(Schůze zahájena v 12.02 hodin.)

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení členové vlády, zahajuji 22. schůzi Poslanecké sněmovny a všechny vás vítám. Aby byla zaznamenána naše účast, nejprve vás odhlásím a přihlašte se svými identifikačními kartami. A případně mi oznámili, kdo žádá o vydání náhradní karty.

Tuto schůzi jsem svolal podle § 51 odst. 4 našeho jednacího řádu na základě žádosti 90 poslanců. Pozvánka vám byla rozeslána v pátek 5. června tohoto roku elektronickou poštou.

Nyní přistoupíme k určení dvou ověřovatelů této schůze.

 

Navrhuji, abychom určili poslankyni Michaelu Moricovou a poslankyni Barboru Rázgu. Má někdo jiný návrh? Žádný jiný návrh nevidím. Ještě jsem zagongoval, tak dáme prostor, aby ještě dorazili další poslanci.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 1, přihlášeno 140 poslanců, pro 134, proti 4. Návrh byl přijat.

 

Konstatuji tedy, že jsme ověřovatelkami 22. schůze Poslanecké sněmovny určili poslankyni Michaelu Moricovou a poslankyni Barboru Rázgu.

Sděluji, že do zahájení schůze požádali omluvení své neúčasti na jednání tito poslanci: Baxa Martin do 12.30 – z pracovních důvodů, Brzesková Monika od 16 hodin – z osobních důvodů, Černochová Jana celý jednací den – zahraniční cesta, Demjanová Jana celý jednací den – zahraniční cesta, Doležal Tomáš celý jednací den – zahraniční cesta, Dvořák Karel od 15 hodin – pracovní důvody, Fiala Petr celý jednací den – osobní důvody, Flek Josef od 13 hodin – pracovní důvody, Fridrich Stanislav celý jednací den – zdravotní důvody, Hrnčíř Jan celý jednací den – zahraniční cesta, Jakob Jan od 16 hodin – osobní důvody, Janda Jakub celý jednací den – zahraniční cesta, Kolek Vladimír celý jednací den – zdravotní důvody, Mádlová Ivana celý jednací den – rodinné důvody, Majerová Zuzana celý jednací den – rodinné důvody, Nerušil Josef od 16 do 21 hodin – pracovní důvody, Okamura Hayato celý jednací den – pracovní důvody, Olšáková Eliška celý jednací den – osobní důvody, Oulehlová Renata od 15 hodin – zdravotní důvody, Outrata Pavel celý jednací den – rodinné důvody, Samaš Miroslav do 13 hodin – pracovní důvody, Sedláčková Gabriela celý jednací den – zahraniční cesta, Svárovská Gabriela od 12 do 15 hodin – pracovní důvody, Šmída Martin od 15 hodin – osobní důvody, Tureček Karel celý jednací den – rodinné důvody, Vojáček Jiří do 15 hodin – pracovní důvody, Volpe Samuel celý jednací den – zahraniční cesta, Weimerová Ester celý jednací den – zahraniční cesta, Wenzl Lubomír celý jednací den – rodinné důvody.

Babiš Andrej celý jednací den – pracovní důvody, Bednárik Ivan do 15 hodin – pracovní důvody, Červený Igor celý jednací den – pracovní důvody, Havlíček Karel celý jednací den – pracovní důvody, Plaga Robert do 13.30 – pracovní důvody, Schillerová Alena celý jednací den – pracovní důvody, Tejc Jeroným celý jednací den – pracovní důvody, Vojtěch Adam celý jednací den – pracovní důvody, Zůna Jaromír celý jednací den – pracovní důvody.

Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení členové vlády, před stanovením pořadu 22. schůze Poslanecké sněmovny ještě připomínám, že v 15 hodin bude zahájena 23. schůze Poslanecké sněmovny.

Nyní přistoupíme ke stanovení pořadu 22. schůze, jehož návrh je uveden na pozvánce. Připomínám, že podle § 54 odst. 7 zákona o jednacím řádu rozhodne Sněmovna pouze o pořadu uvedeném v žádosti. Nelze navrhnout žádnou změnu ani doplnění pořadu. Rovněž tak nelze rozšiřovat schválený pořad.

Nyní by vystoupili poslanci s přednostním právem a jako první požádám o vystoupení ministra zemědělství Martina Šebestyána. A prosím o klid v jednacím sále, protože už začnou vystupovat poslanci. Já to vždycky zvládnu v úvodu, ale poslance necháme vystoupit v klidu. Pan ministr Martin Šebestyán a připraví se paní ministryně Zuzana Mrázová a následně pan předseda Vít Rakušan. Prosím, máte slovo. Prosím o klid ještě jednou, o klid v jednacím sále. Prosím o úplný klid v jednacím sále. Ještě jednou prosím o klid. Pane ministře, prosím. Ještě jednou (zvoní zvonkem). Tak prosím.

 

Ministr zemědělství ČR Martin Šebestyán: Vážený pane předsedo, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dovolte, abych ve svém vystoupení shrnul problematiku k takzvanému střetu zájmů z pohledu Ministerstva zemědělství, tedy za oblast zemědělských podpor.

Před dvěma týdny se v médiích objevil dopis DG REGIO, podle jejichž výkladu se doporučuje postup k vykazování výdajů společnostem z koncernu Agrofert a který zmiňuje i zemědělské dotační fondy. Podle těchto názorů by české orgány neměly Evropské komisi vykazovat od 9. prosince 2025 žádné výdaje související s dotacemi společnostem z koncernu Agrofert.

Tento dopis je vykládán tak, že rozhodnutím Evropské komise došlo k pozastavení plateb. Takový výklad je však nesprávný. Zmíněný dopis DG REGIO je pracovní komunikací mezi tímto ředitelstvím Evropské komise a dotčenými subjekty v členském státě – a zde zdůrazňuji že je právně nezávazný. (Předsedající: Prosím o klid v jednacím sále.) Pozastavit platby je oprávněna pouze Evropská komise, a to oficiálním právním aktem, takzvaným prováděcím rozhodnutím, které je následně ze strany členského státu možné podrobit soudnímu přezkumu před Soudním dvorem.

Také v průběhu auditního šetření týkajícího se střetu zájmů v letech 2019 až 2022 probíhala mezi DG AGRI a DG REGIO a dotčenými orgány členského státu neformální komunikace. Zde je třeba zdůraznit, že předmětem tohoto historického auditního šetření nikdy nebyly nárokové dotace, tedy přímé platby. Tyto platby byly a jsou po celou dobu ze strany Evropské komise propláceny.

Chci uvést, že nad rámec komunikace s DG REGIO, které byla věnována takřka veškerá pozornost, probíhala od 11. března 2026 – a nadále probíhá – ze strany Státního zemědělského intervenčního fondu komunikace s DG AGRI týkající se problematiky střetu zájmů.

Rád bych zrekapituloval veškeré kroky a milníky, které byly v souvislosti s problematikou střetu zájmů v rezortu zemědělství učiněny, jelikož jejich pochopení je klíčové pro porozumění této problematiky jakožto celku.

Dne 9. prosince 2025 byl Andrej Babiš prezidentem republiky opětovně jmenován předsedou vlády. V návaznosti na tuto skutečnost pozastavil Státní zemědělský intervenční fond proplácení dotací všem společnostem z Agrofertu. Dne 22. prosince vznikl svěřenecký fond RSVP Trust. Jde o soukromý svěřenecký fond, do něhož dne 20. února 2026 Andrej Babiš vložil akcie společnosti Agrofert. Cílem tohoto postupu bylo zajistit, že společnosti budou způsobilé k účasti v zadávacích řízeních na veřejné zakázky a poskytování dotací z hlediska vnitrostátní i unijní právní úpravy, a to v důsledku změny subjektu vykonávající rozhodující vliv na společnost, včetně jejich mateřské společnosti Agrofert.

SZIF si následně nechal zpracovat nezávislá právní stanoviska, jejichž předmětem bylo posouzení, zda správní řešení prostřednictvím vložení akcií společnosti do svěřeneckého fondu lze považovat za souladné s vnitrostátní a unijní právní úpravou střetu zájmů.

Ze zpracovaných nezávislých právních stanovisek vyplývá, že nebyly identifikovány žádné okolnosti a skutečnosti, na jejichž základě by bylo možné usuzovat, že Andrej Babiš může fakticky přímo či nepřímo ovlivňovat zakladatele svěřeneckého fondu, a tedy vykonávat rozhodující vliv ve společnosti Agrofert. Stejný závěr je možné učinit rovněž ve vztahu k osobě svěřeneckého správce. Z principu svěřeneckého fondu a ze stanovisek k jeho statutu vyplývá, že za trvání režimu nezávislé správy Andrej Babiš nemá, respektive nebude mít, z případných poskytnutých dotací skutečný prospěch ani se mu majetek po skončení režimu nezávislého správce nebude vracet.

Tento prospěch přitom nelze dovozovat ani ve vztahu k předpokládaným obmyšleným, to je dětem, neboť v režimu nezávislé správy svěřenecký fond nemá žádné obmyšlené. Hospodářský i osobní zájem je tedy v případě RSVP Trust oproti předchozímu řešení vyloučen. Zásadní také je, že po dobu trvání nezávislé správy nejsou vypláceny žádné benefity. V režimu této nezávislé správy tedy nelze dospět k závěru existence střetu zájmů ve smyslu § 40 zákona o střetu zájmů. Režim nezávislé správy je pak možné považovat za adekvátní řešení rovněž z hlediska čl. 61 nařízení 2024/2509. Struktura svěřeneckého fondu je optikou pokynů Evropské komise předcházení střetu zájmů a jeho řešení podle finančního nařízení 2021C/121/01, které střet v rámci rodinných vazeb vysvětlují, vhodným opatřením pro zabránění střetu zájmů.

K jednotlivým datům. Dne 11. března 2026 obdržel SZIF písemnou žádost DG AGRI, kde byl požádán o potvrzení, že s účinností od 9. 12. 2025 byly platby skutečně pozastaveny a že existují kontrolní mechanismy pro oblast střetu zájmů. Na tuto žádost reagoval fond odpovědí ze dne 13. dubna 2026. Závěry vyplývající z obdržených právních stanovisek byly komunikovány SZIFem ve vztahu k veřejnosti dne 22. 4. s tím, že počínaje dnem 20. února 2026 jsou společnosti způsobilé k čerpání dotací poskytovaných SZIF. V návaznosti na informaci, že platby společnostem budou uvolněny, obdržel SZIF dne 28. dubna 2026 dotaz od DG AGRI, kde jsme byli požádáni o informace ohledně této skutečnosti. Dne 4. května 2026 SZIF odpověděl a informoval DG AGRI, že administrace žádostí společnosti bude v nejbližších dnech pokračovat, což se následně stalo dne 9. 5. 2026. Dne 5. května 2026 byl SZIF ze strany DG AGRI požádán, aby byly ve vztahu ke společnostem skupiny nastaveny následující postupy pro prohlášení Evropského zemědělského a záručního fondu a Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova. Tento postup byl ze strany SZIF DG AGRI potvrzen dne 12. května 2026 a 20. května 2026.

Vzhledem k odlišným požadavkům ve vztahu k vykazování plateb společnostem ze strany DG AGRI a DG Regio, viz mé informace v úvodu, se SZIF dne 28. května 2026 obrátil na DG AGRI s žádostí o potvrzení, že postup domluvený s DG AGRI je platný a má přednost před dopisem DG Regio, který se SZIF vůbec netýká. Dne 4. června 2026 obdržel SZIF reakci DG AGRI, kde bylo sděleno, že tento postup pro vykazování výdajů má přednost před přístupem DG Regio. Dne 5. června 2026 potvrdila Evropská komise správnost postupu SZIF a zároveň upozornila, že doby prošetření souladu řešení RSVP Trust s evropským právem nebude dotace proplácet. Jde o takzvané neformální pozastavení.

Jak jsem ve svém vystoupení prokázal, SZIF jako akreditovaná platební agentura podnikl veškeré potřebné kroky, což dokládá i zmíněná časová řada těchto aktivit. Z pohledu národního a evropského práva tak jsou nastaveny mantinely předběžné opatrnosti k proplácení zemědělských podpor a celý rezort tak postupuje řádně a transparentně. Děkuji za pozornost.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Tak. Nyní vystoupí... Děkuji panu ministrovi Šebestiánovi a nyní vystoupí paní ministryně pro místní rozvoj Zuzana Mrázová. Prosím, paní ministryně, máte slovo.

 

Ministryně pro místní rozvoj ČR Zuzana Mrázová: Tak děkuji. Vážený pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci. Dovolte mi nejprve stručně představit roli Ministerstva pro místní rozvoj v aktuálně řešené problematice možného střetu zájmů v rámci evropských fondů a popsat dosavadní komunikaci s Evropskou komisí. Za zásadní považuji rozlišit odlišný přístup a pohled na evropské fondy politiky soudržnosti neboli kohezní politiky a oblast společné zemědělské politiky.

Ministerstvo pro místní rozvoj plní v oblasti fondů Evropské unie roli Národního orgánu pro koordinaci. V této pozici zastřešuje koordinační a metodickou činnost vůči řídícím orgánům operačních programů a zajišťuje jednotnou komunikaci s Evropskou komisí za oblast politiky soudržnosti.

Ráda bych ale zdůraznila, že Ministerstvo pro místní rozvoj má dvě odlišné role. Jednak je to koordinační a metodická role a pak také role poskytovatele dotací. Národní orgán pro koordinaci Ministerstva pro místní rozvoj, který mimo jiné koordinuje odpovědi na dotazy Evropské komise, nastavuje pravidla pro čerpání evropských prostředků, nicméně nemá rozhodovací pravomoci v jednotlivých dotačních řízeních Odpovědnost za posouzení případného střetu zájmů u konkrétních žádostí leží vždy na příslušném poskytovateli dotace, tedy na řídícím orgánu daného operačního programu.

Zde vystupuje MMR do druhé role, a to řídícího orgánu programu v gesci ministerstva, kterým je Integrovaný regionální operační program, Program přeshraniční spolupráce Česko Polsko a operační program Technická pomoc. Za všechny tyto tři programy mohu potvrdit, že společnost Agrofert, Simbiol ani Hartenberg aktuálně nefigurují mezi žadateli o dotace z programu řízených naším ministerstvem. V rámci koordinační role Ministerstva pro místní rozvoj je naší společnou odpovědností s Ministerstvem financí jako auditním orgánem a ve spolupráci s ostatními rezorty a zapojenými subjekty nastavit pravidla pro čerpání evropských fondů tak, aby odpovídala požadavkům národní i evropské legislativy.

Ministerstvo pro místní rozvoj pak v rámci své působnosti dále koordinuje komunikaci s Evropskou komisí, jak jsem již říkala, ale – a to opět – pouze pro politiku soudržnosti. Důrazně je tak třeba uvést, že za oblast společné zemědělské politiky, tedy za zemědělské dotace, odpovídá i vzhledem k odlišné právní úpravě zemědělských fondů na úrovni Evropské unie Ministerstvo zemědělství, a tudíž i problematika střetu zájmů je v této oblasti řešena samostatně Ministerstvem zemědělství.

Dovolte mi nyní, abych stručně shrnula dosavadní průběh komunikace s Evropskou komisí. V únoru letošního roku obdržela Česká republika dopis Evropské komise s žádostí o informace k tomu, jakým způsobem je v praxi zajištěno předcházení střetu zájmů u fondů Evropské unie. Komise se zajímala zejména o fungování národního systému prevence a kontroly, o konkrétní opatření přijatá po jmenování nové vlády, o potvrzení o aktualizaci seznamu veřejných funkcionářů a o to, zda nedochází k poskytování nových dotací a proplácení výdajů subjektům dotčeným možným střetem zájmů.

Na tento první dopis česká strana reagovala v požadovaném termínu jednoho měsíce v březnu letošního roku. A to tak, že Evropské komisi popsala nastavení národního systému prevence a řešení střetu zájmů jako integrální součásti systému řízení a kontroly.

Odpověď zdůraznila víceúrovňové kontroly před poskytnutím dotace i v průběhu realizace projektů, využívání relevantních zdrojů a kontrolních nástrojů, průběžnou aktualizaci veřejných funkcionářů a skutečnost, že Evropská komise již dříve potvrdila dostatečnost těchto přijatých opatření.

Současně bylo potvrzeno, že po jmenování předsedy vlády nebyly poskytovány nové dotace dotčeným subjektům a nebyly deklarovány výdaje dotčené možným střetem zájmů. Komise byla také informována, že nad rámec dosavadních opatření vláda České republiky přijala etický kodex členů vlády.

V květnu letošního roku zaslala Evropská komise navazující dopis. Komise nově žádá zejména o právní posouzení struktury svěřeneckého fondu, podrobnější informace o subjektech stojících mimo svěřenecký fond, o zavedení zvláštního prohlášení do žádostí o platbu a doplňující informace k jedné konkrétní žádosti o dotaci.

Na tento dopis v současné době připravujeme koordinovanou odpověď opět ve spolupráci se všemi dotčenými rezorty a subjekty. Jelikož se dopis nově vztahuje i na oblast Společné zemědělské politiky, která, jak jsem již říkala, je plně v gesci Ministerstva zemědělství, bude pro tuto oblast připravena samostatná reakce ze strany Ministerstva zemědělství.

Ráda bych toto téma uzavřela konstatováním, že systém prevence a kontroly střetů zájmů v oblasti politiky soudržnosti je funkční a dlouhodobě nastavený. Od jmenování vlády nebyl z fondu Evropské unie schválen žádný projekt, ani nebyly v této oblasti proplaceny žádné výdaje dotčeným možným střetem zájmů a ani potenciální finanční dopady na státní rozpočet tedy v tuto chvíli nevznikají.

