(pokračuje Patrik Nacher)

109.
Návrh poslanců Andreje Babiše, Karla Havlíčka, Tomia Okamury, Petra Macinky, Aleny Schillerové, Zuzany Schwarz Bařtipánové, Radima Fialy, Borise Šťastného, Vojtěcha Krňanského a Marie Pošarové na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 283/2021 Sb., stavební zákon, ve znění pozdějších předpisů, a některé další související zákony
/sněmovní tisk 67/ – třetí čtení

Prosím, aby místa u stolku zpravodajů zaujala za navrhovatele Zuzana Mrázová a zpravodajka garančního výboru Zuzana Ožanová. Obě poslankyně Zuzany jsou na místě. (Silný hluk a neklid v sále.) Usnesení garančního výboru bylo doručeno jako sněmovní tisk 67/13. Ptám se navrhovatele, zda má zájem vystoupit před otevřením rozpravy. Tady je takový hluk, že mi ani nejste schopni odpovědět. Takže se ptám znovu, paní ministryně, za navrhovatele, máte zájem vystoupit před otevřením rozpravy? Ne, dobře. V takovém případě otvírám rozpravu, do které se přihlásili s přednostním právem mám tady Olga Richterová, Zdeněk Hřib a pak teda paní navrhovatelka.

Olga Richterová tady není, Zdeněk Hřib tady není, tak poprosím paní ministryni. (Hluk v sále.) A já to tady dám pro dalšího předsedajícího, aby věděl. Já poprosím... (Hlasitě.) kolegové! – o klid... (Odmlčí se.) Můžu poprosit?Můžete debaty vést skutečně mimo sál? Není to složité... Tak, děkuju.

Ministryně pro místní rozvoj ČR Zuzana Mrázová: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, stojíme dnes před třetím čtením novely stavebního zákona. Dovolte mi, abych při této příležitosti poděkovala všem, kdo se na jejím projednávání podíleli, a současně stručně, ale jasně připomněla, proč je tato novela potřebná, proč je věcně obhajitelná a proč si podle mého přesvědčení zaslouží vaši podporu.

Novela stavebního zákona má přinést více dostupných bytů, škol, školek, moderních nemocnic, dopravní a technické infrastruktury, a to bez zbytečného papírování a běhání po úřadech. Jednoduché procesy, přehledné řízení, srozumitelná pravidla, čím jednodušší stavba, tím jednodušší proces. Dovolte mi dnes poděkovat i vám, všem poslankyním a poslancům napříč politickým spektrem, za vaše podněty, připomínky, kritické otázky i pozměňovací návrhy. Děkuji také odborné veřejnosti, profesním organizacím, podnikatelským svazům, územním partnerům a dalším institucím, kteří se do této debaty aktivně zapojili.

Je správné říci, že projednávání této novely nebylo formální záležitostí – bylo věcné, intenzivní a v mnoha ohledech i náročné. A právě to je dobře, protože stavební právo není okrajové téma – dotýká se bydlení, dopravy, energetiky, průmyslu, obcí i krajů, ochrany veřejných zájmů a každodenního života lidí v České republice. Tato novela nevznikla ve vzduchoprázdnu. Není to žádný nahodilý ani izolovaný krok, navazuje na dlouholetou debatu o tom, že české povolovací procesy jsou příliš pomalé, roztříštěné, nepředvídatelné a v řadě případů i vnitřně rozporné. Ať jde o výstavbu bytů, dopravní infrastruktury, energetických zdrojů, vodohospodářských staveb, digitálních sítí nebo průmyslových areálů, všude stavebníci naráží na stejný problém: Stát často nedokáže rozhodovat včas, koordinovaně, předvídatelně ani srozumitelně.

A právě proto považuji za důležité připomenout, že podporu této novele nevyslovují jen její předkladatelé – podporu jí vyslovují také ti, kdo s důsledky dnešního stavu bojují každý den ve své praxi. Dopis na podporu novely zaslala Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů České republiky, a to s podporou Svazu podnikatelů ve stavebnictví, Asociace malých a středních podniků a živnostníků České republiky, Zaměstnavatelského svazu důlního a naftového průmyslu a Svazu českých a moravských výrobních družstev. Tito zástupci zaměstnavatelů a podnikatelů výslovně uvádějí, že novelu považují za, cituji: důležitý krok směrem k vytvoření stabilnějšího, předvídatelnějšího a efektivnějšího systému povolování staveb. To je velmi silné a důležité sdělení pro nás všechny. Nejde tady o frázi. Je v něm obsaženo přesně to, co dnes Česko potřebuje: stabilitu, předvídatelnost a efektivitu.

Hospodářská komora České republiky ve svém stanovisku uvedla, že – opět si dovolím citovat: dlouhodobě podporují přijetí novely stavebního zákona a kroky směřující ke zrychlení a zpřehlednění povolovacích procesů. Také to není detail, je to jasný vzkaz největší podnikatelské komory v České republice, že další odklady, další nejasnosti a další vršení procesních překážek už si naše ekonomika nemůže nadále dovolit.

Česká asociace elektronických komunikací, která zastupuje největší poskytovatele digitální infrastruktury v České republice, nám napsala, že navržené změny výrazně napomůžou ke zrychlení výstavby digitální infrastruktury a pomohou tak České republice snižovat zaostávání v pokrytí vysokorychlostním internetem – a i to, věřím, že všichni, kdo tady dnes jsme, vnímáme jako důležité. Bez rychlejšího a racionálnějšího povolování dnes nepostavíme jen byty nebo silnice, ale nepostavíme ani digitální sítě, bez nichž se moderní stát a moderní ekonomika neobejdou.

Solární asociace a AKU-BAT CZ pak ve svém podpůrném dopise uvedly, že (projednávaný?) návrh (představuje?) – opět si dovolím citovat: důležitý krok ke kultivaci a zefektivnění povolovacích procesů v České republice. Současně zdůraznily, že stabilní, srozumitelný a odborný jednotný systém stavebního práva je nezbytným předpokladem nejen pro dostupnější bydlení, ale také pro rozvoj energetiky, dopravní a technickou infrastrukturu, průmyslových investic a dalších projektů s významem pro hospodářství státu.

Svaz průmyslu a dopravy České republiky pak ve svých podnětech a připomínkách výslovně podpořil komplexní pozměňovací návrh a další související úpravy. Podpořil opatření ke zvýšení efektivity povolování EIA, k podpoře energetické infrastruktury, ke snížení administrativní zátěže a k tomu, aby se průmysl a hospodářství promítly mezi relevantní veřejné zájmy při rozhodování státu.

