(pokračuje Jan Skopeček)

1.
Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 235/ – prvé čtení dle § 90 odst. 2

Z pověření vlády předložený návrh uvede ministr zdravotnictví Adam Vojtěch a já ho prosím, aby se ujal slova.

 

Ministr zdravotnictví ČR Adam Vojtěch: Děkuji za slovo. (Ministr Vojtěch se rozhlíží po sále, kde panuje zvýšený ruch.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Pane ministře, já vás ještě přeruším. Kolegyně, kolegové, vás, které nezajímá problematika veřejného zdravotního pojištění, tak prosím, abyste opustili sál, případně své hovory ztišili, aby mohl pan ministr přednést úvodní slovo.

 

Ministr zdravotnictví ČR Adam Vojtěch: Děkuji vám za slovo, vážený pane místopředsedo. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dovolte mi, abych tedy uvedl návrh novely zákona o pojistném na veřejné zdravotní pojištění. Cílem tohoto návrhu je obnovení finanční stability a předvídatelnosti systému veřejného zdravotního pojištění zamezující hrozícím problémům se schopností zdravotních pojišťoven dostát svým závazkům ve věci úhrady zdravotních služeb poskytnutých jejím pojištěncům.

V současné době se systém veřejného zdravotního pojištění potýká s následky dřívějších arbitrárních zásahů do určení výše vyměřovacího základu pro pojistné hrazené státem za osobu, za kterou je plátcem pojistného stát, tedy takzvaného státního pojištěnce.

Proč jsme se tedy dostali do situace, v jaké se teď nacházíme, kdy systém je značně finančně destabilizován? V roce 2022 došlo k razantnímu snížení vyměřovacího základu pro pojistné na tedy státní pojištěnce, kdy vyměřovací základ byl ponížen ze 14 570 korun na 11 014 korun, což se promítlo také do stanovení výchozí hodnoty pro valorizační mechanismus platné v roce 2023 a mělo za následek rozevření nůžek mezi příjmy systému, které se snížily, a náklady nahrazené služby, které naopak dále narůstaly a narůstají. Jinými slovy, v roce 2022 došlo k razantnímu podseknutí příjmové stránky, která v následujících letech ovšem nebyla doprovázena úsporami na straně výdajů. To znamená, (že) výdaje dále rostly, příjmy byly sníženy a vedlo to k tomu, že se každý rok dramaticky prohluboval deficit systému veřejného zdravotního pojištění, došlo k odčerpání rezerv na účtech zdravotních pojišťoven a nejinak je tomu v tomto roce, kdy minulá vláda rozhodla o tom, že – a bývalé vedení ministerstva – že bude vydána úhradová vyhláška s deficitem minus 15 miliard korun v tomto roce.

Takže to je situace, v jaké se nacházíme po předchozích čtyřech letech. Pokud by nedošlo k umělému snížení toho vyměřovacího základu v roce 2022, získal by systém veřejného zdravotního pojištění podle modelu za období od roku 2022 do roku 2026 o 35,9 miliardy korun navíc. To znamená, (že) to rozhodnutí vlády v roce 2022 stálo systém veřejného zdravotního pojištění téměř 36 miliard korun, které mohly v tom systému být, ale nejsou, protože v roce 2022 se takto výrazně snížil ten vyměřovací základ.

Proto se nacházíme v situaci, v jaké se teď nacházíme. Kdyby tam těch 36 miliard bylo, tak určitě nepředkládám tento návrh, který cílí na poměrně výrazné navýšení plateb za státní pojištěnce a řeší tuto situaci.

Navrhované opatření tedy, které je v daném návrhu zákona, který teď předkládám jménem vlády, je stručnou a ryze parametrickou změnou spočívající ve zvýšení sazby vyměřovacího základu za státního pojištěnce na 18 362 korun, a to z částky 16 206 korun platné pro rok 2026 – to znamená nárůst výše pojistného o 291 korun.

Přijetím návrhu s účinností od 1. ledna 2027 dojde v oblasti platby pojistného na veřejné zdravotní pojištění státem za státní pojištěnce k nárůstu na výdajové straně státního rozpočtu ve výši zhruba 21 miliard korun. O stejnou částku budou navýšeny příjmy systému veřejného zdravotního pojištění.

Pro úplnost je žádoucí podotknout, že toto není jediné opatření směrem ke stabilizaci systému veřejného zdravotního pojištění. Dále se například plánují úspory v provozu jednotlivých zdravotních pojišťoven a to ve výši zhruba 3 miliard korun, kdy dojde k úpravě takzvané fondové vyhlášky a sníží se tedy o 3 miliardy korun příděl do provozního fondu pojišťoven – to znamená, (že) skutečně pojišťovny budou nuceny šetřit i na svém provozu. Celkem tedy navrhovaná opatření přinesou systému veřejného zdravotního pojištění finanční prostředky ve výši zhruba 24 miliard korun.

Určitě očekávám tu debatu, není toto řešení pro stabilizaci v dlouhodobém nebo střednědobém horizontu. Je to řešení pro stabilizaci pro příští rok, která je nezbytná z těch důvodů, o kterých jsem hovořil, ale zároveň Ministerstvo zdravotnictví připravuje celou řadu návrhů vedoucích ke zvýšení efektivity českého zdravotnictví, ať už se budou týkat pokračující elektronizace zdravotnictví, tedy velké novely zákona o elektronizaci, která od příštího roku zavádí mimo jiné povinné e-Žádanky o další (?) povinné vedení zdravotnické dokumentace v elektronické podobě, sdílení dat, interoperabilitu v systému, sdílení informací o provedených vyšetřeních, o laboratorních vyšetřeních tak, abychom například odbourali duplicitní vyšetření. To už reálně bude nabíhat v těch následujících letech, takže to je jedna z důležitých oblastí. Také chystáme možná největší reformu stanovování úhradových mechanismů v českém zdravotnictví, změnu dohodovacího řízení mezi zdravotními pojišťovnami a jednotlivými segmenty, kdy Ministerstvo zdravotnictví už nebude arbitrárně úhradovou vyhláškou nastavovat úhrady tak, jak jsme to viděli v těch posledních letech, kdy přivedlo systém do masivního deficitu, ale budeme podporovat dohody mezi pojišťovnami a poskytovateli. A ministerstvo už bude ty dohody pouze zveřejňovat skrze úhradovou vyhlášku. A také chceme například výrazně reformovat systém kompetencí nelékařských zdravotnických pracovníků.

Takže těch změn je celá řada, které jsou aktuálně v přípravě, jsou v různých fázích rozpracovanosti a velmi brzy dojdou i sem do Poslanecké sněmovny. Takže určitě na ten argument, který už očekávám od některých kolegů, že teď akorát nalijeme peníze do zdravotnictví bez jakýchkoliv změn, tak tomu tak není. Naopak ty změny chystáme a ty změny – si troufám tvrdit – budou jedny z největších za poslední roky a budou jednoznačně mířit ke zvýšení efektivity a cílit na úspory systému.

A samozřejmě není to jenom o legislativě, je to i o nutnosti restrukturalizace sítě poskytovatelů zdravotních služeb, která se musí adaptovat na ty trendy, které vidíme v systému podpora primární péče. Nedávno – od 1. července – jsme provedli největší odbourání preskripčních omezení pro praktické lékaře zatím v historii, kdy nově praktičtí lékaři budou moci předepisovat zhruba 1 200 léků, to znamená, (že) pacienti nebudou nuceni chodit ke specialistům pro recept a tak dále. Chceme je udržet co nejvíce v té primární péči, kde ta péče je nejefektivnější. A další opatření exekutivního charakteru, která v tomto směru chystáme, mimo jiné třeba docentralizaci vysoce specializované péče a podobně.

To jsou všechno změny, které už probíhají nebo se chystají, a tím pádem tedy určitě to není o tom jenom, že chceme peníze pro systém navíc, ale zároveň děláme opatření, abychom ty peníze využili co možná nejefektivněji do budoucna a připravili jsme se i na tu výzvu, která nás čeká v podobě nejrychlejšího stárnutí populace v naší historii v těch následujících letech.

Pokud jde tedy o tento návrh, tak s ohledem na urgentní potřebu navýšení vyměřovacího základu pro platbu pojistného na veřejné zdravotní pojištění za státní pojištěnce pro příští rok si vás dovoluji požádat o schválení předloženého návrhu s tím, aby Poslanecká sněmovna vyslovila s tímto návrhem souhlas již v prvním čtení.

Faktem je, že u některých zdravotních pojišťoven, přestože jsme provedli mimořádné přerozdělení, tak pokud skutečně by nedošlo k tomu navýšení, tak by mohlo dojít k prodlení se splatností závazků za poskytnuté hrazené služby, což by přímo ohrozilo i cash flow poskytovatelů zdravotních služeb, protože skutečně mimořádné přerozdělení řešilo situaci pouze v tomto roce, ale pro příští rok by zkrátka ty peníze systému chyběly. Proto potřebujeme zajistit finanční stabilitu systému veřejného zdravotního pojištění v roce 2027.

Zároveň ten návrh ale obsahuje i ustanovení týkající se zmrazení valorizace plateb za státní pojištěnce mezi roky 2007 a 28, což je vlastně právě opatření, které cílí na tlak na zvýšení efektivity v systému. To znamená, počítáme s tím, že pro rok 2028 zůstane vyměřovací základ stejný, že neproběhne automatická valorizace plateb za státní pojištěnce tak, jak tedy je v tom návrhu, jak ho schválila vláda. Takže, toto je i nějaká garance, že nebudeme (nebudou?) jenom přibývat peníze do systému v následujícím období, ale že budeme hledat úspory v rámci systému veřejného zdravotního pojištění, struktury sítě a dalších oblastí, o kterých jsem hovořil.

Proto tedy vás žádám o přijetí tohoto návrhu tak, aby byl schválen včas, s účinností nejpozději od 1. 1. 2027. Pokud by k tomu nedošlo, nebudou zdravotní pojišťovny schopny sestavit zdravotně pojistné plány pro rok 2027. Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji, pane ministře. Nyní prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro prvé čtení, kterým je pan poslanec Jiří Mašek.

 

Poslanec Jiří Mašek: Děkuji, vážený pane předsedající. Kolegyně a kolegové, v krátkosti navážu na předkladatele, který tady poměrně obšírně vysvětlil zámysl, jak stabilizovat systém zdravotnictví, konkrétně od 1. 1. 2027, kdy by mělo dojít k úpravě vyměřovacího základu za státní pojištěnce na 18 362 korun. To je na částku 2 479 korun na osobu a měsíc.

Nebudu tady opakovat řadu čísel, která tady padla. Snad jenom zmíním, že skutečně v roce 2022 tehdy došlo za Fialovy vlády ke snížení právě vyměřovacího základu o poměrně významnou částku, která způsobila ten deficit, jak ho tady pan ministr zmiňoval. To je jeden z důvodů, proč se propadly zdravotní pojišťovny ve svém hospodaření. Mimo jiné, v letošním roce dojde k dalšímu propadu hospodaření zdravotních pojišťoven. Odhadovaná úroveň je 15 až 16 miliard korun. Kdyby se tady takový zásah neprovedl, jaký se nyní plánuje, tak by se pojišťovny dostaly jistě do platební neschopnosti a velkých problémů.

To, že se tato situace odehrála, je za námi. Reakce, která nyní přichází, má ještě další konsekvence. Je to jednak otázka toho, že se postupně propadaly platby státu za zdravotní služby ve vztahu ke státním pojištěncům. Jenom pro zajímavost, v roce 2022 to bylo 31 procent. Propadalo se to v roce 2025 na 29,4 procenta a nyní v roce 2026 na 28,4 procenta. Přitom 60 procent našich občanů, což jsou státní pojištěnci, konzumují 80 procent nákladů na zdravotní péči. Takže, tam se rozevírají nůžky.

Jistě nikdo z nás, jak tady sedíme, nechceme zatěžovat zaměstnavatele, zaměstnance a živnostníky zvýšením plateb za zdravotní pojištění. Tady vidíme na příkladu propadajícího se podílu za státní pojištěnce, že tato cesta se jeví jako správná. Nicméně není všespásná a ukázalo se to na tom, když se minulá vláda pokusila ušetřit peníze a snížila základ pro státní pojištěnce. Takže tam nenásledoval ten krok B a krok B měl být hledat úspory v systému, což se nepodařilo.

Takže, nyní to musíme nějakým způsobem společně – věřím, že tady bude spolupráce koalice i opozice – dospět k tomu, že demografie, která je neúprosná a vede nás k tomu, že musíme dospět k nějaké centralizaci, restrukturalizaci lůžek.

Ta věčně omílaná elektronizace – teď si nalijme čistého vína – v plném rozsahu tam, kde budeme moct sdílet výsledky vyšetření a zabránit opravdu duplicitám, nastane až od 1. ledna 2029. My tady máme před sebou dva roky a – to tady pan ministr nezmínil – úprava, která bude na těch 18 362 korun za státního pojištěnce jako vyměřovací základ, bude ale platit až do 1. ledna 2029, kdy se znovu uplatní námi tady přijatý automat. To bude potom na základě rozhodnutí nebo nařízení vlády, které by mělo přijít do 30. 9. 2028. Čili, my máme před sebou nějaké časové údobí, kdy skutečně máme prostor na to, abychom udělali potřebné změny.

Já tady jenom krátce řeknu, na čem se teďka pracuje. To je zvýšení podílu jednodenní péče, integrované balíčkové platby ze strany nemocnic tak, aby se dosáhlo vyšší kvality a vyšší efektivity poskytovaných služeb. Časný zásah onkologických onemocnění a vůbec fokus celkově na prevenci, na preventivní péči. Zavedení koordinátorů péče, redukce duplicit, omezit péči, která se dá nazvat plýtváním. OECD mimo jiné o našem zdravotnictví tvrdí, že zhruba 10 procent poskytované péče se dá označit za plýtvání a 20 procent za péči s nízkou přidanou hodnotou. Takže tam je také prostor na vyšší efektivitu. Jistě potom jsou to zmíněná dohodovací řízení na více let. Potom je to otázka také zmíněné digitalizace a samozřejmě podpory prevence.

Musím připomenout, že občané České republiky mají ze zákona právo na bezplatnou péči za podmínek, které stanoví zákon. Takže, je to v podstatě na nás, abychom zákonnými opatřeními dokázali tuto podmínku nebo vlastně výhodu pro občany České republiky zachovat. Takže to je z mé strany jako zpravodaje zatím na úvod vše.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji, pane poslanče. Nyní otevírám obecnou rozpravu, do které se s přednostním právem jako první přihlásila paní poslankyně Šebelová.

 

Poslankyně Michaela Šebelová: Děkuji vám za slovo, pane místopředsedo. Vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, já úplně na úvod tak, jako jsme avizovali na grémiu, jako jsme sdělili již panu ministrovi, dávám veto jménem všech opozičních poslaneckých klubů na projednání zákona v § 90. Tedy veto jménem klubu Starostové a nezávislí, Občanská demokratická strana, Piráti, KDU-ČSL a TOP 09.

Myslím si, že takto zásadní změna, ve které se bavíme o 24,1 miliardy korun, kdy tedy 21 miliard by mělo zasáhnout státní rozpočet, opravdu není možné schválit bez předchozího projednání s opozicí, bez společného nalezení shody a bez debaty v rámci zdravotního výboru. Tedy prosím, abyste si poznamenal mé veto na § 90.

Na úvod – určitě nechci být dlouhá, myslím si, že tu debatu máme vést na zdravotním výboru – ale nejprve tedy pochvala. Já jsem tady včera kritizovala legislativní proces, tak myslím, že to je jeden z mála zákonů, který tady prochází řádným legislativním procesem, přichází jako vládní návrh zákona. Z tohoto pohledu je potřeba přístup pana ministra ocenit. Myslím, že bychom to ocenili i u jiných zákonů. Ale myslím si, že si opravdu zaslouží debatu na zdravotním výboru a tu my povedeme.

Co už se mi tak nelíbí, tak je naprosto nesystémové nalití opravdu velkého množství peněz do systému veřejného zdravotního pojištění. Jsou to peníze, které vláda nemá, které si bude muset půjčit a které v budoucnosti budeme muset zaplatit. Představitelé této vlády kdysi označovali zdravotnictví jako černou díru, do které můžete nalít jakékoliv množství peněz a to zdravotnictví jakékoliv množství peněz spotřebuje. Tímto návrhem si pan ministr pouze kupuje čas. Kupuje si čas, odkládá ten problém a prohlubuje problém.

Představil nám tady nějaké určité své záměry, záměry návrhů, ale ty návrhy zatím nejsou v eKLEPu, pouze digitalizace, postup elektronizace zdravotnictví. Ale tady je potřeba zdůraznit, že ten návrh pouze navazuje na to, co schválila naše předchozí vláda pod vedením pana ministra Válka, kdy jsme se tady opravdu zásadním způsobem pohnuli v rámci digitalizace a elektronizace českého zdravotnictví, kdy jsme se opravdu z toho chvostu Evropské unie dostali mezi státy, kde se to rozvíjí nejlépe.

Myslím si, že jestli je někde potřeba najít shodu napříč politickým spektrem, tak je to právě zdravotnictví. Jestli něco potřebuje kontinuitu, stabilitu a předvídatelnost, tak je to právě zdravotnictví. Ale pak není možné... V rámci třeba programového prohlášení vlády by se dalo shodnout na celé řadě věcí, o kterých pan ministr mluví na odborných fórech, které působí velmi dobře, v rámci programového prohlášení.

Ale co zatím pan ministr do Sněmovny předložil? Nesystémově vzal osm miliard Všeobecné zdravotní pojišťovně a přerozdělil je ostatním zdravotním pojišťovnám. Teď navrhuje naprosto nesystémové navýšení velkého množství peněz a zároveň říká, že budeme potřebovat 24 miliard. Z toho 21 miliard půjde ze státního rozpočtu a 3 miliardy zase vezmeme těm zdravotním pojišťovnám. Takže se tady přesouvají peníze zprava doleva, zleva doprava.

Co za tím lze politicky vidět? Na podzim jsou komunální volby, na podzim jsou senátní volby, tak se samozřejmě vládě nechce dělat nepopulární kroky, nechce se jí dělat opatření. Ale myslím si, že je škoda, pokud tady nějakým způsobem byly nastartovány úspory, byly i zdravotní pojišťovny nuceny k nějakým úsporám, tak prostě není možné, abychom takto nesystémově přišli a nalili 21 miliard korun. Budeme se všichni tvářit, že to je business as usual, pokračujeme dál tak, jako doteď, vlastně se nic neděje, a tomu nárazu do zdi se blížíme víc a víc.

Protože ty změny, o kterých třeba tady mluvil pan zpravodaj, jako jsou třeba investice do prevence nebo další věci, jsou přece věci, které budou mít dlouhodobý náběh. Nemůžeme si tady nikdo malovat na zeď, že v roce 2029 nastane všechno růžové. Já se prostě bojím toho, že zase řeknete, že vám ten valorizační mechanismus prostě nestačí. Protože, jestli něco bylo správně, tak bylo správně, že ten valorizační mechanismus tam byl. Že prostě nemohl každý chodit a prosit, jak to bude, ale byla tam kontinuita, předvídatelnost, stabilita. Ano, byl tam nějaký tlak na to, že těch peněz do zdravotnictví půjde méně, ale jiným způsobem je prostě nedonutíte ke změně, k reformám, protože ty změny jsou nepopulární. Jestli něco nedělá populistická vláda, tak jsou to nepopulární opatření.

My jsme tady opakovaně deklarovali – i na mnohých fórech veřejných i neveřejných – panu ministrovi, že má unikátní příležitost, že si všichni jsme vědomi toho, že zdravotnictví je potřeba reformovat, že celá řada kroků může být vnímána nepopulárně, a pokud o těch opatřeních s námi jako s opozicí bude mluvit, že jsme připraveni rozumná opatření, o kterých bude debata předem, připravit a podpořit. Ale ta debata prostě trošku drhne, protože se zjevně do těch změn příliš nechce.

