se, já jsem vás neslyšel, protože tady pan předseda ODS chtěl přednostní právo. Doufám, že to potvrdí. Já skutečně nemám dvě hlavy. Takže jestli můžete zopakovat ten procedurální návrh.

 

Poslanec Zdeněk Hřib: Procedurální návrh na přerušení projednávání tohoto bodu s tím, že se k tomu vrátíme znovu za rok. Hlasovat prosím ihned bez toho zdržování jako minule.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Za rok. Procedurální návrh. Můžou se přihlásit jenom poslanci s alternativním procedurálním návrhem.

Paní poslankyně.

 

Poslankyně Zuzana Ožanová: Děkuji. Vážený pane předsedající, já navrhuji přerušit toto jednání do 9.20. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Do 9.20. Ano, paní poslankyně.

 

Poslankyně Lucie Šafránková: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Já dávám též protinávrh na přerušení do 9.14.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Do 9.14. Ano, paní poslankyně.

 

Poslankyně Jana Murová: Já navrhuju přerušení tohoto jednání do 9.59 tohoto roku.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Do 9.59?

 

Poslankyně Jana Murová: Devět a 59 minut. (Pobavení v sále.)

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Do 9.59 dnes. Dobře. Tak v této chvíli já vás odhlásím, přihlaste se svými identifikačními kartami.

 

A nechám tedy hlasovat o těch návrzích v opačném pořadí. To znamená, paní poslankyně Murová navrhla to přerušit do 9.59 dnes.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Ať zvedne ruku a stiskne tlačítko. Kdo je proti?

Hlasování číslo 46, přihlášeno 106, pro 32, proti 65. Návrh nebyl přijat.

 

Paní poslankyně Šafránková navrhla přerušit do 9.15.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Ať zvedne ruku a stiskne tlačítko. Kdo je proti?

Hlasování číslo 47, přihlášeno 108, pro 34, proti 66. Návrh také nebyl přijat.

 

Paní poslankyně Ožanová navrhla přerušit do 9.20, jestli jsem si dobře napsal.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Ať zvedne ruku a stiskne tlačítko. Kdo je proti?

Hlasování číslo 48, přihlášeno 109, pro 39, proti 62. Návrh nebyl přijat.

 

A původní návrh Zdeňka Hřiba, abychom to přerušili na rok nebo za rok? Na rok.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Ať zvedne ruku a stiskne tlačítko. Kdo je proti?

Hlasování číslo 49, přihlášeno 110, pro 29, proti 71. Návrh nebyl přijat.

 

Můžeme pokračovat v rozpravě. V této chvíli s přednostním právem Olga Richterová a připraví se Martin Kupka. Já se omlouvám, jste v nějakém pořadí. Tak Olga Richterová, pak je Martin Kupka. Pak tady za mnou chodíte extra, já pak neslyším toho, kdo mluví. Takže Olga Richterová je na řadě. Olga Richterová to stahuje, tak je Martin Kupka. Martin Kupka to stahuje. V tom případě s přednostním právem tady nemám nikoho v této chvíli. (Smích v sále.)

Já se omlouvám, kolegové. Trochu z toho teďka děláte šaškárnu, tady jsou nějaké písemné, vy mi sem pak chodíte říkat ta přednostní práva, pak je stahujete, pak se budete rozčilovat. Takže Zdeněk Hřib má přednostní právo. Dobře.

 

Poslanec Zdeněk Hřib: Já děkuji, pane místopředsedo. Nejsem si úplně jistý, jestli já tady z toho dělám frašku, ale těch (nesrozumitelné). (Smích a pobavení v sále, zejména vpravo.) Také si nemyslím, že jsem snadno přehlédnutelný. Ale dobře.

Takže vážené poslankyně, vážení poslanci. Jak jsem již zmiňoval před chvílí, já musím konstatovat, že ta předložená vládní novela zákona o podpoře bydlení je v mnoha ohledech hazardem s budoucností našich občanů. A hrozí tedy spíše prohloubením té současné krize než jejím řešení. Piráti dlouhodobě varují, že vládní návrh postrádá odbornou diskusi a místo systémových nástrojů, jako je prevence ztráty bydlení nebo jasné garance pro majitele bytů, přináší jenom další chaos a oslabení veřejných zájmů. Takže je naprosto nepřijatelné... Pane předsedo, já myslím, že je naprosto nepřijatelné, aby tady byl takový hluk v sále.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Ano, já poprosím, aby se sál ztišil jak vlevo, tak vpravo. (Poslanec Králíček něco vykřikuje z pléna a jako mnoho dalších odchází ze sálu.) Tak já poprosím, já budu v tom případě, když to takhle, tak budu jmenovat, tak prosím okruh lidí kolem paní předsedkyně Šebelové, Jana Jakoba, Marka Bendy, pana kolegy Skopečka... Zdeněk Hřib si vyžádal klid, vy tam hlučíte a v levé straně je teďka v této chvíli klid. Děkuji. Prosím, respektujte klid a můžete vést tu debatu mimo ten sál. Pane předsedo, pokračujte.

 

Poslanec Zdeněk Hřib: A je naprosto nepřijatelné, že z legislativy má být dokonce vyškrtnuta definice dostupného bydlení. Tím ta vláda jasně dává najevo, že mladé rodiny a lidé s průměrnými příjmy pro ni nejsou prioritou. A místo toho, abychom využili komplexní řešení, které jsme připravili v minulých letech a které nabízelo reálnou pomoc pro více než milion obyvatel ohrožených bytovou nouzí, tak dostáváme do rukou jakousi okleštěnou verzi, která naprosto ignoruje fakta, data i osvědčenou praxi.

Ta dostupnost bydlení v České republice se stala jedním z našich nejpalčivějších problémů. Je to záležitost, která omezuje náš ekonomický růst. Je to doslova tikající bomba pro celou naši společnost. Dopadá to na všechny, ne jen na ty nejchudší, ale dnes už bohužel také na střední třídu. Dopadá to na rodiny, dopadá to na mladé lidi, ale dopadá to také na seniory, kteří se dnes bojí, že jim bude zvýšený nájem.

A pokud nezačneme jednat rázně a hlavně systémově, tak ty následky budou pro naši zemi naprosto devastující. My v současné době čelíme realitě, kdy Češi musí na průměrný byt šetřit nejdéle, nejdéle v celé Evropě, konkrétně celých 15 let. A to jenom tedy platí za předpokladu, že by skutečně si lidé odkládali úplně každou korunu. To znamená, že by vlastně nemohli nic utrácet ani za jídlo. Nekoupíte si ani rohlík na snídani, nevyrazíte do restaurace na večeři, nepošlete děti na kroužky, nekoupíte jim hračky, nekoupíte dárek rodičům nebo prarodičům. A samozřejmě na nějakou dovolenou, ani nemusí být tak exotická, jako má v oblibě paní ministryně Mrázová, nebo třeba nové auto, na to můžete rovnou zapomenout.

Takže kdybychom to přepočítali aspoň trochu realističtějším scénářem, tak průměrný Čech, kdyby si ušetřil na bydlení řekněme třetinu toho, co vydělává, tak na ten svůj průměrný byt bude vydělávat 45 let. Takže v pětadvaceti začnete, v sedmdesáti je to doma. 70 metrů čtverečních průměrného bytu.

Ty ceny nemovitostí u nás rostou raketovým tempem, zhruba o nějakých 13 procent ročně. To je prosím pěkně třikrát rychleji než rostou mzdy. A tenhle stav je skutečně naprosto neudržitelný, protože za posledních 10 let se průměrná nabídková cena za metr čtvereční zvýšila o 246 procent, 246 procent. To znamená, že to stojí zhruba třiapůlkrát tolik, co to stálo dříve. Zatímco průměrná mzda vzrostla o 86 procent, tedy nevzrostla ani na dvojnásobek.

A ty nabídkové ceny bytů stále rostou. Na začátku roku 2026 vidíme meziroční nárůst o 12,9 procenta. A v roce 2025 se sice postavilo rekordních 33 600 bytů, jenomže k zastavení té krize potřebujeme více, minimálně nějakých čtyřicet tisíc ročně, možná i více. Samozřejmě to není jediné opatření, co potřebujeme.

My jsme viděli v Praze, kdy v roce 2021, to jsem měl tu čest stát v čele našeho hlavního města, tak by bylo povoleno téměř deset tisíc nových bytů, konkrétně nějakých 9 700, devět a půl tisíce. A tehdy se říkalo, že 10 000 bytů je ta hranice, to magické číslo, které, když se tady v Praze začne stavět, tak že tam dojde k tomu zlomu, že to je ten tipping point, kdy tedy začnou byty zlevňovat. Tak dosáhli jsme téměř této mety. Nicméně ten růst cen bytů chce nezpomalit, růst cen naopak se ještě zrychlil i z důvodu nějakých makroekonomických faktorů a podobně. To znamená, že je jasné, že to, kolik nových bytů se staví, není čistě empiricky jediný faktor, který ceny bydlení ovlivňuje. Každopádně to nic nemění na tom, že celý proces výstavby teď prostě drhne, trvá to neuvěřitelně dlouho a to prostě je problém. Zároveň ale zatímco ty rodiny nemají kde bydlet, tak v bytových domech zeje prázdnotou nějakých 200 000 bytů, které slouží jenom jako spekulativní investice. To není žádné číslo, které bych si tady vycucal z prstu. To jsou skutečně oficiální data dle studie MMR, která vycházejí ze sčítání domů a bytů tak, jak to provádí Český statistický úřad.

A pro nás Piráty je toto téma naprostou prioritou, absolutní prioritou, protože ta střecha nad hlavou, to je prostě základ. To je základní lidská potřeba, to není žádný luxus. A Piráti od začátku říkají jednu základní věc. Krize bydlení se nedá vyřešit jedním opatřením, jedním dotačním programem ani jedním kompromisním zákonem, prostě potřebujeme systémové řešení. Potřebujeme prevenci ztráty bydlení, potřebujeme rychlejší výstavbu. Potřebujeme, aby obce a města byly podpořeny ve své obecní výstavbě. Potřebujeme také podporu družstevního bydlení. Potřebujeme omezení spekulací a potřebujeme řešit také třeba zneužívání bytů pro to krátkodobé ubytování, což je v podstatě hotel načerno. A také potřebujeme moderní stát, který dokáže pomoci lidem dřív, než skončí v dluzích nebo na ubytovně.

A právě proto jsme připravili komplexní plán pro bydlení. To není žádná marketingová prezentace, není to ani žádný předvolební slogan. Jsou skutečně konkrétní legislativní, investiční a hlavně systémové kroky. A ta naše stanoviska, kroky i vize opíráme o data i praxi z municipalit. A představili jsme proto i konkrétní plán deset kroků pro řešení krize dostupnosti bydlení, která najdete na webu Bydlení.piráti.cz.

Možná ještě než se dostanu k těm konkrétním krokům, které navrhujeme zejména na celostátní úrovni pro řešení krize dostupnosti bydlení, tak bych tady shrnul podrobný přehled našich dosavadních kroků, úspěchů a konkrétních opatření. Chápu, že někteří z vás jsou trochu alergičtí, když tady používám příklady z hlavního města, nicméně přece jenom je to naše největší samospráva. Ale dnes nebudete zklamaní ani vy, kteří přece jenom netrpíte úplným pragocentrismem, protože s těmi konkrétními příklady zabrousím i do jiných luhů a hájů naší země.

Prvním zásadním milníkem je masivní podpora výstavby dostupného nájemního bydlení a rozvoj obecních bytových fondů. Takže v minulých letech jsme na komunální úrovni – a ano, i v hlavním městě Praze, ale i v dalších obcích – zásadně změnili přístup k městskému majetku. My jsme ukázali, že municipality nemusí jenom tak pasivně přihlížet, jak ceny nemovitostí raketově rostou, jak to dopadá na střední třídu. Jak důležité profese, jako jsou třeba zdravotní sestry, učitelé, hasiči, kteří jsou nezbytní pro provoz veřejných služeb, nemají kde bydlet a kvůli tomu není možné je sehnat pro zajištění služeb pro veřejnost.

Nám se podařilo nastartovat procesy, které vedly k výstavbě anebo k přípravě více než pěti tisíc nových městských a obecních bytů s garantovaným levnějším nájmem. To byl ten program, který odstartoval Ivan Bartoš na Ministerstvu pro místní rozvoj a také pro něj vyjednal evropské peníze a také výjimku, kterou jsme získali jako třetí stát Evropské unie.

Ta výjimka spočívá v tom, že ty peníze z Evropské unie se mohou užívat nejenom na výstavbu nějakého sociálního bydlení, ale je to také o tom, že se mohou využívat pro střední třídu. To znamená mohou se využívat také pro stavbu dostupného nájemního bydlení, což je ten zásadní rozdíl, který je samozřejmě motivován tím, že teď ta krize dostupnosti bydlení skutečně už dopadá i na střední třídu.

Takže my jsme tedy nastartovali ty procesy na úrovni Ministerstva pro místní rozvoj. Teď dorazila paní ministryně Mrázová, která tedy se chystá využít ten připravený mechanismus, využít toho existujícího zásobníku těch projektů, které díky tomuto programu Ivana Bartoše si ty obce připravily. To by bylo asi fajn tak lehce zkopírovat ten postup Ivana Bartoše. Trochu problém je v tom, že to kopíruje blbě, protože ty obce mají připravené ty projekty teď a paní ministryně Mrázová si toho asi nevšimla, protože když staví, tak staví načerno. Ale normální stavebníci teď čelí zdražování stavebních materiálů. To znamená, když obce nepostaví ty projekty teď, když je začnou stavět příští rok, kdy jim teprve paní ministryně ty peníze chce dát, tak to znamená, že ty byty budou co? Že ty byty budou, paní ministryně, dražší, budou dražší. To znamená, že jich bude co za stejné peníze? Že jich bude méně za stejné peníze. To znamená – já vůbec nechápu, proč tedy, když už vám konečně došlo, že ta správná cesta, paní ministryně, je využívat ten program, který připravil Ivan Bartoš, takže ty peníze tam nedáte hned. Hned letos, protože ty projekty jsou připravené. Proč chcete čekat až obcím ta stavební povolení vyprší, až se stavební materiály zdraží? Až zahřmí? Nevím, není na co čekat, krizi dostupnosti bydlení je nutné řešit teď hned okamžitě.

V Praze jsme založili také Pražskou developerskou společnost, která systematicky sceluje městské pozemky a připravuje to území pro projekty pro dostupné bydlení, třeba právě pro ty profese klíčové pro chod města, jak jsem zmiňoval. To jsou třeba učitelé, jsou to třeba zdravotní sestry, policisté, městští strážníci samozřejmě, ale také jsou to byty pro mladé rodiny anebo třeba (pro) seniory.

No a současně jsme také v Praze stopnuli to bezhlavé rozprodávání bytového fondu a snažíme se zastavit i tu privatizaci.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Pardon, tady je zase trochu hluk, tak poprosím... Děkuji.

 

Poslanec Zdeněk Hřib: Děkuji. To rozprodávání a privatizaci také těch bytů na městských částech jsme se snažili zastavit také, byť tam to bývá v Praze v pravomoci těch konkrétních městských částí, ale je zcela zjevné, že to oslabování bytového fondu v době, kdy říkáme, že by toho dostupného bydlení mělo být více, nedává žádný smysl. Tak jako se například za ANO pokračovalo v těch privatizacích, až jsme se dostali někam na ta mizivá tři nebo čtyři procenta toho bytového fondu v držení města. Tak to je přesně opačný postup než to, co dělají všechny civilizované země ve svých metropolích. Podívejte se třeba na Vídeň. To oslabování veřejného fondu je prostě v době krize dostupnosti bydlení zjevným hazardem s budoucností, s  budoucností země, s budoucností mladých, s budoucností rodin. A to je ten problém.

Takže v pražské developerské společnosti se podařilo připravit nějakých 8000 bytů tímhle způsobem. A to budou ty byty, které obohatí ten náš městský bytový fond. Část z nich samozřejmě byla podmíněna metropolitním plánem. Ten jsme schválili včera na zastupitelstvu hlavního města, platit to bude od září, takže díky tomu tady skutečně se odemknou nějaká místa pro tu městskou bytovou výstavbu, protože vidíme z těch zahraničních příkladů, že bez té městské bytové výstavby to prostě nejde. Bez toho to prostě nejde, protože kdybychom dělali čistě pouze jen a jedině ty změny třeba v územním plánování, schvalovali ten metropolitní plán, tak to neřešíme dostupné bydlení. Řešíme bydlení, ale ne dostupné bydlení. A to je ten zásadní, byť to může znít jenom jako velice malý, ale přesto zásadní rozdíl, protože nám nejde o to, aby tady vznikaly další domy, které se tváří jako bytové, ale ve skutečnosti jsou to takové nelegální hotely, které představují konkurenci načerno těm skutečným hotelům, které musí plnit náročné hygienické a požární předpoklady, nebo aby vznikaly takové jako investiční zlaté cihly v tom veřejném prostoru, ke kterým město musí dotáhnout chodník, postavit tam veřejné osvětlení, postavit k tomu třeba služebnu Městské policie, stanici záchranné služby, kanalizaci, navýšit odpovídajícím způsobem kapacitu čističky, dotáhnout tam koleje MHD nebo troleje trolejbusu, postavit tam ty zastávky včetně samozřejmě těch označníků nebo těch panelů s odjezdovými časy, které jsme tedy výrazně zlevnili, ale přece jenom to nestojí malý peníze. Potom samozřejmě městský mobiliář, který v tom městě musí být na tom odpovídajícím prostoru. To máte ty koše, ty stojany na kola, hodiny třeba ve veřejném prostoru, pítka, mlžítka, stojany na ty pytlíky pro psy na ta hovínka, že jo.

To je všechno infrastruktura, kterou musíte v tom městě zajistit pro to, aby to fungovalo. A ta infrastruktura jako stojí nějaké peníze, ne malé peníze. A v momentě, kdy ten náš RUD, rozpočtové určení daní, je jaksi postaveno na tom, že v těch bytech se bydlí, že se tam zaregistruje někdo, kdo potom následně tedy přináší té obci nějaké peníze přes ten headcount, protože u nás to prostě jede v tom režimu, že dostáváte v obci ty peníze za počet těch registrovaných obyvatel, tak v momentě, kdy ten byt neslouží k bydlení, nikdo v něm nebydlí, tak se logicky tam ani nikdo neregistruje, tím pádem ta obec ty peníze nedostane, tak není z čeho zaplatit ty enormní investiční náklady, které má veřejná správa s tím, aby to město okolo toho bytového domu nějak postavilo. A to nemluvím jenom o těch investičních nákladech. Já mluvím i o těch provozních nákladech, protože samozřejmě to není jenom o těch investicích, které já jsem tady vyjmenoval. To je také o tom, že ta infrastruktura má nějaké provozní náklady potom. To znamená v těch školách musí být nějací učitelé, učitelky, kuchařky, školníci, uklízečky, uklízeči samozřejmě a další, v těch stanicích záchranné služby tam samozřejmě musíte mít záchranáře, lékaře, co jezdí v Praze teda v těch samostatných autech. Ta samozřejmě taky něco stojí na provoz, to máte benzín nebo naftu, teď nevím, ty sanitky jsou asi na naftu, ale to je jedno. To taky zdražuje, že jo. Potom máte výměny oleje, pojištění, parkování, to je taky drahé. Potom máte samozřejmě hasiče, potom máte městskou hromadnou dopravu, tam máte řidiče. A potom samozřejmě jsou tam další provozní náklady systému městské hromadné dopravy. Opět nafta zdražuje. Ale i ty trolejbusy, tramvaje, metro, to nejezdí jako zdarma. Prostě stojí elektřinu, ta taky zdražuje. I ty pytlíky na ty psí exkrementy musíte někde koupit. Takže to má všechno nějaké provozní náklady. Z čeho to zaplatíte v tom našem systému RUD? Z čeho zaplatíte? No zaplatíte to z toho, že se tam někdo přistěhuje. Když se tam nikdo nepřistěhuje, tak nemáte z čeho to zaplatit. Ten byznyscase, kdybych to tak jako měl nazvat, té veřejné správy, který je na tomhle založený, tím prostě padá, padá, nedává to vůbec žádný smysl pro to město vlastně podporovat tu výstavbu. Žádný smysl. Toto je, jako kdybyste proaktivně pracovali na tom, abyste vytvořili dluh. To přece žádný rozumný dpovědný hospodář nemůže připustit, abyste pracovali tak, že vlastně budete prohlubovat ztrátu. To Nedává žádný smysl a to je velký problém, protože ty obce potom pochopitelně se podle toho staví k té výstavbě jako takové, protože výstavba, která nepřináší nic těm stávajícím obyvatelům a ještě navíc vytváří investiční a provozní náklady pro tu obec, tak prostě ekonomicky nedává smysl, což je velký problém té záležitosti. I na toto máme nějaké řešení, které já budu za chvilku zmiňovat.

Nicméně abych se vrátil k těm historickým úspěchům. Takže dalším klíčovým bodem naší práce je reforma stavebního práva, odstraňování byrokracie a taky třeba spuštění toho Portálu stavebníka, který teď stále vesele běží. Když klikáte do Portálu stavebníka, klikáte do toho, co se připravilo za Ivana Bartoše. Vyřizuje to 20 000 on-line žádostí měsíčně a pozor, i vy, se zdá, že jste si ten systém hodně oblíbili, protože jste se nechali slyšet, že tu digitalizaci teď řešit nebudete, že to funguje.

K tomu se dostanete až za tři roky. Takže asi všechno, všechno je v pohodě. Ten systém ostatně skutečně odstraňuje tu nutnost obíhat desítky úřadů s těmi papírovými složkami, digitalizuje stavební deníky, přináší transparentnost do celého toho schvalovacího procesu, takže každý stavebník od jednotlivce po velkého investora má nyní možnost sledovat stav svého řízení on-line, což dramaticky snižuje prostor pro korupci a úřední průtahy.

A když se podíváte také na ten proces, jakým Ivan Bartoš prosadil tu tehdejší novelu stavebního zákona, tak tam si určitě všimnete nějakých rozdílů oproti tomu vašemu bastlení. Protože přece jenom to byla novela, která byla připravená řádným způsobem ve spolupráci s odborníky. Byla to novela, která byla řádně projednaná v tom mezirezortním připomínkovém řízení. Standardním způsobem se dostala přes usnesení vlády sem do Sněmovny, kde následoval zcela standardní proces. Samozřejmě se objevila celá řada pozměňovacích návrhů a podobně, ale v konečném důsledku ten proces nakonec doběhnul a hlasovali jste pro to i vy. I zástupci hnutí ANO podpořili ten stavební zákon.

Což pro mě osobně tehdy bylo vlastně překvapením, protože vy jste vlastně tehdy touhletou novelou zrušili to, co tady vyrobila Klára Dostálová, tedy jako to, že jste to chtěli zrušit, vlastně nepřekvapuje, protože to byl strašný paskvil, nedávalo to žádný smysl, bylo by to strašně drahé, ale vlastně překvapilo, že jste to takhle tak jako na placato přiznali, že jste vlastně skutečně hlasovali pro zrušení té věci, co tady zbastlila Klára Dostálová. Takže nějakých více než 160 poslanců tady napříč politickým spektrem to podpořilo, nikdo nebyl proti, jestli si správně pamatuju, pár lidí tady asi nestihlo ten čudlík zmáčknout, ale bylo to skutečně velké souznění, harmonie duší, kdy vy jste tedy s radostí sklidili tu práci Kláry Dostálové ze stolu. To chápu.

Ale tohle je jako v přímém rozporu s tím, co tady předvádíte teď vy při reformě toho stavebního práva, protože vy jdete prakticky v každém jako aspektu toho legislativního procesu úplně špatnou cestou. Místo toho, abyste udělali normální standardní proces, tak sem přitáhnete něco, co neprošlo ani legislativní radou vlády, neprošlo to vlastně ani vládou, žádným mezirezortním připomínkovým procesem. Tomu samozřejmě je nutné se vyhnout, protože ono to vychází z toho nesmyslu, co dělala Klára Dostálová. Takže kvůli tomu pochopitelně potřebujete, abyste tam nedostali ty připomínky, které tehdy dostávala Klára Dostálová, že je to nesmysl, že je to drahé, že ta transformace vlastně bude zásadním problémem, že to ve skutečnosti to řízení zpomalí nebo úplně zlikviduje, že odejdou lidi z těch úřadů, že se vám je nepodaří přetáhnout do toho státního molochu a tak dále.

Tak tohleto samozřejmě, abyste se tomuhle vyhnuli, tak tohleto jste prostě obešli. To je jedna věc. Potom teda vlastně sami jste zjistili poté, co jste to sem donesli, že je to nesmysl. Takže ještě předtím, než se to mohlo začít reálně projednávat, tak jste tam plácli ten komplexní pozměňovací návrh. Tím jste přemazali ty pozměňováky, který tam už v dobré víře všichni ostatní naskládali, aby vám aspoň trochu pomohli ten paskvil zlepšit. A teď se jede vlastně nanovo. Takže my tady budeme za chvilku projednávat pozměňováky k pozměňováku, což asi je jasné, že to nesvědčí úplně o dobré praxi ani o tom, že v tom máte nějaký pořádek. Takže to je ten zásadní rozdíl, jak fungujete vy versus jak by to fungovat mělo.

Každopádně abychom se vrátili k tomu seznamu, jak jsem zmiňoval, co už teda bylo odpracováno. Tak třetím bodem je legislativní zavedení a příprava takzvaných oblastí zrychlené výstavby. To je věc, kdy na té parlamentní úrovni my jsme představili a rozpracovali ten koncept těch takzvaných akceleračních zón nebo zón zrychlené výstavby. Ty zóny umožňují v místech, kde je to urbanisticky vhodné a kde existuje shoda s rozvojem území, stavět ty byty s minimální administrativní zátěží a s automatickým právem stavby při dodržení základních parametrů. A tímto krokem odblokováváme ten zmrzlý trh v nejvíce zatížených aglomeracích a dáváme městům nástroj, jak okamžitě reagovat na deficit bytových kapacit, aniž by docházelo ke snižování urbanistické kvality nebo poškozování životního prostředí.

To je tedy záležitost, kdy my řešíme ten skutečně zásadní problém toho stavebnictví v České republice. To paradoxně není ta rychlost povolování. To je paní ministryně – kdybyste se tomu věnovala lépe, tak bych vám to nemusel vysvětlovat – to je záležitost, kdy vlastně ten zásadní problém naší legislativy je v územním řízení nikoliv v povolování. A trochu je to i o tom, že nám vlastně přes ty územní řízení dříve přetékala ta fáze územního plánování do té samotné povolovací fáze.

Jenomže ten základní problém našeho stavebnictví ve skutečnosti nespočívá v nějakých technických problémech, paní ministryně. Ten problém spočívá ve společenské shodě na tom, kde se vlastně stavět má a kde se stavět nemá. A to je ten problém, že tahle společenská dohoda musí být učiněna a priori před tím, než ten investor podá žádost o povolení záměru. A to je ta zásadní věc a tato fáze je ta, co trvá nejdéle, protože ta často zahrnuje změny územního plánu.

A já chápu, že lidé, kteří se v tom příliš neorientují, tak potom vidí jenom tu délku toho stavebního řízení. Jenomže to je právě o tom, že v té délce stavebního řízení je i kus té fáze ve skutečnosti územního plánování, což je záležitost, která se v civilizovaných zemích řeší před tím, a proto se tam povoluje rychleji.

Takže ty zóny zrychlené výstavby řeší přesně tento problém. Řeší ho ve velkých městských aglomeracích úplně parádně a díky tomu se tahle místa, ty metropolitní oblasti mohou případně rozvíjet rychleji. Samozřejmě je to koncept, který je použitelný kdekoliv jinde. Ve Slavičíně, v Bílině, úplně kdekoliv. Nicméně ano, pochopitelně ve velkých městech je ten tlak nejvyšší a tam to bude pochopitelně mít nejvyšší efekt.

Tou čtvrtou oblastí, kde jsme dosáhli hmatatelných úspěchů, je tedy zajištění financování pro rozvoj bydlení z evropských zdrojů. My si totiž uvědomujeme, paní ministryně, že často obce nemají prostě v těch svých rozpočtech dostatek volných prostředků na miliardové investice do bytových domů. A to je z toho důvodu, že, jak jsem zmiňoval, ty obce přece musí investovat do té infrastruktury, takže to máte ty chodníky, to máte ty silnice, to máte čističky, kanalizace, veřejné osvětlení, stanice městské policie, záchranku, tu tedy jenom v Praze, uznávám, v jiných krajích to hradí kraj fajn, dobře a stejně jsou to veřejný peníze.

Potom samozřejmě to je ta infrastruktura MHD, bez toho se v normálním městě nepohnete. Takže to máte ty zastávky, lavičky, označníky, koše, městský mobiliář i ty stojánky na ty sáčky s těmi psími exkrementy. No a ten starosta v té obci samozřejmě má připravené ty projekty na to, co tam bude tak jako dělat v nějakém horizontu, protože ta obec mu často padá na hlavu celá, že jo, protože tady máme významný investiční dluh. Takže on nemá nějakou vatu, kterou by mohl použít na řešení krize dostupnosti bydlení, která tady teda nějakou dobu jako kvasila, ale přece jenom je to zase ještě něco nového. To znamená, že ty obce, přestože můžou využít nějaký specializovaný program, který tady připravují ty banky, třeba Česká spořitelna má ten speciální program pro obce, ale žádná banka vám, paní ministryně, nepůjčí 100 procent. Nepůjčí vám 100 procent. Potřebujete mít vždycky nějaké vlastní peníze.

Takže v momentě, kdy vy si chcete půjčit jako obec, no, tak ta banka taky předpokládá, že do toho vložíte něco vlastního. Jenomže jak říkám, obce ty peníze nemají, protože to mají už alokované na jiné investiční projekty. Takže tady právě přichází ta naprostá nezbytnost toho, aby pomohl stát. A proto, když tedy Ivan Bartoš připravil ten program, tak to znamenalo, že tam je ten pákový efekt, prostě stát nalije nějaké peníze, malé peníze a díky tomu obce odbrzdí ty velké projekty, které mají tu celkovou hodnotu mnohem vyšší, vyšší a díky tomu se nalijí taky peníze do naší ekonomiky a roztočí se kola hospodářského růstu.

To znamená, že to má spoustu i dalších vedlejších efektů. A vy jste to zjistila už taky, proto jste tedy avizovala, že chcete poslat obcím ty peníze. Bohužel zatím je to jenom takový planý slib, který nemá žádné praktické dopady. Je to prostě takové jako plácnutí do vody. Předpokládám, že se tím trochu snažíte jako zakrýt ty svoje kauzy. Já bych vlastně s tím neměl ani takový jako problém, kdybyste vlastně vy svoji osobní kauzu hasila tím, že pomůžete těm obcím, jo? Jsem takový pragmatik přízemní, že vlastně bych neměl problém s tím, že vy se budete snažit vlastně udělat konečně něco smysluplného, ale problém, paní ministryně, je v tom, že vy to zase děláte blbě, zase to děláte blbě a děláte to blbě proto, protože ty peníze nepošlete hned, jo. Protože kdybyste skutečně něco smysluplného chtěla udělat, tak obce mají projekty připravené a dáte to do letošního rozpočtu.

