(pokračuje Tomio Okamura)

1.
Vládní návrh zákona o evidenci tržeb a o změně některých dalších zákonů
/sněmovní tisk 189/ – druhé čtení

Z pověření vlády předložený návrh zákona uvede místopředsedkyně vlády a ministryně financí Alena Schillerová. Prosím, ujměte se slova. A já vás poprosím o klid v jednacím sále. Tak prosím, paní ministryně, máte slovo. A já vás poprosím ještě jednou o klid. Tak prosím, paní ministryně, máte slovo.

 

Místopředsedkyně vlády a ministryně financí ČR Alena Schillerová: Děkuji za slovo, pane předsedo. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dámy a pánové, jsem ráda, že se dnes v rámci legislativního procesu posouváme ke druhému čtení vládního návrhu zákona o evidenci tržeb, tedy projektu EET 2.0. Současně bych chtěla ocenit dosavadní průběh projednávání. Debata byla vedena zatím v průběhu těch prvních čtení i na rozpočtovém výboru věcně, bez nějakých zbytečných obstrukcí, což odpovídá významu tohoto zákona. Těší mě také, že návrh velmi důkladně probral rozpočtový výbor, který minulý týden doporučil Poslanecké sněmovně schválit zákon ve znění předloženém vládou. Zabýval se rovněž několika pozměňovacími návrhy. Chci zde jasně říct, že vláda ani Ministerstvo financí je nepodporují až na nějaké výjimky, o kterých budu hovořit, protože podle našeho názoru narušují základní principy návrhu a oslabují jeho schopnost skutečně narovnat podnikatelské prostředí, což je jeho cílem.

Dovolte mi nyní proto znovu připomenout, proč tento návrh předkládáme. EET 2.0 není návratem ke starému systému. Jde o jeho moderní, výrazně jednodušší a technologicky pokročilou podobu, která vznikla na základě zkušeností předchozích let i připomínek samotných podnikatelů. Evidence bude pracovat pouze s nezbytnými údaji. Nebude obsahovat povinnost tisknout účtenky, ani nevyžaduje pořizování nové techniky. Zaměří se výhradně na kontaktní platby uskutečněné při osobním kontaktu zákazníka s podnikatelem. Běžné bankovní převody nebo úhrady faktur na dálku se evidovat nebudou.

Jedním ze základních principů návrhu je co nejnižší administrativní zátěž. Chceme, aby evidence byla jednoduchou součástí podnikání, nikoliv další administrativní překážkou. Stát proto nabídne nejmenším podnikatelům bezplatnou webovou aplikaci Finanční správy a celý systém bude výrazně jednodušší než jeho podoba před deseti lety.

Naší filozofií a zároveň i důvodem, proč je zákon podporován podnikatelskými svazy, komorami a asociacemi, je zajistit, aby stejná pravidla platila pro všechny. Aby ti, kteří své povinnosti řádně plní, nebyli znevýhodňováni vůči těm, kteří své tržby zatajují a daně neodvádějí.

Podle mého nejhlubšího přesvědčení je to i logická úloha státu. V posledních dnech jsem zaznamenala výroky pana poslance Munzara, který vede korektní debatu, který uvedl, že EET je údajně digitalizací staré nedůvěry vůči podnikatelům.

Dovolte, abych se na tomto místě ohradila, byť spolu vedeme vždy velmi korektní debatu a to je potřeba poctivě tady přiznat. Nesouhlasím s tímto vaším výrokem nejen já, ale podle sociologických průzkumů i většina občanů naší země, jak ukázal nedávný průzkum renomované agentury, ale k tomu se ještě dostanu. Evidence tržeb určitě není projevem nedůvěry vůči podnikatelům. Jde o standardní nástroj moderní správy daní. Více než 20 evropských států využívá obdobné systémy a ve světě jde o naprosto běžnou praxi. Ostatně říkají to i nezávislí ekonomové z Univerzity Karlovy, a to přímo ve studiu Centra veřejných financí, která se věnuje daňovým dopadům EET a která byla zveřejněna minulý týden. Tato studie, na jejímž vypracování se podílel třeba ekonom a bývalý člen Národní ekonomické rady vlády profesor Petr Jánský konstatuje, že téměř polovina členských zemí OECD vybírajících DPH ukládá podnikatelům povinnost používat elektronické registrační pokladny a řada z nich předává údaje daňové správě téměř v reálném čase.

Studie zároveň připomíná, že všechny země Visegrádské skupiny s výjimkou České republiky dnes obdobné nástroje využívají. Evidence tržeb je tedy ve vyspělých ekonomikách standardní součástí daňové správy. Stejná studie přináší ještě důležité závěry, které říkáme od samého začátku i my. Nezávislí odborníci potvrzují, že evidence tržeb je jedním z nástrojů omezování šedé ekonomiky. Dále pak ekonomové z Univerzity Karlovy říkají, že se výrazně zvýší výběr daní. Ministerstvo financí odhaduje přínos EET 2.0 na konzervativních 14,4 miliardy korun ročně. Nezávislí ekonomové z centra veřejných financí dospěli k odhadu 13,9 miliardy korun ročně. Jiná metodika, stejný výsledek. Potěšující, nikoliv však překvapivé. Rána na solar pro všechny, kdo jako argument proti EET využívali ostřelování expertizy Ministerstva financí a jeho fiskálních odhadů.

Co budou říkat nyní, netuším, uvidíme. Možná by si měli najít jiné téma. Definitivně se potvrdilo, že přínosy EET 2.0 nejsou politickým sloganem ani optimistickým odhadem vlády, ale závěrem, ke kterému nezávisle dochází také odborná veřejnost. Zaznamenala jsem slova jiného poslance, tentokrát z TOP 09 z minulého týdne, že chce vypustit z evidence bezhotovostní kontaktní platby. Jak jsem již uvedla v prvním čtení a na rozpočtovém výboru, náš návrh je podle nás v souladu s dřívějším nálezem Ústavního soudu a je koncipován s ohledem na to, jak se za posledních 10 let změnil způsob placení. Původní zákon o evidenci tržeb již jednou přezkoumal Ústavní soud, bylo to v roce 2017. Jednoznačně konstatoval, že elektronická evidence tržeb jako taková není protiústavní, neporušuje právo na ochranu vlastnictví ani svobodu podnikání a nemá ani takzvaný rdousící efekt vůči podnikatelům.

Upozornil pouze na nesystematické rozlišování jednotlivých typů bezhotovostních plateb. Právě z tohoto rozhodnutí jsme vycházeli. Současně je potřeba si uvědomit, že od roku 2016, kdy vlastně vstoupilo EET v účinnost, se zásadně změnil způsob placení. Vedle hotovosti dnes lidé běžně používají platební karty. Ty tedy byly i tehdy. Mobilní telefony, QR platby nebo digitální peněženky a spoustu dalších forem plateb, které tady ani všechny neumím pojmenovat. Pokud bychom z evidence vyřadili všechny bezhotovostní kontaktní platby, připravili bychom stát o významnou část analytických dat a výrazně bychom oslabili schopnost účinně odhalovat šedou ekonomiku. Návrhy v tomto směru by proto znamenaly krok zpět a podstatně by snížily účinnost celého systému. Stejně tak snaha o vypuštění snížení DPH na nealkoholické nápoje ve stravovacích službách i osvobození dobrovolného spropitného od daní a odvodů je také špatně a já s tím nemohu souhlasit a jsem přesvědčena, že s ním nebudou souhlasit ani samotní podnikatelé. Jde totiž o součást vyváženého balíčku, který na jedné straně narovnává podnikatelské prostředí a zlepšuje výběr daní, na straně druhé ale podnikatelům i jejich zaměstnancům přináší některé výhody konkrétní. Součástí vládního návrhu je proto snížení DPH na nealkoholické nápoje ve stravovacích službách na 12 procent a osvobození dobrovolného spropitného od daní a odvodu do výše 7 procent tržeb. Tímto krokem podporujeme gastronomii, zvyšujeme čisté příjmy jejich zaměstnanců, protože se to týká jenom zaměstnanců a pomáháme odvětví, které bylo v posledních letech vystaveno mimořádným obtížím různých krizí. Mám radost, že EET 2.0 má podporu veřejnosti, jak dokládá nedávný průzkum agentury STEM. Zavedení EET 2.0 podporuje rekordních 65 procent obyvatel České republiky. Více než tři čtvrtiny lidí by elektronickou evidenci po jejím zavedení zachovaly nebo dále rozšířily. Většina veřejnosti ji navíc nevnímá jako politické téma, ale jako běžný nástroj spravedlivého výběru daní.

To jen potvrzuje, že čeští občané vnímají evidenci tržeb jako běžnou součást fungujícího státu. To podtrhuji a to podepisuji. Bonusem navíc je návrat některých daňových úlev, které díky lepšímu výběru daní můžeme vrátit občanům zpět. Kromě již zmíněných úlev pro sektor gastronomie je to návrat školkovného, slevy na studenta nebo odstropování benefitů pro zaměstnance a to i vybraných zdravotních. Přesně jak jsme slíbili před volbami, kdo řádně daně vybírá, nemusí je zvyšovat a naopak.

Závěrem svého vystoupení bych chtěla zmínit, že intenzivně pracujeme i na praktické přípravě celého systému a hlavně podnikatelů. Finanční správa ji zveřejnila technickou dokumentaci určenou vývojářům a dodavatelům pokladních systémů a spustila specializovaný informační web. Ve druhé polovině června proběhl odborný seminář pro vývojáře, aby měli všechny potřebné informace s dostatečným předstihem. Zájem byl velký a slibný. Připravujeme na Ministerstvu financí informační materiály, web, odborné semináře i Roadshow napříč Českou republikou, a to ve spolupráci s finanční správou i profesními podnikatelskými organizacemi, jako je Hospodářská komora, Asociace českých cestovních kanceláří a agentur, Asociace hotelů a restaurací, Asociace malých a středních podniků a živnostníků či Svazem obchodu a cestovního ruchu. Chceme totiž, aby každý podnikatel měl dostatek času i informací a mohl se na nový systém připravit bez zbytečných komplikací. Velký důraz klademe také na komunikaci s jednotlivými podnikatelskými komunitami. V červnu jsme v brněnské tržnici Vinamo podepsali memorandum o informační spolupráci mezi Ministerstvem financí a česko-vietnamským vzdělávacím institutem a Asociací mladých vietnamských podnikatelů.

Součástí této akce byl i první odborný seminář věnovaný EET 2.0, ale zdaleka nejen jemu. O akci byl mimořádný zájem a já jsem za to nesmírně ráda. Naším cílem je, aby všichni podnikatelé bez ohledu na jazyk, kterým hovoří, měli stejné informace, stejné podmínky a dostatek času se na systém připravit.

Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, EET 2.0 představuje moderní, přiměřený a ústavně komfortní nástroj, který narovnává podnikatelské prostředí, chrání poctivé podnikatele, podporuje gastronomii a posiluje veřejné finance.

Jsem přesvědčena, že návrh již není třeba dále měnit, a proto vás prosím samozřejmě po debatě, do které se určitě aktivně zapojím, o jeho propuštění do třetího čtení. Česko se stane lepším místem k podnikání i životu. Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji paní vicepremiérce a ministryni financí. Došlo ke změně předsedajícího. A nyní tedy pokračujeme dál v tomto druhém čtení. Návrh jsme v prvém čtení přikázali k projednání rozpočtovému výboru jako výboru garančnímu. Usnesení výboru byla doručena jako sněmovní tisky 189/1 a 2. Prosím, aby se slova ujal zpravodaj rozpočtového výboru poslanec Vlastimil Hebr, informoval nás o projednání návrhu ve výboru a případné pozměňovací návrhy odůvodnil. Máte slovo.

 

Poslanec Vlastimil Hebr: Děkuji, vážený pane předsedo (předsedající). Vážení členové vlády, milé kolegyně, milí kolegové, lhůta k projednání tohoto návrhu zákona ve výboru byla podle § 91 odst. 2 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny zkrácena na 30 dnů. Rozpočtový výbor se návrhem zákona zabýval na své 19. schůzi dne 30. června 2026. Celkem bylo předloženo a následně hlasováno o devíti pozměňovacích návrzích. V usnesení číslo 119 doručeném poslancům jako tisk 189/2 rozpočtový výbor doporučuje Poslanecké sněmovně, aby návrh zákona schválila bez pozměňovacích návrhů. Tolik moje zpravodajská zpráva. V závislosti na průběhu a obsahu další rozpravy si případně dovolím přihlásit se ještě do obecné rozpravy. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, pane poslanče. A otevírám tedy obecnou rozpravu, do které se s přednostním právem přihlásil pan předseda Jan Jakob a byla pověřena poslankyně Vendula Svobodová předsedkyní poslaneckého klubu Piráti též k přednesení stanoviska klubu.

Tak než přijde pan poslanec Jakob, přečtu omluvy. Od 9 hodin do 12 hodin se z pracovních důvodů omlouvá poslankyně Lucie Bartošová, celý jednací den z důvodu zahraniční cesty poslanec Jan Bauer, celý jednací den z pracovních důvodů poslanec Libor Hoppe, celý jednací den z pracovních důvodů poslanec Pavel Karpíšek, od 10 do 10.30 z pracovních důvodů poslankyně Zdena Kašparová, od 12 do 14 hodin z pracovních důvodů poslanec Josef Nerušil, do 14 hodin z pracovních důvodů pan ministr Robert Plaga a celý jednací den z pracovních důvodů pan ministr Jeroným Tejc. A jenom – pardon ještě – a naskočila tady ještě celý jednací den z rodinných důvodů paní poslankyně Eva Šrámková. Nyní už máte slovo.

 

Poslanec Jan Jakob: Děkuju, pane předsedající. Vážená paní ministryně, vážené kolegyně, vážení kolegové, tak jak jsem předeslal v tom mém příspěvku k programu této schůze, tak nyní bych chtěl reagovat na vystoupení paní ministryně financí Schillerové nejenom před malou chvílí, ale i na její vystoupení v průběhu dosavadní parlamentní debaty o tomto návrhu.

A chtěl bych reagovat především na několik mýtů, na kterých je celý návrh EET 2.0 postaven. Napočítal jsem jich shodou okolností celkem devět. Podle mého názoru nejde o spor mezi těmi, kdo chtějí vybírat daně, a těmi, kdo je vybírat nechtějí. To je falešný rámec. Daně se mají vybírat, mají se vybírat řádně, mají se vybírat spravedlivě a stát má tvrdě postupovat proti těm, kdo podvádějí. Spor je ale o něco jiného. Spor je o to, jestli má stát kvůli tomu znovu zavést plošnou evidenci on-line hlášení jednotlivých tržeb. Spor je o to, jestli má stát znovu zatížit statisíce podnikatelů. Spor je o to, jestli má stát evidovat i platby, které už dnes zanechávají digitální stopu. A spor je také o to, jestli vláda skutečně unesla důkazní břemeno, že je takový zásah nezbytný. A já jsem přesvědčen, že neunesla. Teď k těm mýtům.

Mýtus první – EET 2.0 je úplně nový systém. No není. Je to starý systém v novém obalu, základ zůstává stejný. Podnikatel má při každé evidované tržbě posílat státu informaci o konkrétní platbě povinně pod hrozbou sankce. To, že se nebude povinně tisknout účtenka, z toho nedělá nový systém. To, že stát nabídne aplikaci, z toho taky nedělá nový systém To, že se změní několik parametrů, z toho nedělá nový systém. Ostatně sama paní ministryně řekla, že původní infrastruktura nebyla vyhozena, ale zakonzervována, nyní se bude upgradovat. Takže si řekněme pravdu. Nejde o nový dům, jde o starý dům s novou fasádou.

Mýtus druhý – EET 2 0 je jednoduché a nebude administrativně náročné. Každá nová povinnost je administrativou. Podnikatel musí vědět, zda do systému spadá. Musí řešit, jaké platby evidovat. Musí řešit režim provozovny, musí řešit aplikaci, musí řešit výjimky, chyby, kontroly. Musí řešit, jestli udělal všechno správně. Když něco neudělá správně, nenese důsledky ministerstvo, nese je podnikatel. Paní ministryně opakovaně říká – přečtěte si RIA, přečtěte si důvodovou zprávu, je to tam všechno vysvětlené. Jestli má být údajně systém jednoduchý, jednoduše vysvětlen, tak ne na desítkách nebo stovkách stran, to zjevně není tak jednoduchý systém.

Mýtus třetí – podnikatelé si EET přejí. Některé organizace ano, některé svazy ano, některé komory také, ale podnikatelské prostředí není monolit. Hospodářská komora není každý živnostník, profesní svaz není každý malý obchodník, řemeslník nebo hospodský. Já tady mám, když paní ministryně argumentuje různými komorami a svazy, já tady mám prohlášení Sdružení podnikatelů a živnostníků České republiky (Ukazuje seznam.) a ti jasně říkají, zásadně nesouhlasíme s názorem Asociace malých a středních podnikatelů a živnostníků, že všechny spolky, asociace se zavedením EET 2.0 souhlasí. Nebudu teď tady to celé jejich vyjádření číst, možná se k tomu průběhu diskuse dostaneme. Takže není pravda, že všichni podnikatelé, všichni živnostníci se zavedením EET souhlasí. A mimochodem, stát nemá zavádět nové plošné povinnosti jen proto, že si je přeje část trhu, protože pak už nejde o svobodné podnikání. Pak jde o to, že jedna část podnikatelského prostředí volá po kontrole druhé části podnikatelského prostředí. To není férová soutěž, to je přenášení odpovědnosti státu na ostatní.

Mýtus čtvrtý – EET narovná podnikatelské prostředí. To zní hezky, ale rozhodně to není pravda. Podnikatelské prostředí se nenarovnává tím, že každý obchodník, kavárník, řemeslník nebo provozovatel služby musí posílat státu každou tržbu. Podnikatelské prostředí se nenarovná tím, že stát má – naopak – podnikatelské prostředí se narovná tím, že stát má jednoduché daně, srozumitelná pravidla, předvídatelné kontroly, rychlé řízení, kvalitní analytiku a hlavně cílený postup proti skutečným podvodníkům. Poctivý podnikatel nebude poctivější proto, že mu stát přidá další povinnost.

A nepoctivý podnikatel se nestane poctivým proto, že mu to stát uloží. Zavedení daňových výjimek a zejména speciálního daňového režimu výhradně pro jedno podnikatelské odvětví neznamená narovnání podnikatelského prostředí. Právě naopak. EET a související úpravy povedou k jeho další deformaci a pokřivení.

A co víc, logicky povede k tlaku na zavádění dalších výjimek, dalších speciálních režimů a díky tomu se stane začátkem perpetua mobile prohlubující se deformace českého podnikatelského prostředí.

Mýtus pátý. EET přinese 15 miliard korun. To je velmi silné číslo. Ale silné číslo ještě neznamená jasný důkaz. Je to jen odhad, předpoklad. Nejsou to peníze rozpočtu, není to jistý výnos, není to doložený efekt, je to konstrukce založená na řadě předpokladů A vláda na tomto odhadu staví další výdaje, vrací slevy, zavádí nové výjimky, snižuje DPH u nápojů, osvobozuje spropitné a pak tvrdí, že i po tom všem zůstane v plusu několik, možná dokonce 10 miliard.

To je ale velmi pohodlná logika. Nejdříve si namalujeme výnos, potom z něj rozdáme politické dárky a nakonec tomu řekneme konsolidační úsilí. Jenže odpovědná rozpočtová politika se nemá dělat z odhadů, které se politicky hodí.

Mýtus šestý. Ústavní soud EET potvrdil, takže není problém. Ano, Ústavní soud nezrušil EET jako celek, ale to není celý příběh.

Ústavní soud zároveň jasně zasáhl do evidence bezhotovostních plateb. Řekl státu, že musí být schopen prokázat nezbytnost a proporcionalitu takového zásahu. To není formalita, to je podstata věci. A právě tady vláda selhává. Nestačí říct, že dnes existují digitální peněženky, FINTEX služby nebo platební brány. Nestačí říct, že analytika je lepší než před 10 lety. Nestačí říct, že Finanční správě chybí střípek, jak jsme to slyšeli. Když stát chce znovu evidovat i platby kartou a další bezhotovostní platby, musí velmi přesvědčivě vysvětlit, proč nestačí data, která už dnes má.

Proč nestačí bankovní stopa? Proč nestačí účetnictví? Proč nestačí kontrolní hlášení? Proč nestačí cílená kontrola? Hlavně musí vysvětlit, proč má být stejná transakce zachycena znovu v dalším systému. To je jádro problému.

Mýtus sedmý. Doba se změnila, a proto potřebujeme EET na karty. Ano, doba se změnila a změnila se přesně opačným směrem, než tvrdí vláda. Bezhotovostních plateb přibylo, plateb kartou přibylo, digitálních stop logicky přibylo, množství cílené analytiky také přibylo. Takže otázka nezní, proč stát v době, kdy má více dat než kdy dříve, tvrdí, že potřebuje ještě plošnou evidenci každé kontaktní platby. To není argument pro EET, to je argument proti EET. Protože čím víc plateb už dnes probíhá přes dohledatelné systémy, tím méně dává smysl zavádět další plošnou vrstvu evidence.

Mýtus osmý. EET ochrání poctivé podnikatele. Já tomu rozumím jako politickému sloganu. Ale realita je složitější.

Poctivý podnikatel bude evidovat, bude plnit, bude se přizpůsobovat, bude nést náklady času, pozornosti a právní nejistoty. Nepoctivý podnikatel si bude hledat cestu, jak se systému vyhnout. A největší daňové úniky stejně nevznikají tím, že si někdo v malé provozovně nevezme účtenku ke kávě, nebo ji nezaeviduje. Největší daňové úniky vznikají ve složitých strukturách, karuselech, organizovaných podvodech, ve fiktivních transakcích, převodu zisků v řetězcích, které se tváří legálně. A tam má stát mířit svou energii. Ne na plošné šmírování všech malých plateb.

Mýtus devátý. Jde proti EET, je proti řádnému výběru daní, a to zásadně odmítám. My nejsme proti výběru daní. My jsme proti tomu, aby se poctivost předstírala plošnou evidencí. My jsme proti tomu, aby stát nahrazoval chytrou kontrolu plošnou povinností.

My jsme proti tomu, aby vláda vydávala starý nástroj za moderní technologii. Moderní stát nemá sbírat všechno, co sbírat může. Moderní stát má umět pracovat s tím, co už má. A pokud mu něco chybí, má přesně říct co, proč a u koho a za jakých podmínek Ne uložit novou povinnost všem.

Vážení, paní ministryně říká, že EET 20 je moderní, jednoduché a férové. Já říkám, že je to starý nástroj s novým marketingem. Říká paní ministryně, že to chtějí podnikatelé. Já říkám, že podnikatelé nejsou jeden hlas a stát nemá vyhovovat jedné části trhu tím, že zatíží všechny ostatní.

Paní ministryně říká, že to přinese 15 miliard. Já říkám, že finální fiskální bilance celého tohoto návrhu bude spíše negativní než pozitivní.

Paní ministryně říká, že Ústavní soud není problém. Já říkám, že právě rozhodnutí Ústavního soudu je varování, že stát musí prokázat nezbytnost zásahu, zejména u bezhotovostních plateb. Říká paní ministryně, že doba se změnila. Ano změnila, ale ne ve prospěch EET. Změnila se ve prospěch chytré, cílené a datově podložené kontroly. Změnila se ve prospěch jednodušší správy daní, změnila se ve prospěch toho, aby stát méně obtěžoval poctivé a tvrději postupoval proti skutečně nepoctivým.

Tento návrh není modernizace, je to otočka zpět do minulosti. Já nechci stát, který se tváří moderně jen proto, že starou povinnost přesunul do mobilní aplikace. Chci stát, který podnikatelům důvěřuje, pravidla zjednodušuje a kontroluje tam, kde je skutečné riziko. Proto tento návrh v této podobě jednoznačně nepodporuji.

A proto také spolu s kolegy z TOP 09 navrhuji sadu pozměňovacích návrhů, které si vám nyní dovolím podrobněji představit.

První naleznete pod sněmovním dokumentem 1399 a týká se právě bezhotovostních plateb.

Navrhujeme z evidence tržeb vyloučit platby uskutečněné bezhotovostním převodem peněžních prostředků.

Smyslem evidence tržeb má být získání informací o tržbách, které nejsou správci daní k dispozici jiným způsobem, nebo u nichž existuje zvýšené riziko jejich zatajení. Tento účel je legitimní zejména u hotovostních plateb, které nezanechávají automaticky auditovatelnou elektronickou stopu.

Odlišná situace však nastává u plateb uskutečněných bezhotovostním převodem peněžních prostředků, včetně platebních karet a dalších obdobných platebních prostředků. Tyto platby jsou zaznamenávány bankovním systémem, jsou dohledatelné, identifikovatelné a vytvářejí průkaznou evidenci o plátci, příjemci, částce i okamžiku uskutečnění transakce.

Znovu bych mohl odkazovat na Ústavní soud, který zdůraznil, že při zavádění nástrojů daňové kontroly musí zákonodárce respektovat princip proporcionality a minimalizovat zásahy do práv podnikatelů pouze na rozsah nezbytný k dosažení sledovaného cíle.

Když to zkrátím, mluvil jsem o bezhotovostních platbách už dostatečně, tak povinnost evidovat bezhotovostní platby proto vede k duplicitnímu shromažďování údajů.

Navrhovaná úprava zachovává evidenci hotovostních a obdobných plateb, tedy když vyjmeme ty bezhotovostní, u nich je to riziko objektivně vyšší. Náš návrh tak posiluje v souladu s názorem Ústavního soudu princip proporcionality právní úpravy, snižuje administrativní zátěž podnikatelů a lépe zaměřuje evidenci tržeb na transakce, u nichž může plnit svůj deklarovaný účel.

Další pozměňovací návrh najdete ve sněmovním dokumentu 1400. Ten se týká zaváděných daňových výjimek, které vlastně jsou takovým přílepkem u toho návrhu samotného. Proto v tom našem pozměňovacím návrhu navrhujeme vypustit z návrhu zákona ustanovení týkající se změn daňového režimu rekreace a zájezdů poskytovaných zaměstnavatelem, obnovení slevy na studenta a obnovení slevy na umístění dítěte.

Předmětem projednávaného zákona je zavedení evidence tržeb. Uvedené změny zákona o daních z příjmů z evidence tržeb věcně nesouvisejí a jejich zařazení do návrhu představuje spojení několika odlišných legislativních témat do jednoho jediného zákona – o tom už jsem také také mluvil.

