Úterý 26. května 2026, stenozáznam části projednávání bodu pořadu schůze
(pokračuje Patrik Nacher)
14.
Návrh poslanců Radka Vondráčka, Andreje Babiše, Tomia Okamury, Petra Macinky,
Marka Bendy, Taťány Malé, Radima Fialy a Borise Šťastného na vydání zákona,
kterým se mění zákon č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny,
ve znění pozdějších předpisů /sněmovní tisk 72/ – druhé čtení
Projednávání tohoto bodu jsme přerušili 13. května na 17. schůzi v obecné rozpravě.
Teďka přečtu to, co tady máme v přípravě, abych vám osvěžil paměť, a pak se rozjede debata, kterou vidíte na obrazovce.
Připomínám, že návrh jsme v prvém čtení přikázali k projednání ústavně-právnímu výboru jako výboru garančnímu. Dál byl tisk přikázán výboru pro mediální záležitosti a petičnímu výboru. Iniciativně si tento návrh projednala také stálá komise Poslanecké sněmovny pro Ústavu České republiky a parlamentní procedury. Usnesení výboru a stálé komise byla doručena jako sněmovní tisk 72/2 až 6.
Prosím, aby místa u stolku zpravodajů zaujali za navrhovatele poslanec Radek Vondráček a zpravodajka garančního výboru, ústavně-právního výboru poslankyně Renata Vesecká. Vidím vás, tak vás poprosím, abyste se posadili za stůl zpravodaje.
Dále připomínám, že zpravodajem výboru pro mediální záležitosti je pan poslanec Ondřej Babka, zpravodajem petičního je poslanec Jan Hrnčíř a zpravodajem stálé komise Poslanecké sněmovny pro Ústavu České republiky a parlamentní procedury je poslanec Libor Vondráček. Zpravodajové Sněmovnu s usnesením již seznámili.
Nyní tedy budeme pokračovat v přerušené obecné rozpravě, kdy se o slovo přihlásil – na řadě je Jan Berki. Faktická poznámka není žádná, takže pokračujeme, připraví se Patrik Pařil a pak budeme v podrobné rozpravě. Tak, pane poslanče, já musím zapnout mikrofon a můžete se do toho pustit.
Poslanec Jan Berki: Děkuju, pane místopředsedo. Milé kolegyně, milí kolegové, já tady s dovolením vlastně navážu na diskusi, kterou jsme se zástupcem předkladatelů panem poslancem Radkem Vondráčkem vedli v předchozím volebním období, a to bylo o výkladu toho, k čemu jsou faktické poznámky určeny. Pan poslanec Vondráček už mi tehdy vysvětloval, že v zásadě došlo k tomu, že ten výklad je daleko volnější než ve skutečnosti ten paragraf, jak je textován, protože se jakoby tam pomíjí v podstatě to, že ten návrh říká, že se to má jednat k průběhu té rozpravy, což bylo vykládáno ale tak, že to má reagovat na jakýkoliv podnět. Pan poslanec Vondráček, jsem koukal, že předložil pozměňovací návrh, který upravuje právě tu faktickou poznámku v tom volnějším výkladu, tedy je konzistentní v tom, o čem jsme se kdysi bavili, a abych zůstal i konzistentní já, tak ten pozměňovací návrh, který jsem do systému nahrál, právě naopak zachovává ten přísnější výklad té faktické poznámky, ale zpřesňuje ho tak, aby nedocházelo právě k tomu nesprávnému výkladu, který tu některé kolegyně v diskusi o faktických poznámkách používaly. Tolik krátké zdůvodnění a já se potom v podrobné rozpravě ještě přihlásím k tomu samotnému pozměňovacímu návrhu.
Místopředseda PSP Patrik Nacher: Já vám děkuji, pane poslanče. V této chvíli je na řadě Patrik Pařil, připraví se Olga Richterová a další, kteří se vidíte na obrazovce. Pan poslanec Patrik Pařil. Máte slovo.
Poslanec Patrik Pařil: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené dámy a pánové, já bych se rád přihlásil k dvěma pozměňovacím návrhům, které podávám společně s poslanci Radkem Vondráčkem, Andrejem Babišem, Tomiem Okamurou, Petrem Macinkou, Markem Bendou, Taťánou Malou, Radimem Fialou a Borisem Šťastným ke sněmovnímu tisku 72, sněmovní dokument číslo 77, který se týká zákona o státním rozpočtu.
Problém, jež tento návrh řeší, není teoretický, opakuje se pravidelně a my všichni jsme měli možnost sledovat jej zblízka. Dochází k němu vždy, když volby do Poslanecké sněmovny zasáhnou do harmonogramu přijímání státního rozpočtu. Dosavadní vláda vypracuje vládní návrh zákona o státním rozpočtu a předloží jej končící Poslanecké sněmovně, která jej objektivně nestihne projednat. A i kdyby jeho projednávání začala, nová Poslanecká sněmovna jej dokončit nemůže, protože jednací řád jí v tom brání. Návrhy předložené minulé Sněmovně zásadně nelze projednat. Známe to, spadnou pod stůl. Totéž platí pro návrh státního závěrečného účtu. Výsledkem je, že vláda zpravidla v demisi musí bezprostředně po ustanovení nové Sněmovny návrh zákona o státním rozpočtu znovu předložit, přitom v něm reálně nemůže nic změnit. Jednak na to ve vymezeném čase není prostor, jednak k tomu nemá politický mandát. Výsledkem tohoto formálního úkonu je tedy v zásadě totéž číslo znovu na stole, jen se celý proces o drahocenné týdny prodlužuje a roste riziko rozpočtového provizoria.
Navrhované řešení jednoduché. Nová Poslanecká sněmovna by mohla navázat na projednávání návrhu zákona o státním rozpočtu tam, kde jej předchozí Sněmovna zanechala, a to včetně střednědobého výhledu státního rozpočtu, který je projednáván jako samostatný sněmovní tisk. Projednávání by tak pokračovalo bez zbytečných průtahů, bez nutnosti opakování usnesení vlády v demisi a bez formální ztráty dosavadní parlamentní práce. Zároveň chci zdůraznit, že návrh zachovává plnou flexibilitu. Nová vláda bude mít vždy možnost vzít předložený návrh zpět a předložit zcela jiný, pokud to politická situace bude vyžadovat, případně může technicky upravit dosavadní návrh a zaměřit se na přípravu novely. Návrh tedy není šit na míru žádné konkrétní koalici, ani momentální politické konstelaci. Jednací řád Poslanecké sněmovny již dnes zná případy, kdy vybrané sněmovní tisky přecházejí do nového volebního období. Přiznávám, že nejde o návrhy zákonů, avšak návrh zákona o státním rozpočtu je velmi specifickým zákonem, který má při svém projednání řadu odchylek.
Místopředseda PSP Patrik Nacher: Pane poslanče, pardon, já vás přeruším. Je nás tady fakt ani ne půlka a ten hluk je tady, jakoby nás tady bylo víc, než kolik se sem vejde lidí. Já vás poprosím, jestli máte něco jiného než jednací řád, tak jestli můžete v kuloárech. Tady to se netýká zpravodaje a předkladatele samozřejmě, ti tady musí sedět a poprosím vás skutečně o klid. Pane poslanče, můžete pokračovat.
Poslanec Patrik Pařil: Děkuji. Alternativou by bylo zkrácení stávajícího volebního období, které by termín voleb posunulo na původní termín. To však není systémový krok, protože jde o jednorázový zásah, který problém řeší pouze pro nejbližší volební cyklus, přičemž v budoucnu se termín voleb může opět posunout do stejně nepříznivé chvíle. Navrhované řešení naproti tomu funguje trvale bez ohledu na to, kdy přesně se budou v budoucnu volby konat.
Součástí návrhu je rovněž úprava vztahu mezi návrhem státního rozpočtu a návrhem státního závěrečného účtu. V současné době je lhůta pro projednání státního závěrečného účtu stanovena pouze nepřímo jako podmínka zahájení třetího čtení návrhu zákona o státním rozpočtu. To v praxi znamená, že například návrh státního závěrečného účtu za rok 2024 mohla Sněmovna projednat až v roce 2026. Takový stav je z hlediska parlamentní kontroly nad veřejnými financemi zcela nevyhovující. Navrhuji proto stanovit pro projednání státního závěrečného účtu výslovnou a samostatnou lhůtu: nejpozději do konce roku, v němž byl návrh předložen, a tuto lhůtu od stavu projednávání státního rozpočtu odpojit. Navrhujeme také, aby nová Sněmovna mohla projednat i návrh státního závěrečného účtu předložený Sněmovně předchozí. Jsem přesvědčen, že jde o racionální a systémové řešení problému, který se v posledních volebních cyklech opakuje a jehož dopady jsou velmi konkrétní. Toto je jeden pozměňovací návrh.
