(pokračuje Jan Skopeček)

1.
Návrh poslanců Andreje Babiše, Karla Havlíčka, Tomia Okamury, Petra Macinky, Aleny Schillerové, Zuzany Schwarz Bařtipánové, Radima Fialy, Borise Šťastného, Vojtěcha Krňanského a Marie Pošarové na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 283/2021 Sb., stavební zákon, ve znění pozdějších předpisů, a některé další související zákony
/sněmovní tisk 67/ – druhé čtení

Přerušili jsme ho dne 3. 6. 2026 na 20. schůzi, a to v obecné rozpravě. Připomínám, že návrh jsme v prvém čtení přikázali k projednání hospodářskému výboru jako výboru garančnímu. Dále byl tisk přikázán výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj a ústavně-právnímu výboru. Usnesení výboru byla doručena jako sněmovní tisky 67/2 až 11.

Prosím, aby místa u stolků zpravodajů zaujaly za navrhovatele paní poslankyně Zuzana Mrázová a zpravodajka garančního výboru, což je hospodářský výbor a ústavně-právní výbor, paní poslankyně Zuzana Ožanová. Dále připomínám, že zpravodajkou výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj je paní poslankyně Věra Kovářová. Zpravodajky Sněmovnu s usnesením již seznámily na našem předešlém jednání.

Nyní tedy budeme pokračovat v přerušené obecné rozpravě. Dne 3. 6. byl ve své rozpravě přerušen ve svém vystoupení pan poslanec Výborný, tak chce-li pokračovat, tak mu dám slovo. Pane poslanče, prosím.

 

Poslanec Marek Výborný: Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo. (Rozhlíží se po sále, kde je hlučno.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Ano rozumím, pane poslanče. Také bych nezačínal hovořit v takovémto... Takovéto atmosféře. Paní poslankyně, páni poslanci, prosím ty, kteří chcete se věnovat něčemu jinému než je stavební zákon, abyste tak činili případně v předsálí. Děkuju pěkně. Pane poslanče, prosím.

 

Poslanec Marek Výborný: Děkuju. Vážená paní ministryně, vážené kolegyně, vážení kolegové. Sice ta míra hluku se nějak nesnížila, ale já se pokusím i přesto pokračovat ve svém komentáři v rámci druhého čtení novely zákona, sněmovní tisk 67, který jsem přerušil ve 23 hodin tuším minulý týden. A já už jsem přemýšlel, jestli mám tedy zopakovat ten svůj příspěvek celý, který jsem tady měl, protože tady byla velmi skromná účast. Dneska je přece jenom o něco větší, ale asi tak neučiním.

Nicméně chtěl bych využít této příležitosti i k některým aktuálním sdělením, možná směrem k paní ministryni, ale ta mě stejně teďka neposlouchá. Já vím, že za to nemůže... (Ministryně hovoří s nějakým poslancem.) Tak. Dobře. Pan poslanec si to taky vyřídil, ještě ne? Dobře, tak to je zvláštní přístup. Ale nicméně já opravdu nepovažuju stavební zákon za banální věc, paní ministryně taky ne a bylo by dobře, kdybychom se dokázali vnímat. Jenom připomenu pár věcí a i některé věci aktuální.

Já jsem v posledním týdnu byl v kontaktu s některými starosty, například z města Holice v Čechách a řadou dalších, kteří mě informovali o probíhající komunikaci ze strany Ministerstva pro místní rozvoj.

A musím říct, že ty informace z území od jednotlivých starostů, kde dneska mají stavební úřady, jsou poměrně znepokojivé, protože paní ministryně, ti úředníci, kteří dneska na těch stavebních úřadech pracují, tak v naprosté většině – neříkám, že stoprocentně, ale v naprosté většině – odmítají přejít pod ty sjednocené stavební úřady, které by měly být potom centralizované pod státem.

Skutečně ani to ujišťování- a mimochodem to ujišťování (je) nenaplňuje žádným benefitem, proč by tak měli učinit. To, že je posunete do 12. platové třídy, je sice pěkné, to opticky ten plat zvýší, nicméně podle informací, které zaznívají v terénu při těch konzultacích, tak zároveň jasně zaznívá: Osobní ohodnocení žádné mít nebudete. A ty bonusy, které dneska na těch městech mají, a to ne úplně v drobné výši, tak také nebudou, protože není z čeho je zaplatit.

Čili nula od nuly pojde. Ti úředníci skutečně nebudou mít důvod, proč přecházet tak, jak to máte naplánované. A skutečně já se obávám a nejsou to moje slova, obávají se skutečně lidé v tom území, starostové. Včera jsem mluvil s jedním senátorem okresního města z našeho kraje, který mi potvrdil to samé.

Tady reálně hrozí kolaps stavebního řízení. Nechci malovat čerta na zeď, ale opravdu se obávám, že tohle takhle může dopadnout. A ano, na rovinu – a říkal jsem to tady i minule při svém vystoupení – chybou byla nezvládnutá reforma stavebního řízení za Ivana Bartoše, to je nesporné. Ale to, že by to, co tady je na stole a co prochází neuvěřitelným legislativním zmatkem – neříkám zmetkem, ale zmatkem – ve stylu toho, že nejprve předložíme poslanecký návrh, k tomu pak napíšeme přes tisíc stran komplexního pozměňovacího návrhu, k tomu jsou tady desítky, logicky desítky pozměňovacích návrhů, které se to snaží někde zachránit, tu smazat některé šrapnely, které tam jsou položeny a které na nás vypadávají, tak to skutečně není cesta k dobrému stavebnímu zákonu, který by dokázal naplnit ten cíl, který si myslím, že, paní ministryně, máme společný, a to je rychlé stavební řízení, které bude přívětivé ke všem těm účastníkům, bude dávat nějaký smysl a logiku. Takhle to přece je položené, ale bohužel, obávám se a obávají se lidé v terénu, lidé v tom území, že ten cíl bohužel tím svým návrhem a přístupem míjíte.

Já tady nebudu znovu opakovat i ty výhrady, které jsem tady zmiňoval minule velmi podrobně a jenom připomenu – otázka veřejného zájmu, otázka, která se dotýká například památkové péče. Řada expertů a skutečně lidí, kteří jsou a patří k těm špičkám v oblasti památkové péče, ochrany našeho kulturního dědictví – ředitelé Ústavu dějin památkové péče, děkanové fakult a podobně – myslím, že to vyjádřili naprosto jasně a srozumitelně, co tady může reálně hrozit.

Nejsem si jist, zda vy jako předkladatelka nebo zástupkyně předkladatelů jste ochotna reflektovat ty výhrady, které tady skutečně jsou.

Připomenu to, co jsme potom diskutovali i na zemědělském výboru. A to bude asi ta jediná věc, kterou tady chci skutečně konkrétně zmínit. Sedí tady kolega Petr Bendl, taky člen zemědělského výboru. A musím říct, že mě překvapilo a je to možná příklad toho, jak se k přípravě té novely přistoupilo. Ani ministr zemědělství, ani člen vaší vlády nevěděl o tom, že součástí novely stavebního zákona je také novela zákona o ochraně zemědělského půdního fondu, která fakticky má ochranu půdy první a druhé kategorie, první a druhé bonity vrátit před tu změnu, kterou jsme společně prosadili a hlasovala pro něj i opozice v tom minulém volebním období i hnutí ANO, která prošla touto Sněmovnou před rokem a půl.

Já si myslím, že to je chyba, protože to je to nejkvalitnější, co zemědělci mají – kvalitní půda první, druhé kategorie právě například v Polabí, na Hané a jinde, kde jsme oprávněně kritizováni za to, jak je možné kolem D11, že znovu tam rostou sklady, haly, obchodní domy, případně dříve ještě fotovoltaické parky a podobně. Toto přesně jsme chtěli vyloučit a vy tím, že tu změnu, kterou jsme schválili před rokem a půl, tak chcete opět zrušit, tak se fakticky vracíte úplně nazpět.

A nepomůže tomu pozměňovací návrh s nějakým kilometrem doprava a kilometrem doleva. To opravdu není cesta k tomu, abychom půdu dokázali chránit. Takže já jsem rád, že ten pozměňovací návrh – a hlásím se k němu jako jeden z předkladatelů – tady máme. Jsou pod ním podepsáni poslanci napříč Sněmovnou včetně hnutí ANO. Byl bych rád, kdyby potom v tom finálním hlasování, ve třetím čtení bylo na něj pamatováno, protože tohleto jsou ty věci, které se tam objevily zčistajasna na těch 1083 stranách nebo kolik to má. A kdybychom pečlivě nečetli tu legislativní předlohu, tak bychom si toho možná nevšimli, protože to nevědělo ani Ministerstvo zemědělství. A kdo jiný než ten garanční rezort by o tom, podle mého názoru, měl být informován?

Tak to byla jedna věc, kterou jsem opravdu chtěl vypíchnout. Vše ostatní si můžete nalézt na stenozáznamu s konceptem minulé schůze. Zcela férově a slušně tady říkám, že se nechci opakovat v tom svém příspěvku, ale to, že zde je velmi svévolně nakládáno s veřejným zájmem a to se netýká jenom ochrany kulturního dědictví, památek, památkových zón našich měst, a to včetně těch, které jsou chráněny tím nejvyšším garantem UNESCO, tak to já považuju za velmi znepokojivé. Týká se to i některých dalších veřejných zájmů.

No, a co se týče té strukturální změny, která dnes ne, že by sama o sobě nemohla být předmětem debaty a diskuse, ale tak, jak je připravena, tak skutečně fakticky může vést k úplnému opaku, než si předkladatelé přejí a slibují – to znamená k tomu zrychlení stavebního řízení – může vést naopak k jeho úplnému zastavení.

Tak to je fakt, který tady cítím se povinen říci, protože, jak říkám, jsou to vzkazy, jsou to dotazy, které dostáváme při našich jednáních se starosty fakticky kontinuálně už několik týdnů, respektive měsíců. Já jsem tady některé zmínil i z našeho Pardubického kraje. Bohužel ty obavy jsou tady velké. Bylo by dobře, kdybyste (je) jako předkladatelé dokázali vzít v patrnost. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Vaše vystoupení vyvolalo jednu faktickou poznámku, a to poznámku pana poslance Martina Baxi.

Tak, pane poslanče, vaše 2 minuty.

 

Poslanec Martin Baxa: Děkuju za slovo, vážený pane místopředsedo. Kolegyně, kolegové, já bych jenom kratičce navázal na vystoupení svého předřečníka, pana poslance Výborného, a doporučil vaší pozornosti otevřený dopis, který dorazil poslankyním a poslancům ze dne 2. června a který se týká právě problematiky památkové péče.

Je to opravdu závažná záležitost. Já nechci jako bývalý ministr kultury a priori tvrdit, že památková péče v současné podobě nevyžaduje žádné změny a že to, co je navrženo v novele stavebního zákona, je do posledního písmenka špatně. Ale ty návrhy změn v památkové péči, ta nepřímá novelizace památkového zákona prostřednictvím tohoto zákona je opravdu velmi vážná a v některých ohledech znamená drastický zásah do památkové péče v naší zemi.

Neměly by se v žádném případě takové zásadní změny odehrávat tímto způsobem. Tím, že nebylo standardní mezirezortní připomínkové řízení, nebylo možné uplatnit v oblasti památkové péče celou řadu zásadních připomínek, které by k tomu bezpochyby zazněly. A viním, používám záměrně toto poměrně silné slovo, viním pana ministra Klempíře, že se v tom komplexním pozměňovacím návrhu evidentně nijak nepropsalo jeho úsilí o nějakou změnu. Obávám se dokonce, že Ministerstvo kultury nebo pan ministr v tomto ohledu byli pasivní. Oproti tomu původnímu poslaneckému návrhu jsou v některých ohledech ty části, které se týkají památkové péče, dokonce přísnější.

Bude tady předložena série pozměňovacích návrhů. Chtěl bych vyzvat zejména vládní poslankyně a vládní poslance k tomu, aby zaměřili svou pozornost na to, co se v těch pozměňovacích návrzích píše, a zvážili podporu, která by měla směřovat k tomu, aby nedošlo k tak zásadnímu osekání památkové péče a péče o kulturní dědictví v naší zemi. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Čas pane poslanče, děkuji. S další faktickou poznámkou se hlásí pan poslanec Výborný, připraví se pan poslanec s Niemiec. Tak prosím.

 

Poslanec Marek Výborný: Děkuju. Já děkuju panu kolegu Baxovi, protože to je přesně ten dopis, který jsem před tím týdnem, zde si dovolil celý přečíst a komentovat, protože on je z 2. června, všichni poslanci a poslankyně (ho) dostali. A tady znovu říkám: Dochází jednoznačně ne k nějaké kosmetické úpravě, ale dochází k výraznému oslabení, možná až k fatálnímu oslabení památkové péče v České republice.

Takhle to prostě je a nejsou to moje slova, ale jsou to slova autorit, a to nejenom z oblasti památkové péče, ale také architektury, rektor Akademie výtvarných umění a mohl bych pokračovat dál. Všichni to máte ve svém mailu. No a odpověď možná panu ministru Baxovi, pane kolego, prostřednictvím pana předsedajícího, vás překvapuje, že pan ministr kultury Oto Klempíř jaksi toto vůbec nezaznamenal, že tady máme nějakou novelu stavebního zákona, že se to dotýká památkové péče, kulturního dědictví? Ministr kultury, přece, kulturní dědictví, vám to jde dohromady Oto Klempíř a kulturní dědictví?

Já se omlouvám, já myslím, že to bychom mohli tady teďka ten půlrok trošku rekapitulovat a zjistili bychom, že to tak úplně není. Ale jenom tedy na obranu pana ministra Klempíře musím říct, že to, že se tady vlamujeme do ochrany zemědělského půdního fondu poměrně zásadně a taky fatálně, tak nezaznamenal ani pan ministr Šebestyán.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak nyní vystoupí s faktickou poznámkou pan poslanec Niemiec.

 

Poslanec Bohuslav Niemiec: Dámy a pánové, já vás také zdravím a budu reagovat taky na kolegu Marka Výborného, protože on tady varoval před tím, že úředníci ze stavebních úřadů nebudou chtít přecházet, že bude problém. A už se dějou zajímavé koordinační schůzky, už nějakých pár koordinačních schůzek proběhlo a například paní koordinátorka pro Moravskoslezský a Olomoucký kraj přišla se zajímavým prohlášením, že zaměstnancům stavebních úřadů je zaměstnancům stavebních úřadů je sdělováno, že změna pracovního poměru z obce na stát včetně změny místa výkonu proběhne automaticky, a to i bez jejich souhlasu.

To mi přijde už. Šílené. Když chci někoho přesvědčit, aby šel do nového pracoviště, aby změnil to, na co je zvyklý, je to odborník, je to člověk, na kterém to stojí, tak přece se s ním bavím na úrovni, nepůsobím arogantně a snažím se nabídnout takové podmínky, aby ten člověk šel, aby opravdu odbornost byla zachována. Tak já si dovolím tady z tohoto místa poprosit paní ministryni, aby to řídila a aby prostě k takovým šíleným situacím na těch koordinačních schůzkách, které asi teďa budou probíhat, aby nedocházelo., Protože opravdu, když to pojmeme tímto způsobem, tak nám hrozí to, že se celý systém rozpadne a nebude fungovat prakticky vůbec nic a opravdu nic nepostavíme.

A už jsem to tu opakoval x-krát. Tady na stavebním zákonu by měla být shoda napříč politickým spektrem. Chceme zjednodušit, chceme zrychlit, ale ne tímto způsobem, který způsobí pravý opak. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Já děkuju za dodržení času. Nyní s faktickou poznámkou vystoupí pan poslanec Baxa.

 

Poslanec Martin Baxa: Děkuju za slovo. Myslím si, že ministr kultury, který je zodpovědný za legislativu v oblasti péče o kulturní dědictví, by měl opravdu konat, když se jedná o tak vážný zásah do pravidel péče o kulturní dědictví v naší zemi. A to já jsem prostě nezaznamenal. Možná pan ministr Klempíř vystoupí a obhájí své působení. Ale prosté porovnání té původní verze poslaneckého návrhu a toho komplexního pozměňovacího návrhu prostě ukazuje, že evidentně se nepodařilo vyjednat nic, respektive změkčit nic. Ano, jediná věc je, že tam není a priori předpokládáno zrušení ochranných pásem, ale ta doba, která by měla být nebo za kterou by měla být stávající ochranná pásma prohlášena, je taková, že to vlastně jako reálně znemožňuje. Tak to já jsem chtěl na toto poukázat.

A ještě chci zmínit jednu důležitou věc. Ten návrh se vlastně bez výjimky týká nebo upravuje zásadně podmínky péče o plošně chráněné kulturní dědictví, památkové zóny, rezervace, ochranná pásma. Památková péče si je dlouhodobě vědoma toho, že je třeba provádět nějaké změny. Já jenom připomenu to, co se podařilo v mé době působení na Ministerstvu kultury, kdy byla třeba přijata metodika pro používání fotovoltaik, která jakoby výrazně otevřela možnosti, jak kombinovat dohromady péči o kulturní dědictví a fotovoltaiky. Je to samozřejmě běh na dlouhou trať, ale je to téma významné. Ale podle mého názoru ten zásah, který paní ministryně předkládá v této verzi, je natolik závažný, že výrazně překračuje to, co by se mělo schovat za to, aby se více dařilo stavebníkům v naší zemi. Takže ještě jednou upozorňuju velmi naléhavě na to, že je třeba věnovat tomuto pozornost, aby památková péče neutrpěla zásadní (nesrozumitelné).

 

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Čas, pane poslanče. Děkuji a nyní se vracíme do rozpravy a jako další je přihlášený pan poslanec Bendl. Připraví se pan poslanec Kubíček. Tak prosím, máte slovo.

 

Poslanec Petr Bendl: Děkuji za slovo pane předsedající, milé kolegyně, vážení kolegové, nejprve možná poznámky na margo mých předřečníků. Nejprve k tomu přesunu úředníků. Já mám za to, že ve služebním zákoně je napsáno, že je-li někdo pod služebním zákonem, někdo z úředníků, může mu být nařízeno nebo může být převelen na jiné místo. Možná by se to dalo v zákoně najít. Nejsem si tím úplně jistý. Nemyslím si, že to je způsob, jak jednat s lidmi, kteří ten výkon státní správy na jednotlivých oerpéčkách dělají, ale mám pocit, že tam nějaká takováto podmínka bude.

V památkové péči, to je přece letitá bolest celé České republiky, protože jsme se nikdy neshodli na tom, že když někdo něco nařídí, že by to taky měl zaplatit. A pokud si vážíme historie, pokud si vážíme památek, pokud si vážíme archeologů a všeho toho, co jsme schopni se dozvědět z půdy nebo ze země o České republice, tak bychom měli akceptovat fakt, že tím investorům komplikujeme život a že by se stát v okamžiku, kdy prodlouží stavbu nebo chce po majiteli historické budovy památkově chráněné nějaké nadstandardní řeknu vybavení, opravy a podobně pak by se na tom měl podílet.

Ten zákon to tak trošku jaksi bere stranou, akceptuje fakt, že investoři mají problémy, zkracuje lhůty, omezuje památkovou péči, ale to není úplně moudrá cesta. Moudrá cesta by byla, kdyby se stát měl podílet na tom jestliže od soukromého vlastníka něco na objektu chce, tak by se měl spolupodílet. Možná by i ten stát více vážil, jestli je to opravdu nutné či nikoliv. A pokud to nutné je, takováto historická oprava, v zájmu veřejnosti, v zájmu ochrany kulturního dědictví, památkové péče, pak by ten stát se na tom podílet měl, Kdybychom tohle byli schopni hledat, pak si myslím, že bychom nějaký kompromis byli schopni najít. To, že se ten stavební zákon k tomu postavil tímhle způsobem, nelze než prostě okomentovat tak, jak to říkali mí předřečníci.

Ještě mám jednu věc, protože jsem vůbec neměl odvahu vzhledem k tomu, jak velký je ten komplexní pozměňovací návrh a co vlastně přináší, aniž jsme my k tomu měli, teď řeknu za sebe, nějakou možnost diskuse, minulo to zemědělský výbor, přestože v zemědělském výboru jsme nějakou drobnou diskusi k tomu nakonec měli, ale chtěl bych říct k bydlení jako možná motivaci a přemýšlení do budoucna. Měli jsme tu zákon o podpoře sociálního bydlení a máme tu návrh stavebního zákona, že už cílem je urychlit výstavbu, omezit některé komplikace, nadměrnou byrokracii a podobně.

A to, co nám zůstává viset ve vzduchu, je schopnost státního rozpočtu, případně rozpočtu krajů či obcí podílet se na výstavbě. Je tady ale jedna věc, kde stát vlastně svým rozhodnutím bydlení výrazně zdražuje, a to jsou položky, takzvané vynětí ze zemědělského půdního fondu. Jestliže někde máme už územním plánem deklarováno, že tam má být nějaký typ bydlení, nějaký řekněme státem podporovaný typ bydlení, asi by stálo za to uvažovat, jestli stát opravdu bude vymáhat nebo respektive chtít ty poplatky za vynětí ze zemědělského půdního fondu anebo umožní, buď se sám rozhodne, že v případě bydlení sám sníží v těchto oblastech poplatek za vynětí tak, aby podpořil bytovou výstavbu, anebo tuhle možnost případně nechá daňově jednotlivým regionům.

Víme, že v jednotlivých krajích je ta situace z hlediska občanů různá. Někde je opravdu vysoký přetlak na stavění nejenom rodinných domů, ale obecně podpory bydlení. A někde jsou regiony, kde dochází k vylidňování. Kde dochází k tomu, že v obcích ubývá počet obyvatel. A možná by stálo za to dát třeba krajům kompetenci, která by umožnila snížit poplatky za vynětí ze zemědělského půdního fondu tam, kde se jedná o bydlení, kde to je definováno územním plánem, kde to prošlo celým tím řízením tak, abychom tím a řeknu, dali jsme jim třeba možnost to udělat, nikoliv striktně říct, že všude, kde se to týká bydlení, tak takovéto snížení jde.

Protože bychom tím možná jednak snížili významně náklady na bydlení a podpořili rozvoj bydlení nebo, řeknu, posílili bychom šanci zejména mladých lidí bydlet v obcích, kde dochází k tomu, že se počet obyvatel zmenšuje.

A nyní už za sebe ještě komentář, přestože jsem měl původně mnohonásobně delší komentář k zákonu, ale nechám si to do třetího čtení. Ale ještě krátce okomentuji pozměňovací návrh, který jsme podali s kolegy a který se týká změny zákona o dani právě z nemovitých věcí. Podali jsme pozměňovací návrh, který je (?) ve dvou variantách. Ten návrh se týká osvobození vybraných ostatních ploch od daně z nemovitých věcí.

Cílem návrhu je napravit stav, kdy jsou zdaňovány i takové pozemky, které vlastník reálně nemůže hospodářsky využít, nepřinášejí mu ekonomický užitek, ale naopak plní významné ekologické, retenční, krajinotvorné a veřejně prospěšné funkce. Současná právní úprava umožňuje obci osvobodit od daně z pozemků ostatní plochy se způsobem využití neplodná půda, zamokřená plocha, mez, stráň, zeleň a jiná plocha – avšak pouze tehdy, pokud tak obec stanoví obecně závaznou vyhláškou. Tato konstrukce v praxi znamená, že osvobození závisí nikoliv na povaze pozemku, ale na aktivitě konkrétní obce. Vlastníci pozemku se stejnými vlastnostmi tak mohou být v různých obcích zdaňováni rozdílně, ačkoliv jejich pozemky plní totožnou funkci.

Navrhovaná změna proto směřuje k tomu, aby u vybraných kategorií ostatních ploch bylo osvobození stanoveno přímo zákonem, nikoliv až rozhodnutím obce. Jde zejména o pozemky evidované katastrálními úřady jako neplodná půda, zamokřená plocha nebo mokřad, mez, stráň a zeleň. Tyto pozemky mají společný znak: Zpravidla nejde o plochy určené k běžnému hospodářskému využití, k intenzivní zemědělské výrobě, výstavbě ani podnikání, nýbrž o plochy, které mají význam pro stabilitu krajiny, zadržování vody v krajině, omezení eroze, biodiverzitu a kvalitu životního prostředí.

Zdanění těchto ploch je problematické z hlediska spravedlnosti i z hlediska veřejného zájmu. Vlastník pozemku je daňově zatížen za majetek, který často nemůže využívat ke generování příjmu, ale jehož existence prospívá širšímu okolí, obci, krajině a společnosti jako celku. Jinými slovy, soukromý vlastník nese náklady držby pozemku, zatímco veřejný přínos má celá společnost. Typickým příkladem jsou zamokřené plochy, meze, stráně nebo zeleň. Zamokřená plocha může plnit retenční funkci a pomáhat zadržovat vodu v krajině. Meze a stráně přispívají k členění krajiny, k omezení eroze, k ochraně půdy a k zachování přírodních prvků zemědělsky využívaného území. Zeleň má význam pro mikroklima, vsakování vody, biodiverzitu a kvalitu prostředí. Neplodná půda sice nemusí být zemědělsky produktivní, ale právě proto nelze spravedlivě požadovat, aby z ní vlastník odváděl daň jako z běžně využitelného majetku.

Návrh vychází z principu, že daň z nemovitých věcí má zatěžovat především majetek, který má reálnou užitnou nebo výnosovou hodnotu. Tam, kde pozemek výnosovou hodnotu nemá a zároveň plní veřejně prospěšnou funkci, je přiměřené, aby byl od daně osvobozen přímo ze zákona. Současná úprava sice obcím dává možnost tyto pozemky osvobodit, avšak tato možnost zůstává v praxi v podstatě nedostatečná nebo vůbec nedotčená. Obce často tuto kompetenci nevyužívají, ať již z důvodu administrativní zátěže, z opatrnosti, z nedostatku informací nebo prostě proto, že jde o technicky okrajovou část daňové agendy.

Výsledkem je, že zákon formálně umožňuje spravedlivé řešení, ale fakticky k němu ve značné části případů nemusí docházet a nedochází. Pozměňovací návrh proto odstraňuje zbytečný mezikrok u ploch, které jsou již svým charakterem nevyužitelné nebo veřejně prospěšné, není důvod čekat na rozhodnutí každé jednotlivé obce a vydání vyhlášky. Zákon by měl v těchto případech stanovit jasné a jednotné pravidlo. Zároveň návrh zachovává rozumnou míru autonomie obcí tam, kde je to odůvodněné.

Kategorie Jiná plocha je širší a méně jednoznačná – může zahrnovat různorodé pozemky a nemusí vždy jít o plochy s jednoznačně veřejně prospěšnou nebo ekologickou funkcí. Proto je vhodné ponechat u této kategorie možnost osvobození na rozhodnutí obce prostřednictvím obecně závazné vyhlášky. Obec nejlépe posoudí, zda je v jejích konkrétních podmínkách namístě tyto plochy od daně osvobodit.

Navrhovaná varianta č. 1 je proto systémově vyvážená: Na jedné straně stanoví automatické osvobození pro jasně vymezené kategorie nevyužitelných ostatních ploch, u nichž je veřejný přínos zřejmý, na druhé straně ponechává obcím rozhodovací pravomoc u kategorie Jiná plocha, kde může být povaha pozemků různorodá. Návrh má také pozitivní motivační účinek: Vlastníci pozemků nebudou daňově penalizováni za to, že v krajině zůstávají zachovány meze stráně, mokřady nebo zeleň.

Stát by neměl vysílat signál, že ekologicky a krajinotvorně cenné prvky jsou pro vlastníka pouze daňovou zátěží – naopak má být v zájmu veřejné politiky, aby takové prvky v krajině zůstávaly zachovány.