Jenomže ne, vy to chcete jenom slíbit. Vlastně úplně nečekám, že ten slib splníte tedy, protože samozřejmě kde byste ty peníze vzali, když vaší základní prioritou na úrovni vlády je tady strkat peníze do kapes vašemu šéfíkovi, který vás drží na tom Ministerstvu pro místní rozvoj, protože přece jenom co je lepšího pro Andreje Babiše než ministryně, která je mu vděčná až za hrob, za svoji holou existenci, za to, že na tom ministerstvu může být, protože ji kryje v jejím střetu zájmů. A díky tomu tato ministryně se mu odvděčí tím, že samozřejmě bude zase krýt recipročně jeho střet zájmů bez ohledu na to, co nám tady píše Evropská komise, bez ohledu na to, že to nakonec zaplatí český daňový poplatník, bez ohledu na to, že to je vlastně nelegální.

Ten problém, abych se vrátil k tomu základu, je v tom, že obce nemají prostě peníze a vy místo toho, abyste jim tyto peníze poslali letos, tak jste upřednostnili to, že peníze dáte do rozpočtu Ministerstva zemědělství, přidáte tam nějakých více než 7 miliard na dotace pro velké agroholdingy a bývalý lobbista velkých agroholdingů pan Šebestyán, který tady postupuje tedy v rozporu s legislativou, tak ty peníze přeháže do kapes také vašemu šéfovi. Od toho tam ostatně je. Takže to je základní problém tady s těmi financemi na dostupné bydlení.

Takže my tedy si ale uvědomujeme, že obce mají tento problém, a proto jsme vyjednali historicky a zajistili ty masivní evropské prostředky, to znamená, ty evropské peníze namísto toho, aby plynuly do kapes vašeho šéfa, tak právě se mohly využít pro výstavbu toho dostupného nájemního bydlení a také případně na rekonstrukce stávajícího zanedbaného fondu nejenom pro účely sociálního bydlení – to je důležité – nejen pro účely sociálního bydlení, ale skutečně pro dostupné bydlení i pro střední třídu. Prostě levné nájemní bydlení. A představovali tak polštář, tyhle peníze, který těm obcím umožní stavět beze strachu z extrémního zadlužení.

Pátým bodem, který se už stihl odpracovat, byl rozvoj a stabilizace městské nájemní agentury. Takže v Praze jsme úspěšně otestovali a rozjeli pilotní projekt, který funguje jako most mezi těmi soukromými majiteli nemovitostí a lidmi v bytové nouzi. Dlužno poznamenat, uznávám, nebyl to první projekt v naší zemi tohoto typu, nebyl to rozhodně první projekt tohoto typu ani na světě. To asi všichni víme. My čerpáme z těch úspěšných zahraničních referencí, ale také z toho, jak dopadlo ověření tohoto konceptu u nás tady v České republice. V podstatě jde o to, že ta městská nájemní agentura si pronajme, respektive dostane svěřený byt od soukromníka, od majitele, kterému naopak garantuje ten včasný pravidelný nájem, garantuje tu správu toho bytu na jeho údržbu. No a město potom tyto byty dále pronajímá matkám samoživitelkám, třeba rodinám v tísni nebo třeba seniorům, kteří by na tom volném trhu s bydlení uspěli jenom stěží. Kvůli předsudkům třeba ta určitě nebude platit, je to samoživitelka, bude mít problémy, co já potom s ní tam v tom bytě, ještě bude mít ty děti, tak to přece bude problém to řešit nebo třeba tohle se řeší vyšší kaucí, tak na tu samozřejmě ta samoživitelka nemá.

To znamená tihle lidi si potom na tom běžném trhu s nájemním bydlením neškrtnou, a proto je důležité, aby tady byly ty městské nájemní agentury, ne pouze komerční nájemní agentury, protože samozřejmě komerční nájemní agentura se na to dívá úplně stejným způsobem, jakoby se na to díval ten soukromý vlastník.

A v té současné krizové situaci je skutečně tohleto naprosto nezbytné, protože i tohleto přidá zase nějaké desítky nebo stovky bytů podle velikosti města na ten nájemní trh, což je důležité pro to, aby ta pomoc fungovala a byla třeba i stabilní napříč tím městem, aby nevznikaly nějaké sociálně vyloučené lokality a podobně. No a to je právě ten rozdíl, paní ministryně, mezi námi dvěma, protože zatímco já ještě v době, kdy jsem měl tu čest zastávat pozici primátora našeho hlavního města, tak já jsem svůj starý byt, který jsem si koupil někdy v nultých letech, tehdy ještě mohli reálně si normální lidé kupovat byty na hypotéku samozřejmě, ale ještě to bylo jako zvládnutelné. Tak tenhle svůj byt já jsem vložil do městské nájemní agentury, dal jsem jim ho prostě do správy, za to jsem získal tu garanci, která tam je, ale taky jsem udělal dobrý skutek, protože v tom mém starém bytě teď bydlí samoživitelka se čtyřmi dětmi, samoživitelka se čtyřmi dětmi a samozřejmě ano, paní ministryně, já kdybych ten byt pronajal přímo na trhu, tak na tom samozřejmě vydělám více nebo když by ho svěřil nějaké komerční nájemní agentuře, tak já na něm samozřejmě vydělám více. Ano, ale jednak pro některé vlastníky může být atraktivní ta stabilita, protože samozřejmě komerční nájemní agentura vám může zkrachovat, co si na nich potom vezmete, město dost pravděpodobně jako nezkrachuje, protože tam je jako tenhleten benefit. Ale také je to o tom, že skutečně ten člověk přispěje k řešení krize dostupnosti bydlení, což je zásadní rozdíl oproti vám, která jste naopak zneužívala ten systém, který měl právě pomáhat lidem, kteří jsou v nějaké bytové nouzi a i v době, kdy jste byla místostarostkou nebo starostkou, následně poslankyní, teď jste ministryní a přesto ten systém stále zneužíváte sama nebo prostřednictvím jiných. To je úplně jedno. A ještě k tomu tam okupujete apartmán poblíž Pařížské ulice, protože vám to prostě jako není dost. A tohleto je výsměch z vaší strany všem lidem, kteří skutečně mají nějaký problém, jsou skutečně v nějaké bytové nouzi a potřebují pomoc. Protože člověk, který vlastně stojí na vrchu té struktury, která by měla ten problém řešit, měla by ten systém spravovat, rozvíjet a pomáhat lidem, tak ve skutečnosti ten systém zcela bezostyšně zneužívá. A to je ten zásadní rozdíl, paní ministryně, mezi námi dvěma. No, samozřejmě, že to není jediný rozdíl, paní ministryně, jak správně podotýkáte, třeba já nemám žádnou černou stavbu, představte si to, nemám černou stavbu. Zatímco vy tady máte jako jednu ze základních priorit ve stavebním zákoně to, abyste zvládla zlegalizovat svoje černé stavby, to je vlastně jediná vaše priorita v tom stavebním zákoně.

Další rozdíl mezi námi dvěma je například v tom, že já zvládnu vyplnit své majetkové přiznání, zatímco vy to nějak jako nezvládáte, protože vám tam jaksi uniklo údajně nějakých půl milionu korun nebo co. Takže vy nedokážete ani respektovat zákony této země. Potom samozřejmě se lišíme v tom, že já nemusím být vděčný žádnému šéfíkovi za to, že mě někde drží, protože naši politici jsou svéprávné osoby a ne podržtašky, které jsou dosazeny na ministerstva k tomu, aby tam přehazovali erární peníze do kapes Andreje Babiše. To je samozřejmě další rozdíl. No a asi poslední rozdíl je ten, že v momentě, kdy u nás by se objevil nějaký problém, že by se stala nějaká chyba, tak bychom pochopitelně s tím něco dělali a nedělali z toho cirkus a hysterické vystoupení, kde budeme tady dělat z toho doják se slzičkami a říkat, jaký jsme měli těžký život.

Zatímco potom se ukáže, že jste létala na exotické dovolené. Tak to je asi tak zhruba stručně výčet těch rozdílů mezi námi, paní ministryně. A přesto bych ale byl rád, kdybyste na mě nepokřikovala v rámci toho, když tady mluvím.

Každopádně pojďme dál. Bod 6 to je neméně důležitý bod. To je o nekompromisním boji proti spekulacím s byty a také regulaci krátkodobého ubytování typu Airbnb. Ty byty totiž mají sloužit k bydlení. K bydlení mají sloužit. Nikoliv jako anonymní investiční nástroje pro ukládání peněz, ať už zahraničních fondů anebo jako nelegální hotely v centrech měst. Tady dřív byl takový narativ, že to je přece trh, to se musí nechat fungovat. Jenomže ono kromě toho, že to zdražuje bydlení pro mladé, tak ono to samozřejmě také poškozuje život těch starousedlíků.

Protože jednak jde o nelegální konkurenci vůči těm existujícím hotelům, které musí plnit třeba ty hygienické nebo protipožární předpisy. To jsou záležitosti, které vytvářejí vlastně neférovou konkurenci. Druhá věc je, že ti lidé, co si koupili třeba historicky byt v tom domě, tak samozřejmě nečekali, že ta společná chodba, ze které oni vlastní určitý podíl, že ta bude sloužit jako koridor pro přístup k hotelovému pokoji. Takže samozřejmě očekávali, že se na té chodbě bude dít něco. A ono se tam teď děje něco jiného, protože je využívána jiným způsobem, což samozřejmě přímo ovlivňuje užívání jejich majetku, nejenom toho bytu, ale i té společné chodby, ve které, jak jsem zmiňoval, vlastní ten podíl.

A pochopitelně je tady ještě další aspekt a to je ten overturismus, paní ministryně, což je mimochodem také věc, kterou vy byste měla řešit z pozice ministryně pro místní rozvoj. Protože některé lokality jsou prostě likvidovány tou přemírou turistů. A ten důvod, proč tam je ta přemíra turistů, to byste nevěřila, paní ministryně, je ta, že oni se tam můžou ubytovat. Protože dokud ta města měla počet hotelů limitovaný územním plánem tak nebylo možné, aby tady fungovalo 10 000 dalších pokojů různě rozesetých po městě v nějakém quasilegálním režimu. Tak pochopitelně to do jisté míry i omezovalo počet turistů, který v tom městě nějakým způsobem funguje. To znamená, že nedocházelo k tomu přehlcení historických center, těch lokalit. A to nemluvím teď jenom o Praze, mluvím i o dalších turistických lokalitách, například v Českém Krumlově a podobně.

To znamená, tohle všechno dohromady, likviduje ta města jako taková, likviduje ty motory ekonomického růstu každé civilizované země. To znamená, ty naše kroky směřovaly k tomu, aby ty samosprávy dostaly do rukou efektivní legislativní nástroje pro regulaci platforem krátkodobého ubytování, které prostě vyčerpávají ten bytový fond, vyhánějí ty stálé obyvatele z historických center, způsobují růst cen nájmů pro běžné občany. A my zároveň prosazujeme opatření, která znevýhodní dlouhodobé držení prázdných, prázdných, spekulativních bytů, aby byli majitelé motivováni je nabídnout na trh k běžnému pronájmu. Protože, jak jsem zmiňoval, byt, který je prázdný, obci žádné peníze nepřinese. A to je ten zásadní problém, protože potom obec prostě nemá peníze na rozvoj toho bydlení a také na rozvoj infrastruktury.

Takže, další část mého projevu bych chtěl věnovat tomu, co chceme prosadit v té nejbližší budoucnosti. Protože my máme plán. Akční plán pro řešení krize dostupného bydlení. Ten tedy stojí na třech principech. My chceme stavět rychleji, levněji a chceme stavět tam, kde ten trh selhává. A nyní mi dovolte představit základní pilíře našeho plánu. Tedy, jak má vypadat komplexní a moderní bytová politika.

A ty body, je to 10 bodů, ty se prolínají vším, co v této oblasti děláme, co jsme už udělali, co prosazujeme. Ten akční plán dostupného bydlení, i s tím, co jsem zmiňoval, že už jsme udělali, to všechno najdete na našem novém specializovaném webu bydlení.piráti.cz.

Takže ten akční plán má 10 bodů.

Bod číslo 1 – Peníze obcím za výstavbu.

To je věc, která řeší ten základní problém, který já jsem tady zmiňoval. To znamená, že obce prostě teď nejsou motivovány k tomu, aby se stavělo. Protože, jak jsem zmiňoval, to přináší jenom náklady na infrastrukturu investiční i provozní. Jsou to prostě pro obec jenom další náklady. A to je problém. Takže my říkáme, musíme to vyřešit. Pochopitelně chápeme, že kdybychom otevřeli debatu o změně RUD, tak to bude apokalypsa. To Jsme tady párkrát měli. Spousta lidí nechápe, že se ten krajský RUD musí řešit dohromady s tím obecním, že to je komplexní problém, že to celý provázané a tak dále. Ještě jsme tady úplně, řekl bych, nenavnímali to, že ten RUD by měl mít nějaký motivační prvek. My jsme motivovali ty lidi k tomu, že skutečně tady budou ty obce investovat do inovací, to znamená třeba také investice do školství, mimochodem, do vzdělávání, aby tady vznikaly ty highseller jobs a podobně.

Takže to ne, to je naprosto jasné, že by zcela přesahovalo rámec té debaty o bydlení, ale něco s tím je nutné udělat. Prostě aby ty obce byly motivované tu výstavbu podpořit, aby byly motivované upravit své územní plány, které musí umožnit tu větší výstavbu. Takže my navrhujeme, aby obec automaticky získala 8 000 korun s DPH za každý nový metr čtvereční bytové plochy. To znamená u průměrného bytu 70 metrů čtverečních to dělá nějakých 560 000 korun, Což už jsou peníze, které mohou přispět tomu, že skutečně se ta infrastruktura v daném místě nějak zlepší. Je to také o tom, že v momentě, kdy chcete dosáhnout té společenské dohody, o které jsem tady mluvil, paní ministryně, že základním předpokladem toho, že se bude víc stavět, potřebujete prostě víc pozemků pro bydlení v obcích, kde musí to ty lidi chtít, abyste měla více pozemků, že to je ten klíčový ESET.

 

Když neuděláte tuhle společenskou dohodu, nemáte pozemky, není kde stavět, nejsou byty. To je základní problém našeho stavebnictví v České republice.

Potom je druhý problém. To je o pracovní síle, pochopitelně. To tady asi úplně nevyřešíme. Respektive, mohli bychom to řešit, ale vy pro to nic neděláte. Ale k tomu se ještě dostaneme. Ten problém je tedy v tom, že obce nejsou nijak motivovány. To je ten problém.

Takže, 8 000 korun s DPH za každý postavený metr bydlení. Tím tedy získají obce finanční motivaci podporovat novou výstavbu. To znamená, že to začne konečně fungovat tak, jak má. Ty peníze by měly být účelově vázané. To znamená, měly by jít výhradně na veřejnou infrastrukturu, školy, školky, dopravu. To je důležitá součást bydlení. Sítě, které ta nová výstavba potřebuje. Ten princip je jednoduchý. Prostě kdo umožní stavět, tak získá další zdroj na zásadní infrastrukturu, další obecní bytovou výstavbu a rekonstrukce.

Inspirace je v kanadském Housing Accelerator Fund, kde tedy federální vláda finančně odměňuje obce přímo za deregulaci a také za zrychlení povolování. Takže my stejný princip chceme zavést i v České republice. V České republice pochopitelně zapojení developerů nad rámec tady tohoto základu bude samozřejmě i nadále možné. To nevylučuje to, že bychom mohli nějakým způsobem třeba vybírat kontribuce a podobně. Nicméně, tohleto má být skutečně základ.

Bod číslo 2 našeho akčního plánu pro zlepšení dostupnosti bydlení je oblast zrychlené výstavby. Je to o tom, že – jak jsem zmiňoval – příprava staveb nesmí trvat roky. Musí to trvat maximálně měsíce. Takže, problém je v tom, že procesy územního plánování jsou v tuto chvíli extrémně zdlouhavé. Ten problém, když se na to podíváte, jak to tedy funguje, tak Metropolitní plán například jsme v Praze začali dělat zhruba někdy v roce 2012. To bylo zadané nově. Začal se dělat a schvalovali jsme ho včera. To znamená v roce 2026. Takže tady vidíte, 14 let přípravy územního plánu.

To jsou ty roky, o kterých se mluví v těch studiích, když se říká, že výstavba dlouho trvá. To není o tom povolování. To je totiž o tom procesu územního plánování, protože jak jsem zmiňoval, základ je mít pozemky. Obce teď nejsou motivované, takže je potřeba zařídit motivaci. Na to tam je ten bod číslo 1. Teď tedy jsme, řekněme, obce motivovali a obec by chtěla, jenomže stávající proces územního plánování to neumožňuje, neumožňuje dělat rychle. To znamená, musíme dát obcím nástroje, aby to mohly dělat rychle, když už jsou motivovány.

To znamená, že by to mělo fungovat tak, že tedy budou v tom území dopředu zajištěna všechna stanoviska typu památkáři, sítě, příroda a investor potom bude potřebovat jenom základní povolení. Takže, fungovat to bude tak, že se obejdou všechna potřebná povolení, která nebudou potřeba. Ne proto, že by nebyla potřeba, ale protože prostě ty veřejné zájmy budou pořešeny v rámci vyhlášení zóny zrychlené výstavby. Protože samozřejmě ochranu veřejných zájmů nesmíme opomíjet, ale prostě to jde dělat i lépe.

Takže, ta věc bude potom schválena nakonec na zastupitelstvu. To znamená vlastně stejným orgánem, jako teď schvaluje územní plán stávající. To znamená, není to žádná absurdní, nesystémová záležitost, jakou navrhujete vy s tím, že rada města bude moci poskytovat výjimky z územního plánu. To je úplné zprznění systému rozhodování, který je zavedený a který vlastně dává smysl.

No, a v území akcelerační zóny se tedy připraví dopravní řešení, zajistí se vyjádření k sítím, zajistí se památková péče, ochrana životního prostředí a tak dále. To znamená, investor potom už jenom bude mít zcela základní povinnosti v rámci řízení a velká část papírování bude přichystána předem.

Takže náklady na přípravu ponese město. Investoři se budou zpětně podílet podle velikosti plochy, kterou zastaví, na těch nákladech. Jinou formou, ne formou ztraceného času. Čas jsou peníze. Takže ne formou ztraceného času, ale skutečně jejich příspěvkem třeba do toho území, anebo předáním nějakých bytů městu, které jim tady připravilo pro to podmínky. To je prostě všechno otázka nějaké dohody, kterou schválí v konečném důsledku zastupitelstvo.

Dalším bodem je koncept takzvaného patnáctiminutového města nebo chcete-li města krátkých vzdáleností. Já jsem tady v době, kdy jsem byl primátorem našeho hlavního města, přivedl architekta a urbanistu Carlose Morena, což je Francouzsko-kolumbijský vědec, univerzitní profesor, který se právě zabýval rozpracováním konceptu města krátkých vzdáleností ve spolupráci s Anne Hidalgo – to je někdejší pařížské starostka – a řešili jsme právě spolu, jakým způsobem tady u nás by bylo možné koncept patnáctiminutového města uchopit.

Protože naše města se nemohou jenom tak bezuzdně rozlévat do polí a lesů, jako třeba vy máte problém s tou černou stavbou, že jo. (Obrací se na ministryni Mrázovou.) My musíme stavět do výšky a musíme stavět tam, kde už infrastruktura je. To znamená u metra, u vlaků. Takže chceme zavést povinnost minimální hustoty zástavby v docházkové vzdálenosti od klíčových zastávek. Takže jak by to mělo fungovat konkrétně? Mělo by se tedy růst správným směrem, ne do šířky, ale do výšky, v okolí metra, vlakových nádraží tramvajových uzlů. Klidně i můžeme říct trolejbusů, protože prostě to je ekologický způsob dopravy.

Stojí třeba rodinné domy s jednou rodinou na pozemku, kde by mohlo bydlet 5, 6, 8 rodin v nějakém bytovém domě. Takže ta infrastruktura, ať už je to metro, kanalizace nebo třeba školky, školy, obchody, ta tam už dávno existuje. Čeká na využití a to bychom měli využít. Tedy, neměly by vznikat předražené satelity na konci světa, kam musí lidé každý den dojíždět autem, protože to samozřejmě přináší další a další náklady na infrastrukturu, což zaplatí město, samozřejmě. Kdo staví ty silnice?

I když lidé budou dojíždět MHD, tak je tady další problém. Samozřejmě MHD je dotovaná. Nebo nemusí to být MHD, může to být obecně veřejná hromadná doprava, ale prostě zase jsou to další náklady dotované opět z veřejných rozpočtů. Navíc prostě od určité hustoty vám veřejná hromadná doprava přestává fungovat – obecně ten koncept – protože prostě vozíte jenom vzduch, nevozíte lidi, protože nedává moc smysl v nějakém hustém intervalu obsluhovat liduprázdné končiny satelitů, kde se lidi jezdí jenom vyspat.

Takže města se nám potom rozlévají do krajiny. To je ta sídelní kaše. To je možná termín, který jste už slyšela, paní ministryně. Infrastruktura nových čtvrtí, když se tedy staví separátně, stojí obrovské peníze. Bohužel potom ale stále se nevyřeší problém nedostupnosti toho centra.

Takže v krajských městech nám tady v docházkové vzdálenosti od hlavních dopravních uzlů leží tisíce nevyužitých nebo podvyužitých pozemků a bohužel současná pravidla zástavbu znemožňují. Takže z toho důvodu chceme zavést princip patnáctiminutového města, hustší zástavbu budeme cíleně soustřeďovat do okruhu, do nějakých, řekněme, 15 minut chůze od zastávek vlaku, tramvaje, autobusového nádraží, klidně metra, kapacitních autobusových linek, trolejbusů a tak dále. Takže obce budou mít ze zákona povinnost upravit své územní regulace, územní plán, územní studie, regulační plány tak, aby tedy v okruhu do 15 minut chůze od klíčových zastávek veřejné dopravy umožňovaly bytovou výstavbu o minimální hustotě 200 obyvatel na hektar v Praze, 150 obyvatel na hektar v krajských městech a 100 obyvatel na hektar v malých městech. A stát poskytne metodiky a stanoví obecné parametry, zvláštní pravidla třeba pro památkové zóny, protože jenom tímhle způsobem může vzniknout hustá zástavba podél dopravních uzlů, jakou můžeme vidět třeba v Kodani nebo ve Vídni – to jsou, řekněme, takové učebnicové evropské příklady.

Za čtvrté chceme, aby obec byla aktivním stavitelem. To znamená, aby skutečně obce nebyly jenom pasivními přihlížejícími, ale aktivními hráči v tom systému. Pozemek dneska tvoří až 30 procent ceny bytu. A my chceme ten podíl snížit na, řekněme, 10 až 15 procent tím, že ty obce budou aktivně vykupovat a zasíťovávat pozemky, budou je buď samy stavět, nebo ty pozemky prodají a při prodeji stanoví jasnou podmínku maximální možné výše nájmu za metr čtvereční.

Takže jak by to mělo tedy přesně fungovat? Mělo by to fungovat tak, že – poměrně logicky – teď tedy soukromí developeři logicky staví tam, kde to je výhodné pro ně, že jo, od toho tady jsou, aby vytvářeli zisk, ne řešili dostupnost bydlení. Takže nestaví tam, kde by to třeba město nebo jeho obyvatelé nejvíc potřebovali. Náklady na pozemek přitom tvoří nějakých 20 až 30 procent celkové ceny bytu. A jsou jednou z hlavních příčin zdražování bydlení v posledních letech. A v České republice bude vždy potřebná podpora bydlení pro lidi s běžnými, s průměrnými a podprůměrnými příjmy. Takže dnes čelíme situaci, kdy i pracující lidé s běžnými příjmy často na důstojné bydlení nemají šanci dosáhnout.

Takže řešení je v tom, že obec přestane být jenom pasivním regulátorem a stane se skutečně aktivním hráčem na trhu, tedy bude aktivně vykupovat a připravovat pozemky k výstavbě, zasíťuje je a buď rovnou postaví obecní nájemní byty, nebo ty pozemky prodá developerům či bytovým družstvům. A při tom prodeji stanoví jasnou podmínku maximální možné výše nájmu za metr čtvereční nebo s dalšími podmínkami typu převedení části bytů obcí na dostupné nájemní bydlení a vybudování infrastruktury. A cílem je předvídatelný rozvoj obce. A chceme také, aby se využívaly takzvané PPP modely, kdy soukromý developer část bytů předá obci za zvýhodněných podmínek. Takže chceme, aby obce byly podporovány skrze finanční podporu, skrze výhodné úvěry. Takže chceme obnovit úvěrové dotační programy na už připravené projekty bytové výstavby, které bohužel se kvůli vám zastavily a stále stojí i přes vaše plané sliby, a cílem je, aby se snížil podíl pozemků na ceně bytu z dnešních 20 až 30 procent na nějakých, řekněme, 10 až 15. A ta inspirace je třeba v Helsinkách, kde – Helsinky vlastní tedy 70 procent půdy ve městě, Vídeň třeba 60 procent a výsledkem jsou skutečně ekonomicky smíšené čtvrti (best get?), kde vedle sebe bydlí různé příjmové skupiny.

Za páté. Pátý bod – jsme tak zhruba v půlce – je modulární a typová výstavba. Každý dům totiž nemusí být unikátním uměleckým dílem. Tak by vám vysvětlili architekti, co tomu rozumí, tak... je to o tom, že když chcete město stavět, aby k něčemu vypadalo, tak tam potřebujete přece jenom nějaký podíl takových těch obyčejných krabic nebo jak bych to jako řekl, aby právě vynikly solitéry, které jsou připraveny s nějakou unikátní architektonickou vizí, protože jinak by prostě to celé zaniklo.

Chceme, aby se podporovaly dřevostavby, chceme, aby byla podporována prefabrikace, protože ta výstavbu zlevní, taky zrychlí. Já jsem ze Zlína, takže já k prefabrikaci mám takový speciální ještě vztah samozřejmě. Pokud jste fandové funkcionalismu a prefabrikované výstavby, tak rozhodně Zlín, je to pravé ořechové pro vás – ostatně to bylo místo, kde se začínalo s prefabrikovanými stavbami. Tam vlastně vznikl koncept „sekat to jak Baťa cvičky“. Nejdřív tedy sekali jako Baťa cvičky rodinné domky, že jo, jsou ty půldomky, potom tedy začali sekat jako Baťa cvičky větší bytové domy, panelová výstavba, potom to tedy bohužel zmršili komunisté, kteří prostě obětovali urbanistickou kvalitu sídlišť vůči tomu, aby se stavělo tedy ultra levně. Takže prostě místo nějaké kompozice začali stavět tak, že (Gestikuluje a ťuká do pultíku.) se prostě udělala jeřábová dráha a jelo to skutečně jako pásová výroba. Tak to samozřejmě věci neprospělo, nicméně přece jenom na dobře plánované prefabrikované výstavbě, která tvoří město krátkých vzdáleností a skutečně je tam zaměření na kvalitní urbanismus, tak potom problémy netvoří. Tady v Praze – například se můžete jet podívat do Ďáblic. Sídliště Ďáblice je často citováno a uváděno jako příklad toho, že je tady sídliště, prefabrikovaná výstavba, ale s kvalitním urbanismem, který je mimochodem zajištěn tím, že v prostoru mezi domy, že tam jsou vyloučena auta, mimochodem.

Takže modulární stavby jsou výhodné i v tom, že nepotřebují nějaké individuální stavebně-technické posouzení, což tedy značně zkracuje dobu i náklady na výstavbu, protože pochopitelně stavební řízení má jako několik aspektů, že jo. Jednak je to to, že když vám tam přelézá územní plánování, tak potom tam řešíte územní řízení a tohleto... tak to jsem říkal, to se musí vymístit dopředu, od toho jsou zóny zrychlené výstavby, a potom samozřejmě nějakou část stavebního povolení tvoří zase stavebně-technické posouzení, to je ta druhá půlka. Takže když zkombinujete modulární výstavbu v zónách zrychlené výstavby, tak už prakticky není co povolovat, do jisté míry by se dalo s lehkou nadsázkou říct, že potom už povolení můžete vydávat třeba na poště, protože tam už vlastně není co povolovat. A když není co povolovat, tak taky není proč by tam potom to povolování drhlo. Takže to je cesta, jakým způsobem je možné ten proces výrazně zrychlit.

Takže zatímco teď se tedy každý bytový dům projektuje prakticky od nuly, tak – a projektová dokumentace tvoří nezanedbatelnou část nákladů, a to nepočítáme čas vynaložený na přípravu toho – tak výsledkem jsou potom prostě drahé, pomalé projekty, které odrazují menší investory i obce. A to je problém. Takže my podporujeme třeba využití prefabrikovaných staveb, využití dřevostaveb, chceme, aby vznikla státní knihovna typových projektů pro obecní projekty, takových, které jsou už jednou schválené, opakovatelně použitelné. Tyhle návrhy bytových domů nebudou potřebovat potom individuální posouzení, to vychází z nějaké inspirace, třeba z Japonska nebo z Finska, musí se to jenom zasadit trochu do lokálních podmínek, to samozřejmě je vždycky trochu potřeba – a chceme podpořit prefabrikovanou a modulární výstavbu domů, včetně dřevostaveb, jasnou certifikační cestou, abychom usnadnili přístup na trh inovativním řešením.

Takže připomenu, v Kodani například tvoří modulární výstavba přes 30 procent nových bytů. Ještě jednou, přes 30 procent nových bytů, paní ministryně. To je ta cesta, jak zlevnit výstavbu.

Za šesté – bod – konec povinných parkovacích minim. Ten problém je teďka v tom, že povinnost postavit to parkovací místo ke každému bytu zdražuje ten byt třeba o 1 milion korun. Takže v centrech měst, kde lidé auto třeba ani nepotřebují, v Praze – připomenu – třetina domácností nemá auto, tak je to nesmysl. Samozřejmě, když dvě třetiny domácností to auto mají, tak asi lze předpokládat, že tu garáž budou chtít, tak ty nechť si to zaplatí, proč ne, ale není důvod, proč to nutit té třetině, co to auto nemá. Protože co s tou garáží, respektive garážovým stáním potom bude dělat? To není ani sklep, že byste si tam uskladnila brambory. To je prostě místo, které potom k ničemu nevyužijete.

Takže nechme na trhu a nechme na developerech, kteří tomu trhu rozumí, kolik těch míst postaví. V Austinu například po zrušení těchhletěch norem klesly nájmy o 25 procent. 25 procent. Připomenu, to je v zemi, která auta má fakt ráda – v Americe, Austin v Texasu. Takže to není o tom, že by někdo neměl rád auta. To je jenom o logickém přístupu k tomu problému.

Takže bez ohledu na to, že ty stavby teďka stojí třeba u těch dopravních uzlů, tak teď jsou vyžadována ta parkovací místa. A to je problém, protože to potom platí ty náklady i ti, co to auto nemají, parkovací místo nevyužijí. To je prostě přežitek z doby, kdy se ta města plánovala primárně pro auta. To už jsme dále. Dnes chceme plánovat města pro lidi.