Každá nová sleva nebo zvýhodnění současně vytváří tlak na vznik dalších obdobných výjimek. Pokud stát poskytuje zvláštní daňové zvýhodnění jedné skupině poplatníků, vzniká legitimní otázka, proč obdobné zvýhodnění neposkytne jiným skupinám. Takový přístup postupně vede k erozi daňového základu a k nepřehlednému systému složenému z desítek speciálních režimů. Proto navrhujeme zachovat projednávaný návrh jako zákon upravující evidenci tržeb a vypustit z něj ustanovení, která s tímto předmětem úpravy přímo nesouvisí a která dále rozšiřuje již rozsáhlý systém daňových výjimek a zvláštních režimů.

Pod sněmovním dokumentem 1401 najdete pozměňovací návrh, který se týká úpravy DPH na nealkoholické nápoje. Navrhujeme zachovat stávající právní úpravu sazeb daně z přidané hodnoty u nealkoholických nápojů podávaných v restauračních zařízeních, tedy v rámci poskytování jejich služeb – ono je to komplikovanější.

Předkladatel navrhuje rozšířit okruh nealkoholických nápojů podléhajících snížené sazbě DPH ve výši 12 procent. Návrh je odůvodňován snahou sjednotit sazbu DPH u stravovacích služeb a u podávání nealkoholických nápojů v gastronomii. Taková změna však nepředstavuje systémovou reformu DPH, ale další dílčí rozšíření režimu snížených sazeb. Český systém DPH je již dnes zatížen řadou výjimek, zvláštních pravidel a odlišných sazeb, které snižují jeho přehlednost, zvyšují náklady na správu daně a komplikují podnikatelům správnou aplikaci právních předpisů.

Problematické je rovněž spojování této změny se zákonem o evidenci tržeb. Na to už jsem znovu opakovaně upozorňoval. Důvodová zpráva výslovně uvádí, že snížení sazby DPH na nealkoholické nápoje je součástí balíku opatření, jejichž prostřednictvím mají být výnosy EET 2.0 částečně vráceny do ekonomiky. Takový přístup však vytváří fakticky vazbu mezi zavedením nových evidenčních povinností a poskytováním nových daňových výjimek. Daňový systém by neměl být konstruován na principu, že každé nové regulační opatření bude doprovázeno novou selektivní úlevou pro vybrané skupiny poplatníků. Proto navrhujeme zachovat stávající právní stav a nevytvářet další výjimku v systému daně z přidané hodnoty.

Další pozměňovací návrh najdete ve sněmovním dokumentu 1402 a týká se evidence provozoven, zjednodušeně. A tento pozměňovací návrh bych chtěl poměrně vypíchnout. Navrhuje se v něm zrušit povinnost oznamovat správci daně evidenční jednotky a současně odstranit související povinnost uvádět jejich označení v údajích o evidované tržbě.

Navržená právní úprava vytváří vedle samotné evidence tržeb další evidenční systém spočívající v registraci provozoven, internetových stránek, aplikací, dopravních prostředků a dalších evidenčních jednotek Tato povinnost představuje dodatečnou administrativní zátěž podnikatelů, aniž by bylo prokázáno, že přináší významný přínos pro správu daní.

Podstatou evidence tržeb má být evidence jednotlivých plateb tržeb. Správce daně získává informace o každé evidované transakci včetně identifikace poplatníka, času uskutečnění a výše tržby. Pro plnění tohoto účelu není nezbytné vytvářet a průběžně aktualizovat samostatný registr evidenčních jednotek.

Navržené řešení zjednodušuje systém evidence tržeb, snižuje administrativní náklady podnikatelů i státu a soustřeďuje evidenční povinnost na údaje skutečně potřebné pro správu daní. Evidence tržeb má sloužit k evidenci tržeb, nikoliv k vytváření a správě rozsáhlých registrů, provozoven, internetových stránek, mobilních aplikací a dalších evidenčních jednotek.

Na tenhle pozměňovací návrh, který zavádí nesmyslnou administrativní povinnost zatěžující, tak zejména upozorňuji.

Poslední z té základní sady pozměňovacích návrhů je sněmovní dokument 1403. Ten se týká spropitného. Také jsem o tom poměrně rozsáhle hovořil. Navrhujeme vypustit ustanovení zavádějící zvláštní daňové osvobození spropitného, a to výhradně ve stravovacích službách. Já to asi nebudu znovu opakovat. Opravdu nerozumím principu, proč jedna vybraná skupina má mít speciální daňový režim. Proč ostatní skupiny, u kterých je spropitné běžnou součástí jejich podnikatelského života, nikoliv.

Pokud spropitné je takovým problémem, pojďme se tomu věnovat samostatně, systémově, ať se to týká všech podnikatelů, kteří se se spropitným potkávají, a ne jenom jedné vybrané skupiny. To zavání dojmem, že tato skupina má být privilegovaná. Pro to nevidím nejmenší důvod. Proto navrhujeme ustanovení, která se týkají speciálního daňového režimu v gastro provozu se spropitným, vypustit. Pojďme se tím seriózně zabývat. Pojďme o tom diskutovat, ale spravedlivě, ať to platí pro všechny podnikatele. Ne tak, že tímto opatřením zavedete a právě narušíte podnikatelské prostředí a jeho rovnost.

Poslední pozměňovací návrh nebudu představovat. Ten představí kolega Munzar. Děkuji, že snad by na něm mohla být shoda, protože ho budeme předkládat i s kolegou Pařilem, ale představení nechám na kolegovi Munzarovi.

Tolik devět mýtů, pět našich pozměňovacích návrhů, které by mohly návrh uvést primárně a hlavně do souladu s návrhem (?) Ústavního soudu odstranit z něj všechny nově zaváděné výjimky, nové daňové režimy, vypustit nesmyslnou další evidenci tak, aby alespoň trochu ta evidence dávala smysl, byť s ní jako celkem nesouhlasím. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, pane předsedo. Nyní zde mám faktickou poznámku od pana vicepremiéra a ministra obchodu a průmyslu Karla Havlíčka. Vaše dvě minuty.

 

Místopředseda vlády a ministr průmyslu a obchodu ČR Karel Havlíček: Děkuji. Tak k těm podnikatelům, co jste zde zmiňoval. Samozřejmě, že nikdy nemáte stoprocentní podporu všeho. Když jsme zaváděli elektronickou dálniční známku, také byla určitá skupinka těch, kteří tvrdili, že by to chtělo stále ten nalepovací štítek a že elektronická verze je zbytečná.

Nicméně, to je reakce na to, když jste říkali, že podnikatelé to považují za buzeraci a za něco, co je ohrožuje. Naprosto drtivá většina všech jejich zástupců – a my se musíme řídit jejich zástupci, protože mimo jiné proto jsou připomínkovým místem – je pro. Ať už je to Asociace malých a středních podniků a živnostníků, Asociace českého tradičního obchodu, Asociace hotelů a restaurací, Asociace pro turismus a obchod, ať už je to Hospodářská komora, ať už je to Svaz průmyslu, ať už je to Asociace podnikatelů a manažerů. Ještě si všechny pamatuji, protože velmi dobře vím, jak to bylo před těmi deseti lety.

Ano, tehdy i některé z těchto asociací, které reprezentují 90 procent českého byznysu, měly skutečně určité obavy, protože byly strašeny tím, že to nezvládnou jejich členové, tím, že to bude příliš drahé, tím, že budou bankroty a tak dále. Nic z toho se neprokázalo. Dnes a priori nebo respektive unisono prakticky všechny klíčové svazy a ti, kteří hájí zájmy malých, středních i velkých, tvrdí, že je povinností státu, aby zajistil, že zde bude férové prostředí, aby jim neznehodnocoval jejich investice. Protože – abychom si jenom rozuměli – to, pokud někdo jede v šedém režimu a využívá toho, že nemusí všechno přiznat, tak se rovná 50 procent rozdílu vůči tomu, kdo toto vykazuje. Je povinností státu aby toto zabezpečil.

Má na to různé nástroje – s tím souhlasím – ale nástroj elektronické evidence tržeb je nástroj moderní, nástroj, který je plošný a nástroj, který navíc v tomto rozložení umožní těm úplně nejmenším v režimu off se z toho vytáhnout. (Předsedající: Čas.) Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Nyní zde máme dvě přednostní práva. S prvním je paní poslankyně Vendula Svobodová – přednesení stanoviska klubu Pirátů. S druhým potom pan poslanec Jan Papajanovský – zplnomocnění přednesení stanoviska klubu STAN. Paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Vendula Svobodová: Děkuji za slovo. Vážené poslankyně, vážení poslanci, vážená paní ministryně, dneska tady projednáváme návrh, který vláda nazývá EET 2.0. Chci hned na začátku říct, že férový výběr daní je zásadní pro vnímání státu jako partnera. Stát má vybírat daně spravedlivě a má chránit poctivé podnikatele před neférovou konkurencí. Taky má mít nástroje, jak bojovat proti šedé ekonomice. To je důvod, proč se ale musíme i ptát, jestli je tento návrh skutečně dobře zacílen, jestli míří na ten problém. Jestli náhodou nevytváří jenom plošnou povinnost pro všechny, včetně těch, kteří už dnes fungují poctivě, transparentně a často s minimální administrativní kapacitou.

Za Piráty neříkáme EET 2.0 ne, ale máme řadu připomínek, protože máme obavu, že evidence tržeb neúměrně dopadne na ty nejmenší. Kdybyste z našeho stanoviska slyšel jenom tohle, tak to je to zásadní, že skutečně ta evidence dopadá nejvíc na nejmenší podnikající osoby. Ale teď postupně.

První problém je s avizovaným výběrem 14,4 miliardy korun. Já jsem samozřejmě četla publikaci od Centra veřejných financí, kde se tedy pracuje s částkou 13,9 miliardy. Ale vlastně tady máme problém rozšířen na to, že i pokud se ta částka vybere v té které výši, tak k zákonu o EET je přilepena řada dalších daňových změn, které naopak ze státního rozpočtu vysají zhruba 7 miliard korun, s určitými průběhy doby.

Součástí jedné z daňových slev nebo daňových zákonů je i sleva na studenta, což pěkně zní, ale vlastně se dotkne jenom velmi malého množství studujících, jen těch, kteří za rok vydělají přes 200 000 korun. Takže to spíš považujeme za takové PR než jako reálnou pomoc pro pracující studenty.

U zaměstnaneckých benefitů máme za to, že výpočet úplně neodpovídá realitě. Tady bychom spíš počítali s výdaji vyššími než je těch 400 milionů. Máme napočítáno spíše tak 3 miliardy.

U snížení DPH na nealkoholické nápoje na 12 procent, což je jistě bohulibý počin, jen doufáme, že se skutečně toto snížení DPH projeví na reálné ceně nealkoholických nápojů v restauračních zařízeních.

Co je taky ale důležité a je potřeba tady zmínit, že tyto zásahy do veřejných rozpočtů se dotknou i územních samospráv. Podle důvodové zprávy to bude ve výši až jedné třetiny vynaložených výdajů, takže to všechno půjde ještě za územními samosprávami.

Musím říct, že všechny tyto daňové změny, které jsou přilepené k EET, k tomuto zákonu, by si zasloužily samostatnou debatu, protože to nejsou nějaké nicotné změny. Na jedné straně se třeba mění právě zastropování zaměstnaneckých benefitů, ale mnohem víc by se k této debatě slušela otevřít diskuse o změně zákona o dani z příjmů, a to konkrétně v § 10 odst. 3 a, která by mohla upravovat výši příjmů, které jsou osvobozeny od daně úplně. Dnes je tento odstavec formulovaný, že se nedaní příjmy do výše 50 000 korun, ale to je velmi nízká částka i s ohledem na současné ceny. Když si vezmete 50 000 za rok, tak to máte zhruba 4 000 měsíčně, a to je skutečně málo.

Druhý problém, ke kterému se tady chci vyjádřit, je i množství sebraných dat. Moji kolegové předřečníci už to tady zmiňovali. Jistě se k tomu budou vyjadřovat i další kolegové a kolegyně. Množství vybraných dat je skutečně zásadní. Do EET by se mělo zapojit zhruba 600 000 podnikajících a je to obrovské množství dat, která musí být ale v bezpečí a nesmí být nijak zneužita ve prospěch kontroly státu, která by byla nadbytečná a nebyla by právě v souladu s potřebami evidence tržeb, protože pak už to zase narušuje důvěru podnikajících subjektů ve stát.

A třetí problém, a to je ten zásadní z našeho pohledu, je právě to neúměrné zatížení těch nejmenších podnikajících. Opakovaně tu zaznělo, že EET 2.0 vychází sice ze své původní verze, ale na řadu nedostatků již zareagovalo. Má být modernější, jednodušší a méně zatěžující.

Zaznělo také, že EET 2.0 má dopadat na hotovostní i bezhotovostní platby uskutečněné při osobním kontaktu se zákazníkem. A to je vlastně to podstatné, protože tím se nebavíme jen o nějaké hotovosti v restauraci, ale padá sem celá řada drobných provozů, služeb rodinných podniků, spolků s vedlejší hospodářskou činností a malých subjektů, pro které i právě tahle malá povinnost může znamenat reálnou bariéru.

A u malých podnikatelů se nehraje jen o jednu administrativní položku. Hraje se o to, jestli člověk ještě po práci má kapacitu a energii dělat papíry. A tady samozřejmě papíry mám v uvozovkách, protože je to elektronické. Pro takového člověka, který to skutečně dělá jako nějakou vedlejší činnost, je taky zásadní, jestli se mu to vůbec vyplatí tu malou provozovnu udržet, jestli na to bude mít čas. Protože ten čas, to jsou samozřejmě taky peníze. Jestli bude pokračovat v té živnosti nebo ji raději ukončí. A nebylo by skutečně dobré, aby EET 2.0 znamenala demotivační faktor pro nejmenší podnikající a faktor, který je z EET prakticky vyhání.

Často jsou to právě velice kreativní obory, které diverzifikují nabídku i kvalitu poskytovaných služeb. A teď ještě k těm lidem, kdo to je vlastně. A často jsou to právě třeba rodiče na rodičovské dovolené, ale jsou to také senioři. A pro ty seniory je jakýkoliv přechod na jiný systém rozhodující právě v tom, jestli v podnikání vůbec setrvají. A u těch seniorů je podle mě zásadní a rozhodující i to, aby si právě chtěli přilepšit k tomu důchodu, aby nezůstávali neaktivní jenom a čekali právě na tu dávku, na ten důchod. To podnikání jim poskytuje mnohem víc těch vjemů. Není to jenom o tom, jestli podniká, nepodniká, jestli ty peníze má nebo nemá, ale je to taky ztráta kontaktu, nějaké aktivity a taky vlastně zapojení v určité komunitě či stimulace jenom mozkové aktivity, což je určitě fajn v seniorním věku.

A tím se dostávám už k tomu pozměňovacímu návrhu, který předkládáme s mojí kolegyní, paní poslankyní Veronikou Kovářovou, kdy i po prostudování všech těch pozměňovacích návrhů, které postupně byly nahrány do toho systému, tak se dá zcela objektivně říct, že skutečně tady ta EET 2.0 zapomněla na ty nejmenší podnikající subjekty.

Za nás je to právě problém, a proto navrhujeme ten náš pozměňovací návrh. Zapomnělo se na rodiče, kteří jsou na rodičovské dovolené, ale právě na ty seniory., jak jsem zmiňovala. U těch obou dvou skupin vnímáme jako zásadní, aby měli možnost podnikat a aby měli možnost podnikat bez zbytečných byrokratických zásahů. No proč? Protože ten jejich přivýdělek je důležitou součástí rodinného rozpočtu. Se znalostí zvyšující se spotřeby domácností můžeme říct, že tyhle peníze nezůstanou ležet někde na spořicím účtu s nízkým zhodnocením. Tyhle peníze se obratem pouští zpět do oběhu a investují se buď už do podpory toho podnikání, anebo se nainvestují právě do těch dětí, respektive do vnoučat, pokud bychom se bavili o seniorech.

A tady se může stát, že právě lidé podnikající na vedlejší činnost, která nám z toho EET úplně vypadla a nikde se tam jakoby nezmiňuje, nebudou chtít do EET vstupovat právě proto, že po práci budou muset ještě řešit nějakou další byrokracii. A co nám to i trochu potvrzuje je, že při vypínání té EET jedničky při covidové krizi se reálně přiznalo, že jde o zátěž pro ty nejmenší subjekty.

A právě proto se i řešilo to vypnutí a pak se i EET vypnula. A stejně tak publikace z Maďarska, kde zase určitá forma EET funguje, tak uvádějí, že to zavedení elektrické evidence tržeb má výrazný dopad na reportované tržby zejména u malých subjektů, zatímco u těch větších je ten vliv téměř nulový. A proto navrhujeme, aby podnikající, kteří vydělají ročně v souhrnu 400 000 korun, nemuseli vstupovat do EET. Jedná se o drobné podnikající osoby, pro které každá i drobná zátěž může být důvodem pro ukončení podnikání. A to je právě ztráta pro ty rodinné rozpočty. Ale je to ztráta i pro stát, protože tihle lidé budou mít reálně méně peněz, méně utratí a zároveň se snáze dostanou do situace, kdy budou naopak potřebovat pomoc od toho státu. My je zbavujeme jisté jako nezávislosti.

A také to navrhujeme proto, že tam je ten režim EET OFF a s tím jejich výdělkem, tak, jak jsme to napočítali, nedává smysl, aby oni do té EET OFF vstupovali, protože jim se to reálně nevyplatí a zhruba třeba půl měsíce by museli vydělávat právě na to výkupné z EET.

My jsme pro to, aby podnikali všichni, kteří chtějí, kteří na to mají a teď nemyslím penězi, ale opravdu kapacitně, a aby jim stát neházel klacky pod nohy a z podnikání je nevyháněl. A ty drobné podnikatelky a podnikatelé jsou takové diverzifikující prvky v české ekonomice, nabízí kreativní výrobky či služby. Za m je to teda velmi cenné. A těmto všem chceme pomoct tímto pozměňovacím návrhem.

Takže já prosím o podporu toho našeho pozměňovacího návrhu A zároveň tady tak trošku v poznámce pod čarou žádám i otevření jisté debaty ohledně toho § 10 odst. 3a v zákoně o dani z příjmů, jak jsem zmiňovala, že tam je poměrně nízká hodnota těch 50 000 výdělku za rok, takže abychom se věnovali třeba i někdy později této části. Moc děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Tak děkuji, paní poslankyně, a se stanoviskem klubu STAN pan poslanec Jan Papajanovský.

 

Poslanec Jan Papajanovský: Vážené kolegyně, vážení kolegové, předložený návrh zákona o elektronické evidenci tržeb je důkazem vládní schizofrenní politiky. Na jednu stranu vláda navrhuje, a to je chvályhodný cíl, vybrat skrze elektronickou evidenci tržeb do státního rozpočtu dodatečné finanční prostředky. A to je chvályhodné. Státní rozpočet potřebuje další příjmy, pokud se má deficit začít postupně snižovat od současných řekl bych až obludných hodnot.

Ministerstvo financí ale bohužel zároveň s novými zdroji do státního rozpočtu přináší různé předvolební dárečky, výjimky a v zásadě demontáž významné části konsolidačního balíčku předchozí vlády. A to je škoda, protože pokud by byl zákon o elektronické evidenci tržeb předložen, řekněme, v čisté podobě, pokud by v tom tisku skutečně šlo pouze o evidenci tržeb, pak my jako starostové bychom byli připraveni reálně jednat a uvažovat o podpoře tohoto tisku. Protože férový výběr daní a narovnání podnikatelského prostředí je i jednou z našich nejvyšších priorit. V tom se s koalicí shodneme. A je pravda, že předložený návrh zákona o EET je v lecčems lepší oproti tomu původnímu EET, které jsme tady měli před těmi 10 lety.

My Starostové se k daňovým otázkám stavíme pragmaticky, neideologicky. Je nám vlastně líto, že návrh nemůžeme podpořit, že ho vláda zkazila tím vším, co k němu přilepila, že z něj udělala ideologické téma. Žádná konsolidace veřejných rozpočtů, žádné chytré reformy, rozdávání dárečků, nové a nové výjimky do už tak složitého daňového práva a zrychlující se cesta na dluhové spirále do dluhové pasti.

Co s tím? Když si neví rady Ministerstvo financí a paní ministryně, tak my jako Starostové rádi poradíme, rádi ministerstvu pomůžeme. Spolu s kolegy z našeho poslaneckého klubu jsme proto k předmětnému návrhu předložili celkem 12 pozměňovacích návrhů. 12 dílčích bodů z naší chytré reformy, na které pracujeme. 12 návrhů, které kdyby prošly, tak sníží deficit státního rozpočtu, podpoří hospodářský růst a nastartují modernizaci české ekonomiky.

První návrh je návrh na úpravu evidence tržeb u spolků, limit v podobě 1 milionu korun. Tím navrhujeme zpřesnit ustanovení zákona o EET a podrobně se tomu bude věnovat kolegyně Věra Kovářová.

Naším druhým návrhem, a to už je návrh, řekl bych, o kousek podstatnější, je návrh na zavedení takzvaného daňového bonusu, respektive na překlopení slevy na poplatníka do daňového bonusu. Navrhujeme měnit základní slevu na poplatníka z nevratitelné slevy na daňové zvýhodnění, které právě lze čerpat i formou daňového bonusu.

Dnešní konstrukce daně z příjmů totiž působí regresivně, nízkopříjmovému poplatníkovi, a pozor, nízkopříjmovému pracujícímu poplatníkovi, protože nikdo jiný daň z příjmů neplatí, část slevy dneska propadne proto, že nemá dostatečně vysokou daň. Bonus, který navrhujeme, by tohle změnil a pomohl zhruba sto tisícům pracujících s nejnižšími příjmy.

Zároveň jde ale o návrh, který je velmi rozumný, protože omezuje možnost vyplácení tohoto bonusu, výši odvedeného pojistného na sociální a zdravotní pojištění a vážeme jej pouze na příjmy ze závislé činnosti. Nevytváříme proto zápornou daň, nejde o žádný výrazný transfer ze státního rozpočtu, jde pouze o drobné zvýhodnění pracujících, kteří mají nejnižší příjmy a které je potřeba motivovat k legální práci. Zároveň je to návrh, který by významným způsobem pomohl mimo jiné třeba lidem v mém domovském Ústeckém kraji, ale i v dalších regionech, ve kterých je bohužel podíl nízkopříjmových pracujících vyšší.

Další reformu, další návrh, třetí pozměňovací návrh, který představím, je návrh na zavedení limitu 40 milionů korun na osvobození kapitálových příjmů. Tímto návrhem obnovujeme roční hranici 40 milionů korun pro osvobození vybraných příjmů u fyzických osob. Jde o příjmy například z převodu cenných papírů nebo z podílu v obchodních společnostech. Ten limit se předchozí vláda pokusila zavést, nějakou dobu dokonce v právním řádu byl, ale poté byl v důsledku takového legislativního zmatku na konci toho funkčního období zrušen. A to je škoda, protože na vyrovnání deficitu státního rozpočtu na cestě ke konsolidaci by se měli podílet všichni poplatníci, a to i ti vysokopříjmoví. Nejde o návrh, který by nějakým způsobem omezoval běžné střadatele. Nejde o návrh, který by nějakým způsobem jaksi zvyšoval zdanění lidí, kteří si třeba v akcíích nebo v jiných cenných papírech šetří na důchod, kteří se o sebe starají, protože opravdu ten limit 40 milionů korun je nastaven jako velmi vysoký a zasáhl by jenom velmi malou část poplatníků. Nicméně část poplatníků, která dneska, jak víme z různých ekonomických výzkumů, opravdu v tom součtu platí daně, které jsou relativně nižší, než poplatníci například ze střední třídy nebo poplatníci vyloženě nízkopříjmoví.

Čtvrtým pozměňovacím návrhem, který je součástí námi předložené reformy, je návrh na zavedení benefitů v případě městské a veřejné dopravy. Navrhujeme zavést daňové osvobození předplatného jízdného ve veřejné hromadné dopravě jako zaměstnaneckého benefitu, a to jako nepeněžní plnění na straně zaměstnance a daňově uznatelného nákladu na straně zaměstnavatele. Dneska tento benefit v zákoně chybí, což zaměstnavatele bohužel nemotivuje k podpoře šetrné veřejné dopravy. Kvůli přiměřené administrativě se tento návrh vztahuje pouze na předplatní jízdenky, a to měsíční, čtvrtletní a roční, nikoliv na jízdenky jednorázové Tímto návrhem navrhujeme přiblížit standard benefitů standardu, který je dneska běžný v Německu, Rakousku, Belgii, Francii či Nizozemsku, a přispějeme ke snížení dopravní zátěže ve městech.

Pátý návrh. Pátým návrhem umožňujeme daňově podpořit trvalé bydlení poskytnuté zaměstnavatelem. Zákon dneska zná podporu přechodného ubytování, a to s velmi nízkým limitem 3 500 korun měsíčně. Navrhujeme proto osvobodit poskytnutí služebního bytu či domu zaměstnanci, přičemž vycházíme z definice nájmu služebního bytu tak, jak ji dneska máme v občanském zákoníku. Daňově uznatelným nákladem zaměstnavatele bude nájemné hrazené třetí straně nebo daňové odpisy. Cílem tohoto návrhu je mimo jiné rozhýbat trh práce, zvýšit mobilitu zaměstnanců a tak přispět k růstu mezd, které jsou v České republice, pokud je srovnáme s výkonem naší ekonomiky, pořád bohužel relativně nízké.

Náš šestý návrh se věnuje hypotékám. Řešíme v něm situaci, kdy člověk prodává byt zatížený hypotékou a z prodejní ceny musí nejprve splatit stávající úvěr, přičemž si zároveň bere nový úvěr na jiné vlastní bydlení. Dnešní úprava bohužel neumožňuje osvobodit tu část příjmu, kterou je poplatník nucen použít na splacení úvěru na prodávanou nemovitost, přestože se jeho majetek reálně nezvyšuje. Mezi bytové potřeby proto doplňujeme i splacení úvěru na prodávanou nemovitost za podmínky, že je ve stejném nebo vyšším rozsahu čerpán další úvěr na financování vlastního bydlení. Odstraňujeme tak chybu, kterou dneska v daňovém právu máme.