S Evropskou komisí vedeme konstruktivní a věcný dialog a odpověď na její poslední dopis bude odeslána v řádném termínu.

Závěrem bych se ráda zastala úředníků dotčených rezortů. Úředníci dělají svoji práci, dělají ji dobře a dělají ji v souladu s platnou legislativou. Chtěla bych vás tímto požádat, abyste je nechali dělat jejich práci a přestali je zastrašovat. Je to řádný dialog s Evropskou komisí, který tady byl, který tady je a (který) tady bude i v budoucnosti. Děkuji vám za pozornost.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Tak, nyní tedy vystoupí... Děkuju paní ministryni a vystoupí předseda STANu Vít Rakušan a připraví se... Já přeču to pořadí jo: následně Matěj Ondřej Havel, Zdeněk Hřib, Martin Kupka, Marian Jurečka a potom Petr Macinka. Tak prosím, pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Vít Rakušan: Děkuju za slovo, vážený pane předsedo. Dámy a pánové, kolegyně a kolegové, název téhle schůze, kterou navrhujeme, zní Ochrana českých občanů před placením rizikových dotací Agrofertu.

A ještě předtím, než se dostanu k těm konkrétním věcem, tak jednu obecnou poznámku. My tady stále se pohybujeme v nějaké právnicko-akademické diskusi co je a co není střet zájmů. Stále se tady pohybujeme v různých právních výkladech. Já se za chvilku dostanu (k tomu), jak na tu právní nejistotu reaguje poslanecký návrh vládních poslanců, to je opravdu něco unikátního, ale k tomu za chvíli.

Ale přitom střet zájmů v té nejjednodušší linii a v tom nejjednodušším dualismu se dá vyřešit dvojím způsobem – buď být politikem, anebo být byznysmenem. Hledání nějakých řešení, která vždycky stojí někde na pomezí, vždycky budou vyvolávat nějakou míru nejistoty.

My jsme se tady bavili o riziku toho, že by čeští občané mohli doplatit na proplácení dotací Agrofertu. Ale my už jsme v téhle chvíli bohužel dál. My nejsme u nějakého teoretického rizika, my jsme v téhle chvíli u reálné hrozby. A to není hrozba pro stát jako takový, to je hrozba pro jeho lidi, to je hrozba pro obyvatele, to je hrozba pro peněženky daňových poplatníků, každého z nás v téhle zemi.

Pamatujete si – a bylo to v devadesátkách populární, já se tady dívám, tady jsou mladí poslanci, tak ty už si (to) třeba tolik nepamatují – byli populární v ulicích skořápkáři. To byli takoví ti chlapíci, co měli takovou tu kuličku, která tam většinou ani nebyla, takhle hýbali těmi skořápkami. (Názorně předvádí pohyb rukama.) A princip té hry byl založen na tom, že vy jako ten klient, který se nechal obrat o veškeré peníze, se díval jenom na jednu ruku toho skořápkáře, tu jste pozorovali. Ta druhá ruka mezitím dělala něco úplně jiného.

A tohle je přesně politika Andreje Babiše. Andrej Babiš jednou rukou dává, valorizuje, rozdává, zadlužuje a tou druhou rukou, kterou nesledujete při téhle podvodné hře, to vždycky byl podvod, tak tou si bere. A bere si opravdu hodně a bere si pro svůj byznys – nejenom pro Agrofert, ale hlavně pro něj. Tohle je to, čeho jsme v téhle chvíli svědky.

Pojďme si ale říct, a to na základě faktů a konkrétních čísel, na základě čeho tohle riziko a (tahle) hrozba může být velmi přesně a jasně vykreslena. V letech 2017 až 2021 vyplatil stát firmám z holdingu Agrofert dotace v celkové výši přesahující 7 miliard korun, a to navzdory tomu, že Evropská komise v auditu z roku 2021 jednoznačně konstatovala, že premiér Babiš byl ve střetu zájmů a jako člen vlády rozhodoval o věcech, z nichž měl přímý osobní prospěch, navzdory tomu, že Nejvyšší správní soud opakovaně potvrdil, že svěřenecký fond RSVP Trust střet zájmů neodstranil, navzdory českému evropskému právu, to je potřeba podotknout. 7 miliard korun neoprávněně vyplacených dotací – to je zdokumentovaný fakt, to není žádné politické, nenávistné, opoziční, antibabišovské tvrzení.

U některých dotací už soud rozhodl, že je na vymáhání pozdě. Máme tady drůbežárnu Schrom farms holdingu Agrofert, vrátila dotaci 1,6 milionu korun, ale pražský Městský soud rozhodl, že vrátila neoprávněně, protože Státní zemědělský intervenční fond o vrácení požádal až po uplynutí té čtyřleté lhůty.

Ministerstvo verdikt napadlo, a to u Nejvyššího správního soudu, kde odkazuje na desetiletou lhůtu podle zákona o Státním zemědělském intervenčním fondu. Ministr Šebestyán říká, že tentokrát promlčení nehrozí, ale lhůta vyprší v prosinci příštího roku. A řekněme si, že to není tak daleko, to je za chvíli, čas letí.

A máme tady další závažný detail. Právní analýza Státního zemědělského intervenčního fondu jasně stanovila, že veškeré veřejné podpory z let 2017 až let 2021 pro společnosti, kde byl koncovým vlastníkem člen vlády, byly v rozporu se zákonem.

Jak reagoval pan ministr Šebestyán na tuto analýzu, na toto zjištění? Cituji doslova, protože to stojí za to: „Právní analýza prostě nebyla dohledána,“ prostě se nenašla a ty částky, ty taky nesouhlasí.

7 miliard korun, to je číslo, které si zaslouží, abychom se u něj zastavili. Je to 24 kilometrů nové dálnice, je to 14 nových základních škol, je to modernizace 27 oddělení regionálních nemocnic a je to 640 korun na každého občana v České republice, na každého z nás, z vás, na naše rodiče, na naše děti. To jsou ty peníze, které chybí.

A tady mi dovolte malou zastávku. Vždyť my vidíme, co tahle vláda předvádí s rozpočtem, nejsou peníze vůbec na nic, ani na naši bezpečnost, na naši obranyschopnost, neplníme svoje závazky. Paní ministryně nám tady představí, že tenhle stát se bude bezlimitně zadlužovat pro příští generace. Teďka všechno bude jedno. Některé ty položky se schovají, protože v tom deficitu nebudou vidět.

Ale nic to nemění na tom, že to budou platit naše děti, že to budou platit naše vnoučata a možná i pravnoučata. Tudle jízdu, kterou současná vládní koalice předvádí, jízdu, které asistují Motoristi, kteří říkali, jakými budou hlídači státního rozpočtu a na konci jejich volebního období se prý dostaneme na bezdeficitní rozpočty.

Jak je to legrační, jak populisté slibují a nic nedodrží. A neměla by i paní ministryně financí v téhle chvíli být právě tou strážkyní státní kasy, která má chtít, aby každá pohledávka, každá koruna, kterou má stát dostat zpátky, byla vymáhána? Tomu se na městech a obcích, které jsme vedli, říká princip řádného hospodáře. A jako takoví jsme byli nuceni a povinni i podle zákona všechny pohledávky, které stát má, samozřejmě vymáhat. Teď je to trochu jinak, ale my dojdeme k tomu, jak se má situace změnit, už velmi brzy.

A taky ty peníze, těch 7 miliard, to je 3 000 korun na každého důchodce v Česku. Všichni víme, že pan Babiš verbálně seniorům přeje. Verbálně je má rád. Fotí se s nimi, tváří se hezky, chce jejich hlasy. Od ledna 2026 valorizace o 668 korun měsíčně navíc. Druhou rukou si Andrej Babiš od každého z těch důchodců vytáhne pro svůj holding 3 000 korun. Skořápky. Jedna dává, druhá dělá něco jiného pod tím stolem. Tam si ty prachy bereme, tam si je zase bereme zpátky, protože je potřebujeme. Je to prostě švindl. Dá vám korunu a vzal tři. Takhle jednoduché to je, takhle jednoduše to funguje, takhle je to schéma nastaveno.

Ale to ještě není konec příběhu. Tady bychom mohli skončit někdy před týdnem. Teď ještě skončit nemůžeme. Je tady poslanecký návrh. Předložil ho Radek Vondráček, bývalý předseda Sněmovny, šéf ústavně-právního výboru a předkládá novelu o střetu zájmů. Je to sněmovní tisk 221 a pokud to někteří vládní poslanci ještě nečetli, podívejte se na to, co navrhujete poslaneckým návrhem vládní koalice. U toho stojí za to se zastavit. U těch nejdůležitějších věcí.

Mně to připomíná trošku etický kodex hnutí ANO. Ale to je interní záležitost tohoto hnutí. Nad tím můžeme pozvednout obočí, pousmát se, tázat se, zda ta licoměrnost je základem vaší genetické výbavy, ale je to vaše věc. Etický kodex si měňte, jak chcete. Změnili jste ho ve chvíli, když byl Andrej Babiš trestně stíhán, tak jste tohle z toho etického kodexu vypustili.

Ale to, že se stejně budete chovat k zákonům, že zákony budete dělat na míru jednomu člověku, to není lecjaká obyčejná věc. To je popírání právního státu. To je popírání přístupu, rovného přístupu k právu. Vy vytváříte výhodu pro svého člověka poslaneckým návrhem zase poslaneckým návrhem. Bez připomínkového řízení. Mimochodem ho podepsal i Filip Turek, ten, který měl hlídat Andreje Babiše. Pohlídáme Andreje Babiše. Navrhuji změnu tohoto hesla. Pohlídáme si posty u Andreje Babiše. To je nové heslo Motoristů.

Občas slyšel Filip Turek něco ošklivého o sobě na tiskové konferenci od Andreje Babiše a je potřeba udělat malou protislužbu. Už je tady podpis pod tímhle zákonem.

Co tenhle návrh dělá? Ruší plošný zákaz účasti firem, členů vlády ve veřejných zakázkách. Nově se zákaz vztahuje pouze na ten jeden úřad, který daný ministr přímo řídí. Formálně řídí premiér Babiš Úřad vlády a já mu věřím, že z Úřadu vlády žádné dotace pro Agrofert nechce. Snad. Kdo ví. Ale ta ostatní ministerstva, která už neřídí, protože on jako premiér žádné ministerstvo neřídí, to řídí jednotliví ministři, tak z těch už se čerpat dá. A hezky.

Tedy je to opět zákon, který říká holdingu Agrofert, podnikání, byznysu premiéra Babiše, může zase mít volný přístup k dotacím. U nenárokových dotací platí totéž. Zákaz je pouze tam, kde premiér či ministr přímo sedí. Nenárokové, pardon, to je u nenárokových dotací, omlouvám se. A ty nárokové dotace, a to je další problém, ty nárokové dotace ze zákona o střetu zájmů odteď mizí úplně, ty už se vyjímají úplně. Pryč s nimi! Tedy co je takzvaně nárokové, co je na hektar, podle počtu zvířat, to mě určitě doplní větší experti na zemědělství než jsem já, tak ty už se v tom zákoně teďka neobjeví.

A poslední bod, na který si dovolím zvlášť upozornit, je, že návrh zkracuje lhůtu Státního zemědělského intervenčního fondu pro vymáhání nesrovnalostí z 10 na 4 roky. Náhoda? Hm. Zavádí se přechodné pravidlo, podle něhož se tato zkrácená lhůta použije i zpětně, tedy i na platby vyplacené před účinností zákona.

Kdybyste se tady aspoň pokusili předstírat, že se to toho Andreje Babiše netýká, tak byste samozřejmě nedávali retroaktivní platnost vašeho ustanovení, s kterým přicházíte, a říkali byste: Teď do budoucna odteď to zkracujeme. Ale vy to zkracujete do minulosti. A proč to zkracujete? Vracíme se k tomu číslu 7 miliard. Zkracujete to kvůli období 2017 až 2021. Znovu upozorňuju, kde je ten princip řádného hospodáře, kdy máte dbát o to, aby stát hospodařil řádně a nevyplácel někomu něco, co mu vyplatit rozhodně neměl? Vy jste to připravili jako vládní koalice a předložili jste to jako poslanecký návrh. To už je váš běžný modus operandi? Nám, když jsme to výjimečně dělali, jste to vyčítali, řvali jste tady – vy už jinak nepostupujete. Mezirezortní připomínkové řízení logicky nebude.

Legislativní rada vlády. Proč jím máte? Proč tu Legislativní radu vlády vlastně ještě máte? Já nemám komu do čeho co mluvit, ale já být členem té Legislativní rady vlády, tak moje formální role pro to, abych nějaké tisky jen tak jako odsouhlasil, ukázal nahoru, ale to důležité, co tady je, vaše zestátnění veřejnoprávních médií, vaše rušení služebních zákonů a teď tady poslanecký návrh, který mění střet zájmů, to žádnou Legislativní radou vlády nejde, protože by vám to rozcupovali. Jejich profesní čest by nedovolila u tohohle zákona dát palec nahoru.

A ještě, což mě vždycky překvapuje, že ta legislativně technická kvalita, ale to je teď to poslední, co mi vadí, je v těchhle případech tristní. A sami pak přicházíte s řadou pozměňovacích návrhů, protože zjišťujete, že je to prostě zmetek. Stejně jako u toho služebního zákona, nemluvě o stavebním zákoně.

Tenhle zákon, a to bude pozměňovací návrh, jeden z mnoha, který za starosty budeme dávat, tenhle dáváme s Karlem Dvořákem a není meritorní, ale je symbolický. My budeme chtít změnit název této novely. My ji budeme chtít změnit tak, aby nově zněla následovně: Návrh na vydání zákona, kterým se v zájmu Andreje Babiše mění zákon o střetu zájmů a další zákony. Myslíme si, že podstatu toho navrhovaného legislativního tisku to vystihuje nejlépe.

Od roku 2013 nám Andrej Babiš, podnikatel, miliardář, vypráví svůj příběh o vstupu do politiky. Vykládá nám svůj příběh o tom, jak se stará o ty obyčejné lidi. Na nich mu záleží. Na těch, kteří celý svůj život pracují za průměrnou a podprůměrnou mzdu A ten samý člověk v první vládě, kde byl premiérem, pobíral dotace, na které neměl nárok a teď si zařídí, aby se tyhle dotace vracet nemusely. Ten, kterému jde o každého z vás; 7 miliard, 3 000 pro důchodce, 640 korun na každého občana v téhle zemi. Jde mu o vás. Určitě. Myslí na vás. A tomu všemu přihlíží ministři a ministryně a poslankyně a poslanci a hledají se pseudoargumenty pro to, abyste tohle chování a tenhle přístup k veřejným financím zdůvodnili. Fakt vás hanba nefackuje? Fakt vám za to ta vaše místa a místečka, posty a postíky stojí? Já se divím. A vím, co řekne pan premiér, protože už to taky víme a známe. Politický útok, Antibabiš! A kde je ta věcná podstata? Kde je podstata toho, že nebyl schopen prokázat, že v tom střetu zájmů není? Kdy není schopen nastavit podmínky tak, aby dotace, na které historicky nárok neměl, byly skutečně vráceny.

Řekne totéž jako vždycky a udělá totéž, co udělal vždycky: útok namísto odpovědi, útok, jak utéct z defenzivy, zaútočit – ale nevysvětlit. Ale ono tím nezmizí, co je podstatou celého příběhu, a to je prostě premiér téhle země ve střetu zájmů. To je problém, kterým on zatěžuje nás, ne, že my ho tím problémem otravujeme. Je to úplně obrácená logika – on tím zatěžuje Česko, on tím ohrožuje naše finanční zájmy ve vztahu k Evropské unii, on tím ohrožuje veřejné rozpočty, kde velmi pravděpodobně přijdeme o 7 miliard korun, které by se určitě daly využít v rozpočtové bídě, kterou v současné době vidíme, užitečným a užitečnějším způsobem.

Andrej Babiš má jeden velký dluh, a to ne vůči nám tady ve Sněmovně, ale vůči lidem, kterými se tak zaklíná, vůči všem, kterým se chce zalíbit, s kterými se fotí selfíčko za selfíčkem, vůči těm, kteří nejsou miliardáři, kteří čerpají dotace, ať už na ně mají, nebo nemají nárok. Jsou to lidé, kteří žijí se svými rodinami, své životy a očekávají od státu jednu věc: pevná pravidla, jasná pravidla a spravedlnost – základ právního státu. A vy právní stát tím novým návrhem, který teď dáváte do systému – nebo už jste ho tam vložili, absolutně reformujete.

Za komunismu se říkávalo, že kdo neokrádá stát, tak okrádá rodinu. Zvrhlé heslo. Byl to cynický návod k tomu, jak normalizovat něco, co normální nikdy být nemá, jak normalizovat zlodějnu. Dnes se nám to zhmotňuje vlastně v podobě dotací pro jednoho příjemce. A zaplatíme to my. A kdo jsme to – my? To jsme my, daňoví poplatníci. Kdo jsou to daňoví poplatníci? Zaměstnanci, jsou to samoživitelky, podnikatelé, úředníci, učitelé, jsou to všichni v téhle zemi.

A pojďte nám dát tu základní odpověď, kterou nám dlužíte. Myslíte si, že je opravdu normální a přirozené, že my všichni v téhle zemi se skládáme na Agrofert? Děkuju za odpovědi. (Potlesk v sále.)

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí předseda TOP 09 Matěj Ondřej Havel a připraví se předseda Pirátů Zdeněk Hřib. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Matěj Ondřej Havel: Děkuju za slovo, pane předsedo. Vážené dámy, vážení pánové, vážení... (Otáčí se do ministerských lavic.) vážený pane ministře, škoda, že tady není pan premiér, to jistě není náhoda, že se dneska omluvil, když máme schůzi zrovna, která řeší jeho střet zájmů.

