(pokračuje Jan Skopeček)

140.
Odpovědi členů vlády na písemné interpelace

Dnešní jednání zahájíme bodem 140, což jsou odpovědi členů vlády na písemné interpelace. Upozorňuju, že nejpozději do 11 hodin je možné podat přihlášky k ústním interpelacím a poté proběhne jejich losování. Otevírám tedy bod číslo 119 (?), odpovědi členů vlády na písemné interpelace.

Na pořad jednání 20. schůze bylo předloženo 18 odpovědí na vznesené interpelace, s nimiž poslanci nebyli spokojeni a z toho důvodu požádali o zařazení na pořad schůze Poslanecké sněmovny. Upozorňuji všechny poslance na ustanovení § 112 odst. 6 jednacího řádu Poslanecké sněmovny, které zní: Není-li interpelující poslanec na schůzi Sněmovny přítomen, nekoná se o odpovědi na jeho interpelaci rozprava a Sněmovna k ní nezaujme stanovisko, ani o ní dále nejedná. A nyní přistoupíme k projednání odpovědí na písemné interpelace.

Ministr životního prostředí Igor Červený odpověděl na interpelaci poslance Petra Hladíka ve věci environmentálního vzdělávání. Interpelace se spolu s odpovědí předkládá jako sněmovní tisk 126. Projednání této odpovědi bylo přerušeno 23. dubna 2026 do přítomnosti ministra životního prostředí. Vzhledem k tomu, že ministr Igor Červený není, jak se dívám, přítomen, podmínka přítomnosti nadále trvá, o interpelaci se nebude jednat a přistoupíme k interpelaci další. Přerušena od minule, nebyla naplněna podmínka účasti pana ministra, čili není možné o té interpelaci dál jednat.

To se bude týkat i další interpelace, což je ministr životního prostředí Igor Červený odpověděl na interpelaci poslance Petra Hladíka ve věci budoucnosti programu Nová zelená úsporám. Interpelace se spolu s odpovědí předkládá jako sněmovní tisk 127. Projednání této odpovědi bylo přerušeno 23. dubna 2026 do přítomnosti ministra životního prostředí. Ministr životního prostředí není přítomen, čili nemůžeme o této interpelaci jednat.

A já pokračuju dále. Další interpelace se rovněž týká pana ministra životního prostředí a opět jde o interpelaci poslance Petra Hladíka ve věci zálohování obalů. Interpelace se spolu s odpovědí předkládá jako sněmovní tisk 128. Projednání této odpovědi bylo přerušeno dne 23. dubna 2026 do přítomnosti ministra životního prostředí. Ministr nicméně přítomen není a o interpelaci se tedy nedá jednat.

Tak další interpelací je interpelace, kdy ministr zdravotnictví Adam Vojtěch odpověděl na interpelaci poslankyně Evy Šrámkové ve věci kontaminace kojenecké výživy toxinem cereulit a ochrany zdraví dětí v České republice. Interpelace se spolu s odpovědí předkládá jako sněmovní tisk číslo 139. Projednání této odpovědi bylo přerušeno dne 23. dubna 2026 do přítomnosti ministra zdravotnictví. Ministr zdravotnictví je přítomen, takže tady pokračovat můžeme. Pokračujeme tedy v přerušené rozpravě a ptám se paní poslankyně, zda si přeje vystoupit. Prosím.

 

Poslankyně Eva Šrámková: Dobré ráno. Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážený pane předsedající, vážený pane ministře, mluvím k vám jako poslankyně, ale taky jako lékařka a hlavně jako maminka dvou dětí. Když rodičům řeknete, že jejich dítě možná čtyři měsíce pilo kontaminované mléko a oni o tom nevěděli, žádná z těch tří rolí to nedokáže oddělit. To je důvod, proč mě tahle kauza neopustí. Stát věděl o problému od 14. prosince, pediatři dostali metodický pokyn 13.  března, rodiče návod co dělat s dítětem se zdravotními potížemi až 9. dubna.

Čtyři měsíce. Za čtyři měsíce z novorozence povyroste úplně jiné dítě. Za čtyři měsíce dítě konzumuje kojeneckou výživu denně. A za ty čtyři měsíce se státní systém ochrany zdraví dětí choval jako by žádná kontaminace neexistovala. Do oběhu šlo téměř 650 000 balení z kontaminovaných šarží. Vráceno je méně než 3 500. Drtivá většina není evidována jako vrácená a kde přesně se nachází, stát neví.

Když jsme spolu mluvili v plénu, řekl jste, že audit ukázal selhání v koordinaci, ale že nikdo neporušil zákon a že o návrhu zákonné úpravy jste připraven jednat a případně ho podpořit. Výbor pro zdravotnictví 29. dubna doporučil vládě zahájit legislativní proces. To bylo před měsícem. Ptám se vás tedy, co za ten měsíc se reálně stalo?

Za prvé, audit doporučil posílit koordinaci. Co konkrétně jste od té doby zavedl? Připravujete metodický pokyn, vnitřní protokol nebo vyhlášku? Pokud vyhlášku, které povinnosti by upravovala a kdy ji předložíte?

Za druhé, řekněte mi prosím, jestli ministerstvo už projednalo mé návrhy na změnu zákona o bezpečnosti kojenecké a dětské výživy. Proběhlo s vašimi lidmi nějaké jednání nebo zatím zůstalo jenom u slibů?

Za třetí, audit řešil koordinaci mezi úřady. To je dobře. Ale koordinace sama o sobě neukládá žádné zákonné povinnosti. A tahle kauza ukázala, že je potřebujeme. Povinné informování lékařů při každém stahování, zákonné lhůty pro varování, povinné uchovávání vzorků jako důkazů, zákonný podklad pro retrospektivní šetření. Žádná vyhláška ani metodika tohle nenahradí. Potřebuji jasnou odpověď, jestli jste připraven podpořit zákon, nebo jestli zůstane jen u úprav vnitřních procesů.

Pane ministře, poskytla jsem vám dostatek podkladů k potřebným změnám zákonů. Chci vědět, zda na nich už byla započata práce, protože jako maminka chci, aby žádná jiná máma nemusela čtyři měsíce se hádat, jestli to, co dává svému dítěti, je bezpečné. Jako lékařka chci, aby pediatři dostávali informace dřív než rodiče v panice a jako poslankyně tu budu stát, dokud se to nezmění. Chtěla bych zde říci, že si vážím vašeho přístupu k věci a doufám, že společně díru v systému zvládneme.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji Paní poslankyně ptám se zda se někdo další hlásí do rozpravy? Hlásí se pan ministr. Pane ministře, prosím.

 

Ministr zdravotnictví ČR Adam Vojtěch: Děkuji, vážený pane předsedající. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dovolím si znovu shrnout celou tuto kauzu, která určitě mě jakkoliv netěší – stejně jako paní poslankyně jsem otcem dvou malých dětí, takže určitě to vnímám také velmi senzitivně.

Na druhou stranu, není úplně korektní tvrzení, že informace šly až někdy za čtyři měsíce. Já jsem si tady vyhledal články z médií. Například Zdravotnický deník – což je médium, které myslím využívají a čtou standardně zdravotníci i širší veřejnost – které na konci ledna vydalo varování před kojeneckými výživami na základě tedy informace od hlavní hygieničky.

Ty informace byly publikovány na webu Ministerstva zdravotnictví ke konci ledna. Ano, ke konci ledna. Můžeme říci, že to mohlo být o něco dříve, to je pravdou, ale zase nebylo to za čtyři měsíce. A tady vlastně, když se podívám na ten článek – a těch článků bylo více, protože to byla zkrátka informace, která byla zveřejněna ministerstvem, potažmo tedy paní hlavní hygieničkou 30. 1. (2026) – tak tady se vyjmenovávají jasně všechny příslušné šarže nebezpečné, kterým by se měli vyhnout jak rodiče, tak samozřejmě případně i odborná veřejnost. A je tady vlastně popsáno všechno, co se jich týká, všechny výrobci, značky a tak dále. Takže to tvrzení, že informace šly až v dubnu nebo v březnu úplně korektní není. A naopak ty informace se samozřejmě zpřesňovaly, doplňovaly, rozšiřovaly. Ale to první varování skutečně ze strany ministerstva šlo oficiálními kanály tak, jak to i zákon ukládá na konci ledna.

Pokud jde o to, jak vlastně celý ten příběh probíhal, tak Ministerstvo zdravotnictví obdrželo informace o těchto závadných šaržích kojenecké výživy prostřednictvím Systému rychlého varování pro potraviny a krmiva, který slouží k výměně informací mezi členskými státy Evropské unie o potravinách, které představují zdravotní riziko. Je třeba si ale uvědomit, že národním kontaktním místem Systému rychlého varování pro potraviny a krmiva není Ministerstvo zdravotnictví, ale je to Státní zemědělská a potravinářská inspekce, která zajišťuje distribuce notifikací příslušným dozorovým orgánům, takže to bylo vlastně to první místo, které dostalo veškeré informace.

První notifikace týkající se kontaminovaného kojeneckého mléka byla přijata 10. prosince skrze vlastně tento tento systém a další notifikace pak následovaly v průběhu ledna a února 2026.

Jak bylo řečeno, dozor nad potravinami včetně kojenecké výživy, kontroly distribuce potravin na trhu, zajištění případného stahování šarží nemá v gesci Ministerstvo zdravotnictví ani hygienická služba, ale Státní zemědělská a potravinářská inspekce, která je věcně příslušný dozorový orgán v oblasti potravin. Na základě přijatých informací o závadné kojenecké výživě informovala Státní zemědělská a potravinářská inspekce veřejnost na svých webových stránkách. To bylo, řekněme, první varování, které bylo – toho prvního – bodu. Státní zemědělská potravinářská inspekce, která vlastně dostala tuto informaci, toto publikovala.

Takže zase není to tak, že by ta informace šla až někdy v březnu, v dubnu. První informace už šla v tom prosinci a byla na webových stránkách a ministerstvo pak se k informování průběžně připojovalo, jak jsem říkal vlastně v lednu s cílem posílit informovanost spotřebitelů a rozšířit dosah těchto informací.

My jsme pak – a to je vlastně to, o čem jsem hovořil – zveřejnili souhrnný přehled, souhrnnou informaci o dotčených šaržích, abychom zajistili co nejširší dostupnost relevantních údajů pro veřejnost. Pokud jde o kompetence Ministerstva zdravotnictví, potažmo krajských hygienických stanic a SZPI – Státní zemědělské a potravinářské inspekce – tak ty jsou jasně zákonem vymezeny. Káháesky v této souvislosti provádějí epidemiologická šetření v případech podezření na poškození zdraví z potravin, včetně odběru vzorků z distribuční sítě. Cílem těchto šetření je pak posouzení možné příčinné souvislosti – to je také velmi důležité – a příčinná souvislost je ten kauzální nexus mezi konzumací konkrétní potraviny, vznikem zdravotních obtíží a následně tedy přijetí odpovídajících opatření k ochraně veřejného zdraví.

V případě, že rodiče mají podezření na zdravotní obtíže, mohou samozřejmě kontaktovat příslušnou krajskou hygienickou stanici, která je povinna situaci prověřit v rámci epidemiologického šetření.

Spotřebitelé mají pak v České republice také možnost hlásit podezření na nežádoucí účinky potravin i prostřednictvím systému Nutrivigilance, který umožňuje sběr a vyhodnocování těchto podnětů.

Znovu říkám, nemyslím si, že je úplně korektní informace, že informace veřejnosti šly v březnu nebo v dubnu. Šly od toho prvního okamžiku, kdy skrze ten evropský systém varování přišlo na SZPI, tak prvně informovala SZPI jako ten první orgán, který vlastně dostal tuto informaci, následně v lednu hygienická služba a následně samozřejmě se informace doplňovaly, rozšiřovali a dodneška samozřejmě tomu tak je. Myslím si, že to není tak, že by veřejnost odborná ani laická y informace neměla.

Ano, já souhlasím s tím – a to jsem jasně i řekl v odpovědi na tu ústní interpelaci – že ne všechno v kontextu té komunikace fungovalo optimálně. Proto já jsem zadal ten interní rychlý audit, který to ukázal, který skutečně řekl: nebylo nic porušeno pokud jde o zákonné povinnosti. SZPI splnila svoji zákonnou povinnost, hygienická služba splnila svoji zákonnou povinnost – ale je pravdou, že přenos informací ze SZPI na hygienu mohl být rychlejší. Trval zhruba ten měsíc. Je pravda, že mezitím byly Vánoce, což bylo také možná tím dáno.

Takže zkrátka ano, v tomto směru si myslím, že je třeba tu situaci do budoucna více pohlídat, zlepšit, tak, aby ty informace skutečně šly rychleji mezi těmi odpovědnými orgány. Ono vždycky je to prostě problém. Pokud za něco nese odpovědnost více institucí, více orgánů, tak ten přenos informací je klíčový a tady se ukázalo, že to nebylo úplně optimální, což konstatoval i ten audit. A já jsem zadal hlavní hygieničce, aby v tomto, což se stalo, okamžitě kontaktovala šéfa SZPI a aby se vlastně ty informační procesy nastavily lépe, aby skutečně do budoucna ten tok informací byl rychlejší, takže v tomto směru paní hlavní hygienička konala, je v kontaktu se SZPI a věřím tomu, že do budoucna tedy ten informační přenos bude rychlejší při takovýchto situacích, které se samozřejmě mohou opakovat. Ale určitě můžu zdůraznit to, že ochrana zdraví dětí je prioritou. Určitě to nechceme jakkoliv podceňovat. Já stoprocentně nechci jakkoliv to zlehčovat.

Budeme postupovat dále v rámci svých zákonných možností? Ano, určitě, já nemám s tím problém bavit se o novele zákona. Na druhou stranu sama jste řekla, že uběhl měsíc. Asi je jasné, že za měsíc změnu zákona těžko můžeme připravit tak, aby to bylo dobře vydiskutováno. Takže já jsem to zadal paní hlavní hygieničce i na základě vlastně toho usnesení zdravotního výboru. A nesporně my teď obecně chystáme změny legislativy v oblasti ochrany veřejného zdraví v rámci té celé velké reformy, která se chystá, takže tam to bude příležitost i tuto oblast upravit tak, abychom do budoucna minimalizovali zdravotní rizika a zajistili tedy dostatečnou ochranu veřejného zdraví. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Hlásí se paní poslankyně do rozpravy opětovně. Paní poslankyně Šrámková máte slovo.

 

Poslankyně Eva Šrámková: Děkuji vážený pane ministře, informovat o nebezpečných látkách nemají novináři, ale instituce, které mají na starost ochranu lidí. Sám audit ukázal chybu v komunikaci. První varování šlo 7 týdnů po tom, co se zjistil problém. 7 týdnů – konec ledna. Hygiena a Státní zdravotní ústav se odvolávají na Nutrivigilanci, kterou jste tu zmínil. Ta ale hlídá neinfekční nemoci. Neinfekční, což průjem, bolesti břicha, všem připomíná gastroenteritidu neboli infekční nemoc, takže ani pacient, takže ani rodičům nemusí dojít, že mají to hlásit, jelikož to nedává smysl hlásit něco někam, kde ani se ta instituce tak ani nejmenuje. Za minulý rok bylo 17 hlášení – ročně. Tento rok neeviduje ani jedno hlášení, protože o tomto systému nikdo neví. Neví, že mají volat, že mají něco říkat na Nutrivigilanci. Je to primárně věc SZPI a MZe? No to bych tak neřekla.

Ale pokud se jedná (o) SZÚ, tak Státní zdravotní ústav částečně odmítl stošestkou žádost, kterou jsem mu říkala o epidemiologická data s odůvodněním, že Státní zdravotní ústav tyto informace nemá a nemá ze zákona povinnost ji mít a o to mi tu jde. Týká se to mimo jiné rozsahu a výsledků epidemických šetření, vzorků, konkrétních případů časové osy koordinace, infolinky 1221 na kterou evidentně rodiče měli volat – a když to absolutně nevěděli, že tam mají volat – a retrospektivní šetření, aktivní ve vyhledávání nehlášených případů. Centrální instituce veřejného zdraví nemá zákonnou povinnost vědět, kolik dětí onemocnělo po konzumaci kontaminovaného kojeneckého mléka. SZÚ spadá pod Ministerstvo zdravotnictví. Lze tedy říci, že to je problém Ministerstva zdravotnictví a je nutné ho vyřešit.

Proto to řeším, protože vím, že se to dá vyřešit, pokud se chce. Argumentujete informovaností na stránkách hygieny v lednu? Já nevím jak moc člověk čte vývěsku Státní hygienické správy každý den po tom, co bude dávat mléko svému dítěti, jestli si jako čte každý den ráno ty noviny a řekne si na internetu: no tak se kouknu na Hygienickou správu, jestli náhodou to mléko, které dávám, není otrávené. To opravdu normální rodič nedělá.

Když tu byla úplně jiná kauza, o jedu na krysy, bylo na stránkách, na hygieny. To máte pravdu. Ale dali to i na platformu X. Sám jste to tam dal, sám jste to šířil. Byly tiskové zprávy, bylo tady velké haló. Říkal jste to novinářům, ale o kojenecké výživě se skoro nemluvilo. A mohu říci, že ale tento problém nastává stále. I na výboru pro zdravotnictví jsme se bavili o tom a váš kolega, pan doktor Kasal, zmínil, že i nyní se dá koupit toto kontaminované kojenecké mléko v lékárnách, i když by dávno mělo být staženo. A já vám ještě řeknu jedno, co se týče hygieny, Seznam Zprávy napsali, a zmapovali to docela pěkně, že rodiče, kteří chtějí testovat stažené kojenecké mléko, tak úřady odmítnou.

Hygienické stanice se o tom nezajímají a odmítají rodiče, kteří chtějí toto řešit, chtějí vědět, proč a jak a kolik toho cereulidu, toho toxinu, tam bylo a co to mohlo udělat jejich dětem. Jak jim to mohlo ublížit? Průjmovaly, bolelo je břicho, byly nemocné a my tedy odmítáme řešit tady ty věci. To prostě za mě je nepřípustné. Tato změna legislativy je důležitá, ale změna legislativy, pokud se nepletu, o ochraně veřejného zdraví je plánovaná na nějak v roce 2028, což za mě, je za hodně dlouho a myslím, že tady ten systém se dá vyřešit mnohem dříve, když si na to uděláme čas. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Hlásí se někdo další do rozpravy? Pan ministr, prosím.

 

Ministr zdravotnictví ČR Adam Vojtěch: Děkuji za slovo. Určitě, já s tím nemám problém. Pokud to bude třeba nějakým poslaneckým návrhem, tak můžeme se o tom bavit. Samozřejmě pokud je to vládní návrh zákona, tak to má nějaké parametry legislativního procesu. Takže tam prostě za měsíc změnu nepřipravíme. Ale jestli tady bude vůle udělat nějaké změny skrze nějaký rychlý návrh poslanecký, který samozřejmě vždycky má ty lhůty zkrácené, tak s tím nemám problém, jakkoliv to podpořím, pokud to bude dávat smysl. Ale ale znovu říkám: to, že se nestáhly nějaké šarže – a teď nechci jako – ano, jsme vláda, (nesrozumitelné) ...tady pan ministr zemědělství, ale hygiena ani ministerstvo nerozhoduje o stažení potravin, nerozhoduje o stažení šarží, to je skutečně v kompetenci Státní zemědělské a potravinářské inspekce, za kterou já nemohu hovořit, takže my nemáme kompetenci o tom rozhodnout, jestli se budou nebo nebudou stahovat ty příslušné šarže. Tady skutečně bych doporučil se obrátit na pana ministra zemědělství, potažmo SZPI, kteří mají tuto zákonnou povinnost.

Znovu mohu zopakovat pouze to: ano, máte pravd, a já jsem to taky konstatoval, že to informování mohlo být ze strany hygieny rychlejší. To je pravdou. Je pravdou, že oni splnili tu zákonnou podmínku informovat skrze, skutečně, vývěsku Ministerstva zdravotnictví, což se stalo.

Ty informace ale pak skutečně šly i do médií zjevně, to jsem vám říkal, je to dohledatelné, že některá média i tak vlastně tu vývěsku přejala a publikovala ten článek, takže nezůstalo to nikde jenom na stránkách Ministerstva zdravotnictví. Ale je pravdou, že pak, když byla ta další kauza s tím jedem na krysy, který byl v té kojenecké výživě, tak to bylo zase už nějaké poučení i pro mě osobně a já jsem hned vlastně říkal na základě této kauzy, že musíme informovat rychleji. Musíme to skutečně dát i na sociální sítě, nestačí pouze informovat na stránkách ministerstva. Takže tady vlastně v tomto případě jsme se, řekněme, poučili a ta informace, si myslím, že šla mnohem rychleji a byla byla okamžitě publikována i na sociálních sítích a přejala ji média. Takže takže souhlasím s tím, že jsme se potřebovali v tomto směru poučit a já věřím tomu, že ta situace se zlepší, že tento přenos informací, který nebyl úplně promptní, tak je to prostě něco, co zkonstatoval i onen audit, který já jsem nechal zpracovat a budeme pracovat na tom, aby se to zlepšilo. To určitě nechci jakkoliv zpochybňovat, jakkoliv podceňovat. Je to závažná kauza, která skutečně má poměrně rozsáhlé dopady. Těch šarží bylo velké množství a já budu dělat všechno pro to, abychom ten systém nastavili tak, aby fungoval lépe, to tady mohu slíbit. A pokud budete chtít se na tom podílet skrze právě onen poslanecký návrh, protože to si myslím, že je jediná cesta, jak ten zákon udělat rychle, všechno ostatní prostě bude nadlouho, tak nemám problém to podpořit.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak, vaše vystoupení vyvolalo tři faktické poznámky. S první faktickou poznámkou vystoupí pan poslanec Mašek. Připraví se pan poslanec Kasal. Tak, pane poslanče, prosím vaše dvě minuty.

 

Poslanec Jiří Mašek: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, já bych rád zareagoval na ctěnou poslankyni Evu Šrámkovou. Já jsem rád, že zvedla to téma. My jsme to téma probírali na zdravotním výboru, přijali jsme k tomu i usnesení a prostě tady jsou karty rozdány. Státní zdravotnická potravinářská inspekce tyto kontroly dělá. Otázka je, jak plyne ta informace, pokud je závažná, jak plyne směrem k hygieně. A tady jistě konzultace s hygienou měla nastat rychleji, hygienici se k tomu měli vyjádřit, ale ta opatření ze zákona jsou skutečně na té potravinářské inspekci, to není žádná výmluva. Takže k tomu jsme přijali usnesení, tady by mělo dojít k nápravě, ta informovanost by měla být rychlejší, odezva okamžitá a měla by potom ta potravinářská inspekce konat. To, že samozřejmě se to někde vyvěsí, dá se informace, tak to je určitý alibismus, to si myslím, že takhle to Eva Šrámková nemyslela.

Na druhou stranu, Evo Šrámková, prostřednictvím pana předsedajícího, zase rozvířit tu situaci ve smyslu, aby znepokojené maminky nosily dodatečně zbytky nějakého nutričního přípravku, mléka a podobně, na hygieny a žádaly o jejich prozkoumání, to také není dobrá cesta. Čili já jsem pro to, skutečně připravit, jak tady říkal pan ministr, třeba formou poslaneckého návrhu, aby k té nápravě a zrychlení tady došlo. A tady si myslím, že to je o určité nedostatečné komunikaci mezi těmi dvěma orgány, a to se dá řešit. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak, děkuji za dodržení času. Nyní vystoupí s faktickou poznámkou pan poslanec Kasal, připraví se pan poslanec Hladík.

 

Poslanec David Kasal: Děkuju, pane místopředsedo. Nejdříve potěším deník Seznam, protože si může odškrtnout, že budu mít první vystoupení v tomto období, kdy tedy dělám poslance. A nyní už se obrátím na paní poslankyni Šrámkovou. My jsme se o tom bavili na tom zdravotním výboru a já jsem k tomu řekl dvě věci.

První věc je, že zdravotníci byli o možnosti nějakých věcí informováni už v prosinci, o možnosti, jo. Ono tedy, přesně jak to řekl kolega, tak vyvolat paniku je úplně jednoduché. Pamatuju se před několika lety, možná patnácti, kdy se řeklo, že je meningitida v České republice a všechny maminky chtěly, abychom jim mumbali (?) děti, jo. Takže ona je to opravdu otázka toho, jak ta informace je podána a komu je podána. Samozřejmě ve chvíli, kdy to je potvrzeno, tak má být veřejnost informována. Ale nejde o to, že jestliže tam je podezření, tak aby se hned dělaly informační vlny do éteru. To první věc.

Druhá věc. Ano, řekl jsem, že byl prodán prostředek, respektive mléko. Ale to byl jeden konkrétní případ z jedné konkrétní lékárny a tam si nemyslím, že je pochybení systémové, ale pochybení konkrétního prodejce v té lékárně, protože ti už ty informace měli.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Také děkuju za dodržení času a nakonec s faktickou poznámkou vystoupí pan poslanec Hladík. Tak prosím.

 

Poslanec Petr Hladík: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené dámy, vážení pánové, no, mě docela mrzí, že tady není ministr zemědělství. Já chápu vaši odpověď, že jste si říkal, tohle není můj byznys, tohle je Státní potravinářská a zemědělská inspekce, tady prostě se na mě neobracejte. Ale my tady jsme dneska na písemných interpelacích, na interpelacích, kde může vystupovat celé plénum Poslanecké sněmovny. Na interpelacích, které se netýkají jenom vás, pane ministře, ale celé vlády jako celku. A já bych tady od vás chtěl slyšet jinou věc. Ano, je to průšvih, tohle by se nemělo stávat. My s panem ministrem Šebestyánem si na to sedneme, uděláme společnou věc. Tak prosím, pojďte nám k tomu pultíku říct, že tohleto už se opakovat nebude, že tohle zařídíte jako vláda jako celek, a neodkazujte se, že ta inspekce není pod vámi. Máte pravdu, samozřejmě je to pod panem ministrem Šebestyánem, ale tohle upřímně zase veřejnost nezajímá. Veřejnost chce, aby to fungovalo jako celek. Takže já bych tady ocenil, kdybyste teď přišel a domluvili se s kolegou z vlády Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak, děkuji. Ptám se, zda se někdo další hlásí do rozpravy. Pan ministr.

 

Ministr zdravotnictví ČR Adam Vojtěch: Děkuji za slovo. Ano, tak já jsem řekl, že to je odpovědnost vlády a že samozřejmě je to několik orgánů, které jsou za to odpovědné. A my jsme už poptali Ministerstvo zemědělství a teď vlastně jsem se ptal i paní hlavní hygieničky on-line, abych tedy získal aktuální informace. Takže za nás už skutečně ta žádost na Ministerstvo zemědělství šla, o kooperaci, co je třeba změnit, jak třeba upravit nějaké prováděcí dokumenty v kontextu té celé situace. Nyní čekáme tedy na reakci ze strany Ministerstva zemědělství a budeme to s nimi řešit. Takže já tady určitě se jakkoliv nezbavuji alibisticky odpovědnosti, jenom říkám, že každý máme své odpovědnosti dané ze zákona. SZPI kontrolu potravin, stahování šarží nebezpečných a tak dále, takže tady si myslím, že je to jasné. A teď to potřebujeme akorát ještě lépe propojit z hlediska přenosu informací, a v tomto tedy jsme oslovili kolegy z Ministerstva zemědělství a budeme na tom pracovat.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak, nyní se hlásí paní poslankyně do rozpravy.

 

Poslankyně Eva Šrámková: Já děkuji za všechna ta slova o spolupráci. Doufám, že opravdu budou naplněna, tu spolupráci navážeme a opravdu ta dvě ministerstva si konečně sednou k jednomu stolu a tento průšvih vyřeší. A děkuji pánům kolegům z koalice a z výboru, že také něco řekli tady k tomu. Já nechci vyvolávat paniku, ale je opravdu třeba to řešit a vyzdvihovat, protože pokud to nebude někdo vyzdvihovat, tak co se změní? Kdybych to nevyzdvihla, tak se to ministerstvo (o tom?) ani nebaví. Takže já jsem opravdu ráda, že jsem tady a že tady stojím a ta spolupráce je opravdu potřeba.

A co se týče kompetence Ministerstva zdravotnictví a toho, co může a nemůže, tak Ministerstvo zdravotnictví a Státní zdravotní ústav a hygienická služba přece můžou udělat nějaké retrospektivní šetření. Ve Španělsku to udělali a měli víc jak 40, ve Francii testovali a měli i nějaké případy toho, že si mysleli, že to možná může způsobovat i větší potíže, než jenom průjem a bolesti břicha.

Takže opravdu jde o velký problém a já jsem ráda, že ho tady řešíme. A na ministerstva, na pana ministra Šebestyána mám také interpelaci děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Někdo další, kdo by se hlásil do rozpravy? Nikoho takového nevidím, rozpravu končím. A táži se nyní paní poslankyně Evy Šrámkové, jaké navrhuje usnesení Poslanecké sněmovny k této odpovědi, nebo jestli je to bez návrhu na usnesení, případně souhlasné usnesení, nebo nesouhlasné usnesení?

 

Poslankyně Eva Šrámková: Dobře. Navrhuji usnesení takové, které se – musím to přesně asi přečíst?

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Pouze nesouhlas můžete navrhnout, paní poslankyně. Není doprovodné usnesení. Souhlas, nesouhlas, případně bez návrhu na usnesení – můžeme uzavřít tu interpelaci.

 

Poslankyně Eva Šrámková: Nemůže navrhnout usnesení tedy?

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Můžete navrhnout souhlasné usnesení, že souhlasíte s odpovědí pana ministra, nebo nesouhlasné usnesení, že nesouhlasíte s odpovědí pana ministra, nebo bez návrhu.

 

Poslankyně Eva Šrámková: Bez návrhu.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Dobře, tak tím pádem končíme tuto interpelaci.

Budeme pokračovat interpelací na ministra životního prostředí Igora Červeného, který odpověděl na interpelaci poslance Karla Haase ve věci potřebné změny vyhlášky č. 169/2023 Sb., snížení omezující hranice výkonu energetického zdroje z 20 megawatt na 5 megawatt s cílem větší možnosti pro městské teplárny využívat energetickou hodnotu paliv z odpadů vyhovujících evropským technickým normám. Interpelace se spolu s odpovědí předkládá jako sněmovní tisk 148. Projednávání této odpovědi bylo přerušeno dne 23. dubna 2026 do přítomnosti ministra životního prostředí. Ale jestli se pozorně dívám, tak ministr životního prostředí není přítomen, čili trvají důvody pro nemožnost tu věc projednat a budeme muset přistoupit k interpelaci další.

Další interpelací je odpověď ministra dopravy Ivana Bednárika na interpelaci poslance Mariana Jurečky ve věci zavedení povinnosti znalosti českého jazyka. Interpelace se spolu s odpovědí předkládá jako sněmovní tisk číslo 155. Projednávání této odpovědi bylo přerušeno dne 23. dubna 2026 do přítomnosti ministra dopravy. Protože nevidím ani ministra dopravy, není přítomen, čili podmínka nadále trvá, o interpelaci nebudeme jednat.

Další interpelaci otevřu a tady se budeme bavit o odpovědi pana ministra zemědělství Martina Šebestyána na interpelaci poslankyně Evy Šrámkové ve věci kontaminace kojenecké výživy toxinem cereulid – role SZPI jako národního kontaktního místa RASFF a selhání systému ochrany spotřebitelů. Interpelace se spolu s odpovědí předkládá jako sněmovní tisk číslo 166. Projednání této odpovědi bylo přerušeno dne 23. dubna 2026 do přítomnosti pana ministra zemědělství. Ani pana ministra zemědělství nevidím a tudíž nebudeme o interpelaci jednat.

Přistoupíme tedy k další. Ministr životního prostředí a mládeže a tělovýchovy Robert Plaga odpověděl na interpelaci poslance Václava Pláteníka ve věci dostupnosti bezbariérového vzdělávání a systémového odstraňování bariér v českém školství. Interpelace se spoluodpovědí předkládá jako sněmovní tisk 170. Tady jde o novou interpelaci, proto zahajuji rozpravu a ptám se pana poslance, zda si přeje vystoupit. Pan poslanec Pláteník. Je tady pan poslanec Pláteník? Nevidím ho. Není, čili interpelace propadá z důvodu nepřítomnosti interpelujícího poslance a přejdeme na interpelaci další.