A pak ještě si dovolím přednést stručně další pozměňovací návrh, který je veden pod sněmovním dokumentem číslo 1078 a který se týká hodně diskutovaného vrácení návrhu zákona o státním rozpočtu vládě s doporučením na změnu jeho závazných ukazatelů. Tento pozměňovací návrh navazuje na debatu, která proběhla v první polovině tohoto roku ohledně toho, jaké limity platí pro Poslaneckou sněmovnu při vrácení návrhu zákona o státním rozpočtu, zejména zda a jak je Poslanecká sněmovna vázána výdajovými rámci státního rozpočtu a státních fondů. Do budoucna bude zakotveno jasné pravidlo, podle kterého Poslanecká sněmovna těmito rámci vázána bude. Podobně jako u novely zákona o státním rozpočtu se současně umožňuje tento rámec aktualizovat v případě změny ekonomické situace. Dosavadní výklad zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny vycházel z toho, že se na vrácení návrhu zákona o státním rozpočtu nepoužijí rozpočtová pravidla, protože návrh je již v parlamentní fázi projednávání. Pozměňovací návrh dosavadní výklad nemění, ale pro parlamentní fázi nově stanoví podmínky přímo v jednacím řádu Poslanecké sněmovny, kdy dosud chyběly. Navržený pozměňovací návrh nenarušuje požadavky na rozpočtovou odpovědnost vyplývající z evropského práva. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Patrik Nacher: Já vám děkuji, pane poslanče. V této chvíli s přednostním právem předsedkyně klubu STAN Michaela Šebelová a pak budeme pokračovat v pořadí, pokud nebude někdo s přednostním právem. Máte, paní předsedkyně, slovo.
Poslankyně Michaela Šebelová: Děkuju za slovo. Já úplně jenom krátce, protože my v zásadě jako Starostové změnu jednacího řádu podporujeme, zejména po zkušenostech z minulého období, kdy tady někteří kolegové s přednostním právem běžně hovořili několik hodin. Rekord 11 hodin si všichni pamatujeme. Proto i z pozice opozice jsme připraveni podpořit zefektivnění Sněmovny, protože opravdu je nutné, aby Sněmovna byla schopna schvalovat legislativu v rozumném čase.
Jako Starostové jsme novelu v prvním čtení podpořili, máme tam ale celou řadu výhrad. Oceňujeme ale jednání, která probíhala, a ceníme si té dohody a věříme, že na ni dojde a dopadne to tak, že opravdu nebude zasahováno do faktických poznámek. To bych chtěla zmínit, že pokud by opravdu došlo k omezení faktických poznámek, a jsem ráda oceňuji, že je načten pozměňovací návrh, který toto řeší, a ta dohoda na tom je, tak by opravdu došlo k omezení takové té skutečné parlamentní debaty, kdy ano, v minulosti tady docházelo ke zneužívání faktických poznámek, ale často pro řadové poslance je to prostě jediná možnost, jakým způsobem se můžou zařadit a za zapojit do té parlamentní debaty.
To znamená, určitě není možné je omezovat a jsme pro zachování faktických poznámek a také jsme měli problém s neomezeným právem pro pana předsedu Poslanecké sněmovny. Myslíme si, že pokud bude omezováno přednostní právo, tak je v pořádku, abychom jej všichni řečníci s přednostním právem měli omezeno stejně. To je další pozměňovací návrh, který nakonec koalice také načetla, a mělo by to vycházet z dohod a určitě za nás tento pozměňovací návrh naše výhrady k předkládané novele řeší.
Přesto jsem ale přesvědčena o tom, že je svým způsobem unikátní, že i z pozice opozice jsme připraveni na změnu jednacího řádu již v tomto volebním období. V minulosti, když jsme se jako naše vládnoucí koalice snažili debatu o změně jednacího řádu otevírat, tak to bylo ze strany tehdejší opozice, současné vládnoucí koalice, rozporováno a říkalo se vždycky, že ta změna by měla nastat až od toho následujícího volebního období.
Proto myslím si ale, že přesto určitý čas bychom měli mít na to, jakým způsobem se adaptujeme na změnu jednacího řádu, protože jsou tady i nějaké zásahy do harmonogramu schůzí, lhůty pro projednávání sněmovních tisků, samotné fungování výborů. Je to něco, na co by se Sněmovna měla připravit. Proto jsme s kolegyní Pavlou Pivoňka Vaňkovou, Kateřinou Stojanovou, Olgou Richterovou, Marianem Jurečkou a Tomem Philippem připravili pozměňovací návrh, ke kterému se následně přihlásím v rámci podrobné rozpravy, který odkládá účinnost, který navrhuje odložení účinnosti této novely od 1. 1. 2027. Prosím vládnoucí koalici, aby zvážila tento pozměňovací návrh, protože by jeho přijetí mohlo pomoci důstojnému projednání této novely a podpora tohoto pozměňovacího návrhu by jistě i zvýšila naši ochotu na další diskusi o tomto zákonu.
Věřím, že se dokážeme jako Sněmovna shodnout na tom, aby jednání bylo efektivnější, ale aby také probíhalo slušně. Vzpomeneme si všichni na nedávnou debatu tady v jednacím sále, kdy jsme byli posíláni do nepatřičných míst předsedou jednoho poslaneckého klubu. Přiznávám, že jsme rozvířili vody naším pozměňovacím návrhem, pod kterým jsem také podepsána, střízlivá Sněmovna. Osobně se přiznám, že neočekávám, že by tento pozměňovací návrh získal většinovou podporu, byť bych si to přála, ale myslím si, že bychom se v duchu tohoto návrhu měli chovat všichni, protože opravdu v momentě, kdy vystupujeme na plénu, měli bychom být ve stavu střízlivém. A apeluji tímto na všechny kolegy, aby se podle toho chovali, protože je to určitý odraz směrem k veřejnosti. Toto jednání je přenášeno, je sledováno a není prostě důstojné, jak někdy probíhá. Proto tento pozměňovací návrh vzniknul, ale myslím si, že některé věci nemusíme mít psány na papíře, nemusíme je mít v žádných normách, ono občas jenom stačí se jimi vnitřně řídit.
Tolik tedy za mě. Přihlásím se potom ještě v podrobné rozpravě k onomu zmiňovanému sněmovnímu dokumentu a prosím předem o zvážení podpory pozměňovacích návrhů, které jsme jako Starostové a nezávislí i s dalšími kolegy z opozice, které jsem tedy jmenovala, předložili. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Patrik Nacher: Já vám děkuji. V této chvíli je na řadě Olga Richterová, připraví se Marian Jurečka. Paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Olga Richterová: Děkuji. Tady je takové ticho, jako tady už dlouho nebylo. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, v tomto klidném večerním čase bych ráda za Piráty zdůraznila, že my bychom rádi, aby to klíčové, o co tady jde, a sice nepředvídatelnost jednání, přece jenom bylo řešeno, protože ten současný návrh změn jednacího řádu neřeší předvídatelnost jednání Sněmovny, neřeší, aby to tady bylo aspoň trošku family friendly, aby bylo aspoň trošku možné skloubit normální rodinný život a tu práci zde ve Sněmovně pro občany. To je podle mě první věc, která má zaznít při každé debatě o této změně jednacího řádu. Klíčový kámen úrazu jak pro zaměstnance, tak pro celé fungování této organizace se prostě nezlepší.
Druhá věc. Je nějaká dohoda, je nějaká šance, že nebude vytvořena ta kategorie privilegovaných řečníků. Aktuálně je to extrabuřt pro Tomia Okamuru. Ale pořád v tom původním návrhu tenhle extrabuřt prostě je. Já na to chci upozornit, chci zdůraznit, že to absolutně nedávalo smysl, a vedle extrabuřtu v podobě neomezeného vystupování pro Tomia Okamuru, ačkoliv by měla být nějaká rovnost práv poslanců a ačkoliv to byl právě on, kdo tady v minulosti hodiny a hodiny obstruoval a obstruoval nejdéle ze všech, kdo tady v této Sněmovně v posledních letech obstruovali, takže skutečně si vysloužil titul jakéhosi mistra tady stání za pultíkem, tak navzdory tomu všemu právě on chtěl mít další neomezené přednostní právo. To bylo naprosto absurdní. Já jsem tedy zvědavá, jak to dopadne. Pokud budou dodrženy ty dohody, tak tenhle extraburt se vymaže.
Jenže je tam ještě jedno riziko, že ta rovnováha, která má být nastavena mezi efektivitou jednání, tím, aby se zákony daly projednávat v rozumném čase, a současně aby byla uchována práva opozice, abychom my jako parlamentní menšina mohli kontrolovat vládu, abychom mohli upozorňovat na chyby, abychom mohli bít na poplach, když se vláda chystá schválit něco hodně špatného, tak tahle práva budou prostě významně osekána a omezena.
Proto tady stojím, upozorňuji na to, že ten návrh neobsahuje nic, co by racionalizovalo a posílilo ta práva opozice, která prostě chybí. Nejsou roky kvalitně zajišťována. A je to, aby ministři chodili na interpelace. Obsahuje to pirátský návrh číslo 291, předložil to náš klub a jsou tam v podstatě dvě věci. Jedna je racionalizace losování pořadí přihlášených na interpelace. Co to znamená? No, aby se nehlásili poslanci vládní strany ve velkých počtech a nezablokovali tak opozici možnost se ptát. Samozřejmě, poslanci vládních stran mají možnost také se ptát, jenom chceme vyměnit pořadí, aby se v té skupině ústních interpelací nejprve losovalo z přihlášek poslaneckých klubů nevládních politických stran, které jsou v tom kole číslo jedna, potom dva a tři a až v druhé řadě, aby se losovalo v tom kole číslo jedna z přihlášek vládních poslanců.
Proč? Protože je nanejvýš trapné, když na interpelacích, které mají být otázky na členy vlády, čili otázky opozičních poslanců, otázky, které ve skutečnosti velice často předkládají odborníci, veřejnost, zkrátka jsou to ty věci, které pálí aktuálně lidi tak, aby tyhle otázky byly vymazány a znemožněny tím, že se přihlásí velké množství poslanců vládních. Tak to bychom byli velice rádi, aby prostě tahle jaksi skutečnost, kdy se někdy takhle hlásili vládní poslanci a ve větším počtu pak mohli zablokovat interpelování, tak aby se tahle skutečnost upravila, myslím velmi racionálním způsobem.