Sedmý pozměňovací návrh, a ten je velmi významný, skrze sedmý pozměňovací návrh navrhujeme zavést okamžité odpisy pro stroje a zařízení v odpisové skupině jedna až tři, a tím motivovat podnikatele v České republice k tomu, aby začali více investovat. Zavedením těchto okamžitých odpisů bychom podpořili produktivní investice. Zároveň je to v souladu s doporučeními nejlepších českých ekonomů. Podpořili bychom investice, podpořili bychom hospodářský růst a zároveň bychom v dlouhodobém hledisku přinesli peníze do státního rozpočtu. Je samozřejmě pravda, že krátkodobě by zavedení okamžitých odpisů naopak příjmy státního rozpočtu snížilo. To my navrhujeme kompenzovat zvýšením sazby daně z příjmů právnických osob o 1,5 procenta, tedy na 22,5 procenta tak, aby rozpočtové dopady tohoto opatření byly neutrální a naopak abychom ještě více podpořili jaksi motivaci firem investovat, protože ty firmy, které by investovaly, no, tak ty tu daň z příjmů platit nebudou. A ty firmy, které investovat nebudou, tak na ty by se vztahovala ta zvýšená sazba.

Dalším návrhem, návrhem číslo 8, je návrh na vypuštění slevy na studenta z toho předloženého návrhu tisku číslo 189. Tato sleva byla v roce 2024 zrušena konsolidačním balíčkem, a to z dobrých důvodů, které platí i dnes. Reálně ji totiž využijí pouze studenti s příjmem nad 205 tisíc korun ročně. Do této úrovně už zdanění vylučuje základní sleva na poplatníka. Studentům s nižšími příjmy, kterými se argumentuje ve snaze zavést nebo znovu zavést tuto slevu, nepřináší bohužel nic. Tato úleva působí regresivně a byla opakovaně zneužívána osobami, jejichž postavení studenta je pouze formální. Nenavrhujeme rušit žádnou stávající výhodu, pouze bráníme naším návrhem obnovení úlevy, která prostě nedává ekonomicky ani daňově smysl, a tím přineseme úsporu pro veřejné rozpočty v řádu stovek milionů korun.

Naším pozměňovacím návrhem číslo 9 je vypuštění školkovného. Vypouštíme tedy naším návrhem opětovné zavedení slevy za umístění dítěte, tedy toho takzvaného školkovného, včetně navazující oznamovací povinnosti předškolních zařízení. Já připomenu, že tato sleva byla v roce 2024 zrušena na základě doporučení Národní ekonomické rady vlády, to znamená nejlepších ekonomických expertů v České republice, a dnes ji bohužel Ministerstvo financí navrhuje obnovit, ačkoliv k tomu prostě dobré ekonomické ani daňové důvody nejsou. Tu slevu totiž fakticky dneska mohou využít, respektive mohly by využít pouze rodiny s dostatečně vysokou daní, to znamená nikoliv samoživitelé, nikoliv nízkopříjmové domácnosti, nikoliv rodiče na částečný úvazek. Zároveň tady vzniká paradoxní a trochu srandovní stav, kdy stát skrze daně navrhuje vlastně vrátit poplatek, který sám vybírá, respektive který veřejný sektor vybírá, protože většina dětí v České republice nechodí do soukromých školek, ale chodí do veřejných školek. Znovuzavedení by přineslo kromě toho i zvýšenou administrativní zátěž právě pro tyto školky. Úspora pro veřejné rozpočty, tak jak ji vyčíslujeme, je zhruba 1,5 miliardy korun.

Naším desátým návrhem, a to už je spíše taková drobnost symbolická, ale podle našeho názoru důležitá, je návrh na vypuštění slevy za evidenci tržeb. To je ta jednorázová sleva ve výši 5 000 korun. Historicky byla zavedena jako kompenzace nákladů na pořízení pokladního zařízení. U té nové evidence tržeb k tomu není dneska důvod, protože pokladní zařízení má opravdu už dneska drtivá většina podnikatelů. A zároveň, a to my kvitujeme a chválíme, vlastně existuje možnost tu evidenci tržeb začít využívat skrze ten nástroj, který vyvíjí finanční správa, kdy ty náklady s tím spojené nebudou v zásadě žádné, jak o tom hovořila vážená paní ministryně.

Takže z našeho pohledu není důvod přinášet další daňovou slevu, dalším způsobem komplikovat náš daňový řád a zároveň snižovat dodatečný výnos do veřejných rozpočtů.

Jedenáctý pozměňovací návrh, který jsme podali, je návrh, kterým navrhujeme vypustit snížení DPH u nealkoholických nápojů. Na jednu stranu chápeme, že je to líbivé opatření, že by se to lidem asi líbilo, že by se to podnikatelům líbilo, nicméně deficit státního rozpočtu je v takovém stavu, že si nemůžeme dovolit dělat líbivá opatření, která by se někomu líbila, ale neexistuje pro ně racionální ekonomický důvod. A tady opravdu ten důvod nevidíme. Tady je to jenom snaha o nějakou úlitbu vůči podnikatelskému sektoru výměnou za zavedení tedy té evidence, ale my potřebujeme konsolidovat veřejné rozpočty. My nepotřebujeme vytvářet další a další úlitby, nepotřebujeme přinášet další a další dárečky. Proto navrhujeme tuhle slevu vypustit, stejně jako ty předcházející slevy.

A naším posledním dvanáctým návrhem, posledním v tento okamžik, nikoliv posledním obecně, protože my s dalšími pozměňovacími návrhy v té daňové oblasti budeme přicházet, máme jich už rozpracovánu, skoro připravenu celou řadu, ale posledním, který jsme podali jako pozměňovací návrhem k EET, je návrh na zrušení slevy na manžela a zvýšení zvýhodnění na malé děti. To je návrh, který opět vychází z doporučení nejlepších českých ekonomů, z doporučení Národní ekonomické rady vlády, nicméně podrobněji ho zdůvodní kolegyně Pavla Pivoňka Vaňková, která jeho předkladatelkou, a já se tedy dostávám k závěru svého vystoupení.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, děkuji vám mnohokrát za pozornost. Věřím, že naše pozměňovací návrhy podpoříte, a pomůžete tak daňovou a rozpočtovou politiku v České republice posunout dál. Pryč od schizofrenní a rozporuplné daňové politiky k politice založené na rozumných a odpovědných názorech a především na datech, protože přesně takových je 12 návrhů z naší starostenské chytré reformy. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, pane poslanče. Tímto nám skončila vystoupení poslanců, kteří byli přihlášeni s přednostními právy, a nyní tedy jdeme v obecné rozpravě k poslancům, kteří jsou přihlášeni bez přednostních práv. Tím prvním je pan poslanec a ministr Vojtěch Adam.

Než přijde, mám tady omluvu. Celý jednací den z osobních důvodů se omlouvá paní poslankyně Zdenka Němečková Crkvenjaš. Máte slovo.

 

Ministr zdravotnictví ČR Adam Vojtěch: Děkuji za slovo, vážený pane předsedající. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, já si dovoluji zdůvodnit pozměňovací návrh, který jsem předložil společně se svou ctěnou kolegyní, poslankyní a ministryní financí Alenou Schillerovou k vládnímu návrhu zákona o evidenci tržeb. Ve sněmovním systému je evidován jako sněmovní dokument číslo 1546.

Podstata tohoto pozměňovacího návrhu je jednoduchá. Návrh doplňuje do zákona o daních z příjmů novou přílohu číslo 4, která přehledně a jednoznačně vymezuje, co se rozumí plněním zaměstnavatele v rámci péče o zdraví zaměstnanců – od nadstandardních preventivních prohlídek přes screening cukrovky, kardiovaskulárního rizika a onkologický screening, až po očkování na žádost, tedy dobrovolné očkování. Tato plnění nově nebudou vůbec předmětem daně z příjmu na straně zaměstnance, pro zaměstnavatele půjde o daňově uznatelný náklad, pokud je nárok upraven v kolektivní smlouvě, vnitřním předpisu nebo pracovní či jiné smlouvě.

Dovolím si k tomu říci několik vět nad rámec písemného odůvodnění, protože jako ministr zdravotnictví tuto oblast považuji za jednu ze zásadních priorit. Je to i součást programového prohlášení vlády, tedy že chceme podporovat prevenci u zaměstnavatelů, kteří mají velký dopad právě na zdraví svých zaměstnanců. Prevence je nejlevnější a nejúčinnější nástroj, jak předejít tomu, že se rozvine nějaká nemoc nebo se ta nemoc, pokud už vznikne, včas odhalí. Je to tedy vůbec ta nejlepší možná varianta, kterou můžeme zvolit a kterou můžeme podpořit tak, abychom předešli pak dalším nákladům, které souvisí s pozdním odhalením takovéhoto onemocnění.

Chceme-li do prevence skutečně zapojit i zaměstnavatele, a oni o to mají zájem, tento návrh podporuje Svaz průmyslu a dopravy, podporuje ho Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů, musíme jim k tomu dát jasná pravidla a předvídatelná, tedy pravidla pro takovéto investice do zdraví svých zaměstnanců. Dnešní stav, kdy se hodnota preventivní péče započítává do limitu pro osvobození, a soupeří tak s ostatními benefity, tomu spíše brání a tento návrh tedy tuto překážku odstraňuje.

Kdo a jaký prospěch bude mít z tohoto návrhu? Jednoznačně zaměstnanci, kteří získají bezplatný přístup k preventivní a screeningové péči, kterou by jinak často odkládali z finančních důvodů, aniž by ji museli danit. Současně jim zůstává nedotčený prostor pro ostatní benefity. Přínosem je tedy především včasný záchyt onemocnění a lepší zdravotní prognóza.

Z návrhu budou benefitovat i zaměstnavatelé, kteří tedy získají daňově uznatelný náklad, a díky uzavřenému výčtu v příloze číslo 4 jednoznačná a předvídatelná pravidla bez výkladové nejistoty. Pro zaměstnavatele samozřejmě ten největší benefit je v tom, že budou mít zdravější a stabilnější pracovní kolektiv, nižší nemocnost a silnější nástroj pro nábor a udržení lidí, což je také velmi důležitý efekt. A pro stát a systém veřejného zdravotního pojištění, ten bude z tohoto návrhu profitovat z posunu těžiště od nákladné léčby pozdních stadií k levné prevenci a včasnému záchytu. Návrh tedy přímo naplňuje prioritu většího zapojení zaměstnavatelů do prevence.

Takže skutečně myslím si, že to je velmi důležitá změna, která podpoří investice do prevence u zaměstnavatelů, kteří, jak říkám, o toto velmi stojí, ale doposud jim legislativně nebylo vlastně toto nikoliv umožněno, ale nebyli tak vlastně podpořeni, aby měli motivaci do prevence svých zaměstnanců investovat. Takže děkuji a k návrhu se ještě přihlásím pak v podrobné rozpravě.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji s faktickou poznámkou je přihlášena paní poslankyně Michaela Šebelová. Vaše dvě minuty.

 

Poslankyně Michaela Šebelová: Děkuji za slovo, pane předsedající. My tady tu debatu vedeme s panem ministrem zdravotnictví opakovaně. Já bych nejprve chtěla okomentovat, že je zajímavé, že takto zásadní změnu předkládá opět, jako to ta vláda dělá se vším, v druhém čtení v rámci projednávání úplně jiného zákona. Myslím si, že debatu o zdravotních benefitech bychom klidně mohli vést i na zdravotním výboru, mohla by projít klasickou legislativní cestou, mohli by se k ní vyjádřit odborníci. Osobně mě by zajímalo, proč jste – vy v tom systému máte nahrány návrhy dva, v tom původním jste počítal se zastropováním, teď tam máte jiný daňový režim a plus vlastně náklad ještě pro zaměstnavatele, takže je to ještě takové specifičtější.

Ten problém, který s tím mám já a o kterém tady opakovaně vedu polemiku s panem ministrem, je ten, že prostě není zjevné, na základě čeho jste vybrali tyto konkrétní drahé zdravotní screeningy. My jsme prostě v situaci, kdy premiér této země pan Andrej Babiš vlastní zdravotnické kliniky, bude z tohoto profitovat. Ano, formálně ve střetu zájmů není, ale de facto je, protože vláda, když rozhoduje o těchto věcech, tak rozhoduje i o příjmech pro kliniky Andreje Babiše. Tak můj dotaz je, pane ministře, jakým způsobem zajistíte nebo vysvětlíte, že tyto konkrétní screeningy nebyly vybrány tak – a já myslím, kdybychom si prošli ty položky, tak zjistíme, že všechny ty položky nabízí kliniky Andreje Babiše. Takže tady může prostě vzniknout hypotetická situace, že firmy holdingu Agrofert budou své zaměstnance posílat právě do těchto klinik pana premiéra. Myslím si, že je problém, že je pan premiér v tomto potenciálním střetu zájmů, protože to ovlivňuje rozhodování ve zcela jinak úplně věci dobré, na které bychom se shodli, ale toto podezření tam je, a vy jste ho nevyloučil, nevyvrátil.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Tak děkuji za dodržení časového limitu a s faktickou poznámkou se přihlásil pan poslanec Štěpán Slovák a potom s další faktickou poznámkou je přihlášen pan ministr Adam Vojtěch. Máte slovo.

 

Poslanec Štěpán Slovák: Děkuji. Vážené kolegyně, vážení kolegové, tak přesně, můžeme to vyřešit úplně jednoduchým způsobem, a to, že podpoříme ten můj pozměňovací návrh, který je širší, a myslím, že to bude potom mnohem přehlednější a nebudeme tam mít otázky, jestli se to dotýká klinik pana premiéra nebo ne.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. S faktickou poznámkou pan ministr Adam Vojtěch. Tak vaše dvě minuty.

 

Ministr zdravotnictví ČR Adam Vojtěch: Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, já myslím, že vidět úplně za každým rohem nějaký střet zájmů a nějaké skutečně skryté zájmy nekalé není na místě v tomto případě. Ta geneze tohoto návrhu skutečně vzešla z debat se zaměstnavateli, se zástupci zaměstnavatelů, kteří přišli sami za Ministerstvem zdravotnictví, jak říkám, Svaz průmyslu a dopravy, Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů, s tím, že žádali o řešení těchto benefitů zdravotních, které původně tedy chtěli odstropovat. Pak jsme se s Ministerstvem financí dohodli na takovémto řešení, kdy jasně vyspecifikujeme ty benefity, které dávají smysl z pohledu největší zátěže v českém zdravotnictví, to znamená ty chronické choroby, které nás nejvíce trápí, onkologická onemocnění, kardiovaskulární choroby, diabetes a samozřejmě i podpora očkování. A skutečně při té debatě, kterou jsme měli, a to vám potvrdí zástupci zaměstnavatelských svazů, to byla jejich iniciativa, se kterou přišli. To nebylo tak, že jsme si něco my vymysleli jako ministerstvo nebo s Ministerstvem financí. Ano, pak jsme to dojednali s Ministerstvem financí a děkuju paní ministryni za tu otevřenost. Ale vidět za tím skutečně to, že tady byly nějaké zájmy skryté někoho podpořit a podobně? Je třeba si uvědomit, že jsou to soukromé peníze, které ty firmy budou investovat do prevence. Je to na nich, pro koho se rozhodnou, pro jakou kliniku, jakého poskytovatele využijí. Není to veřejné zdravotní pojištění a skutečně si myslím, že by to nemělo jít na oltář toho, že tady někdo vlastní nějaké kliniky. V tomto směru ta podpora prevence je prioritní.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Naskočily nám další dvě faktické poznámky. S první přichází paní předsedkyně Michaela Šebelová a s druhou potom paní vicepremiérka Alena Schillerová. Máte slovo.

 

Poslankyně Michaela Šebelová: Pane ministře, neviděli bychom to za každým rohem, kdyby pan premiér ty kliniky nevlastnil a kdyby vy jste to nepředkládal v druhém čtení, prošlo to standardním legislativním procesem, opravdu jsme mohli vidět ty připomínky zaměstnavatelů. Protože já mám trošku jiné informace, že oni by rádi podpořili jiný pozměňovací návrh a celkově by tu prevenci nastavili rádi jinak. Nejsem si úplně jistá, že ten terén, o který vy se tak opíráte (ke kterému vy se tak upíráte), a říkáte, jak máte jejich podporu, je nadšený tady z toho vašeho konkrétního pozměňovacího návrhu. Já prostě nevím na základě čeho, na základě jakých odborných dat, která říkají, že tato konkrétní prevence, pokud do ní bude investováno, opravdu nám jako státu přinese úsporu, protože odhalíme ty nádory včas. A pokud by tady byla taková čísla, pokud by byla ve zdůvodnění vašeho pozměňovacího návrhu, pokud bychom se opírali o to, že právě tyto položky mají tato data, která jsou neotřesitelná, tak potom bychom museli hold akceptovat, že shodou okolností zároveň tyto služby poskytují firmy holdingu pana premiéra a vydělá na tom jak jeho holding, tak i jiné firmy. To já nerozporuju.

Ale také musíme si uvědomit, že ty soukromé firmy ty peníze dají do té prevence. Otázka je, kdo bude hlídat, nakolik to bude účelné a jakým způsobem to bude využíváno. No ale ty firmy potom taky nezaplatí daně, takže ten stát bude na tom tratit. A je otázka, kdo porovná ten přínos. A mně tady chybí ta čísla. Mně chybí to zdůvodnění. Já neříkám, že je podpora prevence špatně. Já jsem v minulém období nesouhlasila s tím, když jsme stropovali podporu u sportovních aktivit. Já si myslím, že by měla být široká a že by stát měl do prevence investovat mnohem více a mnohem šířeji. Ale jsou ty otázky, které já tady kladu, jsou validní a odpověď na ně nemám.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Nyní tedy faktická poznámka, paní vicepremiérka a ministryně financí.

 

Místopředsedkyně vlády a ministryně financí ČR Alena Schillerová: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Tak co vlastně chcete, paní předsedkyně Šebelová? Nepochopila jsem to z vašich slov. Co tedy vlastně chcete? Je tady návrh, myslím si, že to je váš, pokud dobře si to vzpomínám, a s tím se na mě obracely – a na ctěného kolegu pana ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha – obracely svazy komor. Ještě dneska mi psal prezident jednoho svazu, abychom odstropovali zdravotní benefity. Aby tomu rozuměli ti, co nejsou v detailu, dneska je to 50 000 korun na zaměstnance ročně. Říkám to správně, pane ministře? A chtělo se to odstropovat. Nevím, který zaměstnavatel poskytne benefity více jak 50 000 korun zaměstnanci. No určitě ne tomu dělníkovi támhle u pásu. Určitě ne. Určitě ne. A abychom daňově podporovali manažerské pobyty, to tedy rozhodně jsem odmítla já. A tady to říkám úplně otevřeně, že jsem to odmítla já.

Ale přišli jsme s návrhem a s kompromisem a bylo to tak vlastně jako kompromis za to, je to rakouský model. Takže prosím vás, netahejte do toho Andreje Babiše. Je to rakouský model daňový, ověřte si to, paní předsedkyně Šebelová, který umožňuje u určitých vybraných – a třeba prevence rakoviny to není nic levného a potom věci, které tam máme, je to očkování, jsou to screeningy. Byly vybrány proto, že to nahrazuje (navazuje) volně i na zrušení povinných vstupních prohlídek. Díky tomu tyto věci začaly nám padat do režimu benefitů a tak dále. To znamená, to byl ten důvod a to jsme samozřejmě odborně debatovali s aparátem Ministerstva zdravotnictví, aby když ten zaměstnavatel to poskytne tomu zaměstnanci, aby si to mohl dát do výdajů, podobně jako je to v Rakousku, protože pokud bychom odstropovali těch 50 000, no, tak z toho uděláme samozřejmě obrovský švédský stůl, ale jenom pro vybranou skupinu. Možná, že tam směřujete.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Čas. Děkuji. Tak a máme zde další tři faktické poznámky, s první přichází pan ministr Adam Vojtěch, s druhou potom pan poslanec Štěpán Slovák a s třetí potom paní předsedkyně klubu STAN Michaela Šebelová. Vaše dvě minuty.

 

Ministr zdravotnictví ČR Adam Vojtěch: Děkuji, pane předsedající, děkuji. K té podpoře zaměstnavatelů; já tady mám dopis, který myslím si, že odejde asi nebo odešel už všem poslancům, který je podepsán panem Horeckým, prezidentem Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů České republiky a panem Rafajem, prezidentem Svazu průmyslu a dopravy, který jednoznačně podporuje tento pozměňovací návrh. Takže nevím, jaké pochybnosti jsou o podpoře zaměstnavatelů. Ano, je pravdou, že zaměstnavatelé, a to řekla paní ministryně Schillerová, by si možná představovali ještě větší odstropování a tak dále. Je to nějaký kompromis. Je to nějaký kompromis a ten kompromis většina zaměstnavatelů sdružených v těchto největších zaměstnavatelských svazech podporuje.

A pokud jde o ty vybrané oblasti, na které se zaměřujeme, tak myslím, že to je jednoduché. A ten, kdo zná české zdravotnictví, co ho trápí, tak to musí uznat. Dneska největší problém máme právě s těmito diagnózami, o kterých se bavíme. To znamená: kardiovaskulární choroby na prvním místě, onkologická onemocnění na druhém místě z hlediska morbidity a mortality, diabetes, více než milion pacientů trpících diabetem a samozřejmě je tam i podpora očkování, což si myslím, že by vám také nemělo být proti srsti, protože chceme, aby například se zvýšila proočkovanost proti chřipce, což je něco, co zaměstnavatelé dnes samozřejmě hradí ze svého, tento typ očkování dobrovolného. Takže já tady skutečně nevidím v principu nic špatného na tom, podporovat právě prevenci zaměřenou na tyto oblasti, které skutečně trápí nejvíce české zdravotnictví. A myslím si, že je jenom dobře, pokud zaměstnavatelé budou do těchto oblastí investovat.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. S další faktickou poznámkou pan poslanec Štěpán Slovák, potom paní poslankyně Michaela Šebelová, potom pan ministr Boris Šťastný a potom pan poslanec Václav Pláteník. Máte slovo.

 

Poslanec Štěpán Slovák: Děkuju. Já už budu jenom velmi stručný. No, určitě to je lepší než nic, pane ministře, takže ten váš pozměňovací návrh, pokud neprojde ten náš, tak dává smysl i ten váš pozměňovací návrh. Ale jsou tam prostě legitimní obavy, které někteří představitelé Svazu průmyslu a dopravy mají. A to jsou obavy týkající se administrativní náročnosti toho vámi předloženého systému.

A ještě k té poznámce paní ministryně, že podporujeme manažerské pobyty, tak my chceme přece v České republice podporovat i tu vysoce kvalifikovanou pracovní sílu. To znamená, že je zcela logické, že chceme nabídnout takovéto benefity i těm vysokopříjmovým zaměstnancům. Oni se dotknou i s tím jako nižším příjmem, ale já nevidím důvod, proč bychom je měli z toho diskvalifikovat a měli bychom říkat, že nemají být součástí toho balíku. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Nyní paní předsedkyně Šebelová. Vaše 2 minuty.

 

Poslankyně Michaela Šebelová: Děkuju za slovo, pane místopředsedo. Tak co já chci, paní vicepremiérko? Aby tady probíhal standardní legislativní proces, abyste takovéto návrhy nepředkládali v druhém čtení, kdy my nemůžeme dávat pozměňovací návrhy k návrhu pana ministra. Chci od pana ministra zdravotnictví data, proč vybral tyto konkrétní opatření a ta data možná existují a potom by bylo legitimní, kdybychom měli nějakou měřitelnou položku, kdybychom věděli, co budeme na našich občanech, na našich pacientech, na těch zaměstnancích měřit, abychom dokázali si změřit po nějaké době a vyhodnotit účinnost toho opatření, zda ty veřejné prostředky, které my tím ztratíme, ti zaměstnavatelé získají ten benefit, zaměstnanci získají ten benefit, tak bude to určitý přínos pro ně, ztráta pro stát, tak abychom uměli vyčíslit po nějaké době, po pěti, po 10 letech, že prostě mělo opravdu smysl investovat do těchto konkrétních vyšetření, protože víme, že ne každé vyšetření je efektivní, účelné, dobře průkazné.

To jsou ty moje otázky, to ten pozměňovací návrh neřeší. My prostě nevidíme, jakým způsobem bude Ministerstvo zdravotnictví vyhodnocovat, že tato podpora a tyto konkrétní zdravotní benefity opravdu v dlouhodobém hledisku přinesou ten přínos, protože to my přece musíme vědět, když nakládáme s veřejnými prostředky, řešíme veřejné finance, tak to musíme vědět a to mně tam chybí. To znamená, možná bychom si celou tu debatu mohli ušetřit, kdyby pan ministr to poslal do eKLEPu, byl to návrh zákona, kde bychom se o tom mohli bavit na zdravotním výboru. A k té poznámce o Rakousku. No já si nejsem jistá, jestli Rakousko má premiéra, který v oblasti zdravotnictví je fakticky ve střetu zájmů. Podle zákona ne, ale je to tam, ta obava je legitimní. (Předsedající: Čas.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Další 2 minuty pro pana ministra Borise Šťastného.

 

Ministr pro sport, prevenci a zdraví ČR Boris Šťastný: Vážený pane předsedající, vážená Sněmovno, tento pozměňovací návrh umožňuje hradit zaměstnavatelům benefity svých zaměstnanců ve dvou skupinách. Tou první skupinou je všeobecná ambulantní zdravotní péče, tedy všeobecní praktičtí lékaři, dále praktičtí lékaři pro děti a dorost, což asi nepřipadá v úvahu u zaměstnanců a gynekologové. V tomto ohledu jde o preventivní prohlídky nad rámec standardních. Je to diabetický screening prosím pěkně. Dále vyšetření kardiovaskulárního rizika a očkování na žádost fyzické osoby samoplátcem. Co toto má společného s předsedou vlády Andrejem Babišem, nevím. Je tady víc než 5 000  lékařů, kteří jsou naprosto samostatní a nemají s tímto vůbec nic společného. Pak je tady specializovaná ambulantní zdravotní péče, opět tyto prohlídky, dále opět diabetologický screening a dále onkologický screening. Prosím pěkně mamografie, koloskopie, vyšetření dermatologem, gynekologické screeningy a tak dále. Potom vyšetření kardiovaskulární rizika, opět očkování a u obou skupin možnost hradit odběry laboratorní s tím související. Pokud opozice si nepřeje, abychom multifaktoriálním způsobem bojovali za prevenci v rámci prevence, za snížení prevalence civilizačních onemocnění, tak je potřeba to říct rovnou, my tímto způsobem postupovat nechceme, naopak my jsme přesvědčeni o tom, že prevence je naprostým základem společnosti a naší povinností je prevenci v tomto ohledu podporovat.

