Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(15.10 hodin)
(pokračuje Jan Jakob)
Proč stát pokračuje v proplácení dotací při existenci těchto pochybností? Kdo odstranil z předchozí komunikace s Bruselem pasáže týkající se postoje Evropské komise ke střetu zájmů? A konečně, zda vláda skutečně považuje za normální, aby český stát nesl finanční rizika spojená se soukromým podnikáním svého předsedy vlády? Protože pokud se smíříme s tím, že veřejná moc, veřejné finance a soukromé ekonomické zájmy mohou být takto propojeny, tak postupně rezignujeme na samotnou podstatu důvěry v demokratický právní stát a to považuji za mimořádně nebezpečné.
Proto navrhuji zařazení tohoto bodu – Mají čeští daňoví poplatníci sponzorovat soukromé podnikání předsedy vlády? – na program této schůze a prosím o zařazení jako první bod dnešního jednání.
Dostávám se k druhému tématu a to je návrh na zařazení dalšího nového bodu této schůze s názvem Vláda v likvidaci České televize a Českého rozhlasu nepolevuje. Bohužel je to zcela přesný název, protože to, co včera vládní poslanci nahráli do systému jako novelu poplatkového zákona, to je další hřeb do rakve České televize a Českého rozhlasu.
Není to drobná úprava poplatků. Už vůbec ne nějaké sociální opatření. Je to další zcela cílený krok k systematickému oslabování financování médií veřejné služby v České republice. Atmosféra permanentního zpochybňování kvality a nezávislé činnosti České televize a Českého rozhlasu se stala bohužel součástí dnešní vládní politiky a výsledkem je návrh, který může znamenat ne výpadek stovek milionů, jak tvrdí předkladatelé, ale dokonce miliard korun ročně pro Českou televizi a Český rozhlas. A teď podotýkám, bez seriózní analýzy, bez jakýchkoliv rozpočtů, natož přesných výpočtů a evidentně bez jakékoliv zodpovědnosti.
Ten návrh říká vlastně tři základní věci, které vypadají na první pohled líbivě. Za prvé, lidé nad 75 let mají přestat být poplatníky.
Za druhé, nově mají být od poplatků osvobození držitele průkazu ZTP a ZTPP, nezaopatřené děti a poskytovatelé sociálních a zdravotních služeb.
A konečně za třetí, podnikatelé a právnické osoby do 50 zaměstnanců přestávají poplatky platit úplně.
Vypadá to jako líbivé opatření, ale není to drobný detail. Je to masivní zásah do příjmů médií veřejné služby. Předkladatelé sami v důvodové zprávě přiznávají, že dopad bude a teď cituji „v řádech stamilionů korun.“ Jenže nikde, nikde v tom návrhu nenajdeme přesný výpočet, opravdu nikde. Není tam dopad vyčíslený na Českou televizi, není tam vyčíslený dopad na Český rozhlas. Není tam počet domácností, kterých se to může týkat. Není tam počet podnikatelů, není tam žádný model vývoje budoucích příjmů. Není tam scénář, jak to bude vypadat za rok, za dva. Jak bude vypadat tento rozpočtový rok, do kterého se má zasáhnout? No není v té důvodové zprávě vlastně vůbec nic, jen politické tvrzení, že to prý nebude problém.
Promiňte, ale takhle se legislativa opravdu nedá dělat. Vláda i Poslanecká sněmovna mají rozhodovat na základě dat, na základě studií a na základě odpovědných propočtů, ne na základě dojmu předkladatelů. Proč se ptám, jak může někdo tvrdit, že stabilita financování médií veřejné služby nebude ohrožena, když současně říká, že výpadek bude ve stovkách milionů korun? On bude výrazně větší, přesáhne to miliardu. Jak to spočítali? Kde je nějaká analýza, model? Nikde nic. Tak ten dopad zkusme jednoduše naznačit. Jedna domácnost dnes platí České televizi a Českému rozhlasu dohromady, dohromady 205 korun měsíčně, to je 2 460 korun ročně. Pokud by jen 300 000 domácností seniorů přestalo platit, bavíme se o výpadku přibližně 740 milionů korun ročně, pokud by to bylo 500 000 domácností, jsme nad 1 miliardou. Odhady, odhady médií dotčených, tak z těch vyplývá, že by to mělo být do konce 600 000 domácností.
A to v tom stále nemáme započítané podnikatele a právnické osoby do 50 zaměstnanců, tedy firmy, kterých jsou v České republice desetitisíce. Je znovu potřeba podotknout, že nikdo nepředložil jakýkoliv racionální propočet. Celý návrh je navíc postaven na velmi zvláštní logice. Na jedné straně se tvrdí, že jde o sociální opatření. Jenže ta opatření nejsou adresná. Nerozlišuje se mezi chudým seniorem a milionářem, nerozlišuje se mezi člověkem v nouzi a člověkem s vysokými příjmy. Nerozlišuje se tam vůbec nic, jen se stanoví věk. Přitom zákon už dnes obsahuje – to, podotýkám, obsahuje sociální osvobození pro osoby s nízkými příjmy. Takže jestli někdo chce pomáhat sociálně slabým, nástroj v tom zákoně už existuje. To, co je předloženo, není sociální politika, je to plošné oslabování financování veřejné služby.
Co je nejabsurdnější část? Předkladatelé dokonce otevřeně říkají, že část seniorů možná bude dál platit dobrovolně, pak napůl dobrovolně, protože se prostě zapomenou odhlásit. Opravdu to v tom návrhu je. Takže financování České televize a Českého rozhlasu má nově stát na dobrovolné občanské angažovanosti. Média veřejné služby přece nemohou fungovat na principu snad někdo pošle peníze dobrovolně. To není žádné stabilní financování, to je cílený rozklad. A tady se dostávám k další závažné věci, a to je evropská legislativa. Jsem přesvědčen, že ten návrh je zcela jednoznačně v rozporu s evropským aktem o svobodě médií, protože ten jasně pracuje s principem stabilního, předvídatelného, pozor předvídatelného a dostatečného financování médií veřejné služby.
A tady máme návrh, který zásadně rozšiřuje výjimky, snižuje okruh poplatníků, vytváří zásadní kritické výpadky příjmů a současně nepředkládá žádný důvěryhodný mechanismus, jak bude stabilita financování zachována. Takže žádná stabilita, chabý opak stability, tedy je to zcela jednoznačná cílená destrukce. ***