Předseda vlády Andrej Babiš odpověděl na interpelaci Jana Lipavského ve věci strategické komunikace státu a důvodů jejího zrušení vládou vedenou Andrejem Babišem k 1. 1. 2026. Interpelace se spolu s odpovědí předkládá jako sněmovní tisk 176. Zahajuji rozpravu a ptám se pana poslance, zda si přeje vystoupit? Pana poslance Lipavského nevidím, čili interpelace propadá.

Přejdeme k další interpelaci. Ministr vnitra Lubomír Metnar odpovědět na interpelaci Ireny Ferčíkové Konečné ve věci financování právního poradenství pro žadatele o mezinárodní ochranu. Interpelace se spolu s odpovědí předkládá jako sněmovní tisk 177. Zahajuji rozpravu a ptám se paní poslankyně Ferčíkové Konečné, zda si přeje vystoupit? (Poslankyně Svárovská prosí o minutku strpení, poslankyně Ferčíková Konečná už běží po chodbě.) Tak jestli je někde v přísálí, tak budeme velkorysí a pár sekund posečkáme, jinak interpelace propadne. (Poslankyně Ferčíková Konečná vbíhá do sálu.) Tak, to jste vy. (Ano.) Výborně. (Smích v sále.)

Paní poslankyně, vydechněte, já vám přečtu, k čemu vystoupíte, abyste věděla. Projednáváme interpelaci, kdy pan ministr vnitra Lubomír Metnar odpověděl na vaši interpelaci ve věci financování právního poradenství pro žadatele o mezinárodní ochranu. Interpelace spolu s odpovědí byla předložena jako sněmovní tisk 177. Zahajuji rozpravu a ptám se, zda si přejete vystoupit k této věci? Máte slovo.

 

Poslankyně Irena Ferčíková Konečná: Děkuju. Vzhledem k tomu, že pan ministr zde není a já opravdu toužím po tom s ním hovořit o předmětu mé interpelace, tak navrhuju tuhletu interpelaci přerušit do přítomnosti ministra.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Ano, čili dáváte procedurální návrh, o kterém budeme bezprostředně hlasovat.

 

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro návrh na to, abychom interpelaci přerušili do přítomnosti ministra? (Pro poslankyni Ferčíkovou Konečnou:) Můžete hlasovat i tady z toho, když se přihlásíte. Kdo je proti? (Do sálu teprve vbíhají poslanci.)

Hlasování číslo 103, bylo přihlášeno 87 poslanců, pro hlasovalo 32, proti 3, zdrželo se 52. Čili přerušení nebylo schváleno.

 

V tomhle případě tedy musíme pokračovat v rozpravě, jestli nikdo nezpochybní hlasování. Ano, vidím tady pana poslance Hladíka.

 

Poslanec Petr Hladík: Zpochybňuji hlasování, chtěl jsem hlasovat proti, na sjetině mám pro. Požaduji nové hlasování. A chtěl bych vyzvat koalici, aby se zamyslela nad tím, co se tady stalo. Tohle se fakt stávat nesmí. To je poprvé. (Bušení do lavic. Opoziční lavice zejí prázdnotou, zatímco koaliční lavice jsou plné.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Zaprvé eviduji váš zájem o odhlášení. Čili vás všechny odhlásím. Zagonguju, aby mohli dorazit i kolegové z předsálí.

Jako první budeme hlasovat návrh pana poslance Hladíka, poté kdyby bylo hlasování zpochybněno, tak budeme hlasovat opětovně o přerušení interpelace. (Reakce v sále.)

Tak počkáme až se počet poslanců ustálí, zatím nejsme usnášeníschopní, tudíž bychom nemohli hlasovat. V tuhle chvíli máme minimální počet poslanců, který je potřebný k tomu, abychom mohli hlasovat.

 

Pan poslanec Hladík zpochybnil hlasování. Já tedy nechám hlasovat o námitce.

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro? Ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 104, bylo přihlášeno 73 poslanců, pro hlasovalo 66, proti 4. Námitka byla přijata.

 

Nyní budeme hlasovat znovu o návrhu paní poslankyně Ferčíkové Konečné na přerušení interpelace do doby přítomnosti interpelovaného pana ministra, tedy pana ministra Metnara.

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro takový návrh? Ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 105, bylo přihlášeno 74 poslanců, pro hlasovalo 59, proti 0. Tuto interpelaci přerušujeme do doby přítomnosti pana ministra Metnara.

Tak přistoupíme k další interpelaci. Ministr vnitra Lubomír Metnar odpověděl na interpelaci poslankyně Ireny Ferčíkové Konečné ve věci Zrušení krizového informačního týmu KRIT Ministerstva vnitra České republiky. Interpelace se spolu s odpovědí předkládá jako sněmovní tisk 178. Zahajuji rozpravu a ptám se paní poslankyně, zda si přeje vystoupit.

 

Poslankyně Irena Ferčíková Konečná: Děkuju, pane místopředsedo. Já zrovna tak jako u předchozí interpelace bych chtěla požádat o přerušení do přítomnosti ministra na interpelaci protože bych moc ráda s panem ministrem hovořila přímo osobně a chtěla bych poprosit kolegyně i kolegy abyste tohleto akceptovali a odhlasovali pro. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Ano eviduji váš procedurální návrh na přerušení do doby přítomnosti pana ministra.

 

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro takový návrh, ať stiskne tlačítka zdvihne ruku. Kdo je proti?

V hlasování číslo 106 bylo přihlášeno 76 poslanců, pro hlasovalo 63, proti 2. Návrh byl přijat a přerušujeme i tuto interpelaci.

 

Poslankyně Irena Ferčíková Konečná: Děkuju mockrát. A kdybyste měli zájem, teď probíhá seminář v Konírně o platformové práci a já vás srdečně zvu. Je to velmi zajímavé.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak paní poslankyně, jenom poprosím, není to úplně místo pro to oznamovat jakékoliv, byť třeba zajímavé události. A přejdeme k další interpelaci, což ministr spravedlnosti Jeroným Tejc odpověděl na interpelaci poslankyně Kateřiny Stojanové ve věci přípravy právní úpravy regulace subjektů se zahraničním financováním. Interpelace se spolu s odpovědí předkládá jako sněmovní tisk 183. Zahajuji rozpravu a ptám se paní poslankyně, zda si přeje vystoupit. Ale vzhledem k tomu, že si pamatuju z omluv, že paní poslankyně Stojanová je omluvena tuším že na celý den, takže interpelace propadá, není přítomna.

Další interpelaci otevřeme; ministr spravedlnosti Jeroným Tejc odpověděl na interpelaci poslance Petra Hladíka ve věci plánu legislativních prací vlády. Interpelace se spolu s odpovědí předkládá jako sněmovní tisk 184. Já zahajuji rozpravu a ptám se pana poslance, zda si přeje vystoupit. Je tomu tak, takže mu předávám slovo.

 

Poslanec Petr Hladík: Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, já jsem se pana ministra ptal na to, že on totiž při schvalování legislativních prací vlády uvedl, že má interní dokument, že si vzali vlastně vaše programové prohlášení a na základě toho udělali ten legislativní plán vlády. Vzhledem k tomu, že v tom vládním programovém prohlášení jsou věci již hotové, nerealizovatelné, v rozporu s právem Evropské unie, politické prohlášení, pak tam jsou nějaké věci, které by se měnily ve vyhláškách a nařízeních a pak v legislativě, tak by mě ten interní dokument zajímal. A pan ministr mně ho odmítl dát. Já si myslím, že to je v rozporu s legislativou, a proto bych chtěl tu debatu tady vést na místě s panem ministrem. Z toho důvodu navrhuji přerušení do doby přítomnosti pana ministra. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak ano, eviduji váš návrh na přerušení.

 

Zahájím hlasování a ptám se kdo je pro takový procedurální návrh? Ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?

V hlasování číslo 107 bylo přihlášeno 79 poslanců, pro hlasovalo 54, proti nikdo. Návrh byl přijat a interpelaci přerušujeme.

 

Otevřeme další interpelaci. Předseda vlády Andrej Babiš odpověděl na interpelaci paní poslankyně Gabriely Svárovské ve věci zajištění financí a nástrojů ke zmírnění dopadu zvyšování cen energií a paliv z fosilních zdrojů na nejzranitelnější domácnosti. Interpelace se spolu s odpovědí předkládá jako sněmovní tisk 191. Já zahajuji rozpravu a ptám se paní poslankyně, zda si přeje vystoupit.

 

Poslankyně Gabriela Svárovská: Ano, děkuji. Můj dotaz na pana premiéra se týkal podpory lidí postižených dopravní a energetickou chudobou. Přestože plánem vlády byl odklad nebo případně zrušení zavedení systému ETS 2 v České republice, viděli jsme, že energetická krize a skokové zvýšení cen energií z fosilních paliv přišlo i tak, protože to je sama podstata využívání fosilních paliv, že vytvářejí závislost, nepředvídatelnost a k tomu jsou nějaké nástroje k dispozici, které Česká republika může použít, aby lidem kompenzovala ty nárůsty. A já bych chtěla vědět, co se s těmi nástroji aktuálně děje, co se bude dít se Sociálním klimatickým fondem, který je, se sociálním klimatickým plánem, který je připraven. Některé země Evropské unie už prostředky ze Sociálního klimatického fondu používají na celou řadu důležitých kompenzačních opatření, jako je poptávková doprava, jako je zateplování a podobné další kroky, sociální leasing na elektromobily, jsou to velmi zajímavé možnosti, které tyto prostředky poskytují a je škoda, že občané a občanky České republiky tyto možnosti nemají.

Proto bych chtěla požádat o přerušení tohoto bodu do přítomnosti pana premiéra, protože si myslím, že to je naprosto klíčová otázka pro obyvatelstvo České republiky.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Ano, eviduji váš návrh na přerušení do doby přítomnosti pana premiéra.

 

Já zahájím hlasování a ptám se kdo je pro takový návrh? Ať stisk ne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?

V hlasování číslo 108 bylo přihlášeno 81 poslanců, pro hlasovalo 64, proti 2. Návrh byl přijat a přerušujeme tuto interpelaci do doby přítomnosti pana premiéra.

 

Děkuju, paní poslankyně. Otevírám další interpelaci. Ministr zdravotnictví Adam Vojtěch odpověděl na interpelaci poslance Karla Haase ve věci plateb z veřejného zdravotního pojištění dceřiným společnostem, poskytovatelům zdravotních služeb ze skupiny Hartenberg Holding a ve věci případných plánovaných budoucích změn v pravidlech distribuce plateb z veřejného zdravotního pojištění věcně souvisejících s asistovanou reprodukcí.

Interpelace se spolu s odpovědí předkládá jako sněmovní tisk 194. Já zahajuji rozpravu a ptám se, zda chce pan poslanec Haas vystoupit. Ale pana poslance Haase v sále nevidím. Jestli nemíří ani z předsálí, tak musím konstatovat jeho nepřítomnost a interpelace propadá.

Přejdeme k další interpelaci. Ministr životního prostředí Igor Červený odpověděl na interpelaci pana poslance Martina Šmídy ve věci personálního rozkladu, klientelismu a nehospodárného nakládání s prostředky na Ministerstvu životního prostředí. Interpelace se spolu s odpovědí předkládá jako sněmovní tisk 195. Já zahajuji rozpravu a ptám se pana poslance, zda si přeje vystoupit. Ano, tak pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Martin Šmída: Děkuji, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážený pane ministře, děkuji za vaši odpověď na mou interpelaci, ale musím říct, že ji považuji za krajně neuspokojivou. Moje interpelace se týkala velmi vážných pochybností o fungování Ministerstva životního prostředí, o personální destabilizaci rezortu, nehospodárném nakládání s veřejnými prostředky a i o možném klientelismu. Bohužel místo konkrétníchpovědí jsem dostal převážně obecná ujištění, že je vše v pořádku.

Pane ministře, vy potvrzujete, že v rámci reorganizace bylo zrušeno 39 pracovních míst. Současně ale tvrdíte, že nedošlo k oslabení ani zániku žádných agend. Jenomže k tomu nepředkládáte vůbec žádný konkrétní podklad. Nepředkládáte analýzu dopadů, nepředkládáte vyhodnocení rizik a nepředkládáte ani seznam dotčených odborných činností. A co je nejzávažnější, vy sám přiznáváte, že ministerstvu není známa existence jakékoliv takové analýzy.

Jinými slovy, desítky lidí byly propuštěny, odborné ústavy a útvary byly rušeny nebo slučovány. Ale nikdo předem nevyhodnotil, co to udělá s fungováním tohoto rezortu. To přece není odpovědné řízení ministra. Současně potvrzujete vznik nového samostatného oddělení klimatické politiky a Green Dealu přímo pod ministrem. A právě tady vzniká zásadní rozpor.

Na jedné straně se škrtají odborné pozice s odůvodněním, že stát musí šetřit, a na druhé straně vzniká nový útvar v přímé podřízenosti politického vedení ministerstva, ale z vaší odpovědi jsme se nedozvěděli, kolik nových míst vzniklo, kolik budou stát, proč bylo nutné zakládat nový útvar v době škrtů vámi deklarovaných a ani proč tuto agendu nemohly vykonávat stávající struktury ministerstva. Stejně nedostatečná je i vaše odpověď ke konzultační smlouvě za 750 000 korun. V době, kdy ministerstvo propouští zaměstnance kvůli údajným úsporám si vedení objedná externí poradenství na – cituji: „zvyšování prestiže zaměstnavatele“. To samo o sobě působí zcela absurdně.

My místo konkrétního vysvětlení od vás slyšíme jen obecnou formulaci, že vše proběhlo podle zákona. Jenomže veřejnost oprávněně zajímá, proč byla vybrána právě tato firma, jaké má zkušenosti s takovou činností, jak probíhal výběr takové firmy a zda skutečně nehrály roli osobní vazby. A ani na to jste jasně neodpověděl.

A konečně třetí část mé interpelace – případ pana Samuela Kocandy. Vy tvrdíte, že nešlo o vedoucí pozici, ale o pouze dočasné provozní řešení. Jenomže podstata tohoto problému není v názvu té funkce. Problém je v tom, že syn vysoce postaveného úředníka získal místo v organizaci spadající pod váš rezort a následně se vysvětlení celé situace měnila podle toho, co se objevilo v médiích. (Vystupující se obrací na předsedajícího pro zjednání klidu.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Pane poslanče, já vám rozumím, poprosím ten hlouček v levé části sálu, aby se pokud možno rozpustil nebo utišil a my jsme mohli pokračovat v projednávání interpelací.

 

Poslanec Martin Šmída: Děkuji, ideálně rozpustil. Dokonce sám připouštíte, že vedení organizace muselo být dodatečně upozorněno, jak správně komunikovat pracovní zařazení zaměstnanců. To opravdu nevzbuzuje důvěru a hlavně to nevzbuzuje důvěru v transparentnost těchto personálních procesů. Takže, pane ministře, celá vaše odpověď stojí především na tom, že máme uvěřit, že je všechno v pořádku, ale bez dat, bez analýz a bez transparentních podkladů žádné takové ujištění nestačí a právě proto s vaší odpovědí nemohu být spokojen a jelikož pan ministr není přítomen, navrhuji přerušení tohoto bodu do přítomnosti ministra. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Ano, děkuji, zaznamenal jsem váš procedurální návrh na přerušení do doby přítomnosti pana ministra Červeného.

Já zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro takový návrh? Ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 109, bylo přihlášeno 83 poslanců, pro hlasovalo 23, proti 36, čili interpelace přerušena nebyla.

Ptám se tedy, zda budeme pokračovat v rozpravě? Ptám se, zda se někdo další do rozpravy hlásí? Nikdo se do rozpravy nehlásí. Rozpravu tedy končím a ptám se pana poslance Šmídy, jaké navrhuje usnesení Poslanecké sněmovny k této odpovědi?

Hlásí se paní poslankyně Richterová s nějakým procedurálním návrhem, protože rozpravu jsem ukončil nebo k hlasování nebo k čemu?

 

Poslankyně Olga Richterová: Já bych chtěla jenom okomentovat tady klasickým, čeho jsme byli svědky, že normální tady je prostě odročit, normální je tuto proceduru udělat tak, jak jsme tady zvyklí. A zrovna u interpelace pana poslance Šmídy jste se rozhodli, že to zamítnete. Mně to přijde opravdu nestandardní, chtěla jsem na to upozornit. Byli jsme svědkem toho, že vám opravdu vadí, když někdo upozorňuje právě na věci kolem pana ministra Červeného.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak dobrá. Pan poslanec navrhuje nějaké usnesení nebo to uzavřeme bez usnesení? Tak musíte na mikrofon, prosím.

 

Poslanec Martin Šmída: Ale mě to taky trápí, že jste neumožnili přerušení do přítomnosti ministra a navrhuji usnesení nesouhlasné. (Předsedající: Ano.) Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Budeme hlasovat o nesouhlasném usnesení k odpovědi pana ministra.

Já zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro takový návrh? Ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 110, bylo přihlášeno 85 poslanců, pro hlasovalo 22, proti 45. Návrh nebyl přijat.

A já tedy končím projednávání této interpelace.

Otevírám další interpelaci. Ministr práce a sociální věci Aleš Juchelka odpověděl na interpelaci poslankyně Jany Patkové ve věci kritického stavu a chaotického spuštění jednotného měsíčního hlášení zaměstnavatele v gesci Ministerstva práce a sociálních věcí. Interpelace se spolu s odpovědí předkládá jako sněmovní tisk 203.

Zahajuji rozpravu a ptám se poslankyně, zda si přeje vystoupit. Paní poslankyně, prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Jana Patková: Krásný dobrý den, vážené kolegyně a vážení kolegové, krásný dobrý den i vám, pane ministře, jsem ráda, že jsme se tady u toho mohli takhle sejít. A já jsem se vás dotazovala ve své interpelaci na jednotné měsíční hlášení zaměstnavatele. Trochu mě mrzelo, že hned v první větě mně odpovídáte a troufnu si citovat: „záměr projektu jednotného měsíčního hlášení zaměstnavatele schválila vláda Petra Fialy, které jste jako Piráti byli součástí.“ Mě to trochu mrzí, že začínáme interpelace takovýmhle odváděním pozornosti a přitom čtení tohoto zákona bylo nebo první čtení bylo v dubnu 2025, a to už my Piráti jsme nebyli součástí vlády. V každém nevím, jestli to z toho vyznělo nějak jinak, ale my proti tomu záměru jednotného měsíčního hlášení nic nemáme, je to určitě tah dobrým směrem. Dále úplně se mně nepozdává, jak jste popsal, že poskytovatelé účetních softwarů dle uvedených citací kladně hodnotí zavedení tohoto systému. Já souhlasím zase, že ten systém má být, určitě to bude pro budoucnost dobrá věc, ale důležité je trochu to, že se opomíjejí ti lidé, kteří s tím hlášením každý den pracují, že vlastně vy jste hodně hodnotil ten globál, ale já mám problém s tím, co se vlastně děje těm konkrétním lidem, těm účetním, těm daňovým poradcům, těm, kteří s tímhletím hlášením přichází každý den do styku a bojují. A já jsem si z praxe a z těch, co se na mě obrátili, vypíchla takové tři nejvážnější a nejkritičtější problémy.

Úspěšné podání. Oni vlastně podají to jednotné měsíční hlášení, ten software jim řekne, že to je všechno v pořádku a že se to tváří bez vad. Ale stává se to a bohužel v hodně případech, že po několika dnech je kontaktuje úřad, že tam vlastně chyby jsou. Ty účetní se tímhletím dostávají do mystifikace. Zpětná vazba je velice dlouhá a dopředu není vlastně známá, kdy jim vůbec přijde. Tohleto je prostě problém a těm lidem to strašně ztěžuje jejich práci. Chyby jim chodí v angličtině. I přesto, že účetní softwary jsou v češtině, tak jsem to viděla na vlastní oči. Některé chyby přijdou v češtině, jiné v angličtině a některé jsou půl napůl.

A další problém, který je velice vážný, že neexistuje formulář pro kontrolu. Hlášení je tedy odesílání naslepo, protože je v XLS, takže jakoby v datových zdrojích a oni by potřebovali mít pédéefko. Něco, na čem si to prostě zkontrolují, jak to vypadá, než to vlastně odešlou naslepo, aby si to mohli prohlédnout.

Dále jste ve své odpovědi na moje dotazy zmínil Call centrum. Já jsem si otevřela stránky mpsv.cz, a potom jsem zkoušela i jmhz.cz, takové dvě základní, kde bych právě tohleto Call centrum a číslo na něj, odkaz na podporu, která by těmhletěm účetním měla být dána, hledala a bohužel ani na jedněch z těchto stránek to číslo není uvedené.

Tohle je takový drobný detail, který by vlastně jim taky strašně pomohl. Nic to nestojí, jenom se tam prostě to číslo napíše. Myslím si, že na tomhletom se shodneme, že to je úplná maličkost, kterou pro ty lidi můžeme udělat.

Potom jsem pogooglila a našla jsem to tedy na OSSZ. Účetní si často stěžují, že se tam nedá dovolat. Byla jsem zvědavá a řekla jsem si, že to ověřím. Musím vám říct, vážené paní poslankyně a vážení páni poslanci, že to byl skutečný zážitek. Čekala jsem na přepojení na operátora 11 minut a potom byl hovor automaticky ukončen. Mezitím to nabízí velice nepříjemně různé služby, které absolutně s jednotným měsíčním hlášením zaměstnavatele nesouvisí. Takže vám to opakuje neustále různé nabídky, které nechcete, nedá se to vypnout a po 11 minutách to vypne vám.

Otázkou je, jestli tam tedy volá tolik lidí, anebo jestli je tedy vlastně to call centrum nefunkční. Je to fake nebo to tedy funguje a opravdu je to přetížené nebo je to podpersonalizované? Tohle by mě zajímalo, protože zase jednoduchá věc. Myslím si, že se to dá vyřešit.

Závěrem znovu právě k těm účetním. Původně to mělo být spuštěno 1. ledna. Termín se odsunul. To je samozřejmě pochopitelné. Zavádí se nějaký nový systém, ten odsun je prostě pochopitelný. Ale dát ho zrovna na 1. dubna, to je velice nešťastný termín. Mně trošku připadá, že se to občas právě žádným způsobem neprobírá s těmi zainteresovanými osobami.

V tomhle datu totiž oni odevzdávají evidenční listy, uzavírají loňský rok, podávají přiznání k DPH, k dani z příjmů, uzavírají kvartál. Dělají mzdy, protože je začátek nového měsíce a do toho všeho jim naskočí agenda jednotného měsíčního hlášení zaměstnavatele. Nová agenda, která má samozřejmě obrovské mouchy na začátku a ještě ke všemu se musejí dohlašovat zpětně tři měsíce tohoto roku. Takže oni ještě musejí vlastně nahlásit leden, únor, březen. Nejhorší na tom je, že spousta firem teďko má externí účetní, takže ta účetní má pod sebou spousty dalších firem, takže se jí tímhle ta problematika ještě násobí.

Abych to uzavřela trošku odlehčeněji, řeknu takovou anekdotu. Když to bylo spuštěné na 1. dubna, což je apríl, tenhleten systém má trošku i divný morbidní humor, protože dokáže byrokraticky vraždit osoby. To vzniká tak, že pokud zaměstnanec přestal u zaměstnavatele pracovat a účetní to zadala do systému, někdy to vyhodnotí takovou chybu, že zaměstnance automaticky usmrtí. Naštěstí je to jenom byrokratické, takže je to takový trošku aprílek. Určitě to nebylo míněné nijak zle a doufám, že dojde ke všem nápravám. Děkuju mockrát.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Pardon, paní poslankyně já jsem teď něco řešil. Navrhla jste... Nic jste nenavrhla, dobrá. Bude reagovat v rozpravě pan ministr práce a sociálních věcí. Omlouvám se, neslyšel jsem totiž vaši poslední větu. Pane ministře, prosím, máte slovo.

 

Ministr práce a sociálních věcí ČR Aleš Juchelka: Mockrát děkuji, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, děkuji tedy za tuto interpelaci, protože ta interpelace byla psána – jsme už mnohem dále – před několika týdny, kdy jsme na všechno odpověděli, bych řekl, velmi podrobně. Tak řeknu, jaký je v tuto chvíli aktuální stav a potom se dostanu k odpovědím na vaše dotazy a výtky.

My v tuto chvíli, k dnešnímu dni, máme přihlášeno už 99 procent všech zaměstnanců v této databázi. Ten projekt je skutečně od minulé vlády zděděný se všemi věcmi, o kterých jste tady hovořila, i s tím posunem data z 1. 1. na 1. 4. S tím už nová vláda nic dělat nemohla, protože to bylo skutečně jenom tři měsíce i z hlediska legislativy.

Ale když jsem nastoupil na ministerstvo, udělal jsem zásadní kroky k tomu, abychom skutečně kontrolovali – mám každý den přesné informace a tabulku – jakým způsobem je tady tento systém propustný a jaké má chyby. Takže v tuto chvíli, ke včerejšímu dni, je to 99 procent všech zaměstnanců, kteří už tam jsou nahlášeni. Je to 6 790 000 aktivních zaměstnaneckých vztahů, které se neustále mění. Ten systém skutečně propustný je.

Co se týká měsíčních hlášení jako takových, tak jsme už na 86 procentech, tam se nacházíme. To znamená 322 259 podaných hlášení z celkových 375 000. To znamená, že jenom za poslední den to bylo například, za včerejšek, 3 940. Ale v tom hlavním peaku jsme například v průběhu posledních tří dubnových dnů měli přihlášeno 1,5 milionu zaměstnanců. To znamená, že ten systém je stabilní a v tuto chvíli můžeme říct, že je odzkoušený.

Jenom pořád každý den, samozřejmě, když komunikujeme s těmi lidmi, tak ty porodní bolesti, které, znovu říkám, jsme zdědili po té minulé vládě, pořád to dáváme dohromady na denní bázi. Ale je to normální. Stalo by se to komukoli, kdo by vládl, protože u takovýchto velkých systémů to prostě takto je.

Co se týká neexistujícího formuláře ohledně PDF, tak ten skutečně neexistuje. Ono by to bylo velmi komplikované a extrémně složité. Ale funkce nebyla ani v těch původních formulářích, které byly před jednotným měsíčním hlášením zaměstnavatelů u České správy sociálního zabezpečení. Nicméně u měsíčního hlášení umožňuje do portálu nahrát XML vygenerované systémem zaměstnavatele a na portálu si ho zkontrolovat a potom ho samozřejmě i případně doplnit.

Co se týče call centra. My jsme jenom za poslední týden odbavili 41 000 různých požadavků. Já jsem na každé tiskové konferenci, kde jsem opravdu odpustil do konce srpna všechny sankce a všechny pokuty pro účetní, protože ten systém se skutečně v tuto chvíli zaběhává, tak jsem je prosil, ať se to vyřizuje nejlépe mailem, protože každý požadavek je individuální a samozřejmě ti lidé, kteří na to odpovídají... Bohužel je toho tolik, že tam nebude moci být odbaven během jedné minuty – když vy tady tak vtipně říkáte, že čekáte 11 minut a tak dále – každý, kdo se tam dotelefonuje. To není v tuto chvíli v těch silách, proto prosíme všechny, aby to šlo mailem, protože jim dokážeme individuálně odpovědět na jejich problém, když se do toho systému podíváme. Přes telefon to skutečně takto možné není. Tam to je trošičku, bych řekl, povrchnější.

Co se týká potom dalších dat, tak jenom tady uvedu, že ten cíl, to znamená, ty technické problémy, které tady byly, tak jsou skutečně každý den odstraňovány aktuálně a kompletně. V tuto chvíli je odbaveno přes 62 procent všech zaměstnavatelů z hlediska zpětných kontrol, o kterých jste tady hovořila. To znamená, že přijde jednotné měsíční hlášení zaměstnavatelů, přijde to hlášení na toho zaměstnance. Potom se to kontroluje a zpětná vazba už je v tuto chvíli u 62 procent.

Takže já sám za sebe říkám, že JMHZ jako systém v tuto chvíli, ze kterého bude čerpat data Český statistický úřad a další, samozřejmě orgány ministerstva, klidně i podnikatelé, tak skutečně propustný je. Je to robustní systém. Tak, jak ho nastavil můj předchůdce, funguje. Můžeme říct, že jsme kontinuálně do toho přešli i tak, že... Každý systém bude mít – i superdávka a tak dále – jednotlivé porodní bolesti.

Myslím si, že můj předchůdce udělal celou řadu věcí, které například z hlediska testování, z hlediska firem, které do toho testování byly dány, že celé to oddělení, jakým způsobem fungovalo, tak to JMHZ prostě odzkoušelo. Ale bohužel – tady se fakt omlouvám všem účetním – nebylo možné asi vychytat všechny věci se všemi i, bych řekl, menšími účetními firmami, menšími účetními softwary. Proto se tam dával i ten ePortál na České správě sociálního zabezpečení, aby to bylo, bych řekl, komfortnější třeba i pro malé zaměstnavatele, malé účetní.

Ale upřímně řečeno – já samozřejmě všem ještě jednou moc děkuji – ten robustní systém vyžaduje i jakousi odbornost při zadávání těch věcí.

A rozumím, že na začátku tam byly komplikace, proto já jsem hned, když jsem nastoupil, zadal, aby se začaly dělat webináře, které jsou velmi hojně navštěvované a velmi úspěšné, aby se natáčela videa, aby se dělala opravdu jakoby podrobnější metodika u jednotného měsíčního hlášení zaměstnavatelů, ale za tím systémem jako takovým, tak tam si myslím, že si stojí všichni ti zaměstnanci Ministerstva práce a sociálních věcí, a to, co já slýchávám od větších zaměstnavatelů, tak skutečně propustný je, všechny softwarové firmy, které vlastně napasovaly přechod na to jednotné měsíční hlášení zaměstnavatelů ze svých účetních programů, tak zafungovaly, jako, já nevím, SAP, Pohoda, OKsystem. Byl tam, tuším, že i ČEZ a větší společnosti tady tohoto typu, byly v tom pilotním programu, který také byl tady tímto odpilotován. Takže já možná poprosím o doplnění svého předchůdce, pokud tady je, pana kolegy – je tady – pan exministr Jurečka, který byl také u toho počátku, a my to vlastně kontinuálně v tuto chvíli dojíždíme, ale za mě ten systém je funkční. Opravdu se omlouvám všem za porodní bolesti, které tyto velké systémy mají, a myslím si, že už jsme... v cílové pásce.

A ještě poslední věc, protože ta vize jakoby jde dál, a tato vláda má vizi jednotného inkasního místa, to znamená, že my budeme navazovat na jednotné inkasní místo právě i na základě dat jednotného měsíčního hlášení zaměstnavatelů. (Gestikuluje vlevo do ministerských lavic.) Tady byl pan kolega ministr zdravotnictví, se kterým se domlouváme, aby to jednotné inkasní místo, které do budoucna dokáže například předvyplnit daňové přiznání, tak aby do něj byly zakomponovány i všechny zdravotní pojišťovny – my už jsme měli několik schůzek, tady toto probíhá, za chvilku budeme mít i legislativu v Poslanecké sněmovně, tak aby ta digitalizace opravdu kontinuálně probíhala dále.

Takže zhruba takový je aktuální stav tady této věci a myslím si, že jsme už blízko a Český statistický úřad se velmi těší na data, která jim (?) vypadnou.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Do rozpravy se hlásí pan poslanec Jurečka a pak paní poslankyně. Prosím.

 

Poslanec Marian Jurečka: Děkuji moc. Já jsem poslouchal tuto interpelaci od jejího začátku a myslím si, že vlastně i částečně nepřímo míří na mě, a myslím si, že je důležité, abych já tady vystoupil a neseděl bokem a neposlouchal tu diskusi. Proto připomenu pár klíčových věcí, proč vlastně celá koncepce myšlenky jednotného měsíčního hlášení vznikla, proč jsme ji rozběhli, uvedli v život a kde vidíme i její budoucnost.

Na úvod taky se přidám k tomu, co říkal pan ministr Aleš Juchelka. I já velmi intenzivně vnímám, že ta situace není jednoduchá. Každý den komunikuju s účetními, kteří mi volají, píší, ať už je to ta velmi kritická zpětná vazba (nesrozumitelné), kteří říkají, že vlastně je to s nějakými, relativně drobnějšími porodními bolestmi zvládli a ten systém pro ně funguje. Nezlehčuju to a dopředu říkám: Děkuju za trpělivost, omlouvám se za ty porodní bolesti, ale prostě žádný tak velký systém se neobejde bez takovýchto situací, bohužel. Je to největší změna za 35 let, která se odehrála v oblasti dat mezi zaměstnavateli a státními institucemi, podotýkám.