Proto prosím... (Rozhlíží se po sálu.) aspoň ty, co... jestli mě někdo ještě poslouchá, anebo bude poslouchat při třetím čtení – preferoval bych, podpořte nás v tomto, myslím si, že to veřejnost ocení, zejména ve variantě č. 1. Nejde o daňovou výjimku pro spekulanty s pozemky, jde o odstranění nespravedlnosti vůči vlastníkům ploch, které nemohou ekonomicky využívat, ale které slouží celé krajině, zadržují vodu, brání erozi, podporují biodiverzitu a zlepšují životní prostředí. Děkuju za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Nyní vystoupí pan poslanec Kubíček v obecné rozpravě, připraví se paní poslankyně Fialová.

 

Poslanec Roman Kubíček: Děkuju za slovo, pane místopředsedo. Dámy a pánové, já obhájím několik navržených pozměňovacích návrhů, které jsem vložil do systému. Budu se snažit co nejstručněji popsat, čeho se vlastně týkají, protože zákon stavební je velmi široký a narážíme tam i na určité kompetence energetiky. Veškeré pozměňovací návrhy byly projednány s Ministerstvem průmyslu a obchodu a s Ministerstvem pro místní rozvoj. A budu načítat i jeden pozměňovací návrh, kde čekáme na vyjádření Evropské unie, a budeme vás o tom informovat. Je tam dán s (veškerou) svojí opatrností.

První se týká takzvaného kapacitního mechanismu. Pozměňovací návrh zpřesňuje právní úpravu kapacitních mechanismů v energetickém zákoně. Kapacitní mechanismus je právní institut evropského práva, jehož základní úprava je v nařízení EU 2019/943 o vnitřním trhu s elektřinou. Kapacitním mechanismem se rozumí podle jeho identifikace – čl. 2, bod 22 – opatření pro zajištění nezbytné úrovně zdrojové přiměřenosti odměněním zdrojů za jejich dostupnost jiné než opatření týkající se podpůrných služeb nebo řízení přetížení. Právní úprava kapacitních mechanismů se nachází zejména v čl. 21 a 22 uvedeného nařízení.

Zavedení kapacitního mechanismu v České republice bude vycházet z konkrétně identifikovaného nesouladu mezi požadovanou a očekávanou úrovní spolehlivosti dodávek elektřiny. Podle evropského hodnocení přiměřenosti Česká republika od roku 2028 nebude splňovat národní standard spolehlivosti, to je 6,7 hodiny LOLE ročně. Já pro ty, co neví, co je to LOLE – tak to je výpadek elektrické energie, který ohrožuje bezpečnost České republiky. Bývalý pan ministr kýve, že ví, o co jde.

Kapacitní mechanismus je proto navržen jako nástroj, který cíleně snižuje tento rozdíl prostřednictvím kontraktace disponibilního výkonu. Klíčovým problémem je, že současný tržní model odměňuje pouze vyrobenou elektřinu, nikoliv samotnou disponibilitu výkonu v obdobích, kdy je systém zatížen. To znamená, že potřebujete mít rezervní zdroje s rychlým náběhem, které jsou schopny reagovat na tuto situaci. Zdroje, které vyrábí jen omezený počet hodin ročně, například při špičkách zatížení, nedokážou při běžných cenových úrovních pokrýt fixní náklady. Výsledkem je odkládání investic do nových kapacit a omezená motivace udržovat existující zdroje v provozuschopném stavu.

Kapacitní mechanismus tento nedostatek řeší zavedením pravidelné platby za disponibilitu výkonu v eurech v megawattech za rok, která je přidělena prostřednictvím aukcí. Tady podotýkám slovo aukcí, to znamená, že se soutěží cena. Není to dáváno z ruky, jak nám někdo chce namluvit, že chceme někoho odměnit.

Financování kapacitního mechanismu bude zajištěno prostřednictvím regulované složky ceny za související služby v elektroenergetice. Náklady mechanismu budou hrazeny účastníky trhu s elektřinou podle jejich odběru v hodinách s nejvyšší cenou elektřiny. Podle evropského hodnocení přiměřenosti zdrojů je nedostatek disponibilní kapacity v České republice predikován již pro roky 2028 a 2030. Zároveň je nutné zohlednit dlouhou přípravu a realizaci nových výrobních a flexibilních zdrojů včetně povolovacích procesů a dlouhých dodacích lhůt pro komponenty stavby.

Pokud má mechanismus přispět ke zlepšení zdrojové přiměřenosti již na konci této dekády, je nutné zahájit implementaci a první aukce bez zbytečného odkladu. Včasné spuštění mechanismu je proto klíčové pro zajištění dostatečného objemu kapacit v požadovaném termínu.

Česká republika zároveň vyhodnotila alternativní řešení, zejména strategickou rezervu, a dospěla k závěru, že tento nástroj nepokrývá rozsah identifikovaného problému. Kapacitní mechanismus byl vyhodnocen jako nástroj, který řeší konkrétní identifikovaný nedostatek: rozdíl mezi požadovanou a očekávanou úrovní disponibilního výkonu v kritických hodinách. Jeho funkcí je zajistit, aby byl tento výkon v dispozici včas, v potřebném objemu a za předvídatelných ekonomických podmínek. Z těchto důvodů se u této úpravy navrhuje předsunutá účinnost.

Efektivní fungování kapacitního mechanismu vyžaduje jasné rozdělení rolí mezi hlavní instituce energetického sektoru. Ministerstvo průmyslu a obchodu je odpovědné za návrh a notifikaci mechanismu vůči Evropské unii a za jeho legislativní ukotvení. Určuje základní parametry a zajišťuje soulad s evropským právem a klimatickou politikou. Provozovatel přenosové soustavy ČEPS nastavuje pravidla mechanismu, zejména metodiky pro aukce, organizuje aukce, eviduje kapacitní závazky a provádí finanční vypořádání plateb za kapacitu. Jako provozovatel páteřní sítě odpovídá za technické vyhodnocení přiměřenosti zdrojů a poskytuje vstupy do ERAA a národních analýz. Stanovuje parametry jako je de-rating faktory, hodnotí disponibilitu zdrojů, identifikuje potřebu kapacity z hlediska provozu soustavy, zároveň zajišťuje testování a kontrolu kapacit během dodávkového období. Energetický regulační úřad nastavuje cenová regulační pravidla mechanismu, cenové limity a kontrolu nákladů. Dohlíží na to, aby nedocházelo k nadměrné kompenzaci a aby náklady mechanismu byly efektivně rozděleny mezi odběratele. ERÚ také zajišťuje transparentnost celého procesu. Operátor trhu má přístup k detailním datům o nabídkách a spotřebě, což umožňuje efektivní řízení aukčního procesu a vyhodnocení výsledků.

Pokud to někoho zajímá, tak v podrobnější formě se to nachází jako sněmovní dokument 1132, kde je podrobnější toto zhodnocení.

Tak. Nyní se dostaneme k bodu číslo 2, což je ERÚ – státní autorizace a změna platebních termínů k energetickému zákonu. Pozměňovací návrh zavádí požadavek osvědčení pro předsedu Energetického regulačního úřadu pro prověření na stupeň utajení důvěrné. Tento stupeň se používá pro informace, jejichž vyzrazení by mohlo způsobit újmu zájmu České republiky. Bez tohoto osvědčení nemůže osoba legálně nahlížet do dokumentů označených jako důvěrné, což by mohlo u předsedy ERÚ podstatně brzdit výkon jeho práce. Pozměňovací návrh obsahuje i přechodné ustanovení, aby úprava dopadla i na současného předsedu ERÚ.

Dále se navrhuje v § 30 odst. 1 zvýšit instalovaný elektrický výkon výroben elektřiny, na které je požadována státní autorizace, a to z výkonu 1 megawattu na 100 megawatt. To je, po čem volal průmysl. Je to poměrně rozumné, protože to zatížení Ministerstva průmyslu a autorizačního orgánu bylo neskutečné a zbrzďovalo jednotlivé stavby. Myslím, že tady jsme v souladu i s opozicí v těchto záležitostech. Vydávání autorizací představuje nadbytečnou administrativní zátěž a navrhuje se proto zvýšit limit pro instalovaný elektrický výkon na 100 megawatt.

Dále navrhujeme v § 29 odst. 1 a 2 změnit periodicitu vyplácení dotace na podporované zdroje z nynější čtvrtletní výplaty za měsíční. Tato úprava povede ke snížení nákladů na financování podporovaných zdrojů energie z důvodu nesouladu výběru peněžních prostředků a jejich výplaty.

Dále navrhovaným přechodným ustanovením je řešeno období souběhu čtvrtletní výplaty v lednu 2027 za splátku pro rok 2026 a měsíční splátku za leden 2027.

Další sněmovní dokument a pozměňovací návrh se věnuje zdrojům energie strategické infrastruktury. V současné době probíhá příprava projektů malých modulárních jaderných reaktorů, které jsou stavbami pro energetickou bezpečnost, já je tady nebudu citovat, a současně se týká i výroben elektřiny z plynu o celkově instalovaném výkonu 100 megawatt a více a současně různé přenosové soustavy. V pozměňovacím návrhu jsou všechny tyto strategické zdroje vyjmenovány. Jde především o jaderné zdroje, o nové plynové elektrárny a potom se jedná o elektroenergetická vedení 400 kilowattů (kilovoltů?), která jsou naprosto nezbytná k zabezpečení vývodu energií z těchto zdrojů. Všechno je popsáno v pozměňovacím návrhu – poměrně jednoduchý.

Tak. Teď tu mám jeden pozměňovací návrh, který jsem si osvojil, a týká se přejmenování Ministerstva průmyslu a obchodu na Ministerstvo hospodářství. Návrh říká, že dne 1. ledna 2027 se Ministerstvo průmyslu a obchodu přejmenuje na Ministerstvo hospodářství. Je tam poměrně dlouhé zdůvodnění, které psalo Ministerstvo průmyslu a obchodu. Je možné si to přečíst. Je to otázka vyjádření řekněme významu tohoto ministerstva ve vztahu k nové budoucnosti a k tomu, jakým způsobem je rozloženo, poměrně takové povídání, které asi není úplně technické. Myslím si, že si to můžete přečíst.

Dalším sněmovním dokumentem po dohodě s Ministerstvem pro místní rozvoj je takzvaná fikce zrychleného souhlasu, a to je přesně ta fáze, kde čekáme na vyhodnocení Evropské unie, zda nám dá, či nedá souhlas. Paní ministryně o tom ví. Dáváme to tam se vší pečlivostí a opatrností a určitě nebudeme nic tlačit proti Evropské unii. Návrh je předkládán v reakci na potřebu rychlého povolování jednoduchých staveb a staveb sítí technické infrastruktury. Jedná se o stavby, jejichž povolování je vhodné ještě dále urychlit tak, aby mohly být realizovány i v případech, kdy stavební úřad otálí s vydáním rozhodnutí za rámec lhůt stanovených zákonem. Nevydá-li tedy stavební úřad ve lhůtě podle § 196 rozhodnutí o povolení záměru, záměr bude považován za povolení a rozhodnutí o povolení záměru za fiktivně vydané. Mechanismus fikce vydávání správního rozhodnutí není ani v české legislativě neznámý, je již totiž například součástí správního řádu prostřednictvím § 33 zákona č. 249/2025 Sb., o urychlení využívání obnovitelných zdrojů energie. Obdobná úprava a korekce prostřednictvím pozměňovacího návrhu byla též podpořena hospodářským výborem parlamentu, Hospodářskou komoru s projednáním adaptačního zákona o opatřeních ke snížení nákladů na zavádění sítí elektronických komunikací s velmi vysokou kapacitou.

Jenom bych chtěl podotknout, že to je takový výstražný prst. Ono vlastně není myšleno s tím, že budeme všechno řešit fikcí souhlasu, ale budeme trošku tlačit na ty úřady, aby se staraly o to, aby skutečně u těch důležitých zdrojů proběhlo toto velmi rychle.

Tak, to je z mé strany odůvodnění těch pozměňovacích návrhů. Já jsem se vás snažil zdržet co nejméně, protože jinak to odůvodnění je asi na 50 stranách, kde je to pečlivě srovnáno, a podotýkám, že bylo projednáno s Ministerstvem průmyslu a obchodu, s Ministerstvem financí, s Ministerstvem pro místní rozvoj a se zástupci opozice též. Děkuji za váš čas a přeji krásný den.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji a vystoupí paní poslankyně Fialová.

Než dorazí, načtu omluvy. Pan poslanec Baxa se omlouvá od 16 hodin z pracovních důvodů, paní poslankyně Dražilová Lenka se omlouvá od 15.30 hodin ze zdravotních důvodů, pan poslanec Farhan Kamal celý jednací den z pracovních důvodů, paní poslankyně Hoffmannová Andrea od 17 hodin ze zdravotních důvodů, pan poslanec Kott Josef od 15 do 15.30 hodin a pak od 17 hodin – pracovní důvody. Paní poslankyně Krutáková Jana se omlouvá od 14.45 z pracovních důvodů, paní poslankyně Pošarová Marie od 17 hodin z pracovních důvodů, pan poslanec Teleky Róbert od 19 hodin z pracovních důvodů, pan poslanec Marek Výborný od 15.50 hodin z pracovních důvodů, pan poslanec Michal Zuna od 15.05 hodin z pracovních důvodů, pan ministr Macinka Petr od 15 do 16.30 z pracovních důvodů a pan ministr Šebestyán od 15 hodin z pracovních důvodů. Paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Eva Fialová: Děkuji moc za slovo. Já bych ráda představila dva své pozměňovací návrhy, který jeden z nich se týká domovních čistíren odpadních vod do 50 ekvivalentních obyvatel, je veden pod sněmovním dokumentem 1223. A důvodem návrhu je zjednodušení povolovacího procesu při povolování vodního díla určeného proti čištění odpadních vod do právě kapacity 50 ekvivalentních obyvatel, jehož podstatnou součástí je certifikovaný výrobek. V současné době vodoprávní úřad povoluje vypuštění z těchto vod, z těchto čistíren odpadních vod do vod povrchových nebo pozemních a stavební úřady povolují samotnou stavbu čistíren. Podle návrhu stavbu čistíren odpadních vod povoluje stavební úřad. Nakládání s vodami se považuje za povolené a stanovuje se povinnost provádět revize. Dohled nad prováděním revizí je stále ponechán vodoprávním úřadům. To bylo takhle stručně, jednoduše.

A druhý je sněmovní dokument pod číslem 1262, který se dotýká kácení dřevin. Už někteří z kolegů tady o tom hovořili v ochranných pásmech vodovodů nebo kanalizací, kdy navrhuji, aby se vypustilo doplnění, kterým se v § 8 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny nově považuje odstranění dřevin v ochranném pásmu vodovodu nebo kanalizace mezi případy, kdy není třeba povolení orgánu ochrany přírody ke kácení dřevin a já bych ráda toto navrátila zpátky, protože ochranná pásma vodovodů a kanalizací se často argumentují, že proč by jiní síťaři neměli mít tuto povinnost. Nicméně často stromořadí se nacházejí právě nad vedením tras vodovodů a kanalizací a není důvod, aby docházelo k jejich kácení. Naopak v době, kdy se máme potýkat s ochlazování měst, tak stromořadí nad vodovody a kanalizacemi jsou jedny z velice důležitých prvků, které víceméně ve městě přispívají k ochlazování a zapojování té hezké zeleně, která se nám všem líbí v samotných městech a není důvod, aby byly vyňaty nebo si myslím že by měly být velice lépe posuzovány a není důvod ke kácení bez jednotného povolení a pouze na ohlášení. Proto navrhuji, aby pro tuto novou výjimku se nepřijímal a byl ponechán § 8 odst. 2 v dosavadním znění.

Tím bude zachován původní taxativně vymezený okruh případů, ve kterém povolení ke kácení není třeba, aniž by docházelo k dalšímu oslabování ochrany dřevin a s tím spojených funkcí pro životní prostředí a krajinu. Děkuji moc za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji, paní poslankyně. A nyní by měl vystoupit pan poslanec Haas, kterého nicméně nevidím, tak pan poslanec Hřib. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Zdeněk Hřib: Dobrý den. Já tady mám ještě jeden pozměňovací návrh, který jsem nezmiňoval minule, když jsem tady představoval ty naše pozměňovací návrhy. Konkrétně je to pozměňovací návrh, který tedy doplňuje do části páté komplexního pozměňovacího návrhu, který mění zákon č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství, tedy konkrétně horní zákon a mění tam úpravu náhrad z vydobytých nerostů. Ten návrh vlastně sleduje dva věcně související cíle.

Za prvé tedy stanovit zákonné minimum sazby úhrady z vydobytých nerostů ve výši 5 procent referenční ceny a za druhé zvýšit podíl obcí na výnosu úhrady u stavebního kamene a štěrkopísků. Ten současný horní zákon stanoví pouze horní hranici sazby úhrady z vydobytých nerostů ve výši 10 procent referenční ceny a konkrétní sazby jsou stanoveny nařízením vlády, ale v praxi jsou sazby u řady nerostů výrazně nižší než 55 procent referenční ceny. U některých druhů nerostů se pohybují přibližně kolem jednoho až 2,5 procenta, což tedy samozřejmě snižuje veřejný výnos z dobývání nerostného bohatství, který je podle čl. 7 Ústavy České republiky a podle horního zákona předmětem zvláštní veřejnoprávní ochrany.

Ta navržená změna proto § 33 k doplňuje vedle stávající horní hranice také o dolní hranici sazby úhrady. Vláda bude i nadále moci nařízením stanovit sazby úhrad diferencovaně podle jednotlivých druhů vydobytých nerostů nebo užitkových složek, avšak v zákonném rozpětí pět až 10 procent referenční ceny. To znamená, už to nebude moct být jedno nebo 2,5 procenta. A ten návrh zároveň výslovně upravuje situaci, kdy by sazba uvedená v nařízení vlády byla nižší než zákonné minimum nebo vyšší než zákonné minimum, v takovém případě se přímo ze zákona použije prostě sazba odpovídající dolní, respektive horní hranici. Takže toto řešení je legislativně technicky nezbytné, protože pouhé doplnění minimální hranice do § 33 k odst. 1 by samo o sobě nemuselo jednoznačně vyřešit vztah už existujícím sazbám stanoveným tím prováděcím nařízením, takže proto návrh zachovává tu konstrukci stávajícího § 33 k odstavce k, kde se řeší překročení zákonné hranice a doplňuje ji také pro případ sazby nižší než to zákonné minimum.

No a druhá část toho návrhu, jak jsem zmiňoval, je změna rozpočtového určení výnosu úhrady z těch vydobytých nerostů u stavebního kamene a štěrkopísků, protože tyto nerosty jsou typicky dobývány ve velkých objemech a jejich přeprava zatěžuje zejména dopravní infrastrukturu, životní prostředí a také kvalitu života v obcích, na jejichž území nebo v jejichž bezprostřední blízkosti ta těžba probíhá a dopady se projevují zejména zvýšenou nákladní dopravou, prašností, hlukem, zátěží místních komunikací a dalšími externalitami spojenými s provozem lomu a pískoven.

Já věřím, že i na vás se občané z vašich obvodů obracejí, že tady tohleto je u nich třeba problém. Ta stávající právní úprava řadí stavební kámen a štěrkopísky do zbytkové kategorie ostatních dílčích úhrad, z níž obci přísluší 40 procent, státnímu rozpočtu 50 procent, kraji 10 procent. A ten pozměňovací návrh přesouvá stavební kámen a štěrkopísky do režimu rozpočtového určení podle § 33n odst. 1 písm. b). Tedy režimu, v němž obci náleží 64 procent výnosu úhrady. Tím se posiluje kompenzační a motivační funkce úhrady ve vztahu k obcím, které nesou významnou část lokálních dopadů těžby stavebních surovin. Protože co si budeme, pro ty místní lidi je to docela hukot. Návrh nezavádí pevnou sazbu 10 procent pro všechny nerosty. Zachovává prostor pro diferenciaci sazeb podle ekonomické povahy jednotlivých komodit, rentability těžby. To je důležité zejména u nerostů s globální cenotvorbou a vysokou kapitálovou náročností těžby. Dolní hranice 5 procent ale vyjadřuje minimální veřejnoprávní standard, pod který by úhrada za vydobytí nerostného bohatství rozhodně neměla klesnout. To navržené přechodné ustanovení ještě, které tam je, zajišťuje právní jistotu poplatníků i správců úhrady. Nová pravidla se nepoužijí na úhradové období, které již započalo přede dnem nabytí účinnosti zákona. Tím se předchází zpětnému zásahu do úhradového období, u něhož již mohly být určeny referenční ceny, připravovány zálohy a nastavena očekávání poplatníků i veřejných rozpočtů. Takže ten pozměňovací návrh má přímou věcnou souvislost s tím komplexním pozměňovacím návrhem, který už v části páté novelizuje horní zákon, posiluje význam surovinové bezpečnosti, akorát to doplňuje o ten ekonomický nástroj tak, aby se lépe zohlednila hodnota toho nerostného bohatství a místní dopady jeho dobývání. A když jsme u těch přechodných ustanovení, ještě tedy se na mě obrátili pracovníci ze stavebních úřadů pražských, kteří mě upozornili na přechodné ustanovení, které je aktuálně součástí toho komplexního pozměňovacího návrhu, které vlastně říká, že ode dne D, což je, jestli se nepletu 1. 1. 2027, odkdy má se vytvořit tedy ten státní stavební úřad, tak že se mají vlastně všechny ty spisy tam předat a začít procesovat vlastně podle nové legislativy, na což mě tedy upozornili pracovníci, respektive bych měl asi správně říkat spíš pracovnice těch stavebních úřadů, že to bude velice komplikované, protože to znamená spisovou rozluku a už když se zakládal DESÚ a dělalo se tohle u řádově nějakých jako desítek spisů, tak to bylo velice komplikované. Teď se budeme bavit o stovkách, ne-li tisících spisů, což bude představovat extrémní problém, protože ono to už nefunguje tak, že byste měli jako papírový šanon, který byste mohli takhle jako vzít a takhle ho někam předat na jinou adresu a dělejte si s tím, co chcete. Tam je problém v tom, že část těch dokumentů je třeba elektronicky. V Praze konkrétně není ani ve spisové službě ten dokument třeba když jde o odvolání na magistrátu, ten dokument je ve spisové službě na příslušné městské části, kde se vedla první instance řízení. Asi dost podobně to může být i v jiných krajích, kde se to zase liší stavební úřad versus kraj.

To znamená, ta spisová rozluka je potom celkem fuška. Prostě to nebude tak jednoduché. Měl jsem rozepsaný pozměňovací návrh, který by tohleto nějakým způsobem řešil tak, že by tedy se řeklo, že ty stávající věci se dokončí podle původní legislativy na původním úřadě. Jenomže tam samozřejmě se objevil ještě další problém s tím, jak by to bylo tedy s těmi DOSSy, které se zase mění k jinému datu.

To znamená, znovu se ukazuje, že ten váš návrh je vlastně extrémně chaotický a nedomyšlený i tady v téhleté rovině, třeba té spisové rozluky, což samozřejmě je dáno tím, že to neprošlo tím mezirezortním připomínkovým řízením. Protože kdyby to tím mezirezortním připomínkovým řízením prošlo, tak by vás nepochybně někdo, kdo tomu rozumí a má s tím zkušenosti, včas upozornil na to, že tohle není dobré a že bude následovat apokalypsa, která může vést k tomu, že se to stavební řízení ve skutečnosti zasekne a zastaví. A to by, asi se shodneme, předpokládám, nebylo dobré.

To znamená, já bych vás chtěl znovu vyzvat k tomu, abychom ten zákon vrátili k přepracování, protože tohleto nemůže dopadnout dobře. V momentě, kdy jsou tam nedomyšlené tyhle detaily, tak to prostě dobře určitě nedopadne. Takže bych chtěl taky navrhnout znovu, abychom si potom zahlasovali o vrácení zákona k přepracování, a to mimo jiné i z důvodů tady těchto záležitostí.

Jinak vidím, že já jsem na tabuli přihlášen dvakrát, tak nevím, jestli to je nějaký renonc, ale poprosím, jestli bych mohl být odmazaný z obecné rozpravy a zůstat už pouze v podrobné. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. A nyní by měl vystoupit pan poslanec Bartoš. Není přítomen. Paní poslankyně Martínková Španihelová.

 

Poslankyně Lenka Martínková Španihelová: Krásný dobrý den. Vážené kolegyně, vážení kolegové, pane předsedající, přestupuji před vás v momentě, kdy se pod rouškou zjednodušování a škrtání byrokracie chystáme udělat fatální krok zpět. Krok, který popírá desítky let mravenčí práce a ignoruje demografickou realitu, kterou máme všichni přímo před očima.

Když se podíváme do historie přístupnosti staveb v České republice, nemůžeme nezmínit milníky z konce devadesátých let a především obrovský kus práce paní architektky a dlouholeté senátorky Dany Filipiové. Její legislativní i osvětová činnost v letech 2000 až 2018 formovala standardy, které z naší země začaly dělat civilizovaný prostor pro každého. A my to teď chceme jen tak vyhodit z okna? Nebo možná by se spíš hodilo říct ze dveří.

Podívejme se na data a demografickou křivku. Česká republika stárne. Víme, že v nejbližších letech bude v naší společnosti významně přibývat seniorů. Pro staršího člověka, ale i pro kohokoliv z nás po úrazu, operaci či s dočasnou indispozicí znamená každý nedomyšlený schod, úzké dveře nebo chybějící rampa často nepřekonatelnou bariéru. A ono se neškrtá jen z pohledu seniorů. Z návrhu nám záhadně mizí i zohlednění pro rodiče s kočárkem.

Stát a samosprávy plánují masivní výstavbu. Chceme ve veřejném zájmu stavět stovky tisíce bytů. A to je v pořádku. Ale já se ptám, co je to za veřejný zájem, když postavíme byty, které budou přístupné jen pro mladé, zdravé a bezdětné? Jaký smysl má stavět veřejné domy, kam se třetina obyvatel této země nedostane? Často slyším argument, že bezbariérovost stavby prodražuje. Dámy a pánové, to je hluboký omyl. Pojďme se na to podívat čistě ekonomickým pohledem.

Pokud projektuji stavbu jako automaticky bezbariérovou už od prvního tahu tužkou, navrhnu terénní úpravy tak, abych zbytečně nevytvářela schody. To přece nestojí nic navíc. Pokud v projektu rovnou navrhnu dveře s šířkou 900 milimetrů namísto 800, ano, samostatné dveřní křídlo může být o pár korun dražší. Ale tento náklad je naprosto zanedbatelný v porovnání s tím, co by nás čekalo v rámci rekonstrukce za 10 nebo 20 let. Zkrátka bourat hotové příčky, předělávat překlady, rozšiřovat a měnit dveře v hotovém domě kvůli tomu, že tam lidé zestárli a nevejdou se tam s invalidním vozítkem nebo s chodítkem, tak to ale vůbec ekonomicky nedává smysl. Aplikovat přístupnost v primárním návrhu je násobně levnější variantou oproti jakékoliv budoucí rekonstrukci.

Vážená vládo, milí kolegové, tvářit se, že v České republice nebudou přibývat senioři, a nevnímat ani potřeby rodičů s kočárky, opravdu nedává žádný smysl. Stavby, které dnes povolíme, tu s námi budou 50, 100, 120 let. A nenuťme prosím budoucí generace platit za naše dnešní chybné a krátkozraké nápady. Zachovejme zdravý rozum. Držme se standardů, které jsme pracně budovali. A nestavme zdi tam, kde mají být otevřené dveře pro všechny občany této země. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Nyní vystoupí pan poslanec Turek. Připraví se pan poslanec Adamec.

 

Poslanec Filip Turek: Vážený pane předsedající, vážené dámy a vážení pánové, toto je má první veřejná řeč zde na půdě Poslanecké sněmovny a čekám na ni 15 dní. Kvůli nenávisti k parodii na parlament jsem opustil Evropský parlament a věřil jsem, že zde budu mít z celého jednání a z celého toho působení parlamentu trošku jiný pocit. Bohužel mám pocit, že ta parodie se tady trošku opakuje. A věřím, že se bude muset změnit jednací řád, abychom upravili ty časy, protože mám pocit, že to jsou jen obstrukce, debaty, které nikam nevedou. Smutné je, že asi si to nikdo neuvědomuje.