Já se na to podívám naprosto věcně, možná bez nějakých rozjitřených emocí a rád bych tady některé věci pojmenoval – navzdory různým mediálním vlnám a mlhám, které vaříte – kolem landsmanšaftu, kolem sporů s prezidentem republiky o cestě necestě na shromáždění NATO, tak my nenecháme usnout tyto zásadní věci, které se možná snažíte tak trošku přikrýt a tak trošku nechat mediálně spát – a je to střet zájmů premiéra této země, který ještě zlehčujete a přiživujete tím pozměňovacím návrhem nebo tím návrhem zákona, já se k tomu ještě stručně vyjádřím.

Tak tedy věcně nejprve tři takové poznámky. Zákon o střetu zájmů, který v České republice platí, tak říká, že: veřejný funkcionář se má zdržet jednání, při němž mohou jeho osobní zájmy ovlivnit výkon jeho funkce, a nesmí upřednostňovat svůj osobní zájem před zájmem veřejným. To za prvé.

Za druhé, dnes platí, že firmy, v nichž člen vlády nebo jím ovládaná osoba vlastní alespoň pětadvacetiprocentní podíl, se nesmějí účastnit zadávacích řízení a nesmějí dostat dotaci nebo investiční pobídku. A Ministerstvo spravedlnosti tuto úpravu shrnuje jako zákaz účasti takových obchodních společností v zadávacích řízeních a zákaz poskytování dotací či investičních pobídek.

A za třetí. Ústavní soud, ten už k takzvanému lex Babiš řekl jednu podstatnou věc. Tato úprava nikomu nebrání ucházet se o veřejnou funkci – no samozřejmě, máme demokratický stát – ale říká, že když člověk veřejnou funkci zastává, a pokud ji získá, musí řešit střet mezi svou funkcí a svým majetkem. Stát se nemá přizpůsobovat soukromým zájmům uchazečů o moc. To tady ještě jednou ode mě uslyšíte v jiném kontextu.

Takže my tady dnes řešíme na této mimořádné schůzi, zda v České republice platí, že veřejná moc slouží občanům, a to bez rozdílu, anebo zda se zákony budou ohýbat podle soukromého majetkového zájmu, v tomto případě přímo předsedy vlády. A to, prosím, samozřejmě není nic, co bychom mohli jako opoziční poslanci – nebo co byste vy i jako koaliční poslanci mohli, měli v Poslanecké sněmovně tedy pominout. Pokud je premiér nebo pokud ten, kdo řídí vládu – což je logicky premiér, ovlivňuje ministry, nastavuje rozpočet, rozhoduje o směřování státní politiky, to je přirozené, pokud je tento člověk zároveň spojen s obřím holdingem, který čerpá veřejné peníze, pak tedy nestačí jenom říct: Věřte mi, já jsem to vyřešil. V právním státě, v sekulárním státě nestačí jenom taková víra. V právním státě musí být jasná pravidla, nezávislá kontrola a hlavně ochrana peněz nás všech, daňových poplatníků. Pravidla platí pro všechny stejně, má to tak být.

Střet zájmů premiéra Andreje Babiše je střetem veřejné a ekonomické moci. Agrofert – si snad nikdo nemyslí, že je nějaká malá rodinná firma na okraji ekonomiky – je to obrovský holding zaměřený na zemědělství, chemii, potravinářství – a všichni to dobře známe – a taková firma je přirozeně v přímém kontaktu se státem: skrze dotace, veřejné zakázky, regulace, zemědělskou politiku – a mohl bych pokračovat. A premiér není obyčejný ministr s nějakým jedním rezortem. Je to předseda vlády, který má logicky z ústavy v našem státě největší moc. A argument tedy, že předseda vlády přímo neřídí Ministerstvo zemědělství nebo zdravotnictví, je z politického hlediska absurdní. Premiér určuje složení vlády, určuje program, vládní priority, rozpočtové rámce a tak dále – premiér má přece vliv na celou vládu, nikoliv jenom na Úřad vlády.

A problém není jenom ten faktický vliv, ten problém, který tady se snažíme v tom nasvěcovat, je i otřesení – a možná ztráta důvěry veřejnosti ve stát, ve státní instituce, v pozici vlády, v pozici premiéra, ať v ní je kdokoliv v danou chvíli. I kdyby někdo tvrdil, že k žádnému konkrétnímu zásahu nedošlo, zůstává tady objektivní problém: Občan prostě neví, zda stát rozhoduje nestranně. A v právním státě nestačí, aby rozhodování bylo čisté, musí být taky důvěryhodné – to je to důležité, ta atmosféra.

Svěřenský fond není automaticky vyřešením problému – to je podstatné. Vložení Agrofertu do RSVP Trustu je prezentováno jako definitivní řešení, ale Evropská komise žádá další vysvětlení, žádá další podklady a české úřady neprovedly dopředu důkladné posouzení, zda fond tedy skutečně odstraňuje střet zájmů premiéra – a to je jádro problému. Premiér tvrdí: vyřešeno, ale kontrolní instituce říkají: doložte to, že jste to vyřešil. A riziko pochopitelně potom dopadá na české daňové poplatníky.

Jestliže české orgány vyplatí Agrofertu peníze a Evropská komise je následně neproplatí, nebude to platit Andrej Babiš, nebude platit samozřejmě ani Agrofert, zaplatí to český státní rozpočet, zaplatí to každý jeden český daňový poplatník, občané a jeho případně tedy státní instituce.

Lex Babiš z pera koaličních poslanců – to je další věc, kterou bych tady chtěl zmínit, protože jsem si našel v systému sněmovní tisk 221, který byl nahrán některými koaličními poslanci, třeba Filipem Turkem, který se dušuje, že pohlídá Andreje Babiše, tak tady už tedy popřel úplně všecko z toho, co před volbami vykřikoval. Myslím, že to tady má jednoznačně zaznít, protože to je oslabení zákona o střetu zájmů.

Co tedy ten návrh dělá, naprosto technicky? V § 4b zákona o střetu zájmů ruší současný tvrdý zákaz účasti firem spojených s členem vlády ve veřejných zakázkách. V návrhu je to napsáno stručně: § 4b se zrušuje. Působí to nevinně a je to naprosto, naprosto zásadní. Dneska platí jasné – nesmí, ale pokud tohleto schválíte, tak bude nově otevřený prostor pro: může, posoudíme, vyložíme, a pak to nějak zdůvodníme.

To znamená, projde to. To znamená malá domů na dotacích pro Agrofert. Zákaz dotací se v tom návrhu zužuje jen na nenárokové dotace a jen na úřad, který daný politik přímo vede. A příklad, promiňte. Příklad by mohl být, že třeba firma ministra zemědělství by nesměla brát nenárokové dotace z Ministerstva zemědělství, ale firmy předsedy vlády by mohly vždycky argumentovat, že premiér přece neřídí Ministerstvo zemědělství, průmyslu nebo zdravotnictví. To je přece nebezpečné a naprosto účelové zúžení! Já na to upozorňuji. To je účelové využívání státu pro malou domů pro Agrofert. Tady se to odblokuje.

Nárokové dotace mají být výslovně vyňaty podle toho, co tady navrhujete, a návrh tedy výslovně říká, že zákaz se má vztahovat jenom na dotace, na které není právní nárok, a to se týká zejména přímých zemědělských plateb, tedy právě oblasti, která je pro Agrofert naprosto významná. Návrh výslovně vyjímá nárokové dotace, především přímé platby v zemědělství. Pamatujme si to. To je důležité. Působí to nenápadně, ale je to naprosto účelové.

Já vám možná trošku politicky přeložím. Největší a nejstabilnější dotační proudy se mají dostat mimo tvrdý zákaz a místo zákazu se v té vaší novele, v tom návrhu zavádí námitkové řízení. To je mechanismus, že poskytovatel před poskytnutím té nenárokové dotace zveřejní záměr a osoby, které mohou být zkráceny na právech, mohou podat námitky. Proti rozhodnutí o námitkách se podle návrhu ale nelze odvolat. Zase, dovolte politický překlad. Odpovědnost se tedy přesouvá ze státu na ty, kteří by měli střet zájmů hlídat zvenčí. Místo jasné prevence dostaneme složitý, slabý a snadno obejitelný a hlavně nenápadně obejitelný proces.

Zkracujete tam taky lhůtu pro vymáhání neoprávněných dotací z 10 na 4 roky. To je zajímavé, že zrovna na 4 roky. Jestli náhodou třeba funkční období vlády nebo Poslanecké sněmovny není 4 roky. Návrh mění zákon o Státním zemědělském intervenčním fondu a rozpočtová pravidla právě tak, že desetileté lhůty nahrazuje těmi čtyřletými. Přechodné ustanovení navíc říká, že nová lhůta se použije i na neoprávněné platby poskytnuté před účinností zákona – před účinností zákona. Kam tím asi míříme? Opět vám to přeložím. Nejde tedy o budoucí dotace. Může jí to omezení možnosti státu vymáhat zpět peníze, které byly proplaceny v minulosti. A kdo to tedy zaplatí? No, jedině daňový poplatník, protože stát jiné peníze nemá.

Veřejné zakázky se přesouvají do režimu, zadavatel může vyloučit. To doslova cituju z vašeho návrhu. To znamená, že návrh do zákona o zadávání veřejných zakázek vkládá ustanovení, podle něhož zadavatel může vyloučit účastníka, pokud jde o firmu, jejímž skutečným majitelem je veřejný funkcionář stojící v čele ústředního správního úřadu, který je v tomto řízení zadavatelem. Opět můj politický překlad. Z povinné ochrany veřejných peněz se stává volitelná možnost. Pro pána krále! Veřejné peníze budou volitelně chráněny. To je v oblasti střetu zájmů přece krok špatným směrem.

Nejde o to, dámy a pánové, že by zákon byl příliš přísný. Jde o to, že jeden člověk je pro tento zákon příliš velký problém. A koaliční poslanci neřeší střet zájmů, oni řeší, jak to udělat, aby ten střet zájmů přestal být vidět. Zákon má chránit občany před politiky, kteří mají soukromý zájem na veřejných penězích, kteří mají soukromý zájem na jejich penězích. To je důležité. A tento návrh dělá pravý opak. Chrání politika před zákonem. Je to, jako kdyby člověk, kterého zastaví radar na silnici, nepřemýšlel, jestli jel rychle a nepřekročil rychlost, ale šel do Sněmovny odhlasovat zákon, který ty radary na silnici zruší. Když Evropská komise říká: doložte, že střet zájmů není, vláda neodpovídá přesvědčivým řešením: doložíme to, nebude, vyřešíme to, ale odpovídá novelou, která má problém zamést pod koberec. To není legislativa v obecném veřejném zájmu, to je legislativa osobní potřeby. A to je něco, proti čemu tady naléhavě protestuji.

Slýchám někdy takové námitky, jako že Andrej Babiš střet zájmů vyřešil svěřeneckým fondem. Tak pozor, kdyby byl střet zájmů skutečně vyřešen, nebylo by potřeba narychlo měnit zákon. Sami se usvědčujete z toho, že to není pravda, a pokud je vše v pořádku, proč se tedy oslabují pravidla? Proč se zužuje zákaz? Proč se vyjímají nárokové dotace? A proč se zkracuje lhůta na vymáhání jenom na čtyři roky? A proč právě ty čtyři roky?

Zákon je nespravedlivý k firmám, říká se. Nikdo přece Andreji Babišovi nebrání podnikat. Já jsem první, kdo tady bude v Poslanecké sněmovně bránit živnostníky a podnikatele, protože to jsou lidé, kteří produkují reálné daně. To jsou lidé, ze kterých náš stát bohatne a nejenom my jako zákonodárci, ale všichni státní zaměstnanci a tak dále, znáte to, jsme prostě živi. Nikdo nebrání Andreji Babišovi podnikat. Nikdo mu nebrání ani vlastnit majetek. Nikdo mu nebrání odejít z politiky, pokud bude chtít. Ale bude si muset vybrat. Nikdo mu nebrání prodat firmu. Nikdo mu nebrání zvolit skutečně nezávislé a důvěryhodné řešení, ale nemůže chtít všechno zároveň. To nejde. V demokratickém, v právním státě, kde mají pravidla platit padni komu padni, nemůže chtít všechno zároveň. Nemůže chtít být premiérem, ovlivňovat stát a zároveň mít ekonomický prospěch z firem závislých na veřejných penězích.

Objevuje se taky námitka: premiér přece neřídí jednotlivá ministerstva. Já už jsem na to narazil. Tak to je z mého pohledu pouze formalismus, který odporuje politické realitě, když tohleto někdo říká. Předseda vlády je hlavou vlády. Vláda rozhoduje kolektivně. Premiér určuje agendu, premiér navrhuje ministry, drží politickou většinu a má zásadní vliv na chod celé exekutivy. A tvrdit, že premiér nemá vliv na rezorty, je popírání smyslu funkce premiéra. To přece nemůžete myslet vážně.

Nárokové dotace jsou automatické, tam střet nehrozí. To jsem si taky našel, že se říká. A já na to říkám, že u nárokových dotací stát nastavuje pravidla, parametry, kontroly, metodiky a výklady. A pokud o těchto pravidlech rozhoduje vláda vedená člověkem spojeným s velkým příjmem těchto peněz, těchto dotací, střet zájmů nezmizí jen tím, že dotaci nazveme nárokovou.

Je to evropská hysterie a udávání do Bruselu. To jsem si přečetl na Facebooku. Tak to tedy není. Je to ochrana peněz českých občanů, a pokud Evropská unie peníze neproplatí, nezaplatí to Brusel, nezaplatí to Evropská unie, zaplatí to výhradně český daňový poplatník. To je důležitá věc. Pamatujme na to. Vlastenecká politika nemůže být zametání problémů pod koberec, ale mělo by být naším zájmem, naším vlasteneckým zájmem, milí kolegové z SPD, zabránit tomu, aby se z veřejného rozpočtu stala pokladna pro holding premiéra. Veřejné peníze nemohou být kořistí jednoho člověka, nemůžou být ani třeba kořistí hnutí ANO. Nejsou to peníze vlády, nejsou to peníze premiéra. Jsou to výhradně peníze daňových poplatníků, jsou to výhradně peníze nás, občanů, daňových poplatníků v České republice. Každá koruna, kterou stát vyplatí v režimu pochybností a kterou Evropská komise následně odmítne proplatit, tak to je koruna, která může chybět ve zdravotnictví, ve školství, v obraně, v dopravě, obcích, kdekoliv jinde, co stát spravuje. A ve vašich deficitních rozpočtech je to ještě naléhavější problém.

A proto já říkám jasně, jestli má někdo nést podnikatelské riziko spojené se střetem zájmů Andreje Babiše, tak to v žádném případě nemůže být česky občan. Nemá to být daňový poplatník a nemá to být tím pádem ani státní rozpočet. To jsou peníze daňových poplatníků. Má to být ten, kdo si vybral být současně politikem a majitelem impéria závislého na veřejných penězích. Právní stát, a to Česká republika pevně věřím stále je, se pozná podle toho, že pravidla platí pro všechny stejně, pro mocné i pro toho nejposlednějšího v našem státě, o kterého se máme postarat. Ne podle toho, že dokáže stát trestat slabé, a ne podle toho, že umí kontrolovat malé obce, školy, malé podnikatele, živnostníky a tyhle všechny, jak o sobě oni sami říkají, pidižvíky. Právní stát se pozná tak, že když zákon postaví premiéra ke konfrontaci, tak i ten musí uznat, že tady jsou hranice, které dodržuje prostě každý.

A právě proto je váš současný návrh, který jste nahráli do systému, tak nebezpečný. Neposiluje právní stát, říká když je pravidlo nepohodlné pro předsedu vlády, tak přepíšeme to pravidlo. Některá zvířata jsou si rovna, jiná jsou si rovnější. Zase to ten princip připomíná. Je to cesta pryč od právního státu. Je to cesta k  účelové moci. Je to cesta k účelovému výkonu státní moci. Premiér musí veřejně a podrobně vysvětlit, jak přesně je jeho střet zájmů vyřešen. My jsme to pořád neslyšeli. A ptáme se tady za všechny daňové poplatníky v České republice. Oni budou platit ty škody.

Vláda musí zveřejnit relevantní právní posouzení, o která se opírá při tvrzení, že Agrofert může znovu čerpat dotace a do vyjasnění stanoviska Evropské komise mají být pozastaveny platby firmám spojeným s Andrejem Babišem, pokud tedy hrozí, že Evropská unie ty platby neproplatí. A Sněmovna tady má projednávat tu vaši účelovou novelu zákona o střetu zájmů, která zjevně dopadá na aktuální problém předsedy vlády. V žádném případě, pokud má být zákon o střetu zájmů novelizován, OK, pojďme se o tom bavit, ale musí to být po řádném připomínkovém řízení, posouzením dopadu, s účastí protikorupčních expertů a s jasnou garancí souladu s evropským právem. Na to narážíme. Nesmí být přijata žádná úprava, která zpětně omezuje možnost státu vymáhat neoprávněné proplacení dotace. Dámy a pánové, je jisté, že tady nejde o jednu firmu, ale jde tady o jednoho člověka, jde o to a taková je ta bitva, kterou vedeme, zda si občané mohou být jistí, že stát rozhoduje v jejich zájmu, že stát je chrání a že stát odpovědně hospodaří s jejich penězi a nehrozí, že ty peníze skončí v kapse jednoho miliardáře. A jde o to, zda premiér slouží republice anebo zda si představujete, že má republika sloužit premiérovi. Zákony píšeme přece pro všechny občany stejně. Nemějme ambici přepisovat je podle aktuální potřeby nejsilnějšího muže ve vládě. Nemějme ambici přepisovat zákony podle potřeb člověka, který je v tuto chvíli a dočasně nejmocnějším člověkem v naší zemi. Já proto odmítám tento pokus oslabit zákon o střetu zájmů. Odmítám, aby se z ochrany veřejných peněz stala nějaká formalita. Odmítám, aby riziko soukromého byznysu premiéra nesli čeští daňoví poplatníci, a vyzývám vládu, vyzývám vás, kteří navrhujete tuto novelu, stáhněte to. Nepřepisujte zákony podle toho, jak se hodí Andreji Babišovi. Vyřešte, pane nepřítomný premiére, střet zájmů podle zákona a nebude v ničem problém. Zrušte to riziko že český daňový poplatník bude muset zaplatit do vaší kapsy to, co Evropa kvůli vašemu střetu zájmů, kvůli tomu podezření, že si přihráváte peníze ze státní kasy pro svůj byznys, tak zrušte to. Předejděte tomu, aby musel tuto škodu hradit český daňový poplatník. Protože i kdybyste se s dalšími kulturními válkami snažili o to, aby to nebylo vidět, i kdybyste uvařili další mediální mlhu z nejrůznějších pseudoproblémů, pseudokauz, tak my to spát nenecháme.