Je to zastropovaný limit. Skutečně není to o tom, že by se platily nějaké manažerské karty. Každý měsíc je to pro každého obyčejného zaměstnance možnost této věci využít a my ji pokládáme za správnou. Děkuji. (Předsedající: Čas.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Václav Pláteník a potom s faktickou poznámkou pan poslanec Vlastimil Válek. Vaše 2 minuty.

 

Poslanec Václav Pláteník: Děkuju pěkně, pane předsedající. Vážený pane ministře, paní ministryně, já taky mockrát děkuju za ty návrhy, za tu debatu. Já podpořím určitě oba, jde to správným směrem i v minulém období jsme zaměstnavatele chtěli nebo přistoupili jsme k tomu, aby se více zapojili do péče o zdraví o svoje zaměstnance. Ale chci se tady připojit k té kritice, že to jde margo nebo na margo té kritiky, že to jde takto zkráceně, protože oblast, kterou já jsem teďka studoval, chtěl jsem se k ní připojit, je stomatologická péče, aby zaměstnavatelé mohli přispět třeba i na zuby zaměstnancům. A to si myslím, že tady z toho nevyplývá úplně jasně. A zrovna pokud se bavíme, že paní ministryně nechce podporovat ty manažerské prohlídky, které si koneckonců může kdyžtak ten manažer zaplatit sám, tak právě přispět na zuby, na prostě čištění kanálků. Víte, že prostě návštěva u zubaře, když vám čistí kanálek vám vyjde prostě na 12, 18 000, tak to je zrovna něco, kde by zaměstnavatelé mohli přispět. A kromě těch screeningů, které jsou důležité, strategické, ale taky velmi lukrativní, to si přiznejme, tak bych se chtěl zeptat, jestli to z toho podle vás vyplývá?

Podle mě ne. A případně jestli byste do budoucna nebyli otevření diskusi o tom, jestli se zaměstnavatelé nemůžou podílet i na podpoře péče o zuby svých zaměstnanců. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. A nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Vlastimil Válek a potom s přednostním právem místopředseda Poslanecké sněmovny Jan Skopeček. Tak máte slovo.

 

Poslanec Vlastimil Válek: Děkuji, pane předsedající. Tak bezesporu já doporučím klubu, abychom oba pozměňovací návrhy podpořili, protože prevence je základ, ať už primární nebo sekundární. A stejně jako kolegyni Šebelovou a další mě mrzí, že to nebylo projednáváno na zdravotním výboru. Určitě patří k primární prevenci dentální hygiena. Ta tam není nebo já jsem ji nenašel a určitě bych se na zdravotním výboru ptal, proč tam není dentální hygiena. Nadstandardní preventivní prohlídky, manažerské preventivní prohlídky je něco, co je velmi složité téma. Dělají je zdravotnická zařízení. Není mně úplně jasné, kdy zdravotnická zařízení nemají dávat přednost pacientům a mají vyšetřovat především ty pacienty, kteří jsou pojištěnci, tak kde berou ten čas a kde mají to volno, aby mohli dělat placené manažerské prohlídky. Navíc v rámci těchto prohlídek nemohou být prováděny například rentgenové vyšetření, protože tomu zakazuje atomový zákon.

Přesto tady máme návrh na zobrazovací diagnostiku. Zajímá mě, jaká zobrazovací diagnostika to může být, když všechny zobrazovací metody musí být hrazeny z pojištění a na základě atomového zákona. Pokud se jedná o rentgenové záření, tak to jinak nemůže být prováděno. Takto bych mohl pokračovat. Zajímalo by mě, jestli tedy ten pacient, když jsme zlepšili a výrazně jsme prohloubili na základě doporučení odborných společností včetně kardiologické preventivní prohlídky u praktických lékařů, dneska je máme nejrozsáhlejší, tak jestli ten člověk bude chodit na preventivní prohlídky k praktickým lékařům a současně na ty manažerské prohlídky nebo místo preventivních prohlídek u praktika jenom na ty manažerské a tak dále, ale to jsou věci, na kterých jsme mohli debatovat na zdravotním výboru.

Já samozřejmě oba dva ty návrhy pozměňovací podpořím, protože prevence je důležitá. Je to správná cesta. My jsme tu cestu taky nastoupili a jsem rád, že v ní ministerstvo pokračuje. Ale já jsem se snažil tady tyto věci vždycky na zdravotním výboru debatovat a musím říct, pane ministře, že mě od vás trošku mrzí, že vy jste se tomu tímto pozměňovákem vyhnul, je to škoda. Je to škoda pro vás a je to škoda pro ten pozměňovák.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. A nyní tedy s přednostním právem místopředseda Poslanecké sněmovny Jan Skopeček.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuju za slovo, pane místopředsedo. Já jsem využil svého přednostního práva, protože ve 12 hodin vás mám vystřídat a nedostal bych se k vysvětlení postoje k EET, tak vás poprosím o trpělivost a omlouvám se ostatním kolegům, které tímto předbíhám. Nicméně rád bych se vyjádřil v krátkosti k EET jako celku a pak případně k pozměňovacím návrhům, které spolu s kolegy z poslaneckého klubu ODS k zákonu o EET předkládáme. Než se zmíním nebo než zopakuji náš názor, odmítavý názor k EET jako takové, tak bych vás chtěl upozornit na to, abyste si povšimli, jaký program dneska Poslanecká schůze má. Ten program a ty body, které na něm budem projednávat do značné míry podle mého názoru charakterizují vládu hnutí ANO, SPD a Motoristů v tom smyslu, jakým přístupem nebo jaký mají přístup k hospodářské politice, jaký mají přístup k ekonomice, jaký mají přístup k soukromému sektoru versus veřejnému sektoru. Dnes budeme projednávat dva důležité body. První bod je EET, která má být bičem na živnostníky a má je nějakým způsobem vést k tomu, aby nepodváděli, aby odváděli státnímu rozpočtu ještě více peněz.

To je první bod, kde se snažíme v uvozovkách přitvrdit vůči podnikatelům, přitvrdit vůči soukromému sektoru. A jako druhý bod odpoledne budeme projednávat rozvolnění rozpočtových pravidel. Takže dopoledne vláda chce přitvrdit život podnikatelům, živnostníkům a odpoledne chce rozvázat sobě samé ruce k tomu, aby mohla v době ekonomického růstu rozhazovat a utrácet ještě více. Myslím si, že nic jiného lépe tuto vládu necharakterizuje než právě toto načasování a toto pořadí. Dopoledne bič na podnikatele a živnostníky, odpoledne rozvolnění rozpočtových pravidel a snadná cesta k ještě větším dluhům, ještě většímu státu, k ještě většímu utrácení.

K samotné EET – proč ten negativní nesoulad? Tak ten principiální důvod je jasný. EET je nástroj, EET je cesta, která říká, že každý podnikatel je automaticky podezřelý a každý podnikatel musí čtyřiadvacet hodin on-line být připojen a dokazovat státu, že nepodvádí, že nekrade, že odvádí daně v pořádku. Já jsem přesvědčen, že ten, že to má být opačné, že stát má vyhledávat a trestat pouze ty, kteří podvádějí a nemá zatěžovat podle mého názoru více jak 90 procent těch slušných, kteří daně odvádějí samozřejmě v pořádku.

To je ten filozofický nesouhlas, politický, ideový. Ten praktický nyní. Ten praktický je v tom, že když se podíváte na to, jak se vyvíjejí bezhotovostní platby, tak zjistíte, že počet bezhotovostních plateb v České republice roste poměrně svižným tempem, jenom z roku 2023 na rok 2024 z přibližně 2,8 miliardy korun na 3 miliardy korun. Čili růst o sedm procent bezhotovostních plateb. Z roku 2004 (2024) na rok 2025 z necelých 3 miliard korun na 3,3 miliardy korun plateb bezhotovostně. To znamená růst o 10 až 11 procent. Prostě každoročně tady v české ekonomice roste poměr bezhotovostních plateb poměrně slušným, cca osmi až deseti procentním tempem, což znamená, že za pár let se vlastně ten objem bezhotovostních plateb zdvojnásobí.

No a co je tou hlavní charakteristikou bezhotovostních plateb? No samozřejmě to, že jakékoliv, že k té bezhotovostní platbě existuje digitální stopa a je to vlastně de facto evidovaná tržba. Čili EET po x letech se nám sem vrací, ale vrací se nám sem do ekonomiky, která používá bezhotovostní platby, které nelze obejít, v mnohem větším objemu, než tomu bylo ve chvíli, kdy jsme EET projednávali v tom předcházejícím, respektive v tom období předcházející vlády hnutí ANO. Čili ta EET je dneska mnohem zbytečnější, než byla v roce, než byla před těmi pár lety, kdy s ní hnutí ANO přišlo poprvé, protože dneska se eviduje prostřednictvím bezhotovostních plateb daleko větší objem transakcí v české ekonomice a každý rok ten objem transakcí bezhotovostní formou přibývá.

Další ten praktický argument je ten, že vláda tvrdí, že to EET je dneska jednodušší, uživatelsky snadnější, méně nákladnější pro toho podnikatele. To je možná pravda, s tím bych i souhlasil a to je určitě ta pozitivní stránka té věci. Ale nezapomeňme na to, že nezáleží jenom na složitosti toho systému pro podnikatele, ale že záleží i na tom, jakým způsobem se bude chovat Finanční správa. Můžete mít velmi jednoduchý nástroj a můžete mít drakonický přístup Finanční správy k podnikatelům ve smyslu kontroly, pokud – a toho, jakým způsobem budou využívání toho jednoduššího systému využívat. A vzpomeňme si na tu praxi v době EET 1.0, kdy Finanční správa tady ve chvíli, kdy byla paní ministryně Schillerová ministryní financí tehdy, tak dávala drakonické pokuty za prodeje žvýkaček bez paragonu. Takže budeme se dívat na to, a je samozřejmě rizikem toho EET, i když je sestaveno a vypracováno jednodušeji, tak jakým způsobem k tomu bude přistupovat Finanční správa.

A když jsem si četl nedávný rozhovor šéfky Finanční správy na Novinkách, která de facto útočila na českou společnost jako na společnost, která je charakteristická tím, že se vyhýbá placení daní, podle mého názoru skandální rozhovor od šéfky tohoto úřadu, od státní zaměstnankyně, která je rovněž placena z peněz daňových poplatníků, tak ten útok na daňové poplatníky byl podle mého názoru nepřiměřený. A nabízí se samozřejmě uvažovat o tom, jakým způsobem bude Finanční správa reagovat na případné nějaké nedokonalosti používání EET ze strany podnikatelů a jak drakonická bude a jestli bude stejně drakonická jako před těmi pár lety.

My k tomu zákonu jako ODS přistupujeme konstruktivně, snažíme se vysvětlovat naše argumenty. Není to o tom, že bychom si přáli, aby se v České republice neplatily daně, to v žádném případě. Daně se platit mají. Ti, kteří je neplatí nebo kteří podvádějí, mají být potrestáni a vedeni k zodpovědnosti. Ale Finanční správa měla a má nástroje, které může využít k tomu, aby kontrolovala a vedla daňové poplatníky k zodpovědnosti i bez toho, aniž by musela plošně kontrolovat a plošně zatěžovat – podle mého názoru, jak jsem říkal – drtivou většinu slušných podnikatelů.

Ty naše pozměňovací návrhy míří několika směry. Jeden ten pozměňovací návrh míří k tomu, abychom zvýšili limit obratu pro podnikatele, kteří by se vyhnuli elektronické evidenci tržeb. Ministerstvo financí přichází s hranicí 1 milion korun. My navrhujeme hranici 2 milionů korun, a to tak, a to proto, že to má i logiku, například proto, že je stejný limit při registraci daní z přidané hodnoty. Navíc to chceme rozšířit nejenom na daňový režim těch, kteří platí paušální daň, ale i na ty, pro které je třeba podnikání vedlejší pracovní činností.

Další ten pozměňovací návrh vede k tomu, že chceme vytknout z povinnosti evidovat platby právě ty bezhotovostní platby, o kterých jsem hovořil, že zanechávají digitální stopu a jsou de facto evidovány. Koneckonců i v té první verzi EET Ústavní soud tuto pasáž ze zákona vyškrtl s odůvodněním, že je nadbytečné evidovat již jednou evidované platby prostřednictvím bezhotovostního platebního styku. Vůbec nerozumím vládě, že nerespektuje názory a vysvětlení Ústavního soudu a znovu opakovaně tam do toho zákonu bezhotovostní platby eviduje, když už jednou Ústavní soud tuto povinnost zrušil.

Více o těch pozměňovacích návrzích budou hovořit moji kolegové Vojta Munzar, Karel Haas a další, kteří se na nich podíleli a kteří jsou k těm pozměňovacím návrhům spolupodepsáni. Děkuju za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. A než se vystřídáme, tak tady mám omluvu, od 12.15 do 14 hodin se z pracovních důvodů omlouvá pan poslanec Petr Sokol. A já dávám slovo panu poslanci Vojtěchovi Munzarovi a dochází ke změně předsedajícího.

 

Poslanec Vojtěch Munzar: Děkuji, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážená paní ministryně, já se dnes samozřejmě chci vyjádřit k těm našim pozměňovacím návrhům, zejména (těm), které jsme předložili a to je spíše stručně na začátku vyjmenuju. Je to skutečná výjimka pro malé živnostníky do výše jejich tržeb 2 miliony korun bez ohledu na daňový režim. Je to vyjmutí bezhotovostních plateb z evidence. Je to vyjmutí některých činností z evidence tržeb, jako jsou například malá tradiční řemesla. Je to zrušení, pozměňovací návrh, který míří na zrušení takzvané přirážky, respektive takového výpolného (?) či středověkého odpustku k paušální dani. A je to třeba také posun, o kterém jsme spolu, paní ministryně, jednali, o tom pozměňovacím návrhu, posun limitu příjmů, do kterého se nepodává daňové přiznání, nyní z 50 na 100 000 korun u hlavní činnosti a z 20 000 na 40 000 u části vedlejší. Hovořila tady o tom i paní kolegyně Svobodová.

Společně jsme – chtěl jsem podat ještě jeden pozměňovací návrh, o kterém jsme společně, paní ministryně, hovořili, nicméně je to trošku složitější materiál. Ale věřím, že se k nějakému dalšímu tisku k tomu dostaneme a navrhneme ho, a to je zrušení jedné povinnosti, která v dnešní době už je zbytečně byrokratická pro všechny podnikatele jak pro živnostníky, tak pro firmy, a to je zrušení knihy jízd. Děkuju za tu debatu, kterou o tom společně vedeme.

Vy jste, paní ministryně, tady řekla, dokonce jste mě jmenovala v tom svém úvodním slově, když jste říkala laskavě, ale přesto jenom jste se mnou nesouhlasila, že EET 2.0 je novou digitalizací staré nedůvěry. Já si na tom trvám, ať spolu vedeme korektní debatu. Každý máme na to jiný názor.

Řeknu, vám tady velmi stručně, proč si na tom trvám. Spor EET totiž nikdy nebyl jenom sporem o nějaký technický způsob kontroly výběru daní, byl to vždycky je a bude to spor o vztahu státu k občanům, k podnikatelům, k živnostníkům. Zkrátka k lidem, kteří se každý den starají sami o sebe, jsou aktivní, starají se o svou práci, nabízejí činnost svému okolí, svým zákazníkům, starají se o své rodiny, o své zaměstnance a současně díky tomu, že něco dělají, naplňují příjmy veřejných rozpočtů. Bez ohledu na to, jak může být moderní, digitální, uživatelsky přívětivá aplikace. Stejně ve vínku té aplikace je tato nedůvěra. Protože neustále slyšíme slova, že je to o potírání šedé ekonomiky. Je potřeba si říci, že i touto evidencí, byť může být v nějaké aplikaci, stejně přidáváme těm malým živnostníkům, respektive všem přidáváme nějakou novou povinnost, ale pro ty malé živnostníky je tato povinnost zásadní, protože většinou pracují sami, pracují sami na sebe. Už takhle těch povinností mají nad hlavu. Těch povinností, které jim stát přidává, je neustále, a nikdy to není o té jedné povinnosti, ale je to o souhrnu těch povinností. A k tomu souhrnu vlastně vy chcete přidat novou povinnost, to je evidence tržeb, která není jenom tak, protože vy tam navrhujete velmi časové, malé časové okénko, kdy se ta tržba musí zaevidovat, kterou dáváte, na dvě sekundy. Pokud ten živnostník to neudělá, tak mu hrozí pokuta podle vašeho návrhu až do 500 000 korun, takže až do půl milionu. Takže to není žádná jako malá malichernost a bez ohledu na to je, že o tom, že vy jste tady vyjmenovávala to, jakým způsobem připravujete tu aplikaci. Stejně ve vínku té aplikace je nedůvěra vůči podnikatelům.

Já bych to chápal. Já bych to chápal v jedné věci. Pokud byste souhlasila s těmi našimi pozměňovacími návrhy, které mají vyjmout ty malé podnikatele, protože na ně to samozřejmě dopadá nejvíce. Když dáte jednu povinnost těm velkým a stejnou povinnost těm malým, tak ti, kteří sami dělají sami na sebe, tak samozřejmě je to zatíží časově, ekonomicky víc a samozřejmě je to zatíží nejenom finančně, ale právě tím časem, který tomu musí věnovat.

Celá ekonomika nikdy nestojí na tom, že stát ví o každé jednotlivé transakci, což vy vlastně chcete. Silná ekonomika stojí na tom, že lidé mají chuť podnikat, investovat, riskovat, zaměstnávat, pracovat a vytvářet hodnoty. A každou novou povinností, kterou stát na ně ukládá, tak tu chuť těmto lidem do toho podnikání bere. A to nezmění ani shoda těch velkých svazů, které tady vyjmenovával pan vicepremiér Havlíček. Bez ohledu na to, jak moc je velká shoda těch velkých svazů, tak stejně tato povinnost stejně nejvíce dopadne na ty malé.

A také jde o to, kolik má mít stát dat o našich životech. Čím více má stát informací o svých občanech, tím větší má nad svými občany moc. A přesně tady o to jde také. Systém, který se nám prezentuje, že je za účelem potírání šedé ekonomiky, ale ve skutečnosti tím jedním z důležitých motivů, a je to vidět z prezentace třeba na rozpočtovém výboru Ministerstva financí, je tím hlavním motivem mít přehled o všech transakcích.

EET totiž vytvoří velký datový soubor. Komplexní informaci o každém podnikateli, o našem spotřebitelském chování. Ta data jsou velmi citlivá, budou velmi citlivá a tím pádem budou velmi zneužitelná A vlastně mě mrzí, že se tímto aspektem vůbec ve veřejném prostoru nikdo nezabývá. Jsem rád, že pan kolega Petr Bendl na to míří svými dalšími pozměňovacími návrhy.

Ještě než se dostanu v rychlosti k těm konkrétním pozměňovacím návrhům, tak chci zareagovat ještě na jednu věc, a to jsou fiskální dopady. Paní ministryně, ve veřejném prostoru, i vy jste to tady vlastně teď říkala na začátku, v úvodním slově jste zmínila nové novou studii Centra veřejných financí. Když se ale podíváme dovnitř, do té studie, tak zjistíme jednu věc. Tady se neustále prezentovalo, že ten největší problém je v gastru, je největší problém v pohostinství. A je největší problém u těch malých, kteří zatahují služby. Když se ale podíváte do toho, jak ta studie vlastně vyšla, do těch střev, tak zjistíte, že z té studie vyšel pravý opak.

Zjistíte, že největší v uvozovkách přínos EET nebyl v gastru, ale byl v maloobchodě a velkoobchodě. Zjistíte, že to nebylo u těch malých živnostníků, ale ten výnos, bylo to spočítáno, respektive ti, co to tvořili, tak spočítali, že největší přínos EET byl u těch velkých firem, ne u těch malých a ne u malých živnostníků.

Pokud tedy, paní ministryně, se zaštiťujete touto studií a přijímáte ji nekriticky, tak v tom případě já vlastně nechápu, proč jste tak striktně v odporu proti tomu vyjmout ty malé živnostníky z EET, když ten největší přínos údajný je, byl, u těch velkých.

Nicméně když se podíváte do metodologie této studie, já jsem chtěl na to zareagovat, vy jste tady říkala, co budou říkat ty ostatní, tak zjistíte, že vlastně ti, co to počítali, tak nezahrnuli to, že tehdy u EET 10 byl, jsme byli v ekonomickém růstu a ekonomický růst nepůsobí na všechny sektory homogenně, závisí na elasticitě té poptávky.

Když to řeknu lapidárně, jednoduše, nebudete využívat o tolik víc kadeřnické služby, protože jste v ekonomickém růstu, protože vlasy nám rostou tak nějak pořád stejně bez ohledu na ekonomický cyklus. Nicméně půjdete si víc koupit zboží právě do toho obchodu. A samozřejmě, když ty velké firmy mají větší podíl na trhu, tak se to právě projeví nejvíc u nich. A právě proto podle mě tato studie takto vyšla, že skutečně největší příjem tržeb byl u maloobchodu, velkoobchodu a u těch velkých firem. To znamená, to je moje moje vyjádření k tomu, ale i pokud to takto vyšlo, tak skutečně nerozumím, proč odmítáte ty naše pozměňovací návrhy na to vyjmout ty malé živnostníky z evidence tržeb. Já chápu, že každá koruna do rozpočtu je paní ministryní vítaná, ale musíme postupovat a měli bychom postupovat přiměřeně, přiměřeně vůči povinnostem, které klademe na hlavu našich podnikatelů.

Vy jste to se snažili vyřešit šalamounsky. Vy jste údajně udělali výjimku pro malé živnostníky do 1 milionu korun. Já tady musím říci, že to není výjimka pro malé živnostníky. Je to výjimka pro jeden specifický daňový režim, což je paušální daň, kterou nemohou paradoxně opět ti nejmenší využít, protože ten kdo má při zaměstnání další činnost živnostenskou jako vedlejší, tak nemůže vstoupit do režimu paušální daně A na toho se tato vaše prezentovatelná výjimka vůbec nevztahuje. A navíc ti, kteří by si ji chtěli využít, zatěžujete ve výši 1 400 korun za měsíc takovým novodobým moderním odpustkem pro 21. století.

No a k tomu míří ty naše pozměňovací návrhy. My jsme přišli se skutečnou výjimkou pro malé živnostníky, a to vyjmout z povinnosti evidence tržeb všechny buď podnikající osoby i fyzické i právnické, do 2 milionů korun. Je to logické, protože od 2 milionů začíná povinná registrace k DPH a ty skutečně ty velké povinnosti přicházejí právě s platbou DPH. Zároveň máme to i ve variantě pouze pro osoby samostatně výdělečné činné do 2 milionů korun ze stejných důvodů, navíc do 2 milionů, se může využívat nejenom paušální daň, ale můžou se využívat i daňové výdajové paušály, které využívá většina podnikatelů. A právě i takovou výjimku by mohli využívat i ti lidé, co to mají jako vedlejší činnost. Chápeme, že vy jste se nějak politicky dohodli na 1 milion korun, to znamená, my respektujeme to vaše politické vyjádření, proto jako kompromisní variantu vám navrhujeme vyjmutí aspoň těch malých OSVČ do 1 milionu korun. Protože skutečně paušální daň nemohou využívat, nemohou využívat všichni.

Dalším pozměňovacím návrhem, který dáváme, je v té vaší velmi úzce vymezené výjimce k paušální dani zrušení té přirážky 1 400 korun za měsíc, protože jestli vaší motivací bylo to tak znepříjemnit to vyjmutí, aby vlastně nikdo z ekonomických důvodů si nechtěl připlatit a nechtěl jít do EET off, tak nám se tento způsob přemýšlení nelíbí. My si myslíme, že skutečně ti malí živnostníci mají být vyjmuti a nemá cenu je zatěžovat dalšími náklady a dalšími povinnými platbami pro stát jenom proto, že nebudou zatíženi administrativními povinnostmi.

Já bych tady mohl strašně dlouho hovořit o dalším pozměňovacím návrhu, který dáváme s kolegou Jirkou Havránkem, a to je vyjmutí – a není to jeden pozměňovací návrh, ale je to několik pozměňovacích návrhů, ve kterých se snažíme vyjmout z EET konkrétní činnosti.

Už váš návrh zná jednu výjimku, to je prodej kaprů, prodej ryb před Vánoci. My si myslíme, že si zaslouží takovou výjimku daleko více prodejů, rukodělných řemesel, tradičních řemesel, něco, co potřebujeme i v naší ekonomice chránit. Proto jsme přišli s množstvím a soupisem takových živností. Nechci a nebudu je tady vyjmenovávat.

Já se potřebuju trošku zastavit – a nechci to zdržovat, ale trošku se potřebuju zastavit – u těch bezhotovostních plateb. Už to tady kolegyně říkaly. Já musím říct, že ten váš návrh absolutně, absolutně ignoruje rozhodnutí Ústavního soudu u vyjmutí bezhotovostních plateb. To nebylo to, co tady říkáte, že jestli kontaktní platba při kontaktu, nebo platba při nekontaktu. Jedná se o to, že každá bezhotovostní platba má digitální stopu, která je při kontrolní činnosti buď s většími, nebo s menšími obtížemi pro stát dohledatelná.

A já si dovolím – nechci to číst celé, dovolím si tři věty odcitovat z usnesení Ústavního soudu: „Smyslem evidence tržeb totiž podle Ústavního soudu není a nemá být, aby správce daně měl co možná nejširší přehled o uskutečněných platbách. Neobstojí tedy ani případný argument vlády v jejím vyjádření, že evidence plateb napomůže úplnosti analytických informací zpracovaných správcem daně. Tyto ostatně budou neúplné už jen proto, že evidenci nepodléhají bezhotovostní převody přímo mezi bankovními účty, ale jen to, aby dohlédl na platby, jež jsou pro něj fakticky a ze své podstaty nedohledatelné.“

A druhá věta z toho rozhodnutí Ústavního soudu, velmi podstatná, velmi podstatná: „Stát tak sám musí dodržovat jisté informační sebeomezení, může-li jím zajišťované funkce zabezpečit i jinak. Tímto prizmatem musí být posuzovaný zákon nahlížen a aplikován i v budoucnu.“

To slovo v budoucnu je velmi důležité i pro naše rozhodování. Pokud, vážení kolegové a kolegyně z koalice, budete rozhodovat v rozporu a vlastně budete ve svém rozhodování ignorovat závěry Ústavního soudu, tak to neznamená jenom nerespekt k jednomu konkrétnímu rozhodnutí, ale znamená to nerespekt vůbec k ústavnímu pořádku a k ústavním právům našich občanů a bude to mít samozřejmě ústavně-právní právní důsledky.