Druhá věc, co je v tom pozměňovacím návrhu, je sankce za opakovanou neúčast člena vlády na ústních interpelacích. Taková sankce samozřejmě musí být s rozvahou, se vzetím v potaz zahraničních cest, se vzetím v potaz toho celkového počtu jednacích dnů, které se konají. My jsme proto navrhli, aby účast interpelovaného člena vlády, na něhož byly zařazeny interpelace, kdy se ho chtěli poslanci ptát, a on v tom pololetí se účastnil v počtu nižším než 60 procent, aby na jeden měsíc měl o 20 procent nižší plat. Možná si říkáte, že to je velmi mírné. Ano, ale ono to opravdu má být jakýsi začátek té debaty o tom, jak udělat interpelace atraktivní, jak zvýšit to, aby vlastně na ně ministři chtěli chodit, protože jsou zajímavé, protože je veřejnost sleduje a protože zajímají i třeba média.
Nicméně ty zkušenosti z minulosti jsou často tristní. Proto navrhujeme i tuhletu motivaci platovou. Znamená to jakýsi dohled nad tím, kdo opravdu zameškal tolik interpelací, kdo se vyhnul tolika odpovědím na třeba nepříjemné a třeba palčivé otázky, že si zaslouží, aby to pocítil. To je tedy něco, co si myslím, že by mohlo fungovat, že by to mohlo zdůraznit tu skutečnost, že účast na interpelacích je nedílnou součástí výkonu funkce člena vlády. A ta veřejná odpovědnost ministrů, ta ochota čelit dotazům poslanců, to jsou prostě základní principy parlamentní demokracie. Proto je taky ten finanční dopad té sankce jenom omezený. Proto se skutečně uplatňuje jenom při opakovaném a systematickém neplnění té povinnosti. To je tedy pozměňovací návrh, který za náš klub předkládáme.
A nakonec, když to shrnu, tak ta efektivita fungování Sněmovny, to, jak kvalitní zákony se tady přijímají, to není zdaleka ovlivněno jenom jednacím řádem, ale také kulturou a zejména tím, jestli se vládní koalice hodlá ohlížet napravo, nalevo, nebo nebude dbát na rady expertů a expertek, nebude dbát na to jak věci roky fungovaly a bude chtít v podstatě řadu fungujících věcí rozmetat jenom v zájmu nějakých vyvolených od firem Andreje Babiše přes další, kteří se mohou chtít přisát na veřejné rozpočty. Tomu my právě samozřejmě nebudeme přihlížet, budeme na to upozorňovat, jako Piráti to tak roky děláme, ale ten důvod je prostý, protože pak ty peníze chybí jinde. Chybí na investice do dostupnějšího bydlení, které prostě tahle vláda nechce udělat, nechce navázat na investování do bydlení. Chybí potom třeba na pravidelnou valorizaci rodičovského příspěvku, čili valorizaci toho, aby rodiče mohli být doma se svými malými dětmi a ten příspěvek neztrácel na hodnotě podle toho, v jaký rok se dítě narodí. A stejně tak pak chybí peníze na to, aby se mohlo řešit třeba DPH a na ty základní potřeby a základní potraviny, protože v okolních zemích je DPH na základní potraviny výrazně levnější než u nás. Leckde je to 5 až 7 procent tohle DPH, u nás 12 procent. Proto za Piráty navrhujeme snížení na 6 procent.
Na tomhle všem jsem chtěla ukázat, že prostě peníze, které jsou nasosány dotačními čerpači, pak někde chybí. Chybí konkrétním rodinám, mladým lidem, prostě chybí občanům České republiky. A jednací řád je nástroj, který buď umožní nám opozičním poslancům vládu kontrolovat a účinně na to upozorňovat, anebo ta práva vládu kontrolovat omezí příliš. A některé kroky v tom návrhu jdou příliš daleko, a naopak zcela chybí to, aby interpelace skutečně fungovaly pro lidi. Proto náš návrh číslo 291. Já se k němu ještě přihlásím v podrobné rozpravě. Děkuji.
Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji, paní poslankyně. V této chvíli pozvu pana poslance Mariana Jurečku, připraví se Ivan Bartoš. Tak, máte slovo, pane poslanče.
Poslanec Marian Jurečka: Děkuji. Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, je pozdní hodina, ale jednací řád je docela důležitá materie, tak já k tomu chci říct několik důležitých poznámek.
Jednak se vrátím do minulosti. Myslím si, že bychom tady nestáli a neřešili změnu jednacího řádu, pokud bychom tady praktikovali dohody a způsoby jednání, které Sněmovna znala třeba v období 2013 až 2017 nebo 2017 až 2021. Já jsem těch 8 let Sněmovny zažíval jako poslanec a člen vlády v dobách koaličních i v dobách opozičních. A nikdy se v tu dobu nestávalo, až na jednu výjimku, a to bylo prosazování EET, že bychom tady dlouhé hodiny čekali na schvalování programu, že by tady někdo z řečníků mluvil sedm, osm, devět, deset, jedenáct hodin nebo že bychom tady desítky hodin projednávali tisky v prvním, druhém a třetím čtení.
Ta změna bohužel, bohužel přišla v období Sněmovny 2021 až 2025. Andrej Babiš, Tomio Okamura dovedli absurditu té Sněmovny k dokonalosti. Tomio Okamura, který tady stál a řečnil o úplných nesmyslech jedenáct hodin. Andrej Babiš, který mu sekundoval a mluvil tady přes šest hodin. Oba dva tady přicházeli a říkali otevřeně, my tady jdeme obstruovat. Výrok „Alenka mě poslala obstruovat“ je, myslím si, že docela známý. Tak já to tady připomínám proto, že vlastně nikdy by ta situace nedošla do takového stavu, kdyby se normálním způsobem chovali někteří poslanci, kteří to prostě přivedli do úplně absurdního stavu.
To, že tady je změna jednacího řádu, je podle mě z toho důvodu, že se současná vládní koalice bojí toho, že bychom se chovali úplně stejně, jako se chovali oni ty čtyři roky 2021 až 2025. To, že i jednání o změně jednacího řádu má dnes už několikátý den jednání, je spojeno také mimo jiné i s tím, že samozřejmě tento jednací řád a tato změna přinese výrazně větší prostor k tomu, aby vládní koalice ty věci prosazovala rychleji, včetně změn, které se týkají nezávislosti veřejnoprávních médií. V tom my vidíme za klub lidovců poměrně velké nebezpečí a opakovaně jsme vyzývali vládní koalici, pojďte se úplně normálně potkat a bavit se o tom, jak chceme zajistit stabilitu finanční, ale i v oblasti nezávislosti pro veřejnoprávní média a zajistit jejich úlohu, která jim ze zákona náleží. Dva a půl měsíce žádná odezva. Sledujeme absurdní divadlo toho, že tady dostáváme různé návrhy a vzkazy přes média, následně cestou poslaneckých návrhů nebo úplně trapně nedokonalých, nebo řekl bych spíše až bizarních návrhů z Ministerstva kultury.
Zpět k jednacímu řádu. Jestli něco vadilo v tom minulém období, kromě extrémně dlouhých přednostních práv některých vybraných poslanců, nebyli to zdaleka všichni tenkrát opoziční poslankyně a poslanci, ale někteří vybraní, tak vadila i ta nepředvídatelnost Sněmovny a i to, že třeba jako rodiče tady museli být ve Sněmovně, která třeba jednala poslední školní den nebo první školní den nebo jednala o podzimních prázdninách nebo jednala o pololetních prázdninách. Já jsem to prožíval mnohokrát jako rodič, jako táta a musím říct, že mě to opravdu štvalo, protože v některých momentech se třeba jako předseda strany nebo jako člen vlády nemůžete z toho jednání omluvit. Beru jako normální daň pracujícího člověka to, že prostě holt jako z jarních prázdnin jsem mnohokrát odjížděl na jeden i na dva dny neplánovaně tady do Sněmovny, holt s tím se musí počítat, ale prosím pěkně nad rámec dohod, které byly uzavřeny jsem nahrál dnes večer do systému tři pozměňovací návrhy.
První je, aby Sněmovna kromě toho, co dneska jednací řád zná, jednací řád říká: „Sněmovna nejedná v sobotu, v neděli a v pondělí“ – to sněmovní jednací řád jako zákon zná – tak doplňuju, aby Sněmovna nejednala první a poslední školní den. Radek Vondráček se teď pousmál. Chápu, že to možná někomu přijde trošku jako vtipné, ale mně přijde, abychom se dohodli aspoň na tom, že první a poslední školní den, pokud se nedohodneme v mimořádné situaci jinak, to jsem tam napsal, tak by Sněmovna neměla jednat.