Takže, pouhé nalití peněz do systému nám prostě jenom prohlubuje ten problém, vytváří nám problém do budoucna. Protože vy říkáte, že jste hrozně úsporní, že příští rok tedy tam nedáte valorizaci, ale vy necháte ten vyměřovací náklad (základ?) stejný, vysoký. Takže zase ten státní rozpočet to bude stát těch 21 miliard, minimálně dalších. Věřte, budeme tady stát za rok znovu a zase to bude vypadat, že zdravotnictví chybí peníze, že jich tam je málo. Zase bude akutní situace a zase to budeme řešit úplně prostě stejně. Žádná změna nebude.

Navíc je potřeba ten státní rozpočet vnímat z celého komplexu. Letos jste škrtli 21 miliard na obranu. Všichni víme, jaká je geopolitická situace, že se musíme hlásit k našim závazkům a plnit závazky vůči našim spojencům. Já to kvituju, ale letos jste na obranu 21 miliard škrtli. Místo toho jste to rozdali na populistické dárečky. Platíte za obyvatele obnovitelné zdroje. Zhruba tak 200 korun na rodinu, což bychom si celá řada z nás mohli odpustit. Příští rok dokonce slibujete, že na obranu dáte 36 miliard.

Chcete změnit financování České televize, což my jako Starostové zásadně rozporujeme. Ale pokud by se, nedejbože, vám podařilo přenést financování České televize a Českého rozhlasu pod státní rozpočet, tak je to dalších 10 miliard korun. Tak, kde ty peníze chcete vzít? Schvalujete tady EET. Říkáte, kolik peněz tím získáte navíc, ale zároveň rovnou máte celou řadu věcí. Rušíte konsolidační balíček. Nechcete, nesnažíte se o konsolidaci veřejných financí.

To znamená, tento návrh my jako Starostové podpořit nemůžeme. Jsem zvědavá, jaká bude debata na zdravotním výboru, ale opravdu 21 miliard korun nemáme. Nemůžeme si to dovolit a považuju to jako naprosto populistické gesto, které pouze odkládá řešení. Možná na příští rok, kdy nebudou asi žádné volby, máme okno příležitosti ty věci změnit. Tak jsem na to zvědava.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Nyní tu máme jednu faktickou poznámku pana poslance Philippa Toma. Nicméně, nevidím ho v sále, čili faktická poznámka propadá. Pan Farhan Kamal ještě s faktickou poznámku se přihlásil. Pane poslanče, prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Kamal Farhan: Já jenom tady zareaguju. Vážený pane předsedající, dámy a pánové, já tady nebudu nějakým způsobem řešit finance, ale zareagoval bych na ctěnou kolegyni Šebelovou, předřečnici. Mě by zajímalo, kdyby nám tady řekla: Byly za nás nastartovány úspory ve zdravotních pojišťovnách. Můžete mi paní kolegyni říct, které úspory v pojišťovnách byly nastartovány? Stačí mi za prvé, za druhé, za třetí. Děkuju.

Další věc je. Říkala jste: Nestačí valorizační mechanismus. Ale vám nestačil taky, protože vy jste snížili peníze. Vy jste si sice nastavili nějaký valorizační mechanismus, ale na druhou stranu jste vybírali peníze. Dotovali jste si to ze základních fondů. Jenom mezi roky 2021 až 25 klesly částky na základních fondech o 40 procent. Takže neříkejte, že někomu nestačil valorizační mechanismus. Nestačil ani vám. Víte, jak ty pojišťovny dneska vypadají? Takže si myslím, že vám ten valorizační (mechanismus) nestačil od prvního dne. Tak neříkejte, že nám nebude stačit.

Ale zajímají mě ty nastartované úspory ve zdravotních pojišťovnách. Zrovna tak mě zajímá elektronizace zdravotnictví. Vím, že tady vystoupí pan ministr zdravotnictví, bývalý. Takže se těším, protože vlastně úspory, které měly být nastartovány, tak dodneška nejsou. Já vám potom budu citovat z některých článků. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Další s faktickou poznámkou je přihlášen pan poslanec Vlastimil Válek, prosím.

 

Poslanec Vlastimil Válek: Nebudu detailně, pane předsedající, v krátké faktické poznámce komentovat vše. To si nechám na své vystoupení řádné. Nicméně ano, jenom bych parafrázoval to, co, vaším prostřednictvím, tady pan poslanec Farhan říkal. A víte, v jakém stavu ty pojišťovny jsou? No, v hrozném, hrozném. Je to hrozné, když se jde brát Všeobecné zdravotní pojišťovně, jejím pojištěncům, 8 miliard a vlastně se nic neděje. Jsou opravdu v hrozném stavu.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Pan poslanec Farhan s faktickou poznámkou.

 

Poslanec Kamal Farhan: Já jenom, s dovolením, zareaguju na pana poslance Válka. Pane poslanče, vy moc dobře víte, jaké tam byly peníze na konci roku 2021. Bylo tam nějakých 69 miliard. Za to, jak vy jste psal ty vyhlášky, došlo k poklesu peněz ve zdravotních pojišťovnách. To za prvé.

To, že se přerozdělovaly peníze, tak to bylo z důvodu stabilizace zdravotních pojišťoven, ano. Já jsem to tenkrát říkal, že to je nesystémový krok – to se určitě shodneme – ale byl to nutný krok.

Tenhleten samý krok – teďka si nejsem jistý, jestli tam byla topka, ale myslím si, že tam byla tenkrát – když jste přerozdělovali peníze ze zaměstnaneckých pojišťoven ve prospěch Všeobecné zdravotní pojišťovny. To dělala Občanská demokratická strana. Teďka nevím, jestli tam byla TOP 09, abych někoho nenařknul, ale byla to tehdejší vládní koalice, která to v tom roce – myslím, že to bylo 2010 nebo... No, to bylo za ministra Hegera, takže jste tam byli taky. Takže jste to dělali úplně stejně. Bylo to nesystémové tenkrát a bylo to nesystémové i teď – to se shodneme – ale bylo to nutné pro stabilizaci, tenkrát pro VZP a nyní pro ty zaměstnanecké pojišťovny.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak. Pan poslanec Válek.

 

Poslanec Vlastimil Válek: Děkuji, pane předsedající. Je škoda, že tou změnou jednacího řádu chceme omezit faktické poznámky, protože to je koření. Tak ještě jednou. Jsem rád, že se shodneme, že ne všechny pojišťovny jsou ve špatném stavu a ve špatné kondici. Evidentně Všeobecná zdravotní pojišťovna je v tak dobrém stavu, že když se jí sebere 8 miliard, tak to nemá žádný dopad na to, aby v letošním roce plnila svoje závazky. To je selský rozum. Pokud je bankrotující podnik a jeho majitel, jeho zřizovatel, ten, kdo to může ovlivnit, mu sebere 8 miliard, musel by to být šílenec. Ergo, Všeobecná zdravotní pojišťovna určitě nebude bankrotující podnik, když jí jde sebrat 8 miliard. Schválně, jestli existuje nějaký podnik v České republice, kterému když vezmete 8 miliard, tak by nezbankrotoval. Kromě Všeobecné zdravotnické pojišťovny možná snad ještě ČEZ. Tak to je jedna moje poznámka.

A ta věc, v které my se lišíme, ale já se k tomu podrobně dostanu v tom svém vystoupení, já jsem přesvědčen, že pojištěnci dávají pojišťovnám své peníze, protože to nejsou peníze pojišťoven, to jsou peníze pojištěnců, i ty peníze za státní pojištěnce jsou peníze daňových poplatníků. Stát z nějakého důvodu, s výjimkou jedné ministryně financí, neumí peníze najít, ten prostě je musí vybrat od svých daňových poplatníků, tak ty peníze svěřují ti poplatníci pojišťovně, u které se dobrovolně registrují. A myslím si, že žádný z nich nechce, aby ty peníze ležely ladem na nějakých fondech, ale chce, aby ta pojišťovna těmi penězi zlepšovala dostupnost péče, zvyšovala dostupnost péče a aby ta pojišťovna těmi penězi platila za výkony, které očekává, že jim, tomu pojištěnci, budou poskytnuty. V tom se možná náš názor liší.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji za dodržení času. Nyní se přihlásil s faktickou poznámkou pan poslanec Mašek, připraví se pan poslanec Farhan. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Jiří Mašek: Já bych si dovolil vaším prostřednictvím na pana kolegu Válka. My už jsme se tady o tom bavili při projednání projednávání toho přerozdělení té částky 8 miliard nebo téhleté částky z VZP dalším pojišťovnám, a tady jsem argumentoval tím, že samozřejmě jsem rád za to, že pojišťovna VZP je v dobrém finančním stavu, nicméně těch 8, 9 miliard, které tam byly v uvozovkách navíc, tak byly za zdravotní pojištěnce v režimu dočasné ochrany, za uprchlíky z Ukrajiny a byly tam v podstatě na základě toho, že ta pojišťovna se jich ujala jako první, a 90 procent vlastně bylo pojištěno u VZP. Proto tam vznikla tato částka.

Já jsem tady také argumentoval tím, a to už je trošičku politické, o tom, že to není v tom, že oni by spotřebovávali méně, že by byli méně nemocní, což z ordinace, kde pracuji, vidím, že se o ně staráme úplně stejně jako o české pacienty, ale bylo to o tom, že zřejmě tady všichni nebyli fyzicky a nemohli tu péči čerpat. Ale v tomto případě to byl ještě ten lepší stav, protože doputovaly ty peníze ze státního rozpočtu na účty zdravotních pojišťoven, nejvíce potom tedy do zmiňované VZP a bylo co přerozdělit. A zůstaly ty peníze v režimu zdravotního pojištění a pro naše české pacienty, takže budou využity, nebyly nikdy zneužity, což se nedá úplně tvrdit o sociálních dávkách, které nekončily na účtech zdravotních pojišťoven samozřejmě, ale u těch jednotlivců a tam je to někde s otázkou, jestli to bylo úplně správně. A v současné době tyhlety věci se řeší, sledují se a jsou tam poměrně velké rozdíly v elektronické registraci do konce března roku (?) a ve fyzické registraci s fyzickým vylepováním štítků, kde ten počet ukrajinských uprchlíků se snižuje zhruba o 20 000 ročně. Takže tyhlety věci spolu trošku souvisí, a tím by chtěl odpovědět na to, proč bylo možné přerozdělovat tu částku.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Čas, pane poslanče. Děkuju. Nyní pan poslanec Farhan s faktickou poznámkou, připraví se pan poslanec Philip.

 

Poslanec Kamal Farhan: Vy jste mě, pane poslanče Válku vyzval, že to je kořením, ty – teď jsem zapomněl, jak se to jmenuje. (Z pléna: Faktické poznámky.) Faktické poznámky.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Pane poslanče, máte interpelace teď? Dvě minuty. Prosím.

 

Poslanec Kamal Farhan: Ne, mám faktickou poznámku, pane předsedající.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Pardon, faktickou poznámku. Zblbnul jste i mě. (Pobavení.)

 

Poslanec Kamal Farhan: Jsme zmatení oba dva, ale dobrý. Já tedy teďka vážně. Abych se vrátil k těm 8 miliardám, jenom v rychlosti. Jednak je to stabilizace pro letošní rok, protože vlastně víme, že pokud by k tomu nedošlo, tak by někteří poskytovatelé nemuseli dostat zaplaceno. A pokud by se nezvyšovala platba za státní pojištěnce v tom následujícím roce tu tím způsobem, tak by se mohla do té v uvozovkách platební neschopnosti neříkám, nebo se zpožďováním plateb dostat i Všeobecná zdravotní pojišťovna. I bývalý generální ředitel, jestli si vzpomínáte, říkal, že v příštím roce, pokud se něco nestane, tak VZP by narazila do zdi. Takže to jenom krátký komentář a už se budu snažit méně vystupovat.

A samozřejmě já mám svoji pravdu, vy máte svoji pravdu, co jste tady říkal. Já bych tedy, když jste to tady takhle hezky parafrázoval, já bych totiž řekl, že jeden z nás mluví o voze a druhý mluví o tom zvířeti.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Každopádně děkuju za dodržení času u faktické poznámky a nyní poprosím pana poslance Philipa a připraví se pan poslanec Válek.

 

Poslanec Tom Philipp: Vážený pane předsedající, dámy a pánové v sále i mimo sál, myslel jsem si, že debatu o 8 miliardách už máme za sebou, ale když jsme se k ní dostali, tak mi prostě nedá. Ano, 8 miliard, tak jak to tady pan kolega předseda zdravotního výboru Mašek, vaším prostřednictvím, říkal, byly finanční prostředky, které byly získány za pojištěnce z Ukrajiny. Na druhou stranu ale ten mechanismus, kterým jste to přerozdělili, byl poměrně hanebný. Kdybyste to přerozdělili tak, jak jsem navrhoval, to znamená, že všechny peníze od malých i velké pojišťovny se hodily na jednu hromadu, pěkně by se rozdělily podle počtu pojištěnců, tak bych tomu rozuměl, tomu argumentu. Ano, byly to peníze, které přišly navíc. Očekávaly se velké výdaje, byly velké oči, jak budou všichni Ukrajinci nemocní. Nakonec se ukázalo, že nemocní až tak nejsou, protože k nám přijeli mladí a poměrně zdraví jedinci, a nebyli zvyklí tolik čerpat, jako jsou naši pojištěnci zvyklí, takže se ušetřilo na nich. Chápal bych to přerozdělení. Ale mělo by to mít nějakou slušnost, mělo by to mít prostě nějakou formu. Mělo se to rozdělit tak, jak jsem navrhoval podle počtu pojištěnců jednotlivých pojišťoven.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuju za dodržení času u faktické poznámky a nyní vystoupí pan poslanec Válek. Prosím.

 

Poslanec Vlastimil Válek: Děkuji, pane předsedající. Tak o tom voze a tom zvířeti, to v podstatě oba dva jsou potřeba k tomu, aby se ten povoz pohyboval dopředu, že? Bez toho zvířete se to neposune a za tím zvířetem, když nic není, tak to zvíře zůstává jenom tím zvířetem.

Nicméně jsem rád, že se shodneme v tom, že byť jsem tady 4 roky slyšel, jak likviduji pojišťovny, tak evidentně jsem nelikvidoval Všeobecnou zdravotní pojišťovnu, protože znovu opakuji, to je jedno, jak se jim ty peníze dostaly, ale prostě šlo jí vzít 8 miliard a přerozdělit je. Já to nekritizuju, já neříkám, že to byl špatný krok, ani dobrý krok, já to nehodnotím. Já jenom říkám, že empirická data jasně říkají: 4 roky byla nějaká úhradová vyhláška a některé pojišťovny se dostaly do situace, že se jim musely peníze nasypat, ale Všeobecná zdravotní pojišťovna byla v situaci, kdy se jí 8 miliard mohlo vzít. To znamená, nic víc, nic míň. Máme dvě skupiny nebo dva občany. Ten jeden občan i druhý dostávají stejné peníze, dostávají stejné úkoly, respektive mají stejné výdaje, a přesto po 4 letech ten jeden občan je na tom tak dobře, že se mu může část těch peněz sebrat, aby financoval toho druhého občana, kterému ty peníze chybí. A to je jádro našeho sporu. Já tvrdím, že část pojišťoven dlouhodobě – ne 3 roky, ne 4 roky, ale dlouhodobě špatně hospodaří, a ano, považuji za svoje selhání, že se mně nepodařilo snížit počet pojišťoven a že byť jsem ten zákon dostal až do Senátu, tak Senát do něho hodil vidle a nepodařilo se nám zrušit dvě nebo jednu z těch nejhůř hospodařících pojišťoven. To považuji za zásadní chybu, a to by měl být první krok, který má nastat, ale já o tom budu podrobně mluvit ve svém vystoupení.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak nyní s faktickou poznámkou vystoupí pan poslanec Farhan. Tedy nikoliv s interpelací, ale s faktickou poznámkou na 2 minuty. A připraví se pan poslanec Janulík.

 

Poslanec Kamal Farhan: Pane předsedající, já se už vyvaruju poznámek, ale tohle si myslím, že jsem teďka něco našel a zaslouží si to, abych to tady přednesl. „Mimořádné navýšení platby za státní pojištěnce. Je zřejmé, že pro zabránění finančnímu kolapsu systému veřejného zdravotního pojištění a zpožďování plateb pojišťoven bude nutné v roce 2026 provést mimořádné navýšení platby za státní pojištěnce, které systém finančně stabilizuje.“ Toto je citace z úhradové vyhlášky pro letošní rok, kterou připravoval pan poslanec Válek, bývalý pan ministr. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak nyní vystoupí pan poslanec Janulík.

 

Poslanec Miloslav Janulík: Děkuji za slovo, pane předsedající No nezbývá mi než abych řekl, že před myslím, že to je tři a půl roku nebo čtyři jsem tady poslouchal, že zdravotním pojišťovnám se válí na účtech desítky miliard. Takže se jim bralo tím, že jste porušili ten mechanismus té valorizace. Tak první rok to bylo 14,5 miliardy korun. Představme si jenom, kdyby se zachoval ten valorizační mechanismus, jak na tom třeba dneska zdravotníci mohli být. A další věc. Bavíte se pořád o těch 8 miliardách, kde se vzalo těch 8 miliard? To byly peníze nás všech. A někdo rozhodl o něčem, nevím, kdo mu na to dal vůbec právo, že se prostě bude platit něco z našich peněz někomu pojištění jako jo, samozřejmě bylo to v určité situaci, ale pak se ukazuje, že, prostě to bylo rozhodnutí nějaké v určité době, v určitém čase, ale rezultovalo to prostě v to, že nebylo to vyčerpáno, ale ty peníze zase ocitly se na účtě Všeobecné zdravotní pojišťovny, ale byly to peníze naše, nás všech, pojištěnců, daňových poplatníků, protože to tam posílala vláda, neplatili to pojistné zaměstnanci nebo jako ze své činnosti, zaplatila to tam vláda z našich daní.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Philipp a připraví se paní poslankyně Šebelová. Prosím.

 

Poslanec Tom Philipp: Tak děkuji. Nelze nereagovat, pane kolego, byla to, vy jste říkal jako ne jako nějaká situace, ne, byla to jasná situace, agrese, válka, která vyhnala statisíce, miliony lidí z Ukrajiny. Ta situace byla velmi dramatická. Během krátké doby k nám přišlo desítky tisíc, až potom později stovky tisíc obyvatel z Ukrajiny, přišly se k nám schovat a vláda rozhodla, že se bude chovat tak, jak se chovala, to znamená jako kultivovaný stát přijmula tyto běžence, snažila se je nějakým způsobem registrovat a nějak se o ně postarat aspoň základním způsobem, to znamená pojištění a nějaká sociální podpora. To, že se ty peníze ocitly na účtech Všeobecné zdravotní pojišťovny, bylo díky tomu, že pan ředitel Kabátek se k tomu postavil velmi zodpovědně a všichni zaměstnanci Všeobecné zdravotní pojišťovny, které je potřeba pochválit, na těch kontaktních místech pracovali dnem i nocí, aby je právě zaregistrovali, aby pomohli státu udělat...vlastně organizačně zvládnout tu celou situaci a postarat se o tyto desítky, respektive stovky tisíc obyvatel z Ukrajiny. Ať je čest těm, kteří tam pracovali a kteří se postarali o to, aby Česká republika v rámci Evropy byla jedna z nejlepších v péči o přistěhovalce. Tak to jenom na vysvětlení, abyste věděl, kde se to vzalo, jak se to vzalo a proč to tam bylo.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuju za dodržení času. A nyní paní poslankyně Šebelová.

 

Poslankyně Michaela Šebelová: Děkuju za slovo. Já už jsem nechtěla vystupovat, protože nechci tu debatu košatit. Ale na to, co předvedl kolega Janulík, zareagovat musím. On tedy radši opustil sál, protože nechce poslouchat, co tím způsobil.