My na to budeme upozorňovat a nikdy vám nedáme pokoj, dokud to nebude vyřešeno, protože my tady nestřežíme svůj zájem, my tady střežíme zájem českého daňového poplatníka. Děkuji.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Tak nyní vystoupí předseda Pirátů Zdeněk Hřib a připraví se předseda ODS Martin Kupka. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Zdeněk Hřib: Dobrý den, vážené kolegyně, vážení kolegové, vážený pane ministře zahraničí, když vás tady vidím, tak bychom mohli začít třeba nějakými titulkami ze zahraničního tisku, abychom se podívali tedy, jaký je obraz České republiky v zahraničí. Takže pro začátek tady mám (Ukazuje.) Financial Times, EU finds Czech Prime minister in breach of conflict-of-interest rules neboli Evropská unie shledala českého premiéra v porušení pravidel střetu zájmů. Potom tady mám Guardian: Czech Prime minister accused of conflict of interest over EU funds to businesses. Neboli český premiér čelí obvinění ze střetu zájmů kvůli evropským penězům pro své firmy. Podívejte se, jakou nám děláte ostudu v Evropě. A nekončíme. Máme tady další Le Mond, Accusé de conflits d´Intérêts, le premier ministre tchèque favori des élections. Neboli český premiér obviněný ze střetu zájmů favoritem voleb. Potom další Německo – Der Spiegel. Ermittlungen genen Tschechiens Premier Babis wieder aufgenommen. Neboli vyšetřování českého premiéra Babiše bylo obnoveno. No a potom El País, Španělsko. La justicia checa pide levantar la inmunidad del premier ministro Andrej Babis. Neboli česká justice žádá o zbavení imunity premiéra Andreje Babiše. (Všechny materiály předává ministru Macinkovi.) No, a tohle nejsou titulky z pirátského newsletteru ani výroky opozičních politiků. Nejsou to ani komentáře na sociálních sítích od nějakých náhodných kolemjdoucích. Tohle jsou prostě titulky respektovaných zahraničních médií, která sledují, co se v České republice děje. No a co nám říkají, co vidí? No vidí zemi, která se už roky, už roky točí kolem střetu zájmů jednoho člověka. Ano, ty titulky nejsou včerejší. Je to průřez několika let a vidí tady za ty roky premiéra spojeného s holdingem, který čerpá ty veřejné peníze, vidí stát, který místo ochrany svých občanů řeší to, jak ochránit penězovody do Agrofertu a vidí Českou republiku, která to musí neustále dokola vysvětlovat v Evropě. A já se ptám, opravdu tohle chceme, opravdu chceme, aby Česká republika v evropských médií byla symbolem střetu zájmů, dotačních kauz, ohýbání pravidel a rozkrádání veřejných prostředků?

Lidé v téhle zemi totiž řeší primárně to, kde budou bydlet, řeší drahé nájmy, řeší vysoké hypotéky, které jste mimochodem slibovali, že zlevníte a lidé na ně teď nedosáhnou. A řeší, jestli jejich děti budou mít šanci zůstat, žít v tom městě, kde vyrostly a řeší, jestli si mladá rodina třeba někdy vůbec bude moci pořídit byt a založit rodinu a řeší, jestli obce budou mít peníze na výstavbu školy, školky, služby základní infrastruktury a tak dále. A co řeší vláda Andreje Babiše? Vláda Andreje Babiše řeší, jak ochránit penězovody pro Agrofert. A to je vlastně celé jádro problému, neboli jádro pudla a každá další hodina, kterou tady ve Sněmovně trávíme, tím řešením střetu zájmů Andreje Babiše, tak samozřejmě je další hodinou, kdy se nemůžeme věnovat řešení těch dalších problémů našich lidí, mladých rodin, seniorů, vlastně kohokoliv.

Každá další debata o tom, jestli premiér může přes holding, svěřenské fondy nebo jakkoliv jinak s využitím libovolné právní kličky sahat na ty veřejné peníze je čas, který potom chybí v tom řešení dostupného bydlení. Chybí těm rodinám, obcím, školám, regionům, ale my opravdu k tomu nemůžeme mlčet. My nemůžeme jenom přihlížet, jak si premiér tady hrabe erární peníze sobě do kapes, to bohužel opravdu možné není. Andrej Babiš a jeho dotační kauzy si nezaslouží, aby kvůli nim tahle země dalších 10 let stála na místě, protože to nás nestojí jenom peníze, stojí nás to čas, stojí nás to energii, stojí nás to politickou pozornost, kterou bychom měli věnovat mladým lidem, rodinám, seniorům a hlavně tomu dostupnému bydlení. Přitom ta čísla mluví úplně jasně, 7+7 je 14. 14, protože těch 14 miliard teď chybí pro to dostupné bydlení, polovina z toho, 7 miliard, ty skončily podle dostupných informací v problémů těch neoprávněných dotací spojených s Andrejem Babišem a Agrofertem, na to jsme dávali Andreji Babišovi ten QR kód, aby to mohl poslat zpátky, protože tam už soudy rozhodly, že to byly neoprávněně načerpané peníze. No a dalších 7 miliard korun vláda teď přihodila ministru zemědělství v tomto roce do rozpočtu na dotace, které budou směřovat opět primárně velkým agrobaronům, tedy do prostředí, kde ten Agrofert hraje tu zásadní roli.

Takže to je dohromady 7 plus 7, 14 miliard. A to je právě ta částka, co by nastartovala to dostupné bydlení. 14 miliard – ty by mohly jít na výstavbu dostupných nájemních bytů, na podporu obcí, na pomoc mladým rodinám, na samoživitele, na seniory, prostě na lidi, kteří nechtějí luxus, nechtějí sosat zemědělské dotace jako pan Babiš, ale chtějí prostě normální, důstojný život.

A místo toho my se tady musíme pořád dokola zabývat tím, jestli si premiér téhle země může přes nějaké právní konstrukce, nějaké právní kličky a různé cinknuté posudky udržet přístup k veřejným penězům. Protože tahle země nemá málo peněz. Tahle země má akorát vládu, která má špatné priority.

A když jde o to dostupné bydlení, tak tady pořád slyšíme nějaké výmluvy. Když jde o pomoc lidem s drahými nájmy, tak je tady ticho. Když jde o mladé lidi, kteří nemají šanci dosáhnout na vlastní byt, aby si mohli založit rodinu, tak se tady řeší zástupná témata. Ale když jde o dotace pro velké hráče v agrobyznysu, tak ty peníze se najdou vždycky.

A proto máme pro Andreje Babiše i nepřítomného pana ministra Šebestyána velice jednoduchý vzkaz: Obraťte kapsy, pánové, a můžeme vyřešit to dostupné bydlení. Protože ty veřejné peníze tady nejsou pro Agrofert dnes ani zítra, nejsou tu pro holdingy ani pro agrobarony, už vůbec ne pro premiéra téhle země. Ty jsou tady pro občany, zejména ty, kteří nějakou pomoc potřebují. A my nedovolíme, aby vládní poslanci přidali do zákona ještě další kličku, která umožní, aby ty veřejné peníze dál tekly tam, kam téct nemají.

Ale tím snaha Andreje Babiše nahrabat si bohužel nekončí. Naopak. Vládní poslanci za ANO pokračují v tom svém cíleném rozkladu právního řádu a tím tedy i základních pravidel funkční demokracie a tento týden předložili návrh, který rozebírá zákon o střetu zájmů na součástky. Řekněme si to úplně otevřeně, je úplně jasné, komu tím slouží. Pod návrhem jsou podepsaní poslanci Radek Vondráček, David Pražák, Marie Pošarová a Filip Turek.

A výsledek? Výsledek má být ten, že Agrofert by si podle tohoto návrhu dál mohl čerpat miliardy korun z dotací a z veřejných zakázek, a to i za situace, kdy by Andrej Babiš byl premiérem. Takže to není žádná technická novela. Je to prostě zjevný účelový návrh, který má otevřít cestu veřejným penězům pro holding spojený s premiérem. Je to návrh, který má z právního problému udělat papírovou formalitu. Návrh, který má ten střet zájmů ne vyřešit, ale obejít.

Ten návrh obsahuje několik mimořádně nebezpečných věcí.

Za prvé osekává ta pravidla proti střetu zájmů. Zákaz čerpání dotací a veřejných zakázek by se nově vztahoval jen na úřad, který má ten konkrétní člen vlády takzvaně pod sebou. To zní technicky. V praxi je to absurdní. U Andreje Babiše by totiž ten zákaz platil v zásadě jenom pro Úřad vlády. Jenomže Agrofert nečerpá ty hlavní peníze z Úřadu vlády. Ten samozřejmě žádné dotace nevypisuje. Agrofert čerpá z ministerstev, ze státních fondů, z dotačních programů, z dalších veřejných institucí.

Premiér tady není v postavení nějakého ředitele jednoho úřadu. Premiér řídí vládu. Premiér má vliv na ministry, má vliv na rozpočty, má vliv na legislativu, má vliv na celé politické zadání státu. Někteří ministři jsou v té vládě zcela zjevně jenom proto, že jsou vysoce loajální Andreji Babišovi. Takže tvrdit, že ten střet zájmů premiéra se vztahuje jen na Úřad vlády, je prostě výsměch zdravému rozumu, protože to není žádné řešení střetu zájmů, to je prostě legalizace. Je to namalování tak úzké definice, aby se do ní skutečný problém vlastně vůbec nevešel. Je to jako postavit klec pro myš a potom předstírat, že v té místnosti není ten slon.

Za druhé to omezení by se nevztahovalo na nárokové dotace, což je problém číslo 2. Protože to je další cesta, kudy mohou veřejné peníze téct k firmám spojeným s politikem v tom střetu zájmů. Jenže nárokové dotace nejsou soukromé peníze, nejsou to peníze Agrofertu, nejsou to peníze Andreje Babiše. Jsou to peníze daňových poplatníků. A pokud má politik ekonomický zájem ve firmě, která tyto peníze čerpá, tak logicky ten střet zájmů existuje – bez ohledu na to, jestli se ta dotace jmenuje nároková, nenároková, evropská, národní, zemědělská nebo jakákoliv jiná. Veřejné peníze prostě jsou veřejné peníze a střet zájmů je střet zájmů.

Za třetí ten návrh zavádí jakási čestná prohlášení. A to už je fakt jako tedy špatný vtip, protože postavit tu kontrolu střetu zájmů na čestných prohlášení od lidí a firem, kteří už v minulosti opakovaně lhali, tak to je naprostý nesmysl. Já znovu připomenu, Andrej Babiš je opakovaně soudem uznaný lhář. Má na to razítko od soudu, že lže, respektive lhal, opakovaně. A kromě toho se tady vyskytly jakési prapodivné cinknuté posudky od té advokátní kanceláře Portos, které následně byly rozmetány našimi soudy, takže neměly ani hodnotu toho papíru, na kterém byly vytištěny.

Takže tohle je opravdu nesmysl. Protože my jsme tady opakovaně slyšeli, že ten střet zájmů je vyřešen, že ty svěřenské fondy všechno napravily, že žádný problém neexistuje. A kde jsme dneska? Dneska jsme znovu u stejného člověka, znovu u stejného holdingu, znovu u stejných miliard, znovu zase řešíme ten samý problém.

To čestné prohlášení bez účinné kontroly prostě není nástroj pro ochranu veřejných peněz. To je nějaké alibi. To je takový papír, za který se dá schovat politická odpovědnost. Je to nějaký vzkaz úřadům, moc se neptejte. A je to taky vzkaz občanům, prostě nám věřte. Třeba jako: prostě nám věřte, že budou levnější hypotéky, které teď zdražují.

Jenomže občané už tady těch nesmyslných tvrzení slyšeli dost a mají rozhodně právo na víc než jenom takovýhle papír. Za dosavadní nepravdivá prohlášení nenesl nikdo skutečnou odpovědnost. A kdo na to doplácí? No, doplácí na to samozřejmě občané. Občané, z jejichž daní se tyhle peníze platí.

Za čtvrté ten návrh zkracuje lhůtu pro zahájení řízení o vrácení dotace z 10 let na 4 roky, a to i zpětně. A to je mimořádně závažné, protože to může znamenat, že už nebude možné vymáhat zpět nezákonně vyplacené miliardy z doby první Babišovy vlády. To může znamenat, že stát sám sobě podrazí nohy při vymáhání veřejných peněz. A to může znamenat, že se miliardy prostě nechají být.

Takže Ivan Bartoš prokázal, že ty peníze z Agrofertu jdou dostat zpátky, když člověk jde. Samozřejmě nebylo to jednoduché. Ale když je vůle, tak je zjevné, že stát se bránit umí. A právě to se Andreji Babišovi nelíbí. Protože fungující stát znamená, že pravidla platí. Platí pro všechny, platí tedy i pro něj, platí i pro Agrofert a další velké holdingy.

Zákon o střetu zájmů má chránit stát před tím, aby veřejná moc sloužila tomu soukromému byznysu politiků. Ten má chránit férové podnikatele, kteří nemají za svého šéfa premiéra. Má chránit rodinné farmy, které nemají vlastní politickou stranu. Má chránit malé podnikatele, kteří nemají armádu právníků. Má chránit obce, které se každý rok perou o každou korunu. A má taky chránit občany, aby jejich peníze nekončily v kapsách těch, kteří si ta pravidla píšou pro sebe.

A to je, vážení, ten smysl zákona o střetu zájmů. A tento návrh poslanců ten smysl úplně vyprazdňuje.

A vládní poslanci se tady tváří ještě, že řeší nějaký problém, ale ve skutečnosti vytvářejí politickou kličku. Oni se tváří, že to jako zpřesňujou, ale ve skutečnosti ten zákon oslabují. Oni se tváří, že chtějí chránit nějakou právní jistotu, ale ve skutečnosti chrání penězovody, které si přistavil Andrej Babiš ke státnímu rozpočtu.

A tomu my říkáme naprosto jasné ne. Ne zákonu na míru, ne veřejným penězům pro soukromý a politický byznys a ne státu jako servisní organizaci Agrofertu. Protože ten střet zájmů opravdu není žádný výmysl Pirátů, to není politická kampaň, to není žádná posedlost opozice, žádná Pirátská obsese. To je problém, který řešila Evropská komise. Je to problém, o kterém psala zahraniční média, která jsem tady zmiňoval. A je to problém, kvůli kterému se řešilo vrácení peněz. A je to problém, který se opakovaně objevoval v rozhodnutích a závěrech institucí. To, že je to problém, který potvrdily i pravomocné rozsudky, které do toho úspěšného soudního verdiktu dotáhl právě Ivan Bartoš.

A teď se dozvídáme, že i stamiliony na takzvaný inovativní tousťák byly podle rozhodnutí vytaženy z těch evropských peněz neoprávněně, protože tohleto řeší policie. A tohle musí prostě okamžitě skončit. Český stát a naše instituce musí okamžitě přestat vyplácet dotace firmám spojeným s Andrejem Babišem, dokud nebude ten střet zájmů skutečně a definitivně vyřešen. Ne papírově, ne čestným prohlášením, ne svěřeneckým fondem jako clonou, ale doopravdy.

A pokud dnes úřady říkají, že je všechno v pořádku, tak musí velmi přesvědčivě vysvětlit na základě čeho – protože nezávislí experti tady opakovaně říkají dlouhodobě opak. Evropské instituce mají pochybnosti.

No a historie nám ukazuje, že podobné právní jistoty už dříve skončily jako účet pro daňové poplatníky, takže to není žádné hypotetické riziko, to je velice konkrétní problém a pokud Evropská komise odmítne proplatit dotace, tak to zaplatí kdo? Andrej Babiš? Ne, ne. Poslanci, co pro to hlasovali? Kteří teď navrhují tu novelu? Ne, ne. Myslíte, že to zaplatí Agrofert. Taky ne. Myslíte, že to zaplatí ministr Šebestyán? Taky ne. Zaplatí to občané přes státní rozpočet. Takže to zaplatí lidé, kteří s tím nemají vůbec nic společného. Ten zisk se privatizuje, rizika se přenesou na stát, holding čerpá, občané ručí.

A tohle je systém, který my odmítáme. My tohle prostě odmítáme. Podle zveřejněných informací má ministr zemědělství Martin Šebestyán oznámit, že zemědělský fond začne znovu přidělovat dotace koncernu Agrofert. A že prý žádné předpisy ke střetu zájmů nejsou porušeny.