Pak jsem nahrál druhý pozměňovací návrh, který jde o jeden půlkrok dál, že by bylo fajn kdybychom nejednali ani během podzimních prázdnin, které jsou vždy nejblíže svátku 28. října, jsou to dva dny, a kdybychom nejednali také o poledních prázdninách, které jsou zpravidla kolem 31. ledna. Já bych byl fakt moc rád, nám už ty děti doma poměrně odrostly, nejstarší má dvacet a nejmladší deset, ale pořád ještě tam ty děti školou povinné jsou. Ale říkám to spíše pro ty poslankyně, poslance, kteří jsou tátové, mámy těch opravdu malých dětí. Řešit dilema, jestli ten den půjdu, kdy mám dítě v první třídě základní školy a budu s ním moct být, nebo je nutné, aby můj hlas při nějaké stojedničce tady byl, jako není úplně dobré. A řešit poslední den, kdy prostě každý rodič, který může, tak jde s těmi dětmi po vysvědčení během dopoledne někam v rámci své rodinné aktivity, taky si myslím, že není úplně příjemné.
Tak bych chtěl poprosit, kdybyste zvážili, v celkovém součtu je to pět dnů, kdy bychom si mohli říct, pokud se Sněmovna neusnese jinak, že bychom neplánovali jednání schůze Poslanecké sněmovny. Tak to chci poprosit jako jednu věc, která je rozdělena do dvou pozměňovacích návrhů. Kolegyně, kolegové, kdybyste to zkusili zvážit. Myslím si, že každý, kdo to dilema zažil v posledních několika volebních období, tak to příjemné nebylo.
Chápu, že se mi těžko strhává pozornost v době vrcholící třetí třetiny zápasu Česko–Kanada. Nevím, jestli je to 3:2, nebo už je to víc, ale zkusil bych vaši pozornost ještě připoutat k jedné věci, a to je otázka interpelací a prostoru pro ně. A teď to říkám zase jako člověk, který férově dvě volební období byl člen vlády, teď jsem druhé volební období také člen opozice. To, že – a to si přiznejme, že se často dávala mimořádná schůze na čtvrteční odpoledne, aby se vyply interpelace, není fér ani na jednu, ani na druhou stranu. Já jsem se jako ministr snažil na ty interpelace chodit. Zažíval jsem často i situaci, kdy poslanci, kteří mě interpelovali, tady už v 5 hodin nebyli a já jsem tady stál a říkal jsem, tak kde jsou ti, kteří mě ještě dopoledne v 10 hodin říkali, že mě budou interpelovat, a já bych byl rád, načetl jsem to jako změnu, která by v jednacím řádu říkala, že v čase, kdy je sněmovní týden a jsou ve čtvrtek interpelace jednacím řádem dány dopoledne a odpoledne v těch vymezených časech, tak by se nesvolávala mimořádná schůze. Může se svolat mezi 11. až 14.30, může se svolat ve čtvrtek po 18. hodině, ale myslím si, že bez ohledu na to, kdo jsme teď v opozici nebo v koalici, vypínat tím plně interpelace ve čtvrtek, jako není úplně korekt. Pak se dostáváme do situace, že klidně třeba měsíc, měsíc a půl žádná možnost interpelovat člena vlády není.
Já navrhuji jednoduchý pozměňovací návrh, který prostě říká: v tomto čase se prostě mimořádná schůze nesvolává, pokud – dávám tam vždycky nějakou variantu – s tím není souhlas 121 poslanců. 121 proto, aby bylo zřejmé, že to je opravdu většina, která přesahuje standardní většinovou koalici v podmínkách české politické reality. Tím pádem říkáme, že když ta mimořádná okolnost nastane, že opravdu si ta situace ve Sněmovně řekne, potřebujeme jednat v ten čtvrtek mimořádnou schůzí a je nás 121, kteří to podepíší, tak ať je, ale ať se běžně na standardní mimořádnou schůzi nevypínají čtvrteční interpelace.
Já chci poprosit o to zvážení podpory. Dva pozměňovací návrhy jsou čistě prorodičovské. Nejednat v mimořádných dnech během roku, kdy velká část rodičů si bere dovolenou proto, aby mohla být doma se svými dětmi, abychom neplánovali schůzi standardní Sněmovny, pokud se nedohodneme mimořádně jinak, a abychom nevypínali čas na interpelace ve čtvrtek dopoledne i odpoledne děkuji. Vám za pozornost.
Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji, pane předsedo. Potvrzuji, že zatím skutečně prohráváme 3:2, a další na řadě je Ivan Bartoš, jako poslední zatím v obecné rozpravě. Tak máte slovo, pane poslanče.
Poslanec Ivan Bartoš: Dobrý pozdní večer, dámy a pánové. Je vidět, že jedna z nejdůležitějších věcí, o kterou jsme tady sváděli boje i v minulém volebním období, se ve svém druhém čtení netěší úplně pozornosti poslanců, ale věřím, že všichni sedí ve svých kancelářích a tuto důležitou debatu včetně navrhování pozměňovacích návrhů sledují a budou potom hlasovat chytře tak, abychom zprůchodnili Sněmovnu, protože to je najednou jakýmsi společným deklarovaným cílem, ať už současné vlády, tak i stran opozičních.
Pro občany to téma jednacího řádu není příliš atraktivní. Pro občany je důležité, co vidí a co viděli, to jest někdy nekonečná plejáda řečníků u pultíku, to jsou často projednané noci, byť jsme teď ještě v tomto volebním období vyloženě nekempovali v Poslanecké sněmovně, a vidí ten zmar, který u projednávání některých zákonů probíhal, a já chci zdůraznit zejména v minulém volebním období.
Já jsem měl možnost v minulém volebním zažít necelé tři roky jako člen vlády a pak rok jako člen opozice. My jsme o nutnosti změnit jednací řád hovořili, ať už jako strana vládní, tak už jako strana opoziční. A když se trochu podívám do světa, který je mi blízký, tak chápu jednací řád Sněmovny jako jakýsi operační systém fungování Sněmovny a demokracie v ní, a stejně tak jako u toho počítače vy poznáte, zda ten systém je dobrý, nebo ne až v momentě, kdy začne padat, zamrzat anebo když se rozhodne někdo do něj nahrát nějaký škodlivý software, kterému se říká malware. A mně přijde proto dost fascinující, kdo vlastně přichází s návrhem na změnu pravidel. Je to ANO, je to SPD, Motoristé, kteří jsou v Poslanecké sněmovně noví a překvapilo mě i velmi ochotné při skočení tady kolegů z ODS, neboť jsem přesvědčen, že v tom prvním návrhu, který představila paní poslankyně, předsedkyně klubu ANO Táňa Malá, tak pod ten návrh se s čistým svědomím nemohl podepsat jako spolupředkladatel nikdo, kdo třeba do budoucna nemyslí, že se mu to bude hodit, nebo vlastně nechápu, kde najednou vznikl tandem těch předkladatelů toho návrhu.
Já jsem vypíchl to ANO a SPD, protože mně v tom minulém volebním období to připadalo trochu, jako kdyby parta turistů přišla na nějakou horskou chatu, tam zapálili kamna, vypadly dveře ze zárubní a pak udělali tiskovou konferenci o tom, že je důležité dbát na údržbu nějakého veřejného majetku. Tak si teďko trochu připadám, zejména když poslouchám ty argumentace, ať už je to kolega Vondráček z hnutí ANO a další, zejména u lidí, kteří se aktivně podíleli na destrukci toho demokratického procesu v minulém volebním období.
My jsme v našem postoji jako Piráti konzistentní. Jedna z nejdůležitějších věcí z mého pohledu, a často se zde hovoří o work life balanc, je, že Sněmovna by měla být ve svém jednání předvídatelná, ať už je to dáno tím klasickým cyklem, kdy se střídá poslanecký týden, výborový týden, kdy jsou ty klasické jednací týdny i variabilní. Ta Sněmovna by měla být funkční, tedy po uplynutí určité doby by měla vyplivnout nějaký výsledek, ideálně schválení nebo zamítnutí zákona, a měla by být schopna ty zákony skutečně projednávat, tedy bavit se o meritu navrhovaného zákona, o jeho dopadech, místo toho, aby se z toho stalo jisté takové improvizované podcastové studio pro několik vyvolených řečníků.
Já bych podtrhl to slovo vyvolených. Nezastírám, že i my si tady při záběru kamery, když nám tady neposkakují Motoristé, aby blokovali ten záběr, tak povedený projev si také vystřihneme. Přijde mi ovšem absurdní, že někteří poslanci vystupují téměř výhradně pro účely natočení nějakého videa, většinou často nesouvisejícího nejen s meritem projednávané věci, ale i s jejich dlouhodobým chováním v rámci Sněmovny. Tedy chování je nějaké, nicméně rétorické vystoupení je zcela jiné. To samozřejmě změna jednacího řádu nikterak postihovat nemůže, ale ta exkluzivita pro ty vyvolené je v něm velmi silně podtržena.
Já si vzpomínám a můj oblíbený politik tamhle předsedající Patrik Nacher v této věci, který si vždycky stěžoval, jak když nemá to přednostní právo, tak jak na něj nakonec přijde ta řada až úplně jako na toho posledního. Já jsem tady byl přihlášen asi z pěti, takže nějak tímhletím netrpím, při projednávání programu schůze jsem byl jeden z posledních, ale najednou to nevadí. Najednou se díváme na přednostní práva stále jako na něco, co bylo exkluzivní a co zůstává exkluzivní, byť dochází k určitým krácením, ale na ty řadové poslance – a stále tady nemáme, i když pan Vondráček, prostřednictvím pana předsedajícího, hovořil o tom, že například zcela likvidace těch faktických poznámek na jednu za celý blok projednávání daného zákona, že se to nakonec neobjeví, nicméně v původním návrhu řada těchto věcí je.