Jako neministr a zmocněnec pro Green Deal a klimatickou politiku jsem ze sklepa Ministerstva životního prostředí vylovil na počátku roku smutné dědictví bývalé vlády. Jedná se o koncept takzvaných akceleračních oblastí. Třírezortní plán schválený bývalou vládou někdy kolem roku 2023, tuším v říjnu, měl ještě před pár měsíci podobu o velikosti asi 2 500 nebo 2 700 kilometrů čtverečních. V rámci rezortní skvělé spolupráce jsme sice šestkrát zmenšili tyto plochy, z původních 110 akceleračních oblastí jsme jich vymezili 94 a možná ještě další z toho dáváme dolů.

Nahrál jsem pozměňovací návrh, který měl dát možnost obcím rozhodnout se, zda případné akcelerační oblasti v jejich blízkosti oddálit. Bruselská demokracie se ozvala bohužel v plné kráse. Dovolte mi, abych parafrázoval postoj Evropské komise: Pokud dáte obcím možnost oddálit akcelerační oblasti pomocí návrhů Filipa Turka, stopneme vám 10, možná 20 a možná i více miliard těch vašich korun. Normálně bych zde stál a prosil vás, podpořte můj pozměňovací návrh. Nyní to nemohu udělat, protože komise hrozí sankcemi.

Možná polovina z nás v této místnosti ví, jak jsou obnovitelné zdroje energie efektivní, nebo neefektivní a že se jedná pravděpodobně z většiny pouze o zelený byznys a ideologii. Když pomineme, jak jsou větrné elektrárny nehezké, což může být subjektivní pocit, samozřejmě škodí drobným živočichům, krajinnému rázu, ptákům a tak dále. Je dobré se zamyslet především nad tím, že objektivně jejich instalovaný výkon je pouze na papíře. Fouká u nás totiž 20 procent času a ještě tak drze, že si nevybereme kdy.

Co to znamená? Potřebujeme k těmto obnovitelným zdrojům energie takzvané regulační zdroje, někdy i mařiče. Základním regulačním zdrojem je jakýkoliv točivý zdroj neboli uhelka nebo třeba plynovka. To znamená, my těmito obnovitelnými zdroji energie v podstatě zvyšujeme závislost často i na plynu ze zlé země. Když pomineme tyto technické argumenty a vezmeme srovnatelný výkon větrné elektrárny a zapomeneme na to, že ho máme jen 20 procent času, a to v době, kdy nechceme, kolik potřebujeme plochy na výrobu stejného výkonu v porovnání s tradiční elektrárnou? A tady už se dostávám k tomu tématu stavební zákon a akcelerační oblasti.

Oproti uhelné elektrárně potřebujeme přibližně 20krát větší plochu. Oproti jaderné elektrárně potřebujeme 100 až 120krát větší plochu na výrobu stejného množství energie než z obnovitelného zdroje, než z větru, a to samozřejmě jenom po těch 20 procent času, a ne v momentě, kdy chceme. O plynovce ani nemluvě, tam je to asi 160násobně velká potřebná plocha.

Naše země není nafukovací. Nemáme Baltské ani Severní moře, jsme technologický národ – díky průmyslu, inovacím výroby a patentům jsme si získali jméno po celém světě. A teď buď budeme náš energetický mix stavět na základě receptu několika žen a mužů z Bruselu, kteří nemají technické vědomosti a možná mají problém spočítat i kolik existuje pohlaví.

Jak vypadá EU pod tíhou drsné deindustriální politiky jménem Green Deal, která se zvrhla v bezohlednou ideologii? Kopeme si vlastní zelený hrob. Nikdo nezpochybňuje klimatické změny, ale zpochybňuji sebedestruktivní a fanatickou představu, že dekarbonizace Evropské unie neboli uspání vlastního průmyslu sníží světovou produkci CO2. Zpochybňuji argumenty zelených, melounových politiků z Bruselu, že se námi zbytek světa bude inspirovat. Zpochybňuji teorii, že můžeme strategické suroviny potřebné pro naši dopravu, výrobu, průmysl a život rozlišovat nikoliv podle ceny, ale podle toho, zda jsou z hodné nebo zlé země. Samozřejmě několikrát i mylně deklarované.

Jaké jsou naše cíle? Snížili jsme emise o 25 procent. Co znamená být světovým technologickým lídrem? Mít nejnižší produkci CO2 na světě. (Předsedající: Já vás přeruším a poprosím, aby se kolegyně, kolegové i v levé části sálu zklidnili a mohl jste v klidu pokračovat. Děkuju.)

Myslím, že se musíme vrátit k myšlení, že světovým lídrem v produkci a ve výrobě budeme, když budeme jedničkou v prodeji, v celkovém pokroku, ve schopnosti masivně exportovat mimo náš trh a inspirovat zbytek světa, nikoliv pouze málo produkovat CO2.

Používat obnovitelné zdroje energie. Proč? Protože musíme. Všichni víme, jak to je efektivní. Nebo jak není. Realita trhu: průmysl chce 30 až 32 korun – 32 euro za emisní povolenku. My sníme o 45, realita je 80-90. Kolik stojí ve Vietnamu? V Indii, v Číně, ve Spojených státech? Všichni tušíme – dva až čtyři, šest, osm euro, dvanáct euro a ve Spojených státech nejdražší je tuším v Kalifornii nad 20 dolarů za emisní povolenku. U nás je to 70-80, bylo to i kolem stovky.

Absurdita v praxi – dovážíme chemikálie 12 000 kilometrů loděmi na topný olej a máme pocit, že plníme dekarbonizační cíle.

Výhledové milníky: cíle 2030, 2040, 2050. Nejdřív zmrzačíme produkci aut, zmizí energeticky náročný průmysl – to už za pár let. V roce 2040 snížíme emise na – o 90 procent, tedy vylezeme na stromy. A v roce 2050 asi přestaneme dýchat.

Nutné kroky jsou jednoduché, ale všichni bychom na ně museli mít velkou odvahu.

Dům po babičce. Původní Zelená úsporám. Rozdali jsme lidem plastová okna za peníze, které jsme vzali zaměstnavateli, který je pravděpodobně díky tomu bude postupně muset propouštět. Pokud nám ETS 1 přinesla nekonkurenceschopnost průmyslu, ETS 2 nám přinese chudobu pro naše obyvatele. Dotační byznys a lobby nám nedovolí polevit. A je jedno, že přímo před nosem vidíme do očí bijící podvody. Malé domácí podvody jsou – tepelné čerpadlo stojí 300 000 korun, dotace na něj 120 000 korun. A když si ho koupíte z dotací, tepelné čerpadlo rázem stojí 420 000 korun.

Větší průmyslový podvod: v Německu, v Evropské unii se dělají záchytná zařízení na CO2 na slévárny. To záchytné zařízení velmi často dokáže překonat cenu samotné slévárny. Už se nám stalo, že se toto zařízení instalovalo a slévárna do několika let – nebo do pár let zkrachovala.

Máme jako Česká republika 30 procent HDP z průmyslu, 10 procent z automobilového průmyslu. Tato čísla jsou možná nejvyšší na celém světě. To znamená, nás tato zelená politika poškozuje a ohrožuje úplně nejvíc. Jsme vystaveni šestkrát rychlejšímu zavírání historických firem a firem energeticky náročného průmyslu než před dvěma lety a dál.

Miliardy tun produkce CO2 v Číně a Indii stoupají dva až čtyřikrát rychleji, než u nás klesají. U nás se jen dvakrát rychleji oteplují někteří bývalí ministři.

Klimatické cíle jsou horší než komunistické pětiletky a centrální řízení. To bylo jenom neefektivní. U nás se jedná o cílenou destrukci. Když už někteří z nás mají pocit, že peníze vznikají v tiskárně a elektrika v zásuvce, musíme si uvědomit, že jsme byli velmocí v produkci a ve výrobě spotřebního zboží a že Evropa má být na vrcholu a na její úplné špici má být Česká republika. Když vám ani to nevadí, zamyslete se nad staletou tradicí, která padá, nad statisíci pracovních míst v ohrožení a nad tím, že za každým tím pracovním místem je možná jedna celá česká rodina.

Největší tragédií dnešní doby je to, že musíme dělat nebo nedělat špatná rozhodnutí, kterým často nevěříme a se kterými nesouhlasíme, jen proto, abychom oddálili pád, než naši partneři v Bruselu dostanou rozum. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk zleva.)

 

Místopředsedkyně PSP Barbora Urbanová: Děkuji pane poslanče.

Já načtu omluvy: paní poslankyně Bačíková Jana celý jednací den – rodinné důvody, pan poslanec Matěj Ondřej Havel od 16 hodin – bez udání důvodů, pan poslanec Petr Hladík od 16.15 – osobní důvody a pan poslanec Libor Hoppe celý jednací den – zdravotní důvody.

Děkuji a nyní poprosím, další v rozpravě je pan poslanec Ivan Adamec.

 

Poslanec Ivan Adamec: Vážená paní místopředsedkyně, vážená paní ministryně, pane ministře, dámy a pánové, tak já se od té nostalgie vrátím zpátky do reality, k našemu stavebnímu zákonu a musím říct, že jsem tady dneska vůbec nechtěl vystupovat.

Taky jsem se přihlásil až na minulé schůzi, protože jsem podal pozměňovací návrhy, které prošly hospodářským výborem, dokonce za souhlasu ministerstev – a jaké bylo mé překvapení, když jsem zjistil, že pozměňovací návrh, který se týká prodloužení životnosti EIA ze sedmi na deset a další prodloužení z pěti na sedm let. Najednou jsem zjistil, že je nebývalá aktivita na Ministerstvu životního prostředí – na Ministerstvu životního prostředí bych upozornil – a že se žalovalo do Bruselu. A že ten pozměňovák už dneska zkoumají bruselští úředníci.

To je nevídané tohleto, to je fakt nevídané. My na sebe žalujeme do Bruselu. A zase opět žalujeme do Bruselu. To je snad nějaká teď – snad nějaký český národní sport tohleto nebo co to je. Takže já fakt jsem nad tím kroutil hlavou, říkám, tohle není normální, protože pokud neprodloužíme EIA, tak nám hrozí velký problém třeba na pražských okruzích, na metru D a řada dalších staveb, které bych mohl tady vyjmenovat. A ta EIA vlastně už prošla. To znamená, že jedná se jenom o prodloužení, které je dáno tím, že ty stavby jsou tak komplikované, že se nedaří je postavit. A není to jenom stavebním zákonem, je to občanskými aktivitami, iniciativami a podobně. A pokud to neuděláme v tomto návrhu zákona, tak co se stane? No budeme EIA muset opakovat a tipněte si, kdy to teda postavíme? Do – 10 let je slabá doba. Dalších 10 let. Budeme tady jezdit v pražských ulicích, budeme tady znečišťovat životní prostředí, budeme otravovat občany Prahy, všechny návštěvníky, všechny turisty, protože pražské okruhy budou v nedohlednu.

Je tohle normální? Já bych chápal, kdybychom schvalovali něco nového, co to životní prostředí skutečně může mít k tomu nějaký výhrady. Může říkat, že tohle je teda opravdu vážný zásah do životního prostředí. Ale tady se tohle nestalo. Tady vlastně EIA platí a jedná se jenom o prodloužení právě z těch technických důvodů, o kterých já tady hovořím. A není to stavebním zákonem jenom, to si řekněme na rovinu, to tak není. Ty stavby jsou fakt komplikované. Pokud tohle neuděláme, tak holt zapomeňme na to, že si vylepšíme nejenom svůj život, kvalitu života v rámci těch velkých staveb, ale že nepomůžeme ani životnímu prostředí, protože auta tady budou smrdět pořád. Fakt tohle já nechápu, pro mě je to úplně jako rána z nebes, která přišla, a vůbec tomu nerozumím.

Tak jsem se rozhodl, že ten pozměňovací návrh upravím a podám znovu, a proto o tom mluvím, že dneska ho načtu, to je jedna věc.

A druhá věc, jedná se o scelování, rozdělování pozemků. Tady už to tak hladké na tom výboru nebylo, protože některá ministerstva k tomu mají výhrady. Nicméně hospodářský výbor se rozhodl, že to podpoří. A jedná se o to, když třeba prodáte kus zahrady nebo koupíte kus louky, uděláte z ní zahrady, tak vlastně musíte na to mít tři kulatá razítka – jedno je od geodeta, druhé je od stavebního úřadu a třetí je od katastrálního úřadu.

A já jsem přišel s tím, že by stačila ta razítka kulatá dvě. Myslíte si, že to není správný přístup snižovat počet kulatých razítek? O tom tady mluvíme roky, chceme to všichni. A teď najednou prostě se stalo to, že nějakým přepisem, a je to dané tím, že prostě ten návrh zákona a zákon jako takový se rodí velmi těžce tady ve Sněmovně, já budu o těch problémech mluvit až při třetím čtení, až si to všechno zhodnotím, až prostě projdou všechny ty pozměňovací návrhy hospodářským výborem a podle toho, co projde, jak projde, jak to bude vypadat na konci. Ale tady se stalo to, že vlastně původní pozměňovací návrh, který byl k původnímu zákonu, se přepsal nějakým způsobem na pozměňovací návrh, který ale byl dán tomu komplexnímu pozměňovacímu návrhu. Prostě stalo se to přepisem, že se tam objevila stará verze, takže musím to podat znova. Myslím, že i kolega Schrek ho podá, protože on je na tom připodepsán se mnou.

A prostě chceme, aby tyto návrhy prostě přišly do Sněmovny s tím, že Sněmovna pochopí, že a určitě pochopí, věřím tomu, že snižování počtu kulatých razítek a zbytečné prodlužování celého toho procesu... To není tak, že to je jedno razítko na tom stavebním úřadě, tam přijdete, druhý den vám to prostě potvrdí. To trvá půl roku, řadu měsíců. Prostě zkoumají to. Já jsem to zažil na vlastní kůži, když jsem přikupoval kus louky na zahradu a musel jsem zcelit ty pozemky takzvaně. A vím, co to stálo úsilí, jak dlouho to trvalo.

Takže já věřím tomu, že Sněmovna to posoudí správně a že tento pozměňovací návrh prosadí. Víte, mohlo se to stát, ten druhý případ. Jako není to jednoduchá záležitost, prostě komplexní pozměňovací návrh, když se zavádí, tak to já mám pocit, že teprve podruhé v historii této Sněmovny, že jsme, budeme schvalovat komplexní pozměňovací návrh, který mění vlastně celé původní znění toho návrhu zákona.

A tady se ukazuje, že práce kvapná je málo platná. A jak já říkám, někdy i špatně placená, protože snaha předkladatelů ušetřit čas při schvalování návrhu tohoto zákona se ukazuje, že asi nebyla tím nejšťastnějším řešením. Protože kdybychom to dělali tak, jak se to dělat má, tak bychom si mohli odpustit tyto kopance, které tam vznikají a nemuseli bychom to řešit dodatečně. Je to opravdu dáno tím, že se spěchalo.

Taky jsem si vyslechl z médií vyjádření pana místopředsedy vlády, který říkal, že už v roce 2021 proběhlo mezirezortní zřízení k tomuto návrhu zákona, který měl být obdobný tomu zákonu, který je předkládán teďka jako poslanecký návrh. No, já bych to vzal. Já i chápu, proč se to tak dělá, ale ukazuje se, i kolegyně Berenika Peštová to určitě chápe, prostřednictvím vaším, paní místopředsedkyně, ukazuje se, že prostě ta situace je jiná.

Když přijdou předkladatelé a ne všichni z těch předkladatelů, že musíme udělat souhrn komplexních návrhů, které se změní(?) na komplexní pozměňovací návrh a je tam 150 dalších prostě připomínek a dalších zapracování, tak co se dělo v tom roce 2021? Buď to byl jiný návrh zákona, který byl nazván stavební zákon anebo fakt, ta doba se tak posunula, že najednou prostě se tady vyrobilo dalších 150 pozměňovacích návrhů.

Já už to nechci kritizovat. Já chápu ty pohnutky. Na druhou stranu si myslím, že bychom měli se vrátit k té tradiční praxi a takto složité návrhy zákonů měli dělat standardním způsobem. Ukázalo by se, že to rychlejší, že to je lepší. A i přesto, že vím, že všechna ministerstva, všechny dotčené úřady prostě mají tendenci si ta razítka přivlastňovat a vnucovat se tam, kam by ani nemusely vůbec vstupovat, tak pře;sto bych to risknul(?) a udělal bych to nějakým způsobem. Takže já vás žádám, až dneska načtu ty pozměňovací návrhy, abyste ve třetím čtení je podpořili. Děkuju vám za pozornost a už nebudu zdržovat.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak vaše vystoupení vyvolalo tři faktické poznámky. S první vystoupí paní poslankyně Svárovská, připraví se pan poslanec Turek. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslankyně Gabriela Svárovská: Dobrý den. Děkuji, pane předsedající. Já mám reakci ještě na předchozího předřečníka, pana poslance Turka, vaším prostřednictvím. Moje reakce. Český průmysl neohrožují obnovitelné zdroje nebo modernizace. Ohrožuje ho drahá energie, závislost na fosilních palivech, zastaralé sítě a pomalost státu. Česko je exportní průmyslová ekonomika. Naše firmy budou prodávat na trzích, kde bude čím dál víc rozhodovat cena energie, efektivita výroby a uhlíková stopa výrobků. Kdo bude vyrábět draze a špinavě, bude ztrácet zakázky. Kdo bude mít levnou a čistou energii, moderní technologie a úspornou výrobu, bude konkurenceschopný. Směr světové ekonomiky je jasný a nezvratný. Elektrifikace, obnovitelné zdroje, baterie, chytré sítě, řízení spotřeby, recyklace, cirkulární ekonomika, úspory. To je realita trhu. A jestli na ni Česko nezareaguje, nezachráníme průmysl, ale necháme ho zaostat.

Energeticky náročný průmysl samozřejmě potřebuje podporu, potřebuje dostupnou levnou elektřinu, dlouhodobé kontrakty, modernizaci sítí a férové kompenzace, předvídatelnost a podporu investic. Ale blokovat obnovitelné zdroje není ochrana průmyslu, to je recept na drahou energii a ztrátu konkurenceschopnosti.

Komunismus znamenal nesvobodu, centrální plánování, devastaci krajiny, špinavý vzduch a průmysl bez ohledu na lidi. To je zhruba to, co jste tu popsal. Zelená modernizace je pravý opak. Inovace, soukromé investice, decentralizace energetiky, technologická soutěž, energetická nezávislost a čistší prostředí. Skutečná volba tedy není ekonomika nebo ekologie. Skutečná volba je moderní průmysl s levnou energií. (Předsedající: Čas, paní poslankyně.) Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: A nyní vystoupí s faktickou poznámkou pan poslanec Turek. Připraví se, nepřipraví. Pan poslanec Vlček maže.

 

Poslanec Filip Turek: Jen krátce. Budu nejdříve reagovat na to udávání takzvané z Ministerstva životního prostředí. Já se s tím potýkám velmi často, že se do Bruselu udává. A je to velmi nepříjemné. Já sám mám šest pozměňováků, ke kterým se přihlásím a ten sedmý, to je ten, který jsem tady prezentoval, ten, který by pomohl všem obcím, tak nezmenšíme zóny šestkrát nebo sedmkrát, ale jenom šestkrát, nemůžeme vyhrát 100:0. Nicméně oddělení legislativy opravdu tyto věci v Bruselu konzultovat musí, protože jinak hrozí infringement. Takže není to úplně, že by ti úředníci to dělali dobrovolně. Je to prostě bohužel profesionální praxe Ministerstva životního prostředí, které bohužel za to úplně nemůže.

Krátká reakce na to, že kdo bude vyrábět draze a špinavě. No, to já samozřejmě chápu, proto ty naše továrny a výroba a těžký průmysl a všichni prošli právě tou největší transformací od devadesátých let. Od roku 1989 jsme snížili, když už tedy bude ten největší Belzebub CO2, tak jsme snížili v top 10 zemích v EU, protože jsme samozřejmě měli velké znečištění, ale prostě ty naše továrny už prošly tou transformací. A v momentě, kdy prošly tím, že dostaly filtry na arzen a úplně na všechno, na síru a prošly modernizací, tak jsme jim přišli s Green Dealem. A prostě jsou tady země, je tady 10 zemí v Evropské unii, které prostě na ten průmysl citlivé nejsou, protože ho prakticky nemají. My ho máme z obrovské části.

To, co nevyrobíme u nás, se prostě vyrobí v Indii, vyrobí se to v Číně, vyrobí se to v jiných zemích, vyrobí se to tam samozřejmě mnohem horší technologií, jak vy říkáte, draze a špinavě. A ta vstupní cena energií, která je u nás násobná, někdy šestinásobná, někdy osminásobná, někdy dvojnásobná, někdy víc jak desetinásobná než v jiných zemích, tak to je to, co ten náš průmysl likviduje.

Takže obnovitelné zdroje energie jsou hezkým doplňkem a určitě na Baltu nebo v Severním moři fajn. Soláry by byly taky fajn na továrnách a ne u solárních baronů, ale je to hezký doplněk, který máme v momentě, kdy ho nepotřebujeme. A ty přečerpávací elektrárny a tak dále tady ještě furt na tu akumulaci té energie nejsou a neexistují. Jádro tady máme od války nebo od šedesátých let a je obrovská hloupost díky těmto ideologiím tyto mechanismy blokovat a přesně jak to dopadlo v Německu, říci, že se spletli.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Čas, děkuju. Nyní vystoupí paní poslankyně Svárovská s faktickou poznámkou bude následovat pan poslanec Adamec. Tak prosím.

 

Poslankyně Gabriela Svárovská: Děkuju. To se do těch dvou minut nevejde, ale je tam jako celá řada faktických chyb. Odsíření, pane poslanče, prostřednictvím pana předsedajícího, není totéž co dekarbonizace. To jsou jiné chemické prvky. Takže je potřeba odlišovat to, co proběhlo v devadesátých letech, odsíření hnědouhelných elektráren od dekarbonizace, což je proces, kterým prochází ekonomika a energetika právě teď.

Zajímalo by mě, proč třeba ve svých pozměňovacích návrzích ke stavebnímu zákonu neřešíte hlukovou zátěž? Sám jste opakovaně v mediálních výstupech varoval před tím, že větrné elektrárny představují velkou hlukovou zátěž pro obce.

Proč stavební zákon, který předkládá vládní koalice, tu hlukovou zátěž fakticky nějakým způsobem ruší a zakládá tam fikci splnění podmínek hlukové zátěže? To je věc, kterou byste měl možná vůči svým voličům nějakým způsobem vysvětlit. To, že se budou průmyslové výrobky vyrábět v Číně a v Indii – ano, budou se vyrábět tam, budou se vyrábět čistěji, protože jak jistě dobře víte, Čína investuje masivně do obnovitelných zdrojů energie, a Indie dokonce ohlásila předčasné splnění svých klimatických závazků, které splní o několik let dříve, než se zavázala.

Čili to je ten nezpochybnitelný trend, to je ta nezpochybnitelná realita trhu, o které jsem tady mluvila a kterou ve jménu svých uhelných sponzorů odmítáte vidět. Vy jste měli na plakátech napsáno „Budeme dál těžit uhlí,“ takže tleskám, plníte svůj volební program. Pak ale nemáte co dělat na Ministerstvu životního prostředí a nemáte žádnou kompetenci pro to vyjadřovat se k politice ochrany životního prostředí. (Při odchodu zaznívá potlesk od Pirátů.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak děkuju za dodržení času. Nyní vystoupí pan poslanec Adamec s faktickou poznámku. Tak prosím.

 

Poslanec Ivan Adamec: Já děkuji, vážený pane místopředsedo. Kolegyně, kolegové, já budu stručný. Já tady nechci být jako soudce těch názorů, které tady probíhají. Já si myslím, že částečně se dá ta pravda zkombinovat a říkat tady něco o Asii není úplně fér na druhou stranu, protože, když se podíváte – a padlo to tady – jak oni konstruují emisní povolenky, tak je to trošku něco jiného. A konkurenceschopnosti nedosáhneme tím, že budeme víc tlačit na přerod na bezuhlíkovou energetiku a průmysl než ty okolní státy.

Emisní povolenka je ideální nástroj a je to brutální nástroj na prosazování, řekl bych, bezemisních technologií a tím, že je to kapitálový derivát, tak se s tím obchoduje. Evropská komise tomu pomáhá, že ty povolenky stahuje a zvyšuje jejich ceny. A je to logické, ta cesta se tenkrát takhle dohodla, Evropa se dohodla. To byste se divili, kolik států nad tímhletím stojí v rámci Evropské unie.

My máme smůlu, my jsme nejvíc průmyslová země s tradičním průmyslem a o ten přicházíme. A říkat, že to půjde takhle lusknutím prstu přetransformovat, tak nepůjde. Já si myslím, že je potřeba být realista a dělat to rozumnou cestou. Ale ten cíl nezpochybňuju, ten nezpochybňuju, ten je v pořádku.

Ale já jsem tady chtěl zareagovat na něco jiného. Já si myslím, že bych pochopil, kdyby, když jsme probírali na hospodářském výboru tento můj pozměňovací návrh, kdyby to Ministerstvo životního prostředí to takhle popsalo, že to musí tak udělat. Nic z toho se nestalo, tohleto prošlo a najednou tím, že holt nám trvá dlouho ten návrh zákona, no tak se začnou zkoušet tyhle cestičky, znovu vyzkoušet, jestli ten Brusel to unese nebo neunese.

Na jednu stranu, může to být výhoda, protože třeba se to podaří opravit tím mým pozměňovacím návrhem, tak že to tomu Bruselu nebude vadit. Na druhou stranu, mě to fakt fascinuje, protože pro mě je prioritní zájem České republiky a teprve až potom je zájem nějaké bruselské komise. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak děkuji. Nyní vystoupí s faktickou poznámkou pan poslanec Turek. Prosím, vaše 2 minuty.

 

Poslanec Filip Turek: Děkuji za slovo. Samozřejmě emisní povolenka je zelený bitcoin, je to investiční nástroj, spekulativní nástroj. Proto německé penzijní fondy do něho investovaly a proto my jeho nadměrnou emitací nemůžeme docílit toho, že by se snížila jeho cena v Evropské unii, proto jsme nekonkurenceschopní a proto jeden z těch mých šesti pozměňovacích návrhů není tedy o hlukových limitech, ale je třeba to novela o urychlení výstavby, urychlení povolovacích procesů jaderných zdrojů, urychlení plavebního stupně Děčín, který nám pomůže dostavět Dukovany, pak je to třeba potom o výstavbě spaloven nebezpečného odpadu a jiné významné infrastruktury a o jiném urychlení výstavby strategických zdrojů.

Jistě víte, že v Německu se uhlí bude pálit do roku 2038 právě proto, že tam zelení fanatici tvrdili tyhlety nesmysly a vypli si dobrovolně jaderné elektrárny.

Takže tahleta představa je naivní. Samozřejmě já jsem v Evropském parlamentu byl v ENVI a pracoval jsem i na SIBAM, takže si uvědomuji, že pokud my tady dekarbonizujeme, musíme chtít nějakým způsobem to i po ostatních.