A dnes tedy tahleta pravidla brzdí výstavbu, zdražují bydlení, zabírají místo, kde by mohly stát další byty. A to uvolnění těch parkovacích norem tedy samozřejmě neznamená, že ta parkoviště zmizí, jenom to rozhodne o tom, zdali tam to parkovací místo má, nebo nemá být. Ne zákon, ne legislativa, ale skutečná poptávka. Já vám doporučuji někdy, kdybyste se chtěla, paní ministryně, třeba trochu dovzdělat tady v téhle oblasti, prezentaci od Petera Bednára. To je architekt, urbanista.

Já jsem kdysi se s ním domlouval, že bych ho udělal tehdy, když jsem byl ještě primátor, svým zmocněncem pro parkování. Ale potom vy jste tady začali nějak jako množit ty zmocněnce, takže pak už nám to přišlo jako trapné využívat ten koncept zmocněnců. Vy už máte těch zmocněnců víc než ministrů pomalu. Tak to už jako vlastně smysl nedává. Ostatně ani vy se nejste schopná věnovat tomu stavebnímu zákonu sama, musíte na to mít zmocněnkyni, což mi přijde už jako úplně bizár, protože to by přece měla být vaše práce a vaše zásadní priorita, aby ten zákon skutečně byl. Vy byste se tomu měla osobně věnovat.

Takže to řešení tedy, abych se vrátil k těm parkovacím minimům, je, že je zrušíme nebo výrazně omezíme povinná parkovací minima v těch místech, kde prostě jsou zbytečná, tedy tam, kde je v docházkové vzdálenosti metro, vlaková stanice, hlavní dopravní uzly. To znamená princip tam, kde lidé už dnes jsou schopní bez toho auta bez problémů fungovat. To jsou prostě i ty oblasti, kde město určí třeba to jako prioritu pro dostupné bydlení, protože tam zajišťuje MHD.

A ten developer bude moci ta parkoviště samozřejmě postavit podle té skutečné poptávky, ale nebude k tomu nucen. Protože, paní ministryně, to bych byl rád, kdybyste si zapamatovala, nelze se pronormovat ke kvalitní architektuře. Nelze uzákonit tuhle záležitost. To je prostě věc, kdy je nutné přece jenom odstoupit od těch norem a nechat, ať to rozhodne někdo, kdo tomu skutečně rozumí v tom daném kontextu.

A ta inspirace, jak jsem zmiňoval, je například v Austinu ve státě Texas, který zrušil jako první velké americké město parkovací minima. To vedlo k poklesu reálných nájmů o 25 procent. Také na Novém Zélandu zrušili v některých městech parkovací minima. To bylo součástí té reformy, která vedla k nárůstu stavebních povolení o více než 40 procent během dvou let.

A dostáváme se k dalšímu bodu, konkrétně k bodu o zdanění prázdných bytů a spekulací. Protože ty byty mají být domovy, a ne hotely pro turisty. Proto chceme, aby to zdanění bylo rozděleno do čtyř kategorií. Tedy nejnižší by měla být pro ty, co bydlí ve vlastním, pronajímají to dlouhodobě. Potom vyšší by ty daně měly být pro spekulativně prázdné byty. Plus je tam samozřejmě ta specialita 68násobné zdanění nemovitostí ruských rezidentů. To znamená, teď tady máme ty tisíce prázdných bytů. To tedy vyplývá ze studie vašeho ministerstva, která vycházela z dat o sčítání domů, bytů, obyvatel. Ti majitelé často spekulují a čekají, až ty ceny vzrostou. Jenomže ty byty mají být skutečně především domovy. Lidé v nich mají bydlet. Na tom, předpokládám, že se shodneme.

Kromě toho také často leží ladem nějaké stavební pozemky, kdy developeři čekají, až se jim víc vyplatí stavět. Tady poměrně nedávno se nechal slyšet největší developer v České republice, že pozastavuje stavební projekty na rok a bude čekat, až se mu zlevní ty vstupy, což asi nebyl úplně dobrý nápad, protože ony tedy ty vstupy šly výrazně nahoru. Třeba i ten polystyren se vyrábí z ropy, která je teďka prostě dražší kvůli tomu, co se děje v Íránu. Tahle sázka panu Kunovskému asi úplně nevyšla.

Nicméně tohleto přesně ukazuje, že tady není teďka motivace k tomu, aby developer skutečně stavěl, rychle zaplňoval ty proluky ve městech, aby ty pozemky neležely ladem, nebyly to takové díry v uliční frontě. A to samozřejmě není dobře.

Takže my chceme, aby skutečně tady byla ta ekonomická motivace. A konečně to využívání bytů jako hotelových pokojů, to vede k tomu, že je méně bytů k pronájmu. Taky se snižuje kvalita života lidem, kteří vedle těch Airbnb bytů bydlí. A přitom obec musí tedy platit a udržovat tu infrastrukturu. A to je ta věc, kterou jsem tady už zmiňoval. Jsou ty silnice, kanalizace, osvětlení, školy a tak dále. A to všechno musíte dělat bez ohledu na to, jestli v těch domech někdo bydlí nebo ne.

A každý prázdný byt, dům nebo třeba nevyužitý pozemek taky vytlačuje tu výstavbu dál do polí místo toho, aby v tom městě žili skuteční lidé, kteří nakupují třeba v těch místních obchodech, posílají tam děti do školy, zapojují se do života města a zvyšují tak významně soukromé i veřejné výdaje na dopravu: se tímhletím zvyšují, protože ti lidi tam nejsou. Protože jak jsem zmiňoval, to je prostě všechno dotovaná záležitost, která nemůže fungovat bez toho, aby to město nějak podporovalo.

A samozřejmě problém je i v tom, že tady je ta nízká daň z nemovitosti. To prostě majitelé netlačí k tomu, aby se ten byt pronajal, prodal nebo tam někdo skutečně bydlel, nebo aby na tom pozemku začali stavět. Prostě ta spekulace se vám teď vyplácí. A město na to doplácí.

Řešení je poměrně jednoduché. Ty rezidenční nemovitosti by pro účely zdanění měly být rozděleny do takových čtyřech kategorií. Za prvé tedy obývané majiteli, za druhé dlouhodobě pronajímané, ze třetí dlouhodobě prázdné a ruské majetky – čtvrtá kategorie. Ty byty, ve kterých člověk bydlí nebo u nich bydlí osoba blízká, prostě máte to na vlastní bydlení, to by mělo být zdaněno nejnižší daní, v podstatě obdobnou tou aktuální a obdobnou té aktuální výši daně z nemovitosti, která je nízká. Relativně nízkou daní by měly být také zdaněny domy a byty, které majitel tedy dlouhodobě pronajímá, to znamená, má to na kšeft, ale ještě to využívá pro to dlouhodobé bydlení někdo jiný. Takže vlastně to přispívá k tomu řešení toho problému, protože to ten pronájem je součástí řešení bytové krize. To není problém a priori.

Ale měla by se penalizovat spekulace a nečinnost, tedy vyšší sazba daně by se měla vztahovat na nemovitosti, které jsou dlouhodobě prázdné, tedy nejsou využívány k bydlení. Pochopitelně tam musí být nějaké výjimky pro určité specifické životní situace, kdy ten byt je třeba dočasně prázdný kvůli tomu, že já nevím, tam probíhá rekonstrukce, nebo máte třeba situace, kdy jsou nějaké jako vážné zdravotní důvody, máte dědická řízení a podobně.

Tohle je samozřejmě situace, kdy to je nutné řešit. Pochopitelně tady jsou jiné objekty, které třeba jsou určeny k rekreaci. Takže tam samozřejmě to je věc, kdy tyhle nemovitosti se nebudou počítat do toho poolu těch, co by tam měly být tyhlety čtyři kategorie.

A ta speciální sazba daně ještě, o které jsem mluvil, ta 68 násobná by potom měla platit pro ty ruské nemovitosti. A to je věc, kdy tedy navrhujeme to 68 násobné zdanění. A také navrhujeme, aby obce měly více volnosti v tom, jak stanovit tu daň, protože přece jenom si nemyslíme, že tady v Praze má mít nějaké ministerstvo – no offence v tomhle případě – patent na to, jak tu situaci potřebují kde řešit na druhém konci republiky. Takže podobně jako třeba v Chorvatsku nebo Velké Británii by každá obec měla mít možnost si upravit přesně, o kolik zvýší tu daň pro prázdné nemovitosti k bydlení. A ty výnosy pochopitelně mají zůstat v té obci a jít na dostupné bydlení.

Druhý princip tedy je o tom, že města a obce budou mít silnější pravomoc víc zdanit konkrétní stavební pozemky, které dlouhodobě leží ladem. Takže pokud je pozemek v tom územním plánu určený ke stavbě, nic se na něm několik let neděje, no tak daň by měla mít ta obec možnost navýšit podobně jako u těch prázdných bytů.

Ještě je tam princip třetí, kdy skutečně chceme regulovat to ubytování turistů v bytech. To znamená, že je potřeba přimět platformy, které to ubytování zprostředkovávají, aby městům poskytovaly data o tom, které byty slouží jako hotelové pokoje a neslouží tedy k bydlení. Takže my proto budeme pokračovat v té snaze zvýšit možnosti obcí, zajistit, aby byty sloužily opravdu k bydlení.

Bod osm z deseti. Levné energie a podpora zateplení. Bydlení nejsou totiž jenom zdi, stropy, podlahy, to jsou také účty. A bohužel tahle vláda vytunelovala ten program Nová zelená úsporám, takže my chceme prosadit nulové DPH na investice do energetické soběstačnosti, do zateplení, do solárů, podpořit tu komunitní energetiku, a tím pádem zlevnit celkové náklady na bydlení, protože domácnosti teď nemají dostupnou podporu zateplení, fotovoltaiky, tepelných čerpadel. A to je velký problém.

Takže my chceme obnovit stabilní, předvídatelnou podporu těchhle opatření, prosadit to nulové DPH. To je nejrychlejší a nejlevnější způsob, jak nakopnout ty investice do téhle oblasti bez nároku na státní rozpočet. Chceme zavést chytré tarify motivující ke spotřebě v době, kdy to síť potřebuje. Podpořit tu komunitní energetiku, aby lidé mohli energii sdílet, vyrábět, spravovat společně. A chceme také zrušit nesmyslné omezení možností čerpat dotace pouze na objekty, kde se dosud bydlelo, protože ty dotace mohou být naopak velice výhodné, aby se využily na stavby třeba v centrech obcí, které jsou momentálně neobyvatelné, ale jejich rekonstrukcí by se vytvořilo dostupné bydlení.

Bod devět, blížíme se k závěru. To je ten zákon o podpoře bydlení, ale v té původní verzi. To znamená, my navrhujeme držet se tady původní verze zákona o podpoře bydlení, protože to není žádná charita. To je skutečně moderní, udržitelné řešení té bytové krize, které pomáhá lidem i městům, posiluje tu sociální stabilitu, vrací solidaritu tam, kde to dává největší smysl.

Piráti ve vládě v letech 2002 až 2024 přichystali ten zákon o podpoře bydlení. To je skutečně odzkoušené systémové řešení, které vychází z té praxe. Je schopné pomoci lidem v bytové nouzi i těm, kteří se do ní mohou dostat. A ten zákon přinášel pomoc pro více než 1 milion obyvatel ohrožených bytovou nouzí včetně nějakých 160 000 lidí, kteří už dnes žijí bez jistoty domova. Takže my stojíme za tou původní verzí zákona, která znamenala reálnou pomoc lidem a ekonomicky smysluplnou investici, protože tady existují jasné studie, které říkají, že ty investice do dostupného bydlení se vrátí během 5 let, protože už dnes nás to stojí nějaké 4 miliardy ročně.

4 miliardy, které prostě stojí to, když musíte řešit ty problémy, když lidé ztratí bydlení. A to nepočítám v to dopady, které to má na životy těch lidí jako třeba rodin nebo dětí, protože v momentě, kdy ty děti jsou třeba na ubytovnách, no, tak samozřejmě tam nemají dostatečný prostor k učení, nemají tam tu možnost se kvalitně vzdělávat. A to samozřejmě má vliv na jejich studijní výsledky a v konečném důsledku také na to, jakým způsobem oni potom fungují, jaké to vzdělání získají.

Takže my tedy navrhujeme, aby zůstalo zachováno to, co tam je, aby tam byla ta kontaktní místa pro bydlení, ale ne na úřadech práce, ale skutečně aby to byly dostupné poradny pro občany v každém regionu, které nabízí to odborné poradenství v oblasti bydlení, finanční rady, informace o dávkách a možnostech podpory. Prostě tak, aby skutečně ta česká bytová politika se opírala o principy férovosti, dostupnosti a efektivity, aby na to bydlení dosáhli i ti, kteří poctivě pracují, ale ten jejich příjem nestačí na komerční nájmy. Proto tam chceme mít garance pro majitele bytů. To jsou ty městské nájemní agentury, jak jsem o tom mluvil, tak aby se odstranily obavy ze spolupráce, kdyby třeba ten nájemník způsobil škodu, oprava by se hradila z toho garančního fondu a podobně.

Potom je tam ta asistence v bydlení, to znamená služba, která pomáhá přímo domácnostem, které ztratily návyky běžného bydlení nebo potřebují pomoc se za bydlením a nastavením chodu domácnosti v tom novém místě. Připomínám, že to, co nám ukazují výsledky empirické, tam, kde to bylo úspěšně odpilotováno, je to, že když pomůžete těm rodinám s tím bydlením, tak oni si ho udrží v 80 až 90 procentech případů. To jsou výsledky z reálných projektů, které se už uskutečnily.

A tohleto je ta zásadní věc, kdy na základě toho můžete postavit ten Business Case, tedy že když do toho investujete nějaké peníze, tak ono se vám to vrátí. A vrátí se vám to rychle, vrátí se vám to do 5 let právě díky nižším nákladům, třeba na to náhradní ubytovávání, na ty dávky, na řešení bezdomovectví, protože ty lidi prostě vrátíte do normálního života, oni začnou normálně chodit do práce, tím pádem platí daně. Samozřejmě tím posílí i náš pracovní trh, který trpí nedostatkem pracovníků.

Není tak daleko ta doba, kdy pan Babiš chtěl dovézt 40 000 nebo kolik těch migrantů ze Sýrie, že jo, aby mu pracovali na těch jatkách. Nevím, jakou měl představu teda, že tam budou s tím vepřovým nějak pracovat. Nevím, asi to neměl úplně domyšlené.

Ale každopádně my bychom uvítali, kdybychom umožnili tady našim lidem, kteří chtějí pracovat, tak, aby pracovat mohli, například tak, že budou tady služby pro předškolní vzdělávání dostatečně dostupné anebo právě tady že vyřešíme ty lidi, který jsou v nějaké šedé zóně mimo systém a podobně.

No a pak tady máme desátý bod. To je tedy o tom, že chceme, aby tady byl nějaký důstojný standard pro zranitelné osoby. Protože my potřebujeme zajistit i bydlení pro lidi s handicapem, bydlení pro seniory bydlení pro děti opouštějící dětské domovy a pochopitelně také bezbariérové byty pro lidi, kteří jsou třeba na vozíku nebo mají nějaký pohybový handicap.

Ono to není jenom o tom, že zrovna musíte být paraplegik, abyste potřebovali bezbariérový byt. Prostě jsou tady i jiní lidé, kteří třeba nemají obě dvě nohy zdravé, což samozřejmě může být obtížné pro lidi, kteří tenhle handicap nemají, to vlastně takto vnímat. Takže tady nám teď chybí záchranná síť bydlení pro lidi s handicapem, pro osamělé seniory, pro děti opouštějící dětské domovy, další zranitelné skupiny včetně také těch krizových bytů pro rodiče s dětmi, kteří mají zkušenosti třeba s domácím násilím. To je velký problém.

A ty obecní byty je proto dobré připravovat a rovnou stavět už tak, aby měly, respektovaly ten bezbariérový standard právě kvůli tomu, že mohou být potom využívány pro ubytování lidí se speciálními potřebami. Takže je dobré to respektovat jak při těch rekonstrukcích, tak i u těch novostaveb. Jsou samozřejmě ty vícenáklady s tím spojené, jsou potom mnohem nižší.

Také je důležitá výstavba komunitního bydlení, rozšiřování kapacit chráněného bydlení a obcemi spravovaných ubytoven. To je nezbytné z důvodu toho, aby tady z lidského neštěstí netěžili nějací obchodníci s chudobou. Prostě tak, aby v každé větší obci bylo řešení pro lidi, kteří by jinak skončili na ulici nebo v těch často velice pochybných soukromých ubytovnách.

Takže závěrem mi prosím dovolte zopakovat, že my se teď skutečně nacházíme v situaci, kdy bydlení v České republice je takovou tikající bombou, ta dopadá na celou společnost včetně střední třídy. A je opravdu neudržitelné, aby Češi museli na byt šetřit teď nejdéle v celé Evropě. Je nepřípustné, aby tady byl\ spekulativně prázdné stovky tisíc bytů, zatímco rodiny nemají kde žít.

Takže já vás vyzývám k opuštění těch polovičatých řešení a k přijetí skutečně systémového řešení, které odblokuje výstavbu v akceleračních zónách, v těch zónách zrychlené výstavby rezidenčního bydlení, bude finančně motivovat obce skrze DPH a také umožní municipalitám, aby se staly aktivními staviteli. Protože střecha nad hlavou, to je základní lidská potřeba, to není žádný luxus. A je skutečně naší povinností zajistit pro občany takové legislativní prostředí, kde dostupné bydlení bude opět realitou, nikoliv jen nesplnitelným snem. Děkuji.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí předseda ODS Martin Kupka. A paní navrhovatelka bude chtít vystoupit? Paní poslankyně? Paní navrhovatelka asi vystoupit nechce. Tedy paní zpravodajka vystoupit nechce?Ne, tak... Takže se připraví paní poslankyně Eva Fialová, je tady, je v pořadí. Tak prosím. (K předsedajícímu přistoupil poslanec Ševčík.)

 

Poslanec Martin Kupka: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení ...

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Jo, pardon, já jsem přehlédl faktickou připomínku. Já se omlouvám, já jsem sem teď přišel vystřídat. Pane předsedo, musím se omluvit, pan Miroslav Ševčík měl faktickou. Já jsem přišel teď vystřídat, takže jsem to teď viděl. Omlouvám se, pane předsedo. Ano, pan poslanec Ševčík má faktickou, tak vaše dvě minuty, ano.

 

Poslanec Miroslav Ševčík: Dobrý den, dámy poslankyně, paní poslankyně, páni poslanci, prostřednictvím předsedajícího, byl jsem rád, že jsem slyšel, že Piráti byli ve vládě a co se za nich dělo. Děkujeme tady za spoustu hraběcích rad k podpoře dostupného bydlení. A jenom bych připomněl tady panu bývalému primátorovi Prahy – stavební povolení, bytová výstavba v Praze oproti roku 2017 za celé jeho vlády to kleslo na 59,03 procenta. Opakuji 59,03. Jestliže se tady holedbáte tím, co jste tady udělali pro stavební výstavbu, tak pozor. Stavební povolení celkem v České republice za Fialovy vlády z 90 962 povolení v roce 2021 na 61 613 povolení v roce 2025, to je 67,70 procent. Pro bytovou výstavbu a bytové budovy to bylo z 33 995 v roce 2021 na 23 014, to je 67,69 (procenta) oproti roku 2021. A postavených bytů v České republice prosím, tak to je taky úsměvné, ze 44 992 v roce 2021 na 35 819 v roce 2025, to je 79,61procenta. Pokles stavebních povolení víc jak o třetinu a pokles vystavěných bytů o čtvrt, o 20 procent, takže o pětinu. Takže děkuji za pozornost.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Tak ještě jedna faktická poznámka, pan předseda Hřib. Prosím.

 

Poslanec Zdeněk Hřib: Je dobré si trošku uvědomit, v jakém kontextu se nějaké věci dějí. To znamená, prosím pana předsedajícího, já bych rád zareagoval tady na pana poslance Ševčíka. V momentě, kdy prosadíte stavební legislativu, která vede k tomu, že se usnadní administrace například tak, že některé stavby následně nepotřebují stavební povolení, tak pokles počtu stavebních povolení není chyba, ale chtěná funkčnost. Protože potom stavíte některé věci bez těch stavebních povolení. A to, co je důležité, na co se máte dívat, je spíše řekněme ekonomický výkon toho daného segmentu.

A když se na to podíváte, tak tady vidíte, že od podzimu 2024 myslím, kdy byla spuštěna například ta digitalizace stavebního řízení, tak dochází k meziročnímu nárůstu v tom segmentu o nějakých 10 procent. To znamená, že naopak stavebnictví táhne naši ekonomiku a není to nic, co by najednou začalo stagnovat. Samozřejmě i tedy s přihlédnutím k tomu, že povolovací proces je jako nějaký a potom následně se potom ty baráky realizují, což je to, co uvidíte v ekonomických dopadech, protože pochopitelně ta plánovací fáze tam jako nijak zvlášť nesvítí. To znamená, je potřeba se dívat na ta reálná data a interpretovat je v tom kontextu, v jakém existují.

Další věc je samozřejmě, pokud tady řekne pan Kunovský tedy z Central Groupu, že zastavuje projekty, protože mu přijde, že vstupy jsou moc drahé, že stavební materiály jsou drahé a ti lidé taky stojí nějaké strašné peníze, tak to také má samozřejmě vliv na ten trh, o tom žádná. Nicméně pravdou zůstává, že za Hřiba se povolovalo v Praze nejvíce bytů v roce 2021, to je téměř 10 000 bytů, to je rekord od devadesátých let, od kdy to staťák měří.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Tak nyní pan předseda Kupka. Prosím, máte slovo. A připraví se paní poslankyně Eva Fialová.

 

Poslanec Martin Kupka: Tak ještě jednou dobrý den, vážený pane předsedající, vážené paní kolegyně, vážení páni kolegové, já bych chtěl představit několik modelů, které reálně přispívají k dostupnosti bydlení a ukázat na to, co v České republice funguje, co ukazuje směr a zároveň také ukázat na to, co podle mého přesvědčení správný směr neukazuje. A bohužel některé prvky zůstávají pořád v té novele zákona o podpoře bydlení obsaženy.

Zároveň bych chtěl jasně povědět, že k vyřešení problematiky bydlení nemáme jít jenom cestou větší a větší regulace. Naopak, ukazuje se, že tam, kde se regulaci podaří uvolnit, tam se ekonomickým aktivitám v tu chvíli může dařit lépe a můžou reálně přispívat k tomu, aby vznikalo více bytových jednotek.

Nicméně vrátím se zpátky k jednomu z těch modelů, které v České republice fungovaly velmi dobře. Jsem rád, že tady sedí Martin Baxa, který v té době dělal primátora Plzně, a jeho kolega David Šlouf tam rozvíjel opravdu model velmi funkčního dostupného bydlení.

V čem ten model fungoval velmi dobře? Totiž mnohem víc než na nějakou regulaci sázel na velmi důslednou práci a intervenci s těmi, kteří se ocitli v bytové nouzi a měli závažné problémy s tím, jak vůbec zajistit sobě střechu nad hlavou. Ten model vycházel z toho, že město dokázalo zainvestovat do prostupného bydlení, do bytových domů, kde byly byty různé kategorie, různých nákladů pro to nájemní bydlení.

A zároveň s tím spojili věc, která je extrémně důležitá, práci s těmi lidmi a jakousi asistenci v tom, jak ti lidé dokázali jednak uspokojit své potřeby bydlení, ale zároveň za ně platit. Tohle je klíč k tomu, jak nejenom ve městech, ale obecně v celé České republice zvládnout lépe dostupné bydlení.

Mnohem méně to vězí v regulacích a mnohem víc v tom, že v rámci těch jednotlivých samospráv dáte dohromady postupy, které spojují úředníky různých agend, kde je možné zapojit jak ty, kteří mají na starosti třeba v rámci odboru ochrany sociálněprávní ochrany dítěte ty nejmladší, kteří mají na starosti, zároveň už ale v jiné úrovni státní správy, v rámci Úřadu práce, fungování a dostupnost pracovních pozic, a i ty, kteří v rámci odboru sociální péče zajišťují třeba právě intervence pro ty, kteří se v bytové nouzi ocitli.

A jak ta práce vypadala, jak fungoval ten model prostupného bydlení v Plzni a jak funguje dál a jak ukazuje na směr, kterými bychom se měli vydat i v jiných městech a v legislativě bychom proto měli vlastně vytvářet co nejideálnější podmínky. V okamžiku, kdy město disponuje byty různé kategorie, různě vybavené, s různou výší nájmu a vede toho dotyčného, který se ocitl v bytové nouzi, ale povětšinou se s tím pochopitelně pojily i zpravidla velmi vážné zdravotní komplikace, sociální problémy, ti lidé se ocitali na ulici a jediná možná cesta, jak ten problém řešit, bylo je vlastně vzít za ruku a jít s nimi, umožnit jim, aby se vrátili zpátky do práce a aby zároveň v tom bytě nejnižší kategorie našli nezbytné zázemí. A přirozeně za trvalé asistence postupovali z měsíce na měsíc, aby zároveň bylo možné sledovat, zda zaplatí nájemní smlouvu a nenechali na straně města toho dotyčného propadat do spirály neplacení a zvyšování toho dluhu za nájemcem.

Tohle je další nezbytná součást řešení toho, jak v České republice lépe zvládat bytovou otázku. Spočívá právě v téhle asistenci. A v okamžiku, kdy se ten dotyčný dostal zpátky do pracovního procesu, kdy dokázal přinášet peníze, zajistit si základní služby a zaplatit ten velmi jednoduchý byt, tak v okamžiku, kdy se podařilo tímto způsobem zároveň narovnat jeho situaci, vrátit ho zpátky k osvojení pracovních návyků. Tak to také předpokládalo možnost dál postupovat i v rámci prostupného bydlení a třeba ve vývoji následujícího roku se dostat z toho bytu nejnižší kategorie do bytu s lepším vybavením a třeba do bytu také s větším počtem metrů čtverečních a pořád za asistence na straně toho města. A spolu s tím v okamžiku, kdy samozřejmě náklady na bydlení vzrostly, tak znovu trvale sledovat, už ale s menší mírou intenzity, to, jestli ten dotyčný zvládá nebo nezvládá život v tom bytě vyššího standardu a pak umožnit pochopitelně návrat zase o, řekl bych obrazně, o patro níž anebo v okamžiku, kdy se mu daří a díky tomu, že se stabilizuje jeho sociální, zdravotní a často i rodinná situace, tak postupovat dál, třeba už do bytů plně vybavených, do bytů, které představují tu nejvyšší kategorii.

V čem je to řešení? To řešení je v tom, že na úrovni města se podařilo opravdu najít dobrý ekosystém fungování s těmi lidmi, kteří se v bytové nouzi ocitnou. Tohle je za mě jedno z nejlépe funkčních a, dvakrát podtrhnu, pravicových řešení, protože tohle umožňuje mířit přesně na ty, kteří to nejvíc potřebují a jim tu pomoc adresovat přesně podle jejich potřeb, ale zároveň s nezbytnou zpětnou vazbou. Tenhle model Plzně podle mě dobře ukazuje, jak by měla i ta legislativa v podobě zákona o podpoře bydlení vytvářet takové podmínky. Já jsem přesvědčený o tom, že ten model jakési odborné podpory, poradenství, je nezbytně nutné spojit zároveň s tím, aby se dařilo jednak přímo dosáhnout na ty byty, mít možnost od toho poradenství přímo sledovat jejich správu a zároveň právě na těch dalších příslušných agendách či v odborech s příslušnou odpovědností sledovat vývoj i pracovních možností těch lidí a sledovat to, jak se jim daří reálně do života a do ekonomického zdraví vracet.

Paradoxní je, že v té Plzni k tomu nepotřebovali nějaké dramatické změny zákonů. Možná by bylo v tomhle případě mnohem lepší se zeptat právě tam, kde to umí, kde jim ještě něco schází, kde by potřebovali od státu pomoc. Pokud máme model, který se současnou legislativou funguje, tak zdravý rozum velí se tam jít zeptat a upravit podle toho podmínky, ne vymýšlet kolo anebo se pouštět do socialistických experimentů, které nefungují. A ta odpověď a ten lék fakt není ve větší a větší regulaci. Ten lék ve skutečnosti je ve větší znalosti podmínek těch lidí, je v opravdu trvalém kontaktu a systémovém kontaktu s těmi lidmi a samozřejmě v návazné správě těch jednotlivých bytů a bytového fondu. V okamžiku, kdy se tímhle způsobem v dlouhodobějším horizontu v té Plzni daří pracovat, tak zaznamenávají i případy lidí, které se podařilo reálně vrátit do plnohodnotného ekonomického života, kdy jejich podmínky i pro rodinný život se zásadním způsobem zlepšily. A co je důležité, přesně tohle vedlo k tomu, že už nestojí peníze stát na straně sociálních dávek a nejrůznější podpory, ale jsou soběstační. A znovu, pětkrát podtrhuju, není to v trapné regulaci, která často přerůstá, jak jsme bohužel v České republice zvyklí, nám všem nad hlavu, ale v tom, že jsme schopni se mnohem víc přiblížit reálnému životu a zaměřit pozornost a pomoc právě tam, kde je to nejvíc třeba.

Tedy zpět, zpátky k doporučení, jak takové nástroje podpory bydlení mají fungovat. Mají fungovat maximálně adresně. Mají fungovat v trvalém kontaktu s těmi, kteří se ocitli bez pomoci, bez podpory bydlení a mají samozřejmě pracovat s tím, jak se rozvíjí, řekněme, holisticky jejich aktuální situace a v tomto případě najít nástroje nejenom v oblasti podpory bydlení, ale najít nástroje v těch ostatních oblastech, aby byla co nejméně plošná ta opatření, ale aby zároveň se vydávala opravdu směrem k těm jednotlivým lidem, je bezkonkurenčně nejlepší recept. A pokud se máme v tomto směru inspirovat od funkčních modelů, tak máme také vyslyšet to, že nepochybně pro rozšíření takových případů by velmi pomohlo nejenom v Plzni, ale i jinde, kdyby stát dokázal v tomto směru dál rozvíjet přímou finanční pomoc obcím a městům, ale mnohem víc aby jim dokázal nabídnout pružnější podmínky například v přístupu ke státnímu majetku. Už tahle věc, kterou se v tom předchozím období podařilo zásadním způsobem zlepšit, kdy převod státního majetku na obce a města ve prospěch výstavby nájemních domů se opravdu výrazně urychlil a představuje často pro to město nebo pro tu obec mnohem větší a významnější podporu, než je nějaká dotace, protože na mnoha místech v mnoha českých městech a obcích je to právě například nedostatek vhodných pozemků, kde by takové bydlení mohlo vyrůstat. Čili další krok, znovu méně regulatorní a více praktický, zajistit i z úrovně státu, z úrovně Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových co nejpružnější reakci vytipování lokalit, kde by právě mohla města a obce stavět takové projekty a takové bydlení.