Samozřejmě v politice to je tak, že když vy přicházíte s nějakým destruktivním návrhem, který má někoho zaříznout nebo něco výrazně oslabit, víte, že to je nepopulární, tak to v té první fázi napálíte úplně extrémně, a pak vlastně jsou všichni rádi, že to tak hrozné není. Přijde mi, že se tak i trošku změnila nálada mezi poslaneckými kluby ve Sněmovně, protože na to, jak tvrdý odpor byl v tom vyjednávání, tak najednou mi přijdou, že jsou všichni strašně konsenzuální, o tom, jak je potřeba ten zákon, jednací řád změnit a jenom poladit asi dvě věcičky. Moc nevím, co za tím stojí. Podle mě to, jakým způsobem je to teď navrženo, to neřeší vůbec ty základní problémy, které ve Sněmovně máme, což je například to předvídatelné jednání Sněmovny, které si myslím, že i vlastně ta iniciativa, kterou zakládaly ženy v Poslanecké sněmovně, si vytkla jako největší cíl.
Tady už to zmínil myslím, že můj předřečník Marian Jurečka. Já nemám moc rád, když zejména v té argumentaci, byť ta politika je záludná, prostě hraje tu roli pokrytectví, protože když se teď bavíme o tom, jak má fungovat Poslanecká sněmovna, tak já můžu říct, kdyby existovala olympiáda v tom parlamentním řečnění, tak zástupci ANO, konkrétně Andrej Babiš a zástupci SPD, nejen Tomio Okamura, by nechtěli medaile. Oni by chtěli, aby to řečnění u pultíku, pokud mohou, byla zvláštní disciplína. Tomio Okamura v minulém období mluvil ve Sněmovně přes šest dní čistého času. Ano, 6 krát 24 hodin. A Andrej Babiš téměř také. To asi těžko lze označit za nějakou politickou práci. Když jedete na služebku, tak šest dní je pracovní pobyt někde, nikoliv na to, abyste komentovali zákony a debatovali ve Sněmovně. Pan Okamura mluvil dokonce téměř 11 hodin v kuse. On pak s ním trochu závodil Andrej Babiš, což opět, a když hovořím o pokrytectví, mi moc neštymuje s tím, že Poslaneckou sněmovnu označoval za žvanírnu. Zajímavé je, že teď, když je premiérem, tak spousta lidí, včetně tedy jeho, kteří tady se snažili, kdo koho trhne v délce mluvení, tak ve Sněmovně je spíše zřídka.
Když tedy roky poslouchám, a aspoň v tom minulém období to bylo a plně asi s těmi výroky souhlasím, že opozice má právo vystupovat, vláda nesmí v jednání umlčovat menšinu, ale že i demokracie bolí, že debata nesmí být omezována ze strany současné koalice, pak se změní ten volební výsledek a najednou já jsem si vypisoval ty jednotlivé výroky: musíme být efektivní, to je teďko velká mantra, schová se za ni skoro všechno, stát nesmí být paralyzován, je třeba zkrátit jednotlivé debaty, musíme modernizovat Sněmovnu. Chtěl bych se zeptat, proč to nešlo v minulém volebním období.
Velkým tématem jsou samozřejmě obstrukce. Ty obstrukce jsme kritizovali s Piráty dlouhodobě. Ony jsou legitimním nástrojem Sněmovny a jsem zvědav, jak se v případě řekněme nedočkavosti kolegů z hnutí ANO, kdy k zařazování pevného hlasování a různým metodám zkrácení jednání přistupují po tom, co po pěti hodinách vyměknou a debata už je nebaví, tak hr, hr, hr, už jsme vyčerpali všechno, co mělo být řečeno, jdeme hlasovat. Když se podíváte na to minulé volební období, tak k nějakým řekněme konsenzuálním z pohledu většiny Sněmovny krácením docházelo až po několikadenních obstrukcích a vlastně cílenému a explicitně deklarovanému zablokování Sněmovny. Tady probíhá normální debata, ještě ani nevystoupí všichni třeba poslanci, kteří byli v té debatě přihlášeni a v danou chvíli už se tady zkracuje jednání a volá se po nějakém pevném zařazení hlasování. Já si myslím, že pokud se ANO bude odvolávat na některé tyto kroky v tomto volebním období, tak i podle předchozích závěrů Ústavního soudu neobstojí.
Jsem rád, že se do té debaty dostává i díky poslaneckému návrhu Pirátů a dalších ta otázka interpelací. Když se podíváme na parlamenty v zahraničí, tak interpelace nejsou něco, co tu vládu otravuje, ale interpelace jsou momenty, kdy tedy i ten nebohý jediný poslanec, který čeká v tom pořadníku bez přednostního práva až na to svoje zařazení, kdy bude moct vystoupit, pokud mu to tady prostřednictvím pana předsedajícího paní Táňa Malá nezakáže tím, že zařadí to pevné hlasování a on už se vůbec nedostane k tomu vystoupení, ačkoliv jeho projev nebyl obstrukční, tak já bych chtěl mít možnost se dotazovat členů vlády, ať už v těch standardních interpelacích, a i bývalá vláda někdy zvolila čtvrtek jako den pro mimořádnou schůzi. Není to tak, že by se tak nedělo, nicméně myslím, že poslední dva měsíce jsme ten třetí, ten náhodný výběr Tomia Okamury na nejbližší možný termín vždycky vyšel zrovna na ten čtvrtek, když to byly interpelace. Budeme tedy asi uvažovat v případě svolávání mimořádných schůzí trošku jinak, ale já bych tedy chtěl, když už ty interpelace jednou za ten čtvrtrok jsou, aby tady ti ministři byli. Proto velmi pléduji za to, a občas je ta interpelace dokonce jediný způsob, jak se tu informaci z toho ministerstva dozvědět, ano? My jsme nezařazovali bod na jednání Sněmovny, kde chceme informace o komunikaci tady Ministerstva místního rozvoje, které komunikuje s Evropskou komisí, protože pod něj spadá ta správa dotací, které jsou čerpány z evropských fondů na jednotlivých rezortech, tak ministryně neodpovídá na plénu, ty dokumenty dostáváme tedy přes nějakou cestu přes média, pak se přes stošestku ukáže, že vlastně se v této věci nic neděje. Och, jak já bych chtěl toto interpelovat, tak doufám, že v nejbližší možné době se budeme moct ministryně dotázat, a já doufám, že v nejbližší možné době tady taky paní ministryně popřípadě pan premiér bude, aby ty otázky mohl odpovídat.
Proto si myslím, že když hledáme nějakou vyrovnanost a ten návrh, který předkládá tedy ANO, SPD, Motoristé a ODS, mně přijde, že je velmi extenzivní v tom, jaká práva dává vládní koalici vůči opozici a jaká dává práva těm privilegovaným řečníkům vůči vůči poslancům, takže aspoň recipročně, což přece politika je o tom vyvažování, tady přidám, tady uberu, tak by měl být brán v potaz, protože pokud dojde vlastně k zefektivnění v uvozovkách jednání té Sněmovny, tak by na druhou stranu ti opoziční poslanci měli dostat nějaký nástroj, kterým se tedy od toho ministra či premiéra, pokud dlouhodobě tito neodpovídají na otázky ani na plénu, a samozřejmě koalice zařadí na jednání Sněmovny pouze ty body, které uzná za vhodné a které se jí hodí, tak aby ty interpelace aspoň byly něco, co dávají smysl a měla jasná pravidla, tak jak jsou v tom našem návrhu.
Já jsem měl ještě příklady, které jsme řešili v minulém volebním období a vlastně už jsme se jich trošku dotkli, a možná i občané v rámci jednání této Sněmovny. Chtěl bych, aby se strany aspoň v těch základních principech, což je zrovna jednací řád Poslanecké sněmovny, chovaly konzistentně.
Není úplně dobré pro Českou republiku, když nová vláda všecko, co předchozí vláda schválila, zruší a udělá to zcela opačně. I my jsme se snažili držet jakousi kontinuitu, byť někdy to bylo velmi obtížné, protože plnit sliby předchozích vlád a závazky, byť třeba dané jenom ústně, nemusí být vždy triviální, ale i v té Sněmovně, protože – a to nám tady bylo hodněkrát s takovou možná trošku zdviženou pěstičkou říkáno od opozice, že se to jednou obrátí a pak jako uvidíte. Mně nepřišlo, že by ambice předchozí vlády, a i když jsme byli poslední rok v opozici, šla směrem nějakého umlčování Sněmovny. Dokonce v té debatě, která je prováděna i na jednotlivých jednacích dnech výborů, se nestalo, že by třeba byl předčasně ukončen výbor nebo přerušen, aniž by lidé, kteří navrhovali program do programu nějaké body, a tím se koukám třeba na předsedu Zdeňka Hřiba, kdy se řešilo VZP a další, aby prostě byl ukončen výbor a vůbec nebyly brány v potaz ty jejich návrhy.