Je to zcela nefunkční nástroj, ale v určitý moment ten náš průmysl může aspoň odvrátit od toho nejhoršího, co se děje. Takže já zcela nesouhlasím s těmi tezemi, které tady padly. Samozřejmě, že náš průmysl padá a díky tomu průmyslu jsme nejbohatší část světa. Jestli to dobře vím, tak my produkujeme jako Evropská unie 3 miliardy tun CO2 ročně a Čína kolem 10 až 13 miliard tun CO2, takže ten váš čínský sen se poměrně rozplývá v tom oblaku tohoto plynu a myslím si, že bychom měli ekologii řešit trošičku jinak. Nejenom, že CO2 je ten nejhorší produkt, který člověk produkuje, měli bychom se starat o životní prostředí opět normálním způsobem a ne ho poškozovat na úkor těchto vašich ideologických nesmyslů.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak s faktickou poznámkou bude pokračovat paní poslankyně Svárovská. Prosím.

 

Poslankyně Gabriela Svárovská: Děkuju, pane předsedající. Já už nebudu zdržovat, jsem tady naposledy.

Ale Česká republika je zkrátka pozadu. To není v tom, že bychom chtěli tlačit na dekarbonizaci víc než okolní státy. My jsme zkrátka na chvostu v rozvoji obnovitelných zdrojů a jsme na tom špatně, z toho vyplývá špatná pozice naší ekonomiky, z toho vyplývá špatná pozice našeho průmyslu.

Přesto zelená odvětví českého průmyslu jsou velice exportně úspěšná jak na evropských trzích, tak na mimoevropských trzích. Tyto zelené technologie, tepelná čerpadla, nanotechnologie, tepelné izolace a další patří k nejrychleji rostoucím odvětvím českého průmyslu.

Německo má v zákoně napsán konec uhlí (na rok) 2038, očekává se, že velmi pravděpodobně to bude dříve – 2031, 2032 – právě díky rostoucí kapacitě obnovitelných zdrojů energie, které vyrábějí přes polovinu síťové elektřiny v současném Německu. Německo je nově čistým vývozcem elektřiny. Děkuju. (Při odchodu zaznívá potlesk od Pirátů.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak vystoupí nyní s faktickou poznámkou Filip Turek.

 

Poslanec Filip Turek: Tak okomentuji krátce Německo, které má poslední tři roky nulový růst. Samozřejmě sedmá největší uhelná elektrárna na světě, když pojedete do Bruselu autem pěkně nějakým osmi- dvanáctiválcovým, tak tam tu uhelnou elektrárnu uvidíte. (Je) opravdu nádherná. Je to fakt lepší než jaderná elektrárna podle vás.

My jsme jako Ministerstvo životního prostředí z toho ekologického fondu dokonce úspěšně převedli 2,3 miliardy pod Ministerstvo průmyslu panu Havlíčkovi, abychom ty peníze vrátili do toho těžkého průmyslu, který je ve velmi špatné situaci, protože energeticky náročný průmysl je ten průmysl, který nám to bohatství vytvořil, který ty emisní povolenky do těch fondů nakoupil, který ty peníze vyprodukoval a teďka mají třeba padesátimiliardový obrat a zisky kolem pár desítek milionů, jsou v podstatě na dně. Takže těm jsme dali 2,3 miliardy zelených peněz a na dejme tomu dostupné bydlení jsme MMR dali 2 miliardy. To jsou podle mě peníze, kterými se aspoň trošku kompenzuje to zelené zvěrstvo, které je u nás předváděno díky této stupidní politice, na kterou doplácíme úplně všichni.

Nevím, jestli to má cenu nějak dále komentovat to, že nemáme Baltské a Severní moře, že u nás fouká dvacet procent času a tam fouká padesát procent času, že u nás nesvítí jako ve Španělsku nebo v Řecku, asi taky jste si mohla všimnout, prostřednictvím pana předsedajícího.

Takže není to, že bych nefandil obnovitelným zdrojům. Já si umím představit klidně desítky dalších vodních elektráren v této zemi a mnoho dalších přehrad, na kterých budeme pokračovat, a proto i ty pozměňovací návrhy, které jsem dal ke stavebnímu zákonu, se týkají i právě toho, aby se rychleji stavěly přehrady, vodní elektrárny, a do budoucna si umím představit i akumulátory typu přečerpávacích elektráren. To je, dejme tomu, zelená energetika, jak má být, protože ta energetická dálnice, která k nám povede z Německa, které má 10 000 obcí na svoji obrovskou velikost, a my máme necelých 7000 , to znamená, (že) máme největší zahuštěnost obcí na celém světě. To znamená, že asi těžko můžeme ty větrníky dávat na každý roh, i kdybyste si to přála sebevíc, prostřednictvím pana předsedajícího. A...Už mi to vypršelo, takže děkuju. To je všechno. (Při odchodu zaznívá potlesk od koaličních poslanců.)

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Tak přeji hezké odpoledne. Nyní na faktickou poznámku paní poslankyně Berenika Peštová a připraví se pan předseda Zdeněk Hřib. Tak prosím, vaše 2 minuty.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Já děkuji za slovo, pane předsedající. Já jsem taky říkala, že se dneska jako trošičku uskromním a nebudu vystupovat, ale v každém případě trošičku mě to tam nadzvedlo, když jste tady zmiňovala, paní kolegyně, prostřednictvím pana předsedajícího to, že ten průmysl zaspal a že nic neudělal. Já bych to tak neviděla. Od roku 2010 do roku 2020 ten průmysl měl třikrát, třikrát zpřísněné emise, co se týče vypouštění. Třikrát. On nestačil ještě ani doběhnout ty investice, které do toho dal, a už musel naskakovat na nové investice. Ono to fakt není za 3 koruny 50, když ty investice musíte dělat. A poslední, co ho dobylo, tak byly samozřejmě BATy, (?) to byla poslední rána pro ně. Takže proto dostávaly ty výjimky z BAT (?) a tak dále, které ještě ani nestačili, oni ani nestačili ještě tím, že dostali výjimku, tak to mají v čase rozloženo, ani to nestačili dostavět a už jsou zase v dalších kleštích. A to jsou ty emisní povolenky.

Takže já si nemyslím, že by ten průmysl úplně spal, protože ty investice třeba, jak tady bylo řečeno, do těch tkaninových filtrů ohledně rtuti a tak dále, fakt to nejsou jednoduchý a nejsou nejen jednoduché, ale levné záležitosti.

Proto říkám, ty výjimky na ty BATy dostali. Takže já bych tohleto neviděla a je to, bavíme se tady o energeticky náročném průmyslu. Takže tam se nemůžeme bavit o tom, že tento energeticky náročný průmysl by dodával nebo byla by dodávána elektřina z nějakých OZE. To prostě nepřipadá v úvahu. Já jsem neviděla žádnou továrnu, která nebo respektive fabriku, která by byla energeticky náročná a měla fotovoltaiku. Nebo ano, může to mít jako nějaký doprovod, ale nemůžete energeticky utáhnout chemický průmysl, hutní průmysl, prostě to nejde. To z povahy věci na fotovoltaiky, větráky prostě neutáhnete.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní předseda Pirátů Zdeněk Hřib. Vy jste zároveň přihlášen, pane předsedo, i v obecné rozpravě. Tak jestli už si to chcete vzít i v té obecné?

 

Poslanec Zdeněk Hřib: No, já jsem chtěl zareagovat tady na pana zmocněnce, takže bych využil té faktické poznámky. (Předsedající: Dobře.) Takže pane zmocněnče, prostřednictvím pana předsedajícího, já jsem se vám to snažil vysvětlit nějak už minule na té Primě, ale vy jste mě asi neposlouchal. Tak já vám to zkusím vysvětlit ještě jednou teď tady.

Ten problém je v tom, že i státy, které jsou vnitrozemské, jako třeba Srbsko, anebo státy, které mají, řekněme, velice krátké pobřeží a rozhodně nemají postavenu svou energetiku na velkých offshorových větrných parcích, tak i tyto státy jsou před námi, když jde o větrnou energii. A protože jsou před námi, tak z tohohle důvodu se tam také daří dosáhnout nižších cen té elektrické energie, konkrétně zhruba dvakrát nižší. Protože když se podíváte na aukce, které tedy vypovídají o tom, za jaké peníze se ta větrná energie nakonec kupuje, tak v Srbsku máme z aukce z února 2025 tam vylezlo 53,5 eura za megawatthodinu. V Rumunsku je to v rámci třech aukcí 60 až 75 eur za megawatthodinu. V Německu, mimochodem, to je to, jak jste říkali, že jim to tam jako nejede, tak tam je to nějakých 55,4 eura za megawatthodinu.

A teď si tipněte, kolik je to v Čechách. No tak v Čechách je to, pane zmocněnče, a to je třeba číslo, který vy byste mohl znát, když jste ten zmocněnec pro ten Green Deal, 130 eur za megawatthodinu. To znamená, že kvůlivá tomu, že my tady nestavíme ty větrníky, tak je ta energie potom jako dvakrát dražší z těch větrníků. Takže vy nebojujete proti zlému Bruselu tady tím svým bojem bojem proti větrným mlýnům, vy bojujete proti levnější energii pro naše občany.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Děkuji také za dodržení času. Nyní tedy pan poslanec Filip Turek. Dále je přihlášena paní poslankyně Gabriela Svárovská, Miroslav Ševčík, Marian Jurečka – všechno faktické poznámky. Prosím, vaše 2 minuty.

 

Poslanec Filip Turek: Tak samozřejmě Srbsko, tuším, neobchoduje svou elektrickou energii na lipské burze, tak to bude možná dáno tím. Nevím. Možná bych ještě reagoval na to uhlí. Tak ono totiž také je potřeba říci, že to ovlivňuje cena té emisní povolenky, což my pořád tady nechápeme. Problém je, že my máme drahou elektrickou energii částečně díky Německu. My jsme je několikrát dostávali z velkých problémů díky tomu, že vypluli své jaderné zdroje a naše energetika teď s příchodem nové vlády tak zažila poměrně pozitivní momenty, kdy jsme snížili cenu elektrické energie a vstupní cena elektrické energie pro těžký průmysl je její jedinou záchranou.

A co se týče energetické inflace, která se dá také spočítat, tak běžná inflace a energetická inflace je u nás v Evropské unii aktuálně poslední měsíce díky nové vládě na v podstatě TOP 5 možná. Takže ano, já rozumím tomu, že existují i pozitivní momenty u zdrojů energie, ale existují třeba i pozitivní momenty, co se týče uhlí, protože když se podíváte na na ty lomy, tak z nich se potom stávají vodní nádrže. A problém životního prostředí následujících desítek let bude nedostatek vody. Takže třeba když vezmeme, kdyby se za další desítky let spojila jáma Libouš a Bílina, tak Berlín díky tomu za pár desítek let bude mít pitnou vodu. A to jsou další věci, které souvisí s tímto vším.

Takže nelze radikálně říct, že jeden zdroj si podřízneme, ten jediný, který máme tady u nás, a že budeme budovat něco, co zabírá sto, stodvacetkrát víc místa, kde jsme závislí na dovozu materiálů z jiných zemí a kde je výkupní cena taková, že je vysoutěžená. To znamená, každý, kdo svítí, tak těm větrným baronům, kteří dnes chtějí nahradit ty solární barony, bude doplácet tu energii.

A vzhledem k tomu, že máme jenom jedno procento z těch větrníků, tak asi těžko to nějakým způsobem brutálně zasahuje do té ceny. Je jich 260, já doufám, že se jich postaví maximálně několik set a věřím, že se jich nepostaví několik tisíc. Děkuju.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní paní poslankyně Svárovská, připraví se pan poslanec Miroslav Ševčík, Tak prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Gabriela Svárovská: Ano, teď už opravdu úplně naposledy. Akorát přichází paní kolegyně Peštová, vaším prostřednictvím. Pane předsedo, já jsem, paní kolegyně Peštová vůbec, prostřednictvím pana předsedy, nechtěla říct, že transformace průmyslu je něco snadného, že se to provede lusknutím prstů nebo že si za to zaostávání průmysl může sám. Je to nesmírně náročné, složité, technologicky těžké. Ale chtěla bych pro vaši informaci uvést, že jsou v Evropě projekty, které fungují na obnovitelné zdroje. Je to v Norsku výroba hliníku, nesmírně energeticky náročná. Norsk Hydro, známý příklad, 100 procent zásobovaná výroba hliníku z obnovitelných zdrojů. Jsou to ty vodní elektrárny, což samozřejmě je způsob akumulace energie z obnovitelných zdrojů do těch přečerpávacích elektráren.

Ocel ve Švédsku, hybrid Stegra, zelená ocel, provoz na vodík vyrobený z čisté elektřiny. Ano, uznávám, že je využití zeleného vodíku pro výrobu v těžkém průmyslu není ještě úplně stoprocentní a úplně spolehlivé. Ale je to cesta, kterou se ubírají průmyslově náročné země. Bezemisní zelená ocel je v Evropě už realita jak ze švédské provenience, tak z provenience německé. V Německu ve firmě SALCOS v Salzgitteru je instalována elektrická oblouková pec.

Zelený vodík je rovněž velmi perspektivním energetickým zdrojem pro chemický průmysl, rovněž velmi energeticky náročný, Čili je potřeba sledovat tyhlety trendy, je potřeba vnímat, kam se ubírá ten evropský průmysl a neopakovat teze, pane kolego Turku, prostřednictvím pana předsedy, které měly oporu v realitě někde před 10, 15 lety. Ty technologie (Předsedající: Čas!) obnovitelných zdrojů se radikálně proměnily.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní pan poslanec Marian Jurečka, předseda klubu, a připraví se Zdeněk Hřib a následně Filip Turek. Tak prosím, vaše 2 minuty.

 

Poslanec Marian Jurečka: Dneska se něco stalo, asi si v SPD řekli, že konečně by mohl pan poslanec Turek vystoupit, takže po půl roce ho poprvé tady vidíme dnes hovořit. (Předsedající: SPD?) Motoristů, pardon, pane předsedající. Takže u Motoristů, možná i u SPD se něco stalo, ale to nevím.

Já jenom chci tady reagovat věcně. Tak pan poslanec Turek tady vystupuje a mluvil tady před chviličkou o vodních zdrojích a mluvil o desítkách vodních zdrojů. Tak můžete, pane poslanče, říct, kde je konkrétně vidíte? Protože vy jste mluvil tady i o bývalých důlních dílech a dneska, když se podíváte na situaci v Ústeckém kraji, tak některá, která se projektovala ještě před 10, 15 lety jako vodní budoucí díla bez nutnosti doplňování vody z Ohře, tak dneska nejsou udržitelná. Pravidelně se tam dočerpává voda, protože ten výpar díky klimatické změně je rychlejší, než se to původně počítalo. Takže zkuste říct, kde jsou ty desítky nových vodních zdrojů do energetické soustavy, které by dávaly logiku.

 

Když se podíváme na Rakousko, které – myslím si, že je poměrně srovnatelná země, tam je výroba z větrných zdrojů někde kolem 10, 14 procent. Polsko, když se podíváme, nebuduje zdaleka větrníky pouze na moři, buduje je ve vnitrozemí v rámci jednotlivých katastrů obcí, jo? Takže vy, co jste rozjeli, je prostě opravdu dezinformační kampaň, protože já jsem z lokality, kde máme 30 let větrné zdroje, 30 let na běžných katastrech v běžně zastavěném území Drahanské vrchoviny, Podhůří Nízkého Jeseníku, jsou tam, nikomu nevadí – do doby, než jste přišli vy a lidé, kteří tady šíří cílené dezinformace, a straší lidi. Vy jste tady mluvil o tom, že tady budou větrníky vysoké půl kilometru. Kde jste na to přišel? Vy zjevně dlouhodobě ve veřejném prostoru, na svých sociálních sítích prostě lžete. (Potlesk zprava.)

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí předseda Pirátů Zdeněk Hřib a připraví se pan poslanec Filip Turek a pan poslanec Michal Kučera. Prosím, vaše 2 minuty.

 

Poslanec Zdeněk Hřib: S dovolením, prostřednictvím pana předsedajícího, bych chtěl upozornit pana zmocněnce přes Green Deal, že větrné elektrárny loni pokryly už pětinu evropské spotřeby elektřiny, konkrétně nějakých 19 procent zhruba plus minus to je, jo? To znamená, jestli my tady máme u nás pokrytí z větrné energie na 1 procentu, tak jsme skutečně na tom dvacetkrát hůř než je evropský průměr. Jinými slovy, přímořské země jsou asi dál než na 20 procentech možná, nevím, ale pokud je to 19 procent v průměru, tak je jasné, že my výrazně za Evropou zaostáváme.

A jinak je velká škoda, pane zmocněnče, že vy nejste třeba členem podvýboru pro energetiku, protože kdybyste tam chodil, tak byste byl dovzdělán v těchhletěch záležitostech, což by bylo moc fajn, možná, když poprosíte pana předsedu Kolovratníka, takže vás tam pustí, byť to je neveřejné, ale když jste zmocněnec, tak já myslím, že to dovzdělávání by vám bylo vhodné. (Ukazuje prezentaci na notebooku.) Tam totiž byla nedávno tahleta prezentace, pane zmocněnče, prostřednictvím pana předsedajícího, což je prezentace o tom, která ukazuje, že když v Německu zafouká, tak v Německu klesá cena elektřiny z nějakých 111 euro za megawatthodinu na 32 euro za megawatthodinu, to znamená, hodně dolů to jde. A naopak u nás je tedy 110 euro za megawatthodinu, ale kvůli omezenému propojení s Německem to klesne jenom na 97 euro za megawatthodinu. (Ukazuje prezentaci na notebooku.) To znamená, z téhle prezentace z podvýboru pro energetiku, která je od ČEZu, prosím pěkně, to je od ČEZu prezentace, jo, tak vyplývá, že skutečně v momentě, kdy my bychom tady měli víc větrníků, tak naši lidi budou mít levnější elektřinu. Takže to, proti čemu vy bojujete, není zlý Brusel, ale levnější elektřina pro naše lidi. (Potlesk v sále.)

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí pan poslanec Filip Turek a připraví se Michal Kučera a Libor Vondráček. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Filip Turek: Tak jen krátce zareaguji. Když se někdo přeřekne, tak to neznamená, že lže. Když někdo chce říct, že bude věž vysoká 247, 500 metrů od obydlí a řekne to naopak, protože už o tom mluví podesáté ten týden, tak je to přeřeknutí a ne lhaní. Takže si dávejte pozor na pusu, prostřednictvím pana předsedajícího.

Co se týče toho, že v Německu je energie levná díky větru, to je v pořádku, také tam fouká mnohem víc – už jsem to říkal – a také jsem říkal, že je v plánu energetická dálnice z Německa. To znamená, že levná energie z Německa, z těch krásných větrných elektráren se k nám bude importovat. Je to projekt, s kterým mi souhlasíme, s kterým žádný problém nemáme.

A co se týče mého pozměňovacího návrhu, který vás tak děsí – ono to není o tom, že bych řekl, že se nesmí postavit jediná větrná elektrárna. My jsme jenom chtěli tím pozměňovacím návrhem říci obcím, že pokud si to odsouhlasí, tak se akcelerační zóna může posunout z 500 metrů na 900 metrů, a mimo akcelerační zónu na 1 200 metrů a nebo, tuším, pětinásobek výšky té věže, to znamená, ta 247metrová, ta největší, krát pět. To je jediné, co jsme chtěli udělat – dát možnost starostům, obyvatelům, aby si rozhodli sami, jestli chtějí tu nádheru, která se vám líbí. Já bych samozřejmě doporučoval, aby se ty větrné elektrárny postavily v blízkosti vašich domovů, abychom tam udělali nějaké speciální akcelerační zóny, možná se pokusíme něco takového vymyslet – já si totiž myslím, že někteří lidé to prostě nechtějí, a nejlevnější zdroj energie to samozřejmě není, na to jsou tabulky – a když si odečtete cenu emisní povolenky, tak uvidíte realistická čísla. Tímto končím tuto debatu, protože to podle mě nemá už smysl. Děkuji.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Pan poslanec Michal Kučera na faktickou poznámku a připraví se Libor Vondráček. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Michal Kučera: Děkuju za slovo, pane předsedající. Jenom se tato debata o stavebním zákoně zvrhla na debatu o energetické koncepci České republiky. O ní už víceméně bylo rozhodnuto a když se skutečně podíváme – na některých číslech, která třeba udává ČEZ, tak někdy v horizontu 2050, 2060 budeme mít zhruba 60 procent energie jaderné a zbytek skutečně budou tvořit obnovitelné zdroje a paroplynové elektrárny, které jsou – ovšem spíše budou sloužit jako to vyrovnávání.

My se teďka spíše bavíme o tom, jakým způsobem obnovitelné zdroje tady zavést, aniž bychom zlikvidovali český průmysl, abychom zlikvidovali české domácnosti, aby byly na druhou stranu přínosem. A to je vlastně jediná relevantní debata, která tady je. Jsou na to různé pohledy, o těch pohledech se můžeme bavit, ale, jak říkám, spíše teďka řešíme to, jakým způsobem se to bude dělat. My jsme včera byli v Dukovanech s hospodářským výborem. Tam nám zástupci ČEZu, management ČEZu víceméně sdělil jednoduchou věc: Obnovitelné zdroje bude stavět v okamžiku, až na to budou peníze z Modernizačního fondu či z nějakého jiného – jinak je nepostaví. Je to prostě pro něj drahé. To znamená, to není žádná ideologie, my prostě musíme najít cestu, pokud chceme stavět obnovitelné zdroje, kdo je bude financovat a z čeho, jo? Takže to je jedna věc.

A ještě nakonec možná bych řekl jednu věc. Já bych se skutečně neradoval z toho, že výroba se přesouvá do Číny nebo do Indie, protože tam jsou obnovitelné zdroje, protože tady za poslední roky vstoupil další pohled, a to je odolnost, bezpečnost ekonomiky a vůbec české společnosti. Já skutečně nemám radost z toho, kdyby se něco přesouvalo do Číny jenom proto, že tam bude to běžet na nějaké obnovitelné zdroje. Hledejme způsob, jak je tady postavit, aby to bylo únosné pro českou ekonomiku a českou společnost.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní na faktickou poznámku pan poslanec Libor Vondráček a připraví se Marian Jurečka. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Libor Vondráček: Děkuji, pane předsedající. Vážená paní, vážený pane ministře, vážený pane zmocněnče, vážené kolegyně, vážení kolegové, já jsem tady zaslechl od Mariana Jurečky, že větrné elektrárny vůbec nikomu nevadí a že v Olomouckém kraji je to naprosto v pohodě, že tam s tím lidé žili bez problémů – a až když je začal strašit Filip Turek, možná třeba Libor Vondráček nebo někdo další, kdo začal mluvit nahlas o větrných elektrárnách, až poté pana Radka Mause z kraje Olomouckého z osady Javoří, obec Maletín, začala bolet hlava. Až v tu chvíli začal trpět nespavostí, začal mít problémy se spánkem, kdy doslova říká: Žiju s vrtulí za domem. Když fouká, nespím. Říkají mi, že mám rok vydržet. – Není to žádný konspirační, dezinformátorský web, je to váš jistě oblíbený web Seznamzprávy.cz, kde s tímto titulkem ten rozhovor najdete, můžete si pustit, jaké problémy má pan Radek Maus, a jestli myslíte, že si ty problémy nějak vsugerovává nebo vymýšlí, jistě vám nic nebrání koupit si od něj jeho dům, mít tu vrtuli 450 metrů za domem a prokázat nám tím službu a dokázat, že ta vrtule určitě nikomu nevadí a že to je jenom dojem vyvolaný dezinformacemi.

Takže prostřednictvím pana předsedajícího, pane Jurečko, myslím si, že to, co jste tady řekl, je velmi neuctivé nejenom k panu Mausovi, ale mnoha dalším lidem, kteří reálné problémy se soužitím poblíž větrných elektráren mají. Rozhodně to není tím, že by je ovlivnila nějaká proruská propaganda.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí pan předseda klubu KDU-ČSL Marian Jurečka a pak pan předseda Hřib, paní poslankyně Gabriela Svárovská a pan poslanec Bohuslav Niemiec. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Marian Jurečka: Já bych byl rád, abychom se poslouchali. Já jsem tady nemluvil o tom, že to je v pohodě, já jsem mluvil o tom, že je tady celá řada obcí, kde je tam 30 let větrná elektrárna. Například obec Veselí v regionu Střední Moravy, je to už tedy Moravskoslezský kraj, když jedete po dálnici, hranice Odry směr Ostrava, tak tu elektrárnu vidíte, je tam od devadesátých let. Podívejte se na mapy.cz, jsou tam dvě dokonce, jak daleko jsou od obydlí. A já jsem tam dlouhé roky jezdil (nesrozumitelné) poměrně dobře.

Podívejte se na Drahanskou vrchovinu. Podívejte se na katastr – obec Drahany. Ano? Takže bavíme se o projektech, které mají nějakou charakteristiku velikosti, přiměřené velikosti, která logicky podléhá tomu schvalovacímu procesu, výkonu, výšky a tak dál. Ale vy tady jedete narativ, že vlastně nechcete větrnou energii v České republice prakticky nikde, vystavěli jste na tom svoji politiku. Já jsem zvědav, jak to budete dávat dohromady s panem ministrem průmyslu a obchodu. A já si myslím, kdybychom se tady chovali racionálně, chránili obyvatele této země, to bez diskuse, ale řekli prostě, jsou lokality, kde to smysl dává, je to dnes nejlevnější a poměrně stabilní zdroj z hlediska výroby a pojďme k tomu přistupovat bez těch dezinformací, které vy k tomu přidáváte naprosto účelově, protože chcete ty lidi strašit.

Pan poslanec Turek odešel, nicméně mrzí mě, že mně neodpověděl na moji poznámku, kde má ty desítky lokalit pro ty nové vodní zdroje na výrobu elektrické energie. Můžeme se bavit o jednotkách lokalit pro přečerpávací elektrárny, ale v zásadě, kdo zná vodohospodářskou situaci, dívá se dlouhodobě, dlouhé roky na web Intersucho.cz, sleduje, tak ví, že nemáme kapacity pro to, abychom mohli na běžných vodních tocích říkat, že postavíme desítky nových profilů, na kterých bude vodní elektrárna. Taková situace tady není a ani nebude. Bohužel. (Potlesk zprava.)

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí předseda Pirátů Zdeněk Hřib a připraví se paní poslankyně Gabriela Svárovská. Tak, prosím, máte slovo.

 

Poslanec Zdeněk Hřib: Já bych rád zareagoval, prostřednictvím pana předsedajícího, na tvrzení tady pana vládního zmocněnce pro Green Deal Filipa Turka na to, že tedy v Německu mají víc větrných elektráren, protože tam jako víc fouká. Tak prosím vás pěkně, ještě jednou, ano? Když se podíváme na okolní země, jiné země v Evropské unii, tak před námi jsou téměř všichni. Proto my jsme na tom chvostu ve srovnání s tím evropským průměrem. Rumunsko například vyrábí z větrných elektráren nějakých 11 až 12 procent. Ještě jednou, my vyrábíme nějaké 1 procento. Jedno procento, abychom měli to srovnání. Srbsko vyrábí 4 procenta. To znamená vnitrozemská země, kde rozhodně nefouká víc než u nás, vyrábí čtyřikrát víc už teď. Maďarsko, to je velice zajímavý příklad. Tam sice vyrábějí jenom nějaká necelá 2 procenta, to znamená, dalo by se říct, že na tom jsou srovnatelně jako my, ale teď tam schválili, dokonce ještě za Orbána, nové projekty, které povedou k tomu, že v podstatě ztrojnásobí tu svoji produkci z větru, takže budou hned na 6 procentech. A zajímavé možná by mohlo být tady pro pana zmocněnce, pana Turka informace, kde bude postaven ten nový větrný park, který bude mít nějakých 500 megawatt. To znamená, to je něco, co překoná dokonce tu stávající kapacitu větrníků, což je nějakých 330 megawatt. Tak prosím pěkně, ono je to u obce Vadosfa, což je 70 kiláků od Bratislavy, prosím pěkně, vzdušnou nebo možná by se dalo říct větrnou čarou. To znamená, to je v podstatě za humny. (Předsedající: Čas!) A fouká tam dost. Díky.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní paní poslankyně Gabriela Svárovská a pan poslanec Bohuslav Niemiec. Poslední dvě faktické poznámky v tomto okamžiku. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Gabriela Svárovská: Děkuji, pane předsedo. Pan kolega Turek už odešel, tak já bych ráda řekla – a je zpátky, to mě těší – tak, pane kolego Turku, prostřednictvím pana předsedajícího, obce nepotřebují vaše zastání, obce se zastanou samy sebe. Nikdo obcím nic nediktuje, akcelerační zóna není automatická povolenka pro investora. Rozhoduje se v území, přes územní plán a povolovací řízení. Zákon přiznává obcím finanční kompenzaci z poplatku z elektřiny z větrných elektráren. Čili obce mají veškerou samosprávnou autoritu a možnost o tom, co se děje v jejich území, rozhodovat. Čili samosprávy – mohu oslovit tímto způsobem – nepotřebujete pana poslance Filipa Turka, aby se vás zastával, můžete se zcela klidně v pohodě zastávat sebe samy díky zákonným prostředkům, které máte, dokud je máte, dokud je například nezdevastuje současná novela stavebního zákona a další novely zákonů, které jsou možná v přípravě. Děkuji. (Potlesk poslanců Pirátů.)

