(pokračuje Barbora Urbanová)

87.
Návrh poslanců Lucie Šafránkové, Andreje Babiše, Tomia Okamury, Petra Macinky, Borise Šťastného, Taťány Malé, Radima Fialy, Renaty Vesecké a Jany Hanzlíkové na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony
/sněmovní tisk 174/ – prvé čtení dle § 90 odst. 2

Upozorňuji, že je navrženo, abychom s návrhem zákona vyslovili souhlas již v prvém čtení. Stanovisko vlády bylo doručeno jako sněmovní tisk 174/1. Prosím, aby předložený návrh uvedla za navrhovatele poslankyně Lucie Šafránková.

 

Poslankyně Lucie Šafránková: Děkuji Vám za slovo. Vážená paní předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, přeji vám hezkou, skoro jedenáctou hodinu a dovolte mi, abych vám za navrhovatele představila návrh zákona, kterým se mění zákon číslo 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, zákon č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, a zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Tento návrh předkládám společně s poslanci Andrejem Babišem, Tomiem Okamurou, Petrem Macinkou, Borisem Šťastným, Taťánou Malou, Radimem Fialou, Renatou Veseckou a Janou Hanzlíkovou.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, společnost se nepozná podle toho, jak se chová k silným a úspěšným, ale podle toho, jak dokáže chránit ty nejslabší a nejzranitelnější. A mezi ně bezpochyby patří i zvířata. Jsou to živé bytosti, které cítí bolest, strach a utrpení, ale sami se bránit nedokážou.

Nemohou zavolat o pomoc, nemohou podávat trestní oznámení a nemohou se domáhat spravedlnosti – jsou odkázána na to, zda se jich zastane člověk a zda jim stát poskytne dostatečnou ochranu. V posledních letech jsme svědky stále většího počtu otřesných případů týrání zvířat, nelegálních množíren, zanedbávání péče a situací, kdy současná právní úprava neumožňuje státu, obcím ani kontrolním orgánům reagovat dostatečně rychle a účinně. Veřejnost se oprávněně ptá, proč jsou, jak už jsem říkala v předchozím tisku, stále nízké a proč odebraná zvířata zůstávají dlouhé měsíce v právní nejistotě a proč se někteří pachatelé mohou k chovu dalších zvířat vracet znovu a znovu. Právě na tyto problémy reaguje tato předložená novela.

Návrh zároveň naplňuje programové prohlášení vlády ze dne 5. ledna 2026, který počítá s posílením ochrany zvířat podporou obcí při péči o týraná a opuštěná zvířata a se zpřísněním postihů za jejich týrání. Současně reaguje také na usnesení Poslanecké sněmovny ze dne 12. února 2026 k odsouzení týrání zvířat.

Pokud jde o novelu zákona č. 246/92 Sb. na ochranu zvířat proti týrání, navrhujeme několik zásadních změn.

Za prvé, navrhujeme zvýšení a stanovení minimálních pokut za týrání zvířat. Nově se stanoví minimální pokuta již za týrání jednoho zvířete, a to ve výši 5 000 korun u fyzických osob a 10 000 korun u podnikajících fyzických a právnických osob. Současně se zvyšují minimální pokuty za týrání dvou a více zvířat na 10 000 korun u fyzických osob a na 20 000 korun u podnikajících a právnických osob.

Za druhé, navrhujeme prodloužení maximální doby zákazu chovu zvířat z 5 na 10 let, protože zkušenosti z praxe ukazují, že u některých pachatelů dosavadní sankce neplní svůj preventivní účel. (Hluk v sále.)

Za třetí, posilujeme institut předběžné náhradní péče o týraná zvířata a výslovně umožňujeme, aby péče odebraná zvířata mohla být zajišťována (nesrozumitelné) v místě...

 

Místopředsedkyně PSP Barbora Urbanová: Poprosím o klid sále.

 

Poslankyně Lucie Šafránková: ...kde se zvířata nacházejí, a to i bez přítomnosti chovatele.

Za čtvrté, zavádíme předběžný zákaz chovu zvířat, tedy možnost zabránit tomu, aby si osoba, které byla zvířata odebrána, ještě před skončením řízení pořídila další zvířata. (Hluk v sále neustává.)

Za páté, zavádíme povinnost hradit zálohy na náklady spojené s předběžnou náhradní péčí již v průběhu řízení, aby náklady nenesly obce nebo stát, ale ten, kdo svým jednáním tuto situaci způsobil...

 

Místopředsedkyně PSP Barbora Urbanová: Opravdu prosím o klid v sále.

 

Poslankyně Lucie Šafránková: Děkuji vám, paní předsedající. Jak je vidět, tak přihlášených je tam deset, ale evidentně to nikoho moc nezajímá, což je velmi smutné, ale budu pokračovat dál.

S tím souvisí také možnost převodu odebraných zvířat do vlastnictví státu v případě, že osoba tyto náklady nehradí, čímž se zabrání dlouhodobé právní nejistotě ohledně dalšího osudu těchto zvířat.

Dále také posilujeme institut zvláštního opatření náhradní péče o týrané zvíře, když nebude nutné čekat na pravomocné skončení přestupkového nebo trestního řízení.

Novela rovněž rozšiřuje možnosti umisťování týraných velkých šelem, které dnes mohou být umisťovány pouze do omezeného okruhu zařízení.

Velmi důležitou částí návrhu je také zavedení povinnosti obcí zajišťovat kastraci opuštěných koček a koček bez pána, a to formou programu odchytu kastrace a navrácení. Cílem je zabránit nekontrolovanému přemnožování, utrpení zvířat a problémům, které přemnožené populace přinášejí.

Součástí novely jsou také některé technické změny v oblasti odborné způsobilosti osob zajišťujících přepravu zvířat, kdy se upravuje systém vydávání osvědčení pro řidiče a průvodce silničních vozidel přepravujících zvířata.

Návrh dále obsahuje novelu zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky. A cílem této změny je zvýšit ochranu zvířat před týráním a rozšířit oprávnění Policie České republiky vstoupit při důvodném podezření na týrání zvířete nejen do jiného prostoru nebo na pozemek, ale také do obydlí. Právě v případech nelegálních množíren nebo opuštěných zvířat v bytech a domech dnes naráží kontrolní orgány na situace, kdy není možné včas zasáhnout a zvířata zachránit.

Současně navrhujeme, aby toto oprávnění náleželo výhradně Policii České republiky, nikoli policii obecní nebo jiným orgánům, aby byla ústavně zaručená nedotknutelnost obydlí dotčena pouze v nezbytně nutném rozsahu.

Třetí návrh části zákona je novela občanského zákoníku. Ta reaguje na dosud neřešenou otázku péče o opuštěná zvířata a nově se stanoví, že obec se bude muset postarat nejen o toulavé zvíře, ale také i o opuštěné zvíře. Aktuální legislativní úprava stanovuje povinnost obce pouze u toulavého zvířete. Dnes totiž může nastat situace, kdy je zvíře opuštěno, nikdo se o něj nepostará a zároveň není možné určit, kdo za jeho další osud odpovídá. Návrh proto zajišťuje, aby opuštěná zvířata nezůstávala bez péče. Toto ustanovení se přitom nevztahuje na zdivočelé kočky.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, tato novela není vedena snahou trestat za každou cenu – je vedena snahou zabránit zbytečnému utrpení živých tvorů a dát státu, obcím a kontrolním orgánům účinné nástroje, aby mohly zasáhnout včas a účinně. Jsem přesvědčena, že všechny navrhované změny povedou k důslednějšímu postihu osob, které se dopouštějí týrání zvířat, a zároveň významně posílí právní ochranu zvířat v České republice. S ohledem na naléhavost řešení současné situace, širokou společenskou podporu této problematiky a potřebu co nejrychleji posílit ochranu zvířat, navrhujeme, aby Poslanecká sněmovna s tímto návrhem zákona vyslovila souhlas již v prvním čtení podle § 90 odst. 2 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny.

Dovolte mi proto, abych Vás požádala o podporu tohoto návrhu a o vyslovení souhlasu již v prvním čtení. Děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Barbora Urbanová: Děkuji paní poslankyni. A nyní prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro prvé čtení pan poslanec David Pražák.

 

Poslanec David Pražák: Dobrý večer všem. Páni ministři, kolegyně, kolegové, já budu velice stručný. Nebudu opakovat, co říkala paní předkladatelka, chtěl bych jenom říci, že vláda projednala tento 4. května 2026 a zaujala k němu souhlasné stanovisko s dovětkem, že pokud by nedošlo k projednání v devadesátce, tak tam dává doporučující... zvážení návrhu použití některých pojmů, jestli to opravdu je nutné, nebo ne. A já se s tímto ztotožňuji, protože si dovolím tvrdit i z této pozice současného zpravodaje, že mám zkušenosti s tím, že prokazatelnost a vymahatelnost je opravdu složitá v těchto případech, a byl bych moc rád, pokud by se po této novele podařilo rozvolnit svázané ruce samosprávám a ostatním institucím, které budou posuzovat a vyřizovat skutek týrání zvířat a ne, že po této novele nastane opak a úředník bude řešit a dohadovat se s majitelem, zda zvíře oznámené k řešení oznamovatelem je toulavé či bez pána. Věřím pevně tomu, že toto nebylo a není cílem předkladatelů. Děkuju za pozornost a těším se na další debatu.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní otevírám obecnou rozpravu a s přednostním právem se mi tady hlásil pan poslanec Marek Benda. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Marek Benda: Vážený pane předsedo, vážená paní předkladatelko, vážení páni ministři, vážení poslanci, vážené poslankyně, já jsem chtěl dát veto jenom na projednávání podle § 90, a to jménem všech opozičních klubů. Více vás zdržovati nebudu. Kdo z vás měl příležitost si to otevřít, vidí, že to vůbec není jednoduchá materie – a že si zaslouží, aby byla řádně projednána ve výborech naší Poslanecké sněmovny. Děkuji za pozornost.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí v obecné rozpravě paní poslankyně Zdena Kašparová a připraví se paní poslankyně Gabriela Svárovská.