Svaz energetiky České republiky pak zcela jasně uvedl, že – opět si dovolím citovat: podporuje kroky vedoucí ke zrychlení a zjednodušení povolovacích procesů v rámci sněmovního tisku číslo 67. Podporuje tak úpravy, které zefektivňují povolování energetických staveb, snižují administrativní náročnost a pomáhají realizaci staveb důležitých pro energetickou bezpečnost země. Když se na tato stanoviska podíváme společně, dostáváme jeden velmi čitelný obraz. Tato novela má podporu významných organizací zastupujících široký okruh zaměstnavatelů, podnikatelů, investorů, provozovatelů infrastruktury i profesní sdružení napříč Českou republikou a českou ekonomikou. Jinými slovy, podporují ji ti, kdo vytvářejí hodnoty, kdo zde investují, kdo zaměstnávají naše spoluobčany, kdo budují infrastrukturu a kdo nesou náklady dnešního nefunkčního systému povolování staveb. A jejich apel je zcela srozumitelný: Česká republika potřebuje konkurenceschopnost, potřebuje předvídatelná pravidla, potřebuje rychlejší, odborně jednotnější a koordinovanější rozhodování, potřebuje tedy stát, který dokáže nejen chránit veřejné zájmy, ale také rozhodnout v rozumném čase. Bez toho se neposuneme, bez toho nebudeme mít dostatek bytů, bez toho nebudeme mít moderní dopravní ani technickou infrastrukturu, bez toho nebudeme mít energetické zdroje a sítě, které naše země potřebuje, bez toho nebudeme schopni přilákat investice ani udržet konkurenceschopnost českého hospodářství.

Současně ale chci říct zcela jasně i druhou věc. Tato novela není útokem na veřejné zájmy, není útokem na ochranu přírody, krajiny, památek ani dalších chráněných hodnot. Je to snaha o to, aby stát tyto zájmy chránil přiměřeně, racionálně a včas – nikoli tak, že je bude stavět proti sobě, bez schopnosti nalézat řešení.

To platí i pro oblast památkové péče, k níž v posledních dnech zazněla řada výhrad. Dovolte mi zde jednu věc sdělit velmi jasně. Prosím, držme se textu návrhu novely, ne kampaně a ne dezinformací. Není pravda, že by naše novela rušila památkovou ochranu nebo likvidovala kulturní dědictví. Ochrana památek v návrhu nezaniká, zůstává výslovně chráněným veřejným zájmem. U kulturních památek zůstávají zachována současná plná ochrana, ochranná pásma zůstávají zachována v racionálním rozsahu. To, co se mění, je procesní model a rozdělení kompetencí. Můžeme o tom vést poctivou debatu, můžeme se přít, zda je navržené řešení ideální, můžeme diskutovat o tom, kdo má ochranu vykonávat a jak má být proces nastaven.

Ministryně pro místní rozvoj ČR Zuzana Mrázová: Ale neměli bychom tvrdit, že ochrana mizí, když to není pravda, neboť z textu návrhu plyne, že ochrana všech těchto veřejných hodnot zůstává zachována. Za nejpoctivější považuji tuto formulaci: Nejde o zrušení památkové ochrany, ale o změnu procesního modelu. Ostatně i ve stanoviscích podnikatelských organizací se objevuje jasný odpor k některým návrhům, které by vedly k dalšímu zpřísnění režimu u staveb v památkových rezervacích nebo zónách nad rámec komplexního pozměňovacího návrhu. I to potvrzuje, že dnešní spor není o tom, zda památky chránit, ale jak nastavit vyvážený a funkční proces.

Vážené poslankyně, vážení poslanci, stát, který nedokáže povolit výstavbu v přiměřeném čase, oslabuje sám sebe, oslabuje bydlení, oslabuje průmysl, oslabuje energetiku, oslabuje technickou i dopravní infrastrukturu a nakonec oslabuje i důvěru občanů v to, že veřejná správa vůbec umí řešit problémy naší země. Tato novela sama o sobě nevyřeší vše, ale je důležitým krokem správným směrem k větší koordinaci, k větší předvídatelnosti, k větší odpovědnosti a k menší roztříštěnosti. A také k tomu, aby se v České republice konečně dalo normálně stavět. Znovu opakuji, je to novela pro dostupnější bydlení, je to novela pro lepší dopravní a technickou infrastrukturu, je to novela pro energetickou bezpečnost naší země, je to novela pro digitální sítě, pro moderní ekonomiku, je to novela pro předvídatelnější podnikatelské prostředí a je to novela pro konkurenceschopnější Českou republiku. Proto vás chci v tomto třetím čtení požádat o podporu sněmovního tisku číslo 67 ve znění komplexního pozměňovacího návrhu a dalších podpořených úprav. Děkuji vám za pozornost.

Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní já jsem převzal řízení, takže předpokládám, že jsme byli před otevřením rozpravy. (Z pléna: Ne, už je otevřená.) Už je otevřena rozprava, dobře. A teď tady mám tedy několik přednostních práv, ale hlásí se zároveň také zpravodajka Zuzana Ožanová, nicméně musíme jet po těch přednostních právech, paní zpravodajko, anebo faktickou si tam dáte. Takže paní poslankyně Zuzana Ožanová na faktickou tedy a pak jsou připravena přednostní práva: Olga Richterová, Zdeněk Hřib a potom Martin Kupka. Prosím, vaše dvě minuty.

Poslankyně Zuzana Ožanová: Děkuji. Vážený pane předsedo, to je opravdu jenom faktická. Hospodářský výbor se tímto zabýval na své schůzi 25. června, to znamená minulý týden. Další výbory se tímto tiskem před třetím čtením nezabývaly. Jenom poprosím o věcnou debatu a já jako zpravodaj chápu, že to bude trošku debata delší s ohledem na velké množství pozměňovacích návrhů. Jenom si dovolím připomenout, že u předchozího tisku byla debata, zda hlasovat, či nehlasovat návrhy, které jsou totožné. Stejnou debatu potom povedeme pravděpodobně u tohoto tisku, tak já poprosím jenom o to, že to budu předkládat v souladu s návrhem legislativy, a upozorním vždycky na tyto věci. Děkuji za pozornost.

Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní tedy ještě jedna faktická poznámka – pan poslanec Martin Baxa. Prosím, vaše dvě minuty.

