Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(15.30 hodin)
(pokračuje Matěj Ondřej Havel)
Já bych tady měl k tomu několik otázek a ty bych rád v rámci toho navrženého bodu prodiskutoval. Kdo konkrétně prosím zpracoval analýzu prodeje Explosie a s jakými tedy závěry? Projednala vláda záměr s Bezpečnostní radou státu? Má vláda stanovisko Ministerstva obrany, Armády České republiky, NÚKIBu, zpravodajských služeb nebo případně Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže? A jak by stát garantoval, že výroba střelného prachu a hnacích náplní zůstane v České republice pro případ krize? Jak by stát zajistil přednostní dodávky pro českou armádu a české muniční firmy v krizi, pokud by Explosia byla soukromá? A proč vláda uvažuje o prodeji právě ve chvíli, kdy Evropská unie naopak investuje do navyšování výroby prachů a výbušnin? Jaké je ocenění firmy a kdo ho tedy připravil? Je to těch 20 miliard? Kdo za tím stojí? Uvažuje vláda o alternativách, jako třeba kapitálový vstup při zachování většiny státu, strategická partnerství, úvěrové financování investic nebo využití evropských programů? Kdo jsou údajní zájemci a podle jakých kritérií? A to pozor, podle jakých kritérií byli posuzováni? A zaváže se vláda, že bez projednání ve Sněmovně žádný prodej nezahájí? Já bych to docela rád projednal v Poslanecké sněmovně, protože to je bezpečnostní riziko. Já bych tento bod, pane předsedo, rád navrhl jako druhý bod dnešní schůze.
A hnedka bych navrhl ještě třetí bod, který jsem nazval Vykašle se vláda na lidská práva, menšiny a duševní zdraví? Vykašle se vláda na lidská práva, menšiny a duševní zdraví? Rád bych to navrhl jako třetí bod dnešní schůze. Já navrhuju, abychom se zabývali tím krokem vlády, který je na první pohled prezentován pouze jako administrativní reorganizace. Já si ale spíše myslím, že ve skutečnosti jde o zásah do systému, kterým Česká republika zajišťuje ochranu lidských práv, práv menšin, rovné zacházení, práva osob se zdravotním postižením, rovnost žen a mužů, duševní zdraví, závislosti a spolupráci s občanskou společností. Vláda 18. května letošního roku tedy schválila takzvaný přesun některých agend Úřadu vlády České republiky a také změnu statutu některých poradních orgánů vlády. Oba body, a to je zajímavé, předkládal předseda vlády. Šušká se ve veřejném prostoru, že ho to příliš nezajímalo a že to spíše vymyslela vedoucí Úřadu vlády Tünde Bartha, která k tomu možná měla nějaké své důvody. Já nevím. To jsou moje otázky, na které bych tady rád slyšel odpovědi.
Následně tedy vláda oznámila, že výkon části agend se už od 1. července přesune z Úřadu vlády na jednotlivá ministerstva. Já jsem slyšel na tiskové konferenci, že agenda lidských práv a rovného zacházení má jít pod Ministerstvo spravedlnosti, národnostní menšiny na Ministerstvo kultury, romské záležitosti a práva osob se zdravotním postižením na Ministerstvo práce a sociálních věcí a konečně rovnost žen a mužů také na Ministerstvo práce a protidrogová politika a duševní zdraví na Ministerstvo zdravotnictví. Ale po té silné kritice, která se objevila skutečně z odborných úst, to jsme všichni viděli, tak došlo 25. května k přehodnocení, a kdy vláda oznámila úpravu, že na Úřad vlády mají vlastně se přesunout asi dvě kanceláře řekněme vládních zmocněnců – jednoho pro lidská práva a ochranu menšin a druhého pro duševní zdraví a závislosti. A vláda zároveň uvedla, že rady mají zůstat na Úřadu vlády a že agenda rovnosti žen a mužů má nově spadat pod Ministerstvo spravedlnosti. Není toto takové poměrně důležité přiznání vlády, že vláda nejprve rozhodla o rozdělení agend, po kritice částečně couvá, ale pozor, stále nevysvětlila, jak bude zajištěna ta skutečná nadrezortní ochrana lidských práv, protože to bylo přece smyslem nebo je smyslem, že tyto agendy byly koncentrovány na Úřadu vlády, že se tím odstraňoval rezortismus, který je nepochybně jedním z velkých problémů našeho ústavního systému.