Ještě přečte omluvu: pan poslanec Jan Síla se omlouvá od 22.40 ze zdravotních důvodů.

Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Zdena Kašparová: Děkuji. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, předstupuji před vás v souvislosti se sněmovním tiskem 174. Chci hned na úvod jasně deklarovat, že záměr předkladatelů chránit zvířata před týráním je rozhodně správný. Ochrana zvířat je důležité téma, které nikdo z nás nebere na lehkou váhu. Ďábel je však – jako vždy – skryt v detailu. V tomto případě v tom, jak necitlivě a nedomyšleně legislativa dopadá na naše obce a města.

Vláda tady předvádí svůj oblíbený přístup: Přesuneme povinnost na samosprávy, ale samotná praxe a placení už nás nezajímá. Místo toho, aby stát bral obce jako klíčové partnery pro místní rozvoj a motivoval je k logické spolupráci, dělá z nich oběti legislativních experimentů, hází je do vody bez jakéhokoliv institucionální či systémové podpory, a to je přístup, proti kterému se máme ohradit.

Předložený návrh totiž bez jakéhokoliv hlubšího zdůvodnění doplňuje do činnosti obcí povinnou kastraci opuštěných koček. Jenže jak má starosta na malé obci v praxi bezpečně poznat, že kočka nemá majitele, a hlavně, kde na to má brát čas? Vystavujeme tak naše obce obrovskému riziku absurdních soudních sporů v momentě, kdy omylem vykastrují něčí chovné zvíře nebo uteklého domácího mazlíčka.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Prosím o klid v jednacím sále, aby se paní poslankyně mohla v klidu vyjádřit. (Hluk neustává.) Prosím o klid. Prosím.

 

Poslankyně Zdena Kašparová: Děkuji. Děkuji, pane předsedající. Pokud chceme takovou povinnost obcím ukládat, musí nejdříve předcházet povinnost majitelů své mazlíčky čipovat, abychom předešli zbytečným nedorozuměním. Bez tohoto mezikroku je to v reálném životě naprosto neproveditelné.

Dalším obrovským kamenem úrazu je finanční nezodpovědnost celého návrhu. Stát dává obcím natvrdo za povinnost hradit odchyt a kastraci. Přitom samotní předkladatelé v důvodové zprávě otevřeně přiznávají, že kvůli absenci dat vůbec nevíme, kolik opuštěných koček v České republice žije a jaké náklady s tím budou spojené. (Odmlčí se pro hluk. Polohlasem: V pořádku.) Stát zde po obcích požaduje podpis na bianko šek. V návrhu zcela chybí jakýkoliv mechanismus financování, například adekvátní navýšení rozpočtového určení daní, ze kterého by obce měly tyto nové úkoly platit.

Nedomyšlenost celého textu navíc podtrhují vyloženě legislativní zmatky a logické rozpory. Návrh například předpokládá, že po kastraci se kočka označí zastřižením nebo zářezem ucha. (Hluk v sále neustává.) Tato povinnost je však v přímém rozporu s jiným ustanovením daného... samotného zákona na ochranu zvířat proti týrání. (Odmlčí se. Polohlasem:) No, v pohodě...

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Já bych vás chtěl opravdu požádat o klid, jo, máme tady, ať to dneska dokončíme, jo, těch 10 diskutujících. Já vím, že už je pozdě, ale pojďme to nějak vydržet.

 

Poslankyně Zdena Kašparová: Stejně tak novela občanského zákoníku, kterou tisk přináší, stanovuje, že obec se automaticky stává vlastníkem každého nalezeného zvířete, pokud si ho nepřivlastní nálezce. Výjimkou mají být pouze kočky zdivočelé. Kdo a jak bude na obci posuzovat, jestli je kočka opuštěná, nebo zdivočelá, kdo bude hradit její péči, kde na to malé obce vezmou vhodné prostory a kapacity? Na tyto otázky odpovědi nemáme.

V průběhu tohoto roku navíc nabude platnosti nařízení Evropského parlamentu a Rady o dobrých životních podmínkách psů a koček a jejich sledovatelnosti, jak už tady dnes padlo. Toto nařízení se dotkne i otázky povinného čipování. (Neustálý hluk v sále.) Proč teď schvalujeme tento zákon, když můžeme počkat na finální podobu evropské legislativy – a pak ji v klidu, po široké diskusi se všemi zainteresovanými stranami zapracovat smysluplně a čistě?

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Já bych vás opravdu požádal o klid. Prosím.

 

Poslankyně Zdena Kašparová: To nejvíc alarmující je pak způsob, jaký nám tento tisk byl předložen. Navrhovatel chce, aby Sněmovna s návrhem vyslovila souhlas již v prvním čtení podle § 90, což bylo samozřejmě momentálně i zavetováno.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, berme, prosím, obce jako spolupracující instituce a partnery – ne jako hromosvod a primární řešitele všeho, s čím si stát neví rady. Motivujme je, ale nenařizujme jim nesplnitelné a neproplacené povinnosti. Děkuji za pozornost.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Děkuji. A další vystoupí paní poslankyně Gabriela Svárovská a připraví se pan poslanec Jan Bureš. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Gabriela Svárovská: Děkuji, pane předsedo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážená paní předkladatelko, vážený pane zpravodaji, i já uznávám, že směr této novely je správný. A i já si dovolím upozornit na jeden nepochopitelný paradox.

Pokud stát bere vážně ochranu zvířat, musí být účinněji schopen postihovat týrání, zabránit pachatelům v dalším chovu a zajistit, aby náklady na péči o odebraná zvířata nenesly jen obce, útulky nebo dobrovolnické organizace, ale také ti, kdo týrání způsobili. Nestačí ale zpřísňovat sankce za týrání zvířat, pokud současně stát v dotačních pravidlech připouští, aby chovy pravomocně sankcionované za týrání dál čerpaly dotace určené na zajištění dobrých životních podmínek zvířat. To je přece zásadní rozpor. Na jedné straně řekneme, že týrání zvířat je nepřijatelné a zaslouží si přísnější postih. Na druhé straně ale byla dotační pravidla pro rok 2026 rozvolněna tak, že pokuta do určité výše nemusí znamenat ztrátu dotací na welfare zvířat. Jinými slovy, stát může jednou rukou týrání trestat a druhou rukou stejnému provozu posílat veřejné peníze určené na dobré životní podmínky zvířat. To je nelogické, nesprávné a neobhajitelné.

Welfare dotace mají sloužit k tomu, aby se zvířatům v chovech žilo lépe. Nemají být veřejnou podporou pro provozy, u nichž stát sám pravomocně konstatoval porušení zákona na ochranu zvířat. Kdo týrá zvířata, nemá mít nárok na peníze určené na zlepšování jejich životních podmínek, na kterých mu zjevně nezáleží. To je elementární logika a elementární spravedlnost. Proto považuji za důležité, aby se tato novela projednala nejen optikou sankcí, ale také optikou návaznosti na veřejné finance.

Chci, abychom otevřeli debatu o tom, zda je možné do návrhu doplnit pravidlo, podle kterého bude mít pravomocná sankce za týrání zvířat jasný dopad na čerpání dotací určených na dobré životní podmínky zvířat. Minimálně musí platit, že při prokázaném týrání se welfare dotace krátí a při závažném nebo opakovaném týrání se neposkytne vůbec. Zvířata nejsou ani věci, ani výrobníky masa, mléka a dalších živočišných produktů, jsou to živí tvorové schopní cítit bolest, strach a utrpení, jak nám tady v úvodu připomněla paní předkladatelka. A nejde jen o etiku, byť ta je i pro mě zásadní.

Životní podmínky hospodářských zvířat souvisejí také s jejich zdravím, stresem, hygienou chovu, používáním léčiv a nakonec i s kvalitou a bezpečností potravin, které se dostávají k lidem. Právě proto nemůže být ochrana zvířat jen zvířat jen okrajovou otázkou zemědělské politiky – je to otázka etiky, odpovědnosti státu, veřejných peněz, veřejného zdraví a také důvěry veřejnosti v to, že zákony, které navrhujeme a schvalujeme, myslíme vážně, že to není nějaká úlitba nebo líbivé gesto, ale závazek. Proto navrhuji, aby byl tento tisk řádně projednán mimo jiné ve výboru pro životní prostředí.

Tento výbor se ve svém podvýboru zabývá také ochranou zvířat a myslím si, že tam je to správné místo, kde bychom se té debatě mohli věnovat. Právě tam je prostor podrobně posoudit nejen samotné sankce, ale i provázanost s dotačními pravidly, s praxí obcí, útulků, veterinární správy a organizací na ochranu zvířat. Jsem přesvědčená, že pokud chceme skutečně posílit ochranu zvířat, musíme odstranit tento pověstný dvojí metr. Přísnější pokuty na papíře, ale veřejné peníze pro problematické chovy v praxi – to by veřejnost právem považovala za pokrytectví.

Prosím proto o podporu této debatě a přikázání tohoto tisku také výboru pro životní prostředí. Avizuji zájem debatovat o pozměňovacím návrhu, který zajistí, že dotační prostředky na dobré životní podmínky zvířat nepůjdou těm, kdo byli za týrání zvířat pravomocně sankcionováni. Děkuju za pozornost.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Paní poslankyně, váš návrh jsem si poznamenal, na ten výbor. Takže nyní tedy dvě faktické poznámky: Šafránková Lucie za navrhovatele. Prosím, máte slovo. A připraví se Berenika Peštová. Prosím.