Proto jsme přišli s pozměňovacím návrhem, který nejenom vyjímá všechny bezhotovostní platby, ale zároveň jsme přišli i s variantou toho pozměňovacího návrhu, že chceme vyjmout všechny bezhotovostní platby a zanechat evidenci jenom u těch momentů, kdy stát skutečně může mít nějaké obtíže při dohledatelnosti plateb. A to je, pokud někdo má tržby na účet v zahraničí, tam samozřejmě je nějaké časové zpoždění při kontrole, nebo bude mít platby ne na svůj účet, ale třeba na účet nějakého příbuzného, tam je to skutečně jako složitější. Takže to je druhý náš pozměňovací návrh.

Třetí pozměňovací návrh nebo další pozměňovací návrh je ten, který jsem avizoval, a to je posun limitu příjmů, do kterého se nepodává daňové přiznání, to znamená z 50 na 100 000 u hlavní činnosti a z 20 000 na 40 000.

Já věřím, vážená paní ministryně, že dobře posoudíte tyto naše návrhy a vezmete vážně i to, proč chceme výjimku pro malé živnostníky, a proč nechceme bezhotovostní platby, protože chceme respektovat rozhodnutí Ústavního soudu. (Ministryně, stojící u lavic naproti řečništi, mimo mikrofon: Spolehněte se.)

A abych nezapomněl poslední věc, protože se zatím neblížíme na těchto dvou pozměňovacích návrzích k dohodě, paní ministryně... (Čeká, až ministryně dohovoří s jiným poslancem.) Jenom důležitá věc, protože se neblížíme na základě těchto dvou pozměňovacích návrhů k dohodě, tak dávám návrh na zamítnutí návrhu zákona ve třetím čtení, o kterém se bude hlasovat ve třetím čtení. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak děkuji. Vystřídali jsme se v řízení schůze, takže já vám přeji hezké poledne. Budeme pokračovat dalším přihlášeným, kterým je paní poslankyně Filipovičová. Tedy paní poslankyně, prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Jana Filipovičová: Děkuji. Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi jen několik poznámek k vládnímu návrhu zákona o elektronické evidenci tržeb.

Při jeho projednávání jsem se vedle očekávaných přínosů pro veřejné rozpočty zaměřila také na jeho praktickou aplikaci. Zajímalo mě, jak bude nový systém fungovat v každodenní praxi a zda je možné některé administrativní postupy zjednodušit, aniž by byl dotčen účel zákona.

V posledních dnech jsem měla možnost prostudovat také odbornou analýzu Centra veřejných financí. Oceňuji její zpracování i snahu podložit jednotlivé závěry konkrétními daty a odhady dopadu na veřejné rozpočty.

Současně jsem si ale znovu uvědomila, že ekonomické analýzy a praktická zkušenost se na stejný problém mohou dívat z odlišného úhlu pohledu. Ekonomické modely dokáží poměrně přesně vyčíslit očekávané přínosy systému pro veřejné rozpočty. Úkolem zákonodárce je ale současně posoudit, jak bude navržená právní úprava fungovat v běžném životě.

Jako starostka jsem měla možnost poznat fungování původní elektronické evidence tržeb v praxi a mohu potvrdit, že samotné zaevidování jedné platby není tím největším problémem. Z vlastní zkušenosti vím, že administrativa tím zdaleka nekončí. Na evidenci tržeb navazuje účetnictví, evidence DPH, kontrolní hlášení a další účetní kontroly. Právě tento navazující administrativní proces se do ekonomických analýz promítá jen velmi obtížně.

Při posuzování návrhu zákona jsem si proto kladla jedinou otázku: Existuje místo, kde lze administrativní proces zjednodušit, aniž bychom oslabili účel zákona nebo snížili jeho očekávaný přínos pro veřejné rozpočty? Jsem přesvědčena, že ano.

Právě proto jsem připravila pozměňovací návrh, který nepřináší žádnou novou výjimku z evidence tržeb, nemění okruh poplatníků ani nesnižuje očekávaný výběr daní. Jeho cílem je pouze zjednodušit způsob plnění evidenční povinnosti v přesně vymezených situacích, kdy to podle mého názoru nijak neohrozí účel zákona, ale může přispět k jeho lepší praktické použitelnosti.

Jsem přesvědčena, že kvalitní legislativa vzniká tehdy, pokud dokáže propojit ekonomické analýzy s praktickými zkušenostmi těch, kteří budou zákon každodenně aplikovat. Právě o takovou drobnou, ale podle mého názoru smysluplnou úpravu se svým pozměňovacím návrhem snažím. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji, paní poslankyně. A nyní vystoupí pan poslanec Vojáček, který je dalším přihlášeným, připraví se pan poslanec Pařil. Tak pane poslanče, prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jiří Vojáček: Dobrý den. Vážená paní ministryně, vážení kolegové, vážené kolegyně, já bych chtěl krátce vystoupit k té materii, k tomu projednávanému zákonu elektronické evidence tržeb.

Nejprve možná úplně krátce k nějaké genezi. Jsem člen KDU-ČSL a my jsme v té první vlně byli pro, aby elektronická evidence tržeb byla, protože jsme měli za to, že v první a druhé vlně to přináší význam, stát má lepší přehled, je to boj s šedou ekonomikou, řekněme, a tak podobně. Ale potom jsme měli takový požadavek, aby před spuštěním třetí a čtvrté vlny proběhla nějaká analýza, což už se pak nestalo.

Teď se nám EET vrací vlastně ve všech vlnách najednou s tím, že význam elektronické evidence tržeb – mám za to – postupem času spíše klesá, protože více a více plateb přechází právě na bezhotovostní nebo elektronickou bázi. Tím pádem je potom obtížné skrývat nějakou šedost anebo černost takovýchto transakcí. Tak vzniká trošku otázka, jestli si stát v tuhletu chvíli nevynucuje EET hlavně proto, aby měl informace a aby určité, řekněme, oblasti nebo segmenty trhu mohly pracovat rychleji s informacemi o tom, kolik mléka, kolik másla, se zrovna teď on-line prodává. Tedy mám o tom určité pochybnosti.

Taky mám velké pochybnosti o tom, co se vloudilo do tohoto zákona nově, což je například otázka spropitného, protože mám za to, že v zákoně, který má potlačovat šedou ekonomiku, zároveň jsou vloženy věci, které šedou ekonomiku v zásadě legalizují. Mám za to, že v zásadě, pokud půjdeme po téhleté cestě, tak v gastro zařízeních, typicky třeba číšníci anebo barmani, budou asi odsouzeni k tomu, aby byli na minimální mzdě, protože zbytek dostanou hotově formou spropitného. Tím pádem stát bude krácen na daních a odvodech, které by jinak odvedli, a oni budou kráceni na tom, že nebudou mít sociální, zdravotní a případně důchody v takové výši, které by odpovídaly jejich příjmu.

Takže mám za to, že to je strašně nesystémové opatření. Navíc je vztaženo jenom na pracovníky v gastru. Zdá se mi velice problematické, proč by nemohly úplně stejně mít spropitné kadeřnice nebo jiné podobné profese. Jinak proti spropitnému, si myslím, jsem v zásadě proti úplně.

Ale to, proč jsem vystoupil. Nejpodstatnější část, proč vystupuji, je to, že se nám tam vloudil takový přílepek, jestli se nemýlím, z dílny paní ministryně Schillerové, který se týká školkovného. Tam mi nezbývá, než k tomu něco říci. Myslím si, že školkovné je v zásadě dobrý nástroj, ale to, v jaké podobě je navrženo, nedává stejnou podporu lidem, kteří to opravdu potřebují, oproti lidem, kteří třeba nejsou v takové nouzi a nemuseli by školkovné platit. Abych byl úplně konkrétní, je to tam navrženo tak, že to je sleva na dani, tím pádem se to vztahuje jenom na lidi, kteří nějaké daně platí.

Já jsem léta pracoval jako ředitel, mimo jiné mateřské školky – měli jsme takové souškolí od mateřské školky až po gympl – a přišlo mi strašně nespravedlivé, nesystémové a hloupé, aby podporu dostali lidé, kteří mají vysoké příjmy, kteří mají třeba jenom jedno dítě. Oproti tomu jsme měli ve škole maminky, které měly třeba čtyři nebo pět dětí, tvrdě pracovaly a na žádné školkovné si nedosáhly.

Mnohokrát jsem slyšel, jak paní ministryně říkala, jak minulá vláda byla asociální. Já si myslím, že přesně tohleto opatření, v této podobě, lze označit slovem asociální, protože pro lidi, kteří to opravdu potřebují, často ta podpora není, a naopak pro lidi, kteří si to snadno mohou dovolit, podpora nastane.

My spolu s Marianem Jurečkou a dalšími k tomuhletomu dáváme dva pozměňovací návrhy, které školkovné překlápí v případě, že ten dotyčný nemá na to, aby si to odečetl jako slevu na dani do daňového bonusu. Zároveň je tam ovšem navržena podmínka, aby maminka po nějakou dobu roku, kdy školkovné pobírá, pracovala. Tedy nechceme, aby se maminky dívaly třeba na seriály nebo trávily volný čas nějak a daly děti do školky, ale aby trávily svůj čas, řekněme, nějak plodně, aktivně a pracovitě.

Mám za to, že to je zásadní a důležitá změna, kterou bychom opravdu prosili, abyste podpořili, protože máme za to, že takhle to je správné, spravedlivé a dobré. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji, pane poslanče. Nyní vystoupí pan kolega Pařil. Než dorazí, načtu jednu omluvu. Omlouvá se paní poslankyně Kovářová Veronika od 12 hodin do 12.45 z osobních důvodů. Pan poslanec má slovo, prosím.

 

Poslanec Patrik Pařil: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, vůbec nebudu debatovat o přínosnosti EET, pouze představím svoje pozměňovací návrhy, které najdete pod sněmovním dokumentem číslo 1548. Zde jde o přechodné ustanovení tak, aby postup náběhů k EET mohl probíhat v klidu a pohodě, kdy přechodné ustanovení upravuje postup získávání certifikátu pro evidenci tržeb ze strany poplatníka, sdělování údajů o evidenčních jednotkách poplatníka a problematiku poplatníkova evidenčního identifikačního čísla. Jedná se o praxi k tomu, aby mohla evidence tržeb nabíhat postupně, ne od účinnosti zákona. Proto navrhuji přechodné ustanovení. Je to od 1. listopadu 2026.

Následně je to sněmovní dokument 1547, kdy jde o úpravu a legislativní upřesnění pro účely daní z příjmu. Tento pozměňovací návrh stanoví, že v případě příjmu zaměstnance v podobě spropitného ze stravovacích služeb je plátcem tohoto příjmu vždy zaměstnavatel. Podrobněji je to odůvodněno ve zprávě. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji, pane poslanče. Nyní vystoupí v pořadí přihlášených pan poslanec Jurečka. Připraví se paní poslankyně Pivoňka Vaňková. Prosím.

 

Poslanec Marian Jurečka: Děkuji, vážený pane místopředsedo. Drahá, nejdražší paní ministryně, kolegyně, kolegové, já si dovolím vystoupit k EET, ale protože tento návrh zákona se stal takovým nosičem pro velmi široké pole různých návrhů, které tady řeší problematiku sociální, zdravotní, ale i vlastně prorodinné politiky a tak dále, tak si myslím, že možná mohu být trošku delší v tom, co tady budu říkat.

Já se možná vrátím trošku do minulosti. My jsme v roce 2013 jako lidovci ve svém programu, kdy jsme kandidovali tenkrát do Sněmovny, měli to, že chceme, abychom měli systém, který registruje platby v maloobchodě a ve službách. V koaliční vládě Bohuslava Sobotky tenkrát, myslím si, že Andrej Babiš byl pod vlivem někoho z jeho blízkého okolí, který se zrovna vrátil z dovolené z Chorvatska, tak přišel s myšlenkou EET. Myslím si, že to tenkrát hnutí ANO vůbec ani ve svém předvolebním programu nemělo. Přišel s tím, že chce tento systém zavádět.

My jsme tehdy říkali ano, dobře, pojďme se o tom bavit, ale pojďme se opravdu zaměřit na segment služeb a segment maloobchodů, kde nám to dává největší logiku – to tenkrát byla první a druhá vlna – ale nezavádějme to pro třetí a čtvrtou vlnu, tam, kde většina úhrad běží standardně přes fakturaci a přes odesílání plateb na účet, kdy se bavíme především o takových typech řemeslných činností, pokrývačů, stavebních firem, které realizují zakázky, které prostě nevyplácíme v řádu tisíců korun hned po tom, že nakoupíme nějakou službu.

Tenkrát jsme také říkali, abychom ten systém provázali s tím, že bude počáteční náklad kompenzován nějakou výraznou i daňovou slevou. Nicméně, bohužel se nepodařil nastavit koaliční kompromis, abychom řekli, že to bude pouze první, druhá vlna, a až poté, co se to opravdu otestuje, vyhodnotí, tak se případně zváží třetí, čtvrtá vlna, nebo se k ní nikdy nepřistoupí.

Ten čas nějak šel. Přišla doba covidová. Na tehdejší i návrh bývalé vlády Andreje Babiše došlo k tomu, že se EET dočasně vypnulo. A pak za naší vlády koaliční, jakožto jedna z priorit kolegů koaličních partnerů z ODS a TOP 09 se úplně EET zrušilo.

Já bych byl moc rád, abychom tady měli nějakou politickou shodu v tom, že už nebudeme experimentovat úplně ode zdi ke zdi, ale že budeme schopni si tady říct, když se tady k tomu znovu vracíme, že bude tento systém opravdu fungovat už dlouhodobě a nestane se to zase nějakým předmětem politické debaty v příští volbách, že se to zase bude chtít úplně rušit.

Na druhou stranu to, s čím přichází tato vláda za mě ano, ten cíl není úplně špatný, ale má celou řadu ale. A u těch ale se pozastavím. Když se podíváme na to, kam to vlastně míří, tak jsme už někde jinde než v roce 2015 a 2016. Jsme v situaci, kdy v České republice nadprůměrně oproti jiným státům Evropské unie je využíván bezhotovostní platební styk při nákupu služeb. Vidíme, že ten progres je opravdu obrovský. I ta data nám to říkají, že prostě Češi jsou opravdu v tomto, řekněme, pokrokoví, využívají moderních technologií a platí bezhotovostně. Vidíme to v datech České národní banky, jak ten podíl bezhotovostních transakcí velmi výrazně narůstá. Proto musím říct, že nás v tom původním návrhu ty některé mechanismy, jak byly navrženy, nepotěšily, nedávaly pro ten podnikatelský sektor úplně logiku. Něco se částečně snaží tady opravovat poslanci napříč spektrem těmi pozměňovacími návrhy, které teď tady v druhém čtení načítáme. Ale čekal bych, že Ministerstvo financí bude schopno reflektovat při tom návrhu a při té přípravě daleko více tu realitu, že jsme se posunuli za těch 10 let. Máme daleko větší digitalizaci, daleko více bezhotovostních plateb a vidíme, kdo kam na účet odesílá a ty věci jsou velmi dobře kontrolovatelné a dohledatelné.

My se podíváme potom na ty připomínky, které přináší jak například připomínky jednotlivých komor, svazů, tak jsou tady některé věci, které zase reagují na to poslanci, reagujeme na to, upravujeme, doplňujeme to, například otázka právě některých mechanismů sankčních. Toho, když ten systém funguje, nefunguje, jaké mají být lhůty. A já tam budu mít nějaký pozměňovací návrh, který potom v té podrobné rozpravě budu komentovat.

Co si ale dovolím komentovat trošku více, tak je to, že tento návrh se stal také nosičem pro úpravu takzvaného školkovného. A tady se pozastavím trošku na delší čas. My, když jsme vlastně v minulosti jako lidovci přicházeli s podporou rodičů a rodin, tak to má nějaký svůj logický vývoj, nějakou genezi. Minulý týden ve čtvrtek tady pan premiér Andrej Babiš reagoval na mého kolegu, poslance Benjamina Činčilu, který tady vysvětloval, proč lidovci navrhují teď k tomuto tisku svůj pozměňovací návrh, který se týká školkovného. A bylo ale evidentní, že v té odpovědi pan premiér a bývalý ministr financí úplně nechápe, jak nám v českém daňovém systému funguje systém daňové slevy a daňového bonusu. Protože tady prostě tvrdil, že to školkovné je pro všechny a že on na ty rodiče pamatuje a my jako lidovci jsme pro ně neudělali dostatečně nic pořádného.

Tak já bych na to chtěl reagovat, připomenout. Jako lidovci jsme byli u zavedení slev na manžela, na manželku i u zavedení slev na děti. Udělali jsme to vlastně v roce 2006 v tehdejší koaliční vládě a byl to nástroj, který vlastně měl za cíl podporovat pracující rodiče, proto je tam podmínka těch minimálně šesti měsíců. A zavedli jsme tu slevu také i potom do bonusu. To znamená, je to nástroj, který v případě slevy na děti je do bonusu, v případě poplatníků do bonusu není. To je také ještě předmětem nějakých debat do budoucna ten daňový systém České republiky kultivovat. Ale stáli jsme o to, aby kromě slevy na poplatníka, manžela a manželku byly slevy na děti, které jsme za Sobotkovy vlády v roce 2016 nastavili opravdu progresivně, takže ta sleva na ty děti, na to druhé a třetí je vyšší než na to první.

Někteří komentátoři se nad tím podívali, proč to tak je? Tak myslím si, když se podíváte na data nákladovosti domácnosti, tak je evidentní, že ty náklady vzrostou, když máte v té domácnosti druhé, třetí a další dítě, poměrně výrazně. A ty rodiny se potom propadají k hranici nebo i pod hranici chudoby. Proto jsme tenkrát navrhli vlastně progresivní zvyšování slevy na děti u druhého a třetího dítěte.

V roce 2021 jsme byli v opozici a tenkrát jsem s kolegou poslancem za KDU Janem Čižinským navrhoval pozměňovací návrh, který byl přijat a za to děkuju. Paní ministryně nevím, jestli k němu dala kladné stanovisko tenkrát nebo ne, ale prostě prošel o pár hlasů, bylo to opakované hlasování, ale prošlo to. A to byl ten krok, kdy vlastně ta daňová sleva, která měla strop v tom daňovém bonusu, který byl zhruba na částce 60 000 korun, tak vlastně znevýhodňoval rodiny, které měly tři a více dětí, kde ti rodiče pracovali, protože oni už si na ten vyšší daňový bonus nesáhli.

Tenkrát se podařilo toto prolomit a dneska je tady podle mě spravedlivý systém v tom, že ten daňový bonus nemá strop. Ale i rodiče, rodiny, které mají těch více dětí, vlastně dostávají tu podporu ke každému dítěti v té rodině, pokud pracují. Za mě správný krok, logický a správný krok a férový vůči rodinám a rodičům.

A teď se dostávám k tomu, co je neférové. Jestliže paní ministryně a její hnutí ANO a vládní koalice řekli, no my chceme být hrozně family friendly a chceme podporovat rodiny, a proto tady vracíme školkovné, tak pokud to opravdu jako myslí tato koalice vážně, tak to školkovné ale dejte opravdu jako nástroj, který pomůže všem rodinám a rodičům, kteří mají ty náklady na školku a dětskou skupinu. Proč jenom pro některé, proč jenom pro ty, kteří mají ty příjmy nadprůměrné a nejvyšší? Proč by školkovné jakožto nástroj, kterým my chceme podporovat rodiče, na tom se asi shodneme, proto ho vracíte, tak proč ho nedáte k dispozici těm lidem, kteří mají ty nízké a nejnižší příjmy?

Proč ta maminka, samoživitelka, táta, samoživitel, proč ti manželé, kteří dělají za minimální mzdu si nesáhnou na tu slevu na tom školkovném? Proč jim to takhle neřeknete? My jako koaliční vláda děláme to hezké PR, říkáme, že vrátíme školkovné, ale nebude pro všechny. Když už to dělat, tak to dělejme pořádně. Když vidíme, v jaké situaci dneska jsou rodiče a že si zaslouží podporu, a na tom se podle mě shodneme všichni napříč politickým spektrem, že chceme podporovat rodiče, chceme podporovat legálně pracující rodiče, tak tam to školkovné vraťme. Potud podle mě souhlasíme, opozice, koalice, ale vraťme to i s tou možností toho bonusu. Ať i ten rodič, který má opravdu nízký příjem a a vlastně on už si tu slevu vyčerpá tím, že uplatní slevu na sebe nebo na to jedno, dvě děti, tak mu tam dejme možnost, aby to školkovné, kdy on stejně jako ten vysoce vydělávající rodič si prostě může to uplatnit a překlopí se mu to do bonusu. Ať je to férové.

Tak já bych byl moc rád, kdyby prosím pěkně ten pozměňovací návrh, který v tom druhém čtení my jako lidovci tedy podáváme, v podrobné rozpravě ho odůvodníme, tak kdybyste ho zvážili podpořit. Dávám ho tam ve dvou variantách. A zodpovědných variantách. Ta jedna varianta to váže na úplně stejný princip jako je uplatnění daňové slevy. To znamená, je tam ta podmínka šesti měsíců pracovní aktivity. Ale protože jsme si vědomi toho, že prostě třeba právě v těch rodinách a domácnostech samoživitelek, samoživitelů není to třeba úplně vždycky jednoduché a někdy se stane, že ten člověk prostě vypadne z pracovního trhu, je třeba část toho roku na podpoře v nezaměstnanosti a třeba se rekvalifikuje, tak jsme tam tu podmínku z těch šesti měsíců dali na tři měsíce. Ale pořád to stavíme tak, aby to nebylo, že ten člověk nedělá vůbec nic, je čistě jenom na dávkách a třeba má tam jednu malou dohodu na měsíc, tak proto tam dáváme tu podmínku aspoň těch třech měsíců.

Tak já moc prosím, paní ministryně, kolegyně, kolegové, fakt se nad tím zamyslete a dejme tu podporu vůči všem těm rodičům. Já nevidím důvod, když už se to teda vrací, když už se říká ano, chceme tu podporu dát, tak proč jí navázat jenom na ty lidi, kteří mají opravdu nadprůměrné a nejvyšší příjmy. Bylo by to neférové vůči těm rodinám, rodičům, kteří dělají na těch hranicích, které se blíží právě potom té minimální mzdě. A není jich taky úplně málo. Byť nám minimální mzda teďka vlastně rekordně roste v těchto letech až do roku 2029. Tak tolik vysvětlení a odůvodnění už i toho, co budeme navrhovat, k čemu se potom přihlásím já nebo někdo z mých kolegů v té podrobné rozpravě.

No, a pak tam ještě navrhuji dva drobné pozměňovací návrhy, ten jeden se týká vlastně vyvážení doby 48 hodin, která tam je dneska v tom vládním návrhu, kdy vlastně pokud ten podnikatelský subjekt má nějaké problémy na svém softwaru a nenahlásí nebo nefunguje mu on-line systém EET, tak dneska je tam lhůta 48 hodin, nejsou to dva pracovní dny, je to 48 hodin. To znamená, stane-li se mu chyba v pátek odpoledne, tak my po něm chceme, aby nejpozději do toho nedělního odpoledne to dohlásil. Nedáváme mu šanci ani, aby to bylo třeba do pondělí, kdy třeba ta firma, která je dodavatel softwaru, třeba bude schopna komunikovat, protože ne každý dodavatel je schopen komunikovat během víkendu. A protože jsou tady lhůty, kdy v jiných částech jiných zákonů máme standardně pět pracovních dnů, tak já tady navrhuji, aby ta lhůta nebyla 48 hodin, ale pět pracovních dnů.

Zkuste na mě potom případně, paní ministryně, reagovat, proč je nutné trvat na lhůtě 48 hodin doslova, proč tam nemůžeme dát pět pracovních dnů, které máme v jiných zákonech České republiky, kdy říkáme podnikatelským subjektům, občanům, pokud vás stát vyzve, pokud neplníte nějakou podmínku, máte pět pracovních dnů na opravu, na doplnění. Mně by dávalo logiku to sjednotit. Mohu vám tady ocitovat celou řadu zákonů, kde to je právě navázáno na pět pracovních dnů. Tak prosím pěkně zase, i tohle zvažte, nebo vím, že tady jsou i některé jiné návrhy, které toto řeší, tak pojďme to rozšířit, protože 48 hodin v situaci kombinace víkend, státní svátek, někdy máme státní svátky v pondělí, tak mně to přijde docela jako tvrdé. Takto tohle zkusme, je to drobnost, nic to nestojí. Je to o nějaké, jako řekněme, dobré vůli a vyvážení těch poměrů, co kdy po tom státu chceme a co ten občan musí stihnout dodat, a jak to vlastně schopen dodat je.

A pak tam mám ještě jeden návrh, který se týká zase reakce na připomínky, které jsem si pročítal v mezirezortním připomínkovém řízení. Podala ho Asociace soukromého zemědělství, a sice abychom umožnili ještě výjimku ze systému EET pro drobné prodeje, farmářské prodeje do 50 tisíc korun za rok. My dneska tam tu výjimku máme pro krátké období, například vánočního prodeje kaprů. A já si říkám, jako v čem je v principu (rozdíl?), zda prodávám před Vánocemi kapra, nebo prodávám třeba vajíčka? Tak mně by dávalo logiku zase, pokud se bavíme o podpoře opravdu malého drobného podnikání, farmářského prodeje ze dvora, těch, kteří podnikají na venkově, tak jim prostě dát možnost, aby ten drobný prodej mohli realizovat do částky 50 tisíc korun ročně, aniž by se z toho museli složitě vyplácet, vykupovat tou paušální částkou. Bavíme se tady o stovkách drobných prodejců. Těch zemědělců, kteří prodávají opravdu své farmářské produkty, často opravdu sezonní, není tolik, my tady máme někoho, kdo prostě má 14 dnů nějaké produkce, ano, není to v tom případě kapr, není to sladkovodní ryba, je to jiný typ produkce, který se prodává v jiné části roku, a tomu říkáme, tak tu rybu tu prodávat můžeš mimo režim EET, ale prodáváš-li tady vajíčka nebo prodáváš-li tady borůvky, ty borůvky jsou sezonní záležitost, vajíčka úplně nejsou, to uznávám, tak my ti říkáme, tak toto už nesmíš. A bavíme se zase o někom, kdo to dělá v rozsahu do 50 000 korun ročně.