Myslím, že to v tuhletu chvíli koalice tlačí hodně na sílu. Chápu, že někdy není příjemné poslouchat názor, s kterým nesouhlasíte. Taková politika je. Děje se to vládě. Někdy mi přijde, když poslouchám kolegy z ANO a SPD, jakoby Piráti byli v té vládě a oni stále byli tou stranou opoziční, ale pojďme jasně bojovat za to, aby Sněmovna byla tím místem diskuse. Já si nemyslím, že by to ten návrh nějakým způsobem extrémně posiloval, protože ty brutální obstrukční techniky, které předvádělo v minulém volebním období ANO a SPD, tak se nestaly, a už jsme tady spolu šest měsíců; nevím, kdy Andrej Babiš nasadil s Tomiem Okamurou ten svůj řečnický závod o to, kdo to tady vyhrotí a zablokuje víc, a chtěl bych vás požádat o podporu toho pozměňovacího návrhu. A věřím, byť já z toho návrhu jako z celku nejuchám, že i to, co zde zaznělo od pana Vondráčka, prostřednictvím pana předsedajícího, ohledně řekněme těch nejvíc do očí bijících a podle mě trošku nastrčených návrhů, že předseda Sněmovny hovoří, kdy chce, co chce, jak chce a bez jakéhokoliv omezení, čili že poslanec za celou dobu projednávání bodu, to jest v obecné rozpravě, může reagovat pouze a jenom jednou faktickou poznámkou, že to z toho určitě zmizí, a uvidíme kam nás donese dál debata a co bude schváleno ve třetím čtení. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji. V této chvíli vám řeknu, jaký bude program, abyste se zorientovali teďka skoro v 11 hodin. Faktickou poznámku má Karel Haas, pak s přednostním právem předseda Zdeněk Hřib a poté, pokud se nikdo nepřihlásí, ukončím obecnou rozpravu a půjdeme do rozpravy podrobné. Takže faktická poznámka – Karel Haas. Vaše dvě minuty.
Poslanec Karel Haas: Děkuji mnohokrát za slovo, vážený pane předsedající. Já jsem si myslel, že to druhé čtení jednacího řádu už proplujeme celkem nebojovně, celkem v poklidu, ale vaším prostřednictvím musím reagovat na jednu totální nepravdu a fakt odpornou jedovatou slinu kolegy Ivana Bartoše. Pane kolego, vy jste obvinil tři spolunavrhovatele. Obvinil jste Marka Bendu, mě a Štěpána Slováka a pronesl jste větu, že jsme to nemohli podepsat, pokud za to nemáme něco slíbeno. Heleďte, vy Piráti si hrozně často hrajete na nejčistší Mirky Dušíny české politiky, tak si prosím ušetřete tyhlety lži! Mně jste snad za ty čtyři a kus roku, co se známe, mohl poznat, že měřím každému stejný metrem, že snad jsem věcný člověk. Já se těším, že se normálně z politiky vrátím do soukromého sektoru, do soukromého byznysu. Rozhodně za to nemám nic slíbeno. Vždycky v ódéesce budu hlasovat v našich interních hlasováních tak, že ódéeska nebude, dokud já budu ve vedení ódéesky, jakkoliv spolupracovat s ANO z politických důvodů. Ale na rozdíl od vás se nechovám jako jakobínský diktátor, jako jakobínský terorista, ale nějakým způsobem se snažím chovat věcně, a hlavně neplivu podobné nepravdivé jedovaté sliny a obvinění po ódéesce nebo po jiných lidech tady ve Sněmovně. Já už jsem čekal, kdy do toho zatáhnete Zdeňka Zajíčka, kterého vy jste používal jako nejčastější výmluvu na vaši zbastlenou digitalizaci stavebního řízení, která potopila minulou vládu, tak už jsem fakt čekal, že ještě za to může, za ten jednací řád, Zdeněk Zajíček. To už tady tak chybělo.
Heleďte, tak to je jediná věc. Fakt jsem si myslel, že to tady proplujeme. A vy, frnk! Mirkové Dušínové české politiky, takováhle lež. Nic za to slíbeno nemáme, podepsali jsme to proto, že to z 90 procent kryje náš poslanecký návrh, který jsme předložili v minulém volebním období. Proto jsme to podepsali. (Potlesk poslanců ODS.)
Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji za dodržení času. Vaše faktická vyvolala další faktickou. Ivan Bartoš. Tak, vaše dvě minuty.
Poslanec Ivan Bartoš: Můžeme si – já bych zareagoval na pana poslance Haase, prostřednictvím pana předsedajícího. My jsme jako politické strany vyjednávaly jako strany opozice, a jak i vaši kolegové vědí, z průzkumů vychází, že občané si přejí, aby opozice spolu spolupracovala, tak jsme spolu vyjednávali znění toho jednacího řádu. A najednou se objevilo, že tento jednací řád je předložen za podpory ODS podepsáním. Já neříkám, že vy jste za to, pane poslanče, prostřednictvím pana předsedajícího, něco dostal, ale tenhleten myšlen... O vás jsem vůbec nehovořil. Prosím, nepokřikujte na mě. Tento myšlenkový twist, kdy najednou ODS začala jednat s ANO a předložila toto spolu, mě prostě přijde zvláštní. A mimo jiné, původní návrh změny jednacího řádu předložil Jakub Michálek a Marek Benda ho tady systematicky čtyři roky blokoval s tím, že největší hrozba je, že ANO by už nás nenechalo schválit vůbec nic. Takto jsme postupovali a vždycky nám jako koaličním partnerům, dokud jsme byli v koalici, bylo řečeno, že to není průchozí, tato změna. Najednou tato změna průchozí je. Já se ptám, co se tak zásadně změnilo? Vy jste řekl, že to je 90 procent shody. Já to zcela beru.
A nechoďte na mě s digitalizací. Už to zkoušel Petr Fiala teď někde na Instáči, kde machroval, jak umí vyhazovat lidi po telefonu. Kdybyste vy vyřešili správně Blažka a bitcoiny, tak Petr Fiala mohl být ještě premiér. A netahejte na mě Zdeňka Zajíčka! Děkuji! Prostřednictvím pana předsedajícího. (Potlesk poslanců Pirátů.)
Místopředseda PSP Patrik Nacher: To jsem zrovna chtěl říct. Děkuju za dodržení času. Všechno prostřednictvím pana předsedajícího. Pardon, počkejte. Paní poslankyně se do toho vrhla. Teď vám spouštím dvě minuty. Už můžete. Paní poslankyně Urbanová, připraví se Petr Hladík.
Poslankyně Barbora Urbanová: Já bych moc stála o to, abychom zklidnili emoce na všech stranách. Opravdu nemá smysl se nad tím hádat právě teď, protože já jsem u těch jednání byla, a na těch jednáních jasně padalo, že z 90 procent je to opravdu návrh ODS, stejně tak jako náš. Já jsem stála o to, aby se dvě věci daly pryč. V pozměňovacích návrzích to tam je. Takže pojďme o tom konstruktivně jednat. Máme na to spoustu času před tím třetím čtením. Je to úplně zbytečné, že v 11 v noci se tady ve druhém čtení budeme takhle hádat. Fakt o to prosím na všech stranách!
Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji i za dodržení času. Další faktická poznámka – Petr Hladík.
Pardon, pane poslanče, než sem přijdete, jedna omluva. Julie Smejkalová od 14 do 16 hodin – osobní důvody.
A máme 22.57 a vy máte dvě minuty.
Poslanec Petr Hladík: Já jsem vlastně chtěl prostřednictvím pana předsedajícího zareagovat podobně jako moje kolegyně Bára Urbanová. Byť tady nejsou teďka kolegové z ODS, tak je pravda, že ten, kdo si přečte návrh, který předkládal Marek Benda na konci minulého volebního období, tak prostě je potřeba se na něj podívat a porovnat ho s tím, co teďka tu máme přeloženo.
Já pevně doufám, že platí dohody a že minimálně ty dvě věci tam budou odstraněny a budou přijaty některé pozměňovací návrhy. Zároveň ale tady vlastně na jediném zákoně, který má být předložen poslanci, na jediném zákoně, protože všechno ostatní má být schváleno přes vládu, ale jednací řád naší Sněmovny je logické, že předloží poslanci, tak tady vlastně bych fakt... (nesrozumitelné), omlouvám se u kolegů Pirátů, jako tohleto přestřelili a tady bych nehledal nějakou konspiraci. Děkuji.
Místopředseda PSP Patrik Nacher: Tak děkuji za dodržení času. V této chvíli není žádná faktická poznámka, ale hlášené přednostní právo - pan předseda Zdeněk Hřib. Máte slovo.
Poslanec Zdeněk Hřib: Já děkuji panu předsedajícímu, ono to není přednostní právo, je to normální přihláška, ale v zásadě to je asi v tuto chvíli úplně jedno. Vážené kolegyně, vážení kolegové, tu změnu jednacího řádu nějakou určitě potřebujeme. To nepochybně ano. Říkáme to roky. Ostatně jak tady i před chvílí padlo, tak Jakub Michálek, náš poslanec z minulých volebních období, tu změnu navrhoval. A opravdu tu změnu nepotřebujeme proto, že bychom chtěli třeba někoho umlčovat, ale proto, že chceme, aby ten parlament konečně fungoval tak, jak má. To znamená především předvídatelně. Třeba, že abychom už ráno věděli, do kolika hodin vlastně reálně budeme jednat. Férově, srozumitelně pro veřejnost, také možná tak, aby pracovníci Poslanecké sněmovny, tedy zaměstnanci, měli také určitou možnost si naplánovat svůj život. No a konečně taky tak, aby i opozice mohla vládu kontrolovat a kritizovat, ať už v té opozici bude kdokoliv.