 

Poslankyně Lucie Šafránková: Děkuju za slovo. Já bych jenom zareagovala na paní kolegyně Svárovskou, která tady říkala, že by bylo dobré, aby byly hrazeny náklady s předběžnou péčí tím, kdo je způsobil. Tak jsem jenom chtěla upozornit paní poslankyni, že právě je to součástí tohoto návrhu, že právě zavádíme povinnost toho, kdo zvíře týral, kdo způsobil újmu, aby hradil náklady spojené s předběžnou péčí. Přímo tento náš návrh toto ustanovení obsahuje. Děkuju.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní faktická poznámka Berenika Peštová.

Přečtu jednu omluvu: Jan Skopeček od 22 hodin se omlouvá z osobních důvodů.

Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Já děkuji za slovo, pane předsedající. Já beru taky za slovo paní poslankyni Svárovskou, prostřednictvím vás, a chci, aby garančním výborem byl výbor životního prostředí a ne zemědělský výbor. Takže toto berte jako můj návrh. Děkuji.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Tak prosím nyní tedy vystoupí pan poslanec Jan Bureš.

 

Poslanec Jan Bureš: Děkuji, vážený pane předsedo. I k těm zálohám se dneska dostaneme, za chviličku. Poté, co jsme před chvílí poměrně podrobně probrali sněmovní tisk číslo 173, tak jsme se nyní plynule dostali k projednávání dalšího bodu naší schůze, kterým je sněmovní tisk číslo 174. Tento návrh se na první pohled nepochybně tváří také jako velmi bohulibý a potřebný nástroj pro posílení ochrany zvířat v naší zemi. Chtěl bych hned ale na samém začátku svého vystoupení za sebe i za své kolegy deklarovat jednu naprosto zásadní věc. Všichni v tomto sále se zcela jistě a bez jakýchkoliv debat shodneme na tom, že týrání zvířat je zavrženíhodný a odporný čin, který si zaslouží naše jednoznačné jasné odsouzení a pochopitelně také adekvátní, spravedlivý a přísný trestněprávní či správní postih. O tom zde, pevně věřím, nepovedeme žádný spor.

Ochrana němých tváří, které se samy bránit nemohou, je znakem každé vyspělé a civilizované společnosti. Nicméně ušlechtilý cíl ještě nedělá kvalitní zákon. Pokud bychom totiž v této Sněmovně podlehli tlaku či apelu předkladatelů a rozhodli se schválit tento předložený text v takzvaném zrychleném režimu hned v prvním čtení, přesně tak, jak je nám to dnes navrhováno, dopustili bychom se naprosto bezprecedentního hazardu s ústavními principy. S principy, na kterých pevně stojí náš demokratický právní stát. Zrychlené přijímání legislativy je nástrojem pro krizové situace, nikoliv pro schvalování norem, které takto brutálním způsobem zasahují do základních práv a svobod našich občanů. Dovolte mi proto, abych v následujících minutách poukázal na několik naprosto kritických míst, která z tohoto návrhu doslova bijí do očí.

Jsou to místa, která vyžadují nejen naši pozornost, ale především – pokud tedy tento návrh pustíte do dalšího čtení – velmi podrobnou odbornou a analytickou debatu na půdě příslušných sněmovních výborů. Za prvé, nedotknutelnost obydlí jako vedlejší škoda? Předpokládaná novela zcela nenápadně, ale o to nebezpečněji mění zákon o Policii České republiky. Tato změna spočívá v tom, že razantně rozšiřuje stávající oprávnění policisty. Dosud mohl příslušník policie v těchto situacích vstoupit jen na pozemek nebo do nějakého jiného prostoru. Nyní se ale navrhuje, aby mohl při pouhém důvodném podezření na týrání zvířete vstoupit přímo do obydlí.

Dámy a pánové, uvědomujeme si vůbec, co to znamená? Představte si, prosím, tu absurditu v běžné každodenní praxi. K domovní prohlídce k narušení nedotknutelnosti obydlí, které chrání Listina základních práv a svobod, je standardně potřeba souhlas soudu. Zde by ale najednou stačilo pouhé důvodné podezření. A z čeho takové podezření může pramenit? Třeba z úplně obyčejného, zlého a účelového anonymního udání souseda, se kterým shodou okolností vedete dlouholeté a vyčerpávající osobní spory. Tento váš nepřející soused prostě jenom zvedne telefon, nahlásí, že z vašeho bytu slyší nějaké podezřelé kňučení a Policie České republiky má díky tomuto zákonu najednou v ruce legální klíč od vašeho obýváku.

Tohle není jenom moje hypotetická obava. Vždyť i samotný Parlamentní institut nás ve svém stanovisku velmi správně a důrazně varuje, že se zde jedná o naprosto zásadní zásah do ústavně zaručeného práva na soukromí. Institut si klade vysoce relevantní otázku, zda by skutečně nebylo možné požadovaného účelu – tedy ochrany zvířete – dosáhnout nějakými mírnějšími a k ústavě šetrnějšími prostředky.

Jako zástupci ODS zde říkáme jasně ne. Nemůžeme v žádném případě dopustit, aby se z jinak legitimní ochrany zvířat stalo jakési legislativní beranidlo, kterým bez mrknutí oka prorazí dveře české domácnosti bez jakýchkoliv jasných, tvrdých a předvídatelných procesních záruk.

Za druhé, vlastnické právo v ohrožení a princip: zaplať nebo přijdeš o zvíře. Druhým, neméně děsivým a nevídaným zásahem do práv občanů je návrh na zavedení systému povinných záloh na předběžnou náhradní péči. Co nám tento návrh vlastně říká? Říká, že v momentě, kdy je zvíře vlastníkovi odebráno, je tento vlastník okamžitě povinen začít hradit zálohy na jeho náhradní péči. A co je na tom to nejvíce zarážející, že toto rozhodnutí o uložení povinnosti platit zálohy může být paradoxně úplně prvním úkonem v celém probíhajícím řízení. V řízení, kdy ještě nikdo nic neprokázal.

A teď se dostáváme k tomu vůbec nejpodstatnějšímu a nejnebezpečnějšímu bodu. Případné odvolání proti tomuto rozhodnutí nemá podle předloženého návrhu odkladný účinek. Pokud majitel nezaplatí vyměřenou částku do 30 dnů, zvíře nekompromisně propadá státu. Dovolte mi, abych tento byrokratický jazyk převedl do reality a uvedl konkrétní příklad z praxe, který se může stát zítra komukoliv. Představte si poctivého chovatele, zemědělce, kterému obecní úřad na základě nějakého svého pochybení, špatného posouzení situace nebo prostého úředního omylu odebere celé stádo čítající třeba 50 kusů skotu. Úředníci obratem tomuto chovateli vyměří povinnou zálohu na péči, která se při takovém množství zvířat bude logicky pohybovat ve stovkách tisíc korun. Tento chovatel se samozřejmě ihned odvolá, protože je bytostně přesvědčen o tom, že svá zvířata v žádném případě netýral, že se jedná o nedorozumění nebo o mstu.

Jenže odvolání mu v tomto systému nijak nepomůže, protože nemá onen odkladný účinek. On musí tyto obrovské peníze zaplatit ihned. Pokud se stane to, že tento zemědělec do měsíce nesežene požadované statisíce korun nikoliv materiálně, ale korun, o všechna svá zvířata definitivně přijde. A přijde o ně dokonce ještě dříve, než jakýkoliv nezávislý soud vůbec stihne posoudit a rozhodnout, zda k nějakému údajnému týrání vůbec fakticky došlo. Tohle je přece naprostá perverzita práva. Je to zavádění principu vinen, dokud se nevyplatíš, který fatálním způsobem popírá samotné základy práva na spravedlivý proces a ochranu majetku.

A třetí, danajský dar našim obcím a vznik takzvaných kastračních komand. Další kapitolou tohoto návrhu, u které musí každému starostovi a komunálnímu politikovi vstávat vlasy hrůzou na hlavě, jsou nové dopady na samosprávy. Novela totiž ukládá obcím zcela novou povinnost zajišťovat ze svého, hradit kastraci opuštěných koček a plošně provádět kastrační programy. A aby toho nebylo málo, navrhuje se, že obec se automaticky stává vlastníkem úplně každého opuštěného zvířete v momentě, kdy si ho případný nálezce nechce nebo nemůže nechat. Tady už narážíme nejen na právní, ale především na tvrdou ekonomickou absurditu.

Když se podíváte do předložených materiálů, samotná důvodová zpráva k tomuto zákonu zcela otevřeně a bez ostychu přiznává, že stát vlastně vůbec netuší, kolik opuštěných koček se v České republice reálně nachází. A tím pádem stát logicky ani netuší, kolik stovek tisíc či milionů to bude jednotlivé obce ve finále stát. My tady prostě vezmeme novou, drahou a organizačně náročnou povinnost, hodíme ji starostům na krk bez jediné koruny navíc a arogantně jim z pozice státu říkáme, tady to máte, nějak se o to postarejte a hezky si to celé zaplaťte z celého svého vlastního obecního rozpočtu. A jako by to samo o sobě nebylo dostatečně zatěžující, jako takový absurdní bonus budou muset úředníci na obcích řešit ještě označování těchto kastrovaných koček. A to formou stříhání jejich uší. K tomu musím dodat, že zvířeti ustřihnout kus ucha je samo o sobě vizuálně dosti drastické opatření, a to i přesto, že ho stávající unijní nařízení z nějakého důvodu formálně připouští. Chtějí předkladatelé opravdu z našich obcí dělat ústavy pro provádění těchto plošných zákroků bez jakéhokoliv finančního krytí?

