Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(22.50 hodin)
(pokračuje Marek Výborný)
Je tu dále docentka Mgr. Radka Nokkala Miltová, vedoucí semináře dějin umění Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v městě Brně, dále profesor Tomáš Pospíšil, rektor Akademie výtvarných umění v Praze. Dále magistr Marek Pokorný, předseda Uměleckohistorické společnosti v českých zemích, dále profesor doktor inženýr Jan Royt, člen vědecké rady Univerzity Karlovy, člen Učené společnosti České republiky, profesor doktor Vít Vlnas, vedoucí Ústavu dějin křesťanského umění Katolické teologické fakulty Univerzity Karlovy, je to profesor inženýr architekt Petr Vorlík, vedoucí Ústavu teorie a dějin architektury Fakulty architektury Českého vysokého učení technického, je to profesor doktor Jindřich Vybíral, rektor Vysoké školy uměleckoprůmyslové zde v matičce Praze, je to docent doktor Tomáš Winter, ředitel Ústavu dějin umění Akademie věd České republiky – Akademie věd České republiky, je to docentka doktorka Jana Zapletalová, vedoucí katedry dějin umění Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci.
Tak já myslím, že to jsou nezpochybnitelné autority. Dokonce mě tady mrzí, že tady není ministr kultury Oto Klempíř, protože to jsou lidé, kteří jsou právě z jeho branže, a on je určitě velmi dobře zná a skoro bych očekával, že bude první, kdo se tady bude hlásit, že chce vystoupit s faktickou poznámkou a poděkovat kolegům právě z oblasti památkové péče za to, že se dokázali takhle ozvat. A možná by bylo namístě, aby pan ministr kultury tady vystoupil a přednesl tyto argumenty, proč se tady prolamujeme do ochrany památek a památkové péče. To přece je jeho úkol, jeho povinnost, jeho zájem. Já bych očekával, že ministr kultury bude první, kdo bude stát na barikádě a kdo bude žádat změnu, úpravu, předkládat pozměňovací návrh. Jestli se nepletu, pan ministr kultury je poslanec, že ano? On získal mandát poslance, pak teprve se stal členem vlády. Je to tak? Myslím, že ano. No tak pak určitě bude předkládat pozměňovací návrhy. Já se těším na pokračování druhého čtení, že se dozvíme o tom, jak se bude bít za památky. Jestli ne, tak nemá na Ministerstvu kultury co dělat, protože neplní ty povinnosti, které by měl.
Takže to je jeden modelový příklad. A to je prosím pouze jeden jediný veřejný zájem, který jsem tady teďka podrobně popsal i na základě tohoto otevřeného dopisu, který vznikl včera. Dostali jsme jako poslanci, ale myslím, že je tak jasně, pregnantně napsán, že bylo dobře, abychom se tady jednak s ním seznámili my všichni, protože si myslím, že ne každý poslanec úplně do detailu čte veškerou poštu, která dorazí, ale tak, aby s tímto dopisem byla seznámena veřejnost, aby to slyšela i paní ministryně, protože tyhlety věci opravdu myslím, že není možné brát na lehkou váhu. Opravdu by to vedlo k poškození toho nejcennějšího, co v České republice máme.
Tak. A teď se dostávám k té řadě pozměňovacích návrhů. Jenom se zeptám pana předsedajícího, jak to máme dneska s pokračováním schůze? K tomu asi pan místopředseda. Dobře, ano. Signalizuje pan předseda Sněmovny, že cca v 11, tak já asi to nestihnu, tak budu pokračovat potom dál, ale máme ještě tedy pár minut, tak já alespoň některé ty pozměňovací návrhy tady uvést určitě chci.
První věc, která vzešla i z naší debaty, a sedí tady kolega Petr Bendl ze zemědělského výboru, tak to může potvrdit, a to bude pozměňovací návrh, pod kterým asi budeme podepsáni oba dva, a ten má zajistit to, abychom neohrozili to nejcennější – další věc, kterou máme jaksi velmi cenou u nás, a to je půda, ta nejkvalitnější půda, ta nejkvalitnější půda bonity 1 a 2. Kolegové, kolegyně, kteří tady byli ve Sněmovně v tom – už to bude – tak kolegové a kolegyně, kteří tady byli v tom minulém volebním období, tak si velmi dobře pamatují, že právě ochrana zemědělského půdního fondu, a teď se bavíme o těch skutečně nejkvalitnějších půdách první a druhé bonity, tak byla velkým tématem, a já bych řekl dokonce, a zaplaťpánbůh za to, že jsme se na tom dokázali shodnout jako průřezově celou Sněmovnou, změnili jsme právě zákon o ochraně zemědělského půdního fondu a zamezili jsme už od loňského roku tomu, aby na půdě první a druhé bonity bylo možné stavět do budoucna stavby typu jednak energetických staveb, fotovoltaiky, ale potom samozřejmě také různé sklady, haly, obchodní domy a podobně. Ejhle, předložený návrh stavebního zákona, kterým se mění další předpisy, to byly takové ty nášlapné miny, které z toho vypadly, ono projít těch 1 100 stran nebylo úplně jednoduché a děkuju kolegům, kteří se tomu věnovali, a na některé věci jsme přišli a podařilo se na ně upozornit, tak jedna z těch nášlapných min znamená, že právě tam bylo navrženo vypuštění § 4 odst. 4 z toho dosavadního znění zákona o ochraně zemědělského půdního fondu, což vyvolalo oprávněnou kritiku. Tak se začalo vymýšlet, co s tím.