Poslanec Martin Baxa: Děkuju za slovo, vážený pane předsedo. Já mám připraven obsáhlý projev, který se týká tématu památkové péče. Na něj tedy už zjevně dnes nedojde, chystám se ho pronést tedy někdy v příštím týdnu a vlastně to, co vy jste, paní ministryně, říkala, poslouží jako úvod k tomu mému projevu, protože zaznělo několik informací, které vy jste tady řekla, které prostě nejsou pravdivé. Nevedla se poctivá debata o tom, jakým způsobem má vypadat úprava památkové péče ve stavebním zákonu. Vytvořila jste slaměný panák jako řečnickou figuru v debatě o tom, že by někdo říkal, že tento zákon ruší památkovou ochranu. To myslím, že nikdo neříkal. Ale to, že dochází k radikálnímu omezení v některých částech památkové péče, o níž nebylo dopředu diskutováno s experty, které neprocházely klasickým legislativním procesem, to je pravda. To je pravda a to je velmi vážná věc. A myslím si, že není poctivé zahájit třetí čtení debaty k tomuto sněmovnímu tisku takovýmito tvrzeními o památkové péči. Tak jsem jenom chtěl, aby to tady zaznělo, aby tento váš úvod v době, kdy už tady je velmi málo poslankyň a poslanců, jaksi nezazněl bez odezvy, a já z toho určitě potom vyjdu při svém projevu, který mám právě na téma ochrany památkových hodnot v tomto zákonu. Děkuju.

Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí tedy Olga Richterová. Já ovšem přečtu ještě omluvy.

Oulehlová Renata od 13 hodin z pracovních důvodů, Papajanovský Jan bere zpět svou omluvu – celé jednací den, pracovní důvody a zároveň od 12 hodin se omlouvá z pracovních důvodů. Tak. Rázga Barbora od 13.15 se omlouvá z osobních důvodů a Šrámková Eva od 13 hodin z rodinných důvodů.

Tak prosím, paní předsedkyně, máte slovo.

Poslankyně Olga Richterová: Dobrý den. Vážená paní ministryně, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, já tady dnes chci tu debatu, která se domnívám, že bude delší, a my se postupně dostaneme k těm konkrétním pozměňovacím návrhům, které třeba jako pirátský poslanecký klub přinášíme, tak se chci nejprve dostat k tomu hlavnímu, o co nejspíš vládě Andreje Babiše jde, aby tímto chaotickým, nestandardně procesně podaným návrhem způsobila. A jelikož Babišův chaos je prostě pověstný, tak potřebujeme vědět, že tímto zákonem jen přibude. Je to podané poslaneckým návrhem, je tam více než tisíc stránek obsahujících komplexní pozměňovací návrh, mění se nějakých 43 zákonů a výsledek? Výsledek bude ten, že bude mnohem snazší postavit si vilu s bazénem v chráněné krajinné oblasti a bude mnohem snazší legalizovat černé stavby, včetně té vily s bazénem na místě, kde by to dneska fakt nešlo.

A konečně takový velkopodnikatel, který potřebuje vedle třeba nějaké nové drůbežárny postavit ubytovnu pro zahraniční dělníky, bude mít opět mnohem, ale nesmírně snazší postavit si projekt, který bude mít více než těch 10 000 metrů čtverečních hrubé podlahové plochy, a to bydlení, ta ubytovna, to stačí, když bude 5 000 a 1 metr. Je to definováno jenom, že to musí být prostě nadpoloviční většina z toho – se musí týkat bydlení. Tohle si myslím, že zamlčujete. Tohle by určitě lidé nechtěli, aby jim vyrostlo za barákem bez možnosti se reálně bránit, a navíc způsob, jakým omezujete tu možnost obrany lidí, když jim v těsném sousedství takovýto obrovský objekt typu drůbežárna s ubytovnou vyroste, je prostě skoro, bych řekla, v rozporu s demokratickými principy a s vyvažováním těch veřejných a soukromých zájmů.

Ale ještě než se dostaneme k těmto konkrétnostem, tak musím ukázat, že nemluvíte pravdu, když argumentujete, že máte podporu těch a oněch a vlastně by se to dalo shrnout, jako byste si mysleli, že máte podporu úplně všech. Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků je významné profesní sdružení, ČKAIT je ta zkratka. Je to významné sdružení, kde je prostě opakovaně prováděn průzkum, zjišťuje si toto odborné těleso, co je skutečnou bariérou, jak funguje stavební řízení.

A nyní ta čísla z nového průzkumu pro argumenty týkající se této novely, který si nechal zpracovat právě tento odborný profesní spolek. Víme, že rychlost stavebního řízení není to jádro pudla, to není ten problém. Cituji z jejich dat. 82 procent podaných žádostí získává podle projektantů stavební povolení do jednoho roku, z toho 48 procent žádostí získá pravomocné rozhodnutí za dobu kratší než 5 měsíců. Jsou to zásadní údaje z aktuálního průzkumu mezi více než 700 autorizovanými projektanty, stavbyvedoucími a dalšími odborníky. Takže to tolik k tomu vašemu hlavnímu argumentu, proč musíte překotně přicházet s novelou, kterou podáváte poslaneckým návrhem, čili bez toho standardního připomínkování, chaoticky s více než tisícistránkovým komplexním pozměňovacím návrhem. Váš výchozí argument je úplně vadný.

Navíc nová data zveřejnilo přímo Ministerstvo pro místní rozvoj. Jde o aktuální čísla, která byla sesbírána v dubnu letošního roku.

A co ukazují? Jsou to oficiální data z úřadu tady paní ministryně Mrázové, že za poslední rok a půl je průměrná délka toho stavebního řízení 98 dní a medián 78 dní, méně než tři měsíce. To jsou data. To jsou skutečná fakta.

Když se podíváme na čísla týkající se jenom bytových staveb, tak se dostaneme na průměr 103 dne. Opět je to okolo těch třech měsíců. Takže tady nestrašte lidi, prosím. Stavební řízení v Česku nemá ten zásadní problém v rychlosti povolování.

Co jsou ty problémy? A to zase budu citovat ČKAIT, ať tedy nejsem napadána z nějaké neobjektivnosti. Takže co v tiskové zprávě v postoji zveřejněném Českou komorou autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě stojí? Cituji: „Legislativní smršť je odůvodňována údajnou nadměrnou délkou stavebního řízení, která podle názoru některých zákonodárců a předkladatelů zákona trvá běžně několik let. Tato vyjádření ovšem nejsou ničím doložena. Podle inženýrské komory k tomuto omylu dochází tím, že se zaměňuje délka stavebního řízení s délkou trvání všech procesů od nabytí pozemku až po zahájení výstavby.“

A teď citace inženýra Roberta Špalka, předsedy ČKAITu: „Když si někdo koupí pozemek třeba bývalého nádraží a chce tam postavit bytové domy, tak si musí nejprve projít nezbytnou změnou územního plánu, a to včetně veřejného projednání. To opravdu trvá i řadu let.“

Takže jsme u toho. Výchozí argumentace neříká pravdu. To, co trvá, je, když se mění územní plán, ale když stavebníci podávají projekty v souladu s platným územním plánem, tak to funguje, tak to běží.