 

Předseda PSP Tomio Okamura: A poslední faktická poznámka – pan poslanec Bohuslav Niemiec, a tím pádem se připraví v obecné rozpravě Zdeněk Hřib. Tak prosím.

 

Poslanec Bohuslav Niemiec: Dámy a pánové, já některým věcem opravdu nerozumím, ale možná mi to někdo zkusí vysvětlit. Tak, prostřednictvím pana předsedajícího, se zeptám pana kolegy Vondráčka, jestli tedy podpoří můj pozměňovací návrh na zachování limitů hluku tak, jak jsou teď. Protože v jedné straně tady hovoříte o tom, jak se zastáváte občanů, a z druhé strany chcete snížit limity hluku tak, aby všichni ostatní občané byli vystaveni nadlimitním hlukům, které teďka projednáváme v rámci stavebního zákona. Takže opravdu přemýšlím, jakým způsobem to pochopit, jak to chápat, a věřím tedy a budu se těšit, že ten můj pozměňovací návrh podpoříte. Děkuji. (Potlesk zprava.)

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní v obecné rozpravě pan poslanec Zdeněk Hřib a připraví se paní poslankyně Veronika Kovářová. Stahuje, Zdeněk Hřib stahuje, takže paní poslankyně Veronika Kovářová. A připraví se tedy paní poslankyně Marie Kršková. Prosím.

 

Poslankyně Veronika Kovářová: Děkuji. Já se nejprve omluvím, že budu trošku delší. Tak. Ale já jenom představím své pozměňováky. Já za to nemůžu.

Já bych, než začnu se svými komentáři samotné novely, tak si nejprve cimrmanovsky odskočím z novely stavebního zákona do debaty nad zákonem o evidenci tržeb, kdy paní ministryně Schillerová zmínila, že zákon o EET má RIA, která je, jak řekla, povinnou součástí zákona. A je to tak samozřejmě i u novel. Když je novela rozsáhlá, tedy velká věcná novela, pokud například mění pravidla hry, musí se zpracovat plná RIA. Vzhledem k tomu, že se tady jedná o změnu celého systému stavebních úřadů a převedení všech výdajů na provoz a úředníky pod státní rozpočet, zde zcela jednoznačně splňuje i tato pravidla. Použití RIA z roku 2020 není možné, protože se počítalo s přesunem pouze krajských agend a centrálním úřadem, neřešila se ani integrace dotčených orgánů, ani územní plánování se nezměnilo. Jednalo se tedy o daleko jednodušší model. Navíc se neřešily ani budovy pro úředníky, spisová služba či archivy. Takže jako první věc se ptám, kdy se dočkáme zpracování RIA k novele stavebního zákona?

Tak. Chtěla bych se vyjádřit k rychlosti stavebního řízení. V rámci debaty o novele stavebního zákona bylo prezentováno, že povolování staveb v Česku je pomalejší než v Nigérii. Jak jsme to zjistili? No, koukli jsme se do žebříčku Světové banky Doing Business. Ale co ten žebříček měřil? 246 dní neznamenalo délku stavebního povolení. Šlo o celkový čas administrativních úkonů od zahájení projektu až po kolaudaci, a to včetně napojení na sítě a zápisu do katastru. Hodnotil se modelový sklad, nikoliv bytová výstavba. Naše 157. místo vycházelo ze čtyř kritérií: délka povolení, počet úředních úkonů, náklady na jejich provedení a kvalita kontroly staveb. A právě třeba v kontrole staveb jsme propadli nejvíc, protože úřady na ni prostě nemají kapacity. Po odhalení skandálu, že autoři žebříčku nadržovali některým zemím, jako byla Čína či Saúdská Arábie, byl celý tento žebříček zrušen. Tedy tvrzení, že jsme horší než Nigérie, stojí na metodicky problematickém a dnes již neexistujícím žebříčku.

A teď jaké máme podklady, kde bychom si řekli, že na tom nejsme tak špatně. Tak kromě ČKAITu, který zveřejnil průzkum z letošního roku a který zde byl opakovaně prezentován, kdy vyplývá, že 82 procent podaných žádostí podle projektantů je hotovo do jednoho roku, a z toho 48 ještě do pěti měsíců, tak tady máme nová data. Ta data zveřejnilo Ministerstvo pro místní rozvoj. Jedná se o aktuální čísla, která byla sesbírána v dubnu letošního roku, a jsou za poslední rok a půl. Průměrná délka řízení je 98 dní a medián 78 dní. To není dlouho. Argumenty, že některé projekty čekají na stavební povolení třeba 10, 12 let, jsou důsledky více věcí. Zpravidla toho, že pro schválení je třeba změny územního plánu. Například když si developer koupí louku a za cenu louky a chce na ní postavit stavební parcelu, tedy by chtěl, aby se změnil územní plán čistě v jeho prospěch a cena jeho pozemku se tak násobně zvýší, tak to začíná být problém. Důvody mohou být ale i nepřející sousedi, kteří se snaží projektu zabránit. To taky není neobvyklé.

Někdy také dochází k prodlevám na stavebním úřadě bez udání důvodů. Můžou to být komplikované okolnosti či nedostatek personálu. To se taky stává. Jedná se však o výjimky, které je potřeba řešit cíleně a systémově. Dánsko to řeší například stavebním ombudsmanem. Stavební zákon jistě potřebuje revizi, ale nikoliv proto, že běžné stavební povolení trvá příliš dlouho. Ještě si dovolím přidat jednu myšlenku. Stavíme domy, které plánujeme, že mohou mít životnost 70 až 100 let. Opravdu je takový problém, aby stavební povolení, které prověří jejich bezpečnost a vliv na okolí trvalo několik měsíců? Jeden úřad, jedno razítko, jedno povolení. Zrychlí se to? Zkušení projektanti ví, s kým co řešit. Nejdřív se konzultují zásadní věci, jako je životní prostředí, hasiči, hygiena, památkáři a v rozpracované fázi se projekt upraví. Nachystat si ho do mašliček a pak teprve jít na stavební povolení nedává smysl a nepřinese to výsledek. Naštěstí si toho všimli i autoři novely, za což jsem jim ráda a doplnili tak možnost konzultací na územních pracovištích Úřadu rozvoje území. Ale nejprve jsme tedy řekli, že za úředníky se chodit nemusí. Pak jsme zjistili, že musí a tak jim dáváme do zákona tu možnost. Já navrhuju, co kdybychom se vrátili o krok zpět a netahali tam ty úředníky z dotčených orgánů vůbec? To by bylo daleko smysluplnější. Ztratila by se sice nad nimi přímá kontrola, tedy samozřejmě výška osobního ohodnocení či vyhazov, ale stejně oni dávají jenom vyjádření, které stačí vyargumentovat a dodržet se nemusí. Co to znamená pro občany? No samozřejmě budou čekat déle. Odpověď přichází z úřadu až kompletní, úředníci se musí koordinovat a kvůli jednoduché věci se může zamítnout celý projekt. Přitom by stačilo se jenom dohovořit s těmi jednotlivými profesanty. A to nemluvím ani o podstavu úředníků, který je očekáván. Takže proč vymýšlet kolo, v zákoně máme přece i takzvané předběžné informace. To je cesta, která by mohla pomoci od spousty zbytečných razítek a vyjádření. A právě těch zbytečných. Tudy bychom se měli vydat. O co jde? Když třeba v Mnichově jdete na stavební úřad, vydají vám seznam, co všechno musíte dodržet a jak. Pokud všechno splníte, máte stavební povolení. My to nemusíme dělat jako revoluci, to jde vždycky nejhůř. Dokončeme projekt Digitální technické mapy a doplňujme jednotlivé další vrstvy, tak propojíme úřady digitálně. Projekt détéemky není dokončen, ale již nyní existují obce, který s ním krásně pracují, jako je například Polička, tam mají Digitální technickou mapu v takové kvalitě, že v podstatě díky ní víte všechno předem. Proč musíme posílat žádost na úřad, aby se jednotlivý úředník kouknu do mapy, kterou má jen on místo toho, abychom si ty mapy nasdíleli. Síťaři jsou převážně soukromé firmy a i v jejich zájmu je, aby jejich sítě byly správně zaneseny do détéemky a stavebníci jim je nezničili.

Nyní ta odpovědnost leží jen na stavebnících. Rozložme ji na majitele sítí a dotčené orgány. Doplňme si informace a každý rok můžeme zrušit třeba jedno až tři razítka. Na úřady budeme posílat jenom projekty, které jsou relevantní nebo složité. To, že vyjádření přineseme z dotčeného orgánu na stavební úřad nám to nezrychlí a síťaře ale třeba budeme poptávat stále dál. Další výhodou zaměření se na kvalitní sběr územních dat je nevyhnutelnost tohoto počínání. Stejně se k tomu jednou dopracujeme. Posuňme se blíže k Německu a dejme si to jako prioritu. Teď je tady otázka, jestli se staví v České republice dost. Byty chybí, i když se staví. A čísla nám říkají, že výstavba stále stoupá a stoupá. A také existují developeři, kteří mají stavební povolení nachystané a přesto nestaví. Stavební povolení je totiž jenom jeden z dílů mozaiky, která je třeba poskládat. Dalším je například nastavení daně z nemovitosti podle cenových map.

A je toho vícero a mnohé se nedá schovat ani pod stavební zákon, ani pod těch 49 dalších, které tu řešíme. Avšak rám pro tuto mozaiku máme. Je to politika dostupného bydlení. A právě nyní, když si vkládáme do stavebního zákona, že veřejným zájmem je bydlení a ve chvíli, kdy vyjmeme velkou bytovou výstavbu jako stavbu ve veřejném zájmu, to je ta chvíle, kdy si definovat, jakou chceme mít politiku dostupného bydlení. Tak například když máme určeno, že to bude 10 000 metrů čtverečních podlahové plochy, proč je to nadpoloviční většina, když hlavním problémem naší doby je bytová krize? Dejme si sedmdesátku ku třiceti. Druhou variantou řešení by mohlo být, že pokud budeme stavět bytový komplex ve veřejném zájmu, dává smysl, že by část bytového fondu se zasmluvnila třeba na 20, 30 let v rámci v rámci kategorie dostupného bydlení nebo by se prodala městu v rámci plánovacích či kontribučních smluv.

Takto se to běžně dělá v Německu, v Rakousku, v Dánsku. Město by tak mohlo zajistit ubytování pro potřebné profese, jako jsou zdravotníci, učitelé, policisté. Pak by se nám kondenčně skutečně jednalo o veřejný zájem, pomohlo by to, ale takto teďka designované bohužel není. Místo toho nám tento institut hromadného bydlení bohužel způsobí omezení práv běžných lidí, tedy těch, kdo vlastní dům, chalupu nebo splácí hypotéku. U zmíněných velkých projektů s převažující funkcí bydlení totiž nebude přípustné odvolání. Novela umožní povolit stavby i tehdy, když nesplňují hygienické limity. Jedním z kritérií má být ekonomická přiměřenost alternativního řešení. Pokud vás bude tato výstavba obtěžovat, ničí vám vaše zdraví nadlimitní hluk nebo znečištění ovzduší, může se stát, že se proti rozhodnutí nebudete moci odvolat a vaše námitky nebudou mít ve výsledku na výsledek řízení žádný vliv. A to i přesto, že se třeba může jednat o nezákonné povolovací procesy, protože úředník nebo ten, kdo podával žádost, udělal chybu. Prostě odvolání není.

Novela zkracuje lhůty pro odvolání i správní žaloby, omezuje možnost jejich doplnění a zužuje okruh žalobních bodů. Zároveň stanovuje mimořádně krátké lhůty pro rozhodování soudů. V této souvislosti zmíním, že rozhodování o projektech s převažující funkci bydlení na 10 000 metrů čtverečních na centrálním stavebním úřadu samozřejmě vytváří obrovský korupční potenciál. Uvědomme si, že se zde nebude jednat jen o nových pražských čtvrtích, kde by to dávalo úplně logický smysl, ale o všech projektech úplně celé republiky, ať už se pohybujeme v lokalitách, kde územní plán doporučuje k zástavbě anebo v chráněné krajinné oblasti třeba Soutok, že, kde by se stavět vůbec nemělo. Tím, že se stavby na hromadné bydlení stává vyhrazenou stavbou, mělo by se definovat, že není přípustné, aby byly umístěny v některých místech, jako je třeba chráněná oblast CHKO či národní park.

Z aktuálního vyznění naopak lze usuzovat opak. Za hromadné bydlení by se takto mohly schovat například apartmány pro turisty, což je ostatně běžná praxe již nyní. Jak jsem se již zmínila, dodržení pravidel bude záviset jen na osobnostech na úřadě, protože zákon je napsán tak, že chyba, ať už vědomá či nevědomá, je prakticky zcela nepostižitelná. Proto kolegyně Olga Richterová připravila pozměňovací návrh, který se tímto zabývá. A teď si zkusíme představit, že ta parcela, na které vzniká tento projekt, bude komplikovaná, nebude v souladu s územním plánem. Co s tím? Novela nám dává další možnost, máme tam § 27 odst. 2 pravomoce rady obce, které uděluje souhlas k možnosti odchýlit se od územně plánovací dokumentace nebo územního opatření, tedy pokud se nenaruší veřejné zájmy a nedotkne se to jiných osob ochranných pásem nebo koridorů.

Zde je ten výklad složitější, protože nově je veřejným zájmem nejen bydlení, ale i podnikání. Obojí je v seznamu uvedeno dříve než třeba ochrana památek nebo přírody a krajiny. Dojde zde tedy ke zvážení veřejných zájmů a zjistíme, že možná novostavba sloužící k podnikání je vlastně na rovni nebo výše a můžeme kdekoliv stavět cokoliv. Když počkáte do roku 2029, nebudou již existovat ochranná pásma z UNESCO památek a můžete si tak na okraji Krumlova nebo Kutné Hory stavět, jak je libo, akorát že za rok, za dva nás pak vyškrtnou z těch seznamů a oblíbené město žijící z turistického ruchu bude skomírat, nám přestanou jezdit turisté z Asie. Všechny pochybnosti se schovají za veřejný zájem podnikání, takže pouhým jedním rozhodnutím rady města můžete pokřivit společenskou dohodu, kterým územní plán samozřejmě je a která se snaží, aby se města rozvíjela, aniž by ztrácela svoji hodnotu, ale naopak aby svým růstem byla ještě krásnější a funkčnější.

Jak to udělat lépe než touto brutální novelou? Náš pozměňovací návrh 1184 ukazuje jednu z cest. Máme zde oblasti zrychlené výstavby. Tento pozměňovací návrh právě reaguje na dostupnost bydlení. Naším cílem je zkrátit dobu přípravy třeba na 3,5 roku.

Plán akcelerační oblasti pro bydlení je koncipován jako cílený, věcně a procesně ohraničený režim. Jde o to, že pokud máme někde místo, kde chceme stavět, můžeme si tam to místo připravit. Připravíme si tam různá povolení, připravíme si tam dopravní řešení, vyřešíme si síťaře. A v tu chvíli už bude rychlejší proces všech důležitých povolení. Je to cesta, která vůbec nenabízí omezování veřejných práv, a přitom vede k cíli.

Když jsem zmínila politiku dostupného bydlení, tak bych ráda představila pozměňovací návrh číslo 1187, který se týká škrtání definice dostupného nájemního bydlení. Novela totiž škrtá odstavce, které určují ucelený právní rámec, který byl do stavebního zákona zaveden teprve nedávno. Je to definice domu pro dostupné nájemní bydlení. Jednak výslovná možnost obce vymezit takovouto stavbu v regulačním plánu a dále zvláštní ustanovení, která upravují obsah plánovací smlouvy o dostupném nájemním bydlení a některé odchylky v povolovacím režimu. Nejde o technické, jednoduché, izolované změny, ale o odstranění navzájem provázaného institutu.

Současná právní úprava byla přijata v roce 2024 právě s cílem vytvořit vazbu mezi systémem veřejné podpory dostupného nájemního bydlení podle zákona o Státním fondu podpory investic a nástroj územního plánování a stavebního práva. Návrh zákona odůvodňuje zrušení tohoto institutu s tím, že se v praxi neosvědčil – za dva roky, za necelé dva roky.

Program Dostupné nájemní bydlení Státního fondu investic zahájil příjem žádostí až dne 1. října 2024. Nyní jsme ještě navýšili kapacitu a ten projekt, program jsme nejenže nezrušili, ale nyní máme na něm další peníze. Tedy je úplně logické v tomto institutu pokračovat. A nejde o předčasné opuštění nástroje, který měl dostatek času k projevení svých účinků. Prostě neměl.

Novela dále překopává i strukturu územního plánování. Územní plánování je zcela zásadním nástrojem, který tvoří kvalitu měst a obcí. Ačkoliv se novela prezentuje tak, že předává větší kompetence městům pro tvorbu jejich územně plánovací dokumentace, není to tak zcela pravda. V tuto chvíli si zastupitelstva obcí navrhují zadání pro zpracování či změnu územního plánu. Pořizovatelem je odbor územního plánování na obcích s rozšířenou působností, který je samozřejmě zároveň garantem dodržení zákonných povinností a správnosti procesu, protože běžný určený zastupitel nemusí tyto znalosti míti.

Obce si zcela rozhodují nad zadáním, návrhem a samozřejmě i nad schválením toho provedení. Mají obsah územního plánu zcela ve svých rukách a jenom jim s tím pomáhá odborník. Za Piráty určitě podporujeme možnost volby. Pokud má některá obec možnosti, finance či odborníky, ať má možnost si územní plán přichystat čistě po své ose. Ale zbavovat možnosti pomoci malým obcím bez odborníků ke kvalitnějšímu územnímu plánování nepovede.

Co je velmi rizikové, že rozpory v rámci tvorby územního plánu má nově rozhodovat pořizovatel, tedy člověk najatý samosprávou, a to i proti nesouhlasu odborných orgánů. Nejen tedy, že jsme v jiné části stavebního zákona zrušili závaznost stanovisek dotčených orgánů, tedy maximální většiny, při pořizování územních plánů také a jejich změn, ale ani obhajobu jejich vyjádření nebude rozhodovat nějaký vyšší stupeň územně plánovací části úřadu rozvoje území, jako by byly třeba části těch krajských stavebních úřadů rozvoje území. Ne, bude to pořizovatel.

A kdo je pořizovatel? Pořizovatel může být právě ten, který je najatý zcela externě. Pořizovatel může svolat jednání s dotčenými orgány jen 5 pracovních dní předem. A pokud se příslušný orgán nedostaví, má se za to, že s výsledkem souhlasí. Co to znamená v praxi? Oslabení ochrany lesa, zemědělské půdy, přírody a krajiny. Tlak na zástavbu v záplavových územích nebo v blízkosti chráněných lokalit. Tlak na zástavbu posledních volných ploch ve městech, které dnes slouží lidem. Zástavbu v místech bez infrastruktury, bez školek, škol, veřejné dopravy.

A hlavně opět se tu dostáváme do zcela zbytečné situace, kdy může vůle pár jednotlivců v radě města ignorovat ochranu veřejných zájmů ve velkém, protože rozhodování se posouvá od odborníků k lidem placeným samosprávou. A když jeden pořizovatel nebude chtít, najde se jiný.

Územní plán je hlavním kamenem úrazu při schvalování velkých projektů a významných developmentů. Pokud koupím louku a chci z ní udělat stavební pozemek, nelze se divit, že to nejde snadno a rychle. Pokud stavím uprostřed památkové rezervace, je jasné, že musím respektovat práva památkové péče a archeologické požadavky. Pokud je můj pozemek brownfield a povolovací procesy jsou zdlouhavé, pak je to chyba.

Prezentovaná snaha pomoci zdlouhavým procesům se však nesmí překlopit do odstranění úplně všech procesů, které chrání veřejné zájmy. A jak přesně se osekaly veřejné zájmy? Tak za prvé u většiny vyjádření není závazné stanovisko, ale vyjádření. Vyjádření nemusíte respektovat, pokud pro to máte argumenty. Tedy jsou požadavky podle stavebníka takzvaně přemrštěné podle novely? Můžete o tom argumentovat. Za mě jsme tady mohli skončit.

Ale novela jde dál. Přesouvá mnohé pracovníky dotčených orgánů na stavební úřad. Myslela jsem si, že mají obíhat papíry a ne lidé. Dávalo by to smysl, kdyby si úředníci předávali vyjádření datovkou. V čem bude rozdíl? Pokud bude můj přímý nadřízený, který má možnost rozhodnout o mém platu i o mém pracovním místě, mít jiný názor na problematiku, půjdu s ním do sporu?

A jaké má mít vedoucí pracovník každého stavebního úřadu vzdělání? Stavařské, urbanistické, památkářské, znalosti z ochrany zdraví, znalosti o odpadech, prevenci závažných havárií a ochrany přírody a krajiny? Ačkoliv z terénu máme zprávy, že na nové úřady nechce přicházet 70 až 80 procent odborníků-úředníků, hledáme supermany s několika vysokými školami a širokým záměrem odborností. A to ještě ani nevíme, jak je zaplatíme.

A aby se přece jen nenašel někdo, kdo by chtěl bojovat za práva občanů, tak se pro jistotu ještě ruší pravomoc orgánů ochrany přírody a krajiny nebo památkové péče. Takže část norem si bude stavební úřad navrhovat sám a ať mu do toho odborníci nemluví.

Důležitá věc, která se málo řeší v tomto kontextu, je, že mezi veřejné zájmy, o kterých hovoříme v souvislosti s novelou stavebního zákona jako o upozaďovaných nebo ignorovaných, jsou jednoznačně požadavky na ochranu zdraví. Novela stavebního zákona má zrušit povinnost dodržovat hygienické limity. Předkladatelé včetně vládní zmocněnkyně Hany Landové to hájí tím, že limity často nevyjdou. Kvůli jednomu pitomému decibelu se pak nedá stavět třeba bydlení. A jeden decibel prý stejně lidské ucho nerozezná.

Jenže realita dnes vypadá jinak. V místě, kde už dnes překračuje limity, přibude stavba, která ho zvýší o nezanedbatelný decibel. A další a další. A problém českých hygienických limitů není, že by byly příliš přísné, naopak jsou příliš benevolentní. Světová zdravotnická organizace dlouhodobě upozorňuje, že negativní dopady na zdraví, včetně psychického, nastávají už při výrazně nižších hodnotách, než jsou naše limity.

A jaké jsou důsledky? Nejde jen o nepohodlí. Dlouhodobé nadstavení nadlimitnímu hluku a smogu zvyšuje riziko kardiovaskulárních a respiračních onemocnění. Je větší pravděpodobnost, že dostanete rakovinu plic, když žijete uprostřed Prahy, než když kouříte. Narušuje vám to spánek, zvyšuje stres, má negativní dopady i na psychiku a kognitivní schopnosti. A samozřejmě to nejvíce dopadá na děti. Hluk a smog prokazatelně zkracují délku života.

A proč se ruší hygienické limity? Aby se mohlo stavět za každou cenu? Aby se mohlo stavět i tam, kde se už dneska skoro nedá žít? Aby vám mohli prodat za vaše peníze byt, kde si ani neotevřete okno? Aby se nemuselo řešit, že vám nová výstavba zhoršuje kvalitu života ve vlastním domově? Daleko smysluplnější cestou než rušení hygienických limitů by bylo řešení problematických lokalit, například zklidnění dopravy, protihlukové opatření, anebo posílení zeleně.

Novela se však netýká pouze bytové výstavby. Z našeho pohledu nelze akceptovat změny v oblasti zdravotních rizik pro prostory školských, zdravotnických a sociálních zařízení, kdy se přistupuje k redukci státního zdravotního dozoru, takzvaná kontrola provozně hygienických podmínek, tedy rušení hygienických limitů zejména pro chemické a biologické činitele, to jest například sledování parametrů větrání prostřednictvím sledování koncentrace oxidu uhličitého, který vykazuje, jestli je prostor větrán. Nedostatečné větrání má samozřejmě za vliv zdravotní následky. Nedostatečné parametry denního osvětlení zejména v předškolských a školských zařízeních můžou způsobit zdravotní obtíže pro nejmladší generaci při vývoji zraku a dopadu na psychiku.

Je nepřípustné, aby chyběla možnost zkontrolovat prostory stanovené dle zákona o ochraně veřejného zdraví dle hygienických limitů, jak je prostor provozován v oblasti větrání a denního osvětlení, a to při nedostatečném zajištění kvality vnitřního prostředí, ve kterém lidé tráví zejména v zimě podstatnou část dne, což je alarmující zejména pro prostory, kde se nachází zranitelné osoby, populace – a to děti, nemocní a seniorská populace.

Této problematiky se týkají změny v zákoně 258, který jeden (je jedním?) z těch 49, které měníme spolu se stavebním zákonem. Aktuální bezpečné nastavení se škrtá a nové nastavení se avizuje novou vyhláškou. Jak ale bude tato vyhláška vypadat a jaké bude mít parametry je nyní věštění z křišťálové koule. Nechápeme hlavní princip, proč zavedený a funkční systém rušit a připravovat si práci s novou vyhláškou. Budeme tuto problematiku samozřejmě sledovat, protože se jedná o velice důležitý aspekt při stavbě budov, které mají být především bezpečné. Ale koukněte se na to v kontextu, že máme v plánu novou supernemocnici. Koalice chce podporovat výstavbu kolejí. Je významný nedostatek lůžek či bytů v domovech pro seniory a různých komponovaných pečovatelských domech. To jsou všechno stavby, které nás v blízké budoucnosti čekají a podcenění hygienických norem v těchto zařízeních by nebyla cesta zpět. To by byla hrubá chyba, která by jen nabalovala další zdravotní potíže, které bychom si s tím zcela zbytečně vytvářeli a které bychom zase museli platit.

To, že novela stavebního zákona ruší preventivní dozor hygienické služby, tedy že se ruší závazná stanoviska dotčených orgánů ve stavebním řízení, je další z naprosto krátkozrakých opatření. Většina těchto projektů, tedy nemocnice, školy, sociální zařízení tradičně platí veřejný sektor. Zřizovatelé jsou města, kraje či stát. Proto je pochopitelné, že státní investor by měl dát přednost preventivnímu dozoru a v rámci závazného stanoviska hygienické služby si projekt nejprve zkontrolovat, zda splňuje limity, než začne stavět. Protože když to postaví, tak ty výdaje na přestavbu (Nesrozumitelné.) budou zase daleko větší.

Právě stát a jeho zdravotní systém zase bude řešit negativní důsledky těchto špatně navržených zdravotních, sociálních a školských staveb. Tento princip dává smysl přece i pro soukromé investory, pokud chtějí, aby jejich zařízení byla bezpečná. To, že se zbavíme preventivního dozoru bude spíše generovat vícenáklady na dostavbě budovy nebo nevyhovující vnitřní prostředí staveb, které jsou právě tak citlivé na mikroklima.