Opak je ale pravdou podle nezávislých expertů. Koncern Agrofert má podle nich nárok na dotace – pardon, nemá podle nich nárok na žádné dotace s ohledem na evropská pravidla ke střetu zájmů. A Evropská komise tuto věc zkoumá i na základě podnětu naší europoslankyně Markéty Gregorové. My teď pošleme nové podklady, protože aktuální vývoj ukazuje, že riziko není menší, je naopak stále větší. Zároveň podle zveřejněných informací zemědělský fond nemá v plánu důsledně vymáhat miliardy korun, které už stát vyplatil v rozporu s pravidly.

A tady se dostáváme k dalšímu jádru věci. Takže nejde jen o to, že se mohou otvírat další dotace pro Agrofert, ale jde i o to, že by stát nemohl vymáhat ty peníze, které už byly vyplaceny neoprávněně, o čemž už rozhodl soud. Takže celkově se bavíme o částce zhruba 7,5 miliardy korun. 7,5 miliardy. Ještě jednou: sedm celá pět miliardy Kč.

To nejsou žádné drobné. To nejsou peníze, nad kterými může stát mávnout rukou. To nejsou peníze, které se můžou někde nechat takhle jako ležet, dokud se to nepromlčí. To jsou peníze občanů. A právě nevymáháním nezákonných evropských dotací se teď zabývá evropský žalobce na základě trestního oznámení Pirátů. A samotné nevymáhání těch národních dotací je u Vrchního státního zastupitelství v Praze. A za Piráty budeme naše trestní oznámení rozšiřovat o nové skutečnosti, doručíme je oběma zmíněným institucím a budeme trvat na tom aby stát skutečně konal, protože nemůže po běžných lidech vymáhat každou chybu, každé opomenutí, každou korunu a zároveň se tvářit bezmocně, když jde o miliardy pro koncern spojený s premiérem.

A tohle je přesně ten moment, kdy se láme důvěra občanů ve stát. Takže když občan udělá chybu, přijde sankce. Když malý podnikatel špatně vyplní nějaký formulář, stát ho semele. Když obec nestihne nějaký termín, tak má problém. Ale když jde o miliardy u Agrofertu, tak najednou se hledají výjimky, výklady, analýzy, předkládají se změny zákona a podobně.

Takový stát by nebyl spravedlivý. Takový stát by jen sloužil tupě mocným a my s tím nesouhlasíme. Mám tady takový pocit, jako bychom byli zpátky v letech 2017 až 2021. Znovu slyšíme, že je úplně všechno v pořádku. Znovu slyšíme, že analýzy potvrzují správnost postupu. Znovu vidíme jakési právní konstrukce na míru. A znovu se hledá cesta, jak pustit peníze k Agrofertu. Zároveň se občanům říká, že žádný problém neexistuje. Jo, a taky se říká, že nejsou peníze na to nebo ono. A znovu se může stát, že ten účet zaplatí daňoví poplatníci.

Martin Šebestyán dnes působí jako nastrčený ministr zemědělství, který pomocí na míru upravených právních analýz znovu otevírá cestu miliardám korun z peněz českých i evropských daňových poplatníků. A ano, tenhle scénář jsme tu už jednou viděli. To je prostě učebnicový příklad toho, jak systémová korupce vysává miliardy. Ne vždycky v obálkách a v igelitkách, ne vždycky v hotovosti. Někdy prostě v právních stanoviscích, někdy v nevymáhání, někdy ve změně lhůt, někdy v účelové novele zákona, někdy v čestném prohlášení bez reálné kontroly. Ale ten výsledek je stále stejný. Ty miliardy potom chybí lidem, chybí tam, kde mají pomáhat potřebným, chybí rodinám, chybí mladým, kterým se vzdaluje dostupné bydlení, chybí obcím, chybí školám, chybí regionům, chybí poctivým podnikatelům, chybí na rozvoj venkova a ochranu krajiny, chybí prostě všem, kteří nemají vlastní holding a politickou moc.

A přesně proto říkáme: kde máte nějaký plán pro lidi? Jak zlepšit jejich život? Protože tohle není žádný plán pro lidi. Tohle váš návrat ke krmelci. Agrofert by podle tohoto návrhu poslanců Radka Vondráčka, Davida Pražáka, Marie Pošarové a Filipa Turka mohl dál čerpat miliardy korun z dotací a veřejných zakázek, a to i kdyby byl Andrej Babiš premiérem.

A my tento nový návrh zákona pošleme včetně našeho právního rozboru eurokomisaři pro demokracii, spravedlnost a právní stát Michaelu McGrathovi, protože Evropská komise musí vědět, že se v České republice připravuje tahleta účelová změna pravidel, která může ohrozit ochranu českých i evropských veřejných peněz. A musí vědět, že se tady mění zákon jenom proto, aby vyhověl Andreji Babišovi. Ne proto, aby ten zákon byl silnější, ale proto, aby byl slabší. Musí vědět, že se tady neřeší střet zájmů, že se hledá nějaká cesta okolo něj. A musí vědět, že místo skutečné kontroly se tady navrhují jakási stupidní čestná prohlášení. Že místo vymahatelnosti se zkracují lhůty a místo ochrany veřejných peněz se otvírají dveře pro Agrofert. A pokud české instituce selhávají, tak je správné, aby o tom evropské instituce věděly.

Proto my budeme dál předkládat návrhy, které zabrání obcházení zákona přes svěřenecké fondy, podobné konstrukce. Budeme dál tlačit na účinnou kontrolu, budeme dál požadovat vymáhání neoprávněně vyplacených dotací. A budeme dál chránit peníze českých občanů. Protože stát není servisní organizace pro Agrofert. Veřejné peníze nejsou nějaká soukromá kasička Andreje Babiše a státní rozpočet není bankomat Agrofertu. Zákony téhle země se nesmí přepisovat podle potřeb jednoho holdingu.

Já se chci teď obrátit i na úředníky. Na všechny, kteří možná dnes cítí tlak. Na všechny, kteří vidí, že se po nich může chtít nějaké rozhodnutí, které není v pořádku. Na všechny, kteří vědí, že pravidla se nemají ohýbat, ale že mají platit pro každého úplně stejně. Tak se nebojte ozvat. Nebojte se bránit ten zákon. Nebojte se bránit veřejný zájem. A svá svědectví můžete předat například evropskému žalobci.

Můžete tak učinit i anonymně. Můžete se obrátit i na Piráty, pokud nevíte, jak postupovat. A právě pro tyto situace jsme prosadili zákon na ochranu oznamovatelů; protože úředník není osobní slouha ministra, úřad není servisní organizace holdingu, stát není majetek této vlády ani žádné jiné a zákon není nezávazné doporučení. A pokud někdo tlačí úředníky k nezákonnému přidělování dotací, tak to musí vyjít najevo. A my uděláme maximum, aby lidé, kteří se ozvou, se nemuseli bát.

Takže. Vážené kolegyně, vážení kolegové. Tahle Sněmovna dnes nestojí před nějakou složitou otázkou. My stojíme před velice jednoduchou volbou, zda budeme chránit občany anebo budeme chránit holding. Zda budeme chránit pravidla nebo výjimky na míru. Zdali budeme chránit právní stát anebo účelové novely. Zdali budeme řešit dostupné bydlení, rodiny a budoucnost anebo budeme dál uklízet ty následky střetu zájmů Andreje Babiše. No a my máme jasno. My jsme na straně občanů, my jsme na straně pravidel, jsme na straně veřejného zájmu, jsme na straně poctivých podnikatelů, rodinných farem, obcí a lidí, kteří platí daně a mají právo očekávat, že ty jejich peníze nebudou končit v nějakém systému výjimek pro mocné.

A proto my ten návrh odmítáme, odmítáme ten návrat ke krmelci, který tady předvádíte. Odmítáme to vaše dojení státu. Odmítáme ty zákony psané na míru jednomu holdingu. Odmítáme ta čestná prohlášení jako jakousi zástěrku místo skutečné kontroly. Odmítáme to zkracování lhůt, které znemožní vymáhání těch neoprávněně vyplacených miliard. A odmítáme stát, který je měkký na ty silné a tvrdý na ty slabé.

A ještě jednou to řeknu úplně jednoduše. Nemůžete chtít dojit a řídit ten stejný stát. Buď stát řídíte, nebo z něho čerpáte miliardy. Ale obojí najednou v právním státě prostě nejde.

Takže pravidla musí platit pro všechny, musí platit i pro miliardáře v politice. A pokud stát nedokáže vymáhat ty miliardy od Agrofertu, no tak tím říká občanům jediné: zákony tady neplatí pro všechny stejně. Máme na vás dvojí metr. A s tím se my Piráti nikdy nesmíříme. Díky.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Tak nyní vystoupí předseda klubu KDU-ČSL Marian Jurečka a připraví se předseda ODS Martin Kupka. A pak jako poslední přihlášku tady mám ministr zahraničí Petr Macinka. Tak prosím, máte slovo.

 

Poslanec Marian Jurečka: Dobrý den, vážené kolegyně, kolegové, pane předsedající. Dobré odpoledne ještě jednou. Mě mrzí, že na této schůzi, která se týká našeho pana premiéra, tady pan premiér není, ani tady nebyl v jejím úvodu, nehodlá vystoupit, protože určitě kdyby přišel s přednostním právem vystoupit, tak by tady mohl říci ten svůj pohled a vysvětlit některé věci.

Na úvod chci tady ocenit vystoupení pana ministra zemědělství, který tady byl aspoň přítomen, se alibisticky neomluvil, ale byl tady. Drahá, nejdražší vládo. Já chci tady zarámovat tu situaci z pohledu běžného občana, kterému ta situace může přijít nepřehledná, protože téma evropských dotací je téma, kterému rozumí opravdu jenom velmi malá skupina lidí v této zemi. Ale zkusím říct, o co tady jde opravdu velmi laickým pohledem.

Ty dopisy, kterými se tady argumentuje různě na různé strany, tak vlastně ty nám říkají jednu podstatnou věc. Dokud ta otázka právně nebude jednou provždy vyřešena, vyjasněná se zástupci Evropské komise, tak nemá Česká republika posílat v žádostech o platbu i finanční částky, které jdou do firem, které jsou spojeny s osobou Andreje Babiše.

To znamená, v tento okamžik tady není verdikt, který by říkal, je to střet zájmů, není to střet zájmů, ale je tady jasné oznámení, povinně strohé, úřednické – neposílejte nám to, že chcete tyto peníze proplatit. Pokud jste je proplatili nebo je proplácet budete, je to čistě v ten okamžik zodpovědnost lidí, kteří sedí ve vládě a mají zodpovědnost za rozpočet této vlády. Jinými slovy zase pro občana České republiky to znamená: státní rozpočet na rok 2026 nepočítal s tím, že by měl z národních zdrojů hradit zhruba až 2 miliardy korun v rámci dotací, které jdou do skupiny firem napojených na osobu Andreje Babiše. Pokud to teď stát bude vyplácet, tak to vyplácí z rozpočtových kapitol, ve kterých na to vůbec nebylo pamatováno.

A normální rozumný hospodář by se v takové situaci zachoval způsobem, že by si řekl: tak mám tady poměrně velké riziko, není rozhodnuto, já nemám jistotu větší než 50 procent, jestli ty dotace jsem vyplatil v souladu s pravidly a se zákony, tak by normální asi člen vlády řekl, pojďme to pozastavit do doby než se rozhodne.

Já musím říct, že pro mě, když jsem byl i čtyři roky ministrem zemědělství, je trošku s podivem, že se tady vláda k tomu tváří tak, že je tady jako jistota, že prostě jedeme dál, budeme vyplácet a za půl roku, za rok, možná za rok a půl přijde jednoznačně kladné rozhodnutí, že to všechno bylo v pořádku. Pokud to takhle nastane, tak dobře, vyšlo to. Ale pokud toto nenastane, tak já vám tady kladu konkrétní otázku a prosím, aby mě bylo zodpovězeno. Co bude dělat příslušný rezortní ministr nebo rezortní ministři, protože to se netýká jenom rezortu zemědělství, co bude dělat vláda s tím, jak ty peníze tedy bude zpátky co vymáhat? Nebo je tam ponechá a byly zaplaceny čistě z peněz českého daňového poplatníka na konto toho, že se zvýší dluh České republiky, nebo tady zazní jasný závazek Andreje Babiše, že on ty peníze ze všech těch firem vrátí? Protože to je věc, která v té veřejné debatě vůbec nezazněla. Já tady to chci postavit do role, ať si každý občan uvědomí, že pokud ty výplaty pojedou dál, mezitím nám Evropská komise to vyplácet nebude, tak to jde na vrub rozpočtových kapitol především rezortu Ministerstva zemědělství, kde ty necelé 2 miliardy korun fakt letos nejsou a budou chybět.

Doplní se tam? Doplní se z jakých zdrojů? Nebo budou chybět na vrub toho, že v rámci rezortu zemědělství se budou škrtat peníze na pozemkové úpravy, vodovody, kanalizace, na jiné formy podpor pro zemědělství, rybářství, lesnictví, pro venkov? Zodpověděl to tady někdo z členů vlády? Ne, tomu se všichni vyhnuli. Nikdo neřekl, jakým způsobem se tyto peníze tedy případně doplní.

Tak já bych prosil, kdyby na tuto otázku případně členové vlády, kteří budou ještě dneska vystupovat s přednostním právem, odpověděli. Jak vyřeší financování v letošním roce, pokud chtějí jako vláda vyplácet dál, z čeho ty peníze vezmou, z jaké konkrétní rozpočtové kapitoly kterého ministerstva a na co tedy ty peníze budou chybět? Tak to je moje vlastně první otázka a první velké upozornění.

Druhá poznámka. Já bych měl velkou obavu, kdybych byl, ať už ministr rezortní nebo ředitel Státního zemědělského intervenčního fondu s ohledem na případnou zákonnou podmínku péče řádného hospodáře. Protože pokud tyto věci nemám vyjasněné a dávám tomu zelenou nebo minimálně to nepozastavím do doby, kdy právně to nemám vyjasněno, tak si myslím, že to není postup v souladu s péčí řádného hospodáře, o které mluví zákon.

Ano, ministr zemědělství je zodpovědný více politicky, ale ředitel Státního zemědělského intervenčního fondu už zodpovědný opravdu naplno v tom pracovněprávním vztahu, v té rovině zodpovědnosti za nakládání s veřejnými prostředky. To je další podle mě jako silný důvod, proč by se měli tito lidé chovat s nejenom péčí řádného hospodáře, ale s principem předběžné opatrnosti a říct: do doby, než se to vyjasní, tak to pozastavujeme.

Pak chci jenom říct, ještě když jsem se já podíval na ty dopisy a nedíval jsem se na to, co píšou média v České republice, ale podíval jsem se na to, co si mohu najít na webech a dostupných informacích jednotlivých orgánů Evropské komise, tak dopis DG AGRI nám neříká, je to všecko v pohodě.

Dopis DG AGRI nám jenom říká: postupy a dohodnuté reporty bereme, že běží dál. Ale neříká tam nějaká konkrétní formulace, to, že by řekl ten dopis, střet zájmů bereme za vyřešený, vyplácejte a všechny peníze budou dále propláceny z rozpočtu Evropské unie. To tam není.

Jestli to tam někdo vidí, ať přijde, přečte tu formulaci a řekne: Jsme v pohodě, dopis DG Regia (je) vlastně taková věc, která se nás vůbec, ale vůbec netýká. Tak to bych byl rád, abychom si tady opravdu takto vyložili.

Já musím říct, že mně tady vlastně vadí vícero věcí. Co jsem popsal, jaké to může mít dopady na české firmy, na české domácnosti. Popsal jsem také to, jaké to může mít dopady na rozpočet i na právní zodpovědnost těch konkrétních osob, které jsou klíčovými aktéry. A zároveň také musím říct, že mi taky vadí ten přístup některých vládních kolegyň a kolegů.

Tady sedí pan ministr kultury. (Pokyne rukou k minstrovi.) Já myslím, že to je tady největší expert na ekonomiku a mandatorní výdaje v této zemi. Musím říct, že to je něco neuvěřitelného. Já bych chtěl poprosit, kdyby mu někdo z úředníků mohl dát školení o tom, co jsou to mandatorní výdaje státu, co jsou to příjmy státu, kde se ty příjmy berou, kdo tu hodnotu tvoří, jaké jsou položky na straně příjmů státního rozpočtu, jaké jsou výdaje.

Protože (to), co mně vadí na této vládě, (je), že umí účelově lhát. Můžeme se přít o to, jak to vidíme někdo politicky, jaké máme priority našich politických stran, jaké máme hodnoty. Ale jestli jsou tady politici, kteří účelově lžou občanům, tak si myslím, že to je opravdu špatně.

Já to uvedu na příkladu. Jestli tady ministr kultury v poslední čtrnácti dnech opakovaně vystoupí a řekne: No, občan nebude platit poplatky za veřejnoprávní média a my to zaplatíme ze státního rozpočtu, potažmo rozpočtu Ministerstva kultury, ale nebude to z daní a nebude to ani mandatorní výdaj.

Může mi to přijít někdo z vládní koalice vysvětlit? Může pan ministr Ota Klempíř přijít a vysvětlit, jak on tedy vnímá příjmy a výdaje státního rozpočtu? Je to tady správce jedné rozpočtové kapitoly, člověk, který hlasuje o státním rozpočtu, a on neví, co jsou příjmy tohoto státu, odkud se berou? Že se berou s daní právnických a fyzických osob přímých a nepřímých?

Pane ministře, vy znáte nějaké jiné příjmy tohoto státu? Takže jinými slovy vy říkáte těm lidem: Vy to sice nezaplatíte přímo na účet Českého rozhlasu a České televize, odvedete to v daních, k tomu vám připočteme ty úroky, co to bude stát, protože se na to teďka ta vláda půjčí, a zaplatí to ta vláda z rozpočtu Ministerstva kultury, kde ty peníze musíte přisypat, říká se tomu mandatorní výdaj.