Potom je tu druhá věc. Předchozí verzi stavebního zákona odhlasovala naprostá většina Sněmovny. Bez dvou poslanců ji odhlasoval i celý klub ANO, i když byl tehdy v opozici. Byl to rozsáhlý právní předpis. Proč chcete ukvapeně, bez vyhodnocení té předchozí úpravy, přijímat další revizi? No protože vám se bude v chaosu dobře skrývat, co jsou ty vaše skutečné zájmy. Ale my na to prostě tady musíme konkrétně a podrobně upozornit, protože to není zájem naší země, není to zájem běžných lidí, kteří chtějí, abychom se jako země rozvíjeli a aby to zde fungovalo podle práva, předvídatelně a pro všechny s rovným přístupem.

A ty argumenty, které zde dnes na úvod chci uvést, sepsal i veřejný ochránce práv. Pokud někoho překvapuje, že zde vystupuji se stanoviskem, které zveřejnil pan doktor Stanislav Křeček, tak ujistím – ono jde totiž o výsledky analýz celého právního týmu, který funguje v Kanceláři veřejného ochránce práv. Jde o komplexní pohled. A samozřejmě Stanislav Křeček tehdy to zastřešil.

Jde o stanovisko z 19. ledna, takže ještě před tím komplexním pozměňovacím návrhem, co má těch více než tisíc stran. Ale přesto ten návrh na většinu těch výtek vůbec nereaguje. Naopak něco ještě zhoršuje. A co je šílené, úplně ignoruje návrh paní ministryně Mrázové i věci týkající se bezbariérovosti, přístupu pro lidi, kteří jsou na vozíku, lidi, kteří mají malé dítě, potřebují někam vjet s kočárkem, přístupu pro lidi, kteří si zlomí nohu a potřebují prostě několik týdnů, aby byly veřejné budovy co nejpřístupnější, jinak si to ještě třeba neuvědomují, jak je bezbariérovost důležitá, protože jsou mladí a zdraví. Bezbariérovost je prostě něco, co je za mě základ moderního přístupu, kdy si uvědomujeme, že v životě jsou různé fáze, že všichni budeme staří, že se nemají stavět zejména veřejné budovy a veřejné prostory na situace, kdy je člověku 25 a je mladý zdravý muž. Ne. Mají se stavět prostory, budovy zejména tak, abychom zohledňovali, že jsme společnost, která má fungovat pro všechny. A tohle píše i veřejný ochránce práv.

Já se k tomu dostanu, ale myslím, že na úvod je dobré odcitovat, jak vnímá shrnujícím způsobem ta problematická ustanovení navržené nové zákonné úpravy Stanislav Křeček:

Za prvé. Zákon nově upřednostňuje povolení staveb i tam, kde by dříve nebyly přípustné. To jsou ty vily, vily s bazénem v chráněných krajinných oblastech.

Za druhé. Dotčené orgány mají používat jen nejmírnější prostředky ochrany a jejich stanoviska mohou být nahrazena fikcí souhlasu, pokud se nestihnou vyjádřit v krátké lhůtě. To může v praxi znamenat, že se důležité dopady staveb vůbec neprověří.

Za třetí. Oslabení boje proti černým stavbám, zrušení pevné lhůty pro podání žádosti o dodatečné povolení a další důsledky. To už okomentuju později. Také se tomu bude podrobně věnovat naše odbornice na stavební zákon a architektka Veronika Kovářová. Jenom... Černé stavby, to jistě paní ministryni Mrázové něco připomíná.

Za čtvrté. Co kritizuje stanovisko veřejného ochránce práv? Nejasná a velmi volná pravidla pro posuzování hluku.

Za páté. Vznik takzvaných superúřadů, které mají rozhodovat o stavebních záměrech i o ochraně životního prostředí, zdraví nebo památek, aniž by bylo jasné, jak bude zajištěna jejich odbornost, a hrozí, že ta ochrana veřejných zájmů zůstane jenom formální.

A samozřejmě se tam také řeší ty další věci, ať už uvolnění pravidel v památkových rezervacích a zónách nebo ta širší ochranná pásma.

Ale já ještě vyjmu z té kritiky ombudsmana, že definice přístupnosti je zúžená pouze na osoby se zdravotním postižením podle blíže neurčeného zákona a opomíjí přitom další skupiny, které přístupnost potřebují, seniory, těhotné ženy nebo rodiče s kočárky. Zkrátka úplně to ignoruje společnost jako celek, která má fungovat pokud možno pro všechny.

Dále novela umožní, aby se při úpravách stávajících budov požadavky na přístupnost vůbec neuplatnily, případně aby byly odmítnuty jako ekonomicky nepřiměřené. Víte, co to znamená? Že jakmile máte nějaké omezení, tak nevíte, jestli se dostanete do budovy, kde byste si potřebovali dojít na toaletu, nevíte, jestli si vůbec budete schopni zajít tam, kde se třeba nově dostanete do restaurace, nebo jestli budete schopni se přepravovat i veřejnou dopravou efektivně.

Ty podmínky, které jsou dnes platné, postupně jako republika uplatňujeme. Je to klopýtavé. Není to vůbec ideální, ale postupně se stává bezbariérovost standardem. Pomáhá to všem od těch situací, kdy lidé jezdí s kočárkem, protože mají malé děti, až po ty situace, kdy ve stáří každý schod, každý obrubník představuje bariéru. Jenže to tahle novela zásadně oslabuje.

A nakonec zásadně oslabuje i právo lidí bránit se proti rozhodnutím úřadů. Opět cituji to stanovisko ombudsmana: „Za zvlášť problematické považuji, že proti rozhodnutím o největších stavbách“, tedy i těch stavbách pro hromadné bydlení, to je ta vzpomínaná ubytovna pro dělníky při možné drůbežárně, že i proti těm rozhodnutím o největší stavbách „není možné podat řádný opravný prostředek u správního orgánu.“ Potom: „Přezkum závazných stanovisek je časově velmi omezený a v praxi může být nemožný.“ Dále: „Soudní ochrana se zužuje tím, že žalobu nebude možné dodatečně rozšířit.“ A zásadním problémem je samozřejmě také oslabení závaznosti územních plánů. Stavební úřad bude moci povolit stavbu i v rozporu s nimi na základě vágně formulovaných podmínek.