Další významná pomoc státu pochopitelně spočívá ve zrychlení podmínek, ve zrychlení podmínek legislativních, ale i v nástrojích podpory. Já si tady to doporučení dovolím rozdělit na dvě základní kategorie, a to je možnost ekonomické motivace pomocí nástrojů RUDu, tedy rozpočtového určení daní jako první kapitola, a druhá kapitola, podmínky, které jsou obsaženy ve stavebním zákoně, dotýkají se jak územního plánování, tak rychlosti výstavby.

Zmíním poslední, třetí kapitolu, a to je přímý dopad na příspěvek, který je pro města a obce velmi významný tam, kde se rozhoduje o stavebních projektech a to je přímý příspěvek státu na výkon státní správy. Protože tohle je vlastně poměrně dobře dosažitelný nástroj, jak motivovat města a obce a úřady jejich k rychlejšímu povolování a ke zkracování lhůt.

K prvnímu bodu, a to je změna RUDu. Ta může mít významný dosah nejenom v podpoře výstavby bydlení, ale vůbec ke všem aktivitám a ekonomickým aktivitám obcí. Rozumějme ne v tom, že by obce a města měla začít podnikat, ale v tom, aby obce a města dokázala vytvářet co nejlepší podmínky pro nejrůznější podnikatelské aktivity. Ano, pro developery a pro všechny, kteří v tom území chtějí něco dělat, chtějí něco stavět. A ano, má to dosah větší, než je jenom otázka bydlení. Ale zaměříme-li se na bydlení, tak tam je možná zdaleka nejvýznamnější. Prostě obce a města mají pocítit, zda vytvářejí podmínky a mají to pocítit ekonomicky, v dopadech do RUDu, do svých příjmů, jestli budou v tomto směru aktivní, jestli budou rychleji rozhodovat, jestli budou v tomto směru podporovat, aby se v jejich městě rozvíjely důležité projekty. A znovu – jak projekty bydlení, tak ale třeba bydlení, které je přesně přizpůsobené potřebám těch jednotlivých míst. A znovu zdůrazním pohled na pražskou suburbii. Když se díváme mnoho let zpět, tak zaznamenáváme velký boom rozvoje rezidenčního bydlení v oblastech kolem velkých měst. Často ale vlastně velmi živelného pro nedostatek zkušeností a pro jakési vábení rychlého rozvoje toho území. Myslím, že jsme dnes už mnohem dospělejší v tom, že i rozvoj rezidenčních čtvrtí se nutně má odehrávat v návaznosti na vytvoření nezbytné sociální infrastruktury, ale pochopitelně i dopravní infrastruktury.

Vracím se zpátky k tomu, jak to zajistit, aby to dobře fungovalo v rámci RUDu. Prostě motivovat i výší příjmů v rozpočtu na hlavu té obce, aby se oddělily obce, které rozvíjejí to území, které se snaží o to nejenom nutně v té jediné vrstvě nových bytů, nových rodinných domů, ale i v té vrstvě vybavení sociálním zázemím v tom území, včetně výstavby bytů, které třeba z hlediska ekonomického se budují obtížněji. Ať už jsou to nízkoprahové byty nebo jsou to byty určené pro bydlení se sociální službou, nebo případně byty, které v tomto směru míří na ty nejpotřebnější nebo na ty, kteří mají nejhlouběji do kapsy.

A to, že se podaří v tomto směru motivovat obce, aby se na tu širší škálu svých aktivit zaměřily, a aby to v okamžiku, kdy to udělají a daří se jim takové bydlení v místě formovat. A nejde o to jenom, aby to nutně stavěly ty obce, ale aby pro to vytvořily podmínky, aby třeba nastavily z hlediska svého územního plánu, z hlediska územních studií podmínky tak, že developer bude přirozeným způsobem, třeba na základě dohody s obcí, na základě plánovací smlouvy vytvářet třeba v rámci rozvoje 60 bytových jednotek určený objem bytů menších, které třeba prodá té obci nebo je smění s tou obcí na základě pozemků, na základě plánovací smlouvy najde transparentní model, který ale ve výsledku povede k tomu, že bytové potřeby a problémy v tom území se mnohem lépe vytvoří.

Dám konkrétní případy takových funkčních modelů, na které máme pamatovat a máme na ně pamatovat v každém okamžiku, kdy se bavíme o podpoře bydlení, protože tam, kde se podaří v těch místech vytvořit zároveň podmínky, aby ti, kteří už třeba nejsou soběstační, ve svých rodinných domech zůstanou sami, protože děti odejdou, tak, abychom pro ně dokázali vytvořit nabídku a klidně i nabídku ryze komerční, menšího bytu, bytu s pečovatelskou službou, bytu, kde v návaznosti na tu reálnou potřebu bude schopen, ať už ten představitel samosprávy nebo třeba i soukromý subjekt nabídnout přesně službu šitou na míru.

Konkrétní recept, jak se tohle má promítat do motivace rozpočtového určení daní. Právě na základě rychlosti takového povolování, na základě reálného výsledku i stavební aktivity v tom území, tak umožnit navýšení právě toho poměru RUDu, ale zapojit to multikriteriálně tak, aby třeba obce, kde naopak nemají zájem o výstavbu nových rezidenčních bytů, protože je prostě z hlediska kapacity sociálního zázemí nestíhají tak, aby tam dokázaly třeba právě aktivitou v dokončení dopravní infrastruktury, v dokončení té sociální infrastruktury v tomto směru to území co nejlépe připravit.

Teda multikriteriální parametr, který by umožnil uspořádání rozpočtového určení daní tak, aby vedlo k větší motivaci obcí vytvářet podmínky pro podnikatele a nebo vytvářet zároveň v tomto směru i vlastní aktivitou lepší podmínky pro lidi v oblasti sociálního zázemí, sportovního vyžití, sportovních areálů a pochopitelně dopravní infrastruktury. Tolik tedy důležitá část pro rozvoj celé ekonomiky, ale ve výsledku i pro rozvoj bydlení en bloc včetně širší a pestřejší struktury toho bydlení, což je jeden z důležitých parametrů dneska napříč Českou republikou.

Znovu zdůrazňuju, bylo by hloupé se tady v rámci rychlého řešení zaměřovat jenom na co nejrychlejší výstavbu bytů nových. Ale má smysl zaměřit se i na to, abychom vytvářeli podmínky pro co nejpestřejší strukturu výstavby toho bytového fondu včetně bytů určených pro sociální péči, pro sociální asistenci a podobně.

Důležitá druhá kapitola, a to je kvalitnější stavební legislativa. Věc stěžejního významu. Budeme se o tom bavit určitě i dnes odpoledne, ale chci znovu zdůraznit, v čem je to důležité a proč třeba právě do stavebního zákona navrhujeme úpravy, které urychlují výstavbu, ale zároveň umožňují těm obcím, aby dokázaly podpořit nebo samy budovat bytový fond, který přesně odpovídá potřebám té komunity v tom místě. A ta vazba na podmínky v té obci je nesmírně důležitá. Proto jsem velmi pevným zastáncem subsidiarity neboli toho, abychom co nejvíce té odpovědnosti nechávali v tom samotném území a jenom pro to vytvářeli podmínky. Ubezpečuju vás, že v těch jednotlivých místech jsou si schopni nejlépe poradit s tím, jak to udělat, aby to, co tam bude vyrůstat, odpovídalo potřebám lidí v tom místě. A jistě jinak to může vypadat v Rožnově pod Radhoštěm, jinak ve Valašském Meziříčí, jinak ve městě nebo malé obci v blízkosti Prahy. A ten, kdo to bude vědět, je přesně ten, kdo v tom území žije a je schopen ty potřeby vnímat.

To, v čem máme pomoci, je pružná legislativa, která umožní, aby třeba na základě nového institutu funkční plánovací smlouvy ta obec se dokázala domluvit s developerem, který bude stavět 100 bytových jednotek, aby část z nich odpovídalo aktuální potřebě té obce a domluvila se třeba právě recipročně na zajištění takového specifického bytového fondu pro potřeby v tom území.

Jaké to má další dopady? V okamžiku, kdy se tohle podaří, tak může nastat přirozený vývoj, který v jiných západních státech se už odehrává, kdy ti starší lidé, kteří se ocitnou třeba sami v rodinné vilce, tak rádi přejdou ale v tom svém místě, se svými kamarády, se svými sociálními vazbami do mnohem menšího bytu, třeba právě vybaveného i dalšími sociálními službami, aniž by přerušili tu známost svých kamarádů, aniž by museli do nějakého zařízení, kde jim bude stát, kraj nebo obec vnucovat péči nad rámec jejich potřeb v podobě třeba domova seniorů, ale už někde jinde, mimo okruh jejich známých, mimo okruh jejich kamarádů.

Znovu zdůrazňuju, že to, oč máme usilovat, je na základě dobré znalosti co nejpestřejší a přesně co nejpatřičnější rozvoj toho území i z hlediska bytové výstavby. Jeden z konkrétních nástrojů, který určitě budeme navrhovat a který se objeví v našich pozměňovacích návrzích ve stavebním zákoně, bude určitě urychlení územního plánování a zkvalitnění územního plánování.

To je věc, která je neméně tak významná a důležitá. Máme příklady mnoha obcí a měst, kde začali spolupracovat na územních plánech ne technokraticky, ale třeba právě na základě výzvy architektů a ve spolupráci s demografy. Na tom, aby dokázali tomu městu dát dlouhodobější vizi a postarat se o to, aby v tom území co nejlépe fungovaly sociální vazby, aby to, co se tam rozvíjí, dokázalo uspokojit očekávání a potřeby co nejširší škály té veřejnosti v rozsahu celé populace. V celém věkovém rozsahu té populace a předjímali, co se v tom území bude dít. Jinými slovy, chceme-li se dobře a rozumně, moudře vypořádat se současnou bytovou situací, fakt je dobře zaměřit pozornost na pestrou nabídku, pestrou výstavbu a znalost toho území a vytváření srozumitelných vizí, předpokladů pro to, aby to, kde třeba aktuálně ještě se ten problém neprojevil, ale může se demograficky projevit v dalších letech, abychom to byli schopni předjímat.

Jak tomu může pomoct funkční územní plánování? Zásadním způsobem, že bude přesně připravovat třeba v obci, kde se v posledních 10 letech dramaticky rozvinula výstavba rodinných domů, a je jasné, že ve výhledu následujících 30 let ti, kteří tam odchovali svoje děti, vychovali svoje děti, děti odešly, zůstanou v těch domech sami, budou je jistě nabízet svým dětem, ale v nějakém počtu budou hledat v tom místě v návaznosti na svoji sociální situaci a především v návaznosti na své sociální potřeby odpovídající bydlení a v okamžiku, kdy se tam podaří vytvořit takovou pružnou nabídku, tak může dojít k uvolnění toho původního bytového fondu pro ty, kteří hledají se svými novými rodinami, čerstvými rodinami podmínky pro svoje bydlení. Tohle je model, který zdaleka nejvíc bude schopen řešit současné neduhy a nedostatky bydlení a zároveň, a to je také důležitá věc, posílí kvalitu života lidí v těch jednotlivých obcích. Ano, vyžaduje to mnohem celistvější pohled na problematiku výstavby i na problematiku bydlení i sociálního bydlení.

Návrat zpátky k tomu, jak formovat a jak dobře dělat územní plánování. Já vím, že to tahle vláda nerada dělá, že by poslouchala odborníky, ale tam, kde se to dařilo, tak to fungovalo naopak velmi dobře. Vy se podivujete nad tím, že hovořím o a to s dobrou znalostí fungování obcí, o tom, jak to má být a narážím na to, že vám ale opravdu nefunguje respekt k odbornosti a respekt k základním principům. Já jsem před malou chvílí hovořil o tom, jaké jsou funkční modely dostupného bydlení. Můžete se pětkrát pohoršovat, pane poslanče, (Poslanec Pařil gestikuluje.) ale nic vám to nepomůže, mnohem lépe byste udělal, kdybyste pozorně poslouchal. A to není záležitost politická, to je záležitost, která vychází ze zkušenosti samospráv napříč politickým spektrem. Ale je to odborná záležitost. Takže to téhle vládní koalici prostě nevoní. Ona si to bude dělat podle svých doktrín a podle toho, co aktuálně dobře vychází.

Zpátky k těm odborným zkušenostem a k modelům, které fungují i z hlediska územního plánování a stavebních aktivit a ano, jsou takhle úzce provázané a souvisí spolu. Jestli chceme hovořit o podpoře bydlení, tak územní plánování, které bude vytvářet podmínky pro pestřejší výstavbu, které bude dokonce v tomto směru motivovat k výstavbě, která uspokojí potřeby celého spektra populace je nepochybně na místě a je jasnou hmatatelnou formou podpory bydlení. Když bychom měli hovořit o tom, jak dál posílit i z hlediska nabídky řešení nedostatku bytového fondu, tak jeden z těch nástrojů, o kterém mluvíme a který připravujeme i v návaznosti na naše politiky v rámci stavebního zákona, ale i v rámci obecně věcí, které nemusejí být nutně regulovány, je podpora kvalitních typových domů a typových projektů, které pamatují i na to, že ten bytový dům má zahrnovat a může zahrnovat různou strukturu rozsahu ploch jednotlivých bytů i charakteru i z hlediska třeba bezbariérové dostupnosti. V okamžiku, kdy se podaří v legislativě vytvořit podmínky pro rychlejší schvalování takových projektů, které už někde bylo možné schválit na jiném konci České republiky vykazují přesně kvalitní předpoklady pro rozvoj dostupného bydlení i pro uspokojení potřeb v tom místě má určitě smysl, aby takové typové domy vyrostly mnohem rychleji, s menšími překážkami na jiných místech v tom území.

Samozřejmě, že důležitým předpokladem pro to, aby tohle všechno fungovalo, je zkracování lhůt. Vracím se zpátky, k čemu jsem mluvil. To zkracování lhůt se má propsat jako motivační nástroj i do rozpočtového určení daní. Je to konkrétní recept a konkrétní cesta, jak v tomhle směru významně urychlit všechny konkrétní projekty, které můžou pomoci lidem.

A další věc, na kterou bohužel současná vládní koalice rezignuje, jsou digitalizační nástroje i v oblasti stavebního bydlení, stavebního povolování. Protože co jsme zaznamenali? Sice je na stole novela zákona stavebního, ale místo toho, aby urychlila digitalizaci, tak ji v čase odsouvá a to je prostě škoda a je to rezignace na odpovědnost, dát věci rychleji dohromady a umožnit, aby stát v tomto směru mnohem méně překážel. A dostávám se k té poslední odrážce v rámci návrhu na konkrétní úpravy systémové úpravy pro dostupnější bydlení a pro podporu bydlení je přísnější metr na to, jak se v jednotlivých městech a obcích nakládá s příspěvkem na výkon státní správy.

Tady má fungovat co nejlépe based evidence. Tady má být jasné, že ten státní příspěvek na výkon státní správy, který směřuje na přenesenou působnost v oblasti stavebních aktivit, ale třeba i v oblasti sociální péče, tak se má opravdu odvozovat od reálných, sledovatelných a vzájemně porovnatelných parametrů mezi obcemi a městy v České republice a má od toho být odvozen. Jednoduše řečeno, tam, kde se daří ta agenda vykonávat kvalitně, rychleji, tak tomu má odpovídat vyšší příspěvek. A naopak tam, kde dochází k prodlužování lhůt, tak tam naopak ten příspěvek má klesat. To je něco, s čím je možné si poradit a co je možné dobře rozvíjet.

Z těch dalších důležitých možností, jak Česká republika a jak Poslanecká sněmovna i vláda můžou přispět k tomu, aby se podařilo vyřešit bytovou otázku a tím zdaleka nejvíc podpořit ty, kteří se dneska obtížně dostávají k bydlení, je rozšíření škály možností výstavby a podpora jejich nejenom z hlediska legislativy, ale všech možných dalších nástrojů. Já vnímám jako velmi pozitivní, že v České republice je tak velký zájem o vlastnické bydlení. Není to špatně a pokud by to chtěl někdo trestat, tak se bude bohužel v tomto směru dopouštět zbytečných hříchů a hloupých kroků. Investiční byty nejsou hřích, hřích je, že nemůže vznikat víc a víc bytů. A hřích je, že v tomto směru Česká republika pořád pokulhává. To, že je ten počet bytů stále nedostatečný, tak přirozeně vede k tomu, že ta investice do bytů láká víc než je zdrávo a láká víc, než je výstavba prostě pro co nejrychlejší uspokojování bytových potřeb a proto, aby ty byty okamžitě sloužily a sloužily co nejlépe.

Tedy obraťme mnohem víc pozornost k tomu, aby česká legislativa i nastavení fungování samospráv nasvědčovalo tomu, že se budou stavět nejenom byty a kapacity pro vlastnické bydlení, ale budou vyrůstat i nájemní byty v soukromém vlastnictví a zároveň aby se podařilo mnohem víc rozvinout družstevní výstavbu. To je nástroj, který může zlevňovat byty a který může i na tom trhu působit velmi příznivě v tom, že v situaci, kdy velkou část těch nových bytových jednotek nabízí na trhu jenom developeři a nabízí je standardně za tržních podmínek, na tom není nic špatného. A znovu zdůrazňuju, tohle trestat by byla závažná chyba. Ale máme směřovat k tomu, aby se na tom trhu těch možností objevilo co nejvíce, aby se tam objevily i soukromé nájemní byty a aby se tam na tom trhu co nejvíce objevovaly i byty družstevní.

 

Jeden z nejvýznamnějších kroků, který se pro to podařilo udělat, tak bylo sjednocení podmínek pro odečet hypotéky pro vlastnické bydlení, tak odečet úroků ze základu daně v okamžiku, kdy investujete do toho družstevního podílu a stavíte družstevní byt. Tohle je jeden z důležitých předpokladů a ukazuje se, že tak, jak se podařilo tenhle krok prosadit, tak postupně těch projektů přibývá. A je na nás, abychom dokázali co nejvíce podporovat právě tenhle typ výstavby jako další kamínek do té celkové mozaiky bytové výstavby v České republice. A samozřejmě do té mozaiky zapadají velmi dobře i projekty městské a obecní. A znovu zdůrazňuji, tam přece máme zdaleka nejvíc promítnout znalost toho území do struktury toho bytového fondu.

Tam se má odehrávat nejenom snaha doručit na ten trh co nejvíce konkrétních bytových jednotek, ale doručit je i ve struktuře, která co nejlépe odpovídá potřebám toho území. Proč je to tak hrozně důležité? Aby se podařilo dosáhnout v tomto směru co nejpatřičnějšího, nejpřiléhavějšího uspokojování potřeb těch lidí, kteří v tom území žijí a tím také došlo v tomto směru v tom území k větší mobilitě a aby ti, kteří prostě ve výsledku už třeba nemohou žít ve své původní rodinné vilce, najdou v tom území příležitost bydlet v menším bytě a sáhnout si například po další asistenci v oblasti dodávek jídel, v oblasti další asistence. Tak to je přesně směr, kudy se máme vydat. To je směr moderního státu, který je schopen ušít na míru podmínky pro lidi, kteří v tom území žijí, a dobře rozumět i tomu, že nad čistě ekonomickými parametry je přece i další důležitá hodnota kvality života, života té komunity. A znovu zdůrazňuji, že dobře nastavené fungování, dobře nastavená výstavba v tomto směru jednak velmi dobře slouží ke pružnému uspokojování těch bytových potřeb a velmi dobře slouží také k tomu, aby se mnohem víc rozpohybovala ta nabídka na trhu a aby ji lidé mohli využívat přesně v situaci, která tomu odpovídá.

Závěrem. Pokládám za velmi důležité, abychom v okamžiku, kdy se bavíme o podpoře bydlení, vnímali přesně ty funkční modely, o kterých jsem mluvil, z nichž jsme se poučili. Abychom dokázali rozšiřovat pestrost výstavby. Právě kroky kvalitních legislativních návrhů, ale zároveň rozšiřovali znalost o těch funkčních modelech. Zmiňoval jsem model Plzeňský, zmiňoval jsem příklady dalších obcí, které jsou s to vytvářet takové územní plány, které nahrávají různorodé výstavbě různorodého bytového fondu v různé podobě vlastnictví a také v různé struktuře kvality jednotlivých bytů, respektive rozlohy těch bytů a kategorie těch bytů. Tohle jsou nejlepší možné cesty, jak v České republice řešit problém bydlení a jak k reálné podpoře bydlení fakticky přispět. Tak prosím věnujme mnohem méně prostoru debatám o větší a větší regulaci, omezujme regulaci, omezujme v tomto směru zbytečné kroky k nabírání úředníků. Propojujme je co nejlépe, aby odpověď na to, jak zajistit podporu bydlení, spočívala v co nejužší spolupráci a v provazbě těch jednotlivých agend i na úrovni měst a obcí. A to dokonce nejenom v té přenesené působnosti, ale tam, kde má stát svoje úřady práce, tam, kde zároveň na městských úřadech jsou odbory sociální péče, orgány sociálněprávní ochrany dítěte. Jde o to tohle spojit. Vracím se obloukem k začátku toho svého krátkého vystoupení. Mohl bych mluvit mnohem déle, ale nechci připravit další kolegy o to, aby mohli popsat, jak by fungování podpory bydlení mělo fungovat. To, k čemu se ale chci vracet a co chci zdůraznit, je právě znalost toho území a schopnost s těmi lidmi žít a vytvářet spolu s nimi, zejména tam, kde se propadnou do těch nejsložitějších životních podmínek a dost nejsložitějších životních situací, pomocnou ruku.

Připravit proto funkční modely prostupného bydlení a tím pádem také zajistit situaci, kdy v okamžiku pestré nabídky se daří mnohem snáz uspokojit potřebu těch různých skupin lidí a zároveň tím reálně řešit jeden z největších problémů současnosti, to jest nedostatek bytů.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Děkuji. Tak nyní vystoupí paní poslankyně Eva Fialová.

Jo, takže to bylo ještě z toho kraje, když jsem tady nebyl. Takže paní ministryně, tedy slovo navrhovatelky.

Tak já přečtu ještě 14 omluv, pardon. Takže Tomio Okamura do 9.30 pracovní důvody, to je něco staršího. Bureš Jan celý jednací den – pracovní důvody, Flek Josef od 9 do 13 hodin – pracovní důvody, Kovářová Veronika od 9 do 10 hodin – osobní důvody, Pikora Vladimír do 9.30 – pracovní důvody, Sedmihradská Lucie celý jednací den – zahraniční cesta, Smejkalová Lucie - celý jednací den – osobní důvody, Sokol Petr – od 12 do 1 – osobní důvody, Strýček Jiří od 14 hodin – zdravotní důvody, Svobodová Vendula celý jednací den – pracovní důvody, Tureček Karel celý jednací den – zdravotní důvody, Volpe Samuel bere zpět svou omluvu celý jednací den zahraniční cesta, ovšem pak mám druhý od 9 do 10 hodin – zahraniční cesta Volpe Samuel, tak a Metnar Lubomír od 10.30 – pracovní důvody.

Prosím paní ministryně.

 

Ministryně pro místní rozvoj ČR Zuzana Mrázová: Děkuji. Vážený pane předsedající,vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, návrh novely zákona o podpoře bydlení byl detailně představen v prvém čtení dne 13. března, projednán ve druhém čtení dne 15. dubna a po obou čteních byl podrobně projednán v garančním výboru pro regionální rozvoj a veřejnou správu Poslanecké sněmovny. A to na schůzích dne 7. dubna a 30. dubna, na nichž výbor doporučil návrh zákona schválit. Dovolte mi proto pouze stručně připomenout, že cílem této novely je zjednodušit a zefektivnit systém tak, aby byl funkční, přehledný a adresný. Novela plně zachovává základní principy zákona, ale současně odstraňuje jeho praktické nedostatky. Zavádí jednodušší proces, jasně vymezuje odpovědnosti jednotlivých aktérů bez zbytečných duplicit a omezuje zbytečnou administrativní zátěž.

Současně považuji za důležité zmínit, že novela nijak nemění kompetence obcí při rozhodování o obsazování obecních bytů. Pokud bude obec poskytovatelem podpůrných opatření a zapojí se tak do systému, zachovává si i nadále možnost rozhodovat o umisťování osob do obecních bytů, a to ve stejném rozsahu v obou variantách nastavení systému. Tato oblast není předkládanou novelou nijak měněna. Současně platí, že pokud obec poskytovatelem podpůrných opatření nebude, nemá pravomoc rozhodovat o umisťování osob do obecních bytů ani podle současně platné právní úpravy. Nejedná se tedy o nové omezení zaváděné touto novelou. Závěrem si Vás dovoluji požádat o podporu pozměňovacích návrhů, které byly projednány v rámci garančního výboru. Jedná se zejména o pozměňovací návrh poslankyně Fialové, v hlasovací proceduře, označený jako B, který upravuje systémové nastavení agendy, tedy přesun části kompetencí z kontaktních míst pro bydlení na Úřad práce České republiky, nové nastavení limitu pro osoby ve specifických situacích, jako jsou osoby se zdravotním postižením, osoby v rozvodovém řízení a další osoby dle přílohy číslo 3, zavedení možnosti individuálního posouzení, zřízení kontaktních míst pro bydlení na úrovni všech obcí s rozšířenou působností a nikoliv pouze na některých z nich. A v poslední řadě přesun správy informačního systému podpory bydlení z Ministerstva pro místní rozvoj na Ministerstvo práce a sociálních věcí. Současně by chtěla ocenit věcnou debatu vedenou v průběhu projednávání návrhu zákonů a z důvodu dohody s Ministerstvem práce, sociálních věcí, Evropskou komisí a opozičními kluby podporuje Ministerstvo pro místní rozvoj jako předkladatel této na novely pozměňovací návrhy poslankyně Kovářové pod označením G 5 a G 6, které upravují některé parametry navrženého systému.

Jedná se konkrétně o úpravu obecného příjmového limitu na dvojnásobek částky životního minima z původně navržených 1,6 a o snížení spodního limitu uplatnitelnosti bytu z 1,0 životního minima na 0,5 životního minima.

Dále podporujeme také pozměňovací návrh paní poslankyně Olšákové pod označením D2, který zachovává původní cílovou skupinu pro poskytování poradenství na kontaktních místech pro bydlení. K ostatním pozměňovacím návrhům se za předkladatele vyjádřím v rámci hlasování. Současně si Vás dovoluji požádat o podporu novely zákona jako celku. Děkuji vám za pozornost.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Děkuji. Nyní vystoupí paní poslankyně Eva Fialová. Připraví se paní poslankyně Gabriela Svárovská. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Eva Fialová: Moc děkuji za slovo. Já jsem nechtěla využívat přednostního práva jako zpravodaj, ač hned na úvod řeknu, že budu načítat dvě leg. technické úpravy k pozměňovacím návrhům F2 a G2, na kterých jsem s jejich autory domluvena. Ale nejprve mi dovolte trochu okomentovat úvodní slova, která zde měli pan předseda Hřib a pan předseda Kupka.

Hned v úvodu musím říct, že děkuji za diskusi nebo přístup k tomu, jak se má řešit bydlení, nicméně tento zákon opravdu neřeší samotnou výstavbu bytů, ale řeší pouze systém, jak dostat neobsazené současné byty do pronajímání, a byl připraven předchozí vládou. Za hnutí ANO jsme nebyli nijak nadšeni z toho, jaké parametry tento zákon zavádí, nicméně s některými z nich musíme souhlasit. Potěším možná oba dva předřečníky tím, že vypíchnu některé body, na kterých máme shodu napříč politickým spektrem.

O které se jedná? Při udělování asistence, o které tady mluvil jak pan předseda Kupka, tak pan předseda Hřib, že některé osoby opravdu se bez asistence neobejdou a je potřeba ji poskytovat. Nicméně bych ráda vyvrátila to, co tady bylo zazněno, že v žádném případě novela tohoto zákona nezasahuje do garancí. Ty byly ponechány, nikdo na ně nesahal. Takže, jestli bych mohla poprosit kolegyně, prostřednictvím pana předsedajícího, z Pirátské strany, aby to panu předsedovi řekly, že do garancí nikdo nezasahoval a zůstaly navržené tak, jak je navrhl jeho předchůdce Ivan Bartoš, v úplně původní verzi.

To stejné platí i pro způsob asistence, do které také nikdo nezasahoval. Takže bych byla ráda, abychom tady nefabulovali a říkali pravdy, které v tom zákoně zůstávají, které byly kým navrženy a do kterých nikdo nezasahuje, a zbytečně nešířili nějakou paniku.

Současně pan předseda Hřib mluvil o zranitelných skupinách, aby se opravdu pomáhalo různým osobám. Tak my jsme to vyslyšeli. V mém pozměňovacím návrhu B jsme zavedli právě důraz na zranitelné osoby. Mluvil o osobách z domácího násilí, které přímo jsou z majetkového testu vyňaty – pozměňovací návrh B je přímo zahrnuje – a nemusí procházet majetkovým testem. Takže nevím, kde se vzala nějaká paranoia, že někdo s tím nepracuje.

Poslední věc, na kterou upozorňoval, bylo systémové řešení a prosazování akceleračních zón. Tak na to se těším v debatě, která opravdu k tomu patří, což je stavební zákon, který máme zařazený dnes od 14 hodin. Takže to můžeme dopodrobna řešit tady v tomto zákoně. Tento zákon se opravdu nezabývá novou výstavbou.

Reakce na pana předsedu Kupku. Jeho můžu také potěšit, protože jsme vyslyšeli i tady tuto věc. Prohlubování spolupráce. Tak některé kompetence z kontaktních míst pro bydlení, aby nebyly obce zatížené a nedělala se dvojí agenda a dvojí administrace, tak opravdu se převádí na úřady práce, přičemž dochází k efektivní spolupráci. Protože úřady práce – ač jsou tady kritici, že jsou v současné chvíli přetížení, tak aby byl efektivně nastavený celý ten balíček pro osoby, které většinou jsou cílovou skupinou, kterým má tento zákon pomáhat, tak jsou klienty právě úřadů práce.

Tak se dává spolupráce a některé kompetence k nim, aby právě bylo maximálně efektivně nastaveno nastavení pomoci, protože úřady práce znají veškeré informace o daných osobách, jakým způsobem mají platební morálku, jakým způsobem mají svoje pracovní návyky, anebo i nenávyky, kde se jim kdy poskytovala jaká pomoc. Efektivně můžou nastavit i budoucí dávky, aby tu nejtěžší situaci, pro kterou má tento zákon být určen, mohli přežít a měli efektivně nastavenou i finanční pomoc z pohledu dávkového systému, z různých pohledů, protože budou mít úřady práce přehled i o tom, jaké byty se do systému vkládají.

Nicméně je potřeba říci, že tento zákon opravdu neřeší výstavbu nových bytů. Opravdu, pojďme se o tom bavit na jiném plénu. Zazněla tady spousta podnětů, které jsou velice efektivní. Družstevní bydlení například řeší i samotné vládní prohlášení a odpracovávají se na něm velice intenzivní práce. Některé kroky – i za minulé vlády, jak tady byly zmíněny – byly podniknuty k tomu, aby družstevní bydlení bylo jednodušší. Ale opravdu družstevní bydlení není předmětem tohoto zákona.

