Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(22.30 hodin)
(pokračuje Marek Výborný)
A chci zdůraznit na začátek, že skutečně to není tak, že bych se domníval, že máme ideální stavební řízení a nemáme s tím nic dělat. A já jsem nikdy neměl problém s tím říct, že jsou věci, které se třeba i nám nepovedly a samozřejmě tohleto jsme mohli mít dávno za sebou, tak to je zřejmé. Ale bohužel musím říct, že nemám ten pocit, že tak, jak to uchopila nová vláda, respektive paní ministryně, takže ten postup je úplně ideální. Bohužel, a to bych mohl citovat slova koaličních poslanců, velmi zkušených, kteří tady jsou už řadu, řadu období, že vytvářet komplexní pozměňovací návrh, který má 1080 stran, a k tomu se teďka tady objevují v systému desítky pozměňovacích návrhů, tak já se obávám, že nic jiného, než ne zcela funkční a problematický kočkopes z toho nemůže vzniknout. Mrzí mě to, ale opravdu toto je velmi nešťastný způsob tvorby tak zásadního zákona, tak zásadní judikatury, jako je stavební zákon, stavební předpisy.
Ta základní obecná kritika k celému tomu návrhu zaznívá opakovaně. Hrozba toho chaosu, organizačního chaosu, který tady může vzniknout v situaci, kdy skutečně stát, potažmo Ministerstvo pro místní rozvoj nemá tu jistotu, že pracovníci budou ochotni přejít pod státní správu, to si myslím, že jsou věci, že skutečně ve finále může vést k exodu úředníků. Řada těch úředníků zůstane na těch obecních, městských samosprávách, tam budou pracovat a může to vést až ke kolapsu celého stavebního řízení.
Pak jsou tam problematické věci, které se týkají i toho, co ta novela, respektive ten komplexní pozměňovací návrh přináší směrem k těm jednotlivým úřadům, a toho já se potom dotknu.
Druhá věc, kterou bych chtěl taky připomenout, je otázka právní nejistoty, kterou ta novela může minimálně dočasně přinést a může znamenat velký problém pro celé stavební řízení.
Samozřejmě další věc je velmi výrazná liberalizace. Myslím, že kolega Bohuslav Niemiec, který je členem hospodářského výboru, tak na to opakovaně upozorňoval právě na jednání výboru. Snižování technických a bezpečnostních standardů, obecně změkčování těch norem, kritici skutečně varují před tím, že toto může vést ke snížení technických požadavků na stavby a může to vést k rušení některých dosud závazných norem, ať už v oblasti požární bezpečnosti, přístupnosti pozemků a podobně.
Samostatnou kapitolou, a tomu bych se teďka chtěl tady věnovat poněkud podrobněji, tak je otázka ochrany veřejných zájmů, protože tak jak to předkládaný tisk opakovaně formuluje, tak tady dochází zcela zjevně k oslabení veřejných zájmů, jako je třeba například péče o kulturní dědictví, památková péče a mohl bych pokračovat dál a dál.
Než se dostanu k pozměňovacím návrhům, pod kterými jsem také spolupodepsán a které bych tady rád představil, protože myslím, že je důležité o nich hovořit zvláště potom, až o nich budeme hlasovat ve třetím čtení, tak mi dovolte přece jenom jednu aktuální věc. Možná, že jste byli taky osloveni kolegy právě z oblasti péče o kulturní dědictví, a jsou to skutečně velké autority, a až na konci toho jejich dopisu, výzvy nám poslancům uvedu ta jména, tak myslím, že jsou to nezpochybnitelné, nezpochybnitelné autority z oblasti kunsthistorie, z oblasti památkové péče. Myslím, že to jejich vyjádření je poměrně jasné a zřejmé. Já si ho tady dovolím přečíst, protože je určitě na místě, abyste ho slyšeli vy, aby bylo zaznamenáno i ve stenozáznamu pro potřeby budoucích týdnů, měsíců a let.