Jak jsem říkala, toto bylo stanovisko z ledna, ale nejenom, že na něj ministerstvo nereagovalo, ale některé věci ještě dále zhoršilo.

A já tedy shrnu, jaké jsou ty konkrétní příklady k těmto výhradám a k této kritice ombudsmana, a potom naváže náš předseda Zdeněk Hřib.

Jedna věc se týká toho způsobu, jakým mají být favorizovány ty velké projekty. Jde konkrétně o to, že prostě stavění vily s bazénem v chráněné chráněné oblasti bude vlastně umožněno, což je naprosto šílené. Ale co se týče černých staveb, tak ty naopak budou legalizované. Co tam zdůrazňuje ombudsman? Že se ruší ta propadná lhůta 30 dnů k podání žádosti o dodatečné povolení stavby. Víte, jaká lhůta je tam nově? Nekonečno.

A co zdůrazňuje ombudsman? Navrhovaná změna vytváří ve spojení s dalšími změnami ideální podmínky pro černé stavebníky. To považuji za krajně nežádoucí. Konec citace úřadu ombudsmana. Takže ti, co porušují pravidla a staví načerno, budou mít všecko usnadněné, umetenou cestičku. Ti, kteří chtějí dodržovat pravidla, chtějí, aby se hrálo fér, aby byl vyvážen ten veřejný a soukromý zájem, aby se braly ohledy, ti to budou mít ztížené, budou v nevýhodě.

V důvodové zprávě také zásadně chybí podrobnější popis toho, jak se má celá ta obrovská změna prakticky provést. O tom bude opět mluvit naše poslankyně Veronika Kovářová s celým podrobným stanoviskem klubu. Ale to, že ten návrh vytváří super úřady v krátkém čase, bez ohledu na to, že ta změna není v tom krátkém čase uskutečnitelná, to kritizuje právě i úřad ombudsmana.

Neřeší se už vůbec, že někteří zaměstnanci musejí na obcích a na krajích zůstat, protože tam mají spoustu dalších kompetencí nesouvisejících se stavebními záměry. Neřeší se, jak bude zajištěna odbornost stavebních úřadů, přesun zaměstnanců, a to u takových specifických oblastí, jako je třeba ochrana veřejného zdraví.

No a nakonec u té bezbariérovosti, u té přístupnosti. V praxi se stále častěji objevují případy, a to je opět něco, kde cituji stanovisko Kanceláře veřejného ochránce práv, kdy nejsou požadavky na přístupnost dostatečně chráněny ze strany stavebních úřadů nebo je namítáno, že jsou nevhodně nastaveny. No ale namísto toho, aby to novela rozumně upravila, tak se to vlastně skoro škrtá. Co zdůrazňuje ombudsman? Definice musí být nastavena pro účely přístupnosti prostředí ve stavebním právu tak, aby nemohla vyvolávat pochybnosti o tom, pro které skupiny osob se ty požadavky na přístupnost vztahují.

Jenže nově navrhovaná definice tomuto neodpovídá, protože opomíjí ty dotčené skupiny osob, pro které je zajištění přístupnosti rovněž zásadní. To už jsem zmiňovala. Jde o ty starší osoby, těhotné, lidi s kočárkem. Nevhodným krokem je z pohledu definice a možného budoucího výkladu i spojení přístupnosti se zajištěním pouze nezbytného bezbariérového užívání, což je v přímém rozporu s úmluvou o právech lidí se zdravotním postižením.

Už o tom hovořila i moje kolegyně, poslankyně za Piráty Lenka Martínková Španihelová ve druhém čtení. Existuje pozměňovací návrh, který tuto věc upravuje, ale hospodářský výbor ho nepodpořil. Já bych si velmi přála, abychom i ve stavebním zákoně prostě uznali ten fakt, že naše společnost stárne, že se potřebujeme přizpůsobovat tomu, že budou stále vyšší požadavky na bezbariérovost a že opravdu ve 21. století s našimi technologiemi není vhodné, abychom naopak tu přístupnost pro lidi s různým znevýhodněním oslabovali.

Obecně celým tím návrhem – a teď cituji opět ombudsmana – stavíme stavební úřady do role posuzovatele toho, o kolik a jestli vůbec je právo každého jedince na důstojný život významnější než ekonomická stránka projektu. Proto, říká ombudsman, je nutné zachovat stávající pravidlo. Technické požadavky se neuplatní pouze tehdy, existuje-li závažný územně-technický a stavebně-technický důvod nebo jiný veřejný zájem. Je prostě potřeba řešit kočárkárny, nájezdy pro vozíky, je potřeba řešit šíři chodeb, šířku dveří. Ve finále to pomůže všem. Je potřeba na to myslet. Ať už kvůli těm základním potřebám, jako je například návštěva toalety, když se člověk pohybuje ve veřejném prostoru a má omezení, jako i kvůli důstojnému životu, když se něco změní, ať už po úraze nebo ve stáří.

A já, protože chci, aby toto projednávání opravdu lidem, odborné veřejnosti, běžným stavebníkům ukázalo, že hájíme jejich zájmy, jenom připomenu, že my jako Piráti samozřejmě chceme, aby se v Česku stavělo. Máme celý plán, najdete ho na webu bydleni.pirati.cz. Co konkrétně dělat pro to, aby u nás měla výstavba zelenou? Jenže to neznamená usnadnit jenom pár největších projektů, navíc projektů diskutabilních, kde stačí, aby u toho rozsahu nad 10 000 metrů čtverečních hrubé podlahové plochy bylo těch 5001 metrů čtverečních takzvaně do bydlení, ale klidně do ubytovny pro zahraniční dělníky, k nějaké té drůbežárně nebo jinému podniku. Bez obrany pro lidi žijící kolem, s možností obrátit se jenom na soud, ale až v okamžiku, kdy už bude uděleno stavební povolení.

Takže co to znamená? Ani vyhraný soud nemusí zajistit, že pak bude odstraněna ta stavba, která by vlastně byla prohlášena za stavbu načerno, protože legalizace černých staveb a jejich posuzování se opět tímto zákonem usnadňuje. Takže to je začarovaný kruh. Jakoby vám budou říkat, paní ministryně a další, že se teoreticky můžete bránit, ale v praxi to tak být vůbec nemusí. A to je to hlavní. Jedno hlasování rady za zavřenými dveřmi může umožnit výstavbu v rozporu s doposud platným územním plánem. A to je věc, kterou prostě nemáme dopustit. Rozhodování má probíhat transparentně, mají si ho politici být ochotni obhájit před občany a argumenty občanů musí být vyslyšeny.

