Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, pane předsedo. Opět došlo ke změně předsedajícího. Další vystupující v pořadí je paní poslankyně Pivoňka Vaňková.

Ještě prosím, než přijdete, dvě omluvy. Od 14 hodin do 18 hodin z osobních důvodů pan poslanec Petr Hladík, od 12.30 do 14.30 z pracovních důvodů paní poslankyně Olga Richterová.

Máte slovo.

Poslankyně Pavla Pivoňka Vaňková: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, já přicházím se svým pozměňovacím návrhem, který jsem nahrála jako sněmovní dokument číslo 1560 s kolegy Janem Papajanovským, Věrou Kovářovou a Lucií Sedmihradskou. Předkládáme ho v rámci takzvané chytré reformy, kterou představil již kolega Jan Papajanovský, a jako dvanáctý pozměňovací návrh této naší předložené reformy.

A co tento návrh mění? Mění daňovou podporu rodin s malými dětmi tak, aby byla spravedlivější vůči různým typům soužití a neodrazovala od návratu na trh práce. Návrh ruší slevu na nepracujícího manžela či manželku a místo ní zvyšuje daňové zvýhodnění na každé dítě do 3 let o 1 000 korun měsíčně. U rodin, kde je jeden z rodičů držitelem průkazu ZTP, je zvýšení 4 000 korun měsíčně, protože u nich je dnes sleva na nepracujícího manžela či manželku dvojnásobná.

Co je hlavní výhodou? Hlavní výhodou je, že pomoc už nebude záviset na tom, zda jsou rodiče sezdaní. Nově tak lépe dopadne i na nesezdané páry, samoživitelky a samoživitele, tedy rodiny, které dnes slevu na manžela či manželku vůbec čerpat nemohou. Výhodnější má být také pro nízkopříjmové pracující domácnosti, protože zvýhodnění na dítě lze při splnění podmínek vyplatit i jako daňový bonus, nejen odečíst z daně jako slevu na nepracující manželku.

Změna zároveň odstraní demotivační tlak na rodiče, aby jeden z nich nepracoval anebo si nevydělával více než stanovený limit 68 000 korun za rok. Rodič se tak může snáz vracet do práce nebo využít částečný úvazek, aniž by domácnost skokově přišla o daňovou podporu. Cílem návrhu je tedy narovnat podmínky a odstranit demotivační bariéru ke vstupu na trh práce.

Děkuji za pozornost a prosím o podporu tohoto pozměňovacího návrhu, ke kterému se přihlásím ještě v rozpravě podrobné. Díky.

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Další přihlášenou je paní poslankyně Michaela Moricová. Máte slovo.

Poslankyně Michaela Moricová: Dobrý den, vážení kolegové, vážené kolegyně, u EET se většinou vedou dva typy debat a jedna je o tom, jestli je to dobrý nástroj proti daňovým únikům, druhá pak, kolik práce to přidá podnikatelům. Obě debaty jsou legitimní, ale já bych se chtěla podívat a hlavně otevřít tak trochu třetí rovinu, která se podle mě nesmí ztratit, a ta rovina zní bezpečnost dat. Minule se k tomu vyjadřoval už kolega Petr Bendl a já mu velmi děkuji za to, že přivedl pozornost zrovna k tak důležitému tématu. Paní ministryně tehdy ujistila, že na bezpečnost budou dbát, nicméně já bych chtěla slyšet přece více detailů, jak to přesně bude, protože EET fakt nevnímám jako nějakou účtenku, že někde proběhla platba, ale je to státní transakční datový systém. A pokud stát říká, že chce v reálném čase sbírat údaje o tržbách podnikatelů, musí zároveň velmi přesně říct, kdo k těm datům smí, za jakým účelem, na jak dlouho, jak se bude kontrolovat jejich použití a co se stane, když je někdo zneužije.

Jinak po podnikatelích chceme obrovskou důvěru. Vláda může říkat, že EET 2 dva má minimální rozsah evidovaných údajů. Ano, je fér říct, že se neposílají informace o předmětu nákupu, kupujících, platební kartě nebo způsobu platby. Jenže to neznamená, že nejednáme s citlivými daty. Kombinace času, provozovny, pokladny, částky, pořadového čísla a frekvence tržeb totiž sama o sobě vypovídá velmi mnoho. Ukazuje, kdy má podnik špičky, jakou má sezónnost, jak si vede konkrétní provozovna, kdy má výkyvy, kdy se mu daří a kdy méně. To všechno jsou informace, které jsou obchodně velmi citlivé, a pokud se k nim dostane někdo, kdo je vidět nemá, může to být pro podnikatele reálný problém.