Připomenu, jak byl ten systém roztříštěn a nelogický. Každý měsíc zaměstnavatelé odváděli pojistné za zaměstnance. Celá řada z nich, hlavně ti velcí, reportovali každý měsíc nebo kvartálně data Českému statistickému úřadu, na úřady práce, na finanční úřady. Pak se dělaly jednou za rok evidenční listy. Pak byla namátková datová šetření u středních a malých zaměstnavatelů. To znamená, byla tady roztříštěnost v tom, jakým způsobem různé státní instituce, v jakém rozdílném čase oslovují zaměstnavatele a chtějí po nich nějaké typy dat.

My jsme si řekli: Pojďme to sjednotit, pojďme to dostat z formulářů do jedné datové věty, aby v účetním systému firmy informace, které ta firma standardně má pro to, aby zpracovala mzdy, s nějakým upraveným rozšířením, (abychom?) datovou větou na datovém rozhraní dostali informace na Českou správu sociálního zabezpečení, a ta už rozdistribuuje data podle toho, jaký formát, jaká část dat je potřeba pro fungování staťáku, pro fungování Finanční správy, pro fungování jiných institucí.

Tak jenom říkám, co je za tou obrovskou změnou, jako ta vize toho, že to zjednodušení to opravdu doručí, toho, že stát a jeho instituce dostanou unikátní data, která nikdy stát neměl, mimo jiné třeba proto, aby mohl dělat adresnou sociální politiku, aby mohl dělat třeba dobrou i daňovou politiku, aby mohl dělat třeba i dobře cílené reformy, třeba v oblasti celoživotního vzdělávání. To všechno najednou stát nebude dělat naslepo, jako to dělal doposud, ale bude to dělat na základě opravdu dat – a bude moci dělat kvalitní datovou politiku. Tak to připomínám, co za tím je, plus jsme se dohodli a věřím, že to i za pana ministra Juchelky bude platit, že část těch dat dokážeme vrátit zaměstnavatelům, aby zaměstnavatel třeba viděl, jak je na tom on v odměňování, třeba ve svém kraji, v té profesi, na různých typech jednotlivých zaměstnanců v té firmě – to všechno je v té koncepci zabudováno. To znamená, ano, teď prožíváme tohle složité období několika měsíců, ale věřím tomu, že když si tady stoupneme za rok a řekneme si vyhodnocení, tak jednoznačně řekneme: Tento krok měl obrovský význam pro fungování české společnosti, českých firem, českého pracovního trhu a všech souvisejících věcí.

Řeknu další důležitou věc. Byla dohoda a věřím, že bude naplněna, pan ministr ji teď nepřímo potvrdil, že do dvou let k tomu přidáme i zdravotní pojišťovny. To znamená, to, co dneska bylo střeleno na několik, řekněme, větví, my teď skoro celé sjednocujeme do jedné datové věty, ale třeba zdravotní pojišťovny a odvody pojistného hlášení běží ještě samostatně. A účetní se mě ptají: Proč tedy už jste (nesrozumitelné) zdravotní pojišťovny? Tak já vysvětluju: Počítá se s tím, ale potřebovali jsme ty věci nějakým způsobem nakrokovat, do dvou let bychom toto měli mít.

My jsme zároveň – ale to už nevím, jestli pan ministr Juchelka s panem ministrem Tejcem budou držet dál – my jsme se dohodli ještě s paní ministryní Evou Decroix, že tento unikátní datový set využijeme k tomu, abychom pro firmy mohli výrazně zjednodušit otázku exekučních srážek. Když se bavím s účetními, tak mně říkají, jestli je něco dlouhodobě opravdu peklo, je (to) dělat měsíční exekuční srážky, protože každý měsíc máte u většiny zaměstnanců jinou výši výplaty a taky se vám mění počet exekucí a výši exekuční srážky. Takže každý měsíc u naprosté většiny z nich děláte unikátní výpočet. My jsme řekli: Toto bychom byli schopni díky těmto datům vzít do určité míry na bedra státu, který by byl schopen zase v oblasti softwarového řešení toto vlastně zcentralizovat, předpřipravit a naservírovat to zase přes datová rozhraní proto, abychom zaměstnavateli jsme výrazně ulehčili život. Je s tím spojena ale jedna nutná věc: Musí vzniknout registr exekucí pod státem. My jsme několikrát měli dohodu – znovu říkám, nevím, jestli platí ještě dnes – že registr exekucí vybuduje MPSV zhruba během těch dvou let. Kdyby se toto podařilo, tak potom v ten okamžik uděláme obrovský posun opravdu ještě v dalším ulehčení práce plus vlastně už nebude jednotné inkasní místo, jak jsme o něm básnili před patnácti, sedmnácti lety v té přepážkové podobě, ale jednotné inkasní místo v digitální podobě. A to je ten moderní, efektivní stát, tedy opravdu to umí zjednodušit, jak klientům, tak sám sobě, a na základě toho udělat ještě třeba adresná, opravdu kvalitní rozhodnutí. Tak tolik připomínám tady tuto část.

Potom na kolegyni poslankyně zareaguju. Já rozumím výtkám, že někdo řekne: Proč je to teď, 1. 4. 2026? Ale jenom připomenu zase: Vy jste říkala, paní kolegyně, že ti účetní dělají dépéháčko, dělají mzdy – to dělají každý začátek každého kvartálu, v tom by nebyl rozdíl oproti 1. lednu 2026 nebo první čtvrtinou, 1. 7. Co tam je navíc – a to chápu – tak je rok 2025, kdy dodělávali daňová přiznání pro fyzické osoby – pro část z nich, někteří to mohou podávat později. To uznávám, ale my jsme – a to tady vás chci trošku jako... nebo chci dát souvislost – my jsme s těmi zástupci zaměstnavatelů seděli, i těch účetních, už zhruba víc jak před rokem a my jsme řešili: Máme to posunout o celý jeden rok, anebo to udělat na rok 2026 – a díky tomu už stát bude mít data opravdu velmi přesná pro rok 2026? A nakonec tenkrát i v té debatě s vědomím toho, že to nebude jednoduché, padlo rozhodnutí: Ne, rok 2026 nevypouštějme. To rozhodnutí nepadlo jenom, že by MPSV se podívalo samo z okna po debatě s Finanční správou a řeklo: Ne, uděláme to 1. 4. 2026 a riskneme to. Fakt jsme seděli se zástupci zaměstnavatelů, mluvili jsme se zástupci účetních mzdových, bavili jsme se zástupci firem, které dodávají softwarová řešení, a řekli jsme: Ano, spustíme pilotní projekt, ten vlastně běžel tři čtvrtě roku, loňského roku, první kvartál se dohlásí – a co je důležité a myslím, že pan ministr Juchelka s panem ředitelem České správy sociálního zabezpečení to řekli opakovaně jasně, nahlas: Nebude tady nikdo sankcionován, když to nedodal do 20. května.

Ano, když ty firmy mají vůli, komunikují, dotáhnou to za měsíc, za dva. Rozhodně i já si troufnu tvrdit, že žádný příčetný ministr ani ředitel České správy sociálního zabezpečení teď nebude firmy sankcionovat za to, že budou mít zpoždění v řádu prostě týdnů nebo jednotek měsíců. Všichni víme, že to je přelomová velká věc, velká změna. A snaží se tady opravdu obě dvě ty strany ty věci vylaďovat.

Tak já se tady snažím navázat na to, a tady jako zase oceňuju, mohla tady přijít vláda, která řekla, hele, je to vlastně pro nás nepříjemné, tak to zrušme a hoďme to do koše, odsuňme to o dva roky, a oceňuju to, že to ta vláda neudělala. Není to jednoduché. Já jenom řeknu, dělat pro politika reformy v téhle zemi není vůbec jednoduché, protože málokterá reforma se vám obejde bez toho, že by u toho nebyly nějaké úvodní komplikace. Ale třeba rozdíl, a myslím si, že pan ministr Juchelka tady popsal i ta čísla v tom, jak třeba se dělaly některé věci před dvěma nebo třemi lety, tady systém nezkolaboval. Tady prostě zaměstnavatelé se zaregistrovali, 99 procent zaměstnanců je v systému, teď každý den přibývají skoro 1 – 2 procenta doručených hlášení. Já nevím, jestli jsme na 85 procentech už doručených jednotných hlášení za zaměstnance k 20. květnu a po 20. květnu, to znamená, nikdo to nelakuje narůžovo.

Jsme si vědomi komplikací, problémů, které s tím jsou, pracuje se na jejich odstraňování, ale zároveň ten systém jako takový pro statisíce subjektů a pro miliony konkrétních těch fyzických osob, které v tom systému jsou, ti zaměstnanci, ten pracuje. Já se nechci pouštět do polemik, nechci být adresný, zaobaluju to v tom srovnání některých věcí, které běžely před dvěma roky, ale chci tady říct, tady se udělala fáze testování, ano, mohla být delší, kdybych měl šestileté volební období, tak já bych to rozložil. Určitě říkám, že ano, ale jako politik jsem nechtěl udělat ty kroky, že to doručíme legislativně, rozeběhneme pilot a že ten projekt se prostě porodí a spatří světlo světa, protože má obrovské benefity pro všechny strany zúčastněných.

A poslední benefity řeknu. Máme benefity pro ty zaměstnance jako takové. Tam je třeba například propojka na bankovní sektor, když ti lidé dneska žádají o hypotéku nebo o nějaký typ úvěru, musí dneska běhat s papírovými formuláři mezi různými mzdovými účetními, pokud jsou třeba u vícero zaměstnanců.

To všechno se nám podaří vlastně dostat do úplně jednoduché digitální komunikace, kdy toto bude zase jeden z výsledných produktů, že i ten benefit bude pro toho konečného zaměstnance, nejenom pro stát, nejenom v budoucnu pro zaměstnavatele, ale i pro ty zaměstnance.

Tak se snažím vysvětlit, prosím pěkně, to, že ano, teď ještě minimálně nějaký týden, nějaký měsíc, k tomu emoce budou, já je chápu, rozumím jim, po mém včerejším rozhovoru s Marií Bastlovou se mně nasypalo obrovské množství i do mého e mailu, protože jsem tam taky řekl jednu věc, a nejsem alibista, já jsem řekl, že prostě mám spoluzodpovědnost za ten projekt. A když mi ti lidi volají, tak ať mně píší, protože prostě mně to není jedno, já s těmi lidmi komunikuji, ale prostě pojďme jako politici se soustředit na to, jak to správně vyladit, protože všichni, kdokoliv v budoucnu budeme u té vlády, budeme ta data potřebovat a konečně po 35 letech stát je bude mít.

Takže tolik ještě za mě dovysvětlení k tomu tématu, protože se cítím nějakým způsobem být otcem té myšlenky a součástí toho příběhu. Děkuju.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Tak přeji dobrý den. Kdo se hlásí? Ano, paní poslankyně Patková. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Jana Patková: Děkuji. A já bych ráda začala velice pozitivně. Chtěla bych opravdu poděkovat i panu exministrovi i panu ministrovi za tuhletu vlastně poměrně kvalitní debatu a hlavně věcnou. A jak jsem říkala, my proti tomuhle záměru a nasazování modernizace a usnadňování životu účetním a všem prostě úředníkům absolutně nic nemáme a je to samozřejmě skvělá věc a porodní bolesti se samozřejmě očekávat dají.

Je potom ale trošku jako nefér k těm úředníkům nebo k těm účetním v tomhletom případě, když se to vlastně jakoby hází na ně. A taková komunikace taky byla, bylo to vlastně jako z úst pana Trpkoše, to bylo trošku nešťastné, protože vím, že vlastně na komunikaci s panem ministrem Juchelkou ti účetní reagovali dobře.

Já vám oběma chci taky poděkovat za to, že jste ty porodní bolesti přiznali a že se těm účetním tady tímhletím prostřednictvím omlouváte a snažíte se to prostě nějakým způsobem narovnat.

Já samozřejmě vím, že to ...

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Klid není. Takže prosím o klid.

 

Poslankyně Jana Patková: Děkuju. Já samozřejmě vím, že je to projekt už z minulé vlády. Mně se jenom nelíbilo to, jak jsme na tom zase natíraní my Piráti, už prostě jenom mně připadá prostě, protože jakoby můžeme to zkusit, a proti tomu jsem se právě chtěla vyslovit, že my jsme tou dobou v té vládě už nebyli. Hlášení jsou třeba, jako ti lidé tam vlastně jsou, to vám nebudu rozporovat. Ale jde o to, jestli prošli opravdu správně a jestli celé to jejich jednotné měsíční hlášení zaměstnavatele je opravdu v pořádku a je korektní, protože ta zpětná vazba tam trvá dlouho a tohleto bych byla ráda, kdybychom se nějakým způsobem domluvili na systému, aby to fungovalo, že se ti účetní opravdu dočkají nějakého přesného termínu, kdy jim bude odpovězeno.

U OSSZ, pane ministře, pédéefka byly. Opravdu, mám to z účetních, i jako dělám na ekonomickém oddělení a včera jsem si to ověřovala. To pédéefko tam bylo, velice jim to také usnadnilo tu práci. Je škoda, že u tohohle to není. Doufám, že se to podaří taky vypilovat, protože v té strojově čitelné zóně si oni opravdu už nic nepřečtou.

To, že chtějí využívat telefon, je vlastně jakoby poměrně související s tím, jak čekají na odpovědi, zda to hlášení prošlo v pořádku nebo ne. Je to čas. Ten email je prostě dlouhý, než ho sepíšou, než si ho někdo přečte, než jim někdo odpoví, tím telefonem je tam prostě ta úžasná časová úleva, ta prodleva tam prostě odpadne a oni navíc sedí u toho počítače a rovnou si to tam můžou naklikávat a podle těch instrukcí prostě pracujou. Takhle máme placený helpdesk, takhle prostě jakoby my si tu službu platíme z těch firemních peněz a funguje to dobře. Ale ne všichni tuhletu prostě podporu mají.

Aktuálně tam třeba nemůže být dohlášený březen, protože vím, že firmy dostaly vlastně jako příkaz nebo doporučení aktuálně nedohlašovat všechny ty měsíce, protože tam stále chyby jsou. Ale opět dobře chápu, je to omluvitelné, ale přece jen už to máme spuštěné dva měsíce. A jestli jsme měli dohlašovat březen už vlastně jakoby v dubnu nebo doteď, vlastně do 20. května tuším, že to mělo být, možná už by to tam mělo být jakoby možné dát lépe.

A abych to trošku zkrátila, protože víceméně si myslím, že jsme se pochopili a ještě jsem chtěla poděkovat za to, že tedy jsou odpuštěny ty sankce a že případně jako k nim bude přistupováno vlastně až po opětovném urgování a nedodržení nějaké té formality ze strany účetních.

A já bych vás tedy chtěla poprosit, zda bychom se mohli domluvit na tom, že prostě ta komunikace s těmi účetními bude probíhat ještě o trošku lépe, ideálně myslet na to, aby se to opravdu nedávalo do toho dubna, protože tam je těch agend opravdu nejvíc.

A teď mluvím na pana exministra Jurečku, protože to opravdu, kdyby se to odložilo, já chápu, že by se tím jako ztratilo třeba tři čtvrtě roku, ale tohleto se těm účetním stává naprosto běžně, že se vlastně nemyslí na to, že oni jedou nějakou dobu v nějakém systému a najednou tam má dojít jako k převratu. Jo, dochází tam k převratu statistiky, různých prostě tabulek, vyhodnocování. Pro ně je to opravdu náročné. Kolikrát tam prostě ty údaje mizí a naopak jako jiné jsou požadovány. Ty softwary prostě to nedokážou úplně celý dobře přetransportovat.

A to je to, že bychom se my měli tady snažit to odlehčovat i jim, těm lidem koncovým, těm jedincům, těm, kteří s tím prostě dennodenně pracují. Děkuji.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Tak má zájem vystoupit pan ministr práce a sociálních věcí Aleš Juchelka. Prosím, pane ministře.

 

Ministr práce a sociálních věcí ČR Aleš Juchelka: Já děkuji moc. My vlastně na týdenní bázi pravidelně informujeme veřejnost, jak si MPSV (?) stojí. Právě proto vyšla včera i tisková zpráva, vlastně ta týdenní, jakým způsobem ta data rostou, jak se plní celý ten systém jednotného měsíčního hlášení zaměstnavatelů.

Ještě budu reagovat na pana poslance Jurečku. My, co se týká registru exekutorů, tak skutečně na tom pracujeme s Ministerstvem financí, v tuto chvíli o tom diskutujeme, měli jsme už kolem toho dvě schůzky, to je záležitost i pro ně a samozřejmě tak, jak on říkal, tak to bude, bych řekl, potom velmi komfortní prostředí nejen pro ty samotné zaměstnavatele, ale i pro zaměstnance a v důsledku i pro občany například z hlediska já nevím, když budou chtít, tak nemusí vůbec třeba dávat já nevím své příjmy do banky, když si budou žádat o hypotéku, protože to potom půjde například automaticky.

A to, co se týká samozřejmě těch porodních bolestí, tak na každodenní bázi to řešíme, takže o všech těch věcech, o kterých jste tady hovořila, o tom víme, některé samozřejmě, bych řekl, řešit nejdou tak, jak tady jako krásně navrhujete, ale snažíme se být co nejkomfortnější v tom, jakým způsobem komunikujeme s účetními, s daňovými poradci.

Samozřejmě není to tak jednoduché například z hlediska toho call centra a tak dále, i když se to snažíme neustále vychytávat, protože těch požadavků je hodně, ale postupem opravdu jakoby klesají, protože to JMHZ vlastně v důsledku jako komplex – kromě těch porodních bolestí samozřejmě – funguje, je stabilní a je propustný, takže děkuji.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Táži se, zdali ještě někdo má zájem? Paní poslankyně Patková, prosím.

 

Poslankyně Jana Patková: Já si jenom myslím, že opravdu uvést to číslo na základní webové stránky není úplně žádný ten – jestli jste mluvil o tomhle, že mám nějaké přehnané požadavky. Jenom opravdu udělat to vlídně a  myslet na detaily, které lidem na tom konci budou k dispozici a budou pro ně k ruce, aby se předcházelo tomu, že oni s tím tam budou bojovat. Teď je stránka na Facebooku – skupina, která je vlastně úzce specifikovaná na tohle téma, má přes 20 000 lidí, kteří si tam dennodenně posílají screeny a radí si, jak s touhle problematikou bojovat a jak vlastně tyhle problémy vyřešit.Tady nejvíc vlastně – myslím si, líp než call centrum a líp než jako veškerý support – funguje to, že si lidi vlastně pomáhají navzájem, ale je to na bázi jejich dobrovolnosti a pospolitosti.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Pan ministr si přeje reagovat, pan ministr Aleš Juchelka. Prosím, pane ministře, máte slovo.

 

Ministr práce a sociálních věcí ČR Aleš Juchelka: Ano, a my vlastně na těch facebookových stránkách jsme velmi aktivní, máme tam svůj Komunity Team, který tam neustále opravdu odborně odpovídá i na třeba těch faceboocích JMHZ, které tam jsou, na ty požadavky právě proto, abychom komunikovali s nimi, skoro bych řekl, on-line.

Ale protože těch požadavků je tolik, tak je tam potřeba i nějaká trpělivost k tomu, že skutečně se nedovolají na call centrum v tom čase, kdy si přejí, kdy je to možné vyřídit a tak dále. Proto doporučujeme, aby napsali e-mail který je lepší samozřejmě, protože se podívají přímo potom na ten případ a můžou reagovat konkrétně na ten požadavek, který tam je – než přes call centrum a potom něco hledat, když nevědí, o jaký případ se jedná.

Taktéž samozřejmě, co se týká těch sociálních sítí, tak tam skutečně máme celý jeden tým, který já jsem vytvořil, aby komunikoval na těch sítích přímo s těmi, kteří tam ty požadavky sázejí. A to, že tam fungujou ty skupiny 20 000 účetních, které tam jsou a navzájem si radí, tak to je skvělé. My právě například s tou paní, která, tuším, tu stránku dala dohromady, jsme v kontaktu.

Já jsem se v průběhu toho, když jsem nastoupil na ministerstvo, scházel se svazy účetních, se svazy daňových poradců, certifikovaných účetních. Se všema jsme komunikovali. Právě proto jsme jim odpustili všechny sankce do konce srpna.

Ta komunikace probíhá a neustále se ten systém hlavně v té komunikaci vylepšuje. Ale jak říkám, JMHZ má v tuto chvíli ten největší nápor za sebou, kdy během tří dnů posledních dubnových nám tam naskočilo 1,5 milionu zaměstnanců. Bylo to tak.

A samozřejmě na konci – a teď v polovině května se to – až do 20. května – rapidně zvyšovalo, ten systém jednotných měsíčních hlášení, a ten systém to taktéž udržel a pořád samozřejmě je aktivní a máme ke včerejšku 62 procent už zkontrolovaných zaměstnaneckých vztahů, kde mají už všichni ti zaměstnavatelé zpětnou vazbu o tom, zdali to vyplnili dobře, nebo ne.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Ještě pan poslanec, pan předseda klubu Jurečka. Ano, prosím.

 

Poslanec Marian Jurečka: Děkuju. Já bych tady ještě doplnil některé souvislosti a informace, které si myslím, že se hodí tady říci.

Když se podívám za posledních 10 let na celou řadu velkých změn, které dopadly na podnikatelský sektor, tak já neříkám, že tady ty věci nešly udělat ještě lépe, ale byly tady kroky, které zcela revolučně udělali fázi testovací, která byla vtělena do zákona. Firmy, systémy se dostaly do režimu tři čtvrtě roku fáze testování, to v celé řadě přelomových věcí nikdy nebylo. S tou komunitou, byť chápu, že ne třeba s každým účetním, ale s tou komunitou, která zastupovala dodavatele softwarových řešení, samozřejmě zaměstnavatele v rámci tripartity, s tou komunitou i té odborné veřejnosti účetních v nějaké zastupitelské roli, s některými z nich ta debata byla poslední zhruba rok a půl. My jsme ladili a říkali jsme, že ten projekt vlastně se připravuje, jak se připravuje, jaké bude mít fáze a tak dál.

Museli jsme přistoupit na nějaké kompromisy, jak to udělat, protože já vám řeknu zcela otevřeně: já jsem nechtěl být politik, ten, který řekne: chci tu myšlenku udělat, připravím tu legislativu a dám účinnost na1. 1. 2027. Vysvětlím proč – protože tady byly momenty, kdy se některé revoluční změny někteří politici pokoušeli dělat, ale pak jsme zažili, že se třeba klidně osm let účinnost takovéto reformy z (nesrozumitelné) posunovala. Já jsem vzal to riziko – ano, říkám znovu, kdybych měl funkční období pěti- nebo šestileté, tak bych to klidně o ten rok posunul, ale nechtěl jsem riskovat to, že přijde kdokoliv po mně a řekne – nevěděli jsme, jak dopadnou volby – řekne: mně se to zdá být příliš rizikové a proto to radši o rok o dva posuneme nebo to neuděláme nikdy.

Protože u nás v České republice fakt se dělají strašně těžko reformy. Na jedné straně společnost, občané chtějí, chtějí mít moderní stát, efektivní stát, výkonný stát, stát, který bude na špičce mezi všemi státy světa. Ale to nejde dělat, pokud nejsme ochotni udělat i reformy. A pokud nemáme politiky a úřední aparát, je ochoten v těch reformách odpracovat věci, které někdy i znamenají tu kritiku, někdy znamenají i nějakou míru rizika. Někdy znamenají i to, že se to nepovede – to si řekněme na rovinu, protože nikdy nejste schopni namodelovat veškeré situace. A já třeba i u jednotného měsíčního hlášení říkám: ano, my jsme se snažili poměrně podrobně modelovat všechny věci, které mohou nastat, ale přesto vás to překvapí. Přesto zjistíte, že přestože software nastavujete na straně české správy, jak nejlépe umíte, tak přesto ta informace se vám správně nezatřiďuje, nezobrazuje, není adekvátní odezva. To všechno vlastně bohužel je tím rizikem, které potom někdy vede k tomu, že část politiků si radši řekne: radši nebudu dělat žádné reformy, nějak ty čtyři roky na tom rezortu přežiji a v očích veřejnosti vlastně ten politik je někdy lepší než ten, který někdy vezme na sebe tu odvahu, to riziko a snaží se opravdu něco doručit, co má smysl pro budoucnost, nás posunout. A jednotné měsíční hlášení nás poprvé opravdu má šanci v této oblasti významně posunout.

Já vám řeknu pár příkladů konkrétních, v čem nás to může posunout. Já, když jsem přišel na MPSV v roce 2022, nebo 2021 nebo 2022, a přišla třeba energická krize, tak já jsem říkal tomu týmu lidí: dejte mně data, jak mám teďka reagovat a přinést nejlepší možná opatření na vládní koaliční úroveň, aby ta opatření byla co nejvíce cílená. Kde mám ty nejvíce ohrožené skupiny, domácnosti? Kde, v jaké struktuře? A teď tam sedíte jako ministr a vlastně oni ti lidi vám řeknou: my žádná relevantní přesná data nemáme. Jediné, co máme, jsou odhady anebo průzkumy.Třeba ať vezmu – PAQ Research dělá průzkumy, ale ty jsou na základě dotazníků. Ptají se lidí. Ty, které se zveřejňovaly v minulých letech – teď se to taky změní i u PAQ, protože bude moci využívat část těch dat, které stát bude mít. Ale i ty odborné think tanky, ty kapacity lidí do té doby pracovaly – i ten stát – jenom s odhady. Že se odhadovalo, jaká asi konkrétní příjmová situace nějaké skupiny obyvatel, nějaké skupiny domácností je. A neměli jsme přesná data – jaká příjmová hladina konkrétně je u té dané domácnosti? To ten stát neměl.

Vy stojíte, jste zodpovědný za obrovskou část rozpočtu – připomenu sociální dávky a důchody jsou polovina rozpočtu České republiky – a vy nejste schopen říct: hele, potřebujeme těm lidem pomoct. Ale kterým potřebujeme pomoct? Kterým nejvíc? Kterým kolik? Abychom tu situaci dobře vybrali. A toto se změní. Toto teď – díky těmhle datům budeme najednou v situaci, kdy stát, teď už Aleš Juchelka data bude moct využívat pro přesné cizelování superdávky.

Já jsem tuhle možnost neměl. Ani vláda Andreje Babiše v době covidu tu možnost neměla. A všichni chceme adresnou efektivní politiku – nebo aspoň doufám, že naprostá většina z nás politiků to chce – ale 35 let stát neudělal žádný krok pro to, aby tu adresnou politiku mohl dělat na základě opravdu tvrdých skutečných dat, statistik.

Teď ano. A myslím, že jsme v tom předběhli – některé státy jsme doběhli a některé jsme i předběhli. Proto se snažím teďka to takhle popsat – omlouvám se, jsem delší – ale aby ti, kterých se to dneska týká, ti, kteří prožívají posledních několik týdnů – ano, uznávám – do určité míry pracovní extrémní vytížení a mají kolem toho stres, nervy a jsou na třeba i mě osobně naštvaní, a snažím se vysvětlit, že tohle má opravdu velký smysl pro ten celek.

Mockrát ještě jednou děkuju za porozumění, pochopení, i když třeba ne teď, ale věřím tomu, že když tady budeme stát za rok nebo za dva, tak se nebudeme bavit o tom, že JHMZ získalo cenu Absurdita roku, ale že to byl krok, který českou veřejnou správu a českou politiku v oblasti správy toho, jak rozhodovat na základě dat, nás posune opravdu někam dál. A děkuju moc za to porozumění. Díky.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Podívám se zdali se ještě někdo hlásí do rozpravy.Nikoho nevidím, takže pokud se již nikdo nehlásí tak rozpravu končím. A táži se nyní poslankyně Jany Patkové, jaké navrhuje usnesení Poslanecké sněmovny k této odpovědi? Tak prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Jana Patková: Já bych tuto interpelaci ukončila bez usnesení.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Dobře. Takže já vám tedy poděkuji a tuto interpelaci tedy končím. Pak tady mám ještě jednu interpelaci a jedná se o interpelaci na předsedu vlády Andreje Babiše, který odpověděl na interpelaci poslankyně Olgy Richterové ve věci využívání obecního bytu ministryní pro místní rozvoj Zuzanou Mrázovou a návrhu na její odvolání. Interpelace se spolu s odpovědí předkládá jako sněmovní tisk 204. Zahajuji rozpravu a ptám se poslankyně, zda si přeje vystoupit? Ano. Takže paní poslankyně Olga Richterová má slovo.

 

Poslankyně Olga Richterová: Krásné dopoledne. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, mimochodem i ta účast na dnešních interpelacích, která je nevalná a ty řady ministrů a ministryň jsou velmi prořídlé, je důvod, proč za Piráty navrhujeme řešení, aby tam byla i finanční motivace pro členy vlády se účastnit. Je to ten pozměňovací návrh k zákonu o jednacím řádu, který budeme hlasovat v nějakém blízkém časovém horizontu.

Ale k této interpelaci. Já jsem se ptala pana premiéra, jaký je jeho pohled na věc užívání obecního bytu paní současnou ministryní, v minulosti starostkou, a zda přistoupí k systémovému řešení, zda podpoří takzvaný náš Lex Mrázová ptala jsem se pana premiéra, jestli mu taky přijde v pořádku, aby na to bylo alespoň vidět, na ty obecní byty v rukách politiků, protože to prostě u veřejnosti vzbudilo veliké pozdvižení.

Lidi si říkají, kdo dostane na roky a roky k užívání byt 130 metrů čtverečních za 4 500? Je to naprosto v pořádku u těch rodin ve svízelných situacích. Ale proč to u nás funguje tak, že i potom, když už se ten člověk z těch obtíží vymaní, když je právě třeba starostka toho města, tak proč mu to přijde normální, pořád bydlet v bytě co by mohl podpořit někoho v potížích? Co by mohl být tou obcí využitý pro potřebnou profesi? Proč alespoň nemá ta obec pravidla, aby v okamžiku, kdy tedy člověk má nadstandardní příjem, aby se normálně podílel na tržních nákladech na to bydlení, To jsou otázky, které si klade běžná veřejnost, běžní lidé, kladu si je i já a zajímalo mě, jaký názor na to má premiér této země. Krize bydlení je jedna z největších potíží v naší zemi. Já jsem se konkrétně ptala na tu legislativní úpravu, zda premiér podpoří ty zvýšené požadavky na transparentnost při užívání obecního bytu. My navrhujeme jednoduché řešení, aby při tom majetkovém přiznání, které všichni stejně vyplňujeme. Každý rok ho vyplňujeme, aby tam prostě bylo pro veřejnost uvedeno, zda člověk případně užívá obecní bydlení. A ten důvod? No, protože prostě chceme, aby lidi mohli věřit politice, aby mohli věřit tomu, že když politici třeba mají ten obecní byt, tak za něj platí adekvátní peníze.

A já vám rozumím mnohým, že si říkáte: Tedy takhle se to u nás v obci nedělá. Přece my tam máme nějakou startovací vstupní částku, člověk třeba splňuje ta kritéria, je to máma s malými dětmi, tak to byl i ten případ současné paní ministryně. Proč by se na tom systému mělo něco měnit? No, protože je to nespravedlivé vůči lidem. Vůči lidem, kteří na ten malý počet obecních bytů nedosáhnou. Vidí, že tam potom za ten podporovaný nízký nájem bydlí papaláši, bydlí prominenti a to prostě není fér. Takže za Piráty to řešení je dvojí. Bavit se s předsedou vlády o tom, aby se normálně platil tržní nájem i v obecních bytech, když ten člověk na to už prostě dosáhne. A já za chviličku se dostanu k žádosti o přerušení. Za chviličku požádám kolegyně a kolegy o to, abychom odročili projednávání této interpelace na přítomnost pana premiéra a současně to tímto i avizuji, že bude tedy hlasování za chvilku.

Ale chci opravdu se vás zeptat. Máme tady interpelace, máme tady další členy vlády. Přijde vám v pořádku, že pan premiér v té své odpovědi odmítnul se o tom vůbec bavit, abychom upravili ten náhled na obecní byty? Mně ne a proto bych ráda abychom odročili projednávání této interpelace do chvíle, kdy tady bude pan předseda vlády. Považuji za velmi důležité, abychom posílili důvěru veřejnosti, že se umí vláda postavit čelem k tomu, když je kauza. Kauza, která podkopává důvěru v to, že ministři nejsou papaláši a současně bych velmi poprosila o to, abyste zvážili pak u zákona o jednacím řádu.

