Předcházející část projednávání bodu pořadu schůze

 

(pokračuje Tomio Okamura)

110.
Návrh poslanců Radka Vondráčka, Andreje Babiše, Tomia Okamury, Petra Macinky, Marka Bendy, Taťány Malé, Radima Fialy a Borise Šťastného na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 72/ – třetí čtení

Projednávání tohoto bodu jsme přerušili na 24. schůzi Poslanecké sněmovny dne 1. července 2026. Prosím, aby místo u stolku zpravodajů zaujali za navrhovatele poslanec Radek Vondráček a zpravodajka garančního výboru poslankyně Renata Vesecká. Připomínám, že pozměňovací návrhy jsou uvedeny ve sněmovním tisku 72/7, který byl doručen ne 28. května 2026 a usnesení garančního výboru bylo doručeno jako sněmovní tisk 72/8.

Nyní budeme tedy pokračovat v rozpravě.

Přečtu dvě omluvy: Činčila Benjamin se omlouvá celý jednací den – pracovní důvody a Pláteník Václav se omlouvá do 9.15 ze zdravotních důvodů.

Nyní tedy vystoupí pan poslanec Michal Zuna a připraví se paní poslankyně Ester Weimerová.

 

Poslanec Michal Zuna: Dobré dopoledne, dámy a pánové, vážené poslankyně, poslanci, vážení ministři, navážu na již moje předchozí vystoupení v prvém i druhém čtení. Já jsem včera i reagoval na část průběhu rozpravy. My jsme v TOP 09 již několikrát avizovali, že v rámci novely jednacího řádu, vlastně proto, abychom ji podpořili, tak máme jednu podmínku. Tou podmínkou je, aby novela byla účinná od nového volebního období, nikoliv aby se ta pravidla hry měnila v průběhu již rozehrané hry obrazně řečeno.

My jsme od začátku říkali, že modernizace jednacího řádu je určitě správně, je na místě, proto jsme se i účastnili od začátku té řekněme pracovní skupiny napříč politickými kluby. Tady se určitě sluší i poděkovat koalici, že nám umožnila všem zástupcům opozičních klubů v uvozovkách být u toho a formovat průběžně tu novelu, jak bude vypadat.

Na druhou stranu pozice TOP 09 byla od začátku stejná a ta naše zásadní připomínka byla, že pravidla hry se nemají měnit v průběhu hry, ale měla by platit od nového volebního období. V tom celkovém návrhu tady ta naše podmínka zahrnuta nebyla. My to samozřejmě respektujeme, ale i přesto ještě dáváme alternativně možnost poslankyním a poslancům přiklonit se k této variantě prostřednictvím pozměňovacího návrhu, který je nahrán v systému, myslím, že to je sněmovní dokument 1012. Společně s kolegy z TOP 09 upravujeme tu účinnost.

Dovolte mi ještě, abych se pokusil shrnout nějak tu časovou osu a vůbec tu genezi toho, jak vznikla novela jednacího řádu a co z mého pohledu byla příčina. Tady vznikla vlastně už v minulém volebním období určitá poptávka po té novele, ta poptávka tak zaznívala zejména ať už z politického spektra a ať už z řady veřejnosti nebo i určitá mediální poptávka po tom, aby jednací řád byl upraven. Co ale bylo příčinou? Ta poptávka určitě nevznikla jen tak z ničeho, mělo to nějakou příčinu a ty zkušenosti z minulého volebního období, ty byly jednoznačné. My jsme byli vlastně v situaci, kdy obstrukce v některých chvílích tak přestávaly být nějakým legitimním parlamentním nástrojem, ale spíše se stávaly takovým řekněme nástrojem, jak vyčerpat Sněmovnu, ať už to byla dlouhá vystoupení předsedů hnutí ANO nebo SPD. Pan stávající předseda myslím drží rekord v délce jednoho vystoupení v délce jedenácti hodin. Pan předseda Andrej Babiš tuším něco kolem sedmi hodin. A vlastně důsledkem tak byly následně i vlastně jednání v nočních hodinách, což byl takový test fyzické výdrže, fyzické zdatnosti. Následovaly na to různě opakované procedurální spirály, procedurální hlasování právě v těch nočních časech. To bylo doplněno, opepřeno nějakými osobními i nepolitickými útoky, které za mě určitě degradovaly parlamentní debatu.

A z mého pohledu vlastně vytvoření tady té poptávky bývalé opozice, dnes koalice, tak musím ocenit, že vy jste opravdu využili vlastně na maximum to, abyste i část stávající opozice přesvědčili k tomu, že ta změna je nutná. To klobouk dolu. My za TOP 09 jsme k tomu přistupovali zcela racionálně. Jsme si vědomi toho, že některé z těch nástrojů, které byly využívány v tom minulém volebním období, tak si zaslouží nějakou novelu, nějakou modernizaci, že jednací řád v některých situacích tak už úplně neodpovídá dnešní době, dnešní realitě. A vlastně i tady vznikly takové dvě iniciativy, ať už to byla Moderní Sněmovna nebo iniciativa z jedné parlamentní strany. Tak my jsme určitě tu poptávku vnímali, sdíleli, přidáváme se k tomu, že ta modernizace je určitě na místě. Ale nikdy jsme neříkali, že budeme dávat nějaký bianco šek k tomu, aby se ta pravidla hry měnila ze dne na den. Ta naše pozice a ta podmínka, jak už jsem říkal, byla zcela zřejmá, jsme pro změnu pravidel, ale od nového funkčního období. Máme za to, že aby ta pravidla, když budou nastavena od nového funkčního období, tak je to nějaký elementární princip férovosti, předvídatelnosti. A i z toho důvodu, že jednací řád není prostě trhací kalendář, že nastavuje pravidla, nastavuje to, jak se vede rozprava, jaký prostor bude mít parlamentní menšina, jaké nástroje má opozice, jakým způsobem se vůbec bude vytvářet pořad schůze, jaké jsou podmínky vlastně pro to, abychom se tady politicky střetli mezi koalicí a opozicí. Je to zkrátka nějaká ústavně politická mapa parlamentní soutěže, a právě proto si myslíme, že měnit ta pravidla ze dne na den není fér. Proto jsme navrhli účinnost od 1. 7. 2029, jak už jsem říkal v tom pozměňovacím návrhu 1012. A tento termín jsme zvolili ze dvou důvodů.

Tím prvním je, abychom dali nějakou právní, institucionální korektnost a zachovali základní a organizační termíny. To si myslím, že by měl být vždycky cíl, aby novely nebo nové zákony tak byly účinné od ledna nebo července. A tím druhým, ještě důležitějším, je to, co už jsem právě říkal. To znamená, aby ta novela dopadla na nově zvolené poslance a poslankyně, kteří vstoupí do mandátu s vědomím, jaká pravidla budou platit již od začátku, tedy férově a předvídatelně.

Takže za nás, pokud má být ta novela přijata, má být přijata právě tímto způsobem, jinak by neplnila ten účel modernizace, ale spíše účel okamžitého politického použití. Nevím, jestli mám říct  výraz zneužití, ve prospěch vládní koalice, Ale jak už jsem říkal, vlastně to, jak jste využili toho, že sami jste vytvořili poptávku po změně jednacího řádu a v tomto volebním této poptávky využijete ve svůj prospěch, je opravdu obdivuhodné.

Dovolte mi ještě zmínit, proč to považuji za důležité právě teď, abychom to neměnili ze dne na den a v rámci aktuálního politického kontextu. Já bych posuzoval účelovost právě v nějaké konkrétní politické situaci.

A právě dnes, nebo obecně právě v této době, ta koalice současně předkládá nebo podporuje návrhy, které z mého pohledu oslabují instituce, ať už se to bude týkat novely o veřejnoprávních médiích anebo obecně pravidla fungování parlamentní demokracie, viz zákony. Ale já je tady ještě krátce, zmíním.

To znamená, že ta novela jednacího řádu není jen technická, ale je potřeba ji vnímat i v souvislosti s tím, jakým způsobem, jakou formou jsou prosazovány zákony v tomto volebním období. Ať už to je to, že většina z nich jsou poslanecké návrhy, nebo se objevují velmi, velmi rychle. Takovou ukázkou tak je třeba zrušení nominačního zákona bez náhrady, který vznikl právě proto, aby obsazoval státní firmy transparentně, odborně, s veřejným dohledem a jeho zrušení tak znamená oslabení pravidel pro výběr lidí do státních firem, větší prostor pro zákulisní politické dohody.

Dalším takovým tak je služební zákon a oslabení profesionální státní správy, kdy právě zásahy do služebního zákona oslabují stabilitu a nestrannost státní správy. Důsledkem bude, že úředníci budou méně chráněni před politickým tlakem a odborní lidé budou mít menší motivaci zůstávat ve státní správě.

A to jsou takové dílčí úpravy a já velmi často mluvím o takové slovenské cestě, tedy cestě, kdy státní správa se nestává stabilní odbornou strukturou, ale stále víc nástrojem momentální politické většiny.

Zmíním v rychlosti třeba i problematické změny stavebního zákona. Opět poslaneckým návrhem. Zákon, který mění dalších 50 zákonů.

Navazuje na to komplexní pozměňovací návrh o stovkách stran. Navazují na to snad tři nebo čtyři desítky pozměňovacích návrhů koaličních poslanců. Já bych nehovořil o pozměňovacích návrzích opozice. Tam je to logické.

Čeká nás další návrh, který bude směřovat k likvidaci nezávislosti médií veřejné služby, což je za mě velmi mimořádně citlivá oblast. A já mám za to, že v průběhu projednávání takových zákonů a v průběhu přípravy dalších, tak si brát dobrovolně nějakou možnost, jak se k takovýmto návrhům vyjádřit, jak dát najevo, že s jejich návrhy, jejich obsahem, s jejich formou nesouhlasíme, tak je z mého pohledu velmi krátkozraké. A to jsem ještě třeba nehovořil o dalším velmi třaskavém návrhu, který chystá Ministerstvo zemědělství, to je předkupní právo na zemědělskou půdu, kdy vlastně zase ta forma je taková někde v mlze. Pan ministr říká, že jsou nějaké čtyři návrhy, čtyři podoby, ale ještě vlastně neví, jak to bude vypadat. Myslím si, že to spoustu lidí, ale nejenom v regionech, ale i v Praze, velmi znervózňuje, protože mít předkupní právo znamená jasný zásah do vlastnických práv, oslabení smluvní volnosti. A to je přesně opačný směr, než jaký by měla prosazovat demokratická politika. A to je tedy jenom ukázka pár legislativních novel, které stávající koalice nám předkládá a  říkám to záměrně právě v kontextu s úpravou jednacího řádu. Kdy, a některé některé opoziční kluby s tím souhlasí, tak se vlastně dobrovolně vzdáme možnosti se k těmto z mého pohledu destruktivním návrhům vyjadřovat. A já mám za to, že ta novela tak je citlivější než jindy, že je naší povinností opozice zpozornět.

A je potřeba i připomenout některé úpravy, které vlastně ten obsah novely obsahuje, ať už to je omezení řečnického práva a vlastně omezení délky přednostních práv. Omezení možnosti ovlivnit a navrhovat pořad schůze. Jsou tam ještě ty faktické poznámky. Já jenom doufám, že platí ta dohoda, že bude přijat ten pozměňovací návrh. Myslím, že ho navrhovala Barbora Urbanová, kde by ty faktické poznámky byly odstraněny.

A také je určitě potřeba zmínit možnost projednávání třetích čteních v odpoledních, večerních hodinách.

To jsou nástroje, které my jako opozice, pokud bychom hlasovali pro tu úpravu, já tomu říkám ze dne na den, je mi jasné, že to má nějaký legislativní proces, ale je to zkrátka uprostřed volebního období, tak to jsou nástroje, které bychom si dobrovolně vzali.

Mě velmi mile překvapilo včerejší vystoupení pana poslance Foldyny, který říkal, že obstrukce někdy štípou nebo bolí. Teď přesně nevím, nechci ho citovat špatně, ale jednou je to na jednu stranu jednou je to na druhou, jednou je to doleva, jednou je to doprava, v průběhu času se to mění.

A pokud se to, pokud upravujeme nastavení těch pravidel, tak bychom to měli nastavit právě pro ty, kteří přijdou pro to nové volební období.

Já bych si dovolil právě tady ještě obrátit na kolegy z opozičních stran.

Požádat, poprosit, ale samozřejmě o to bych rád poprosil i koalici, aby se přidali a podpořili tu odloženou účinnost od 1. 7. 2029 a vlastně

tak, jak jsem hovořil o tom, že se vzdáváme, že bychom se dobrovolně vzdávali těch nástrojů, tak mně by to opravdu přišlo, že bychom skočili na lopatu stávající koalici. A obecně je to za mě naivní podpořit tu novelu bez odložení účinnosti ze dne na den. Takže už jenom krátké shrnutí .

TOP 09 je pro modernizaci jednacího řádu, ale zároveň trváme na tom, že má platit až od nového volebního období. Máme za to, že modernizace by neměla být zneužita jako okamžitý nástroj momentální většiny. A ještě jednou klobouk dolů, jak jste toho využili v souvislosti s tou poptávkou z minulého volebního období, o které jsem hovořil. Takže už poslední věta. TOP 09 ale nebude naivní a v této podobě novelu nepodpoří s jedinou výjimkou, pokud by byl schválen ten pozměňovací návrh s odložením účinnosti. Děkuji.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Tak nyní přečtu dvě omluvy: Ratiborský Michal celý jednací den – zahraniční cesta, Havlíček Karel do 11 hodin – pracovní důvody.

A nyní vystoupí paní poslankyně Ester Weimerová a připraví se paní poslankyně Michaela Moricová. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Ester Weimerová: Děkuji za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, nebudu mluvit dlouho, ale chtěla bych ocenit úsilí kolegů, kteří se podobou moderní Sněmovny zabývají velmi dlouho a intenzivně, aby byla diskuse k naší legislativě důstojná a  efektivní a abychom přinášeli občanům co nejlepší službu, do které nás sem posílají. Vážím si i toho, že jsme o změnách jednali napříč politickým spektrem, což odpovídá citlivosti a důležitosti tohoto tématu. To říkám jen z pozice dlouhodobého původně laického pozorovatele. Ale v jiné záležitosti jsem i  pozorovatel i z odborného hlediska. Teď jsem poslankyní, ale jinak pracuji jako psycholožka a vím velmi dobře, jak na člověka krátkodobě i dlouhodobě působí alkohol. Už malé dávky alkoholu mají vliv na prožívání, emocionalitu, snižují se sociální zábrany, zhoršují se kognitivní motorické a vizuální funkce a schopnost dělit pozornost, přičemž se zároveň vlastní schopnosti přeceňují. Jinými slovy vůbec na tom nejsme dobře, ale myslíme si, že to skvěle zvládáme. Dlouhodobá konzumace se pak propisuje do vážných zdravotních problémů, včetně dopadů na mozek. My máme v České republice alkoholovou, zejména pivní kulturu a podepisuje se to na nás. Rizikově pije přes 1,5 milionu Čechů, ročně s alkoholem je spojeno 6 000 až 7 000 úmrtí, z toho ve dvou tisících až tří tisících případech je alkohol hlavní nebo jedinou příčinou úmrtí. To jsou extrémně vysoká čísla, s nimiž budeme bojovat ještě hodně dlouho. Ale začíná to tím, že ukazujeme důsledky a alternativy a především jdeme příkladem. Lidské chování často formuje to, co vnímá jako normální, a to ještě víc než to, zda je něco vhodné, jestli vidí, že je normální nepít, když řídím, nepít, když se potřebuji soustředit, nepít v práci a když vidí, že ti, kteří by je měli zastupovat ve Sněmovně, mají alkohol volně dostupný přímo na pracovišti a také ho často užívají, ona je to snížena sebekontrola někdy vidět i na těch schůzích, tak je to asi nejdřív zklame, ale taky to úplně neposílí jejich vlastní motivaci nepít, protože je to zřejmě akceptovatelné.

Řeknou si, když můžou poslanci, můžu taky. A já bych si přála, abychom už opravdu konečně vymýtili různé láhve tvrdého alkoholu ukryté ve skříňkách v pracovně. Je to vážný problém a pramení z velké části z toho společenského vnímání, že o nic nejde. Vážení kolegové, předpokládám, že zde budeme jednat například i o regulaci prodeje alkoholu. Jak bychom mohli být důvěryhodní, kdybychom hájili regulaci, ale nezvedli ruku pro zákaz vlastního užívání alkoholu na pracovišti? Jako poslanci nejsme vždy v oblibě, ale přesto jsme viditelní. Máme jít vzorem a to, co děláme, ovlivňuje i společenské normy a měli bychom ostatně stát i s naším vlastním dobrým pracovním prostředím. Prosím podpořme pozměňovací návrh dnes známý jako Lex střízlivost, ukažme lidem, že normální je nechlastat.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Tak nyní na faktickou poznámku pan ministr Boris Šťastný a prosím vaše 2 minuty.

 

Ministr pro sport, prevenci a zdraví ČR Boris Šťastný: Vážený pane předsedo, vážená Sněmovno, já jsem tady zdá se poslední přeživší, jestli znáte ten film Blade, tak jsem si vyslechl tento krásný příspěvek paní kolegyně týkající se možnosti dostupnosti alkoholu na pracovišti Poslanecké sněmovny. Já jsem přesvědčený, že alkohol je v České republice dostupný na všech pracovištích a to tak, že si ho každý, kdo se rozhodne, může koupit a na pracoviště donést. Já v tomto ohledu souhlasím s mojí předřečnicí, že samozřejmě nadužívání alkoholických nápojů jako ministr pro sport, prevenci a zdraví musím zásadně odmítnout, a skutečně alkohol způsobuje řadu zdravotních problémů, pokud je konzumován v míře, která poškozuje lidské zdraví.

Na druhou stranu já jsem přesvědčený, že kde jinde než v Poslanecké sněmovně by měli sedět lidé zodpovědní, lidé, kteří jaksi dokáží, pokud jsou orientováni místem, časem a osobou a já věřím, že se nám to daří zatím ve většině případů až na výjimky, tak se rozhodnout, zda a jakým způsobem budou k té práci přistupovat a zda budou v pracovní době užívat alkohol či jiné, například omamné či návykové látky tak, aby byla jejich mysl čistá.

V tomto ohledu si myslím, že to je zbytečná regulace a že bychom skutečně měli vzít rozum do hrsti a nechat stav, který je teď, protože ono to ani nejde rozumným způsobem kontrolovat. Děkuji. (Potlesk koaličních poslanců.)

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Tak nyní tady je tedy 5 faktických poznámek, takže nyní vystoupí pan poslanec Ondřej Matěj Havel a připraví se Ester Weimerová. Prosím, vaše 2 minuty.

 

Poslanec Matěj Ondřej Havel: Děkuju, vážený pane předsedo. Vážený pane ministře, já jenom zareaguju. Víte, co vy poslední přeživší ministr, to není dobrá vizitka vaší vlády, že tady jste poslední přeživší, tady toho nikoho moc nevidím. Ale nemáte v jedné věci pravdu. On alkohol není tak úplně dobře dostupný na běžných pracovištích. Ani podle zákoníku práce nemůžete prostě v práci pít. Ale pryč od toho. Já chci poukázat na mnohem důležitější věc, která tady zazněla. Možná taková krátká reakce na paní kolegyni Weimerovou, vaším prostřednictvím. Ano, my to zdůrazňujeme stále. TOP 09 chce moderní jednací řád. Ale pozor na to načasování. Pozor, na tu dobu. Sedáte na lopatu, když podpoříte jednací řád v tuhle chvíli, odzbrojíte opozici v boji za nezávislost veřejnoprávních médií. A to bude bitva, která nebude úplně jednoduchá. (Nesouhlasná stanoviska koalice.) Já bych se tomu, pane kolego Langu, vaším prostřednictvím, tak úplně nesmál, protože demokracie stojí na některých pojistkách a stát taky. Jednou z těch pojistek jsou nezávislá veřejnoprávní média a to, co tady plánujete, já nevím, jestli vám to došlo, jestli jste tu novelu četl. Ale to, co plánujete, tak je fakt ten maďarský a slovenský scénář, jak ta veřejnoprávní média ovládnout, vyhladovět je, kdo platí, ten poroučí, to je nebezpečné a my proklamujeme ano, použijeme všechny prostředky, aby k tomu zničení nezávislosti veřejnoprávních médií prostě a jednoduše nedošlo. Ano, jednací řád má být modernizován, my jsme pro ty změny. Ale pakliže se stanou teďka předtím, než chytře načtete potom tu mediální novelu v září, já myslím, že to tak bude, tak si pod sebou opozice tady trošku řeže větev v téhleté důležité bitvě. Já bych nerad, aby to tady zapadlo. Děkuju.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Tak nyní vystoupí na faktickou poznámku paní poslankyně Ester Weimerová, připraví se Olga Richterová. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Ester Weimerová: Tak děkuji za slovo. Já si velmi vážím toho, že pan ministr vystoupil a reagoval na můj příspěvek. Já bych na vás, pane ministře, také ráda reagovala. Vy jste říkal, že jsou poslanci zodpovědní, že se tady ten alkohol prakticky neužívá. V tom případě by se nic nestalo, kdybychom takovou právní úpravu přijali, jenom by to byla nějaká prevence do budoucna, to by byl úplně ideální případ. (Pobavení v sále.) A k tomu, že jsou lidé už orientování osobou, časem a prostorem. O to právě, o to právě jde, že i s menšími dávkami alkoholu podle toho, jakou má kdo toleranci, tak už se ta orientace nebo respektive celkový psychický stav výrazně zhoršuje. A samozřejmě když člověk nějaké ty drogy neužívá, potom ta orientace je důležité, jaké to má potom dopady.

To, že by to mohlo být obtížně kontrolovatelné. Ono pro mě je důležité, že dáme nějaký signál nám samotným, kromě toho, že dáváme signál i společnosti, co je normální a co ne. Už to by mělo vytvořit nějaký tlak na to, aby se alkohol nebo i jiné drogy ve Sněmovně nekonzumovaly. Jde o to definovat si pro nás, co je správné a co ne, respektive co je zdravé. Děkuji.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí na faktickou poznámku Olga Richterová, připraví se Jan Berki. Prosím.

