Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(21.40 hodin)
(pokračuje Zdeněk Hřib)
Takže, cílem toho návrhu je prostě upřesnit, z jakých hledisek má orgán státní památkové péče hodnotit část obnovy památky, která spočívá v úpravě dřevin. Upřesnění má zúžit okruh otázek posuzovaných orgánem státní památkové péče výhradně na významné pohledové osy. Pohledová osa je třeba, když stojíte na Můstku a koukáte na Národní muzeum. To je příklad pohledové osy. Tak aby chráněné nemovité památky zůstaly z těch nejvýznamnějších směrů pohledu – pokud tedy nějaké existují – byly prostě dobře viditelné.
Pochopitelně je ještě chráněna hodnota případných stávajících dřevin, protože z povahy věci je přece jenom rostlá zeleň poměrně snadno odstranitelná. To nepředstavuje samo o sobě zásah do staveb, který by musel být posuzován tak přísně. Samozřejmě, stavební úpravy nemovitých kulturních památek, popřípadě nějakých staveb v památkových rezervacích nebo památkových zónách nebo ochranných pásmech mohou způsobit nenapravitelné škody. Třeba poškodit stavební konstrukci, zničit výsledek práce minulých generací, které podávají svědectví o uplynulých dobách, nebo mají být natolik trvalé, že z hlediska lidského života jsou fakticky nezměnitelné. Úpravy dřevin lze dělat snadno, bez větších nákladů a tak je odstranit. To znamená, navrátit původní stav či to nějak jinak změnit.
No, a protože je důležité zvyšovat množství zeleně v ulicích měst – protože přece jenom s ohledem na probíhající klimatickou změnu se asi shodneme na tom, že města je potřeba ochlazovat – no, a právě městská zeleň představuje vhodné opatření ke snížení teploty v hustě obydlených oblastech. To představuje významnou změnu poměrů, protože lpění na původním vzhledu míst s vysokou historickou hodnotou už není často dost dobře odůvodnitelné. Protože prostě my potřebujeme, aby ta města byla nejenom pro turisty, kteří se chcou u těch památek fotit, ale také aby byla k žití pro lidi, kteří tady bydlí, aby se nám v tom městě ti obyvatelé neuvařili.
Takže například já, když jsem kandidoval na primátora Hlavního města Prahy v roce 2018, tak jsem měl plán na jeden milion stromů za osm let. My už teď víme, že ten plán splníme, ale ano, samozřejmě většina těch stromů je sázená třeba mimo zastavěná území. To jsme od začátku říkali, že to tak bude. Ale ano, nejcennější jsou samozřejmě stromy přímo v té zástavbě. Ne, že bychom je nesázeli, vysadili jsme nové stromy na Smetanově nábřeží, na dolním konci Václaváku. Tam přibyly dvě aleje. Pochopitelně se stromy budou dávat i tam nahoru. To je všechno sice pravda.
Na druhou stranu je nutné si přiznat také to, že je to proces velice extrémně zdlouhavý, extrémně náročný na povolení. Přitom skutečně jde pouze o to, že tam potřebujete dát ten strom. Já jsem se dokonce setkal s velice, řekl bych, až bizarní argumentací památkářů, že bohužel ten strom tam či onde není možné vysadit, protože... Teď jsou dva možné režimy, kterými oni to odmítají. Nejde to vysadit tam, protože to tam nebylo. No tak, nepochybně někdy to tam bylo, protože někdy tam byl úplný les, až prales. Až potom někdo přišel, ty stromy vykácel a postavil tam nějaké město. Tak někdy to tam určitě bylo. To je tedy první věc, co je dobré si uvědomit.
Druhá věc. Mají tendence památkáři odmítat solitérní stromy, že by chtěli rovnou celé stromořadí, což třeba často není úplně dobře realizovatelné kvůli například inženýrským sítím, které tam v tom místě jsou. To je druhá věc.
Třetí věc. To mě překvapilo vlastně nejvíc, že ten strom by bránil výhledu na historickou fasádu. Tohle mě překvapilo, že třeba památkáři použili, když jsme chtěli sázet stromy v Platnéřské ulici u fasády Klementina. Klementinum je, pokud jsem se dobře koukal, jeden z největších baráků ve střední Evropě, možná dokonce v celé Evropě největší barák. Ta fasáda má nějakých tak 400 metrů nebo možná ještě víc. Problém byl v tom, že jsme chtěli dát ten strom prostě tam na roh v Platnéřské, kde by tedy ano, v některých ročních obdobích – protože ty listy opadávají – tak by ano, skutečně zastínil, řekněme, 10 metrů z té několika set metrové fasády Klementina.
