Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(13.10 hodin)
(pokračuje Zdeněk Hřib)
Takže to je dohromady 7 plus 7, 14 miliard. A to je právě ta částka, co by nastartovala to dostupné bydlení. 14 miliard – ty by mohly jít na výstavbu dostupných nájemních bytů, na podporu obcí, na pomoc mladým rodinám, na samoživitele, na seniory, prostě na lidi, kteří nechtějí luxus, nechtějí sosat zemědělské dotace jako pan Babiš, ale chtějí prostě normální, důstojný život.
A místo toho my se tady musíme pořád dokola zabývat tím, jestli si premiér téhle země může přes nějaké právní konstrukce, nějaké právní kličky a různé cinknuté posudky udržet přístup k veřejným penězům. Protože tahle země nemá málo peněz. Tahle země má akorát vládu, která má špatné priority.
A když jde o to dostupné bydlení, tak tady pořád slyšíme nějaké výmluvy. Když jde o pomoc lidem s drahými nájmy, tak je tady ticho. Když jde o mladé lidi, kteří nemají šanci dosáhnout na vlastní byt, aby si mohli založit rodinu, tak se tady řeší zástupná témata. Ale když jde o dotace pro velké hráče v agrobyznysu, tak ty peníze se najdou vždycky.
A proto máme pro Andreje Babiše i nepřítomného pana ministra Šebestyána velice jednoduchý vzkaz: Obraťte kapsy, pánové, a můžeme vyřešit to dostupné bydlení. Protože ty veřejné peníze tady nejsou pro Agrofert dnes ani zítra, nejsou tu pro holdingy ani pro agrobarony, už vůbec ne pro premiéra téhle země. Ty jsou tady pro občany, zejména ty, kteří nějakou pomoc potřebují. A my nedovolíme, aby vládní poslanci přidali do zákona ještě další kličku, která umožní, aby ty veřejné peníze dál tekly tam, kam téct nemají.
Ale tím snaha Andreje Babiše nahrabat si bohužel nekončí. Naopak. Vládní poslanci za ANO pokračují v tom svém cíleném rozkladu právního řádu a tím tedy i základních pravidel funkční demokracie a tento týden předložili návrh, který rozebírá zákon o střetu zájmů na součástky. Řekněme si to úplně otevřeně, je úplně jasné, komu tím slouží. Pod návrhem jsou podepsaní poslanci Radek Vondráček, David Pražák, Marie Pošarová a Filip Turek.
A výsledek? Výsledek má být ten, že Agrofert by si podle tohoto návrhu dál mohl čerpat miliardy korun z dotací a z veřejných zakázek, a to i za situace, kdy by Andrej Babiš byl premiérem. Takže to není žádná technická novela. Je to prostě zjevný účelový návrh, který má otevřít cestu veřejným penězům pro holding spojený s premiérem. Je to návrh, který má z právního problému udělat papírovou formalitu. Návrh, který má ten střet zájmů ne vyřešit, ale obejít.
Ten návrh obsahuje několik mimořádně nebezpečných věcí.
Za prvé osekává ta pravidla proti střetu zájmů. Zákaz čerpání dotací a veřejných zakázek by se nově vztahoval jen na úřad, který má ten konkrétní člen vlády takzvaně pod sebou. To zní technicky. V praxi je to absurdní. U Andreje Babiše by totiž ten zákaz platil v zásadě jenom pro Úřad vlády. Jenomže Agrofert nečerpá ty hlavní peníze z Úřadu vlády. Ten samozřejmě žádné dotace nevypisuje. Agrofert čerpá z ministerstev, ze státních fondů, z dotačních programů, z dalších veřejných institucí.
Premiér tady není v postavení nějakého ředitele jednoho úřadu. Premiér řídí vládu. Premiér má vliv na ministry, má vliv na rozpočty, má vliv na legislativu, má vliv na celé politické zadání státu. Někteří ministři jsou v té vládě zcela zjevně jenom proto, že jsou vysoce loajální Andreji Babišovi. Takže tvrdit, že ten střet zájmů premiéra se vztahuje jen na Úřad vlády, je prostě výsměch zdravému rozumu, protože to není žádné řešení střetu zájmů, to je prostě legalizace. Je to namalování tak úzké definice, aby se do ní skutečný problém vlastně vůbec nevešel. Je to jako postavit klec pro myš a potom předstírat, že v té místnosti není ten slon.