 

Poslankyně Olga Richterová: Děkuji. Také jsem ráda, že pan ministr vystoupil a všem jenom potvrdil, jak absolutně nezná realitu běžných lidí. Řekl totiž, že přece si na pracoviště lidé mohou alkohol přinášet. Ale tak to není. V řadě firem jsou jasné vnitřní směrnice, jasné upravené pracovní řády, kde to zaměstnavatel zkrátka zakazuje a taky to kontroluje.

Co na tom chci ukázat? Pan ministr se tvářil, jako by to byla ta nejběžnější věc na světě, že se to tak prostě dělá a ignoruje, že spousta lidí v České republice zkrátka funguje pod úplně jinými podmínkami. Ignoruje, že jakmile jde o výrobní závody, jakmile jde o energetiku, jakmile jde o prostě nebezpečný provoz, tak samozřejmě si to ty firmy hlídají, aby nebyl průšvih. Stejně tak, když si vezmeme zcela logicky, je to právě proto upravené i v zákonných předpisech.

Já bych jenom ráda, aby, když tady jednáme, jednáme veřejně, lidé to sledují, prostě byl respekt k tomu, že běžní lidé v práci nepijí a spousta lidí má vnitřními předpisy ve své firmě upraveno i cokoliv, co se děje ohledně alkoholu a jeho vnášení do areálu nebo na pracoviště.

Jasně, můžeme se tady dostat do debaty, jak je to se zavřenou lahví, kterou někdo přinese jako dárek. To se právě liší podle toho, o jaký provoz jde. Ale zdůrazňuju, že pro běžné lidi je debata, která se tady teď začala vést, naprosto absurdní.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí pan poslanec Jan Berki na faktickou. Připraví se Michal Zuna, Boris Šťastný a Ester Weimerová. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jan Berki: Děkuju, pane předsedo. Já, vaším prostřednictvím, tedy teď musím reagovat ve dvou větvích. Zůstanu nejprve u pana ministra Šťastného. Mě vždycky trošku fascinují lékaři, kteří přijdou říct: Alkohol je skutečně problém, ale vlastně ho můžeme v nějaké míře tolerovat. Tak to je jedna věc.

Ale chci zůstat u symboliky té věci. Mně totiž na tom vadí něco jiného. My v podstatě říkáme, že poslanci a poslankyně jako jediní jsou natolik moudří, že to přece zvládnou si ukočírovat sami. Ostatním to zakazuje zákoník práce.

Jenom ke kolegovi Havlovi. Omlouvám se a tentokrát na to reagovat musím, vaším prostřednictvím. Z mého pohledu – my jsme konzistentní ve svých názorech – v žádném případě z mého pohledu neodzbrojujeme opozici. My jsme na bitvu o veřejná média připraveni.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní pan poslanec Michal Zuna. Připraví se Boris Šťastný na faktickou poznámku. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Michal Zuna: Děkuju za slovo, pane předsedo. Já jenom zareaguju na pana ministra Šťastného. Já jsem jeho výstup pochopil tak, že vlastně jen poslanci a poslankyně jsou odpovědní. Protože jsme odpovědní lidé, tak si můžeme sami vyhodnotit, jestli sem k řečništi budeme chodit pod vlivem alkoholu, nebo nebudeme chodit pod vlivem alkoholu. Ostatní lidé, ostatní zaměstnanci, odpovědní nejsou, tak musí mít právní úpravu, musí to být upraveno v zákoníku práce. Musí mít zakázánu konzumaci alkoholu na pracovišti, musí mít zakázánu konzumaci alkoholu v pracovní době.

Já se chci zeptat, jestli tedy pan ministr považuje za odpovědné i jiné lidi, než jsou poslanci a poslankyně, a jako zástupce Motoristů, pravicové a ekonomicky liberální strany, bude navrhovat i úpravu tedy zákoníku práce – myslím, že to je § 106 – a tyto zákazy odstraní pro zaměstnance? Anebo považuje za odpovědné pouze poslance, poslankyně a ostatní nejsou odpovědní a musí to mít v zákoníku práce upravené a v rámci pracovněprávního vztahu zakázané? Děkuju.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí Boris Šťastný, pan ministr. Připraví se Ester Weimerová, následně Patrik Nacher a Robert Králíček. Prosím, pane ministře.

 

Ministr pro sport, prevenci a zdraví ČR Boris Šťastný: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, mě strašně mrzí, že navrhovatelé a obhájci tohoto pozměňovacího návrhu zjevně nepochopili moji řeč. Já jsem neobhajoval to, aby kdokoliv na pracovišti pil. Já jsem neobhajoval to, aby poslanci užívali při práci alkoholické nápoje. Konečně, já jsem prakticky abstinent, piji velmi zřídka. Takže v tomto ohledu musím říci, že ta věc je přece o něčem jiném, aby to také občané pochopili.

Vy navrhujete, aby v případě, že předsedající se bude domnívat, nabude dojem či podezření, že konkrétní poslanec či poslankyně je pod vlivem alkoholických nápojů, může ho nechat vykázat ze sálu. Tečka. To vy navrhujete. Nehovoříte už o jiných návykových látkách. Já jsem tady zaznamenal v médiích – to jsem ještě nebyl poslancem – že vedle kanceláře předsedkyně bývalé Poslanecké sněmovny byl nalezen snad kokain. Občas jsem dokonce z oken tady – nevím odkud – cítil marihuanu, ale možná to bylo z vedlejších vchodů.

Nevím, co budeme ještě řešit. Já nevím, jak ten chudák předsedající to má zjišťovat. Jestli má pak tady dělat krevní testy nebo chodit tady s alkohol testerem nebo se budou pak odebírat vlasy těm poslancům a poslankyním na drogy. Já bych doporučil, pojďme to udělat dobrovolně. Pojďme to udělat dobrovolně, prostřednictvím pana předsedajícího. Tady vidím kolegu bez vlasů – (Obrací se na poslance sedícího v sále.) – tak ten se chce vyhnout. Nebudu jmenovat. (Smích v sále.) Tak to budeme muset řešit nějak jinak, třeba chlupy odebrat. Tak omlouvám se.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní Ester Weimerová na faktickou poznámku. Připraven je Patrik Nacher, Jan Berki a Taťána Malá. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslankyně Ester Weimerová: Děkuji za slovo. Já bych se přidala k paní předsedkyni Richterové v tom, že skutečně mám také nějaký přehled a alkohol je v České republice takřka všudypřítomný. Je to skutečně tím, že je velmi společensky akceptovatelný a tolerovaný. Skutečně je tady nějaké vnímání, že o nic nejde. Zároveň je tady prostě fenomén, že člověka velmi ovlivňuje to, co dělají ostatní, je společenský tvor. To znamená, že ho utváří to, co vidí kolem sebe.

Potom je extrémně důležité mít nějaký vzor nebo nějakou informaci o tom, co dělají ostatní, co je normální. Proto bychom skutečně měli stát za tím signálem, za tím vzorem, že my si to skutečně takhle zakážeme a skutečně jde o pravidlo pro nás, abychom věděli, že tohle pro nás akceptovatelné není a řekli těm lidem, že to není akceptovatelné ani pro nikoho jiného. Děkuji.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí Patrik Nacher a připraví se Jan Berki. Prosím, pane místopředsedo.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji, vážený pane předsedo. Dámy a pánové, já si myslím, že není větší abstinent tady ve Sněmovně, než jsem já. To nikdo nezpochybní, doufám. Nikdo jste mě nikdy neviděl tady pít alkohol. Mám s tím docela problém, protože člověk je, já bych řekl, sociálně vyčleněn z různých akcí, rautů a podobně. Já tam piju svoji citronádu, vy si tam dáváte ty sklínky. Včera jsme tady slavnostně předávali nějaké ceny, já jsem dostal bezalkoholový sekt. Je to tak? Pan předseda tam u toho byl.

Takže si myslím, že to je potřeba říct na začátku z hlediska jakéhosi střetu zájmů, že tady člověk něco hájí nebo ne. Přesto tuhletu věc nepodpořím, protože mně to přijde úplně absurdní, tenhleten návrh. To nejenom jako člověk, ale i jako předsedající.

Jak já to budu kontrolovat? Já budu říkat, mám dojem, že někdo je podnapilý? Jak já to budu dělat? Řekněte mi ten návod, jak já to mám dělat, abyste mě pak neobvinili, že nadržuju někomu, že někoho, kdo se motal, tak nechám být a někoho, kdo mluvil z cesty, tak naopak já budu kontrolovat. Řekněte mi v praxi, jak to mám dělat?

Jsme dospělí a my máme nějakou zodpovědnost, máme jít příkladem. Prostě tady by se pít nemělo. (Potlesk zleva.) A aby se tady nepilo, já k tomu nepotřebuju zákon.

A teďka mi dovolte ještě jednu větu. Já jsem vás poslouchal. Já vlastně propojím tohleto téma i s těmi televizními poplatky. Na to mě přivedl pan předseda Havel. No, vy říkáte, že se ve firmách nesmí pít, ať lidé to dodržují. Správně. Ale ve firmách se ani nesmí koukat na televizi a přesto firmy platí podle počtu zaměstnanců. (Potlesk zleva.) Tak by bylo dobré, aby pan Havel v tomhletom byl konzistentní. Děkuju. (Smích, oživení, potlesk zleva.)

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí pan poslanec Jan Berki a je připravena paní poslankyně Taťána Malá. Prosím, vaše 2 minuty.

 

Poslanec Jan Berki: Musím říct, že z mého pohledu pan místopředseda kdysi míval úroveň, jde to trošku dolů.

Přidal bych se k tomu, že teda na vlasy opatrně. Ale pardon, absurdní je to, že všem ostatním to zakazujeme zákonem přímo. A u nás prostě říkáme, že si to zvládneme všechno ošéfovat sami. To je to, na co upozorňujeme. Když už se mluví o absurditě, že my jsme skutečně tady ze sebe děláme jediné zodpovědné, kteří si to zvládnou ošéfovat sami. A mimochodem, my se tu pořád všichni tváříme, že se tu prostě nepije, že sem nechodí lidi ve stavu, kdy mají něco v sobě. Tak já ten dojem teda rozhodně nemám. A musím teda říct, že ze mě se stal abstinent, ale až poté, co jsem právě viděl, co to dělá s některými kolegy.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí na faktickou poznámku předsedkyně klubu ANO Taťána Malá a připraví se Ester Weimerová, prosím.

 

Poslankyně Taťána Malá: Dobré dopoledne. No, já jsem fakt nechtěla vystupovat tady k tomuhle tématu, ale nedá mi to. Kolegyně, kolegové, já mám prosbu. Opravdu nakolejme tu debatu zpátky, protože tahle debata povede jenom k tomu, že ten pozměňovací návrh nebude schválen, protože vy moc dobře víte, co v tom pozměňovacím návrhu je. A já říkám, že jako předsedkyně poslaneckého klubu hnutí ANO ho podpořím, ale jenom proto, že politika je o symbolech. A proto, že si myslím, že bychom měli lidem dát tu message, že prostě pro nás je normální tady ten alkohol nepít.

Ale vy všichni, kteří jste ten pozměňovací návrh četli a vzhledem k té debatě začínám mít pocit, že vás moc nebylo, kteří jste ho četli, víte, že je absolutně bezzubý. Je jenom o tom, že předseda nebo předsedající může vykázat poslance, který je v podnapilém stavu. Už tam není vůbec nic o tom, jak se to bude prokazovat, jako jestli si tady namalujeme bílou čáru a budeme chodit, jestli udrží rovnováhu nebo jak to jako budeme dělat.

Já se omlouvám, ale někteří poslanci, když se rozsvítí tady to světýlko na té kameře a zapne se mikrofon, tak mluví občas z cesty, že nepůjde opravdu poznat, jestli jsou v podnapilém stavu nebo ne. Takže jsem moc zvědavá, jak to bude ten předsedající rozhodovat, opravdu mu to nepřeju. A jak říkám, podpořím ten návrh, ale už jako tu debatu, prosím, nakolejme normálně, protože těch poslanců, kteří pro to zvednou ruku, bude míň a míň a míň.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Tak nyní předseda TOP 09 Matěj Ondřej Havel a připraví se Zdeněk Hřib. Tak prosím, máte slovo, 2 minuty.

 

Poslanec Matěj Ondřej Havel: Děkuju. Pane místopředsedo Nachere, vaším prostřednictvím, ano, my můžeme diskutovat o tom, jak mají být televizní, rozhlasové poplatky vysoké, kdo je má platit, jestli je to v těch firmách dobře nebo jestli by měly být dvojnásobné, poloviční nebo tak. Ale to je debata, která je legitimní. To je OK. Ale tohle vy nechcete. Vy je chcete zrušit a chcete přece financovat veřejnoprávní média ze státního rozpočtu.

Paní kolegyně, vaším prostřednictvím, já k tématu hovořím, protože to tady nastolil pan kolega Nacher. Odpovídám panu kolegu Nacherovi. Poslouchejte, co se tady říká.

Zaznívá tady i ta hláška, že to nebude z daní, protože se daně nezvýší. No, bude to na dluh. Ale to je opravdu debata, která se vede jinak. Já nemluvím o tom, kolik se za to platí, kdo to má eventuálně platit. Já mluvím o tom, že změna způsobu financování je snaha ovládnout veřejnoprávní média.

A jenom ještě jedna věta, pane kolego Berki, vaším prostřednictvím, já jsem rád, že jste připraveni na bitvu o veřejnoprávní média, to jsme snad jako celá opozice. Já jenom varuju před tím, že když projde předtím změna jednacího řádu, která je sama o sobě bohulibá, ale teď v tuhle chvíli, tak vám z té ruky ten kanon vypadne a zůstane vám jenom vzduchovka. Děkuju.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Tak nyní vystoupí předseda Pirátů Zdeněk Hřib a připraví se Jan Berki. Prosím.

 

Poslanec Zdeněk Hřib: Já děkuji. No tak k tomu alkoholu. Já myslím, že by to fakt mělo být naprosto samozřejmé, že se ve Sněmovně nepodává alkohol minimálně v době, kdy Sněmovna jedná. Je pro mě nepochopitelné, proč váš tehdy předseda Sněmovny ten zákaz vlastně zrušil. Vůbec nechápu, k čemu tím směřoval. Je škoda, že tady teďka nesedí Radek Vondráček, že by na to mohl odpovědět a vysvětlit jeho mentální rozpoložení a k čemu to vlastně mělo vést.

Možná i pan ministr tady prevence, sportu, dřepů a chůze do schodů by mohl se k tomu vyjádřit. Přece jenom myslím si, že když tady v České republice na následky spojené s alkoholem umře nějakých 7 000 lidí, tak možná by to stálo taky aspoň za nějakou cedulku u výtahu. Nevím, možná v kantýně, nevím. Každopádně přijde mi skutečně nenormální, že se ten alkohol tady normálně prodává. A přijde mi to jako opravdu velice zvláštní zejména ve srovnání třeba pracovním prostředím jako někde jinde. To mi ukažte někde, kde normálně je alkohol dostupný během pracovní doby a není problém si prostě zajít na panáka během normálně denní směny. Díky.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Tak nyní faktická poznámka Jan Berki a připraví se Ester Weimerová. Tak prosím.

 

Poslanec Jan Berki: Slibuju paní zpravodajce, že naposledy. Já děkuju Táně Malé za ten její příspěvek, protože to je to, co se já snažím říct celou dobu. Za mě je vlastně největší smysl toho pozměňovacího návrhu ta symbolika, že my se k tomu hlásíme taky. A uvědomuju si, že do jisté míry je to tak, jak vy nazýváte, bezzubé.

Zároveň teda já si nejsem jist – a možná třeba mi na to odpoví některý z právníků – jestli ten zákoník práce taky potom stanovuje ty podrobnosti, jak to má zaměstnavatel kontrolovat a podobně. On stanovuje ten zákaz samotný.

A měl jsem jednu jedovatou poznámku, která mě napadla při tom vašem proslovu, ale tu skousnu tak, abychom právě mohli pokračovat věcně. A jenom ke kolegovi Havlovi si dovolím, vaším prostřednictvím, my to umíme i se vzduchovkou velmi dobře.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí paní poslankyně Ester Weimerová a připraví se Zdeněk Hřib. Prosím.

 

Poslankyně Ester Weimerová: Děkuji za slovo. Já už bych to směřovala k závěru. Chtěla bych se připojit k paní předsedkyni Malé, prostřednictvím pana předsedajícího. O to přesně jde. Nejde o to, kdo je abstinent, kdo není, kdo se jakým způsobem choval. Jde skutečně o to jasně si definovat, co si myslíme, že je správné, a trošku nalomit tu alkoholovou normu, o které jsem mluvila že v České republice je. Děkuji.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Tak nyní Zdeněk Hřib a připraví se paní poslankyně Věra Adámková. Tak prosím, vaše 2 minuty.

 

Poslanec Zdeněk Hřib: Já teda musím říct, že ze strany paní předsedkyně Malé mi tady před chvilkou přišlo trochu jako zvláštní to vyhrožování, že vlastně její podpora k nějakému návrhu se bude lišit podle toho, jak dlouho tady o tom budeme povídat. Jejich podpora k tomuto návrhu se bude lišit, jak dlouho o tom tady budeme povídat. Což jako zcela zjevně znamená, že vlastně ta věcná podstata není to rozhodující, co hraje roli v případě rozhodování o hlasování ANO o nějakých pozměňovacích návrzích. Což je, řekl bych, zajímavé přiznání tady u pultíku, ale já jsem chtěl se vrátit ještě zpátky k tomu alkoholu.

Tak, já nevím, jestli jste někdo byl třeba v Ženevě v sídle Světové zdravotnické organizace, protože tam byste se mohli zajímavě poučit o tom, jak se tam přistupuje k jinému, k jiné návykové látce, konkrétně k nikotinu v rovině kouření. Tam třeba – asi je zcela logické, že ta budova je kompletně nekuřácká, ale oni jdou ještě dál. Oni ve skutečnosti několik set metrů okolo těch budov mají cedulky: Toto je zdravá, nekuřácká zóna – a nekouří se tam ani v okolí budov WHO. Tak já bych tady chtěl přednést takový jako podnět k panu ministru prevence zdraví, tělovýchovy, chůze do schodů, dřepů a dalších věcí, jestli třeba by nechtěl taky zvážit nějaké cedulky ve smyslu – toto je zdravá zóna, bez alkoholu. Já bych to zkusil zařídit na magistrátu, že bychom to osadili v nějaké vzdálenosti okolo Sněmovny, že bychom skutečně šli příkladem, protože tímhle způsobem bychom měli jít. My bychom skutečně tady měli jít příkladem. A mě – úplně šokující (Předsedající. Čas.) pro mě, že někdo (Předsedající: Čas.) chce obhajovat, že (Předsedající: Čas, pane předsedo.) zákaz alkoholu tady není. (Předsedající: Čas, pane předsedo.)

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Prosím o dodržování času. Prosím, paní poslankyně Adámka.

 

Poslankyně Věra Adámková: Děkuji za slovo, pane předsedo. Já tady budu reagovat na otázku, jak je možné tedy kontrolovat své podřízené, říká nám to zákoník práce. Já bych byla velmi ráda, kdybychom dodržovali zákoník práce, který je psaný obecně, ale samozřejmě z něj můžeme vyvozovat potom další věci.

A jinak, protože pracují v přímo řízené organizaci, čili bezesporu organizaci, kde se dodržují všechny tyto věci, tak si dovolím číst z organizačního řádu pro ty, kdo neví, jak se má tedy dodržovat to, co je dané.

Vedoucí zaměstnanec je oprávněn v rozsahu své řídicí působnosti podřízeným zaměstnancům řídit, kontrolovat práci, hodnotit pracovní výkon, organizovat a také kontrolovat, kontrolovat jejich stav k tomu, zda jsou schopni vykonávat tuto práci.

Vzhledem k tomu, že tady jaksi podřízené ani nadřízené nemáte, tak opravdu je to pouze na tom, že Sněmovna je suverén a přijme-li toto opatření, tak se bude dodržovat, nepřijme-li ho, tak samozřejmě to vymáhání – se domnívám, že je poněkud obtížné, což by nám řekli kolegové právníci, ale jinak zákoník práce jako nadřazený legislativní orgán samozřejmě nám, respektive předpis nám umožňuje toto kontrolovat, ovšem tam, kde je jasná hierarchie. Tady je to na dohodě, což samozřejmě je možné.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí poslední faktická poznámka Marek Benda. A ještě Marek Výborný – teďka naskočil. Prosím.

 

Poslanec Marek Benda: Vážený pane předsedo, vážené dámy, vážení pánové, a navážu na to, co tady řekla paní kolegyně Adámková. Základní zásada, která se učí už na střední škole, že zákon má mít vždycky hypotézu, dispozici a sankci – bez toho jsou zákony nesmyslné a bezzubé. Představa toho, že zákony mají být symbolem něčeho, je podle mě strašný omyl a strašná škoda, která se nemá v žádném případě nikdy páchat. A to, co tady říkala paní poslankyně Adámková – pan předseda, při vší úctě, ale je první mezi rovnými, první mezi rovnými, nejsme nikdo jeho podřízenými, nemá nikdo právo nám, nám říkat, jakým způsobem máme vykonávat svůj mandát. (Potlesk z lavic SPD a ANO.) A to budu hájit v opozici, stejně jako to budu hájit v koalici.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní pan poslanec Marek Výborný a připraví se Zdeněk Hřib. Prosím, vaše 2 minuty.

 

Poslanec Marek Výborný: Děkuju, pane předsedo. Já bych poprosil, milé kolegyně, milí kolegové, možná v duchu toho, co říkala paní předsedkyně Malá, pojďme se fakt vrátit k meritu věci. Tahleta debata jenom ukazuje, jak se naše společnost – nakonec my jsme plastický obrázek společnosti – máme dobře, řešíme úplné nesmysly. Jsme tady všichni dospělí, máme se chovat zodpovědně a přesně v duchu toho, co říkal i kolega Marek Benda: Cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly a tím, že budeme vytvářet ze zákonů nějaké symboly. Nedělejme to, pojďme se vrátit k debatě, která skutečně má být o meritu věci, to je jednací řád – a ne o těchto nesmyslech. Omlouvám se. Děkuju. (Potlesk z lavic ANO. Poslanec Králíček volá z lavice: Poprvé souhlasím!)