Takže to je závěrečný argument, který ocituji ze stanoviska ombudsmana a ten to nazývá popřením základních pilířů stavebního práva. Protože závaznost územně plánovací dokumentace pro rozhodování v území je téměř 50 let platná zásada. Jenže ta novela zákona ji úplně relativizuje, rozmělňuje, umožňuje povolit záměr, i když je odchylný nebo v rozporu. Umožňuje, aby ta kompromisní podoba shody nad rozvojem území, kterou vždycky územní plán je, byla narušena tím jedním hlasováním rady. A tuhle zásadní změnu chce hnutí ANO také zamlčet. To nedopustíme.

Předseda PSP Tomio Okamura: Tak nyní vystoupí pan poslanec Zdeněk Hřib, předseda Pirátů Zdeněk Hřib. Přečtu tři omluvy: Kašparová Zdena celý jednací den – osobní důvody, Králíček Robert od 13.15 do 14 hodin – rodinné důvody, Pivoňka Vaňková Pavla celý jednací den – pracovní důvody. Prosím.

Poslanec Zdeněk Hřib: Děkuji. Já jsem se vyjadřoval ke stavebnímu zákonu už v prvním i druhém čtení. Opět tedy i teď ve třetím čtení zmíním, že vlastně základní problém té záležitosti je ten proces. Protože ta stavební legislativa není jednoduchá záležitost.

Pro tu poslední novelu, kterou vyjednával pan Ivan Bartoš, tehdy jako ministr pro místní rozvoj, skutečně hlasovali všichni poslanci napříč spektrem. Byla to novela, která byla velice pečlivě projednaná se všemi účastníky, byla to novela, která prošla standardním připomínkovým procesem. A já tedy ještě dodatečně virtuálně smekám a vyjadřuji poklonu Ivanu Bartošovi, jak ten proces vlastně zvládl naprosto bezchybně a správně v rovině té legislativy.

Poslanec Zdeněk Hřib: Bohužel tady tento návrh, který tady máme teď ve třetím čtení, je pravým opakem dalo by se říct až antitezí toho původního přístupu. To znamená, namísto toho, aby to bylo skutečně velice pečlivě projednané se všemi relevantními aktéry, aby skutečně byla nějaká snaha o dosažení konsenzu napříč opozicí, koalicí, tak to funguje ve skutečnosti úplně přesně opačně. Zejména tam tedy chybí připomínkové řízení, které by odfiltrovalo některé problémy, které skutečně mohou zásadně zaseknout to stavební řízení v budoucnu na těch stavebních úřadech.

Já se bavím se zástupci ze stavebních úřadů, přiznávám primárně tedy s těmi pražskými. Ostatně jsem zvolený poslanec v kraji Praha. A to, co tedy od nich slyším, mě upřímně děsí. Protože například už jenom to, že by mělo k tomu dni D dojít, k tomu, že najednou se všechno bude posuzovat, zpracovávat, procesovat podle nové legislativy a nikoliv tedy, že by se to dokončilo podle staré, je vlastně věc, která je dost děsivá. Protože s tím se pojí jedna taková věc technicistního charakteru, která se jmenuje spisová rozluka, což v praxi znamená, že by prostě se měly vzít ty spisy a předat je vlastně do jiného úřadu, do toho centralizovaného stavebního úřadu. Což zní jednoduše, protože si asi každý představí, že se jako vezme ten šanon a takhle se jako někam dá. Jenomže problém je v tom, že takhle to vůbec nefunguje, zejména v Praze, kde to řízení třeba pochopitelně jak je dvojinstanční, tak dochází k předávání těch spisů mezi městskou částí, kde se vede první instance a tou druhou instanci magistrátu. A část těch podkladů je už dneska v elektronické podobě primární. To znamená, že představa, že vezmu šanon a někomu ho dám, je prostě lichá, protože část toho šanonu neexistuje formálně papírově. Ten šanon ve skutečnosti má část těch svých součástí na té městské části, ne třeba na tom magistrátu. A v momentě, kdy se zřizoval DESÚ, tak pochopitelně ten problém se musel řešit také. Jenomže u DESÚ se jednalo o řádově nějaké jednotky, možná to bylo o nízkých desítkách – teď abyste mě netahali za slovo – těch projektů, které se musely předat. To znamená, šlo to vyřídit ručně v nějakém smysluplném časovém horizontu. Tady to bude ale jinak, protože tady se bavíme o všech těch záležitostech, které se budou tedy muset přehodit.

Další otázka je třeba otázka digitalizace, protože představa, že si ten nový stavební úřad pořídí ten software VITA, který používá většina stavebních úřadů jenom tak jako napřímo z voleje, je prostě lichá, protože tenhle postup v rovině zákona o zadávání veřejných zakázek prostě neexistuje, není možný. To znamená, tam bude muset proběhnout nějaká otevřená soutěž. A teď je otázka, jestli vlastně proběhne, protože stát tady má teď systém na řešení toho stavebního řízení. To je tedy ten software, který vznikl za Ivana Bartoše, který se měl tedy ještě dál rozvíjet. Bohužel se nerozvíjí, je ponechaný v nějaké formě, která je taková jako řekl bych spartánská. Přesto tedy funguje, 5000 žádostí se tam vyřídí každý týden.

Nicméně tohleto tedy bude software, který teď ten stavební úřad centrální bude asi používat jako svůj jediný, protože vlastně to je software, který ten stát má. To znamená nedává vlastně ani smysl, není to vysvětlitelné, proč by se měl pořizovat ten software nový, když tady jeden software pro DSŘ už ten stát má. Takže tady je jako velká otázka, jakým způsobem tedy se ten úřad vypořádá i jako s takovými elementárními záležitostmi typu pořízení software.

Potom k tomu samozřejmě přistupuje další level toho, že ti stávající úředníci stavebních úřadů se nijak netají tím, že už si hledají jinou práci, protože se jim prostě nebude chtít přestupovat. Protože často mají nějaký velice dobrý důvod, proč chtějí být spíše úředníky samospráv než úředníky státu. Jinak je tam tedy důvod finanční. A za druhé, ano, tak vy teď tady likvidujete služební zákon, tím pádem vlastně děláte tu práci pro stát méně atraktivní. Tak potom se asi těžko můžete divit, že ti lidé nebudou chtít přejít do těch státních služeb.