Ale vy totiž říkáte o těch Ukrajincích jenom to, co se vám hodí. Vy chcete zveřejňovat statistiky jejich trestných činů, chcete na ně házet kolektivní vinu a teď tady jako vypadá, že jste úplně zapomněli, jak to bylo. On to tady dobře připomněl kolega Philipp a já chci zdůraznit ještě jeden aspekt. Poté, co začala ruská agrese na Ukrajinu, uteklo k nám spousta lidí, bylo potřeba jim poskytnout ochranu a samozřejmě nikdo jiný než stát za ně nemohl platit zdravotní pojištění, protože byla velká obava o to, že budou zneužívat a nadužívat zdravotní péči, tak se žádné zdravotní pojišťovny do toho nehrnuly. Samozřejmě VZP má robustní systém, byla schopna to pokrýt, ale potom najednou v momentě, kdy se ukázalo, a to je potřeba, a to tady chci zdůraznit, že občané z Ukrajiny, že ti uprchlíci nezneužívali ten systém.

Že vůbec jej často nevyužívali a ty důvody mohou být různé, třeba nevěděli, že na to mají nárok, nejsou zvyklí tak často chodit k lékaři, ale prostě co je důležité říct, že ta obava se nenaplnila a to se vám nehodí do krámu, vám se to prostě nehodí přiznat, že ti ukrajinští uprchlíci nečerpali tu péči nadměrně, že nic nezneužívali. A prostě ta pojišťovna, která udělala to dobré manažerské rozhodnutí, zůstaly jí ty peníze na účtu, protože ti lidé to nevyčerpali. Takže právě je taky otázka, že možná těch peněz v tom systému je dost, jenom se třeba někdy nevyužívají úplně dobře, to by mohlo být poučení i pro nás. Tak myslím si, že fakt není fér tady, prostřednictvím pana předsedajícího, aby tedy kolega Janulík vytvářel nějaký dojem, že někdo někomu něco ukradl a dal něco co dát neměl.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak děkuji za dodržení času. To byla poslední faktická poznámka. Nyní je přihlášen pan poslanec...Ne, ještě máme přednostní práva. Pardon, paní poslankyně Eva Šrámková s přednostním právem přednese stanovisko klubu.

 

Poslankyně Eva Šrámková: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové, 21 miliard korun na dluh bez reformy, to je celý tento zákon ve třech větách. My lékaři máme pro takový postup jedno slovo a to je symptomatická léčba. Když za mnou přijde pacient s horečkou, paralen mu samozřejmě dám. Uleví se mu, teplota klesne. Jenže pokud mu zároveň nenasadím antibiotika na zápal plic, který tu horečku způsobuje, do rána má horečku zpátky. A přesně tohle dnes dělá vláda. Podává paralen za 21 miliard korun na dluh a antibiotika žádná. Reforma, která by léčila příčinu, v zákoně chybí. Takže už dnes víme, kdy se horečka vrátí. Za rok, až se bude řešit rok 2028. Proto se ptám na jedinou otázku, na které tady skutečně záleží. Co za to, co za těch 21 miliard dostanou opravdu pacienti?

Dovolte, abych přednesla stanovisko poslaneckého klubu Pirátů. Nejprve to podstatné. Nezpochybňujeme, že systém veřejného zdravotního pojištění peníze potřebuje. Letos hospodaří se schodkem téměř 15 miliard korun a na konci roku zbude v základních fondech pojišťoven cirka pouhých 2,8 miliardy. Jako lékařka vím, že o dostupnost péče se nehraje. Piráti pacientům peníze brát nebudou, ale nemůžeme vládě podepsat bianco šek. A tento návrh v této podobě nic jiného není, máme k němu pět zásadních výhrad.

Za prvé reformy nejsou. Vláda ve vlastní důvodové zprávě píše, že omezením plýtvání a péče bez přínosu lze v systému ušetřit až 18,5 miliardy korun ročně. A co proto v zákoně dělá? Nic. Změny dohadovacího řízení, optimalizace lůžkového fondu, digitalizace, prevence. To všechno vláda popisuje jen jako připravované. Bez závazku, bez termínu, bez jediného paragrafu.

Za druhé, jde to na dluh, těch 21 miliardy na výdajovou stranu státního rozpočtu, aniž by vláda řekla, z čeho je zaplatí.

Za třetí nikdo neřekl, co za to pacienti dostanou, zkrátí se jim čekací doby? Přibude lékařů? Rozšíří se ordinační hodiny? V zákoně o tom není ani slovo. Podle vládního rozpisu jde většina peněz na pokrytí rostoucích nákladů a na růst úhrad, tedy především na provoz a mzdy. Jediné, co si za 20 miliard kupujeme, je udržení současného stavu o jeden rok déle.

Za čtvrté, 24 miliard je jenom marketing, zákon přidává 21, zbylé 3 miliardy mají vzniknout zastropováním provozních nákladů pojišťoven a to samotnou vyhláškou Ministerstva financí, která v tomto zákoně není.

Za páté způsob projednávání. Vláda o rozhodnutí o 20 miliardách požádala o vynechání mezirezortního připomínkového řízení i hodnocení dopadů. Prý jde o pouhou parametrickou změnu.

Kolegyně a kolegové, 21 miliard korun na dluh není parametr. S opozicí o návrhu nikdo nejednal. Zákon navíc na 2 roky vypíná valorizační automat. Tedy jediné pravidlo předvídatelnosti, které ve financování platby za státní pojištěncem máme. A tohle všechno chce vláda prohlasovat rovnou v prvním čtení. To Piráti neumožní, proto jsme se připojili k vetu a rovnou říkám, co ta námitka znamená. Znamená, že návrh projde řádným projednáváním ve výboru pro zdravotnictví. Účinnost zákona je od 1. ledna 2027 a času je dost.

Nevetujeme peníze, vetujeme prohlasování přes koleno. Co budeme ve výboru požadovat: závazný a termínovaný plán reforem a úspor, o kterých vláda zatím jen mluví, jasnou odpověď, kam peníze půjdou a co konkrétního za ně pacienti dostanou. A odpověď na otázku, z čeho bude navýšení kryto?

Kolegyně a kolegové, vrátím se k tomu, čím jsem začala: 21 miliard na dluh, bez reformy. To je nabídka, která dnes leží na stole, a vláda chce, abychom ji podepsali bez jediné otázky. My ty otázky klademe. Co za to pacienti dostanou? Z čeho to zaplatíme a kdy přijde reforma? Bez odpovědi náš podpis vláda nedostane. Jinak tu za rok stojíme znovu se stejným schodkem a s další žádostí o miliardy. Stát musí přestat české zdravotnictví jen zalévat penězi a začít ho konečně léčit, protože paralen srazí horečku vždycky jen na pár hodin. Děkuji. (Potlesk opozičních poslanců.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Tak děkuji. Došlo ke změně předsedajícího. Mám tady s přednostním právem pana předsedu Hřiba a než přijde, tak udělám ještě omluvy: od 15 hodin ze zdravotních důvodů se omlouvá paní poslankyně Jana Hanzlíková, do 14 hodin ze zdravotních důvodů byl omluven pan poslanec Jan Lipavský, od 9 do 11 hodin ze zdravotních důvodů byla omluvena paní poslankyně Julie Smejkalová a od 14.15 do 17 z pracovních důvodů pan ministr Lubomír Metnar. Nyní máte, pane předsedo, slovo.

 

Poslanec Zdeněk Hřib: Vážené dámy, vážení pánové, vážený pane ministře, nepotěšil jste mě a ani já vás nepotěším. Kolegyně už tady zmínila, že jménem poslaneckého klubu Pirátů tedy vznáší podle § 90 odst. 3 jednacího řádu tu námitku proti projednávání návrhu tak, aby s ním Sněmovna vyslovila souhlas již v prvním čtení. A já myslím, že jste nemohl čekat vlastně nic jiného, když jste to sem donesl. Protože já mám takové déja vu. Já jsem tady u toho pultíku stál, není to tak dávno a říkal jsem: to s těmi miliardami z té VZP, to neděláte dobře. Tam by měla být nějaká jasná reforma, která doprovází prostě ty peníze, protože jinak je to jenom zalití toho problému penězi s tím, že se budeme zase tvářit, že prostě ta karavana kráčí dál.

No, ani se nesešel rok s rokem, já myslím, že to je tak pět měsíců zhruba, bych tak řekl, a jsme tady zas. A jsme tady zas a je tady na stole úplně vlastně to samé. Máme problém, vezmeme peníze, teďka si je dokonce budeme muset půjčit, to nejsou ani peníze, které by tam někde byly. Půjčíme si peníze, problém zalijeme penězi, problém zmizí. Nebo nezmizí, o tom tady mluvila už Eva Šrámková, paní doktorka z našeho klubu. No, problém prostě nezmizí. Ale ono to ve skutečnosti není úplně jako déja vu v tom, že by to bylo stejně špatné. Ono je to totiž ještě horší. Ono je to ještě horší, protože tady nejenom, že to je jako krok nesystémový, který není doprovozen těmi reformami. Vy naopak ještě tam rušíte ten valorizační mechanismus. Takže vy to, co tam systémového bylo, tak to vy ještě škrtáte. Protože co jiného by mělo být jakoby systémovější než nastavit ten státní příspěvek tak, že se pravidelně valorizuje a tím pádem dostáváme to zdravotnictví, tady ten jeden parametr, což je ten kohoutek, kterým se přilévají peníze ze státního rozpočtu do zdravotnictví, že prostě tuhle proměnnou z toho vyndáme a vyloučíme z toho to politické smlouvání.

Tak tohleto byla systémová záležitost, která se tady udělala tuším v roce 2022 a vy to chcete vlastně zrušit nebo, jak říkám, dočasně vypnout. Ale tak to zas víme, jak to dopadne, protože za dva roky tady zase někdo chytrej přijde s tím, že to vlastně nejde udělat, protože mu bude zase vyhovovat to, že ve skutečnosti tam ten faktor toho politického smlouvání je. Já vám vlastně gratuluji k tomu, že jste zajistil, že zdravotnictví dostane těch 21 miliard, 24, to je tady marketing, to už tady vysvětlovala kolegyně Šrámková. 21 miliard, to je jako moc fajn. Když se podíváme na nějaké jiné oblasti, třeba bezpečnost našich obyvatel, co by za to armáda dala, za 21 miliard? Co by za to armáda dala? My jsme normálně mohli budovat tu techniku, plnit ty schopnostní cíle v NATO, váš premiér by nemusel dělat ostudu v Ankaře. Co by za to armáda dala? Co by za to dali naši občané v momentě, kdy tady Rus zaklepe na dveře s nějakým dronem nebo tankem? To by byla taky paráda. Ale bohužel tedy na obranu peníze nejsou.

Znovu ptám se, co jste udělal tedy tak super, že jste přemluvil paní ministryni financí, protože tenhle váš návod by se určitě hodil třeba i panu ministru Zůnovi, že by to použil taky, protože ten se jasně nechal slyšet v kapitolním sešitě, že s tímhle rozpočtem se ta obrana naší země vlastně zajistit nedá, natož splnit schopnostní cíle z let 2025 nebo i z roku 2021, což byl ještě premiérem Andrej Babiš. Takže za tohle gratulace, klobouček, rozhodně ano. Jenomže problém je v tom, že ty peníze paní ministryně nenatiskne. Peníze si budeme muset půjčit. A znovu říkám, jako kdybych se slyšel znovu před těma pár měsíci, jak jsem to tady říkal: no, já bych vlastně do toho šel v momentě, kdy by to bylo doprovozené nějakými reálnými reformami. A ty reformy tam nejsou, místo toho je tam ještě škrtnutí pravidelné valorizace. Pardon, dočasné vypnutí. Ale prostě víme, jak funguje dočasnost. Takže to je ten základní problém.

Tak já nebudu to zdržovat, že bych tady opakoval celou tu litanii, co jsem tady měl před několika měsíci, ale prostě je to další promarněná příležitost. A už to začíná být jako seriál na pokračování těch promarněných příležitostí. Opět není to využito k tomu, aby se staly nějaké reformy. A já vím, že jste nám říkal, že všechno bude a tak dále. Ale prostě tak proč to tam není? Proč to tam není? Prostě teď je ta správná příležitost.

Takže druhý problém, co tam je. Vy nám tady zase obcházíte výbor a přitom my jsme na vás tak hodní na tom výboru vždycky. No, půjde, když vám dáme to veto, tak to půjde do výboru, to si pište. Ale jinak by to tam nešlo. A to je ten problém. To je ten problém. Přitom my jsme si mohli přesně tady tuhle debatu zase ušetřit. Mohli jsme probírat jiné, zábavnější věci. Tamhle nějaká vnitřní zpráva svítí na tabuli, to asi moc zábavné nebude. Ale prostě nějaké jiné věci jsme mohli řešit tady, třeba ty rostlinolékaře, že jo, to jsou taky lékaři vlastně. Takže tohleto jsme tady mohli řešit a místo toho vy si sem přijdete pro to veto. Přitom jste fakt nemohl čekat nic jiného než tady tohleto.

No a ještě k těm penězům po Ukrajincích. Tak s ohledem na tu demografii uprchlíků, kteří k nám přišli, připomenu, přišly k nám primárně ženy s dětmi a nějaké ne úplně malé procento seniorů. Tak se vlastně dalo čekat, že čerpání té zdravotní péče bude vyšší, protože to jako není žádná raketová věda, že jo. Člověk, to zdravotnictví je vlastně nejdražší v těch prvních letech a potom v těch posledních letech. To ukazujou všechny studie, které k tomu jsou, a není to nijak překvapující, proč to tak je. To si tady nemusíme vysvětlovat. Ale přesto – ano. Asi to není tím, že by ti uprchlíci, uprchlice byli nemocní méně, oni ve skutečnosti spíš asi se nedostanou k tomu lékaři, to je pravděpodobnější scénář a důvod, proč tedy se vlastně ušetřily ty peníze. Nicméně to je v tuhle chvíli asi jedno. Podstatné je, že tady zase zažíváme to déja vu.

Bohužel to vypadá, že to tedy není naposled, co si tady říkáme: zase jste promeškal příležitost, pane ministře. Bohužel naše zdravotnictví reformy potřebuje, ale je potřeba mít tu odvahu. Díky.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Tak děkuji. Máme tady faktickou poznámku: pan poslanec Milan Brázdil. Já bych jenom poprosil, kdybyste na sebe úplně jako nereagovali hned. Dokud je legrace, tak se nic neděje, ale náhodou bude špatné téma a začne nám tady podivná diskuse. Děkuju. Máte slovo.

 

Poslanec Milan Brázdil: Děkuji (řídící: Máte slovo.) za slovo. No, všimli jsme si, že všichni se k tomu většinou nebo... Hodně z nás reagovalo jako lékařů nebo zdravotníků k té problematice. Já přece... Všichni, co jsme tu byli, bychom se na to měli dívat podle mého z pohledu toho, že chceme někomu pomoct – já jako lékař pacientovi, ale i de facto jako budoucí pacient, nebo už současný pacient, i sám sobě. Pan doktor Hřib říká: Co by tomu řekl člověk, který... Já nevím, se bojí Rusů? No, tak asi by řekl: Jo, bude dobré zaparkovaný gripen. Ale ten, kdo je nemocný řekne: To mě nezajímá, já chci hlavně na tomto světě zůstat co nejdéle a chci aby se mně zdraví navrátilo.

Co já chci říct, prosím vás, stát je největším dlužníkem ve zdravotnictví. Stát za ty lidi, kteří nemůžou platit – ne platit, to jsou děcka, to jsou důchodci a podobně – ti státní pojištěnci, za ně platí ten stát málo. Já si myslím, že... A koneckonců jsem se dozvěděl, že víc jak šedesát procent toho čerpání právě tvoří ti státní pojištěnci.

Já se přiznám, já jsem rád. Jestli ty peníze půjdou... Nebudu hledět na to, jak to tam se dostane a že to někdo sebral a tak dále. Za mě, za lékaře a za všechny pacienty si říkám: To je dobře, peníze do zdravotnictví musí jít. Všichni na tomto světě chceme být co nejdéle zdraví a ty věci ostatní – jasně, jsou taky důležité. Jenom se na to dívám – a pojďme na to všichni, kdo diskutujeme jako zdravotníci, optikou toho, kdo chce pomáhat, optikou lékaře, a optikou toho pacienta.

Čili za mě – já jsem rád, že ty peníze tam půjdou. Bezedná díra, černá díra? No ano, tak všechno, když někde se objeví peníze, tak každý chce ještě lepší léčbu, biologickou a tak dále. Já jsem rád, že ty peníze tam budou.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Tak děkuji. S další faktickou poznámkou pan předseda Zdeněk Hřib.

Tak vaše 2 minuty.

 

Poslanec Zdeněk Hřib: No, to já jsem pane doktore, prostřednictvím pana předsedajícího, taky rád, že ty peníze tam budou. Akorát že, jak vy říkáte, (že) každý chce někomu pomoct, no tak já bych chtěl pomoct tomu systému, abychom se tady nepotkávali furt dokola a furt si říkali to samé, že: Hm, hm, hm, no tak je to nesystémové, nějak to tam dáme a uvidíme, co si to... Protože to, co my si kupujeme tady v tuto chvíli, to není zas tak lepší péče pro ty pacienty. To, co my si kupujeme teďka, je odklad kolapsu toho systému, který je způsobený tím, že tam ty reformy provedeny nebyly.

A ano, já vám vůbec neberu – vy se vyjadřujete víc jako lékař. No, já se vyjadřuju víc jako politik, protože jsem tady strávil už hodně času v té politice, v praktické exekutivě a předtím jsem dělal nějaký výzkum o kvalitě a bezpečnosti pacientů.

To znamená – mně to vadí, že tady se opět promeškává ta příležitost, že tady není odvaha do toho říznout. Ale ty věci, ty recepty – my víme, co se tam má dít, to všichni víme, že jo. Tady chybí jenom ta odvaha to udělat, to je ten zásadní problém. A ta odvaha aspoň jde nějakým způsobem fortifikovat tím, že zlomíte ten odpor, který je očekávatelný, a ten se láme nejlíp tak, že přicházíte s nějakým rancem peněz, jo. Jenomže tady panu ministrovi už protekl mezi prsty ranec 8 miliard, který měl k tomu využít, teď mu proteče dalších 21 miliard, jo, tak ta účtenka začíná bobtnat, jo, a to je ten základní problém.

Jinak já znám tu rétoriku České lékařské komory o tom, že ten stát je největším dlužníkem. No, jak se to vezme, protože ten systém takhle nefunguje, že jo. To by totiž podle logiky tady téhleté znamenalo to, že ekonomicky aktivní lidi neplatí skoro nic, protože skoro nic nečerpají, a všechno to platí stát. Jenomže ten stát jsme my, takže kdo by to platil jiný než ti ekonomicky aktivní lidé.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Čas. Tak máme tady faktickou poznámku další... Další dvě, pardon. S první přichází pan poslanec Jiří Mašek, s druhou pan poslanec v Tom Philipp. Tak, pane poslanče, vaše 2 minuty.

 

Poslanec Jiří Mašek: Děkuji, pane předsedající. No, já když to poslouchám, zkrátíme to. Tady se v roce 2022 z toho ty desítky nízkých miliard vzaly, my je tam nějakým způsobem vracíme, nebo je zájem je vrátit, vrátit za nějakých podmínek s tím, že se buď v roce 2028 nebude přidávat, to asi bude možno tady zkontrolovat, a ten valorizační mechanismus, že se v roce 2029 obnoví.

A vyčítat tady, pane předsedo Hřibe, prostřednictvím pana předsedajícího, že jsme neudělali žádné reformy, respektive vláda neudělala žádné reformy? My jsme pořád ještě do jednoho roku a ty reformy se připravují, zákony se připravují. Paní kolegyně Šrámková a členové výboru pro zdravotnictví jsou informováni o tom, jaká legislativa se připravuje. Tak prosím, trošku času.