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní Zdeněk Hřib a připraví se Vlastimil Válek. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Zdeněk Hřib: Jo, no, já bych si tady dovolil nesouhlasit, protože podle mě alkohol na pracovišti není tak jako úplně nesmysl. Troufnu si tvrdit, že svobodný výkon mandátu samozřejmě, to je asi jasné, o tom se nemusíme bavit, ale přece jenom v momentě, kdy jste pod vlivem – nebo ne jste, ale kdy v momentě, kdy je někdo pod vlivem návykových látek, potažmo látek jako psychotropních nebo jakýkoliv jiných, měnících vědomí, no, tak samozřejmě těžko může být způsobilý v ten moment mandát vykonávat. Takže to si myslím, že o tom bychom se taky neměli bavit.

Kromě toho já myslím, že bychom měli jít ve skutečnosti ještě o něco dál než tady. To my bychom skutečně měli jít příkladem. Mně přijde vlastně velice zvláštní, že tady ve Sněmovně, jak jsem se dozvěděl, se vybírá vždycky víno Sněmovny na daný rok – a eventuálně, že tady některé kanceláře, třeba místopředsedů nebo i předsedy, se můžou zavážet alkoholickými nápoji. Tak pojďme příkladem, pojďme být skutečně Sněmovna bez alkoholu, pojďme zavést na místa území téhle budovy suchý zákon a pojďme ukázat národu, že skutečně vnímáme problém alkoholu jako velice palčivý, když tady umírá ročně 7 000 lidí v důsledku užívání alkoholu v naší zemi, takže je to skutečně záležitost významná a pojďme s tím reálně něco dělat – začneme tím, že půjdeme příkladem. Ukončeme objednávky alkoholu do Sněmovny. Co vy na to? Na tom bychom se mohli shodnout, ne? Pro začátek. Půjdeme takhle příkladem. Na pracovišti nemá alkohol co dělat. Díky.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní Vlastimil Válek a připraví se paní poslankyně Ester Weimerová. Pane poslanče, prosím.

 

Poslanec Vlastimil Válek: Pane předsedající, já nebudu nic říkat – vážím si paní profesorky Adámkové, vážím si Marka Bendy, vážím si i Marka Výborného a v podstatě se s nimi shoduju.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní paní poslankyně Ester Weimerová. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Ester Weimerová: Děkuji. Já bych jenom chtěla říct, že rozumím pohledu pana předsedy Bendy, prostřednictvím pana předsedajícího. Rozumím tomu, že to vidíte z právnického pohledu, já to naopak vidím z psychologického pohledu. Když máme nějakou právní vymahatelnost, tak to souvisí velmi s vnější motivací, co člověk ví, že se mu stane, když něco nedělá, potom to nedělá. Pořád vím, že je skutečně důležitý faktor v lidském chování to, jak vnímá své okolí, jak se jeho okolí staví k nějakým záležitostem – proto bych jenom možná chtěla vysvětlit tady tento rozpor, dodat tomu trošku kontext. Také to vidím trošku z jiné stránky, proto to takhle obhajuji. Děkuji.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí paní poslankyně Michaela Moricová a připraví se v obecné rozpravě paní poslankyně Zdeňka Blišťanová. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Michaela Moricová: Vážený pane předsedo, já vám moc děkuju za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já tady budu mluvit k jednacímu řádu, ale nechci jenom kritizovat, chci samozřejmě i některé věci pochválit, protože si myslím, že to je třeba, protože nějaká dobra práce na tom rozhodně odvedena byla.

Jednací řád je návod k tomu, jak má fungovat Sněmovna, kdo dostane slovo, kdo může kontrolovat vládu a jak může opozice klást otázky. A jestli tady bude skutečná parlamentní debata, nebo jen provoz podle toho, komu se co zrovna hodí. Proto chci hned na začátek říct – samozřejmě změnu jednacího řádu potřebujeme. Sněmovna nefunguje úplně dobře, jednání jsou nepředvídatelná, program se natahuje, hlasování se posouvají a lidé venku často vůbec netuší, kdy se dostaneme k bodům, které mají reálný dopad na jejich život. A někdy to netušíme ani my uvnitř. Takže ano, pravidla změnit potřebujeme.

Chci férově ocenit, že některé, nejproblematičtější části původního návrhu byly upraveny. Je dobře, že se ustoupilo od omezení faktických poznámek v podobě, které by z debaty udělaly mnohem tvrdší, méně živý formát, a také velmi oceňuju, že nakonec nezůstala výjimka, která by dávala speciální privilegia předsedovi Sněmovny. To považuju za správné a pro mě je to opravdu důležité.

Zároveň si ale neodpustím jednu poznámku, a sice to, že vůbec někoho napadlo do pravidel Sněmovny přidávat extrabuřty pro předsedu, to považuju za problém, protože jednací řád se nemá psát podle toho, kdo zrovna sedí v čele Sněmovny, nemá se psát na míru žádnému předsedovi – má se psát tak, aby obstál i ve chvíli, kdy se politické role vymění. A to je podle mě základní test každého jednacího řádu.

A teď k tomu, co podle mě návrh pořád úplně dostatečně neřeší, a to je předvídatelnost, protože Sněmovna nemá být instituce, kde se poslanci, zaměstnanci Sněmovny, novináři a veřejnost také každý den ptají, kdy se vlastně bude hlasovat, kdy skončí jednání a jestli se dnešní program vůbec někam posune. To není jen pohodlí poslanců, to je z mého pohledu otázka kvality odvedené práce.

Pokud chceme kvalitní zákony, nemůžeme je projednávat v permanentním chaosu, ideálně o půl druhé v noci. Pokud chceme odpovědnou debatu, nemůžeme ji vést v režimu, kdy se jednání opakovaně prodlužuje, body se přesouvají a všichni čekají, co se zrovna stane. Já osobně ten chaos snesu, mně to osobně tolik nevadí, protože nejsem tolik vázaná. Ale pokud chceme, aby politika byla otevřená i lidem s rodinami, malými dětmi nebo aktivním životem mimo tuto budovu, nemůžeme se tvářit, že noční jednání a neustálá nepředvídatelnost je známkou pracovitosti. To opravdu není. Často je to jenom známkou špatně nastaveného řízení. Sněmovna má být pracovním místem – náročným, pochopitelně, ale pořád pracovním místem, které má mít nějaká pravidla, rytmus a předvídatelnost. Politika nemá být soutěž, kdo vydrží déle sedět v sále ve 2 hodiny ráno a nezačít klimbat. Není to soutěž a není to sázka, kdo podá lepší výkon. Hovoříme o systémovém problému a jeho možném řešení. A pokud chceme moderní stát, měli bychom začít u toho, jestli naše Sněmovna funguje moderně.

A druhá zásadní věc, pro mě možná ještě důležitější jsou interpelace. Tady budu velmi přímá, protože ministři mají chodit na interpelace, pokud je to jenom trochu možné. Je mi úplně jedno z jaké jsou vlády. Na tom mně vůbec nezáleží. Záleží mi na tom, že ministr je placen z veřejných peněz, ministr má odpovědnost a ministr řídí rezort. Součástí jeho práce je chodit do Sněmovny, odpovídat na otázky poslanců. Interpelace se nedají vnímat jako nějaké obtěžování vlády. Není to nepříjemná formalita ve čtvrtek odpoledne, i když to tak samozřejmě některý ministr může vnímat, já mu to neberu, ale interpelace jsou hlavně jedním z mála okamžiků, kdy člen vlády musí přijít před poslance a obhájit svou práci. A velmi často to nejsou přímo naše otázky, ale otázky občanů, se kterými se na nás obracejí. Lidé nám píší, že jim nefunguje systém, čekají na rozhodnutí úřadu a že se nemohou dovolat pomoci, že škola, obec, firma nebo rodina naráží na nějaký problém, který spadá pod konkrétní ministerstvo, a my ty otázky přinášíme sem a ministr má odpovědět.

Já se někdy skoro přistihnu, že jsem některým ministrům opravdu vděčná, že sem pravidelně chodí a velmi ráda zmíním, že třeba pan ministr Metnar nebo Tejc tady chodí pravidelně, a za to jsem jim vděčná, ale na druhou stranu si zase říkám, proč mám tu vděčnost cítit, když je to součást jejich práce, aby tady byli. Nemá to být příjemné překvapení, že sem dorazí. Měl by to být spíše standard, protože ministr, který chodí na interpelace, nedělá nic mimořádného, nedělá nám nějakou službu, dělá svou práci. A ministr, který na interpelace opakovaně nechodí, svou práci v téhle části prostě nedělá. A můžeme tomu říkat nabitý program, pracovní vytížení a můžeme tomu říkat také neodkladné povinnosti. A samozřejmě někdy je ta omluva naprosto legitimní. Já tady neočekávám stoprocentní docházku. Zahraniční cesta, krizová situace, to všechno jsou objektivní důvody. Ale když se z té neúčasti stává pravidlo, tak už to ve mně navozuje pocit, že se daný ministr opravdu bojí čelit svým kolegům, občanům a otázkám celkově. A vyhýbání se kontrole je u každého člena vlády problém.

Proto jako Piráti navrhujeme jednoduchý princip, že pokud člen vlády dlouhodobě nechodí na interpelace, mělo by to mít nějaký následek. Konkrétně navrhujeme, aby se členovi vlády při opakované, zdůrazňuji opakované, nízké účasti na interpelacích snížil plat. Běžný člověk přece taky nemůže nechodit do práce a tvářit se, že úplně v pohodě stačí poslat omluvenku. Ministr není nad občany. Ministr slouží občanům. Má za to plat, má aparát a má moc. A s mocí má přijít i odpovědnost a povinnost odpovídat.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, změnu jednacího řádu potřebujeme a oceňuju, znovu oceňuju, že některé problematické části byly nakonec upraveny. Ale pořád platí, že Sněmovna by měla být předvídatelnější, férovější, musí být více slučitelná s normálním pracovním životem a rodinným životem. Hlavně musí umět kontrolovat vládu, a to účinně, protože to patří mezi role Sněmovny. A ministři nejsou rozhodně od toho, aby se kontrole vyhýbali. Jsou od toho, aby odpovídali. Děkuju.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí paní poslankyně Zdeňka Blišťanová a připraví se pan poslanec Ivan Bartoš. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Zdeňka Blišťanová: Vážený pane předsedo, vážené poslankyně, vážení páni poslanci, chci k tomuto návrhu přistoupit objektivně a zhodnotit, jak to předkladatelé zamýšlejí jako přínos, tak i to, co představuje riziko pro demokratickou diskusi v tomto sále. Začněme tím, co na papíře může vypadat jako krok správným směrem. Předkladatelé v důvodové zprávě argumentují tím, že cílem návrhu je zvýšit efektivitu a plynulost našeho jednání a zabránit obstrukcím. Jistě se shodneme na tom, že nikdo z nás nechce trávit hodiny neplodnými procedurálními spory. Návrh například přináší flexibilnější možnost zařazování zamítnutých či vrácených zákonů na pořad schůze nebo rozšiřuje čas pro projednání zákonů ve třetím čtení. Z hlediska snahy o rychlejší legislativní proces to může znít jako logický krok zefektivnění naší práce. Tato efektivita je však vykoupena vysokou cenou.

Když se podíváme na konkrétní paragrafy, zjistíme, že pod záminkou plynulosti se skrývají omezení práv poslanců. Navrhovaný § 66 například umožňuje, aby Sněmovna hlasováním stanovila pevný čas ukončení rozpravy a předsedající ji v tuto chvíli ukončí bez ohledu na to, zda jsou do ní přihlášeni ještě další řečníci.

Dále má mít většina možnost omezit počet faktických poznámek na pouhé dvě pro každého poslance a zcela se ruší možnost na faktickou poznámku odpovědět. Rušení této možnosti odebírá poslancům základní nástroj pro okamžitou obranu proti nepravdám či omylům předřečníků, čímž se potlačuje svobodná a dynamická demokratická debata. Tato snaha o efektivitu používá také rozdílná měřítka. Zatímco řadovým poslancům, tedy i opozici, se mají limity krátit, novela uvádí, že na předsedu Sněmovny a členy vlády se žádná výjimka z těchto časových omezení nevztahuje. Takový postup porušuje pravidla rovného přístupu v tomto sále.

Skutečným cílem změny jednacího řádu v tuto dobu z našeho není efektivnější fungování Sněmovny, je jím snaha usnadnit si prosazování zákonů, které oslabují demokracii – od zásahu do fungování veřejnoprávních médií, přes zvýhodňování velkých zemědělských holdingů předkupním právem na zemědělskou půdu, až po změnu trestního řádu. To nejdůležitější: pravidla se nemění, nemají měnit během zápasu. I když víme, že některé body návrhu dávají smysl a Sněmovna by je do budoucna potřebovala, způsob, jakým se tato změna zavádí, je nepřijatelný. Podívejme se do čl. 2 předloženého návrhu. Píše se zde, že tento zákon nabývá účinnosti již 15. dnem po jeho vyhlášení. Předkladatelé v důvodové zprávě dokonce píší, že návrh považují za mimořádně naléhavý.

Kolegyně a kolegové, v civilizovaných demokraciích platí nepsané, avšak o to důležitější pravidlo: Pokud se sahá do jednacího řádu parlamentu a mění se základní pravidla pro vystupování a debatu, zavádí se odložená účinnost tak, aby nová pravidla platila až od dalšího volebního období. Proč? Aby si aktuální vládnoucí většina neupravovala pravidla čistě ve svůj prospěch proti aktuální menšině. Nikdo totiž neví, kdo bude po dalších volbách sedět ve vládních a kdo v opozičních lavicích. Proto žádám o podporu návrhu TOP 09 o posunutí data účinnosti.

A na závěr. Jednací řád určuje pravidla hry, ale my všichni víme, že ani ten nejlepší předpis nenahradí věcné jednání, vzájemný respekt a odpovědný přístup samotných poslanců. Děkuji.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí pan poslanec Ivan Bartoš, který ovšem není přítomen, takže vystoupí pan poslanec Michal Kučera. Ten přítomen taky není, takže vystoupí pan poslanec Berki. Prosím a máte slovo.

 

Poslanec Jan Berki: Děkuju, pane předsedo. Já nebudu příliš dlouhý. Původně jsem tu chtěl mluvit a reagovat na kolegu Schreka z ODS, který tu mluvil o Urban Stories. My jsme si vlastně ale tu debatu o tom alkoholu odbyli tou přestřelkou ve faktických poznámkách, tak já už se k tomu nebudu vracet.

Jedinou poznámku – k debatě doktorů o alkoholu. Chtěl bych jako pedagog do toho vnést ještě, že je poměrně dost popsán problém vzrůstající spotřeby alkoholu u mladistvých. A přesto my tady tou debatou v podstatě říkáme, že jsou situace, kdy to je tolerovatelné. Nejsem si jist, že tím dáváme dobrý signál.

K jednacímu řádu samotnému. Hodně navážu na kolegyni Moricovou, protože jednak jsem velmi rád, že jsme tu debatu vedli. Ta debata o jednotlivých principech, o změnách, které jsou potřeba, byla důležitá.

Také bych chtěl velmi ocenit právě to, že byla snaha nakonec najít nějaké kompromisy v některých kontroverznějších věcech. Hlasování, doufám, ukáže, že se ten kompromis podařilo nalézt.

Co je pro mě ale zajímavé, a to je při některých vystoupeních, myslím, že to je kolega Vondráček, teď myslím kolega Radek Vondráček, v některých případech těch pozměňovacích návrhů nebo těch úprav argumentuje tím, že dáváme vlastně do souladu ten jednací řád se zažitou praxí, ale v některých případech naopak tu zažitou praxi chceme vlastně potlačovat. Takže mně tohle nepřijde úplně konzistentní a tenhle argument bych já moc nepoužíval a spíše bych se skutečně vždycky zaměřoval na to, co je cílem a jestli takovéto opatření je, nebo není správné.

A v té poslední své notičce právě navážu znovu na kolegyni Moricovou, protože když se bavíme o té motivaci úpravy jednacího řádu, tak ono to tady občas vypadá z některých těch příspěvků, jako by primární motivací pro úpravu bylo nějaké silové řešení, jestli má opozice příliš mnoho síly, nebo jestli je potřeba tuto sílu omezit, která ta opatření k tomu povedou. Bezesporu je to kontext, který je důležitý, ale moderní Sněmovna – a tady bych vzpomenul kolegyně, které stály na začátku u této iniciativy, s tím návrhem přišla především proto, aby to jednání bylo předvídatelnější, aby ta pravidla vedla k tomu, že bude práce poslance, poslankyně atraktivnější, abychom právě měli tu soutěž v tom, kdo se bude ucházet o místa ve Sněmovně daleko volnější, širší, aby právě například tím omezujícím faktorem nebylo to, že nejste schopni si říct, kdy přijedete domů, kdy budete mít čas na děti, a aby tu neseděli – omlouvám se teď trošku za ten stereotyp, ale jen starší mužové, kteří prostě tento problém obvykle v té společnosti neřeší. (Kolem řečniště procházející mladý poslanec Kowanda ukazuje s úsměvem, že on je tady taky.) Já se ještě za něj taky nepovažuju, pane poslanče. (Smích.)

Ale tohle bych chtěl připomenout, že skutečně tou naší optikou má být ten primární cíl, aby jednání začalo být více předvídatelnější, aby se dalo více plánovat, aby ta pravidla vedla ke kultivaci toho prostředí. A jasně že to nezařídí jen ta pravidla, pokud my nebudeme chtít. Ale znovu bych to chtěl připomenout.

A znovu bych chtěl poděkovat kolegyním, které za moderní Sněmovnou stály v předchozím období. A já děkuju, že tímto snad dnes dotáhneme to jejich snažení ke zdárnému konci a tímto jim poprvé na kameru mávám a zdravím je a děkuji jim. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Já vám děkuji, pane poslanče. My jsme se vystřídali při řízení schůze V této chvíli nemám faktickou poznámku, takže na řadě je paní poslankyně Lucie Sedmihradská, připraví se Jan Papajanovský. (Z pléna: Je omluvená.) Pokud je omluvená, to já nemůžu vědět, já jsem tady nebyl u čtení omluv, tak ji odmažu. A na řadě je pan poslanec Jan Papajanovský, připraví se Ondřej Matěj Havel. Tak pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jan Papajanovský: Děkuji za slovo, vážený pane předsedající. Ono to bylo nějaké rychlejší, než jsem čekal, tak jsem trochu zadýchaný, omlouvám se.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi, abych i já krátce něco řekl k novele jednacího řádu Poslanecké sněmovny, kterou právě projednáváme.

Každý z našich ústavních orgánů má svoji roli. Soustava obecných soudů určuje, co je, a co není po právu, a rozhoduje o vině a o trestu.

Ústavní soud chrání naše ústavní zřízení. Vláda je vrcholným orgánem moci výkonné, tedy vládne, prezident se na vládnutí podílí, reprezentuje náš stát navenek a také, jak jsme mohli v posledních týdnech vidět, chrání právo. No, a Poslanecká sněmovna a Senát? Tyto dvě instituce představují moc zákonodárnou. Naším úkolem nás tady v tom sále je přijímat zákony. No, a jak ví v naší zemi už asi každý, tak se nám to nedaří úplně efektivně a důstojně – a hovořím teď o Poslanecké sněmovně, zejména o Poslanecké sněmovně. Jasně, i Senát má určitě svoje problémy, zejména třicetidenní lhůtu, kterou má stanovenou k projednávání zákonů, bychom měli změnit a zvýšit někdy v budoucnu tak, aby mohl začít fungovat efektivněji, ale tím jaksi důkazem té nefunkčnosti, neefektivity občasné, je zejména právě Poslanecká sněmovna. Já osobně proto návrh, jehož účelem je efektivitu a úroveň diskuse v Poslanecké sněmovně posunout, vítám.

S efektivitou jednání je to samozřejmě složité, protože na jednu stranu je potřeba vyvážit právo většiny vládnout, protože ač stojíme na jiné straně barikády, řekněme, tak respektujeme výsledek svobodných demokratických voleb a většina prostě má právo vládnout. No, ale zároveň je potřeba ponechat opozici skrze třeba i parlamentní obstrukce možnost dělat její opoziční práci, možnost upozorňovat na důležitá témata, a tato témata zvedat. Protože obstrukce jsou zcela bezpochyby legitimním nástrojem parlamentní politiky.

Mimochodem, když jsem se připravoval, tak jsem dohledal, že obstrukce jsou staré už 150 let, že první protiobstrukční pravidlo řešila v roce 1882 britská Sněmovna jako tehdy ochranu proti Irům, kteří obstruovali.

Návrh, který je předkládán a který budeme projednávat, tak pokud skutečně bude schválen v tom dohodnutém znění, já osobně považuji za návrh vyvážený, za návrh, který žádným závratným způsobem nevychyluje to kyvadlo ať už na stranu opozice nebo koalice, žádným způsobem nepoškozuje opoziční práva, umožňuje nám dále v případě potřeby obstruovat, ale zároveň jednání Sněmovny zpřehledňuje, zefektivňuje a dělá ho důstojnějším. Proto já osobně – a věřím, že i většina našeho klubu, ten návrh podpoříme.

Dovolte mi ale připojit ještě pár slov o pozměňovacím návrhu, pod kterým jsem spolu s kolegy podepsán a který vyvolal, jak jsme viděli tady dneska, asi víc emocí a diskuse, než jsem možná trochu čekal. Dovolte mi říct něco o návrhu lex střízlivost neboli iniciativě Střízlivá Sněmovna. Já už jsem ten návrh tady ve druhém čtení představoval, ale ta diskuse o něm se určitým způsobem vyvinula, tak mi dovolte prosím některá fakta připomenout.

Pozměňovací návrh jsme s kolegy předložili, protože alkohol je objektivně v této a asi i v předcházejících poslaneckých Sněmovnách problémem. Konzumuje se tady, a to i během jednání. Pokud někdo říká, že nic takového nikdy nezažil, že nikdy nic takového neviděl, tak tady zřejmě chodí s klapkami před očima, protože to se tady prostě děje.

Pozor, není to ale problém, který se dotýká jenom koaličních nebo opozičních stran, jedné, druhé, třetí strany. Je to něco, co se dotýká Sněmovny napříč tak říkajíc politickým spektrem. No a proč je to podle mého soudu problém?

