Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

A právě tomu chceme tímto pozměňovacím návrhem zabránit.

Nestačí rodičovský příspěvek jednorázově zvyšovat. Musíme zajistit, aby jeho hodnota v čase neklesala. Navrhujeme tedy jednoduchý a předvídatelný princip. Stejně jako automaticky valorizujeme důchody nebo minimální mzdu, měl by existovat obdobný mechanismus i pro rodičovský příspěvek. Ten je dnes jedinou významnou dávkou státní sociální podpory, která žádný automatický mechanismus ochrany před inflací nemá. Náš návrh proto zavádí pravidelnou valorizaci podle růstu spotřebitelských cen. Pokud inflace za stanovené období překročí jedno procento, rodičovský příspěvek se automaticky zvýší. Pokud ne, inflace se neztratí, ale promítne se do dalšího období. Díky tomu bude dlouhodobě zachována jeho reálná hodnota.

Nejde o vytváření nové dávky ani o mimořádné navyšování výdajů. Jde o to, aby částka, kterou dnes schválíme, neztrácela během několika let významnou část své hodnoty. Historie nám totiž ukazuje, že přesně to se děje. Kdy opakovaně docházelo k poklesu reálné hodnoty rodičovského příspěvku ve srovnání s průměrnou mzdou.

Dovolte mi ale ještě jeden argument, který považuji za možná ještě důležitější. Česká republika čelí nejnižší porodnosti ve své novodobé historii. Neustále diskutujeme o tom, proč mladí lidé odkládají založení rodiny nebo mají méně dětí, než si původně přáli. Nemyslím si, že by automatická valorizace rodičovského příspěvku tento problém vyřešila. Jsem ale přesvědčena, že stát musí rodinám nabídnout jistotu a předvídatelnost. Pokud chceme, aby lidé zakládali rodiny, nestačí jim jednou za několik let přidat. Musíme jim dát jistotu, že podpora rodin nebude v čase tiše znehodnocována inflací.

Rodiny potřebují vědět, že podpora, kterou jim stát slíbí dnes, bude obdobnou hodnotou i za několik let. Že nebude záležet na tom, jaká vláda bude zrovna u moci, nebo zda se najde politická shoda na další novele zákona. Právě předvídatelnost je jedním z předpokladů důvěry lidí ve stát. Náš návrh je navíc předvídatelný i pro veřejné finance. Vychází z již fungujícího valorizačního mechanismu důchodů, využívá údaje Českého statistického úřadu a umožňuje Ministerstvu financí s těmito výdaji dlouhodobě počítat při přípravě státního rozpočtu.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, cílem není otvírat každý rok politickou debatu o výši rodičovského příspěvku. Naším cílem je, aby podpora rodin byla stabilní, předvídatelná a neztrácela svou hodnotu jen proto, že rostou ceny. Proto vás prosím o podporu tohoto pozměňovacího návrhu. Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců KDU-ČSL.)

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji paní poslankyně. A nyní vystoupí paní poslankyně Ančincová Než dorazí, načtu jednu omluvu, omlouvá se pan poslanec Pařil od 20 hodin z pracovních důvodů. Paní poslankyně, máte slovo.

Poslankyně Hana Ančincová: Děkuji za slovo pane předsedající. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, ta dnešní debata, ta paleta těch pozměňovacích návrhů, které se zde představují, ukazuje v celé své kráse a šíři, jak je opravdu ta sociální oblast košatá, komplikovaná a jak každé naše rozhodnutí může dopadnout na ty nejzranitelnější. My za Piráty vidíme ještě prostor na úpravu v několika oblastech, které si dovolím nyní představit. Všechny naše pozměňovací návrhy mají společný cíl, aby systém lépe odpovídal skutečným životním situacím a fungoval spravedlivěji.

Ten první pozměňovací návrh, který najdete pod číslem 1480, tak cílem této změny je odstranit problém, který se v praxi ukázal při posuzování rozhodného příjmu domácností, jejíž člen prochází oddlužením. Podle současné právní úpravy se totiž rozhodný příjem posuzuje bez zohlednění insolvenčních srážek.

Jinými slovy, do příjmu se započítávají i peníze, které domácnost ve skutečnosti vůbec nemá k dispozici na úhradu běžných životních potřeb nebo nákladů na bydlení. Původně se uvažovalo o řešení, které by vycházelo z průměrné měsíční splátky stanovené v rozhodnutí o schválení oddlužení. Takový přístup ale může vytvářet nežádoucí motivační efekty. Pokud by se totiž odečítala stejná částka, nereagovala by na skutečný příjem dlužníka v rozhodném období. Jestliže by se jeho příjem zvýšil, zvýšily by se i splátky oddlužení, ale odpočet by zůstal stejný. Vyšší zatížení příjmů by se tak do výše dávky vůbec nepromítlo. Naopak při poklesu nebo výpadku příjmů by mohl být odečet vyšší než skutečně zaplacená splátka, což by naopak nepřiměřeně zvýhodňovalo snížení příjmu. Proto navrhujeme jednodušší a spravedlivější řešení a pro účely stanovení rozhodného příjmu se budou odečítat pouze ty splátky, které byly v rozhodném období skutečně sraženy z příjmu člena domácnosti nebo které byly z jeho příjmů skutečně uhrazeny.