A protože místní samosprávy mají nedostatek lidí, prostě tak to je, běžný je podstav na těch úřadech, lidi se nedají sehnat A pochopitelně ty úřady se pokusí o nějakou retenci. To znamená, když tam mám člověka, který rozumí nějakému stavebnímu řízení, no tak je prostě jednodušší mu takzvaně hodit lano a přemluvit ho, aby prostě přešel do nějakého jiného oddělení, jiného odboru a aby řešil to správní řízení ne na stavebním úřadě, ale támhle na silničním správním úřadě třeba. Protože tam prostě jsou nějaké společné prvky. Nějaký průnik tam je, on si sedne prostě o kancelář vedle nebo možná ani ne a všechno zůstane při starém, než aby se vydával do nějakého nejistého dobrodružství, které mu tady připravujete s vykostěním služebního zákona.

To znamená, z tohoto důvodu by bylo vhodnější to celé jak to máte prostě vzít a zahodit celý ten komplexní pozměňovák, který jste sami připravili, protože jste sami zjistili, že vlastně tak, jak jste to původně navrhli, je to úplně špatně a začít jít znovu správným standardním postupem, protože tenhle vládní chaos opravdu nikomu nepomůže, vůbec nikomu.

To je tedy základní problém. Nicméně s ohledem na to, že vy se k tomu úplně nemáte, tak tedy jsme připravili v pirátském klubu více pozměňováků, které by mohly aspoň trochu ten zákon upravit tak, aby reálně aspoň něčemu pomohl.

Ten nejzásadnější pozměňovací návrh, který tam máme, jsou ty takzvané zóny zrychlené výstavby nebo chcete-li akcelerační oblasti. Ale aby se to nepletlo s těmi větrníky, tak je asi lepší říkat zóny zrychlené výstavby bydlení, které právě řeší ten nejzásadnější problém, který my tady teď máme, což je špatná dostupnost bydlení, tak jak to vychází ze všech žebříčků. To jsou žebříčky, které mimochodem nejsou následně zpochybňované, jako se to stalo s tím žebříčkem Světové banky, ten doing business, kde tedy se ukázalo, že evropské země byly na tom žebříčku, kde my jsme vycházeli tuším jako sto dvacátí sedmí a říkali jsme, říkalo se, jsme na tom stejně jako Niger. Tak potom tedy vyšlo najevo, že tam se falšovalo to pořadí. Světová banka zrušila ten žebříček úplně. Mimochodem jako perlička na dortu, třešnička na dortu tam už ještě předtím, než vylezl najevo tenhleten skandál, tak se vědělo, že vlastně je tam problém už jako samotné metodologie, kdy určitou část toho hodnocení a tedy to, co ovlivňovalo pořadí v tom žebříčku, ovlivňoval ne jako faktické údaje o lhůtách, ale byl tam určitý subjektivní faktor, jaká je nálada investorů v té zemi. To znamená, když jsme měli dvě země, které jako formálně vycházely stejně, tak vlastně o umístění v tom žebříčku rozhodlo to, jaký byl subjektivní dojem nějakého vzorku investorů v té zemi, které se jako zeptaly, nebo pardon, to bylo možná jako ty stavební firmy. Prostě jaká byla nálada, což mi přijde jako úplně absurdní, že podle toho tedy byl vytvořen nějaký takovýhle žebříček Světové banky.

Nicméně nemělo by zapadnout to, že se staví málo. To je pravda, ale je dobré vnímat, že to není primárně kvůli tomu, že by dlouho trvalo stavební řízení sensu stricto.

Je to samozřejmě kvůli tomu velkému počtu různých těch vyjadřovaček a tak podobně, ale také ten hlavní problém, který tady je, a samozřejmě potom si můžeme říkat, že je nedostatek těch pracovních sil a kvůli vám(?)tomu to stavebnictví nejede líp, než by mohlo a tak dále. A samozřejmě jsou tam makroekonomické faktory, jsou drahé hypotéky a tak dále. Mimochodem vaše vláda slibovala, že se zlevní a přitom rostou. Ale ten základní problém, základní problém dostupnosti bydlení je dostupnost pozemků pro výstavbu. To je jako alfa a omega. Alfa, omega, naprostý základ tady tohoto. To znamená, ty zóny zrychlené, ty výstavby směřují přesně k tomuhle. Směřují k tomu, aby bylo zajištěno, že bude dostatek pozemků pro výstavbu. Protože teď tomu tak není, ty problémy jsou hlavně v té rovině územního plánování, ne toho povolování, na které vy se úplně mylně soustředíte. Základní problém je v rovině územního plánování a toho, že ty procesy jsou zdlouhavé. To znamená, tady v Praze například vytvořit prostor pro další bytovou výstavbu je záležitost, která trvá, když to dobře jde třeba 3 roky, což je problém. Jo, nám se podařilo to masivními investicemi do toho procesu v Praze třeba stáhnout, že jako při optimálním průchodu to trvá třeba 2 roky. Ale to stále není dobře. Stále je to velký problém, a proto tady je ten pozměňovák na ty akcelerační oblasti pro bydlení, který vychází z těch moderních trendů, tedy Tranzitorienty Development. To znamená, pojďme stavět tam, kde je zajištěna dopravní obslužnost na principu měst krátkých vzdáleností. To znamená kolem toho uzlu té veřejné dopravy, která tvoří to spojení se světem, nechť je ta základní vybavenost školy, školky, zábava, zeleň, kultura, obchody, zdravotnictví a podobně pořešeno, to všechno v dochozí vzdálenosti. Protože to jsou ta města, která by se měla tady u nás stavět, pokud to myslíme vážně, s tím, že chceme, aby se stavělo hodně, aby se stavělo rychle, aby se stavělo efektivně a udržitelně, což není jenom o ekologii. Ono je to taky o finanční udržitelnosti, protože v momentě, kdy budete chtít stavět nějaká nová sídla podle inspirace někde támhle z Číny nebo kde, tak ten základní problém je v tom, že to bude znamenat významné náklady na veřejné rozpočty v rovině dotace na dopravu, ať už veřejnou MHD prostě nefunguje na komerčních cenách anebo na stavbě dalších silnic, rozšiřování silnic, zvětšování křižovatek, protože to jsou samozřejmě také veřejné investice, které se dnes už zdaleka nepokryjí ani z dálničních známek. Vy mimochodem jste zrušili tu valorizaci nebo chcete ji zrušit anebo ze silniční daně, která tedy prakticky jako přestala existovat. To znamená, to je ten prioritní základní pozměňovací návrh, který se týká akceleračních oblastí pro bydlení. To je ten pozměňovák číslo 1184 načtený Veronikou Kovářovou. Ona o něm bude nepochybně mluvit ještě potom sama tady ve třetím čtení.