Sněmovna jako instituce nemá u veřejnosti dobrou pověst. Tuším, že povolání poslance stále vévodí pořadí žebříčku nejdůvěryhodnějších profesí, ale ne na 1. místě... Nebo vlastně ano, ale na 1. místě odzadu. Máme-li tohle změnit a máme-li ze Sněmovny udělat důvěryhodnou, řekl bych civilní instituci, potřebujeme ji přiblížit lidem. Proto jsme navrhli lex střízlivost.

Navrhli jsme – a už to tady zase zaznělo – do jednacího řádu zkopírovat ustanovení ze zákoníku práce. Nevymýšleli jsme nic nového. Zkopírovali jsme to ustanovení ze zákoníku práce, které podle mého soudu není úplně dokonale napsané, dalo by se napsat lépe, ale platí pro běžné lidi, pro běžné zaměstnance, takže proto jsme ho navrhli převzít a zkopírovali jsme ho a navrhujeme, aby platilo i pro poslance.

Tedy navrhujeme stanovit povinnost chodit do práce střízliví bez vlivu alkoholu nebo jiných návykových látek. Na zaměstnance se ta pravidla vztahují z dobrých důvodů. Zaměstnanec, který je pod vlivem, nezvládá svoji práci vykonávat dostatečně dobře. A poslanec nebo poslankyně? Ten taky svoji práci pochopitelně nemůže vykonávat dostatečně dobře, pokud není střízlivý. Veřejnost má v názoru na tento náš návrh jasno.

Na různých zpravodajských webech v posledních týdnech probíhaly ankety, bylo to tuším, na CNN, na Právu a všude možně jinde, ze kterých vyplynulo, že 95 procent lidí v téhle zemi náš návrh podporuje. Je to návrh antipapalášský, návrh, který by Sněmovnu přiblížil lidem. Dostali jsme také s kolegy, se kterými jsme tento návrh předložili, více než 200 vzkazů od lidí, kteří návrh podpořili. Mohl bych číst všechny, nebudu číst všechny tyto vzkazy, ale alespoň některé z nich mi, prosím, vážení kolegové, vážené kolegyně, dovolte přečíst.

Cituji: „Měla jsem vždycky za to, že je normální, že se v pracovní době nepije. Pokládám to za jediné správné. My také v zaměstnání nepijeme. Není normální, že o našich zákonech budou hlasovat lidi, kteří jsou pod vlivem alkoholu. Řízení čehokoliv, natož státu, by se mělo odehrávat zastřízliva. To je snad jasné, ne? Zákony musí platit pro všechny stejně pro všechny zaměstnance. Tedy i pro poslance a poslankyně, kteří jsou pomyslnými zaměstnanci veřejnosti“.

Teď trošičku ostřejší vzkaz, já jsem teda ten nejostřejší jaksi vycenzuroval, ale tady ten, přiznávám, je trochu ostřejší než ty předchozí. „Je trochu pokrytecké nechat poslance fňukat, že by nemohli pít v práci, zatímco zakazujeme si tam jednu kopnout dělníkovi s fyzicky náročnou profesí a několikanásobně nižším příjmem. Je k neuvěření, že se o takové samozřejmosti musí vůbec diskutovat. Běžně bývá následkem požívání alkoholu v pracovní době přísný postih. Není otázka proč ano, spíš proč už to není dávno zavedené? Pokud všichni běžní zaměstnanci pít nesmí, tak proč by zaměstnanci lidu pít směli? Proč by to v PS mělo být dovoleno, když ve všech jiných institucích je požívání alkoholu zakázáno? V žádné firmě, práci, natož ve Sněmovně by se alkohol pít neměl.“

Pozor, tady je někdo na nás hodný. Pokud poslanci chtějí, můžou si ve volném čase samozřejmě něco dát. To jim nikdo nezakazuje. Jsou to taky jenom lidi. Ale je správné mluvit o tom, že ve Sněmovně tohle prostě nejde. Málokdo z nás vykonává práci, kterou ovlivní život všech lidí, co kdy budou v Česku bydlet, studovat, pracovat nebo tudy jenom projíždět. Ten, kdo má tu čest mít takhle velký vliv, by měl pracovat s rozvahou, zamyšlením, a pozor, obecně v co nejlepším(?) kognitivním stavu.

Poslední vzkaz, kterým zakončím to čtení, protože, jak říkám, my jsme těch vzkazů dostali více než 200, takže bych tady mohl pokračovat možná ještě hodinu. Chci střízlivé, poctivé, férové a chytré poslance. Minimálně to první můžeme skrze Lex střízlivost podpořit, tedy pojďme do toho.

Vážené kolegyně, vážení kolegové. To byly některé vzkazy občanů, kterým záleží na tom, jak vypadá jednání naší Sněmovny a jakou má naše Sněmovna pověst. Prosím, pojďme občany vyslyšet a posuňme naše jednání do 21. století, protože právě střízlivá Sněmovna může být moderní Sněmovnou. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Tak děkuji. Docela by mě zajímalo, jak budeme měřit chytrost poslanců. V této chvíli je na řadě, moment, v této chvíli je na řadě s přednostním právem pan poslanec Václav Pláteník, ale jsou tam dvě faktické. Pane poslanče, všechno mám pod kontrolou. Já jsem střízlivý.

Tak nejprve Ivana Mádlová. Pokud pan poslanec Kučera se hlásí, tak ať se přihlásí faktickou. Ano, přesně tak. Takový čudlík tam je. Tak Ivana Mádlová ne? Tak tam byla. Nyní Ester Weimerová, prosím. A připraví se Pavel Růžička. Vaše dvě minuty.

 

Poslankyně Ester Weimerová: Děkuji za slovo. Já bych jenom chtěla poděkovat panu kolegovi Popajanovskému, že tu četl ty reakce lidí a chtěla bych na tom jenom ilustrovat, že skutečně přesně tak, jak jste slyšeli, lidé považují střízlivost v práci za samozřejmost. Je pro ně velmi důležité, aby platila stejná pravidla pro poslance jako pro běžné zaměstnance.

A já to vlastně vnímám i tak, že to může souviset i s důvěrou ve Sněmovnu jako instituci, protože jde o tu vnímanou férovost, o to, jestli Sněmovna skutečně stojí za zájmy lidí a nějakým způsobem se jim přibližuje. A možná bych jenom doplnila, nejde jenom o kognitivní stav, jde i o o emocionální stav a chování. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Já vám děkuji za dodržení času. V této chvíli poprosím pana poslance Pavla Růžičku, připraví se Berenika Peštová.

 

Poslanec Pavel Růžička: Děkuji, pane předsedající. Já bych k panu kolegovi Papajanovskému. Pane kolego (Předsedající: Mým prostřednictvím.), vaším prostřednictvím, prosím vás, víte, vás poslouchat ve střízlivém stavu, to nejde. Prostě (Smích zleva.) to potřebuju mít minimálně 1,5 promile, abych takovýhle esa, jako jste vy, tady vůbec byl schopnej schroupnout. A podle zákoníku práce, prosím vás, co to tady povídáte? My žádný zákoník práce podle něj nejedem.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Tak děkuji za dodržení času. Poprosím paní poslankyni Bereniku Peštovou, připraví se Jan Papajanovský. Tak vaše dvě minuty.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já si myslím, že mě asi těžko někdo může obviňovat z toho, že piju alkohol jako. Vidíte, že nemůžu, jsem zdravotně na tom tak, jak jsem.

Ale v každém případě jenom bych chtěla říct, že... To jsem taky chtěla říct, že my žádnou vlastně pracovní dobu nemáme. Jako když to tak vezmete, tak když... To už jsem tady říkala několikrát, když jsme v minulém volebním období šli v úterý do práce, přišli ve čtvrtek, tak kdy mi končí pracovní doba? Jako mi řekněte. Jenom tak abyste se nad tím zamyslel.

A druhá věc je, vy jste četl, že v prostorách Poslanecké sněmovny by se nemělo pít. A vlastně to je řečeno i po pracovní době. A konzultoval jste to s vašimi kolegy Piráty, kteří tady před třemi týdny málem vypadli z okna?Jako v prostorách Poslanecké sněmovny? Víte co, ono tady ty populistické věci před volbami, já vím, že kandidujete, já tomu rozumím, že každý potřebuje nabrat nějaké body, ale já si myslím, že teď to tady vytahovat je zbytečné. Už to tady jednou bylo, ta diskuse už tady proběhla. A vždycky to někdo vytáhne před nějakými volbami. Jako za mě je to strašně populistický krok. Nezlobte se na mě. (Hovoří obrácená k pravici a sklízí slabý potlesk levice.)

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Tak děkuji za dodržení času. Poprosím pana poslance Jana Papajanovského, připraví se Bohuslav Niemiec. Vaše dvě minuty, pane poslanče.

 

Poslanec Jan Papajanovský: Děkuji za slovo. Pro mě je taky obtížné některé kolegy tady poslouchat, a přesto se k alkoholu neuchyluji. Takže pokud to pan poslanec Růžička nezvládá, tak doporučuji to začít řešit, pane kolego, prostřednictvím pana předsedajícího.

Ještě bych reagoval na to, co tady zaznělo, protože vnímám, že skrze ten balast politických poznámek jsem zaznamenal i určité nepochopení toho návrhu lex střízlivost. Ten návrh se nevztahuje na cokoliv, co se děje v těchto prostorách. Ten návrh, pokud se ho přečtete, tak řeší jednání Sněmovny nebo jejich orgánů. To znamená, v době, kdy jedná plénum Sněmovny, v době, kdy poslanec který je členem výboru, jedná na výboru, v době, kdy jedná na komisi a tak podobně, tak pak ta povinnost platí. V okamžiku, kdy jednání Sněmovny skončí, tak si poslanec nebo poslankyně může samozřejmě dělat, co chce.

Já když jsem citoval z těch vzkazů občanů, tak samozřejmě nám to tam někdo i tedy explicitně dovolil. Takže možná na to jste, vážená paní kolegyně, prostřednictvím předsedajícího, narážela. Ale jedna věc jsou samozřejmě vzkazy občanů, druhá věc je to, co je skutečně napsáno v tom našem legislativním návrhu.

Nepochopil jsem úplně to, co jste říkali o zákoníku práce, protože je zcela zřejmé, že my nejsme zaměstnanci podle zákoníku práce. Nicméně ta analogie, kterou já tam vidím, je v tom, že na zaměstnance podle zákoníku práce je přísnější úprava než na nás jako na poslance, a poslanci by podle mého soudu měli jít příkladem.

Takže my neříkáme, udělejme z poslanců zaměstnance. My říkáme, pokud existují některá pravidla, která se na poslance nevztahují, ale na zaměstnance ano, tak pojďme ta pravidla modifikovat tak, aby se některá tam, kde to dává smysl, jako třeba v případě zákazu alkoholu, právě i na ty poslance vztahovala podobně jako na zaměstnance. (Předsedající: Čas.) Neříkám, že poslanci jsou zaměstnanci. Díky.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Tak poprosím pana poslance Bohuslava Niemiece. A připraví se Hubert Lang.

 

Poslanec Bohuslav Niemiec: Dámy a pánové, já budu krátký. Pane poslanče Růžičko, prostřednictvím pana předsedajícího, já si myslím, že to už bylo trošku za hranou. My tady máme mluvit o tématu, nemáme útočit do lidí, máme tady zachovat nějaké dekorum, máme se tady bavit trošku na úrovni. Já si myslím, že ono by už to stálo trošku za omluvu, protože vaše vyjádření mě zvedlo, zvedlo z té židle, na které jsem seděl. A třeba kolegyně Berenika Peštová to dokáže říct slušně, dokáže říct hezky svůj názor, který má, ale opravdu prosím, držme tu debatu ve věcné rovině, ne v osobním napadání. Děkuji. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji za dodržení času. A zatím poslední faktická Hubert Lang. Tak vaše dvě minuty.

 

Poslanec Hubert Lang: Děkuju, pane předsedo. Tak ten lex alkohol, já bych spíš řekl, že to je lex Papajanovský. Já tady se plně ztotožním s kolegyní Berenikou Peštovou, protože si myslím, že to je populistický takový výkřik STANu. Prostě (nesrozumitelné) kolego Papajanovský, prostřednictvím pana předsedajícího, to jsem rád, že jste sem nastoupil do Sněmovny v tomto období a prostě jste nás sem přišel edukovat, jo. Mně se opravdu také dotýká to a nemám nic proti tomu, to, co tady zaznělo, byla spousta racionálních věcí. Samozřejmě nikdo tady by neměl se zpíjet do bezvědomí, jo. Ale když tady i předchozí kolegyně psycholožka říkala o tom, že jsou tady jakési skříňky v poslaneckých kancelářích, které jsou plné alkoholu, že se tady chlastá, což čeština je krásná řeč, která má pro nějaký výraz mnoho různých variant. Ale obecně já tedy považuju člověka chlastajícího jako nějakého prostě pobudu, ploužícího se někde prostě nějakými čtvrtými, pátými cenovými skupinami, popíjejícího alkohol, jo. Spousta lidí tady říkala, že my jsme samozřejmě se dali do politiky, byli jsme nějakým způsobem, prošli jsme nějakým výběrem našich stran, prošli jsme sítí voleb a prostě dostali jsme se sem do té Poslanecké sněmovny, zastupujeme tady zájmy svých voličů. My se zodpovídáme svým voličům a samozřejmě ten volič, pakliže uvidí, že ten Lang bude mít plnou skříňku alkoholu, bude tady chlastat, bude se tady motat prostě jako v nějaké páté cenové skupině, bude tady přepadat poslankyně v zákulisí v kasematech poslanecké Sněmovny a sahat jim pod sukni, jestli mají kalhotky nebo nemají kalhotky, tak prostě asi mě potom příště někdo nezvolí prostě a pravděpodobně asi mě pošlou někam k Chocholouškovi, kde mě prostě po zdatném, pod nějakým zámkem s datem ošetřovatele nechají dožít možná do konce mých dnů, jo. My se tady prostě dostáváme do absolutně absurdních situací. Vy tímto pozměňovacím návrhem prostě tady ukazujete, jako kdybychom tady byli prostě nějaké obludárium, jo. Prostě je to populistické z vaší strany a nic jiného já v tom nespatřuji. (Předsedající: Čas.) Děkuji.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Tak poprosím, máme čtyři faktické poznámky, přečtu pořadí: Jan Papajanovský, Ester Weimerová, Igor Červený, Jan Berki. Poprosím pana poslance. Jednací řád se nám zajímavě posunul, přednostní právo pana Pláteníka musí počkat. Vaše dvě minuty.

 

Poslanec Jan Papajanovský: Díky za slovo. Já opět ve stručnosti v reakci na váženého pana kolegu Langa. Za prvé já myslím, že chlastat se, vážený pane kolego, prostřednictvím předsedajícího, dá i v obleku. Chlastat nemohou nebo není možné – mohou chlastat i lidé, kteří nejsou pobudové. Můžou chlastat i lidé v obleku a bohužel se to sem tam děje. Mám pocit, že bohužel i někteří poslanci k tomu ten sklon mají.

Já jsem sem určitě nepřišel nikoho poučovat. Já pouze využívám právo poslance na legislativní činnost a spolu s dalšími kolegy jsem připravil tento pozměňovací návrh. Pokud se ptáte, proč byl tento pozměňovací návrh podán zrovna teď – a myslím, že na to narážela i vážená paní kolegyně Peštová – no tak to jednoduché. Protože ten jednací řád byl zrovna otevřen a byla vysoká šance na to, že bude projednán. My jako poslanci nejsme pod zákoníkem práce. To znamená, já jsem ten pozměňovací návrh nemohl dát do zákoníku práce. Ale v okamžiku, kdy je otevřen jednací řád a bude se tady projednávat a projednává se nakonec ve třetím čtení, no tak je logické, že přesně to je ten okamžik, kdy návrh, který by řešil jaksi chování, vystupování a tak dále poslanců, bude podán, protože kam jinam by měl ten návrh být podán než přímo do jednacího řádu? Takže to na vysvětlenou. Nemá to žádnou souvislost s volebním cyklem. Já budu kandidovat v komunálních volbách v České Kamenici, ale nemyslím si, že by lidé v České Kamenici řešili, jaký pozměňovací návrh podám nebo nepodám. Myslím si, že řeší úplně jiné věci, že je zajímají na komunální věci úplně jiné věci. Takže důvod, proč ten návrh jsme s kolegy podali přesně teď, je, že nikdy jindy to podat nešlo. Protože nikdy jindy se ten jednací řád neprojednával a už se asi nebude projednávat, že jo, celé volební období.

No a k tomu, že tady diskutujeme o populismu a co je nebo není populistické, tak to se, vážení kolegové, mohu jenom usmívat.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Tak děkuji za dodržení času. Zdravíme občany v České Kamenici. (Smích poslanců koalice.) Na řadě je paní poslankyně Ester Weimerová, připraví se Igor Červený. Vaše dvě minuty.

 

Poslankyně Ester Weimerová: Děkuji za slovo. Já, vaším prostřednictvím, zareaguji na pana kolegu Langa k tomu, proč noví poslanci mění pravidla. Je to proto, že jsme sem přišli a byli jsme překvapení, co se tady odehrává, kolik alkoholu tady skutečně je a jaká je tady situace. Proto navrhujeme nějakou změnu. Protože přesně to jako lidé, které citoval pan Papajanovský, ono to opravdu není normální, není to normální pro člověka, který zejména do toho přijde, který zejména přijde do styku tady s touto situací a překvapí ho to. Ale nemyslím...

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Paní poslankyně, já vás přeruším, já vám pak dám čas. Já poprosím kolegyně, kolegy vlevo, už ta hladina hluku je příliš vysoká. Paní poslankyně se pak nemůže soustředit plně. Jestli máte něco jiného, prosím mimo tento sál.

 

Poslankyně Ester Weimerová: Děkuji. Ale nebyly to ty skříňky s láhvemi od alkoholu, které jsem myslela, já jsem to řekla tak obecně, že bychom měli vymýtit láhve s tvrdým alkoholem ve skříňkách v pracovně. Původně jsem konkrétně chtěla zmínit skříňky ve školních kabinetech. Já jsem studovala i vzdělávací obor. (Smích poslanců koalice.) Bohužel se ke mně dostaly různé historky, kdy kolegové přišli na nějakou pedagogickou praxi a už ti začínající učitelé se setkali s tím, že se pije alkohol prostě ve školních kabinetech. Ilustruje to to, jak moc je alkohol v České republice rozšířený a skutečně to je velmi vážný problém. Potom bych ještě prosím chtěla vyzvat, abychom nezlehčovali problémy s duševním zdravím, abychom neposílali do různých psychiatrických nemocnic k psychiatrovi, opravdu to do toho humoru nepatří. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji. Já poprosím kolegy, aby nepovykovali, případně se přihlaste faktickými poznámkami. Máme tady čtyři v této chvíli, na řadě je pan ministr Igor Červený. Připraví se Tomáš Helebrant. Pane ministře, vaše dvě minuty.

 

Ministr životního prostředí ČR Igor Červený: Děkuji. Vážená vládo, vážení, vážené kolegyně, vážení kolegové, já jsem tedy tady taky nový, nevšiml jsem si předchozího období, nesledoval jsem, kdo jak moc pije. Velmi pěkně paní předsedkyně výboru pro životní prostředí upozornila na jistou párty mladých nových účastnic Poslanecké sněmovny. Ale když už tedy chceme být tak svědomití, já mám otázku. Vyšel takový pěkný článek 29. května 2024 v 5 hodin ráno, Seznam Zprávy (Čte z mobilního telefonu.): „Ve Sněmovně se šňupal kokain. Ochranka našla drogu na pánské toaletě.“ Chápu to správně, že když se podíváme na rozložení generací, to znamená, máme tady boomery, já jsem zástupce mileniálů, máme tady už samozřejmě možná i zástupce generace Z a vzhledem k tomu, že nám množství alkoholu klesá a vzhledem k tomu, že mladá generace Z právě alkoholu příliš nehoví, což jsme tedy viděli i na té párty, že to moc neumí – chápu to správně, že jsme se na ten alkohol zaměřili úmyslně a pominuli jsme daleko bych řekl horší věci? Proč máme mít jenom zákaz alkoholu a měření alkoholu, ale nemáme tu třeba test na drogy krátkodobé i dlouhodobé? Jednoduchý dotaz. Když už jsme tedy tak svědomití, proč ten návrh toho zákona nebyl úplně na všechno? To je jenom otázka. Já pokládám legitimní otázku. Buď jsou drogy všechny drogy špatně, mimochodem mezi drogy lze zařadit dokonce i kafe, tak já tedy doufám, že kávu nebudeme zakazovat, obzvlášť když tu máme jednání po druhé hodině ráno. Ale proč jenom alkohol? To je jednoduchá otázka. Proč jenom alkohol? A pro kolegyni, množství alkoholu v rámci spotřeby v České republice za poslední roky kleslo dokonce o 20 litrů na osobu. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji za dodržení času. Jestli chcete z předsedajících udělat policisty, tak tam přidejte úplně všechno. Tomáš Helebrant je v této chvíli na řadě. Připraví se David Kasal, Jiří Mašek a Jan Papajanovský a Jan Bartošek. Tak vaše dvě minuty, pane poslanče.

 

Poslanec Tomáš Helebrant: Děkuji pane předsedající, kolegyně, kolegové, já si myslím, že tady řešíme problém, který ve skutečnosti vůbec není. Nebo vy tady snad vidíte poslance nebo zaměstnance, kteří by se tady váleli po chodbách nebo v jednacím sále opilí? Já jsem tady nikoho takového neviděl. Pokud vy tady někoho takového vidíte, tak určitě můžete na to upozornit. Už to tady řekl můj předřečník, pan ministr, problém tady byl s drogami, s alkoholem tady žádný problém není. Jsme dospělí lidé, každý ví, jestli si může dovolit dát skleničku piva k obědu nebo ne. Je to prostě nedůstojná debata. Pojďme řešit věci, které jsou skutečně důležité a přestaňte si tady honit politiku nad takovými politickými tématy před volbami. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Já vám děkuji za dodržení času. V této chvíli pozvu k řečništi Davida Kasala a jeho faktickou poznámku. Vaše dvě minuty.