A pokud je ta výčitka, že se přidávají peníze a nic se nemění, tak obraťte se na ty čtyři roky zpátky, tam se nic nestalo. A já z komunální politiky se za sebe změn nebojím říct nejsem členem exekutivy, ale rád smysluplné změny, redukce, změny lůžek z akutních na dlouhodobá, následná a podobně nebo redukce pojišťoven... Já už tyhlety věci dokonce mám v komunále za sebou a bylo to bez nějakých zákonných oportech. Já věřím, že když to zákonnou oporu bude mít, když my se domluvíme na zdravotním výboru, tak k těm změnám dojde. Ale vyčítat tedy, že jsme to za pár měsíců, nebo naše vláda, nestihli, tak já se proti tomu musím ohradit.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Tak děkuji. Dalším v pořadí je tedy pan poslanec Tom Philipp, potom pan předseda Zdeněk Hřib, potom pan poslanec Vlastimil Válek a potom o přednostní právo požádal předseda klubu Motoristů sobě Boris Šťastný. Tak vaše 2 minuty.

 

Poslanec Tom Philipp: Děkuji. No já se obávám, že to krátké nebude tedy. Jak (jsi?) tady říkal, že jo (otáčí se k poslanci Maškovi), tak myslím, že ne. Ale chtěl jsem upozornit na jeden fenomén, který je tedy opravdu fenomenální. A to je, že pan ministr Adam Vojtěch má nějaké kouzlo, kterým umí ten státní rozpočet podojit, ale tak pozitivně to teďka beru, protože to beru za zdravotníky a za pacienty. Protože si vzpomeňme, že za jeho ministrování – když to je takové kostelní, tak... Ale já můžu, když jsem z KDU – tak za toho jeho ministrování to bylo 500 korun, co se přidalo za státní pojištěnce, potom dvě stovky další, které se přidaly, které tedy potom, to je těch 14 miliard, jsme říkali: Hele, to je trošku moc, to neblázněte, to zdravotnictví v tuhletu chvíli zase tak nutně nepotřebuje. Dali jsme tam tu pravidelnou valorizaci a nyní jsou to necelé tři stovky.

Takže já se vlastně ptám, kde je to kouzlo, pane ministře? Jak vy to děláte, že tak krásně ten státní rozpočet umíte tedy podojit? Fakt je ten, že tedy je to vždycky na dluh, jo. Za covidu to byly dluhy jak blázen – to bylo nějakých pět set nebo kolik miliard, že jo. Teďka to bude taky ostrý, že jo, ten státní rozpočet na ten příští rok. Takže to kouzlo je takové obousečné a ne vždycky to těm pacientům a těm občanům přináší tedy jenom blaho.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Tak děkuji. A nyní tedy pan předseda Zdeněk Hřib, potom pan poslanec Vlastimil Válek a potom pan poslanec Kamal Farhan.

 

Poslanec Zdeněk Hřib: Jo, no k tomu osobnímu kouzlu pana ministra. Bylo by dobré si připomenout, že pan ministr měl v rámci svého prvního mandátu tehdy, ještě před tím covidem, především kliku velkou, velkou kliku, protože to byla ekonomická konjunktura a oproti jiným ministrům před ním i po něm v podstatě přehazoval peníze vidlema, jo. Bez velké nadsázky, jo. Protože... A upřímně řečeno, ta situace byla dost podobná i jinde, jo, ta ekonomická situace třeba i v komunále byla tedy jiná před tím covidem než potom, jo. To znamená – je dobré taky rozlišovat trochu to, jaké výchozí podmínky měli jednotliví ministři, protože ta startovní lajna nebyla úplně srovnatelná. Díky.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Pan poslanec Válek, jsem si všiml, že stáhl faktickou poznámku. Tím pádem s faktickou poznámkou je pan poslanec Kamal Farhan. Tak vaše 2 minuty.

 

Poslanec Kamal Farhan: Vy jste mě neposlouchali, vážení kolegové, vážený pane předsedající. Já si myslím ve finále, že se nemáme o čem bavit. Bavíme se o tom, že současná vláda musí nastartovat reformy. Já se ptám, jaké reformy byly za minulé vlády? Vy tady chválíte valorizační mechanismus, ale přitom... Vždyť jsem vám to tady četl, co napsal pan ministr Válek do své úhradové vyhlášky: Mimořádné navýšení platby za státní pojištěnce – je zřejmé, že pro zabránění finančního kolapsu systému veřejného zdravotního pojištění a zpožďování plateb pojišťoven bude nutné v roce 2026 provést mimořádné navýšení platby za státní pojištěnce, které systém finančně stabilizuje. Tam jste to dovedli.

Vy jste chtěli, aby ta mimořádná platba přece přišla. Současný pan ministr se vám snaží jenom vyjít vstříc, ta debata by měla být podstatně kratší. Tak.

A na mého ctěného kolegu Toma Philippa, já budu, řeknu... Vy jste říkal, že pan ministr, nebo prostě obecně nějak, já jsem to tady ...(nesrozumitelné) nepřál, ale zaslechl jsem, podojili jste státní rozpočet. Já vám zase řeknu, co se stalo v roce 2022 a já jsem to tady u toho pultíku kritizoval. Vy jste tenkrát podojili pojišťovny. Podojili jste je v čele s panem ministrem Stanjurou a my jsme tady o tom tenkrát spolu i diskutovali. A podojili jste je proto, abyste si ten státní rozpočet vylepšili. Proto jste snížili ten základ pro valorizační mechanismus. A my jsme to tady tenkrát opakovaně kritizovali a říkali jsme, že ty peníze v následujících třech letech budou chybět a tím, co napsal pan ministr Válek do současné úhradové vyhlášky, že ty mimořádné peníze budou nutné, tak tady to máte, já vám to přečtu zase za chvíli znovu. Takže děkuju, pane ministře že jste kontinuální.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Tak, já děkuji. Mezitím nám naskočily opět faktické poznámky v tomto pořadí, budu číst jenom příjmení, prosím, Hřib, Philipp, Válek. Pane předsedo, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Zdeněk Hřib: Já děkuju panu hejtmanovi Farhanovi za ten historický exkurs. Já mám rád historické exkursy, že jo, co si budeme povídat, ono to už jako na naší fakultě, kdo nezačne „již staří Egypťané“, tak v podstatě je jasné, že ten jeho obor nemá žádnou kontinuitu. Takže já mám rád ty historické exkurzy. Nicméně přece jenom my bychom se měli koukat hlavně do budoucna. A mě vždycky Patrik Nacher, který tady není teď v sále, vždycky na magistrátu poučuje, jak já nemám říkat, co oni tam kdysi za Adriany Krnáčové zvojtili, ale že se mám soustředit na to, jak my to děláme teď. Tak já bych znovu tady panu doktoru Farhanovi, prostřednictvím pana předsedajícího, tedy vzkázal moudro od Patrika Nachera, ať se přestane nimrat v tom, co bylo-nebylo a kouká na to, jak vy to teď tady vedete. Protože my jsme opozice a vy jste teď u kormidla. Takže vy máte teď jedinečnou příležitost předvést, jak se to má dělat správně, a ne se vymlouvat, ale vždyť vy jste to dělali taky takhle.

Takže pojďme se koukat hlavně do toho budoucna, hlavně na to, jak tedy dojde k těm změnám, protože jak jsem říkal, ten problém je v tom, že prostě ty změny, které jsou nevyhnutelné pro naše zdravotnictví, tak prostě budou čelit nějakému odporu. A ten odpor se nejlépe láme tak, pokud máte tedy po ruce ten ranec peněz, kterým vyřešíte nějaké další problémy, které v tom zdravotnictví jsou.

Obecně nejlépe se reformuje systém, který je skutečně tak akorát ve stadiu před tím kolapsem, protože tehdy všichni chápou, že ta změna je nutná. Protože v momentě, kdy dojde k tomu sanování těmi penězi, tak všem ten problém zmizí. (Předsedající: Čas.) A nikdo ho už nevnímá jako problém.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Mezitím se nám rozšířil počet přihlášených, takže ještě jednou teď prosím, nyní přichází pan poslanec Tom Philipp, potom po něm pan poslanec Vlastimil Válek, potom po něm paní předsedkyně Michaela Šebelová, potom paní poslankyně Berenika Peštová a potom pan poslanec Štěpán Slovák. Tak, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Tom Philipp: No, když jsme už u toho Patrika Nachera, tak já jsem si myslel, že už vystupovat s faktickými nebudu, ale prostě nedá mi to. A nedá mi to proto, protože mě vždycky vydráždí ta dvě slova. Kolaps a náraz do zdi. Jak si představujete takový kolaps zdravotnictví? Je tam prostě 570 miliard, které se teď rozdělily pro ten rok letošní. A tyhlety finanční prostředky celkem dobře stačí na tu péči, na kterou je ten národ zvyklý. Příští rok tam bude o nějakých 20, 25 miliard víc. A v čem spočívá ten kolaps? Jako v tom, že ministr, který bude psát tu úhradovou vyhlášku, bude muset vyjednávat s těmi stakeholdery. To znamená zástupci praktiků, zástupci velkých špitálů, s odbory o tom, že prostě nějakou dobu se to nebude zvyšovat o 5%, ani o čtyři, ani o tři. Ale prostě zůstane to na tom rozpočtu, který byl v tom roku minulém.

Do toho se samozřejmě nikomu nechce. To já jako tomu rozumím, to je velmi nepříjemná situace. A bohužel tady ani pan ministr Adam Vojtěch na tom nějak jako nezapracoval, protože to, že se dohodlo 13 tuším nebo 12 odborností, což je ovšem jenom ekonomicky asi půlka toho rozpočtu, že to není zas tak jako takové obrovské vítězství, to je dané jenom tím, že se jim slíbilo, že dostanou, že se bude rozdělovat těch 25 nebo 24 miliard, 25 myslím v té dohodě je. Takže to je jenom takové jako, to není o pořádné dohodě. Pořádná dohoda by byla, kdyby se řeklo, hele, sorry, letos nula. A to se samozřejmě nikomu nechce, a vlastně tomu i rozumím, že je jednodušší přijít za ministryní financí a říct „hele, sorry, dej mi 20 miliard, ono to bude v klidu, když to (dáš?), když ne (Předsedající: Čas.), tak prostě to bude složitý“.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Tak, děkuji. Trošku se nám to opět promíchalo. Takže nyní tedy pan poslanec Vlastimil Válek, potom paní předsedkyně Michaela Šebelová, potom pan poslanec Štěpán Slovák a potom paní poslankyně Eva Šrámková. Tak, vaše dvě minuty děkuju.

 

Poslanec Vlastimil Válek: Děkuji, pane předsedající. Já jenom dvě stručné poznámky. Tak jasně, vláda vládne půl roku, tak bychom se mohli bavit o 100 dnech, ale já souhlasím, půl roku je krátká doba. Ale pan ministr už je potřetí ministrem, když tedy počítám ten návrat ztraceného syna poté, co tam bylo to rychlé střídání. A já si vzpomínám, před těmi vlastně více než osmi lety, když nastupoval, já byl v opozici a ... (nesrozumitelné) ho předseda klubu, tehdy TOP 09, tak ty zákony, které tady představoval, které byly v programovém prohlášení, to je velmi podobné jako teď. To znamená, člověk by čekal, že poté, co na tom ministerstvu byl téměř čtyři roky, nebo tři roky, takže ty zákony jsou připravené, že teď se jenom vytáhnou ze šuplíku a jede se. Tak ony se budou trošku měnit, budou trošku jiné, ale není to tak úplně, že by to byl, řekněme, panický ministr. Je to ministr, který je potřetí ministrem. Ale to samozřejmě není až tak klíčové.

A co se týče důvodové zprávy, on tady, vaším prostřednictvím, kolega Farhan není. A on dobře ví, stejně jako já, že důvodovou zprávu píšou úředníci a je to jenom část té důvodové zprávy, Je to jeden z možných kroků, který pan vrchní ředitel Zapletal navrhoval jako řešení, těch možností, jak to řešit, bylo více. Toto byla jedna z nich. Můžeme se bavit o tom, který (krok?) je dobrý, nebo který je špatný, a který je lepší a který je horší.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Tak, já děkuji. Nyní paní předsedkyně Michaela Šebelová, vaše dvě minuty, pokud se mi to podaří zmáčknout tedy. Už.

 

Poslankyně Michaela Šebelová: Děkuju za slovo, pane předsedající, já jsem chtěla zareagovat krátce na pana kolegu Farhana vaším prostřednictvím. No, tak mimochodem, právě proto jsme dali veto na projednání v režimu 90, abychom mohli podávat pozměňovací návrhy. A předpokládám, že padnou pozměňovací návrhy, které budou navrhovat jinou výši té mimořádné valorizace. Protože pokud někdo z úředníků navrhoval, že bude nutná stabilizace systému, tak ale tam není řečeno, jak má být vysoká a kolik je ta částka. Takže ta debata se právě o tomto má vést.

A nakonec dovolte mi poznámku, a to musím oglosovat. Trošku mě mrzí, že se nakonec koalice rozhodla nepoužít žolíka ve formě paní poslankyně Peštové. Myslím, že jsme se všichni těšili na její faktickou poznámku, tak opravdu mě to mrzí, že nakonec nevystoupí. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Tak, děkuji. Nyní pan poslanec Štěpán Slovák, který čeká stále na své vystoupení v obecné rozpravě, ale nyní má své dvě minuty v rámci faktických poznámek.

 

Poslanec Štěpán Slovák: Děkuju. No, mně už to nedalo, tak já jsem se chtěl vrátit k těm historickým exkursům, ty mi přišly super, protože ono se to občas v tom mediálním prostoru tváří, že nás v tom zdravotnictví teď čeká jako největší reforma od dob toho Hippokrata nebo od toho objevení penicilinu. Ale jako realita je prostě přesně to, že jsme tady v Poslanecké sněmovně měli dva tisky, jedno bylo to přerozdělení, které už jako bych neřekl, protože se bojím, že někdo vystoupí s faktickou a vrátíme se k tomu. A druhé je právě tady to nalití 21 miliard do toho systému. Takže my jsme, pane ministře, prostě asi v těch věcech trošku nedočkaví, tak s námi... Tak buďte trošku rychlejší, abychom mohli tady řešit skutečně ty změny, protože my jsme fakt připraveni. A jestli je nemáte připravené, tak my máme ty návrhy v šuplíčku, tak jak jste vy někdy tvrdili v médiích, že je máte taky, tak my vám půjčíme klidně ty naše a klidně je vydávejte za vlastní. My jsme s tím úplně v pohodě. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Tak, děkuji. A nyní paní poslankyně Eva Šrámková.

 

Poslankyně Eva Šrámková: Dobrý den. Mně to nedalo. Prostřednictvím pana předsedajícího reaguju na zde nepřítomného pana Farhana. My nerozporujeme ty peníze. My rozporujeme to, jak je to znovu předáno a jak je od nás očekáváno, že to schválíme bianco šekem.

A opravdu reformy jsou potřeba, jsou důležité. Už zaznělo spousta věcí, které jsou, jak vtipných, tak i důležitých. Ale my taky rozporujeme, že se nám tu trochu ukázala jedna agentička, která nám trochu připadla pod Ministerstvo zdravotnictví. Malinko jako taková, jako jmenuje se návykové látky. A jen tak jako že už jsme začali řešit nové novely mimo ten legislativní proces, třeba nějakou novelu o návykových látkách a přibývá nám to.

A mě by zajímalo, zda to třeba náhodou nezpozdí ty reformy, když tady budeme řešit agendy, které vlastně nejsou na tom rozpisu? Budeme tady řešit i na výboru věci, které nám normálně nepřísluší a budeme se jimi zabývat, aniž bychom se třeba zabývali očkováním v lékárnách a dalšími věcmi nebo velkou reformou u nelékařského personálu a zdravotních sestřiček. A je to opravdu důležité se na to ptát a já jsem opravdu ráda, že budeme mít tu diskusi i v tom výboru. A ta malá agentička nám určitě bude dělat trošku problémy.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. A nyní tedy slibované přednostní právo, předseda Klubu Motoristů sobě Boris Šťastný.

 

Ministr pro sport, prevenci a zdraví ČR Boris Šťastný: Vážený pane předsedající, dámy a pánové. Hezký podvečer. Já jsem zůstal asi jediným, který se dlouhodobě věnuje zdravotní politice a ještě jsem nepromluvil. Chtěl jsem využít toho přednostního práva, abych mohl mluvit déle než dvě minuty, ale slibuji, že nebudu hovořit déle než minut pět.

Já bych chtěl vrátit tu debatu trochu na zem. Mí předřečníci v naprosté většině případů jsou odborníky v oblasti zdravotní politiky. Dlouhodobě se té problematice věnují na půdě zdravotnického výboru. Někteří z nich jsou i lékaři a často i lékaři významnými. To znamená, v tom systému se pohybujeme, víme, jak funguje a mám pocit, že někdy samozřejmě, když stojíme tady u toho pultíku, tak je tady tendence mnohdy hovořit více politicky než fakticky, jak třeba spolu hovoříme v kuloárech, protože dobře víme, že ta situace se za ta léta nějakým způsobem vyvíjela a vyvíjí.

Musíme si přiznat, že Česká republika v podstatě zažila poslední zásadní změny z hlediska financování či organizace zdravotní péče někdy okolo let 2006 až 2008. Tehdy – já jsem toho byl součástí a velmi si toho vážím – jsme změnili kompletně zákon o veřejném zdravotním pojištění. Dobře si vzpomínáte, že tehdy byly zavedeny i tolik diskutované a později zrušené regulační poplatky. Dobře si vzpomínáte, že byl přijat zákon o zdravotních službách, který nahradil předchozí zastaralé normy, zákon o specifických zdravotních službách a tak dále.

Od té doby se vystřídalo mnoho ministrů zdravotnictví ze všech možných politických stran a je potřeba si přiznat, že vždy jakýkoliv návrh, který přišel, tak byl opozicí strhán, následně médii strhán, odbornou veřejností strhán a neskončil dobře. Já dobře vzpomínám na velmi rozumný návrh pana ministra zdravotnictví Leoše Hegera z TOP 09, dnes opoziční TOP 09, který tehdy přišel s tím, co prosazuji dlouhodobě i já a co jsme prosazovali do programového prohlášení vlády a co i Motoristé mají ve svém programu, a to vlastně bylo takové jednoduché nominální pojištění, které by přineslo skutečně soutěž zdravotních pojišťoven mezi sebou tím, že by lidé mohli platit nějakou část, která by byla pevná a nějakou část, která by byla v tom pojištění variabilní. A nějaký určitý bonus by každý z nás potom mohl dostat samozřejmě zpět, pokud by se třeba zúčastňoval preventivních prohlídek a tak dále.

Byly tady i rozumné nápady předchozí vládní koalice, dnes opozice, které se týkají úhrady nehrazené péče. To znamená dnes, když se každý z nás, každý pacient rozhodne nebo jakýkoliv pacient rozhodne, že si zaplatí zdravotní pomůcku nebo zdravotní službu, která je nehrazená ze systému zdravotního pojištění, platí plnou cenu. Zatímco by skutečně mohl, a ty návrhy tady byly a možná se oživí a já je určitě podpořím, by mohl zaplatit pouze rozdíl mezi cenou, která je hrazená, čili mezi úhradou a skutečnou cenou. Zase se to zjednodušilo na politický boj o tom: ten a ten ministr a ta a ta vláda chce nadstandard. Není to tak. Jo, je to o tom, že dnes je plně hrazená péče zdravotní péče v České republice daná zákonem a toto by jenom zlevnilo pacientům péči a náklady na zdravotní služby a zdravotní pomůcky. Tak se těším, že toto se tady zase objeví, protože je to věc důležitá, myslím si, že že potřebná.