Tu motivaci k účasti na interpelacích, tu motivaci k tomu, aby tady ministři byli, odpovídali a stejně tak u stavebního zákona, ten se bude projednávat také možná i v blízkých hodinách, abyste zvážili ty další argumenty, co budeme přinášet pro ten jednoduchý pozměňovací návrh. Jak vyřešit například potíže paní ministryně Mrázové. Zkrátka transparentní majetkové přiznání, majetkové přiznání, do kterého se doplní i informace o obývání obecního bytu. Proč? Protože i odpověď premiéra Andreje Babiše na tu mou písemnou interpelaci ukazuje, že jemu to jako dostatečně závažný problém nepřijde. A to je, myslím, v naprostém rozporu s tím, co si myslí veřejnost. Takže my nechceme papalášství, my chceme, ať se to řeší, proto to budeme konkrétními kroky navrhovat.

A nyní bych poprosila o odročení této interpelace do doby přítomnosti premiéra, předsedy vlády Andreje Babiše, na kterého je tato interpelace cílená. Děkuji.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Ano teď se tedy táži, zdali se někdo ještě hlásí do rozpravy. Takže budeme hlasovat o tom návrhu. (Odmlčí se.)

Přivoláme poslance. (Odmlčí se.) Už jsme tady, předpokládám, v dostatečném počtu, ještě přichází poslanci.

 

Paní poslankyně Olga Richterová navrhuje, abychom přerušili projednávání její interpelace na předsedu vlády Andreje Babiše do přítomnosti premiéra.

Já tedy zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 111, přihlášeno 118 poslanců, pro 42, proti 4. Návrh byl zamítnut.

 

Takže pokračujeme v rozpravě, ještě dvě minuty. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Olga Richterová: Tohle tady nikdy nebylo standardem a interpelace se celé minulé období normálně odročovaly do přítomnosti. Je to téma, které vám není příjemné. Proto se nás bojíte. Proto se bojíte těch interpelací. Proto jste začali teď zamítat. Ale to přece není parlamentní kontrola, jak má v demokracii fungovat. My jako poslanci jsme zvoleni, abychom kladli ministrům a ministryním otázky a mají na ně přicházet odpovědi a od toho tady mají ministři a ministryně být, je to jejich fakt ošklivá vizitka, že se těch odpovědí bojí, posílají výmluvy čistě písemně a nedostaví se.

Mě to mrzí. Není to dobře pro fungování politiky u nás a pro fungování demokracie a to, jak dalším způsobem se tady porušují zvyky, které celé minulé roky fungovaly, prostě v minulých čtyřech letech se normálně odročilo na přítomnost ministra nebo předsedy vlády, protože to je demokratická kultura. A po té jste se vy bohužel rozhodli šlapat. Mně to je líto, tak to je, je to vaše volba...

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Tak, paní poslankyně, budu vás muset přerušit, protože máme 11 hodin, uplynul čas, přerušuji tuto interpelaci a celý bod interpelací.

Tak, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení členové vlády, nyní bychom se měli věnovat pevně zařazeným bodům z bloku Zákony první čtení. Bod 15, sněmovní tisk 14, Látky, které poškozují ozonovou vrstvu, a bod 16, sněmovní tisk 58, Výrobky s ukončenou životností. Po jejich projednání bychom případně pokračovali body z bloku Zákony druhé čtení.

Připomínám, že odpoledne se budeme věnovat bodu 141, což jsou Ústní interpelace.

Tak, nyní zde mám vystoupení poslanců na změnu schváleného pořadu 20. schůze a jako první se hlásí s přednostním právem předseda poslaneckého klubu, místopředseda poslaneckého klubu ANO Radek Vondráček. A připraví se Zdeněk Hřib.

 

Poslanec Radek Vondráček: Děkuji za slovo. Já bych hned na úvod chtěl mít procedurální návrh, a to jménem tří poslaneckých klubů, ANO 2011, SPD a Motoristé sobě, abychom dnes jednali, meritorně jednali a hlasovali o všech návrzích i po 19. a 21. hodině. To je první návrh. A druhý návrh, navrhuji, abychom v případě, že v dopoledním programu nebude doprojednán bod číslo 3, sněmovní tisk 67, Novela stavebního zákona, aby bylo v tomto přerušeném bodu pokračováno po skončení ústních interpelací. Děkuji.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Takže já vás všechny svolám na hlasování. (Poslanci zaujímají svá místa.) Jsme tady všichni, nebo v dostatečném počtu.

 

Takže budeme hlasovat o procedurálním návrhu místopředsedy klubu Radka Vondráčka, abychom meritorně a procedurálně jednali a hlasovali dnes po 19. a 21. hodině.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 112, přihlášeno 123 poslanců, pro 69, proti 43. Návrh byl přijat.

 

Předseda Hřib stáhl, takže předsedkyně klubu Pirátů Olga Richterová vystoupí a připraví se Matěj Ondřej Havel.

 

Poslankyně Olga Richterová: Dobrý den. Vzhledem k tomu, čeho jsme tady byli svědky, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, tak opravdu ty body, které bychom měli projednávat na interpelacích, které by se měly normálně odročit na projednání z očí do očí s příslušným ministrem nebo ministryní, tak nám nezbude, než vznášet na plénu této Sněmovny v návrzích bodů pořadu a alespoň něco z toho tady zkusit projednat. Veřejnost to zajímá, veřejnost zajímá, jak budeme řešit problémy této země, skutečné problémy a to třeba, co tady dneska vznesla naše paní poslankyně Jana Patková, problémy týkající se účetních, nebo náš poslanec Martin Šmída. Ale protože se to týkalo pana ministra Igora Červeného, tak to bylo nepohodlné, týkalo se to čistek na Ministerstvu životního prostředí, tak to Martinu Šmídovi zamítli, protože se ho bojí. A stejně tak, když já jsem chtěla projednávat systémové řešení pro obecní byty, aby bylo vidět na obecní byty u politiků, aby tady nikdo nemohl být nějakým papalášem, nějakým nadčlověkem, i když je ministryně, tak opět zamítnuto, namísto projednávání.

To jenom, aby veřejnost věděla, že možná někdy tato vláda hovoří o demokracii, ale reálně ji, a mně to je moc líto, v této Sněmovně pošlapává. A my budeme ty věci dál zvedat tak, jak opoziční poslanci můžeme, protože to je v zájmu naší země. I ekonomika velice souvisí s právním státem a nejvíc souvisí s důvěrou lidí. S důvěrou lidí v to, že tady nejsou nějací vyvolení, a teď to tak bohužel vypadá. A na to budeme upozorňovat.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí předseda klubu TOP 09 Matěj Ondřej Havel. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Matěj Ondřej Havel: Děkuju za slovo. Vážený pane předsedo, já také vzhledem k tomu, jak se interpelace dějí-nedějí, pokládám za nutné, aby Poslanecká sněmovna projednala - může to být poměrně stručný bod – na té dnešní schůzi i bod týkající se muniční iniciativy České republiky. Já bych ho nazval, pane předsedo, jako Česká... Já vám to pak řeknu, nejdřív to zdůvodním.

Tak, dámy a pánové, já dlouhodobě poukazuju na to, že česká muniční iniciativa je mimořádně důležitý signál pro naše spojence. Mimořádně funkční věc, která udělala České republice velmi dobrou reputaci mezi našimi spojenci nejenom v rámci NATO, našimi sousedy v Evropě, ale která také účinně pomohla Ukrajině, která je i naším bojištěm, bránit Evropu, bránit se ruské agresi. (Hluk v sále.)

Pane předsedo, já vás poprosím, jestli byste mi věnoval pozornost. Rád bych vám nadiktoval znění bodu a jestli byste v sále zjednal pořádek.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Ano, jistě. Problém je, že na mě mluví i opoziční poslanci opravdu ze všech stran, takže budu vám věnovat pozornost, prosím. A klid v sále prosím také.

 

Poslanec Matěj Ondřej Havel: Rozumím tomu, děkuju vám velice. Můj bod se nazývá Důležitost pokračování muniční iniciativy. Důležitost pokračování muniční iniciativy. Tak, děkuju.

Já to tedy ještě pokládám za důležité zdůvodnit, protože to nesmí zapadnout.

Vláda České republiky se rozhodla v muniční iniciativě vlastně nepokračovat. Když jste řekli, že česká muniční iniciativa pokračovat bude, ale nedáme do toho vůbec žádné peníze, tak to reálně znamená, že ta muniční iniciativa funguje... (Hluk v sále.)

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Já vás prosím o klid v jednacím sále.

 

Poslanec Matěj Ondřej Havel: Reálně to znamená, že muniční iniciativa fungovat nebude A my jsme to říkali, já jsem to říkal tady na plénu Poslanecké sněmovny, že pokud se tak stane, jaký bude důvod pro ostatní státy, které jsou v ní zapojené, posílat do té muniční iniciativy další peníze. A varoval jsem před tím, že se stane, že státy z té muniční iniciativy postupně utečou. No, a co jsme teď slyšeli? Prezident Petr Pavel uvedl, že počet zemí finančně přispívajících do té muniční iniciativy klesl z 18 na 9, to je na polovinu. Za půl roku klesl počet zemí na polovinu. A já bych chtěl vyzvat k tomu, aby se Česká republika postavila za bezpečnost Evropy, postavila se za Ukrajinu a nejenom že muniční iniciativu dál, řekněme, moderovala, ale aby do ní také přispívala, aby šla příkladem, tak jak to bylo v tom minulém volebním období.

A jaké mezinárodní renomé jsme si tou muniční iniciativou vybudovali, jak to ocenili třeba naši spojenci, jak to ocenili Ukrajinci? No, tak o tom nebudu tady hovořit, to bych zdržoval. To je přece dohledatelné ve všech veřejných zdrojích. Je to psáno v řadě zahraničních plátků, prostě to zarezonovalo, udělalo nám to jako České republice diplomaticky velmi dobře a byla to účinná, nebo je to účinná pomoc Ukrajině, protože to jsou skutečně miliony granátů, které se díky tomu té trpící zemi podařilo dodat.

Byl jsem na Ukrajině, hovořil jsem s tamějšími vojáky, ptal jsem se jich, jak se jim daří, co pro ně můžeme udělat a říkali, víte, my se bránit budeme, to je jasné, my bojujeme za svou vlast, k tomu nás nemusíte motivovat. Jsem rád, pane Havle, že si uvědomujete, že bojujeme i za vás. Ale máme jednu velkou obavu, a ta spočívá v tom, že my se můžeme dostat do situace, kdy prostě po tom agresorovi nebudeme mít čím střílet, kdy se nebudeme mít čím bránit. To je teď naše největší obava. Proto ta česká muniční iniciativa byla přece také tak důležitá.

Já si prostě myslím, že to je věc, která se týká bezpečnosti České republiky. Je to věc, která se týká obranyschopnosti Evropy, Ukrajiny a Evropy. A týká se to důvěryhodnosti České republiky mezi našimi spojenci. Hrajeme o to, zda Česká republika skutečně zůstane zemí, která umí vést, nebo se stane tou zemí, která se schovává za ostatní. A už se to děje.

Dámy a pánové, já jsem před tím varoval před půlrokem. Bohužel jsem měl pravdu. A říkal jsem to tady. Já budu rád, když se budu mýlit. Nemýlil jsem se. Ostatní země se z muniční iniciativy stahují. Česká muniční iniciativa v žádném případě – to zdůrazňuji – není nějaká symbolická pomoc a nebyla jí. Je to konkrétní, praktické a mimořádně účinné řešení a účinná odpověď na největší problém Ukrajiny, jak jsem říkal, na nedostatek dělostřelecké munice. Pane Havle, my máme strach z toho, že nebudeme mít čím se tomu ruskému agresorovi bránit.

Ministerstvo obrany v minulosti uvádělo, že iniciativa vznikla proto, aby se velkorážní munice pořizovala s využitím českého know-how, českých firem a finančních prostředků nejenom českých, ale hlavně zahraničních partnerů. Přiznejme si, že ten náš podíl, i když jsme do toho přispívali, tak nebyl až tak zásadní. To bylo právě na tom tak skvělé. Spolu jsme silnější. Každý dá trochu a ten výsledek je prostě fantastický.

Ta iniciativa vznikla v roce 2024 a kromě toho účelného, o čem jsem hovořil, tak ještě zajistila takovou zvláštní, velmi dobrou diplomatickou síť, rozpohybovala, využila český obranný průmysl. To jsou věci, na kterých potom samozřejmě zpětně bohatneme, protože ty daňové odvody obranného průmyslu se tady zvedají. Ale proto to přece neděláme. Podařilo se zmoderovat zahraniční donory a ukázala se naše schopnost nakupovat munici i mimo standardní, pomalé, evropské mechanismy. To je přece taky skvělý úspěch. Konečně, říkám to naposled, je tím úspěchem tedy vyzbrojení Ukrajiny a ta účelnost a schopnost Ukrajinců se bránit.

V listopadu loňského roku – našel jsem si data – obdržela Ukrajina z muniční iniciativy 1,5 milionu dělostřeleckých nábojů a v letošním roce mělo jít o více než 1,8 milionu dělostřeleckých nábojů, tedy skoro 2 miliony. To jsou čísla, která už opravdu něco v té válce znamenají. Podle českých představitelů, kteří jsou v ní zapojeni, dodala už tedy Česká republika prostřednictvím muniční iniciativy více než 2 miliony dělostřeleckých granátů. To je teď. To je hrozně, hrozně důležité právě pro obranyschopnost Ukrajiny.

A ještě nějaká data z února 2026, to je tedy letošní číslo, podařilo se mi najít, že muniční iniciativa jako celek dokonce dodala více než 4 miliony kusů velkorážní munice. To je prostě skvělé. Zároveň ukrajinští představitelé uvádějí, že bez této muniční rezervy by ukrajinské ozbrojené síly nebyly v jednu chvíli schopné se účinně bránit. Nebyly by schopné se účinně bránit. To zdůrazňuju. Takže to nejsou nějaké naše politické proklamace, kamarádíčkování se s Ukrajinou, jak jsem to tady slýchal, zbytečná věc, vyhozené peníze – v žádném případě.

To jsou peníze, které jsou promítnuty do konkrétních granátů, do konkrétní pomoci, které mají svůj účel a měly svůj výsledek, když říkají samotní Ukrajinci, ano, bez té české muniční iniciativy bychom v jednu dobu nebyli schopni se účinně bránit. A to je přesně ten typ politiky, kterou my nabízíme, vize pro Českou republiku, pro její obranyschopnost a pro její bezpečnost. Proto tady za to horuji. A proto bych rád, abychom to taky na plénu Poslanecké sněmovny projednali. Já bych k tomu, když ten bod otevřeme, já vás o to prosím, pak navrhl i usnesení, kterým bychom vyjádřili náš postoj vůči vládě, jak se má k té muniční iniciativě postavit.

Dějiny ukazují, ten poslední půlrok ukazuje, že jsme prostě měli pravdu. Tak prosím, vezměte rozum do hrsti. Dovolte projednat muniční iniciativu tady v Poslanecké sněmovně a přehodnoťte svůj postoj k té umírající fantastické české záležitosti, kterou se podařilo v minulém období prosadit.

Co se tedy změnilo? Je tady určitý měřitelný úpadek. Ještě několik argumentů. Pokles počtu zapojených zemí. Jak jsem říkal, ta klíčová informace z posledních dní: pokles z 18 zemí na 9, to je o polovinu, to je jako jednoznačně čitelná věc, žádný signál, že ta iniciativa začala umírat. Bohužel. Sice zatím funguje, to jsou vyjádření představitelů, kteří jsou v tom zapojení. Ale novou obtíž tedy představuje právě to, že finančně přispívá polovina států. Finančně jich přispívá už jenom devět. A jestliže tedy počet donorů klesne z 18 na 9, tak se nemůžeme tvářit, že se nic neděje, že jsme to takhle chtěli, nebo no, to se tak stalo. Omyl, tady vláda zavinila úpadek a možná budoucí zničení této fantastické věci.

A jestliže projekt, který byl vlajkovou lodí české bezpečnostní politiky, přichází o polovinu přispěvatelů, je povinností vlády přijít sem do Poslanecké sněmovny a vysvětlit nám proč. Proto tento bod navrhuji. Které státy odešly? Proč ty státy odešly? Jaké byly důvody pro jejich odchod? Co vláda udělala pro to, aby je udržela? A hlavně, jaký má tedy plán? A my bychom ho chtěli slyšet. My vám ho případně poradíme. Jaký máte plán, aby se ty státy do muniční iniciativy vrátily?

Vláda může říkat, že iniciativa pokračuje. Ano, administrativně se to skutečně děje, ale politicky a finančně to slábne. Z 18 9. Pokud jsme loni mluvili, jak jsem už říkal, o 1,8 až téměř 2 milionech kusů velkorážové munice, ale to jsou tedy smlouvy zatím na 1 milion kusů, pak je ale na místě se ptát, zda se bavíme o pokračování, anebo se tedy bavíme o postupném vyhasínání? Já se obávám, a proto to tady navrhuji, proto tady s tím vystupuji, že jsme u konce začátku konce muniční iniciativy, že se jedná o to vyhasínání.

A jestliže tedy část letošních dodávek běží ještě ze starých závazků, pak se vláda nemůže chlubit setrvačností práce předchozích měsíců jako vlastní strategií. To přece nemůžete myslet vážně, když někteří říkáte, že to je promyšlená strategie. Tady je ta hlavní slabina podle mého názoru.

Iniciativa už není opřená o jasné české politické vedení, není přiživovaná vizí, strategií, a řekl bych, takovým diplomatickým zápalem, který jsme viděli v minulém volebním období. Je opřená o naději, že peníze pošlou jiné státy. Je opřená o naději, že se během roku ještě snad někdo přidá, že se někdo smiluje. Ale nebudeme to my. Přece nebudeme dávat peníze do muniční iniciativy. To tady slýcháme. To je to stejné, jako kdybyste říkali, nebudeme dávat peníze do obranyschopnosti České republiky. Ta vaše vize je opřená o naději, že se najdou další evropské mechanismy.

Ale bezpečnostní politika, promiňte, se nedá stavět na naději. Bohužel. Bezpečnostní politika se staví na strategii, na závazcích, důvěře, možná předvídatelnosti, ale hlavně, dámy a pánové, na odvaze a na schopnosti a odhodlání postarat se sám o sebe. V mezinárodní politice přece nestačí říkat, my budeme koordinovat a vy to zaplatíte. V mezinárodní politice platí, že kdo chce vést, musí nést i část nákladů, musí jít příkladem a musí ukázat, že to myslí vážně. A to je ta odvaha, o které už jsem hovořil. A to je ta odvaha, kterou měla vláda Petra Fialy, jejíž byla TOP 09 součástí. A to je ta odvaha, kterou vláda Andreje Babiše nemá. A já bych to rád projednal tady v Poslanecké sněmovně.

A jestliže zřizovatelská země Česká republika sama říká, že do vlastního projektu nedá peníze, pak se ale fakt nemůžeme divit, že část partnerů začne pochybovat. To už je moje interpretace. A já se chci zeptat na ten mezinárodní kontext. Já se chci zeptat, co slýcháte od našich zahraničních diplomatických partnerů právě k té neschopnosti iniciativu financovat nebo neochotě – neochotě – iniciativu financovat?

Já jsem poslouchal pana prezidenta, který upozornil, že i podle něj Česko, které nepřispívá, nemůže počítat s tím, že ta muniční iniciativa bude do budoucna nějak smysluplně fungovat.

Já s tím naprosto souhlasím. To je to, co říkám tady v Poslanecké sněmovně už půl roku. A pokud existují, prosím, pochybnosti o transparentnosti muniční iniciativy, ano, tak pak má vláda přijít s věcným vysvětlením, kontrolním mechanismem a jasnými daty. Já jsem první, kdo bude vždycky říkat, že jakékoliv peníze daňových poplatníků – a stát nemá jiné peníze než ty, které si od nás vybere na daních, které vybere od našich firem – tak se mají pečlivě vážit do čeho se investují a má se dávat dobrý pozor aby nezůstalo někomu všimné, aby nezůstaly takzvaně někomu za nehty. To je pravda.

Nicméně svádět na obavu z toho, že někomu něco někde zůstane, že to třeba nebude dobře profinancováno, svádět to na to, že nebudeme raději dávat žádné peníze, no tak to je z mého pohledu přece zbabělé, nestrategické. Co to má co společného se zajišťováním obranyschopnosti České republiky?

Vláda nesmí sama šířit atmosféru nedůvěry a současně se divit, že se tedy důvěra partnerů rozpadá. Vždyť to prosím dává smysl. A nestačí říkat transparentnost a bez korupce jako politický slogan. Ale vláda tady má říct nám všem, našim partnerům, našim občanům, daňovým poplatníkům, kolik bylo nakoupeno, kolik to stálo, kdo kontroluje proces, jak jsou chráněny citlivé informace jak jsou informováni donoři a jaké závěry má třeba dohledová komise s tím, že si uvědomuji, že i v muniční iniciativě a dává to smysl, jsou prostě některé informace tajné povahy, ty se prostě neřeknou, ty já nežádám. Pochopitelně. To jsou strategické věci. Není možné z logiky věci ve vojenství všechno vypálit ven. Ale přece jenom určitou důvěryhodnost, transparentnost je přece možné nám ukázat a podnítit důvěru společnosti v to, že peníze vydané na muniční iniciativu jsou investicí do naší budoucnosti, jsou účelně a správně vynaloženy. Je tady ten bezpečnostní význam, to proč tedy munice opravdu rozhoduje moderní válku.

Rusko nečeká, Rusko neváhá, Rusko naopak rozšiřuje svoji výrobu, převádí ekonomiku do válečného režimu. Připomenu, už jsem to tady taky říkal: Téměř polovinu státního rozpočtu v absolutních číslech dává Rusko na válku. V procentech HDP to jsou nižší desítky procent HDP, co Rusko na válku vydává. My se ostýcháme dát na obranu dvě procenta HDP. V dobách, na které někteří z vás možná vzpomínají, před rokem 1989, jsme běžně dávali na obranu pět i sedm procent HDP. Západní země dávaly také, byť byly bohatší, tak to samozřejmě v absolutních číslech bylo víc. Ale dávat na obranu pět procent HDP je vlastně návrat ke standardu, ne standardu komunistického režimu, ale standardu mírových dob tak, jak to třeba dělaly západní země v druhé polovině 20. století.

V této situaci Česká republika oslabuje jeden z nástrojů, který reálně pomáhal snižovat ruskou palebnou převahu, oslabuje českou muniční iniciativu. To není problém Ukrajiny, to je problém celé Evropy, to je problém České republiky. Proto na to tak naléhavě upozorňuju. A protože každá ruská divize zastavená na Ukrajině je divize, kterou nemusíme řešit na východním křídle NATO, je to tak. I když slýcháme zprávy o tom, jak se Rusku ve válce nedaří, jak se jim třeba teď určité iniciativy ofenzívní rozpadly, tak Rusko v té válce nepřestává. Ono možná už přestat ani nemůže, protože válečná ekonomika, to dobře víme z dějepisu, se nedá jen tak snadno převést na tu ekonomiku mírovou. A kdo jednou válčí, tak tu válku už – teď mluvím o Vladimiru Putinovi – nemůže ukončit jen tak s čistým štítem. To je prostě šílené. To znamená, že Rusko v té válce bude pokračovat i za cenu obrovských ztrát. Pro nás to prostě do budoucna je ohrožení.

S Ruskem se nedomluvíme, jak si někteří z vás myslíte. V žádném případě. Rusko říká desítky let, že žádnou válku nechce, že chce mír, že nebude usilovat já nevím o území na Ukrajině a tak dále. Podívejte, jaká je realita! Vždycky pod nějakou záminkou – a v historii to tak vždycky bylo – že pod nějakou záminkou vznikaly války, pod nějakou záminkou je prostě možné na někoho zaútočit. Takhle se to dělá. A to jsme tak hloupí, že se necháme opít rohlíkem, že uvěříme tomu, co říkají vždycky všichni agresoři v dějinách, že žádnou válku nechtějí, žádný útok nechystají a pak, když ho provedou, tak řeknou, že jim nic jiného nezbývalo. Ale to už pak je pozdě.

Granáty ani vybavení ostatní vojenské, letadla pětatřicítky, se kterým máte někteří problém, tak se prostě v supermarketu nedají koupit. To trvá roky, roky, roky, než vám to někdo vyrobí, než vám to někdo dodá.

Muniční iniciativa z tohoto pohledu a tak já to interpretuji, tedy nebyla jenom výdaj nebo není to jenom výdaj, to je investice do bezpečnosti České republiky. To je průmyslová politika České republiky a je to podpora i českých pracovních míst, příležitost pro české firmy. Roztáčí to kola českého obranného průmyslu. A je to cesta, jak z České republiky udělat relevantního hráče v evropské obranné výrobě. A to se nám nejenom díky té muniční iniciativě v uplynulých čtyřech letech podařilo. Stali jsme se respektovaným partnerem, který bere svoji bezpečnost vážně, který má slovo, respekt a schopnosti k tomu, aby přesvědčil ostatní evropské státy a nejenom evropské státy, jak víme, k tomu, aby se do iniciativy zapojily, že to je důležité, a který má důvěru, že svěřené peníze investuje správně, nezpronevěří je a skutečně se promění v ty miliony dělostřeleckých granátů, které Ukrajina tak zoufale potřebuje.

Když se iniciativa umenší nebo zanikne, doufám, že se to nestane, že se chytnete za nos a že s tím něco ještě uděláte, tak Česká republika přijde o zakázky, přijde o kapacity, přijde o průmyslové know how a dlouhodobé postavení českých firem v evropském přezbrojování tím může být narušeno a ohroženo. Je to škoda, je to škoda pro Českou republiku a je to riziko pro českou národní bezpečnost. Možná, že to slovo riziko je slabé v kontextu toho, co se na Ukrajině děje.

A když vláda říká, že dává přednost českým občanům před muniční iniciativou, no tak se ale musím jako zeptat: Je v zájmu českých občanů, aby Rusko na Ukrajině zvítězilo? Je v zájmu českých občanů, aby Ukrajina padla? Je v zájmu českých občanů, aby se ruská hranice přiblížila blíž k hranicím států Severoatlantické aliance? Je v zájmu českých občanů, aby Česká republika ztratila důvěru svých spojenců? A je v zájmu českých občanů, aby český obranný průmysl přišel o roli, kterou si tak tvrdě a úspěšně vybudoval?

A když se podíváme ještě na to, kolik dáváte procent na obranu HDP, že sem musí jezdit šéf NATO Mark Rutte, musí vynadat Andreji Babišovi, aby přehodnotil ten svůj postoj, tak Česká republika opravdu vypadá jako černý pasažér, který teda rád se schová pod křídla NATO, ale pro tu svoji obranyschopnost už nic jiného neudělá. Není ochoten na to dávat peníze, které jsme si domluvili, domluvili jako alianční země, závazek na kterém jsme se prostě shodli.

Vláda má nebo přál bych si, aby vláda dejme tomu do 30 dnů a chtěl bych to dneska projednat, odpověděla na tyto mé otázky, aby dala českému parlamentu odpovědi, české veřejnosti vizi a ujištění, jak naloží s obranyschopností naší země, jak to bude s českou muniční iniciativou, když sami proklamujete, že ona bude pokračovat. A teď se vám bortí pod prsty. Bortí se vám, protože není nedáváte žádné peníze. Já jsem to říkal, dobře, ale ještě je čas na nápravu. Ještě se s tím prostě musí, může, musí něco udělat. Je to možné to zvládnout, je možné navýšit výdaje na obranu a je možné zvrátit ten vývoj české muniční iniciativy. Pokud chcete, jsme připraveni na tom konstruktivně spolupracovat. Máme naprosto pozitivní vizi pro obranyschopnost České republiky.

Koneckonců, když se projednával zákon o státním rozpočtu, našli jsme peníze 21 miliard, kde vzít pro navýšení našich výdajů na obranu. Ukázali jsme, kde se dá ušetřit 64 miliard korun, abychom měli rozpočet zákonný. A ještě jsme pamatovali na to, nabízíme vám to jako řešení, nemáme na to patent, udělejte to pro Českou republiku. Ukázali jsme vám, jak můžete navýšit rozpočet Bezpečnostní informační služby, Jak můžete navýšit rozpočet Národnímu úřadu pro kybernetickou bezpečnost. Kdo si myslí, že hybridní hrozby jsou něco, co se odehrává na Facebooku, tak je zatraceně vedle. To je moderní válka, to je skutečná hrozba pro Českou republiku! A když budeme podvazovat instituce, které máme, které jsou respektované a které jsou velmi dobré, tak se obranyschopnost České republiky logicky musí snižovat. To je nebezpečné. Já na to nepřestanu nikdy upozorňovat a moc si přeju, abyste svůj postoj přehodnotili.

Jsme připraveni na tom spolupracovat, jsme připraveni sednout k jednacímu stolu a jsme připraveni jako celá česká politická reprezentace na tom pracovat, protože jde o ten hlavní zájem České republiky, o její obranyschopnost, která ale nejde udělat jinak než bez našich aliančních spojenců. Na to jsme země příliš malá. A kdyby si někdo myslel, že Česká republika jako deseti, jedenácti milionová země může vybudovat armádu, která zabrzdí Rusko jako taková, tak je taky vedle notabene, když dáváte na obranu 1,8 procent HDP. Děkuji.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní přečtu omluvy: Karel Beran od 11do 11.30 z pracovních důvodů, Bureš Jan celý jednací den – pracovní důvody, Matěj Ondřej Havel od 11.30 do 13.30 – pracovní důvody, Kovářová Veronika od 9 do 10.30 – osobní důvody, Malá Taťána 11 až 13 hodin – pracovní důvody, Oborná Monika celý jednací den – osobní důvody, Pošarová Marie od 16 hodin – pracovní důvody, Pražák David do 10 hodin – osobní důvody, Svárovská Gabriela od 11 do 14.30 – pracovní důvody, Svobodová Vendula celý jednací den – pracovní důvody, Záhoř Martin od 13 hodin – zdravotní důvody, Žáček Pavel celý jednací den – zahraniční cesta, Plaga Robert ministr celý jednací den – pracovní důvody.

Takže další s přednostním právem se hlásí předseda ODS Martin Kupka a připraví se Marian Jurečka. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Martin Kupka: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, já si dovolím znovu navrhnout několik důležitých bodů na pořad naší schůze. Všechny ty předchozí návrhy jste už slyšeli a přitom ve všech těch případech se právě věcem, jako je střet zájmů Andreje Babiše a dneska naprosto reálně hrozící fakt, že čeští občané zaplatí dotace, které prostě neproplatí Brusel. A přestože Evropská komise poslala jasný dokument, jasný dopis a vyzvala české úřady, aby zastavily proplácení dotací, tak české úřady na to reagují tak, jako by se jich to netýkalo. Jasně, musejí se bát, protože současná vláda a Andrej Babiš by si na ně mohli posvítit. Ale takhle stát nemůže fungovat, hlavně i to, že to znovu a znovu budeme přinášet na půdu Poslanecké sněmovny, ale že zároveň budeme vyzývat i příslušné odpovědné úředníky, aby se vyslovili k tomu, na základě jakých informací, jakých právních posudků tedy postupují, pokud vyplácejí jakoukoliv dotaci Agrofertu nebo jakékoliv další společnosti z portfolia firem Andreje Babiše.

A teď už to není jen tak záležitost nějaké otázky politického problému nebo pochybnosti. Jestli už víme, že přestože Evropská komise jasně vyslovila, že od 9. prosince, tedy od jmenování Andreje Babiše premiérem České republiky, nemají české úřady žádnou dotaci vyplatit a o žádné proplacení žádat, protože není jasné, jak se Andrej Babiš se střetem zájmů vypořádal. A já znovu zdůrazním. Není jasné, jaký je status svěřenského fondu, zda skutečně Andrej Babiš nadále neovlivňuje své společnosti. Není jasné, jakým způsobem po odchodu Andreje Babiše z vlády budou mít právě jeho děti a on sám možnost s těmi podniky nakládat, aby se opravdu jednalo o odstřižení, se kterým počítá nejenom princip standardního fungování státu, ale evropská i česká legislativa. A konečně není jasné, jakým způsobem pro ty ostatní společnosti, ať už jde o SynBiol nebo fond Hartenberg, jakým způsobem se Andrej Babiš s tím střetem zájmů vypořádal.