V této souvislosti bych ještě chtěla poděkovat Vašku Pláteníkovi za jeho pozměňovací návrh ohledně přístupnosti, která je v novele stavebního zákona také těžce poddimenzována a proškrtána. Návrh koalice, jak jsme si již tady také vyslechli, oslabuje ochranu stromů. O jejich kácení i výstavbě budou nově rozhodovat stavební úřady, stejně tak i o náhradní výstavbě. Moc děkuji kolegyni Evě Fialové za její pozměňovací návrh, který my podporujeme.

My bychom se na to koukli ještě úplně z jiné strany. Současná klimatická krize dělá z center měst rozpálené plotny. Celá města se potýkají s efektem lokálních pouští a celý problém se tak ještě prohlubuje, protože zde neprší tolik jako jinde. Pokud chceme dát lidem možnost bydlet ve městě tak, jak by rádi a chceme jim postavit více bytů ve městě, kam se hodlají přestěhovat, je třeba zohlednit klimatickou krizi a adaptovat se na ni.

Můžete tomu říkat jakkoliv a debatovat o tom, kdo to způsobil, to ale není vůbec důležité. Faktem zůstává, že počet tropických dnů i nocí je každý rok vyšší a lidé ve městě se stávají rukojmí všeho toho betonu, asfaltu, cihel a kamení. Proto jsme připravili náš pozměňovací návrh, který zařadí modrozelenou infrastrukturu mezi veřejné zájmy. Adaptační opatření by nemělo být jen předmětem vášnivých debat v anarchistických kroužcích, ale samozřejmou a kruciální součástí každé stavební úpravy v rámci městského mobiliáře a prostředí. Adaptační opatření jsou samozřejmě vítána i v menších městech a na venkově. S nedostatkem vody či pozůstatky melioračních systémů stále v regionech bojujeme.

Pozměňovací návrh doplňuje do komplexního pozměňovacího návrhu... jo, ještě jsem neřekla číslo – je to číslo 1210... Výslovné zakotvení adaptačních opatření jako hodnoty veřejného zájmu, který má být zohledňován při aplikaci stavebního zákona. Adaptační opatření jsou z hlediska dlouhodobé obyvatelnosti sídel, ochrany zdraví a hospodaření s vodou i odolností veřejné infrastruktury hodnotou srovnatelného významu. Vymezení adaptačních opatření je formulováno obecně, protože stavební zákon se uplatňuje v různých typech území a při velmi rozdílných záměrech.

Navržený § 10a současně neznamená, že každý záměr označený za adaptační opatření má být automaticky upřednostněn před jinými zájmy. To ne. Smyslem návrhu je, aby adaptační funkce záměru byla rozpoznána a řádně zahrnuta do poměřovacích veřejných zájmů. Úprava je rovněž v souladu s právem Evropské unie.

Dále bych ráda představila pozměňovací návrh 1185, který se týká ochrany pásem národních parků. Platné znění § 37 zákona o ochraně přírody a krajiny je založeno na tom, že ochranné pásmo slouží k zabezpečení zvláště chráněného území před rušivými vlivy z okolí. V ochranném pásmu zvláště chráněného území je proto k povolování nebo provádění staveb, změně způsobu využití pozemku, terénním úpravám, a tak dále, nutný souhlas orgánu ochrany přírody. Navrhované body novely tento vztah změní. Zastavitelné území ochranného pásma národního parku by tak bylo výslovně vyňato z obecného režimu. A zatímco... A vypouštění slova dále v § 37 by mohlo podporovat výklad, že zvláštní výčet činnosti v odstavci 3 má ve vztahu k ochranným pásmům národních parků nahradit dosavadní kumulativní ochranu.

Takové řešení není vhodné, protože právě stavební činnost a stavební využití pozemku, terénní úpravy, zásahy do vodního režimu, nakládání s vodami a použití chemických prostředků mohou mít v ochranném pásmu národního parku významný dopad na jeho předmět ochrany. Toto nastavení by mohlo vést k tomu, že se preventivně v rámci územních plánů nebudou zastavitelná území navrhovat, což určitě není záměr těch předkladatelů.

Dále bych ráda představila pozměňovací návrh 1186. Pozměňovací návrh upravuje podmínky právnických osob, které se mohou účastnit stavebního řízení v oblasti ochrany životního prostředí, přírody a krajiny. Adekvátní reakce na možné negativní důsledky nové výstavby je jedním z demokratických vymožeností, o které bychom nemohli přijít, obzvláště když víme, že ty velké stavby nemají žádné odvolání. Pokud se má nejbližší okolí našich obcí zásadně proměnit, je třeba určitá forma veřejné diskuse. Novela zákona na více místech potlačuje ochranu přírody a krajiny z pozice dotčeného orgánu. Obyvatelé jsou přímými účastníky nejen řízení, ale především celé budoucnosti obcí. Proto mi přijde zcela zásadní, aby měli šanci obhajovat svá stanoviska.

Komplexní návrh stanoví, že účastníkem řízení může být právnická osoba, která vznikla alespoň tři roky před oznámením o zahájení zřízení nebo ji podporuje 200 osob. My navrhujeme, aby se jednalo pouze o dobu 12 měsíců a podpora byla nejméně 100 osob. Navržené řešení odpovídá mírnějšímu standardu, který český právní řád používá i v jiných oblastech ochrany kolektivních práv. Zákonodárce, který již v jiné oblasti uznal, že jednoroční období je dostatečně dlouhé pro ověření skutečné činnosti a serióznosti právnické osoby.

Dále bych chtěla představit pozměňovací návrh číslo 1188, který se týká přechodných pravidel k územně plánovací dokumentaci v souvislosti se změnou názvu plochy zastavěné na zastavitelnou. Jedná se o naprosto zcela výrazný posun významu, že nelze předjímat, že by aktuální územní dokumentace schválená s pojmem zastavěné odpovídala beze změny k pojmu zastavitelné. Z logiky věci zde musí být přechodná pravidla, aby se územně plánovací dokumentace přizpůsobila novému pohledu na věc a termínu. U územně plánovací dokumentace pořizované nebo měněné již za účinnosti nové právní úpravy je takové řešení systémově možné, ale u územně plánovací dokumentace vydané před dnem nabytí účinnosti tento předpoklad splněn není. Tato dokumentace byla pořizována za jiného právního stavu a bez vědomí, že její dřívější obsah bude v budoucnu zakládat nové zákonné domněnky nebo vylučovat některá z navazujících posouzení.

Proto navrhujeme, aby se navrhlo navržené přechodné ustanovení, které má nějakou časovou hranici a do té doby se u starší územně plánovací dokumentace zachovává dosavadní právní režim.

Chtěla bych se pověnovat změnám v památkovém zákoně. V památkovém zákoně totiž dochází ke zcela zásadním škrtům, které v důsledku způsobují, že Národní památkový ústav, který má za úkol chránit naše kulturní dědictví, k tomu bude mít jen velice omezené prostředky. Orgány památkové péče ztrácejí ve většině svá závazná stanoviska a Národní památkový ústav ztrácí dokonce i možnost vyjádřit se ke stavebním akcím například v rámci památkových zón a ochranných pásem, ačkoliv to má jako zákonnou povinnost.

Ochranná pásma měla být původně škrtnuta. Kvituji, že v komplexním pozměňováku nebudou škrtnuta hned, ovšem jejich zrušení se musí přehlásit do 31. 12. 2028.

Ochranná pásma se vyhlašovala 60 let a teď se mají přehlásit za 2,5 roku. Z odborných míst zaznívá, že to je neproveditelné, a to i v souvislosti s památkami UNESCO.

Je to obrovská příležitost a škoda. Příležitost proto, že by se zde konečně mohla otevřít debata, po které všichni, úplně všichni tady – myslím všech 200 poslanců – prahneme, a to je způsob ochrany památkové péče. Ale díky tomuto šibeničnímu termínu nebude ani debata. Takže pokud se nějaké ochranné pásmo přihlásí, tak v té formě, jaké je teď. Nic tím nezískáme, akorát ztratíme některá jiná. Národní památkový ústav má chránit hodnoty, které tak správně pojmenoval ministr kultury Oto Klempíř. Památky jsou naše moře. Památky, a obzvlášť ty, co jsou zapsané v seznamu UNESCO, jsou naším nedocenitelným pokladem, který nám může leckterý stát závidět. Naše národní hrdost utrpěla velkou ránu, když jsme se nemohli postavit nacistickému Německu, ale důsledkem toho máme takové historické bohatství, které nám okolní státy, ničené během druhé světové války, můžou leda závidět. A to včetně Slovenska. Jediným smutným časem byla komunistická éra, kdy památková péče dostávala na frak, a tak známe ty důsledky, jak to dopadne. Můžete si snadno porovnat, jak vypadá náměstí v Chebu a Jihlavě. Jihlavské náměstí přišlo o svůj Špalíček. Dostalo tam obchodní dům, který podobně jako dnešní znění § 1 se zaměřoval na soudobé potřeby obyvatel. Tedy rozuměj, co největší výkladní skříně. Náměstí tím pak přišlo to zásadní a to je jeho charakter.

Právě charakter města je to, co nám naše rezervace a zóny chrání. Právě naše plošná ochrana památek. Máme mnoho krásných malých městeček, které třeba ještě cestovní ruch ani nepoznal, které čekají na svůj potenciál. A právě Institut památkové zóny jej pomáhá chránit. Jedná se o 258 památkových zón, které najdete od Jaroměře po Dačice, od Vizovic po Louny, od Plané u Mariánských Lázní po Šluknov.

My ve Volyni máme také památkovou zónu a díky programu Ministerstva kultury a díky plánu ochrany, můžeme postupně a smysluplně každý rok investovat do nějaké z oprav, aby naše kulturní bohatství vzkvétalo. A rozhodně se už dlouhé roky rozhodujeme tak, aby investice byly především udržitelné. Tento program již krásně funguje a každoročně se vyhodnocují města, která se o své rezervace a zóny starají příkladně.

Titul Historické město roku je oceněním, které reflektuje právě i kvalitu života ve městech, péči o památky vzhledem k současným potřebám. Není problém naplňovat současné potřeby lidí tak, že ignoruju památkové hodnoty. Není třeba vymýšlet kolo.

Nastavení současného památkového zákona rozhodně není ideální a potřebuje revizi. Také se již třikrát připravovala novela památkového zákona na Ministerstvu kultury, přímo s kulturní obcí a odborníky. Vůbec nechápu, proč se nenaváže na již odvedenou práci a novelizace památkového zákona neběží samostatně.

Naopak chápu, že současné nastavení komunikace s orgány památkové péče není udržitelné, protože se cesty odborné veřejnosti a zbytku veřejnosti již dávno rozešly a je třeba se zase potkat. Mimojiné i klimatická změna potřebuje trochu jiné fungování měst než doba před 30 lety, kdy celý červenec – skoro celý červenec pršelo a každé jaro jsme sledovali zvýšení hladiny řek na kritické úrovně. Kolega Macinka sice tvrdí, že klimatická změna skončila, ale stav našich podzemních i povrchových vod tomu opravdu nenasvědčuje.

Revize památkové péče je nutná, to zcela bez diskuse. Pojďme novelizovat památkový zákon. Ošetřme všechny situace, kdy by majitelé byli postaveni do neřešitelných situací. Pojďme to nastavit ve společné shodě, ať se to nemusí měnit každé čtyři roky. Pojďme se dohodnout na tom, že turismus a cestovní ruch je jeden ze základních pilířů naší ekonomiky, a to především s potenciálem zapojení všech regionů, protože naše pestrá krajina a kulturní dědictví není ani v Evropě vůbec žádnou samozřejmostí.

Velkým magnetem turistického ruchu jsou lokality zapsané na seznamu UNESCO. Prahu ročně navštíví 8 milionů turistů a srovnatelně velký Rotterdam ani ne 3 miliony. Právě krása Prahy je jedním ze základních kamenů českého turistického ruchu. Dokládají nám to i čísla statistického úřadu. Za rok 2025 přinesl české ekonomice cestovní ruch 2,5 procenta hrubého národního produktu. V peněžním vyjádření to představovalo 363,7 miliardy korun.

Z hlediska celkového finančního objemu jednoznačně dominuje hlavní město Praha, které generuje skoro 35 (?) přidané hodnoty turismu v České republice a váže na sebe 26 procent celkové zaměstnanosti v sektoru. Co s tím udělá seškrtaná památková péče a lex developer, nevím – ale nemyslím si, že to bude dobré.

Je třeba si uvědomit, že součástí péče o lokality v seznamu je také ochrana jejich blízkého okolí. To jsme podepsali, když jsme se tam zapisovali. Ochranná pásma památek UNESCO jsou specifickou kategorií, kterou je nutno respektovat.

Dovolím si citaci z odpovědi české komise pro UNESCO, kterou jsem oslovila v souvislosti s novelou stavebního zákona: za systémově rizikový aspekt považujeme záměr rušení ochranných pásmem památkových rezervací a zón bez vytvoření plnohodnotného alternativního mechanismu ochrany hodnot, které jsou jejich prostřednictvím dnes chráněny a jež nelze v českém právním prostředí zajistit jiným způsobem. Navrhovaná změna se týká právě těch ochranných pásem, které chrání vnější obraz urbanistického dědictví, zejména panoramata, dálkové pohledy, siluety, harmonické vazby mezi jádrovými částmi památkových území a jejich okolím. Jsou to právě tyto charakteristiky, které tvoří podstatnou část výjimečně světové hodnoty památek světového dědictví v České republice. Prakticky všechny památky mají takzvané nárazníkové zóny, tedy ochranná pásma vymezená v souladu s prováděcími směrnicemi k naplňování u Úmluvy o ochraně kulturního a přírodního světového dědictví, které představují autoritativní výklad povinnostii vyplývající z této úmluvy.

Za hrozbu mohou být tedy v tomto kontextu považovány nejen konkrétní stavební záměry, ale už změny právního rámce. Za chybu považuje komise UNESCO i zrušení jednotného environmentálního stanoviska, protože zde vzniká problém spočívající v rozdílné míře detailů územního plánu a konkrétního stavebního záměru, posílený o časový odstup mezi těmito fázemi.

V území vymezeném územní plánovací dokumentací jako zastavitelné se podle stavebního zákona v řízení o povolení záměru nebude posuzovat krajinný ráz. A (nesrozumitelné) u přírodního dědictví UNESCO, stejně tak u kulturního je celistvost krajiny a její přirozený charakter zásadním prvkem integrity území.

Tak já to trošku zkrátím, protože máme málo času. Památky světového dědictví, biosférické rezervace i globální geoparky UNESCO pracují s dlouhodobým horizontem a právě postupná degradace je to, čemu by se měl náš stát snažit předcházet, a proto navrhujeme další pozměňovací zákon 1189.

Náš pozměňovací zákon – tedy pardon, pozměňovací návrh – náš pozměňovací návrh navrhuje, že by se doba přehlášení ochranných pásem UNESCO prodloužilo do roku – do 31. prosince roku 2036, abychom měli šanci se o tyto významné turistické, kulturní a přírodní klenoty postarat tak, abychom nepřišli – to vyškrtnutí z památek UNESCO.

Máme tady další pozměňovací návrh. Pozměňovací návrh číslo 1302, který řeší přechodná ustanovení právě v souvislosti také s památkovou péčí. A tady se jedná o plány ochrany a nové plány ochrany péče a rozvoje.

Já jsem na konferenci minulý pátek mluvila s panem Korbelem a on říkal, že zřejmě je to pořešeno v nějakém vašem – nebo v komplexní novele pozměňovacího – teda v komplexním pozměňováku? Že plány ochrany přejdou a plány ochrany péče a rozvoje na ně navážou? (Obrací se na zpravodajku.) Tak se chci zeptat paní zpravodajky, jestli je to tak? (Zpravodajka: Nevím.) Nevíte. Dobře. Každopádně my jsme ten návrh nahráli, takže pokud to není v komplexu – co si myslím, že se to ještě vyřeší v rámci hospodářského výboru, ač budeme řešit, které návrhy kryjí které, pokud by to v tom komplexním pozměňováku nebylo, tak já bych chtěla jenom k tomu říci, že jsme dostali různé zpětné vazby například od starosty Jilemnice, které komentují právě to, že plány ochrany se dlouhodobě připravují. Bylo na tom utraceno spousta peněz státních, krajských i obecních.

A je zcela zbytečné, aby se tyto plány rušily a nahrazovaly se novými, které musíme začít od začátku dělat, a to původní přechodné ustanovení tam žádné nebylo. My si to ještě probereme na hospodářském výboru, jestli to bude zařazeno nebo se to překrývá. Je to tam. Výborně. Skvělé. Báječné. Super. Za to moc děkuji.

Tak já jsem se ještě chtěla věnovat archeologii, ale pokud... Já jsem si všimla, že další pozměňovací návrh nahrál Ota Klempíř. A jestli se k němu přihlásí zbytek koalice a bude prohlasován, tak tady tím teďka nemusím zdržovat, ale to ještě všichni nevíme.

Tak já jenom zmíním, že je opravdu důležité, abychom měli čas se věnovat našim archeologickým památkám, a to proto, že většina dopravních staveb, skoro všechny nejsou zdrženy žádným archeologickým průzkumem. Kraje si to ošéfovaly, umí to zpracovat, dělají to dostatečně rychle. A tam, kde zdržení, je pouze tam, kde se najde něco významného. Například na té úžasné lokalitě u Hradce Králové, kde jsme zjistili, že opravdu tam máme nádhernou velkou keltskou vesnici, která nebyla oppidem, což není obvyklé. A takhle velkou keltskou vesnici hned tak nikde nenajdete. Mají tam daleko více nálezů než třeba v La Tene, podle kterého je ta doba laténská pojmenována. A je to něco, co jsme našli až po roce hledání, kdy už od začátku bylo jasné, že to archeologický naleziště má potenciál.

Ale pokud by prošla novela, tak jak je teď, a po půl roce by se přestalo kopat, tak bychom se nikdy nedozvěděli, jestli opravdu ty vesnice bez oppid tady byly nebo nebyly, protože to bylo první, co jsme nalezli.

V té souvislosti památkové péče samozřejmě jenom zmíním, nebudu to číst, otevřený dopis, který jsme všichni dostali do našich emailových schránek, které komentoval především kolega Výborný a jenom ocituji závěrečný odstavec: výše zmíněné návrhy na novele památkového zákona nepředstavují kosmetickou nebo dílčí úpravu, ale fatální oslabení památkové péče v českých zemích. Pokud by zákon takto opravdu prošel bez změny, stala by se tato disciplína jen neformální položkou bez možnosti věci reálně ovlivnit. Pokud ničíme památky a památkově cenná města, stane se to nenávratně a navždy. Když skácíte strom, on vyroste nový, ale zbouráte barokní fasádu, znovu se nevrátí. Nejde o památkáře a jejich složité procesy. Jde o památky. To je naše bohatství.

Vyzýváme vás proto, abyste novelu v předložené podobě odmítli. A jak bylo přečteno na minulé části schůze, jsou tam podepsaní představitelé Filozofické fakulty, ať už Univerzity Karlovy, Masarykovy univerzity nebo u Univerzity Palackého, je tam náš děkan Fakulty architektury ČVUT, jsou tam další představitelé kunsthistorické obce, Akademie výtvarných umění nebo Vysoké školy uměleckoprůmyslové.

Já bych asi už to ukončila. Ještě se teda přihlásím jednou a to budou jenom dva hodně krátké pozměňovací návrhy. Já jsem se chtěla ještě trošku zabývat tím, že komory, ať už Česká komora architektů anebo Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků ve výstavbě dlouhodobě upozorňují, že stavební právo musí být připravováno v dialogu s odbornou veřejností, že změny nesmí oslabit odpovědnost autorizovaných osob, kvalitu projektové přípravy a výslednou kvalitu vystavěného prostředí a ani ochranu ve hře oprávněných veřejných zájmů ve výstavbě.

Za dobrý posun obě komory považují skutečnost, že se do návrhu vrátila povinnost zpracování projektové dokumentace autorizovanou osobou i u rodinných staveb a staveb pro rekreaci. Zároveň však obě komory upozorňují, že řada dalších připomínek zůstala nevypořádána nebo jen částečně zohledněna, respektive není zřejmé, jaké pozměňovací návrhy budou ve Sněmovně diskutovány.

Společně vnímají problematická témata, jako je nepřesné vymezení pojmu ekonomická přiměřenost při úlevách z požadavků na výstavbu, aplikace přechodných ustanovení, nezahrnutí dokumentace skutečného provedení stavby do vybraných činností a některá další ustanovení jako preference záměru hromadného bydlení na úkor plošné podpory bydlení, zejména dostupného bydlení v celé republice. Komory se shodly, že i nadále budou usilovat o věcnou úpravu návrhu tak, aby novela přispěla ke stabilnějšímu, srozumitelnějšímu a odborně odpovědnému prostředí pro přípravu a povolování staveb.

Avšak zásadní problém pro funkčnost stavby stavební správy představuje neujasněná a nezabezpečená logistika vzniku nové struktury Úřadu rozvoje území. Zajištění přechodu stávajících pracovníků z obecních úřadů pod úřad rozvoje území, často avizovaná neochota samospráv poskytnout státu prostory současným stavebním úřadům, problematika rozdělení používaného softwaru, oddělené spisové služby, archivů, to vše při odkládání digitalizace stavebního řízení. Pro veřejnost i odbornou obec je celý proces málo čitelný a projednávání zásadní novely s dalšími až nyní 49 změnovými zákony v Poslanecké sněmovně probíhá bez odborné diskuse. A často jsou tam i dobré návrhy změn legislativy, ale zcela se ztrácejí.

Petici za zamítnutí návrhu novely mimo jiné iniciovali i stavební inženýři, občané, specialisté v oblasti stavby a nemovitostí. Já bych chtěla říct, že pod záminkou zrychlení výstavby se výrazně oslabují práva lidí, kterých se nové stavby bezprostředně dotknou. Rychlejší povolování rozhodně nebude. A ani zrychlení výstavby se nesmí stát záminkou k demontáži právního státu. Děkuji, jak jsem říkala vrátím se jenom s dvěma krátkými pozměňováky ještě na konci.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak děkujeme. A s faktickou poznámkou vystoupí pan poslanec Turek. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Filip Turek: Pane předsedající, dámy a pánové. Já budu jenom krátce reagovat na své předřečníky, začnu paní kolegyní. Já jsem slyšel pana ministra Macinku říkat, že klimatická krize skončila, nikoliv změna. Takže naučme se trošku rozlišovat ta slovíčka. Má to jiný význam ta věta.

Jinak jsem rád, že jsme zachráněni, protože koncepce norských fjordů a tisíců vodních elektráren, které tady navrhla paní Svárovská, prostřednictvím pana předsedajícího, si myslím, že jsou přesně to, co zachrání Českou republiku, stejně to, co navrhoval, prostřednictvím pana předsedajícího, pan Hřib, abychom na Vysočině, na jižní Moravě a na severní Moravě měli španělské slunce a samozřejmě ten vítr ze severního a Baltského moře.

Nicméně rád bych se vrátil k panu bývalému ministrovi Jurečkovi, který zde, prostřednictvím pana předsedajícího, přednesl něco o tom, že jsem si já a pan ministr na Ministerstvu životního prostředí zkrášlil kancelář za 3 miliony korun. Vím, že to není úplně k tématu, i když teoreticky to být může. Tak jenom ta veledrahá rekonstrukce mé kanceláře po panu ministrovi Hladíkovi stála 97 400 korun a jednalo se o bezpečnostní prvky, konkrétně dvojité dveře a nějaké drobné úpravy. Pan Hladík tam nainvestoval do té kanceláře s tím, že tam je tedy velmi historická koupelna, opravdu to tam úplně nevypadá, tak tam do ní nainvestoval 1 307 600 korun.

Takže je to trošičku podobný přístup, jako měl k těm obnovitelným zdrojům, protože ty obnovitelné zdroje nejsou rentabilní, pokud se nefinancují z výnosu z emisních povolenek. A já jako předseda vládní rady pro výnosy emisních povolenek tak trochu vím, že si tam pan Hladík a pan Stanjura nakreslili čísla, která neodpovídají realitě a nakreslili si tam konkrétně 11,6 miliardy, předtím 20, předtím 30. A realita? Tento rok bude mezi třemi, čtyřmi miliardami. To znamená, nemůžeme si dovolit úplně všechno, na co prostě nemáme peníze, peníze nerostou na stromech, takže můžeme mít krásné sny(Předsedající: Čas, pane poslanče.), ale nepovede se to. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Další s faktickou poznámkou vystoupí paní poslankyně Svárovská. Tak prosím. (Poslanec Turek opouští sál.)

 

Poslankyně Gabriela Svárovská: Ano, tak to je typické. Pan poslanec Turek se na něco zeptá a pak odejde, aby náhodou neslyšel odpověď, která by mu mohla nějak překážet v jeho světonázoru. Tak já bych řekla pro ostatní, kteří jsou zde. Klimatická změna je to, co se děje, to, co popisují vědecké studie, klimatické modely – to, co pravidelně shrnuje ve svých zprávách IPCC. Klimatická krize, to jsou ty dopady, proč je to vážné, jak to dopadá na lidské životy, jaké to s sebou nese náklady a jak to celkově mění naše životní podmínky.

To jsou skutečně dva různé pojmy, které ale, jak je z popisu patrné, spolu velmi úzce souvisí. To, co jsem tady popisovala o tom, jak probíhá energeticky velice náročná výroba hliníku v Norsku, to byla reakce na to, že pan poslanec Turek tvrdil, že nelze energeticky náročnou výrobu postavit na energii z obnovitelných zdrojů, a tohle zkrátka byla odpověď, která toto tvrzení zcela zřejmě vyvrací. To, že nemáme v Česku fjordy, je celkem zjevné.

Na druhou stranu energie z vodních elektráren není nedostupná. Ostatně pan poslanec Turek sám tady propagoval přečerpávací vodní elektrárny, což je jeden způsob akumulace. Jsou ale i jiné způsoby akumulace a je možné energeticky náročnou výrobu podpořit energií z obnovitelných zdrojů, pokud máme dostatečnou kapacitu akumulace – ať už jsou to ty vodní elektrárny anebo například zelený vodík, do kterého se ukládá energie získaná z obnovitelných zdrojů. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak děkuji za zdržení času a nyní by měla vystoupit v rozpravě paní poslankyně Kovářová Veronika. Tak... (Poslankyně Veronika Kovářová ze svého místa k řídícímu: Já už jsem domluvila.) Vy jste domluvila? Pardon, tak my jsme se střídali v řízení schůze... Já se moc omlouvám. Paní poslankyně Kršková Marie vystoupí a připraví se paní poslankyně Weimerová.

 

Poslankyně Marie Kršková: Tak vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, děkuji za slovo. Děkuji kolegyni Veronice Kovářové, že to vlastně pojala velmi komplexně. Já mám pro vás dobrou zprávu, já budu stručnější.

Dovolte mi, abych představila několik svých pozměňovacích návrhů k novele stavebního zákona. Na tuto novelu jsem se dívala především pohledem obcí a starostů, a to nejen z vlastní zkušenosti bývalé starostky, ale také na základě stanovisek a diskusí se zástupci samospráv včetně Svazu měst a obcí a Sdružení místních samospráv.

Předesílám, že podporuju snahu zjednodušovat a zrychlovat výstavbu. Myslím si, že právě dostupnost bydlení a rychlost povolovacích procesů patří mezi největší výzvy současnosti. Přesto mám u některých navrhovaných ustanoveních obavu, že ve výsledku nepovedu k posílení samospráv, jak je uvedeno v obecném odůvodnění komplexního pozměňovacího návrhu, ale naopak k jejich oslabení. A proto jsem předložila tři pozměňovací návrhy.

