Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

Tak, já nevím, jestli jste někdo byl třeba v Ženevě v sídle Světové zdravotnické organizace, protože tam byste se mohli zajímavě poučit o tom, jak se tam přistupuje k jinému, k jiné návykové látce, konkrétně k nikotinu v rovině kouření. Tam třeba – asi je zcela logické, že ta budova je kompletně nekuřácká, ale oni jdou ještě dál. Oni ve skutečnosti několik set metrů okolo těch budov mají cedulky: Toto je zdravá, nekuřácká zóna – a nekouří se tam ani v okolí budov WHO. Tak já bych tady chtěl přednést takový jako podnět k panu ministru prevence zdraví, tělovýchovy, chůze do schodů, dřepů a dalších věcí, jestli třeba by nechtěl taky zvážit nějaké cedulky ve smyslu – toto je zdravá zóna, bez alkoholu. Já bych to zkusil zařídit na magistrátu, že bychom to osadili v nějaké vzdálenosti okolo Sněmovny, že bychom skutečně šli příkladem, protože tímhle způsobem bychom měli jít. My bychom skutečně tady měli jít příkladem. A mě – úplně šokující (Předsedající. Čas.) pro mě, že někdo (Předsedající: Čas.) chce obhajovat, že (Předsedající: Čas, pane předsedo.) zákaz alkoholu tady není. (Předsedající: Čas, pane předsedo.)

Předseda PSP Tomio Okamura: Prosím o dodržování času. Prosím, paní poslankyně Adámka.

Poslankyně Věra Adámková: Děkuji za slovo, pane předsedo. Já tady budu reagovat na otázku, jak je možné tedy kontrolovat své podřízené, říká nám to zákoník práce. Já bych byla velmi ráda, kdybychom dodržovali zákoník práce, který je psaný obecně, ale samozřejmě z něj můžeme vyvozovat potom další věci.

A jinak, protože pracují v přímo řízené organizaci, čili bezesporu organizaci, kde se dodržují všechny tyto věci, tak si dovolím číst z organizačního řádu pro ty, kdo neví, jak se má tedy dodržovat to, co je dané.

Vedoucí zaměstnanec je oprávněn v rozsahu své řídicí působnosti podřízeným zaměstnancům řídit, kontrolovat práci, hodnotit pracovní výkon, organizovat a také kontrolovat, kontrolovat jejich stav k tomu, zda jsou schopni vykonávat tuto práci.

Vzhledem k tomu, že tady jaksi podřízené ani nadřízené nemáte, tak opravdu je to pouze na tom, že Sněmovna je suverén a přijme-li toto opatření, tak se bude dodržovat, nepřijme-li ho, tak samozřejmě to vymáhání – se domnívám, že je poněkud obtížné, což by nám řekli kolegové právníci, ale jinak zákoník práce jako nadřazený legislativní orgán samozřejmě nám, respektive předpis nám umožňuje toto kontrolovat, ovšem tam, kde je jasná hierarchie. Tady je to na dohodě, což samozřejmě je možné.

Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí poslední faktická poznámka Marek Benda. A ještě Marek Výborný – teďka naskočil. Prosím.

Poslanec Marek Benda: Vážený pane předsedo, vážené dámy, vážení pánové, a navážu na to, co tady řekla paní kolegyně Adámková. Základní zásada, která se učí už na střední škole, že zákon má mít vždycky hypotézu, dispozici a sankci – bez toho jsou zákony nesmyslné a bezzubé. Představa toho, že zákony mají být symbolem něčeho, je podle mě strašný omyl a strašná škoda, která se nemá v žádném případě nikdy páchat. A to, co tady říkala paní poslankyně Adámková – pan předseda, při vší úctě, ale je první mezi rovnými, první mezi rovnými, nejsme nikdo jeho podřízenými, nemá nikdo právo nám, nám říkat, jakým způsobem máme vykonávat svůj mandát. (Potlesk z lavic SPD a ANO.) A to budu hájit v opozici, stejně jako to budu hájit v koalici.

Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní pan poslanec Marek Výborný a připraví se Zdeněk Hřib. Prosím, vaše 2 minuty.

Poslanec Marek Výborný: Děkuju, pane předsedo. Já bych poprosil, milé kolegyně, milí kolegové, možná v duchu toho, co říkala paní předsedkyně Malá, pojďme se fakt vrátit k meritu věci. Tahleta debata jenom ukazuje, jak se naše společnost – nakonec my jsme plastický obrázek společnosti – máme dobře, řešíme úplné nesmysly. Jsme tady všichni dospělí, máme se chovat zodpovědně a přesně v duchu toho, co říkal i kolega Marek Benda: Cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly a tím, že budeme vytvářet ze zákonů nějaké symboly. Nedělejme to, pojďme se vrátit k debatě, která skutečně má být o meritu věci, to je jednací řád – a ne o těchto nesmyslech. Omlouvám se. Děkuju. (Potlesk z lavic ANO. Poslanec Králíček volá z lavice: Poprvé souhlasím!)

Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní Zdeněk Hřib a připraví se Vlastimil Válek. Prosím, máte slovo.

