Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(10.40 hodin)
(pokračuje Eva Šrámková)
Státní zdravotní ústav má na webu brožuru o pitném režimu, to je užitečné.
Jenže ta paní z posledního patra si tu brožuru nenajde. Pasivní leták na internetu není prevence. Prevence je, když se ta informace aktivně dostane k tomu, kdo ji potřebuje – přes praktické lékaře, přes lékárny, přes sociální služby a obce. A u lidí pracujících venku i přes zaměstnavatele. Aby bylo jasné, co myslím tím plánem. Mám na mysli velmi konkrétní věci – stupně reakce podle teploty jasně dané dopředu, seznam ochlazovacích míst, která se takové dny otevřou, aktivní kontakt na nejohroženější přes praktické lékaře a sociální služby. Připravené nemocnice a záchranky na vyšší nápory. A srozumitelné pokyny pro školy, zaměstnavatele i dopravu. Nic z toho není raketová věda, jen to musí někdo sepsat a někdo za to musí nést odpovědnost. Proto navrhuji, abychom tento bod zařadili a uložili vládě jasný úkol, připravit takový národní plán ochrany zdraví před vlnami veder, termínově a s odpovědností konkrétního rezortu, ne rozmělněnou mezi všechny.
A hlavně to chci stihnout teď, před tou další vlnou veder. Samozřejmě můžeme si to schválit, tady ten víkend pravděpodobně nestihneme, jak řekli zmiňovaní ministři, prostřednictvím pana předsedajícího, v létě je horko, ale to určitě nebude zajímat ty seniory v těch panelácích anebo zdravotně nemocné, kteří mají nějaké srdeční potíže, kteří opravdu trpí. Navíc to stojí zlomek toho, co stojí přetížené nemocnice a pohřby, kterým šlo předejít. Prevence je vždycky levnější a lidštější než dodatečné počítání mrtvých.
A teď bych chtěla vám gratulovat na závěr. Zmínili jste, že jsou informace na stránkách Ministerstva zdravotnictví. Samozřejmě ne na první stránce, ale musíte klikat. Zmínili jste sociální sítě pana ministra. Zmínili jste, že je potřeba, aby to zmiňovali novináři, že se tady ty informace mají z těch stránek dohledat.
No dobře. Ti novináři jsou vám teď dost dobří, že. Vám se hodí, teď, vy máte lajky na sítích a novináři odvedou práci za vás. A nejenom novináři, ale i veřejnoprávní média, která tak nesnášíte. Děkuji. (Potlesk z pravé části sálu.)
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji, zapsal jsem si návrh bodu Připravenost ČR na vlny veder a ochrana zdraví obyvatel. A nyní vystoupí k programu schůze paní poslankyně Lenka Martínková Španihelová.
Poslankyně Lenka Martínková Španihelová: Dámy a pánové, krásný dobrý den. Já bych Vás chtěla poprosit o zařazení bodu postavení neformálních pečujících v České republice.
Děkuji mnohokrát za možnost dnes otevřít toto téma, které se týká statisíců českých rodin, přesto zůstává dlouhodobě na okraji zájmu. A tímto tématem je neformální péče a postavení neformálních pečujících.
Když hovoříme o dlouhodobé péči, většina lidí si představí sociální služby, nemocnice nebo pobytová zařízení. Ve skutečnosti však většinu péče poskytují rodiny, ať už jsou to manželé, rodiče, děti, sourozenci nebo další blízcí lidé. Odhaduje se, že v České republice pravidelně pečuje nejméně 250 až 300 tisíc lidí. Některé odhady však hovoří až o 1 milionu osob. Tito lidé zajišťují 70 až 90 procent veškeré dlouhodobé péče. Přesto náš právní řád stále nezná samostatný status neformálního pečujícího.
Pečující osoba není samostatnou kategorií, ale její postavení je odvozeno od osoby, o kterou pečuje. Jinými slovy systém vidí především příjemce péče, nikoliv člověka, který péči každý den poskytuje. Novela zákona o sociálních službách sice nově zavedla pojem pečující osoby, což je velmi důležitý krok správným směrem, ale ta systémová podpora stále není bohužel dostatečná. Neformální pečující často zajišťují péči 24 hodin denně, sedm dní v týdnu Přitom nemají nárok na mzdu, placenou dovolenou ani zákonem garantovaný odpočinek. Umíte si to představit, jak náročné to musí být? Mnozí jsou nuceni omezit pracovní úvazek nebo zaměstnání zcela opustit. Odhady ukazují, že až 60 procent pečujících kvůli náročnosti péče přichází o část svých příjmů nebo pracovní kariéry. Ano existují nástroje podpory – příspěvek na péči, dlouhodobé ošetřovné, možné započítání péče do důchodového pojištění nebo jiné sociální služby.