Za čtvrté, privatizace zkoušek a klasický případ kozla zahradníkem. A konečně čtvrtý bod, nad kterými zůstává rozum stát. Návrh přichází s myšlenkou, že osvědčení, která jsou nutná pro řidiče profesionálně přepravující zvířata, by už v budoucnu nevydávalo Ministerstvo zemědělství jakožto orgán státní správy, ale že by tuto pravomoc převzala přímo samotná soukromá školicí pracoviště. A aby byla absurdita dokonána, zkušebním komisařem, který má hodnotit způsobilost uchazeče, má být přímo lektor daného kurzu.

Pánové a dámy, rozhlédněte se kolem sebe. Vždyť to je přímá legislativně posvěcená pozvánka k masivnímu střetu zájmů. Představte si ten model. Soukromá firma, jejímž cílem je generovat zisk, si sama člověka za peníze vyškolí. Ten samý člověk z té samé firmy ho následně sám vyzkouší a nakonec mu ta samá firma vystaví oficiální státní papír. Za to všechno dostala od klienta zaplaceno. Může mi někdo z předkladatelů vysvětlit, kde je v takovém systému ukryta sebemenší záruka nezávislosti a objektivity? Tedy té nezávislosti a objektivity, kterou mimo jiné velmi striktně vyžaduje i příslušné právo Evropské unie?

Tímto nesmyslným krokem stát pouze dobrovolně rezignuje na svou nezastupitelnou kontrolní roli a předává ji do rukou byznysu.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, myslím, že jsem zde popsal dostatek argumentů. Z výše uvedených důvodů, ať už jde o prolomení domovní svobody, pošlapání spravedlivého procesu u odebírání zvířete, ekonomickou šikanu samospráv nebo nesmyslnou privatizaci státního dozoru, je naprosto zřejmé, že tento návrh má v sobě zkrátka příliš mnoho v uvozovkách úzkých míst. Příliš mnoho legislativních nedodělků na to, aby mohl jen tak hladce a bez povšimnutí proletět naší Sněmovnou hned v prvním čtení, jak si přejí její autoři.

Dovolte mi to na úplný závěr shrnout naprosto jasně. My jako poslanci Občanské demokratické strany zcela jednoznačně podporujeme moderní a funkční ochranu zvířat. Ale stejně tak razantně a nekompromisně odmítáme u toho vypínat ochranu ústavních práv našich občanů. Odmítáme ignorovat práva vlastníků a odmítáme bezprecedentně vysávat rozpočty našich samospráv. Zvířata musíme chránit, ale nesmíme přitom zničit právní stát. Děkuji vám za pozornost a věřím ve váš zdravý rozum při následném hlasování.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí paní poslankyně Michaela Moricová a připraví se pan poslanec Petr Bendl. Tak prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Michaela Moricová: Já děkuji za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, vzhledem k pokročilé hodině jsem svůj projev zkrátila, takže začnu tím, že jsem ráda, že se ve Sněmovně bavíme o týrání zvířat, protože to neberu jako okrajové téma. Jsou to příběhy skutečného utrpení, kdy zvířata jsou zanedbaná, týraná, nemocná nebo chována jen jako doplněk lidského ega.

Pokud chceme být civilizovanou zemí, musíme jim umět pomoci. Jenže právě proto mám problém s tím, jak je novela předkládána, protože dobrý úmysl prostě nestačí. Pokud chceme zvířatům skutečně pomoct, potřebujeme zákon, který bude funkční, srozumitelný a vymahatelný. Ne zákon, který dobře vypadá v tiskové zprávě. V praxi totiž může zahltit obce, vytvořit právní nejistotu a nakonec nepomůže ani lidem v terénu, ani samotným zvířatům. Třeba u předběžné náhradní péče.

Rozumím tomu, že pokud je zvíře týrané nebo zanedbané, stát musí umět rychle zasáhnout. Zvíře nemůže čekat měsíce na výsledek řízení. Ale pokud má člověk přijít o zvíře jen proto, že do 30 dnů nezaplatí zálohu na péči, ještě předtím, než je prokázaná vina, je to docela citlivá věc. Co když je člověk hospitalizovaný? Co když je ve finanční tísni? A co když se později ukáže, že samotná situace prostě byla složitější?Ochrana zvířat prostě nesmí znamenat, že vytvoříme systém, ve kterém se trestá dřív, než je ve věci jasno.

Další problém vidím u obcí. Nemůžeme jim přidat další zodpovědnost za zvířata aniž by bylo jasné, jak mají rozlišit zvíře opuštěné, toulavé nebo jenom ztracené. A už vůbec bychom jim neměli ukládat nové povinnosti bez peněz, metodiky a základních dat. Totéž se týká kastrací koček bez majitele. Princip samozřejmě podporuju. Kastrace venkovních koček je důležitá, brání dalšímu utrpení, ale pokud nevíme, kolika zvířat se to bude týkat, kdo to zaplatí a jak se zabránit zásahu do vlastnictví někoho, komu kočka patří, pak neřešíme detail, řešíme spíše otázky, které rozhodnou, jestli zákon bude vůbec fungovat.

Podobně to vidím i u zákazu chovu. Souhlasím, aby člověk, který týral zvíře, nemohl dál chovat další, to je jasné. Ale pokud nemáme funkčně propojené registry, jednotný přehled o čipovaných zvířatech zákaz na papíře nemusí znamenat v praxi nic moc. A zákon tedy vypadá přísně jen na papíře, zvířata neochrání. Neochrání je ani dobrý pocit. Zvířata potřebují fungující systém. Aby bylo jasno, já opravdu chci lepší ochranu zvířat. Chci, aby stát uměl rychle zasáhnout proti týrání. Aby obce měly nástroje, jak řešit toulavá, opuštěná nebo množená zvířata.

Chci, aby zákaz chovu nebyl jen věta v rozhodnutí, ale skutečně vymahatelné opatření. Ale právě proto nemůžeme takto rozsáhlou novelu projednávat stylem rychle to schvalme, protože cíl je správný. On je správný. Jenže špatně napsaný zákon může zatížit obce, zahltit soudy, vytvořit právní nejistotu a selhat přesně tam, kde má pomáhat. U zvířat, která potřebují rychlou a účinnou ochranu. Ochrana zvířat si zaslouží víc než jen dobrý titulek a politické poplácání po zádech, jak jsme to dobře schválili. Zvířata si zaslouží poctivě připravený zákon. Za sebe říkám, že s cíli novely souhlasím a věřím, že do dalšího čtení se podaří odstranit problémy, které v ní spatřuju nejen já. Děkuju.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí paní pan poslanec Petr Bendl a připraví se pan poslanec Petr Hladík. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Petr Bendl: Děkuju za slovo, pane předsedající. No já jsem teda taky zkrátil ten svůj příspěvek významně, ale aspoň pár slov si neodpustím. I já jsem přesvědčený o tom, že nevedeme spor o to, zda chránit či nechránit, ale hledáme co nejefektivnější způsob, jak opravdu zajistit to, že budeme chránit účinně, funkčně, v systému, který zajistí, aby nemohl být zneužíván třeba těmi sousedy, tak jak tady říkal pan kolega Bureš, kdy ten zákon počítá s tím, že stát bude dlouhou dobu rozhodovat, jestli opravdu došlo k týrání či nikoliv. Mezi tím zabere zvířata. A může se dostat ten člověk vlastně do situace, že o zvířata úplně přijde.

Já jsem zažil situaci a velkou veřejnou debatu o tom, zda kovat či nekovat koně. Jestli když někdo nekove, tak jestli už je náhodou netýrá a podobně. Ona na to je někdy tenká hranice. Nebo jsem zažil debatu o tom, že někdo si pořídil prasnice, vytvořil jim místo, kde se válejí v blátě a lidé měli pocit, že to je týrání zvířat, přičemž pro to prase je to prostě přirozené prostředí, které potřebuje a tak dále a tak dále. Někdy je to opravdu složité prokázat, že opravdu jde o týrání, že to není něco, co zvíře třeba ke svému životu potřebuje.

To, co já vidím jako obrovský problém a koneckonců zmiňoval to tady i Marek Marek Výborný, on měl s tím tu zkušenost, co já, že my ty paragrafy a zákony často máme, jenom nemáme schopnost přinutit konkrétní lidi, aby jednali. Já jsem zažil fakt situaci týrání koní, prokazatelné, nedostatek potravy, nedostatek vody, pět zásahů policie, stížnosti starosty, ale Státní veterinární správa ani oerpéčko nebo lidi na úřadě zodpovědní za tu situaci prostě nebyli schopni využít paragrafu, zabrat zvířata, oznámit, protože nebylo potřeba hledat majitele a vlastníky – a stejně nezasáhli. Lidi si ťukali na čelo, jak je možné, že se to vůbec neřeší a těch případů po celé republice najdeme spoustu. A spíš je to osobní selhání než selhání systému. A máme o tom vést debatu a zcela věcnou a správnou.

Proto jsem rád, že to půjde celé do řádného druhého čtení. A i já mám problém s tím, že tedy někdo při podezření, že týráte, vylomí dveře vašeho domu – při podezření, zdůrazňuji, při podezření – vylomí dveře nebo respektive udělá to Policie České republiky, vleze do toho domu, zabere zvířata a teprve následně se bude posuzovat, jestli došlo k týrání nebo nikoliv. To já si nejsem jistý že je ta správná rovnice. O tom bychom se měli opravdu vážně bavit a prosím všechny právníky, kteří se soustředí na ústavní právo, aby nám k tomu dali noty, protože já jsem si jistý, že často tohle nepotřebujeme. My prostě máme dostatek nástrojů, jak to vymoci jiným způsobem, jenom se tomu státnímu aparátu někdy moc nechce. A mě samotného to taky zlobí.