Spousta otázek, málo odpovědí. Jediné, co víme na základě důsledného dotazování a sledování reálných ukazatelů a reálných dat, že jenom za rok 2025 úhrada pro reprodukční kliniky a další zdravotnická zařízení ze společnosti svázané se SinBiolem, s Hartenbergem dosahují téměř 3 miliard korun. Oficiální informace, které nikdo nemůže zpochybnit a je, a zdůrazňuju to znovu úplně zřejmé, že je v kompetencích vlády a ministra zdravotnictví ovlivňovat úhradové mechanismy ve prospěch těch společností, které se na zdravotnickém systému podílejí a zároveň zajišťují úhrady z veřejného zdravotního pojištění. Zaznívá od pana ministra, že to z hlediska úpravy těch mechanismů řešil i předchozí ministr. To je nepochybně pravda, ale v té době nebyl Andrej Babiš premiérem České republiky a neměl ve své vládě své příslušníky své vlastní politické strany, případně své vlastní kandidáty, kteří přímo ovlivňují úhradové mechanismy úhradovou vyhláškou a jedno jejich rozhodnutí má přímý dopad na to, jak velký objem ty samotné společnosti a zdravotnická zařízení z veřejných prostředků, z veřejného zdravotního pojištění budou čerpat.

Je to úplně jasné. Tady je střet zájmů jako hrom a Andrej Babiš na to neodpovídá a vláda se těm odpovědím vyhýbá, protože se jich prostě bojí, tak je jasné, že se znovu budeme ptát na to, jakým způsobem se Andrej Babiš s tím střetem zájmů vypořádal. Já zůstanu u toho původního návrhu, který v úterý neprošel a navrhuju jako první bod dnešního jednání Dotační predátor v čele vlády České republiky. A samozřejmě se budeme ptát na to, jakým způsobem zajišťují české úřady ministerstva, aby ve výsledku neproplacené dotace pro Agrofert a pro další společnosti nezaplatil český daňový poplatník. To je odpověď, kterou Andrej Babiš a celá vláda lidem v České republice dluží, protože mají udělat kroky, které jsou v souladu se zákony, které odpovídají pochopitelně i jasným požadavkům evropských institucí a pokud je na stole jasný dokument, který úřady, všechny úřady vyzývá, aby prostě pozastavily požadavky na proplacení těch evropských dotací, protože není jasné, jak to vypořádání ze strany premiéra proběhlo, tak je s podivem a velmi závažným krokem, že už v tuhle chvíli došlo k proplacení některých dotací a v případě Státního zemědělského intervenčního fondu má jít podle veřejných informací o 200 milionů korun.

Ten dotaz tedy zní: kdo zaplatí těch 200 milionů korun? No, ona je to trochu řečnická otázka, protože pokud to bude tak, že Andrej Babiš se se střetem zájmů nevypořádal, nepředložil a nepředloží všechny dokumenty, no tak pak to zaplatí český daňový poplatník. Ano, zaplatí to všichni lidé, kteří v České republice platí daně, zaplatí tyhle dotační eskapády premiéra České republiky a jeho společností zaplatí daňový poplatník. No, proto má ekonomická teorie jasné pojmenování a opravdu takhle se chová ekonomický parazit. A znovu zdůrazňuju, je v zájmu České republiky základnímu respektu k právnímu státu, aby všechny úřady pozastavily na základě jasného vyrozumění evropských institucí proplácení dotací, které by prostě ve výsledku musel zaplatit český daňový poplatník. A já tady musím citovat zároveň vyjádření současných koaličních partnerů Andreje Babiše, kteří říkají zcela správně, že dotace může čerpat jen ten, kdo na ně má nárok.

Pak ale nechápu, že koaliční partneři umožnili, aby se Andrej Babiš před zodpovědností skryl, protože právě, právě tahle základní otázka férového čerpání dotačních prostředků je v kauze Čapí hnízdo jako zásadní zdvižený prst i otazník. A už s rozhodnutím nadřízených úřadů, nadřízených soudů. Tak jak se s tím SPD a Motoristé vypořádají, když říkají, že pochopitelně se dotace nemají vyplácet nikomu, kdo na ně nemá nárok, tak pak neměli Andreje Babiše skrývat za poslaneckou imunitu, ale měli nechat, aby v tomto směru finálně rozhodly soudy.

Všem těm vyjádřením fakt čouhá sláma z bot. Kdybyste to mysleli férově, tak byste buď Andreje Babiše vyzvali, aby se před soudy zodpovídal, podrobil se jim, nebo byste v každém případě teď udělali všechny kroky pro to, abyste nevystavili i své voliče – i své voliče – tomu, že budou Andreji Babišovi platit dotace, které neproplatí Evropská unie. Takhle vážné to je. Říkali jste, jak stojíte za svými voliči, jak budete dělat všechno, co můžete, aby v Čechách platily férové podmínky, ale zjevně skutek utek. Tak znovu předkládám jako návrh pro zařazení jako první bod programu bod, který jsem zmínil: Dotační predátor v čele vlády.

Znovu zdůrazňuju, jde o to, aby v České republice prostě platila pravidla pro všechny stejně a není možné, aby ten, kdo o dotacích rozhoduje, je zároveň čerpal. Není možné, aby ten, kdo je na jedné straně finančního potrubí, byl i na ,druhém konci. To je úplně jasné a nepochybuju o tom, že je to úplně jasné všem poslancům i současné vládní koalice. Jenomže proto, že v tomhle případě jde o jejich šéfa, o premiéra České republiky, tak najednou tady ta pravidla neplatí. Dochází 24 hodin k tomu, že se vlastně z téhle zodpovědnosti vykrucujete.

Jenomže pořád tady platí, že premiér dohlíží jak nad svými vládními kolegy, tak také samozřejmě z povahy věci a z povahy funkce i nad ostatními úřady. Zároveň říkám, chceme znát odpovědi na otázky, jak je možné a na základě jakých dokumentů přes jasnou výzvu Evropské komise nadále dochází k proplácení evropských dotací? Z toho se máte zodpovídat. Tohle je vážná otázka.

Tady dochází nebo může docházet ke škodě a tu škodu zaplatí český daňový poplatník. Tohle fakt není jenom politická otázka. Píše se o tom v českých médiích, čtou to vaši voliči a samozřejmě vnímají to všichni, kteří v České republice platí daně. Tady vaše nicnedělání, zavírání dveří a oken před realitou je prostě ve výsledku fakt falešná služba vašim vlastním voličům a České republice.

Já jsem zmínil závažné případy nejenom v případě Agrofertu, kde znovu zdůrazňuju: Přes opakované výzvy nikdo oficiálně nezná status svěřenského fondu. Není tedy jasné, jakým způsobem Andrej Babiš přerušil vztahy se svými firmami, jakým způsobem to udělal a zda je to v souladu jak s českou legislativou, tak v souladu s evropskou legislativou. Přesně po tom volá ten dopis Evropské komise. Říkají: Ano, Andrej Babiš musí předložit dokumenty, ze kterých bude jasné, jestli střet zájmů trvá, nebo netrvá.

Znovu opakuju, je zcela na místě, aby tyhle odpovědi zazněly tady na plénu Poslanecké sněmovny. Bez vykrucování, bez obvyklého napadání všech ostatních, zejména opozice, ale s jasným důrazem na to, že to sugestivní vystoupení na sociálních sítích, kde říkal, že se s tím navždy Andrej Babiš vypořádal, tak aby dostalo jasnou podobu dokumentů, dokladů, ne schovávání se a vytáček, ale jasného slova.

Druhý bod, který navrhuju na pořad dnešního jednání: Chaos vlády, přerušení a přesouvání agend lidských práv zdravotně postižených, duševního zdraví a protidrogové politiky. To znovu rezonuje. Co udělala vláda? Vysmála se všem lidskoprávním organizacím. Vysmála se odborníkům, kteří pečují o to, aby protidrogová politika v České republice fungovala, a dávají to najevo přímo ostentativně.

Abych citoval doslova to, co zmínila médiím vedoucí Úřadu vlády: „Kdybychom to s odbornými organizacemi projednali, tak by to neprošlo.“ Co tím říká? Že jestli vy tady jako poslanci hnutí ANO, poslanci SPD, v nějaké oblasti máte odbornou znalost, je to úplně jedno. Zapomeňte na to, abyste náhodou svým odborným názorem neovlivnili kroky vlády, protože ta tedy fakt podle odborných názorů a odborných kritérií zjevně postupovat nechce.

Ale co je ve hře? Že selžeme v zásadních tématech, jako je například protidrogová politika. To, že to má na starosti Úřad vlády, je úplně přirozené, protože v téhle oblasti musí shromáždit mimo jiné agendu Ministerstva zdravotnictví, Ministerstva vnitra, Ministerstva školství a dalších úřadů. Je to úplně jasné a z hlediska reálné logiky a toho, aby ten konkrétní krok byl dobře koordinovaný, aby jedna ruka nevěděla (věděla?), co dělá druhá, tak je právě koordinace z úrovně vlády nezbytně nutná.

Totéž platí pro lidská práva. Chci zdůraznit několik případů, kdy ze včerejšího jednání těch organizací na Úřadu vlády s premiérem a dalšími členy vyplynulo, že během celé schůzky se vláda zástupcům nejrůznějších organizací vlastně vysmívala a ukazovala, že je rozhodnuto, že už nic řešit nebude.

Já jsem zmínil potřebu koordinace na úrovni protidrogové politiky, ale ona je stejně viditelná například na úrovni pomoci zdravotně postiženým. Ministr dopravy musí řešit i to, jakým způsobem se přibližuje například železniční doprava, autobusová doprava, letecká doprava, bezbariérovým nárokům tak, aby byla dostupná pro všechny, kteří v České republice žijí. Zároveň téma zdravotně postižených zasahuje do oblasti zdravotnictví, do oblasti rezortu Ministerstva práce a sociálních věcí, ale také do oblasti škol. Je to úplně zjevné.

To, že to Andrej Babiš rozhazuje na všechna ministerstva, jako by se nechumelilo, vlastně říká jediné. Není schopen tu zemi řídit, rezignoval na to, vysmívá se lidem, kteří tady léta budovali nějakou kompetenci a nějakou odbornost, a to je nehorázné. Platí, že tady na půdě Poslanecké sněmovny – protože jde o víc, než jenom technický výkon té agendy – jde o to, že...

Řeknu jeden konkrétní příklad z debaty, kterou jsem měl možnost včera vést s veřejností v Chebu. Mladí lidé se tam ptali, jakým způsobem se Česká republika postará o to, aby nám například nehrozila fentanylová krize jako ve Spojených státech amerických, abychom nečelili dalším závažným incidencím infekčních chorob spojených právě s prohloubením závislostí. Úplně normální běžné otázky.

Normální situace v České republice by říkala: Máme funkční protidrogovou politiku, máme na úrovni vlády koordinované kroky mezi policií, mezi vnitrem obecně, mezi zdravotnictvím, mezi školstvím. Protože pochopitelně osvěta, upozornění na to, jaká rizika hrozí, zajištění zdravotní péče a zajištění pochopitelně také náhradních mechanismů pro vypořádání se se závislostmi, to je jeden z klíčových úkolů právě protidrogové politiky.

Jenomže vláda říká: To je všechno pryč, to nás nezajímá. My máme svoje politické názory a ty tady daleko převyšují věcné argumenty, argumenty lidí, kteří se tématům dlouhodobě věnují a představují respektované odborníky, a to nejenom v rozměru České republiky, ale kteří představují respektované odborníky v rámci evropských souvislostí a evropských společností.

Chci se tedy vrátit zpátky k tomu, co by se mělo odehrát. My určitě připravíme změny zákonů na jejich návrhy, které budou zpátky vracet tyhle agendy na Úřad vlády. Podpoříme další návrhy i ostatních opozičních stran, které budou upravovat kompetence jednotlivých institucí. My už jsme v minulém týdnu představili návrhy zákona o ochraně veřejného zdraví, které by právě agendu protidrogové politiky jasně ukotvily na Úřadu vlády. To znamená tam, kde mají být.

Slyšeli jsme, že argumentem je větší efektivita, úspora. Už teď je jasné, že ten hloupý krok znamená a bude znamenat opak. Bude znamenat opak jak ve smyslu vynakládání peněz na samotný aparát, protože už teď je jasné, že kromě nových konkrétních agend na jednotlivých rezortech si v některých případech něco zanechá i Úřad vlády. Takže se to vlastně zdvojuje a nepochybuju o tom, že v některých případech se to prostě bude ztrojovat.

Ale daleko závažnější dopady hrozí České republice v okamžiku, kdy to nebude fungovat, kdy nebude fungovat protidrogová politika a budeme ty požáry hasit pozdě. Tohle je nejvážnější možný dopad.

A bude se počítat v řádech miliard korun, a to nehovořím o nepočitatelných škodách v ohrožení veřejného zdraví a reálného ohrožení zdraví těch, kteří závislostem propadli. Tohle jsou reálné dopady toho hloupého kroku, ke kterému sáhla – dokonce vlastně ani ne v prvním kroku vláda, ale Andrej Babiš a jeho maďarská spolupracovnice. Tomuhle fakt nerozumím. Fakt nerozumím tomu, jak je možné, že bez jakékoli konzultace s příslušnými rezorty, s příslušnými organizacemi se Úřad vlády rozhodne o tomhle bezprecedentním kroku. Žádný systém, žádná koncepce, žádné promyšlené a vydiskutované kroky, prostě reakce úplně mimo běžné kontury, mimo odpovědné vládnutí, jenom chaos a politický cirkus. Tak přesně na to se budeme ptát a chceme, aby Poslanecká sněmovna na pořad schůze tohle důležité téma zařadila. A samozřejmě i mimo pořad této schůze budeme dál pracovat na tom, aby se věci vrátily do normálních kolejí a aby celá řada těch organizací měla adekvátní zaštítění a fungovala tak, jak fungovat má.

A když se o tom bavíme, zmocněnkyně pro lidská práva, která se tady teď mihla, už zase odchází, tak platí, že by měla prostě rezignovat na tu roli, protože si nechala tu agendu normálně rozprášit, ani se těch organizací nezastala. (Poslankyně Malá nesouhlasí.) Ani se jich nezastala. Takže ve výsledku ukazuje, že ta role v jejím pojetí je úplně zbytečná.

Další důležité téma, na které nedošlo a na které dojít má, je ohrožení nezávislosti veřejnoprávních médií a pokusy o jejich faktické zestátnění. To téma je pořád na stole. A znovu, výsměch odbornosti. Jestli ministr kultury je schopen předložit návrh zákona, který okamžitě odborná veřejnost rozcupuje, kde je na první pohled jasné, že nesedí právní výrazy, že ten návrh je totálně nekoncepční, nekompetentní, neúplný, že některé věci, které pro veřejnoprávní média jsou naprosto klíčové, jako je celé pokrytí území regionální redakce, neřeší, naprosto nekompetentní návrh, který by měl vést okamžitě k odvolání ministra kultury. Samozřejmě, že měl. Místo toho kolem toho vláda přešlapuje a říká, že se o tom bude bavit. Pak vidíme tiskovou konferenci, která reaguje na neuvěřitelné množství připomínek, a připomínky těch rezortů jsou vlastně úplně stejné jako ty moje: nekoncepční, nekompetentní, odborně naprosto, ale naprosto špatně nachystaný zákon.

Andrej Babiš na tiskové konferenci přizná: No, není to dobré. A pak slyšíme o pár dnů později, že ten zákon tedy nakonec má vláda projednat do poloviny června – slova Oty Klempíře – a zároveň do toho Patrik Nacher navrhuje novelu, která už v letošním roce zásadním způsobem krátí příjmy České televize a Českého rozhlasu, v průběhu roku. A vy se divíte, že za tím samozřejmě každý vidí čistý útok na nezávislost těch médií? Prostě je odrbat, prostě je postavit do kouta, politicky na ně tlačit prostřednictvím právě těchto nekompetentních návrhů, marginalizovat je, prostě si je ochočit – tohle je za tím! A nemáte ani odvahu říct: Ano, takhle to je. Prostě je to cílený útok současné vládní většiny na fungování veřejnoprávních médií v České republice cestou změny zákonů, nekompetentních návrhů, naprosto chybějící odborné diskuse. Já jsem se pozastavil nad tím a všichni v odborné části veřejnosti, kdy Oto Klempíř tak začal veřejně filozofovat o tom, že by vlastně politici měli určovat obsah, program těch médií – úplná nehoráznost. Ministr kultury vůbec neví, která bije. Vůbec netuší, o čem je standardní demokratické fungování médií a médií veřejné služby.

Je určitě namístě, aby vláda od všech těchto kroků okamžitě ustoupila, vlastně není jiná varianta. Pokud není schopná kompetentních, odborných návrhů, a to ukazuje, že fakt není, že to je prostě jenom její trapná politická hra, tak se má prostě vrátit zpátky a má od toho fakt aspoň ustoupit, pokud už teď vyvolala v těch médiích – a nejenom v médiích veřejné služby – takové pozdvižení.

A samozřejmě, že se brání občanská společnost. Ve všech státech začínaly totalitní systémy tím, že napadaly svobodná média. Vždycky to tak bylo, různým způsobem. Začátek ohrožování demokracie se vždycky odehrává přes média, která mají vytvářet prostor pro soutěž politických stran a která vytvářejí prostor i pro prezentaci odlišných názorů – jenomže právě prezentace odlišných názorů je něco, co vládě zásadním způsobem překáží. A ukazuje to na každém kroku.

Tohle je věc, které určitě se budeme bránit ve všech dalších měsících, protože nechceme dopustit, aby vláda tímto způsobem znehodnotila fungování české mediální krajiny, znehodnotila fungování českých médií. A zdůrazním jednu podstatnou věc: Samozřejmě, že veřejnoprávní média mají jenom určitou část, určitý podíl na celkové mediální scéně, ale hrají v té mediální scéně důležitou roli, protože mají v popisu práce, aby na základě financování, které je nezávislé, sledovala opravdu faktickou hodnotu informací, ověřovala je, nevypouštěla do éteru na první dobrou cokoliv, ale než to do éteru doputuje a než to tam vyšlou, tak aby si ověřila, zda je to pravda, nebo smyšlenka, zda je to pravda, nebo hlas nějaké propagandy, klidně i z cizího státu nebo dokonce z Ruska.

Tak tohle jsou důležité body a zásadně říkám, že existence veřejnoprávních médií je bezkonkurenčně nejefektivnější způsob, jak bojovat s dezinformacemi. Všechno ostatní potom vyvolává závažné problémy, protože stanoví-li stát nějaký jiný orgán než funkční veřejnoprávní médium, které pak má konfrontovat proud dezinformací, smyšlenek a úplných nesmyslů s realitou, tak je to vždycky náročné a vždycky musí určit pak nějakého arbitra – a s tím určováním vždycky hrozí hned vzápětí cenzura. Tak, prosím, fakt dejte ruce pryč od veřejnoprávních médií, zajistěte, aby mohla fungovat v prostoru svobodném se svobodně nastavenými parametry a aby v tomhle případě mohla díky nastaveným koncesionářským poplatkům odvádět co nejlépe svoji práci. A pojďme se bavit o tom, co přesně mají dělat, a pojďme se bavit o tom, jakým způsobem mají také svoji práci zefektivňovat, protože samozřejmě nikdo nestojíme a nemáme stát na místě, máme se v tomto směru rozvíjet a nejjednodušší a nejlepší nástroj rozvoje je reálná, věcná kritika, ale ne útoky a ne snaha tímto způsobem si média ochočit.

A znovu se ukazuje, že místo odbornosti, místo reálné debaty, místo skutečného naslouchání odborným argumentům předvádí tahle vláda pravý opak: neodpovědné vládnutí a ohrožování základních demokratických institucí. Zmínil jsem útok na lidskoprávní organizace, nedávný útok na neziskové organizace tím šíleným ruským zákonem, od kterého nakonec vláda ustoupila, a jsem přesvědčený, že stejně tak má ustoupit od snah změnit mediální zákony a zrušit koncesionářské poplatky a média veřejné služby si ochočit.

Další bod, na který určitě má dojít, je chaos vlády a neodpovědné experimenty se strategickými podniky českého obranného průmyslu. Další důležitá oblast, nekoncepční neodborné výkřiky do vzduchu, které ale zároveň ohrožují – a opakovaně se to ukázalo – srozumitelnost České republiky navenek a základní koncepční vedení státu. Výkřik premiéra minulý týden, že prodá Explosii a že se o to zajímal Emmanuel Macron a zároveň důležitá francouzská zbrojní firma, tak ukazuje jenom na to, že skutečné zájmy České republiky jsou mu fakt na hony vzdálené. To by totiž nemohl tímhle způsobem střílet do vzduchu, ale promyslel by kroky a dával by jim jasný koncepční ráz.

A samozřejmě, že i na půdě Poslanecké sněmovny má dojít na debatu o tom, jakým způsobem může soukromý kapitál vstupovat do státních podniků, ale nemůže to být tímhle zoufalým, nahodilým způsobem. A zároveň tady platí, že v době, kdy čelíme jedné z nejvážnějších geopolitických krizí, tak je v národním zájmu zachovat kontrolu nad strategickými společnostmi, kontrolu nad strategickými společnostmi, ale to Andrej Babiš vlastně jenom rozvrátil, o tom v jeho projevu nebylo ani slovo. Tak se ptáme: Proč právě teď francouzská státní firma?

Není to třeba taky proto, že francouzské úřady aktuálně rozhodují o tom, jestli pral nebo nepral špinavé peníze ve Francii? Není to další střet zájmů? Proč právě teď, v situaci, kdy každá normální vláda by především zvažovala koncepční kroky, jednala by s českým zbrojním průmyslem a hledala by co nejvhodnější řešení, aby dokázala posílit i výkon toho samotného státního podniku? O to přece běží. Zajistit fungování, které je efektivní, které pomůže tomu, aby český zbrojní průmysl mohl dál růst a uplatnit se na mezinárodních trzích a posílit svoje know how.

Takže místo výkřiků do vzduchu má vláda předvádět jasnou strategii, předkládat bezpečnostní analýzu, ekonomická zdůvodnění, a postupovat absolutně transparentně. Dělá pravý opak úplně bez přehánění, pravý opak toho, co by měla odpovědná vláda dělat.

A konečně, včerejší zpráva, prosím, aby pátý bod k zařazení na dnešní pořad jednání bylo téma muniční iniciativy. Chápu, že každá vláda vyžaduje koaliční kompromisy. Některé ale nejsou ani krvavé, ale jsou ve skutečnosti hanebné a jsou výbušné. To přešlapování, tak vlastně udržíme muniční iniciativu, ale sami na ni nebudeme přispívat, přece přirozeně vyvolává reakci těch ostatních partnerů. Jak se chovat k muniční iniciativě, kterou tedy Česká republika zorganizovala, držela ji, ale najednou vláda říká, ale my na ni nepřispějeme ani korunu. To je přece nejsilnější zpráva pro všechny ostatní, pro všechny dosavadní partnery. No, tak tomu asi nevěří, tak to asi nemá smysl, abychom do toho my vstupovali a touhle cestou Ukrajinu podporovali. Tohle je fakt škoda. Tohle je fakt zcela vážně mizérie tohohle vládnutí. Oblečená, neoblečená, ani ano, ani ne, podivný krok, který ale o nás směrem do zahraničí vysílá naprosto nesrozumitelné a fakt velmi nepříznivé zprávy.

Tak tohle je pátý z těch bodů, který pokládám za důležité zařadit na pořad schůze. A věřím, že i vládní většina pochopila, že dokud tyhle důležité body, důležité body pro fungování České republiky, nebudou na půdě Poslanecké sněmovny projednány, tak se k nim budeme vracet důsledně a při každé schůzi a neodbudete nás jenom svým hlasováním. Budeme za tím stát velmi pevně a budeme hájit principy demokratického státu a budeme bránit stát před rozkrádáním a budeme ho bránit před nesprávným nakládáním s dotačními prostředky, a to se už bohužel teď děje.

Vracím se zpátky, pět bodů, které máme probrat v Poslanecké sněmovně a budeme se k tomu vracet vytrvale zpátky při dalším jednání, dokud vládní většina nepochopí, že tohle je její odpovědnost, že na tyhle otázky odpovědět musí nejenom nám, na prvním místě občanům České republiky. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji. Pane předsedo, vystřídali jsme se při řízení schůze. Já vám přeju pěkný čtvrteční den. Jako poslední s přednostním právem podle poznámek, co tady mám, je pan předseda Marian Jurečka. A pak je tady, když mi to tady kolegyně vrátí, první bude Michal Zuna. Doufám, že mi tady neměníte pořadí. A pak už máte všichni jenom pět minut. Takže pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Marian Jurečka: Děkuji. Děkuji vážně, pane místopředsedo, drahá, nejdražší vládo, tedy pane jeden ministře, já možná si dovolím na úvod, jestli pan místopředseda by mě teďka na chvilku vnímal, takový podnět, když tady pan místopředseda Nacher dělá spoustu pozitivních inovací ve Sněmovně, kdyby vlastně šlo zařídit, abychom na pořadu schůze nebo na tabuli viděli všichni a nechodili vás tam obtěžovat, abychom se přehrabovali v papírkách, kdo je vlastně v pořadí, i když ještě není otevřen pořad schůze, včetně i přednostních práv. Pak by to bylo pro předsedající dost komfortní, že byste se mohli plně věnovat nám. Myslím si, že IT systém v 21. století by to mohl umožňovat, že bychom to mohli zvládnout ve Sněmovně. Tak takový drobný námět ke zlepšení, bylo by to komfortnější pro nás všechny nebo v systému na tabletech, počítačích bychom to viděli interně. Bylo by to fakt fajn, protože i ta přednostní práva bychom mohli podávat digitálně, velmi rádi, nechodili za vámi, neposílali vám to mailem nebo nenosili na lístečcích.

Tak já si dovolím teď v tom svém úvodu ještě k programu schůze říct jednu věc, která se týká interpelací. Fakt nebývalo zvykem, aby se ve čtvrtek ráno v odpovědích na písemné interpelace tady ze strany koaliční většiny zabíjelo to, že tady prostě se ta interpelace utne a nemůže pokračovat. To, co se tady stalo dneska, to se tady nedělo v minulých obdobích. Jestli to má být novinka, standard, tak já prosím, ať se to na politickém grémiu otevře. Sedí tady bývalý předseda Sněmovny Radek Vondráček. Nedělalo se to. Tak já prosím, nedělejme to.

Já jsem se podíval na interpelace trošku i statisticky. A když se podívám například na osmé období, kdy byl Andrej Babiš premiérem, 2017 do 2021, osmé období Poslanecké sněmovny, tak účast členů vlády, kdy se omlouvali, pardon, procento omluv, bylo 32 procent. V devátém volebním období za vlády Petra Fialy ten podíl byl 23 procent.

Když se podívám na účast konkrétních členů vlády, tak v té minulé vládě byli pouze dva členové vlády, kteří měli podíl omluvenek nad 50 procent. Když to vezmu v té předchozí vládě Andreje Babiše, to bylo 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11 členů vlády bylo nepřítomno o víc jak v 50 procentech případů. Ano, jsou tam někteří z nich, kteří byli v té vládě velmi krátce.

Ale ještě řeknu jednu důležitou statistiku, která ilustruje, jak je tady nastaven přístup k nám jako k opozici v celé řadě věcí. Za prvních 206 dnů vlády jsme měli za minulé období vlády Petra Fialy šest dnů, kdy interpelace proběhly. Za stejné období 206 dnů vlády této Poslanecké sněmovny, i když počítám dnešek, tak jsou to čtyři dny, kdy byly interpelace.

Takže i ten čas na tu parlamentní diskusi a na ty nástroje, kdy opozice může vládu kontrolovat přes interpelace, tak to taky sekáte.

A pojďme se ještě podívat, jaká je docházka členů vlády na interpelace za ty tři interpelující dny. Taky žádná hitparáda. Tak já to tady říkám proto, že chci apelovat teď na předsedajícího Sněmovny, přítomné členy Sněmovny, kteří jsou ve vedení Sněmovny a zároveň také jsou reprezentanty svých koaličních stran, ať si to proberete. Já si pamatuju několikrát, jak nás na vládě drbal Petr Fiala za to, že jsme se omlouvali na interpelacích a ať na ty interpelace chodíme. Xkrát nám to důrazně říkal, že to byl vzkaz ze strany opozice, on ho bere vážně jako premiér a ať na interpelace prostě ministr, pokud není v zahraničí, za mě jediná omluva ministra je fakt zahraniční pracovní cesta, jednání v Bruselu. To je věc, kterou já plně respektuju, ale to, že ten ministr je v České republice, je v Praze, sedí si na baráku, šudlá si tam nějaké své jednání a nepřijde ve čtvrtek na interpelace, tak je prostě jako fakt srabárna. Tak prosím pěkně, sedí tady pan ministr Juchelka, prosím, pane ministře, vyřiďte na vládě, že prostě normální je ve čtvrtek na interpelace chodit, nebát se, chápu, že i nepříjemných otázek opozice, mohou být i příjemné interpelace koaličních poslanců, to už je vaše strategie, jakou si zvolíte, ale tady prostě ten ministr má být.

Tak tolik na úvod k tomu, co jsem tady chtěl říct a moc o to prosím, ať se tato praxe změní. Apeluji i na Radka Vondráčka jako bývalého předsedu Sněmovny, je to takový strážce těch parlamentních zvyklostí, tak aby to také i on do hnutí ANO přenesl.

K programu schůze. Začali to moji předřečníci a já tady chci říci zase k vám, ke koalici, vlastně jako poslední opravdu apel, ať tady je zařazen bod, který se týká střetu zájmů a dopisu Evropské komise. Jinak prostě nebude jiné zbytí než svolat mimořádnou schůzi. Vy byste nám už ji svolali, vy byste možná už i svolali jednání o vyslovení nedůvěry vlády. My tady zatím slušně, věcně, od úterka, kdy běží Sněmovna, po tom, co se stalo v pondělí, říkáme, ať tady přijde premiér, ať tady přijde ministr zemědělství a jasně strukturovaně vysvětlí, jaké konkrétní dokumenty, jakou konkrétní právní argumentaci vysvětlí, odpovědi na otázky Evropské komise. To není legrace.

Já z toho nechci dělat politiku v laciném podání, že to nějaký antibabiš, to téma je závažné, to není legrace. Ať přijdou nebo bude muset být svolána mimořádná schůze nebo případně můžou být potom použity jiné nástroje. Kdyby tady ten premiér vystoupil, já si myslím, že ta debata, kdybychom se dohodli, by mohla být klidně za hodinu, dvě, záleží jaké by byly argumenty, odbavena. Tak se tady k tomu vracíme od úterka už vlastně potřetí.

Tak to je první věc, která si myslím, že zasluhuje pozornost. Já už ten bod, protože byl navržen, už ho tady znovu navrhovat nebudu, ale myslím si, že je potřeba to tady jasně pojmenovat a říct.

Mimochodem, já když jsem ten dopis viděl, tak rozhodně se nespokojuju s argumentací, která zazněla v mediálním prostoru, že se to netýká zemědělství a zemědělské dotace mohou být vyplácené. Takhle já ten dopis nečtu a právě proto je potřeba, aby se přišlo a řeklo se, jaké je přesné plné znění toho dopisu a proč ty odpovědi mají být takové nebo jiné a proč ta argumentace zaznívá tak, jak zaznívá zatím v těch mediálních útržcích v té debatě. A být předsedkyní dozorčí rady SZIFu, tak bych rozhodně už dneska volal po tom, že se má svolat jednání dozorčí rady SZIFu, ten dopis má být poskytnut členům dozorčí rady SZIFu a ti mají dostat relevantní odpovědi včetně právních podkladů. Zodpovídáte plně svým majetkem jako člen dozorčí rady. To taky není legrace. A já teďka neříkám a nesoudím, jestli to má být tak, či tak. Já jenom říkám, mají tady být ty věci zodpovězeny a má tady být transparentnost v tom, jakým způsobem s těmi informacemi se nakládá. Vůči nám, vůči občanům, vůči široké veřejnosti.