Poslanec Zdeněk Hřib: Jo, no, já bych si tady dovolil nesouhlasit, protože podle mě alkohol na pracovišti není tak jako úplně nesmysl. Troufnu si tvrdit, že svobodný výkon mandátu samozřejmě, to je asi jasné, o tom se nemusíme bavit, ale přece jenom v momentě, kdy jste pod vlivem – nebo ne jste, ale kdy v momentě, kdy je někdo pod vlivem návykových látek, potažmo látek jako psychotropních nebo jakýkoliv jiných, měnících vědomí, no, tak samozřejmě těžko může být způsobilý v ten moment mandát vykonávat. Takže to si myslím, že o tom bychom se taky neměli bavit.

Kromě toho já myslím, že bychom měli jít ve skutečnosti ještě o něco dál než tady. To my bychom skutečně měli jít příkladem. Mně přijde vlastně velice zvláštní, že tady ve Sněmovně, jak jsem se dozvěděl, se vybírá vždycky víno Sněmovny na daný rok – a eventuálně, že tady některé kanceláře, třeba místopředsedů nebo i předsedy, se můžou zavážet alkoholickými nápoji. Tak pojďme příkladem, pojďme být skutečně Sněmovna bez alkoholu, pojďme zavést na místa území téhle budovy suchý zákon a pojďme ukázat národu, že skutečně vnímáme problém alkoholu jako velice palčivý, když tady umírá ročně 7 000 lidí v důsledku užívání alkoholu v naší zemi, takže je to skutečně záležitost významná a pojďme s tím reálně něco dělat – začneme tím, že půjdeme příkladem. Ukončeme objednávky alkoholu do Sněmovny. Co vy na to? Na tom bychom se mohli shodnout, ne? Pro začátek. Půjdeme takhle příkladem. Na pracovišti nemá alkohol co dělat. Díky.

Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní Vlastimil Válek a připraví se paní poslankyně Ester Weimerová. Pane poslanče, prosím.

Poslanec Vlastimil Válek: Pane předsedající, já nebudu nic říkat – vážím si paní profesorky Adámkové, vážím si Marka Bendy, vážím si i Marka Výborného a v podstatě se s nimi shoduju.

Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní paní poslankyně Ester Weimerová. Prosím, máte slovo.

Poslankyně Ester Weimerová: Děkuji. Já bych jenom chtěla říct, že rozumím pohledu pana předsedy Bendy, prostřednictvím pana předsedajícího. Rozumím tomu, že to vidíte z právnického pohledu, já to naopak vidím z psychologického pohledu. Když máme nějakou právní vymahatelnost, tak to souvisí velmi s vnější motivací, co člověk ví, že se mu stane, když něco nedělá, potom to nedělá. Pořád vím, že je skutečně důležitý faktor v lidském chování to, jak vnímá své okolí, jak se jeho okolí staví k nějakým záležitostem – proto bych jenom možná chtěla vysvětlit tady tento rozpor, dodat tomu trošku kontext. Také to vidím trošku z jiné stránky, proto to takhle obhajuji. Děkuji.

Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí paní poslankyně Michaela Moricová a připraví se v obecné rozpravě paní poslankyně Zdeňka Blišťanová. Prosím, máte slovo.

Poslankyně Michaela Moricová: Vážený pane předsedo, já vám moc děkuju za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já tady budu mluvit k jednacímu řádu, ale nechci jenom kritizovat, chci samozřejmě i některé věci pochválit, protože si myslím, že to je třeba, protože nějaká dobra práce na tom rozhodně odvedena byla.

Jednací řád je návod k tomu, jak má fungovat Sněmovna, kdo dostane slovo, kdo může kontrolovat vládu a jak může opozice klást otázky. A jestli tady bude skutečná parlamentní debata, nebo jen provoz podle toho, komu se co zrovna hodí. Proto chci hned na začátek říct – samozřejmě změnu jednacího řádu potřebujeme. Sněmovna nefunguje úplně dobře, jednání jsou nepředvídatelná, program se natahuje, hlasování se posouvají a lidé venku často vůbec netuší, kdy se dostaneme k bodům, které mají reálný dopad na jejich život. A někdy to netušíme ani my uvnitř. Takže ano, pravidla změnit potřebujeme.

Chci férově ocenit, že některé, nejproblematičtější části původního návrhu byly upraveny. Je dobře, že se ustoupilo od omezení faktických poznámek v podobě, které by z debaty udělaly mnohem tvrdší, méně živý formát, a také velmi oceňuju, že nakonec nezůstala výjimka, která by dávala speciální privilegia předsedovi Sněmovny. To považuju za správné a pro mě je to opravdu důležité.

Zároveň si ale neodpustím jednu poznámku, a sice to, že vůbec někoho napadlo do pravidel Sněmovny přidávat extrabuřty pro předsedu, to považuju za problém, protože jednací řád se nemá psát podle toho, kdo zrovna sedí v čele Sněmovny, nemá se psát na míru žádnému předsedovi – má se psát tak, aby obstál i ve chvíli, kdy se politické role vymění. A to je podle mě základní test každého jednacího řádu.

A teď k tomu, co podle mě návrh pořád úplně dostatečně neřeší, a to je předvídatelnost, protože Sněmovna nemá být instituce, kde se poslanci, zaměstnanci Sněmovny, novináři a veřejnost také každý den ptají, kdy se vlastně bude hlasovat, kdy skončí jednání a jestli se dnešní program vůbec někam posune. To není jen pohodlí poslanců, to je z mého pohledu otázka kvality odvedené práce. ***