A už se tady zmiňovalo a ještě dvě věci, vlastně. Poznámku k Evropské unii. Předkladatel sám přiznává, že ta evropská legislativa, která nás vyzývá k tomu, abychom se pokusili udělat jednotný systém v celé Evropě, tak aby byla dohledatelná zvířata, aby bylo možné prostě ty naše množírny, se kterými se tady snažíme nebo kde se snažíme tu situaci řešit už dlouhá léta, abychom neumožňovali lidem, kteří tímhle způsobem téměř nebo zcela určitě týrají psy, případně kočky a vyváží je ven, abychom měli srovnatelné legislativní prostředí uvnitř Evropské unie.

Víme, že už jsou před dokončením a my přesto rychle pospícháme s tím, abychom schválili zákon a nepodrobili jej vážné diskusi. To mám pocit, že moudré není, protože za pár měsíců tady budeme mít novelu toho zákona zcela jistě, protože se budeme muset a už budeme chtít se přizpůsobit i tomu systému evropskému, protože budeme mít zájem na tom, aby ta pravidla platila společně v celé Evropě a abychom hlídali, řeknu prostředí, kde zvířata týrána nebudou. A co se týká kastrace koček, já vím, že ono to vypadá hrozně vznesně, nosně, ale já jsem už dneska jako člověk, který žije poměrně delší dobu na vesnici a u nás na statku to prostě běžně funguje tak, že někdo přinese kotě odněkud, někde ho najde, přinesou nám ho a pokud je to kočka a není žádný vlastník, no tak zkrátka si ji vezme, necháme ji za naše peníze vykastrovat a necháme si ji tam s ostatními, protože prostě ji nechceme dát do útulku, nepovažujeme to za za důležité, ještě ta další kočka se k nám vejde a je to běžná věc. Stejně tak se staráme o vlastní, protože nechceme, aby tam vznikal jakýkoliv problém.

Obce to často takto dělají. Myslím si, že bychom s obcemi o té situaci mluvit, měli, měli byschom si je vyslechnout v rámci toho druhého čtení. Stejně tak bychom si měli vyslechnout i názor nevládních organizací v oblasti zemědělství, protože nejde jenom o psy a kočky, ale jde i o velká zvířata, kde stát má často problém kam s nimi. Nerudovská otázka kolikrát? Protože prostě když se někdo z chovatelů zpravidla z ekonomických, nikoliv z jiných důvodů, to jsou většinou starší lidé, kterým prostě najednou ten problém s chovem těch zvířat přeteče přes hlavu, nemají dostatek finančních prostředků a propadají se do bažiny, řeknu ekonomicky, v tu chvíli teda přichází Státní veterinární správa, kouká na to a říká, no to bychom měli odebrat. Ten člověk už na to jako nemá. A kam je dáme ta zvířata? Já jsem kdysi navrhoval systém, kde by Státní veterinární správa v jednotlivých částech republiky, jestli v krajích nebo v okresech, to je jedno, měla možnost si třeba v uvozovkách někde zafixovat, předplatit zálohově nějakou možnost, kam umístit, řeknu velký dobytek, protože s tímto bývá obrovský problém, aby mohla, protože tu zákonnou pravomoc my v České republice a v české legislativě máme, aby mohly být zvířata odebrány a odvezeny do místa, které bude, řeknu v souladu s pravidly péče o dobytek do doby než se rozhodne, co s tím, jestli vlastník bude mít šanci se z toho nějak řeknu, vykoupit, udělat změny, které zákon vyžaduje anebo ne.

Může to končit i řeknu odebráním těch zvířat, když uvidíme, že ten člověk se nemá vůbec šanci dostat do situace, aby zajistil řádnou péči o ta zvířata. Ale myslím si, že bychom si měli být jisti, jak ten proces má vypadat, abychom byli schopni jak z pohledu státu, tak z pohledu potřeby těch zvířat to zařídit a udělat to podle § 90, aniž bychom se mohli věnovat těmhle debatám, které prožíváme, je podle mě špatně. Proto jsem rád, že jsme mohli zavetovat podle § 90 odst. 2 jednacího řádu tak, abychom se té vážné debatě konečně věnovali a bylo by dobře, aby u toho byli taky útulkáři. To je mimochodem taky jedno z velkých témat. My bychom měli slyšet názor těch lidí. Měli bychom se ptát starostů, kam ta zvířata budou dávat v případě, že se stanou jejich majetkem. Mají všichni tu šanci? Nemáme my náhodou, když jsme my trošku pozadu v tom, že ten systém úplně dobudovaný nemáme. To totiž s tím taky souvisí. Tohle je sice... říkala to tady moje předřečnice, určitě to jde správným směrem. Já to nechci zpochybňovat a nechci tady jaksi populisticky na něčem... nebo kritizovat za každou cenu, to bych nechtěl, opravdu ne, ale dobrat se nějakého řešení, abychom společně podle mě měli a máme mít šanci. Tudíž moc prosím, abychom se tomu tématu věnovali ne populisticky, ale opravdu věcně, protože tím dokážeme tu dobrou vůli naplnit podle mě v zákoně, který bude funkční a nikoliv v zákoně, který nakonec stejně bude k ničemu a nebude funkční a budou z toho lidi nešťastní a zvířata taktéž. Děkuju za pozornost. (Potlesk poslanců z řad ODS.)

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Tak děkuji a nyní vystoupí pan poslanec Petr Hladík a připraví se paní poslankyně Jana Patková. Tak prosím, máte slovo.

 

Poslanec Petr Hladík: Vážené kolegyně, vážení kolegové, krásný dobrý večer. Já vás chci pozdravit takhle před půlnocí. Ten materiál je tak obsáhlý, že se tady potkáme i po půlnoci. Tak já bych rád začal jednou věcí, a to samozřejmě obecnou kritikou toho, jakým způsobem ten materiál byl předložen. To, že dává smysl debatovat o tom, jak upravit zákon na ochranu týrání zvířat nebo ochranu proti týrání zvířat, určitě ano. Je tam celá řada věcí, které já bych označil za pozitivní, když zkusím udělat výčet, tak určitě zvýšení hranic pokut za týrání zvířat já považuji za dobrý krok, prodloužení doby zákazu chovů, pokud někdo předtím zvíře týral z pěti až na dobu 10 let, já považuju za dobré. Posílení institutu předběžné náhradní péče zvířete ve stáji nebo na pozemku u toho vlastníka mně také smysl dává, protože tohle bylo velmi častým problémem Státní veterinární péče anebo obcí s rozšířenou působností, kdy nechtěli chodit do těch zařízení, kdy nechtěli vlastně ty správní delikty řešit, protože vlastně a tak, jak kolega Bendl tady správně poznamenal, neustále naráží na tu problematiku, kam s ním.

My jsme řešili na jižní Moravě chovatele koní, ty tam stáli prostě po pás ve hnoji a nikdo s tím nechtěl hnout, protože vlastně neexistuje zařízení, kam ty koně dát a přitom to všichni věděli, že to je špatně. Paní předkladatelka kýve hlavou. To je sice pěkné, ale ono tou legislativou neřešíme ty kapacity. Ono řešíme některé aspekty, které bychom mohli zlepšit, ale to, že potřebujeme vybudovat ty kapacity, respektive řešit ty jednotlivé věci, tak to je nasnadě. A já si myslím, že my budeme muset vést tu debatu v těch následujících výborech, proto já se k tomu dostanu, že nám nebyly vlastně poskytnuty ty jednotlivé analýzy a neprošlo to řádně připomínkovým řízením. Já umím podpořit i zavedení možnosti zákazu pořízení nových zvířat před ukončením procesu řízení o přestupku. To si myslím, že dává nějaký smysl. Placení záloh, určitě ano. Otázka je, zda a kdy tyto zvířata mají propadnout do majetku státu, respektive co a jak s nimi stát má potom udělat. Ta legislativa jenom říká, že to propadne do majetku státu, ale stát jako není virtuálním chovatelem prostě dobytka. Stát musí s tím dobytkem nějak naložit, musí ho buďto prodat, anebo odvézt na jatka, něco s nimi udělat musí a tohle si myslím, že je něco, o čem se dál musíme, musíme bavit.

Pak ale ta novela zavádí celou řadu problematických věcí a k těm se dostanu. Rozšíření možnosti ubytování nebo zajišťování možností umisťování pro týrané velké šelmy, to je určitě bohulibá záležitost. My opravdu máme nedostatek těchto zařízení. Ale možná tady řešíme až ten druhotný problém. Ten problém primární je to, kolik velkých šelem a lidoopů na území České republiky máme a proč jsou stále množeny, i když zákon od roku 2020 zakazuje množit lidoopy a velké šelmy na území České republiky. A přesto těch kočiček, jak někteří to nazývají, to znamená lvů, tygrů nebo velkých lidoopů, tak tady přibývá, tak tady asi někde selhává prostě jako vymáhání té legislativy.

My se prostě musíme dotknout v projednávání této legislativy a musíme také debatovat jak s orgány Ministerstva zemědělství, tak s orgány Ministerstva životního prostředí nad konkrétní aplikovatelností již stávající legislativy.

My se dostaneme k té kastraci koček, která za mě je vlastně bohulibou věcí. Chci podotknout, že jsem po celou dobu seminářů třeba s paní senátorkou Vítkovou na toto téma vedl... Zároveň vlastní aplikace tak, jak je napsána v této normě, je velice problematická.

Já jsem se na úvod snažil pochválit některé věci, které v té novele jsou obsaženy, ale ta zásadní a problematická věc je, že jste zase tu novelu předložili poslaneckým návrhem, že jste neprovedli řádné připomínkové řízení, že jste nedali porovnat soulad s evropskou legislativou. Pan kolega Bureš tady narážel na některé věci, zda máme otazníky, zda to je souladné s evropskou legislativou.

