Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(13.50 hodin)
(pokračuje Marian Jurečka)
Chápete to? Za 3 miliony korun tihle dva borci tady přijdou na Ministerstvo životního prostředí, zaměstnají tam jednoho skladníka a jednoho řidiče na sociální sítě, protože to jsou podporovatelé Motoristů, a za 3 miliony korun si nechají vytapetovat kanceláře a opravit.
Já jsem byl na Ministerstvu zemědělství čtyři roky ministrem, ta kancelář je tam stejná doteď jako má Martin Šebestyán. Já jsem byl čtyři roky na MPSV. Vyměnil jsem lustr, dvě křesla a jednu tapetu. Ministr Aleš Juchelka tam sedí ve stejné kanceláři. Já fakt nechápu, proč tady děláme takovou opičárnu, omlouvám se ta slova, ale fakt opičárnu, že vládní zmocněnec, protože prostě potřebuje jako si něco dokázat asi, tak vejde na ministerstvo, obsadí kancelář, která je standardně vymezena ministrovi, která má nějaký zabezpečený prostor. nějaké podmínky pro to, aby ministr tam mohl pracovat s utajovanými dokumenty, to vládní zmocněnec nebere, on to vůbec nepotřebuje – no ale protože už tam teda byl, tak tomu ministrovi tam strčí nějaký kamrlík vedle. A teď vlastně aby to ten ministr jako nějak vůbec mohl nastavit a fungovat, tak se vezmou peníze, 3 miliony korun z peněz daňových poplatníků, voliči Motoristé musí tleskat, ti musí být nadšeni, a řeknou se, musíme tady opravit kancl.
Fakt si nemyslím, že za takové položky, byť možná 3 miliony korun někomu přijde jako hodně malá položka, že se za to mají opravovat kanceláře vládních zmocněnců a ministrů na životním prostředí. Protože ta kancelář na tom Ministerstvu životního prostředí byla myslím si, že v naprosto průměrném standardu toho, co ministři České republiky jako kanceláře mají.
Tak tolik jako poznámka, jak nám tady funguje vládní koalice v mnoha rovinách. A místo, abychom opravdu si řekli, budeme chránit zájmy občanů této země, ne svoje byznysové, ale občanů této země, řekli prostě není to jasné. Já se tady nemám ambice dneska vůbec přít o podstatu toho právního sporu. Vůbec. To fakt nechávám, ať si to vydiskutují lidi na úřední odborné úrovni, zástupci českých platebních agentur se zástupci jednotlivých DG a Evropské komise.
Ale přijde mi jako normální a racionální říci, do doby, než se toto vyřeší, tak to prostě pozastavujeme. V okamžiku, kdy se to vyřeší kladně, všechno to doplatíme, úplně v pohodě. A kdy se to vyřeší v neprospěch pana premiéra, tak vlastně jako nikdo nebyl dotčen. Občané nikoho nepředfinancovali, peníze nikde jinde nechyběly na jiné potřeby státu. Stát si nemusel ty peníze půjčit navíc. Navíc, pokud se nepletu, sedí tady paní poslankyně Pošarová, šéfka dozorčí rady Státního zemědělského intervenčního fondu, tak pokud se nepletu, pokud ta dozorčí rada to usnesení nerevokovala, tak to platí stále, že se ty věci mají pozastavit, nepletu-li se. Ještě to odhlasovala bývalá dozorčí rada v tom bývalém složení. Nevím o tom, že by ta současná to usnesení revokovala. Nevím. Ale znovu říkám, já se nepřu o právní podstatu, nepískám to, kdo má v tom sporu pravdu. A myslím si, že nám to tady ani na půdě Sněmovny nepřísluší. Ale prostě říct úplně normálně, pojďme to pozastavit do doby, ale ona může být rychlá. Ono se může ukázat, že třeba se to podaří vydiskutovat třeba během tří, čtyř, pěti měsíců a letošní rok se odehraje prostě podle plánu rozpočtu. Vyplatí se, Evropa proplatí a funguje se dál.
Ale prostě teď mně fakt nedává logiku pouštět se do toho rizika, že se tam ty peníze budou vyplácet, budou chybět někde jinde nebo český daňový poplatník to bude muset zafinancovat bez jakékoliv jistoty toho, že ty peníze třeba budou někdy zpětně vymoženy nebo vráceny. To si myslím, že je zbytečné riziko, které se tady prostě nemusí nutně podstupovat.
Tak já bych chtěl apelovat – a tím budu končit – na vládu, aby prostě všechny tyhle argumenty zvážili členové vlády, aby i pan premiér je vyhodnotil. Myslím si, že je zbytečné v tom sporu tady pokračovat, jitřit k tomu emoce, dohadovat se a říct, prostě pozastavme to a v okamžiku, kdy bude finálně rozhodnuto, pojďme ty peníze pustit, anebo ne.