 

Poslanec David Kasal: Děkuji, pane místopředsedo, já bych rád zareagoval, Vaším prostřednictvím, na paní poslankyni Weimerovou. Paní poslankyně, nezlobte se na mě, já jsem tady čtvrté období, vy nám tady říkáte, alkohol je všude možně, všichni jsou v zásadě v nějakém deliriu, tak buďte konkrétní. Nezlobte se na mě, ale i já jsem poslanec a mě se vaše konkrétní rétorika dotýká. (Potlesk z levé strany.) Když tedy chcete něco nastavovat, tak musíte mít nějaká čísla, kdo tedy a kde to tedy je. Pak začnete říkat o tom, že to je v nějakých školních zásuvkách nebo v nějakých školních těch.... Tak buďto buďte konkrétní, anebo o tom nemluvte.

A druhá věc, když už to navrhujete, tak proč ted nenavrhnete to, co by mělo být dle zdravotního stavu, že se nebude jednat třeba po dvanácté nebo po třiadvacáté hodině? Jako to bylo v předchozím období, kdy jsme jednali do třech do čtyřech nebo do rána. A ano, teď se jednalo také do 12, ale to je podle mě mnohem podstatnější, abychom tedy dodržovali nějaké hygienické normy, abychom měli podobné věci, jako mají zaměstnanci, že mají osmihodinovou pracovní dobu. Můžeme ji mít prodlouženou, my lékaři máme čtyřiadvacetihodinovou, máme služby, ale fakt tady řešíme úplný ptákoviny. Nezlobte se na mě. (Potlesk zleva.)

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Tak připomínám, že vždycky se obracíte na poslance mým prostřednictvím. V této chvíli děkuji za dodržení času. Je na řadě Jiří Mašek, připraví se Jan Papajanovský. Vaše dvě minuty, pane poslanče.

 

Poslanec Jiří Mašek: Děkuji pane předsedající, kolegyně, kolegové. Já bych byl rád, abychom tuhletu nedůstojnou debatu ukončili Určitě mě nebudete podezřívat jako předsedu zdravotního výboru, že bych nějak tady chtěl propagovat alkohol, ale to, co tady probíhá, je zostuzování této Sněmovny. Navážu na kolegu Kasala. Ukažte na nás prstem, kdo sem chodíme pod vlivem alkoholu. Pan kolega Berki se také vyjadřoval v tomto duchu, jak stoupá přijímání alkoholu mladou generací. Zjistěte si data, je to přesně opačně, jde to dolů. Je to za poslední dobu o litr méně na osobu v České republice včetně novorozenců. Takže ta situace s alkoholem je dobrá, nebo lepší, zlepšuje se určitě a my proti tomu budeme bojovat. Ale tenhleten boj, pane Berki, prostřednictvím pana předsedajícího, a všichni ostatní, ta vyjádření, že tady ve skříních mají poslanci alkohol, zostuzování celé Poslanecké sněmovny, vy myslíte, že tomu nějakým způsobem prospívá?

Potom navíc, skutečně tady nejsme v režimu zákoníku práce a tím nehájím, prostě abychom tady odlišovali, že teď přišla minuta, že si někdo už může dát po večeři pivo a podobně. Pokud tady budou jednotliví poslanci a budou to excesy, tak potom se o tom bavme, nějakým způsobem to řešme, ale nemůžeme to přenést na předsedajícího schůze, který bude rozhodovat o tom, nechávat tady někoho dělat dřepy nebo chodit po čáře. Opravdu jsou to nesmysly. Šijeme se na sebe bič. Chovejme se v tom slušně každý máme snad nějaké základní brzdy a dokážeme své chování ovlivnit. Já myslím, že bychom tuto diskusi měli ukončit a navrhovatelům bych doporučil, aby to stáhli. (Potlesk zleva.)

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji za dodržení času. Poprosím Jana Papajanovského, připraví se Jan Bartošek. Tak vaše dvě minuty.

 

Poslanec Jan Papajanovský: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, já budu reagovat, zkusím fakticky, na věci, které tady zazněly.

Za prvé na slova váženého pana ministra Červeného. Pane ministře, já bych doporučil si ten návrh přečíst, než o něm budete hovořit. Protože ten návrh se samozřejmě vztahuje nejen na alkohol, ale i na drogy. Já jsem tady o tom hovořil na začátku. My přebíráme zákonné ustanovení ze zákoníku práce, které se samozřejmě vztahuje jak na alkohol, tak na drogy s tím, že se vztahuje pouze na ty drogy zakázané. To znamená o kafíčko se nemusíte, pane ministře, obávat.

Potom tady zazněl argument ze strany váženého pana poslance Helebrandta, který říkal, že tady ten problém není. Myslím, že se to pak opakovalo i v dalších, vystoupeních vážených kolegů. Dámy a pánové, pokud tady ten problém není, no tak pak nám přece nic nebrání tomu přijmout ten zákaz. Pokud tady ten problém není, tak je to symbol.

Pokud tady ten problém není, tak nebude potřeba ho vymáhat. Nebude potřeba to nějak zjišťovat, nebude problém s dodržováním, pokud tady ten problém neexistuje. Já mám pocit, že tady ten problém spíš existuje, ale možná to tady vnímáme a vidíme jinak.

Mimo jiné bych doporučoval, vážení kolegové, podívat se na nějaké video na internetové televizi, myslím, že to bylo XTV. Poslanec Filip Turek tam, tuším, vykládal cosi o tom, že se nelze divit tomu, že když tady poslanci jsou, takže si něco jako dají a tak dále, že je to přece normální a tak dále. Takže minimálně pro některé poslance. A pan poslanec Turek tady není. Nicméně já jsem to video včera viděl, někde na mě vyskočilo, takže ten hovořil trochu jinak. Hovořil o tom, že je to přece běžné a že zbytečné a nedůstojné něco takového zakazovat. Takže v tomhle ohledu je asi potřeba se sladit. Ale pokud ten problém není tak podpořte zákaz, protože přece nic nezmění. Díky za pozornost.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Čas, děkuji. Teď poprosím pana poslance Jana Bartoška, připraví se Ester Weimerová. Vaše dvě minuty.

 

Poslanec Jan Bartošek: Děkuje pane místopředsedo, za mě, krátká poznámka směrem k vám, vaším prostřednictvím. Já vás poprosím, abyste v průběhu řízení schůze neglosoval jednotlivé vystupující, protože je to vůči nim nekorektní. Držte se jednacího řádu, protože v okamžiku když je glosujete, oni na vás nemohu potom následně reagovat. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji za dodržení času. V této chvíli paní poslankyně Ester Weimerová, připraví se Tomáš Helebrant.

 

Poslankyně Ester Weimerová: Děkuji za slovo. Já bych jenom reagovala na pana poslance Kasala, prostřednictvím pana předsedajícího, který mě přímo oslovil, k těm časům jednání. Únava skutečně může mít podobné účinky jako menší dávky alkoholu, ale my jsme my nejsme ti, kteří nenavrhují to večerní noční jednání, to vždycky navrhuje koalice a také si to schválí koalice. To je jenom, aby tohleto zaznělo.

Ale spíše bych se chtěla vrátit k tomu, co jsem říkala já na začátku. Potom se k tomu přidala i paní předsedkyně Malá. Ono skutečně nejde o konkrétní případy, nejde o minulost, nejde o to, co kdo dělal, kdo abstinuje, co se tady dělo. Jde jenom o to, abychom si v rámci novely jednacího řádu Poslanecké sněmovny definovali, co pro nás je akceptovatelné, co pro nás není akceptovatelné a tím se potom dále řídili. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji za dodržení času. Poprosím pana poslance Tomáše Helebrandta, připraví se Petr Sadovský. Vaše dvě minuty.

 

Poslanec Tomáš Helebrant: Děkuji za slovo, pane předsedající, kolegové kolegyně, já musím reagovat na kolegu Papajanovského, který reagoval na moji řeč. Podle něj i podle mě tady ten problém není. On tvrdí, že tady ten problém je. Tak já se ptám, jestli tady ten problém je, přijďte, řekněte tedy, kde ten problém vidíte, kdo konkrétně tady je opilý. A jestli to chcete brát optikou, že tady ten problém problém není a je to jenom symbol, tak jaké další symboly budeme dělat? Budeme tady přijímat to, že tady nemáme spát v lavicích, že si máme mýt ruce po použití toalety? Neděje se to, ale jako symbol by to bylo také fajn. Děkuji. (Potlesk zleva.)

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji za dodržení času. Zatím poslední faktická pan poslanec Petr Sadovský.

 

Poslanec Petr Sadovský: Děkuji pane předsedající, kolegyně kolegové, já bych chtěl k panu Papajnovskému, vaším prostřednictvím. Pane poslanče, já mohu s klidným svědomím říct, že mně ani jeden email ohledně alkoholu nepřišel. Možná je kupodivu, že chodí emaily právě vám. Tam by se možná měl řešit ten problém. A ve chvíli, kdy říkáte, jak se tady před chvílí podotknul, že ten problém možná vůbec neexistuje, tak proč k němu chcete přijímat zákon? To znamená, že neexistují tady, já nevím, auta s pěti koly, tak přijmeme zákon že nebudou auta s pěti koly? Nepřijde vám to jako nesmysl když to neexistuje? Děkuji.

 

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Tak děkuju za dodržení času. V této chvíli jsou faktické poznámky vyčerpány, takže s přednostním právem pozvu pana Václava Pláteníka a než sem přijde, tak přečtu jednu omluvu: Pavel Karpíšek celý jednací den ze zdravotních důvodů. Vám to tady vynuluju, pane poslanče. A máte slovo.

 

Poslanec Václav Pláteník: Děkuju za slovo, vážený pane místopředsedo. Vážení členové vlády, dámy a pánové, já jsem využil přednostního práva, které mám tu čest používat dneska, protože zastupuju našeho předsedu Mariana Jurečku a budu tady hovořit o pozměňovacích návrzích, který on nebo za náš klub přidal k návrhu na změnu jednacího řádu. Nicméně bylo mi to tedy k ničemu to přednostní právo, jo. Chtěl bych se tady ještě ve dvou věcech vyjádřit k té probíhající diskusi, protože poslouchat se to nedalo, tak jsem našel aspoň pár zajímavých věcí. Možná vás s tím taky třeba pobavím nebo zaujmu. Dvě zajímavosti. Zajímavost číslo 1. Skutečně podle zákoníku práce § 106 může vedoucí zaměstnanec přikázat nebo nařídit podřízenému, aby se podřídil dechové zkoušce. Tím pochopitelně se liší případný návrh od Starostů. Ovšem zákoník práce počítá i s výjimkami. Zaměstnanci pracující v nepříznivých mikroklimatických podmínkách. Tito zaměstnanci mohou používat takzvaný ochranný nápoj, kde se cca jedno procento alkoholu toleruje. Takže na zvážení, zda by třeba pan místopředseda neměl poprosit Krajskou hygienickou stanici hlavního města Prahy, aby nekategorizovala Poslaneckou sněmovnu, zdali tady nepracujeme v nepříznivých mikroklimatických podmínkách.

Zajímavost číslo 2. (Poslankyně Rázga se hlasitě směje.) Já jsem tady hledal, jak regulují alkohol ostatní parlamenty a skutečně pochopitelně Česká republika není jediná země, kde se to řeší, ale našel jsem jeden parlament, kde dokonce je pití alkoholu povoleno. Je to Velká Británie, kdy skutečně platí historické pravidlo, kdy si ministr financí, respektive ten rozpočtový kancléř Chancellor of the Exchequer, může připít při takzvaném Budget Day, což je den, kdy se schvaluje rozpočet. Je to tradice, která tam funguje několik set let.

Nedodržuje se, ministři financí tam připíjí vodou. Poslední, kdo si takhle připíjel, byl podle všeho Gordon Brown. Ale je to výjimka, kterou kdyby někdo chtěl třeba se inspirovat zase jinou tradicí, tak by tady paní doktorka Schillerová mohla v září nebo kdy to bude tady se načítat, připíjet, dokonce si můžete na internetu najít seznam oblíbených drinků, kteří tito ministři financí v Anglii pijí. Tak abyste viděli, co jsem dělal během těch faktických poznámek.

Teďka bych se chtěl vyjádřit ke dvěma návrhům za náš poslanecký klub. Začnu velkým poděkováním vládní koalici za to, že splnila svůj slib a pustila se skutečně do změn jednacího řádu. Zaznamenali jsme se to od začátku, do těch diskusí jsme se zapojili, děkujeme těm za vyslyšení některých připomínek, byť tedy ne všech, ale bereme to jako dodržený slib a ten proces jako takový vnímáme. Nicméně konstatujeme, že je to minimalistická varianta. Myslíme si, že před námi je mnohem, mnohem víc možností, jak jednací řád upravit, zlepšit. Malá glosa. Možná někteří z vás si vybaví nebo si pamatují významného předsedu lidovecké politiky Jana Kasala. Říkal, že ten řád funguje přes 20 let. Zhoršil se ten řád, nebo ty lidi tady. To nechávám otevřené.

Za nás nebo za mě osobně kdybych si měl vybrat, ale tu možnost nemám, taky bych byl pro účinnost až od příštího volebního období, ale beru prostě fakt, že taková nálada nebo taková vůle vládní koalice není. Teď k těm konkrétním věcem. Dva pozměňovací návrhy, které předkládal pan kolega Jurečka, protože považuji je za rozumné, aby jednací řád reflektoval nejen efektivitu práce Sněmovny, ale i elementární ohled na to, jak funguje běžný život lidí i nás samotných jako poslanců, poslankyň, zaměstnanců Sněmovny a všech, co se na jejím chodu podílí. Návrh spočívá ve vyloučení prvního a posledního školního dne a dnů podzimních pololetních prázdnin z jednacích dnů pléna. Není to žádný exotický rozmar. Jde o dny, kdy naprostá většina poslanců, zaměstnanců a dalších mají nějakou nezastupitelnou povinnost. Sněmovna by neměla nutit zákonodárce, aby si vybírali mezi účastí na hlasování a například doprovázením dětí. A s tím jsme se inspirovali taky někde v zahraničí a vidíme mimochodem třeba na omluvách, že samozřejmě ta realita k tomu přispívá.

Předvídatelnost harmonogramu je navíc hodnotou sama o sobě. Umožňuje lepší plánování jak poslancům, tak kanceláři Sněmovny. Nijak neomezuje možnost projednat cokoliv naléhavého mimo tyto vyjmenované dny. Chci zdůraznit, že návrh nijak nebrání svolání schůze v případné skutečné naléhavosti. Ustanovení o mimořádných schůzích na žádost jedné pětiny poslanců zůstává nedotčeno. Tedy jde pouze o to, abychom si jako instituce sami stanovili rozumná pravidla pro běžný provoz, nikoliv o oslabení naší schopnosti reagovat na cokoliv, co si vyžádá okamžité jednání. Někdo by mohl namítnout, že jde o formalitu, která do zákona nepatří a měla by zůstat věcí harmonogramu schváleného organizačním výborem. Domnívám se ale, že zkušenosti ukazují, že spoléhat se na dobrou vůli vzájemnou často nestačí, protože se jí nedostává a proto dává smysl zakotvit tato pravidla přímo v jednacím řádu, proto o to usilujeme.

Druhý návrh, který se týká ochrany pravidelných čtvrtečních interpelací před souběžně nebo účelově svolávanými mimořádnými schůzemi, míří k jádru problémů, který tu v posledních letech opakovaně řešíme. Interpelace jsou jedním z mála nástrojů, kterými Sněmovna reálně kontroluje výkonnou moc. A pokud by šlo tento čas systematicky vyprazdňovat svoláváním mimořádných schůzí fakticky bychom oslabili kontrolní funkci pléna, aniž bychom to museli otevřeně přiznávat v textu zákona. Zkušenost ukazuje, že právě tento typ obcházení pravidel a tady vůbec nikomu nic nevyčítám, byť jsem tady minulé období nebyl, je to prostě špatná praxe, která by se dělat prostě neměla. Právě tento typ obcházení pravidel bývá nejméně viditelným navenek a přitom nejúčinněji likviduje smysl kontrolního mechanismu, který si veřejnost interpelacemi spojuje. Nejde přitom o nástroj namířený proti kterékoliv konkrétní vládě.

Tato ochrana by platila bez ohledu na to, kdo právě vládne, kdo je v opozici. A právě to je podstatné. Ochrana tohoto času není formalitou, ale obranou principu, na kterém stojí odpovědnost vlády vůči Sněmovně. Buď rezignujeme na obranu takových procesních záruk. Je to jen proto, že se to zrovna politicky nehodí nebo je to taktické, té či oné straně oslabujeme naší instituci jako celek, a to bez ohledu na to, kdo je momentálně u moci.

Dovoluji si vás proto poprosit o podporu nebo alespoň zvážení těchto pozměňovacích návrhů. Nejde o úlevu, nejde o obcházení. Je to spíš o zase jeden střípek té modernizaci fungování naší instituce. Věřím, že právě tato kombinace ohledu na reálný život a obrany institucionálních záruk by měla najít podporu napříč našimi politickými kluby, protože nejde o otázku koalice versus opozice, ale o otázku jak chceme, aby tato Sněmovna fungovala i za dalších 10 nebo 20 let. Děkuji pěkně.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Já vám děkuji, pane poslanče. Poprosím kolegy v levé části o ztišení, už to tady zbytečně hučí nebo já už vás budu jmenovat, jestli mě budete ignorovat. Tak v této chvíli je na řadě pan poslanec, ne? Aha. Takže Ondřej Matěj Havel ruší. Takže Marek Výborný. A já pak poprosím tedy organizační, aby smazala po dohodě Václava Pláteníka. Je to tak? On je tam v tom seznamu, takže on vystoupil teď. Děkuji a Marek Výborný má slovo.

 

Poslanec Marek Výborný: Děkuju, vážený pane místopředsedo. Vážení páni ministři, kolegyně, kolegové, rád bych vystoupil za sebe a za poslanecký klub KDU-ČSL i jako garant této předlohy. Dovolím si pár širších komentářů k těm návrhům, o kterých tady hovořil kolega Pláteník. Asi nebudu opakovat ty věcné obsahy těch pozměňovacích návrhů, ale maličko něco k nim také říci chci. Já v každém případě na začátek chci poděkovat i vládnoucí koalici a panu předkladateli Radku Vondráčkovi za to, že se vedla nějaká i pracovní debata, diskuse nad novelou jednacího řádu. Je možná skoro, skoro překvapivé, že se povedlo dostat se k nějaké elementární shodě na některých bodech a tématech. To jednání bylo, řekněme, nakonec poměrně konstruktivní a byli jsme schopni se vzájemně dohodnout na tom, co má být předmětem této minimalistické změny jednacího řádu. Já se určitě hlásím k těm, kteří s iniciativou Moderní sněmovna nejenom byli v kontaktu, ale také usilovali o to i na základě té zkušenosti z předchozích dvou volebních období, zvláště z toho minulého, že jednací řád je potřeba změnit a upravit.

Já si dokonce myslím, že to, co tady dnes pravděpodobně budeme hlasovat, je změna spíše kosmetická než nějaká zásadní a že jednací řád by si zasloužil daleko hlubší změny. Vítám i to, co zaznělo, tuším, na posledním jednání zástupců poslaneckých klubů, že by v návaznosti na tuto novelu jednacího řádu měla vzniknout pracovní skupina napříč Sněmovnou, kde bychom se měli bavit o úplně novém kodexu, úplně novém jednacím řádu. Že skutečně po těch 30 letech je na místě se podívat na zkušenosti z této Sněmovny. Je na místě také reflektovat zkušenosti s jednacími řády z jiných zemí, jiných parlamentů, a pokusit se nalézt nějaký konsenzus v této věci.

Mimochodem, součástí pozměňovacích návrhů je i návrh kolegy Petra Hladíka z našeho poslaneckého klubu, který, pokud by nebyl přijat, je přesně jedním z těch námětů pro tuto debatu směrem do budoucnosti. Protože on se inspiruje ve Velké Británii – ty question time – kde je možné reagovat na to, co dnes se bohužel často stává třeba součástí debaty, diskuse, o programu schůze, kam to fakticky reálně nepatří, ale ten čas je tímto nahrazován. Tak kdybychom tomuto dokázali dát nějaký řád, disciplínu, pořádek, tak si myslím, že to bude zcela na místě.

Dovolte mi říci, že náš poslanecký klub určitě podpoří dva návrhy, které se týkají názvů výborů této Sněmovny, nakonec jak se na tom shodli členové těchto výborů. To si myslím, že je vcelku logické.

Pokud jde o samotné meritum, to znamená jednací řád. Jsem rád, že jsme se dokázali nakonec shodnout na tom, že faktické poznámky – věřím, že to tak bude také v tom výsledném hlasování, že k tomu bude přistoupeno – nemají být omezovány. Myslím, že jsme byli nakonec svědky i teď možná při rozpravě toho, že právě v těch faktických poznámkách jsme – někdy více věcně, někdy méně věcně, to záleží samozřejmě na každém z ctihodných poslanců a poslankyň – schopni reagovat na to, co je probíráno a co je diskutováno. Myslím si, že tohleto je důležitá součást toho, k čemu slouží parlament – diskuse parla.

Čili, toto je dobře, že nakonec předkladatelé zvážili a omezovat nebudou, byť rozumím tomu, že mohou nastat situace, kdy faktické poznámky zneužívány býti mohou. Ale myslím si, že k tomu, jakým způsobem obstruovat, jsou tady daleko silnější a pádnější nástroje než poměrně časem omezené faktické poznámky.

Co určitě bylo na místě, bylo vypuštění ustanovení, které vytvářelo mně ne zcela pochopitelné privilegium pro předsedu Sněmovny. Teď odhlížím od současného pana předsedy. Ono by to platilo samozřejmě pro kohokoliv dalšího, předsedu či předsedkyni. Myslím si, že tohleto je skutečně věc, která je zbytná. Nevím úplně, jak se tam dostala a jsem rád, že tady na tom také shoda je, že to nebude součástí jednacího řádu.

Co považuju za důležité a co je vlastně v těle samotného zákona, respektive té novely, je úprava § 63. Pokud čtete občas nálezy Ústavního soudu, zvláště z minulého volebního období, tak nám opakovaně bylo Ústavním soudem vytýkáno, že jednací řád sice Sněmovna tedy nerespektovala, byť ta síla nerespektování nevedla nakonec k tomu, že ty zákony, až na některé výjimky, by byly Ústavním soudem rušeny.