Současně také navrhujeme, aby byl odpočet omezen pouze na kladný rozdíl mezi skutečně sraženou nebo uhrazenou splátkou a částí, která připadá na pohledávky podle § 168 insolvenčního zákona. Tím se právě zachová vazba na skutečný disponibilní příjem domácností a zároveň se zamezí tomu, aby byl odpočet vyšší než reálné zatížení příjmů dlužníka v posuzovaném období.

Stejný princip se navrhuje i pro případy, kdy insolvenční soud oddlužení již povolil, ale dosud jej neschválil. I zde se bude vycházet ze skutečně provedených srážek v rozhodném období a odpočet bude možné uplatnit v kladné výši. Tím se právě zabrání vzniku nesprávných motivačních efektů. Zároveň ještě bych chtěla zdůraznit, že doložení skutečně sražených částek nepředstavuje významnou administrativní zátěž. U zaměstnanců jsou tyto údaje běžně uvedeny na výplatních páskách a zaměstnavatel je může jednoduše potvrdit.

Další pozměňovací návrh, který najdete pod číslem 1494, tak smyslem té navrhované změny je odstranit problém, který dnes vzniká při posuzování rozhodného příjmu domácností, jejíž člen prochází oddlužením. Podle současné právní úpravy se totiž při posuzování příjmů nezohledňují insolvenční srážky. To znamená, že do příjmů domácností se započítávají i prostředky, které domácnost ve skutečnosti nikdy nemůže na běžné životní potřeby použít nebo na úhradu nákladů na bydlení. Jinými slovy, za příjem domácností se považují i peníze, které jsou povinně použity na plnění schváleného oddlužení a nejsou domácnosti fakticky k dispozici. Proto navrhujeme, aby u člena domácnosti, kterému insolvenční soud schválil oddlužení plněním splátkového kalendáře, se zpeněžení majetkové podstaty od jeho příjmů právě odečítala měsíční splátka stanovená podle insolvenčního zákona.

Jde o řešení, které plně zohledňuje skutečné zatížení příjmů dlužníka v oddlužení. Je pravda, že ani tato varianta zcela nevylučuje situaci, kdy při zvýšení mzdy může dojít ke zvýšení nároku na dávku nebo její výše. Vyšší příjem totiž může současně znamenat vyšší insolvenční splátku, jiný výsledek dávkového posouzení. Navržené řešení vytváří výrazně lepší motivaci pro vstup do oddlužení i pro setrvání v něm, a to zejména u lidí s nejnižšími příjmy, které často splácejí pouze minimální, zákonem stanovenou splátku. Pokud bychom totiž odečítali pouze část splátky po odečtení odměny a hotových výdajů insolvenčního správce, tito lidé by v mnoha případech neměli žádný nebo jen zcela zanedbatelný odpočet. Praktický přínos takového řešení by pro ně byl minimální.

Co se týče třetího pozměňovacího návrhu, tak ten najdete pod číslem 1505 a ten vlastně zamezuje tomu, aby normativní nájemné bylo pro početnější domácnost stanoveno v nižší výši než pro domácnost s nižším počtem členů v tomtéž území. V současných výpočtech totiž v některých případech dochází k tomu, že početnější domácnost má stanovené nižší normativní nájemné než domácnost s menším počtem členů ve stejném území. Takový výsledek je v rozporu se samotnou logikou systému a je přece zřejmé, že s rostoucím počtem členů domácnosti zpravidla roste i potřeba většího bytu a s tím souvisejí také vyšší náklady na bydlení. Tato navrhovaná úprava proto zavádí jednoduchý a srozumitelný korektiv. Pokud by výpočet vedl k této anomálii, normativní nájemné pro početnější domácnost se dorovná alespoň na úroveň částky stanovené pro domácnost s nejbližším nižším počtem členů.

A nejde o teoretický problém a tento pozměňovací návrh tedy odstraňuje zjevnou nesrovnalost, která se v současném systému objevuje. Současně není přijímat potřeba zvláštní přechodné ustanovení. Navržené pravidlo se poprvé použije při prvním stanovení normativního nájemného po nabytí účinnosti zákona. Jiný postup by znamenal změnu normativního nájemného v průběhu kalendářního roku, což by přineslo zbytečné administrativní komplikace bez odpovídajícího přínosu. ***