Další věc, kterou chci tady říct: to, co se děje na Úřadu vlády za posledních 14 dní, to není věc, která by byla normální v běžném fungujícím státě. To, jakým způsobem tady premiér zachází s klíčovou rolí Úřadu vlády, která má být koordinační, nadrezortní, to ve vyspělých zemích naopak normální premiér si spíše chrání a posiluje, protože překonávat resortismus je jedna z věcí, na které se vysiluje celá řada ministrů a zbrzdí to Českou republiku. A místo aby Úřad vlády řekl: nejenom v lidskoprávních agendách, v otázkách práv menšin, v protidrogové politice, ale i v jiných částech budeme schopni posilovat koordinační roli Úřadu vlády na vnitrostátní politické lince, ale i na přístupu k evropské agendě, tak tady naopak přijde premiér s šéfkou Úřadu vlády, kteří to úplně rozboří ten systém, rozsekají to, nebaví se o tom s nikým a řeknou, že to je prostě hotové.

A ještě slyším argumenty: kdybychom to diskutovali, nikdy bychom to neprosadili. Ano, pak v tom případě říkám, že to je blbost. Pak jsem navrhoval blbost, protože kdybych měl argumenty na své straně, tak přece přesvědčím tvrdými argumenty své partnery nebo oponenty v té diskusi, že to, co dělám, má logiku. A když ty argumenty nemám, nemám čísla, nemám data, nemám fakta – pak ano, pak by mně ti oponenti řekli, že to je blbost a byl bych za blbce.

A já si vždycky docela zakládám na tom, že když já něco říkám, mám nějaké tvrzení, tak mám k němu argumenty, data, fakta. A ať přijde někdo jiný, kdo mi je rozbije, ty moje argumenty, data, fakta. Takhle ta debata má být. A jestli premiér řekne: my chceme, aby to bylo efektivnější – tak v čem bude ta efektivita? Bude tam míň lidí na těch agendách? Ušetří nějaké peníze? Tak ať řekne kolik. Řekl ministrům členů vlády premiér, kolik touto změnou ušetří lidí? Řekl, kolik tím ušetří peněz? Řekl v čem to rozhodování bude rychlejší? Já jsem žádnou takovouto konkrétní informaci, data, fakta, čísla neviděl. Viděl to někdo z členů vlády? Pokud ano, ať nám to přijde říct.

Ironie tohoto kroku je třeba i v tom, kam se některé agendy posunuly na některá ministerstva. Když řeknu protidrogová politika – Ministerstvo zdravotnictví. Ano, na první pohled to nějakému člověku může připadat do určité míry logické, ale v agendě protidrogové politiky ta koordinace je právě nejenom vůči rezortu zdravotnictví, ale vůči vnitru, vůči Ministerstvu práce a sociálních věcí, vůči školství vůči, Ministerstvu spravedlnosti.

Ale úplně největší bizár je právě to, co ilustruje, jak pan premiér a jeho nejužší tým přemýšlí – agendu národnostních menšin šoupnou pod Ministerstvo kultury. To si fakt premiér této země myslí, že agenda národnostních menšin jsou zpěvy a tance? Fakt si to ten premiér myslí? Že národnostní menšiny mají problémy, které souvisí s kulturou a la festival ve Strážnici? Když už to zaznívá tenhle týden? To je prostě ukázka toho bizáru, kdy premiér přijde na tiskovku, arogantně novinářům řekne: já ty zákony nečtu. Co po mně chcete? Chcete, abych já jako premiér četl zákony? Já jako bývalý člen vlády chápu, že premiér nemůže číst každý zákon slovo od slova, tomu rozumím. Ale každý soudný premiér by měl být schopen prioritizovat a měl by schopen říct: jsou zákony, které jsou pro mě zásadní a vím, co je obsahem těch zákonů.

No, ale Andrej Babiš se nikdy netajil tím, že když byl ještě ministr financí, tak nám chodil na vládu za Bohuslava Sobotky – pamětníci si vzpomenou – pamatuji si, jak tam přišel a říká: tady je balík papírů – které si nesl, podpaží – a říká nám, na té vládě úvodem říká: já jsem to nečetl. Proč tam ten ministr chodí? A to je styl vládnutí Andreje Babiše. Někdo mu něco řekne, on si nezjistí skutečnosti, souvislosti a on jde a prosazuje to.

Takže mu paní šéfka jeho Úřadu vlády řekla: tady to je nachystané, je to asi dobré, dejte to tam. On to tam dal, šoupl to tam. Ironií téhle vlády je to, že tam neseděl žádný ministr, který by řekl: pane premiére, já si myslím, že minimálně na 14 dnů to máme odložit. Já si ten váš návrh odnesu ke mně na barák, tam to prodiskutuju s mým týmem, minimálně tím politickým, odborným, poradenským a s úředníky. A řeknu vám za týden, čtrnáct dní, co s tím budeme dělat. Ale evidentně nikdo tu odvahu a ty koule na to neměl.

Takže to ta vláda mávla pak pár dnů na to přijde ten premiér řekne: něco vezmeme zpátky, vytvoříme dvě speciální nové kanceláře. Jako chápete tu logiku? Kde je teda ta úspora, kde ta efektivita, co se zlepšilo? Já to teda nechápu.

Takže já bych prosil, abychom opravdu zařadili bod jednání dnes večer, pane předsedající: Nesmyslné stěhování agend na Úřadu vlád. Pan premiér dneska odpoledne tady na interpelacích je, budeme rádi, že ho tenhle týden uvidíme i na běžném jednání Sněmovny k bodům. Kdyby to mohl být první bod dnešního programu po skončeném bloku interpelací na členy vlády, aby nám tady pan premiér přišel vysvětlit, kde je ta efektivita, kde je to zrychlení, kde je ta úspora v tom, jak rozdrbal Úřad vlády, který tady 30 let si vybudoval kompetenci v oblasti koordinace některých klíčových politik, které chrání práva národnostních menšin, zdravotně postižených, řeší protidrogovou problematiku. Protože tyto věci negativně dopadnou na celou společnost – na zranitelné skupiny lidí, na voliče – i hnutí ANO i některých koaličních stran. Protože jestli například v oblasti práv zdravotně znevýhodněných lidí nebudeme mít koordinovanou dobrou nadrezorní politiku, velmi rychle se to negativně projeví. Od toho tady premiér a jeho tým je. Tak to je další bod, který já bych tady chtěl dnes konkrétně navrhnout na pevný čas. (Předsedající: Pardon, já jenom přesný název poprosím. Nesmyslné stěhování agendy...?) Agend na Úřadu vlády. (Předsedající: Z Úřadu vlády?) Z Úřadu vlády. Ono prý se zas má něco stěhovat zpátky, ale dobře, necháme to „z“ (Úřadu vlády). Jako první bod po dnešních interpelacích. (Předsedající. Dobře, děkuji.)

Pak bych se chtěl dostat k bodům, které chci tady navrhnout za nás, za klub lidovců, protože my tady jako zástupci opozice konstruktivně pracujeme, dáváme celou řadu konkrétních návrhů, které řeší palčivé problémy občanů české země a byl bych rád, aby se na ně dostalo, protože tady zatím nefunguje žádné opoziční okénko. Zatím tady nepadla žádná dohoda, že by na grémiu se řeklo – což bývalo zvykem – že se některý den jednací vyčlení třeba dvě tři hodiny na projednání některých návrhů opozice. Zatím nic. Bylo to za předchozích vlád, bylo to i za minulé koalice, že se dostalo občas na opoziční okénka. Zatím teda tady nic. Takže já tady budu trpělivě opakovaně chodit a navrhovat za nás za lidovce konkrétní body.

Ten první bod je sněmovní tisk 50, ten by chtěl navrhnout dnes večer jako druhý bod po interpelacích. A je to sněmovní tisk 50, který řeší valorizaci výchovného. Já jsem to trpělivě vysvětloval. Jsme rádi, že výchovné oceňuje a pomáhá našim maminkám, babičkám, kdy to oceňuje tu jejich výchovu dětí, nás produktivní generace, protože ony byly v tom systému bohužel potrestány, jejich důchody byly o dost nižší a výchovným jsme to pomohli narovnat alespoň částečně. A teď je potřeba vyřešit tu situaci od 1. ledna 2027, aby výchovné jako složka důchodů byla i nadále valorizována. A s tím je také spojena úprava doby pojistné, aby ta doba pojistná byla o něco kratší, zhruba 25 let, ale je to věc, která je doporučovaná opakovaně ze strany odborníků, českých odborníků, OECD. Aby část lidí, kteří opravdu odpracovali velkou část života tady, ale protože třeba pracovali předtím v jiné zemi, se kterou není dohoda o důchodovém pojištění, tak aby nebyli úplně vyoutováni, ale měli alespoň nějaký byť nízký důchod.

Pak chci navrhnout za náš lidovecký klub sněmovní tisk 110 jako třetí bod dnešního večerního jednání po písemných interpelacích, a to je rozšíření podpory zkrácených úvazků. Já jsem to tady opakovaně vysvětloval. Ten mechanismus, který jsme zavedli za vlády Petra Fialy, dává smysl, kdy podporujeme šest vybraných skupin na pracovním trhu – když mají zkrácený úvazek 0,2 až 0,8, tak zaměstnavatel může na tyto lidi čerpat vyšší slevu na pojistném tak, aby tento zaměstnavatel tyto pracovníky v tom svém systému zaměstnávání v té firmě měl.

Jsou to například rodiče od malých dětí, studenti, lidi předdůchodového věku. A vlastně když ten zkrácený úvazek umožňuje, tak mu to třeba nabourává jeho plánování směnného provozu a podobně. Takže my chceme u některých skupin tu výši slevy, tu výši podpory ze strany státu, pro tyto částečné úvazky podpořit. Takže to jim vysvětluju, proč si myslíme, že ten bod opravdu dává smysl dát tomu ten čas tady ve Sněmovně, projednat to. To že jsme měli dny, kdy jsme tady projednávali – a pálili čas té Sněmovny – na témata, která rozhodně nebyla tak naléhavá a nepřinesla by takový efekt českým občanům, tak podpora zkrácených úvazků je něco, co jako za lidovce chceme, aby tato Sněmovna projednala. Tak to je další bod, který si dovoluji navrhnout.

Potom je to sněmovní tisk 109 je to úprava ošetřovného. Ošetřovné je nástroj, který využívá velké množství domácností, kdy se stane nějaká nenadálá změna zdravotního stavu někoho blízkého. Bohužel jsou to často příběhy typu zlomený krček, návrat toho člověka z nemocnice do domácího prostředí. Je potřeba, aby se o ně někdo postaral. Tak dneska to dlouhodobé ošetřovné je 90 dnů a my jako lidovci ho navrhujeme prodloužit až na dvojnásobek, tedy 180 dnů. To dlouhodobé ošetřovné má poměrně přísná pravidla, parametry, kdy je možné ten institut využívat, ale je to nástroj, který opravdu hodně umí pomoci v tom, aby člověk, který může být v domácím prostředí, a může být o něj v domácím prostředí pečováno, tak aby tato možnost byla opravdu podpořena, tak to chceme navrhnout. Protože nám jde o tyto skupiny obyvatel, kteří mají nějakou určitou specifickou, výjimečnou, zranitelnou životní situaci tak, aby to dokázali lépe zvládnout s větší podporou. No a pak tady máme sněmovní tisk 121, je to náš lidovecký balíček Rodiče+. My tam navrhujeme celou řadu fakt podstatných změn včetně zvýšení rodičáku, včetně zvýšení slev na dani na děti.

Sleva na děti nebyla už dlouhé roky valorizovaná, tudíž její reálná kupní síla se snižuje. A když tady mluvíme o nízké porodnosti a chceme podporovat rodiče, rodiny, tak to nemá být jenom otázka zvýšení rodičáku, za který bojujeme, Ale má to být také zvýšená podpora i těch rodičů, kteří mají ty děti starší, než jsou tři roky, aby tady zase byli schopni ty rodiny investovat do kroužků, do ZUŠek, do sportovních klubů, do těchto aktivit, které prostě souvisí s kvalitou výchovy, s volnočasovými aktivitami a tak dále a tak dále. Takže to je další tisk, který my jako lidovci chceme tady dneska navrhnout a dal by ho jako logicky 4. bod dnešního jednání po bloku interpelací. Tak to jsou body, které jsem si tady dovolil za nás navrhnout. Znovu bych se chtěl ještě vrátit k tomu, říkáme to opravdu zatím, v tento okamžik bych řekl, velmi korektně, ať vládní koalice se postaví naší výzvě čelem, ať tady ten bod zařadí, pokud jde o ten střet zájmů a zprávu, a dopis Evropské komise, ať se to projedná. Nebo potom v tom okamžiku bude muset být přistoupeno k tomu, že tady budeme trávit ten čas stejně, bude nutnost tu mimořádnou schůzi k tomu svolat. My to téma nemůžeme přejít, to prostě nejde. To téma je zásadní.

Já řeknu ještě poznámku, ten dopis Evropské komise mimo to, že říká: neposílejte nám do vyjasnění té situace na základě tvrdých právních dokumentů, neposílejte nám už žádnou žádost o proplacení peněz, které jdou do všech firem, které jsou spojeny s Andrejem Babišem, což teď se ukázalo, že už tam 200 milionů bylo vyplaceno, tak jedna věc, že to půjde, případně, pokud to necháte běžet, na vrub státního rozpočtu a českého daňového poplatníka, ale pak to tady nezaznělo.

Tady chci říct druhou věc, může to být chápáno jako nedovolená podpora na trhu. To je potřeba vyjasnit. Co budete jako vláda dělat? Vládní koalice s tím, když ta Evropská komise řekne finálně ne, to by proplaceno být nikdy nemělo. Mezitím ty peníze odejdou, vezmou se teda z národního rozpočtu a vezmou se teda na dluh z peněz daňových poplatníků. Ale ještě se teda prokáže, že to bylo neoprávněné a že to je nedovolená podpora. Já chápu, že pro většinu poslanců téma nedovolené podpory je něco, čím se nikdy nezabývali. Ale já to tady říkám jako věc, kterou je taky potřeba jako vyříkat, co potom budou dělat ty jednotlivé instituce, budou ty peníze stahovat nebo jakým způsobem se s tím bude nakládat? To není legrace. Já zase – já nejsem soudce a nemám ambici jako soudit a říkat, jestli to je tak či tak. Ale jenom říkám, ať se tady vyloží veškeré argumenty, fakta a řekne se, jaký bude další postup. Ta rizika jsou poměrně velká, nejenom ta rozpočtová vůči českému daňovému poplatníkovi a občanovi, který to teda bude platit v plné palbě. Ale i v té otázce nedovolené podpory. Pro ty firmy a pro českou ekonomiku to může být další velký problém. A pro vládu, která tady bude. Děkuju za pozornost.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji pane předsedo, mám napsané – jinak se technicky i řeší to o čem jste hovořil, pokud jde o ty technické změny, aby všichni poslanci věděli, jaké je to pořadí přihlášených, protože i pro nás, pro předsedající, je to složité, protože za námi chodíte, ptáte se, na druhou stranu různě to zase rušíte. Takže ono to není úplně jako technicky snadné připravit. V této chvíli už jdeme na seznam přihlášek bez přednostního práva. Já teda, abych vás teda připravil, tak přihlášené Michal Zuna s dvěma přihláškami, Ivan Adamec se poté přihlásí. Pavla Pivoňka Vaňková a Eliška Olšáková, takže to je jako nejbližší program v této chvíli, ale už spouštím pět minut, pane poslanče.

 

Poslanec Michal Zuna: Já vám děkuju, pane předsedající. Vážený pane ministře, paní poslankyně a poslanci, já si, jak už zaznělo, dovolím navrhnout dva body. Ten první tak je za nás velmi důležitý. On tady o něm hovořil už předseda Havel, já jsem ho nazval oslabování české muniční iniciativy = hrozba i pro bezpečnost České republiky. Jak už víme, tak podle aktuálních informací z médií, ať už to byly naše nebo zahraniční, tak se právě tato klíčová iniciativa pro zajištění bezpečnosti v Evropě propadla po převzetí této iniciativy vládou Andreje Babiše o nějakých přibližně 50 % a není sporu o tom, že tato iniciativa, tak je jednou z klíčových hrází obrany před ruskou agresí a dobývání Evropy. A o to smutnější je to příběh, než vláda svým přístupem ohrožuje bezpečnost nejen napadené země, ale i všech evropských zemí Severoatlantické aliance. A my vidíme, že ten vývoj konfliktu nesměruje k nějakému rychlému konci.

Je tam nějaký vývoj? Možná jsme blízko nějaké paritě, ale Rusko dál vyhrocuje situaci v Evropě, ať už přes pobaltské země, nebo i přes Bělorusko. A já mám za to, že muniční iniciativa, tak není žádná charita, ale je to pojistka i české bezpečnosti a české územní celistvosti a každá munice, která dorazí tam, kam má, tak snižuje pravděpodobnost, že jednou budeme čelit stejnému ruskému tlaku přímo my nebo naši spojenci na východním křídle Severoatlantické aliance a vymlouvat se na finanční prostředky, tak je zcela krátkozraké, protože cena za nicnedělání, cena za nečinnost, tak by byla bezpečnostně i ekonomicky nesrovnatelně vyšší a s tímto přístupem se nerozpadne jen samotná iniciativa, ale rozpadá se i důvěryhodnost České republiky. Zahraniční média tak upozornila, že po příslibu, že se z českého rozpočtu do iniciativy již přispívat nebude, tak klesl počet přispívajících zemí z 18 na 9.

A pokud Česká republika, která iniciativu vymyslela, politicky vedla, tak začne sama uhýbat. Vysílá tím partnerům jasnou zprávu, že české vedení nemá výdrž ani v projektu, který samo postavilo a problémem, tím reálným problémem, tak nejsou finance. Tím problémem je politická vůle a priorita vlády a česká iniciativa už prokázala, že umí reálně dodat velké objemy munice a má konkrétní výsledek pro obranu napadené země. Ale je potřeba zdůraznit, že tím i pro obranu celé Evropy.

A jestli teď někdo tvrdí, že finanční prostředky nejsou, tak pak ve skutečnosti neříká, že to nejde. Jsou to výmluvy. Říká jen, že bezpečnost České republiky a porážka ruské agrese pro něj přestaly být prioritou. A to je smutná realita. To je smutná realita potvrzující změnu kurzu této vlády České republiky směrem na východ. A není to jen přístupem k muniční iniciativě, je to i legislativní činností, to, co vlastně tady v průběhu poslední doby probíráme, ať už to je změna služebního zákona, zrušení nominačního zákona, snaha o likvidaci médií veřejné služby, snaha o zašlapání neziskového sektoru, to je otočení kurzu o 180 stupňů na východ a hluboko, hluboko dále.

Takže z tohoto důvodu já si dovolím navrhnout bod s názvem, jak už jsem říkal i na začátku, Oslabování české muniční iniciativy rovná se hrozba i pro bezpečnost České republiky. A dovolím si ho navrhnout dnes jako první bod. (Krátká prodleva.)

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Tak, pane poslanče, teď jsem vám pustil nových pět minut.

 

Poslanec Michal Zuna: Děkuju za to, pane předsedající. Mým druhým návrhem tak už je obligátní přeřazení bodu, sněmovního tisku číslo 107. Jedná se o novelu zákona o cestovním ruchu. Jde tedy o Návrh skupiny poslanců Elišky Olšákové, Karla Dvořáka, Lucie Sedmihradské, Julie Smejkalové, Michala Zuny, Jiřího Horáka a Zdeňky Blišťanové.

Já tady vystupuju pravidelně a je možná dobře, že zrovna předsedá pan místopředseda Nacher. Ten tady velmi pravidelně vystupoval v minulém volebním období vlastně se stejným návrhem. No, se stejným návrhem. Myslím, že to byl pražský návrh. Možná si pamatuju i číslo sněmovního tisku, bylo to 41, tím, jak jste ho často navrhoval, tak mi to číslo utkvělo v hlavě. Tak asi pro letošní volební období, nebo pro toto volební období to bude číslo 107. A je to právě návrh, který já mám za to, že bychom zvládli projednat napříč politickým spektrem, že tady nad tou problematikou je shoda. Mě mrzí, že paní ministryně Mrázová má k tomu přístup, že vlastně jen o tom mluví, ale po půl roce pořád nic není připraveno, nic není předloženo, myslím, že už v březnu byl nějaký kulatý stůl, ale výstup z toho není žádný.

A ten návrh pod sněmovním tiskem 107 je i velmi jednoduchý, je velmi minimalistický, vlastně dává možnost dotčeným obcím, dotčeným městům, a těch je celá řada, není to jenom Praha nebo velká města, jsou to i lázeňská či horská města či obce, tak jim dává možnost nastavit podmínky pro poskytování sdíleného ubytování, ať už přes možnost stanovit období, ve kterém by nebylo možné poskytovat sdílené ubytování na území obce či stanovit nejvyšší počet dnů v roce či v jakém rozsahu by to ubytování šlo poskytovat.

A já mám za to, že právě s turistickou sezonou, která je v plném proudu, tak to není okrajové téma. Týká se to desetitisíců lidí, které jsou dotčeny overturismem. Není to jen Dlouhá v Praze a Stodolní v Ostravě, jsou to opravdu rozsáhlá území. která jsou potom dotčena narušováním občanského soužití, rušením nočního klidu. Obyvatelé domů tak jsou zatíženi právě zátěží společných prostor, má to za důsledek vylidňování center anebo znečišťování veřejného prostoru.

Mám za to, že tady ten návrh by přinesl právě tu snahu pomoct, přinesl by kvalitní život, lepší, kvalitní život místním, kteří jsou právě z těch obcí, které jsou touto problematikou zasaženy. Zlepšil by určitě i veřejný pořádek a určitě by pomohl i snížit těm dotčeným městům a obcím náklady na úklid, který vlastně je potřeba zajistit v souvislosti s tím zvýšeným výskytem turistů v tomto typu sdíleného ubytování.

Takže já si dovolím navrhnout, přeřadit sněmovní tisk 107, a to jako druhý bod dnešního jednání, a já budu velmi pozorně sledovat, jak budou hlasovat i koaliční poslanci, kteří jsou z těch dotčených lokalit, ať už to je Praha nebo Kutná Hora či jiná města, a je jich určitě celá řada.

Takže já moc děkuju a poprosím o podporu jak zařazení jednoho bodu, či přeřazení druhého.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Tak, já vám děkuji. V této chvíli sem pozvu Ivana Adamce, který má také tedy dva návrhy.

 

Poslanec Ivan Adamec: Děkuji. Vážený pane předsedající...

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Moment, moment moment, pane poslanče, počkejte, vy jste na mě hrozně rychlý...

 

Poslanec Ivan Adamec: Mně jde časomíra zase...

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Teď vám naskočí pět minut, máte slovo.

 

Poslanec Ivan Adamec: Takže děkuju. Vážený pane předsedající, dámy a pánové, já se trochu vrátím k ekonomickým záležitostem, k takovým těm běžným problémům, které nás trápí a budou trápit do budoucna.

Jedna věc se týká takzvaných akceleračních zón a vůbec výstavby větrných elektráren. A ta druhá se týká účasti českých firem na dostavbě Dukovan a vlastně vůbec jak probíhá příprava výstavby jaderných bloků v Dukovanech, největší české investice v historii našeho státu.

Já musím říct, že už několikrát jsem tady varoval vás všechny, že do budoucna nám hrozí nedostatek proudu. Není to nic neznámého, myslím si že s tím bude bojovat řada evropských států a v okamžiku, kdy se tak stane, tak končí veškerá solidarita v rámci takzvaného jednotného energetického trhu a budeme se divit, co se bude dít. A já mám pocit, že tady vlastně ta debata usnula, máme možná jiná, důležitější témata, a že se k tomu vrátíme právě v okamžik, jak to v České republice a v našich zemích obvyklé, začneme o tom mluvit a začneme to řešit, až se to stane. A to už je, dámy a pánové, trochu pozdě, já před tím varuji.

Teď probíhá debata k tomu prvnímu bodu, akcelerační zóny, výstavba větrných elektráren. Když se podívám na číslo, které vypovídá o tom, jak se daří tato výstavba v České republice, tak to číslo je v jednotkách. Teď probíráme akcelerační zóny, chceme stavět tento zdroj energie a já se musím ptát, jestli opravdu chceme stavět, protože děláme všechno pro to, aby ty vrtule prostě v České republice nebyly.

Jinak mimochodem, na rozdíl od fotovoltaik, tento zdroj elektrické energie je zajímavý tím, že to je vlastně točivý zdroj jako v každé elektrárně a ten zdroj samozřejmě mi dává proud o síle a výkonu. A nám ten proud bude chybět a myslím si, že občanům nikdo nevysvětluje ty dvě poloviny téhož problému. Jedna je to, že hrozí nedostatek produ a že potřebujeme tuto energii zužitkovat v České republice. A druhá je ta, že prostě pro řadu lidí je nepřijatelné se dívat na ty otáčející se vrtule v blízkosti jejich obydlí, v případě blízkosti nějaké pěkné krajiny. A myslím si, že tady vlastně se neudálo vůbec nic v osvětě našich občanů, zatím vítězí ti, kteří říkají ty bludy, jak ta vrtule je zdraví škodlivá, jak zvěř se z toho pomátne a nakonec i my začneme asi švidrat a začnou se nám zdát věci, které by se nám nikdy nezdály.

Prostě oni vedou v této v této demagogii v tuto chvíli a tady nevidím žádnou osvětu v té společnosti, fakt nevidím. A pokud se to nezmění, tak nepostavíme nic. Já to teď zažívám, zažívám to teď u nás v regionu, kde se ty takzvané akcelerační zóny řeší, a v řadě obcí se zdvihá obrovský odpor, neochota připustit akcelerační zónu v blízkosti prostě města nebo obydlí, kde lidé bydlí.

Někdy i ty představy těch, kteří chtějí realizovat ty zóny, kolidují i s, bych řekl, normálním, takovým lidským přemýšlením, že ta vzdálenost té vrtule nebo té elektrárny by měla od toho obydlí být opravdu taková, aby těm lidem to nevadilo. A fakt se řeší neuvěřitelné problémy kolem toho.

A mě by strašně zajímalo, a budu to tady pořád otvírat, kolik se toho vlastně už teďka v tuhle chvíli staví, kolik těch zón vlastně je připravených, jak to bude vypadat za rok a kolik toho splníme, nebo nesplníme?

Představa, že Němci nám sem pustí ten proud z těch vrtulí na pobřeží z toho Baltu, prosím vás, zapomeňte. Tím se utěšují jenom ti, kteří prostě žádné velké změny nechtějí. Solidarita končí v okamžiku nedostatku. A před tím já varuju. A neměli bychom to dopustit.

Takže já bych prosil, aby tento bod Informace o akceleračních zónách a výstavbě větrných elektráren byl zařazen jako první bod dnes po 18. hodině. A věřím tomu, i když ho nezařadíme, že aspoň vzbudíme zájem o tuto problematiku, protože mám pocit, že na obcích to vře dneska. Je to dokonce předmět komunálních soubojů. Máme tady volby. A my tady děláme, že ten problém vlastně vůbec neexistuje. Takže to je k tomu prvnímu bodu. Já vám děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Ano, máte to úplně přesně, asi jste si to někde připravil, protože přesně 5 minut. A teď vám pouštím nových 5 minut.

 

Poslanec Ivan Adamec: Děkuji, pane předsedající. Už mi to běží, to jsem spokojený, to jsem rád. Takže teď účast českých firem.

Tak já musím říct, že když jsem psal tendr na Dukovany, který jsem úspěšně dotáhl do konce, vyhrála to korejská KHNP, tak najednou prostě začaly být problémy tak, jak je v Čechách vždycky zvykem. Začne se kritizovat něco, co se povedlo. A ta kritika byla opravdu vážná a byla dost intenzivní na účast českých firem na těch tendrech.

Musím říct, že dneska je zase opět ticho po pěšině. A mám takový pocit, že se kdekdo utěšuje, že vlastně ten jaderný zdroj, oni nám prodloužili životnost těch starých bloků, že ono to chvilku ještě počká. No, nepočká. To si řekněme na rovinu. Nepočká to. A navíc jsme ve skluzu.

Já jsem to říkal už tady na začátku, rok 2027, 2028, nejpozději 2029 bude zlomový z hlediska dostatku proudu. A my furt děláme, že se nás to netýká tady. A naše naděje podle mě je jádro. Obnovitelné zdroje, o který jsem hovořil v tom prvním bodu, tak to jsou prostě doplněk těch velkých zdrojů, silných zdrojů, stabilních zdrojů, protože jinak to ani do budoucna nepůjde.

A já jsem byl na spoustě konferencích, kde se řešili podnikatelé, kteří měli zájem zúčastnit se na těch zakázkách, které se týkaly právě tohohle tendru. A musím říct, že jsem z toho byl velmi nepříjemně překvapen – jako neznalostí věcí, problematiky, která prostě se řešit podle mne nedala úplně jinou cestou. A představa, že hned po podpisu smlouvy na dostavbu ten hlavní dodavatel nám dá seznam českých subdodavatelů a že to bude těch kýžených 60 procent – taková představa je úplně jako marná. Ta vlastně je nereálná.

A to, že některá procenta už se naplnila v začátku, tak to je dobře. Nicméně zase je ticho po pěšině. Na výstavbu nejsou v rozpočtu žádné peníze. Argument, že to řeší Evropská komise, notifikace, ten argument podle mě je pravdivý, ale rozhodně strategicky tam nemít peníze je velká chyba, protože pokud nejsou peníze, tak musíte čekat na schválení zase parlamentem, pokud tato vláda parlament nepřesvědčí, že si to může dělat sama. A myslím si, že nepřesvědčí, část parlamentu určitě. A možná nepřesvědčí ani Ústavní soud, který to určitě bude řešit. A navíc jsme to ještě ani neschválili. Takže v tuto chvíli je ticho po pěšině.

A já jsem taky chtěl říct, že já jsem na těch setkáních byl a zažil jsem taky české firmy, které se tvářily jako české firmy a danily na Kypru a hlásily se hrdě v čele pelotonu těch firem, které mají zájem dostavovat tady Jadernou elektrárnu Dukovany.

Takže já bych moc chtěl, aby toto téma nezapadlo, abychom se dál o něm bavili. A chápu to, že asi dneska ten bod neprojde, protože samozřejmě víme všichni, jak to je. Situace ve Sněmovně prostě je taková, jaká je. Pokud nezvítězí zdravý rozum, tak to asi v nejbližší době lepší nebude. Může mě to mrzet, můžu být z toho zklamaný, ale to je tak jediné, co s tím můžu dělat.

Jako je to na jiných, řekl bych, členech Sněmovny, aby k těm dohodám nějakým došlo, aby Sněmovna mohla fungovat normálně. Protože pokud nebudeme ty věci tady řešit, no, tak ty problémy se nám budou kupit, kupit. Pak už to bude hromada problémů. A až těch problémů bude moc, tak pak většinou se neřeší už vůbec nic a nechá se to běžet vlastním životem a dopadne to jako vždycky: výsledek bude nula.

Já bych prosil tento bod zařadit jako druhý bod dnes po 18. hodině. Je to bod, který se nazývá: Účast českých firem na dostavbě Dukovan. Informace o stavu, jaký tam je v tuto chvíli. Já jsem říkal, že k tomu připojím samozřejmě, že mě zajímají záměry vlády, jak to bude dál s tou výstavbou. Zatím mám takový pocit, že ani ČEZ není příliš aktivní v této otázce. Vláda už vůbec není aktivní. Nechci ji urážet. Nechci jí dávat psí hlavu, ale myslím si, že to tak v tuto chvíli je. A problém jaderné energetiky prostě se vysedět nedá.

Takže já bych poprosil, abyste tomu věnovali vážnou pozornost. Budu s tím tady přicházet čas od času celý příští rok. A fakt se o tom budeme muset bavit. Ale věřím tomu, že ta diskuse nakonec přijde a že ty výsledky budou pozitivní. Já vám moc děkuji za pozornost a přeju vám (Předsedající: Čas.) krásné čtvrteční odpoledne.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji. Poprosím o dodržení času. V této chvíli je na řadě Pavla Pivoňka Vaňková také s dvěma návrhy. A já spouštím prvních 5 minut.

 

Poslankyně Pavla Pivoňka Vaňková: Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, já opakovaně přicházím s mými dvěma návrhy na předřazení bodů, které tady čekají ve frontě na to, aby byly projednány, a pořád se nemohou dočkat.

Prvním bodem je bod číslo 60, sněmovní tisk 112, který navrhuji předřadit jako první bod této schůze. Tento návrh já považuji za velmi důležitý především proto, že se týká jedné ze základních forem podpory rodin s malými dětmi, tedy rodičovského příspěvku, a reaguje konkrétně na problém, který je zde dlouhodobě zřejmý.