Nicméně tohleto je to, co by skutečně řešilo ten problém s dostupností bydlení. No a potom tam máme další pozměňováky. Já se budu věnovat jenom některým, většinu nebo všechny bude asi zmiňovat primárně Veronika Kovářová potom, architektka v našem klubu, která to má na starosti. Takže já bych jel dál jenom po těch, řekněme, záležitostech, které považuji za dobré zdůraznit.

Potom je tam pozměňovák 1190, což je pozměňovák, který se věnuje zákonu o střetu zájmů u veřejných zakázek, který se tedy také otvírá tady v rámci téhle novely stavebního zákona. Takže je vhodné toho využít k tomu, abychom si řekli, že tady je takový trochu interpretační problém možná, který je potřeba vyřešit systémově, a proto smyslem tady toho pozměňovacího návrhu je systematické a právě jednoznačnější zakotvení pravidel střetu zájmů v tom zákoně o zadávání veřejných zakázek, který ta novela stavebního zákona otvírá. Protože ten problém je v tom, že ta dosavadní úprava, která je v tom zákoně o střetu zájmů, kde se jako píše, že ty zakázky nemají být zadávány osobám ve střetu zájmů, tak je tam trošku problém, který vyvolává výkladové nejasnosti, protože § 48 odstavce odstavce odst. 1 zákona o zadávání veřejných zakázek stanoví, že účastníka zadávacího řízení lze vyloučit pouze z důvodu uvedených v tomto zákoně, myšleno zákon o zadávání veřejných zakázek, případně z důvodu vyplývajících z přímo použitelného předpisu Evropské unie, z čehož by se mohlo stát, že tedy na základě toho, co je uvedeno v zákoně o střetu zájmů, kde taky je něco k těm zakázkám, toho účastníka vyloučit jakoby nejde, což samozřejmě není pravda. Nicméně tady je určitá nejednotná praxe, protože je to prostě mimo ten procesní rámec zákona, podle něhož ti zadavatelé postupují a který potom vymáhá Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. Takže tady je nějaká právní nejistota zadavatelů i dodavatelů, zhotovitelů, může to vést k nějakým sporům a proto my navrhujeme tady v tom pozměňováku 1190, aby se to upravilo tak, že se prostě to převede do toho zákona o zadávání veřejných zakázek, což je nejjednodušší systémové řešení. Takže je to velice praktická věc, žádná akademická otázka, je to věc, na kterou upozorňujeme dlouhodobě, protože skutečně pokud někdo tady ovládá nějakou firmu třeba i přes svěřenský fond a ta by se neměla potom tedy sápat po veřejných zakázkách.

Takže to je tedy pozměňovák 1190 poslanců a poslankyň Ivana Bartoše, Kateřiny Stojanové, mne, Olgy Richterové, Gabriely Svárovské, Veroniky Kovářové, Barbory Pipášové a Lenky Martínkové Španihelové.

Další návrh pozměňovací je pozměňovák 1198, který je pracovně pojmenovaný jako lex Mrázová. Jedná se tedy o záležitost, která byla inspirována tady paní ministryní Mrázovou, zde přítomnou, která, jak se ukázalo, zneužívala ten obecní byt v Bílině se zvýhodněným nájemným jako místostarostka, potom jako starostka, potom jako poslankyně, teď jako ministryně a to je věc, která byla nakonec odhalena tedy médii a abychom se této situaci nebo podobné, která potkala Tünde Bartha, tedy vedoucí Úřadu vlády, opět další osoba blízká Andreji Babišovi, členka Babišových bytových baronů, jak říkáme, že tedy zase zneužívala ten byt na Praze 3 obecní, který nelegálně podnajímala a nechávala tam bydlet nějaké úplně jiné osoby.

Takže tohleto všechno by bylo snadno řešitelné tady našim pozměňovákem lex Mrázová PN 1198 , který říká, že by měli veřejní funkcionáři, kteří jsou už definovaní v zákoně o střetu zájmů stávajícím, prostě v rámci toho majetkového přiznání, které všichni podáváme a někteří s tím mají trochu problém, jako třeba váš bývalý kandidát na primátora hlavního města Prahy Ondřej Prokop, uvést tu další věc, což je zdali dotyčná osoba tedy využívá jako sama nebo společný nájemce ten obecní byt a pokud tedy ano, tak aby tam uvedla dotyčná, dotyčný veřejný funkcionář, aby uvedl také výši měsíčního nájemného.

To znamená, že potom tito vysoce postavení politici, případně další veřejní funkcionáři, tak, jak o tom mluví už stávající zákon o střetu zájmů, by museli následně pochopitelně odůvodnit, vysvětlit, proč tedy využívají, respektive zneužívají, ten systém, který má pomáhat skutečně potřebným. Nechť potom tedy veřejnost posoudí, zdali to jejich vysvětlení obstojí či ne.

To je v podstatě koncept toho zákona, respektive pozměňováku, který my pracovně nazýváme lex Mrázová. Je to skutečně velice jednoduché doplnění zákona o střetu zájmů, navázání na stávající mechanismy. Samozřejmě bylo by možné to navalit jako další povinnost na samosprávy, aby to zveřejňovaly ty samosprávy, když...

Předseda PSP Tomio Okamura: Pane předsedo, je 14 hodin. Já se omlouvám, že vás budu muset přerušit, protože podle jednacího řádu můžeme projednávat třetí čtení do 14 hodin. Na stenozáznam připomenu, že tedy přerušujeme vystoupení pana předsedy Hřiba s přednostním právem. Po něm je přihlášen předseda ODS Martin Kupka, také s přednostním právem, aby se na to nezapomnělo.

Přečtu ještě jednu omluvu. Strýček Jiří se omlouvá od 13.30 z rodinných důvodů. Přerušuji tedy 24. schůzi Poslanecké sněmovny do úterý 7. července, pět minut po skončení nebo přerušení 25. schůze Poslanecké sněmovny. Připomínám, že 25. schůze Poslanecké sněmovny bude zahájena v úterý 7. července v 9 hodin. Takže vám přeji pěkný víkend a končím tedy dnešní program.

(Schůze přerušena ve 14.01 hodin.)

Aktualizováno 4. 7. 2026 v 17:36.