Jsem také zvědavý, jestli ve chvíli, kdy tady na tom místě budeme za pár měsíců projednávat návrh na povinnou elektronickou žádanku, jak o tom hovořil tady pan ministr, protože to jsou úspory, někdo říká jednotky, já říkám desítky miliard korun. Pokud se nám elektronizace českého zdravotnictví podaří dotáhnout do stavu, kdy bude povinná eŽádanka, a napojíme na to i kompletní systém vlastně řízení péče, to znamená, budeme schopni kontrolovat duplicity, budeme schopni kontrolovat náklady na laboratoře a porovnávat, zda nedochází k opakovaným zbytečným vyšetřením a tak dále. To neznamená omezování péče, to neznamená zhoršování dostupnosti zdravotní péče, to znamená racionální přístup k té zdravotní péči a její úhradě. Tak já jsem zvědavý, jestli opozice, která dnes tady takto vystupuje, tak zda tuto věc bude podporovat.

Já jsem byl autorem legislativní změny na povinný eRecept. Pan poslanec Hřib, prostřednictvím předsedajícího, byl ten, to mu přiznávám, že stál u technického řešení a projektového řízení celého toho projektu. A dobře vidíte nebo dobře si vzpomínáte, jak velký to byl tehdy problém, jak protestovala Česká lékařská komora, jak protestovaly lékařské odbory, Lékařský odborový klub, odborná veřejnost. Já si dobře vzpomínám, kolik let se odkládalo zavedení této této věci. Miliony papírových receptů se vystavovaly, schraňovaly na pojišťovnách, nikdo nebyl schopen to zkontrolovat. A pak přišel covid a kdyby tady elektronický recept nebyl, tak já si nedovedu představit, co všechno, jaké důsledky by to mělo. A dneska vidíme, každá pojišťovna a jednotlivé instituce dokáží stiskem tlačítka skutečně zanalyzovat preskripci v České republice směrem k pacientovi.

Dokážeme vracet vlastně dneska díky receptu peníze nad ochranný limit přímo už v lékárnách. To znamená, to je změna, která tady byla za minulého volební období a já ji chválím, prostě to nemá s politikou co dělat a je to dobře, že to takhle funguje. Ale fakt jsem zvědavý na to, až tady budeme za těch pár měsíců prosazovat povinnou elektronickou žádanku, jakým způsobem opozice bude reagovat. A vzpomeňte si, prosím, na má slova. České zdravotnictví funguje. České zdravotnictví na to, kolik je do něj vkládáno peněz, funguje perfektně, ale samozřejmě vždycky je co zlepšovat. Ale na druhou stranu je potřeba si také uvědomit, že mezi roky 2010 a 2024 se výdaje na zdravotnictví více než zdvojnásobily. Z 302 miliard korun, tuším, na nějakých necelých 700 miliard korun v roce 2024. To je nárůst asi 131 procent za 14 let.

To znamená, že tomu dramatickému růstu v dobách covidu, který už se nikdy nezastavil, by měla asi odpovídat i dostupnost a kvalita péče. Ono se to bohužel neděje, protože chybí některé strukturální změny, o kterých tady hovořil pan ministr zdravotnictví i někteří z vás, které je ale potřeba skutečně zopakovat. Jsem přesvědčený, že se nebudeme schopni zastavit v nalévání peněz takto – já to říkám otevřeně, ať se na mě kdokoliv zlobí – nesystémovým řešením, nesystémovým zalepováním děr prostřednictvím navyšování plateb za státní pojištěnce.

To, co dělá tady ministr zdravotnictví, je reakce na deficitní úhradové vyhlášky z minulého období. On nemá vlastně v tuto chvíli žádný jednoduchý, efektivní, rychlý nástroj, jak to udělat jinak. Ale my si musíme přiznat, že to nemůže být takto trvale. Dělaly to vlády před námi, dělá to bohužel už podruhé naše vláda, protože nemáme jiné řešení. Jsme šest měsíců po volbách. Sněmovna funguje tak, jak funguje. Dobře víte, že nejsme příliš efektivní, ale budeme muset přijít s nějakými strukturálními změnami.

Já za základní strukturální změnu pokládám skutečně podívat se na to, zda by bylo možné zvýšit konkurenci zdravotních pojišťoven mezi sebou. To znamená, nenavyšovat spoluúčast pacientů, nezavádět žádné experimenty se spoluúčastí pacientů, zachovat ten benefit, tu obrovskou devizu, kterou čeští občané mají, a to je fakticky bezplatné zdravotnictví, které nám může svět závidět, ale dokázat v tom systému s penězi, které do něj dáváme, v podstatě získat víc z toho systému.

Skutečně jednou z hlavních cest je konkurence zdravotních pojišťoven a následně samozřejmě napojení systémů a procesů, které dokáží na straně poskytovatelů v komunikaci s pacienty zefektivnit celou zdravotní péči. To nás čeká.

Digitalizace. O tom jsem hovořil. To je bez diskuse. Restrukturalizace lůžkového fondu. Kolikrát jsme to tady říkali, ale vzpomeňte si všichni. Teď je před komunálními volbami. Ano, zeptejte se každého komunálního politika, zeptejte se svých hejtmanů, jestli jsou ochotni restrukturalizovat lůžkový fond. Kdo z krajů dneska přijde tady k ministrovi zdravotnictví a řekne ano, jsem ochoten ta a ta lůžka zrušit, protože jsou neefektivní, protože nejsou dostatečně obsazena. Pane ministře, pojďte, změníme to. Jsem přesvědčený, že žádný z hejtmanů to v tuto chvíli neudělá. Ale věřím, že do budoucna je to možný krok, ale bude to vyžadovat tvrdou souhru na úrovni krajů, municipalit a Ministerstva zdravotnictví.

Poslední věcí je – tam bude naprosto nezbytná součinnost ministra zdravotnictví a ministra práce a sociálních věcí – dlouhodobá péče. Musíme propojit zdravotní a sociální péči do jednoho celku. Musíme zajistit, aby existencí zákona o dlouhodobé péči to nebylo jenom na papíře, jak to vzniklo v minulosti, jak tu byla minulá vláda.

Minulá vláda přišla se snahou o sociální zdravotní lůžka nebo zdravotně sociální pomezí, ale udělali jste to jenom proto, protože jste si potřebovali sáhnout, nebo země si potřebovala sáhnout, na strukturální fondy, které byly na to navázány. Protože to bylo jednou z podmínek pro to, aby bylo možné jednotlivá lůžka financovat, tak samozřejmě tam byla nějaká kosmetická změna zákona, která vlastně ale nepřinese nějakou zásadní úsporu. Ale když nám se podaří zdravotní a sociální služby propojit do jednoho systému, tak tahleta věc bude fungovat.

Já jsem slíbil pět minut. Tím chci říct jednu věc. Nemám radost z toho, že tady hlasujeme pro změny systému, toho vzorce, toho automatu, který se týká platby za státní pojištěnce. Já si myslím, že z toho nemá radost vlastně nikdo. Nemá z toho radost ani pan ministr zdravotnictví, jak jsem měl možnost s ním o tom hovořit. Nemají z toho radost mí kolegové napříč politickým spektrem. Všichni víme, že to není dobře, že správné by bylo ten automat mít nastavený a už na něj nikdy nesahat. Ale to samozřejmě bude vyžadovat nějaké změny a jsem přesvědčený, že ty změny je možné udělat silou anebo nějakou rozumnou akceptací ze strany opozice.

Já jsem tady chtěl moc poprosit, aby změny, které z pera ministra zdravotnictví a vlády budou přicházet, byly takto vnímány, aby opozice – vím, že mí kolegové, kteří jsou ve zdravotním výboru, znám je dlouhá léta, možná desetiletí, a rozumí tomu – tak na straně opozice k nim budou přistupovat konstruktivně a podaří se nám alespoň nějaké strukturální změny v systému českého zdravotnictví prosadit. Děkuji vám.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Máme zde dvě faktické poznámky. S první přichází pan poslanec Vlastimil Válek. (O slovo se hlásí poslanec Hřib.) Byl dřív. S druhou pan předseda Zdeněk Hřib. Než přijde pan poslanec Válek. Od devíti do 14 hodin z pracovních důvodů byla omluvena paní poslankyně Michaela Řehková a od 16 ze zdravotních důvodů se omlouvá poslanec Martin Záhoř. Nyní vaše dvě minuty.

 

Poslanec Vlastimil Válek: Já se, pane předsedající, vaším prostřednictvím, panu předsedovi Hřibovi omlouvám. Byť starší, mám rychlejší ruku, zřejmě. Nicméně slova pana ministra Borise Šťastného – on mě neposlouchá, teď už jo – vítám. Já si myslím, že je historická šance v Poslanecké sněmovně, aby se zdravotnictví nestalo soubojem levice a pravice, ale aby se stalo soubojem opravdu o tom, jaká koncepce může vést k tomu, že se restrukturalizuje. Já to štěstí neměl.

Určitě nebudu útočit na pana ministra, už vůbec ne lámanou češtinou, a urážet ho – k tomu nemám nejmenší důvod – a nebudu citovat některé z těch vět, které jsem tady zažíval. Protože si myslím, že řada věcí, které byla naplánovány – znovu se k tomu vracím – už v předchozím období, které se prostě nepodařilo realizovat, protože přišel covid – pan ministr to velmi dobře ví – tak já je ve zdravotním výboru, tehdy v opozici, podporoval. Podporoval jsem to intenzivně. Podporoval jsem elektronický recept a řadu dalších věcí.

Myslím si, že pan ministr Šťastný má v řadě věcí naprostou pravdu. Abych to ukončil pozitivně a odlehčeně, stejně tak pravdu má i pan ministr Adam Vojtěch. Ono je koneckonců vidět, že jsou oba dva bývalé děti ODS.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Teď si nejsem jistý... (Poslanec Hřib: S přednostním právem.) Přednostní právo. V tom případě mám tady přednostní právo, kde jsem byl požádán, jako zástup za předsedu ODS, místopředseda, přednostní právo. Mám ho tady papírově... (Poslanec Hřib se stále hlásí o slovo. Žádá o faktickou poznámku.) Dobře, faktická z místa.

 

Poslanec Zdeněk Hřib: Děkuji. Já jsem chtěl jenom upozornit. Já jsem pečlivě poslouchal tady pana doktora Šťastného. Jenom upozorňuju, že to, že je to reakce tady, nutnost nějak jako dolévat ty peníze, že je to reakce na deficientní úhradové vyhlášky, to jsme slyšeli už u těch osmi miliard, předtím. Fakt nevím, jak dlouho chystáte tady tenhle kousek hrát dokola, ale prostě nelze se na to vymlouvat donekonečna.

Co se týče restrukturalizace lůžkového fondu. Já si myslím, že to nelze dělat z pozice komunálu. To prostě musí se udělat tlak ekonomický ze strany zdravotních pojišťoven, bez nějakého velkého humbuku, tak, jak se to dělo, prostě už roky se to děje, a nijak jinak to vlastně dělat nejde.

Ale chtěl jsem se zastavit u toho, co bylo zmíněno, jako třeba nominální pojistné nebo možnost doplatit si rozdíl v té kvalitnější variantě. Tak já bych to třeba podpořil a vlastně nevidím tady úplně v opozici strany, které by to chtěly nějak torpédovat. Nebo asi nečekáte, že ODS zrovna tady bude torpédovat nominální pojistné. Tak já vlastně si myslím, že jediná strana, která by to tak byla schopna torpédovat, je ANO nebo možná SPD ještě. Byly by to schopné torpédovat nějakými ne úplně logickými úvahami a, řekněme, lehce manipulativními tvrzeními o tom, že se vytváří nějaké zdravotnictví jenom pro bohaté a tak podobně.

Ale ti jsou s vámi teďka ve vládě, pane doktore Šťastný, to znamená, za mě je skutečně teď právě ta jedinečná příležitost, abyste pohlídali toho Andreje Babiše, aby tohle vlastně netorpédoval a aby pan ministr tady tyhle změny mohl zavést. No ale ještě jednou: Čekám. Kde to je, se ptám, kde to je? Protože 21 miliard a zas to tady není.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji a nyní se ke slovu konečně dostává pan poslanec Štěpán Slovák. Já se jenom teď ptám, vystupujete teď s přednostním právem? To znamená, potom vám zůstává tedy ještě máte slovo.

 

Poslanec Štěpán Slovák: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové, já už si odpustím ty historické exkurzy a půjdu rovnou k věci. A řeknu to jednoduše: do toho děravého hrnce českého zdravotnictví lejeme další vodu a doufáme, že ten hrnec nepoteče. Jenže on poteče a ne kvůli tomu, že by české zdravotnictví bylo špatné. Ne proto, že by v něm nepracovali skvělí lékaři, sestry a další zdravotníci, ale proto, že tento návrh neopravuje ani jednu z konstrukčních vad českého zdravotnictví.

Návrh zvyšuje měsíční platbu za státního pojištěnce z 2 188 korun na 2 479 korun a vyměřovací základ se má zvýšit na 18 362 korun. Což při těch 6 milionech státních pojištěnců znamená meziroční navýšení zhruba o těch 21 miliard korun, které už tady byly zmíněny.

Vláda teď na jedné straně tvrdí, že chce systém stabilizovat, a na druhé straně znovu nahrazuje předvídatelné pravidlo valorizace jednorázovým politickým rozhodnutím. A ještě závažnější podle mě je, že něco takového chtěla vláda schválit hned v prvním čtení, bez toho, aniž by proběhlo řádné připomínkové řízení, bez standardního hodnocení dopadu RIA a bez prostoru spojit tuto částku s konkrétními, měřitelnými a vymahatelnými reformními závazky, o kterých už tady také byla řeč. A u částky jako 21 miliard korun, my se tady obvykle bavíme o nějakých parametrických úpravách v jednotkách nebo desítkách milionů, nedej bože, ve stovkách milionů a teď tady řešíme 21 miliard.

Vláda taky pracuje s nějakým číslem očekávaných úspor ve věci 3 miliardy korun. Sama je v tom návrhu označuje za kvalifikovaný odhad. Takže 3 miliardy úspor proti navýšení výdajů, to znamená, že vláda podle mě nemá připravenou žádnou skutečnou výdajovou reformu, má seznam záměrů a proti němu stojí pevný účet pro státní rozpočet, který následně zaplatíme.

V důvodové zprávě se mluví o revizi screeningových programů, jednodenní péči, balíčkových platbách, koordinátorech péče, redukci duplicitních laboratorních vyšetření, centralizaci, cenových soutěžích. To všechno jsou správné nástroje. Jenže u žádného z nich není uveden konkrétní harmonogram, legislativní podpora, vyčíslitelný dopad, nevíme, kdy má ta úspora přijít, kdo ji zajistí, podle jakých ukazatelů tohle budeme kontrolovat. Jednoduše řečeno, 21 miliard je konkrétních, ale ty reformy na výdajové stránce jsou spíše přáním.

Neřešíme ani rozsah nároků či skutečnou volbu pacienta. Česká republika sice vydává na zdravotnictví v přepočtu na obyvatele méně než průměr Evropské unie, zároveň ale patříme mezi země se suverénně nejvyšším podílem veřejného financování, což je velmi důležitá kombinace. Náš problém není jen v tom, kolik peněz do zdravotnictví posíláme, náš problém je, že z veřejného zdravotnictví slibujeme téměř všechno, aniž bychom srozumitelně definovali rozsah nároku, standard dostupnosti a odpovědnost jednotlivých aktérů. U lůžkové péče, ale i u ambulantní lékařské péče, u stomatologické péče, u léčivých přípravků, všude jsme nad evropským průměrem. A přesto se tady tahle debata nevede, že tady rozdáváme oproti Evropské unii prostě víc, než je standardem v Evropské unii, a proto tady máme takové výdaje. Neřešíme ani žádné transparentní a sociálně citlivé metody spoluúčasti, neřešíme zda má být finanční spoluúčast spojena s nějakou ochranou chronicky nemocných a sociálně zranitelných, s ročními limity a jasným nárokem, a proto se v našem systému zdravotnictví objevují tady ti šmejdi. Oni tam jsou, jsou prostě lidé, kteří chtějí nějaké poplatky navíc, které jsou v rozporu se zákonem. Tito lidé tady jsou místo odborné debaty o tom, jak tomu zabránit a nastavit to prostředí předvídatelně, tak ukazujeme, že všechno bude navždy bezplatné a potom že se navždy můžou někteří řídit tím, co je v rozporu se zákonem, netransparentní, často bez jasných pravidel.

Stejně tak tady neřešíme tu již zmiňovanou volbu pacienta, kterou tady zmiňoval pan ministr Šťastný. My jsme připraveni se o tom bavit, protože my už i nějaký návrh máme, rádi o něm budeme diskutovat, budeme rádi když ten návrh předložíte vy nějaký variantní, protože to si myslím, že není žádný nadstandard, není nic, co by český systém zdravotnictví zatížilo tím, že tady budeme dělat nějaké dvojrychlostní zdravotnictví. Ne, naopak. Prostě tady ten systém, který je diskriminační, tak do něho dáme něco, co umožní si doplatit jenom ten rozdíl a nebudete platit celý výkon.

Protože právě transparentní volba pacienta může zachovat plný nárok na hrazenou péči, chránit rovný přístup a současně umožnit, aby do zdravotnictví vstupovaly další soukromé zdroje. Vláda ale tuhle debatu zatím nevede. Raději dá desítky miliard bez dalšího ze státního rozpočtu.

Co dalšího neřešíme? Neřešíme systémově ani tu prevenci. Přestože platíme v České republice hlavně následky. Pořád je prevence podfinancovaná a její výsledky jsou prostě slabé. Přesto návrh vyčleňuje na posílení fondu prevence tuším jenom 1 miliardu z celkového navýšení 21 miliard, to znamená méně než pět procent nových prostředků. A ani u této 1 miliardy nevíme, za jaké konkrétní výsledky bude zaplacena, zda půjde o zvýšení účasti na screeningu, očkování, záchyt u rizikových pacientů, řízení obezity, odvykání kouření. Peníze na prevenci bez měřitelných cílů se ale můžou projevit jenom v další nějaký katalog příspěvků, kdy poletí peníze z okna.

Přitom Česko má přibližně 15,9 procenta dospělých denních kuřáků, zatímco průměr Evropské unie je 12,1. Spotřeba alkoholu je přibližně 9,8 litrů čistého alkoholu, kde jsme suverénně nad průměrem Evropské unie. Jsou to rizikové faktory, které se následně promítají do onkologických, kardiovaskulárních a dalších chronických onemocnění. Což my vyřešíme tak, že kouření a alkohol řešit nebudeme, ale budeme řešit kratom. Kratom je hned ten problém číslo 1, který máme teďka v mezirezortním připomínkovém řízení. A to teď máme řešit? Kratom, na který podle těch odhadů bohužel v České republice zemřelo zhruba do desítky lidí, což je nepochybně strašné, ale když se podíváte v tom rozdílu, že na následky spojené s rizikovým užíváním alkoholu v České republice zemře 7 000 až 8 000 lidí a ty mizivé jednotky lidí, to odhady říkají, že to nebo část adiktologů říká, že vůbec nikdo, část říká, že to byly zhruba dva až deset lidí. Tak já si myslím, že bychom teda spíš měli řešit ten alkohol a měli bychom řešit to kouření než kratom.

Neřešíme ani tu neefektivní strukturu péče. Česká republika měla v roce 2023 přibližně 6,4 nemocničního lůžka na 1 000 obyvatel a průměr Evropské unie činil 5,1. To znamená, tady jsme také nad průměrem Evropské unie. A já myslím, že tu transformaci bychom měli tady řešit také společně a čekáme, s čím ministerstvo v této věci přijde.

Část kapacit zároveň musí přejít do následné, dlouhodobé, rehabilitační, domácí a paliativní péče. Část výkonu má být přesunuta do jednodenní chirurgie nebo ambulantního režimu.

Vláda v důvodové zprávě tuto potřebu jednou větou připouští, ale nepředkládá žádnou mapu kapacit, cílovou strukturu ani závazný harmonogram, kdy tohle budeme řešit. Přesto chce okamžitě dalších 21 miliard korun. Peníze tedy přijdou dřív než ty reformy, než ta změna chování systému.