Tak musím říct, že ten kompromis, který já tedy nepovažuju za kompromis, je stejným nebezpečím jako to původní znění. To znamená, že tedy pokud by se mohlo stavět kilometr napravo, kilometr nalevo od dálnice, od těch velkých infrastrukturních liniových staveb, tak co to fakticky znamená? Znamená to, když vezmete D11 a pojedete od Prahy, paní ministryně, na Hradec Králové, jedete Polabím. To je ta nejcennější půda, kterou máme, černozem v Polabí, takže kilometr napravo a kilometr nalevo budou stát – budou moct potenciálně stát sklady, haly, obchoďáky. Opravdu to chceme? Fakt se ptám. Opravdu to chceme? Já jsem opakovaně čelil kritice lidí, veřejnosti, to zase není můj dojem, můj pocit, jak je možné, že právě na té nejcennější půdě rostou haly, sklady a podobně.
Já myslím, že pokud chceme brát vážně slova, která slyším od pana ministra Šebestyána o potravinové bezpečnosti, někdy se říká soběstačnosti, což si myslím, že není úplně šťastný pojem, ale já bych mluvil o té potravinové bezpečnosti, tak pak musíme chránit to, kde tu potravinovou bezpečnost pro Českou republiku si skutečně zajistíme. Já myslím, že to tady chápeme úplně všichni odleva doprava, odprava doleva, sem tam, nahoru dolů.
Takže my předkládáme s kolegy, a shodli jsme se na tom na zemědělském výboru a vlastně i s panem ministrem, vaším panem ministrem, že tohleto je skutečně věc, která tam nemá co dělat, a chceme, aby bylo zachováno původní znění zákona o ochraně zemědělského půdního fondu tak, jak to tedy bylo, to znamená, že na půdách první a druhé třídy ochrany, která je nejcennější složkou ZPF, tak bude zachována ta absolutní ochrana. Žádný kilometr doleva, žádný kilometr doprava, což byl ten pokus o nějaký kompromis. Tak fakt ne. Fakt ne! Ponechat to tak, jak to bylo. A myslím, že tohleto je hodno podpory opět napříč Poslaneckou sněmovnou. Prosím, nepodléhejme různým lobbistickým tlakům. Já tomu rozumím nebo chápu to, ano, že ty tlaky tady jsou, ale prosím, tohleto je věc, která je opravdu velmi důležitá, a měli bychom to dokázat chránit.
Pak je tady další pozměňovací návrh. Když jsem se pustil do těch věcí, které vycházejí ze zemědělského výboru a o kterých jsme se bavili s kolegou Davidem Pražákem, Josefem Kottem a dalšími, tak chceme upravit i přílohu číslo 1 v bodě 69, která se týká zvýšení spodního limitu pro zjišťovací řízení pro EIA u zařízení pro chov hospodářských zvířat. Jinak řečeno, dneska je tam platných 50 dobytčích jednotek. Jenom ti, kteří to neví, dobytčí jednotka je tedy přepočet hospodářských zvířat podle druhu, velikosti a tak dále. V tuto chvíli povinnost zjišťovacího řízení EIA je do 50 dobytčích jednotek, v návrhu je 100. My pozměňovacím návrhem budeme navrhovat 120 dobytčích jednotek. To není nějaká licitace, cucání z prstu, ale vycházíme z toho, jak dneska vznikají právě ty klíčové stavby, velké stáje standardní velikosti právě pro chov hospodářských zvířat, zpravidla dojného skotu. Těch 120 dobytčích jednotek skutečně je ten standard, pak už jsou to ty velké. Tam ať ta EIA skutečně je, ale pokud je to do 120 dobytčích jednotek, tak nechť je to zachováno. ***