Takže bohužel my tady teď vlastně jako základní východisko máme návrh, který místo té rozumné reformy vytváří systém, který ve výsledku umožní pokračování asi toho nejhoršího, co tady kdy vlastně bylo, a to tedy nekonečných obstrukčních maratonů jedné konkrétní osoby. A řekněme si to úplně bez obalu, kdyby to prošlo tak, jak je to předloženo, no tak se ve výsledku vytvoří prostor pro další nekonečná vystoupení předsedy hnutí SPD Tomia Okamury, no a pak to teda rozhodně není reforma. To je prostě pozvánka k dalšímu blokování Sněmovny, protože tady existují ty zkušenosti z minulosti. A dát bezdůvodně Tomio Okamurovi možnost mluvit bez časového omezení, to je skutečně jako dát nějakej extrabuřt. Mimochodem pro všechny ostatní poslance podle toho původního návrhu by totiž jinak ta omezení platila, i když mají přednostní právo. Takže otázka zní, proč by měl být Okamura ten jediný vyvolený? Tedy Tomio Okamura? Protože to je přesně ta otázka, na kterou bychom si měli odpovědět. A tady se nehádáme o nějaké teorii, my skutečně máme tu zkušenost, máme ta čísla, máme ty příklady, a Tomio Okamura drží tady ten rekord v délce nepřerušeného projevu, že v lednu 2024 například obstruoval v kuse 10 hodin a 44 minut a za období 2021 až 2025 – tedy to minulé volební období strávil u řečnického pultu více než šest dní čistého času. A tady opravdu nejde o to, že někdo jako by moc mluvil. To mluvení je jaksi podstatou tady té instituce, podstatou parlamentu, podstatou nějaké demokratické debaty. Ale je určitě rozdíl mezi debatou, která ty věci nějak posouvá dopředu, a mezi obstrukcí, která je vlastně cíleně nastavená tak, aby neposouvala dopředu opravdu vůbec nic, aby prostě jenom spotřebovala ten čas, zničila program, znemožnila ostatním pracovat a udělala z té Sněmovny nekonečný seriál. A jestli někdo tady roky ukazuje, že umí ten jednací řád využívat k tomu, aby tu Sněmovnu blokoval, no, tak je to právě Tomio Okamura. Ne nárazově, ne výjimečně, ale prostě dlouhodobě, systematicky, mnohdy s jediným cílem, aby se prostě nejednalo, aby se nehýbalo a rozhodnutí se oddálilo. A ty dopady jsou jasné. V tom minulém volebním období se jednalo po dvacáté první hodině častěji než za předchozí tři období dohromady. To fakt není žádný znak živé demokracie, to je znak rozbité předvídatelnosti a zbytečných nočních maratonů, které vyčerpávají nejenom poslance napříč kluby, ale také zaměstnance Sněmovny i odbornou veřejnost i média a ostatně také v konečném důsledku i veřejnost, která vlastně z toho nemá nic než pocit naprostého zmaru.
Takže vážení kolegové a kolegyně, ten parlament tady nemá být divadlem pro jednoho herce, nemá to být one man show jednoho politika. Není to jeviště, kde dostane jeden člověk bezlimitní prostor, zatímco všichni ostatní mají pravidla a omezení. A přesně toho my se vlastně bojíme v tom původním návrhu, tak jak byl předložen, protože pokud se vytvoří bezbřehá výjimka bez mantinelů, tak to bude problém. A jestli má někdo dostat tu možnost vystupovat bez časového omezení, no tak si koledujeme o jediné: o další maratony, další noci, další kolaps toho programu. No a kdo to z toho bude mít ten největší užitek? No samozřejmě ten, kdo už prokázal, že je schopen z mikrofonu tady udělat nástroj blokace – tedy Tomio Okamura. A připomenu, že lidé tady nechtějí nekonečné monology, lidé tady chtějí slyšet věcnou debatu, chtějí vidět rozhodování a chtějí, aby se řešily hlavně ty jejich problémy, se kterými se potýkají každý den ve svých životech. Chtějí, aby se ty zákony projednávaly nějak srozumitelně, aby vláda byla samozřejmě kontrolována, aby Sněmovna nebyla rukojmím člověka, který se chlubí tím, jak dlouho to tady dokáže zdržovat.
A my upozorňujeme dlouhodobě - hlavním zdrojem průtahů rozhodně nejsou ty faktické poznámky, nejsou to ani běžné reakce v debatě. Ty faktické poznámky jsou často spíš jediný způsob, jak okamžitě reagovat na nějaká zavádějící tvrzení a jak držet tu debatu vlastně aspoň trochu v té faktické rovině, zabránit tomu, aby ta Sněmovna sklouzla do úplně nekontrolovatelných monologů bez korekce. Skutečný problém je jinde – a připomeňme si, že hnutí ANO se v tom minulém období vyžívalo v dlouhých a neomezených vystoupeních, při schvalování programu schůze, v obstrukčním užívání těch přednostních práv, v tom, že z procedury se dá udělat nekonečný závod bez cíle, a proto je teda naprosto absurdní, aby reforma, která se tváří jako protiobstrukční, tak vlastně ve výsledku vytvářela prostor pro tu výjimku bez limitu. Přesně pro toho člověka, který tady udělal z těch obstrukcí politickou pracovní metodu, tedy pro Tomia Okamuru.
Váženě kolegyně a kolegové, také se musíme podívat na tu druhou stranu, protože ta debata o jednacím řádu, ta se nevede jen mezi koalicí a opozicí, ta se vede i mezi těmi, kdo změnu používají jako to politické heslo, a těmi, kdo ji skutečně chtějí dotáhnout do funkčního konce. Takže hnutí ANO tady dlouhodobě říkalo, že změnu chce, ale opakovaně zaznívalo – jindy jo – Kóta indická bohyně jindy – ideálně až od toho příštího funkčního období. Jinými slovy problém existuje, ano, ale je špatně, pojďme to odložit, ne teď, až potom a tak dále. Jenomže bohužel, bohužel to došlo až do toho aktuálního stavu.
Takže mě to překvapuje, jakým způsobem vy jste se k tomu celou stavěli a jak jste zneužívali ten systém a že teď chcete vlastně dát stále ještě ten bianco šek Tomio Okamurovi. Takže pokud chceme reformu, která bude platit i zítra a pozítří, až se řekněme jednou ty role koalice opozice prohodí, no, tak musí platit velice jednoduchý princip: žádní vyvolení, žádné extra buřty, stejná pravidla pro všechny. Ano, můžeme se bavit o tom, jaký má být limit pro přednostní práva, můžeme se bavit o tom, jak nastavit rozumný prostor pro kluby, můžeme se bavit o tom, jak zajistit, aby v té rozpravě dostali šanci i řadoví poslanci, nebyla to soutěž několika držitelů přednostních práv. To skutečně všechno, jako je něco, o čem bychom se bavit určitě měli, ale rozhodně nemůžeme přistoupit na to, že pro všechny budou pravidla a pro jednoho jediného člověka bude tady výjimka bez limitu, protože to je prostě recept na další problémy.
A připomenu ještě jednou: je tady ten pozměňovací návrh, který podepsala celá řada poslanců a poslankyň z našeho klubu, kde jádro toho návrhu je v tom, že chceme, aby skutečně ministři chodili na interpelace. Myslím si, že to není nijak přemrštěný požadavek, aby ty interpelace – já vím, že vy máte tendenci neustále rušit, odsouvat a podobně – nicméně přece jenom je fajn, aby když už ty interpelace tedy jsou, tak aby tady byli ministři, kteří na to budou odpovídat. Proto jsou tam nastaveny parametry, které mně nepřijdou nijak přemrštěné. Prostě chceme, aby na většině těch interpelací skutečně ti ministři byli, ty odpovědi poskytovali a skutečně aby nějakým způsobem ta vláda mohla být volána k odpovědnosti. Proto je tady ten pozměňovací návrh Pirátů 291,kde tedy je ta sankce za neúčast ministrů spočívající v krácení platu o 20 procent na jeden měsíc, to znamená, je to skutečně takové kárné opatření, nic přemrštěného, pokud ta účast bude menší jak 60 procent v pololetí. To znamená, zkuste si to jako srovnat, kdyby normální člověk chodil do práce jen v řekněme 60 procentech, tak jako jestli by skutečně dostal 100 procent platu. Zkusme se nad tím takhle jako zamyslet. Tak my říkáme, že když bude chodit 59 procent času do práce, tak se mu to zkrátí o 20 procent, jeden měsíc dostane 80 procent platu Myslím si, že to fakt není nijak přemrštěný návrh. Není to nic přehnaného, troufnu si tvrdit, že toto je možné bez problémů schválit a že tím nijak tady ministry této vlády ani jakékoliv jiné následující vlády rozhodně nijak nepřetížíme.
To znamená, zkuste si to srovnat, kdyby normální člověk chodil do práce jen v řekněme 60 procentech, tak jestli by skutečně dostal 100 procent platu. Zkusme se nad tím takhle zamyslet. Tak my říkáme, že když bude chodit 59 procent času do práce, tak se mu to zkrátí o 20 procent. Dostane – jeden měsíc dostane 80 procent platu. Myslím si, že to fakt není nijak přemrštěný návrh, není to nic přehnaného, troufnu si tvrdit, že tohleto je možné bez problémů schválit a že tím nijak tady ministry této vlády ani jakékoliv jiné následující vlády rozhodně nijak nepřetížíme.
Nu, takže závěrem, my chceme prostě jenom předvídatelnost, chceme family friendly Sněmovnu. Bohužel návrh, který tady teď leží, rozhodně není family friendly, protože neumožňuje předvídatelnost – ani pro poslance ani pro poslankyně, už vůbec ne pro lidi, kteří jsou v nějaké pečující roli, už vůbec ne pro zaměstnance Sněmovny, nic takového tento návrh neděje. To znamená, na přátelštější Sněmovnu, která tady bude skutečně pro všechny, můžeme opět zapomenout. A hlavně, hlavně odmítáme ty extrabuřty pro Tomia Okamuru. Děkuji.
Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji, pane předsedo. Jakkoliv si myslím, že tam ten návrh už takhle není, ale dobře, v této chvíli není žádná faktická ani se nikdo nehlásí, takže končím obecnou rozpravu. Je zájem o případná závěrečná slova – předkladatel a paní zpravodajka? Paní zpravodajka ne. Předkladatel? (Přichází k pultíku.)
Poslanec Radek Vondráček: Já už jsem si nechtěl brát faktickou poznámku, je 23.11, jenom opravdu... ani v původním návrhu opravdu nikdy nebylo myšleno, že by byla jedna faktická poznámka na rozpravu, to je nějaká pirátská legenda. To je z mé strany všechno a chtěl bych ještě jednou poděkovat všem, kteří se zúčastnili debaty, mají zájem o tom... s tou věcí něco dělat a byli konstruktivní. Děkuji.
Místopředseda PSP Patrik Nacher: Já vám také děkuji.
Než se pustíme dál, u toho přečtu ještě další dvě omluvy: Zdeňka Blišťanová bere zpět svou omluvu od 21 hodin z pracovních důvodů – a tady to je zase Zdeňka Blišťanová, omluva od 21 do 22.40 z pracovních důvodů. Tak nevím, jak to tam asistenti nahrávají, ale čtu tady, co mi tady vyskočí a v pořadí, v jakém to tady skáče.
V této chvíli – a poprosím, aby zpravodajka kontrolovala – tam není, nedošlo k nějakému návrhu na vrácení návrhu ke garančnímu výboru. Takže já zahajuji podrobnou rozpravu. Připomínám, že pozměňovací a jiné návrhy přednesené v podrobné rozpravě musí být vždy odůvodněny. V této chvíli tedy s přednostním právem Michaela Šebelová. Paní předsedkyně, máte slovo.
Poslankyně Michaela Šebelová: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já se tímto hlásím ke svému pozměňovacímu návrhu, který jsem podala společně s kolegy Pavlou Pivoňka Vaňkovou, Olgou Richterovou, Kateřinou Stojanovou, Tomem Philippem a Marianem Jurečkou, který je ve sněmovním systému nahrán jako sněmovní dokument 1156, který jsem podrobně odůvodnila v obecné rozpravě. Děkuji.
Místopředseda PSP Patrik Nacher: Já vám děkuji. A v této chvíli už jdeme podle pořadí. Takže poprosím pana poslance – Jan Berki.
Poslanec Jan Berki: Děkuju. Já se hlásím k pozměňovacímu návrhu, který je v systému uveden jako sněmovní dokument 1084, a zdůvodnil jsem jej v obecné rozpravě.
Místopředseda PSP Patrik Nacher: Já vám děkuji. V této chvíli je na řadě Barbora Urbanová.
Poslankyně Barbora Urbanová: Dobrý večer. Já tady mám víc pozměňovacích návrhů, všechny jsem odůvodnila v obecné rozpravě, stejně jako někteří moji nepřítomní kolegové. Takže první návrh, ke kterému se hlásím je zde 633, omezení počtu faktických poznámek, je to ta naše verze, my se s ní vypořádáme v rámci jednání ústavně-právního výboru. Další pozměňovací návrh 779, naléhavá záležitost, pozměňovací návrh kolegy Matěje Hlavatého; SD 780, oslovování prostřednictvím předsedajícího; SD 781, poměrné zastoupení ve vedení Sněmovny a ve vedení různých výborů; SD 782, svolávání výborů. Dále je to SD 1094 kolegy Papajanovského pod názvem Střízlivá Sněmovna. A poslední SD 789, schvalování státního rozpočtu – kolegyně Sedmihradské. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Patrik Nacher: Já vám děkuji. V této chvíli poprosím Petra Hladíka.
Poslanec Petr Hladík: Vážený pane místopředsedo, já se hlásím k pozměňovacímu návrhu, který je v systému nahrán jako 1092. Jedná se o otázky na členy vlády vycházející z question time, podrobně jsem zdůvodnil v obecné rozpravě. Děkuji.
Místopředseda PSP Patrik Nacher: Já vám taktéž děkuji. Pan poslanec Patrik Pařil.
Poslanec Patrik Pařil: Děkuji za slovo. Já se jménem skupiny poslanců hlásím ke sněmovnímu dokumentu číslo 1077 a taktéž 1078 k jednacímu řádu, co se týká rozpočtu státního. Děkuji.
Místopředseda PSP Patrik Nacher: Ano. S přednostním právem pan předkladatel ještě než... Jakub Krainer.
Poslanec Radek Vondráček: Ať se na mě pan kolega nezlobí, ale já jsem tedy se hlásil normálně písemně i do podrobné, chybička se vloudila. A protože jsem roztržitý a jsou to tři důležité návrhy, to jsou ty nejdůležitější, které podepsali zástupci všech poslaneckých klubů. Kdybych se k nim nepřihlásil, nevím, co bychom tu ve třetím čtení dělali, to bychom se asi na sebe koukali divně. Tak já bych se chtěl přihlásit k pozměňovacím návrhům, které jsou vedeny jako sněmovní dokument 918, a je to pozměňovací návrh, který se týká toho, že poslanec se může v rozpravě přihlásit k faktické poznámce, která se týká projednávané věci a kterou reaguje na obsah vystoupení jiného řečníka, s tím, že ale ta právní úprava v podstatě zůstává stejná jako byla dříve. Dále je to pozměňovací návrh, který se týká spíš technických záležitostí, speciálních řízení – a pro vás ten nejzajímavější, který podepsal na prvním místě Tomio Okamura, že to privilegované, přednostní právo předsedy Poslanecké sněmovny se neuplatní, zůstává vlastně, bude omezeno tak jako u těch, kteří nejsou uvedeni v ústavě. Děkuji.
Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji za načtení. V této chvíli Jakub Krainer.
Poslanec Jakub Krainer: Dobrý večer. Já se hlásím k pozměňovacímu návrhu s číslem sněmovního dokumentu 782. Zdůvodnění jsem provedl v obecné rozpravě. Děkuji.
Místopředseda PSP Patrik Nacher: Já vám také děkuji. Paní poslankyně Olga Richterová.
Poslankyně Olga Richterová: Já načítám sněmovní dokument 291. Jde o to, aby ministři byli motivováni chodit na interpelace a aby interpelace probíhaly co nejférověji vůči parlamentní menšině, tedy opozici.
Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji. Na řadě je pan poslanec Petr Sokol.
Poslanec Petr Sokol: Dobrý večer, pane předsedající. Já se hlásím k pozměňovacím návrhům, které jsou uvedeny v systému pod čísly 1090 a 1093, oba jsem odůvodnil v obecné rozpravě, jde o projednávání záležitostí EU, upřesnění procedury předběžného souhlasu a upřesnění procedury odůvodněného stanoviska. Děkuji.
Místopředseda PSP Patrik Nacher: Já vám také děkuji. V této chvíli je na řadě pan poslanec Marian Jurečka.
Poslanec Marian Jurečka: Děkuji. Dobrý pozdní večer. Já se hlásím k pozměňovacím návrhům, které jsem tady vysvětloval, komentoval, odůvodňoval v obecné rozpravě. První je pod sněmovním dokumentem číslo 1157 a jedná se o to, aby Sněmovna nejednala, pokud jde o plénum Sněmovny, tak jako to dneska má v jednacím řádu nastaveno pro sobotu, neděli a pondělí, také v první a poslední školní den. Pod sněmovním dokumentem 1158 se hlásím k pozměňovacího návrhu, který řeší to, aby Sněmovna také nejednala kromě soboty, neděle, pondělí a prvního a posledního dne také ještě i v době pololetních prázdnin a v době podzimních prázdnin. A pod sněmovním dokumentem 1159 se hlásím k pozměňovacímu návrhu, který řeší to, aby mimořádné schůze svolávané na čtvrtek respektovaly čas vyhrazený na interpelace dopolední i odpolední, pokud Sněmovna 121 hlasy nerozhodne jinak. Děkuji moc za pozornost.
Místopředseda PSP Patrik Nacher: Taktéž děkuji. A zatím poslední do podrobné rozpravy pan poslanec Michal Zuna.
Poslanec Michal Zuna: Já děkuji za slovo. Já si nejprve dovolím zrušit svoji omluvu a následně, a to hlavně, tak se přihlásit k pozměňovacímu návrhu 1012, který upravuje účinnost tak, aby novela byla účinná od 1. 7. 2029 s tím, že jsem to podrobně odůvodnil v obecné rozpravě. Děkuju.
Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji. Znovu se ptám, jestli byli přihlášeni všichni v podrobné rozpravě, jestli se nestalo to, co se stalo panu poslanci Radkovi Vondráčkovi? Takže všichni jsou uspokojeni. V této chvíli tedy končím podrobnou rozpravu. Případná závěrečná slova? Ne. Žádný návrh na vrácení či zkrácení nezazněl, končím tedy druhé čtení tohoto návrhu.
Dámy a pánové, nyní tedy přerušuji 20. schůzi do zítřka, to jest do středy 27. května do 9 hodin. Přeji vám pěkný večer, dobrou noc.
(Jednání skončilo v 23.20 hodin.)
Aktualizováno 29. 5. 2026 v 16:51.