Zároveň se v návrhu objevuje argumentace stárnutím populace. Ano, česká společnost stárne. Nejde o neočekávanou událost. Všichni, kdo chodíme na zdravotní výbor, ale i související podvýbory, tak vidíme, že to bude prostě ještě horší. Podle předložených projekcí se bude počet obyvatel ve věku 65 a více let dále zvyšovat a dlouhodobě poroste také skupina lidí nad 80 let, která využívá zdravotní a sociální péči nejintenzivněji. To znamená, ten problém bude ještě horší, a to, že to teď zaplácneme 21 miliardami, tak reálně znamená to, že v budoucnu to bude možná ještě horší. A pro kolik si potom vláda přijde peněz? Pro 30, 40, 50, 60? Už dnes vidíme i situaci u personálu, že počet všeobecných sester ve vyšších věkových skupinách představuje závažné personální riziko. Věková struktura pracovníků ukazuje tisíce sester ve věku 60-69 let, které bude v příštích letech nutno nahradit, a další peníze samy nevytvoří ty zdravotníky bez změny kompetencí, vzdělávání, organizace práce, digitalizace a pracovních podmínek. Pouze zvýšíme cenu nedostatkové práce, nikoliv její dostupnost.

Zároveň ten vládní návrh podle mě potvrzuje rozsah plýtvání, protože důvodová zpráva odkazuje na odhad OECD, podle něhož může být 20 procent zdravotních nákladů vynakládáno na péči s nízkou přidanou hodnotou a 10 procent může představovat přímé plýtvání. Materiál dále tvrdí, že snížení plýtvání o třetinu by mohlo znamenat úsporu přibližně 18,5 miliardy korun v dnešních cenách. To je téměř stejná částka, jakou po nás vláda nyní žádá ze státního rozpočtu, a přesto není navýšení plateb podmíněno ani jediným konkrétním cílem v oblasti nějakého řekněme omezování péče s nízkou přidanou hodnotou. Kde je závazek omezit duplicitní laboratorní a zobrazovací vyšetření? Kde je důsledná elektronická žádanka, ta už je tedy teďka v mezirezortním připomínkovém řízení, takže tam jsem rád, že tu nám i jako některým představitelům opozice ministerstvo již poskytlo. Kde jsou balíčkové platby, které odmění koordinovanou léčbu místo fragmentovaných výkonů? Kde je revize výkonů, které nemají pro pacienta prokazatelný přínos? Jestli vláda sama říká, že v systému existuje potenciální úspora v řádu desítek miliard, nemůže zároveň po Poslanecké sněmovně chtít bianco šek bez závazného reformního plánu.

Co by mělo předcházet tomu schválení 21 miliard? Neříkám, že do českého zdravotnictví nemá přijít více peněz, ale jak jsem říkal, myslím, že více peněz má přijít i v podobě spoluúčasti pacientů. Říkám, že dalších 21 miliard musí být spojeno s jasnými podmínkami a minimálně bych očekával závazný harmonogram transformace lůžkové sítě podle regionálních potřeb, konkrétní opatření ke snížení duplicit péče s nízkou přidanou hodnotou a neúčelných výkonů, úhradové mechanismy založené více na kvalitě, výsledku a koordinaci péče, které se už chystají. Transparentní vymezení hrazeného nároku standardu dostupnosti a legální volby pacienta a předložení toho legislativního návrhu umožňujícího volbu pacienta, s tím i odbornou debatu o sociálně citlivé spoluúčasti s ochrannými limity pro chronicky nemocné a zranitelné skupiny. Měřitelné cíle prevence a přímé finanční motivace pojištěnců k účasti na preventivních programech, posílení role zdravotních pojišťoven a zároveň větší konkurenci zdravotních pojišťoven, která tady byla také zmíněna, a návrhy, které podpoří tuto konkurenci zdravotních pojišťoven. Reálný plán personálních kapacit, rozšíření kompetencí nelékařských zdravotnických pracovníků a propojení zdravotně-sociální péče.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, jak jsem již říkal, občas se to tady tváří, ale i v tom mediálním prostoru, že nás čeká největší reforma od dob toho Hippokrata nebo vynálezu penicilinu. No, zatím tady nebyla, zatím jsme tu měli jenom ty dva tisky. Zatím vláda jenom přesouvá dalších 21 miliard ze státního rozpočtu do systému, aniž by za ně stát získal měřitelnou změnu. Do děravého hrnce totiž můžete nalít dalších 21 miliard, můžete do něj nalít 21 miliard další rok, pak dalších 21 miliard, ale dokud neopravíme dno, voda bude vytékat dál. A odpovědná vládní politika není nosit další kýble, které tam budeme lít, odpovědná politika je konečně společně ten hrnec opravit. Ani korunu ze státního rozpočtu nazmar a socialismu ve zdravotnictví trvale nazdar! Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců ODS.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Pane poslanče, jenom prosím, do té obecné rozpravy tím pádem už nepůjdete, tak si vás škrtám. Jinak vám to pověření s přednostním právem platí až do 17. hodiny. A tím pádem je na řadě v obecné rozpravě pan poslanec Vlastimil Válek.

Než sem přijde, přečtu tři omluvy. Od 16.30 do 18.30 hodin se z osobních důvodů omlouvá pan poslanec Ivan Bartoš. Od 14 hodin ze zdravotních důvodů pan poslanec Ladislav Okleštěk a od 15.30 hodin z osobních důvodů pan poslanec Jan Skopeček.

Tak, máte slovo.

 

Poslanec Vlastimil Válek: Děkuji, vážený pane předsedající. Vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové, byť tady řada věcí zazněla a ve velmi, podle mého názoru, konstruktivní a plodné sérii faktických připomínek jsme věci diskutovali, přesto mi dovolte, abych se u předloženého návrhu zákona, tedy u sněmovního tisku 235 zastavil podrobněji. Nejen proto, že se týká financování zdravotnictví, ale také proto, že se dotýká jednoho z nejdůležitějších principů, na kterých jsme v posledních letech stavěli financování českého zdravotnictví, tedy stability a předvídatelnosti.

Na první pohled se může zdát, že dnes vedeme debatu pouze o chcete-li 24, nebo tedy 21 miliardách, že jde pouze o rozhodnutí, zda se do systému veřejného zdravotního pojištění pošle více nebo méně peněz. Jenže tak jednoduché to není. Ve skutečnosti vedeme mnohem širší debatu. Debatu o tom, zda budeme pokračovat v systému založeném na předem známých pravidlech, zda budeme dělat strukturální změny, nebo zda se vrátíme do situace, kdy bude vývoj příjmů zdravotnictví opět záviset na jednorázových politických rozhodnutích, dnes tedy změnou zákona, což vnímám jako posun, před tím prostým rozhodnutím vlády vždycky ke konci roku.

Vláda dnes navrhuje zvýšit vyměřovací základ pro platbu za státní pojištěnce nad úroveň, která by vyplývala z platného valorizačního mechanismu. Současně ale navrhuje, aby se tento mechanismus v následujících letech neuplatnil standardním způsobem a aby takto mimořádně stanovená úroveň tvořila základ financování až do roku 2029. To není jenom technická změna, to je politické rozhodnutí, a právě proto si zaslouží mnohem důkladnější debatu, než jakou předpokládalo projednání v § 90 jednacího řádu. Zaslouží si debatu na zdravotním výboru a zaslouží si, abychom se na to podívali z různých úhlů pohledu.

A bezesporu je zcela legitimní debata o tom, jaká má být úhrada za státní pojištěnce. A já se v politice pohybuju relativně krátce, byť už nejsem nejmladší, nicméně ve zdravotnictví se pohybuji od promoce v různých funkcích, ať už jako přednosta kliniky, náměstek pro všechno možné v různých typech zařízení, a ta debata o tom, jaká má být úhrada, výše úhrady a jaký má být vztah mezi výší úhrady za státní pojištěnce a úhradou za OSVČ, tak ta debata, protože tam je to legitimní, je dlouhá, tak jako platba za státní pojištěnce. Vždycky to byl souboj postojů, názorů a řekněme levicového, pravicového přístupu k té problematice. Navíc je potřeba si uvědomit, že státních pojištěnců přibývá, ten princip je asi nezměnitelný, a tak jak stárne populace, dostaneme se v dohledné době na 75 procent státních pojištěnců a postupně budeme narůstat.

Proto mi dovolte říct první, řekněme, slib. Já jsem připraven debatovat a jsem připraven diskutovat o tom, zda by v zákoně neměla být nějaká provazba úhrady za státní pojištěnce s úhradou za OSVČ, tedy nějaký vztah mezi minimální částkou platby za OSVČ a úhradou za státní pojištěnce. Ale nejsem úplně připraven diskutovat o tom, že se zruší mechanismus té valorizace. Abychom ale rozuměli tomu, co dnes předkládá ministr zdravotnictví Adam Vojtěch, musíme se vrátit několik let zpátky do roku 2022, byť není dobré se vracet, tak já si to dovolím, protože v tom roce jsem byl ministr zdravotnictví a pokud někoho budu kritizovat a něco budu kritizovat, budu kritizovat sám sebe a vládu, ve které jsem byl. Do období, kdy jsem přebíral zdravotnictví v průběhu pandemie Covid-19, protože pandemie Covid-19 v té době přecházela z delty do omikronu.

My jsme zdědili zákon, který u části občanů měl představu o povinném očkování proti covidu. Dostali jsme se do situace, kdy jsme nevěděli, jak se bude chovat omikron. A ty debaty v první polovině toho roku 2022 v Poslanecké sněmovně se týkaly jenom přístupu k mutaci delta, která byla nejnakažlivější z těch mutací, byť ne nejletálnější. A těch počet úmrtí a pánbůh zaplať za to nebyl tak vysoký jako u předchozích mutací, už v žádném případě na počet nakažených. Do období, kdy stát během pandemie vlastně do systému veřejného zdravotního pojištění, a já použiju termín ne snad dehonestující, nalil mimořádné desítky miliard korun, k tomu se musíme vrátit, tak zdůvodnění, proč tam ty peníze šly. Ty peníze a můžeme si přečíst tehdejší vystupování ať už ministrů zdravotnictví nebo ministryně financí bylo jednoduché, je to jednorázové, jednorázové navýšení úhrad za státní pojištěnce tak, abychom mohli krýt náklady spojeny s pandemií covid, krýt náklady spojené s covidem. A nikdo z nás z tehdejší o opozice, já tehdy byl v opozici, nezpochybňoval, že zdravotnictví musí dostat tuto maximální podporu, ty peníze šly dílem na mimořádné odměny pro zdravotníky, kteří pracovali ve ztížených podmínkách.

Vzpomeňme si a v dobrém, ve velmi dobrém, prostřednictvím pana předsedajícího, na velmi emotivní vystoupení pana poslance Brázdila, co se týče záchranářů, co se týče těch, kteří jezdí v sanitkách, na které nebylo v té první fázi myšleno, a vzpomeňme si, že tímto způsobem odešly ze systému ne miliony, ne stovky nebo desítky milionů, ale miliardy a byly to jednorázové, dočasné, dočasné peníze, které měly do systému jít, a to dočasné si potřetí dovolím zdůraznit. Jenže toto mimořádné opatření má jednu vlastnost, nemůže trvat věčně. Problém každého mimořádného opatření bohužel je, že věčně trvá. Takže my jsme se dostali vlastně i vinou těchto mimořádných opatření nebo zásluhou chcete-li a tady bych si netroufl říct, že je to něčí vina, prostě byla taková situace do stavu, kdy z geometrického nárůstu úhrad nebo příjmů zdravotních pojišťoven se stal exponenciální nárůst a ta křivka se změnila. Ta křivka, o které tady můj předřečník, pan ministr Boris Šťastný mluvil se z křivky, která měla nějaký sklon, stala křivka, která ten sklon přestala mít a my jsme byli v situaci, že pokud bychom s tím nic neudělali, tak jsme se dostali do roku 2035 až 2038 k nějakému bilionu, bilionů, bilionů příjmů zdravotních pojišťoven.

Kdy jsme tehdy analyzovali stav systému, zjistili jsme dvě podstatné zkušenosti. Za prvé, zdravotní pojišťovny disponovaly vysokými rezervami. Ty rezervy byly generované těmito mimořádnými a schválenými příjmy tehdejší vládou.

Za druhé neexistoval žádný předvídatelný mechanismus, který by určoval vývoj plateb za státní pojištěnce, a to do budoucnosti tak, aby byl kontinuální a nevyžadoval každoročně zásahy v podobě politických rozhodnutí a pokud se má plánovat zdravotnictví v delším než jednoročním horizontu a je velká chyba, že úhradová vyhláška, a ano, mně se to také nepovedlo, byť jsem tu debatu spustil a pan doktor Hroboň s šéfem tehdejší rady poskytovatelů přišli s návrhem, i když to trvalo poměrně dlouho. Pokud se má úhradová vyhláška přetavit na úhradovou vyhlášku, která bude pokrývat více let a to je jediná správná cesta, tak pak musí být příjmy předvídatelné. A právě to, že byl přijat zákon o valorizaci úhrad za státní pojištěnce udělat z nepředvídatelného jednorázového navýšení, které si můžeme říct, jaké mělo důvody, jestli tlak odborů, jestli covid, v různých obdobích ty důvody byly různé, naprosto předvídatelný mechanismus a proto jsem rád, že ten zákon není zrušen, že bude dál platit.

Proto jsme tehdejší vládou navrhli 2 vzájemně provázané kroky, snížení těch mimořádně navýšených plateb za státní pojištěnce a současné zavedení automatické valorizace v této oblasti a tyto 2 věci není možné od sebe oddělovat. Tyto 2 věci se ale bohužel často účelově oddělují, ale ve skutečnosti tvořily jeden celek. Na jedné straně jasná předvídatelná legislativa, která říká, jak se bude vyvíjet příjem zdravotních pojišťoven, co se státních pojištěnců týče a můžeme se bavit, jaký základ má tvořit ten valorizační mechanismus. Ten základ se může měnit v závislosti na tom, jaká je inflace, jaký je stav české ekonomiky. To je asi legitimní debata. A na druhé straně mimořádné příspěvky, které byly schvalovány jako mimořádné a proto pro ně Sněmovna hlasovala a byly tady takto zdůvodňovány a každý z vás a každý z občanů si to může najít v zdůvodněních tehdejších představitelů vládních, jsme prostě zrušili, to je to snížení. Říkali jsme tehdy velmi otevřeně. Ano, po pandemii je možné vrátit výši plateb na nižší úroveň, protože systém disponuje významnými rezervami.

Současně ale musíme vytvořit mechanismus, který zajistí jejich stabilitu a předvídatelný růst v dalších letech, což je zákon o valorizaci plateb za státní pojištěnce, tedy automatickou valorizaci. A právě proto považuji za velkou chybu, že vláda chce do tohoto principu vstoupit, byť uznávám, že je legitimní debata o výši toho základu, z kterého je to vypočítáno. Jako ministr jsem se během své služby soustředil na kroky, které měly zdravotnictví dlouhodobě posílit. Ne na jedno volební období, ne na jeden rozpočet, ale s cílem nastavit pravidla, která budou systému sloužit řadu let. A dovolte mi povzdechnutí. Nemyslím si, že najdete ty 4 roky, co jsem byl ministr, jediný projev, kde bych kritizoval svoje předchůdce, ale naopak jsem několikrát zdůraznil, byť jsem tady byl velmi dehonestován, často nesrozumitelnou češtinou, že navazuji na kroky svých předchůdců, protože zdravotnictví potřebuje kontinuitu. Za 4 roky se nic nedá změnit a chtěl bych říct jeden příklad za všechny. Kdysi jako šéf Asociace akademických senátů lékařských fakult spolu s děkany a jedním z rektorů jsme přišli s tím, že by bylo dobré zvýšit počty studentů lékařských fakult. Tehdy byla vláda, tuším, že byl ministr Leoš Heger. My jsme našli příznivce na Ministerstvu zdravotnictví, nějakého Duška, profesora Duška, který udělal tehdy kalkulaci a řekl ano, má to svoji logiku, měly by to být tyto peníze, které půjdou přímo na Ministerstvo zdravotnictví. Tato vláda padla. Pak byla úřednická vláda, která to neřešila. Pak nastoupila vláda podobná té současné a začala to řešit. Finálně pan ministr Vojtěch toto donesl na vládu, vláda to schválila, tehdejší ministr školství Plaga to schválil a stala se z toho jakási smlouva na 6 let na jakousi dobu určitou. Já jsem ve chvíli, kdy jsem se stal ministr, tak jsem v tomto pokračoval a přesvědčil jsem ministra financí, respektive ministra školství, nevím, kdo v té... Gazdíka a stal se z toho vlastně mandatorní výdaj, který dneska nikdo už nediskutuje, je součástí státního rozpočtu a dlouhodobě ty peníze takto jdou a je to správné. A my máme jistotu, že v dalších letech zásluhou několika ministrů a různých politických stran budeme mít o 30 procent absolventů lékařských fakult víc.

Já jsem takto prosadil navýšení počtu studentů nelékařských zdravotnických oborů a pan ministr v tomto pokračuje. Posunuje tady toto dál a zase v budoucnu někdo, kdo bude na Ministerstvu zdravotnictví, protože všechno to má zpoždění 5, 6, 8,10 let, bude z toho spolu především s českým zdravotnictvím a pacienty mít politické body, protože bude mít o 30 procent absolventů nelékařských zdravotnických oborů víc.

A takto je potřeba ke zdravotnictví přistupovat. To je jediná možná cesta, protože neexistuje v České republice jeden jediný občan, který by se dřív nebo později nestal pacientem a nepotřeboval by pomoc českého zdravotnictví. Proto je politické handrkování v tomto směru vždycky kontraproduktivní pro všechny účastníky systému. Proto jsem se snažil nastavit ta pravidla na řadu let a v tom bychom měli pokračovat. Velmi dobře jsem si uvědomoval, že české zdravotnictví nestojí před problémem nedostatku peněz jako takových – a na tom se všichni shodnou: političtí experti, nepolitičtí experti, ekonomové, odborníci – ale že výdaje českého zdravotnictví dlouhodobě rostou a porostou i nadále.

Skutečnou otázkou bylo, zda s rostoucími výdaji dokážeme držet krok také, co se týče efektivity a dostupnosti péče, organizace péče a především ke stárnoucí populaci, zhoršujícímu se zdravotnímu stavu populace, která stárne. Právě z tohoto důvodu jsme kladli mimořádný důraz na prevenci. Zavedli jsme řadu preventivních prohlídek, zavedli jsme řadu kroků, které vedly k posílení prevence. Každý zdravotník, a nejenom zdravotník, ekonom ví, že nejdražší pacient není pacient, který chodí na preventivní prohlídky. Nejdražší pacient je pacient, jehož onemocnění zachytíme pozdě. Tak to prostě je. Jsou pro to tvrdá data, jsou pro to jasné důkazy odborníků.

Proto jsem mezi priority svého působení zařadil rozvoj screeningových programů a včasného záchytu závažných onemocnění. A to jsou ty kroky, abych odpověděl na to, na co se mě tady dvakrát ptal, vaším prostřednictvím, pan poslanec Farhan, které vedou krátkodobě i dlouhodobě k snížení výdajů zdravotních pojišťoven. Spustili jsme screening karcinomu plic, který ale můj předchůdce jako pilot nastavil a já v tom pokračoval, jenom jsem upravil některé parametry, využívaje své profese, co se týče low-dose CT, spustili jsme a prosadili jsme screening karcinomu prostaty, a koneckonců i já jsem z toho profitoval, screening výdutí břišní aorty, které má vynikající výsledky, rozšířili jsme novorozenecký screening o další závažná onemocnění. A tady tyto projekty nejenom zachraňují životy, což je to klíčové, ale především významně šetří zdravotnické prostředky.