První pozměňovací návrh se týká možnosti odchýlit se od územně plánovací dokumentace. Můj návrh přesouvá pravomoc udělit souhlas s takovou odchylkou z rady obce na zastupitelstvo obce. Možná se to na první pohled může zdát jako technická změna, ve skutečnosti jde ale o otázku principu.

Územní plán schvaluje zastupitelstvo obce. Je to zastupitelstvo, které vede veřejnou debatu o budoucím rozvoji, schvaluje pravidla a nese za ně politickou odpovědnost. Proto považuji za logické, aby právě zastupitelstvo bylo tím orgánem, které také bude rozhodovat o případných výjimkách z těchto pravidel. Navíc zastupitelstvo jedná veřejně. Občané mohou přijít, sledovat diskusi a slyšet argumenty pro i proti. Rada obce naproti tomu jedná neveřejně. Pokud se bavíme o výjimkách z územního plánování, tedy o rozhodnutích, která mohou mít významný dopad na budoucí podobu obce, měla by být zajištěna maximální možná transparentnost. Pravidla nemohou vznikat veřejně a výjimky z nich za zavřenými dveřmi.

Druhý pozměňovací návrh se týká plánovacích smluv. Komplexní pozměňovací návrh nově zavádí možnost, aby se stavebník domáhal nahrazení souhlasu obce s uzavřením plánovací smlouvy soudním rozhodnutím. Pokud obec v přiměřené době smlouvu neuzavře, mohl by o tom rozhodnout soud. Právě toto ustanovení považuje za velmi problematické. Především jsem v odůvodnění nenašla žádné vysvětlení, proč je taková změna vůbec potřebná. Současně se domnívám, že je v rozporu s deklarovaným cílem posilovat úlohu samospráv, územním plánování a při jednání s investory.

Jako bývalá starostka vím, že plánovací smlouvy nejsou formalita. Jsou výsledkem dlouhého a složitého vyjednávání mezi investorem a obcí. Každá obec řeší jiné problémy. Někdy je potřeba posílit kapacitu školky, jinde místní komunikace, jinde vodovod nebo kanalizaci. Právě obec nejlépe ví, jaké dopady bude mít nová výstavba na život jejich obyvatel. A právě proto by měla mít možnost sama posoudit, zda je navržená dohoda přiměřená a výhodná.

Nedokážu si představit, že by soud nahrazoval politické rozhodnutí samosprávy o tom, zda konkrétní smlouva dostatečně chrání zájmy obce a jejich občanů. Samospráva nemůže být samosprávou jen tehdy, když souhlasí.

Domnívám se, že bychom v této otázce měli být i velmi opatrní, protože se pohybujeme na hranici ústavně garantovaného práva na samosprávu.

A konečně třetí pozměňovací návrh se týká přechodného ustanovení o poskytování prostor bývalých stavebních úřadů. Navrhuji vypustit ustanovení, podle kterého by obce a kraje musely až po dobu 5 let ponechat k dispozici prostory archivů, úřadoven a sídel stavebních úřadů podle potřeb nově vzniklých úřadů.

Opět se může jednat o návrh, který na papíře působí jednoduše, ale v praxi přináší řadu problémů. Obec má povinnost prostory poskytnout, ale nikde není řečeno, kdy a zda si je nový úřad skutečně převezme. Obce přitom potřebují plánovat své budovy a majetek s dostatečným předstihem.

Návrh také neřeší řadu praktických situací. Co sdílené archivy, které neslouží pouze stavebnímu úřadu, ale celému obecnímu úřadu? Jak se budou rozdělovat náklady na energie tam, kde nejsou samostatné odečty? Jak bude řešen úklid? Pokud to obec dělá vlastními zaměstnanci, nemůže to potom někomu pronajímat jako službu. Jak bude fungovat sdílená IT infrastruktura a otázky kybernetické bezpečnosti? Co vybavení kanceláří a další movitý majetek? To nejsou drobnosti, to jsou každodenní praktické otázky, které budou muset obce řešit.

A právě proto se domnívám, že navržené přechodné ustanovení není dostatečně promyšleno a mělo by být vypuštěno.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, všechny tři mé pozměňovací návrhy mají společného jmenovatele – nesnaží se brzdit výstavbu, nesnaží se komplikovat procesy, snaží se zachovat rozumnou míru autonomie obcí, transparentnost rozhodování a respekt k samosprávě. Silné obce nejsou překážkou rozvoje, silné obce jsou podmínkou kvalitního rozvoje. Tímto vás tedy prosím o podporu mých pozměňovacích návrhů, ke kterým se přihlásím v podrobné rozpravě. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji paní poslankyně a nyní vystoupí paní poslankyně Weimerová. Není tady. Tak paní poslankyně Richterová.

 

Poslankyně Olga Richterová: Dobrý den, já nebudu dlouhá, to avizuji pro paní poslankyně a pány poslance, kteří by mohli chtít také vystupovat.

Budu tady mluvit na podporu dvou svých pozměňovacích návrhů, kdy jeden se týká rozvrhu práce na Úřadu rozvoje území a druhý se týká EIA a dobývacího prostoru.

A v podstatě ta věc, které se chci věnovat prioritně, je reakce na to, jak fungují velké státní úřady a reakce na to, jak jsme se naučili, že fungují soudy. Ten dobrý příklad soudů je, že máme předvídatelné rozdělení, komu přijde jaký případ podle rozpisů, a znamená to, že se mnohem hůř manipuluje s tím, komu se přidělí jaký případ, jaká justiční věc.

A my právě kvůli různým obavám kvůli věcem, které kvůli tomu, jak se chystá ta nová soustava správních orgánů v oblasti územního plánování a povolování staveb kvůli tomu, jak je spojené rozšíření pravomocí stavebních úřadů v rámci integrovaného rozhodování, tak jsme si říkali, že je třeba reagovat i na obavy týkající se možných i korupčních, případně klientelistických rizik spojených s koncentrací pravomocí, a to zejména u Ústředního úřadu rozvoje území. A to řešení, které navrhujeme, je přijmout princip známý z justice.

Přijmout princip jasného nápadu těch věcí. A já to hnedka dovysvětlím, jenom jsem chtěla zdůraznit má se to týkat pouze toho ústředního úřadu rozvoje území. A ten má jaksi v tom návrhu tak jak je to navržené, jako jediný úřad s celostátní pravomocí rozhodovat o povolení všech vyhrazených staveb, a to bez možnosti řádného opravného prostředku rozkladu. To jsou prostě obrovské obavy, že by tam mohly být pokusy o ovlivnění relativně malého počtu lidí, malého počtu osob, které by se podílely na rozhodování nějaké konkrétní věci. A druhá obava je z případného netransparentního účelového přidělování věcí těmto lidem. Je tam pak samozřejmě i obava z toho možného snížení odborné úrovně rozhodování ve vztahu k ochraně jednotlivých dotčených veřejných zájmů, a to zejména životního prostředí, a to právě v důsledku přechodu dosavadních pravomocí dotčených orgánů na stavební úřady. O tom už rozsáhle mluvila třeba moje předřečnice, paní poslankyně Veronika Kovářová.

Nicméně ten pozměňovací návrh, který načítám a podáváme ho za Piráty, se hodně týká toho prvního rizika a navrhuje zakotvení institutu veřejně přístupného rozvrhu práce úřadu, který by zajistil transparentní pravidla přidělování jednotlivých věcí v prvostupňovém i odvolacím řízení, a to jednotlivým oddělením úřadu a konkrétním úředním osobám včetně jejich vzájemného zastupování.

A co se týče toho druhého uvedeného problému, tak je to návrh doplnit v návrhu novely již obsažené pravidlo, podle nějž se na posuzování záměru z hlediska požadavků jednotlivých právních předpisů musí podílet úřední osoby s příslušnou odbornou kvalifikací.

Takže to jde prostě o nějaké pojistky. A prostě jde o to, aby odborné posouzení příslušné úřední osoby nemohlo být překonáno pokynem nadřízené úřední osoby bez příslušné kvalifikace. A taky jde o to, aby výsledek toho posouzení byl zaznamenaný v té evidenci stavebních postupů a aby se s ním účastníci řízení mohli seznámit.

Shrnuto, ten pozměňovací návrh, který zavádí veřejně přístupný rozvrh práce Úřadu rozvoje území a pravidla odborného posouzení záměrů kvalifikovanými úředními osobami je návrh číslo 1211 a je inspirovaný tím jak fungují soudy a jak se přiděluje práce na soudech. Takže budu velice ráda za to, že ho zvážíte. Přijde mi velice důležité, aby jako to, co někde funguje, předchází to korupčním příležitostem, předchází to nějakým pokušením pro ty úřední osoby, tak abychom byli schopni se tím inspirovat i jinde.

A já nyní přejdu k druhému dokumentu, který se týká zase té EIA a dobývacího prostoru. Je to pozměňovací návrh číslo 1212 a stejně jako ten předchozí je vztažený k tomu komplexnímu pozměňovacímu návrhu a týká se velice zjednodušeně toho, aby byla zachována povinnost posuzování vlivu na životní prostředí u řízení o stanovení dobývacího prostoru.

Co se tedy navrhuje? Vlastně vypuštění těch novelizačních bodů, které vypouštějí to posuzování vlivu na životní prostředí z toho řízení o stanovení dobývacího prostoru. Pokud jste se ztratili, tak to řeknu ještě jednou jednoduše, prostě aby se EIA dále dělala například i u těžby štěrkopísku. To je ten příklad. A je tam ještě jedna věc. Celé to je totiž navržené podle našeho názoru a názoru řady odborníků v rozporu s právem EU, protože směrnice EIA vyžaduje, aby u záměrů, které mohou mít významný vliv na životní prostředí, bylo provedeno posouzení jejich vlivu před udělením povolení.

A já, protože vím, že se to můžete v tom návrhu číslo 212 přečíst, tak jenom zdůrazním, že už v minulých judikátech ten Soudní d dvůr Evropské unie posuzoval situaci, kdy prostě konstatoval, že účinnost směrnice EIA by byla vážně narušena, pokud by členské státy mohly rozdělit povolovací proces tak, že posouzení vlivů se provede teprve v poslední fázi, kdy už jsou základní parametry záměru nezvratně stanoveny. Takže posouzení je třeba provést v okamžiku, kdy jsou poprvé identifikovatelné všechny významné vlivy, které záměr může mít na životní prostředí. Takže ve vztahu k záměru těžby nerostů jsou těmi základními parametry a vlivy záměru, když se ví umístění, rozloha, dotčené pozemky, tak se pak řeší ovlivnění podzemních vod, blízkost obytné zástavby, přítomnost chráněných druhů a podobně. A to je prostě identifikovatelné při stanovení dobývacího prostoru.

A co tedy shrnu? Z té judikatury jednoznačně vyplývá, že rozhodnutí o stanovení dobývacího prostoru je povolením ve smyslu směrnice EIA, neboť opravňuje organizaci k dobývání výhradního ložiska a stanoví základní prostorové parametry budoucí těžby. A stejně tak vyplývá jasně, že posouzení vlivu na životní prostředí musí být provedeno před vydáním tohoto rozhodnutí. A já tedy apeluji, abyste opravdu to nevynechávali to posouzení, abyste respektovali rozhodnutí soudů, abyste nenutili soudy, že nakonec řeknou, že tahle část novely je nezákonná. Jsme si téměř jisti, že opravdu, opravdu i z judikatury českých soudů vyplývá, že rozhodnutí o stanovení dobývacího prostoru má povahu obdobnou územnímu rozhodnutí podle stavebního zákona, jehož podkladem zcela nepochybně muselo být vyhodnocení EIA. Takže již v řízení o stanovení dobývacího prostoru musí být posouzeny základní dopady záměru na životní prostředí, zdraví obyvatel, zemědělský půdní fond, ochranu přírody a další chráněné zájmy.

Co by způsobilo vypuštění povinného posouzení vlivu na životní prostředí v procesu EIA před vydáním rozhodnutí o stanovení dobývacího prostoru? To, že by ty dotčené osoby byly zbaveny možnosti účinně namítat nepřijatelnost záměru těžby. A já tedy právě kvůli těmto všem uvedeným důvodům navrhuji z návrhu zákona vypustit to vypuštění. Ano, je to tak, minus a minus dává plus. Zkrátka, aby to zůstalo tak, jak je to dnes. Ještě pak načteme samozřejmě v podrobné rozpravě to číslo. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak děkuji. Než budeme pokračovat, načtu omluvy. Paní poslankyně Patková Jana od 15 hodin z rodinných důvodů se omlouvá, pan poslanec Vladimír Pikora od 17.46 hodin z rodinných důvodů, pan poslanec Jiří Pospíšil od 18 hodin z osobních důvodů, pan poslanec Jiří Strýček od 19 hodin ze zdravotních důvodů, pan poslanec František Talíř od 17 hodin z pracovních důvodů, pan poslanec Válek od 17.30 hodin z pracovních důvodů a pan poslanec Ženíšek Marek od 15.30 z osobních důvodů. Nyní vystoupí paní poslankyně Černochová, kterou tady nicméně nevidím. Tak poprosím paní poslankyni Šrámkovou.

 

Poslankyně Eva Šrámková: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, ráda bych představila pozměňovací návrh číslo 1196, je od Veroniky Kovářové, Bohuslava Niemiece, Ivana Bartoše a Evy Šrámkové. Pozměňovací návrh reaguje na úpravu zákona č. 256/2001 Sb., o pohřebnictví obsaženou v komplexním pozměňovacím návrhu hospodářského výboru. Tato úprava převádí posouzení některých hledisek ochrany veřejného zdraví při zřizování krematorií a veřejných pohřebišť na stavební úřady a u veřejných pohřebišť nahrazuje stanovisko Vodoprávního úřadu vyjádřením. Navrhovaný pozměňovací návrh tento přenos citlivé oblasti pohřebnictví zmírňuje a zachovává dosavadní odbornou roli krajských hygienických stanic a vodoprávních úřadů. Účelem návrhu je zachovat stávající úroveň ochrany veřejného zdraví a ochrany podzemních vod při povolování zřízení krematoria a u veřejných pohřebišť.

Tyto záměry mají specifickou povahu, neboť souvisejí se zacházením s lidskými pozůstatky a lidskými ostatky, s provozem zařízení s možnými hygienickými dopady a u veřejných pohřebišť také s ochranou podzemních vod.

Ponechání specializovaných dotčených orgánů je proto věcně odůvodněné. Navíc je třeba si uvědomit, že zacházení s lidskými pozůstatky, tedy zejména mrtvými lidskými těly, vyžaduje nanejvýš citlivý přístup. V případě pochybení stavebních úřadů při posuzování nově zřizovaných krematorií nebo veřejných pohřebišť by byly druhotné škody vzniklé zejména na straně pozůstalých, kteří by museli snášet například exhumace těl svých blízkých, zcela nepředstavitelné. Krajské hygienické stanice disponují odbornou působností v oblasti ochrany veřejného zdraví a vodoprávní úřady odbornou působností v oblasti ochrany vod. U záměrů, jejichž případné nedostatky mohou být závažné a obtížně napravitelné důsledky, je žádoucí, aby tyto veřejné zájmy byly nadále posuzovány orgány, které mají k dané problematice odborné kapacity, institucionální zkušenost a odpovědnost podle zvláštních právních předpisů. V takové situaci je nezodpovědné přidávat stavebním úřadům i novou působnost právě na tak citlivém úseku, jakým je pohřebnictví. Děkuji a děkuji Veronice Kovářové za to, že jsem mohla daný pozměňovací návrh představit.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Nyní vystoupí pan poslanec Krňanský – není přítomen, pan poslanec Berki – není přítomen. Pan poslanec Hlavatý. Prosím.

 

Poslanec Matěj Hlavatý: Děkuji. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovoluji si předložit pozměňovací návrh, který vznikl ve spolupráci s kraji, konkrétně byl zpracován Královéhradeckým krajem, a také byl diskutován v rámci Asociace krajů České republiky.

Jeho podstata je velmi jednoduchá. Pokud stavební zákon ukládá krajům povinnost hájit veřejné zájmy na svém území a pečovat o jeho všestranný rozvoj, musí mít zároveň kraje možnost tyto zájmy skutečně hájit i v řízení o stavbách, které mají (?) dopad. Jde například o dálnice, vysokorychlostní tratě, energetickou infrastrukturu, jaderné zařízení nebo jiné významné stavby s dopadem na celé území kraje.

Navrhovaná úprava pouze doplňuje kraj mezi účastníky řízení – u těchto vyhrazených staveb – nezavádí nové povinnosti investorům ani nekomplikuje proces povolování, pouze napravuje nerovnost, která by jinak vznikla mezi obcemi a kraji. Obce totiž účastníky řízení být mohou, zatímco kraje, přestože nesou ústavní odpovědnost (?) rozvoj svého území, by tuto možnost neměly. Jsem přesvědčen, že pokud bychom krajům uložili povinnost hájit veřejný zájem, ale současně jim znemožnili účast v řízeních, kde se o tomto zájmu rozhoduje, dostáváme se do rozporu s principy územní samosprávy zakotvené v Ústavě České republiky. Ústava přitom vychází z rovnoprávného postavení obcí a krajů jako územních samostatných celků. Tento pozměňovací návrh proto není rozšířením pravomocí krajů, ale zajištěním toho, aby mohly vykonávat pravomoci, které jim právní řád ukládá.

Proto vás žádám o podporu napříč všemi poslaneckými kluby ve Sněmovně. Změna je velice jednoduchá: Mění se v § 182, účast řízení, konkrétně účastníky řízení jsou – se doplňuje odstavec č. 3, který zní: za třetí, v případě staveb uvedených v § 33 písm. a a vyhrazených staveb je účastníkem řízení také kraj, na jehož území má být stavba umístěna.

Děkuji za pozornost a budu se těšit na hlasování v třetím čtení.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. A nyní se dostáváme podle mého názoru k těm, které už jsem jednou vyvolával – tak už je budu odmazávat: paní poslankyně Kovářová, pokud není přítomna, tak mažu. Pan poslanec Kolovratník – není přítomen, mažu. Pan poslanec Bartoš – také zřejmě nemá zájem vystoupit. Pan poslanec Gregor – není. Pan poslanec Ryba Drahoslav – není. Paní poslankyně Kovářová Veronika – už jde. Prosím.

 

Poslankyně Veronika Kovářová: Děkuji. Já budu možná ještě stručnější díky tomu, jak jsem rychle na řadě (Hledá v mobilním telefonu.), jenom si musím najít správná čísla... Vlastně čísla teďka nepotřebuju. (Otáčí se k předsedajícímu.) Nepotřebuju čísla pozměňováků.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: K pozměňovákům se máte přihlásit, paní poslankyně, ve druhém čtení zejména – (Poslankyně Kovářová Veronika: To jo, ale když je chci představit...) respektive v podrobné rozpravě.

 

Poslankyně Veronika Kovářová: Představit je musím s číslem?

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Představit je můžete bez čísla (Poslankyně Veronika Kovářová: Bez čísla, jo.), důležité je k číslu se přihlásit v rámci podrobné rozpravy. (Poslankyně Veronika Kovářová: Jo.)

 

Poslankyně Veronika Kovářová: Čísla řeknu v podrobné rozpravě, jenom bych chtěla představit dva pozměňováky: Jeden pozměňovací návrh se týká toho, že ve stavebním zákoně máme teďka jednoznačně definovanou koncepci toho, že máme politiku... politiku architektury a vystavěného prostředí. A k politice architektury, ke které jsme se všichni jakoby přihlásili a máme jí, tak existuje i politika krajiny, ke které se taky vláda přihlásila a hlásí se k ní, ale vlastně v tom stavebním zákoně chybí. Takže tam, kde teďka máme politiku architektury, my navrhujeme doplnit i politiku krajiny.

A druhý pozměňovací návrh se týká toho, že v současné novele návrhu změny komplexního pozměňovacího návrhu my vlastně škrtáme povinnost tvořit územně analytické podklady. Tuto povinnost bychom rádi nechali na obecních úřadech, krajských úřadech a pořizovatelích územněplánovací dokumentace, protože z obce urbanistické a územněplánovací je tady velmi významný křik, že pokud územněanalytické podklady nebudeme aktualizovat a nebudeme dál sbírat, tak se vyskytnou další problémy. A i v kontextu toho, jak jsem říkala, že my stejně budeme muset dál pracovat na digitální technické mapě, na sběru všech podkladů – a ta digitalizace nás prostě dohoní, ať chceme, nebo nechceme, tak my prostě potřebujeme mít územněanalytické podklady stále aktuální. A toho se týká náš druhý pozměňovací návrh. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuju, paní poslankyně. A nyní s přednostním právem máme nějaké přihlášky. První přednostní právo je pro paní zpravodajku, paní poslankyni Ožanovou.

 

Poslankyně Zuzana Ožanová: Děkuji. Vážený pane místopředsedo, já budu velmi rychlá, stručná. Existuje další pozměňovací návrh, který jsem nahrála, 1289. Já si dovolím jej přečíst.

V části první čl. 1 v bodě 604 v § 311, odst. 5, slovo „vydání“ (se) nahrazuje slovy „doručení stavebníkovi nebo povinnému“. Jedná se o odstranění chyby. Tolik k pozměňovacímu návrhu 1289.

A jen bych znovu chtěla připomenout na mikrofon, že existuje pozměňovací návrh, který jsem podala a k němuž se nebudu přihlašovat, neboť si ho již osvojil hospodářský výbor – je to komplexní pozměňovací návrh a všichni se s ním mohou seznámit.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuju, paní poslankyni. Další s přednostním právem se hlásil pan ministr Klempíř.

 

Ministr kultury ČR Oto Klempíř: Dobrý den. Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, hlásím se ke dvěma pozměňovacím návrhům pod číslem 1334 k novele stavebního zákona. Přestože jsme opakovaně jednali s Ministerstvem pro místní rozvoj i s paní ministryní, tak ne všechny požadavky se propsaly, zákon je samozřejmě totiž vždy výsledkem dohody a kompromisů koaličních partnerů.

Klíčové pro mě bylo zachovat ochranu památkových zón, ale nekonzervovat je. Historická města nejsou muzeální exponáty, vyvíjela se po staletí a každá generace do nich citlivě otiskla svou dobu. Právě díky tomu je dnes Praha, ale i řada dalších českých měst architektonicky tak obrovsky bohatá a pestrá. Naším úkolem není zabránit jakékoliv změně, ale chránit to, co je hodnotné, a zároveň umožnit rozumný vývoj, který respektuje charakter daného místa i potřeby jeho obyvatel.

Abych se ještě krátce vrátil k tomu, co tady před chvílí říkal kolega Baxa, tak mi dovolte krátkou reakci na jeho vystoupení. Musím odmítnout tvrzení, že Ministerstvo kultury bylo při přípravě této novely pasivní. Už v lednu letošního roku jsem s paní ministryní pro místní rozvoj zaslal oficiální stanovisko Ministerstva kultury, ve kterém jsme upozorňovali na problémy návrhu v oblasti památkové péče, v oblasti ochranných pásem, na možné dopady na památky zapsané v seznamu UNESCO, ale i na řadu legislativních a aplikačních nedostatků.

Současně jsme nabídli další jednání nad návrhem. Ministerstvo kultury tedy své připomínky uplatnilo a uplatňovalo od samého začátku a aktivně hájilo zájmy památkové péče. Proto mě překvapuje, když dnes slyším výtky o nečinnosti nebo o naší pasivitě. Každý, kdo někdy připravoval legislativu, ví, že výsledný text je výsledkem vyjednávání a kompromisu. Není to soutěž o to, kdo prosadí 100 procent svých představ. Je to hledání řešení, které obstojí jako celek.

Zároveň bych chtěl pana poslance Baxu upozornit, že s podobou komplexního pozměňovacího návrhu je seznámen i odborný aparát Ministerstva kultury i Národní památkový ústav. Debata, kterou dnes vedeme, tedy není debatou o tom, zda kulturní dědictví chránit, ale jak nastavit rozumnou rovnováhu mezi jeho ochranou a potřebami lidí, kteří v našich obcích a městech žijí.

Můj první pozměňovací návrh se týká části čtvrté článku 7 odst. 4 a 5, tedy pasáže, která se věnuje právě právě ochranným pásmům kulturních památek, tedy bodu, o kterém zde dnes hovořili pan Baxa, pan Výborný a další. Ona ochranná pásma pomáhají chránit prostředí a charakter území v okolí kulturních památek, památkových rezervací a památkových zón. Příprava nových ochranných pásem je složitý proces, který vyžaduje určitý čas. Návrh proto předchází situaci, kdyby některá ochranná pásma zanikla dříve, než bude jejich nové vymezení dokončeno. Nejde o zavádění nové ochrany, ani nových omezení. Smyslem návrhu je zachovat ochranu i právní jistotu do doby, než budou nová ochranná pásma připravena a schválena.

Druhý návrh se týká § 22, tedy části nazvané provádění archeologických výzkumů. Navrhuji do odst. 1 doplnit větu tak, aby konec tohoto odstavce zněl: „Bez souhlasu vlastníka mohou být archeologické průzkumy na nemovitosti prováděny nejvýše po dobu 8 měsíců.“ Tento návrh považuji za důležitý, protože práce archeologů je úzce spojena s ročními obdobími. Například v zimě nelze provádět některá archeologická šetření, stejně tak je s ohledem na zájmy dotčených subjektů nesmysl zahajovat archeologický průzkum na zemědělské půdě v době, kdy je zaseto nebo těsně před sklizní. Zvýšení tohoto časového limitu mi proto připadá logické a především v zájmu všech dotčených subjektů.

Současně považuji za fér uvést, že náklady záchranného archeologického výzkumu hradí stavebník, podnikatel nejvýše po dobu 6 měsíců od jeho zahájení, pokud se s archeologickým ústavem nebo oprávněnou organizací nedohodne jinak.

Tato změna navíc navazuje na mezinárodní závazky České republiky. Podle čl. 5 evropské úmluvy o ochraně archeologického dědictví se každý stát zavazuje zajistit dostatečný čas a prostředky pro řádné vědecké bádání na nalezišti a publikaci jeho závěrů. Naším společným cílem musí být ochrana archeologického dědictví. Zároveň ale musíme dbát na to, aby pravidla byla srozumitelná a předvídatelná i pro vlastníky, obce a stavebníky. Proto navrhuji úpravu, která lépe vyvažuje ochranu archeologických hodnot a praktické potřeby lidí, kterých se tyto procesy týkají. Oba návrhy podle mého názoru podporují cíl předložené novely – pomáhají chránit kulturní dědictví a současně nastavují předvídatelné prostředí pro občany, samosprávy i stavebníky. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. V tuto chvíli se rozhlížím, že tady žádné přednostní právo nemám. Jenom prosím, pan poslanec Pařil předpokládám, že nemá zplnomocnění? Ne. Takže vy zůstáváte potom, až skončí ti, kteří jsou v obecné rozpravě přihlášeni, tak jak jdou podle toho předchozího přihlášení. Tak.

Ještě než zavolám dalšího, od 19 hodin se z osobních důvodů omlouvá pan poslanec Štěpán Slovák.