My tím část těch lidi odradíme, nebo je dostaneme do šedé zóny. Tak zase, když už tady děláme různé jiné výjimky, které mně třeba nekonvenují, já se k nim vyjádřím, tak prosím pěkně, zvažme, není to moje připomínka, já jsem se díval do toho mezirezortního připomínkového řízení, je to návrh části zemědělských podnikatelů, jedné ne úplně malé zemědělské nevládní organizace, tak zkuste, paní ministryně, do třetího čtení to zvážit, podívat se ještě na tuto záležitost.

Poslední věc, a už budu končit, nebudu to protahovat, já se musím vyjádřit ještě k těm návrhům, které se týkají právě některé výjimky. Musím říct, že mně vlastně jako vadí to, že tady se přistoupilo za mě k neférovému přístupu a paní ministryně si vybrala jednu část spektra podnikatelského a jenom jednu část těch pracovníků, a to je téma spropitného.

Já v tom vidím jako potenciálně velkou šedou zónu, do které budete dostávat ty lidi a bude to pro ně problém. Zeptám se, je tam nějaká hranice, kolik to spropitné může být měsíčně?(Paní ministryně reaguje od stolku zpravodajů bez mikrofonu.) Sedm procent z tržeb? (Paní ministryně: Ano.) A je nějaká hranice, potom, paní ministryně, když budete reagovat na mikrofon, je to super vůči tomu jednomu člověku? Řeknu příklad. (Reakce na poznámku z pléna:) Nemusím prostřednictvím předsedajícího, na člena vlády můžete přímo, pročtěte si platný jednací řád. Děkuju. Školili jste mě z toho i v minulém období tady, tak jenom tady reaguju na to, co se ozývá z publika, pane předsedající. Vy jste na mě mohli v minulosti přímo, dneska můžeme i my. Já jsem slušný a mluvím velmi korektně tady.

A já se ptám vlastně , proč spropitné, protože představa, která... Nebo takhle, rozvinu to, co se děje dneska. Dneska běžně nemalá část podnikatelského sektoru jede, vyplácí minimální mzdu, zbytek dává bokem. I proto jsem jako ministr nastavil valorizaci minimální mzdy s ambicí, aby minimální mzda byla minimálně 47 procent průměrné mzdy. A bereme to z predikce, není to dva roky zpětně, což je velmi férový výpočtový mechanismus. Takže my dneska se dostaneme do situace díky této vaší změně v tom, že vůči obsluhujícímu personálu v restauraci ten podnikatel vlastně bude v situaci, kdy vyplatí minimální mzdu a klidně další částku může v pohodě vyplatit, může to být klidně 15, může to být 20 tisíc měsíčně, a říct, že to je spropitné. Ze kterého není žádný odvod na sociální pojištění, nemocenské pojištění, a toho člověka dostáváme v budoucnosti do velkých problémů. A paní ministryně mi tady neformálně mimo mikrofon řekla, že to je do sedmi procent tržeb, ale není to ohraničeno vůči tomu člověku. To znamená, z toho děláte docela jako významný black box, jak ten podnikatel s tím bude moci kreativně nakládat.

Vezměte si dneska, co se děje s dietami u řidičů kamionů, jaký to je problém. Jak se potom ti řidiči diví, když jim mi přijde platební výměr, respektive důchodový výměr. Oni říkají, no, my jsme vydělávali úplně jiné částky. Ale nikdo jim neřekne, že se to nepočítá. Vy jim taky neříkáte úplně nahlas, abyste to řekla v jedné větě – bude spropitné, ale budete mít nižší důchod, protože spropitné se vám do toho počítat nebude.

A teď vlastně zaznělo, je to omezeno sedmi procenty z tržeb, což u někoho, kdo je opravdu velký, významný podnikatelský segment, při výplatě těch konkrétních mezd už může hrát docela zajímavou roli, jak to optimalizovat. Teď mi řekněte, je to férové vůči těm kuchařům, kteří vaří a kteří to spropitné dostávat nebudou? Nebo to budou dostávat taky? A proč spropitné nemůže dostat kadeřník nebo kadeřnice? Holič, holička? A proč spropitné nemůže dostat paní v malém podhorském obchodě, kde my jdeme nakupovat a říkáme si - těch 50 korun zaokrouhlíme a necháme jí to k dobru. Proč jste si vybrali jenom jednu úzkou část celého sektoru služeb, a z toho jenom ještě jednu část profesí.

To prostě není férové. Není to férové vůči těm ostatním v té ekonomice. Vy tady vlastně poprvé přicházíte a říkáte, stát tady vědomě vytváří další šedou zónu, která bude mít jednou negativní dopady na ty lidi. Protože oni sice budou mít měsíčně možná o něco vyšší příjem, ten systém dává prostor pro docela zajímavou optimalizaci, ale ti lidé v okamžiku kdy budou nemocní, v okamžiku, kdy jim bude vyměřován důchod, tak už ty peníze tam nebudou mít promítnuty. To považuju za něco, co prostě není systémově správně. A pak to vyvažujete vůči té dohodě, kterou jste uzavřeli s těmi podnikatelskými subjekty v gastro, tím, že jim upravujete nesystémově DPH. Takže ten nápoj, který vy si dáte v té kavárně nebo v té restauraci, má jiné DPH, než když si ho půjdu koupit naproti přes ulici do obchodu. Je to tak, paní ministryně? Já zase nechápu v tom tu logiku.

Takže vracíme se k tomu, co tady bylo v minulosti, že jsme si tady za covidu malovali těch sedm způsobů zdanění piva podle toho, kdy a kde to bylo a do čeho si to člověk načepoval a odnesl. To připomínám, co bylo kdysi.

A potom vlastně, když se podíváme na celý ten systém, takže tady zavádíme EET, ze kterého možná bude 14 miliard, z nichž významná část se jako vrací, ať už do toho sektoru, anebo do nějaké jiné věci, třeba jako školkovné. Ale místo abychom se podívali na to, kde opravdu v české ekonomice ten daňový mix nefunguje dobře a jeho nástroje, tak v zásadě na to se rezignuje.

Můžeme se bavit o tom, jak jsou nastaveny třeba výdajové paušály. Neslyšel jsem nic o tom, že by tato vládní koalice měla ambici podívat se třeba na oblast výdajových paušálů. Každý z praxe, kdo je účetní, řekne prostě, když se podíváme třeba na výdajové paušály v administrativních činnostech, třeba v oblasti IT, tak šedesátiprocentní výdajový paušál nedává logiku a je to suprový nástroj pro to, jak daňově optimalizovat. Tam bych čekal, že bude napřena pozornost, že tomu se budeme tady věnovat a budeme diskutovat o tom, jak ty věci dát opravdu do nějakých souvislostí, jak je napravit, jak to provázat se sociálním systémem, protože už za naší vlády jsem upozorňoval na to, že systém paušální daně, výdajových paušálů v kombinaci umožňuje velmi zajímavé situace, jak se dá potom i zneužívat ten sociální systém.

A víme o těch věcech, že tady jsou nedotažené, ale že by tady byla ambice je dotáhnout, napravit, zlepšit, tak to v tom opravdu jako nevidím.

Nicméně vracím se zpátky. Byl bych moc rád, kdyby se některé věci v tom návrhu EET ještě zvážily v úpravě ve třetím čtení. A byl bych moc rád, a tím končím, kdybyste za vládní koalici zvážili nastavení a zavedení školkovného pro všechny rodiče, nejenom pro část vybraných dobře vydělávajících rodičů, ale pro všechny rodiče, i s těmi, kteří mají ty příjmy nízké nebo úplně nejnižší, aby se nevytvářely dvě kategorie rodičů u tohoto nástroje. Děkuju moc za zvážení a děkuju moc za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, pane předsedo. Opět došlo ke změně předsedajícího. Další vystupující v pořadí je paní poslankyně Pivoňka Vaňková.

Ještě prosím, než přijdete, dvě omluvy. Od 14 hodin do 18 hodin z osobních důvodů pan poslanec Petr Hladík, od 12.30 do 14.30 z pracovních důvodů paní poslankyně Olga Richterová.

Máte slovo.

 

Poslankyně Pavla Pivoňka Vaňková: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, já přicházím se svým pozměňovacím návrhem, který jsem nahrála jako sněmovní dokument číslo 1560 s kolegy Janem Papajanovským, Věrou Kovářovou a Lucií Sedmihradskou. Předkládáme ho v rámci takzvané chytré reformy, kterou představil již kolega Jan Papajanovský, a jako dvanáctý pozměňovací návrh této naší předložené reformy.

A co tento návrh mění? Mění daňovou podporu rodin s malými dětmi tak, aby byla spravedlivější vůči různým typům soužití a neodrazovala od návratu na trh práce. Návrh ruší slevu na nepracujícího manžela či manželku a místo ní zvyšuje daňové zvýhodnění na každé dítě do 3 let o 1 000 korun měsíčně. U rodin, kde je jeden z rodičů držitelem průkazu ZTP, je zvýšení 4 000 korun měsíčně, protože u nich je dnes sleva na nepracujícího manžela či manželku dvojnásobná.

Co je hlavní výhodou? Hlavní výhodou je, že pomoc už nebude záviset na tom, zda jsou rodiče sezdaní. Nově tak lépe dopadne i na nesezdané páry, samoživitelky a samoživitele, tedy rodiny, které dnes slevu na manžela či manželku vůbec čerpat nemohou. Výhodnější má být také pro nízkopříjmové pracující domácnosti, protože zvýhodnění na dítě lze při splnění podmínek vyplatit i jako daňový bonus, nejen odečíst z daně jako slevu na nepracující manželku.

Změna zároveň odstraní demotivační tlak na rodiče, aby jeden z nich nepracoval anebo si nevydělával více než stanovený limit 68 000 korun za rok. Rodič se tak může snáz vracet do práce nebo využít částečný úvazek, aniž by domácnost skokově přišla o daňovou podporu. Cílem návrhu je tedy narovnat podmínky a odstranit demotivační bariéru ke vstupu na trh práce.

Děkuji za pozornost a prosím o podporu tohoto pozměňovacího návrhu, ke kterému se přihlásím ještě v rozpravě podrobné. Díky.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Další přihlášenou je paní poslankyně Michaela Moricová. Máte slovo.

 

Poslankyně Michaela Moricová: Dobrý den, vážení kolegové, vážené kolegyně, u EET se většinou vedou dva typy debat a jedna je o tom, jestli je to dobrý nástroj proti daňovým únikům, druhá pak, kolik práce to přidá podnikatelům. Obě debaty jsou legitimní, ale já bych se chtěla podívat a hlavně otevřít tak trochu třetí rovinu, která se podle mě nesmí ztratit, a ta rovina zní bezpečnost dat. Minule se k tomu vyjadřoval už kolega Petr Bendl a já mu velmi děkuji za to, že přivedl pozornost zrovna k tak důležitému tématu. Paní ministryně tehdy ujistila, že na bezpečnost budou dbát, nicméně já bych chtěla slyšet přece více detailů, jak to přesně bude, protože EET fakt nevnímám jako nějakou účtenku, že někde proběhla platba, ale je to státní transakční datový systém. A pokud stát říká, že chce v reálném čase sbírat údaje o tržbách podnikatelů, musí zároveň velmi přesně říct, kdo k těm datům smí, za jakým účelem, na jak dlouho, jak se bude kontrolovat jejich použití a co se stane, když je někdo zneužije.

Jinak po podnikatelích chceme obrovskou důvěru. Vláda může říkat, že EET 2 dva má minimální rozsah evidovaných údajů. Ano, je fér říct, že se neposílají informace o předmětu nákupu, kupujících, platební kartě nebo způsobu platby. Jenže to neznamená, že nejednáme s citlivými daty. Kombinace času, provozovny, pokladny, částky, pořadového čísla a frekvence tržeb totiž sama o sobě vypovídá velmi mnoho. Ukazuje, kdy má podnik špičky, jakou má sezónnost, jak si vede konkrétní provozovna, kdy má výkyvy, kdy se mu daří a kdy méně. To všechno jsou informace, které jsou obchodně velmi citlivé, a pokud se k nim dostane někdo, kdo je vidět nemá, může to být pro podnikatele reálný problém.

Proto mi nestačí slyšet, že data budou chráněna obecně. Nestačí mi říct, že stát to nějak zabezpečí. U takového systému potřebujeme konkrétní pojistky přímo v zákoně, a to tím spíš, že vláda sama říká, že EET 2 nemá být jenom pasivní evidence. Má dát Finanční správě komplexnější přehled o přijatých platbách. Má umožnit porovnání v rámci jednotlivých činností. Má stavět kontroly na cíleném analytickém základu. Jinými slovy, vláda sama říká, že to není jenom krabice na účtenky, ale datová analytika. A jakmile stát řekne, budeme dělat datovou analytiku nad tržbami podnikatelů, musí k tomu dodat i druhou větu. Tady máte přesné záruky, že tato data nikdo nezneužije, protože technické zabezpečení přenosu dat samo o sobě nestačí. Můžeme mít šifrovanou komunikaci, můžeme mít certifikáty, můžeme mít elektronické podpisy. To všechno je samozřejmě důležité, ale to řeší hlavně cestu dat mezi podnikatelem a státem. Neřeší to dostatečně otázku, co se s těmi daty děje uvnitř státu, kdo je smí vidět, kdo je smí analyzovat, kdo se k nim dostane jenom v agregované podobě a kdo se k nim dostane i v největším detailu. Jak dlouho zůstanou uložena a jak podnikatel zjistí, že se k jeho datům dostal někdo neoprávněně? To všechno jsou základy dobrého digitálního státu, protože moderní stát nemá fungovat na principu: dejte nám data a věřte nám. Moderní stát má fungovat na principu, že pokud po vás chceme data, musíme vám dát jasná a vymahatelná pravidla, jak s nimi budeme nakládat.

Tady se dostávám k tomu, co by podle mě mělo být v návrhu mnohem silnější. Za prvé, jasné účelové omezení. Data z EET mají sloužit ke správě daní a kontrole povinností podle zákona, ne k politickým analýzám, ne k sektorovým mapám pro zvědavost státu a ne k tomu, aby si je někdo mohl prohlížet a zjišťovat si, jak se daří konkrétním provozovnám. A už vůbec ne k tomu, aby se obchodně citlivé informace dostaly mimo Finanční nebo Celní správu bez jakéhokoliv důvodu.

Za druhé, politické vedení nemá mít přístup k mikrodatům. Ministři, náměstci, ani politický aparát nemá co vidět detailní tržby konkrétních podnikatelů nebo firem. Politické vedení by mělo dostat jenom agregovaná a anonymní čísla. Můžou vědět, jak se daří výběru daní a jak funguje systém jako celek, ale nemá mít možnost se dívat na mikrodata konkrétních subjektů. Za mě je ta hranice naprosto jasná.

Za třetí, přístup k detailním datům má být vázán na konkrétní důvod. Nepodívám se, protože můžu nebo protože prostě jsem zvědavá, ale potřebuju mít konkrétní daňový úkon, kontrolu, analýzu rizika, spis nebo prostě jiný zákonný důvod.

Co se týče dalšího bodu, tak za čtvrté, každý přístup musí být logovaný, musíme vědět, kdo se díval, kdy se díval a na jaká data se díval, také v jakém rozsahu a vůbec proč. A ty logy musí být chráněny proti zpětným úpravám, protože bez auditní stopy není kontrola. A bez kontroly jsou všechna ujištění o bezpečnosti jenom pěkné věty.

Za páté si myslím, že podnikatel by měl mít přístup k tomu, aby zjistil, kdo se na jeho data díval. Samozřejmě způsobem, který nenaruší probíhající kontrolu nebo řízení, ale měla by tady existovat nějaká možnost si zpětně ověřit, kdo a z jakého důvodu k datům přistupoval, protože když stát vyžaduje transparentnost od podnikatelů, měl by nabídnout transparentnost i tím druhým směrem.

A za šesté, potřebujeme jasné retenční lhůty. Nestačí mi, když se řekne, že data budou uchovávána tak dlouho, dokud je stát potřebuje. U takto citlivých transakčních dat má být v zákoně jasná maximální doba uchování, protože databáze, která se jen nafukuje a nikdy se nečistí, je budoucí bezpečnostní problém.

A za sedmé, zneužití EET dat musí mít konkrétní a citelnou sankci. Pokud někdo neoprávněně zpřístupní nebo použije citlivá data podnikatelům, musí za to nést nějaký následek, protože bez následků není ochrana.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, já nechci vést debatu stylem: EET ano, EET ne a u toho skončit, ale chci vést debatu o tom, jak má vypadat stát, který sbírá data, protože pokud stát získá data v reálném čase a má přehled o tržbách podnikatelů, musí podnikatel získat stejnou právní jistotu, že ta data neuvidí nikdo, kdo je vidět nemá, a že je nikdo nepoužije k jinému účelu a nezůstanou v databázi déle, než je třeba, protože pokud dojde ke zneužití, potřebujeme mít jistotu, že se to nebude zametat pod koberec.

Moderní stát je stát, který přesně ví, proč sbírá data, kdo je chrání, jak je chrání a kdy je smaže. A pokud chce vláda EET 2.0 stavět i na datové analytice, pak nemůže chtít, abychom schválili jen výběr dat a o kontrole hovořili jenom obecnými frázemi. Není to pro mě technický detail, ale podmínka důvěry lidí ve stát. Bez důvěry podnikatelů žádný digitální systém nemůže dlouhodobě fungovat. A já doufám, že tohle mají tvůrci EET 2.0 na paměti. Já vám děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, paní poslankyně. A nyní je do obecné rozpravy přihlášená paní poslankyně Věra Kovářová. Máte slovo.

 

Poslankyně Věra Kovářová: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážená paní ministryně, dovolte, abych vám představila pozměňovací návrh, který podávají poslanci Lucie Sedmihradská, Věra Kovářová a Jan Papajanovský. Tento pozměňovací návrh se týká v podstatě spolků. Zpřesňuje totiž neurčitý pojem drobná vedlejší podnikatelská činnost u veřejně prospěšných poplatníků stanovením konkrétní hranice ročních příjmů podléhající dani z příjmu ve výši 1 milion korun. Stávající znění § 12 odst. 1 písm. a) vládního návrhu zákona vyjímá z evidence tržeb tržby z drobné vedlejší podnikatelské činnosti veřejně prospěšných poplatníků, aniž by určovalo hranici, od které již nejde o drobnou činnost. Takové vymezení ponechává rozhodující hranici na aplikační a metodické praxi, což vytváří právní nejistotu pro adresáty této právní normy.

Veřejně prospěšní poplatníci přitom zpravidla nevykonávají podnikání jako svou hlavní činnost. Jejich vedlejší ekonomické aktivity mají doplňkový charakter a slouží zejména k financování jejich hlavního veřejně prospěšného spolkového nebo komunitního poslání. U těchto subjektů je proto na místě nastavit jasné a předvídatelné pravidlo, které sníží administrativní zátěž, aniž by bylo ohroženo naplnění cílů evidence tržeb. Navržená hranice 1 milion korun navazuje na limit uvedený v § 20 odst. 7 zákona o dani z příjmů, podle něhož může veřejně prospěšný poplatník snížit základ daně až o 1 milion korun. Zavedení výslovného limitu do zákona přispívá k právní jistotě a předvídatelnosti právní úpravy a brání tomu, aby byli veřejně prospěšní poplatníci vystaveni riziku sankcí v situaci, kdy zákon sám hranici evidenční povinnosti jednoznačně nestanoví.

Tento pozměňovací návrh je veden pod sněmovním dokumentem 1473 a přihlásím se k němu v podrobné rozpravě. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, paní poslankyně. A nyní s přihláškou do obecné rozpravy pan poslanec Petr Bendl. Máte slovo.

 

Poslanec Petr Bendl: Děkuju za slovo, pane předsedající. Vážená paní ministryně, drahá vládo, milé kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi, abych se i já vyjádřil v rámci druhého čtení k návrhu zákona o evidenci tržeb. A chtěl bych hned v úvodu říct, že moje vystoupení není vedeno snahou zjednodušit tuto debatu na to, jestli EET zavádět či nezavádět, taková debata tady nejenom v minulosti už proběhla mnohokrát a také dnes probíhá. Ale já ji chci posunout k věci, která – to už tady zmiňovala předřečnice, já jsem se k ní dostával jak v otázkách, kdy jsme řešili EET 1, tak i když jsme byli v prvním čtení, kde jsem se snažil paní ministryni obrátit nejenom na tu situaci, kdo všechno má být součástí EET 2, ale také abychom v době, kdy probíhá digitalizace, která je poměrně zásadní, tak abychom měli chuť, protože tu šanci v tuhletu chvíli máme, věnovat se ochraně dat.

Nevedeme debatu jenom o účtenkách a nevedeme debatu jenom o pokladnách a nevedeme debatu jenom o technickém nástroji pro správu daní. Vedeme debatu o tom, zda stát bude v reálném čase získávat velmi citlivá data o tržbách podnikatelů, o jejich provozovnách, o časech prodeje, o výši plateb a o ekonomickém rytmu jejich podnikání. Pokud stát taková data získává, chce a má je k dispozici, pak musí nést také mimořádnou odpovědnost za to, jak budou chráněna. Už v prvním čtení jsem tady paní ministryni říkal, že nepovažuji za dostatečné, když se k nám pouze obecně řekne: nebojte se, nebudeme evidovat konkrétní zboží, nebudeme evidovat zákazníka, nebudeme vědět, co si kdo koupil, což je samozřejmě důležité, ale není to odpověď na celý problém. Pro zneužití obchodně citlivých dat často vůbec nepotřebujeme vědět, co konkrétně si který zákazník koupil. Stačí vědět kde, kdy, jak často a za kolik se v konkrétní provozovně obchoduje. Z takových údajů lze vyčíst, kdy má restaurace největší obrat, jak se daří konkrétnímu obchodu, jaký je vývoj tržeb v čase, kde je slabší konkurence, kde se vyplatí otevřít novou provozovnu, kde lze malého soutěžitele vytlačit agresivní cenovou politikou, kde může být zajímavá akvizice a který region roste a který region slábne.

Jinými slovy, i když se systém neeviduje položky nákupu, může vytvářet mimořádně cennou mapu českého trhu. A taková mapa má obrovskou obchodní hodnotu. Velcí hráči si dnes podobné informace draze pořizují. Investují do analytiky průzkumů trhu, datových modelů a vyhodnocování spotřebitelského chování. Pokud by se data z evidence tržeb dostala k finančně silné domácí nebo dokonce zahraniční skupině, mohla by získat zásadní konkurenční výhodu proti tisícům menších podnikatelů. To už není jenom otázka ochrany osobních údajů. To je otázka ochrany obchodního tajemství, otázka férové hospodářské soutěže a v širším smyslu také otázka ekonomické bezpečnosti České republiky. Stát nesmí vytvářet datový rentgen českého podnikání a potom po podnikatelích chtít, aby jen věřili, že se nic nestane.

Nesmíme říci živnostníkům, malým firmám, restauracím, obchodníkům a službám: vy nám budete posílat citlivé informace o svém podnikání a my vám slibujeme, že je ochráníme. Takto důvěra nevzniká. Důvěra ve stát vzniká jasnými pravidly, zákonnými garancemi, kontrolou, odpovědností, sankcemi a možností zpětně ověřit, kdy a proč s daty pracovat. Vláda v návrhu samozřejmě uvádí určité pojistky. Data mají být neveřejná, má platit mlčenlivost, mají být chráněna v rámci daňové analytické evidence, má platit obecný režim ochrany osobních údajů. To všechno ale podle mého názoru nestačí. Nestačí obecná mlčenlivost, nestačí obecný odkaz na GDPR, nestačí obecné ujištění, že přístup budou mít jen oprávněné osoby a nestačí ani tvrzení, že systém bude bezpečný. My potřebujeme do zákona doplnit konkrétní pojistky.

Za prvé, musí být jasně stanoveno, že údaje z evidence tržeb lze využívat pouze pro daňový účel, ne pro politické analýzy, ne pro sektorové mapování konkrétních podnikatelů, ne pro konkurenční srovnávání, ne pro ekonomické přehledy, které by mohly vést ke zneužívání.

Za druhé, musí být jasně stanoveno, že politické vedení ministerstva nemá mít přístup k mikrodatům jednotlivých podnikatelů. Ministr, náměstci, ani politický aparát nepotřebují znát tržby konkrétní provozovny. Pro politické rozhodování mohou dostávat anonymizovaná a agregovaná data, nikoliv obchodně citlivá mikrodata konkrétních společností.

Za třetí. Každý přístup k těmto údajům musí být zaznamenán. Musí být jasné, kdo se k údajům dostal, kdy, v jakém rozsahu a za jakým účelem.

Za čtvrté. Podnikatel musí mít právo se zpětně dozvědět, zda a jak bylo k jeho datům přistupováno, pokud tím nebude ohrožena kontrola nebo jiné řízení. Jestli stát požaduje transparentnost od podnikatelů, musí být transparentní také stát.

Za páté. Musí existovat konkrétní sankce za neoprávněné nakládání s těmito údaji. Pokud stát sbírá citlivá data, jejich zneužití nemůže být řešeno jen obecnou odpovědností nebo neurčitou mlčenlivostí, musí být jasně pojmenováno a citelně sankciováno.

A konečně za šesté. Pokud se data z evidence tržeb dostávají do daňové analytické evidence, musí mít v této evidenci zvláštní režim. Právě daňová analytická evidence je místo, kde se data mohou spojovat, vyhodnocovat a dále využívat. Proto je nutné výslovně stanovit, že identifikovatelná mikrodata z EET mají přísnější pravidla zpracování, poskytování a kontroly.

V podrobné rozpravě proto načtu tři samostatné pozměňovací návrhy. První se týká ochrany údajů přímo v zákoně o evidenci tržeb. Navrhuji doplnit ustanovení, které jasně vymezí účel použití dat, zakáže jejich využití mimo daňový účel, vyloučí přístup politického vedení ministerstva k mikrodatům, zavede povinné logování přístupu a dá poplatníkovi právo požádat o informaci, jak bylo s jeho údaji nakládáno.

Druhý pozměňovací návrh zavádí zvláštní přestupek neoprávněného nakládání s údaji z evidence tržeb. Pokud někdo tato data neoprávněně zpřístupní, poskytne, zveřejní nebo využije, musí za to nést konkrétní odpovědnost. A pokud se toho dopustí osoba, která má k těmto datům přístup z titulu své funkce, zaměstnání nebo práce pro dodavatele systému, musí být odpovědnost ještě přísnější.