Za druhé to omezení by se nevztahovalo na nárokové dotace, což je problém číslo 2. Protože to je další cesta, kudy mohou veřejné peníze téct k firmám spojeným s politikem v tom střetu zájmů. Jenže nárokové dotace nejsou soukromé peníze, nejsou to peníze Agrofertu, nejsou to peníze Andreje Babiše. Jsou to peníze daňových poplatníků. A pokud má politik ekonomický zájem ve firmě, která tyto peníze čerpá, tak logicky ten střet zájmů existuje – bez ohledu na to, jestli se ta dotace jmenuje nároková, nenároková, evropská, národní, zemědělská nebo jakákoliv jiná. Veřejné peníze prostě jsou veřejné peníze a střet zájmů je střet zájmů.
Za třetí ten návrh zavádí jakási čestná prohlášení. A to už je fakt jako tedy špatný vtip, protože postavit tu kontrolu střetu zájmů na čestných prohlášení od lidí a firem, kteří už v minulosti opakovaně lhali, tak to je naprostý nesmysl. Já znovu připomenu, Andrej Babiš je opakovaně soudem uznaný lhář. Má na to razítko od soudu, že lže, respektive lhal, opakovaně. A kromě toho se tady vyskytly jakési prapodivné cinknuté posudky od té advokátní kanceláře Portos, které následně byly rozmetány našimi soudy, takže neměly ani hodnotu toho papíru, na kterém byly vytištěny.
Takže tohle je opravdu nesmysl. Protože my jsme tady opakovaně slyšeli, že ten střet zájmů je vyřešen, že ty svěřenské fondy všechno napravily, že žádný problém neexistuje. A kde jsme dneska? Dneska jsme znovu u stejného člověka, znovu u stejného holdingu, znovu u stejných miliard, znovu zase řešíme ten samý problém.
To čestné prohlášení bez účinné kontroly prostě není nástroj pro ochranu veřejných peněz. To je nějaké alibi. To je takový papír, za který se dá schovat politická odpovědnost. Je to nějaký vzkaz úřadům, moc se neptejte. A je to taky vzkaz občanům, prostě nám věřte. Třeba jako: prostě nám věřte, že budou levnější hypotéky, které teď zdražují.
Jenomže občané už tady těch nesmyslných tvrzení slyšeli dost a mají rozhodně právo na víc než jenom takovýhle papír. Za dosavadní nepravdivá prohlášení nenesl nikdo skutečnou odpovědnost. A kdo na to doplácí? No, doplácí na to samozřejmě občané. Občané, z jejichž daní se tyhle peníze platí.
Za čtvrté ten návrh zkracuje lhůtu pro zahájení řízení o vrácení dotace z 10 let na 4 roky, a to i zpětně. A to je mimořádně závažné, protože to může znamenat, že už nebude možné vymáhat zpět nezákonně vyplacené miliardy z doby první Babišovy vlády. To může znamenat, že stát sám sobě podrazí nohy při vymáhání veřejných peněz. A to může znamenat, že se miliardy prostě nechají být.
Takže Ivan Bartoš prokázal, že ty peníze z Agrofertu jdou dostat zpátky, když člověk jde. Samozřejmě nebylo to jednoduché. Ale když je vůle, tak je zjevné, že stát se bránit umí. A právě to se Andreji Babišovi nelíbí. Protože fungující stát znamená, že pravidla platí. Platí pro všechny, platí tedy i pro něj, platí i pro Agrofert a další velké holdingy.
Zákon o střetu zájmů má chránit stát před tím, aby veřejná moc sloužila tomu soukromému byznysu politiků. Ten má chránit férové podnikatele, kteří nemají za svého šéfa premiéra. Má chránit rodinné farmy, které nemají vlastní politickou stranu. Má chránit malé podnikatele, kteří nemají armádu právníků. Má chránit obce, které se každý rok perou o každou korunu. A má taky chránit občany, aby jejich peníze nekončily v kapsách těch, kteří si ta pravidla píšou pro sebe.
A to je, vážení, ten smysl zákona o střetu zájmů. A tento návrh poslanců ten smysl úplně vyprazdňuje. ***