Já jsem tady trošku představila, co obsahuje můj pozměňovací návrh. Dovolte mi, abych to ještě jednou shrnula. Je to o tom, že převádíme část kompetencí na úřady práce. Tím pádem vypadává nějakým způsobem závazné stanovisko, protože úřad práce dokáže efektivně nastavit i budoucí příjmy té rodiny, zapisuje asistenci. Nicméně se mění – základem je změna konstrukce výpočtu osob, které mají automaticky (nárok?) na podpůrné opatření, tedy přidělení bytu, který, doufejme, bude k dispozici. To ještě negarantuje, že v jednom bazénku bude ještě dostatek bytů. Tak mají možnost tento byt získat.

Mění se, kde se převádí takový ten složitý výpočet dávky ze sociální podpory na pouze parametr životního minima, který je velice dobře znám a dokáže si to každý představit. Jak už řekla tady paní ministryně, my budeme podporovat pozměňovací návrh, který nakonec byl dohodnut, že zvedáme životní minimum na dvě. (?)

Nicméně zavádí tento pozměňovací návrh i institut, aby právě zranitelné osoby nebyly vůbec posuzovány majetkovým testem. Zavádí speciální kategorii, kdy lidé, kteří prochází rozvodem anebo jsou v takzvané speciální příloze číslo 3, do které jsme nezasahovali – jsou zde osoby se zdravotním postižením – tak aby ten příjmový test byl na 3,0 životního minima.

Dále zavádí takzvaný institut výjimek, který předchozí zákon také neobsahoval, což je individuální posouzení, pokud osoba není schopna si byt na komerčním trhu opatřit sama, aby zde byla individuálně posouzena.

Tady je kladen velký důraz na kontaktní místa pro bydlení a samotné obce, protože ty opravdu nejlépe znají danou situaci. Takže zapíší záznam do evidence, který se následně přepíše k úřadům práce s doporučením, aby osoba byla posuzována, i když už dopředu víme, že nesplňuje příjmový test. Což předchozí zákon vůbec neumožňoval a striktně říkal, jaké osoby tam budou zahrnuty a které nebudou. Takže toto individuální posouzení vnímám jako velký přínos.

Následně zavádí samozřejmě tento pozměňovací návrh i rozšíření ze 115 určených ORP, které často suplovaly ještě další vedlejší ORP, kde není takový problém osob se ztrátou ohrožených v bydlení.

Nicméně se jim rozšiřovaly kompetence do dalšího ORP a znalost toho terénu nebyla úplně ideální, tak se rozšiřuje na všech 205 ORP, tím ulevuje obcím, které byly určeny a které byly pověřeny od obcí, které tyto neměly dané za povinnost. To je o představení zákona a jakým způsobem bude fungovat z mé strany vše.

A ráda bych teď načetla dvě legislativně technické úpravy. První se týká – legislativně technická úprava dle § 95 odst. 2 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny k pozměňovacímu návrhu F2 Zdeňky Blišťanové, který se přímo netýká tohoto zákona, ale je na něm napříč politickým spektrem shoda, a jedná se o úpravu účinnosti, která bude nově znít, že: za čtvrté, část druhá, změna zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o jednotném měsíčním hlášení zaměstnavatele, čl. 2, nabývá účinnosti dnem následujícím po dni vyhlášení tohoto zákona.

A uvedu k tomu krátké odůvodnění. S ohledem na předpokládaný posun účinnosti tohoto zákona jako celku od 1. září 2026 a v zájmu co nejrychlejšího nabytí účinnosti (?) do zákona nově vkládá pozměňovací návrh, který se věcně týká prodloužení lhůty k doplnění nově požadovaného magisterského stupně vzdělání pro výkon živnosti, spočívající v poskytování služeb v oblasti poradenství psychoterapie, podávám návrh legislativně technické právě úpravy na opravu data účinnosti zákona tak, že uvedená nově vkládaná část nabyde účinnosti již dnem následujícím po vyhlášení zákona ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv.

Druhým legislativně technickým pozměňovacím návrhem je podle § 90 odst. 2 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny také posunutí účinnosti, a to pro pozměňovací návrh G2 Veroniky Kovářové, kdy se jedná o možnost zavedení – evidenci podpory bydlení na městské části a městské obvody územně členěných statutárních měst, tak je potřeba posunout účinnost, protože právě s přechodem některých povinností z kontaktních míst pro bydlení na úřady práce si vyžádá další administrativní členění, protože současně samotné městské části a městské obvody nemají svoje identifikační číslo a bude potřeba zásahu, tak navrhuji, aby právě účinnost zákona nově zněla, že tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. září 2026 s výjimkou ustanovení čl. 1. § 140a, postavení městských částí a městských obvodů, které nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2027.

Děkuji moc. Všechny legtechnické jsem načetla a budu se těšit na konstruktivní diskusi, kterou jsme vedli i mimo toto plénum, a vedlo to k tomu, že můžeme říci, že se může stát zákon více efektivním, nastavuje nějaká jiná pravidla, která se někomu můžou líbit, někomu nemusí líbit, ale dojde k odstranění některých duplicit a uvolnění rukou na jednotlivých obecních úřadech pro výkon té správy, aby docházelo k maximálnímu soustředění na to, co má býti. A ještě jsem zapomněla jednu důležitou věc, kde budeme podporovat pozměňovací návrh Elišky Olšákové, který dává poradenství pro všechny a zachovává tu preventivní funkci. Jediné, co je nepříjemná zpráva, že jsme původním návrhem chtěli... vlastně nedělat úřednický zápis k tomu, co ve skutečnosti opravdu probíhá, tak je to jediné negativum, že při každém poradenství budou muset udělat záznam. Ale to vesměs nebude tak velká překážka, protože ten formulář je velice jednoduchý. Takže budu se těšit na další konstruktivní diskusi a vystoupení svých kolegů. Děkuju za pozornost.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí paní poslankyně Gabriela Svárovská a připraví se pan poslanec Michal Zuna.

Přečtu dvě omluvy mezitím: Babka Ondřej od 14.30 z osobních důvodů a Fridrich Stanislav od 12 hodin z osobních důvodů.

Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Gabriela Svárovská: Děkuji, pane předsedající. Vážená paní ministryně, vážené kolegyně, vážení kolegové, dnes se tady ve třetím čtení bavíme o novele zákona o podpoře bydlení. A myslím, že je důležité si znovu připomenout, o čem vlastně hlasujeme. Rozhodujeme o tom, jestli bude Česká republika řešit bytovou nouzi preventivně, systematicky a s využitím zkušeností obcí, anebo jestli se vrátíme k modelu, kdy budeme převážně jenom hasit následky problémů, kterým se dá předcházet. Právě proto je tato novela krok špatným směrem. Původní zákon nebyl nijak dokonalý a byl výsledkem mnoha kompromisů – ale měl jednu zásadní přednost: Vycházel z jednoduchého principu, který potvrzují zkušenosti z Česka i ze zahraničí. Je levnější, efektivnější a lidsky důstojnější zabránit pádu do bytové nouze, než řešit její následky. To ostatně potvrzovala i důvodová zpráva a hodnocení dopadů regulace.

Cílem zákona bylo předcházet bytové nouzi, zkracovat dobu, po kterou se v ní lidé nacházejí, a tím snižovat náklady, které bytová nouze vytváří pro celou společnost. Bytová nouze totiž není jenom problém těch, kteří jí procházejí, platíme jí všichni – ve zdravotnictví, ve školství, v sociálních službách, v náhradní péči o děti, ve vyšší kriminalitě, v rozpadu rodin a komunit, ve ztracených šancích lidí, kteří kvůli nedostupnému bydlení nemohou uskutečnit a proměnit svůj potenciál, věnovat se kariéře, práci, kterou by chtěli dělat a pro kterou mají třeba talent, nemají šanci vybudovat si zázemí pro sebe a pro svoji rodinu, ve ztracených šancích dětí, které nemají podmínky k učení, rozvoji a úspěšnému startu do života. Podle nejkonzervativnějších odhadů stojí veřejné rozpočty bytová nouze nejméně 4,5 miliardy korun ročně. Původní zákon měl tento účet začít snižovat a tato novela ho velmi pravděpodobně zase zvýší.

První zásadní problém vidím v přesunu klíčových kompetencí na úřady práce. Paní ministryně tvrdí, že je to zjednodušení – podle mě je to přesně naopak. Člověk bude muset nejprve na kontaktní místo pro bydlení, potom na úřad práce, potom zpět na kontaktní místo a v některých případech znovu na úřad práce. To potvrzují pracovníci a pracovnice kontaktních míst pro bydlení, se kterými jsem se v průběhu projednávání této novely setkala. Takhle se opravdu nezjednodušuje systém, takhle se komplikuje. Vzniká systém, ve kterém bude klient přecházet mezi institucemi, a nikdo za jeho situaci neponese skutečnou odpovědnost. A hlavně tato novela, tato změna jde proti zkušenostem lidí z praxe. Proti novele se postavil veřejný ochránce práv, který upozornil, že úřady práce jsou už dnes přetížené a nebudou schopny novou agendu zvládnout ani kvalitně, ani včas. Proti novele vystoupil Svaz měst a obcí, který upozorňuje, že stát obcím bere rozhodovací pravomoci, ale ponechává jim odpovědnost za důsledky. Proti novele vystoupily kraje, proti novele vystoupily obce, které se na zákon několik let připravovaly a rozjely úspěšné vlastní kontaktní místa pro bydlení. Například Rumburk, jeden příklad za mnohé, město v náročném pohraničním regionu, v jehož vedení je i hnutí ANO. Investovalo do kontaktního místa pro bydlení, najalo odborné pracovníky a pracovnice a budovalo systém prevence. Rumburk ve svém dopise před důsledky této novely varuje. Na základě zkušeností z praxe žádá, abyste nepřesouvali kompetence na úřad práce a neomezovali nástroje, které se osvědčily.

Proč vláda neposlouchá obce ani vlastní komunální politiky? Proč neposlouchá kraje? Proč neposlouchá ombudsmana, který rozhodně nepatří mezi progresivní snílky? Proč neposlouchá odborníky, kteří se problematice věnují řadu let?

Druhý zásadní problém je oslabování prevence. Po celou dobu projednávání této novely slyšíme slovo efektivita. Tak se podívejme na tu efektivitu. Původní zákon vycházel z toho, že kontaktní místa pro bydlení mají pomáhat lidem včas, ne až ve chvíli, kdy skončí na ubytovně, ne až ve chvíli, kdy přijdou o byt, ne až ve chvíli, kdy se rodina rozpadá pod tlakem dluhů a nejistoty. Ale dřív. Právě proto vznikala síť kontaktních míst pro bydlení. Právě proto měl zákon silnou preventivní složku, protože prevence je levnější než řešení důsledků.

Každý sociální pracovník, každá sociální pracovnice to ví. Každý starosta a starostka to vědí. Každý, kdo se někdy setkal s bytovou nouzí, to ví. A přesto se paní ministryně, která s bytovou nouzí podle svých slov zkušenosti má, tváří, jako by to neplatilo. Samotná RIA k zákonu počítala s tím, že systém podpory bydlení může přinést úspory až 1,4 miliardy korun ročně.

Třetí věcí jsou příjmové limity. Ano, slyšeli jsme, že je tady záměr je změnit. A paní zpravodajka Fialová uvedla přesná čísla těch změn. To určitě trochu pomůže. Je dobře, že došlo k dohodě a ty pozměňovací návrhy opozice byly přijaty, že se zmírní dopady, negativní dopady té novely. Ale je celkem špatné, že to ten původní návrh vůbec obsahoval. Z toho je totiž zřejmý ten lajdácký přístup k projednávání, konzultacím s odborníky, s lidmi z praxe. Přesně takhle to vypadá, když ty návrhy připravují lidé, kteří tomu nerozumí. Protože schválně jak na Ministerstvu pro místní rozvoj, tak na Ministerstvu práce a sociálních věcí byli odstaveni od přípravy novely odborníci a odbornice. A pak tu novelu připravovali lidé, kteří tomu vůbec nerozumí a nemají představu o dopadech.

Z toho je zřejmé, že vláda pak potřebuje pomoc opozice, aby novela zákona nedopadla katastrofálně, ale jenom velmi špatně. Kdybyste připravovali a předkládali novelu standardní cestou, tak byste se tohle dozvěděli už v mezirezortním připomínkovém řízení. Ale vy jste ten návrh zákona schválně utajovali, abyste se vyhnuli diskusi.

Podobně jako když vedoucí Úřadu vlády rozpráší agendy na jednotlivá ministerstva a zdůvodní to tím, že kdybychom to předem diskutovali, tak bychom ten krok nemohli udělat. Ano, má pravdu. A je dobře, že by ten krok nemohli udělat. Právě proto, že by výsledek veřejné diskuse byl, že je to nesmysl a těm agendám to uškodí.

A pak je tu ještě jeden rozměr: obchod s chudobou. Prý proti obchodníkům s chudobou bojujete. Tak proč tato novela oslabuje kontrolní mechanismy? Oslabuje místní znalost prostředí. Přesouvá rozhodování dál od obcí. Proč oslabujete schopnost průběžně kontrolovat, jestli podpora skutečně směřuje tam, kam má? Vždyť děláte pravý opak toho, co by měla dělat vláda, která to s bojem proti obchodu s chudobou myslí vážně.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, na celé novele je opravdu nejvíc znepokojující způsob, jakým vznikla. Zásadní změny nebyly předloženy po široké odborné debatě, nebyly podloženy novým hodnocením dopadů, nebyla vedená seriózní diskuse s obcemi, nebyli vyslyšeni lidé, kteří budou zákon každý den uvádět do praxe. A přitom právě oni nejlépe vědí, co funguje a co ne.

Tato novela oslabuje systém, který měl pomáhat lidem v bytové nouzi a měl pomáhat bytové nouzi předcházet. V České republice dnes žije kolem 160 000 lidí v bytové nouzi. Desítky tisíc z nich jsou děti. Jsou to konkrétní rodiny. Děti, které se opakovaně stěhují. Senioři, kteří nevědí, jestli zvládnou platit nájem. Samoživitelky, které každý měsíc počítají, jestli jim po zaplacení bydlení zbude na základní potřeby. Těmto lidem pomáháte tím, že prakticky zatarasíte jejich přístup k podpoře. Budou skákat přes vámi nastavené překážky a pobíhat mezi úřady.

Nikomu nepomůže, když se oslabuje prevence. Proto považuji vaši novelu za chybu. Velkou chybu. A proto ji nepodpořím.

Na závěr dovolte přečíst apel veřejného ochránce práv Stanislava Křečka, který byl zaslán předsednictvům poslaneckých klubů. Podotýkám, že Stanislav Křeček byl zvolen veřejným ochráncem práv v roce 2020 za vlády hnutí ANO. Velkým zastáncem jeho volby a advokátem při volbě ve Sněmovně byl mimo jiné poslanec SPD Jaroslav Foldyna.

Nyní cituji ombudsmanův dopis: „V Brně 5. května 2026. Vážená paní předsedkyně, vážený pane předsedo, před zítřejší 17. schůzí Poslanecké sněmovny se na Vás obracím kvůli návrhu zákona, kterým se mění zákon číslo 175/2025 Sb., o poskytování některých opatření v podpoře bydlení (zákon o podpoře bydlení), konkrétně ve věci pozměňovacího návrhu číslo 762. Rád bych Vás a Vaším prostřednictvím také členy poslaneckých klubů seznámil s výhradami, které k pozměňovacímu návrhu mám. Tyto výhrady jsem neměl možnost uplatnit ve standardním připomínkovém řízení, neboť neproběhlo.

Na úvod podotýkám, že na potřebu systémového řešení dostupného bydlení upozorňuji dlouhodobě. I přesto, že navrhovaný zákon o podpoře bydlení nepovažuji za dokonalý, ocenil jsem již při jeho předložení, že stát se jeho prostřednictvím snaží nastavit systémové řešení bytové nouze. Obávám se však, že přijetím pozměňovacího návrhu by došlo k nepřiměřenému zúžení už tak velmi limitované podpory bydlení a vznikající systém podpory by nebyl funkčním nástrojem.

V pozměňovacím návrhu spatřuji dva zásadní problémy. Za prvé převedení části agendy z kontaktních míst pro bydlení na úřady práce. Z našich poznatků víme, že úřady práce jsou již nyní přetížené. Přidání další takto významné agendy, na kterou navíc mohou na úřady práce chybět kvalifikovaní zaměstnanci, může vést k tomu, že potřebnou pomoc v bydlení nebudou schopné včas a kvalitně poskytovat. Apeluji proto na poslance, aby agendu na úřady práce nepřeváděli. Tento požadavek jsem vyslechl i na veřejném slyšení v Senátu od řady zástupců obcí, které již kontaktní místa pro bydlení od ledna zřídily.“

Další část dopisu veřejného ochránce práv se týká příjmových limitů, které jak jsme tady slyšeli od paní zpravodajky, se přijetím pozměňovacího návrhu kolegyně Veroniky Kovářové budou předkladatelé snažit zmírnit. Proto tuto část už číst nebudu.

Já a mým prostřednictvím i Stanislav Křeček vám děkujeme za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, paní poslankyně. Došlo ke změně předsedajícího. Dámy a pánové, přeji pěkné odpoledne. Nyní zde máme faktickou poznámku a po ní s přednostním právem předseda STAN Vít Rakušan. Vaše 2 minuty.

 

Poslankyně Eva Fialová: Děkuji za slovo. Nicméně bych ráda reagovala na některé věci, které zde tady byly řečeny. My jsme avizovali, paní kolegyně, že ten pozměňovací návrh přijde. A jak tady říkáte, v utajení, nikdo o něm nevěděl... Dokonce byl přesně popsán vám, jakým způsobem vám ho rozešlu a kdy jsem ho předkládala s dostatečným předstihem, aby byla možnost na něj reagovat případnými pozměňovacími návrhy, kdyby někdo jako unikl. Tak mě to jako mrzí tento přístup. Ale to se nedá nic dělat. To už jste zkrátka vy.

A potom tady je obava to, že to jako nepomůže. Ale tak se pojďme říct, že my ty byty nemáme. Vy tady operujete čísly, kolik lidí by si zasloužilo bydlet, kteří jsou v bytové nouzi. Tak já ta čísla řeknu. Ano, jejich 160 000 v republice.

Vaše RIA počítala, že se dostane 3.000 bytů za rok maximálně do systému. Takže jak by mohli bydlet? Pojďme nejdřív ubytovávat ty, kteří jsou nejvíc ohrožení, kteří opravdu to potřebují jako sůl, aby nezůstávali na těch ubytovnách, o kterých vy pořád mluvíte, a nejsme schopní při číslech, který předkládala vaše RIA, 3.000 bytů za rok, do systému ubytovat 160 000 lidí ohrožených bytovou nouzí.

Pojďme si to říct, jak to je. Prostě ten bazén zájemců o bydlení bude velký a bazén případných bytů zadaných do systému, který nikdo nepostaví tak rychle, tak je minimální. Takže jako... Neměňte tady tu iluzi, ty lidi prostě budou žít v naději na kterou nikdy nedosáhnou.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Čas. Děkuji. S faktickou poznámkou je přinášená paní poslankyně Gabriela Svárovská. Vaše dvě minuty.

 

Poslankyně Gabriela Svárovská: Děkuji. Paní kolegyně, já žádnou RIU nemám. Žádnou. Vaše RIA jste říkala, to není moje RIA, ani naše RIA už vůbec ne pirátská RIA, to je celkem jedno.

A samozřejmě, že krizi bydlení nevyřeší jenom tento zákon. Paralelně tady projednáváme stavební zákon, který dělá taky všechno pro to, aby usnadnil přístup k povolování největším developerům, kteří staví investiční byty. A zároveň se neděje vůbec nic pro podporu družstevního, městského nájemního bydlení nebo neziskových projektů. Samozřejmě, že to všecko není jenom věcí tohoto zákona. Samozřejmě, že chápu, že nemáme najednou a nebudeme mít v krátké době k dispozici 160 000 bytů. Ale jaký je důvod omezovat přístup k poradenství o bydlení? Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji A nyní tedy s přednostním právem předseda STAN Vít Rakušan. Než přijde, mám zde omluvu. Od 14 hodin se z pracovních důvodů omlouvá pan poslanec Ivan Adamec. Máte slovo.

 

Poslanec Vít Rakušan: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, paní ministryně, kolegyně a kolegové. Jsme ve třetím čtení zákona o podpoře bydlení. My tady projednáváme legislativní normu, která samozřejmě se má primárně dotknout pomoci těm, kteří mají s bydlením v Česku nějaké problémy. Má mít pozitivní vliv na tisíce domácností, má se samozřejmě věnovat i prevenci ztráty domova. A rozhodně tohle není jenom tématem nějaké naší akademické Poslanecké debaty, kterou bychom tady vedli nebo vedeme. Tohle je něco, co bude mít bezprostřední vliv na život lidí v naší zemi, na kvalitu jejich života.

Zároveň to bude mít ale zásadní dopad na fungování veřejné správy, na rozpočty našich měst a obcí. A to je také něco, čím se tady musíme zabývat. Každý z nás, a paní ministryně, my oba tu zkušenost máme, kdo nějaké město vedl či zasedal v městské radě, v městském zastupitelstvu, tak ví, že finálně, ať vytváříme systém jakýkoliv, dopadne nakonec řešení těch konkrétních bytových problémů na tu komunální úroveň. Finálně vždycky dopadne na lokální autority, starostu, zastupitelstva, ale i každodenní práci sociálních pracovníků v terénu, kteří se pomáhají a mnohokrát velmi účinně, ne úplně dobře ohodnoceni, a mnohokrát v takových podmínkách, které si neumíme úplně představit, se snaží pomáhat lidem. A snaží se pomáhat třeba situaci rodin s dětmi na ubytovnách.

Já jsem se jako starosta několikrát byl podívat, v jakých podmínkách vyrůstají naše děti, jak kvůli tomu, v jakých podmínkách žijí, nemohou úplně lehko prorážet ten sociální strop, který jim byl nastaven v jejich rodinách, jejich rodiči, který jim byl mnohdy nastaven třeba i nezodpovědným chováním jejich rodičů, zadlužením, exekucemi a podobně.

Zároveň vidíme osamělé seniory, kteří většinu svého důchodu utrácejí za nestabilní nájmy. Vidíme rodiče samoživitele, kteří jsou ve velkých problémech. A jakýkoliv jejich další výdaj nad rámec toho, co mají plánováno pro daný měsíc, může reálně znamenat riziko ztráty střechy nad hlavou. A určitě se shodneme a za to jsem rád, že tenhle zákon by právě zmíněným skupinám lidí měl umět pomoci, měl by je vyvést z té sociální nouze a měl by ukázat, že stát tady není proto, aby plošně práškoval kohokoliv nějakými dávkami a dotacemi, ale stát je tady pro ty, kteří se třeba nezaslouženě ocitli v nějaké situaci, která ohrožuje i výchovu jejich dětí.

Já si ale nejsem jistý, jestli ta předkládaná norma vlastně tímhle směrem úplně jde a byl bych rád, kdyby ta diskuse o tom byla o něco širší než byla. Byl bych býval rád, kdyby možnost nejrůznějších připomínek a slyšení expertů bylo ze strany ministerstva trochu otevřenější, než tomu v realitě bylo.

My si jako starostové myslíme, že koncepce efektivního a dobře fungujícího racionálního státu se dá nejlépe opřít právě o funkční, kompetentní a silné samosprávy. A taky efektivní stát funguje tak, že místo abychom hasili nějaké požáry, které už tou krizí vzniknou, tak je mnohem lepší a výhodnější a strategičtější dávat prostředky do prevence. A nejenom finanční, ale i lidské, personální, dávat na to dostatečné kapacity, abychom měli lidi, kteří pomohou a kteří poradí ještě v té chvíli, než se někdo v tom velkém problému v bytové nouzi ocitne.

Základem takového přístupu, který by stát podle mého názoru měl propagovat, má být plná důvěra v města a obce. Já si myslím, že se vždycky vyplácí státu, že městům a obcím důvěřuje, že jim kompetence nebere, ale že jim kompetence naopak dává, protože ta místní znalost terénu je něco, co vždycky v řešení konkrétního lidského problému může pomoci. Právě na místní úrovni jako starostové, starostky, lidé, kteří jsou aktivní v komunální politice, nejlépe známe specifické problémy našeho sociálního prostředí. Nejlépe známe i možnosti našeho vlastního bytového fondu, které jsou v jednotlivých městech a obcích v Česku velmi a velmi rozdílné.

Máme příklady měst a obcí, která se svých bytových fondů trochu neprozřetelně zbavovala a teď prostě nemají záchytné byty pro ty, kteří tu pomoc v té chvíli opravdu potřebují. Máme příklady měst a obcí, které byly vizionářské třeba už v těch devadesátých letech, na přelomu tisíciletí. A ten bytový fond si zachovaly v nějaké kvalitě a počtu, aby právě těm lidem, kteří jsou v té bytové nouzi, uměli efektivně pomoci. Ale tohle všechno, co já tady uvádím, je rozhodnutí na té lokální úrovni, protože ta lokální úroveň to vždycky bude řešit a zná to svoje prostředí nejlépe.

Bohužel kroky, které sledujeme v tom návrhu, s kterým tady přicházíte, ale i dlouhodobé kroky, které sledujeme ve vaší činnosti na Ministerstvu pro místní rozvoj, jdou přesně opačným směrem. Vy jste, paní ministryně k 1. dubnu systemizovala na svém ministerstvu, to se stává a to je normální, dělá to každá vláda v pravidelné periodicitě, ale tím jste ochromila 15 zaměstnaneckých pozic v odboru pro sociální začleňování. Ano, mluvím zde o agentuře pro sociální začleňování, což je klíčový nástroj státu, který pomáhá samosprávám koncepčně řešit ty nejpalčivější problémy ve vyloučených lokalitách a nabízí také pomocnou ruku. Konkrétní zasíťování té pomoci v regionu přichází s koncepcemi. Podle mě je to absolutně nepochopitelný hazard v té chvíli a v těch problémech, které v různých regionech naší země máme. Rozbíjení osvědčených struktur přímo ohrožuje projekty typu revitalizace sídliště Šluknov či boj s obchodem s chudobou, ale fatálně komplikuje právě implementaci dnes projednávaného zákona o podpoře bydlení a taky možnost financovat výstavbu z prostředků sociálně klimatického plánu. Obce o těchto zásadních škrtech nebyly dopředu vůbec informovány.

Vláda Andreje Babiše tak bez rozmyslu a bez dat, a to je bohužel to, s čím se tady setkáváme dennodenně. Včera jsem vás, paní ministryně, oslovoval v rámci stavebního zákona a žádal jsem vás o datovou analýzu. Žádal jsem vás o to, abyste nám vysvětlila, jakým způsobem k tomu rozhodnutí dojdete. A to samé máme tady. Máme zrušenou Agenturu pro sociální začleňování, je to rychlá systemizace schválena vládou. A já se ptám, kde jsou data pro to rozhodnutí? Přece nějaké racionální vládnutí, které v žádné vládě nebude bezchybné, ale má vždycky umět vysvětlit všem těm, kteří mají o tom rozhodnutí učinit to finální hlasování tady ve Sněmovně, má umět vysvětlit, z jakých podkladů a dat tady vycházíme. A já to nevím.

 

Abyste si nemyslela, paní ministryně, že je to jenom útok nás opozice, tak já bych tady rád zmínil – a ten dopis už citovala moje kolegyně Věra Kovářová anebo ho bude citovat - z otevřeného dopisu starosty města Rumburk pana Martina Hýbla. Pan Martin Hýbl kandidoval za hnutí ANO. A pan starosta otevřeně upozorňuje, že – po třech letech úspěšného budování funkčního kontaktního místa pro bydlení ve Šluknovském výběžku hrozí, že celou agendu převezme krajské pracoviště úřadu práce v Děčíně, úředníci z krajského města nemohou efektivně znát specifika Rumburských sociálně vyloučených lokalit, adresnou pomoc tak nahradí čistě formální přístup. A z toho já mám strach.

Vy stále tvrdíte, že se vlastně nic nezměnilo, když jste zrušila Agenturu pro sociální začleňování, že vlastně ty pozice se jenom sloučily. Máme tady jenom nějakou funkční strukturální změnu ve fungování ministerstva. Ale ono to tak není. Ta Agentura pro sociální začleňování, to byl tým. To byl tým, který fungoval a dlouhodobě fungoval a dobře.

Mimochodem zase hovořím ze své komunální zkušenosti. My jsme v Kolíně Agenturu pro sociální začleňování měli a velmi efektivně nám pomáhala řešit problém v jedné z vyloučených lokalit, koncepčně, se zkušenostmi, s příklady dobré praxe. A ti lidé tvořili kompaktní tým, který znal a věděl, jak v které chvíli postupovat, koho v tom regionu oslovit, jak s nimi mluvit. Když zrušíte ten tým a zrušíte vlastně soudržnost toho, jak celá ta síť pomoci fungovala, tak se dostáváme k tomu, co jsem citoval i z dopisu pana starosty. Dostáváme se k formálnosti té pomoci. A co je největším nepřítelem konkrétní pomoci člověku v nouzi, je právě to, když se spoléháme jenom na nějaké formálně stanovené pravidlo, ale člověku se nedostane té terénní pomoci znalosti prostředí a té okamžité, praktické a opravdové rady, jak si v tu chvíli pomoci v té bytové nouzi. A tohle prostě v tom vašem návrhu zákona není.

A naopak si myslím, že několika kroky jdete přesně opačným směrem. Jeden z nich jsem zmínil, to je rozprášení Agentury pro sociální začleňování. Nevím, jestli tam byla personální výhrada k jejímu šéfovi, skutečně nevím. Ale je to něco, kde jste jednoznačně pochybila. Uškodila jste těm regionům, odkud mimochodem pochází značná část vašich hlasů a kde jste slibovali, že těm lidem v těch chudších regionech výrazně pomůžete a že jim zase bude líp. Pokud uděláte tohle, tak jim líp rozhodně nebude. Ty lidi uvrhnete do další a další nouze.

Tenhle zákon v našem právním řádu chyběl dvě desetiletí, oba dva ministři pro místní rozvoj ve Fialově vládě, ať už Ivan Bartoš nebo Petr Kulhánek, pracovali na tom, aby tenhle zákon tady byl a aby existoval. Bylo to naše hnutí, které v tom minulém volebním období věnovalo enormní úsilí tomu, aby byla legislativa odborně připravená, aby byla projednána se všemi klíčovými partnery a posunuta také do schvalovacího procesu. Věnovali jsme tomu mnoho času. A věnovali jsme mnoho času tomu, že jsme si vyslechli názory expertů. Měli jsme mnoho kulatých stolů a různých platforem, kde jsme často slyšeli i na postup naší vlády kritické názory. Slyšeli jsme kritické připomínky k tomu, co my v tom zákonu navrhujeme. Jenomže myslím si, že ten osvícený ministr nebo ministryně má kritiku poslouchat, aby si z toho něco vzal, a ne dogmaticky přicházet s návrhem, na kterém trvá, s návrhem, který nebyl řádně projednán a nebyl řádně odpřipomínkován.