Vy sami v tom materiálu říkáte, že v současné době už je platné – ne ještě účinné – nařízení Evropské rady a Parlamentu o dobrých životních podmínkách psů a koček a jejich sledovatelnosti. Na základě tohoto nařízení tak bude uvedeno v platnost v celé Evropské unii čipování koček a jejich evidence. Zároveň Evropský parlament vyzývá, abychom do té doby nedělali žádnou změnu legislativy.

Vy tady sami v tomto dokumentu přiznáváte, že budeme muset znovu otevřít zase zákon na ochranu zvířat proti týrání. Budeme muset do tohoto zákona implementovat toto nařízení. Takže znovu budeme otvírat tuto legislativu a znovu budeme novelizovat a jakýmsi způsobem implementovat evropskou směrnici, ale teď přeskakujeme u některých věcí, které možná budeme sami měnit.

Vůbec nerozumím tomu, že jste se nezeptali ani obcí a měst, nezeptali jste se svazu místních samospráv nebo Svazu měst a obcí, co si o té novele a povinnosti kastrovat kočky na svoje vlastní náklady vlastně myslí, nebo jakým způsobem to dneska v praxi probíhá, jakým způsobem mají instituty. My totiž obce máme malé, střední i velké. Ano, já se přiznám, my v Brně to asi zvládneme s infrastrukturou, kterou tam máme. Ale opravdu toto zvládne každá obec o 200 hlavách, kde ten starosta je neuvolněný? On sám bude chytat ty kočky a najímat veterináře, aby mu tu kočku tam přišli vykastrovat? Já si myslím, že v tomto je to nedokonalé. Ten zákon vůbec neuvádí finanční dopady pro jednotlivé obce, žádné předpoklady, nebylo to podrobeno žádným analýzám.

Když půjdu do detailu jednotlivých ustanovení, tak tam spatřuji velkou problematiku v celé řadě opatření. Když už jsem se dotkl kočkovitých šelem, tak v § 28e, zajištění péče o zvíře v záchranném centru, tak nově se přidává formulace, že pokud není možné zvíře uvedené ve větě první – což jsou ty druhy kočkovitých šelem umisťovaných v záchranném centru – umístit do zařízení uvedeném ve větě první, lze takové zvíře umístit do jiného zařízení, které splňuje požadavky pro chov tohoto druhu zvířete, stanovené tímto zákonem a právními předpisy vydávanými k jeho provedení. Ale zákon na ochranu zvířat proti týrání nedává konkrétní předpisy, jak má vypadat zařízení pro tygra, lva nebo jiné velké šelmy. To je přece obsaženo v jiných zákonech a v jiných podzákonných normách. Tady si myslím, že se budeme muset dotknout zpřesnění jako takového.

Už jsem popisoval návrh Evropského parlamentu – nesoulad s tím, že děláme tuto novelu dopředu. Já si myslím, že bychom měli tu novelu otevřít až poté, co budeme implementovat toto nařízení. Rád bych požádal předkladatele, aby se vyjádřili k tomu, proč dělají ty věci dopředu, byť sami v důvodové zprávě píší, že nás Evropská komise vyzývá k tomu, abychom tyhlety věci nedělali.

Nevím ani, kdo přesně vlastně tuhletu novelu psal. Je mně to trošku záhadou, protože sice se to tváří jako poslanecká novela, na druhou stranu je tam celá řada souvislostí a odkazů, které spíše usuzují na to, že to psala některá z legislativ některého ministerstva. Tak bych rád v dalším procesu také rozklíčoval, na jaké platformě to bylo psáno.

Rád bych se také dotkl nejproblematičtějšího bodu novely jako takové, a to je kastrování koček. Já sám jsem tady už dneska uvedl, že naše rodina vlastní kočku a že chránit zvířata je důležité. Nicméně, pojďme si popsat text, který je napsán přímo v předloženém materiálu:

Opuštěná kočka je kočka, která měla vlastníka, ale vlastník kočku opustil. Taková kočka byla nebo stále je zvyklá na kontakt s člověkem. Kočka bez pána je ale kočka, která nikdy vlastníka neměla. Nejčastěji se jedná o potomky koček ze zájmových chovů, které zdivočely. Taková kočka nebyla a není zvyklá na kontakt s člověkem. Opuštěná kočka ani kočka bez pána vlastníka nemá. Proti tomu toulavá kočka stále vlastníka má. Je třeba odlišovat pojem toulavé zvíře, pojem opuštěné zvíře a pojem zvíře bez pána. Je důležité tyto pojmy nezaměňovat, neboť právní předpisy upravují odlišné postupy ve vztahu k toulavým kočkám, opuštěným zvířatům a zvířatům bez pána. Ustanovení upravující kastrace koček ze strany obcí se vztahuje na opuštěná zvířata a zvířata bez pána. Ustanovení upravující kastraci koček ze strany obcí se nevztahuje a nemůže vztahovat na toulavá zvířata.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, já jsem vám teď citoval to, co je v tom materiálu. Já jsem nic neparafrázoval. Už vaše úsměvy naznačují, že je velmi složité se k tomu vyznat. Teď si představme takovouto situaci. Máme kočku, která je toulavým zvířetem a máme kocoura, který je opuštěným zvířetem. Tito dva povijí koťata. Bude to toulavé zvíře, opuštěné zvíře nebo zvíře bez pána? Ten potomek bude... (Výhrady ze sálu.) To není pravda, paní kolegyně. Záleží, jestli někdo jako věc nalezenou si přisvojí nebo nepřisvojí. Protože v důvodové zprávě máme také napsáno, že pokud si kdokoliv opuštěné zvíře přisvojí, pak již pána má a v tu chvíli samozřejmě se k němu chovám úplně jinak.

Já si myslím, že kombinace těchto tří pojmů může zavdávat různou kombinaci potomků toulavých zvířat, opuštěných zvířat a zvířat bez pána. Sám si myslím, že je poměrně složité u kočky dohledat, jestli pán opustil ji nebo ona opustila jeho.

Když už tedy jsme v této praktické formulaci, tak si myslím, že vlastně nakonec, pokud bychom tuto legislativu přijali, bychom museli udělat podobné rozhodovací stromy jako za minulé Babišovy vlády, když tenkrát vláda upravila DPH na pivo. Taky záleželo, jestli je točené nebo lahvové, jestli jsem ho otevřel v hospodě nebo neotevřel v hospodě, jestli jsem si ho koupil a otevřel až doma nebo to vlastně bylo jinak.

Tak já chci upozornit, že takovýhle paskvil fakt přijmout nemůžeme. Až se implementuje to nařízení, které zavádí čipování psů a koček, a bude jasné, kdo je majitelem té kočky nebo kocoura, tak nechť potom řešíme všechny ty kočky, které majitele nemají. Já s tím úplně souhlasím. Protože jestliže něco je kočka, tak je také nejenom krásné domácí zvíře a mazlíček, ale je to také obrovský predátor. Jestli je někdo obrovským obrovským problémem pro naši biologickou rozmanitost a především pro ptáky, tak jsou to kočky. Kočky z mé osobní zkušenosti jsou – a potvrdí vám to také ornitologická společnost – poměrně zásadním predátorem českého ptactva.

Takže souhlasím s tím principem jako takovým. Ale vyzývám, vyzývám znovu předkladatele, aby neprojednávali dál tuto novelu, ale aby ji zastavili, nejlépe stáhli, a abyste počkali na implementaci nařízení a v souladu s nařízením potom upravili ty následné body, které já považuji za dobré i smysluplné.

A vyřešili asi i tu kastraci, ale jenom těch koček, které objektivním způsobem pána nemají. Umíte si představit tu situaci, že ten starosta bude postaven do situace, kdy někdo z občanů mu donese kočku a bude chtít po tom starostovi, aby tu kočku vykastroval, a ten starosta nebude vědět, když se dívá na tu kočku, jestli je opuštěná, toulavá, má pána, nebo pána nemá? A bez toho prostě nebude moci tu kočku vykastrovat, protože kdyby náhodou se jednalo o nějakou chovnou kočku, tak také podle odborníků, se kterými jsem to konzultoval, se může jednat o kočky, které mohou mít hodnoty desetitisícové, dokonce statisícové. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Tak nyní vystoupí paní poslankyně Jana Patková a připraví se paní poslankyně Marie Kršková. Tak prosím máte slovo.

 

Poslankyně Jana Patková: Děkuji. A já vám popřeju rovnou krásné dobré ráno, vážené kolegyně a vážení kolegové.

Jsem opravdu ráda, že se problematika týrání zvířat na půdě Poslanecké sněmovny otevírá. Případů týrání zvířat totiž přibývá a věřím, že všichni v tomto sále víme, že musíme jednat. Potřebujeme ale skutečně funkční řešení. Nástroje, které reálně pomohou policii i veterinární správě v terénu. Musíme konečně posílit ochranu zvířat a efektivně zasahovat proti bezohledným množírnám psů nebo nelegálním chovům velkých šelem.

Jenže právě tahle předložená novela toto nesplňuje. Místo promyšleného řešení přináší nové problémy a rizika. Proto je nepochopitelná snaha vládních poslanců prosadit ji ve zrychleném řízení. Pokud vynecháme řádnou odbornou debatu, zvířatům tím nepomůžeme. Výsledkem nebude lepší ochrana zvířat, ale právní nejistota, problémy při vymáhání zákona a zbytečný chaos. Právě proto bychom měli této novele věnovat standardní legislativní proces a důkladnou diskusi.