Třetí pozměňovací návrh míří do zákona o finanční správě a týká se daňové analytické evidence. Navrhuji, aby identifikovatelná data z evidence tržeb bylo možné v této evidenci zpracovávat a poskytovat pouze v nezbytném rozsahu pro správu daní a kontrolu plnění povinností podle zákona o evidenci tržeb. Ministerstvu financí by se měla poskytovat zásadně jen anonymizovaná nebo agregovaná data. Současně navrhuji každoroční souhrnnou zprávu Generálního finančního ředitelství o nakládání s těmito údaji.

Chci zdůraznit, že tyto pozměňovací návrhy nemají zablokovat správu daní, nemají bránit Finanční správě v kontrole nepoctivých, nemají zrušit samotnou konstrukci zákona, mají doplnit to, co v návrhu podle mého názoru zásadně chybí. Jasné pojistky proti zneužití obchodně citlivých dat podnikatelů a dovolím si říci, že by to neměla být stranická otázka v Poslanecké sněmovně. Každý, kdo tady mluví o podpoře podnikání a ochraně malých a středních podnikatelů, o férovém trhu a o důvěře občanů ve stát by měl mít zájem na tom, aby tato citlivá data byla chráněna co nejpřísněji. Pokud vláda říká, že EET 2.0 má být modernější, méně zatěžující a přesnější než původní systém, pak musí být také bezpečnější nejenom technicky, ale i právně.

Moderní stát nemůže jenom sbírat data, musí také umět omezit sám sebe. A právě o to jde v mých pozměňovacích návrzích. Nejde o to, zda státu věříme nebo nevěříme, jde o to, že dobrý zákon nemá stát jenom na víře. Dobrý zákon má stát na pravidlech, kontrole a odpovědnosti.

Proto žádám kolegyně a kolegy, aby se na tyto pozměňovací návrhy dívali věcně, ne jako na spor o EET samotnou, ale jako na snahu doplnit do zákona nezbytné garance ochrany dat. Protože únik dat z evidence tržeb by nebyl jen únikem účtenek, byl by to únik mapy českého ekonomického trhu a kdo takovou mapu získá, může získat výhodu nad tisíci českých podnikatelů. Stát nesmí vytvořit databázi obchodního srdce české ekonomiky bez opravdu tvrdých pojistek. Já chci zdůraznit, že ve druhém čtení tedy nepředkládám návrhy, které by bránily výběru daní, ale návrhy, které mají chránit data a zabránit jejich zneužití. Děkuju vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, pane poslanče. Dalším přihlášeným do obecné rozpravy je pan poslanec Benjamin Činčila.

Než přijde, přečtu omluvu: Do 14 hodin ze zdravotních důvodů je omluven pan poslanec Michal Kučera. Máte slovo.

 

Poslanec Benjamin Činčila: Děkuju za slovo, pane předsedající. Vážená paní ministryně, pane ministře, vážené kolegyně, kolegové, já budu poměrně stručný. Jako u lidovců máme vlastně takové dvě základní pravidla, na kterých stojíme. Efektivní vynakládání s veřejnými prostředky a prorodinná politika, tak se krátce dotknu obojího, protože obojí souvisí s EET, případně s těmi věcmi, které k tomu byly přiloženy. Co se týče veřejného efektivního vynakládání s veřejnými prostředky, EET určitě není něco, co by zachránilo veřejné finance. Centrum veřejných financí se ve své analýze dostalo na podobná čísla, které zmiňovalo Ministerstvo financí při předložení tohoto zákona, něco kolem 14 miliard a v zásadě stejně jako my lidovci, jak vidí jako správnou cestu to podnikatelské prostředí, předvídatelnost, věci, že jde se správným směrem, ale mělo by to být jednoduché, nemělo by to komplikovat ten život a neměly by se k tomu dávat další zbytečné výjimky a ty se tam bohužel k tomu připojily. Některých se krátce dotknu. EET je jednoznačně výjimka, která sice zase má mířit na ty malé podnikatele, ale bude tam vznikat zbytečná hranice, která bude rozřazovat ty podnikatele na ty, kteří se dostanou do milionů, nad milion.

Stejně tak výjimka pro snížení DPH pro nealkoholické nápoje. Já rozumím tomu handlu, který zřejmě proběhnul mezi Ministerstvem financí a jednotlivými těmi gastroprůmysly. Je to větší admin pro ně, tak zároveň musíme to nějakým způsobem vykompenzovat. Takže i ta otázka spropitného, já jsem se s nimi o tom bavil. Samozřejmě rozumím argumentům, že dneska je to všechno v šedé zóně a teď se to vlastně trošičku narovná to právní prostředí v tomhle ohledu. Nicméně já mám strach, že ty číšníky a číšnice pošleme už definitivně do toho režimu, kdy budou mít jenom minimální mzdu a zbytek bude sice v legálním, ale v režimu, který jim nebude se započítávat do důchodu. Pokud se jedná o ženy, tak jim to nepomůže potom s mateřskou a trošku mám strach z toho, že celé to prostředí tímto způsobem jednoznačně zakonzervujeme. Já čeho se chci dotknout je něco, co jsem řešil minulý týden s panem premiérem během interpelací a to je několikrát zmiňované školkovné. Školkovné bylo v minulosti zrušeno z jednoho prostého důvodu. Bylo to zrušeno v rámci konsolidačního balíčku jako opatření, které vynakládá státní prostředky na dluh a vynakládá je ve prospěch skupin, které je zas tolik nepotřebují. Neznamená to, že je nepotřebují vůbec, ale jsou to rodiny, které mají středně vyšší a vyšší příjmy. A ano, pokud je chceme podpořit, tak tomu rozumím. A já jsem jako lidovec jednoznačně proto, abychom podporovali rodiny, abychom jim pomáhali s náklady na umístění dítěte v předškolní péči. Nicméně pokud to tak má být, tak se nemůže stát to, že určité skupiny rodin, ty nižší příjmové nebo středně příjmové, tak se na to vůbec nedostanou, stane se to tím, že to je daňová sleva, která nejde do bonusu, že oni si ji nebudou moct uplatnit.

Já se pak ptám, jestli tohle je efektivní vynakládání s veřejnými prostředky. Takže za mě raději vůbec, než aby to bylo jenom pro určitou vybranou skupinu obyvatel, která to potřebuje nejméně a pokud vůbec, tak to zaveďme tak, aby se na to dostaly rodiny, které to opravdu potřebují. Proto my jsme přišli s pozměňovacím návrhem, já se k němu potom přihlásím ještě v podrobné rozpravě a budeme moc rádi, když se k němu připojíte. Pan premiér minulý týden sliboval, že se na ten pozměňovací návrh podívá, protože on sám, jak jsem pochopil z jeho slov, tak si myslel, že to je na všechny skupiny rodin, to znamená i na samoživitelky, kterých on se tak rád srdnatě zastává. A že se to dotkne i těch, co pracují třeba na zkrácené úvazky a mají nižší příjmy, ale zřejmě se s tím materiálem neseznámil nebo uvidíme, já jsem zatím neviděl žádný pozměňovací návrh nebo to, že by se chtěl někdo z kolegů z vládní koalice k němu připojit, ale pevně věřím, že nakonec pro něj budou hlasovat, protože jinak se opravdu bavíme o nehospodárném chování, vynakládání z veřejných prostředků pro skupiny obyvatel, které to zas tolik nepotřebují, a to opravdu nepovažuji za správné.

Já si myslím, že v tomhle ohledu je opravdu potřeba se zamyslet nad tím, jestli je správné, abychom tady za 3 miliardy dali daňovou slevu, která se sice tváří jako obrovské prorodinné opatření, ale ve výsledku opravdu pomůže, a teď neznám ty čísla, ale myslím si, že to jsou nižší desítky procent rodin, kterým to pomůže a ostatním to nepomůže vůbec.

My, protože si nemyslíme, že by zase tu daňovou slevu měl dostávat někdo, kdo reálně nevyužívá tu předškolní péči nebo ji využívá k tomu, aby nepracoval a byl doma nebo jako věnoval se jiným aktivitám. My opravdu chceme, aby stát, pokud podporuje rodiny, tak aby ti rodiče mohli jít do práce, tak jsme tam dali i dvě varianty, kdy jedna odpovídá, myslím, trojnásobku, druhá šestinásobku minimální mzdy, kterou musí ten daný rodič vydělat během toho roku, aby vůbec si tu daňovou slevu mohl uplatnit. To znamená, není to pro všechny, je to pro pracující rodiče, jde to do bonusu z těch důvodů, které jsem před chvílí popsal. Myslím si, že to je opatření, které může mít podporu napříč politickým spektrem, protože pokud máme tu daňovou slevu zavádět, pokud vůbec ji máme zavádět, tak ji musíme zavést tak, aby mířila na rodiny, které je skutečně podporují. A současná vláda to zavádí v podobě, která rodinám, které to nejvíc potřebují, tak vlastně plive do tváře. Protože oni na tu daňovou slevu nikdy nedosáhnou. Tak já jsem na to tady chtěl během projednávání EET upozornit, protože ten pozměňovací návrh byl přiložen k EET.

Ano, jsou to dopady do státního rozpočtu, ale pro skupiny obyvatel, které to opravdu potřebují. Investice do rodin je investice do naší budoucnosti, ať už co se týče nějaké vyšší přidané hodnoty do jejich vzdělání, tak samozřejmě prostě jednou to jsou pracující lidé na trhu práce a my bez nich se tady, naše budoucnost, nikdy nebude. To znamená, budeme moc rádi, pokud náš lidovecký návrh na úpravu školkovného do bonusu podpoříte. Děkuju vám.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. A nyní tedy do obecné rozpravy je přihlášený pan poslanec Štěpán Slovák a potom, jako poslední zatím, je pan poslanec Karel Haas. Máte slovo.

 

Poslanec Štěpán Slovák: Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, vážené kolegyně, vážení kolegové, já se ještě krátce vrátím k tomu odstropování zdravotních benefitů, o kterém jsme tady už měli dneska takovou hezkou přestřelku faktických poznámek. Mě také nepochybně mrzí to, že jsme tohle nemohli řešit na zdravotním výboru, protože tam si myslím, že by byla krásná debata týkající se těch rozdílů mezi mým pozměňovacím návrhem a pozměňovacím návrhem pana ministra Vojtěcha.

Ten můj pozměňovací návrh vychází prostě z úplného odstropování těch benefitů. Já tam prostě to riziko toho, že by se to vztahovalo – a byly by to čistě nějaké manažerské pobyty, tak jak to bylo tady dopoledne prezentováno – tak já ho tam prostě nevidím, myslím, že se to může dotknout jak těch nízkopříjmových, tak těch vysokopříjmových zaměstnanců.

Myslím si, že to je cesta, jak třeba dostat a nabídnout něco nového, té vysoce kvalifikované pracovní síle. Takže já si myslím, že tahle cesta je správná. Je to cesta, kterou jsme pochopitelně, obdobně jako vy, konzultovali s podnikatelskými svazy, cesta, která se jim líbila. Ale rozumím tomu, že máte v této Sněmovně většinu. Takže budete chtít podporovat ten váš pozměňovací návrh, ta logika toho negativního výčtu v příloze zákona, z které vychází ten náš pozměňovací návrh mi také dává smysl. Myslím si, že to, že se to nevztahuje na ty zákroky týkající se například estetické medicíny a dalších, tak je dostatečné. I v rámci odůvodnění toho pozměňovacího návrhu jsme s tímto nějakým způsobem pracovali. A rovnou říkám, že nějaké riziko toho střetu zájmů, o kterém tady mluvila dopoledne paní kolegyně, předsedkyně Šebelová, tady nepochybně je, ale prostě tady v oblasti zdravotnictví, v oblasti prevence si myslím, že se máme bavit trošku šířeji než to, co je zájmem pana předsedy vlády. Já myslím, že tohle prostě je zájmem širší populace a nepochybně to, že se slovo prevence v různých ekvivalentech objevuje v programovém prohlášení vlády třicetkrát, tak znamená to, že bychom se tady tou prevencí skutečně měli zabývat.

Já myslím, že lépe tu prevenci řeší právě ten můj pozměňovací návrh. Je širší, je přehlednější optikou části Svazu průmyslu a dopravy. Je nepochybně i méně administrativně náročný a to by mělo být i tou naší ambicí, aby právě tento nástroj využívali podnikatelé pokud možno co nejvíc. Takže ačkoliv máte již rozhodnuto, tak jak tady bylo dopoledne řečeno, že budete podporovat pouze ten pozměňovací návrh pana ministra Vojtěcha, tak my bychom chtěli poprosit, zda byste skutečně nezvážili, že byste podpořili ten náš pozměňovací návrh na kterém jsme se podíleli ,který jsme také konzultovali s podnikateli a který dává smysl. A já za sebe říkám, že já jsem připravený podpořit i ten... Pokud neschválíte ten náš pozměňovací návrh, tak jsem připravený podpořit i ten návrh pana ministra Vojtěcha, protože si myslím, že podpora prevence má být to jádro činnosti Ministerstva zdravotnictví nebo ministerstva druhého, Ministerstva sportu. Protože Ministerstvo zdravotnictví má být v prvé řadě ministerstvem zdraví. A jádrem zdraví je prevence a to, že budeme motivovat k prevenci zaměstnavatele je nepochybně správně. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Dalším přihlášením do obecné rozpravy je pan poslanec Karel Haas, než přijde, tak pro záznam, pan poslanec Martin Kupec vrátil náhradní kartu číslo 8 a již hlasuje na svou kartu. A od 10 do 14 hodin z pracovních důvodů byla omluvena paní poslankyně Barbora Urbanová. Nebylo toho tolik, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Karel Haas: Děkuju mnohokrát za slovo. Vážený pane místopředsedo, vůbec nějak jste mě nezdržel naopak, máte právo, plné právo řídit správným způsobem schůzi. Milé kolegyně, milí kolegové, já se teď vyjádřím ke třem okruhům pozměňovacích návrhů. Pak už nejsem přihlášen do podrobné rozpravy, protože jsem pouhým spolupředkladatelem, ale jsou velmi podstatné. A půjdu v zásadě od těch nejvíce prioritních věcí, od nejdůležitějších věcí, k těm věcem méně podstatným.

První okruh pozměňovacích návrhů, ke kterým se chci vyjádřit z právního pohledu, z ústavněprávního pohledu, je za a, sada dvou pozměňovacích návrhů kolegy Vojty Munzara a nás dalších kolegů, které ve variantních řešeních osvobozují od elektronické evidence tržeb bezhotovostní platby. Druhá sada pozměňovacích návrhů je sada pozměňovacích návrhů kolegy Petra Bendla, které se týkají ochrany dat, které řeknu, budou spravovány, analyzovány v rámci elektronické evidence tržeb.

Ono to vypadá že tyto dva okruhy pozměňovacích návrhů, bezhotovostní platby, ochrana údajů spolu nesouvisí, ale ony spolu velmi úzce souvisí. A propojuju to tím, co byla jedna z nejpodstatnějších věcí zmíněných paní ministryní, ať v prvním nebo ve druhém čtení. A to je odkaz na – odkaz samotné paní ministryně na plenární nález Ústavního soudu, který v prosinci 2017 rozhodoval o ústavnosti či neústavnosti systému elektronické evidence tržeb 1.0, nebo tehdejší elektronické evidence tržeb. Je to onen významný plenární nález Ústavního soudu. SP. Zn. Pl 26/16. Nebojte, nebudu vám citovat celý, ale chci opravdu z něj zdůraznit dvě věci, které se propojují právě u bezhotovostních plateb a právě u ochrany soukromí. Za prvé jdu na bod 94, tak abyste si to všichni mohli dohledat. Na straně 21 onoho plenárního nálezu. Je to opravdu už samotné odůvodnění rozhodnutí Ústavního soudu a je velmi symptomatické pro oba dva ty pozměňovací návrhy, a já to tady používám proto, že si nemyslím, že by paní ministryně a ty Ministerstva financí interpretovali nález Ústavního soudu ve smyslu návrhu, který projednáváme pod sněmovním tiskem 189 úplně férově. A proč si to dovoluji tvrdit?

Co tehdy Ústavní soud řekl? Cituji první věta bodu 94 je odůvodnění Ústavního soudu. „Kromě uvedených aspektů je však třeba si podle Ústavního soudu položit otázku, zda zákonodárce postupoval přiměřeně – poměřováno právem na ochranu soukromí a na informační sebeurčení, když definoval evidované tržby tak jak je uvádí § 5 zákona o evidenci tržeb.“

A pozor, Ústavní soud touto větou začíná pasáž, která se týká jak odůvodnění toho, proč zrušil bezhotovostní platby z tehdejšího vymezení zákona, nebo vyškrtl bezhotovostní platby z tehdejšího § 5 zákona, tak se pak dotýká přesně té problematiky, o které mluvili, Vaším prostřednictvím, předřečníci ctění kolegové Petr Bendl nebo paní kolegyně Moritzová.

Ústavní soud totiž řekl, pokračuji v citaci v bodu 94 odůvodnění Ústavního soudu – „uvedené ovšem obecně neplatí pro platby uskutečněné bezhotovostním převodem, k němuž nadto dává příkaz splátce Závorka Typicky zákazník napřed jako kupující, jednak prostřednictvím provozovatele systému platebních karet či své banky a jednak prostřednictvím příjemce, typicky obchodníka, který je poplatníkem a který má tržbu v souladu s nyní posuzovaným zákonem zaevidovat“ konec citace. Myslím si, že oproti dnešnímu fungování bezhotovostních plateb v reálném světě, tak jak se s tím setkáváme my všichni, když platíme za zboží či služby bezhotovostním způsobem, tak z pohledu té samotné techniky, jak bezhotovostní platby realizujeme, se vlastně nic nezměnilo. Buď platíme prostřednictvím platební karty, platební aplikace, ať už je ta karta nahraná v prstenu, v hodinkách telefonu nebo platíme prostřednictvím té obchodní aplikace nebo webové aplikace nebo mobilní aplikace toho obchodníka typicky u e-shopu a tak dále.

Tak, čili fakticita se do současnosti nezměnila. A teď pozor, Ústavní soud v bodu 96 dále pokračuje. Proč za nezměněné situace i tehdy a proč je to tím pádem protiústavní i teď,. Proč mimo jiné bezhotovostní platby ze zákona vyňal i svým plenárním nálezem z prosince 2017. Cituji z bodu 96 odůvodnění Ústavního soudu „Systém evidence tržeb by ale měl být nastaven a fungovat tak, aby daňové subjekty měly v souladu s nálezem, a teď odkazuje Ústavní soud na starší nález plenární sp. zn. PL. ÚS 24/10, zachovánu možnost – zvláště neodporuje-li to smyslu a účelu posuzovaného zákona – této evidenci nepodléhat. A to nikoliv proto, aby získali jakoukoliv výhodu z pohledu daňových povinností, ale proto, aby bylo v maximální možné míře sníženo riziko zranitelnosti jejich autonomní sféry. Takže vidíte, že Ústavní soud akcentuje obě dvě ty roviny.

Akcentuje jak tu rovinu předcházení nějakého posuzování daňových předpisů, to by byl legitimní zájem státu, ale velmi silně v té samé větě o té samé fakticitě, to znamená o bezhotostních platbách, upozorňuje, že ne každý podnikatel, ne každý kupující, ne každý platící za nějaké zboží nebo služby, je podvodníkem, ale má právo každý z nás z důvodu práva na ochranu soukromí, nikoliv kvůli vlastnickému právu, nikoliv kvůli právu podnikat, ale kvůli právu na ochranu soukromí, nebýt subjektem takové evidence.

Dále, a to byl argument Ministerstva financí jak v EET 10, tak je to argument Ministerstva financí v dnes projednávaném sněmovním tisku, tak

některé věty, jako by byly téměř zkopírovány z let 2016 do současného zákona. Určitě ne, gramaticky shodně. Já z kontrol C kontrol V Ministerstvo financí a paní ministryni určitě nepodezírám, ale i tehdy argumentoval stát, Ministerstvo financí, tím, že bezhotovostní platby jsou sice dohledatelné, ale nikdy nebudou pro stát v rámci té daňové kontroly tak jednoduše dohledatelné, jako když budou zahrnuty do evidence tržeb. Vlastně Ministerstvo financí tehdy i teď říká, pro nás je mnohem jednodušší, když všechny platby v této zemi, ať hotovostní nebo bezhotovostní, budou evidovány v jednotné elektronické evidenci tržeb. My se na ně krásně jednoduše podíváme. Zato je pro nás velmi složité jít, nebo pracné spíš než složité, pracné je lepší slovo, jít za finančními institucemi a žádat je case by Case, případ od případu, jednotlivě, po důvodech, příčinách, datech, informacích k bezhotovostním platbám.

I na toto Ústavní soud reagoval a říká: Smyslem evidence tržeb, citace stále z bodu 96 odůvodnění plenární nálezu Ústavního soudu – Smyslem evidence tržeb totiž podle Ústavního soudu není a nemá být, aby správce daně měl co možná nejširší přehled o uskutečněných platbách, ale jen to, aby dohlédl na ty platby, jež jsou pro něj fakticky a ze své podstaty nedohledatelné. Jinými slovy, co nám tady Ústavní soud, naší zemi, našemu státu vzkazuje? To, že je pro tebe, milý státe, dohledání některé platby jednodušší, té, která je v systému EET, a některé je pracnější, ta která v systému EET není, ale díky své bezhotovostní digitální povaze je dohledatelná, tak to není dostatečný ústavní důvod k zavedení elektronické evidence tržeb. A to nejpodstatnější, proč můj kolega Vojta Munzar, vaším prostřednictvím, pane místopředsedo, ostatní předřečníci, tak akcentují nález Ústavního soudu.

Mohlo by se zdát, že argumentujeme 10 let nebo téměř 10 let starým nálezem. Možná ta nejpodstatnější věta z celého nálezu je aplikovatelnost toho nálezu do budoucna, Ústavní soud, nebo jsou to dvě věty, abych je citoval opět zcela přesně – Ústavní soud tehdy řekl, cituji, „Stát tak sám musí dodržovat jisté informační sebeomezení, může-li jim zajišťované funkce zabezpečit i jinak.“ Tímto prizmatem musí být posuzovaný zákon nahlížen a aplikován i v budoucnu. Podtrhuji třikrát a tímto nejpodstatnějším vzkazem od Ústavního soudu, větou, která byla aplikovatelná v prosinci 2017, tak touto větou končím i dnešní vystoupení, to znamená, poprosím vládní koalici, poprosím paní ministryni, ať nález Ústavního soudu, který on sám označil pro futuro i do budoucna aplikovatelný k oblasti bezhotovostních plateb, abychom dodrželi tento nález i v dnešní době. Děkuji mnohokrát. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. A nyní se ještě přihlásila paní vicepremiérka, ministryně financí.

 

Místopředsedkyně vlády a ministryně financí ČR Alena Schillerová: Děkuji za slovo, pane místopředsedo, dámy a pánové, já využívám pravidelně to, abych zareagovala na některé vaše dotazy nebo upozornění, a to ještě v obecné rozpravě, rozhodně není mou ambicí to jakkoliv natahovat, ale zase bych nerada čelila kritice že jsem to nechala bez odpovědi, byť pravděpodobně vás úplně všechny neuspokojím. To ani možné není.

Tak já jsem si nestíhala psát, kdo to byl, někde to mám poznamenané, někde ne, tak se omlouvám jenom jsem si tak losovala ty věci, o kterých jste mluvili. No, jestli ten systém je jednoduchý, tak není možné, aby bylo jeho vysvětlení na desítkách, několika desítkách stran. Někdo z vás to řekl, a to je trochu argumentační faul, protože poptávka všech vás z opozičních lavic, která zaznívala, byla ať všechno vysvětlíme, podrobně zanalyzujeme. I dnes to zaznívalo od některých z vás, že chcete ještě větší analýzu a tak dále. To znamená, že ten fakt, že se MF podrobně věnovalo všem možným myslitelným aspektům, a to často na poptávku opozice, a následně jsme výsledky těchto zjištění uvedli do důvodové zprávy, nelze spojovat s tím, že ten návrh a systém je složitý. To ted bych se dovolila ohradit.

Dámy a pánové, byť se měla možná na začátku poděkovat, to jsem zapomněla, protože už jsem se do toho obula, poděkovat za tu věcnou debatu byla fakt věcná. Já už jsem děkovala v prvním čtení. Teď ve druhém čtení se to zopakovalo.

Nebyly tam žádné útoky a laciné politické argumenty. Možná někde to bylo dáno tím, že se někteří kolegové úplně v té problematice neorientují, ale to nevadí. Tak odpisy... (Ministryně odchází pro kapesník se slovy: To jsou kytky, tak to je konec. Předsedající reaguje: To nevadí.)

Mají tam... Mluvili jste o odpisech, myslím v těch pozměňovacích návrzích, ty mají... Máte jako souvztažné opatření navrženo, že se zvýší daň z příjmu právnických osob na 22,5 procenta. No, to si myslím, že by nebyla dobrá věc. Takže na jedné straně se vlastně snažíme omezovat efekt EET, například výjimkou z evidenční povinnosti. Na druhou stranu se snažíte zvýšit daně tím, že vlastně, že se vybere vyšší daň od těch, kteří své daňové povinnosti plní poctivě. No, já myslím, že to není promyšleno. Já tomu rozumím. Snažili jste se (o) zrychlené odpisy, což je zásah samozřejmě do příjmu, když by se to udělalo prostě nějakým takovým zrychleným způsobem, ale určitě na úkor toho zvýšení daňové povinnosti, to si myslím, že by nebyla dobrá cesta.

Tak myslím, že to dál byla paní poslankyně Svobodová, která mluvila o... Že se vracení úlev dotkne negativně také samospráv. To je sice pravda, ale pozitivně se samospráv zase dotkne EET, jo? Takže oni zase, když my vybereme díky EET více peněz, dostanou více samosprávy. Takže ony to jsou spojené nádoby. To znamená, že tím, že ho zavádíme, tak posilujeme primárně i primárně sdílené daně. To znamená, participují na tom inkasu i municipality.