Vlastně taková ta bohorovnost a přesvědčení o vlastní pravdě a pohrdání expertní úrovní a pohrdání tou expertní úrovní i v té rovině, že rozprášíte Agenturu pro sociální začleňování, je něco, co prostě nemůže nikdy ke kvalitnímu výkonu práce ministra, ministryně určitě přispět. My jsme se dostali do toho schvalovacího procesu a považujeme za nesprávné, že současná vládní koalice pod vedením premiéra Babiše rozhodla prostřednictvím vládního pozměňovacího návrhu číslo 762 zásadně měnit parametry tohoto již prodiskutovaného a připraveného systému v samotném momentu jeho uvádění do praxe. Samozřejmě tím velmi znejistila terén. Struktury, které se v lokálním prostředí připravovaly na tu změnu, nebyly schopny rychle připravit. Chaotické informace, které dostávaly ze strany ministerstva o změnách či rušení celého konceptu, znamenaly jenom nervozitu a problémy v regionu. Tohle jste tím způsobili.

A tohle nejsou jenom slova opozičního politika. A tohle nejsou slova, která mají primárně vést k nějaké politické bitvě. Já si dovolím přečíst pár ukázek dopisů, které přicházejí od Platformy pro sociální bydlení. Ten dopis je otevřený a byl adresován panu premiérovi. To jsou odborníci. To jsou právě ti odborníci z praxe, s kterými jste se nebavila. Přečtu jenom pár ukázek, jednu, ke které se potom dostanu ještě podrobněji.

Dalším závažným problémem je navrhovaný přesun klíčových kompetencí z obcí na Úřad práce. Obce přitom mají k lidem v bytové nouzi nejblíže, znají místní situaci, mají praktické zkušenosti s řešením problémů s bydlením. Přesun rozhodování, kontroly i vyhodnocování žádostí na instituci, která je již nyní kapacitně přetížena a současně nemá odpovídající zázemí v sociální práci, představuje reálné riziko selhání systému.

V neposlední řadě pak apelujeme na zachování poradenství v oblasti bydlení v plném rozsahu. Zúžení cílové skupiny poradenství by znamenalo výrazné oslabení jeho preventivní funkce. Podle návrhu by bylo poradenství v bydlení poskytováno pouze osobám, které se již nachází v bytové nouzi a tak dále. Já jsem rád, že nakonec asi ten dopis na pana premiéra, který ve vašem hnutí rozhoduje, měl nějaký efekt a přece jenom nějaké změny pozitivním směrem v tom celém vývoji toho zákona spatřovat můžeme.

Ještě bych chtěl ale připomenout jednu věc, i případných finančních ztrát, které tady hrozí. Hrozí reálné riziko, že Česká republika přijde o 9 miliard korun z Evropské unie vyčleněných na dostupné bydlení a zároveň by mohlo dojít i k ohrožení závazných milníků v národním plánu investic. Já bych vás ještě jednou poprosil, paní ministryně, byť většinou nereagujete na naše výzvy a slova, já bych vás moc poprosil, aby před finálním hlasováním jsme skutečně slyšeli, zda je nějakým způsobem dohodnuto s evropskou úrovní, zda tady v téhle chvíli dochází nebo nedochází k ohrožení těch zásadních milníků, které mohou znamenat obrovské finanční ztráty pro naši zemi. To není nějaký politický šťouchanec, to není přece nějaké popíchnutí opozičního politika, to je zásadní informace, kterou musíme před hlasováním vědět, jestli jste jednala s Evropskou komisí, jestli jste jednali s poskytovateli evropských financí o tom, že tyhle peníze v ohrožení nebudou. Protože potom, pokud to tak není, k tomu ohrožení dojde, tak za to prostě nesete jako vláda i vy osobně plnou politickou zodpovědnost.

Jako konstruktivní opozice jsme se nezaměřili jenom na kritiku, ale aktivně jsme vstoupili do vyjednávání o tomto zákonu s cílem minimalizovat negativní dopady vládních úprav. My prosazujeme několik změn, které budou mít pozitivní dopad na předlohu a tím samozřejmě na lidi, protože těm máme tímto zákonem pomáhat. Vládní novela v původním znění obsahovala řadu restriktivních opatření. Počítala například s úplným zrušením plošného poradenství, což by v praxi znamenalo, že by se občané v krizi neměli kam obrátit o tu odbornou pomoc, která je v té chvíli rozhodující. Od toho kroku se naštěstí pod naším tlakem a pod tlakem odborných platforem ustoupilo.

Stejně tak jsme vedli tvrdou debatu o nastavení příjmových testů. Já už jsem to tady zmiňoval asi před 14 dny v Poslanecké sněmovně, kdy původní vládní návrh nastavoval horní limit tak nízko, že by ze systému plošně vyřadil drtivou většinu těch, kterým má pomáhat podle toho, co říká v důvodové zprávě. Na podporu by nedosáhly chudé pracující rodiny, nedosáhly by na ni samoživitelky, nedosáhli by na ni ani pracující důchodci. Snažili jsme se o zrušení tohoto příjmového limitu, který by znamenal, že pomoc je vlastně reálně nedosažitelná. A nakonec existuje dohoda o jeho zmírnění, což považuji, paní ministryně, za racionální kompromis a jsem rád že jste na toto byli ochotni a připraveni přistoupit. Vrací to zákonu alespoň ten jeho základní původní smysl, který tady byl, to znamená pomoci lidem v bytové nouzi, pomoci těm lidem, kteří se v té bytové nouzi ocitli mnohdy nezaviněně.

Dalším zásadním bodem, na kterém jsme jako starostové trvali, je územní dostupnost pomoci. My prosazujeme, aby kontaktní místa pro bydlení fungovala ve všech 205 obcích s rozšířenou působností, nikoliv pouze na vybraných pracovištích určených centrálně. Obce mají detailní znalost o místním prostředí, o potřebách svých občanů. Kontaktní místo v obci, které by nabízelo poradenství v oblasti bydlení, tak na něj by se obrátilo až 84 procenta lidí. Je logické, že občan hledá pomoc tam, kde je doma a je logické, že tu pomoc mu poskytne nejlépe ten, který zná jeho domácí prostředí než někdo, kdo je od něj geografickou vzdáleností přece jen dále.

Přes tyto dílčí úspěchy, které se povedlo nakonec prosadit po vyjednávání oproti vašemu původnímu návrhu, který ten zákon deformoval tak, že by opravdu nepomáhal, přes tyto dílčí úspěchy musím poukázat na koncepční nedostatky, které má. Odebíráte kompetence obcím a přenášíte je na přetížené úřady práce, s čímž nesouhlasíme. Opět, neviděli jsme žádnou dopadovou studii, neviděli jsme vůbec nic, co by nám doložilo, že úřady práce, o kterých vy sami jste mluvili jako o přetížených, tohle zvládnou. A mně přijde ta změna nepromyšlená i v tom, že jedna ze zásadních manažerských pouček zní: neměň to, co funguje. Vytváříte tady prostor k nemístnému riziku a zase, bude to vaše odpovědnost. Všichni v téhle zemi budou sledovat, jak pod tím náporem budou fungovat úřady práce. Vy budete mít fotky těch přeplněných přepážek a lidí, kteří se prostě k té pomoci finálně nedostanou. Už teď mají úřady práce administrativní zátěže až příliš. Máme tady náběh nové jednotné dávky. To je přece něco, co ty úřady práce, a samy tak teď hovoří a píší vám i nám do našich poslaneckých mailů, samy úřady práce hovoří o tom, že s náběhem nové jednotné dávky už budou přetíženy a vy jim dáváte novou agendu a vlastně zbytečně, protože tu novou agendu by úplně v pohodě zvládly dělat města a obce. A já tvrdím z té starostenské zkušenosti, že by ji zvládly dělat efektivněji, blíže lidem, s pochopením lokálních problémů a také z provazby na to, jak se bude vyvíjet ten bytový fond jako takový. Tomu rozhodnutí prostě nerozumím a nemohu s ním souhlasit.

Vidím, že je tady paní zpravodajka, která už drobně zdvihá oči. To je náš názor. Já jsem vás i pochválil za to, že jste byli ochotni přejít k nějakým kompromisům, poděkoval jsem za to a teď říkám, co si myslím. A teď říkám, co si myslím, že v tom zákoně zůstává špatně. A tady já jsem o tom bytostně přesvědčen, to není politický šťouchanec. Jako bývalý starosta jsem bytostně přesvědčen, že tuhle agendu mají dělat města a obce samy a nemají ji přenášet jinam. Je o tom přesvědčen starosta z Rumburka zvolený za vaše hnutí, který tady napsal o tomhle otevřený dopis a já se s jeho argumenty plně ztotožňuji. Tohle není stranicky deformovaný názor, tohle je názor z praxe, prostřednictvím pana předsedajícího k paní poslankyni.

Nefunkčnost časné prevence, pokud nebude fungovat dobře, má samozřejmě i vyčíslitelné ekonomické dopady. Podle analýz Platformy pro sociální bydlení činí přímé náklady veřejných rozpočtů na jednu domácnost, která propadne do bytové nouze, minimálně 64 000 korun ročně. Pokud kvůli byrokratickým průtahům mezi obcí a Úřadem práce systém selže, stát zaplatí v těch sekundárních nákladech, to znamená v oblasti sociálních dávek, zdravotní péče či nedej bože ústavní výchovy mnohonásobně vyšší částky, než je to v případě, kdy je ta věc systémově opatřena.

A víte, já ještě fakt tak jako obecně politicky. Mě tady vlastně mrzí, že na sebe v tomhle případě kroutíme očima a nonverbálně si něco vzkazujeme. Mě to mrzí u tohohle tématu, protože tohle téma, paní poslankyně prostřednictvím pana předsedajícího, prostě není téma, které trápí jenom vás. A já vaši životní zkušenost znám a sledoval jsem i váš příběh, kdy jste na rozdíl od mnoha jiných, kteří teoretizují nad tímhle zákonem, navštěvovala a pravidelně se věnovala těm postiženým lokalitám a já to oceňuju. A těm lidem jste chtěla opravdu pomoci a já váš vnitřní záměr pomoci lidem v nouzi vůbec nezpochybňuju. Nezpochybňujte ani ten náš. Já jsem devět let vykonával starostu města, kde jsem řešil palčivé sociální problémy, kde jsem pracoval s Agenturou pro sociální začleňování na tom, aby se těm lidem, kterým se snažíte pomáhat i vy, žilo lépe. Já jsem jako starosta to město znal a chodil jsem na ty ubytovny a viděl jsem, v čem vyrůstají děti a viděl jsem, v čem ty děti nemají vyrůstat a dělal jsem jako starosta maximum pro to, aby v takovém prostředí nevyrůstaly. Můžeme spolu milionkrát v něčem nesouhlasit, ale prosím nekruťte hlavou nad našimi připomínkami, které v téhle chvíli mají racionální základ a jdou k tomu, aby se opravdu efektivně pomáhalo těm, kteří v té nouzi jsou, protože to je základ tohohle zákona. A já tady jsem skutečně přesvědčen, že destrukce Agentury pro sociální začleňování a převod téhle agendy na Úřad práce těm lidem nepomůže a uškodí. Proto to tady jasně pojmenovávám a nepojmenovávám to proto, abych tady vedl nějaký laciný politický zápas. Stejně tady v tom sále téměř nikdo nesedí a téměř nás nikdo neposlouchá a je to natolik odborná debata, že mnozí z veřejnosti tomu ani nerozumí. A já jim to právě předkládám tím způsobem, že jsem přesvědčen o tom – ano, zapravdu nám dá jenom čas – ale já jsem přesvědčen o tom, že děláte teď kroky proti těm lidem, kterým svým životním příběhem, prostřednictvím pana místopředsedy, jste vždycky pomáhat chtěla.

Zároveň je nutné upozornit, a tím už budu téměř končit, i na nevyřešené financování. Pro nadcházející rozpočtový rok 2026 nebylo samosprávám na výkon této nové agendy schváleno žádné navýšení finančních prostředků ze státního rozpočtu. Bylo tady doprovodné usnesení Senátu z roku 2025, které podmiňovalo náběh zákona zajištěním stabilního institucionálního financování obcí.

Tak to je asi to nejdůležitější, co jsem chtěl říci. Mám tady nějaký závěr, který ty věci měl shrnovat, ale já jsem, a za to vám děkuju, viděl, že mě koncentrovaně posloucháte, ne vždycky to bývá u zpravodajů a ministrů zvykem. Takže děkuju i za zvážení těch věcí, které jsem zmínil jako potenciální systémový problém v tom zákonu, který vy připravujete. Děkuju za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, pane předsedo. Máme zde tři faktické poznámky, s první paní poslankyně Gabriela Svárovská, s druhou paní ministryně Zuzana Mrázová a s třetí paní poslankyně Eva Fialová. A ještě prosím, než začnou poznámky, tak do 13 hodin se ze zdravotních důvodů omlouvá pan poslanec Jan Lipavský a od 9.30 hodin z pracovních důvodů je omluvena paní ministryně Alena Schillerová. Paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Gabriela Svárovská: Děkuju, pane předsedající. Já jsem chtěla jenom stručně, protože paní zpravodajka měla poznámku na mojí cestě od pultíku. Možná to nebylo jasné, jak jsem to myslela. To zúžení cílové skupiny podpůrných opatření v bydlení znamená zúžení prostoru pro obce, aby si třeba stanovovaly priority, například právě rodiny s dětmi. Jo, třeba Zelení jsou ve vedení městské části Praha 3, kde si stanovili velmi transparentní a i mezinárodně oceněný způsob vlastně bodování těch lidí, aby věděli, v jakém pořadí jim případně přidělovat ty dostupné byty.

A co se týče té dostupnosti poradenství, i když nežijete na ulici nebo na ubytovně, může vám hrozit bytová nouze a i těmto lidem ten systém podpory v bydlení pomáhá. Proto je to důležité.

A ještě jsme tady měli ten malý spor o ta čísla, 3000 domácností zabydlených ročně jsou 4 procenta domácností v bytové nouzi. A pokud by se tento cíl podařil, tak to vůbec není špatné A kdyby toho obce případně zvládly více, mohl by tam nastoupit ještě nějaký motivační mechanismus navíc. Cílem toho zákona bylo snížit do 10 let počet osob v bytové nouzi o 30 procent. Z toho vidíme, že to je opravdu běh na dlouhou trať a každé ty nesystémové zásahy a omezování vlastně ještě oddalují ten dlouhodobý záměr, který myslím máme společný, zbavit lidi v Česku akutní bytové nouze. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Další přihlášenou je paní ministryně Zuzana Mrázová. Vaše dvě minuty.

 

Ministryně pro místní rozvoj ČR Zuzana Mrázová: Tak děkuji za dvě minuty. Já bych ráda odpověděla předchozímu řečníkovi. Pane poslanče Rakušane prostřednictvím pana předsedajícího, je škoda že jste tady nebyl na mé úvodní slovo, protože některé z vašich dotazů byste mohl vynechat. Ale protože teď tady jste, a já jsem ráda, tak si dovolím opětovně přečíst část své úvodní řeči a omlouvám se těm, kteří tady sedí a kteří už toto jednou slyšeli.

V rámci pozměňovacího návrhu paní poslankyně Fialové, který je označen pod písmenem B. mimo jiné podporujeme zřízení kontaktních míst na úrovni všech obcí s rozšířenou působností. Od začátku jsme nesouhlasili s tím, že byly pouze na některých obcích s rozšířenou působností. A druhá citace: Současně by chtěla ocenit věcnou debatu vedenou v průběhu projednávání návrhu zákona a z důvodu dohody s Ministerstvem práce sociálních věcí s Evropskou komisí podporuje MMR jako předkladatel pozměňovací návrhy G5 a G6. Dovolím si citaci zkrátit. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Další přihlášenou je paní poslankyně Eva Fialová a s další potom faktickou poznámkou se přihlásil pan předseda Vít Rakušan. Tak vaše dvě minuty.

 

Poslankyně Eva Fialová: Děkuji za slovo. Já bych chtěla reagovat na pana předsedu Rakušana vaším prostřednictvím. Já možná se omlouvám za to, že jsem zvedla malinko oči, ale protože my jsme se opravdu neposlouchali a spoustu těch informací, ať už já nebo paní ministryně, jsme říkaly tady v našem slově, při mém výstupu, co vlastně všechno na návrh zákona obsahuje. Srovnávala jsem původní novelu, která byla přijata předchozím, co neumožňovala, co pozměňovací návrh jako znovu přináší. Kam jste mířil i vy. Což jsou ohrožené skupiny. Původní verze zákona vůbec neumožňovala individuální posouzení jednotlivých případů, které jsme tam zavedli. Zavedli jsme speciální způsob pohledu na osoby, oběti domácího násilí a spoustu dalších, ale to já jsem tu velice dobře odůvodňovala, říkala a bylo mi líto, že se jenom neposloucháme v některých těch slovech, když už nás je tu opravdu takhle málo. A kdo je trošku do detailu ponořen do toho zákona, tak je mi líto, že to opakujeme pořád donekonečna, ale je potřeba to říci.

A ještě zareaguju na paní kolegyni Svárovskou, prostřednictvím pana předsedajícího. Vy tady mluvíte o nastavování nějakých pravidel pro obce a jejich možnosti, jaké můžou dávat priority. Ale vždyť bytovou politiku si města můžou dělat sama. Vždyť tento zákon není všespásný pro všechno a bytovou politiku, jakým způsobem, ostatní bytové byty nebo byty, která města vlastní, komu je budou přidělovat, jaké budou poskytovat slevy, jak k nim budou přistupovat, tak to je přece na každé té obci. Jak si nastaví sama svojí bytovou politiku. Kolik bude procent dávat na sociální bydlení? Kolik procent bude dávat na běžný režim, kolik bude dávat na profese? Nechme to prosím na těch obcích, které nějakým způsobem svůj bytový fond vlastní. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Nyní tady máme faktickou poznámku od pana předsedy Víta Rakušana a potom požádal o vystoupení s přednostním právem předseda Pirátské strany Zdeněk Hřib. Vaše 2 minuty.

 

Poslanec Vít Rakušan: Děkuju za slovo. Pro obě dvě dámy po mé pravici – vždycky, když já už se přihlásím, tak mají všichni strach, že se jdu hádat. Já se nejdu hádat, já jdu paní ministryně, za prvé poděkovat, že jste mně tu citaci dala. Já jsem pouze nerozuměl, byť jsem i vaši úvodní řeč slyšel, a to ve své kanceláři, já jsem úplně nerozuměl, jestli se tohle týká ta dohoda s Evropskou komisí, skutečně těch zmíněných milníků Národního plánu obnovy. Pokud to tak je a pokud máte skutečně dohodu, že nejsou ohroženy milníky, tak je to určitě dobrá zpráva, protože nebudeme mít ztráty.

A na paní kolegyni zpravodajku, ano, opakujeme ty věci, opakujeme věci, o kterých si myslíme, že nejsou v pořádku. Opakujeme věci, že převod agend na úřady práce z našeho pohledu je velmi chybný. Pokud je to podepřeno mnoha názory z praxe bývalých starostů, současných komunálních politiků, tak je to jenom dobře. Chtěl jsem přečíst i ten odborný názor zvenku, aby to nevypadalo jenom jako politické rýpání. Chtěl jsem tady uvést i názor vašeho pana kolegy z hnutí ANO, aby opět bylo vidět, že to není nějaký rozpor, nějaký rozpor vláda versus opozice. Ale je to rozpor racionální přístup versus hazard. A já jsem o tomhle jednoznačně přesvědčen. A poslední glosa. Vím, že je to občas náročné. Já jsem bývalý kantor a opakování, opakování je matka moudrosti. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Tak děkuji Pan předseda Hřib vzal zpět přednostní právo a přihlásil se s faktickou poznámkou. To znamená vaše 2 minuty, pane předsedo.

 

Poslanec Zdeněk Hřib: Jo, děkuji. Já budu stručný. Tady od paní poslankyně Fialové totiž zaznělo, že tu bytovou politiku si mohou dělat ty obce samy. No, ony by si ji asi mohly a měly dělat samy. Jenomže problém je v tom, že ony teď nemají peníze. Obce nemají peníze a nemají je z mnoha důvodů. Nemají je například kvůli tomu, že tady paní ministryně Mrázová roky využívala ten obecní byt v Bílině za zvýhodněnou cenu namísto toho, aby platila takové peníze jako každý normální, slušně vydělávající člověk. A my jsme vám to spočítali, paní ministryně Mrázová, za ty roky, kdybyste platila skutečně normální nájem, tak byste měla správně doplatit 2 miliony korun. A samozřejmě, abychom vám to usnadnili a mohla jste pomoct aspoň obci Bílina, když už nejste schopná pomoci všem ostatním obcím, tak jsme vám udělali QR kód. (Ukazuje na papíře QR kód.) Ten vede na účet obce Bílina, takže tady to máte, paní ministryně, (Ministryně list papíru shodila ze stolku.) tady to máte, já vám to s dovolením ještě jednou podám, tady to máte, (Ministryně papír zmačkala.) je to pro vás a je to způsob, jakým vy můžete konkrétně adresně pomoci aspoň tedy městu Bílina doplatit ty dluhy, který tam máte za to, že jste papalášsky využívala obecní byt, který měl sloužit lidem, kteří jsou v bytové nouzi, a tím pádem obec Bílina nemohla dělat reálně svoji bytovou politiku a nemohla získat ani peníze na to, aby tu bytovou politiku reálně mohla dělat.

Protože způsob, jakým vy to řešíte a i to, jak teďka se tomu stavíte tady tím zežmuchláním toho QR kódu, to ukazuje, jak vy se vysmíváte všem lidem, kteří jsou reálně v bytové nouzi a potřebovali by tu pomoc od toho systému, který vy máte spravovat, kultivovat a místo toho ho jenom zneužíváte.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Tak děkuji. Nejsem si zcela jist, zda obsah odpovídal faktické poznámce ale nevím. Tak další, kdo je přihlášený s faktickou poznámkou tak je pan poslanec Tomáš Kohoutek. Vaše 2 minuty.

 

Poslanec Tomáš Kohoutek: Dobrý den, vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, já bych chtěl vaším prostřednictvím na pana předsedu Pirátů Hřiba: Vážený pane předsedo, paní ministryně sice užívala městský byt, ale aspoň se jí nestalo, že jí přišly přeplatky za elektřinu v celkem neobvyklé částce. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Dalším přihlášeným je paní poslankyně Eva Fialová. A jenom prosím, rozjely se nám tady faktické poznámky, držme se, prosím, projednávaného zákona. Děkuji. Vaše 2 minuty.

 

Poslankyně Eva Fialová: Já děkuji, já na to nebudu takhle reagovat. Mě jenom mrzí, kam to sklouzává tato debata. Já jsem chtěla upozornit na to, a vrátím to zpátky, že tento zákon opravdu není všespásný, aby nastavoval všem obcím nějaká pravidla. Všechny obce bojují s tím, že chtějí mít profese, že chtějí nějakým způsobem ovládat. A není to o tom, jakou finanční politiku si stanovují ty dané obce, je přece na nich, pane předsedo Hřibe. A jestli si to nenastavily i v historii nějakým jiným způsobem, tak to prosím, nechte na nich, jakým způsobem si o tom budou rozhodovat.

Ony si musí stanovit takové nájemné, aby byly schopné opravovat ty byty, reinvestovat, dělat energetické úspory a tak dále. Je to na jejich nastavení, na jejich pravidlech, na tom, jakým způsobem si nastavují další poplatky, které jsou naprosto běžné u jiných bytových společností, kde se platí speciální příplatek za užívání například linky nebo že tam mají nové lino, nebo že mají nově vymalováno. Já takhle s bytovými společnostmi u nás normálně běžně komunikuju, abychom ty jednotná pravidla stanovili, aby občané věděli dopředu a bylo transparentní, za co budou, kde platit. A je to o těch obcích a nechme to opravdu na nich, jakou bytovou politiku si oni zvolí, jakou si schválí a jakou budou preferovat. To je celé a tento zákon opravdu neřeší nějaká jednotná pravidla a není všespásný na řešení veškerých situací, které můžou ve městech nastat. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. S faktickou poznámkou pan předseda Zdeněk Hřib. Vaše 2 minuty.

 

Poslanec Zdeněk Hřib: Ano, děkuji. No tak ještě jednou – ty obce těžko mohou dělat bytovou politiku, když na to nemají peníze a ty obce na to nebudou mít peníze v momentě, kdy ty bytové fondy budou zneužívány papaláši, kteří normálně by si mohli zaplatit normální standardní bydlení v tom daném místě, ale prostě zneužívají ten systém, protože pochopitelně ty peníze jsou v konečném důsledku to, o co tady jde.

Kdyby Bílina třeba nebo jakákoliv jiná obec, ten byt lidem, kteří vůbec žádnou pomoc v téhle oblasti nepotřebují, tak pronajala za normální tržní nájem, tak je to prostě strašně jednoduché. Obec získá peníze a má peníze na rekonstrukce a na tohleto všechno. Já jenom říkám, že je problém v tom a je mrzuté, že paní ministryně nemá dost té sebereflexe, že prostě není schopná tady uznat, že prostě zneužívala ten systém. Proto jsem jí dal ten QR kód, aby mohla ten dluh doplatit. A mimochodem tady pan předřečník, nevím, nestihl jsem jméno...

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Jenom, promiňte, pane předsedo, opravdu držme se faktických poznámek (Vystupující: Já reaguji na předřečníka.) směrem k předchozímu vystoupení. Děkuji.

 

Poslanec Zdeněk Hřib: Reaguji, reaguji na předřečníka. Tak co se týče přeplatků za energie a já už jsem to říkal asi stokrát, jo. Za prvé tedy já jsem byl ten, kdo na to upozornil, že mi chodí nějaké peníze, co mi chodit nemají. Na základě mojí iniciativy se to začalo vůbec řešit a já jsem ty peníze poté, co jsem je zaurgoval, aby mi konečně dali ty údaje, kam se to má vrátit, tak já jsem jim obratem všechno poslal zpátky, tak proto dávám tady QR kód paní ministryni, aby ty dluhy, které má u města Bílina, mohla také zaplatit. A mimochodem musíte číst víc než jenom titulky, protože i v těch článcích je jasně uvedeno, že to, co já jsem považoval mylně za ten přeplatek na energie byla částka 12 000 korun. To byla ta částka, která dorazila jako první za neúplný měsíc, takže zkuste trošku nejprve si o tom něco přečíst.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. S další faktickou poznámkou paní poslankyně Gabriela Svárovská. Vaše2 minuty.

 

Poslankyně Gabriela Svárovská: Děkuju. Já jsem chtěla jenom říct paní zpravodajce, paní kolegyni Fialové, aby to nevypadalo, že my chceme jako ubírat obcím nějaké možnosti a pravomoci, tak to vůbec není. Naopak je tady pravomoc a fungování obcí a pak je tady nějaká státní bytová politika. Takže je to rozhodování těch obcí. A potom ta možnost, která plyne třeba ze zákona o dostupném bydlení a z dalších nástrojů, aby tam byla ta finanční motivace a ty finanční možnosti. Čili jde o kombinaci obojího. Nemůže zase stát říct, že všechno je na obcích a my nic. O bydlení prostě rozhodují obce.

A ještě jedna věc, ačkoliv je mi to jako lidsky velmi nepříjemné, ale tím, že paní ministryně Mrázová obývala obecní byt s regulovaným nájemným, tak měla slevu, kterou nemohl mít někdo jiný. To znamená, že někdo jiný, kdo více potřeboval ve své situaci to regulované nájemné, tak na něj nedosáhl.

A o tom je celá ta podstata. Já bych z toho rozhodně nechtěla dělat nějakou jako komedii, jak říkám, je to lidsky nepříjemné, ale je potřeba to říct. Paní ministryně čerpala výhodu, která náležela někomu jinému. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Nyní faktická poznámka paní ministryně Mrázová, vaše 2 minuty.

 

Ministryně pro místní rozvoj ČR Zuzana Mrázová: Tak předně mě mrzí, že tady z debaty o zákonu o podpoře bydlení, kde podporujeme i návrhy Pirátské strany se staly osobní útoky na moji osobu. Myslím si, že to je pod čarou, že se to na toto plénum nehodí. Nepatří to sem. Já jsem se už veřejně a otevřeně ke všemu vyjádřila a zneužívání mého osobního života pro svoji politickou roli a pro své politické asi pocit zadostiučinění mi přijde strašně ubohé a je mi to líto. Je mi líto především vás, že mám občas pocit, že kdyby pan Hřib mě neměl, prostřednictvím pana předsedajícího, tak by si mě musel asi vymyslet. Já žádný dluh vůči městu nemám. Platila jsem řádné nájemné stanoveno směrnicí města Bílina pro byty v režimu běžné. Ten byt, ve kterém jsem bydlela, nebyl sociální byt, jak se snaží Piráti neustále hovořit a neustále podsouvat lidem. Byl to byt v režimu běžné, který město v rámci své bytové politiky, která je v samostatné působnosti obcí, je to stejná bytová politika ve městě již od devadesátých let, není to nic, co bych já tam způsobila, tak tento byt obývají běžně pracující lidé a jsou určeny pro běžně pracující lidi a město Bílina nikoho netrestá za to, kolik peněz si vydělá. Pokud dostane občan města Bíliny byt v režimu běžný, může v něm klidně žít celý život a je jedno, kolik vydělává. Město Bílina si takto svých občanů, kteří pracují, odvádí ve městě daně, váží. A tento byt, jak už jsem řekla, neměl žádné regulované nájemné. Nájemné odpovídá ceně místně a časově obvyklé. Pokud chcete Piráti bydlet levně, odstěhujte se do Bíliny, my budeme jenom rádi. Bohužel moc lidí, kteří by v Bílině chtěli žít, kteří pracují, odvádí daně, nemáme. (Potlesk koaličních poslanců.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, děkuji i za dodržení času. A nyní s faktickou poznámkou pan předseda Zdeněk Hřib a potom paní předsedkyně klubu Pirátů Olga Richterová. Vaše 2 minuty.