Současně jsem novelizoval vyhlášku o preventivních prohlídkách, téměř po 20 letech. A preventivní prohlídky v České republice jsou dneska nejmodernější preventivní prohlídky, které vlastně obsahují všechno od kardiologie, laboratorního vyšetření a řady dalších kroků. A opět je to cesta, v které pan ministr pokračuje, a já ho za to chválím. Je to cesta, která vede k snížení výdajů zdravotnictví, snížení výdajů zdravotních pojišťoven. Protože kvalitní primární péče, kvalitní preventivní prohlídky, kvalitní praktický lékař, to je ta cesta k úsporám. Protože silná primární péče není politický slogan. Je to jedna z nejdůležitějších cest, jak zajistit dostupnou a současně ekonomicky udržitelnou zdravotní péči.

Stejně tak jsem považoval za nutné reagovat na změny, kterými česká společnost prochází. Demografické změny se nezajímají o volební období. Nečekají na výsledky voleb, prostě se dějí. A každý odpovědný ministr zdravotnictví musí mít odvahu na ně reagovat. Proto jsem otevřel debatu o transformaci lůžkového fondu, rozvíjel jsem jednodenní péči, a to zásadním způsobem. Výrazně se rozšířil rozsah hrazené jednodenní péče a definovali jsme, co jsou výkony jednodenní péče. A nebyla to jednoduchá diskuse s odbornými společnostmi.

Posouvali jsme další centralizaci vysoce specializované péče a zas to nebyla jednoduchá situace, protože jsem kvůli tomu byl pohnán k Ústavnímu soudu. Nicméně Ústavní soud řekl: ano, toto lze, je to správná cesta. A tím pádem jsem svým nástupcům otevřel dveře, aby se v té centralizaci pokračovalo, aby se v ní pokračovalo důsledněji, bez rizika trestního stíhání a žalob.

Byla to rozhodnutí, která nebyla populární, nebyla vždy populární. Byla to rozhodnutí, která často narážela na odpor. Jenže odpovědná zdravotní politika nespočívá v tom, že budeme ignorovat realitu. Odpovědná zdravotní politika spočívá v tom, že na ni budeme reagovat včas. A právě proto považuji za důležité připomenout jednu věc. Když dnes čtu důvodovou zprávu k předloženému návrhu zákona, nacházím v ní řadu opatření, se kterými souhlasím. Nacházím v ní podporu jednodenní péče a – velmi chválím – důraz na prevenci, což je naprosto klíčové, je na tom absolutní shoda, další centralizaci vysoce specializované péče – a ano, kdo by chtěl, aby mu transplantovali játra v každé nemocnici, předpokládám, že nikdo – optimalizaci lůžkového fondu a připomněl bych, že v posledním roce se podařilo výrazně snížit počet akutních lůžek o více než tisíc, i tlak na vyšší efektivitu systému. A s ničím z toho nemám problém. Naopak, považuji to za správný směr. Tady si myslím, že mohu aspoň za TOP 09 slíbit jednoznačnou podporu těmto krokům.

Jsem rád, že v těchto oblastech existuje mezi jednotlivými ministry zdravotnictví určitá kontinuita. Zdravotnictví totiž není oblast, kterou lze řídit v horizontu jednoho volebního období. Pokud mají změny přinést výsledky, musí být dlouhodobé a musí na sebe navazovat.

Dovolím si ale připomenout, že většina těchto opatření nejsou žádnými novými objevy roku 2026. Jsou to kroky, o kterých se v českém zdravotnictví hovoří řadu let a které bylo třeba systematicky prosazovat bez ohledu na to, kdo právě seděl v ministerském křesle. O to více mě proto překvapuje, že vedle argumentace o vyšší efektivitě systému dnes současně stojí návrh na mimořádné navýšení příjmů o dalších 21 miliard korun. A zde se dostáváme k další důležité části celé debaty, k hospodaření zdravotních pojišťoven. Protože už v roce 2022 zde zaznívaly obavy, že využití rezerv zdravotních pojišťoven povede k destabilizaci systému, a to k destabilizaci v roce 2022, 2023, 2024, 2025, vždycky ten následující rok, že to povede k destabilizaci. A ne, nevedlo. Zaznívala varování před omezením péče, to se nestalo, před nedostatkem prostředků a před finančními problémy pojišťoven. A já nezakrývám, že část zdravotních pojišťoven byla ve velmi špatném a je ve velmi špatném stavu. To já vůbec netvrdím.

Pamatuji si tehdejší rozpravu velmi dobře. Pamatuji si na tu kritiku, že pojišťovny nebudou schopny dostát svým závazkům. Ano, někdy v budoucnu samozřejmě nebudou schopny dostát svým závazkům, pokud nezačnou redukovat počty nasmlouvaných lůžek, pokud nezačnou dělat to, co jim zákon ukládá, co mají ze zákona dělat. A bohužel selhání všech politických garnitur od roku 1989, a ano, i za sebe mohu říct, že je to selhání, je – že se nikdy nepodařilo vysvětlit občanům, že se nikdy nepodařilo vysvětlit populaci, že nejsou pojištěni u Ministerstva zdravotnictví, že nejsou pojištěni u vlády, ale že jsou pojištěni u své pojišťovny. Každý z nás máme svoji pojišťovnu a tak, jak se pečlivě zajímáme, pravděpodobně, co nám nabízí pojišťovna, u které máme pojištěné auto, co nám nabízí pojišťovna, u které máme pojištěný dům, tak se v podstatě vůbec nezajímáme o to, co nám nabízí pojišťovna a jak hospodaří pojišťovna, u které máme pojištěné to nejcennější, co máme, svoje zdraví.

Každý občan by se měl ptát své pojišťovny, jak hospodaří? Proč nenasmlouvala péči tam, kde bydlí, a nasmlouvává ji tam, kde je jí nadbytek? Proč nenasmlouvává především ty obory, které chybí? Proč platí za lůžka, která nejsou obsazená? Já jsem nikdy do tohoto vztahu nevstupoval a na rozdíl od mých předchůdců se ani jednou nestalo, že bych zneužil politickou moc a nutil pojišťovnu, aby uzavřela smlouvu s oddělením, nemocnicí nebo zařízením, kde se zřizovatel či pojišťovna rozhodli toto odsmlouvat. Protože toto by mělo být zcela v kompetenci pojišťoven a ty musí být tlačeny do toho, aby co nejefektivněji hospodařily s prostředky, které jim svěřili přímo nebo nepřímo občané České republiky, tedy jejich pojištěnci.

Jak je možné, že jsme zde letos na jaře vedli debatu o přerozdělení 8 miliard korun z Všeobecné zdravotní pojišťovny ve prospěch zaměstnaneckých zdravotních pojišťoven, a tuto debatu jsem už v rámci těch faktických připomínek říkal, když tedy ty pojišťovny mají být ve špatném stavu. I to je důkaz toho – a já rozumím všem těm důvodům, jak se k těm penězům Všeobecná (zdravotní) pojišťovna dostala – že hospodaření jednotlivých pojišťoven je rozdílné. Jsem velmi zvědavý, jak dopadne výsledek hospodaření Všeobecné zdravotní pojišťovny na konci roku a o kolik se bude lišit od těch predikcí, které byly v loňském roce, od těch řekněme pesimistických. A já jsem si jistý, že u Všeobecné zdravotní pojišťovny, byť přišla o 8 miliard, ten výsledek bude daleko pozitivnější, než předpokládala. Ale jsem si také jistý, a dokázal bych je možná jmenovat, že u některých pojišťoven bude daleko horší, než předpokládaly.

A teď je otázka, čí je to vina, zda hospodaření těch pojišťoven, nebo zda je to vina úhradové vyhlášky, nebo čí je to vlastně vina. Struktury těch pacientů těch pojišťoven? Já to nevím, ale to je legitimní diskuse.

Nejsou to řečnické otázky, jsou to otázky, které bychom si měli položit dříve než dospějeme k závěru, že jediným možným řešením je dalších 21 miliard ze státního rozpočtu. Protože zdravotní pojišťovny nejsou pasivními pozorovateli systému. Nejsou to instituce, jejichž úkolem je pouze přerozdělovat prostředky a část z nich odčerpat na platy či odměny a rozesílat úhrady poskytovatelům zdravotních služeb. Zákon jim svěřuje významnou odpovědnost, na kterou často zapomínáme my jako politici, my jako občané a bohužel často i ty pojišťovny.

Mají plánovat síť poskytovatelů – pojišťovny jsou odpovědné za budování sítě poskytovatelů. Mají nakupovat zdravotní péči pro svoje klienty tak, aby ta péče byla dostupná v termínech, jak to stanoví stát. Mají uzavírat smlouvy tak, aby zajistily pro své pojištěnce dostupnou péči v celém rozsahu. Mají vytvářet zdravotně pojistné plány a odpovídat za efektivní využívání prostředků veřejného zdravotního pojištění, tedy peněz, které jim nesvěřil někdo, ale jejich pojištěnci, peněz jejich pojištěnců, jejich klientů.

Když jsem byl ministrem zdravotnictví, nikdy jsem netvrdil, že fondy zdravotních pojišťoven mají zůstat ležet netknuté na účtech, naopak. Opakovaně jsem říkal, že jde o prostředky pojištěnců a že mají sloužit financování zdravotní péče. Právě proto jsem odmítal tvrzení, že využívání rezerv automaticky znamená ohrožení systému. A naopak jsem chtěl, aby ty rezervy šly do úhradové vyhlášky. Nicméně součástí té úhradové vyhlášky pak byly jasné sliby poskytovatelů zdravotní péče, jak se zlepší dostupnost či kvalita péče. A není můj objev, ale jsou to data ÚZISu, kterému věřili bezmezně všichni ministři po tu dobu, co ho vede profesor Dušek.

V posledním roce, když jsem byl ministr, se poprvé po dlouhé době zvýšil počet pacientů, kteří chodili na screeningy, poprvé se zvýšil počet pacientů, kteří chodili na preventivní prohlídky. Postupně se začaly zkracovat velmi dlouhé čekací doby na implantace kyčelních kloubů, kolenních kloubů a byť ta situace není asi taková, jak by si každý občan České republiky přál, tak po covidu – vinou covidu – ty termíny byly velmi dlouhé, řadu měsíců, dokonce rok ty nemocnice nedělaly plánované výkony a my jsme cestou úhradové vyhlášky tím, že jsme ty výkony začali hradit nákladově, že jsme ty výkony začali hradit bez omezení, dosáhli toho, že se ty termíny začaly zkracovat, že jsme bonifikovali ty lékaře, kteří dělají preventivní prohlídky, že jsme bonifikovali ty lékaře, kteří mají pracovní doby, sdružené praxe – a v tom se pokračuje, je to dobré – kteří mají otevřené ordinace i v odpoledních hodinách, a to včetně pátku, třeba do šesti hodin. Tak zase jsme tím zlepšili aspoň částečně dostupnost péče praktických lékařů.

A samozřejmě jsme bonifikovali například ta pracoviště CT magnetické rezonance – je to můj obor – která pracovala v režimu 24/7/365 ve dvou směnách. Protože prostým navyšováním drahé přístrojové techniky, která ale není využívána ve dvou směnném provozu, kde se nevyšetřuje o víkendech, kde končí provoz ve dvě hodiny, se rozhodně vyšší efektivita nedosáhne. A tím, že jsme tyto mechanismy do úhradové vyhlášky dali, tak tím jsme zvyšovali efektivitu systému. To se týkalo i urgentních příjmů, kdy daleko lépe byly hrazeny ty urgentní příjmy, které fungovaly v režimu 24/7/365, které opravdu poskytovaly tu péči pro akutní pacienty, tedy pacienty ve vážném stavu, 365 dnů v roce, 24 hodin denně, 7 dnů v týdnu.

Když jsem byl ministrem zdravotnictví, nikdy jsem netvrdil, že ty fondy tedy mají zůstat stejné, a proto jsem do toho sáhl. Současně jsem ale u zdravotních pojišťoven očekával odpovědné hospodaření. A tady je věc, kde já se úplně nemohu shodnout. Já jsem přesvědčený o tom, že část zdravotních pojišťoven hospodařila velmi dobře, část zdravotních pojišťoven dlouhodobě dobře nehospodařila a nehospodaří. A já jsem očekával, že budou aktivně pracovat s daty, plánovat své výdaje, přistupovat síť poskytovatelů skutečným potřebám pacientů a využívat kompetence, které jim zákon svěřuje.

A nepřímo se domnívám, že s tím, že pojišťovny nehospodaří úplně optimálně, souhlasí i stávající ministr zdravotnictví, protože jinak si nedovedu představit ty důvody poměrně rozsáhlých změn ve vedení pojišťoven – rychlých změn nejenom na úrovni ředitelů, ale i krajských poboček u některých pojišťoven. Jaký jiný důvod by k tomu mohl být? Já ho nepodezírám, že by ty důvody byly politické, to bych si ani nedovolil.

Musíme si říct, komu vlastně záleží na tom, aby ten systém byl efektivní a dobře hospodařil. Jsou nespokojeni lékaři? No tak já jako lékař mám samozřejmě zájem poskytnout co nejlepší péči pacientům, udělat jim co nejlepší péči a samozřejmě používat co nejdražší, nejdražší... Nejkvalitnější prostředky pro tu péči co nejdražší, nejlepší stenty, co nejlepší kontrastní látky, co nejlepší přístroje, nejmodernější přístroje. Já myslím, že nenajdete v České republice radiologa, který by nechtěl poslední model tříteslové magnetické rezonance, který by nechtěl poslední model CT přístroje, který by nechtěl poslední model angiografie a intervenčního přístroje a který by nebyl ochoten udělat cokoliv pro to, aby ten přístroj co nejlepší měl. Aby měl co nejlepší vybavení, aby měl co nejlepší jednorázové prostředky... A tak se můžeme bavit o kardiolozích a o komkoliv. Ani nemůžeme chtít po lékařích, aby oni byli ti, kteří se budou jaksi samoregulovat. To je jako kdybychom chtěli autocenzuru po novinářích, to prostě takhle není.

Má tedy zájem pacient, aby ten systém byl efektivní? Pacient má zájem, aby ta vyšetření proběhla co nejrychleji, má zájem, aby ta vyšetření proběhla kvalitně, aby nebyly čekací doby ideálně vůbec žádné. Pacient má zájem, aby když si ráno v devět hodin zavolá, že chce nějaké vyšetření, aby mohl na to vyšetření tehdy, kdy se mu to hodí, co nejdříve. Tak toho taky těžko můžeme do toho tak, jak je systém teď nastavený – protože to vlastně není žádné pojištění, je to zdravotní daň, pacient neplatí víc nebo míň, když se o své zdraví stará nebo nestará, není do toho systému ekonomicky nějak vtažen – tedy toho taky nemůžeme tlačit do toho, aby zlepšil efektivitu systému.

Ministerstvo má velmi omezené prostředky (k tomu), jak tu efektivitu změnit. Má k tomu jenom vyhlášky a zákony, ale ty zákony jednak musí mít širokou podporu, jinak se stanou součástí – a k tomu to strašně svádí – součástí volebního boje. A co je jednodušší, než vyhrožovat pacientům v předvolební kampani, že se zhorší dostupnost péče, že nebudou tím, čím oni. To svádí populisty k tomu, aby to využívali a zneužívali a pak to vede k tomu, že se velmi těžko tomu ministru zdravotnictví nebo ministryni dělají správné, ale razantní kroky, které ten systém zlepší.

Takže ten, kdo by měl mít zásadní zájem na tom, aby systém fungoval efektivně – a takhle je to v celém tom pojišťovacím systému, je to připojištění aut, nemovitostí, je to při životním pojištění, není pojištění, u kterého by to tak nebylo – jsou ty pojišťovny. A u komerčních pojišťoven je k tomu tlačí princip komerčních pojišťoven. Ale zdravotní pojišťovny nejsou komerční pojišťovny.

A tady je moje hlavní výhrada k těm 21 nebo chcete-li 24 miliardám. Já jsem přesvědčen, že jenom soustavný kontinuální tlak Ministerstva zdravotnictví a celé politické reprezentace koaliční a opoziční na pojišťovny, který je donutí, aby se začaly chovat opravdu jako pojišťovny, povede k tomu, že začnou hledat ty rezervy v tom systému. Já nevím, jak ty rezervy jsou velké. Ty odhady se liší, liší se ne o miliardy, ale o desítky, ne-li stovky miliard, ale liší se.

Nicméně nasypáním peněz do systému ten tlak nevytvoříte. Já dám příklad, který... Nemám rád příklady, protože medicína není o kazuistikách, ta je o vědě, o studiích. Nicméně dám příklad.

Pokud máte nějaký příjem a dlouhodobě s ním nevycházíte, tak jsou samozřejmě dvě možnosti, hledat cestu úspor a hledat cestu, jak s tím příjmem vycházet. Anebo znovu a znovu navyšovat příjem, navyšovat kapesné. V podstatě pak ale těžko donutíte toho příjemce, aby hledal cestu k úsporám. Já tedy chci věřit, že ta snaha tady bude, že ten tlak tady bude, aby se cesta k úsporám hledala. Ale zatím to nevidím.

Právě proto považuji za důležité, aby se vedle debaty o dalších miliardách vedla také debata o tom, jak tuto odpovědnost pojišťovny naplňují. Protože bez této debaty budeme každé dva nebo tři roky řešit stále stejný problém. Budeme se bavit o tom, kolik miliard korun systému chybí. Mnohem méně už se budeme bavit o tom, proč mu chybí a zda byly skutečně vyčerpány všechny možnosti, které systém má.

A právě tady se dostávám k letošnímu dohodovacímu řízení. Současný návrh dohodovacího zákona, návrh zákona totiž nevznikl ve vzduchoprázdnu, nevznikl jako součást dlouhodobé reformy financování zdravotnictví. Nevznikl ani jako důsledek zásadní změny ekonomické situace České republiky. Vznikl po skončení letošního dohodovacího řízení, a to je skutečnost, kterou bychom si měli připomínat po celou dobu této debaty.

Pokud totiž chceme poctivě hodnotit výsledek letošního dohodovacího řízení, a já blahopřeji, že došlo k takovému množství dohod, nemůžeme se dívat pouze na počet dosažených dohod. Musíme se dívat také na to, za jakých podmínek byly dosaženy. A to neříkám proto, že bych zpochybňoval existenci těch dohod, že bych zpochybňoval schopnosti dohody mít. To má v systému své místo. Je lepší, když zdravotní pojišťovny a poskytovatelé zdravotních služeb hledají shodu u jednoho stolu, než aby o výsledné podobě úhrad rozhodoval stát bez jakékoliv předchozí dohody. Současně si ale nesmíme nalhávat, že dohodovací řízení samo o sobě řeší budoucnost českého zdravotnictví. Neřeší. Neodpovídá na otázku, jakou síť zdravotních služeb bude Česká republika potřebovat za 10 nebo 15 let. Neodpovídá na otázku, jaké obory bude třeba posilovat, kde bude naopak nutná péče (nutno péči?) reorganizovat. Neřeší stárnutí. Jsou to úkoly zdravotních pojišťoven, Ministerstva zdravotnictví a celé zdravotní politiky. Ale především zdravotní pojišťovny by neměly od těchto úkolů uhýbat, tak jak dneska nemohou uhnout od úkolu, zajistit pohotovost.

Právě proto bych byl velmi opatrný při hodnocení dohodovacího řízení. Počet podpisů pod dohodami je jistě relevantní informace, není to ale měřítko dlouhodobé stability systému ani důkaz, že byly vyřešeny problémy, které české zdravotnictví v příštích letech čekají.

V posledních chvílích posloucháme především o rekordním počtu dosažených dohod. Jenže pokud chceme být poctiví, nemůžeme hodnotit pouze výsledek. Musíme hodnotit také podmínky, za kterých tohoto výsledku bylo dosaženo. Dohoda totiž není jen o podpisu na papíře. Je to závazek, který bude muset být v následujícím roce financován, a právě proto nelze letošní dohodovací řízení oddělit od návrhu zákona, který dnes projednáváme. Jenom proto, že se do systému nalije dalších 24 miliard, 3 od pojišťoven, 21 ze státního rozpočtu, mohlo dojít s velkou částí segmentů k dohodám. Ale i tady musím říct „ale“.