Pojďme ale k faktům. Co si musíme vyjasnit? Návrh doplňuje do zákona o Policii České republiky oprávnění vstoupit do obydlí při pouhém důvodném podezření, že se uvnitř nachází týrané zvíře. Nemáme přitom na stole ale žádnou seriózní analýzu dopadů této změny. Máme tak schválit něco absolutně naslepo. Jak reálně bude policista postupovat při takovém důvodném podezření? Jak chcete zabránit tomu, aby se z tohoto zákona nestal nástroj pro šikanu v sousedských sporech? A jak zajistíte, aby soudy nakonec nemusely řešit řadu zbytečných sporů, které tato právní nejistota vyvolá?

Dalším zásadním problémem je ustanovení, podle kterého zvíře automaticky propadá státu, pokud majitel do 30 dnů neuhradí zálohu za péči. Dochází zde k trvalé ztrátě vlastnictví, nikoliv za prokázané týrání, ale za nezaplacenou zálohu a ještě v neuzavřeném řízení. Majitel přitom prostě může jen ležet v nemocnici nebo mít jiný objektivní důvod, proč nedokáže včas zaplatit. Ale o své zvíře definitivně přijde dřív, než se vůbec rozhodne o jeho vině.

Navíc novela opět obsahuje i oblíbenou disciplínu vládní většiny, a to přenášení finančních nákladů a rizik na města a obce. Podle novely se obec stává vlastníkem opuštěného zvířete doslova ve vteřině, kdy se o něm dozví, a to bez jakékoliv možnosti volby.

Hranice mezi zvířetem zatoulaným a skutečně opuštěným je v tomto případě nesmírně tenká. Pokud obec zvíře označí za opuštěné a za týden se přihlásí majitel, kterému jen uteklo, dostáváme se do velmi složité právní situace, zvláště když na obec od první chvíle přechází plná odpovědnost za škody, které toto zvíře způsobí.

Chcete další příklad přenášení odpovědnosti na města a obce? Je jím problematika kastrace koček. Plošné kastrace jsou samozřejmě potřeba, ale způsob, jakým jej předkladatelé navrhují, je recept na katastrofu. Předkladatelé v důvodové zprávě sami přiznávají, že netuší, kolik to bude stát, ale obcím to chtějí nařídit povinně, a to bez jediné koruny v rozpočtu a bez jakékoliv metodiky, která v terénu skutečně rozliší toulavé kočky od těch, které někomu patří. Pokud obec omylem odchytí a vykastruje venkovní kočku, která má svého majitele, dopustí se zásahu do cizího vlastnictví a bude muset řešit náhradu škody.

Novela zkrátka ignoruje realitu v terénu. Zavádí možnost uložit předběžný zákaz chovu zvířat, ale stát stále nemá funkční a propojený centrální registr chovatelů ani jednotnou evidenci čipovaných zvířat. Tedy alespoň u psů má začít centrální evidence fungovat od 1. 7., ale aktuálně sami veterináři ještě nevědí, jak do ní metodicky zapisovat.

Výsledek? Zákaz bude v praxi jen na papíře. Člověk se zákazem si i bez problémů pořídí nebo zaregistruje zvíře jen o pár kilometrů dál ve vedlejším městě či okrese a úřady to nezjistí.

Už v úvodu jsem zmiňovala nelegální chovy velkých šelem. A právě u nich narážíme na další zásadní problém. Novela sice říká, že zabavené zvíře nově propadne státu, ale stát pro ně nemá žádné chovné zařízení, jednoduše je nemá kam dát. Pokud stát nemá vlastní kapacity, hrozí, že tato náročná zvířata skončí v nějakých pochybných zookoutcích, a tím černý trh a šedou zónu naopak jen podpoříme. A to už nám tady jen kvete.

Cesta přece musí být opačná. Nejprve musíme vybudovat a finančně zajistit síť oficiálních záchranných center. Bez této infrastruktury je celý zákon jen prázdnou proklamací. Ale papír snese všechno.

V oblasti ochrany zvířat dlouhodobě narážíme na selhání státu. Zoufale nám chybí specializovaný politický útvar pro kriminalitu, který se bude zabývat zvířaty a environmentální politikou obecně.

Lidé v terénu sice dělají maximum, ale spousta kauz se kvůli chybějícím kapacitám a chybějícím specializovaným vyšetřovatelům vůbec nedotáhne do konce.

Zkrátka zvířata si zaslouží skutečnou promyšlenou a funkční ochranu, nikoliv řešení šité horkou jehlou. Návrh s takto zásadními dopady musí nejprve projít důkladnou a širokou diskusí. Musíme najít řešení které bude v praxi skutečně pomáhat, a ne plodit jen chaos.

Z těchto důvodů uplatníme veto proti projednání tohoto zákona ve zkráceném řízení a žádáme, aby tisk prošel standardním řádným legislativním procesem, kde budeme moci uvedené chyby odstranit. Děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Barbora Urbanová: Děkuji, paní poslankyně. Nyní je přihlášená do rozpravy paní poslankyně Kršková.

 

Poslankyně Marie Kršková: Děkuju za slovo, vážená paní předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, na začátek mám pro vás dobrou zprávu. Vzhledem k tomu, že se na mě dostala řada až po půlnoci, tak jsem zkrátila svůj projev na třetinu.

Takže jenom krátce. (S úsměvem v reakci na poznámku z pléna.) Ne, ne, ne, bude to stručné.

Nejprve chci říci, že vítám snahu zpřísnit postih za týrání zvířat. To samozřejmě považuji za správné. Mrzí mě ale, že i tentokrát vládní koalice předkládá poměrně rozsáhlou novelu jako poslanecký návrh. Přitom právě vláda má možnost využít standardní legislativní proces a mezirezortní připomínkové řízení. To často odhalí praktické problémy ještě předtím, než se návrh dostane do Poslanecké sněmovny.

Jedním z takových problémů je podle mě nová povinnost obcí zajišťovat kastraci opuštěných koček a koček bez pána. Jako bývalá starostka malé obce dobře vím, jak podobné akce v praxi probíhají. Odchyt zdivočelých koček rozhodně není jednoduchá záležitost. Vyžaduje zkušené lidi, spolupráci s veterináři, čas i peníze. A často se ani nepodaří všechna zvířata odchytit.

Návrh ale předpokládá, že obce budou tento systém zajišťovat opakovaně, aniž by řešil, jestli na to vůbec existuje potřebná infrastruktura. V České republice se pohybují desetitisíce, možná statisíce opuštěných a zdivočelých koček. Máme dostatek veterinářů? Máme dostatek odchytových služeb? Máme spočítáno, kolik to bude stát obce? Na žádnou z těchto otázek návrh neodpovídá.

A druhá věc, která mi chybí, je návaznost na připravenou evropskou úpravu. Pokud Evropská unie zavádí povinné čipování a registraci koček, pak mi dává větší smysl připravit celý systém komplexně. Nejprve vytvořit možnost jednoznačně identifikovat vlastníka zvířete a teprve poté ukládat obcím nové povinnosti. Proto se domnívám, že návrh potřebuje dopracovat.

A z těchto důvodů podávám návrh na vrácení návrhu zákona navrhovateli k dopracování podle § 90 odst. 7 jednacího řádu. Děkuji za pozornost. (Potlesk zprava.)

 

Místopředsedkyně PSP Barbora Urbanová: Děkuji, paní poslankyně, zaznamenala jsem si. A nyní je do rozpravy přihlášen pan poslanec Výborný.

 

Poslanec Marek Výborný: Krásný večer. Děkuju, paní místopředsedkyně, za slovo. Vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, já taky nebudu tak obsáhlý, jak jsem původně zamýšlel, protože mnohé tady zaznělo.

Některé věci, které mně při tom studiu tohoto tisku nedošly nebo nenapadly, pan kolega Bureš to tady velmi dobře popsal, děkuju mu za to, protože některé ty věci opravdu mají i ty širší souvislosti.

A já začnu – a musím to připomenout, to je vlastně to samé co u té novely trestního zákoníku, ale tady, bych řekl, že to má jiné důvody. Tam to byla relativně stručná novela. A byl to trestní zákoník. A byla to nová skutková podstata. Tady to naopak je novela, která je velmi rozsáhlá, v mnoha ohledech. A já chci být pozitivní a poděkovat i předkladatelům. Byť netuším, kde to vznikalo, tak jsou tam věci určitě pozitivní, s kterými souhlasím. I z té praxe z Ministerstva zemědělství moc dobře vím, že jsme se s těmi věcmi potýkali, a otázku toho, kdo bude hradit předběžnou náhradní péči a tak dále, je na místě řešit. A ten systém tak, jak je tady popsaný, mně vlastně nepřijde úplně špatně.

Ale právě proto, jak ta novela zákona, kterou tady předkládáte, je rozsáhlá a kolik témat, věcných témat otevírá, tak podle mého názoru prostě tohle je přesně ta materie, která má projít normálním klasickým mezirezortním připomínkovým řízením, včetně těch připomínkových míst, které jsou mimo ty rezorty, jako je Svaz měst a obcí, jako je Sdružení místních samospráv a tak dále. Protože tam jsou skutečně věci, které se bezprostředně těch samospráv dotýkají. A já vím, že pan kolega Pražák tu zkušenost má taky. A ptal se někdo starostů? Ptal se někdo starostů, kdo tedy za ně bude platit to, co jim ta novela, ten zákon dává na hrb? To znamená, že budou platit kastraci, povinně kastraci koček? Změníte s tím společně rozpočtové určení daní tak, aby ty obce to měly z čeho platit? To jsou otázky, které samozřejmě logicky každého napadají a na které ten zákon tu odpověď nedává.

Ale jak říkám, je tam celá řada pozitivních věcí. Jsem toho názoru, že pokud by to vznikalo tou standardní cestou, tak by to sice bylo možná o půl roku pomalejší, ale mělo by to všechny ty náležitosti, které to má mít, a některé věci by tam v tom nebyly. Jo? Tak tohleto si myslím, že je zcela jednoznačné.