 

Poslanec Zdeněk Hřib: Paní ministryně, to je naprosto absurdní, co vy tady předvádíte. K tomu divadýlku chyběly asi už jenom ty slzičky, co jste tady předváděla předtím, než vylezlo, že jste tedy v průběhu toho, kdy jste zneužívala ten obecní byt s tím zvýhodněným nájmem, létala na nějaké exotické dovolené. Takže ještě jednou, jo? Vy říkáte, že tu cenu stanovilo město Bílina. Prosím vás pěkně, paní exstarostko a exmístostarostko, vy jste byla v čele města Bílina, to znamená, jinými slovy, vy jste říkala, já jsem platila to, co jsem si sama stanovila. To je naprosto absurdní vyjádření, co vy tady předvádíte. A ještě to obhajujete tím, že jako to je přece úplně normální, tak tohle není normální, paní ministryně. Vy máte ten systém kultivovat a spravovat tak, aby pomáhal lidem, kteří jsou v reálné bytové nouzi, což vy jste od určitého data minimálně od okamžiku, kdy jste byla místostarostkou města, pak jste byla starostkou, pak poslankyní, pak ministryní, tak nebyla v té bytové nouzi. A pokud vám to nedá nějaký jako zdravý selský rozum, tak já opravdu bych čekal, že na to zareaguje nějak váš šéfík Andrej Babiš, akorát že vy kryjete jeho střet zájmů na Ministerstvu pro místní rozvoj, a proto on vás tam drží. To je celé, o čem to tady je. A ano, přesně jak to tady zaznělo. Tu výhodu, kterou vy jste neoprávněně čerpala, mohl čerpat někdo jiný, někdo, kdo je skutečně potřebný, anebo tedy město mohlo získat peníze z toho z nájmu, který by byl skutečně standardní a ty 2 miliony korun, to jsme si nevycucali z prstu, to je skutečně to, co jsme vám spočítali za tu dobu, kdy vy jste zcela zjevně žádnou nouzí už netrpěla ve srovnání s tou cenou 4 500 korun versus reálná cena, která se v Bílině platí za tyhle metry čtvereční podle cenových map.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Tak děkuji. Já bych si jenom prosím dovolil citovat § 60: poslanec se může přihlásit k faktické poznámce, kterou reaguje na průběh rozpravy. Za faktickou poznámku se považuje i procedurální návrh týkající se způsobu projednávání některého bodu pořadu. Nelze v ní však uplatňovat věcná stanoviska k projednávané otázce. Poslanec, který se přihlásil k faktické poznámce, dostane slovo přednostně, avšak bez přerušení toho, kdo právě mluví.

Tak já bych se spíš opravdu držel toho, co projednáváme a co chceme na tom zákonu eventuálně změnit.

A další, kdo je s faktickou poznámkou, tak je paní předsedkyně klubu Pirátů Olga Richterová. Vaše 2 minuty.

 

Poslankyně Olga Richterová: Děkuji, pane předsedající. Já se zcela toho tématu držet budu a sice jde o to, že městských obecních bytů je zkrátka omezené množství. Zdaleka se nedostane s tou podporou bydlení na každého, kdo by to potřeboval. Zdaleka se nedostane na každou mámu s dětmi, která zůstane sama a potom neví, jak zaplatí nájem. Proto upozorňujeme, že ten systém je v České republice obrovsky nerovný a to ztělesnění na jednom příkladu je prostě výsměchem všem, kteří jsou v potížích a teď vidí, že tato vláda namísto naslouchání odborníkům, namísto pokračování v aplikaci toho zákona, který byl připravený na základě 70 projektů napříč republikou, ho osekává. A řeknu ten konkrétní příklad. Zavádíte to, že lidé budou jako horký brambor, přehazovaní mezi Úřadem práce a obcí, to je něco, co tam nebylo, co tam vy přidáváte. To je základ těch potíží, co způsobíte, protože Úřad práce určitě nebude pro ty obce garantem, že do toho můžou vložit byty. Takže i to, co dneska obce dělají, můžete vy tímhle zničit. A zase, protože mně prostě jde o ty lidi v nouzi, jde mi o to, aby náš stát, když se člověk dostane do ošklivých potíží, když přijde třeba těžká nemoc, aby prostě měl podporu v bydlení, od naší země, tak vy říkáte, že na to stačí obce samotné. No, nestačí. Ony právě potřebují tu systémovou oporu, že tam budou garance, že budou dlouhodobě financované a že ten Úřad práce bude spolupracovat. Jenže to vám garantuji, to vám říkám tady po těch letech zkušeností, že to prostě fungovat nebude.

Takže proto my upozorňujeme, že ta systémová zkáza, kterou vy bohužel přinášíte, se nenapraví tím, že ty dva pozměňovací návrhy od nás přijmete. Ano, bude to drobné vylepšení. Za to jsem ráda. Opravdu kvituji, že alespoň něco se vylepší, ale nemuseli byste to celé rozvrátit tím přehazováním lidí z horkého bramboru, na úřad práce. To bych si přála. (Potlesk pravé části sálu.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. V tuto chvíli tady nemáme žádné faktické poznámky a tím pádem pokračujeme v rozpravě, do které je přihlášený pan poslanec Michal Zuna. Máte slovo.

 

Poslanec Michal Zuna: Já vám děkuji za slovo, pane předsedající. Vážená paní ministryně, paní poslankyně a páni poslanci, dovolte, abych se také vyjádřil k projednávané novele zákona o podpoře bydlení. Já jsem tady měl nejprve připravenou legislativně technickou úpravu, ale paní zpravodajka už ji načetla, takže to si mohu odložit. Děkuji, že mi tady kýve, že tomu tak opravdu bylo.

A k té samotné novele. Já tady budu hovořit částečně i o stanovisku TOP 09, ale mám tam i nějaké mé osobní poznámky, tak jsem si na to nebral přednostní právo. On ten původní návrh vlastně byl prezentován jako zcela nenápadná technická novela zákona o podpoře bydlení. Ale pak se v průběhu projednávání stalo to, co je tady teď v tomto volebním období vcelku běžné, že vlastně v tom druhém čtení se z toho potom stane výrazně odlišný tisk, stejně třeba jako ve služebním zákonu. A tam vlastně došlo také k nahrání několika pozměňovacích návrhů, které potom ten tisk ještě otočily horším směrem než úplně v tom úvodu byl.

Nicméně tedy, co se týče zákona o podpoře bydlení, tak právě po tom projednání i ve výboru, tak se zásadně proměnil. A výsledkem tak je z našeho pohledu úplně jiný zákon, než jaký byl původně zamýšlen. Nicméně chvíli teď budu pozitivní. Na úvod bych chtěl uvítat doporučení garančního výboru schválit návrh, který ruší podmínku dvouleté historie pobytu v obci pro nárok na poradenství. Díky tomu tak nebude systém nikoho automaticky vylučovat a o pomoc bude moci požádat i člověk, který se do města nově přistěhoval například za prací. A pozitivně také hodnotím pozměňovací návrh vedený v dokumentech garančního výboru jako návrh E3 , který zavádí takzvanou záchrannou brzdu, v návrhu zákona oficiálně označenou jako přednostní postup u zvlášť naléhavých případů. Tento návrh ukládá úřadu práce, aby přednostně vyřizoval žádosti těch nejohroženějších lidí v krizových situacích a jde například i o oběti domácího násilí.

A to je zcela určitě dobře. Je to zásadní problematika, které my jsme se tady i v minulém volebním období velmi intenzivně věnovali, právě i obětem domácího násilí. Tak pro zlepšení jejich situace jsme zavedli celou řadu legislativních opatření, jako bylo zavedení definice domácího násilí nebo redefinice skutkové podstaty znásilnění a celou řadu dalších, včetně vzdělávání soudců, státních zástupců. A toto je další pomoc, tedy ta možnost, využít té přednostní pomoci na úřadu práce, právě aby oběti domácího násilí, které bydlí v domácnosti s násilníkem, tak aby ji měli. Ostatně my jsme i prodlužovali dobu vykázání toho násilníka. Takže ono když se to potká, tak je to určitě krok správným směrem. Dále tak je pozitivní, že tam patří i domácnosti s nezaopatřeným dítětem, jimž hrozí ztráta bydlení do 30 dnů, nebo mladí lidé, kteří čerstvě opouští dětské domovy, pobytové sociální služby, výkon trestu či vazbu a nemají zajištěné odpovídající bydlení. Je dobře, že garanční výbor tento návrh projednal a přijal k němu doporučující stanovisko pro třetí čtení, což je pozitivní, za to bych chtěl poděkovat. Ale teď to přijde.

Teď už tam nic pozitivního nemám, protože garanční výbor zároveň doporučil schválit velmi rozsáhlou změnu původního návrhu, a to vnímáme jako velmi problematické. Ostatně autorkou toho pozměňováku, který je v dokumentech výboru uveden jako návrh B, je kolegyně poslankyně a zpravodajka Eva Fialová. A její návrh tak zásadně přepisuje celý ten zákon, protože přesouvá drtivou většinu agendy právě z obcí, tedy z kontaktních míst pro bydlení, přímo na úřady práce. A právě tento posun považujeme za jeden z největších problémů celé novely. Ten pozměňovací návrh nově pověřuje úřady práce, a já se ptám, jestli vůbec jsou připraveny. My máme za to, že mají své agendy dost, tak je pověřují rozsáhlými a náročnými úkoly. Mají nově provádět detailní šetření bytové situace žadatelů přímo v domácnostech, spravovat evidenci a provádět zápisy údajů o potřebě podpůrného opatření, ale také posuzovat nově zavedený přísný příjmový limit. A nejen to.

Úředníci budou nově radit lidem v bytové nouzi, asistovat s podáváním žádostí, pořizovat z terénních a sociálních šetření záznamy a zároveň spravovat, řekněme, realitní evidenci, tedy rozhodovat o zápisech a výmazech bytů i aktualizovat výši nájemného.

A garanční výbor tento zásadní pozměňovací návrh projednal na své dubnové schůzi a s výjimkou jediného podbodu, tuším to bylo B1,5 k němu přijal doporučující stanovisko pro závěrečné hlasování ve třetím čtení.

No, vážení kolegové, kolegyně, my tímto krokem tak bereme agendu starostům a místním sociálním pracovníkům, kteří své lokální prostředí, svůj bytový fond i své občany znají zcela nejlépe.

A vy je přesouváte na úřady práce, tedy na instituce, které už dnes bojují s enormním náporem při vyplácení dávek při plnění dalších sociálních agend. A proto jsem se i na to ptal, jestli jsou či budou připraveni, kdy úředník na úřadu práce nikdy nebude mít takovou znalost místního kontextu jako ji mají pracovníci obecních úřadů či radnic, kteří každodenně řeší konkrétní situaci nebo situace ve svých katastrech svých lidí.

A my jsme za TOP 09 přesvědčeni, že navržené změny mohou zásadně oslabit funkčnost celého systému a ve svém důsledku přenést ještě větší zátěž zpět na samotné obce. A jedním z hlavních problémů je výrazné zúžení cílové skupiny pro poradenství. Pomoc se tím odsouvá až do fáze akutní bytové nouze, kdy je řešení mnohem dražší, méně efektivní a více domácností tak propadne do hluboké krize, kterou budou muset následně řešit právě obce, takže se to zase vrátí zpátky. A to, co obcím odebíráte, tak pak ten větší problém na ně zase zpátky vrátíte.

Novela navíc zavádí přísnou příjmovou hranici. Kdo tento limit překročí, tomu sice úřad práce po dlouhém šetření může poradit, ale na skutečnou finanční podporu zapsání do evidence nebo garanci nájemného už nedosáhne.

Tímto způsobem budou z reálné pomoci vyloučeny tisíce pracujících chudých rodin, seniorů, samoživitelů i dalších lidí, kteří pomoc objektivně potřebují.

Dalším zásadním rizikem tak je oslabení kontrolních mechanismů kvality bydlení, což může otevřít dveře dalšímu rozvoji obchodu s chudobou. To považuju za opravdu důležité, zásadní. Rozvoj obchodu s chudobou, zneužívání systému, a ty negativní důsledky přitom opět ponesou především obce a jejich obyvatelé.

Já se krátce u toho rozvoje obchodu s chudobou zastavím. (Silný hluk v sále.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Promiňte, pane poslanče. Prosím, pokud si někdo potřebuje vyřídit nějaké rozhovory, tak máme k tomu prostor v předsálí. Děkuji.

 

Poslanec Michal Zuna: Moc děkuju, pane předsedající, za zjednání klidu. Protože paní ministryně určitě i ze svého působení v Bílině – k tomu se zase vrátím, možná to je nějakých pár minut slávy města Bílina – velmi dobře zná... Možná právě, i když jste se ve faktické poznámce politovala, že Bílina není tím městem, kde by si lidé přáli úplně žít, tak možná toto je jeden z důvodů, že to není nejlepší město pro život.

Ale mám tady ještě jedno vysvětlení. Vy jste vlastně byla 10 let ve vedení toho města a mě zaujaly výsledky z Indexu prosperity, silnější regiony, kde se Ústecký kraj vyskytl na 14. místě ze 14 a mikroregion Bílina se umístil na 16. místě ze 16. Když se to celé zazipuje, tak mikroregion Bílina je na 205. místě z 206 v České republice. To znamená, jste předposlední. Když tady potom projednáváme novelu o podpoře bydlení, ale celou řadu i vaší agendy, tak mně potom naskakují myšlenky, čím jste přesvědčila pana premiéra, že jako dlouholetá starostka obce, která je na 205. místě z 206, se stanete ministryní pro místní rozvoj. (Potlesk z pravé části sálu.)

Ale ještě zpátky k rozvoji obchodu s chudobou. Jsem rád, že je tady moje ctěná kolegyně Jana Černochová jako radní z městské části Praha 2. Máme taky několik adresných míst, kde to opravdu kvete. Nejenom tedy rozvoj s chudobou, ale doslova. Já bych si opravdu přál, aby po tom, co tady prosadíte a protlačíte tuhle novelu, aby takových adresných míst i u nás nebylo více, aby se étos Bíliny jako nerozšířil do všech obcí a měst po celé České republice. No, pojďme dál.

Za mimořádně problematický považuji také způsob financování celé reformy, chybějících 50 milionů korun na rozjezd systému. Tak právě paní ministryně Mrázová navrhla získat škrtem 45 milionů korun z Programu obnovy a rozvoje regionů a dalších 5 milionů z podpory cestovního ruchu. Jinými slovy, tu reformu mají zaplatit hospodářsky slabší regiony, takže třeba zase Ústecký kraj. Takže ten nejhorší z nejhorších na tom bude ještě hůře.

Nesmíme taky zapomínat na to, že obce se na nový systém připravovaly a investovaly do něj nemalé finanční prostředky – ať už dobudováním kontaktních míst pro bydlení a odborných kapacit – a to právě v dobré víře, že budou klíčovým partnerem státu při řešení bytové nouze. Návrh novely však vznikl bez dostatečné diskuse s obcemi a bez řádného vyhodnocení dopadů. Metodická podpora ze strany ministerstev byla navíc nečekaně utlumena, což vytváří nejistotu napříč územími.

Jsou to právě obce, kdo nese každodenní odpovědnost za bytovou situaci svých obyvatel, spravují bytový fond, čelí dopadům nedostupného bydlení. Funkční systém podpory bydlení musí vycházet z reality, respektovat místní znalost a opírat se o obce jako hlavní nositele řešení.

Už úplně na závěr mi dovolte říct, že tedy z původně technické úpravy tak vznikl návrh, který ve svém celku bere obcím jejich přirozenou roli, neúměrně přetěžuje úřady práce, staví příjmovou zeď pro běžné pracující a financuje se na úkor rozvoje regionů. To je to právě, o čem jsem hovořil, že vy jste nejdřív tedy docílila, že Bílina je 205. z 206 a teď máte ambici ji dorazit ještě touhle novelou, která bude financována právě z prostředků pro rozvoj zbídačených regionů, jako jsou třeba obce v Ústeckém kraji.

To jsou všechno důvody, na základě kterých nemůžeme za TOP 09 tento legislativní – chce se mi říct paskvil – tento legislativní návrh podpořit. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Nyní zde máme dvě faktické poznámky. S první paní poslankyně Eva Fialová, s druhou pan poslanec Pavel Růžička. (Stále silný hluk v sále.) Já bych znovu poprosil kolegy a kolegyně, kteří si potřebují něco důležitého a hlasitého probrat, tak aby si to prosím probrali před jednacím sálem. Protože opravdu se to tady strašně rozléhá a ruší to i ty, co nemluví, ale pouze poslouchají.

Ještě bych využil prostor, aby si to doprobrali, tím, že dám nepřítomnost. Od 13 hodin z osobních důvodů se omlouvá paní poslankyně Andrea Hoffmannová, od 13 do 15.30 z pracovních důvodů pan poslanec Jindřich Rajchl a od 12 hodin z pracovních důvodů pan ministr Jeroným Tejc. Vaše dvě minuty.

 

Poslankyně Eva Fialová: Děkuji za slovo. Já bych ráda reagovala na svého předřečníka. Děkuju za jeho proslov. Vaším prostřednictvím budu na pana Zunu reagovat malinko. Asi to, že máme nějaký možná spor o tom, jestli přejít na úřady práce, anebo nechat na obcích, tak to asi s tím nic neudělám. Je to o nějaké filozofii, o tom, kde si kdo představujeme, aby efektivně fungovala správa našeho státu.

Ale ráda bych reagovala na to, že mluvil o poradenství, které bude omezeno. Já jsem tady ve své řeči říkala – i paní ministryně to potvrzovala – že bude přijat pozměňovací návrh D2, který to poradenství, právě tu preventivní funkci, nechává v původním rozsahu. Je mi líto, že pan kolega mě neposlouchá, protože tady mluvil o tom, že celé to béčko bylo přijato, aby byl vyjmut právě ten bod B1.5, který přesně se věnuje speciálně poradenství, aby mohl být přijat – poradenství a zachovaná preventivní funkce v celém rozsahu. (?) Proto byla upravena celá hlasovací procedura a speciálně bod B1.5 byl vyňat, aby to mohlo být přijato v plném rozsahu.

Co se týká... Vy jste mluvil o obchodnících s chudobou, že bereme nějakým způsobem dohled obcím na to. Ale my jsme nezasahovali do původního konstruktu, který byl schválen, kde je důležitá role obcí zachována. Protože poskytovatelé bytů a vůbec ten, kdo to chce dělat a který bude dohlížet na kvalitu bytů, tak musí být odsouhlasen samotnou obcí, která dává palec nahoru, obrazně řečeno, pro krajský úřad, jestli je může zapsat do registru poskytovatelů. Tím pádem má už nějakou zkušenost, jestli se jedná o slušného člověka nebo ne. (Předsedající: Čas.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Další s faktickou poznámkou je pan poslanec Pavel Růžička. Vaše dvě minuty.

 

Poslanec Pavel Růžička: Děkuji, pane předsedající. Já bych chtěl jenom upřesnit – k panu poslanci Zunovi vaším prostřednictvím. Mě tady za uši zatahalo: Ústecký kraj, nejhorší z nejhorších. Tak já bych panu poslancovi doporučil, aby vytáhl paty z náměstí Míru a dojel se podívat třeba trošičku dál za hranice Prahy a navštívil Krušné hory, Žatecko, Lounsko, není to nejhorší z nejhorších. Do té minulosti – to, co vy, Pražáci, jo, jste nám udělali nejhorší z nejhorších, je, že když vy jste tady prodávali byty, tak nepřizpůsobivé, kteří tady byli v Praze, jste nám odlifrovali na sever Čech, protože tam jste koupili byty za levno a tyhlety lidi jste nám tam nandali. A my teďka řešíme problém, co s nimi. Jo, vy se tady v Praze chechtáte, tady máte knížecí rady s bydlením – já, když poslouchám paní poslankyni Svárovskou, tak se vracím někde do osmdesátých let, protože to jsou takové komunistické řeči, že se tomu musím smát, které vůbec nic neřeší – a budete nás tady mistrovat. Takže u nás na severu Čech za všechno může Praha, jo? Kdyby vy v Praze jste si tady udělali pořádek a ty lidi jste nám neposlali na sever, tak mohli mít všichni klid. (Hluk v sále.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: A další přihlášenou do faktických poznámek je paní předsedkyně klubu Pirátů Olga Richterová a potom pan předseda Pirátů Zdeněk Hřib. A já bych opět poprosil, aby v sále, prosím, byl klid... (Hluk v sále neustává.) Ještě jednou prosím... tak chviličku počkáme. (Předsedající se odmlčí, poslanci v levé části sálu hlasitě diskutují.) Pokud je potřeba, abych vyhlásil přestávku, tak klidně přihlásím (ji vyhlásím?), ale jinak prosím o klid. Děkuji. Máte slovo.

 

Poslankyně Olga Richterová: Z toho, co jsme tady právě slyšeli od pana poslance, mi je fakt špatně. Hnutí ANO mělo 8 let, Ministerstvo pro místní rozvoj. To, že jste nepomohli obcím na severu Čech – i když jste vládli právě těch 8 let jste měli gesci toho ministerstva, co tohle má řešit – jenom ukazuje, jak zoufalí jste, že nemáte žádné skutečné recepty, jak radši nálepkujete konkrétní lidi, kteří tam žijí, jak radši nálepkujete ostatní, kteří to chtějí řešit – a třeba my za Piráty jsme právě proto připravili zákon o podpoře bydlení, který obsahuje konkrétní osvědčené recepty, protože my pomáhat lidem a řešit i obtížné a mnohaleté problémy chceme – a konkrétně chci odsoudit to, jakým způsobem tady pan poslanec mluvil o lidech, o dětech, o dětech, které se narodily třeba do podmínek velice chudých a těžkých, ale mají mít šanci, a tu šanci jim naše republika má dát i proto, že je to i v jejím zájmu.

Takže prosím, to, jestli vy chcete nechat 60 000 dětí na ubytovnách, je vaše ostuda – my chceme, aby měly alespoň některé z nich příležitost vyrůstat v důstojných podmínkách, normálně chodit do školy – a ano, tyhle cesty trvají, ano, snadné to není, ale ne vaše strkání hlavy do písku a tváření se, že se problém dá někam odsunout a neřešit, na to my nikdy nepřistoupíme. A právě proto chceme funkční zákon o podpoře bydlení. (Hluk v sále.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. A nyní tedy pan předseda Hřib. Opět prosím o klid v sále, fakt se to tady hodně rozléhá. Tak počkáme.

 

Poslanec Zdeněk Hřib: Já děkuji. Prostřednictvím pana předsedajícího já bych chtěl poprosit tady předřečníka pana poslance z Ústeckého kraje, aby si hloupé nálepky nechal od cesty, protože není si myslím vůbec na místě, aby vy z hnutí ANO jste tady někoho titulovali, že jsou komunisti. Vy tady máte premiéra, který byl konfidentem StB, spolupracoval s estébáky. Není to mimochodem jediný agent StB, kterého tam máte. Váš Andrej Babiš byl v komunistické straně velice dlouho jako prominentní synek prominentních komunistů. Za druhé, i pan ministr Metnar, pokud vím, ten byl zase v pohotovostním klub pluku. Potom tam máte další ministry, kteří byli ve straně. Vy tady fakt nejste vůbec v pozici, abyste tady mistrovali někoho a titulovali ho jako komunisty. Opravdu nejste v téhle pozici. Tak, prosím vás pěkně, zkuste se s tím mírnit, jo? Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Já bych chtěl poprosit, abychom se opravdu drželi faktických poznámek, které se vztahují opravdu k meritu věci, to znamená, ke změně vládního zákona, kterou teď projednáváme. Děkuji. Další s přednostním právem – pardon, s faktickou poznámkou pan poslanec Pavel Růžička. Vaše dvě minuty.

 

Poslanec Pavel Růžička: Pane poslanče Hřibe prostřednictvím pana předsedajícího, já vím, že jste trošičku jako takový pomalejší, tak já vám to zkusím říct znova. Přečtěte si to, co jsem tady řekl, jo Přečtěte si to, co jsem tady řekl, ze stranu záznamu. Vy tady říkáte úplné nesmysly – včetně paní poslankyně Richterové.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Dalším přihlášeným do faktických poznámek je pan poslanec Jiří Mašek. Vaše dvě minuty.

 

Poslanec Jiří Mašek: Děkuji. Vaším prostřednictvím, vážený pane předsedající, k panu předsedovi Hřibovi. Tady skutečně se vyslovil kolega Růžička tak, že by se neměla používat rétorika, která připomíná rétoriku komunistickou. Rozhodně tady nebylo osočení někým, že by byl komunistou, nebo měl takové názory. Takže zbytečně to vyhrocujete. A já jeho příspěvek beru za velice pragmatický, který popisuje minulou situaci, to, co se skutečně stalo. Nestalo se to jenom vůči Ústeckému kraji, ale i vůči některým jiným lokalitám, třeba i v mém kraji v některých hraničních místech, městech a podobně. Doufám, že je to za námi a že se teďka budeme bavit tady konstruktivně, a nebudeme si to tedy vyčítat, ale prosím, nepoužívejte zase vy tyto argumenty.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, pane poslanče. Další s faktickou poznámkou je přihlášený pan poslanec Hubert Lang. Vaše dvě minuty.

 

Poslanec Hubert Lang: Děkuju, pane předsedající. Já také prostřednictvím vás k panu Hřibovi. My jsme i v minulém období občas tady říkali, že – a to tu byli pouze tři Piráti, ano, že prostě vzpomeňme si na pana Michálka, ten když si sem vlezl za ten pultík a měl určité výrazivo, tak jsme říkali, že by byl takovým progresivistickým svazákem z 50. let, že by to dotáhl stoprocentně určitě někam daleko.

A když se tady obouváte do lidí, tak, pane Hřibe, každý se narodil v nějaké době. Prostě máme nějakou historii v naší zemi. Do roku 1989 bylo v Komunistické straně Československa tehdy, ještě když jsme byli spojeni jako stát se Slovenskem, tak bylo víc jak jeden milion komunistů. Ne každý komunista byl takový ten komunista, který by škodil, který by to... Prostě bylo, to je to prostě v nějaké době. Ti lidi se narodili prostě v nějakém období. Kdybyste se narodil v té době třeba v roce, já nevím, padesát, tak těžko můžete posuzovat tu dobu dneska prostě. Takže takhle jenom.

A tady hovoření o něčem. Nevím, jak to máte tedy jakoby namyšlené nebo jak víte něco, jak byla Státní bezpečnost. Vy tady hovoříte, takové silné výrazivo tady používáte, estébák, konfident a další věci. To jsou totální nesmysly.

A ještě na obhajobu pana ministra Metnara. Samozřejmě ti lidi se narodili v určité době, a jestliže on v roce 1989 vstoupil tehdy, byl jako velice mladý příslušník strážmistr, tak každý, kdo šel k policii, tak byl v pohotovostním pluku policie tehdy na Lhotce. Tak to prostě bylo. Ti lidi byli vyjmuti ze základní vojenské služby a nastupovali na půlroční náhradní vojenskou službu prostě k tomu pohotovostnímu pluku SNB. Takhle to bylo v té době. Takže jako nechte si tyhlety věci a je to hodně ubohé, když prostě na tohleto takhle narážíte. Jestliže nemáte jiné argumenty, tak prostě takhle argumentujete touhle dobou. Vy jste se, nevím, kolik vám bylo let v té době, když byl rok 1989, jsou tady vaši spolustraníci, pirátští poslanci, poslankyně, je jim 20, 22 let. My prostě jsme v té době žili a prostě taková ta doba byla. Nikdo to neobhajuje úplně... (Předsedající: Čas!) ale zase nemůžete to úplně shazovat.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. S faktickou poznámkou předseda Pirátské strany Zdeněk Hřib. Vaše dvě minuty.

 

Poslanec Zdeněk Hřib: Já prostřednictvím pana předsedajícího zareaguji na to, co tady bylo řečeno. Prosím vás pěkně, tady otázky o komunismu jste sem přitáhli vy přece. S tím jsem já tady nezačal. To vy jste začali o osmdesátých letech. Vy jste to sem dotáhli. Já bych vás za to normálně nekritizoval. Já bych vás za to normálně nekritizoval. Ano, trochu i z těch důvodů, které tady zmiňoval můj předřečník. Ale vy jste to sem dotáhli. Vy jste tady začali nálepkovat jiné. Pan doktor Mašek se to snažil omluvit, pan předseda zdravotního výboru, jako že to byla narážka na osmdesátá léta jako na tu dobu, ale ne, ne, ne. To byla naprosto jasná snaha zase nějakým způsobem dehonestovat naše poslankyně.

A bohužel, pánové, musím konstatovat, že vaše chování k našim poslankyním je dlouhodobě za čarou, dlouhodobě nevhodné. A chtěl bych vás fakt poprosit, abyste se zklidnili a přestali tady s těmi invektivami, včetně invektiv tady k nějakým osmdesátým letům, komunismu a podobným nesmyslům, když sami máte máslo na hlavě. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Mohli bychom se prosím postupně vrátit zpět k projednávání vládního návrhu zákona?

Nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Pavel Růžička. Vaše 2 minuty.

 

Poslanec Pavel Růžička: Pane poslanče Hřibe, prostřednictvím pana předsedajícího, já s vámi souhlasím. Chovejte se slušně k naší paní ministryni Mrázové. (Potlesk z lavic ANO.) Podívejte, co vy říkáte. A potom...

Víte, co? Vy Piráti, vy jste takoví ufňukánci. Tady se potom někdo otře o vás nebo o paní místopředsedkyni Richterovou nebo o paní poslankyni Stojanovou a brečíte z toho. Vy tady všechny urážíte. A pak vám někdo dá stejnou minci a jste z toho úplně na prášky.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Dalším přihlášeným s faktickou poznámkou je pan poslanec Tomáš Helebrant.

 

Poslanec Tomáš Helebrant: Děkuji za slovo, pane předsedající. Kolegové, kolegyně, já bych chtěl zareagovat na to, co tady říkal pan kolega Hřib, vaším prostřednictvím. Já si nemyslím, že bychom se ke kolegyním z pirátské a z jakékoliv strany chovali špatně. Já osobně, pokud jsem se k někomu choval špatně, ať mi to ta dotyčná kolegyně přijde říct. Ale já si toho skutečně nejsem vědomý.

Naopak musím říct, že z mého pohledu vy používáte argumenty a chováte se ne vždy úplně slušně, například k naší paní ministryni. Protože přece skutečně si nemůžete myslet argumentaci, že někdo prosazuje nový stavební zákon proto, aby legalizoval kůlnu na svém pozemku. To přece nemůžete myslet vážně. To přece jste dost inteligentní na to, že víte, že tenhle argument je naprosto lichý. To přece víte. Tak co tady... Neshazujte se tady tím. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. S další faktickou poznámkou přichází pan předseda Zdeněk Hřib, potom paní předsedkyně Olga Richterová a potom pan poslanec Hubert Lang. Vaše 2 minuty. Prosím.

 

Poslanec Zdeněk Hřib: Prosím vás... Mohu? (Předsedající: Ano.) Prostřednictvím pana předsedajícího, pánové, ten zásadní rozdíl je, že já kritizuji paní ministryni Mrázovou kvůli jejím kauzám, kvůli tomu, že má černé stavby na pozemku, přitom ona by měla být ta, kdo tady reformuje stavební legislativu, kvůli tomu, že zneužívala ten obecní byt v Bílině za zvýhodněnou cenu, přitom ten měl sloužit těm, co jsou skutečně potřební a potřebují pomoc, že tady dělá teatrální vystoupení se slzičkami, jak měla těžký život, zatímco si létala na exotické dovolené, a také za to, že mimochodem není schopná ani vyplnit správně majetkové přiznání.

To je, prosím pěkně, věcná kritika. A přestaňte tady fňukat, že jsme na vás zlí. To je prostě vlastnost té funkce, že když se do ní člověk nechá jmenovat, tak potom samozřejmě musí čelit otázkám tohoto typu. A je povinností paní ministryně to vysvětlovat. Skutečnost, jak se k tomu naopak staví ona s nulovou sebereflexí, je velice smutná.