Já si myslím, že lidská práva nejsou v žádném případě rezortní agenda v tom, co tady říkám. Není to nějaký přílepek k hodnotám na ministerstvu, ale je to nesmírně důležitá věc, kterou vyspělý demokratický svobodný stát klade na první místo péče o každého jednotlivce a občana našeho státu, v rovnosti, bez rozdílu, prioritně na Úřadu vlády. Práva dítěte, ochrana před diskriminací, práva osob se zdravotním postižením, ochrana obětí sexuálního a domácího násilí, konečně práva menšin, duševní zdraví, protidrogová politika se přece vždycky týkají více ministerstev najednou. Je nebezpečné dělit to rezortně, protože prostě funkčnost a efektivita péče o tyto menšiny a péče o tato naléhavá témata se rozdrobí. Proto já si myslím, že musí existovat nadále silné místo na úrovni vlády, které propojuje rezorty, připomínkuje legislativu, hlídá pochopitelně mezinárodní závazky, zapojuje odbornou veřejnost, dává vládě byť nepohodlná stanoviska a hájí práva lidí i tehdy, když se to prostě politicky nehodí.
A co je tedy fakticky problém? Problém není přesun tabulkových míst, pochopitelně. Problém je v rozpadu dosavadní logiky ochrany lidských práv. Dosud tedy existovalo centrum na úřady vlády, mělo nadrezortní pozici, mělo blízko k předsedovi vlády, mělo vazbu na rady vlády, mělo odborné zázemí pro připomínkování vládních materiálů a mělo schopnost koordinovat témata, která přesahují jeden rezort. A po přesunu na ministerstva, tak jak je navrženo i poté úpravě z 25. května, tedy včerejšího dne, tak hrozí rezortní uzavření těch agend, hrozí nám ztráta nezávislého pohledu nebo nezávislejšího pohledu, hrozí nám oslabení připomínkového hlasu, hrozí nám slabší koordinace mezi ministerstvy, větší závislost odborné agendy na momentální vůli konkrétního ministra, oslabení účasti občanské a odborné veřejnosti, hrozí nám nejistota pro vládní rady a pro jejich výbory, hrozí nejistota pro zmocněnkyně, zmocněnce, tajemníky, nejistota pro plnění mezinárodních závazků České republiky. A to já nechci. Česká republika má nejenom doma, ale v zahraničí, v Evropě pověst země, která dbá o lidská práva, kde se lidská práva cení opravdu na prvním místě. Nezničte tuto pověst, nezničte péči o lidská práva tak, jak je to v naší zemi velmi dobře nastaveno.
Možná bych ještě okomentoval, co k tomu vláda konkrétně říká. Argumentuje tím, že chce odstranit jakousi dvojkolejnost. Argumentuje efektivitou. Tvrdí, že ta tabulková místa se neruší, ale přesouvají. Nicméně já na to já říkám, že počet úředníků není totéž, prosím, co institucionální síla. To se zase vracím k té nadrezortní pozici. Existence kanceláře přece není totéž, co zachování odborného pracoviště, chcete-li odboru. A tajemník rady také není totéž, co silné připomínkové místo. Formální koordinace není totéž, co skutečná schopnost vynucovat lidskoprávní standardy napříč vládou, vynucovat lidskoprávní standardy napříč rezorty. A vláda sama svým částečným ústupem přiznala, že původní návrh byl problematický, a kdyby šlo jen tedy o bezproblémové zefektivnění, a já budu vždycky ten, kdo bude pro zefektivnění fungování státu, fungování státní správy, ale za předpokladu, že to budeme mít dobře analyzováno, že to budeme mít podloženo a že na tom bude shoda, že to skutečně zefektivnění je, tak kdyby šlo jenom o bezproblémové zefektivnění, nebylo by třeba po týdnu hasit kritiku zřizováním nových kanceláří.
Co na to říkají třeba ombudsmani? Našel jsem si, že dětský ombudsman, ombudsman, jejich zástupci vydali společné vyjádření, ve kterém vyjádřili znepokojení právě nad přesunem agendy odboru pro lidská práva a ochranu menšin Úřadu vlády na další ministerstva. Ombudsmani varují, že tento krok může zásadně oslabit lidskoprávní hlas ve vládních agendách. Upozorňují, že při rozdělení témat mezi rezorty bude ve výkonné moci chybět samostatná struktura, která by systematicky prosazovala lidskoprávní agendu ve vládních materiálech. A pozor, varují před tím, že není jasné, jak bude zajištěno plnění mezinárodních lidskoprávních závazků. Ombudsmani upozorňují, že vznik národní lidskoprávní instituce ani dětského ombudsmana nenahrazuje práci vládních lidskoprávních odborů. ***