Takže ano, ale přesto mi to přijde jako úplně bizarní argument, protože přece jenom my si musíme vybrat, jestli to město má vypadat dobře na fotkách, anebo chceme, aby se v tom městě dalo žít. Ty stromy přitom fungují vlastně jako přírodní klimatizační jednotky. Tam se vytváří takzvaný malý vodní cyklus, což v praxi znamená, že stromy pochopitelně využívají vodu, co je v zemi. Ta je ideálně k nim přivedena nějakým inteligentním systémem, který tam svádí vodu z bezprostředního okolí, přímo dešťovou. Pak to nemusíte zalévat, což je úplně super.
Pochopitelně tam probíhá evaporace, česky bychom řekli asi vypařování. Prostě z těch listů voda, pára stoupá, nahoře se to srazí, zaprší, voda se zase dostane ke kořenům stromů, a tenhleten cyklus se opakuje. Tak to je ten malý vodní cyklus a výsledkem je to, že když se voda vypařuje, tak ona s sebou odebírá teplo. To je samozřejmě věc, co se učí někde, nevím, jestli na základní škole nebo na střední škole. Nicméně touhle metodou se prostě ta města ochlazují.
Takže, když je v silnici stín jednak tedy, tak je to samozřejmě ochlazování odrazem. Ale kromě toho je tam ten malý vodní cyklus a ono se to chladí ještě pomocí toho stromu, pomocí evaporace. Což je super věc. To určitě ve městech chceme a skutečnost, že na té ulici ten strom nebyl, podle mě není úplně argument, přestože je o tom velice obtížné některé lidi z památkové péče přesvědčit.
Ale prostě dřív po těch silnicích chodili lidi jenom pěšky nebo tam jezdili koně nebo se tam jezdilo vozem. Dřív tam nebyly třeba ani žádné obrubníky, což je další tedy fetiš památkářů často. Ty obrubníky představují kulturní hodnotu. Mně to přišlo vždycky strašně bizarní tedy, když jsme chtěli něco někde předělávat. K tomu směřuje jiný můj pozměňovací návrh, který tady mám a za chvilku ho představím.
Ale prostě ta stavba – stavba, pardon, už to říkám jak ti památkáři – ta výsadba stromů je samozřejmě něco, co by mělo probíhat zvlášť v dnešní době velice jednoduše, snadno, bez zbytečné administrativy, protože to přece nemůže být nějaký zločin nebo správní delikt zasít do země semínko.
Takže to byl tedy ten pozměňovací návrh 1205 neboli 1 205. Fakt nevím, v jakém číselném formátu se tady říkají pozměňovací návrhy. Jestli se to říká jako jedna dva nula pět?
Místopředseda PSP Patrik Nacher: V této chvíli nijak, protože jsme zatím v obecné rozpravě. Vy se k tomu hlásíte v té podrobné.
Poslanec Zdeněk Hřib: To budu potom říkat ještě v té podrobné, jo. Já jsem jenom chtěl, aby byla usnadněna orientace, protože přece jenom, kdyby někdo hledal ty pozměňováky v systému, tak aby věděl, které to jsou. Protože se za chvilku dostanu k jednomu pozměňováku, který je tam tak trochu ve dvou verzích, tak aby bylo jasné, o kterém mluvím.
Každopádně jdeme dál k pozměňovacímu návrhu 1208 neboli 1 208. Tady se dostáváme k těm obrubníkům. Tohle je pozměňovací návrh Veroniky Kovářové, Zdeňka Hřiba, Andrey Hoffmannové, Barbory Pipášové a Ivana Bartoše. Vychází to z nějakých praktických zkušeností z vedení samosprávy a reaguje tedy na skutečnost, že navrhovaná novela momentálně nijak neřeší, jak zrychlit proces povolení úprav uličního prostoru, spočívajících zejména třeba ve změnách povrchu. Typicky asfalt za dlažbu nebo nivelety, srovnání vozovky a chodníků do jedné roviny, nebo organizace vzhledu veřejného prostranství. Například zvýraznění prostoru určeného pro jízdu vozidel či jejich parkování balisetami či jinými sloupky. Třeba osazení květináčů a podobně. ***