„Vážené dámy, vážení pánové,“ psáno v Praze 2. června, čili skutečně včera. „Vážené dámy, vážení pánové, v lednu tohoto roku jsme se na předsedu vlády Andreje Babiše obrátili otevřeným dopisem, který varoval před oslabením systému památkové péče navrženou novelou stavebního zákona a souvisejících předpisů. Dopis tehdy zůstal bez odezvy. O půl roku později jsme v situaci, kdy je do Sněmovny navržen předpis, který jde v destrukci systému ochrany památek ještě dále. Tato situace je naprosto bezprecedentní a musíme na ni proto reagovat. Jakožto reprezentanti odborných institucí, které se péči o památky věnují prostřednictvím vysokoškolské výuky a vědeckého výzkumu, vás vyzýváme, abyste zákon v předložené vládní podobě jednoznačně odmítli, a to zejména z těchto důvodů:
Za prvé, navržená novela radikálně a nepochopitelně oslabuje pozici odborné složky památkové péče reprezentované ze zákona Národním památkovým ústavem. Nově by se odborná složka nejen nemohla samostatně vyjadřovat k zásahům do staveb v památkově chráněných územích, které nejsou jednotlivou zapsanou kulturní památkou, ale dokonce ani posuzovat novostavby, které zde vznikají, a to včetně rezervací se statutem světového kulturního dědictví UNESCO. Tento návrh popírá samý smysl vyhlášení památkově chráněných území. V památkových rezervacích a zónách je za památku prohlášena vždy jen část cenných staveb, přičemž ty ostatní jsou chráněny statutem ochrany celku. Památkové rezervace a zóny v minulosti vznikaly právě proto, aby chránily hodnotný celek bez nutnosti prohlašovat za památku každý jednotlivý dům.“ Myslím, že chápeme. „Strategie, v níž se odborné složce památkové péče vezme pravomoc, aby se k dění v chráněném území odborně vyjádřila, jde zcela proti logice a duchu památkového zákona.
Důsledky této situace lze názorně demonstrovat na příkladu Pařížské ulice v Praze, kde je památkově chráněn nejen pouze jeden dům a kde by tak naprostá většina cenných, historizujících a secesních staveb zůstal mimo pravomoc a ochranu odborné složky státní památkové péče. Stejně tak by odborní památkáři vůbec nemohli posoudit novostavby, třeba i výškové budovy uprostřed historických center měst, což je opět zcela proti smyslu památkového zákona jako celku.“
Já si tady dovolím tu první část toho otevřeného dopisu okomentovat, a to i z pozice, já to tady čtu proto, že jsem členem podvýboru pro kulturu, a myslím, že je mojí povinností právě jako člena tohoto podvýboru pro kulturu se tady skutečně nahlas ozvat a věřím, že paní ministryně ten dopis dostala a že ho četla nebo minimálně její spolupracovnice, a tohleto si myslím, že je potřeba zohlednit. I naše pozměňovací návrhy, které předkládáme a předkládá kolega Bohuslav Niemiec, se dotýkají právě toho průlomu do veřejně chráněných zájmů, včetně právě ochrany památek. Ale tady černé na bílém od lidí, kteří se pohybují v této oblasti, tak vidíme, že může dojít k ohrožení i kulturního dědictví, skutečně celků, památkově chráněných budov, center měst, dokonce i rezervací, které mají status památek UNESCO a které nás tvoří světově proslulými. Kvůli tomu sem jezdí turisté. Já myslím, že nechceme, aby tady do budoucna toto dědictví bylo ohroženo.
Pokračuji v citaci otevřeného dopisu poslancům: „Za druhé. Navržená novela oslabuje roli odborné složky i při ochraně zapsaných kulturních památek, a dokonce i národních kulturních památek. Zde by jí pravomoc vyjádření sice zůstala, avšak na posouzení i těch nejsložitějších památkových obnov by měla lhůtu pouhých 10 dní s hypotetickou možností prodloužení na 20. Za tuto extrémně krátkou dobu by měla posoudit nejen běžnou obnovu památek, ale i rozsáhlé projekty typu obnovy katedrály Svaté Barbory v Kutné Hoře či Národního divadla v Praze. Tento absurdně šibeniční termín pro posouzení rozsáhlých a složitých projektů bude činnost odborné památkové složky již v principu paralyzovat a znemožní to naplňovat veřejný zájem, k němuž je ze zákona určena. Situace je to obdobná, jako kdyby zákon lékařům výslovně znemožňoval sledovat pacienta déle než 10 dní a zakázal mu provádět na něm ta vyšetření, která tuto lhůtu přesáhnou, a to i v případě závažných a život ohrožujících chorob. ***