Asi jste podle hlasu zaregistrovali, že došlo ke změně předsedajícího, a já bych nyní pozval paní poslankyni Ester Weimerovou. Není tady. Paní poslankyni Janu Černochovou. Je omluvena, není. Pana poslance Jana Papajanovského. Ten tady je. Pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jan Papajanovský: Hezké odpoledne, kolegyně, kolegové. Já chci stručně pohovořit o pozměňovacím návrhu, který jsem dnes podal a který by podle mě si zasloužil podporu Poslanecké sněmovny. Jde o to, že ten stavební zákon ve znění toho komplexního pozměňovacího návrhu v § 17b zřizuje ty krajské stavební úřady, když to budu popisovat trošičku zjednodušeně, s tím, že ty krajské stavební úřady mají mít územní pracoviště v jednotlivých obcích s rozšířenou působností. A dále ten zákon umožňuje, aby k těm územním pracovištím v obcích s rozšířenou působností vznikla detašovaná pracoviště v obcích dalších, to znamená nikoliv pouze v těch takzvaných oerpéčkách, ale v jakýchkoliv obcích, pokud – a teď cituji zákon – to bude potřeba. Já předpokládám, že tady ten obecný právní pojem, to znamená, pokud to bude potřeba, asi z hlediska nějaké dopravní dostupnosti, dojezdových vzdáleností a tak dále, by byl vykládán tak, že by byla snaha tedy ministerstva a úřadu zachovat vlastně tu stávající síť stavebních úřadů, kterou dneska máme i na pověřených obecních úřadech, nicméně přišlo by mi žádoucí tuto věc upravit i na úrovni zákona. Proto ten pozměňovací návrh, který poté ještě samozřejmě předložím i v podrobné rozpravě, tak ten pozměňovací návrh, který předkládám, tak vlastně říká v § 17b, že v případě, že obec s pověřeným obecním úřadem o to požádá, tak vlastně to pracoviště, detašované pracoviště tam vznikne jaksi nárokově.

To znamená, že pokud ta obec s pověřeným obecním úřadem, jako je třeba moje Česká Kamenice, ale takových obcí asi budeme mít celou řadu, bude trvat na tom, aby tam ten detašovaný úřad vznikl, aby tam to detašované pracoviště vzniklo, tak pak to nebude už na rozhodnutí nikoho jiného, ale má vlastně obec právo na to, aby tam to detašované pracoviště vzniklo. Samozřejmě chápu, že čím víc vznikne těch detašovaných pracovišť, tak tím víc bude potřeba zaměstnanců, tím víc bude potřeba prostor. Dovedu si možná i představit některé starosty, pro které to třeba – a teď myslím starosty s malým S, pro které to nebude až tolik objektivní záležitost, ale věc nějaké řekněme cti nepřijít o ten svůj stavební úřad, ačkoliv ho třeba až tolik nepotřebují, takže proto v tom pozměňovacím návrhu navrhuji zavést pojistku, tedy ta obec s pověřeným obecním úřadem by mohla trvat na tom, že tam má zůstat zachováno to detašované pracoviště pouze v případě, že nabídne bezúplatně prostory pro to, aby tam to detašované pracoviště mohlo fungovat. To znamená, bude se na tom vlastně svým způsobem taky finančně podílet, protože pro toho úředníka úřadu s velkým Ú zajistí bezplatné prostory, a tím pádem jaksi vyjádří vážný zájem na tom, aby tam to detašované pracoviště bylo. Nebude to jenom nějaký vrtoch nebo nějaká libovůle. Takže to je pozměňovací návrh, který předkládám.

Věřím, že řada z vás, kdo jste třeba taky starostové nebo zastupitelé obcí s pověřeným obecním úřadem, tak že ho podpoříte, protože podle mého názoru, a jak jsem pochopil z těch diskusí kolem toho nového stavebního zákona nebo nejnovějšího stavebního zákona, existuje vůle, aby ta detašovaná pracoviště vznikala. A já tady ten návrh předkládám jako jistou pojistku pro to, aby opravdu ta detašovaná pracoviště vznikla všude tam, kde je ty obce budou chtít, kde je budou vyžadovat, protože tím zvýšíme dostupnost veřejné správy v území. Díky za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Pana poslance Krňanského tu nevidím. Další, kdo je přihlášen, je pan poslanec Berki. Toho také nevidím. Další, kdo je přihlášen, je pan poslanec Karel Haas a toho vidím. Máte slovo.

 

Poslanec Karel Haas: Děkuju mnohokrát za slovo, vážený pane předsedo. Bylo na mě několik dotazů, tak nejprve technické hlášení pro ostatní kolegyně, kolegy. Bylo na mě několik dotazů, jak budu dlouhý. Prosím vás, určitě nebudu nijak obstruovat a teď se nelekejte, já mám, jestli dobře počítám, 17 pozměňovacích návrhů, ale propodnikatelské a prorozvojové. Tak jenom mně to chviličku bude trvat, ale budu velmi stručný, protože samozřejmě všichni pracujeme s písemnými odůvodněními, tak jak jsme ty pozměňovací návrhy načetli do systému. Ale samozřejmě v souladu s jednacím řádem je mojí správnou povinností je tady aspoň stručně věcně odůvodnit. Takže prosím vás o podporu a odůvodňuju svůj pozměňovací návrh. Já ty čísla sněmovních dokumentů vždycky uvádím i v obecné i v podrobné rozpravě, takže prosím o podporu pozměňovacího návrhu pod sněmovním dokumentem 1226. Je to pozměňovací, který já zkratkovitě nazývám podmíněný souhlas pro vyhrazené stavby. Je to trošku reakce na kritiku z části politického spektra, které se bojí § 27 odst. 2 písm. f), to je to oprávnění pro rady obcí rozhodovat o povolování záměru v území, takže aby tady ta obava byla částečně omezená a ještě jsme tuto obavu vlastně překlopili do něčeho prorozvojového, takže v mém pozměňovacím návrhu navrhuju doplnit § 193 stavebního zákona o nový odst. 2, který zjednodušeně řečeno definuje tak, že pokud se jedná o záměr stavby vyhrazené, tu stavební právo české zná v zastavitelném území. Za třetí, o které je uzavřena plánovací smlouva mezi stavebníkem a tím, kdo územně plánovací dokumentaci, územní opatření nebo vymezení zastavitelného území vydal, ve které v té plánovací smlouvě se stavebník zaváže podat podnět na změnu územně plánovací dokumentace, která se díky tomu podnětu uvede do souladu s tím jeho záměrem a uhradit náklady, to znamená provést změnu té územně plánovací dokumentace na náklady toho stavebníka, tak v takovém případě by o takovémto podmíněném souhlasu rada obce ještě před změnou příslušného stupně územně plánovací dokumentace mohla kladně rozhodnout. To je pozměňovací návrh pod sněmovním dokumentem 1226.

Obdobný pozměňovací návrh, opět navazující na to kritizované oprávnění rady obcí rozhodovat o povolení záměru je pozměňovací návrh pod sněmovním dokumentem 1225, který pracovně nazývám využití brownfieldů v České republice pro hromadné stavby pro bydlení. Tento pozměňovací návrh je jednodušší. Doplňuje vlastně alternativně k tomu předchozímu pozměňovacímu návrhu, opět § 193 stavebního zákona o odst. 2, který zjednodušeně řečeno definuje to, že pokud se v území brownfieldu umisťuje záměr stavby pro hromadné bydlení, tak opět by bylo možno v tomto případě takový záměr radou obce schválit.

Třetí pozměňovací návrh, který odůvodňuju, je pozměňovací návrh pod sněmovním dokumentem 1224. Je to pozměňovací návrh, který zase já zkratkovitě věcně označuju pozměňovací návrh pro hospodářský rozvoj a zkušební provoz. Tímto pozměňovacím návrhem, tak, aby Česká republika skutečně z té současné mnohaleté ekonomické stagnace a z toho, že musíme náš ekonomický model opravdu změnit a posunout tak, abychom se stali opět zemí konkurenceschopnou, inovativní, tak v návaznosti na tento rozvoj České republiky, na rozvoj a výrazný posun konkurenceschopnosti České republiky se do toho klíčového ustanovení § 1b, které vymezuje výčet veřejných zájmů, které jsou brány v potaz v oblasti povolování v oblasti stavebního práva, tak se výslovně a konkrétně zařazuje hospodářský a průmyslový rozvoj jako veřejný zájem chráněný úřady rozvoje území. Není to, zdůrazňuju, já očekávám, že za ten pozměňovací návrh možná budu napaden ve smyslu tom, že chci krátit jiné, důležité a slyšíte, že to slovo používám zcela vážně, veřejné zájmy v území, životy, zdraví lidí, ochranu životního prostředí, ochranu státní památkové péče, nic takového nechci potlačovat, nechci potírat. Naopak k těmto důležitým, k těmto důležitým zájmům, veřejným zájmům chci doplnit neméně důležitý tak, aby to rozhodování Úřadu rozvoje v území bylo opravdu vyvážené, tak doplnit výčet těchto veřejných zájmů právě o hospodářský a průmyslový rozvoj České republiky, protože když bych to řekl velmi lidsky a velmi zjednodušeně, k čemu by České republice bylo, že by žila ve skanzenu, že by se nerozvíjela a že bychom nějakým způsobem nerozvíjeli náš ekonomický a průmyslový potenciál.

Druhou součástí pořád tohoto pozměňovacího návrhu, proto ten název hospodářský rozvoj a zkušební provoz, je prodloužení, ten je vlastně technicky věcně velmi jednoduchý a srozumitelný a je to prodloužení stávající maximální doby zkušebního provozu, která v současné době činí tři roky a nereflektuje úplně všechny možné atributy toho, jak řeknu stavby, záměry v území vypadají, jaký zkušební provoz reálně potřebují. Český svět... nebo ekonomický svět je velmi dynamický, tak navrhujeme tuto dobu, která se s ohledem na reálné řeknu příklady z podnikatelské, ekonomické, hospodářské, průmyslové praxe jeví být příliš krátká, tak navrhujeme nebo navrhujeme tím pozměňovacím návrhem prodloužení maximální zkušební doby ze tří na pět let, to je pozměňovací návrh pod sněmovním dokumentem 1224.

Přecházím k pozměňovacímu návrhu pod sněmovním dokumentem 1229. Tímto pozměňovacím návrhem – a je to opět v souladu s tím, že potřebujeme České republice z pohledu průmyslového rozvoje, z pohledu naší konkurenceschopnosti a tak dále, tak potřebujeme opravdu ty věci ve stavebním právu, které mají potenciál posouvat české strategické stavby, českou strategickou infrastrukturu kupředu, tak cílem tohoto pozměňovacího návrhu je legislativní upřesnění právě pojmu strategické investiční stavby zavedeného novelou zákona č. 465/2023, a to v návaznosti právě na zásadní význam tohoto pojmu pro výrobu, pro průmysl s vysokou přidanou hodnotou, včetně zakotvení možnosti vyvlastnění příslušných práv za účelem výstavby strategické investiční stavby s tím, že zdůrazňuju samotných vyvlastňovacích procesů se tento pozměňovací návrh nijak nedotýká. Týká se opravdu upřesnění, upřesnění řeknu pojmu strategických investičních staveb a přípravy území, přípravy k území pro strategické investiční stavby. To je pozměňovací návrh pod sněmovním dokumentem 1229.

Pozměňovací návrh pod sněmovním dokumentem 1230. Zase zkrácené věcné označení stavby pro energetickou bezpečnost. Smyslem tohoto pozměňovacího návrhu je vytvořit a zase myslím si, že se všemi těmi pozměňovacími návrhy, které dnes odůvodňuju a předkládám je spolu s kolegy, tak se line jako červená nit, řekněme, zájem na hospodářském, průmyslovém rozvoji České republiky, na umožnění rozvoje strategických staveb strategické infrastruktury, tak v souladu tady s tou červenou nití, která se táhne těmi pozměňovacími návrhy, které odůvodňuju, tak v tomto pozměňovacím návrhu je jeho cílem vytvořit účinný a předvídatelný právní rámec pro řešení situací, kde je připravovaná energetická stavba dostatečně významná z hlediska národní bezpečnosti, energetické suverenity České republiky, bezpečnosti dodávek elektrické energie, plnění závazků vyplývajících z členství České republiky v Evropské unii a v dalších mezinárodních organizacích.

 

Ten náš pozměňovací návrh vychází z toho, že energická bezpečnost není sama o sobě pouze otázkou technickou, ale jedním z předpokladů toho, aby se u nás skutečně stavby energeticky významné a stavby pro energetickou bezpečnost povolovaly co nejjednodušším, ale přitom upraveným standardním transparentním procesem, ale procesem co nejjednodušším, tak je opravdu potřeba těmto stavbám, které jsou klíčové pro budoucnost České republiky, pro její bezpečnost, ty povolovací procesy nikoliv zesložiťovat, ale naopak ulehčovat. Takže to je pozměňovací návrh pod sněmovním dokumentem 1230.

Pozměňovací návrh pod sněmovním dokumentem 1228 je veden obavou a má vlastně předcházet vzniku zbytečných právních sporů. Pracovní název tohoto pozměňovacího návrhu je pohoda bydlení, respektive její vypuštění. Kdo sledujete stavební právo, tak víte, že české soudy v oblasti stavebního práva a judikatura českých vysokých soudů v oblasti stavebního práva skutečně definovala, ale vlastně mimo zákonnou úpravu nebo v rámci ní jako v rámci, řekněme, doplnění nějakého gapu v české legislativě, tak skutečně definovala institut pohody bydlení. Z toho institutu ale vyvěrá celá řada soudních sporů. Koneckonců právě ta tvorba judikatury vyplývá z toho, jak je onen institut pohody bydlení sporný.

Já jako zákonodárce nijak nezpochybňuju to, že české soudy mají právo nepochybně takto rozhodovat, mají právo judikovat, ale podepřít je ještě tím, že tomu institutu, který soudy pouze judikovaly, ale nemá legislativní oporu, tak pokud tomu velmi širokému vágnímu institutu pohody bydlení dáme ještě legislativní oporu tak, jak činí vládní návrh a ponechal tento institut obsahu zákona i komplexní pozměňovací návrh, tak my si myslíme, že tím řeknu jistotě aktérů stavebního práva nepomůžeme, ale naopak tu nejistotu ještě více posílíme, kdy řeknu, vyforsážujeme, vyfutrujeme soudy v tom, že k tomu, co judikují, ale není k tomu výslovná právní opora, zákonná opora, tak tu zákonnou oporu ještě dáme. Čili tímto pozměňovacím návrhem pod sněmovním dokumentem 1228 institut pohody bydlení navrhujeme vypustit.

Přecházím k pozměňovacímu návrhu pod sněmovním dokumentem 1231 – a bude to sada tří na sebe navazujících. Já nemohu předvídat, jak Sněmovna rozhodne ve třetím čtení v rámci hlasování o jednotlivých pozměňovacích návrzích, takže je to sada pozměňovacích návrhů pod sněmovními dokumenty 1231, 1232 a 1233. Ty sněmovní dokumenty mají společný základ. Ten společný základ spočívá v tom, že vládní návrh zákona, a zase, nezměnil to ani komplexní pozměňovací návrh, chce dát oprávnění vydávání vlastních stavebních předpisů všem krajským městům v České republice.

Já jsem hrdý obyvatel jednoho z krajských měst. Jsem Pardubák jako poleno. Jsem několik volebních období zastupitelem. Snažím se naplno pracovat. Snad nejsem pecka tam sedící. Tak dobře znám problematiku snad krajských měst.

A já považuju v době, kdy naopak české stavební právo máme podle mého názoru ne centralizovat teď ve smyslu funkčním, ale zjednodušovat, zpřehledňovat, nikoliv fragmentizovat, jestli na něco naše země trpí, a nejen v oblasti stavebního práva, tak je to naopak fragmentizace v územní samosprávě, ve školství a bohužel i ve stavební legislativě. A pokud tady v tom jsem nikdy předkladatele vládního návrhu nepochopil, že tu fragmentizaci, když proti ní v řadě ustanovení zákona správně jdou, tak těmi vlastními stavebními předpisy všech krajských měst vlastně vytváří 14 ostrůvků vlastních stavebních předpisů, které budou muset reflektovat investoři, stavebníci, prostě aktéři v území. Já tuto cestu považuju za úplně špatnou. A znovu opakuju jako zastupitel i jako poslanec krajského města.

Takže těmi třemi pozměňovacími návrhy – teď odůvodňuji pozměňovací návrh pod sněmovním dokumentem 1231, to ustanovení k vydávání vlastních stavebních předpisů zužujeme tímto pozměňovacím návrhem 1231 pouze na hlavní město Prahu. Tam já to ještě dokážu pochopit. Myslím, že Praha díky své velikosti, koncentraci, spoustě socioekonomických argumentů, u ní ty vlastní stavební předpisy logiku dávají, u zbytku ne. Takže náš jako nejradikálnější, to slovo říkám v uvozovkách, pozměňovací návrh je ponechat vlastní stavební předpisy pouze Praze. To je pozměňovací návrh 1231.

Teď mohu být díky tomu společnému úvodu rychlejší. U pozměňovacího návrhu pod sněmovním dokumentem 1233 – tímto pozměňovacím návrhem ponecháváme alternativně oprávnění k vydávání vlastních stavebních předpisů pro tři největší česká města: Prahu, Brno, Ostravu. A teď nevím, jestli jsem uvedl 1233 – pozměňovací návrh.

A poslední z té trojičky pozměňovacích návrhů, pozměňovací návrh pod sněmovním dokumentem 1232 – tímto alternativním stavebním návrhem, tímto pozměňovacím návrhem, ne stavebním návrhem, ponecháváme oprávnění k vydávání vlastních stavebních předpisů čtyřem největším městům: Praze, Brnu, Ostravě a Plzni.

Tolik trojička alternativních pozměňovacích návrhů, které by měly omezit fragmentizaci toho, co musí aktéři stavebních procesů v České republice vstřebat tak, aby opravdu nemuseli řešit 14 samostatných stavebních předpisů ve 14 krajských městech České republiky, kdy já vždycky říkám, že jsme země 6krát 4 hodiny, kterou za 6 hodin přejedeme ze západu na východ a za 4 hodiny ze severu na jih, tak opravdu si myslím, že tato fragmentizace je krokem zpět, nikoliv krokem kupředu.

Pozměňovací návrh 1234 je trošku z jiného soudku a bude to dvojička dvou podobných pozměňovacích návrhů, které se týkají zemědělského půdního fondu. Zase navazují na to, že Česká republika potřebuje rozvoj strategické infrastruktury tak, jak ji vymezujeme v platném účinném zákoně, ať už strategických staveb, nebo liniové infrastruktury strategického rázu.

K této problematice navrhujeme pozměňovacím návrhem to, aby v souladu se schválenou hospodářskou strategií se lehce, zdůrazňuji, opravdu lehce, uvolnily podmínky pro řeknu vynětí půdy, a pozor, je to na rozhodnutí nikoliv soukromníků, ale na rozhodnutí krajů, v zásadách územního rozvoje schválené krajem maximálně ve výši 0,2 procenta za daný kalendářní rok. To je obsah toho pozměňovacího návrhu.

Druhou jeho částí je úprava koeficientu v příloze D k zákonu a tam upravujeme koeficienty pro právě řeknu situace rozhodování o vynětí půdy ze zemědělského půdního fondu. Takže to je pozměňovací návrh pod číslem 1234.

Pozměňovacím návrhem 1235 reagujeme, to nebudu nijak skrývat, koneckonců pozměňovací návrhy jsou veřejné, každý to zjistí, a myslím si, že pozměňovací návrhy ke stavebnímu zákonu budou pod velkým drobnohledem odborné i laické veřejnosti, a je to tak správné, že jsme pod drobnohledem. Takže reagujeme tímto pozměňovacím návrhem na opatření, které bylo schváleno jako koaliční kompromis v uplynulém volebním období, to je, zjednodušeně řečeno, ten zákaz odnímání půd první a druhé třídy ochrany, nebo laicky první a druhé třídy bonity, pro zase strategické stavby v rozsahu od staveb řeknu infrastruktury pro dopravu, to znamená od tras dálnic, silnic první třídy, železničních drah, leteckých staveb a tak dále. Takže tímto pozměňovacím návrhem navrhujeme ten rozsah 1 kilometr pro řeknu stavby pro obchod nebo skladování o rozsahu právě větším než 1 hektar a do vzdálenosti 2 000 metrů pro záměry pro přeměnu řeknu elektrické energie ze slunečního záření, to znamená pro fotovoltaické elektrárny. Takže tolik pozměňovací návrh pod sněmovním dokumentem 1235.

Pozměňovací návrh pod sněmovním dokumentem 1249 je pozměňovací návrh, kterým zjednodušujeme povolovací procesy v územích a je to zase trošku skupinka pozměňovacích návrhů, které se týkají regulačních plánů. Takže tento pozměňovací návrh pod sněmovním dokumentem 1249 zjednodušuje povolovací procesy v případech a v územích, pro které byl vydán regulační plán. Kdo se pohybujete v oblasti stavebního práva, tak regulační plán jako nástroj územního plánování znáte, regulačním plánem opravdu regulujete spoustu konkrétních parametrů zastavitelnosti, i dalších parametrů v území, to znamená v situaci, kdy byl v souladu se zákonem pořízen pro území a vydán pro území regulační plán, tak si myslíme, že máme zákon nastavit tak, abychom pro toto území pak omezili duplicity v případných námitkách, odporech, opravných prostředcích... Námitky jsem zmiňoval... Námitkách tak, aby se ty věci, které byly řádně prověřeny při, v procesu pořízení územního plánu tak, aby nebyly, pak, řeknu, opakovány a duplicitně se těmi procesy zdržoval proces povolování záměrů v území. Zdůrazňuji tam, kde byl regulační plán řádně pořízen. To byl pozměňovací návrh pod sněmovním dokumentem 1249.

Pozměňovacím návrhem pod sněmovním dokumentem 1250, to je druhý z našich rušících pozměňovacích návrhů. My jsme v návrhu zákona, a to ve znění komplexního pozměňovacího návrhu, identifikovali, já teď nebudu zdržovat to písemné odůvodnění, detailní písemné odůvodnění je samozřejmě součástí pozměňovacího návrhu, tak jsme identifikovali několik konkrétních rozporů s právem Evropské unie. Takže tento pozměňovací návrh opravdu pracovně nazývám – odstranění rozporu s právem Evropské unie a tím pozměňovacím návrhem navrhujeme vyřadit, vypustit z návrhu zákona několik bodů, které podle našeho názoru jsou v rozporu se závazky České republiky vyplývajícími z členství v Evropské unii a jejich ponechání bychom považovali za nebezpečné z pohledu potenciálního sankčního řízení Evropské komise proti České republice.

Další pozměňovací návrh pod sněmovním dokumentem 1270 je pozměňovací návrh, který nazývám – postavení městských částí v hlavním městě Praze v procesu územněplánovací dokumentace. Tady nebudu nějak lhát. Každý jsme nebo nějakým způsobem komunikujeme s lidmi ze sektoru, s lidmi z praxe, že tento pozměňovací návrh byl opravdu projednáván s kolegy, kteří působí v samosprávných orgánech, ať na hlavním městě Praze nebo na jednotlivých městských částech hlavního města Prahy.

Tímto pozměňovacím návrhem zjednodušujeme a rozšiřujeme oprávnění – a přesně takhle to má podle mého názoru být. Rozšiřujeme oprávnění městských částí, řekněme, v těch menších, menších atributech nebo institutech územního plánování. Navrhujeme rozšíření působnosti, protože to vymezuje přímo zákon, rozšíření působnosti k pořizování regulačního plánu nebo územní studie, pokud to území upravené a řešené regulačním plánem nebo územní studií zasahuje pouze do území dané městské části, nepřesahuje hranice dané městské části, tak oprávnění městských částí tyto dva stupně, instituty územního plánování, to znamená regulační plán a územní studii, znovu opakuji, za podmínky, že nezasahuje do územní jiných městských částí a je v souladu, zdůrazňuji, je v souladu s územním plánem respektive Metropolitním Plánem hlavního města Prahy, tak pořizovat tyto dva pružné stupně územněplánovací dokumentace pro regulaci území na území městských částí.

A poslední čtyři pozměňovací návrhy... (Smích v sále.) To se snažím jet opravdu rychle... (Reakce na smích v sále.) Snad vidíte, že to je neobstrukční. Já kdybych četl ta odůvodnění, no tak to je krát 10.

Tak, pozměňovací návrh 1354, dvojička navazující na regulační plány. Za chviličku ještě řeknu pozměňovací návrh 1353 jsou alternativní. Ten pozměňovací návrh pod sněmovním dokumentem 1354 omezuje duplicitní přezkum ve všech navazujících povolovacích procesech ve věcech, které byly ověřeny v rámci pořízení územního plánu. Takže věřím, že odůvodnění tohoto pozměňovacího návrhu 1354 v návaznosti tady na poptávku z pléna takto stručně stačí.

Pozměňovací návrh 1353 – také regulační plán. Je to alternativa, ten předchozí pozměňovací návrh pouze omezuje ty duplicitní procesy. Tímto pozměňovacím návrhem bychom dali regulačnímu plánu tu správnou funkci, že ve věcech, v atributech, v parametrech, které byly prověřeny již regulačním plánem, by regulační plán fungoval jako částečné rozhodnutí o povolení záměru. Zdůrazňuji pouze v těch atributech, které v regulačním plánu byly prověřeny. To je pozměňovací návrh 1353.

Pozměňovací návrh 1352, předposlední, definuje plánovací smlouvu jako ex ante – předběžný návrh zadání změny územního plánu nebo regulačního plánu. Jinými slovy velmi zjednodušeně řečeno, bude-li uzavřena plánovací smlouva s investorem, bude předpokladem pořízení změny územního plánu nebo regulačního plánu zase s odpovídajícími požadavky včetně finančních na investora v území, tak tato plánovací smlouva bude moci nahradit rozhodnutí zastupitelstva či rady obce o pořízení, o zadání pořízení změny územního plánu nebo regulačního plánu.

Poslední pozměňovací návrh, tak věřím, že to zas tak dlouhé nebylo na 17 pozměňovacích návrhů, je pozměňovací návrh pod sněmovním dokumentem 1366 – pracovní název zjednodušení povolovacích procesů pro menší stavby pro rodinnou rekreaci. Takže zdůrazňuji to, že tento pozměňovací návrh zjednodušuje právní režim menších staveb pro rodinnou rekreaci, aniž by byl oslaben povolovací režim u staveb, které jinak vyžadují plné řízení v rámci stavební legislativy.

Tolik k odůvodnění mých pozměňovacích návrhů, ke kterým se již jen stručně číslem dokumentu přihlásím v podrobné rozpravě. Děkuji mnohokrát za trpělivost.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Tak děkuji panu poslanci Haasovi. Nyní je v pořadí paní poslankyně Kateřina Stojanová a po ní potom požádal o vystoupení s přednostním právem místopředseda poslaneckého klubu STAN, pan poslanec Lukáš Vlček. Máte slovo.

 

Poslankyně Kateřina Stojanová: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené paní kolegyně, vážení pánové kolegové, já bych v tom svém dnešním, doufám o něco stručnějším vystoupení ráda upozornila na to, že spolu s podobou toho stavebního řízení, které probíráme v rámci podoby stavebního zákona také rozhodujeme ve skutečnosti o tom, zda provedeme jednu z největších reorganizací veřejné správy za poslední roky. Ovšem, a to má být pointou toho mého vystoupení, aniž bychom měli jistotu, že to opravdu přinese to, co vláda slibuje. Tedy to rychlejší povolování staveb a díky tomu to kýžené rychlejší stavební řízení, a tedy dostupnější bydlení.

Všichni se – a myslím, že v té celodenní nebo od odpoledne probíhající debaty to zaznívá – všichni se shodneme na tom, že ten současný systém bezesporu potřebuje zlepšit. Nikdo myslím tady netvrdí, že to současné stavební řízení funguje úplně ideálně. Ale jestliže hlavním problémem je dlouhodobě mimo jiné nedostatek lidí na stavebních úřadech, tak pak je za mě legitimní otázka, proč vláda přichází s reformou, která tento problém ve skutečnosti může ještě prohloubit.

Dnes máme v České republice 626 stavebních úřadů, z toho 206 na obcích s rozšířenou působností a dalších 420 na menších obcích. Přesto stále nevíme, jak ta budoucí síť stavebních úřadů bude v budoucnosti vypadat. Nevíme, které úřady zaniknou, které budou převedeny na detašovaná pracoviště, jak budou rozmístěny v území a jak bude zajištěna jejich dostupnost pro občany.

Aktualizováno 11. 6. 2026 v 20:06.