Tyto nástroje však řeší pouze jednotlivé části problému. Chybí jejich propojení do funkčního systému, který by pečující skutečně podporoval během celé doby péče.
Vedle finanční nejistoty narážejí pečující také na nedostatek odlehčovacích služeb, osobní asistence a dostupné domácí zdravotní péče. Pokud pečující onemocní nebo si potřebuje vyřídit vlastní záležitosti, často nemá kdo péči převzít a ten člověk, který potřebuje podporu, se dostává do velmi složité situace. Stává se to, že je s tím člověk v nemocnici. Představ si to, že jste na operaci a syn, o které pečujete, tam musí být s vámi, protože není žádná jiná možnost, jak to vyřešit. A rodiny jsou tak vystaveny dlouhodobému fyzickému i psychickému přetížení.
Dalším problémem je to, že stát dnes nemá dostatek kvalitních dat, nevíme přesně, kolik lidí skutečně pečuje, jak intenzivní péče je poskytována, ani jaká je reálná potřeba podpory jednotlivých rodin. Pak se nám ta situace vlastně velmi těžko řeší.
Současně neexistuje přehled o celkovém objemu pomoci, kterou konkrétní člověk čerpá. Evidujeme dávky a registrované služby, ale skutečný rozsah péče zůstává z velké části neviditelný. Přitom právě neformální pečující představují jeden z nejvýznamnějších pilířů našeho systému dlouhodobé péče. Bez jejich každodenní práce by se zdravotní i sociální systém dostal pod obrovský tlak a náklady veřejných rozpočtů by byly mnohem, mnohem vyšší. Proto je nezbytné otevřít tu diskusi o skutečné systémové podpoře.
Domnívám se, že bychom se měli zaměřit zejména na několik oblastí. Za prvé je potřeba posílit právní postavení neformálních pečujících tak, aby byli v systému jasně definováni a jejich role byla odpovídajícím způsobem uznána. Za druhé je nezbytné vytvořit stabilnější finanční zabezpečení pečujících. Péče o blízkého nesmí automaticky znamenat propad do chudoby nebo celoživotní ekonomické znevýhodnění. Za třetí, musíme výrazně rozšířit kapacity odlehčovacích služeb, osobní asistence a komunitních služeb, aby rodiny nebyly na péči samy. Za čtvrté je třeba vytvořit kvalitní systém sběru dat, který umožní plánovat služby podle skutečných potřeb lidí, nikoliv podle odhadu. A konečně je důležité podporovat spolupráci zdravotních a sociálních služeb. Ta mezirezortní spolupráce je v této oblasti nezbytná. Rodina by neměla být tím, kdo musí složitě propojovat jednotlivé části systému.
Dámy a pánové, neformální pečující nejsou okrajovou skupinou obyvatel jsou nenahraditelnou součástí systému dlouhodobé péče. Jejich práce šetří veřejné prostředky, umožňuje lidem zůstávat v domácím prostředí a významně přispívá ke kvalitě života osob se zdravotním postižením, seniorů a dalších potřebných. A pokud chceme, aby tento systém fungoval i v budoucnu, nestačí spoléhat na obětavost rodin. Musíme vytvořit podmínky, aby péče nebyla cestou k vyčerpání, sociálnímu vyloučení nebo chudobě, ale aby byla společností uznávanou a skutečnou podporovanou činností.
Děkuji Vám za pozornost a děkuji Vám, že postavení lidí s nejtěžším postižením a neformálních pečující bereme v této Sněmovně vážně. Děkuji. (Potlesk z pravé části.)
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak. Další v pořadí vystoupí pan poslanec Bartošek. Není tady. Odsouváme dozadu. Bartošek podruhé a Bartošek potřetí.
Tak, pak je tu paní kolegyně Svárovská. Prosím máte slovo.
Poslankyně Gabriela Svárovská: Děkuji, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, opakování je matka moudrosti a tak navrhuji zařazení nového urgentního bodu na pořad této schůze: Informace vlády o opatřeních k ochraně zdraví obyvatel při extrémní vlně veder a o připravenosti státu, obcí a veřejných služeb na dopady klimatické krize. Česko právě prochází, asi jste si všimli, extrémní vlnou veder.***