Současná právní úprava neobsahuje žádný pravidelný mechanismus valorizace této dávky. V praxi to znamená, že rodičovský příspěvek se v čase znehodnocuje vlivem inflace a jeho reálná hodnota klesá. Rodiny, které jsou na této dávce existenčně závislé nebo pro ně představuje zásadní součást rodinného rozpočtu, se tak dostávají do nejistoty. Zvláště citelné je to u domácností, kde jeden z rodičů dočasně nevykonává výdělečnou činnost právě proto, aby pečoval o malé dítě.

Dnes je možné rodičovský příspěvek zvýšit pouze změnou zákona. To je postup zdlouhavý, málo pružný a ve svém důsledku vede k tomu, že se dávka po delší dobu nemění, a následně přichází jednorázové skokové navýšení. Takový model ale není dobrý ani pro rodiny ani pro stabilitu systému. Rodiny potřebují předvídatelnost, ne čekání na to, zda a kdy se politická reprezentace shodne na další změně.

Právě proto je cílem tohoto návrhu zavést automatický a transparentní mechanismus valorizace rodičovského příspěvku navázaný na úhrnný index spotřebitelských cen. Smyslem je, aby rodičovský příspěvek byl alespoň částečně chráněn proti inflaci a aby si zachovával svou reálnou hodnotu. Nejde tedy o mimořádné nebo nahodilé zvyšování dávky, ale o vytvoření předvídatelného systému, který bude odpovídat vývoji životních nákladů.

Za důležité považuji i to, že návrh reaguje na konkrétní zkušenost posledních let. Od posledního navýšení rodičovského příspěvku od 1. ledna 2024 došlo do konce roku 2025 ke kumulované inflaci přesahující 5 procent. I proto návrh počítá s navýšením částky rodičovského příspěvku od 1. ledna 2027 tak, aby nebylo nutné bezprostředně po účinnosti zákona znovu otevírat další mimořádné navýšení.

Podstatné je také to, že tímto krokem můžeme předejít nežádoucím dopadům takzvaných skokových navýšení po dlouhém období stagnace. Takové nárazové změny nepřispívají ke stabilitě ani důvěře v systém. Naopak pravidelný mechanismus valorizace dává rodinám jasnější rámec, ve kterém se mohou rozhodovat a plánovat své fungování.

Ano, tento návrh má dopad na státní rozpočet. Ten je v důvodové zprávě otevřeně popsán a vyčíslen. V prvním roce účinnosti se předpokládají náklady přibližně mezi 375 až 440 miliony korun, ve druhém roce mezi 750 až 880 milionů korun a při plném náběhu ve třetím roce zhruba 1 až 1,1 miliardy korun ročně. Je třeba ale říci jasně, že se jedná o výdaj spojený s podporou rodin v období, kdy čelí zvýšeným nákladům a kdy péče o malé dítě významně omezuje příjmové možnosti domácnosti. Proto jsem přesvědčená, že je správné, abychom tento tisk projednali přednostně a dovoluji si ho navrhnout.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Ano, já vám děkuji. Já to teď vynuluju, využiju toho a přečtu jednu omluvu, dvě. Jindřich Rajchl od 18 hodin z rodinných důvodů a Ester Weimerová od 10.30 do 12.30 ze zdravotních důvodů. A teď vám pustím nových 5 minut.

 

Poslankyně Pavla Pivoňka Vaňková: Děkuji. A další můj evergreen je novela zákona o integračním sociálním podniku, který navrhuji na zařazení jako druhý bod dnešní schůze. Je to bod číslo 44, sněmovní tisk 59. Důvod je velmi praktický a věcný. Nejde o žádnou ideologickou debatu ani otevírání nového rozsáhlého systému. Jde o technickou, ale důležitou úpravu, která reaguje na první zkušenosti s aplikací zákona č. 468/2024 Sb. v praxi. Současná právní úprava zavedla povinnost vytvářet takzvaný integrační sociální fond. Jeho smysl byl správný. Tedy posilovat činnost integračních sociálních podniků a podporovat zaměstnávání osob se specifickými potřebami. Ukazuje se ale, že způsob, jakým je fond nastaven, přináší v praxi řadu problémů. Zejména menší integrační sociální podniky upozorňují na to, že je tento mechanismus administrativně i účetně příliš složitý. V některých případech dokonce podniky omezuje ekonomicky, protože vyžaduje trvalé navyšování fondu bez jasně stanoveného stropu a zároveň svazuje využití těchto prostředků pouze na úzce vymezené investiční účely.

Jinými slovy, zákon sledoval správný cíl, ale zvolený nástroj se v praxi neukázal jako dostatečně funkční. Navrhovaná úprava na tuto zkušenost reaguje. Nahrazuje stávající integrační fond fondem reinvestice zisku, tedy modelem, který je přehlednější, ekonomicky realističtější a pro samotné sociální podniky lépe uchopitelný. Důležité je říci, že tím neopouští základní princip zákona. Nadále zůstává zachována povinnost využívat více než polovinu dosaženého zisku na činnost integračního charakteru. To znamená, že společenský účel zákona je zachován, mění se pouze forma tak, aby byla smysluplnější, méně zatěžující a více odpovídala realitě fungování těchto podniků.

Tento návrh tedy nesnižuje odpovědnost integračních sociálních podniků, ale naopak posiluje transparentnost, právní jistotu a efektivitu hospodaření. Zároveň zpřesňuje pravidla pro situace, kdy podnik ztratí status integračního sociálního podniku, což je důležité pro kontinuitu a předvídatelnost.

Za podstatné také považuji to, že navrhovaná úprava nemá přímý negativní dopad na státní rozpočet a ani na ostatní veřejné rozpočty. Nemění dotační mechanismy, nezvyšuje veřejné výdaje a nezakládá nové finanční nároky. Naopak lze důvodně očekávat sekundární pozitivní efekt. Pokud budou integrační sociální podniky fungovat stabilněji a efektivněji, může to vést k lepšímu zaměstnávání osob se specifickými potřebami a tím i k nižším veřejným výdajům v sociální oblasti.

Stejně tak je důležité zdůraznit, že návrh má pozitivní dopad na podnikatelské prostředí v oblasti sociální ekonomiky. Snižuje administrativní a účetní zátěž, zpřesňuje pravidla a může zvýšit motivaci dalších subjektů, aby o status integračního sociálního podniku vůbec usilovaly. To je důležité zejména tehdy, pokud chceme, aby sociální podnikání nebylo jen formálně podporováno, ale aby bylo v praxi skutečně životaschopné.

Tato navrhovaná změna je rozumná, praktická a vychází z reálné zkušenosti z terénu i z konzultací s odborníky ze sociální ekonomiky. Proto jsem přesvědčená, že je správné abychom tento návrh projednali. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji za dodržení času. V této chvíli já vám teď řeknu, jaký je další program, kdo je na řadě. Nyní vystoupí Eliška Olšáková s dvěma body, potom předsedkyně Šebelová s přednostním právem, potom Martin Baxa a potom Eva Šrámková. Tak abyste věděli, jak jste na řadě. Mám tady dvě, mám tady dvě přihlášky, to je pro mě určující. Takže vám můžu dát maximálně dvakrát 5 minut, jestli do toho navrhnete těch bodů víc, tak to je vaše plus. Spouštím prvních 5 minut, paní poslankyně.

 

Poslankyně Eliška Olšáková: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já si dovolím navrhnout na dnešní schůzi předřazení bodu, který se týká veřejného opatrovnictví. Jedná se o sněmovní tisk 100, který je nahrán v systému. Veřejné opatrovnictví, je téma, které se nám dlouhodobě do Sněmovny opakovaně vrací. Opakovaně je diskutováno odborně a zároveň je zcela zřejmé, že jeho neřešení dopadá na jednu z nejzranitelnějších skupin obyvatel, na osoby, které potřebují podporu při právním jednání.

Předložený návrh zákona reaguje na konkrétní a dlouhodobě identifikované problémy v praxi. Nejde o teoretickou teoretickou debatu ani o marginální úpravu, ale o snahu systémově nastavit fungování veřejného opatrovnictví tak, aby odpovídalo realitě v obcích a možnostem veřejné správy a také především potřebám samotných opatrovanců.

A proč je nutné tento bod předřadit? Protože současná právní úprava je v řadě ohledů nejednoznačná a nedostatečná. Obce dnes nesou odpovědnost za výkon veřejného opatrovnictví, ale nemají vždy jasně stanovené nástroje, jak tuto agendu efektivně a kvalitně vykonávat. V praxi tak dochází k situacím, kdy některé obce, zejména ty menší, nejsou personálně ani odborně vybaveny, není jednoznačně umožněn přenos agendy mezi obcemi, chybí systémový sběr dat a návaznost na financování a není jasně určena gesce na úrovni státu, a to si myslím, že je taky zásadní. A to vše vede k právní nejistotě, nerovnoměrné kvalitě výkonu opatrovnictví a v konečném důsledku k ohrožení práv opatrovanců.

Je třeba otevřeně říci, že tento problém není nový. Návrh vychází z předchozích legislativních iniciativ, které byly již v minulosti připraveny a dokonce projednány, avšak nedošlo k jejich schválení ve třetím čtení, což se stalo konkrétně i s minulým volebním obdobím, přitom mezi odbornou veřejností, rezorty i samosprávami panuje na potřebě změny dlouhodobá shoda.

Tento návrh přináší zásadní věci, a to je možnost přenosu veřejného opatrovnictví mezi obcemi na základě uzavření veřejnoprávní smlouvy. Dále pak flexibilnější určení opatrovníka soudem, ale také zavedení systematického sběru dat. A co je důležité, jasné určení odpovědnosti státu.

Navrhuje se jednoznačně stanovit v gesci Ministerstva práce a sociálních věcí pro oblast veřejného opatrovnictví, což odstraní dosavadní nejasnosti v řízení a metodickém vedení.

Je důležité zdůraznit, že tento návrh není o administrativě, ale je o konkrétních lidech. Veřejné opatrovnictví se týká osob, které často nemají možnost se samy účinně bránit, rozhodovat nebo hájit svá práva. Kvalita výkonu opatrovnictví proto přímo ovlivňuje jejich důstojnost i každodenní život. Navrhované změny zvyšují šanci, že opatrovanec bude mít kompetentního dostupného opatrovníka, umožňují pružnější reakci na konkrétní situace a taky přispívají k transparentnějšímu a spravedlivějšímu financování. Současně je třeba říci, že návrh nepřináší zásadní nové finanční nároky na obce a ty již dnes tuto agendu vykonávají, spíše vytváří podmínky pro to, aby ji mohly vykonávat lépe a efektivněji.

Milí kolegové, my máme před sebou návrh, který nevznikl narychlo. Je výsledkem dlouhodobé odborné práce, odborné shody a praktických zkušeností. Je proto na místě, aby byl projednán i v této Poslanecké sněmovně a proto vás žádám, vážené kolegyně a vážení kolegové, o podporu předřazení sněmovního tisku 100 na jednání této schůze jako první bod.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, veřejné opatrovnictví není ideologické téma, nejde o politický střet, jde o každodenní a základní funkci státu. Ochranu těch, kteří se nemohou plně sami chránit. Zařazením tohoto bodu na program jednání dáváme najevo, že jsme připraveni tuto odpovědnost přijmout, že chceme systém, který je srozumitelný, funkční a spravedlivý a proto vás opakovaně žádám o předřazení tohoto tisku na program dnešního jednání. Děkuji za podporu.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Ano, děkuji a spouštím druhých 5 minut.

 

Poslankyně Eliška Olšáková: Děkuji mockrát. Tady tento bod se týká dvou sněmovních tisků, ale já ho určitě stihnu představit v té době, která jim je určena a o něm mluvil už můj kolega pan Zuna. Já si dovoluji navrhnout také předřadit dva body nebo dva sněmovní tisk, je to sněmovní tisk 106 a 107 a tyto tisky se týkají jak regulace krátkodobých pronájmů, tak se také týkají systému eTurista a pravidel vlastně pro nastavení platforem Airbnb. Já považuji tuto agendu za mimořádně důležitou, protože se dnes již netýká pouze oblasti cestovního ruchu. Jedná se o téma, které zásadním způsobem ovlivňuje dostupnost bydlení, kvalitu života obyvatel ve městech a obcích, také podobu center měst, veřejný pořádek a férové podmínky podnikání. Krátkodobé pronájmy se v České republice rozvíjejí velmi dynamicky, a to zejména v turisticky exponovaných lokalitách.

V některých částech měst dochází k situaci, kdy jsou byty ve velkém rozsahu převáděny z běžného bydlení na turistické ubytování a výsledkem je úbytek dostupných bytů pro rezidenty, růst nájemného, tlak na místní infrastrukturu a postupné vylidňování center měst, kupříkladu Prahy. Obce přitom dnes nemají dostatečné právní nástroje, jak na tento fenomén reagovat. Jsou nuceny využívat pouze velmi nepřímé prostředky, například prostřednictvím stavebního práva nebo místních poplatků, což se v praxi ukazuje jako nedostatečné. Navrhovaná právní úprava proto přináší možnost, aby obce mohly podle místních podmínek regulovat krátkodobé ubytování v bytových domech. Nejedná se však, a to je důležité, říct o plošný zákaz Airbnb ani jiných platforem. Návrh naopak vychází z principu přiměřenosti a flexibility.

Obce by mohly například stanovit maximální počet dnů v roce, pro které lze krátkodobě pronajímat, upravit maximální počet ubytovaných osob anebo regulovat tuto činnost pouze v konkrétních lokalitách, kde je situace nejvíce problematická a neúnosná. Je také důležité zdůraznit, že obdobná pravidla dnes fungují v celé řadě evropských měst. Amsterdamu, Barceloně, Berlíně, Paříži nebo ve Vídni. Česká republika v této oblasti dlouhodobě zaostává, přestože dopady krátkodobých pronájmů na bydlení a kvalitu života jsou stále viditelnější. A součástí celé té úpravy je eTurista, o tom jsme tady taky hovořili velmi rozsáhle v minulém volebním období. Tímto nástrojem obce získávají přístup k aktuálním údajům o ubytovacích zařízeních na svém území, efektivnější kontrolu výběru místních poplatků a možnost lépe identifikovat také nelegální nebo neregistrované ubytování.

Zároveň jde o krok, který odpovídá evropským pravidlům a důležité je říct, že co se týká sněmovního tisku 106 eTuristy, tak tady máme i stanovisko Parlamentního institutu Poslanecké sněmovny, ten ve svém informačním podkladu výslovně konstatuje, že tento návrh je slučitelný s právem Evropské unie a odpovídá relevantním evropským předpisům včetně nařízení o digitálních službách. Já se domnívám, že Poslanecká sněmovna by tuto problematiku neměla dále odkládat. Jde o téma, které se bezprostředně dotýká obcí, měst, rezidentů i podnikatelů v cestovním ruchu a současně jde o otázku dostupného bydlení, ochrany veřejného prostoru a nastavení férových pravidel pro všechny. Je proto důležité, aby tato témata zazněla i na půdě Poslanecké sněmovny. Proto vás, páni kolegové, žádám o podporu přeřazení sněmovního tisku 106 a 107 na program této schůze jako druhý a třetí bod. Děkuji Vám za podporu.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Já vám děkuji, mám zapsáno, děkuji za dodržení času. V této chvíli s přednostním právem předsedkyně klubu Michaela Šebelová. Jenom připomenu, že nemůžete navrhovat program, protože už bylo po půlhodině po začátku. Máte slovo, paní předsedkyně.

 

Poslankyně Michaela Šebelová: Ano, je to tak, děkuji Vám, pane místopředsedo, za slovo. Vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, ano, počítám s tím, že nebudu navrhovat žádný bod programu, neboť budu vystupovat ke stejné věci a návrh programu, který jsem navrhovala v úterý jste stejně neschválili, tak on ten výsledek bude stejný i když tady k tomu budu hovořit nebo nebudu hovořit, budu navrhovat bod nebo nebudu navrhovat bod, vy stejně si protlačíte to, co chcete. Ono vypadá to, že jsme tady rezignovali na veškeré parlamentní zvyklosti. Normálně by bylo zvykem, že by byla teď přestávka. Ale dobře, my to zvládneme. Snažíte se tady vytvářet dojem, že my jako opozice nedržíme dohody. Tak já jenom bych chtěla připomenout, co jste si jako vládní koalice v úterý vetkli, že byste chtěli projednat. Tak byla to jedna senátní vratka a jeden Senátem zamítnutý vrácený zákon, tedy dvě senátní vratky a druhé čtení novely zákona o jednacím řádu. Co projednala Poslanecká sněmovna v úterý? Senátní vratku, ano a nebyla k ní vůbec žádná diskuse. Nenatahovali jsme to a podpořili jsme senátní vratku ke zdravotnickým prostředkům napříč poslaneckým spektrem.

Ano, potom byl zamítnutý návrh zákona Senátem, kde jste jako vládní koalice i s podporou jedné další opoziční strany měli možnost hlasovat a přehlasovat Senát, takže tento návrh zákona byl připuštěn k hlasování a byl projednán. A následně jste měli zájem o to, aby bylo tento týden, ideálně v úterý dokončeno druhé čtení jednacího řádu. Co se stalo v úterý večer? Byla ukončena obecná rozprava, byla připuštěna podrobná rozprava, načetli se pozměňovací návrhy, a ukončilo se druhé čtení jednacího řádu. Nerozumím tedy tomu, co z vašeho pohledu opozice nedodržela? Ano, my to děláme jinak. Není to tak, že by předseda jedné opoziční strany mluvil 4 hodiny, předseda druhé opoziční strany mluvil 3 hodiny, zabrali 7 hodin a následně se hlasovalo o dvou návrzích programu. U nás v rámci celé opozice je schopno mluvit a navrhovat věci mnohem více lidí. Takže i členové, předsedové klubů, předsedové stran, místopředseda Sněmovny s přednostním právem hovoří do 30 minut zcela v duchu moderní Sněmovny i toho, co navrhujete a společně jsme se na tom dohodli a já za ta jednání děkuju a oceňuju, že jsme se uměli konstruktivně bavit o změně jednacího řádu, tak dodržují těch 30 minut. Celá řada poslanců, když vystupuje, navrhuje body, i když není druhý jednací den a nemají limit pěti minut, tak hovoří krátce k věci a obhajují ten svůj bod v tom duchu, jak navrhuje novela jednacího řádu. Ale je nás více, tak nakonec těch hlasování je více a prostě to hlasování trvá déle.

 

Kdo tady nedodržuje parlamentní zvyklosti? Absolutně si neumím představit v minulosti, že nedocházelo ke zvolení například členů správní rady Všeobecné zdravotní pojišťovny. Nikdo nekádroval nikomu lidi.. My jsme jako Starostové také podpořili všechny návrhy vás koalice, protože si myslíme, že to je správně. Koho vy si navrhnete a vyberete, že je odborník, který vás má v této největší zdravotní pojišťovně, která rozhoduje o spoustě miliardách v rámci všeobecného zdravotního pojištění, v rámci zákona, v rámci povinného zastoupení, rozhodovat, tak to rozhodnutí respektujeme a ty hlasy dodáme.

Ale absolutně nerozumím tomu, proč nebyl opakovaně zvolen do správní rady VZP bývalý ministr zdravotnictví. TOP 09 má nárok na jednoho člena. Navrhuje naprosto logicky... Koho taky jiného by měla navrhnout, než svého bývalého ministra zdravotnictví? A vy jim ho nezvolíte? Chtěla bych vidět do svědomí členů zdravotního výboru, jestli jsou s tím v souladu. Připadá vám to normální?

Nezvolíte do správní rady Všeobecné zdravotní pojišťovny bývalou předsedkyni zdravotního výboru Zdeňku Němečkovou Crkvenjaš, odbornici na zdravotnictví, lékařku, člověka, který se věnuje zdravotnictví? Proč? Jaký k tomu máte důvod? Připadá vám tohle normální? To je ta parlamentní kultura? To je to, co vy říkáte? Vy nám tady budete říkat, že nedodržujeme nějaké dohody? Já tomu prostě vůbec nerozumím.

Z pozice předsedkyně poslaneckého klubu Starostů a nezávislých také nerozumím tomu, proč nebyla na pozici místopředsedkyně Sněmovny zvolena naše Barbora Urbanová. Vy jste říkali: Rakušan neprojde, nesmí projít. Tak zněl jasný rozkaz. Tak Rakušan neprošel. Co máte na Urbanovou? Říkali jste: Navrhněte ženu. Navrhli jsme ženu. Ženu zkušenou, ženu, která spojuje, která stojí za celou řadou zákonů v minulé Sněmovně, která prošla napříč politickým spektrem, která se věnuje redefinicí znásilnění, která stojí za iniciativou Moderní Sněmovna. Říkali jste: Rakušana vám nezvolíme, ale někoho jiného vám zvolíme. Tak proč?

No, já to beru jako takový drobný naschvál. Věřím, že je to drobný naschvál, protože vím, že většina vládní koalice je přesvědčena o tom, že Bára Urbanová do čela Poslanecké sněmovny patří. My to samozřejmě umíme politicky ustát i tomu rozumíme, ale myslím si, že to jsou zbytečné šťouchance, zbytečné políčky, zbytečné naschvály.

Zvlášť v situaci – znovu opakuju – na úterní program jste si navrhli dvě senátní vratky a druhé čtení jednacího řádu. To bylo to, co si vládní koalice vetkla, že chce projednat. Co Sněmovna projednala? Senátní vratky a druhé čtení jednacího řádu. Takže, jakým právem tady říkáte, že koalice – tedy současná opozice, ono by to mělo být naopak, mně se to plete – že současná opozice nedodržuje dohody? Prostě druhé čtení jednacího řádu tedy prošlo a prošly obě senátní vratky.

Ano, mohlo to probíhat časováním jinak. Mohli jsme o programu hlasovat v 18, pak jsme se mohli dvě hodiny zabývat senátní vratkou ke zdravotnickým prostředkům a výsledek by byl stejný. Rozhodovali bychom o tom ve stejném čase. Ale výsledek je, že ty zákony, které jste si vy navrhli, že jsou pro vás prioritní – které třeba, obě ty senátní vratky, šly z grémia a my jako Starostové jsme i podpořili navržení bodu jednacího řádu na program Sněmovny – tak ty body byly v úterý schváleny.

Já to tady opakuju znovu, protože opravdu jsem naštvaná na to, že tady se vytváří ze strany vládní koalice dojem, že opozice nedodržuje dohody. Vy je nedodržujete. Nedodržujete žádné zvyklosti. Nezvolili jste nikoho z Pirátské strany, která je tady čtvrtým největším poslaneckým klubem, tak jste je nezvolili do čela žádného výboru. Nikdy se to tady nestalo. Bylo to naprosto standardní.

Dáváte jakože nabídku, že ostatní politické strany mohou mít předsedy komisí nebo výborů a potom nezvolíte bývalého ministra práce a sociálních věcí do čela výboru pro sociální záležitosti. Tak když nabídnete lidovcům výbor pro sociální záležitosti, tak koho si myslíte, že navrhnou? Ještě to avizují dopředu. Bylo to tak vždy. Protože samozřejmě ministr nemůže být předsedou výboru. Vy jste to tak měli před čtyřmi lety stejně. Měli jste tam takzvané převozníky a pak jsme vám je bez keců převolili. Tak, když navrhnete lidovcům předsedu výboru pro sociální záležitosti, tak je asi logické, že na tu pozici navrhnou bývalého ministra práce a sociálních věcí. Nebo neumíte přemýšlet, anebo já nevím čím to je.

To je prostě diletantský přístup. Se neradíte, nechcete přistupovat na diskusi a pak to házíte na nás. Je to úplný nesmysl. Takže nelžete, nevytvářejte dojem, že my nedodržujeme dohody. Od některých mě to speciálně mrzí. Ale nakonec ano, možná ta debata třeba na grémiu, kterou tady někdo opakovaně avizoval, v to úterý byla taková, že jsme úplně nebyli přístupní k tomu, aby to v úterý tak dopadlo. Ale nakonec to tak dopadlo. Jo, možná o hodinu později, než jste chtěli, ale ve finále to tak dopadlo.

Tak tady nelžete, nevytvářejte dojem, že se neumíme domluvit, že nechceme. Jsme konstruktivní. Chceme tady nějakým způsobem fungovat, ale prostě nemůže to být tak, že vy nás budete válcovat a my budeme jenom poslušně tady plnit, co vy si myslíte. Ne, vy jste zodpovědní za to, jestli tato Sněmovna je v chodu, nebo není. Vy jste zodpovědní za to, jestli budou v této Sněmovně schvalovány zákony. Vy máte zodpovědnost. Ne, my, vy. Vy jste koalice, vy máte většinu. Když spolu nebudeme mluvit, nebudeme se normálně snažit domluvit, tak to prostě nebude fungovat. Ale součástí toho prostě nemůže být...

Jsem ráda že přišel předseda výboru pro zdravotnictví Jiří Mašek. (Poslanec Mašek vstupuje do sálu.) Já to ještě zopakuju. Neumím si představit, že to prostě může fungovat v situaci, kdy nebudeme respektovat nominace jednotlivých stran a nebudeme odborníky jmenovat tam, kam patří. Pokud si prostě TOP 09 – to znovu zopakuji – navrhne bývalého ministra zdravotnictví jako člena správní rady VZP, tak kdo jiný má být členem správní rady VZP než bývalý ministr zdravotnictví? Kdo jiný má být členem správní rady VZP než bývalá předsedkyně výboru pro zdravotnictví?

Prostě za mě to jsou důvody, kdy my nemůžeme jenom tak tomu přihlížet a říkat: To je úplně v pohodě. No není, protože vždycky se to hlasovalo aklamací (?), vždycky se respektovaly ty návrhy. To je prostě trapné. Je to trapné, je to prostě úplně dětinské. Chováte se jako malé děti. Vytváříte tady nějaký dojem. My víme, že je vás víc. My víme, jak dopadly volby, ale jestli si myslíte, že to tady bude fungovat v momentě, kdy vy nás jenom budete tlačit a říkat, nás je víc... No, je vás víc, ale nás je taky dost a taky máme nějaká práva. Je tady parlamentní demokracie. My máme právo mluvit, máme se právo vyjadřovat a taky mluvit budeme a taky toho práva využijeme.

Ale to, jestli ta Sněmovna funguje nebo nefunguje, je vaše zodpovědnost. Vy máte většinu. Takže jestliže Sněmovna je zablokovaná, je to proto, že vy se nechcete domlouvat. Jenom nás z pozice síly přetlačujete, válcujete, hojíte si nějaké křivdy, neumíte se přes ně přenést. Nerespektujete žádná pravidla, nerespektujete nic. Ale pak to tady bude fungovat... Nebude to tady fungovat, ale pak nebude fungovat ani tato země. Nebude fungovat. Začnou problémy. Jako třeba večer se dostaneme ke stavebnímu zákonu. Tak to je opravdu průšvih. Ale dobře, k tomu se vyjádřím až večer, až v tom konkrétním bodě.

Já jsem prostě potřebovala z pozice předsedkyně poslaneckého klubu vám tady připomenout, že není fér z vaší strany, že říkáte, že opozice nedodržuje dohody. Dodržuje. Vám se to ale nehodí. Potřebujete říkat, že nedodržuje, abyste zakrývali vlastní pomstychtivost a neschopnost. Děkuji Vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji, paní předsedkyně. Nyní je na řadě pan poslanec Martin Baxa, připraví se Eva Šrámková a Vítězslav Schrek. Já to vždycky řeknu o dva dopředu, abyste se mohli včas připravit. Martin Baxa i napsal název bodu, tak si ho s dovolením přepíšu. Je to tak? (Poslanec Baxa přikyvuje.) Je to moje oblíbené téma. A já vám spouštím 5 minut.

 

Poslanec Martin Baxa: Děkuju za slovo. Vážený pane 1. místopředsedo Poslanecké sněmovny, kolegyně, kolegové, aby přesně zazněl název bodu, který navrhuji k zařazení, návrh bodu zní: Výzva vládě k ukončení kroku vůči médiím veřejné služby. A navrhuju tento bod zařadit jako čtvrtý bod zítřejšího jednání Poslanecké sněmovny, to jest 29. května 2026.

Proč považuju toto téma za důležité? Marně jsem se jej pokoušel zařadit už včera. Myslím, že toto téma patří na půdu Poslanecké sněmovny, je to téma výsostně aktuální a vyvolalo jej to, co v současné době vládní koalice koná v oblasti médií veřejné služby. Už týdny se nikoli opozice, ale vláda samotná potýká s návrhem zákona, který předložil ministr kultury Oto Klempíř a pro který se vžilo označení paskvil. A já tomu nejsem rád, že takový návrh zákona v tak důležité věci získal toto přízvisko, mimo jiné prostě proto, že evidentně tento návrh zákona nebyl připraven na Ministerstvu kultury. Jakkoliv je vydáván jako návrh, který předložil pan ministr, jeho kvalita zpracování je ne velmi nízká, je nepřijatelná z hlediska toho, jak má vybrat vládní legislativa, ale mnohem důležitější je to, jak zásadní dopady má mít. Je to návrh zákona, který chce zrušit nezávislé financování médií veřejné služby, který obsahuje řadu velmi chybných ustanovení a je to v neposlední řadě návrh zákona, který rozcupovali sami vládní kolegové Oto Klempíře. Oto Klempíř rád hovoří o tom, jaká je skvělá atmosféra ve vládě, jak všichni dobře spolupracují, a pak mu prostě jeho vládní kolegové vystaví zdrcující vysvědčení – paní ministryně Schillerová, paní ministryně Mrázová, pan ministr Tejc, řada vládních úřadů a orgánů napsala takové vysvětlení.

Vedle toho je tady nový návrh, tentokrát poslanecký, kterému já jsem si dovolil dát název lex Nacher, hlásí se k němu pan 1. místopředseda Poslanecké sněmovny a také má velmi vážné dopady. Je to návrh, který má výrazně vyšší legislativní kvalitu než vládní návrh Oto Klempíře. Poslanecký návrh je určitě napsán lépe než ten návrh vládní. To není hezká vizitka Oto Klempíře, ale ani ten obsah samozřejmě nevzbuzuje dobré pocity. Je to pokus vzít médiím veřejné služby nemalé finanční prostředky uprostřed finančního roku. Ten návrh zákona předpokládá nabytí účinnosti měsíc poté, co vyjde ve Sbírce zákonů, chce omezit příjem z poplatků od fyzických osob, respektive od domácností, chce omezit příjem poplatků od právnických osob, zachovává ten náš systém, ale obchází schválené standardní rozpočty i memoranda České televize a Českého rozhlasu. A to dohromady vytváří jedovatý koktejl. Je tady paskvil Oto Klempíře, nevydařený zákon, který ale chcete protlačovat za každou cenu hlava nehlava, jak tady bylo již sděleno, a vedle toho je tady lex Nacher, návrh zákona, který má mít reálně – ne účinnost, ale má reálně působit měsíce pouze, protože pořád si Oto Klempíř věří, že od 1. ledna 2027 bude účinný. Jeho zákon nebude, zabráníme tomu. Není to možné, aby takový návrh zákona tady byl. A vedle toho je tedy tento návrh poslanecký, lex Nacher, sice legislativně výrazně lépe zpracovaný, ale obsahem, který jde proti tomu, jak mají fungovat média veřejné služby. A já si myslím, že za této situace by měla vládní koalice a ministr kultury Oto Klempíř předstoupit před Poslaneckou sněmovnu, omluvit se za všechny kroky, které udělal a které prostě neodpovídají tomu, jak mají fungovat, jak se má vláda starat o legislativu v médiích veřejné služby, a měl by říci, že v téhle věci už se dál nic konat nebude. Je to reálná výzva vládě k tomu, aby ukončila své kroky vůči médiím veřejné služby.

Takže, pane 1. místopředsedo, to je můj návrh k zařazení na zítřejší jednání Poslanecké sněmovny. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Já vám děkuji. Mám napsáno. Trochu mě trápíte, protože bych reagoval, nesmím reagovat, vy to víte, ale děkuji za dodržení času. V této chvíli je na řadě Eva Šrámková, připraví se Vítězslav Schrek a potom Jan Lipavský, který má tři nebo čtyři body.

Mezitím, paní poslankyně, přečtu ještě jednu omluvu: Martin Baxa, který teďka domluvil, se omlouvá od 13.45 do 23 hodin z pracovních důvodů.

A vám spouštím 5 minut.