To znamená: Vy nic těm lidem neslevíte, vy to pro ty lidi uděláte dražší. A bude to tak, že ano, někteří z těch lidí, pokud to prosadíte, nebudou teď pár měsíců, možná pár let platit poplatek za veřejnoprávní média, ale budou ten poplatek za ty své rodiče a prarodiče platit jejich děti a vnoučata. Taková je vaše logika, protože ty děti a vnoučata to budou platit, budou to platit včetně těch úroků. Z 8,5 miliard korun tedy ušetříte lidem na veřejnoprávním poplatku teď na té složence, tak další 4,5 miliardy korun připočtete na dluhové služby. A to jim, těm lidem, takhle řekněte, že: Nebude vás to stát, milí občané, 8,5 miliardy, ale bude vás to stát minimálně 13 miliard korun. Taková je realita.

A ministr kultury tady chodí a lže a říká: Ne, ne, ne, nebude to z daní, my to někde najdeme, 8,5 miliardy někde najdeme. A nebude to mandatorní výdaj, ale bude to výdaj z rozpočtové kapitoly Ministerstva kultury.

Můžete to, pane ministře, přijít tady vysvětlit v nějaké diskusi? Nemusíte to stihnout dnes, můžete to stihnout klidně během nějaké příští schůze. Ale to je opravdu pozoruhodný, jo. Já já se divím vašemu okolí, že nechají ti lidé kolem vás dělat z vás takového blbce. Vy jste v těch médiích hrozně pro smích. Já (nevím), jestli to čtete, vidíte – každý, kdo má nějaké základy, úplně elementární základy, o tom, jak funguje tento stát, se vám musí smát. Já chápu, že člověk přijde do politiky a nezná všechno, učí se ty věci, ale mě udivuje, že vaše okolí, váš nějaký poradní tým, váš nějaký šéf kabinetu nebo šéfka kabinetu z vás toho blbce nechají dělat. Chápu, že se to stane jednou v televizi, ale vy to opakujete. A vy tvrdíte, že to takhle je.

Já nevím, jestli ostatní ministři této vlády si myslí, že ten stát bere peníze odněkud (odjinud), ať to přijde někdo říct, jestli si to myslí. A jestli si nějaký jiný člen vlády myslí, že když mám trvalý výdaj, který bude několik let v mé rozpočtové kapitole, že to není mandatorní výdaj, pokud to říká zákon. Naprostá většina výdajů tohoto státu jsou mandatorní výdaje, mandatorní nebo kvazi mandatorní.

Tak to je taková jedna věc, ukázka, kdy mně vadí, že se tady těm lidem lže. Druhý moment, kdy se těm lidem lže, je, když tady paní ministryně financí Alena Schillerová včera na sociální síti začala tvrdit, že je skvělé, že vyšel ve Sbírce zákonů ten nový zákon, který snižuje o jednu třetinu zvýšení odvodů a vrací to na úroveň roku 2024. Já jsem se tam paní ministryně zeptal jako... Ona tam psala ještě, že to je skvělé, protože ti živnostníci si s těmi ušetřenými necelými sedmi stovkami poradí líp v té své strategii, jak se zajistit jednou v důchodu. Tak jsem se ptal, jestli stejnou argumentaci paní ministryně financí uplatní i na všechny zaměstnance v této zemi, protože určitě kdybychom snížili odvody na pojistném pro zaměstnance, tak touhle logikou paní ministryně asi i oni by se dokázali s těmi penězi, které by jim zůstaly, poradit lépe.

Na to mně paní ministryně odpověděla úplně fakt geniálně – (já nevím), jak často si to píše přímo ona nebo někdo kolem ní – tak ona mně odpověděla, že ne, že tam se na to nechystají, protože tam provedli snížení superhrubé mzdy, tedy i snížení daňových sazeb. Tak jsem se zase dovolil zeptat tou logikou, jestli tedy i to snížení těch daňových sazeb se náhodou netýkalo i těch OSVČ. Pozoruhodné, pak bylo hluboké ticho. Pak už žádná konverzace nepokračovala.

Já to zase uvádím jenom (jako) příklad toho, že mně vadí, když ti členové vlády z těch lidí dělají úplné blbce, úplné blbce. Někdo tomu věří, protože si řekne: Ty vado, napsala to ministryně financí, ona má asi pravdu. A když se nad tím zamyslíte, tak to vůbec dává logiku ta vyjádření. Nebo si řekne: Ty vado, ministr kultury to říká taky, asi má pravdu, to nebudou mandatorní výdaje. Oni takhle jdou po ministerstvu a tu: Hele, 8,5 miliardy korun se našel. Což je kolik, sedmdesát procent z rozpočtu Ministerstva kultury? Choďte tam častěji, pane ministře, najděte tam dalších 8,5 miliardy korun, občané vám poděkují.

A pozoruhodné (na tom) je to, že vy jste tady ministr za Motoristy, kteří ještě před tři čtvrtě rokem na billboardech tvrdili vašim voličům, že na konci čtyřletého období vaší případné vlády budete tady mít vyrovnaný rozpočet, že budete snižovat zadlužování této země, že budete hlídat Babiše. Takhle jste se stali vodícími pejsky, takhle si vás Andrej Babiš vodí. (Pohybem ruky předvádí.) Takhle vy tady chodíte a už jste tady připraveni napsat návrh, který umete cestu k tomu, aby minimálně z pohledu českých peněz byl v uvozovkách střet zájmů vyřešen.

Takže z hlídacích psů, kteří byli na plakátech jak velcí pastevčí psi, jste se stali těmi malými ratlíky, co běhají vždycky, váží tak půl kila, mají nejdražší veterinární ošetření. Takhle vy teďka v té vládní koalici fungujete.

Ale budu rád, pane mistře kultury, když tady přijdete a vysvětlíte, co jsou příjmy tohoto státu, z čeho se berou, kdo to tedy tomu státu posílá.

Tak to je další oblast, kterou jsem tady chtěl zmínit, když se tady bavíme o tom, co tato vládní koalice dělá a jak bere peníze z peněz daňových poplatníků, občanů této země. Kdy se snaží tvářit a říká těm lidem: My vás hájíme, to bude lepší, to bude levnější. Houby s octem, bude to dražší, zaplatí to ti lidi s úroky.

Poslední poznámku, kterou si tady dovolím dneska zmínit. Tady vidím, že v první lavici je pan poslanec Turek, vládní zmocněnec pro klima a Green Deal. No, musím říct, že podivuhodný je ten výsledek té práce, když se podívám. Já bych byl rád, aby třeba on tady někdy vystoupil na mikrofon. Ještě tady nikdy nemluvil pan poslanec. Kdyby třeba přišel nám říct po půl roce, co jsou ty výsledky jeho práce. Pan poslanec nám tady chodil a říkal v průběhu října, listopadu, jak on přijede a vyřeší a na evropské úrovni ty věci zastaví, celé to změní, jak budou ty silné výstupy z těch rad ministrů, jak on to zařídí. Vůbec nic, vůbec nic. To se vždycky napíše plamenný status na sociální sítě a pak se podíváte, o čem ta rada jednala, a vůbec nic z toho, co napsali ať už pan vládní zmocněnec nebo pan stínový ministr vládního zmocněnce životního prostředí pan ministr Červený na svých sociálních sítích, tak vůbec nic tam neprosadili. Vůbec to tam nikde nenajdete.

No tak vždycky to dáme na sociální sítě, ideálně neděle dopoledne z posilovny. Ale když se podíváte na to, co skutečně reálně pomůže zlepšit život těmto lidem v České republice, tak tam nejdete vůbec nic kromě toho, že ministr životního prostředí a vládní zmocněnec si opravujou kancelář za 3 miliony korun.

Chápete to? Za 3 miliony korun tihle dva borci tady přijdou na Ministerstvo životního prostředí, zaměstnají tam jednoho skladníka a jednoho řidiče na sociální sítě, protože to jsou podporovatelé Motoristů, a za 3 miliony korun si nechají vytapetovat kanceláře a opravit.

Já jsem byl na Ministerstvu zemědělství čtyři roky ministrem, ta kancelář je tam stejná doteď jako má Martin Šebestyán. Já jsem byl čtyři roky na MPSV. Vyměnil jsem lustr, dvě křesla a jednu tapetu. Ministr Aleš Juchelka tam sedí ve stejné kanceláři. Já fakt nechápu, proč tady děláme takovou opičárnu, omlouvám se ta slova, ale fakt opičárnu, že vládní zmocněnec, protože prostě potřebuje jako si něco dokázat asi, tak vejde na ministerstvo, obsadí kancelář, která je standardně vymezena ministrovi, která má nějaký zabezpečený prostor. nějaké podmínky pro to, aby ministr tam mohl pracovat s utajovanými dokumenty, to vládní zmocněnec nebere, on to vůbec nepotřebuje – no ale protože už tam teda byl, tak tomu ministrovi tam strčí nějaký kamrlík vedle. A teď vlastně aby to ten ministr jako nějak vůbec mohl nastavit a fungovat, tak se vezmou peníze, 3 miliony korun z peněz daňových poplatníků, voliči Motoristé musí tleskat, ti musí být nadšeni, a řeknou se, musíme tady opravit kancl.

Fakt si nemyslím, že za takové položky, byť možná 3 miliony korun někomu přijde jako hodně malá položka, že se za to mají opravovat kanceláře vládních zmocněnců a ministrů na životním prostředí. Protože ta kancelář na tom Ministerstvu životního prostředí byla myslím si, že v naprosto průměrném standardu toho, co ministři České republiky jako kanceláře mají.

Tak tolik jako poznámka, jak nám tady funguje vládní koalice v mnoha rovinách. A místo, abychom opravdu si řekli, budeme chránit zájmy občanů této země, ne svoje byznysové, ale občanů této země, řekli prostě není to jasné. Já se tady nemám ambice dneska vůbec přít o podstatu toho právního sporu. Vůbec. To fakt nechávám, ať si to vydiskutují lidi na úřední odborné úrovni, zástupci českých platebních agentur se zástupci jednotlivých DG a Evropské komise.

Ale přijde mi jako normální a racionální říci, do doby, než se toto vyřeší, tak to prostě pozastavujeme. V okamžiku, kdy se to vyřeší kladně, všechno to doplatíme, úplně v pohodě. A kdy se to vyřeší v neprospěch pana premiéra, tak vlastně jako nikdo nebyl dotčen. Občané nikoho nepředfinancovali, peníze nikde jinde nechyběly na jiné potřeby státu. Stát si nemusel ty peníze půjčit navíc. Navíc, pokud se nepletu, sedí tady paní poslankyně Pošarová, šéfka dozorčí rady Státního zemědělského intervenčního fondu, tak pokud se nepletu, pokud ta dozorčí rada to usnesení nerevokovala, tak to platí stále, že se ty věci mají pozastavit, nepletu-li se. Ještě to odhlasovala bývalá dozorčí rada v tom bývalém složení. Nevím o tom, že by ta současná to usnesení revokovala. Nevím. Ale znovu říkám, já se nepřu o právní podstatu, nepískám to, kdo má v tom sporu pravdu. A myslím si, že nám to tady ani na půdě Sněmovny nepřísluší. Ale prostě říct úplně normálně, pojďme to pozastavit do doby, ale ona může být rychlá. Ono se může ukázat, že třeba se to podaří vydiskutovat třeba během tří, čtyř, pěti měsíců a letošní rok se odehraje prostě podle plánu rozpočtu. Vyplatí se, Evropa proplatí a funguje se dál.

Ale prostě teď mně fakt nedává logiku pouštět se do toho rizika, že se tam ty peníze budou vyplácet, budou chybět někde jinde nebo český daňový poplatník to bude muset zafinancovat bez jakékoliv jistoty toho, že ty peníze třeba budou někdy zpětně vymoženy nebo vráceny. To si myslím, že je zbytečné riziko, které se tady prostě nemusí nutně podstupovat.

Tak já bych chtěl apelovat – a tím budu končit – na vládu, aby prostě všechny tyhle argumenty zvážili členové vlády, aby i pan premiér je vyhodnotil. Myslím si, že je zbytečné v tom sporu tady pokračovat, jitřit k tomu emoce, dohadovat se a říct, prostě pozastavme to a v okamžiku, kdy bude finálně rozhodnuto, pojďme ty peníze pustit, anebo ne.

Tak to je to, co jsem tady chtěl já ve svém vystoupení říci, dotkl jsem se i jiných věcí, které mě tady v posledních týdnech vadí na tom, jakým způsobem členové vlády překrucují realitu, neříkají pravdu. Z lidí některých dělají opravdu hlupáky, protože ti lidé prostě ví, že ty věci fungují jinak, a těm členům vlády opakovaně nevadí neříkat pravdu a věšet těm lidem bulíky na nos. To je za mě všechno. Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji, pane předsedo. My jsme se vystřídali při řízení schůze. Já vás tady také vítám. Jenom připomínám, že jsme stále před bodem pořadu schůze, takže mohou vystupovat jenom poslanci s přednostním právem. V této chvíli bude na řadě pan ministr Petr Macinka. Připraví se Martin Kupka, pane ministře, počkejte ještě chvilku, já přečtu omluvy. Pavel Karpíšek celý jednací den pracovní důvody, Jana Pastuchová od 17 hodin osobní důvody, Lucie Sedmihradská celý jednací den zahraniční cesta a Oto Klempíř do 16 hodin pracovní důvody. Tak v této chvíli máte slovo, pane ministře.

 

Místopředseda vlády a ministr zahraničních věcí ČR Petr Macinka: Děkuji. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, já, když jsem si dnes ráno četl program této mimořádné schůze a posléze tedy poslouchal několik trošku teatrálních vystoupení zástupců opozice, tak mě napadlo, že česká politika je vlastně v něčem nádherně konzervativní, Mění se vlády, mění se ministři, mění se politické strany, mění se ekonomická situace, ale některé věci zůstávají stále stejné. A jednou z nich je mimořádná schopnost části tady této Sněmovny svolat mimořádnou schůzi pokaždé, když jí dojdou skutečná témata A tak jsme opět zde po letech, po desítkách podobných debat, po stovkách článků, po tisících televizních vystoupeních a opět posloucháme stejnou písničku. Andrej Babiš a jeho střet zájmů.

Kdybych nevěděl, že jsme v Poslanecké sněmovně roku 2026, tak bych si myslel, že někdo asi omylem pustil nějaký archivní záznam z roku 2018. A právě to je vlastně na té dnešní debatě celé nejzajímavější, protože ona vlastně ve skutečnosti vůbec není o o střetu zájmů. Ona je o něčem úplně jiném.

Je to o tom, že část české politické scény se ani po letech nedokázala smířit s výsledkem demokratických voleb. Je to o tom, že část politické scény nedokázala přijmout skutečnost, že člověk, kterého upřímně nenávidí, opakovaně získává důvěru občanů. A je to taky o tom, že místo přemýšlení nad vlastními chybami se někteří stále snaží zoufale najít důvod, proč za jejich neúspěchy může někdo jiný.

Dámy a pánové, víte, že já nejsem členem hnutí ANO, nikdy jsem nebyl a nejsem a nikdy jsem ani nebyl zaměstnancem Agrofertu. Nejsem ani právník premiéra Babiše, natož abych byl jeho mluvčím. Ale jsem předsedou koaliční politické strany, která společně s hnutím ANO sedí v dnešní vládě, kterou samozřejmě pokládám za suverénně nejlepší vládu, jakou kdy naše země měla.

No a právě proto, že nejsem politik hnutí ANO, tak si mohu dovolit říct něco, co možná zaznívá méně častěji, než by mělo. Mě totiž na celé této debatě dnešní fascinuje především jedna věc, a to je, jak hluboce zakořeněná je v části české politiky nedůvěra vůči samotnému principu úspěchu. Jako člověk, který věří ve svobodný trh, v kapitalismus, v soukromé vlastnictví a v osobní odpovědnost, považuji za absurdní, že se v této zemi už 10 let vede téměř náboženská válka proti člověku především proto, že před vstupem do politiky vybudoval velkou a úspěšnou firmu.

Děsí mě, kolik lidí uvažuje ve zvrácených schématech. Jako by podnikatelský úspěch byl podezřelý. Jako by vytváření pracovních míst bylo morální vadou. Jako by bylo přijatelnější celý život žít z veřejných rozpočtů, než nejprve něco vytvořit, vybudovat a nést za to zodpovědnost.

Já si to samozřejmě nemyslím, nikdy si to myslet nebudu, protože já vím, na rozdíl od mnohých z vás, co tady sedíte, že kapitalismus není problém. Kapitalismus je naopak důvod, proč dnes žijeme mnohem lépe, než jak žily generace před námi. Soukromé podnikání určitě není hrozba. Naopak soukromé podnikání je zdroj prosperity této země.

A lidé, kteří budují firmy, investují vlastní kapitál, vytvářejí pracovní místa a nesou podnikatelské riziko, nejsou nepřáteli společnosti, ale naopak, jsou jedním z pilířů naší společnosti. No a pokud se tedy někdo domnívá, že úspěšný podnikatel musí být automaticky diskvalifikován z veřejného života, a to jen proto, že byl úspěšný, pak nebojuje proti střetu zájmů, ale bojuje proti samotné myšlence svobodné společnosti. Ale víte, milá opozice, co je na tom všem nejzajímavější – aspoň tedy pro mě a věřím, že i pro mnoho občanů? Že tato vaše posedlost Andrejem Babišem nenapáchala největší škody jemu. Napáchala je těm, kteří si z odporu vůči němu udělali vlastní politický program.