Proto mi nestačí slyšet, že data budou chráněna obecně. Nestačí mi říct, že stát to nějak zabezpečí. U takového systému potřebujeme konkrétní pojistky přímo v zákoně, a to tím spíš, že vláda sama říká, že EET 2 nemá být jenom pasivní evidence. Má dát Finanční správě komplexnější přehled o přijatých platbách. Má umožnit porovnání v rámci jednotlivých činností. Má stavět kontroly na cíleném analytickém základu. Jinými slovy, vláda sama říká, že to není jenom krabice na účtenky, ale datová analytika. A jakmile stát řekne, budeme dělat datovou analytiku nad tržbami podnikatelů, musí k tomu dodat i druhou větu. Tady máte přesné záruky, že tato data nikdo nezneužije, protože technické zabezpečení přenosu dat samo o sobě nestačí. Můžeme mít šifrovanou komunikaci, můžeme mít certifikáty, můžeme mít elektronické podpisy. To všechno je samozřejmě důležité, ale to řeší hlavně cestu dat mezi podnikatelem a státem. Neřeší to dostatečně otázku, co se s těmi daty děje uvnitř státu, kdo je smí vidět, kdo je smí analyzovat, kdo se k nim dostane jenom v agregované podobě a kdo se k nim dostane i v největším detailu. Jak dlouho zůstanou uložena a jak podnikatel zjistí, že se k jeho datům dostal někdo neoprávněně? To všechno jsou základy dobrého digitálního státu, protože moderní stát nemá fungovat na principu: dejte nám data a věřte nám. Moderní stát má fungovat na principu, že pokud po vás chceme data, musíme vám dát jasná a vymahatelná pravidla, jak s nimi budeme nakládat.

Tady se dostávám k tomu, co by podle mě mělo být v návrhu mnohem silnější. Za prvé, jasné účelové omezení. Data z EET mají sloužit ke správě daní a kontrole povinností podle zákona, ne k politickým analýzám, ne k sektorovým mapám pro zvědavost státu a ne k tomu, aby si je někdo mohl prohlížet a zjišťovat si, jak se daří konkrétním provozovnám. A už vůbec ne k tomu, aby se obchodně citlivé informace dostaly mimo Finanční nebo Celní správu bez jakéhokoliv důvodu.

Za druhé, politické vedení nemá mít přístup k mikrodatům. Ministři, náměstci, ani politický aparát nemá co vidět detailní tržby konkrétních podnikatelů nebo firem. Politické vedení by mělo dostat jenom agregovaná a anonymní čísla. Můžou vědět, jak se daří výběru daní a jak funguje systém jako celek, ale nemá mít možnost se dívat na mikrodata konkrétních subjektů. Za mě je ta hranice naprosto jasná.

Za třetí, přístup k detailním datům má být vázán na konkrétní důvod. Nepodívám se, protože můžu nebo protože prostě jsem zvědavá, ale potřebuju mít konkrétní daňový úkon, kontrolu, analýzu rizika, spis nebo prostě jiný zákonný důvod.

Co se týče dalšího bodu, tak za čtvrté, každý přístup musí být logovaný, musíme vědět, kdo se díval, kdy se díval a na jaká data se díval, také v jakém rozsahu a vůbec proč. A ty logy musí být chráněny proti zpětným úpravám, protože bez auditní stopy není kontrola. A bez kontroly jsou všechna ujištění o bezpečnosti jenom pěkné věty.

Za páté si myslím, že podnikatel by měl mít přístup k tomu, aby zjistil, kdo se na jeho data díval. Samozřejmě způsobem, který nenaruší probíhající kontrolu nebo řízení, ale měla by tady existovat nějaká možnost si zpětně ověřit, kdo a z jakého důvodu k datům přistupoval, protože když stát vyžaduje transparentnost od podnikatelů, měl by nabídnout transparentnost i tím druhým směrem.

A za šesté, potřebujeme jasné retenční lhůty. Nestačí mi, když se řekne, že data budou uchovávána tak dlouho, dokud je stát potřebuje. U takto citlivých transakčních dat má být v zákoně jasná maximální doba uchování, protože databáze, která se jen nafukuje a nikdy se nečistí, je budoucí bezpečnostní problém.

A za sedmé, zneužití EET dat musí mít konkrétní a citelnou sankci. Pokud někdo neoprávněně zpřístupní nebo použije citlivá data podnikatelům, musí za to nést nějaký následek, protože bez následků není ochrana.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, já nechci vést debatu stylem: EET ano, EET ne a u toho skončit, ale chci vést debatu o tom, jak má vypadat stát, který sbírá data, protože pokud stát získá data v reálném čase a má přehled o tržbách podnikatelů, musí podnikatel získat stejnou právní jistotu, že ta data neuvidí nikdo, kdo je vidět nemá, a že je nikdo nepoužije k jinému účelu a nezůstanou v databázi déle, než je třeba, protože pokud dojde ke zneužití, potřebujeme mít jistotu, že se to nebude zametat pod koberec. ***