Ale ten § 63, který hovoří vlastně o předčasném ukončení rozpravy ve třetím čtení v situaci, kdy ještě nevystoupili všichni přihlášení poslanci či poslankyně, tak samozřejmě je velmi krajním nástrojem sněmovní většiny. Je využívána, byla využívána, pravděpodobně bude využívána. Právě proto, že se zpřesní znění § 63, tak bychom se mohli – uvidíme, jak na to zareaguje Ústavní soud – vyvarovat opakovanému konstatování, že Sněmovna nerespektuje zákon, nerespektuje svůj vlastní jednací řád. Věřím, že to, k čemu jsme dospěli – tady to byla skutečně velmi složitá interpretační záležitost – tak by mohlo také vést k tomu, že bude Sněmovna i do budoucna jednat v souladu s vlastním jednacím řádem.

Jinak nechci tady probíhat všechny potom jednotlivé pozměňovací návrhy. Vůbec se nebudu vyjadřovat k tomu, co tady trošku nepochopitelně z mého pohledu je hlavní částí dnešní rozpravy. Myslím si, že o to úplně v jednacím řádu nejde a určitě ne na prvním místě.

Připomenu pozměňovací návrhy, o kterých hovořil kolega Pláteník z pera Mariana Jurečky. Myslím si, že by bylo na místě, abychom v rámci také připomenutí toho, že řada z nás jsou kolegyně poslankyně, maminky svých dětí, kolegové poslanci, tátové, kteří v některých okamžicích, jako je třeba začátek školního roku nebo naopak konec školního roku, by skutečně měli na prvním místě plnit své rodičovské povinnosti.

Myslím, že tohleto není něco, co by omezilo nebo zkrátilo legislativní proces nebo bylo nějakým krokem, který by mohl jakýmkoliv negativním způsobem se projevit v práci Sněmovny či parlamentu. Je to tam schválně oddělené. Jsou to dva samostatné pozměňovací návrhy. Můžete zvážit, zda se to má týkat pouze termínů začátku a konce školního roku, nebo zda se do toho mají zařadit i podzimní, respektive pololetní prázdniny. Připomínám, že to jsou ty prázdniny, které se termínově shodují v rámci celé České republiky.

Návrh na to, aby nebylo možné svolávat mimořádné schůze na den, kdy podle jednacího řádu mají členové vlády odpovídat poslancům na dotazy na interpelace, považuju za vcelku logický. To není nějaká výhoda jedné nebo druhé skupiny. Všichni jsme jednou v opozici, jednou v koalici, ale je to vlastně vytvoření prostoru, abychom to, co je součástí Ústavy České republiky, čili právo poslance položit dotaz a povinnost ministra odpovědět, tak aby ten prostor tady skutečně býval.

Stávalo se – sebekriticky říkám – za minulé vlády, naší vlády, stává se to i za této vlády, že potom na čtvrtky bývají někdy svolávány mimořádné schůze, které tam fakticky nepatří. Je tam výjimka 121 podpisů, tuším, která umožňuje v případě skutečné nutnosti i toto opatření nerespektovat a na tento den mimořádnou schůzi svolat, ale nějaké omezení tam je a myslím si, že je v pořádku.

Čili, tolik za mě. My jsme jako poslanecký klub dlouze probírali stanovisko k jednacímu řádu jako takovému. Samozřejmě vnímáme i to, jakým způsobem tady probíhá parlamentní debata, diskuse, ten půlrok nebo tři čtvrtě roku od voleb. Nenaplňuje nás to nějakou radostí. Přístup je ze strany vládní opozice, pokud by samozřejmě byl schválen pozměňovací návrh, který odkládá účinnost jednacího řádu pro období od 1. července 2029, pak jsme připraveni návrh jako celek podpořit. V opačném případě spíše nikoliv. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Já vám děkuji. (K řečnickému pultu přichází poslanec Berki.) Pane poslanče, v této chvíli mám tady jednu faktickou poznámku – Vít Rakušan. (Jedná se o omyl. Poslanec Berki zmáčkl špatné tlačítko.) Tak teď nevím. Takže Víta Rakušana odmažu, pane poslanče, a teď jste tedy vy.

 

Poslanec Jan Berki: Mea culpa, mea maxima culpa. Zmáčkl jsem čudlík u vedlejšího stolečku místo u svého. Omlouvám se za to. Vím, nesahat na cizí čudlíky. Pamatuju si, že to byla první informace, kterou jsem tady dostal, přesto už se mi to stalo podruhé.

Jenom jsem chtěl velmi podpořit to, co říkal pan předseda nebo zastupující tedy Marek Výborný právě v tom – znovu připomínám, že jeden z důvodů, proč změny v jednacím řádu, je, abychom právě vytvářeli lepší prostředí pro kloubení soukromého života s pracovním.

Jenom bych připomněl. Velmi často tu zmiňujeme rodiče, ale většina z nás je vlastně v sendvičové generaci. Tedy, není to jenom o péči o děti, ale je to právě o péči o naše rodiče, případně prarodiče. Byť chápu, že tam nejsou konkrétní dny, kdy je vedeme do školy a podobně, ale jenom jsem to chtěl připomenout, že i toto je věc, na kterou máme myslet.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji. V této chvíli žádná faktická poznámka, takže na řadě je Ivan Bartoš. Potom zatím poslední přihlášený Jan Bartošek.

 

Poslanec Ivan Bartoš: Já děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, já mám tu čest někdy i radost být v Poslanecké sněmovně už třetí volební období a jednací řád nevnímám jako nějakou technickou normu, byť pro někoho to tak může být. Často se nad ním zhádáme. A když mám možnost bavit se s lidmi zvenčí, je vůbec úplně jako nezajímá, jestli jedeme podle takovéto normy nebo jiné normy. Oni vidí fungování Poslanecké sněmovny navenek. Lidé vidí nekonečně dlouhé debaty, rotace u pultíku s tématy, která nesouvisejí s projednávanými tématy. Oni vidí ten výsledek. I přesto si myslím, že změna jednacího řádu je velmi důležitá a také si myslím, že by se neměl měnit podle toho, kdo zrovna sedí ve vládě anebo kdo v opozici.

Já můžu za Piráty říct, že my jsme v této debatě konzistentní. My jsme i v minulém volebním období hovořili o tom, že Sněmovna má být předvídatelnější a funkčnější. A to nebylo z důvodu toho, že jsme byli ve vládě nebo ten poslední rok v opozici, ale proto, že i lidi, kteří se na tu Sněmovnu koukají, a občani mají právo vědět, kdy ta Sněmovna zasedá, o čem jedná, kdy se třeba hlasuje a že ten parlament jako nefunguje stylem možná dneska skončíme v šest večer nebo taky ve čtyři ráno. A spousta reportérů zkušených i z velkých médií, jejich nejčastější dotaz je, jak bude to jednání probíhat, kdy to proberete, kdy můžeme čekat na nějaký výsledek. Ani oni vlastně často nechápou schéma, v kterém se odehrává jednotlivé často překrývané jednání Poslanecké sněmovny.

A právě kvůli této nejistotě přicházel v minulém volebním období Jakub Michálek s prvními návrhy na změnu jednacího řádu, kde nešlo o omezování opozice. I když musím říct, že některá vystoupení zejména pana poslance v té době Babiše a Tomia Okamury už byla tak trochu na palici a prakticky se s tím nedalo nic dělat. Ale bylo to zejména kvůli tomu, aby zde byla stabilní pravidla, která budou platit bez ohledu na to, kdo právě vyhrál volby. A co jsme navrhovali. Já si myslím, že jedna ambice se nenaplnila touto změnou jednacího řádu, a to skutečně je předvídatelná Sněmovna. Byť máme ty variabilní týdny a jednací týdny a poslanecké týdny, tak skutečně neexistuje harmonogram, podle kterého by si, ať už tedy zaměstnanci Sněmovny, kteří tu tráví čas s námi, ale jednotliví poslanci a poslankyně z regionů mohli nějakým způsobem plánovat vlastně i ten civilní či poslanecký život v regionu.

Často slýchám argument, že ano, i v jiných zaměstnáních se dělají dlouhé šichty. Jede se čtyřiadvacítky, dělají se cédéčka, celodenní směny, ale i při třísměnným provozu, pokud není nějaká mimořádka, vy tak nějak přibližně víte, jak bude vypadat váš pracovní týden, váš pracovní měsíc a skutečně toto i s ohledem na třeba rodinný život dokážete plánovat. Ve věci předvídatelnosti Sněmovny jako takové jsme v tom návrhu, o kterém budeme dneska hlasovat, neudělali prakticky nic.

Podle mě druhou zásadní věcí, kterou my jsme chtěli, jsou pravidla pro interpelace. Ostatně i proto zde máme načtený ten pozměňovací návrh, který velmi mírně, zdůrazňuji, velmi mírně pracuje s tím, co se stane, když ministři trvale nedocházejí na interpelace. Ano, má to pak nějaké dopady do jejich finančního ohodnocení. Ale jak říkám, jsou tam nastaveny takové limity, byť se myslím, že kdybychom to spočítali doteď, tak se řada ministrů současné vlády do nich vejde.

Já si troufnu říci a asi budu mluvit spíše za sebe, neboť tady jsem často stál i jako ministr místního rozvoje, že jsem se interpelacím nevyhýbal. Na interpelace jsem chodil, pokud třeba jsme nebyli na nějaké zahraniční cestě nebo na jednání. Tam se musí každý sáhnout do svědomí, kdo se cítí na to, že může kritizovat neúčast ministrů či nemůže. Myslím si, že třeba u poslanců, kteří jsou teď ve Sněmovně noví, první volební období nebo nebyli členem vlády, je požadavek na to mít tady ministra, kterého interpeluju, zcela legitimní. Myslím si, že to prázdné tady v pozadí nula ministrů nebo jeden ministr na interpelace, který míří na celou vládu a série omluvenek, pokud skutečně není nějaká důležitá mezinárodní událost, kde náhodou musí všichni být, je výsměch a vlastně popírá princip interpelace.

Zároveň je to půl dne na ministry, chvilka na premiéra, ráno písemné – jako kde jinde by měli být ministři schopni být a obhájit si svoji práci než zde na interpelacích, které naplňují podstatu, že Poslanecká sněmovna kontroluje vládu. Nejenom opozice, celá Poslanecká sněmovna.

A pak samozřejmě zastabilizovat ten jednací řád. Měli jsme zde spoustu vlastně sporných momentů ve věci hlasování a výkladu tedy tak, aby byl jednací řád jednoznačný, stabilní, neumožňoval třeba nějaké alternativní výklady ve věcech, které se opakují. My jsme chtěli s Piráty změnit ta pravidla dřív, než se změnily ty politické role. Viděli jsme tady nejen třeba od tenkrát koaličních partnerů, ale zejména od opozice nevůle k té změně. Dnes se paradoxně ta pravidla mění právě proto, že se změnily politické role.

V čem vnímám asi největší problém toho současného návrhu? Asi to nejsou ty samotné změny. Podle mě asi tím zásadním problémem je jejich motivace. A já moc, byť každý jsme někdy trošku pokrytcem, se snažím nebýti pokrytcem. Ale pokud v danou chvíli je předsedou Sněmovny Tomio Okamura anebo lidé z ANO hovoří o efektivitě jednání Sněmovny a byli to právě dva předsedové, kteří byli jakousi ukázkou vlastně destrukce jednání ve Sněmovně v minulém volebním období, vnímám to jako pokrytecké. Byť i obstrukce jsou právem opozice, nicméně jejich nadužívání v minulém volebním období, prakticky v zablokování jakéhokoliv jednání Sněmovny, byla silně za hranou. Najednou tito lidé objevují efektivitu a tou se zastírají.

Takže zase – pravidla by se neměla psát podle toho, kdo právě sedí ve Strakovce a kdo v těch opozičních lavicích. Doufám, že tu vyváženost, kterou jsme hledali, a i ten příslib tady paní předsedkyně poslaneckého klubu Táni Malé ohledně těch, řekněme, do očí bijících pozměňovacích návrhů, které by nejenom výrazně oslabily opozici ve věci faktických poznámek, ale daly předsedovi Sněmovny, v tuto chvíli tedy Tomio Okamurovi, právo vystupovat prakticky kdykoliv ke všemu, že tyto schváleny nebudou. Já tady nebudu se vracet to, že už tady výpočty hodin a nákladů, kolik Sněmovnu stálo, tak to už tady zaznělo několikrát. Já to přeskočím, protože chci, abychom ještě se dobrali závěru hlasování a otevřeli ten slavný vládní stavební zákon. Myslím si, že to bude těžká práce pro tuto Sněmovnu, se tím se tím prokousat. Popojedu dál.

My jsme v téhleté věci nezměnili názor. Říkáme s Piráty pořád totéž. Ta opozice musí mít silná práva. Parlament nesmí být možné trvale zcela zablokovat, což se nám bohužel v tom minulém volebním období dělo a nevšiml jsem si, že by za ten půlrok, co tady spolu se setkáváme nebo respektive sedm měsíců, osm měsíců od voleb, vlastně ta situace kdykoliv byla takto vyhrocená a tak tristní jak byla. Pravidla by měla být předvídatelná a měla by platit pro všecky pokud možno stejně.

Co na tom návrhu já vnímám jako problematický? On vlastně nevznikl, byť se opíráme o nějaký původní návrh Jakuba Michálka, potažmo Marka Bendy, on vlastně nevznikl na základě širší politické shody. Pokud akceptujeme, že to je ten návrh, který my jsme tady měli na stole, o němž teda Marek Benda a můžeme mu věřit nebo ne hovořil o tom, že tento návrh nelze v minulé Sněmovně schválit nebo už se nikam nepohneme, a najednou ten návrh prakticky totožný předkládá vládní ANO.

Takže ono to není na základě širší shody, ono to je prostě na základě toho, že jedna strana, která byla předtím opoziční, je nyní stranou vládní a najednou se ty změny poměrně hodí. Vznikl tedy jako reakce na nějaké aktuální rozložení sil pokud beru, že v minulém volebním období prakticky totožná změna byla, asi hlasy ANO deklarována jako neprohlasovatelná. Ale ten jednací řád nebo změna není odměna těm vítězům ani trestem pro ty poražené, je to vlastně pravidlo, podle kterého jedeme zde všichni. Minimálně zvolení poslanci jsou si z pohledu práv v té Poslanecké sněmovně víceméně rovni.

Neplatí pro všechny stejně. S tím jsme se smířili, zatímco tedy nedochází k nějakému výraznějšímu omezení těch přednostních práv. Tak já jsem řadový poslanec, v minulém volebním období jsem rok byl řadový poslanec, nejsem předseda strany, předseda klubu, doufám že povede změna jednacího řádu k jakémusi uklidnění a třeba i toleranci, po které často volal tady Patrik Nacher, že já jsem se přihlásil řádně a třetí den a ještě ani nemůžu vystupovat, tak je to, je to vlastně asi pocit všech poslanců, kteří ve standardním jednání chtějí vystoupit v obecné rozpravě a čekají, než se vlastně odehraje ten battle těch, co přednostní právo mají. Tudíž všichni ministři, vedení Sněmovny, vedení klubů, předsedové stran.

Pojďme asi tyhlety limity, které jednací řád má, vzhledem k nerovnosti práv pro všechny nahradit nějakou tolerancí, protože i nově sjednaná změna jednacího řádu samozřejmě umožňuje – a ostatně to tady zaznělo, i třeba od TOP 09 – nevím, jestli máme flobertku – pušku, pistoli nebo vzduchovku – v případě projednávání mediálního zákona, ale samozřejmě jednací řád umožňuje velmi kreativní chování lidí, co mají přednostní právo, a takoví jsou jak v koalici, tak v opozici.

Jednací řád – to jsem zmínil – neřeší skutečné problémy, předvídatelnost jednání, pevnější harmonogram, fungující interpelace a vůbec kulturu plánování práce Sněmovny, což se samozřejmě podepisuje i pak na činnosti výborů a jednotlivých třeba komisí, pokud vlastně jednání vznikají ad hoc, nepracuje se pouze s variabilním týdnem, tak vlastně to významně zasahuje i třeba do plánování práce výborů. To jsou takové ty výbory Sněmovny, kam někteří poslanci chodí a někteří tam nechodí. Tak já zrovna patřím mezi ty, co by (chtěli) se účastnit jednání výborů a komisí, jejichž jsem členem. Často tam dochází k různým kolizím nebo to probíhá paralelně, což by tak úplně nemělo, a je to na vrub kvality práce na těch výborech. Já jsem řekl – kulturu, plánování práce Sněmovny, prostě ta novela jednacího řádu řeší hlavně délku vystoupení, a kultura práce Sněmovny není pouze o délce jednotlivých poslanců.

A já už se budu blížit k závěru. Pojďme změnit jednací řád. Neměla by to být reakce pro jedno volební období, ostatně v tuto chvíli má vládní koalice vůli tuto změnu provést, protože je vládní. Samozřejmě opozice je znevýhodněná opatřeními v jednacím řádu, ať už tím, že nedisponuje ministry s přednostním právem a další. Asi měnit to někam zpátky nebo posouvat to bude moci opět pouze koalice, která z dalších voleb vzejde. Mohlo to být lepší, není to úplně špatné, může to být i horší. Skutečně by to nemělo být o tom, kdo v danou chvíli drží většinu, ostatně si často při změně pozic tady navzájem říkáme: Až my budeme, tak vy budete – jednou jste strana opoziční, jednou jste strana vládní.

Já bych chtěl, aby tahleta změna, kterou uděláme, tady nebyla zase jako na zbylé 3 roky, ať už vstoupí v platnost kdykoliv, tady zaznívaly od kolegů různé návrhy. Já úplně nemám rád to klišé, že pravidla se nemění vprostřed hry. To byste čistě teoreticky nemohli novelizovat žádný zákon, protože ten zrovna platí, všichni podle něj jedou – a najednou se ten zákon změní, tak někomu se to taky změní pod rukama vprostřed hry, ale chtěl bych, aby ta změna prostě měla nějakou trvanlivost, a nešli jsme jenom kvůli tomu, že koalice zjistí, že vlastně – sakra, ten Hřib může furt vystupovat a tady Marek Výborný nás tady třeba – promiňte, kolegové, že vás tady jmenuji – najednou zjistí, že to (nesrozumitelné) málo, a zas tady budeme za půl roku řešit, že ještě drobná změna jednacího řádu. Pokud se teď na tom dohodneme a myslím, že vůle to schválit je i po té vzájemné dohodě, tak ať to má nějaké trvání.

My jsme s Piráty říkali to samé ve vládě, říkáme to dneska i v opozici, budeme to říkat i zítra: Pravidla mají být psaná pro příští generace poslanců, nikoliv pro příští hlasování. Já vám děkuji. (Potlesk v sále.)

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Já vám děkuji, pane poslanče. A zatím poslední přihlášený je kolega Jan Bartošek.

Než se ujme slova, mám některé technické informace. Boris Šťastný bude hlasovat s náhradní kartou číslo 7.

A přečtu jednu omluvu: Matěj Gregor celý jednací den z pracovních důvodů.

Pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jan Bartošek: Děkuji, pane místopředsedo. Na úvod svého vystoupení chci říct, že jsem zastáncem úpravy a změny jednacího řádu, (oč?) jsme se pokoušeli už minulé volební období. Tady je potřeba férově říct, že když jsem tehdy oslovil SPD, SPD řeklo, že o žádné změně jednacího řádu neuvažuje, žádné změny nechce a stávající jednací řád jim vyhovuje.

Složitější to bylo s hnutím ANO, kdy s panem navrhovatelem, prostřednictvím pana předsedajícího, jsme obtížně hledali termín ke schůzce a k jednání, ale každopádně jakékoliv věcné návrhy končily vždycky u toho, že budeme-li se bavit o čemkoliv, tak až od dalšího volebního období. Bylo to složité, ke shodě jsme tehdy nedošli a naše vůle byla, abychom nejednali na sílu a nepřehlasovávali tehdejší opozici.

Z toho důvodu já v současné době s těmi změnami mám problém, mám, protože ono vždycky to, co se hodí někomu, kdo je v koalici, se pak nehodí, když je v opozici, a naopak. Jediné spravedlivé by bylo, kdybychom se shodli na mnohdy třeba i razantnější úpravy jednacího řádu, ale skutečně až s novým volebním obdobím bez toho, že bychom věděli, jakým způsobem dopadnou volby a kdo bude v opozici nebo kdo bude v koalici.

Současně tady chci říct, že v okamžiku, když vidím, jakým způsobem vládní koalice předkládá zákony, kdy priority, s kterými jsme byli seznámeni, na tento jednací týden, kdy – myslím, že – 8 nebo 9 byly vládní návrhy zákonů a 8 návrhů zákonů bylo pouze poslaneckými návrhy, to znamená, jsou to návrhy, které obchází legislativní proces, šidí legislativní proces a nejsou zodpovězeny klíčové otázky, co daný zákon do života přináší, tak tuto zásadní věc změna jednacího řádu neřeší. (Hluk v sále.) a to já považuju za zločin na legislativním procesu a bez ohledu na to, kdo je u moci a kdo má koalici – prostě jedná se o obcházení legislativního procesu. (Odmlčí se, otáčí se k předsedajícímu.)

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Já poprosím o klid všechny poslance, které jsem svolal, protože se blíží hlasování. Kolegyně, kolegové...

 

Poslanec Jan Bartošek: Druhá věc. Můžeme měnit jednací řád, jakým chceme způsobem, ale jednací řád určitě nezmění nic v našem vzájemném chování – jednací řád nás nepřinutí k tomu, abychom se k sobě chovali slušně, ohleduplně a diskutovali věcně. Každá opozice by měla mít právo některé zákony obstruovat. A já zde za sebe říkám, že jsem připraven některé zákony, které tato vláda připravuje, přijmout, obstruovat, protože s ním bytostně nesouhlasím – a budu dělat všechno pro to, aby nebyly tyto zákony přijaty. A to je taky legitimní právo, ať už je v opozici kdokoliv. My se tak chováme, vy jste se minulé období chovali stejným způsobem. Z toho důvodu já za sebe nepodpořím žádné změny jednacího řádu, protože jsem přesvědčený, že bez toho, že tyto změny nastanou až s novým volebním obdobím, tak to není možné podpořit.