Tak se podívejme na posledních zhruba deset let české politiky. Z posedlosti Andrejem Babišem vznikla vláda závislá na podpoře komunistů: blahopřejeme ODS. Z posedlosti Andrejem Babišem vznikaly politické projekty, které spojovalo všechno možné, kromě společné představy o budoucnosti země: blahopřejeme ODS. No a z posedlosti Andrejem Babišem se dokonce tradičně pravicová – kdysi – ODS postupně ocitla v koalici se stranami, které v mnoha kulturně-politických otázkách zastávají postoje, za které by se nemusela stydět ani spojená evropská zelená levice. Blahopřeju – což samozřejmě nevnímejte jako urážku, to já pouze říkám jako pozorovatel. Strana, která – vaše strana, která kdysi představovala sebevědomou konzervativní pravici, dnes často tráví více a více času vysvětlováním zbytku svých vlastních voličů, proč vlastně ustoupila ze svých pozic, daleko více než obhajobou těchto bývalých pozic. A proč? Protože když začne politická strana nenávidět svého soupeře více, než miluje vlastní program, tak začne postupně sama sebe opouštět.

Nejdřív ustoupíte v jedné věci, pak v druhé, ve třetí – no a nakonec vlastně zjistíte, že už si ani nepamatujete, proč jste vlastně vznikli. A to se přesně stalo, myslím, velké části naší dnešní opozice... a těm stranám – některé zmizely, některé se propadly na okraj politické relevance a některé přežívají už jenom díky nějaké nostalgii po době, kdy ještě měly nějakou vlastní identitu – nebo se to tak aspoň dalo nazvat.

No a všechny tady tyto strany mají jedno společné: Pořád nejste schopni vysvětlit, pro co vlastně jste, ale mluvíte jenom proti komu jste. No a právě proto mě samozřejmě dnešní schůze nijak moc nepřekvapila. Protože když nemáte program, hodíte tam Babiše; když nemáte vizi, tak tam zase hodíte Babiše; když nemáte energii, tak máte Babiše; no a když nemáte voliče, tak máte Babiše. Akorát jste si tedy už asi nevšimli, že vaše voliče už teďka má Andrej Babiš (Smích v sále.)... anebo třeba i Motoristi, že jo? (Gestikuluje do pléna.) Že? Takže kdysi pětatřicetiprocentní odéesko. No, ale já vás možná chápu. Je to pohodlné, je to jednoduché a je to vlastně úžasně politicky sterilní, což je vlastně dneska jedna z vašich přirozeností.

Dovolte mi jednu osobní poznámku. Motoristé dnes sedí ve vládě. A sedí zde proto ve vládě, že miliony lidí v České republice byly unaveny z politiky založené na moralizování, nálepkování a permanentní závisti a nenávisti. Motoristé sedí ve vládě proto, že občané chtěli návrat zdravého rozumu. A proto vlastně bych měl tady ctěné opozici za Motoristy hluboce poděkovat, protože kdyby část české politické scény v minulých letech nebyla tolik zaslepena antibabišismem, možná by nikdy nevznikla vláda opřená o komunisty, možná by nikdy nevznikly různé účelové koalice postavené na negativních emocích, možná by některé pravicové strany neztratily – anebo neztrapnily samy sebe koalováním s neomarxistickými Piráty a dalšími radikálně levicovými stranami. No a možná by ani Motoristé tedy nevznikli.

Jenže vy jste si z Andreje Babiše učinili středobod vesmíru, a zatímco bojujete svůj nekonečný osobní boj, miliony normálních lidí přestaly mít pocit, že je někdo zastupuje. A právě proto jsme vznikli my. A právě proto dnes sedíme v této Sněmovně. A právě proto dnes sedíme dokonce i ve vládě. Takže vám za to hluboce děkujeme. Dámy a pánové, dnešní debata ve skutečnosti vůbec nevypovídá mnoho o Andreji Babišovi – vypovídá především o stavu opozice, vypovídá o vás, kteří jste tuto schůzi vyvolali s hysterií vám tolik vlastní, vypovídá o opozici, která po letech stále mluví více o jednom člověku než o České republice, vypovídá o opozici, která si spletla politiku s terapií, vypovídá o opozici, která si namluvila, že odstraněním Andreje Babiše odstraní důvody svého vlastního úpadku – neodstraní, protože důvod vašeho úpadku nesedí ve Strakově akademii, důvod vašeho úpadku nesedí ve vládních lavicích – důvod Vašeho úpadku je, milí přátelé, ve vašich vlastních hlavách. A dokud to nepochopíte, budete svolávat další a další mimořádné schůze, budete pronášet další a další stejné – já bych možná řekl – méněcenné projevy, budete (Smích z lavic Motoristů.) psát další a další stejně nudné a pro nikoho zajímavé tiskové zprávy a budete dostávat stále stejnou odpověď od občanů a voličů v České republice.

Takže já vám k tomu držím palce, nevzdávejte to, nepolevujte, nám se to líbí, nám to pomáhá. Děkuji za pozornost. (Potlesk koalice.)

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji. Zatím poslední přihlášený s přednostním právem předseda ODS Martin Kupka.

Než sem dorazí, přečtu jednu omluvu: Zdenka Crkvenjaš Němečková celý jednací den ze zdravotních důvodů.

(K pultíku přichází s úsměvem poslanec Kupka, s taktéž usmívajícím se ministrem Macinkou se vzájemně zdraví.)

Vidím, že je tady dobrá nálada. Takže, pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Martin Kupka: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, to bylo pozoruhodné poslouchat ten více cenný projev (Poslanec Kupka se pootáčí do ministerských lavic.) pana ministra zahraničí, který kritizoval nálepkování, aby pak nálepkoval od začátku do konce. No a kromě toho nálepkování říká, že jsme posedlí Andrejem Babišem. Já si matně uvědomuju, co bylo na billboardech Motoristů: Pohlídáme Andreje Babiše – tam bylo, (Gestilujuje a otáčí se k ministrovi Macinkovi.) pamatujete? (Ministr Macinka s úsměvem přikyvuje.) Výborné. A když tohle heslo dáte dohromady s tím, co provádíte, a s tím, co říkáte teď, tak to přece nedává vůbec žádný smysl.

Pak jste mluvil o milionech voličů, kteří vám umožnili sedět ve vládě Andreje Babiše. 380 000 to bylo – to nejsou miliony, to je 380 000. Koalice SPOLU měla 1 313 000 hlasů – abychom si to jenom vyjasnili. Já chápu, že ve vašich projevech to k realitě může být hodně daleko, ale hodně se zrazujete a ukazujete na svoji vlastní tupost. (Ministr Macinka gestikuluje.) A to by vlastně jako pro ministra zahraničí nebyla ta pravá vizitka.

Tak pojďme ale opravdu k tomu, co tuhle schůzi vyvolalo. (Gestikuluje.) Ještě jedna věc, které jsem si všiml (Pootáčí se k ministrovi Macinkovi.): oslava kapitalismu a tržního hospodářství. To je... (Přikyvuje.) to je naše písnička (Pootáčí se opět k ministrovi Macinkovi.), akorát jste zapomněl, že ten pán, co vám dělá šéfa ve vládě, tak při každé příležitosti hovoří o tom, jak těch předchozích 30 nebo 35 let, jak to bylo špatné, jak to byl projev mafiánství, jak to tady nefungovalo, jak to tady i lidé, se kterými jste spolupracoval, divně vedli. To je taky tentýž Andrej Babiš.

To jste si – jak se to říká? – trochu nadělal do vlastního hnízda. (Ministr Macinka z lavice: Si to vysvětlíme.) Tak jenom, aby – že si to vysvětlíte, to bude možná zajímavé vysvětlovat, jak to s tím kartelem myslel, když se sám na něm podílel, drze to může sice vyslovovat, ale ve výsledku tím fackuje vás. Jenom si to musíte dát nějak dohromady, aby to dávalo smysl.

Říkáte, že se bráníme úspěchu – vůbec ne, naopak. ODS od samého začátku dává a vytváří příležitost pro ty, kteří to se soutěží a férovou soutěží myslí vážně, tak aby byli úspěšní, aby šli nahoru. Akorát si víc ceníme těch, kteří úspěch staví opravdu na výsledcích své práce, na podnikatelském riziku – a ne na dotační politice. Mimochodem (Pootáčí se k ministrovi Macinkovi.), s dotacemi (Gestikuluje.) – jsem zaslechl, ale bylo to, já vím, jenom v programu, jinak v realitě to už nefunguje – prý také máte problém.

Tak o tomhle je ta dnešní schůze. O tom, že někdo využívá veřejné prostředky formou dotací ve svůj vlastní prospěch. A ano, v ničem je Česká republika konzervativní, trvá to, ať je tady jakákoliv vláda, Andrej Babiš sosá, sosá a sosá z veřejných prostředků a není schopen na to odpovědět. Tak to je reálný důvod a chceme, aby v České republice platily férové podmínky a aby ti, kteří tady podnikají a musejí do svých projektů, do svých konkrétních podniků a do svých konkrétních věcí vkládat odpovědnost, vkládat zároveň odvahu a zároveň tam vkládají všechny své prostředky, tak aby neměli pocit, a nejenom pocit, aby nebyli najednou vystaveni tomu, že ten, kdo tady sosá veřejné prostředky neférově, tak prostě na nich cizopasí. A tohle je vlastně nebezpečná věc. To jsou důvody, proč jsme dnešní schůzi svolali.

A pak tedy taky jeden důvod, který se ukázal až včera a naplňuje podstatu té dnešní schůze, a to je ten váš záměr, záměr několika vládních poslanců legalizovat zlodějinu. Vypořádat se se světem zájmů způsobem, který když vytváří pro Andreje Babiše jako pro vašeho šéfa překážky, no, tak je prostě změnou zákona odstraníte. Akorát jste zapomněli na to, že změna zákona neodstraní pravidla, která ve všech normálních demokraciích už dávno vyznávají pravidla, která říkají, že ten, kdo jako vláda určuje na jednom konci finančního potrubí konkrétní podmínky a pravidla, tak je zároveň nemůže čerpat. Stát tu nemá být jako nástroj pro obohacování vlastní kapsy. Stát a vláda tu má být nástroj pro službu lidem. A tohle je jasný úkaz zásadního systémového selhání předsedy vlády České republiky. A já říkám naprosto jednoznačně ne babišismu jako stylu vládnutí, ne Babišistánu jako nové podobě České republiky. Fakt ne!

A jestli chcete takzvaně vyřešit střet zájmů tím, že poplivete základní principy dávno popsané nejenom v evropských státech, ale i v mnoha jiných koncích světa, kde je prostě nepřístojné, aby ten, kdo určuje pravidla, tak z nich zároveň těžil. Prostě to takhle nemůže fungovat. A zlobíte se, že Evropská komise oficiálním dopisem vyzvala Českou republiku, že neproplatí – neproplatí žádné žádosti o dotace ve prospěch Agrofertu a také Synbiolu a Hartenberg holdingu, dokud nebude mít podklady o vyřešení střetu zájmů Andreje Babiše. Jenomže co bylo na začátku? Slib Andreje Babiše prezidentovi, že když bude jmenován premiérem, že nebude ve střetu zájmů a že to vyřeší. Pak sugestivní video Andreje Babiše, že to vyřeší navždy. Proč doposavad nikdo nemá jasný veřejný status svěřenského fondu. Proč? Co je potřeba skrývat? Jestli to Andrej Babiš vyřešil, jak říkal, navždy, tak je přece velmi jednoduché ten svěřenský fond a jeho status dát na stůl, ledaže by ten status odhaloval něco jiného, než co Andrej Babiš sliboval. Ledaže by znovu Andrej Babiš lhal všem lidem v České republice, prezidentovi i nám všem v Poslanecké sněmovně, že prostě střet zájmů není vyřešený. Proto je to téma. Ne kvůli nám, ne kvůli tomu, že bychom neměli dost témat, protože je máme, a dokonce některá z těch témat vy naštěstí alespoň zčásti uplatňujete, ať už se jednalo třeba o snížení spotřební daně na naftu, když už ne i na benzín v reakci na krizi na Blízkém východě a na celý ten balíček krizových opatření. Takže témata jednoznačně máme, ale zároveň nemůžeme strpět, abyste si s Českou republikou dělali, co chcete, abyste ji tady normalizovali v zájmu svého šéfa.

A ten návrh legislativní změny – změny zákona o střetu zájmů je fakt naprosto nehorázná věc. Školácké přiznání, že Andrej Babiš je ve střetu zájmů. Prostě jste to přiznali a snažíte se to tak hloupě a školácky vyřešit tím, že prostě řeknete, že bílá je ve skutečnosti černá. Není. Bílá, zůstane bílou a nezmůže s tím nic ani vaše snaha o trapnou změnu zákona o střetu zájmů.

Ale zpátky k tomu, co by Andrej Babiš měl udělat a v čem by mu nic nemělo bránit. Měl by dát jasně na stůl fakta. Měl by říct jak se v tom statusu svěřenského fondu s tím vypořádal. Přirozeně to po něm chce Evropská unie. Akorát máme tady problém, protože historie se, jak naznačil pan ministr Macinka, znovu opakuje. Před 10 lety bylo znovu téma střet zájmů Andreje Babiše. Tehdy Andrej Babiš svěřil svůj majetek do dvou svěřenských fondů a následně Evropská komise prověřila ty svěřenské fondy nezávislými audity a ukázalo se, že to nefunguje, že neobstojí, že zkrátka se Andrej Babiš se střetem zájmů nevypořádal. A tohle hrozí znovu. Proto je Evropská komise přirozeně opatrná a říká, českým úřadům: neproplatíme, neproplatíme dotace, dokud Andrej Babiš jasně a prokazatelně nevyřeší svůj střet zájmů.

Co se odehrálo a co se odehrává a co hrozí? Tady nejde o nějaký akademický problém. Tady jde o to, že Andrej Babiš, pokud nevrátí ty prostředky, tak přiměje české daňové poplatníky, aby mu jeho byznys zaplatili. To je celé. Aby mu zaplatili výhody, ze kterých ale nemůžou těžit ti, na které prostě v rámci celé řady dotací prostě nedošlo, protože byli féroví, protože prostě respektovali na rozdíl od Andreje Babiše pravidla. A tohle je závažný problém.

A je jasné, že to základní pravidlo je, že buď by měl politik ve vysoké funkci prostě skončit, a pak přirozeně může využívat dotační prostředky a může se účastnit veřejných soutěží, anebo prostě žádnou takovou veřejnou podporu a žádnou veřejnou soutěž nevyužívat, protože je přece jasné, že z titulu jednak přirozené nadřízenosti premiéra bude mít vliv a má vliv na rozhodování svých ministrů, a ukazuje to každým coulem. A zažili jsme mnoho pozoruhodných ponižujících scén, kdy volal svého času na ministra zdravotnictví: Nebuďte slušnej, řekněte jméno. Tohle ukazuje na styl vládnutí Andreje Babiše, kdy z každého má zaměstnance a kdy z každého má zároveň tak trochu onuci. A ukazují to i jiné případy, kdy nejprve někoho jmenuje protidrogovým koordinátorem, vynáší ho do nebe a za dva měsíce po něm plive a nehorázným způsobem. Styl vládnutí Andreje Babiše. Podstatné ale bohužel je to, že Česká republika prostě nemá vyřešen střet zájmů a Andrej Babiš nechce povědět a brání se tomu říct, jak to je. Mohl tady sedět, mohl vystoupit a mohl dát na stůl tahle fakta. Ukázat, jak to ve skutečnosti s oním střetem zájmů je.

Já jsem zmínil problémy před 10 lety a to, co nezávislé audity ukázaly. Takže je zcela oprávněná obava Evropské komise a zcela oprávněná obava současné opozice, že ve výsledku ty dotace pro Andreje Babiše zaplatí lidé v České republice, a to není fér.

A je tady ještě jeden obrovský otazník: Na základě jakých rozhodnutí, na základě jakých auditů nebo právních názorů rozhodly úřady, že nebudou zpětně vymáhat miliardy korun po Agrofertu, na základě už dnes pravomocně jasných rozsudků, pravomocně platných rozsudků o tom, že byly vyplaceny nezákonně? Takže není to jenom záležitost toho, co nastane v budoucnu a co nastává teď, protože na základě rozhodnutí pravděpodobně pana ministra zemědělství Státní zemědělský intervenční fond vyplatil od dob jmenování Andreje Babiše premiérem 200 milionů korun Agrofertu. To jsou ty peníze, o které běží, ale zpětně jde ještě o větší částku. Na základě čeho ta vláda rozhodla, že nebude vymáhat ty nezákonně vyplacené dotace Agrofertu? Přitom jsou k dispozici pravomocné rozsudky. Co chcete víc ještě pro doklad toho, že tady existuje střet zájmů? Vlastně ne, vy to víte, že existuje. A právě proto, abyste ho takzvaně vyřešili, jste přichystali devótně návrh změny zákona, která vlastně úplně rozvolňuje jakýkoliv střet zájmů. Akorát to neprojde. Odporuje to všem principům. Tohle je bohužel příběh toho, jak naši zemi postupně otrávil a otravuje babišismus. A teď sledujte jak v nominálních a v konkrétních obměnách pokračuje stále, co se všechno odehrává a čeho jsme reálně svědky.

Zase nám tady říkají, že to téma střet zájmů nikoho nezajímá. No zjevně zajímá. Zajímá ty, kteří to zaplatí ze svých peněz. Chápu, že to slovní spojení střet zájmů, jak je pořád na stole, takže pro spoustu lidí už je to možná floskule, už nevědí, co se za tím skrývá. Takže je určitě na nás, abychom ukázali, že to skutečně je téma, které se dotýká peněženek lidí a dotýká se důvěry v český právní řád. Dotýká se toho, jestli budou lidé důvěřovat, že v České republice platí pravidla pro všechny stejně. (V sále je hlučno.)

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Počkejte, pane předsedo, tady už teďka ten hluk je asi příliš velký. Poprosím kolegy vlevo, jestli by mohli ty diskuse ztišit. Tak děkuji, můžete.