 

Poslankyně Eva Šrámková: Děkuji. Vážený pane místopředsedo, vážení kolegové, vážené kolegyně, navrhuji zařadit bod s názvem Jsou firmy důležitější než naše děti? Pan ministr Šebestyán dnes nebyl přítomen ráno na interpelacích, proto načítám tento bod, aby měl možnost odpovědět. Rodiče, kterých se to týká, nemohou čekat na odklad, oni nemají proč. Mluvím jako poslankyně, jako lékařka a jako maminka dvou dětí. Stát dostal notifikaci 14. prosince, do oběhu v České republice šlo téměř 650 000 balení kontaminované kojenecké výživy, vráceno z toho méně než tři a půl tisíce. Zbytek zbyl a stát neví kde. Neví kde.

Začnu pochvalou, dnes jich uslyšíte určitě málo. Státní zemědělská a potravinářská inspekce, která spadá pod Ministerstvo zemědělství, odvedla svou práci. Veřejnost informovala 5 dní po notifikaci, provedla 88 kontrol, dohledala 6 pozitivních nálezů. Když v dubnu zjistila, že dobrovolné stahování nestačí, protože zakázané výrobky stále někde leží, vydala opatření obecné povahy. To je výkon, který chválím nahlas a ráda.

Druhá polovina vašeho rezortu je ovšem jiný příběh. Ve vaší písemné odpovědi na mou interpelaci tvrdíte, že společnosti Nestlé, Danone a Lactalis splnily oznamovací povinnosti. Státní veterinární správa, instituce pod vaším ministerstvem, mi v odpovědi dle stošestky napsala, že od těchto firem neobdržela jediné hlášení. Takže kde je ta pravda? Státní veterinární správa upravuje § 22 zákona (č.) 166/1999. Obojí být pravda nemůže. Buď firmy oznamovací povinnosti splnily, nebo Státní veterinární správa dostala nulu. Pane ministře, lže jedna z těchto institucí, ale bohužel obě dvě spadají pod vás.

Dále. Státní veterinární správa sama přiznala, že převážná většina velkoskladů s kojeneckou výživou není u ní vůbec registrována. Instituce, která je má mít pod kontrolou, o nich nevěděla a jako důvod, proč nezasáhla uvádí, cituji, že vyhodnotila dělenou kompetenci Státní zemědělské a potravinářské inspekce jako logickou, protože sklady u ní nejsou registrovány. Státní veterinární správa tedy použila vlastní systémovou díru jako důvod své nečinnosti. A to není koordinace, to je, s prominutím, bordel.

A do třetice. Státní veterinární správa dostala informace o distribučních trasách. Danone a Dr. Max až 24. března, 3 měsíce po notifikaci. Doslova píše, že vůči ministerstvu nemá v podobných případech informační povinnost, dokud ji ministerstvo samo nevyzve. Vaše vlastní instituce vám ze zákona nemusí nic říkat. To se děje a vy se bohužel ale neptáte.

A teď to nejlepší: citace z vaší písemné odpovědi. Snaha o rychlou komunikaci nesmí vést k poškozování podnikatelských subjektů. Tato věta je vaší odpovědí na otázku, proč v zákoně nelze stanovit lhůtu pro varování rodičů. Podnikatelské subjekty, které je třeba chránit jsou Nestlé, Danone a Lactalis. Před kým je chráníte? – ptám se. Před matkami, které jejich mléko dávají dětem? Ptám se vás: Priorita českého státu je dítě, nebo obchod? Aby byl obrázek úplný, správní řízení se chystají proti Teta drogerii a Dr. Maxu, proti prodejcům, kteří reagovali nejrychleji a oznámili, že to kojenecké mléko u sebe mají, ale proti výrobcům Nestlé, Danone a Lactalis, kteří kontaminovaný olej koupili a zpracovali, se neřeší nic. Sankce putují k těm, kdo problém řešili. Výrobci, kteří ho způsobili, jsou mimo dosah.

Pane ministře, doufám, že odpovíte v tomto bodu. Předkládám tři otázky, na které můžete odpovědět. Za prvé: Jak vysvětlete rozpor mezi vaší odpovědí, že firmy splnily oznamovací povinnost, a tvrzením Státní veterinární správy, že nedostala nic? Která z těchto dvou výpovědí je pravdivá?

Za druhé, kolik velkoobchodních skladů s kojeneckou výživou je k dnešnímu dni u státní veterinární správy registrováno? Kolik jich od dubna přibylo a kolik zůstává mimo evidenci?

Za třetí, jste připraven podpořit zákon, který zavede povinnou registraci skladů, povinné uchovávání vzorků, zákonné lhůty po notifikaci Rasff a sankce pro výrobce? Kdy přijmete schůzku k pokladům, které jste obdržel?

Pane ministře, českému státu chránit firmy jde, otázka je, kde stejnou ochranu nabídne kojencům a rodinám. Jako maminka dvou dětí vám říkám, dokud bude stát rychlejší v ochraně podnikatelských subjektů než dětí, máme problém. A jen tento problém pustit nedokážu. Nedokážu to pustit, omlouvám se, prostě to nejde. Proto navrhuju tento bod jako první bod této schůze. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Já vám děkuju, měla jste to úplně přesně na vteřinu, gratuluji. A i jste odpověděla na moji otázku, kterou bych položil, jaký bod. Vy jste řekla na konci, jako první bod. Mám zapsáno. Nyní vystoupí Vítězslav Schrek, připraví se Jan Lipavský, který má čtyři body, a po něm Renata Zajíčková. Tak pane poslanče, spouštím vám pět minut.

 

Poslanec Vítězslav Schrek: Děkuji za slovo, vážený pane předsedající. Milé kolegyně, milí kolegové, v roce 2024 zadal kraj Vysočina spolu s krajem Jihomoravským a Ministerstvem pro místní rozvoj zpracování nezávislé socioekonomické studie, jejímž cílem bylo zmapovat a odborně zhodnotit přínosy a rizika spojená s výstavbou nového jaderného zdroje v lokalitě Dukovany.

V návaznosti na tuto studii kraje Vysočina připravil takzvaný Akční plán potřeb v gesci kraje Vysočina, který obsahuje konkrétní opatření, reflektující doporučení vzešlá ze zpracované studie.

Dovolte mi prosím, abych navrhl k projednání zařazení bodu, který považuji za strategicky zásadní nejenom pro náš region, ale v důsledku pro celou Českou republiku. Tím bodem je projednání připravenosti státu na zvládnutí socioekonomických dopadů dostavby nových jaderných bloků v Dukovanech.

Kraj Vysočina připravil v minulých měsících akční plán potřeb, který představuje systematický, odborně podložený a zároveň prakticky uchopitelný rámec pro zvládnutí dopadů této historicky jedné z nejdůležitějších energetických investic České republiky. Tento plán nevznikl od stolu, je výsledkem intenzivní práce v území, tedy jednání s obcemi, institucemi i odbornou veřejností metodou zdola nahoru.

Výsledkem je konkrétní zásobník 273 projektů, z nichž 175 je již dnes připraveno k realizaci. To není teoretický dokument, to je reálný seznam investic a opatření, která reagují na budoucí tlak na infrastrukturu, služby i pracovní trh.

Akční plán jasně definuje tři úrovně odpovědnosti, stát, kraj, obce. Kraj Vysočina i dotčené obce již svou roli plní, připravují projekty, koordinují postupy, budují kapacity. Část klíčových oblastí odpovědnosti však leží na státu. Jde o ty, které nelze řešit ryze lokálně, bezpečnost a krizové řízení, kapacity integrovaného záchranného systému, dopravní a energetická infrastruktura, zdravotnické služby a s nimi spojená potřebná logistika i infrastruktura a také školství anebo pracovní trh a integrace zahraničních pracovníků.

Pokud stát nebude jednat včas a koordinovaně, hrozí, že by místo rozvojového impulsu mohla dostavba Dukovan představovat destabilizační faktor pro celý region. Akční plán proto zcela oprávněně požaduje vznik národního kompenzačního nástroje, pracovně označovaného jako program Dukovany.

Současně vyčísluje finanční potřeby kraje Vysočina na přibližně 7,5 miliardy korun, přičemž očekávání je, že dominantní část, zhruba 80 procent, bude kryta ze státní úrovně. Považuji tento požadavek za nepřehnaný. Je to racionální reakce na projekt, který je ve státním zájmu a jeho dopady stát musí nést spolu s regionem.

Dovolím si zdůraznit ještě jeden rozměr, a to časový. Akční plán počítá s horizontem do roku 2038, to znamená rozhodnutí, která učiníme dnes nebo která naopak odložíme, budou mít dlouhodobé dopady na kvalitu života lidí v regionu, na dostupnost veřejných služeb i na ekonomickou stabilitu.

Proto navrhuji, aby Poslanecká sněmovna zařadila samostatný bod, ve kterém vláda předloží aktuální stav přípravy Národního akčního plánu, vyjasní finanční rámec a mechanismus kompenzací a představí konkrétní kroky v klíčových oblastech, to znamená dopravě, bydlení, zdravotnictví, školství a bezpečnosti.

Jak jsem zmínil v tomto svém vystoupení několikrát již Kraj Vysočina, nejedná se v žádném případě o čistě regionální téma. Jde o schopnost státu řídit strategickou investici tak, aby přinesla prospěch obyvatelům České republiky. Jako bývalý hejtman, který se snaží být i nadále aktivní v regionální politice, považuji za svou povinnost na toto upozornit. Mrzí mě, že tady nejsou moji kolegové, před chvilkou tady byl pan kolega Vopěnka z Vysočiny. Není tady ani pan poslanec Koten, který má celou záležitost na starost, tak pevně věřím, že si můj návrh alespoň přečtou a budou o něm uvažovat, až o něm budeme hlasovat.

Máme kvalitně připravený regionální rámec. Teď je na státu, aby k němu přistoupil se stejnou mírou odpovědnosti jako jsme to učinili my.

Děkuji za pozornost a žádám o podporu zařazení tohoto bodu do programu dnešní schůze a navrhuji ho k projednání jako bod číslo 1. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Já vám děkuji pane poslanče, přepsal jsem si to z vaší přihlášky. Děkuji za dodržení času. V této chvíli je na řadě Jan Lipavský s třemi, nikoliv se čtyřmi body. Připraví se Renáta Zajíčková také s třemi, ta má dokonce čtyři, a poté Michal Kučera, tak abyste věděli ten čas, který vás čeká.

Ještě přečtu dvě omluvy. Jana Bačíková celý jednací den – pracovní důvody a Marek Benda od 18 do 21 – pracovní důvody.

Teď Vám, pane poslanče, stopnu pět minut. Prvních pět minut.

 

Poslanec Jan Lipavský: Děkuji. Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, když jsem viděl ty omluvy členů vlády na dnešní interpelace, tak si myslím, že je zcela na místě, abychom navrhovali konkrétní body, které se týkají konkrétních věcí, které by za normálních okolností asi mohly být řešeny ústními interpelacemi, ale politická kultura tomu nepřeje. A pan předseda Okamura mluvil o tom, že Sněmovna se může usnést k čemukoliv, tak si myslím, že se může usnést i k tomu bodu, který navrhuji, aby nám pan ministr, tedy příslušný, tady odpovídal, člen vlády nebo i ostatní členové vlády a pan premiér.

Tím bodem je informace vlády o stavu zavádění centrální evidence psů v České republice. Já bych chtěl říct, že jsem v uplynulých měsících navštívil několik zařízení, která se věnují péči o zvířata, ať už nalezená nebo vlastně na základě různých soudních procesů daná do péče obci. Konkrétně to byl tedy útulek hlavního města Prahy a musím říct, že tady stát tedy má jeden velký nedostatek, protože dneska již existuje zákonná norma, podle které má být jedna centrální evidence psů, nicméně ta stále nebyla zavedena. Teďka poslední informace je, že by měla být zavedena někdy během léta, ale samozřejmě ten současný stav, kdy již neexistuje právní opora pro zřizování a hlavně vymáhání evidence do těch lokalizovaných registrů, tak jak to mělo třeba hlavní město Praha nebo celá řada soukromých firem, kdy vlastně jsme se dostali na počet 12 různých těch evidenčních míst pro čipování zvířat, tak neexistuje vlastně žádná opora pro to vymáhání. Zároveň ale nebyl spuštěn ten jeden nový centrální systém, který logicky tuto roztříštěnou situaci měl řešit.

No, jaké jsou důsledky? Důsledky jsou samozřejmě v tom, že u zaběhnutých nebo i některých divokých zvířat nejsme schopni sledovat například očkování proti vzteklině. Stejně tak to komplikuje boj proti týrání zvířat.

To znamená, já bych opravdu chtěl, aby zde vystoupili konkrétní členové vlády, kteří mají tuto agendu na starosti, aby nás informovali o tom, v jakém stavu je zavádění té centrální evidence psů, co tedy učinili od svého nástupu. Přece jenom už to je nějaká doba, co jsou příslušní ministři ve svých úřadech, neproběhla tam ani žádná personální změna, prostě aby nás informovali, kdy ten projekt bude spuštěn. Určitě nemá smysl, aby se minulá vláda nějakým způsobem vyvlékala ze své odpovědnosti. Ale já myslím, že úkolem politické scény je, abychom pracovali na věcech, které zlepší život v této zemi nejenom občanům, ale konkrétně i těm němým tvářím.

Ale jak říkám, já jsem ty dopady na veterináře, na útulky, na obce, na celkové to fungování systému popsal a prostě si myslím, že pokud tady platí nějaký zákon, ale stát nezvládl spustit příslušný systém, tak je na místě, aby se tím plénum Poslanecké sněmovny zabývalo. Takže tolik k návrhu Informace vlády o stavu zavádění centrální evidence psů v České republice.

Já s dovolením volně přejdu k dalšímu návrhu a tím je Odpovědnost vlády za strategickou komunikaci státu. Já musím říct, že to je něco, co se mě velmi dotýká, protože to je věc, kterou my jsme předali ve výborném stavu. My jsme na tom velmi intenzivně pracovali a musím tedy konstatovat, že po nástupu tato vláda rozprášila vlastně veškeré pracoviště, těch lidí se buď zbavila nebo je přeřadila na nějakou činnost. Ale potom jsme svědky toho, že se na mezinárodní scéně odehrají různé závažné události. Například když vypukla válka na Blízkém východě mezi Íránem, Izraelem a Spojenými státy a Írán bombardoval celou řadu zemí v Zálivu, tak stát nekomunikoval jednotně. Dokonce několik dní to vypadalo, že politici pomalu ani neví, co se děje a teprve – samozřejmě v pořádku, a to je dobře – se rozeběhly repatriace, ale byl to informační chaos, komunikaci neřídili odborníci, nebyla řízena těmi strukturami, které k tomu byly připraveny.

Já samozřejmě vnímám, že ne všechno je dokonalé, ne všechno je skvělé. Nám často bývají předhazovány třeba některé výroky lidí, kteří se věnujou strategické komunikaci. Ale o tom to není. To není o jednom výroku, to není o jednom člověkovi. To je o tom, že zde byl systém, který byl provázán mezi Úřadem vlády, Ministerstvem zahraničních věcí, Ministerstvem vnitra, bezpečnostními sbory. Vytvářela se koordinovaná síť lidí, kteří připravovali materiály a metodiky. Tohle vy jste všechno hodili do koše a tváříte se, že všechno zvládne Andrej Babiš přes svá videa z Průhonic nebo z pracovny s glóbusem. Tak to skutečně nefunguje. My jsme v prostředí, ve kterém naši protivníci záměrně rozehrávají tu informační válku proti nám. Tam je potřeba, aby stát budoval odolnost. Je také potřeba vytvářet důvěru ve stát, což musím říct tedy, že na to současná vládní garnitura také zcela rezignovala.

Takže z toho důvodu se domnívám, že si to debatu na plénu Poslanecké sněmovny zaslouží. Týká se to nás všech, týká se to bezpečnosti této země a já bych skutečně chtěl slyšet od vlády a od těch příslušných gesčních ministerstev, Ministerstvo vnitra, Ministerstvo zahraničních věcí, ale třeba koneckonců i Ministerstvo zdravotnictví, protože se bavíme o různých pandemiích a chorobách, které se nás dotýkají, nebo Ministerstvo zemědělství. Řekli byste, jaký má vztah ke strategické komunikaci? Velice jednoduchý. Do této gesce například spadají povodně a vnitřní hrozby ve smyslu přírodních katastrof.

Takže to je skutečně látka, o které se máme bavit, která má být koordinována na úrovni vlády, tam to bylo všechno zlikvidováno, vláda se tím chlubila. Byla to hrubá chyba a já bych tedy chtěl slyšet, jakým způsobem k tomu vláda bude nově přistupovat.

Já jsem shodou okolností tedy už na to dvakrát pana premiéra interpeloval – jenom abych doplnil nějaký kontext – a ty odpovědi byly velmi arogantní a vůbec nic jsme se nedozvěděli.

Poslední bod, který navrhuji, a ten je asi nejdůležitější z těch všech, ten se nazývá Kroky vlády v geopoliticky napjaté době. A já se domnívám, že tento bod by tady měl být pomalu zařazen snad každý den nebo minimálně jednou za týden, kdy zasedá Sněmovna, protože to, jakým způsobem tato vláda nakládá se zahraniční politikou, to, jakým způsobem tato vláda nakládá s reputací České republiky v zahraničí, to, jakým způsobem tato vláda nakládá s bezpečností naší země a se spojeneckými vazbami, je skutečně na pováženou. A mohl bych tady vyjmenovávat celou řadu příkladů, ale já si myslím, že daleko vhodnější by bylo, kdyby ten bod byl zařazen, kdybychom mohli diskutovat o tom, jakou hodnotu mají třeba naše spojenecké vztahy s Německem, jakou hodnotu mají naše spojenecké vztahy se Spojenými státy anebo se zemí, která má v tuhle chvíli nejsilnější armádu v Evropě – a to je Ukrajina.

Jakým způsobem nakládá současná česká vláda Andreje Babiše s tím dědictvím naší vlády, kdy my jsme vybudovali skutečně silné a strategické vztahy s Ukrajinou, které nebyly – a dost často to bývá takto parodováno – jenom o tom, že jsme něco v uvozovkách dávali Ukrajině, ale samozřejmě to mělo i velký přínos pro obchodní vztahy a především to byla investice do naší bezpečnosti.

A tady si myslím, že to je něco opravdu závažného. Mylně bývá často uváděno, že válka na Ukrajině je nějakým způsobem zamražena, že to je nějaký zmražený konflikt. Nemůžeme být dále od pravdy. Válka na Ukrajině bude dále eskalovat. Jenom, když se podíváte, tak počet ruských vojáků, kteří umírají na frontě, každý den roste. Dneska se bavíme o čísle 1500 až 2000 denně. Ono to kolísá. Ukrajina vyvinula nové zbraňové systémy, i za pomoci České republiky a českých firem, dronového typu, kdy se daří tedy vyrábět obrovské množství těch malých dronů, které se ale inovují. Každý měsíc jsou tam nové typy, ten vývoj tam běží neuvěřitelně dopředu v různých těch technologických doménách. Vyvinuly celou řadu systémů, které zasahují cíle do vzdálenosti 100 kilometrů. To znamená, to je to bezprostřední zápolí frontové linie. Ale samozřejmě jsou schopni provádět i strategické údery řekněme do vzdálenosti 1000, 1500 až 2000 kilometrů. A vidíme tedy tu kampaň proti ruským energetickým zdrojům, rafinériím a tak dále, tak aby se podlomila ruská ekonomika a Rusko nemělo sílu válčit proti Ukrajině.

To je vývoj, který je poměrně drastický, dramatický a nějakým způsobem se zhruba do šesti měsíců bude muset projevit buď pohybem frontové linie, nebo tím, že Vladimir Putin například vyhlásí nějakou širší mobilizaci, bude hledat další zdroje. Některé scénáře hovoří o tom, že můžeme být svědky nějakých pokusů o provokaci v Pobaltí a tam už se bavíme o tom, že to je proti členským státům NATO.

Vidíme, že Severoatlantická aliance není v jednoduché situaci, posiluje se ten evropský pilíř bezpečnosti.

Ale mně přijde, jako kdyby se česká vláda chovala, že nic z toho se neděje. Ministerstvo obrany dostala do gesce SPD. Pan ministr ale příliš silně nepůsobí, když mu premiér jaksi na stůl položí nové jméno náčelníka generálního štábu. Když se místo toho, aby skutečně běžely ty zbrojní projekty, bavíme o tom, že budeme stavět vojenské nemocnice nebo vojenské letiště, které nikdo nepotřebuje.

Nejjednodušší peníze v armádě je nalít peníze do betonu. My víme, že je musíme dát do lidí, do zahraničních spoluprací, třeba tak, abychom se zapojili do vývoje těch dronů na Ukrajině, měli jsme přístup k těm technologiím, aby se naše armáda naučila ty zbraně ovládat, abychom udrželi to technologické tempo. Protože to bylo několik cvičení Severoatlantické aliance již, kde vlastně pozvaní ukrajinští vojáci ty armády Severoatlantické aliance porazily na hlavu. A to ukazuje jediné, že naše vojenská doktrína se dostatečně rychle nevyvíjí, nereaguje na ten vývoj na ukrajinském bojišti. A pokud ukrajinská armáda dokáže porazit armády Severoatlantické aliance, tak to s nejvyšší pravděpodobností dokáží i jednotky ruské, protože ty dvě armády tam proti sobě stojí a v tuhle chvíli tedy víceméně rovnocenně spolu bojují, protože ta frontová linie i přes ta velká čísla se nehýbe.

Takže pojďme diskutovat zcela vážně, zcela seriózně, bez nějakých útočení otázky geopolitické bezpečnosti o tom, co je důležité pro to, abychom udrželi bezpečnost a prosperitu v České republice, protože to je, věřím to, na čem se i jako opozice a současná vláda dohodneme.

Takže pane předsedající – (ohlíží se k místu předsedajícího a vidí předsedu Tomia Okamuru) – pane předsedo, písemně jsou tam uvedeny ty tři návrhy, já jsem to i během svého projevu zmínil a je tam i je tam na tom lístečku i napsán návrh na zařazení, který vám teďka z hlavy neřeknu. Děkuji za pozornost.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí paní poslankyně Renáta Zajíčková. Ta ovšem není přítomná. Takže nyní vystoupí pan poslanec Michal Kučera. Prosím. Měřím vám pět minut. Prosím.

 

Poslanec Michal Kučera: Děkuju pane předsedo za slovo. Dobrý den dámy a pánové, já vystoupím se dvěma návrhy, ten první, který tady chci zmínit, se týká našich regionů, které jsou zatíženy právě výrobou energie, případně těžbou těžbou nerostů. A samozřejmě ty dopady na ně jsou sociální, ekonomické, ale samozřejmě i environmentální. Musí se vypořádat s celou řadou problémů proto, aby Česká republika mohla svítit, aby Česká republika měla dostatek energie a oba dva regiony měly přislíbené poměrně významné financování z vládní strany, právě ze strany minulé vládní koalice. Bohužel v tuto dobu to vypadá, že se nedočkají ničeho, respektive dočkají se pouze nějakého příslibu, že možná někdy nějaké peníze budou. Myslím si, že to je věc, kterou by měla projednat jednoznačně Poslanecká sněmovna.

Já připomínám to, že vláda České republiky je odpovědná poslancům a poslankyním české Sněmovny, že je odpovědná tomu, jakým způsobem bude se Česká republika dále vyvíjet. O kterých regionech mluvím? Mluvím samozřejmě o regionech Krušnohoří, respektive v místě, kde se bude těžit lithium, to znamená Cínovci a Dubí, to je region, který bude velmi zatížen právě tou těžbou jako takovou. A samozřejmě mluvím také o Dukovanech, kde a o tom už tady mluvil můj ctěný kolega, pan Schrek, pan poslanec Schrek, to je region, který samozřejmě bude velmi zatížen výstavbou jako takovou. Do tohoto regionu bylo přislíbeno vládou Petra Fialy 13, respektive 12 milionů korun a 3 miliony bylo přislíbené – miliard korun – a 3 miliardy byly přislíbené jako spolufinancování kraje. Nicméně pan ministr Havlíček toto smetl ze stolu s tím, že nebude dávat žádný bianko šek. Prosím pěkně tady se nedává žádný bianko šek. Tento příslib těchto peněz měl určit rámec se kterým mohou ty regiony počítat.

Mohly si na to připravit projekty. Bohužel v této chvíli to bude vypadat tak, že budou chodit takzvaně s čepicí v ruce za ministrem a ptát se ho, zda by jim nedal nějakou korunu na tento či na nějaký jiný projekt. Je to samozřejmě – ten region se dostane do role prosebníka. Myslím si, že to je velmi, velmi nešťastné řešení. Já si myslím, že je důležité, abychom to projednali právě tady v Poslanecké sněmovně, protože se jedná o koncepční rozhodnutí. Podobně to je právě v tom, na tom Cínovci, respektive v Dubí, kam spadá Cínovec. Tam já, víte, já mám vždycky představu takovou, že ty regiony, kde právě probíhá ta těžba, když se podívám například, jak vypadá těžba někde v těch státech v Perském zálivu, tak ty bohatnou. Regiony, kde se u nás těží uhlí nebo kde se bude těžit lithium, tak ty spíše chudnou, tak je tam asi něco špatně, asi je špatně to, že se odvádí výrazné prostředky právě do státního rozpočtu, ale nevrací se ty peníze zpátky tam, kde ty zůstávají ty dopady, ty výrazné dopady, jak jsem říkal, socioekonomické, environmentální. Někdo může namítnout, že by to měl částečně hradit ten poplatek za vydobytý nerost. Ono se to podařilo, po mnoha mnoha letech se podařilo trochu ho vylepšit ve prospěch těch regionů, respektive ve prospěch kraje.

Nicméně ještě zdaleka tam neproudí tolik peněz, kolik by mělo z toho vydobytého nerostu proudit. Já chci říct, že pokud se podíváte na to rozpočtové určení toho poplatku za vydobytý nerost, tak velká část skutečně končí v rozpočtu a platí se z toho například slevy na jízdném či jiné sociální pokusy této či jiné vlády. A to si nemyslím, že je správné. To jednoznačně říkám. Těmto regionům musíme dát více peněz. Proto navrhuji tento bod zařadit jako bod číslo 3 na zítřejší jednání. Jedná se o: Vláda nechce financovat regiony zatížené těžbou a výrobou energie. Tak a já přejdu plynule k druhému bodu který bych chtěl navrhnout.

K druhému bodu který chci navrhnout, a tento bod se týká: Koncepční řešení vysokorychlostních tratí. Jak jste jistě zaznamenali, vláda v minulých měsících odešla od koncepčního řešení vysokorychlostních tratí, které upozorňuji: bylo zpracováváno v několika minulých obdobích, a to i za vlády Andreje Babiše. Nejedná se o nějaké rychlokvašné rozhodnutí z posledních dvou tří let. Ta koncepce byla zpracovávána dlouhodobě. Byla to zpracovaná koncepce tak, že vysokorychlostní tratě neměly být už toho typu, což uváděli i samotní odborníci na většině těch odborných konferencí, kterých jsme se účastnili nejenom jako členové hospodářského výboru, ale samozřejmě i byla otevřena pro všechny poslance, kde bylo upozorňováno, že nyní je zásadní, aby ty vysokorychlostní tratě byly jednoznačně propojeny s těmi regiony, aby ty regiony měly možnost ty odbočky, ty odbočné větve z těch regionálních tratí, aby měly možnost právě sdílení těch souprav, aby soupravy mohly najíždět na tu vysokorychlostní trať. A že se odchází od té koncepce takového toho letadlového typu, když to takhle řeknu. To znamená, že stojí jenom v těch hlavních městech a vlastně pokrývají jenom toto území těch krajských měst. Vláda, vláda Andreje Babiše, respektive rozhodnutí ministra dopravy, Bednárika, naprosto nepochopitelně tuto koncepci shodila ze stolu. Můžu říct, že já jsem zatím neslyšel jediný rozumný důvod, proč by tato koncepce měla spadnout pod stůl.

Nicméně jsem zaznamenal, že důvod jsou peníze. Ale prosím pěkně, to snad není důvod, když aktuálně vláda nemá peníze, protože je dává třeba na slevy na jízdném nebo na jiné, v uvozovkách dobročinné účely, tak aby padla celá koncepce. Zastavila se příprava, zrušila se příprava těch odbočných větví, a tady například mluvím o odbočné větvi Poohří, která měla vést přes Louny do Mostu. Tam měla, ta doprava, měla samozřejmě nejenom zajišťovat dopravní obslužnost Lounska, Mostecka, ale měla navazovat na modernizovanou, v budoucnosti modernizovanou, trať Podkrušnohorskou a měla se napojovat dále na Karlovy Vary a Cheb. A to znamená, že právě ty soupravy, které vyjíždí třeba z těch Karlových Varů, tak by najížděly na tu vysokorychlostní trať. A ta dostupnost do Prahy by se výrazně, samozřejmě i do dalších měst, by se výrazně zrychlila. Vláda tuto koncepci hodila pod stůl naprosto nepochopitelně. Odůvodnění, jak jsem říkal, nemáme peníze. Ale to přece není důvod, aby spadla pod stůl celá koncepce. To já tomu rozumím tak, že by v případě, že nemáme peníze, dáváme je na slevy na jízdném či rozdáváme lidem z jiných důvodů, tak minimálně zahájím aspoň přípravu. To znamená, že já bych jednoznačně chtěl aby toto bylo přehodnoceno, aby se příprava nezastavovala nebo nerušila, aby se pouze třeba pozastavila, aby dále mohly být zpracovány přípravné studie, aby mohlo - a jednoznačně, co je potřeba, aby tyto tratě, tyto odbočné větve, byly v zásadách územního rozvoje, v krajských zásadách územního rozvoje. To znamená, aby byla vytvořena územní rezerva. A jestli to bude, jestli ta výstavba samotná, bude zahájena o 5 či o 7 let později. Já si myslím, že toto je region přežije.

My stejně se bavíme nyní o letech třeba 2050, kdyby to dnes bylo zahájeno. To znamená, je to skutečně investice do poměrně velké budoucnosti a myslím si, že takovéto krátkozraké rozhodnutí: dnes nemáme peníze, zastavit tím stavby, které mají začít fungovat v roce 2050, mi přijde jako opravdu velmi, velmi krátkozraké. Proto bych si dovolil zařadit druhý bod dnes nebo ode mě, a ten bod se jmenuje: Vláda zrušila koncepci výstavby vysokorychlostních tratí a dovolil bych si ho zařadit jako 4. bod na zítřejší jednání. Děkuju.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Ano, máme poznamenáno. A teď tedy vystoupí pan poslanec Libor Hoppe. A ten není přítomen? (rozhlíží se po sále) Jo, je. Ano, tak pan poslanec Libor Hope. A připraví se pan poslanec Libor Turek. Prosím, máte slovo pane poslanče. Vašich pět minut.

 

(Vzhledem k čerpání přestávky dle zákoníku práce budou další stenoprotokoly přepsány v nejbližší možné době. Děkujeme za pochopení.)

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Ano, my vás přerušíme, ale následně po 18. hodině budeme pokračovat, takže o nic přijdete, paní předsedkyně.

 

Poslankyně Olga Richterová: To je úplně skvělé, že nikdo o nic nepřijde. K těm základním potřebám a základním potravinám já jenom podotknu, že je to věc, kterou předkládáme tedy na základě ekonomických analýz, kdy můžou být obavy lidí, jestli se to skutečně promítne do těch snížených cen pro spotřebitele, nebo jestli to zůstane v nějaké vyšší marži obchodníkům. A právě proto jsou tak důležité příklady jiných zemí, které to dépéháčko snížily, někdy to třeba i dočasně snížily na nulu, v některých situacích. A právě samozřejmě to vždy několik měsíců nabíhá, ale to snížení cen se promítne. Proto tedy si jsme jisti, že by to lidem pomohlo a jsme si jisti, že tak jako fungují v jiných zemích tady ty cílené kroky, aby to, co každý potřebuje pro život, prostě bylo dostupné a aby na věcech, které si nelze odepřít, protože jíst prostě potřebuje každý, tedy to DPH bylo nižší.

Já bych tedy s dovolením si pak ty dvě minuty nechala na tu osmnáctou hodinu.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Takže my tedy přerušíme nyní tento program, od kdy navrhujeme změny programu schůze. Já si to tady všechno hezky poznamenám, protože je tady ještě pěkný štůček. Tak, prosím. (Reakce na poznámku z okolí: ) No, ty budou pokračovat. A teď samozřejmě máme minutu, takže interpelace na premiéra začínají ve 14.30.

A máme 14.30, takže, premiér je přítomen. Dalším bodem našeho pořadu jsou

 

Aktualizováno 28. 5. 2026 v 23:36.