A to, co pro mě bylo určité zklamání, byla dnešní diskuse a průběh diskuse ohledně alkoholu. Diskuse ohledně alkoholu a návykových látek je zcela legitimní a má to zde být diskutováno a je to správné. Na druhou stranu jednací řád je zákon – a když přijímáme jakýkoliv zákon, mělo by jasně být řečeno, kdo ho vymáhá a jaké jsou sankce. V okamžiku, přijímáme-li zákon a podáváme-li pozměňovací návrhy, které toto neřeší – a netýká se to jenom jednacího řádu, je to v rovině gesta – zákon je nefunkční a zaplevelujeme tím právní řád České republiky. To, co je pro mě zklamání, je to, že toto spíš vypovídá současně i o naší legislativní práci, protože se bavíme o zákonu, kterým se budeme řídit my jako Poslanecká sněmovna – a znovu říkám, mě alkohol netrápí, protože já jsem abstinent, takže to je jako věc, která... a řada z vás – vím, že to máte podobně, ale to, co zde chci říct, je z pohledu smysluplnosti legislativní práce. V okamžiku, když přijmeme usnesení do zákona – a za sebe, zatěžovat tím řídícího schůze, ať už je jím kdokoliv, mi připadá absolutně nesmyslné a taky... nechci říct bezohledné, ale je to nadmíru zátěž pro řídícího schůze – tak si myslím, že tento pozměňovací návrh má jediný smysl, a to je spíš otázka sehnat zajímavé titulky v novinách, ukázat na poslance, jak se tady pije, jaká jsme banda lumpů a v konečném důsledku to nic neřeší, čímž neříkám, že bychom se tomu neměli věnovat, to já nerozporuju, ale chceme-li skutečně řešení, musíme to řešení přinést. To znamená, bez tohoto řešení je to pouze v rovině gesta. A já jsem zastáncem toho, že máme-li přijímat zákony, máme přijímat zákony, které obsahují řešení, kontrolu a sankce, jinak to jsou prázdné zákony.

A za mě osobně, jak jsem deklaroval, vzhledem k tomu, že – a je to můj názor – měly-li by nastat některé změny, mělo by to být od nového volebního období, tak zde deklaruju, že změnu jednacího řádu nepodpořím, protože v současné době – a ctím to, co bylo v minulém volebním období – nové zákony by měly přijít nebo nová úprava by měla přijít s novou Poslaneckou sněmovnou.

Ale poslední závěr, který bych chtěl říct, ať už řešíme zákony jakékoliv: Prosím vás, ctěme legislativní proces a přijímejme zákony, které mají smysl. Děkuju vám.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji, pane poslanče ještě se v této chvíli přihlásil do diskuse do obecné rozpravy Libor Vondráček. Máte slovo, pane poslanče?

 

Poslanec Libor Vondráček: Děkuji, pane předsedající. V tomto čtení se k tomuto tisku nevyjádřil nikdo z našeho klubu, a přestože formálně nejdu se stanoviskem klubu, tak bych za náš klub rád poděkoval za to, že jsme prošli třemi čteními tohoto tisku. Já jsem tady v předchozích obdobích nebyl, takže nejsem zatížen tím, co se tady dělo, ale jsem přesvědčen, že pokud se na nás dívají občané, pokud se na nás dívají voliči a diskuse, která probíhá o programu, tedy o věcech, které často nejsou opravdu na pořadu jednání, trvá hodiny a končí v průměru někdy okolo půl sedmé večer, tak že tomu nerozumí a jsou moc rádi, že my teď přijmeme změnu jednacího řádu tak, že diskuse o programu bude výrazně kratší, a o to větší prostor bude pro to, abychom diskutovali o konkrétních návrzích, o to větší prostor bude pro to, abychom pečlivě vedli debatu o tom, o čem se hlasuje, a ne o tom, o čem všichni moc dobře vědí, že se stejně hlasovat nebude.

Chtěl bych poděkovat svému ctěnému kolegovi, prostřednictvím pana předsedajícího, Radku Vondráčkovi, který si myslím, že od začátku vedl diskusi i s opozicí v rámci projednávání změny jednacího řádu, a zároveň chci říct, že jsem byl osloven paní místopředsedkyní Barborou Urbanovou, abychom se na toto téma bavili dál jako stálá komise pro ústavu a parlamentní procedury. K tomu budeme zaštiťovat nebo zaštiťujeme veřejné projednávání, takže určitě bude to veřejné slyšení nebo nějaký seminář, určitě bude něčím, kde ta diskuse bude probíhat, ale v tuto chvíli jsem velmi rád, že alespoň v rámci toho pořadu schůze bude jednací řád zásadním způsobem měnit pravidla hry, a za náš poslanecký klub určitě vyslovuji podporu změně jednacího řádu a těším se na to, až bude změna jednacího řádu platit, tak že hlasování o pořadu schůze bude na programu o moc dřív než v těch posledních týdnech a měsících, kdy jsem tady ve Sněmovně byl přítomen a kdy mi to opravdu nepřipadalo jako úplně plodná diskuse. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji. Vaše vystoupení vyvolalo jednu faktickou poznámku. Poprosím paní poslankyni Helenu Langšádlovou. Vaše dvě minuty.

 

Poslankyně Helena Langšádlová: Dobrý den, dámy a pánové. Dovolte i mně, abych se krátce vyjádřila k projednávanému zákonu. Jsem tady páté volební období, ano, a situace se zhoršuje. Nejsem však přesvědčena, že to můžeme změnit tím, že změníme zákon. Zkrátka musíme změnit naše vzájemné chování.

A co se týče toho, proč já nemohu podpořit tento zákon. Právě proto, že jsem tady již poměrně dlouho, tak mohu posoudit, že žel tato vláda, tato vládní koalice podlamuje principy demokracie toho, na čem náš stát stojí. Jde proti vládě práva. Není tady rovnost před zákonem. Vidíme to například na zákoně o střetu zájmů. Podtrhává mnohé instituce, jako je právě třeba postavení úředníků. Takto bych mohla pokračovat. My opravdu nechráníme již instituce tak, jak bychom měli, a v neposlední řadě – a velice mi na tom záleží – je tady ohrožena nezávislost veřejnoprávních médií. A to je také důvodem, proč já nemohu tento návrh zákona podpořit. Děkuji vám.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji a ještě mě o slovo požádal předseda Pirátů Zdeněk Hřib. Omlouvám se, svolával jsem vás, když hovořil poslední řečník. Vynuluju. (Zrušeny stopky na tabuli.) Máte slovo.

 

Poslanec Zdeněk Hřib: Děkuji za slovo, pane předsedající. Chtěl bych ještě tady závěrem něco říct. Já vím, že občas mi tady vytýkáte, že sem tahám tu Prahu, že sem tahám to, jak to funguje na zastupitelstvu. Jo, jo! Ale myslím si, že v některých ohledech by si Sněmovna mohla vzít příklad z pražského zastupitelstva, a to zejména ve dvou rovinách.

Za prvé, v rovině efektivity jednání. Představte si, že my na tom zastupitelstvu – sice, uznávám – jednáme dlouho do noci, jenomže na konci dne, v konečném důsledku je v drtivé většině tedy schválena, ale rozhodně projednána třeba stovka bodů, která se tam prostě projedná a schválí. OK, uznávám, že kdybych to měl dělit tedy třemi čteními tady, tak by ten počet reálně byl vlastně menší toho, co se udělá, bylo by to třeba tak 33 bodů nebo tak nějak, ale prostě ta efektivita by stále byla velice vysoká. A není to fakt tím, že bychom tam třeba neměli interpelace. Interpelace tam máme, bývají občas hodně divoké. Jsou to nejenom interpelace zastupitelů vůči radě, jsou tam i interpelace ze strany například občanů, případně občas zástupců městských částí. Ještě navíc tam bývá často nějaký napevno zařazený bod, který se týká petice. Myslím, že rekord jsme měli minule. To byly myslím snad 4 petice nebo 3 body petic zařazené na jeden den, a přesto všechny ty body, co jsou na programu, se projednají, prakticky nic nepřepadne přes okraj. Občas někdy, OK, uznávám, že je tam nějaká výjimka, kdy se v té debatě dospěje k tomu, že možná by bylo lepší si k tomu ještě sednout ke stolu a vymyslet nějaké řešení, které bude přijato konsenzuálně, to jako asi ano, ale v zásadě skutečně ta efektivita je prostě mnohem, mnohem vyšší.

Mimochodem zajímavé je, že my tam vlastně nemáme žádné omezení na délku projevů. Na některých městských částech to mají, ale jinak to tam prakticky není. Je tam nějaké omezení v rovině diskuse u programu, to uznávám, tam je nutné se vymáčknout v nějakém časovém limitu, ale jinak prakticky tam ten časový limit není, kromě tedy interpelací ještě možná. Ale jinak ten časový limit tam prakticky není, a přesto stále to jednání je mnohem, mnohem efektivnější než zde. Takže to je možná návrh k zamyšlení.

A ještě jedna věc je tam taková zajímavá, z čeho bychom si tady na té celostátní úrovni mohli vzít příklad. Ale možná to je věc, kde bychom si mohli vzít příklad z prakticky jakéhokoliv krajského nebo městského nebo obecního zastupitelstva. Představte si, že my tam schvalujeme rozpočty, které jsou vyrovnané, a představte si, že díky tomu, že máme konzervativní odhady daňových příjmů, tak nakonec skončíme v plusu pravidelně. A díky tomu neděláme dluhy, a naopak šetříme na ty velké investice, jako je třeba metro D nebo do budoucna asi i ten městský okruh, kde to vypadá, že nám stát asi nic moc na to nepřispěje, což je normální. Ta jako to dřív bylo i normální, že jste si jako šetřili, a potom jste si něco koupili. Ano? Třeba dětem se to často takhle jako říká, že si mají dělat pokladničku, tam si spořit ty penízky a potom si koupí tu hračku, až na to mají. Opravdu velice málo rodičů k tomu přistupuje tak, že by jako dali tomu dítěti úvěr a to dítě by to potom zpětně splácelo. Asi proto, že to rodiče obvykle nepovažují za vyloženě správnou cestu k výchově k finanční gramotnosti. Bohužel náš stát tímto funguje, nicméně ty municipality, stejně jako regionální, vyšší územně samosprávní celky, kraje, prostě takhle nefungují. Prostě si musí naspořit na to, aby na ty investice měly.

Tak to je takový krátký exkurs k tomu, proč si myslím, že přece jenom bychom si mohli vzít příklad tady v tomhle případě například z pražského zastupitelstva, ale klidně i z nějakého jiného krajského nebo místního zastupitelstva.

A teď tedy zpátky k tomu Jednacímu řádu Poslanecké sněmovny.

Tak co já vidím, je, že tady ten návrh, který je společným návrhem ANO, SPD, Motoristů sobě a ODS, se nějakým způsobem jako snaží vykročit nějakým směrem. Nicméně bohužel, bohužel je tak asi jako jenom 25procentní. Prostě je tak zhruba čtvrtinový k tomu, co by se vlastně mělo dohromady tady řešit.

První věc, co by se měla řešit jednoznačně, je ta předvídatelnost jednání. Ta předvídatelnost jednání, to znamená, kdy Sněmovna třeba skončí ten daný den. Tak to je věc naprosto zásadní, která ovlivňuje nejenom životy poslanců a poslankyň, ale také životy zaměstnanců Sněmovny. Bohužel z tohohle tady teď vzniká ten problém, že prostě ta Sněmovna potom není přívětivá vůči pečujícím osobám, není přívětivá vůči rodičům na rodičovské dovolené, a to je ten velký problém, který by měl být změněn. Bohužel tenhleten návrh to neřeší. Bohužel neřeší. Je to promarněná šance.

Druhá věc, která by se měla odrážet v takovém návrhu, když se bavíme o zefektivnění fungování Sněmovny, tak by se tam docela určitě mělo projevit i něco, co se týká třeba lepší kontroly vlády ze strany Sněmovny. My tam konkrétně máme ten návrh na ty interpelace, že by tedy byli ministři více motivovaní k tomu chodit na ty interpelace. Nemyslím si, že ty parametry jsou nějak přemrštěné. Prostě říkáme, když ten dotyčný bude mít absenci větší než těch 40 procent v průběhu pololetí, no, tak bude mít jeden měsíc, jeden jediný měsíc, sníženou tu výplatu o 20 procent, jo? Nepřijde mi to nějak přemrštěné z hlediska toho, že většina lidí musí chodit do práce jako ze 100 procent, nejenom z těch 60, jak my to tady máme, řekl bych, velice tolerantně navržené. A kdyby náhodou do té práce nechodili, tak rozhodně jim nehrozí pouze krácení o 20 procent výplaty za jeden měsíc. Nicméně zatím to tedy nevypadá, že by tento návrh prošel, to znamená, že by se zlepšila ta kontrola vlády tímhletím způsobem aspoň.

Nebo by tam mohl být nějaký jiný způsob, jak zlepšit tu kontrolu vlády. Ale bohužel tohleto tam prostě vůbec není, úplně to tam chybí. Přitom si myslím, že není potřeba vymýšlet znovu kolo. Je možné se podívat na ty modely, který fungují v zahraničí, ať už je to ten německý model, kde je poměrně vysoká váha na veto těch klubů, nebo modely z Velké Británie, kde se funguje například na principu nestranného speakera, eventuálně je tam možnost třeba fungovat v režimu, v jakém fungují v USA v Senátu, to znamená, ten uzávěr debaty, ale ke kterému potřebujete víc než 50 procent podpory. Ty modely tady prostě jsou, jo? Nebo model Evropského parlamentu nebo i evropského výboru regionů, kde to funguje na ty de facto fixní sloty, můžeme stanovovat ten speaking time podle třeba velikosti frakce nebo tedy tady klubů. Těch modelů je mnoho. Bohužel my se nevydáváme vlastně žádným z nich, hledáme tady jakousi vlastní českou cestu. Nemyslím si, že to je úplně rozumné.

No, a poslední věc, co tam chybí, je ten alkohol. Tedy chybí jeho regulace. Ten problém je naopak v tom, že on nechybí tady. Protože v momentě, kdy tady opět chybějící Radek Vondráček v roli tehdejšího předsedy Sněmovny, tuším, v roce 2018 zrušil i ten zákaz prodeje alkoholických nápojů tady v těch restauracích v době jednání Sněmovny, tak bohužel tím tady padla poslední regulace alkoholu, která tady vůbec byla, což mi přijde jako škoda. My bychom tady měli jít příkladem. V momentě, kdy tady statistiky ukazují, že v České republice zemře ročně 7 000 lidí na zdravotní důsledky související s alkoholem, tak si myslím, že to je problém, který by bylo vhodné řešit aspoň nějakou symbolickou cestou. Bohužel nic z toho se nekoná. Místo toho tato Sněmovna si každý rok vybere sněmovní víno v rámci výjezdního zasedání na jižní Moravu, máme tady obchody nebo tedy stravovací zařízení, které nám nabízejí alkohol i v době jednání Sněmovny, kromě toho se alkohol objednává i na sekretariáty například u místopředsedů Sněmovny nebo předsedy Sněmovny, a tímto způsobem my jdeme národu příkladem. Tak já si nemyslím, že tohleto je příklad dobrý.

A opět je mrzuté, že tohleto není vzato přímo do toho základu, o kterém my tady budeme hlasovat. Je tady jenom nějaký pozměňovák, který je velice otázkou, jestli tedy projde. A navíc ano, je tam spousta problémů, že směřuje spíš k tomu symbolickému řešení, ne řešení faktickému, protože neomezuje prodej těch alkoholických nápojů v době jednání Sněmovny, neřeší se otázka toho testování, že je nějaká povinnost třeba podrobit se na výzvu, tak jak to je v zákoníku práce, podrobit se na výzvu zaměstnavatele té kontrole. Tak to tam bohužel také chybí.

To znamená, bohužel, tento návrh ANO, SPD, Motoristů sobě a ODS je jedním z dalších, který zapadá do dlouhé řady promarněných příležitostí, kdy my jsme měli možnost něco udělat lépe, ale bohužel dopadá to opět jako obvykle. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji. Jako místopředseda Sněmovny musím říct, že nemám žádnou flašku alkoholu, tak to tady hlásím na mikrofon, nikde ve skříni.

S přednostním právem Jan Jakob. Máte slovo, pane předsedo.

 

Poslanec Jan Jakob: Vážený pane předsedající... Taky vás rád vidím, kolego Vondráčku. (S úsměvem k procházejícímu kolem řečniště poslanci Radku Vondráčkovi.) Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, na závěr této rozpravy už nechci mluvit o třeba omezení řečnických práv, nechci mluvit o faktických poznámkách ani o ostatních ustanoveních jednacího řádu. Dokonce ani nechci navázat na vášnivou diskusi o alkoholu. To všechno už tady zaznělo.

Chtěl bych mluvit o něčem důležitějším – o důvěře, o pravidlech a o odpovědnosti, kterou dnes neseme. Protože dnes nerozhodujeme jen o změně jednacího řádu Poslanecké sněmovny. Dnes rozhodujeme o tom, jakým způsobem budeme jako Parlament přistupovat k pravidlům vlastní demokracie. A právě proto jsem přesvědčen, že tato debata dalece přesahuje samotný text novely.

Demokracie totiž nestojí jen na tom, že jednou za čtyři roky proběhnou volby. Demokracie stojí především na důvěře v pravidla, na pravidlech, která platí stejně pro všechny. Na pravidlech, která nejsou měněna podle toho, kdo má právě většinu. Na pravidlech, která respektují nejen právo většiny rozhodovat, ale také právo menšiny kontrolovat. Právě v tom spočívá podstata parlamentní demokracie.

Ano, většina rozhoduje, ale menšina musí mít možnost být slyšena. Protože opozice není překážkou demokracie. Opozice je její součást.

Od samého začátku říkáme jednu jedinou věc. Neříkáme, že se jednací řád nesmí a nemá měnit. Neříkáme, že dnešní pravidla jsou dokonalá. Neříkáme ani to, že každá změna obsažená v této novele je špatná. Říkáme něco mnohem jednoduššího. Jestli chceme měnit pravidla parlamentní soutěže, udělejme to až od nového volebního období. To nakonec dlouhá léta, ne-li desetiletí, říká i předkladatel tohoto návrhu Radek Vondráček. Změna jednacího řádu, ale až pro novou Sněmovnu. Ať podle těch nových pravidel vznikne a funguje nová Poslanecká Sněmovna. Ať všichni předem vědí, podle jakých pravidel budou příští čtyři roky vykonávat svůj mandát.

To není žádný radikální požadavek, natož aby to byla obstrukce. To je obyčejná férovost. Položme si jednoduchou otázku. Kdyby tato novela byla předložena s tím, že začne platit až po příštích volbách, vedli bychom dnes vůbec tuto debatu? Já jsem přesvědčen, že ne v takové míře. Protože skutečný spor není o tom, jestli má být řečnická doba delší nebo kratší. Skutečný spor je o tom, že se pravidla mají změnit ještě během probíhajícího volebního období. A právě to považuji za nepřijatelné. Pravidla se nemění během hry. To platí ve sportu, v podnikání, to platí u soudů. A mělo by to platit i tady, protože parlament má jít příkladem.

A dovolte mi ještě jednu otázku. Proč právě teď? Proč je tak důležité, aby tato novela začala platit okamžitě? Co je ten skutečný důvod? Protože před námi neleží běžné zákony. Před námi leží jedny z nejzásadnějších legislativních sporů tohoto volebního období. Před námi je novela o médiích veřejné služby, novela, o které jsme opakovaně říkali, že představuje zásadní ohrožení jejich nezávislosti tím, že mění způsob jejich financování a otvírá prostor pro závislost na aktuální politické většině. Před námi jsou další návrhy, u kterých jsme varovali před oslabováním principů právního státu. Před námi jsou zákony s významnými dopady na veřejné finance, u nichž jsme opakovaně říkali, že povedou k dalšímu zadlužování země a že přenesou účet za dnešní rozhodnutí na budoucí generace.

Na těchto věcech se jednoznačně neshodneme. My v opozici to vnímáme jako ohrožení samotné podstaty demokratické společnosti, ohrožení fungování právního státu, ohrožení pravidel, která platí stejně pro všechny, včetně čelních představitelů vlády. A v neposlední řadě i ohrožení zdraví veřejných financí. Proč právě dnes dobrovolně oslabujeme možnosti parlamentní opozice? Proč právě před projednáváním těchto zákonů, když jsme přesvědčeni, že nás čekají jedny z nejdůležitějších debat tohoto volebního období? Proč si sami bereme z rukou nástroje, které nám umožňují tyto návrhy důkladně diskutovat a kontrolovat? Tomu opravdu nerozumím.

A teď mi dovolte obrátit se především na kolegyně a kolegy z opozičních lavic, ale samozřejmě i na ty koaliční. Nemusíme mít vždy stejné názory, nemusíme hlasovat stejně, nemusíme se shodnout na přístupu k hospodářské politice, na sociálních otázkách. Ale měli bychom se shodnout na jedné věci. Na tom, že opozice nesmí dobrovolně oslabovat vlastní schopnost vykonávat svou ústavní roli. Práva opozice nejsou privilegiem opozice, jsou pojistkou demokracie. Nechrání poslance, chrání občany. Chrání jejich právo, aby zazněl i menšinový názor. Chrání jejich právo, aby vláda nebyla bez kontroly. Chrání jejich právo, aby o zásadních zákonech proběhla skutečná parlamentní debata. To není právo opozice. To je právo veřejnosti.

Možná řeknete, že jde jen o několik procesních změn. Jenže právě tak bývají demokratické instituce oslabovány nejčastěji. Ne jedním dramatickým rozhodnutím, ale sérií drobných kroků. Jednou se zkrátí prostor pro debatu, podruhé se omezí některé procesní právo, potřetí se změní jiné pravidlo. Každý jednotlivý krok se může zdát nevýznamný, ale jejich souhrn může změnit charakter parlamentní demokracie. A právě proto bychom měli být opatrní.

Každá vláda jednou skončí, opozice se mnohdy stane vládou. A téměř každá dnešní vládní strana sama v minulosti využila všech práv, které dnes omezujeme. To není výčitka. To je jenom připomenutí. Pravidla nemají být psána pro dnešní vládu ani pro dnešní opozici. Mají být psána pro Poslaneckou sněmovnu Parlamentu České republiky. A ta tady bude dlouho po nás všech.

