Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

No a proto se ptám tedy a já doufám, že ta debata tady bude i s předkladateli – já jsem rád, že tady sedí paní ministryně – mnohem záživnější a mnohem konkrétnější než tak, jak to vidíme bohužel v poslední době, kdy ta debata vlastně téměř neprobíhá – nebo vidíme to i na jednotlivých výborech, že to je spíše jenom nějaké formální přečtení nějakého předepsaného textu, ale už bohužel nedochází ke konkrétní debatě nad detaily, které tento tisk přináší – opravdu jsou jich stovky. Tak já budu velmi rád, pokud to nebude tak chladné, jako to bylo v předchozích týdnech, měsících, ale že ta debata bude opravdu věcná.

No a také by mě zajímalo, z jakých dat se vychází a z jakých analýz, když tedy zde předkladatelé přednáší tento rozsáhlý tisk, tak vlastně z čeho vychází, proč tedy dochází k dalšímu zmatení nebo dalším změnám opravdu v brzké – nebo v krátké době opravdu poněkolikáté? No, je dobře si možná ještě uvědomit z těch statistických dat, že – a to je pravda – že v některých oblastech poklesl počet vydaných stavebních povolení, ale když se zase podívám na celkový objem, tak zase vzrostla průměrná velikost povolovaných projektů, což vlastně v důsledku vede k růstu stavební produkce jako takové.

No a já se opět zpátky vrátím k té původní otázce: Proč tedy není zpracovaná RIA, proč se tomu nevěnovala Legislativní rada vlády, proč neproběhl standardní mezirezortní připomínkový proces a proč tedy takto velký rozsah je tedy tlačen takto na sílu? Myslím si, že zrovna v tomto případě, tak to je typický příklad, kde právě režim RIA, mezirezortu, tak dává u takhle komplikované legislativy opravdu smysl.

No a s tím souvisí jako jedna věc, že nejenom já, ale řada odborníků si potom tedy klade otázku, jestli tedy tento zákon, který je takto špatně podle mě připraven, neprojednán, a já se tady trochu divím tomu, co tady slyším, (?) vším se to projednávalo. Já tu zkušenost mám úplně jinou. Naposledy dva dny zpátky, kdy jsme dělali už třetí kolo kulatého stolu, kam zveme jako Starostové a nezávislí odbornou veřejnost, to znamená, zástupce měst, obcí, tajemníků, ale třeba i České komory architektů, ČKAITu, nebo i hospodářských organizací. A oni nám vlastně říkají úplný opak, že ta debata s nimi je velmi povrchní, je taková spíše formální, ale vlastně ve finále nikdo neposlouchá to, co oni jakožto odborníci reálně do té debaty přináší. A tedy nejsem sám, kdo má legitimní obavu o to, že tento nový stavební zákon přinese spíše opak, tedy paralýzu stavebního řízení než nějaké rozhýbání. Já osobně bych si to velmi přál, protože opravdu si myslím i opět s ohledem na nějakou svoji opravdu víc jak dvě dekády dlouhou zkušenost, že je tam řada procesů, které určitě by stálo za to ještě zjednodušit, řada věcí, si myslím, že je zbytečně komplikovaných, dalo by se nějak nějakým způsobem napravit, mohly by se ty věci vyřizovat rychleji – no ale to, že tady chybí odborná debata, nikdo ty odborníky neposlouchá, tlačí se to na sílu, tak pak bohužel to může přinést mnoho, mnoho rizik. A já se potom ale i ptám: Kdo ponese tu danou politickou odpovědnost za to, když to nebude fungovat? A to tady opravdu nějakým způsobem zatím nepadlo.

Já mám trochu pocit a ten pocit opět nemám sám, že se zde dělá zákon spíše pro pražské developery a který ale velmi negativně může zasáhnout právě další oblasti České republiky, včetně i národních parků a podobně. Bohužel si myslím, že se úplně rezignovalo na snahu o dosažení společenského konsenzu. A toto opravdu přinese mnoho škody, která se mnohdy už nedá napravit. Rezignovalo se na základní kvalitativní postupy při tvorbě legislativy a podle toho to také vypadá. A já znovu připomenu, že ten prvotní tisk měl 850 stran, pak je tady další komplexní pozměňovací návrh, ten má 1073 stran – a ten rozsah je opravdu tak velký, že v tom je tak ohromný zmatek, že se v tom vlastně pořádně nikdo nevyzná.

Opravdu i ten... když se vrátím krátce k tomu komplexnímu pozměňovacímu návrhu, těch 1073 stran, tak opravdu tohleto je jasný důkaz toho, jak horkou jehlou to vše bylo připravováno a jak nekvalitní návrh to je. Nejenom sám, ale i média se nás na to ptají, proč je vlastně takhle velký rozsah toho komplexního pozměňováku. A nebylo to všechno, když se tady tedy říká, jak moc se na tom tvrdě pracovalo předchozí roky, tak jaktože tohleto je tady dneska na stole. No a já se opravdu nestydím ten tisk 67 opravdu nazvat legislativním zmetkem a podle mě se takto zákony zákony nedělají.