Pak tam bylo... Komentář bych si dovolila k nedanění příjmů do 50 000 korun, kdy teze paní poslankyně Svobodové byly o tom, že to je malá částka a není dobře, že se příjmy nad tuto hranici zdaňují. To tak úplně nefunguje, paní poslankyně. Protože to, že má někdo příjmy nad 50 000 korun a musí je dát do daňového přiznání, ještě neznamená, že se zdaní, protože reálně má každý poplatník základní slevu na poplatníka. Důsledkem toho, že částky nedaní do daleko větší částky, než je právě těch 50 000, to znamená 50 000 korun je částka obecně, jsou tam samozřejmě i specifické režimy, do které ani není potřeba tyto příjmy vykázat v daňovém přiznání. To znamená není to tím, že by automaticky se danilo.

Limit EET – tam počítáme... Počkejte, tady mám... (Listuje v podkladech.) Tedy jinde, ne... Překlopit slevu na poplatníka na daňový bonus, to je – tu myšlenku já znám, on s ní přišel před časem pan sociolog Prokop, ale já otevřeně říkám, a teď nechci útočit, že to navrhují ti, kteří zvedli v minulém období ruku pro to, aby se prostě ten – tady se to týká samozřejmě slevy na – tedy respektive školkovného, aby se to zrušilo. A teď naopak říkají, když jsou v té opozici, tak tam přidejte, překlopte to do bonusu. No, já – je to složité. Zesložiťuje se ten systém, že my známe už bonus, máme u odpočitatelné položky na děti. Je to komplikace i pro zaměstnavatele. Ale hlavně nemůžeme ten – ta daňová výjimka, to je můj spor, který jsem vedla už když jsem byla poprvé ministryní financí, nemůže duplovat sociální systém, tak to jenom vysvětluju, proč nepodpořím ten pozměňovací návrh v rámci třetího čtení.

40 milionů limit pro převody podílů, to je to, co historicky chtěli Piráti. Pokud si vzpomínám, tehdy to bylo na konci zrušeno, ale není to předmětem teď tohoto návrhu a asi pravděpodobně tady se otevřela nějaká prostě k tomu diskuse.

No, o zrychlených odpisech jsem hovořila, k tomu se nechci vracet. Ale jenom řeknu tuhle věc, je to velmi drahé. Já jsem zřídila pracovní skupinu, pracujeme na odpisech, které by měly startovat od 1. ledna 2028 ale s dopadem pro zdaňovací období už 2027. To, co tady navrhujete, ty rychlé odpisy, to je drahé. A jestli to chcete kompenzovat, ještě se vrátím, protože už to zaznělo podruhé, tím zvýšením korporátní daně na 22,5 procenta, tak je to tedy za mě je to protimluv. Protože reálně podporuje to firmy, které mají hodně kapitálu. To znamená typicky to hodně podpoří montovnu s nízkou přidanou hodnotou a vysokou potřebou investic. Naopak startup, který nemá kapitál, ale progresivně roste a vydělává především, tak zvýší to daně. Takže tam prostě si myslím, že by tohle nebyla – a takhle rychle nepromyšleně – nebyla dobrá cesta.

Nebudu se vracet už k tomu pozměňovacímu návrhu Adama Vojtěcha a mého, to jsme tady si přestřelku už spolu zvládli. To znamená, už to nebudu znovu otevírat tyto věci. Samozřejmě padla tady celá řada věcí, já ty názory znám. Tlačily na to i některé svazy, zaměstnavatelé. Hodně na to samozřejmě tlačí i různá zdravotní zařízení. Já jsem tady řekla nějaký názor, proč jsme přistoupili na ten kompromis.

Pak myslím, že pan poslanec nebo pan místopředseda Munzar hovořil o těch dvou sekundách, kdy vlastně, myslím, získat – to je maximální časový limit a pak to vlastně spadne do jiného režimu. To znamená, to neznamená, že to jsou dvě sekundy, ale to je vlastně ta maximální lhůta.

Školkovné – jsem se vyjadřovala. Hranice spropitného. No, proč spropitné v gastru? To je návrh, se kterým gastro přišlo už v době, kdy jsem byla poprvé ministryní financí. Bylo to v době covidu, já jsem na to tehdy neslyšela. A když jsme dva roky připravovali EET, tak prostě se sbírala, sbírali – oni hlavně dodali velké množství dat, ze kterých vyplývá, že spropitné jako takové se z 90 procent, možná i něco víc než 90, odehrává právě v gastru, že to dělá 30 až 50 procent příjmu toho zaměstnance. Znovu opakuji, kolegyně, kolegové, že se to bude týkat jenom zaměstnanců – nikoho, to znamená potlačujeme jakoby v tomhle směru toho, kdo pracuje na ten švarcsystém, to znamená jako OSVČ – jenom zaměstnanců, a proto to tam děláme u toho gastra, protože jich, na ně to nejvíc dopadá. Ano, limit na toho zaměstnance není, ale třeba když mluvil tady myslím že pan předseda Jurečka, teď nevím přesně, o těch kuchařkách, tak těch se to samozřejmě týkat také může, protože – a většinou týká. Já jsem strávila velké množství diskusemi na toto téma a ty přístupy toho gastra jsou různé. Někdo to má přímo na toho zaměstnance, někdo to rozděluje podle těch, co se na tom podílí. Prostě do toho už mluvit nebudeme, limitujeme to těmi sedmi procenty. A ta debata byla velmi tvrdá, než jsme tady k těmto závěrům dospěli. A vedla se na mé úrovni.

Tak 48 hodin. Obecně ten čas je delší, těch 48 hodin je jakýsi limit nebo takhle – obecně čím je delší čas, tím větší problém se správou, efektivitou. Správně jsem to, abych to řekla správně - to znamená, když by došlo k tomu, že dojde k nějaké poruše nebo výpadku elektrického proudu nebo prostě výpadku sítě, tak je to ze zákona takzvaný liberační důvod. To znamená 48 hodin není naprosto jakoby jediná lhůta, která tam je, protože se může ten, kdo vlastně je pod, který vlastně musí EET provozovat, tak se může liberovat z těchto obecných důvodů.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Promiňte, paní ministryně, prosím v sále, aby se ztišil hluk.

 

Místopředsedkyně vlády a ministryně financí ČR Alena Schillerová: Já už budu končit prosím. Poslední větu. Obecně k datům. Režim zprávy dat a informací je na obecně vyšším standardu než u jiných úřadů. Znovu opakuji, že k těm analytickým datům mají přístup jednotky zaměstnanců na specializovaném pracovišti, všichni mají nejvyšší prověrku NBÚ a ti vlastně provádí analytickou činnost. Takže většina správců se vůbec, absolutní většina se k těmto informacím nedostane.

A jsme si vědomi toho, roky jsme si vědomi toho, že pracuje Finanční správa s obrovským množstvím citlivých dat. A já myslím, že se jí podařilo vždycky je chránit, že kdyby to tak nebylo, že bychom dávno tento problém řešili. To znamená, je to omezený, velice úzký počet lidí na specializovaném, uzavřeném prostě pracovišti, kteří s těmi daty pracují, kteří mají nejvyšší prověrku Národně bezpečnostního úřadu. Děkuji vám za pozornost. Já samozřejmě si prostuduji všechny pozměňovací návrhy, posoudíme je a budeme o nich potom hlasovat ve třetím čtení.

 

Současně si dovoluji už tady v obecné rozpravě avizovat, že navrhnu v podrobné rozpravě zkrácení lhůt mezi druhým a třetím čtením na sedm dnů, takže se ještě přihlásím jednou v podrobné rozpravě. Děkuju vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. A dámy a pánové, prosím opravdu o klid v sále, protože hladina nám stoupá nahoru.

Nacházíme se stále ještě v obecné rozpravě. Máme tady dvě faktické poznámky. S první pan poslanec Jan Papajanovský, s druhou pan poslanec Benjamin Činčila. Tak vaše dvě minuty.

 

Poslanec Jan Papajanovský: Děkuji za slovo. Zároveň děkuji paní ministryni za věcnou reakci na ty naše pozměňovací návrhy, které jsme předložili. Já si dovolím ke třem z nich, které považuju za nejpodstatnější, ještě reagovat.

Nejprve k tomu daňovému bonusu. Máte pravdu, vážená paní ministryně, že to není naše myšlenka, že tu do toho veřejného prostoru vznesli odborníci a sociologové. Rozdíl toho daňového bonusu a školkovného je v tom, na koho cílí, protože ten daňový bonus je vlastně velmi efektivně zacílen s náklady zhruba půl miliardy korun na přibližně 100 000 nejchudších pracujících, kdežto to školkovné má za prvé daleko větší náklady, zhruba sedminásobné, a druhak to cílí spíše na střední třídu až lidi bohatší.

K těm 40 milionům korun, o kterých vy jste taky hovořila, tak tam jste to pochopila zcela správně. Naším záměrem bylo tu diskusi o tomto tématu otevřít. Proto jsme sem ten pozměňovací návrh vnesli, protože za nás byla chyba ten limit zrušit. Já jsem tady popisoval, že to bylo výsledkem, byť jsem v té Sněmovně neseděl tehdy, spíše nějakého legislativního zmatku na konci toho předcházejícího období.

No a co se týká těch odpisů, tak samozřejmě ta kompenzace zvýšením sazby, té základní sazby daně z příjmů právnických osob, je z naší strany navržena právě proto, abychom minimalizovali ty rozpočtové dopady. Já akorát nemůžu souhlasit s tím, že bychom jaksi cílili na špatné firmy, protože ten náš návrh by zacílil přesně na ty společnosti, které generují obrovské zisky, ale ty zisky nereinvestují, případně je odvádí do zahraničí. Třeba příklady těch startupů. Tak startupy standardně v zisku nejsou, startupy dlouhé roky třeba ten zisk vůbec nevytváří, takže vlastně neplatí žádnou daň z příjmu. Stejně tak společnosti, které ty zisky reinvestují, tak pro ně by se nic nezměnilo, naopak by je mohly reinvestovat rychleji. A pouze ten (Předsedající: Čas.), kdo by neinvestoval, tak by platil vyšší daň. Díky za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. A s další faktickou poznámkou pan poslanec Benjamin Činčila. Vaše dvě minuty.

 

Poslanec Benjamin Činčila: Děkuju za slovo. Já jenom krátká reakce na paní ministryni Schillerovou.

Máte pravdu, že to školkovné zasahuje do sociálního systému a že by se měla sociální politika řešit skrze klasické systémy. Ale potom nerozumím tomu, proč vy zavádíte to školkovné právě jenom pro určitou vybranou skupinu, která jej tolik nepotřebuje. Proto pokud ho zavádíte, tak ho zaveďte i s bonusem, ať pomůžete těm, co to skutečně potřebují. Děkuju. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Tak děkuji. Máme tady ještě jednu omluvu od 14.30 do 18 se z pracovních důvodů omlouvá pan poslanec Jan Jakob.

Tak dívám se, jestli máme někoho ještě přihlášeného, ať už s přednostním, či nepřednostním právem vystoupit... Nevidím nikoho.

Končím tedy obecnou rozpravu a ptám se, zda má někdo zájem vystoupit? (Nikdo se nehlásí.) Ne.

Zahajuji tedy podrobnou rozpravu. Připomínám, že pozměňovací návrhy a jiné návrhy přednesené v podrobné rozpravě musí být vždy odůvodněny. Tak o slovo tady mám přihlášenou paní vicepremiérku.

 

Místopředsedkyně vlády a ministryně financí ČR Alena Schillerová: Děkuji. Jak jsem avizovala v obecné rozpravě, tak dávám návrh na zkrácení lhůt mezi druhým a třetím čtením na sedm dní. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Ano, o tomto návrhu budeme hlasovat potom po skončení podrobné rozpravy. Tak nevidím nikoho dalšího, tedy jdeme podle řádně přihlášených. Prvním je pan ministr a poslanec Adam Vojtěch.

 

Ministr zdravotnictví ČR Adam Vojtěch: Děkuji za slovo, vážený pane předsedající. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, já si dovoluji přihlásit k pozměňovacímu návrhu mému a paní kolegyně Aleny Schillerové, který je ve sněmovním systému evidován jako sněmovní dokument číslo 1546 a týká se tedy speciálního daňového režimu pro programy na podporu prevence a zdraví zaměstnanců. Odkazuji se v tomto na odůvodnění, které jsem přednesl v obecné rozpravě. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Dalším přihlášeným do podrobné rozpravy je pan poslanec Vojtěch Munzar.

 

Poslanec Vojtěch Munzar: Děkuji, pane místopředsedo. I mně dovolte, abych se přihlásil k několika pozměňovacím návrhům.

První naleznete ve sněmovním systémům pod číslem 1538. Je to skutečná výjimka pro malé živnostníky. Předkládáme ji ve čtyřech variantách. Zdůvodnění jsem tady řekl v obecné rozpravě.

Další pozměňovací návrh, ke kterému se hlásím spolu se svými kolegy, je pod sněmovním dokumentem 1539 a je to vyjmutí bezhotovostních plateb. Zase předkládáme ve dvou variantách v tomto případě a je to na základě i rozhodování a judikatury Ústavního soudu.

Další pozměňovací návrh, ke kterému se chci přihlásit, je pod sněmovním dokumentem 1551. Je to zrušení té přirážky k paušální dani v případě té výjimky EET off.

A poslední pozměňovací návrh, ke kterému se chci přihlásit, zase nepředkládám ho sám, ale s kolegy, je sněmovní dokument 1561. Je to zvednutí limitu příjmu, do kterého se nemusí podávat daňové přiznání, z 50 000, které je dnes, na 100 000 u hlavní činnosti a z 20 000 na 40 000 u činnosti vedlejší.

A abych nezapomněl, pro jistotu to zopakuji. V obecné rozpravě jsem tady přednesl za klub ODS návrh na zamítnutí tohoto návrhu, a to ze dvou důvodů. První důvod je, že tento návrh nepřiměřeně zatěžuje zejména malé živnostníky a za druhé nerespektuje rozhodnutí Ústavního rozhodnutí, co se týká vyjmutí bezhotovostních plateb. Děkuji.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Tak ano, ten váš návrh máme poznamenán. Přeji hezké odpoledne. A nyní vystoupí paní poslankyně Jana Filipovičová.

Přečtu dvě omluvy: Kovářová Veronika bere zpět svou omluvu o 12 do 12.45 z osobních důvodů a Kovářová Veronika od 12 do 15 hodin z osobních důvodů. Tak bylo to z osobní důvodů a teď bere zpět svou mluvu od 12 do 12.45 z osobních důvodů. Tak prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Jana Filipovičová: Děkuji. Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, vážení kolegové, vážené kolegyně, hlásím se ke sněmovnímu pozměňovacímu návrhu, který je veden v systému pod číslem 1537. Jeho cílem není rozšířit okruh výjimek z evidence tržeb ani snížit očekávaný přínos systému pro veřejné rozpočty. Navrhuji pouze administrativně jednodušší způsob splnění evidenční povinnosti u tržeb přijatých mimo provozovnu, kdy budou všechny údaje správci daně předány ještě tentýž kalendářní den. Děkuji za pozornost.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Tak děkuji. Nyní vystoupí pan poslanec Štěpán Slovák a připraví se Vendula Svobodová. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Štěpán Slovák: Děkuju. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já bych se chtěl přihlásit k pozměňovacímu návrhu evidovanému pod číslem 1448. Je to pozměňovací návrh můj, Evy Šrámkové, Jana Skopečka, Karla Haase, Zdeňky Crkvenjaš Němečkové, Lucie Bartošové, Renáty Zajíčkové, Jana Bureše, Jakuba Jandy a Martina Baxy. A podstatou toho pozměňovacího návrhu je odstranění limitů pro zdravotní benefity, které už jsem podrobně odůvodnil v obecné rozpravě. Děkuju.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Tak nyní vystoupí paní poslankyně Vendula Svobodová a připraví se Patrik Pařil.

 

Poslankyně Vendula Svobodová: Děkuji za slovo. Já se tímto hlásím k pozměňovacímu návrhu číslo 1380, který jsem podala já s kolegyní Veronikou Kovářovou. Týká se vyčlenění vedlejší činnosti z EET a vedlejší činnosti takové, kde roční výdělek činí 400 000 korun. A už jsem to podrobně představila v obecné rozpravě. Děkuju.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí pan poslanec Patrik Pařil. Připraví se Marian Jurečka.

 

Poslanec Patrik Pařil: Děkuji za slovo. Já se přihlašuji ke sněmovním dokumentům 1547 a 1548. Jde o legislativní upřesnění spropitného a přechodného ustanovení k EET. Děkuji.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí předseda klubu KDU-ČSL Marian Jurečka. Připraví se paní poslankyně Pivoňka Vaňková. Prosím.

 

Poslanec Marian Jurečka: Děkuji. Vážené kolegyně, kolegové, já se za mé kolegy, za klub KDU-ČSL, hlásím k pozměňovacím návrhům, které se týkají úpravy školkovného tak, aby tento nástroj byl funkční opravdu pro všechny rodiče. I rodiče, kteří mají opravdu velmi nízké příjmy, ale pracují a snaží se opravdu maximálně zabezpečit svoji rodinu, tak, aby to nebyl nástroj, který pomáhá jenom určité části rodičů, ale aby pomáhal opravdu všem.

Takže, máme to ve dvou variantách. Jeden se týká toho, aby tam byla podmínka příjmu alespoň šestinásobku minimální mzdy v daném roce anebo trojnásobku minimální mzdy v daném roce, ať je to podmíněno nějakou ekonomickou aktivitou.

První pozměňovací návrh se týká sněmovního dokumentu pod číslem 1531. To je ten třínásobek. Druhý pozměňovací návrh se týká sněmovního dokumentu pod číslem 1533. To je ten šestinásobek tak, jak jsem to tady zdůvodňoval v obecné rozpravě.

Dále se za sebe hlásím k pozměňovacím návrhům pod číslem sněmovního dokumentu 1564. To je k řešení problematiky výpadku a dohlášení dat do systému EET, aby lhůta byla nikoliv 48 hodin, ale pět pracovních dnů.

Dále pod sněmovním dokumentem číslo 1565 se hlásím k pozměňovacímu návrhu, který řeší výjimku na prodej u zemědělských producentů do 50 000 korun ročně. Děkuji za pozornost.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí paní poslankyně Pivoňka Vaňková. Připraví se paní poslankyně Věra Kovářová. Prosím.

 

Poslankyně Pavla Pivoňka Vaňková: Děkuji za slovo, vážený pane předsedající. Kolegyně, kolegové, já bych se chtěla přihlásit ke svému pozměňovacímu návrhu, který předkládám s kolegy poslanci. Je v systému nahrán pod číslem 1560. Týká se navýšení daňové slevy na dítě do tří let. Podrobně jsem ho okomentovala v obecné rozpravě. Děkuji.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí paní poslankyně Věra Kovářová. Připraví se Petr Bendl. Prosím.

 

Poslankyně Věra Kovářová: Vážený pane předsedo, kolegyně, kolegové, dovolte, abych se přihlásila k pozměňovacímu návrhu, který je veden pod sněmovním dokumentem 1473. Podávám ho společně s kolegy Lucií Sedmihradskou a Janem Papajanovským. Tento pozměňovací návrh zpřesňuje neurčitý pojem „drobná vedlejší podnikatelská činnost u veřejně prospěšných poplatníků“. Tento návrh jsem zdůvodnila v obecné rozpravě. Děkuji.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí pan poslanec Petr Bendl. Připraví se pan poslanec Benjamin Činčila. Prosím.

 

Poslanec Petr Bendl: Děkuji za slovo, pane předsedající. Milé kolegyně, vážení kolegové, já bych se chtěl přihlásit ke třem pozměňovacím návrhům pod čísly 1552, 1553 a 1554. Všechny tři pozměňovací návrhy podávám samostatně, aby bylo možné o každé pojistce hlasovat zvlášť. Chci zdůraznit, že nijak nebrání Celní správě vybírat daně, ale zavádí kontrolní mechanismy i právo na to, aby se podnikatelé a podnikatelská veřejnost případně dozvěděli, kdo, kdy a k čemu, jejich data potřeboval a nahlížel do nich.

Paní ministryně říkala, že to kontrolují lidé, kteří mají nejvyšší prověrky. Myslím, že kdo má nejvyšší prověrku, neznamená, že je navěky anděl. Prostě ten kontrolní systém by v zákoně měl být, aby byl prevencí, aby každý věděl, že zneužije-li tato data, bude potrestán.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí pan poslanec Benjamin Činčila. Připraví se pan poslanec Libor Vondráček. (Poslanec Činčila se vzdává slova.) Pan poslanec Benjamin Činčila? Vy nechcete vystoupit? Jo, dobrý. Tak pan poslanec Libor Vondráček. Připraví se pan poslanec Jan Papajanovský. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Libor Vondráček: Děkuji za slovo. Hlásím se tímto ke svému pozměňovacímu návrhu 1569. Odůvodnění je součástí pozměňovacího návrhu. Ve zkratce se jedná o srovnání podmínek prodeje vánočních kaprů a vánočních stromků v rámci vynětí z elektronické evidence.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí pan poslanec Jan Papajanovský. Připraví se pan poslanec Jiří Havránek.

 

Poslanec Jan Papajanovský: Vážené kolegyně, vážení kolegové, já bych se tady chtěl přihlásit k pozměňovacím návrhům, které byly podány pod číslem sněmovního dokumentu 1474, 1475, 1476, 1477, 1478, 1555, 1556, 1557, 1558 a 1559. Pozměňovací návrhy jsem podával společně s kolegy z našeho poslaneckého klubu. Myslím, že podrobně byly již dostatečně zdůvodněny v obecné rozpravě.

Kromě toho bych chtěl za náš poslanecký klub načíst návrh doprovodného usnesení, protože sice těm číslům, která zaznívají ve věci EET, rámcově důvěřujeme – nakonec je potvrdilo třeba i centrum pro veřejné finance – ale zároveň si myslíme, že pokud máme dělat odpovědnou politiku, tak je potřeba data neustále vyhodnocovat. Proto předkládáme následující návrh doprovodného usnesení:

„Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky ukládá vládě, aby prostřednictvím ministryně financí předložila Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky nejpozději do 30. června 2028 kompletní evaluaci fungování systému evidence tržeb za kalendářní rok 2027, a to včetně analýzy nákladů, přínosů a dopadů na inkaso veřejných rozpočtů.“

Díky za pozornost.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí pan poslanec Jiří Havránek. Z místa se přihlásil ještě pan předseda klubu SPD Radim Fiala.

 

Poslanec Jiří Havránek: Krásné odpoledne, kolegyně, kolegové. Já se hlásím ke sněmovnímu dokumentu číslo 1566. Naleznete v něm celkem 37 pozměňovacích návrhů. Opravdu tento postup byl konzultován jak se sněmovní legislativou, tak s tajemníkem rozpočtového výboru. Má i svůj precedent v minulosti. Alespoň jsme nezaplavovali jednotlivými návrhy sněmovní systém.

Je to soubor pozměňovacích návrhů, které vyjímají z povinnosti evidence tržeb některé určité činnosti, ať už to je například kosmická doprava. Byť věříme, že alespoň z toho, co tu zaznívalo, EET tu s námi bude na mnoho let, tak buďme připraveni na to, že podobně jako jsme vyňali dopravu veřejnou, popřípadě vlakovou, tak i tu kosmickou.

Ale jsou tam samozřejmě věci, které mají dalekosáhlejší dopady, ať už sociální služby a další. Tudíž ještě jednou, hlásím se k sněmovnímu dokumentu 1566 poslanců Jiřího Havránka a Vojtěcha Munzara.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: S pozměňovacím návrhem se hlásí ještě Radim Fiala, prosím.

 

Poslanec Radim Fiala: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně, kolegové, dovolte, abych se přihlásil k pozměňovacímu návrhu, který jsem vložil do systému pod číslem 1562. Tento pozměňovací návrh, tato navrhovaná změna, podpoří propagaci tuzemské vinařské produkce a přispěje k udržení a rozvoji tohoto odvětví v České republice tak, aby naši vinaři nebyli konkurenčně zastiňováni vinaři jiných zemí, jako je například Rakousko, Francie, Německo a podobně. Děkuji vám.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní předseda klubu TOP 09 Jan Jakob s pozměňovacím návrhem, prosím.

 

Poslanec Jan Jakob: Vážené dámy, vážení pánové, jak jsem avizoval v obecné rozpravě, chci se přihlásit k sadě pozměňovacích návrhů, které předkládám společně s kolegy z TOP 09. První je pod číslem sněmovního dokumentu 1399. Týká se vyjmutí bezhotovostních plateb. Druhý pod číslem sněmovního dokumentu 1400. Jedná se o vyjmutí zavádění daňových výjimek z tohoto návrhu. Třetí je sněmovní dokument 1401. Týká se vyjmutí snížení sazby DPH, nealkoholické nápoje.

Čtvrtý sněmovní dokument 1402 vyjmutí povinnosti evidence provozoven a dalších platforem. A konečně pátý sněmovní dokument 1403, a to je vyjmutí speciálního daňového režimu pro spropitné. Všechny pozměňovací návrhy jsem podrobně odůvodnil v obecné rozpravě. Děkuju.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Tak děkuji. Tím své vyčerpali všechny přihlášky do podrobné rozpravy, takže já končím podrobnou rozpravu. Táži se na závěrečná slova. Zájem není. Takže přistoupíme tedy k hlasování o zkrácení lhůty. Mám tady návrh na zkrácení lhůty na sedm dní, takže ještě jednou zagonguji radši.

 

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

V hlasování číslo 3 přihlášeno 171 poslanců, pro 95, proti 44. Návrh byl přijat.

 

Takže tím jsme ukončili druhé čtení toho návrhu zákona a s přednostním právem se hlásí předsedkyně klubu ANO Taťána Malá. Tak prosím, paní předsedkyně, máte slovo.

 

Poslankyně Taťána Malá: Děkuji za slovo, pane předsedo. Dobré odpoledne, kolegyně, kolegové. Já si dovolím procedurální návrh a to, abychom přerušili tuto schůzi do středy 15. 7. do 9.00. Děkuji.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Ano, váš návrh tady vnímám, takže budeme o tomto hlasovat.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

V hlasování číslo 4 přihlášeno 171 poslanců, pro 105, proti 22. Návrh byl přijat.

 

Paní poslankyně, páni poslanci, přerušují tedy jednání 25. schůze do středy 15. 7. do 9 hodin.

Ještě připomínám, že nyní vyhlásíme pauzu a cca za pět minut bychom pokračovali v přerušené, technickou pauzu, abychom za pět minut pokračovali v přerušené 24. schůzi Poslanecké sněmovny. To znamená, sešli bychom se tady 14.27.

 

(Schůze přerušena v 14.22 hodin.)

Aktualizováno 12. 7. 2026 v 9:36.