Náš pozměňovací návrh, který tady představili mí kolegové, nikoho neomezuje, nikomu nebrání jednací řád změnit, neříká, že změny nesmějí nastat. Říká jediné: jestli jsme přesvědčeni, že tuto novelu předkládáme kvůli lepšímu fungování parlamentu, pak nebude problém, aby začala platit až od nového volebního období.

Pak podle ní budou fungovat všichni stejně. Bez výhod, bez nevýhod. Bez podezření, že byla přijata kvůli tomuto volebnímu období. Pokud ale trváte na tom, že musí začít platit okamžitě, pak sami otevíráte otázku, zda skutečně měníte pravidla kvůli moderní Sněmovně, nebo kvůli zákonům, které chcete v příštích měsících projednat za jednodušších podmínek a za každou cenu. A to je otázka, na kterou by měla zaznít přesvědčivá odpověď.

Dovolte mi úplně poslední poznámku. Za několik let už tady možná většina z nás nebude sedět. Přijdou jiní poslanci, jiné vlády, jiné opozice. Ale jednací řád zůstane. A jednou se možná i dnešní vládní poslanci ocitnou v opozici. Právě proto bychom dnes neměli rozhodovat podle toho, kde právě sedíme. Měli bychom rozhodovat podle toho, jaká pravidla bychom považovali za spravedlivá i tehdy, kdybychom po příštích volbách seděli v opačných rolích. To je skutečný test demokratické politické kultury.

Proto vás všechny žádám o jediné. Podpořte náš pozměňovací návrh, který odkládá účinnost. Změňme jednací řád, pokud si myslíme, že je to správné, ale změňme jej správným způsobem, změňme jej férově, změňme jej až od nového volebního období, protože pravidla demokratické soutěže se nemají měnit uprostřed hry. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Já vám děkuji, pane předsedo. A ještě s přednostním právem mě požádal o vystoupení předseda klubu ODS Marek Benda. Než sem přijde, přečtu jednu omluvu. Jan Papajanovský od 12 hodin – z pracovních důvodů. Máte slovo, pane předsedo. A já poprosím o klid.

 

Poslanec Marek Benda: Vážený pane předsedající, já slibuji, že bych se měl vejít do řekněme tří minut. Tré poznámek na tu probíhající rozpravu. Za prvé, velmi pečlivě jsem rozmýšlel, než jsem svůj podpis připojil, jestli bych toto podepisoval i jako vládní koalice. Vzhledem k tomu, že se jedná o návrh z minulého volební období, myslím si, že ten návrh je vyrovnaný pro koalici i pro opozici.

Za druhé k té diskusi, která zabrala většinu dnešního dopoledne. Při vší úctě, jak jsem tady již říkal, mým zaměstnavatelem není ani pan Okamura, ani Patrik Nacher jako první místopředseda, dokonce ani většina v této Sněmovně, ani Martin Plíšek. Mým zaměstnavatelem dokonce není ani moje rodná strana, jakkoliv jí za to vděčím, že tady jsem. Mým zaměstnavatelem jsou voliči a jenom ti mohou posuzovat, jak konám nebo nekonám.

A poslední prosba – zvažte prosím, vládní koalice, podporu pozměňovacího návrhu pod písmenem B. Je to jediná věc, která jde jakoby napříč mimo ty dohody a myslím si, že je prostě chybná. Jedná se o návrh, který vzešel z petičního výboru, který se pokouší přejmenovat petiční výbor na výbor pro lidská práva a petice. Já to pokládám za strašný omyl. Lidská práva nejsou jenom otázkou veřejného ochránce práv, ale mnohem širší problematikou, která má být obsažena ve všech výborech. Vždycky jsme vnímali, že vlastně nejdůležitější je ústavně-právní výbor právě proto, že pod něj spadá Listina a další věci. A ten pokus začlenit lidská práva pod jeden z výborů já pokládám fakt za omyl. Věřím tomu, že vládní většina má většinu na to, aby to prohlasovala. Přesto si myslím, že kdybychom náhodou chtěli lidská práva tímto způsobem zdůraznit, pak je mnohem lepší cesta, kterou navrhla tady předminule v úterý moje kolegyně Eva Decroix, která říkala, zřiďme komisi pro lidská práva. To je podobně průřezové, jako máme například komisi pro rodinu a rovné příležitosti nebo komisi pro ústavu a parlamentní procedury, ale tento návrh prostě mi připadá, že vlastně nakonec problematiku lidských práv ponižuje nikoliv zvyšuje. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Já vám děkuji, pane předsedo. Já poprosím opět o klid, opravdu tady není slyšet, já jsem neslyšel to písmeno, které říkal pan předseda toho pozměňovacího návrhu. (Poslanec Benda: B.) V této chvíli tam není žádná faktická poznámka, nikdo se nehlásí. Ptám se tedy ještě jednou, jestli se někdo hlásí do debaty? Nikoho nevidím, tudíž rozpravu končím. V této chvíli se ptám na případná závěrečná slova. Prosím. Tak navrhovatel a pak postupně se budu ptát všech zpravodajů všech výborů.

 

Poslanec Radek Vondráček: Vážený pane místopředsedo, vážení páni poslanci, vážené paní poslankyně, spíš už jenom na závěr krátkou poznámku. Po 30 letech a po 10 letech různých pokusů, debat, slepých uliček, kulatých stolů, seminářů, tiskových konferencí a pracovních skupin i zklamání jsme se konečně dočkali zásadnější změny jednacího řádu. Pro nás, kteří jsme nad tím strávili opravdu hodně času, je to téměř historická událost. (Kvůli hluku předsedající použil zvoneček.) A někteří možná ani nevěřili, že se toho dožijí. Já bych chtěl moc poděkovat všem, kteří byli ochotni odložit své stranické dresy a hledat společnou řeč. Možná největší přínos této novely nakonec nebude v jednotlivých paragrafech, ale v tom, že jsme si připomněli, že spolu umíme mluvit. A že dialog mezi opozicí a koalicí nemusí být jen vzácný astronomický úkaz.

Abych ale nekazil radost, tak samozřejmě práce zdaleka nekončí. Sotva skončí prázdniny, sejde se pracovní skupina a začneme připravovat úplně nový jednací řád. Takže kdo si myslel, že má na dalších 30 let vystaráno, tak toho musím zklamat. Naším cílem v nové pracovní skupině by mělo být, aby Poslanecká sněmovna fungovala předvídatelněji, aby poslanec mohl trávit více času mezi lidmi ve svých regionech a méně času čekáním na to, kdy se zase bude hlasovat. Myslím, že i to od nás naši voliči očekávají.

Já děkuji všem, kteří byli ochotni hledat nějaký kompromis, děkuji všem, kteří se na této práci podíleli. A dnešek není vítězstvím ani koalice ani opozice, je to takový malý krok pro jednací řád, ale docela velká šance pro parlamentarismus v České republice. A přeji nám, aby další změna nebyla tečkou, ale začátkem kultivovanější parlamentní spolupráce. Děkuji. (Potlesk poslanců koalice.)

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji. Já se rovnou budu ptát i zpravodajů s tím, že paní Veseckou poslankyni, která je zpravodajka garančního výboru, si nechám až nakonec. Takže jestli má zájem Libor Vondráček za stálou komisi pro ústavu a parlamentní procedury o závěrečné slovo? (Poslanec Libor Vondráček přišel rozpačitě k pultíku.) Jestli má zájem? To není povinnost.

 

Poslanec Libor Vondráček: Já jenom řeknu stanovisko stálé komise pro ústavu a parlamentní procedury, která doporučila přijetí.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji. Jan Hrnčíř za petiční výbor – není. Ondřej Babka za výbor pro mediální záležitosti. Ano, nebo ne? (Poslanec Babka odmítá.) Dobře. A Renáta Vesecká, zpravodajka za ústavně-právní výbor, kterou poté poprosím, aby nás provedla i hlasováním a procedurou. To znamená teď závěrečné slovo. (Poslankyně Vesecká odmítá.) Závěrečné nemáte. Tak v tom případě žádné už není, takže přikročíme k hlasování, proto tam rovnou můžete paní poslankyně přejít. Ano, slyším ťukání. Já vás odhlásím. U takových dlouhých hlasování vás budu vždycky odhlašovat i bez ťukání. Tak já bych se chtěl zeptat, paní zpravodajko, jestli zazněl návrh, protože tady nemám tu poznámku o opakování druhého čtení? Pokud ne... (Poslankyně Vesecká: Takový návrh ne.) Takže nemáme. To znamená, v této chvíli vás poprosím, abyste seznámila Sněmovnu s procedurou hlasování, pak ji schválíme a pak pojedeme po těch jednotlivých pozměňovacích návrzích. Já poprosím, kolegyně, kolegové, o klid. Přečtu mezitím jednu omluvu, ať máme tady čistý stůl: Vlastimil Válek od 12.25 z osobních důvodů. A paní poslankyně, prosím.

 

Poslankyně Renata Vesecká: Pokud se týká hlasovací procedury, tak každý z poslanců ji měl podrobně k dispozici se sněmovním tiskem 72, takže se domnívám, že není třeba jednotlivě číst. Pokud samozřejmě je zájem, přečtu jednotlivé... Je zájem, dobře.

Takže pokud se týká hlasovací procedury, tak nejprve bychom hlasovali, protože nejsou tedy návrhy úprav podle § 95 odst. 2, které by byly předneseny ve třetím čtení, takže bychom nejprve hlasovali návrh A, dále návrh B, návrh D. V případě, že by došlo k přijetí D, se stane nehlasovatelným H1. Pokud bychom hlasovali o H1, je samozřejmě toto nehlasovatelné, pokud by bylo přijato D. Dále bychom hlasovali návrh E1, E2, E3, E4, návrh E5. A hlasování o návrhu E5 vede pak k nehlasovatelnosti totožného návrhu pod I(římská jedna), pardon I. Návrh I je nehlasovatelný, pokud bylo hlasováno o E5. Dále bychom hlasovali o návrhu E6, G1, návrh G2. A v případě, že G2 se stane nehlasovatelným, potom E7, bod 19, který se týká § 102 odst. 3. Dále pokud se týká hlasování, zde je návrh tedy E7, bod 18, který se týká § 101 odst. 4. Dále pak návrh je E7, bod 19, který se týká § 102 odst. 3, ale bylo by to samozřejmě nehlasovatelné, pokud by bylo přijato G2.

Dále bychom hlasovali návrh F, návrh H2, H3, návrh J, návrh K1, K2, dále návrh L1, L2, L3, dále pak návrh M, a v případě přijetí M, se stane nehlasovatelným návrh C. Pokud se týká návrhu C, je tedy nehlasovatelný, pokud by byl přijat návrh M. A na závěr bychom pak hlasovali návrh zákona jako celek.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji. Ptám se, jestli je to srozumitelné, je s tím souhlas.

Nechám o této proceduře hlasovat.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Ať zvedne ruku a stiskne tlačítko. Kdo je proti?

V hlasování číslo 217 konstatuji, že bylo přihlášeno 135 poslanců, pro 133, proti 1. Návrh procedury byl schválen.

 

V této chvíli tedy, paní zpravodajko, jedeme podle této procedury, vždycky poprosím o přednes názvu, tedy toho písmene a stručný popis, čeho se ten pozměňovací návrh týká a kdo je samozřejmě jeho autor. Tak máte slovo. A já poprosím, pardon, já poprosím o klid, protože pak nebude docházet k těm omylným hlasováním. Není tady slyšet.

 

Poslankyně Renata Vesecká: Děkuji. Čili vás teď provedu schválenou hlasovací procedurou a začneme tedy návrhem A. Jedná se o návrh výboru pro mediální záležitosti, kdy se jedná konkrétně o změnu názvu výboru na výbor pro média a kulturu.

Stanovisko garančního výboru je doporučující.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Stanovisko předkladatele? (Souhlas.)

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Ať zvedne ruku a stiskne tlačítko. Kdo je proti?

Hlasování číslo 218, přihlášeno 135 poslanců, pro 132, proti nikdo. Návrh byl přijat. Můžeme pokračovat.

 

Poslankyně Renata Vesecká: Hlasovali bychom návrh B, což je návrh petičního výboru a opět se jedná o změnu názvu výboru na výbor pro lidská práva a petice.

Stanovisko ÚPV doporučující.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Stanovisko navrhovatele? (Předkladatele?) (Souhlas.)

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Ať zvedne ruku a stiskne tlačítko. Kdo je proti?

Hlasování číslo 219, přihlášeno 134 poslanců, pro 103, proti 15. Návrh byl přijat. Můžeme pokračovat.

 

Poslankyně Renata Vesecká: Návrh D, je to návrh poslance Berkiho a jedná se o vymezení faktických poznámek, přičemž tento bod je širší nežli H1. Upozorňuji tedy, že v případě přijetí D, se tedy stane nehlasovatelným H1.

Stanovisko ÚPV nedoporučující.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Stanovisko předkladatele? (Nesouhlas.)

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Ať zvedne ruku a stiskne tlačítko. Kdo je proti?

Hlasování číslo 220, přihlášeno 136 poslanců, pro 44, proti 78. Návrh nebyl přijat. Můžeme pokračovat.

 

Poslankyně Renata Vesecká: Protože tedy nebyl přijat návrh D, můžeme hlasovat H1, což je návrh poslance Radka Vondráčka, týká se opět faktických poznámek. Tyto faktické poznámky by se měly týkat vždy projednávané věci.

Stanovisko ÚPV doporučující.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Stanovisko předkladatele? (Souhlas. Pochopitelně.)

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Ať zvedne ruku a stiskne tlačítko. Kdo je proti?

Hlasování číslo 221, přihlášeno 136 poslanců, pro 133, proti 1. Návrh byl přijat. Můžeme pokračovat.

 

Poslankyně Renata Vesecká: Dalším je návrh E1, je to návrh poslankyně Urbanové. Konkrétně tady byl opakovaně zmiňován a je to návrh na zrušení navrženého omezení počtu faktických poznámek.

V tomto případě stanovisko ÚPV doporučuje.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Předkladatel? (Souhlas.)

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Ať zvedne ruku a stiskne tlačítko. Kdo je proti?

Hlasování číslo 222, přihlášeno 136 poslanců, pro 135, proti nikdo. Návrh byl přijat. Můžeme pokračovat.

 

Poslankyně Renata Vesecká: Nyní bychom hlasovali návrh E2, návrh je od poslankyně Urbanové a týká se nového § 54a, který by zaváděl projednávání naléhavých záležitostí.

Stanovisko garančního výboru nedoporučující.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Stanovisko předkladatele? (Nesouhlas.)

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Ať zvedne ruku a stiskne tlačítko. Kdo je proti?

Hlasování číslo 223, přihlášeno 136 poslanců, pro 22, proti 80. Návrh nebyl přijat. Můžeme pokračovat.

 

Poslankyně Renata Vesecká: Návrh E3 poslankyně Urbanové týká se oslovování osob v sále prostřednictvím předsedajícího.

Stanovisko ÚPV nedoporučující.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Stanovisko předkladatele? (Nesouhlas.)

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Ať zvedne ruku a stiskne tlačítko. Kdo je proti?

Hlasování číslo 224, přihlášeno 136 poslanců, pro 37, proti 80. Návrh nebyl přijat. Můžeme pokračovat.

 

Poslankyně Renata Vesecká: Návrh E4 poslankyně Urbanové týká se zakotvení zásady poměrného zastoupení při obsazování funkcí předsedy a místopředsedů Sněmovny, výborů, komisí a stálých delegací.

Stanovisko ÚPV nedoporučující.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Stanovisko předkladatele? (Nesouhlas.)

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Ať zvedne ruku a stiskne tlačítko. Kdo je proti?

Hlasování číslo 225, přihlášeno 136 poslanců, pro 22, proti 100. Návrh nebyl přijat. Můžeme pokračovat.

 

Poslankyně Renata Vesecká: Návrh E5 poslankyně Urbanové a týká se neúplného obsazení výborů, kdy je potřebný počet podpisů pro svolání schůze výboru se odvozuje od skutečného počtu zvolených členů výboru. Tady upozorňuji, že hlasování o E5 vede k nehlasovatelnosti totožného návrhu, který je uveden pod písmenem I.

Stanovisko ÚPV nedoporučující.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Předkladatel? (Nesouhlas.)

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Ať zvedne ruku a stiskne tlačítko. Kdo je proti?

Hlasování číslo 226, přihlášeno 136 poslanců, pro 22, proti 81. Návrh nebyl přijat.

 

Poslankyně Renata Vesecká: Návrh K1 poslance Sokola, předkládání návrhu na vyslovení předchozího souhlasu Sněmovny. Týká se odstranění lhůty tak, aby měla vláda prostor pro vypracování příslušných materiálů. Stanovisko ÚPV nedoporučující.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Stanovisko předkladatele? (Předkladatel: Nesouhlas.)

 

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Ať zvedne ruku a stiskne tlačítko. Kdo je proti?

Hlasování číslo 235, přihlášeno 136 poslanců, pro 43, proti 78. Návrh nebyl přijat.

 

Poslankyně Renata Vesecká: Dále bychom hlasovali návrh K2 opět poslance Sokola a jedná se o zpřesnění projednávání odůvodněných stanovisek. Stanovisko ÚPV nedoporučující.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Stanovisko předkladatele? (Předkladatel: Nesouhlas.)

 

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Ať zvedne ruku a stiskne tlačítko. Kdo je proti?

Hlasování číslo 236, přihlášeno 136 poslanců, pro 54, proti 80. Návrh nebyl přijat. Můžeme pokračovat.

 

Poslankyně Renata Vesecká: Návrh L1 poslance Jurečky a týká se to skutečnosti, že Sněmovna nejedná první a poslední školní den. Stanovisko ÚPV nedoporučující.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Stanovisko předkladatele? (Předkladatel: Nesouhlas.)

 

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Ať zvedne ruku a stiskne tlačítko. Kdo je proti?

Hlasování číslo 237, přihlášeno 136 poslanců, pro 37, proti 88. Návrh nebyl přijat. Můžeme pokračovat.

 

Poslankyně Renata Vesecká: Dále bychom hlasovali o návrhu L2 též poslance...

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Pardon, já neslyším, můžu poprosit kolegy tam?

 

Poslankyně Renata Vesecká: Dále bychom pokračovali v jednání o návrhu L2 též poslance Jurečky a týká se to skutečnosti, že Sněmovna nejedná ve dnech podzimních prázdnin a v den prázdnin pololetních. Stanovisko ÚPV nedoporučující.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Předkladatele? (Předkladatel: Nesouhlas.)

 

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Ať zvedne ruku a stiskne tlačítko. Kdo je proti?

Hlasování číslo 238, přihlášeno 136 poslanců, pro 29, proti 90. Návrh nebyl přijat.

 

Poslankyně Renata Vesecká: Návrh L3 poslance Jurečky, schůze svolaná podle § 51 odst. 4 nebo 5, nelze ji svolat ani ji vést v době vyhrazené pro písemné a ústní interpelace. Stanovisko ÚPV nedoporučující.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Předkladatel? (Předkladatel: Nesouhlas.)

 

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Ať zvedne ruku a stiskne tlačítko. Kdo je proti?

V hlasování číslo 239 bylo přihlášeno 136 poslanců, pro 53, proti 81. Návrh nebyl přijat.

 

Poslankyně Renata Vesecká: Nyní bychom hlasovali o návrhu M poslance Zuny a týká se to účinnosti, kterou navrhuje od 1. 7. 2029. Tady bych upozornila, že v případě přijetí tohoto návrhu M se stane nehlasovatelným návrh C. Stanovisko k M je nedoporučující.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Předkladatel? (Předkladatel: Nesouhlas.

 

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Ať zvedne ruku a stiskne tlačítko. Kdo je proti?

V hlasování číslo 240 bylo přihlášeno 136 poslanců, pro 38, proti 93. Návrh nebyl přijat. A máme poslední návrh.

 

Poslankyně Renata Vesecká: Děkuji. Vzhledem k tomu že tedy nebyl přijat návrh N, můžeme hlasovat návrh C poslankyně Šebelové. Týká se rovněž účinnosti jednacího řádu, a to od 1. 1. 2027. Stanovisko ÚPV nedoporučující.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Stanovisko předkladatele? (Předkladatel: Nesouhlas.)

 

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Ať zvedne ruku a stiskne tlačítko. Kdo je proti?

V hlasování číslo 241 bylo přihlášeno 136 poslanců, pro 52, proti 79. Návrh nebyl přijat.

Jestli mám správně poznámky, tak jsme hlasovali o všech pozměňovacích návrzích. Je to tak?

 

Poslankyně Renata Vesecká: Ano. Je to tak.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Pan poslanec Babka asi k hlasování.

 

Poslanec Ondřej Babka: Děkuji. Já prosím k hlasování číslo 236 jsem hlasoval proti, na sjetině mám pro a nezpochybňuji hlasování. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Dobře, děkuji. Tak v této chvíli budeme hlasovat o návrhu zákona jako celku.

 

Poslankyně Renata Vesecká: Je to tak.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Takže paní poslankyně k hlasování.

 

Poslankyně Anežka Nedomová: Pardon, u hlasování číslo 238, na sjetině mám proti, ale byla jsem pro. Nezpochybňuji hlasování. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji. Nikoho k hlasování nevidím. Přečtu tedy návrh usnesení. „Poslanecká sněmovna vyslovuje souhlas s návrhem poslanců Radka Vondráčka, Andreje Babiše, Tomia Okamury, Petra Macinky, Marka Bendy, Taťány Malé, Radima Fialy a Borise Šťastného na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, ve znění pozdějších předpisů, podle sněmovního tisku 72 ve znění schváleném Poslaneckou sněmovnou.“

O tomto usnesení nechám hlasovat. Kdo je pro? Ať zvedne ruku a stiskne tlačítko. Kdo je proti?

V hlasování číslo 242 bylo přihlášeno 136 poslanců, pro bylo 110, proti 12. Návrh zákona byl přijat, byl s ním vysloven souhlas. (Potlesk pravé poloviny sálu.) A j si dovolím ukončit tento bod. A děkuji za spolupráci.

 

V této chvíli si dovolím otevřít druhý bod. To je ta obří složka, kterou mám před sebou. Jde o bod

 

Aktualizováno 4. 7. 2026 v 15:51.