Tak to je to, co jsem tady chtěl já ve svém vystoupení říci, dotkl jsem se i jiných věcí, které mě tady v posledních týdnech vadí na tom, jakým způsobem členové vlády překrucují realitu, neříkají pravdu. Z lidí některých dělají opravdu hlupáky, protože ti lidé prostě ví, že ty věci fungují jinak, a těm členům vlády opakovaně nevadí neříkat pravdu a věšet těm lidem bulíky na nos. To je za mě všechno. Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji, pane předsedo. My jsme se vystřídali při řízení schůze. Já vás tady také vítám. Jenom připomínám, že jsme stále před bodem pořadu schůze, takže mohou vystupovat jenom poslanci s přednostním právem. V této chvíli bude na řadě pan ministr Petr Macinka. Připraví se Martin Kupka, pane ministře, počkejte ještě chvilku, já přečtu omluvy. Pavel Karpíšek celý jednací den pracovní důvody, Jana Pastuchová od 17 hodin osobní důvody, Lucie Sedmihradská celý jednací den zahraniční cesta a Oto Klempíř do 16 hodin pracovní důvody. Tak v této chvíli máte slovo, pane ministře.
Místopředseda vlády a ministr zahraničních věcí ČR Petr Macinka: Děkuji. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, já, když jsem si dnes ráno četl program této mimořádné schůze a posléze tedy poslouchal několik trošku teatrálních vystoupení zástupců opozice, tak mě napadlo, že česká politika je vlastně v něčem nádherně konzervativní, Mění se vlády, mění se ministři, mění se politické strany, mění se ekonomická situace, ale některé věci zůstávají stále stejné. A jednou z nich je mimořádná schopnost části tady této Sněmovny svolat mimořádnou schůzi pokaždé, když jí dojdou skutečná témata A tak jsme opět zde po letech, po desítkách podobných debat, po stovkách článků, po tisících televizních vystoupeních a opět posloucháme stejnou písničku. Andrej Babiš a jeho střet zájmů.
Kdybych nevěděl, že jsme v Poslanecké sněmovně roku 2026, tak bych si myslel, že někdo asi omylem pustil nějaký archivní záznam z roku 2018. A právě to je vlastně na té dnešní debatě celé nejzajímavější, protože ona vlastně ve skutečnosti vůbec není o o střetu zájmů. Ona je o něčem úplně jiném.
Je to o tom, že část české politické scény se ani po letech nedokázala smířit s výsledkem demokratických voleb. Je to o tom, že část politické scény nedokázala přijmout skutečnost, že člověk, kterého upřímně nenávidí, opakovaně získává důvěru občanů. A je to taky o tom, že místo přemýšlení nad vlastními chybami se někteří stále snaží zoufale najít důvod, proč za jejich neúspěchy může někdo jiný.
Dámy a pánové, víte, že já nejsem členem hnutí ANO, nikdy jsem nebyl a nejsem a nikdy jsem ani nebyl zaměstnancem Agrofertu. Nejsem ani právník premiéra Babiše, natož abych byl jeho mluvčím. Ale jsem předsedou koaliční politické strany, která společně s hnutím ANO sedí v dnešní vládě, kterou samozřejmě pokládám za suverénně nejlepší vládu, jakou kdy naše země měla.
No a právě proto, že nejsem politik hnutí ANO, tak si mohu dovolit říct něco, co možná zaznívá méně častěji, než by mělo. Mě totiž na celé této debatě dnešní fascinuje především jedna věc, a to je, jak hluboce zakořeněná je v části české politiky nedůvěra vůči samotnému principu úspěchu. Jako člověk, který věří ve svobodný trh, v kapitalismus, v soukromé vlastnictví a v osobní odpovědnost, považuji za absurdní, že se v této zemi už 10 let vede téměř náboženská válka proti člověku především proto, že před vstupem do politiky vybudoval velkou a úspěšnou firmu.
Děsí mě, kolik lidí uvažuje ve zvrácených schématech. Jako by podnikatelský úspěch byl podezřelý. Jako by vytváření pracovních míst bylo morální vadou. Jako by bylo přijatelnější celý život žít z veřejných rozpočtů, než nejprve něco vytvořit, vybudovat a nést za to zodpovědnost.
Já si to samozřejmě nemyslím, nikdy si to myslet nebudu, protože já vím, na rozdíl od mnohých z vás, co tady sedíte, že kapitalismus není problém. Kapitalismus je naopak důvod, proč dnes žijeme mnohem lépe, než jak žily generace před námi. Soukromé podnikání určitě není hrozba. Naopak soukromé podnikání je zdroj prosperity této země. ***