 

Poslanec Martin Kupka: A za těchto podmínek nastává to, že stát přestává reálně fungovat pro lidi a mění se na stroj na peníze pro toho kdo je u moci. To je definice babišismu a říkám zcela otevřeně, že tomu budeme bránit a budeme tomu bránit s konkrétními argumenty a právními stanovisky, seč budeme moct a proto také jsem osobně oslovil Zuzanu Brücknerovou, která v tuto chvíli zastává roli nejvyššího státního tajemníka, aby na jednotlivých ministerstvech prověřila, jestli v České republice nedochází k porušování služebního zákona a základního pravidla nezávislosti státních úředníků. Za jakých okolností rozhodli o tom, že nebudou vymáhat povinnosti? Za jakých okolností například vyplácejí dotace, přestože existuje reálné riziko, že je stát nikdy neproplatí a že budeme absolvovat další soudní spory o vratku těch dotací, protože tohle přece lidé platit nemají, pokud někdo porušuje zákon.

A jestli se někdo nad tím pozastavujete, tak se fakt podívejte na návrh zákona, který předložila skupina vládních poslanců. Podívejte se na to, co tam říkáte. Že vlastně střet zájmů nebude existovat jenom v případě, že by se týkal přímo firem příslušného ministra, ale o premiérovi se tam nemluví a nemluví se ani o tom, že kdyby se jednalo o firmu vládního kolegy, tak taky střet zájmů neexistuje. Tohle je fakt nepředstavitelné. A když jsem mluvil o tom vymáhání peněz, proč zkracujete tu lhůtu pro vymahatelnost na čtyři roky? Proto, aby to definitivně bylo zapomenuto? Proto, aby bylo jasné, že svému šéfovi budete prostě měřit jiným metrem a že takzvaně za něj zakryjete střet zájmů? Tohle ale fakt není normální. A to rozhodně není projev naší nenávisti vůči Andreji Babišovi. To je jenom konkrétní úkol opozice bránit peníze daňových poplatníků a bránit pravidla, která v České republice mají existovat a naopak to, co ukazujete vy, že vůbec přijdete s takovým návrhem zákona je učebnicový příklad snahy o ovládnutí státu. O mašinérii, která se rozeběhla kolem premiérových dotací a najednou to vidíme, jak se mění postoj i jednotlivých úřadů a mě zajímá jakým způsobem odpoví nejvyšší státní tajemník, respektive Zuzana Brücknerová, která v té roli vystupuje na to, jestli nepůsobili politickým vlivem ministři vlády Andreje Babiše na úředníky, kteří rozhodovali o vyplacení dotací? Kdo dával ty pokyny? Jakým způsobem je zdokladováno, že ty dotace možné vyplatit bylo? A zároveň se samozřejmě budeme ptát i na to, jak jsem zmiňoval, kdo rozhodl o tom, že stát nebude vymáhat něco, k čemu existují pravomocné rozsudky soudů, dokonce soudů vyšší instance? Není vůbec sporu o tom, že způsob vládnutí Andreje Babiše má dosah do jednotlivých ministerstev. Možná nemá tolik dosah na Úřad vlády, protože tam rozhoduje Tünde Bartha a Andrej Babiš v tom potom tak zvláštně bruslí a zapomíná, co dělal a říkal před dvěma měsíci, ale na jednotlivá ministerstva se tedy rozhodně působit snaží.

A jestli někdo tímhle způsobem vysává stát, jestli tímhle způsobem nakládá s veřejnými prostředky na úkor jasných a jednotných pravidel pro všechny, tak to prostě je chování ekonomického parazita. V okamžiku, kdyby Brusel sáhl k plošnému pozastavení dotací, přijdou o důležité finanční prostředky všechny firmy. Přijdou o ně všichni, kteří v oblasti zemědělství samozřejmě na ně mají nárok anebo o ně usilují za férových pravidel a férovost toho tržního prostředí je jeden ze základních předpokladů, aby Česká republika normálně fungovala a ano, na férových podmínkách tržního hospodářství budeme fungovat, i když se to třeba Motoristům nelíbí teď, jak hlídají Andreje Babiše, tak už asi nemůže, protože by tím odhalovali sami sebe a svoje pokrytectví, tak ale my na tom rozhodně trvat budeme. A znovu říkáme, přece není náhoda, není smyšlenka, když říká Evropská komise, že chce vědět nejenom, jak se vypořádal Andrej Babiš s Agrofertem, když ho převedl do svěřenského fondu, ale jak je to se SynBiolem a jak je to s holdingem Hartenberg? To jsou další firmy Andreje Babiše a Andrej Babiš tady jasně ukazuje, že střet zájmů nevyřešil, protože do toho svěřenského fondu vložil, a to je i jeho vlastní prohlášení, jenom společnost Agrofert. Takže je tu obrovská otázka, jak to vlastně je v České republice teď s plněním základních pravidel. Když jsme se obrátili na nejvyššího státního tajemníka, očekáváme odpověď a máme ji dokonce slíbenou, že bude prověřeno, na základě jakých dokumentů jednala jednotlivá ministerstva a úředníci.

Protože tady platí totéž co vlastně v Maďarsku. Tam se taky děly na některých ministerstvech pozoruhodné věci. A dneska ti úředníci, když příběh Orbán skončil, tak jsou vyděšení k smrti, protože se najednou začíná někdo ptát. Respektovali jste pravidla? Respektovali jste platné zákony? Na základě čeho jste rozhodovali na jednotlivých ministerstvech? Já bych byl nerad, aby v České republice se zopakoval příklad Viktora Orbána a orbánismu.

Ale to, co se ukazuje, tak nás nutně vede k závažným otázkám, jakým způsobem se teď uvolňování prostředků pro Agrofert odehrálo a na základě jakých konkrétních podnětů, jakých případných příkazů a kdo o tom rozhodoval a zda na něho ministři vlády Andreje Babiše nevyvíjeli politický tlak. A znovu zdůrazňuju, jde nám o základní fungování státu, kde pravidla mají platit pro všechny, kdy Andrej Babiš měl zákonnou lhůtu k vyřešení střetu zájmů 30 dnů od jmenování. Už je to půlrok a stále není jasné, jak to vlastně je a jak vypadá ten status svěřenského fondu. A je přece přirozené, že se na to ptáme. A je úplně normální, že se na to po zkušenostech 10 let zpět ptá i Evropská komise a znovu zdůrazňuju precedent tehdy svěřenských fondů, kam Andrej Babiš vkládal svůj majetek a nezávislý audit určil, že to neodpovídalo evropské legislativě a že se mu tím nepodařilo zabránit střetu zájmů.

Znovu nedávno Petr Bendl položil otázku na základě veřejných dat, kdo dluží Andreji Babišovi víc než 1,5 miliardy korun? Pokud je to Agrofert? Nevíme. Pokud to je on, tak je ale přirozené, že bez jakéhokoliv svěřenského fondu a dalších náležitostí pak musí mít zájem na tom, aby ty prostředky byly splaceny. Je to přece zájem každého věřitele. A v ten okamžik bude mít dál Andrej Babiš zájem na tom, aby Agrofert prosperoval. Ale my se v tomto směru jenom ptáme, jenom se nedočkáváme odpovědí a bohužel asi kvůli zbabělosti tady Andrej Babiš není, aby tady jasně pověděl, jak to je, ale bude se ptát nejenom současná opozice, ale budou se ptát logicky i nezávislé instituce, protože i veřejnost, ale i ty instituce prostě mají právo vědět, jak je to s konkrétními podmínkami toho svěřenského fondu. Ve veřejných zdrojích se totiž objevilo, že to navždy, o kterém mluvil Andrej Babiš, je tedy fakt obrovský eufemismus, že v okamžiku, kdy se Andrej Babiš vrátí z vlády, rezignuje nebo bude odvolán nebo ta vláda skončí, tak se veškerý majetek vrací zpět jeho rodině. Kdy je řečeno, že pak dál nebude v nějaké roli o tom majetku rozhodovat? A už budou zaplacené ty peníze, o kterých tu byla řeč nebo nebudou, jak to přesně stojí?

Ty otázky je potřeba jasně formulovat. Proč Ministerstvo zemědělství dosud nezahájilo řádné vymáhání dotací neoprávněně vyplacených v prvním vládním období Andreje Babiše, jejichž neoprávněnost potvrdily soudy? Takhle zní jasná otázka. Proč jste, Andreji Babiši, odmítl zveřejnit status RSVP Trustu jako svěřenského fondu? Proč? Co musíte skrývat? Co tam není jasné? Vypořádal jste se se střetem zájmů, nebo ne? A proč jste do něj nevložil Hartenberg a SynBiol? Tedy firmy, kterými k vám tečou peníze z veřejného zdravotního pojištění a o jehož výši rozhodují vaši lidé ve vládě.

Tohle je realita. Tohle jsou konkrétní fakta. Žádné umělé téma. Tohle jsou jasné body, na které se ptá opozice a na které má vláda v normální zemi odpovídat.

Až Evropská komise případně definitivně odmítne proplatit dotace – vážná otázka – uhradí vzniklou škodu Agrofert, nebo ji uhradí sám Andrej Babiš, nebo ji zaplatí daňoví poplatníci? Vážná otázka. Vzhledem k tomu, co se děje s těmi pravomocnými rozsudky, kde by stát měl vymáhat škodu, která vznikla, která vznikla lidem v České republice. Ale nedělá to. Tak jak to bude s případnou další škodou? A to není fakt žádná teoretická otázka. To je konkrétní věc, na kterou Andrej Babiš má odpovědět, pokud nechce tuhle zemi vléct do bažin neprávního státu.

A poslední otázka je ze všech nejjednodušší. Je stará 10 let a vejde se do dvou krátkých vět. Pane premiére, chcete řídit stát, nebo chcete podnikat s veřejnými penězi? A dokázal byste se ve svých holdinzích bez veřejných peněz a bez sosání obejít? Byl byste schopen, tak jako jiní podnikatelé, bez dotační podpory podnikat a vytvářet funkční tržní ekonomiku? To je téma, které by měl zvedat vrchní Motorista. A nezvedá ho. Ve skutečnosti, jak říkal na těch billboardech, brání, hlídá do roztrhání těla Andreje Babiše. No, tak takové hlídání bych si fakt nechal líbit. To bych si fakt nechal líbit. A mluví o milionech voličů, ze kterých ale zbývá 380 000, tedy pokud chceme respektovat nějaká základní fakta. A ta fakta jsou v tomhle případě naprosto jasná a jsou černá na bílém.

Tak čemu budeme bránit? No, budeme logicky bránit tomu, aby se Česká republika posouvala k čistému babišistánu. Budeme bránit tomu, abyste svými školáckými, hloupými návrhy legalizovali zlodějinu. Ten návrh fakt je neuvěřitelná věc. A shodují se na tom všichni, kteří mají a kdy měli co dočinění s podobnou legislativou. Neobstojí, nejenom v porovnání se zeměmi Evropské unie, neobstojí nikde, v žádném právním státě.

Snaha, tahle školácká, služebnická snaha posloužit Andreji Babišovi a vyřešit jeho střet zájmů tím, že změníte pravidla, neprojde. A kdybyste si ji tady svojí většinou prosadili, neprojde v Senátu a vrátí se sem. A kdyby náhodou znovu vaším přičiněním prošla tady, tak samozřejmě musí být a bude podrobena Ústavnímu soudu, protože tohle je reálné popření, že se v téhle zemi má všem měřit stejně.

A znovu, on to říkal mimochodem i Tomio Okamura, že není možné, aby v České republice někdo čerpal dotační prostředky nezákonně, aby někdo nerespektoval pravidla. Tak jsem zvědav, jestli na jeho slova dojde, nebo jestli to bylo jenom takové koaliční plácání.

A já pevně doufám, že i s ohledem na odezvu veřejnosti, na odezvu těch, kteří by případně dotační kolotoč Andreje Babiše zaplatili, tak že prostě se tahle proměna České republiky neodehraje, že se nenecháme zatáhnout do babišistánu a že nedopustíme, aby se tady legalizovala zlodějina, jak to chce ten poslanecký návrh udělat. (Přichází mnoho poslanců do sálu, zvedá se hladina hluku.)

V každém případě dnešní schůze měla sloužit k tomu, aby se veřejnost dozvěděla...

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Pardon. Pardon, pane předsedo. Poprosím o klid. Já vím, že se postupně vracíte do sálu, já jsem vás k tomu vyzval, gongoval jsem. Ale poprosím o klid. Kolegyně, kolegové, vlevo. Vpravo je klid.

Tak zkuste, pane předsedo. Můžete, můžete.

 

Poslanec Martin Kupka: Oč tu jde? Jde tu přece o to, aby Andrej Babiš dal na stůl fakta, aby řekl, jak se se střetem zájmů vypořádal. Na to mají právo občané, těm to sliboval. Má na to právo prezident. A my samozřejmě na těch odpovědích budeme trvat. Trváme na nich od první chvíle. A upozorňujeme na jasné nedostatky v té odpovědi.

Proč nebyl vložen SynBiol a Hartenberg do nějakého svěřenského fondu? Jak vypadá ten status? Jak se skutečně vypořádává se střetem zájmů? Myslíte to vážně? Anebo je to jenom hra s občany České republiky? Mají tady platit pravidla pro všechny stejně? Nebo jste opravdu zvolili cestu nového státního uspořádání babišistánu, kde se prostě Andreji Babišovi měří jiným metrem?

Já vím, že to neradi posloucháte, ale tohle jsou reálné otázky, na které se bráníte odpovědět, protože je to nepříjemné, anebo na to nemáte odpověď. Ve výsledku ale, pokud na to neodpovíte, tak lidé v České republice, a teď musím říct ještě důležitou zprávu i pro předsedkyni vašeho poslaneckého klubu, i vaši voliči, i když nechtějí, tak zaplatí dotace Andreje Babiše. Anebo jste jim řekli, že budou platit byznys Agrofertu? Myslím, že ne, že tohle jste jim neřekli. A neřekli to ani Motoristé. A dokonce si myslím, že to neřekli ani představitelé SPD, že by tímhle způsobem Andreji Babišovi, který s nimi hraje nefér hru, takhle chtěli umetat chodníček.

Pojďme opravdu do finále. Protože je teď na vás, je na vládní koalici, jestli otevře program téhle schůze a dá příležitost Andreji Babišovi, aby na tohle odpověděl. Někteří se tváříte, že už na to máte dávno odpověď, ale to jenom ukáže bohužel zbabělost v tom přístupu a neférovost. Protože tyhle otázky nejsou jenom otázkou opozice. Jsou otázkou lidí, kteří v České republice platí daně a mají právo na to, aby je český stát chránil, aby chránil férové podmínky – férové podmínky podnikání a férové podmínky dotací, které se v České republice podnikatelům v různých oblastech prostě rozdávají. Občané na tohle mají právo.

A já říkám zcela jasně, že my jako demokratická opozice nepřestaneme bojovat za to, aby se v České republice naplňovala vláda práva. A nepřestaneme bojovat za to, abyste těmihle kroky nenormalizovali podmínky v České republice, aby tady nevítězil babišismus, aby tady nevítězily snahy legalizovat zlodějinu, ale aby Česká republika dál fungovala jako férová země, která pro všechny občany je připravena zajistit a garantovat spravedlivé podmínky. Děkuji za pozornost. (Potlesk z lavic ODS.)

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji, pane předsedo. V této chvíli zde nemám žádného poslance s přednostním právem, takže já jsem přizval poslance z kuloáru.

Mezitím ještě přečtu omluvy: David Pražák od 17 do 19 hodin – z pracovních důvodů, Michaela Šebelová od 15 hodin – pracovní důvody, Renáta Zajíčková celý jednací den – pracovní důvody.

Já už jsem gongoval několikrát při závěru vystoupení předsedy Martina Kupky, takže si myslím, že už to asi nemusíme natahovat. Nejprve vás všechny odhlásím. Kolegyně, kolegové, přihlaste se svými identifikačními kartami. Ano, kolegové, když jsem vás odhlásil, tak už nemusíte ťukat. S náhradní kartou číslo 1 bude hlasovat místopředseda Jan Skopeček.

 

V této chvíli tedy budeme hlasovat o celém návrhu pořadu 22. schůze Poslanecké sněmovny, jak byl písemně předložen.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Ať zvedne ruku a stiskne tlačítko. Kdo je proti?

Hlasování číslo 2, přihlášeno 151 poslanců, pro 66, proti 85. Návrh nebyl přijat.

 

Pořad schůze nebyl schválen. Já tímto končím 22. schůzi Poslanecké sněmovny. Připomínám, kolegyně, kolegové, že my se zde sejdeme na 23. schůzi v 15.00.

Nicméně mám tady mimořádnou žádost našeho kolegy v této pauze. Kolegy Kotta, který se chce zřejmě rozloučit, tak jsem i místopředsedy klubu o tom informoval. Tak, pane poslanče.

 

Poslanec Josef Kott: Děkuji pěkně za slovo, pane místopředsedo. Milé kolegyně, vážení kolegové, protože mám před sebou poslední schůzi v této ctěné Sněmovně, tak bych vám chtěl všem poděkovat za spolupráci, popřát vám vše dobré do vaší práce a hlavně hodně zdraví vám i vašim blízkým do dalších let. Ještě jednou děkuji. (Potlesk v celém sále.)

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Já vám všem děkuju za velkorysost. A znovu připomínám: v 15 hodin zahájíme 23. schůzi. Zatím přeji pěkné odpoledne.

Ještě přečtu jednu omluvu: Jan Richter celý jednací den – z rodinných důvodů.

 

(Schůze skončila v 14.41 hodin.)

Aktualizováno 11. 6. 2026 v 20:06.