Naopak vy se chováte k našim ženám v důsledku, a ty poznámky, co vy míváte, jsou například v důsledku jejich pohlaví nebo věku. To je to, co mi přijde naprosto a krajně nevhodné. A teď jste k tomu přidali ještě tady nálepkování z komunismu, přitom sami máte ve svých řadách několik členů komunistické strany. Tak to mi přijde jako krajně nevkusné, co vy tady předvádíte. A myslím si, že opravdu byste se měli nad sebou zamyslet.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Přeju vám hezké odpoledne. Vystřídali jsme se v řízení schůze. Budeme pokračovat faktickými poznámkami. V tuhle chvíli přichází řada na paní poslankyni Richterovou. Paní poslankyně, vaše 2 minuty.

 

Poslankyně Olga Richterová: Víte, my tady vystupujeme, protože se zastáváme lidí, protože chceme, aby se přijímala skutečná řešení, ne zákony, které tuhle zemi poškodí. Máme tady věcné argumenty a chceme, abychom všichni mohli mít naději na lepší budoucnost naší země, na to, aby tady naše děti prostě chtěly žít, aby tady chtěly mít rodiny.

A potom přijde třeba pan poslanec Lang, a vím, že je přihlášený hned po mně, u kterého se třeba nikdy nevyřešilo, jak to bylo s tím odpalováním ohňostroje nad stájí s koňmi. (Smích z lavic ANO. Poslanec Lang: To tu dlouho nebylo.) Ta trenérka, sousedka z té obce, tehdy říkala, že jí bylo vyhrožováno. Je to velice jako nepříjemné vědět, že lidé tohoto typu, kteří neberou ohled ani na zvířata, která se nemohou bránit, jsou v té stáji, děsí je ty ohňostroje, tak že tady někoho obviňují z různých nálepkování a urážení. Ne, jste sami sobě svou vizitkou. My se k tomu nesnížíme. (Smích z lavic ANO.)

Mně je velice líto, jakým způsobem urážíte další členky našeho klubu. Začalo to hned po zvolení sem. Ale opět, nás to neodradí od toho, abychom upozorňovali, že věcné výhrady typu, že si budete lidi přehazovat, tak horký brambor, protože je budete posílat na Úřad práce, místo aby se vše dalo vyřídit na obci, že tyhle věcné výhrady vy prostě neradi slyšíte, a namísto toho nás chcete odradit, abychom vám je zde říkali a abychom vám ty argumenty předkládali. Ovšem nás neodradíte.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji za dodržení času paní poslankyni. Další v pořadí s faktickou poznámkou vystoupí pan Hubert Lang. Pane poslanče, vaše 2 minuty.

 

Poslanec Hubert Lang: Děkuju, pane předsedající. Já jsem čekal, kdy to přijde. Protože prostě Piráti a Pirátská strana, prostě vy jste parta udavačů, protože permanentně píšete někam do Bruselu. Prostě vy jste postižení hnutím ANO, postižení naším panem předsedou.

A když se jenom vrátím, abych se vrátil trošku k meritu věci, já tomu vůbec nerozumím. Když jsme tady, máme výhodu proti některým vašim kolegům, kteří jsou tady teďka poprvé, my jsme zažili v těch předchozích čtyřech letech tu digitalizaci stavebního řízení. Zažili jsme tady pana vašeho tehdejšího ministra, který to prostě – nechci říct to slovo, kam to dovedl.

A vy tady dneska bezostyšně, paní Richterová, prostřednictvím pana předsedajícího, a další vystupujete a začínáte říkat, jak bojujete, jak vám jde o ty lidi, jak vám jde o ty matky, jak vám jde o ty samoživitelky, jak je to tragické dneska s tím stavebním řízením, s tím povolování staveb a tak dále. Že vám není stydno, kam jste to dopracovali. Že vám vůbec není hanba, vůbec se tady vyjadřovat jako Pirátská strana o nějaké podpoře bydlení.

Kde jsou vaše sliby? Já si pamatuju čtyři roky zpátky, postavíme x set tisíc bytů, x desítek tisíc bytů v Praze. Kde jsou ty byty? A když už nevíte kudy kam, tak na někoho vytáhnete StB, na někoho vytáhnete pohotovostní prapor, na mě vytáhnete nějaký ohňostroj. Nevíte o tom lautr zbla. Jako asi pravděpodobně to nějak bylo. Nevíte o tom nic. (Smích z lavic Pirátů.) Co se smějete?

Takže pojďte argumentovat. A nevymýšlejte si tady hlouposti. My tady prostě nejsme nějaká parta amatérů. Parta amatérů jste vy a vaše skupinka tady, když už jsme tedy u toho.

Takže mně je opravdu velice líto, když vy zrovna se vyjadřujete k podpoře bydlení pro lidi a pořád říkáte, já jsem tady pro ty samoživitelky, já jsem tady pro ty mladé lidi a podobně. Vy jste pro to neudělali vůbec nic. Vy o tom akorát žvaníte. (Potlesk z lavic ANO.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Další vystoupí pan poslanec Tomáš Helebrant. Připraví se paní poslankyně Gabriela Svárovská. Prosím, pane poslanče, vaše 2 minuty.

 

Poslanec Tomáš Helebrant: Děkuji za slovo, pane předsedající. Kolegové, kolegyně, já bych chtěl reagovat na kolegu Hřiba, vaším prostřednictvím, a chtěl bych mu něco připomenout. On se tady zaklíná tím, kdo je nebo byl komunista. Já bych mu chtěl připomenout jednoho pána, což byl absolvent prestižní Moskevské univerzity, vyučoval marxismus–leninismus na vysoké škole, byl člen KSČ dokonce do roku 1992, takže dlouho po revoluci. A takový člověk byl nejlepší kandidát a nejlepší Pirát v Karlovarském kraji. (Potlesk z lavic ANO.) Takže pokud člověk s takovouhle minulostí je opravdu to nejlepší, co jste schopni vyprodukovat, tak potěš pánbu. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuju za dodržení času. Vystoupí paní poslankyně Svárovská.

 

Poslankyně Gabriela Svárovská: Děkuji, pane předsedající. Já jsem si musela odskočit, protože tady sedím od rána prakticky bez přestávky. Ta původní poznámka ohledně nějakých komunistů směřovala na mě. Tak já bych ráda upozornila, že jsem spolupředsedkyní Strany zelených, která vznikla na konci roku 1989 na základě Hnutí odporu proti komunistickému režimu, proti porušování lidských práv, drancování přírody a celkově totalitním praktikám.

V naší straně není a nebyl žádný kariérní komunista či komunistka, případně členstvo StB. Čím se vyznačoval komunistický režim? Ano, tak si to řekněme: papalášstvím, přístupem k privilegiím na základě členství v nějaké konkrétní politické straně, bezohledností vůči lidem. Jen si to poslechněte (Mluví k levé straně sálu, odkud se ozývá šum.), bezohledností vůči lidem a pěstováním privilegií. Přestaňte na mě pokřikovat.

A jedna poslední poznámka. Evropská komise se ohrazuje proti střetu zájmů Andreje Babiše, protože má povinnost hájit zájmy evropských daňových poplatníků. A dokonce lidé, kteří by tomuto nevěnovali dostatečnou pozornost, by byli trestně odpovědní za porušování finančních zájmů Evropské unie. Žádné dopisy odkudkoliv v tom nehrají žádnou roli. Evropská komise je pod kontrolou Evropského parlamentu, který na to upozorňuje soustavně a dlouhodobě, bez ohledu na dopisy, které přicházejí z České republiky. Evropská komise přísně dohlíží na to, aby peníze neplynuly českým oligarchům. O to se jedná. Děkuji. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Nyní s faktickou poznámkou vystoupí pan poslanec Hřib, připraví se pan poslanec Jurečka.

 

Poslanec Zdeněk Hřib: Tak děkuji já bych znovu zareagoval s dovolením na předřečníka. Já vím(?), že my se nějak jako neposloucháme. Já nevím, čím to je, jestli tady je nějaká špatná akustika jako na Hradě, nebo čím to je? Ale ještě jednou. Já neříkám, že všichni komunisté byli špatní. To je první premisa. Já jenom říkám, že vy nejste v pozici, kdybyste mohli tady mistrovat jiné a nálepkovat je jako komunisty, protože vy sami a váš šéfík v čele byl nejenom členem komunistické strany, ale taky spolupracoval s komunistickou Státní bezpečností. Takže pokud tady někdo jako třeba támhle pan poslanec Lang tady mluví o udavačích, no tak ať především si tam nejdřív na prvním místě dosadí svého šéfíka, svého šéfíka Andreje Babiše, udavače Státní bezpečnosti komunistické. Takže prosím pěkně, je nutné skutečně, abychom se poslouchali.

No a co se týče toho stavebního řízení, já jsem to tedy už říkal. Tak digitalizace stavebního řízení, to je ten portál stavebníka, když teďka do něj klikáte, tak tam běží furt to, co tam udělal Ivan Bartoš. Na to jste nesáhli nikdo ani trochu. Přitom to už je co dva roky nebo kolik, jak dlouho to už je od té doby. Nikdo na to nesáhl, všichni do toho klikají, normálně to používají, vyřizuje se tam 20 000 žádostí elektronicky za měsíc.

A vy sami říkáte, že teďka tu digitalizaci řešit nebudete, že to bude až tak za tři roky. Takže zcela zjevně to asi jako funguje ani žádný problém s tím není. Nebo nevím. No tak byste to asi měli jako prioritu a něco byste s tím dělali. Tak nevykládejte tady nesmysly, že to nefunguje, když to používají lidi a normálně z toho padají rozhodnutí. Díky. (Slabší potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak. Nyní vystoupím s faktickou poznámkou pan poslanec Berki, připraví se pan poslanec Válek.

 

Poslanec Jan Berki: Děkuju, pane místopředsedo. Já bych chtěl říct, že je pravdou, že ani mně se ne vždycky úplně líbí rétorika, kterou používá pan předseda Hřib, ale dovolím si reagovat, vaším prostřednictvím, na kolegu Langa, protože nejsem si zcela jist, jestli pojem udavač je jako správný ve smyslu, kdy někdo upozorňuje na případné porušení nebo se doptává na případné porušení pravidel.

To slovo udavač se používalo vždycky v kontextu toho, když to někdo dělal v totalitním režimu. A domnívám se, přestože jste říkali něco o nové totalitě, že v totalitním režimu opravdu nejsme. Tak slovo udavač bych opravdu nepoužíval.

A jenom jsem chtěl ocenit. Já vím, že se občas panu místopředsedovi Bartákovi někdo jako posmívá. Já pořád to beru tak, že prostě se učí. Ale já bych tu chtěl něco ocenit. A to je to, že po dlouhé době se někdo z místopředsedů snažil opravdu korigovat faktické poznámky.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Já děkuju za dodržení času k faktické poznámce, aniž bych někoho musel korigovat. A poprosím pana poslance Válka, který to taky určitě zvládne bez korekce.

 

Poslanec Vlastimil Válek: Já doufám, pane předsedající, je to zvládnu, i když se to trošku osobní. Já bych vůbec nevystupoval k stavebnímu zákonu a nezdržuju, to snad každý uzná. Nicméně když už jste se dostali ke kritizování komunistů a StB, vystoupit musím.

Mého jeho tatínka vyhodili z kliniky komunisti, protože nechtěl do strany vstoupit. Můj strýc dostal umístěnku na východní Slovensko a opustil svoji maminku, která byla sama. Nikdo se s ním nebavil. Ano, mohl vystudovat medicínu, protože jeho maminka musela nastoupit do Zetoru a tahat špóny. Moji prarodiče, kteří byli úředníci, tak poté co bolševici, co komunistický gauneři v Líšni ovládli radnici, tak je hnali po té Líšni, vyhnali je do Zetoru, jeden tahal špony a druhý tam umýval chodby.

Nic proti manuální práci, ale to byli oba dva úředníci a moje babička se tam sedřela. (Pokračuje silně emotivně.) Tak prosím, nerelativizujte tady tu pakáž komunistickou, nerelativizujte STB, gaunerskou organizaci, to byla největší urážka a nerelativizujte tady laskavě estébáky, konfidenty a donašeče. To byla vždycky největší urážka pro každého, kdo je konfident estébáka donašeč. Já tady nikdy nikoho nenálepkoval tím, že je udavač. Nikdy jsem o nikom neřekl ani nenapsal, že nikdo nikoho udával. Je to jeho věc, jeho svědomí. Nikdy jsem tady na nikoho neplival, že byl komunista. Ale prosím nerelativizujte. Já bych se nemohl své mamince podívat do očí, kdybych tady nevystoupil.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak nyní vystoupí paní poslankyně Martínková Španihelová. Tak prosím.

 

Poslankyně Lenka Martínková Španihelová: Dámy a pánové, dobrý den. Udavači, štěnice, fetky, amatéři, uživatelé psychotropních látek i dívenky. Ne, vy opravdu nikoho neurážíte. Vy opravdu nikoho nálepkujete. Nikdy se to nestalo, nikdy jsme to tady od vás neslyšeli. Až na to, že je to přesně naopak. Ale já nebrečím a nikdy se nesnížím na tuto úroveň.

Současně prosím nemíchejme stavební povolení a zákon o podpoře bydlení, který tady projednáváme. Na řadě je pět řečníků. Byla tady i docela slušná šance, že ho projednáme.

Posměšně a ironicky mluvit o lidech v nouzi je něco, proti čemu já se musím ohradit, protože já celý život pracuji v sociálních službách a těch příběhů od těch lidí a těch jejich těžkých situací jsem slyšela opravdu mnoho. A to je ten důvod, proč jsem tady, protože jim chci pomoct. Všem těm samoživitelům a těm lidem, o kterých vy tady posměšně mluvíte a říkáte, že my si je bereme do úst. Ne, my si je nebereme do úst. My jsme tady proto, abychom tím zákonem o podpoře bydlení jejich situaci vylepšili. Takže prosím, nesnižujte kompetence Pirátské strany. Děkuji. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Nyní vystoupí paní poslankyně Richterová, připraví se pan poslanec Helebrant. Tak prosím.

 

Poslankyně Olga Richterová: Já chci jen stručně vyzvat, ať se opravdu vrátíme, protože myslím, že v těch faktických už bylo reagováno každý na každého. Ať se vrátíme k projednávání toho zákona o podpoře bydlení. Myslím, že tam je hodně věcných argumentů, které ještě potřebujeme probrat. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Pan poslanec Helebrant vystoupí, připraví se paní poslankyně Fialová.

 

Poslanec Tomáš Helebrant: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Já bych v první řadě chtěl zareagovat na paní Richterovou. A souhlasím s tím, že bychom se měli vrátit k projednávání projednávání toho zákona, kvůli kterému tady jsme.

Zároveň ale musím reagovat na předřečnici paní Martínkovou a Španihelovou, to, co tady označila nás všechny a uvalila na nás tady kolektivní vinu, tak prostě já jsem žádný z těchto výrazů, které ona tady ocitovala, nikdy vůči žádné své kolegyni z jakékoliv strany nepoužil. Tak si vyprošuji, aby mě takhle označovala a zahrnovala do toho, že to děláme všichni. Všichni, to prostě neděláme. Jestli to někdo udělal, řekněte kdo, Buďte konkrétní, ale nesvalujte to na mě, protože tohleto není žádná kolektivní vina.

Navíc si myslím, že bychom se měli vrátit opravdu k tomu, abychom začali mluvit slušně. A já navrhuju, abychom slušně začali mluvit o sobě a nenazývali premiéra demokraticky zvoleného v demokratické zemi šéfíkem. To mi přijde opravdu zbytečné.

Zrovna tak my neříkáme o některých stranách, že to jsou nějaké sekty, je to prostě... V demokratických volbách zvítězily demokratické strany a demokraticky jsme zvolili premiéra suverénní země.

Takže to není žádný šéfík. Já si myslím, že není vhodné, abychom se o něm takhle vyjadřovali. Takže vraťme to zase racionálně. Nebudeme tady na sebe ani pokřikovat, že, pane bývalý ministře, a vrátíme se zase k tomu, co chceme projednávat. Děkuju. (Potlesk poslanců zleva.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Budeme pokračovat faktickými poznámkami. Nyní vystoupí paní poslankyně Fialová, připraví se pan poslanec Hřib. Paní poslankyně, prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Eva Fialová: Děkuji za slovo. Mně je vlastně líto, jakým způsobem posledních 20 minut asi probíhá. Je mi líto, že se obě dvě strany občas napadají nehezkými slovy. Ale pojďme si říct, že pak tu ta Pirátská strana, která vždycky chce být milostivá, skvělá, uklidňuje tu situaci. Tak se pojďme vrátit k tomu projednávanému meritu věci, já bych taky ráda byla, ale pojďme si říct, jak to vzniklo těch 20 minut. Před dvaceti minutami. Z vaší strany vždy přijde od pana předsedy Hřiba, prostřednictvím pana předsedajícího, abych někoho neurazila, vždycky i možná k tématu a velice chytře, pane předsedo, nějaká urážka, výzva, dehonestace, vyprovokování a teď se hodí paní ministryně a projednávané téma a všichni ostatní Piráti tady k tomu asistují, natáčí si to na mobil a pošklebují se a čekají na tu provokaci, kterou to způsobí. Takže teď se nedělejte tady za super úžasné, skvělé, kteří tady chtějí uklidňovat situaci a vracet podstatu věci. Vraťte se k tomu, kdo to vyprovokoval. Byli jste to vy a chováte se takhle běžně a zkoušíte urážet kohokoliv. Já souhlasím, ať to probíhá na sociálních sítích, ale ne tady na půdě Poslanecké sněmovny, což je nedůstojné nám všem. (Potlesk poslanců zleva.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Nyní vystoupí pan poslanec Hřib, připraví se pan poslanec Lipavský. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Zdeněk Hřib: Děkuji, pane předsedající. No tak já s dovolením tady, prostřednictvím pana předsedajícího, připomenu paní poslankyni Fialové, jak to začalo. Začalo to tak, že váš pan poslanec tady vystoupil a začal mluvit o těch osmdesátých letech a jak mu to připomíná ten komunismus a podobně. A podobným způsobem začal nálepkovat. Takže samozřejmě protože to byla sto padesátá sedmá další nevhodná narážka od člena vašeho klubu vůči ženám z našeho klubu, tak já jsem se s dovolením ozval. To znamená v momentě, kdy přestanou hloupé, nevhodné, nemístné poznámky z vaší strany na členky našeho klubu, tak samozřejmě já nebudu muset reagovat. To za prvé.

Za druhé – ad šéfik. Tak samozřejmě já bych mohl tady pochopitelně titulovat premiéra Andreje Babiše plnými tituly, tedy samozřejmě mohl bych zdůrazňovat, že je to opakovaně soudem uznaný lhář a trestně stíhaný premiér, (Nesouhlasné mručení a bouchání do lavic zleva.) ale bohužel by to bylo prostě strašně dlouhé. Takže to trochu musím vždycky zkrátit i s tím apelem, že přece jenom tady nemůžeme být furt.

Co se týče kolektivní viny, která tady byla zmíněna. Prosím vás pěkně, vždyť vy jste sem zatáhli tu debatu o tom landsmanšaftu a té kolektivní vině. Tak co nás tady zase mistrujete, že my tady děláme nějakou kolektivní vinu na vás? Ten základní problém hnutí ANO je, že bohužel tady tohleto, co předvádíte vy tady v malém, tak ve velkém předvádí ten váš šéfik na naše poslankyně. A to je zásadní problém, protože on vám tímhletím jde příkladem a posouvá tu hranici toho, co je norma a co ne. Takže si zkuste uklidnit vašeho šéfíka. (Opět nesouhlasné bouchání do lavic zleva.) A myslím, že tady skutečně se můžeme potom vrátit k té věcné debatě. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: S další faktickou poznámkou vystoupí pan poslanec Lipavský. Ještě načtu čtyři omluvy. Paní poslankyně Krutáková Jana se do 14 hodin omlouvá z osobních důvodů, paní poslankyně Němečková Crkvenjaš se omlouvá od 14 hodin z rodinných důvodů, paní poslankyně Šebelová se omlouvá od 14 hodin z rodinných důvodů a pan poslanec Výborný od 13.45 z pracovních důvodů. Tak pane poslanče, prosím Vaše dvě minuty.

 

Poslanec Jan Lipavský: Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, já myslím, že bychom měli dobře poslouchat, když se poslanci ohrazují vůči tomu, že Andrej Babiš není šéfik. Protože víme, že jste mu takhle dlouho říkali. (Nesouhlas poslanců zleva.) Ale ono to v poslední době vypadá, ono to spíš v poslední době vypadá, že na Úřadu vlády je nějaká nová šéfová. Takže sami jste se k tomu doznali.

A co se týče politické kultury, tak tu jste poslali v uvozovkách „do kytek“ vy. Já to tady pozoruju třetí volební období. Takhle strašná Sněmovna ještě nikdy nebyla. A kdo jí šéfuje? Tomio Okamura. Kdo je předseda Sněmovny, aby tady sjednal pořádek, abychom se nějak politicky domluvili? A místo toho jenom dokola pořád opakujete vaši básničku z podzimu, že jste vyhráli volby. No gratuluju. My jsme si všimli, že jste vyhráli volby. Taky jsme si všimli, jakou vládu jste postavili – s extremisty a jaké hrůzy pácháte, přátelé, tak se nedivte. (Výkřiky od poslanců zleva, potlesk od poslanců zprava.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Nyní vystoupí s faktickou poznámkou paní poslankyně Richterová, připraví se pan poslanec Hendrych. A poprosil bych trošku víc klidu v sále. Myslím si, že ten ruch nepřispěje k ničemu dobrému. Paní poslankyně Richterová, faktická poznámka. Připraví se pan poslanec Hendrych. Paní poslankyně, vaše dvě minuty.

 

Poslankyně Olga Richterová: Je to přesně tak. Jenom zareaguji na obavy poslanců hnutí ANO z toho, jak s nimi bude jejich šéf, já mu řeknu takto – šéf – jednat v okamžiku, když ho tady neobhájí, když se tady za něj dostatečně loajálně nepostaví. Jenže od toho tady být nemáme. Vy se bojíte Andreje Babiše, ale měli byste se bát toho, co bude s naší zemí. A právě tím spojením, které jste na vládě udělali, jste dosáhli toho, že se na to jenom starostové dívají a zoufale posílají dopisy, ať třeba konkrétně tenhle zákon nevykostíte, že to je podstata mé faktické poznámky. Vy máte spoustu připomínek k tomu zákonu, ke spoustě dalších zákonů. Máte řešit problémy lidí v této zemi, ale místo toho řešíte finanční toky pro svého šéfa a jeho dobrý mediální obraz. Ale fakt sorry, kde nic není, ani čert nebere.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Nyní vystoupí pan poslanec Hendrych, připraví se paní poslankyně Ožanová. Prosím.

 

Poslanec Igor Hendrych: Děkuji vám za slovo, vážený pane místopředsedo. No já vaším prostřednictvím, k panu předsedovi Hřibovi. Mně to taky vadí, když mě někdo tady označuje za někoho, kdo se nevhodně chová k pirátským poslankyním. Já jsem to osobně nikdy neudělal, ani to nehodlám udělat. A kolektivní vina opravdu ta tady nepatří.

A chtěl jsem se vás zeptat, pane poslanče Hřibe, prostřednictvím pana předsedajícího, už jste se omluvil Andreji Babišovi za ten ageismus, který jste tady spáchal před třemi měsíci, kdy jste řešil, jak dlouho a proč je nepřítomen v Poslanecké sněmovně? To tady byl opravdu flagrantní ageismus, který jste předvedl vy. A vy tady moralizujete, že někdo napadá vaše poslankyně. Vy byste se měl omluvit za tehdejší výroky tady u toho pultíku. Já jsem vás k tomu tehdy vyzýval. Nepamatuji si, že by se tak stalo. (Potlesk od poslanců zleva.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Paní poslankyně Ožanová vystoupí s faktickou poznámkou. Jenom upozorňuji, že se blíží 14. hodina, kdybychom měli přerušit projednávání tohoto bodu.

 

Poslankyně Zuzana Ožanová: Děkuji. Vážený pane předsedající, já si dovolím zareagovat na kolegu Hřiba. Já jenom, vaším prostřednictvím, lituji toho, že nevyslyšel výzvu předsedkyně klubu, abychom se vrátili k věci.

Nicméně musím uvést jednu věc. Vy tady používáte různé výrazy, které neustále opakujete. A já jsem byla právě současným předsedajícím schůze v minulosti vedena k pořádku, když jsem tady řekla, že někdo na někoho kydá hnůj. A domnívám se, že výrazy, které vy více v proslovech používáte, i včera jsem si všimla ostřejších výrazů, myslím, že by se tato Sněmovna měla vrátit k takzvaně – co kdysi bývalá místopředsedkyně Sněmovny říkala určité zakázané výrazy – že bychom se opravdu měli vrátit minimálně k té slušnosti. A mezi námi, když jste říkal, že toto rozjel kolega, já jsem celou dobu to sledovala. Víte, vy když začnete někoho urážet, vaším prostřednictvím, pane předsedající, pak se divíte, že je reakce. A já vím, že to chcete dělat schválně, protože nechcete tento tisk přijmout. Ale zkusme třeba diskutovat, mít různé názory, ale přece jenom trochu slušněji. A promiňte, některé proslovy už bych mohla citovat, protože už je znám. Za celou dobu, co tu jsem, bych mohla říct, v jakém stavu to bude, co budete říkat a už můžu vaše odstavce přímo i citovat. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak já děkuji za dodržení času. Protože 13.59 hodin, ve 14 hodin musíme ten bod přerušit, takže stejně by žádná faktická poznámka už se nestačila, takže nemůžeme dál projednávat třetí čtení sněmovního tisku 48. Zároveň bychom od 14 hodin měli pokračovat dle včerejšího rozhodnutí v přerušené 20. schůzi. Přerušuji tedy projednávání tohoto bodu a nyní bychom se měli vypořádat nějakým způsobem s přerušením 17. schůze. Hlásí se paní poslankyně Malá.

 

Poslankyně Taťána Malá: Děkuji, pane předsedající. Samozřejmě přicházím s návrhem, jak přerušit tuto schůzi a navrhuji, abychom 17. schůzi přerušili do středy 3. června do 9 hodin. Prosím, nechte o tom hlasovat. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Pardon, ještě jestli můžu poprosit, 17. června, jo? Na 3. června... Pan poslanec.

 

Poslanec Marian Jurečka: Já se omlouvám, pane předsedající, ale běžely tady faktické, které tady stále visí na tabuli, osm faktických. Není možné přijít v průběhu faktických s takovýmto návrhem. Já prosím o pět minut na přestávku na poradu vedení, předsedů klubů, protože není možné, tady bylo 59 a měla přijít další v pořadí s faktickou poznámkou, která mohla být kratší než dvě minuty. (Nesouhlasné hlasy v sále.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Pane poslanče, já klidně přeruším a můžeme udělat nějakou schůzku jakoby předsedů klubů, ale jenom vám chci obhájit... (Opět výkřiky v sále.) Počkejte, jenom chci obhájit – paní kolegyně, nekřičte na mě, když tak si to pak řekneme na té přestávce – chci obhájit svůj postup. Bylo 14.59, viděl jsem, že se blíží čtrnáctá hodina. Žádná faktická už by nešla stihnout. V tu chvíli jsme museli přerušit bod Novela o podpoře bydlení. V takové chvíli faktické poznámky, když je bod přerušen, nekončí. Ty faktické poznámky budou znovu relevantní ve chvíli, až ten bod otevřeme. Ve 14 hodin máme projednávat stavební zákon a musíme se nějakým způsobem vypořádat s tím, na jakou chvíli přerušíme 17. schůzi. Pokud neexistuje domluva z grémia nebo domluva předsedů poslaneckých klubů, tak tady musí být relevantní návrhy, o kterých budeme hlasovat. Jiný postup já si v tuhletu chvíli nedovedu představit, ale máte-li jiný návrh, tak mi ho prosím sdělte. Tak pan předseda Jakob.

 

Poslanec Jan Jakob: Tak vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, já jsem bytostně přesvědčen, že takhle se postupovat rozhodně nemělo. Probíhaly faktické poznámky, ty měly doběhnout do čtrnácté hodiny a pak měla být schůze přerušena. Když není určeno jinak, tak přerušena bez určení termínu. Podle mě ten postup byl špatný a není ten návrh hlasovatelný, protože nemohl zaznít, nemohl tady zaznít. Je to tak.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Pane předsedoo, já v tuhle chvíli vidím, že bude potřeba přerušit schůzi a udělat poradu klubu. Ale znovu říkám, já jsem ten bod ukončil, protože se blížila čtrnáctá hodina zbývalo několik sekund. Kdybych někoho vyvolal k faktické poznámce, tak nestačil ani dojít k pultíku a v takové chvíli už by stejně nemohl promluvit. Proto jsem ten bod ukončil a v takové chvíli už samozřejmě jsou faktické poznámky nerelevantní a budou znovu relevantní ve chvíli, až ten bod otevřeme. Teď jenom musíme vyřešit to, jakým způsobem tu schůzi přerušíme. Zazněl tady jeden návrh, možná zazní návrhy jiné a ty se budou následně hlasovat. Ale abychom v uvozovkách jako nepostupovali v bojové atmosféře, tak si dovoluju vyhlásit přestávku máme 14.03, tak do 14.10 si dovolím vyhlásit přestávku a prosím předsedy poslaneckých klubů, aby se domluvili na tom, dokdy přerušíme 17  schůzi.

(Jednání přerušeno ve 14.03 hodin.)

(Jednání pokračovalo ve 14.10 hodin.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci je 14.10, uběhla tedy přestávka. Budeme pokračovat v našem jednání a v tuhle chvíli eviduji zatím jediný návrh na přerušení 17. schůze a to návrh, který přednesla paní poslankyně Malá, která navrhla aby 17. schůze byla přerušena na termín 3. června. Tak ano, eviduju vaši žádost o odhlášení, všechny vás odhlásím a poprosím, abyste se svými identifikačními kartami přihlásili znovu.

Chci se zeptat jenom, jestli jsou nějaké jiné návrhy na přerušení 17. schůze, které by tu zazněly? Není tomu tak. Tak až se počet poslanců ustálí, tak budeme hlasovat o návrhu na přerušení 17. schůze na 3. června na 9 hodin.

 

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro takový návrh? Ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?

V hlasování číslo 50 bylo přihlášeno 129 poslanců, pro hlasovalo 80, proti 13. Návrh byl přijat a odsouhlasili jsme tedy přerušení 17. schůze.

 

Nyní bychom měli pokračovat pevně zařazeným bodem od 14 hodin. Nicméně poprosíme kvůli technickým nezbytnostem, abychom mohli schůzi přepnout, o přestávku, a mám informaci, že technici to zvládnou během tří minut. Takže vyhlašuju tříminutovou přestávku.

 

(Schůze přerušena ve 14.12 hodin.)

Aktualizováno 29. 5. 2026 v 16:36.