Já možná mohu i rozumět motivaci předkladatelů, že nový stavební zákon je pomyslnou vlajkovou lodí, ale bohužel ten proces je tak špatně připraven, že pak to podle mě ukazuje na nemalou nekompetentnost v oblasti hospodářství, když zde máme takovýhle chaos a takovýhle takovýhle zmatek. No a jak vlastně probíhala ta odborná debata? Také to tady už dneska bylo krátce zmíněno – to, že to řada odborných organizací kritizuje, tak – a já se zpátky vrátím k tomu, co jsem tady před chvilkou říkal – my sami jsme zorganizovali několik kulatých stolů, kde nabíráme připomínky jednotlivých organizací, snažíme se tomu věnovat hodně pozornosti, hodně práce. A oni nám opravdu unisono říkají, že s nimi opravdu předkladatelé nekomunikují, že ministerstvo s nimi nekomunikuje, že to je – ta debata je opravdu velmi, velmi povrchní a spíše opravdu jen tak jako formální, aby si někdo udělal čárku, že s někým mluvil, ale vlastně reálně to mluvení je opravdu jen takové, aby se neřeklo, ale nikdo nedá na ty připomínky, které mají podle mě v mnoha případech hlavu a patu.

Já mám takový pocit nebo i osobní zkušenost, že předkladatelé se mnohdy i trochu bojí chodit na veřejná fóra, protože se bojí negativní zpětné vazby. Sám (?) jsem to několikrát zažil, kdy z řad vládní koalice, z řad předkladatelů asi nikdo nedorazí, nedokáží pořadatelé ani na několikátý pokus zajistit nikoho z předkladatelů – a pak to opravdu vypadá, že se někdo bojí vysvětlovat ty věci odborné veřejnosti, protože si je vlastně ve finále nedokáže sám obhájit.

No, pak je tu další rozměr stavebního zákona, a to je postoj k institucionálnímu nastavení stavební správy. V České republice, jak dobře víte, funguje dvojkolejný model výkonu státní správy. Podle mého názoru se osvědčil model přeneseného výkonu státní správy do území, který – ano – není v mnoha ohledech úplně ideální, po více jak 20 letech má určitě smysl bavit se o jeho revizi, nebál bych se říci i slovo reformě přenastavení, ale vidíme, že výkon státní správy formou především těch dvojek a trojek tak vlastně funguje, že ten princip na modelu subsidarity funkční je, a jeho nějaké velké změny, které by spíše vedly k jeho paralýze, nedávají smysl. Ano, jak znova říkám, dává smysl v mnoha ohledech bavit se například o změnách hranic oerpéček, také k tomu jsou data, která ukazují, že někde ty hranice nejsou ideální, ale ten přenesený model podle mého názoru dává smysl.

To, že bychom se dále měli bavit o redukci počtu stavebních úřadů, tak to si myslím, že je také legitimní věc, která by určitě měla být k diskusi. Já sám si myslím také, že těch stavebních úřadů máme mnoho, jejich zeštíhlení a větší profesionalizace by také dávala smysl, ale primárně na bázi tedy nějaké odborné odborné debaty. To, že současný návrh stavebního zákona ale zásadně vstupuje do tohoto modelu a vyčleňuje významný rozsah agendy mimo tento model – si myslím, že je opravdu velmi nešťastné a že opravdu to nabourává to, co se tady budovalo víc jak 20 let, a myslím, že to funguje velmi, velmi dobře. Podle mého názoru stát musí být nějakým způsobem reprezentován v území a není prostě možná úplná centralizace v prostředí České republiky, která má i relativně velkou fragmentovanou sídelní strukturu výkonu státní správy, musí objektivně odpovídat územní realitě. To opravdu vychází z určitého principu subsidiarity a není možné tedy vše rozhodovat z prostředí Prahy.

No, je zde řada nevyřešených technických věcí bez kterých stavební řízení nemůže fungovat, a to je další věc, která mi v tom chybí, a to je otázka vůbec přechodu lidí a financování. Když se jenom podívám do návrhu státního rozpočtu i respektive do rozpočtového výhledu, tak vlastně tady se bavíme o nákladech vyšších miliard – a ty já v tom návrhu nikde nevidím. Nevidím nikde (to?), jakým způsobem mají přecházet jednotlivá pracoviště, jak se mají řešit i takové detailní věci jako jsou archivy, budovy – ale k tomu se ještě určitě dostanu, jak říkám, budu to mít dneska další. Ale ono zase na druhou stranu na těchhletěch základních věcech, které někdy si říkáte, možná je to detail, to se nějak potom udělá, tak ale to se nějak potom jako nemůže udělat, když to nemáte připravené dopředu. To potom znamená kompletní paralýzu toho samotného stavebního řízení a tohle prostě musí být podle mě připravené, aby aby to běželo jak po drátkách, protože jinak potom se tady opravdu bavíme o ohromných hospodářských škodách – a tím neříkám znova, že v minulosti nebylo (bylo?) vše ideální a prostě někteří za to i nesli svoji politickou odpovědnost, když se některé věci, třeba digitalizace stavebního řízení, nepovedla. Ano, nepovedla, ale ti lidé se k tomu postavili čelem. A proto já se – a ještě se na to zeptám několikrát – znova zeptám: Pokud tyto věci se nevyřeší a dojdete k té paralýze tedy, kdo za to nese tu patřičnou politickou odpovědnost?

No, nový stavební zákon podle mě nepřinese očekávané zrychlení z stavebního řízení, ale podle mého názoru spíše tedy opak, a to právě z toho důvodu ohromné nepřipravenosti a hlavně nepřipravenosti konkrétních částí té reformy, která potom ponese nebo povede ke kolapsu nejenom samotných úřadů, protože – a taky se k tomu ještě dostanu – tak jak slýcháme od asociace tajemníků, tak zhruba pouze jedna třetina lidí deklaruje, že chce přejít pod nový centralizovaný úřad, dvě třetiny přecházet nechtějí. ***