To, že tam máte rozšíření možností o ty věci, kam umisťovat týrané šelmy a podobně, mluvil tady o tom velmi podrobně kolega Hladík. My jsme se s tím potýkali tak, jako se s tím nakonec potýkají dnešní ministři, protože ten problém v České republice skutečně je, je poměrně enormní.

Ale předesílám další věc. Pokud jde o zvýšení pokut za týrání zvířat, tam si myslím, že to je správně. To je správně, byť to není samozřejmě samolék, ale ten odrazující moment tam u některých může být. Takže s tímhletím určitě souhlasím.

Co je velmi problematické, je otázka toho, jakým způsobem například předkladatelé uvažují, jak bude a kdo bude vymáhat to, aby ten majitel, kterému byla odebrána zvířata, skutečně platil ty zálohy? Kdo bude tím, kdo bude tou institucí, která to bude vymáhat? Bude to oerpéčko nebo kdo to bude?

Další věc. Ta novela v mnoha ohledech zavádí další povinnosti směrem k veterinárním lékařům. Kolegyně Marie Kršková tady před chviličkou položila otázku – máme dostatek veterinářů? Nemáme. Tak to vám opravdu mohu potvrdit. Nemáme a ještě bohužel dlouho mít nebudeme. A neustále jim nakládáme nové a nové povinnosti, které se často netýkají ani té veterinární praxe. A tohleto já vidím jako velmi, velmi problematické.

Tam, kde tedy vidím já v tuhletu chvíli opravdu největší problém celého toho návrhu, je to, co máte uvedeno hned na začátku, a to je ta takzvaná povinná kastrace koček.

Musím jenom opakovat, jenom opakovat to, co jsem říkal u předchozího tisku, protože samotná Evropská komise nás vyzvala v dubnu 2025, bylo to ještě za naší vlády, abychom se jako všechny členské státy vyhnuly novelizaci těchto právních předpisů, které se dotýkají této problematiky, protože v letošním roce bude toto evropské nařízení účinné a platné a budeme ho muset implementovat.

Ba naopak si myslím, že pokud by se právě tato implementační novela stala nosičem pro tyto bohulibé návrhy, s kterými přicházíte, no tak myslím, že by to dávalo daleko větší smysl. Protože, kolegyně a kolegové, asi nepřekvapím tím, že za půl roku nás ta debata o novele zákona o ochraně zvířat proti týrání čeká znovu, protože budeme některé věci muset implementovat. Stejně tak jako novela veterinárního zákona. Tohleto, si myslím, tím, že to nerespektujeme, tak si zbytečně přiděláváme potíže a problémy.

No a teď k tomu největšímu zásadnímu problému, to jsou ty kočky. Já myslím, že to tady poměrně plasticky popsal kolega Petr Hladík. Já jsem taky, když jsem to tak pročítal, i důvodovou zprávu včetně té zvláštní části, tak mně nikdo neodpověděl z předkladatelů na to, jaký je rozdíl... Respektive takhle, rozdíl je jasný, ale co je opuštěná kočka a co je kočka bez pána a co je toulavá kočka? Ale kdo to pozná?

Víte, já žiju na pětitisícovém městě. Doma máme kočky, koček je tam spousty. Kočka není omezena pohybem na tom daném trvalém pobytu toho majitele, to znamená, že by chodila jenom mezi plotem někde, ta přece běhá. A teď si představte že vaše kočka bude o tři čísla popisná dál a bude to například chovný kocour. A někdo toho chovného... (Poznámka z pléna.) No, já se ptám, kdo zjistí a kdo definuje, jestli se jedná o kočku bez pána, jestli se jedná o toulavou kočku, která stále toho vlastníka má. To asi bude ta toulavá kočka, když ten kocour bude o ta tři čísla popisná dál.

A teď si představte, že ho někdo vykastruje. Kdo zaplatí tu škodu tomu chovateli? (Nápověda z pléna.) No... Ministr zemědělství, aha, tak já se omlouvám, to asi ne. (Reakce od stolku zpravodajů mimo mikrofon.) Ne, já myslím, že povedeme standardně, ne takto, debatu, ale já tady hovořím k celému plénu.

Čili já jenom poukazuju na to, že to, co tady říkali kolegové, skutečně je poměrně problematické, tak abychom dokázali vůbec toto definovat, tak to bohužel ta novela neřeší.

O těch finančních prostředcích, které budou muset hradit obce a města, tam není ani zmínka. Prostě obcím se dává povinnost, ale už se neříká, z čeho se má tato povinnost potom skutečně hradit. Čili já jsem přesvědčen o tom, že z řady těch důvodů, které tady zazněly od mých předřečníků, a já je nechci tedy už dál znovu opakovat, tak by skutečně minimálně tato část, která se týká té povinné kastrace, měla být z této novely vyjmuta, měla by být dopracována a řešena v souvislosti s implementací nařízení Evropského parlamentu a Rady, to si dovedu určitě představit, a proto se připojuji k tomu návrhu kolegyně Marie Krškové na vrácení tohoto zákona předkladateli k dopracování. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Barbora Urbanová: Já vám děkuji, pane poslanče, a protože nevidím, že by se ještě někdo hlásil, tak končím obecnou rozpravu. Závěrečné slovo? Vidím, že paní navrhovatelka má zájem a poté i pan zpravodaj.

 

Poslankyně Lucie Šafránková: Děkuji za slovo, paní předsedající. Já už vzhledem k pokročilé hodině i k úctě ke všem zaměstnancům Poslanecké sněmovny nebudu vůbec dlouhá. Poděkuji všem za debatu a myslím si, že bude dostatek času vzhledem k tomu, že jste podali veto na projednávání podle § 90, tak bude dostatek času tyto vaše argumenty, námitky podrobně prodiskutovat ve výboru pro životní prostředí. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Barbora Urbanová: Děkuji. Už o další závěrečné slovo není zájem, tedy vypořádáme se s návrhem na vrácení předloženého návrhu navrhovateli k dopracování paní poslankyně Kroškové.

 

Takže já budu zahajovat hlasování.

Kdo s tímto návrhem souhlasí? Ať stiskne tlačítko a zvedne ruku. Je někdo proti? Poprosím klid v sále.

Hlasování číslo 164, přihlášeno 118 poslanců, pro 27, proti 68. Návrh byl zamítnut.

 

Nyní se budeme zabývat návrhem na přikázání výborům k projednání. Nejprve rozhodneme o přikázání garančnímu výboru. Mám tady informaci, že paní poslankyně Peštová navrhla jako garanční výbor výbor pro životní prostředí. Jenom pro vaši informaci, organizační výbor navrhl přikázat předložený návrh k projednání zemědělskému výboru.

 

Ale nejprve musím dát hlasovat o protinávrhu. Tedy dávám hlasovat o přikázání garančnímu výboru – výboru pro životní prostředí.

Kdo je pro tento návrh? Ať stiskne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti? Já vám děkuji.

Hlasování číslo 165, přihlášeno 118, pro 95, proti 0. Návrh byl přijat. Konstatuji, že tento návrh byl přikázán k projednání výboru pro životní prostředí jako garančnímu výboru.

 

Organizační výbor nenavrhl přikázat tento návrh dalšímu výboru. Má někdo návrh na přikázání dalšímu výboru či výborům k projednání? Ano, pan poslanec Hladík.

 

Poslanec Petr Hladík: Já navrhuji přikázat projednání i výboru zemědělskému, protože ten přesah na Státní veterinární správu je tam poměrně silný. Tohle prostě nemůžeme nechat jenom na výboru životního prostředí. Má ten podvýbor, to je správně, ale ta věcná debata se státní správou a Státní veterinární správou je tam fakt potřebná. Takže proto zemědělský výbor. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Barbora Urbanová: Děkuji, pane poslanče. Má někdo další návrh? Ano, pan poslanec Výborný.

 

Poslanec Marek Výborný: (Komentář z pléna.) Ne, ne, ne. Nebo můžu vyhovět, pane kolego, beze všeho, ale já si myslím, že vzhledem k tomu, že neprošel ten náš návrh na vrácení k dopracování a dotýká se to poměrně výrazně právě samospráv, takže by to měl projednat výbor pro veřejnou správu.

 

Místopředsedkyně PSP Barbora Urbanová: Děkuji, pane poslanče. Viděla jsem paní poslankyni Krškovou, že se... Dobře, takže už žádný další návrh neeviduji. Já vám děkuji, a proto budeme hlasovat v pořadí tak, jak padly ty návrhy.

 

Takže nejprve hlasujeme o návrhu přikázat tento tisk i zemědělskému výboru.

Já se ptám, kdo je pro? Ať stiskne tlačítko a zvedne ruku. Je někdo proti? Hlasování číslo 166, přihlášeno 118 poslanců, pro bylo 25, proti 63. Návrh byl zamítnut.

 

Nyní poprosím o hlasování o přikázání tohoto tisku výboru pro veřejnou správu k projednání.

Ptám se, kdo je pro? Ať stiskne tlačítko a zvedne ruku. Je někdo proti?

Hlasování číslo 167, přihlášeno 118 poslanců, pro bylo 22, proti 62. Návrh byl zamítnut.

 

A protože jsme se vypořádali se všemi návrhy, já končím projednávání tohoto tisku.

A na základě dohody předsedů klubů přerušuji 24. schůzi Poslanecké sněmovny do středy 1. července do 9 hodin ráno. Děkuji vám za pozornost.

 

(Jednání skončilo v 0.26 hodin 1.7. 2026 .)

Aktualizováno 4. 7. 2026 v 15:51.