Pokud bychom dnes projednávali pouze výsledky dohodovacího řízení, mohli bychom vést debatu o počtu uzavřených dohod. Ale my musíme projednávat návrh, který navyšuje ty výdaje, nebo výdaje pojišťoven, protože ty peníze nezůstanou pojišťovnám, protečou tím systémem, o tedy 21 respektive 24 miliard. Nelze tyto dvě věci od sebe oddělit.

Musíme si říct, že ne všechny segmenty mají dohody dosaženy. Nemají je dosaženy ambulantní specialisté, pokud vím. Nedošlo k dohodě v následné a dlouhodobé péči. Nedošlo ani k plné dohodě v akutní jednolůžkové péči, kde se k výsledku nepřipojila Asociace nemocnic České republiky, tedy přímo řízené nemocnice, přímo řízené organizace. A tedy otázka, kterou je potřeba na zdravotním výboru vést a kterou je potřeba diskutovat. Z těch 24 miliard, 3 a 21, zůstaly pro tyto segmenty ještě nějaké peníze, anebo už byly všechny rozdány v dohodách, které byly podepsány? To je věc, která je naprosto důležitá. Je legitimní se o ní bavit.

Protože například Asociace nemocnic České republiky to je páteřní síť, to je ta, kde je centrová léčba. To jsou ty, kde by měla být specializovaná centra. Jsou to velké fakultní nemocnice. V těchto centrech, v těchto nemocnicích a v těchto segmentech se soustředí největší objem poskytované péče, největší část nákladů systému. A vzhledem ke stárnoucí populaci ta následná dlouhodobá péče je jeden z klíčových segmentů celého systému vedle tedy těch velkých nemocnic.

Proto si nemyslím, že bychom si dnes mohli říct, že všechny zásadní problémy, co se dohodovacího řízení týče, byly takto vyřešeny. Řada z nich nebyla, byly jenom odloženy.

Tedy jedna věc je financování nemocnic, především velkých nemocnic, ambulantních specialistů a dlouhodobé a následné péče.

Druhá věc, která ale neproběhla a proběhne až po tripartitě, je debata o platech zdravotníků a personálních nákladech. Protože personální náklady v systému, jak je v České republice nastaven, tvoří v různých zdravotnických zařízeních 55 až 75 % nákladů. Tedy pokud nemocnice dostane, řekněme, miliardu, nebo řekněme100 milionů, tak z těch 100 milionů 60, 70 milionů jsou osobní náklady. Tak to prostě je. Tedy pokud mají nemocnice, řekněme, ty velké nemocnice, následná péče, ušetřit, ale především velké nemocnice, protože tam je to dáno zákonem, tabulkové platy, pokud mají ušetřit, tak jediná cesta, kde mohou ušetřit, jsou personální náklady, snížení počtu zaměstnanců, snížení platů. A zase bychom se měli pobavit o tom, každý, kdo řídil nemocnici, sestavoval nemocniční rozpočet, tady toto ví, že debata o těch personálních nákladech teprve proběhne.

A jaká je tedy představa ministerstva? Rád bych viděl, rád bych chtěl, aby nám pan ministr na zdravotním výboru poskytl jasnou představu, s jakým růstem platů lékařů, nelékařů, zdravotnických pracovníků, ale i ostatních pracovníků ve zdravotnictví pro rok 2027 a vlastně i 2028, protože tím zákonem to fixujeme na dva roky, počítá. Bude ten růst procento? Jsou ty prostředky připraveny? Nebo je nemocnice budou muset vzít na úkor, a pak z čeho? Jaký vývoj tedy ministerstvo v následujících letech očekává?

To není marginální otázka. Pokud z objemu peněz, které do systému jdou, je, řekněme 60 % mzdových prostředků, a tady bych se zastavil u celého toho Bismarckova systému financování. Musíme si uvědomit, že my máme, a tady moji předřečníci to řekli, vše postaveno vlastně jenom na prostředcích, které dávají zaměstnanci, zaměstnavatelé a stát, a vlastně nemáme vícezdrojové financování. A tím pádem ten Bismarckův systém, tak jak ho kdysi kancléř Bismarck vymyslel, a když se podíváme na ty kalkulační vzorce, které se pak z něho vyvíjely, tak počítá se mzdovými, personálními náklady někde kolem 60, 65 % podle typu zdravotnického zařízení. Čím nákladnější zdravotnické zařízení, tím je to vlastně nižší procento, čím méně nákladné, řekněme, následná péče nebo rehabilitace nebo psychiatrická léčebna, tak tím větší procento je to z těch objemů prostředků. Nicméně je to vysoko přes 60 %, a ten Bismarckův systém byl nastaven maximálně na 60 %. A můžeme se podívat do některých zemí, a jsou to naši sousedé, třeba směrem na východ, kdy personální prostředky přesáhly těch 70 %, 75 % a země se dostávají ve zdravotnictví do situace, že je neufinancovatelné, že vlastně nejsou peníze na péči o ty pacienty. A to je potřeba diskutovat na zdravotním výboru, jak v úhradové vyhlášce a v těch 24 miliardách, pokud tedy to máme schválit, se s tímto počítá.

Tedy proto považuju za předčasné tvrdit, že je ukončené dohodovací řízení.

No, a druhá věc, co se dohodovacího řízení (týká), musíme diskutovat na zdravotním výboru, co za těch 24 miliard, a moji předřečníci to už zmínili, pacienti, respektive klienti jednotlivých pojišťoven dostanou. Zkrátí se čekací doby? A pokud ano, u jakých vyšetření a o kolik, tak abychom to mohli na konci roku posoudit, že se to stalo? Zlepší se dostupnost ambulantní péče nebo ambulantní specialistů? A pokud ano, o kolik se sníží počet těch pacientů, co tedy bez problémů najdou svého praktického lékaře nebo ambulantního specialistu? Posílí se primární péče? Posílí, a co to prakticky bude znamenat pro pacienty? Vzniknou nové kapacity následné a dlouhodobé péče? Nebo nevzniknou? Zlepší se dostupnost zdravotních služeb především v regionech Karlovarský kraj, Moravskoslezský a tam, kde je špatně dostupná? Budou mít pacienti rychlejší přístup k moderní léčbě? Pokud totiž do systému pošleme další 24 miliard, tyto otázky musí být zodpovězeny. A tady sedí řada lékařů, kteří ty otázky, napříč politickým spektrem, pokládají na zdravotním výboru.

V následujících letech tedy budou zdravotní pojišťovny nuceny hledat významné úspory, to tady zaznělo, a hledat lepší efektivitu.

Právě zde se dostávám k další zásadní otázce, k otázce automatické valorizace a jejího zmrazení. Dobře, jedna část tohoto zákona je vlastně suma, o kterou se má zvýšit základ těch úhrad za státní pojištěnce. Ale druhá část toho zákona je zmrazení vlastně toho valorizačního mechanismu. A tady se ptám, proč? Ten valorizační mechanismus byl předvídatelný, byl jasný. Tak pokud se domníváme, že ta základní částka, z které se vypočítává ta úhrada za státní pojištěnce, byla příliš nízká a má se zvýšit, dobře, zvyšme ji, ale nelikvidujme valorizační mechanismus, ať je dál předvídatelná. Ale my ho likvidujeme, na dva roky ho zablokujeme, a pak se budeme bavit dál. To, že to je dané, to je sice pěkné, ale daných tady byla řada věcí, a pak se vždycky přišlo s novým návrhem zákona. Proč zastavit valorizační mechanismus? Není mně to jasné. Předložený návrh totiž nestojí pouze na mimořádném navýšení plateb za státní pojištěnce, stojí na tvrzení, že příjmy systémů, které by pro rok 2027 vyplývaly z platného valorizačního mechanismu, nejsou dostatečné, a že je proto nutné vyměřovací základ navýšit na úroveň, kterou by přinesla platná pravidla.

Jinými slovy, vláda dnes říká, že mechanismus, který byl vytvořen právě proto, aby reagoval, už jenom pět stránek... Kdyby byl váš pan předseda takhle stručný jako já, tak mu dám půlku svého platu. (Otáčí se vpravo, kde před stolkem zpravodajů stojí dvě poslankyně hnutí ANO.) Já se omlouvám, my se nemáme takhle bavit, já se za to omlouvám. No já když udělám dobrý skutek, budu potrestán. Vždycky to tak je. Nedělejte oči.

Tak dostávám se k předposlední stránce, kterou přeskočím. Nemusíte. A tím se dostávám k závěru svého vystoupení. Ne, já si uvědomuju, že jsem špatný politik. Ne špatný. Nikdo by mě toto neudělal. Čtyři roky jsem byl ve vládě, ale dobře. Vy do nich kamenem, já do nich chlebem. Holt je to blbá povaha.

Předložený návrh zákona není technickou novelou. Je to návrh, který zasahuje do jednoho ze základních mechanismů financování českého zdravotnictví. Je to návrh, který současně reaguje na výsledek letošního dohodovacího řízení, nasypává do systému dalších 21, respektive 24 miliard. A ty 4 miliardy z těch fondů pojišťoven, kde žádné peníze nejsou, a zároveň na dva roky zcela zastavuje mechanismus valorizace, což považuji za chybu. Ten by měl zajistit stabilitu a předvídatelný vývoj příjmů veřejného zdravotního pojištění, což v dalších jednom až dvou letech nebude. Pokud vláda žádá Poslaneckou sněmovnu o dalších 21 miliard korun, měla by mnohem přesvědčivěji vysvětlit, co za ně pacient dostane. A proto jsem rád, že vše budeme diskutovat na zdravotním výboru.

Jaké změny od zdravotních pojišťoven v tomto roce očekává, jaké změny nastanou a proč současně opouští mechanismus, který byl vytvořen právě proto, aby financování zdravotnictví nebylo závislé na jednorázových politických rozhodnutích? Právě na tyto otázky totiž podle mého názoru dnešní návrh nedává dostatečně přesvědčivé odpovědi.

A také proto si zaslouží standardní legislativní projednávání. Proto TOP 09 nepodpořila projednávání tohoto návrhu podle § 90 jednacího řádu Poslanecké sněmovny. Takto významná změna si zaslouží řádnou rozpravu pro projednání ve výborech i důkladnou odbornou debatu. A to včetně debaty o volbě pacienta, kterou bychom pacientům už konečně měli umožnit a kterou bychom chtěli diskutovat. Odpovědná politika totiž nespočívá pouze v tom, že nasypeme tu 5, tu 8, tu 21 miliard do systému, ale odpovídá v dlouhodobém plánování a konsenzu. A já za TOP 09 mohu slíbit, že všechny legislativní návrhy, které povedou k úsporám v systému, které systém posunou, podpořím. A už se na ně velmi těším.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Tak. Přeji hezké odpoledne. Nyní přečtu omluvu. Zuzana Mrázová se omlouvá na celý jednací den z pracovních důvodů. A nyní vystoupí pan poslanec Václav Pláteník a připraví se paní poslankyně Eva Šrámková. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Václav Pláteník: Děkuju za slovo. Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, dámy a pánové. Tak já se obávám, že ani já se příliš dramaturgicky neodchýlím od svých předřečníků. Vy máte velikou výhodu v tom, že můžete potom porovnat jednotlivé verze, ale abych aspoň to napětí z vás sundal hnedka na začátku, tak já řeknu, že já návrh podpořím. Ne že bych byl zásadně přesvědčen o jeho správnosti, ale protože prostě, jak jsem to deklaroval na začátku volebního období, věřím vám a myslím si, že máme šanci z řady důvodů. Některé z nich souvisí s vámi, ale mnohem víc jich souvisí s námi jako s opozicí. Máme šanci celou řadu změn ve zdravotnictví v tomto volebním období provést, a tak si myslím, že k tomu máte dostat šanci. Je to moje osobní přesvědčení, ale myslím si, že ani kolegové z mého klubu nebudou vystupovat výrazně jinak.

Pro svůj dnešní referát jsem si zvolil téma nebo název Co potřebujeme ke změnám ve zdravotnictví. A schválně říkám změnám, protože se domnívám, že mluvit o reformách už dneska má pramalou váhu. A jak ukážu za chvilku, hlavně proto, že si myslím, že více než nějakou zázračnou reformu v podobě velkého třesku potřebujeme soustavné úsilí o změny krok za krokem k neustálé kultivaci systému. Protože, jak víme, žádný zdravotní systém není nikdy dokonalý, nikdy hotový, jde o jeho neustálou kultivaci. A potřebujeme nezačínat každé čtyři roky znovu tím, že uděláme reformy, které se ale odsouvají a jejich absence nás potom dohání. A samozřejmě se shodneme, k nutným změnám potřebujeme analýzy, definice řešení, data, strategii. Ale tohle všechno dlouho máme a shodujeme se na tom.

Někdy se také hovoří o tom, že chybí odvaha, ale ani to já nepovažuju za přiléhavé. Jednak proto, že si myslím, že každý, kdo usedne do ministerského křesla, neřku-li zdravotnického, tak odvahu jistě nepozbývá. Nicméně ta sama nestačí. A v několika příkladech, které tady přednesu, jsme viděli, že odvaha naplnit vizi byla. Jenomže odvaha nestačí.

Teďka k tomu krátkému historickému exkursu. A půjdu tedy o něco dál než rok 2022. V rychlosti: rok 2007, tedy před 20 lety, asi první a taky na dlouhou dobu poslední reformní úsilí tehdy pan ministr Julínek. Ne, že bych souhlasil nebo souzněl s jeho pojetím, ale byla to nějaká ambiciózní vize s tržní reformou, regulačními poplatky a tak dále. Budu citovat, mám tady několik citací z médií, takže Český rozhlas 2007 v lednu pan ministr: Osobně považuji za velmi důležité udělat základní právní rámec ve zdravotnictví a udělat je bezpečné pro pacienty i pro uskutečňování reformních kroků. Čili tehdá to byl první přístup, reforma napřed a pak nějaké peníze.

Jak ovšem zachytil Medical Tribune, poplatky se staly natolik toxickými, opozice je v prosinci 2028(?) zrušila, Julínek v lednu 2029 (2009?) odvolán a v březnu 2029 (2009?) vláda padla. Reforma napřed se ukázala jako politicky neúnosná, což je od té doby patrně důvod, proč všichni další ministři volí opačné pořadí – nejdřív peníze, reforma potom nebo nikdy. Tolik tedy Medical Tribune před 20 lety.

Dostanu se potom k roku 2010. Leoš Heger v lednu 2011 ohlásil záměr restrukturalizovat nemocniční síť a redukcí zredukovat akutní lůžka jako cestu k efektivitě. Budu zase citovat Hospodářské noviny 27. ledna 2011: stát peníze nedá, my máme za úkol najít peníze uvnitř systému. Je tedy záměr redukovat větší množství akutních lůžek. Je pozoruhodné, že restrukturalizace lůžek, kterou Heger ohlásil v roce 2011, se prakticky v nezměněné podobě objevuje v různých důvodových zprávách, i v té současné jako reforma, která se chystá.

Mnohem dál došel pan ministr Němeček. To jsme už v roce 2014 až 2017. Nejotevřeněji formuloval podstatu vzorce, že transparentnost ani jiné změny samy nepřinesou žádné peníze. Ty se tam musí dostat. Budu citovat aktuálně, listopad 2015. Další transparentností ale peníze systému nepřitečou, ty tam budeme muset zkrátka dodat. On navrhoval zvýšit platbu za státní pojištěnce z 845 na 904 korun měsíčně. Dneska se bavíme už o dvojnásobku. A zdravotnický deník tehdy – a budu citovat: přišel k tomu, že ministr pravděpodobně začal odzadu. Řekl si, kolik zdravotnictví potřebuje peněz navíc, respektive kolik slíbil a o tuto částku zhruba ocenil navýšení plateb státu.

Velmi zajímavé. Tentýž mechanismus. Nejprve cílová částka a pak dopočítaný vyměřovací základ je popsán i v důvodové zprávě k tomuto tisku.

Nejzajímavější ovšem z tohoto období je citace jiného ministra, aktuálně taky z listopadu, z roku 2019, ministra financí. Andrej Babiš oponoval, že peněz je dost a jen se plýtvá. To je tak jako zajímavost.

Samozřejmě zmíním tady i stálici českého zdravotnictví, prezidenta České lékařské komory Milana Kubka, který panu ministru Němečkovi tehdy řekl: Hlavní problém jsou peníze a ty jako jediné lze řešit hned. Další kroky, jako reforma, jsou řešení na mnoho let. Prognostik.

Pak bychom se mohli dostat tedy k prvnímu mandátu pana ministra. Jenom jednu citaci třeba v týdeníku Echo 18. 10. 2019: Nedává logiku přidávat peníze plošně, a tak dále a tak dále.

Tím se dostáváme tedy dál. To byl historický exkurs. Dostáváme se k tomu, jak to vlastně v minulosti bylo s platbami za státní pojištěnce. Například v prvním mandátu. Už to tady padalo. 2019 – plus 5 procent, 2020 – plus 50 procent a něco, 2021 – plus 12 procent, 2022 – plus 11 procent. Prostě je to osvědčený mechanismus.

Já tedy potřebuju říct, že v momentě, ve kterém se nacházíme v tomto bodě, tak se nacházíme na místě, kde jsme za uplynulé dvě dekády stáli už mockrát. Tedy nikoliv v minulém období. Předkládaná novela pro rok 2027 jednorázově zvyšuje vyměřovací základ pro platbu státu za státní pojištěnce na 18 362 korun, čímž má podle důvodové zprávy zvýšit příjmy systému přibližně o 21 miliard a pokrýt očekávaný rozdíl mezi příjmy a výdaji.

Současně odkládá použití automatického valorizačního mechanismu až při stanovení vyměřovacího základu pro rok 2029, tedy jej na dva roky vypíná. Z ekonomického pohledu to takto lze chápat jako předsunuté financování systému veřejného zdravotního pojištění. Místo postupného růstu příjmů prostřednictvím nějakého automatického systému dochází k jednorázovému výraznému navýšení platby státu už pro příští rok. Valorizace se vypíná.

Já jsem pro, jak jsem tady deklaroval, já to podpořím. Myslím si, že je vždycky dobře ve zdravotnictví mít více zdrojů. Mám spoustu priorit. Budu lobbovat za zdravotní péči v sociálních službách, dětské hospice a podobně. Takže aspoň víme, že pan ministr má kde brát.

Ovšem je třeba neustále připomínat – přidám se ke kolegům – že české zdravotnictví není přefinancované ani ze světového nebo evropského pohledu. Já jsem tady připravil pro kolegy, co to nesledují tak aktivně, graf, který vydává OECD. Česká republika se nachází spíše v poslední třetině výdajů na zdravotnictví a ty se pohybují většinou k deseti procentům HDP. My jsme aktuálně třeba něco přes osm. Ale co je zajímavé, většina zemí půl peněz skládá ze státních nebo veřejných a soukromých výdajů. Kdybychom počítali veřejné výdaje jenom jako Česká republika a s nimi se rovnali, tak jsme na špici nebo rozhodně v první třetině toho, co český stát našim pojištěncům platí. To je samozřejmě dobře, ale podle mého názoru to pochopitelně dělá neustálý tlak na veřejné rozpočty.

Už budu končit. Tady to jsem chtěl, abychom tady zmínili. Ale OECD právě opakovaně říká, nedoporučuje nějaký konkrétní výdaj, ale opakovaně říká, že je potřeba posílit primární a preventivní péči, rozvíjet jednodenní, ambulantní a domácí formy péče na úkor zbytečných hospitalizací, reformovat úhradové mechanismy, a tak dále a tak dále. Takže to, na čem se tady všichni shodují, se nám tady pořád opakuje. Je to ve všech důvodových zprávách a stále postupnými drobnými krůčky k tomu přicházíme. Ovšem někdy výrazně pomaleji, než by bylo potřeba.

Typickým příkladem – na závěr – restrukturalizace lůžkové péče, kdy máme, nevím, podle OECD 6,4 lůžka na tisíc obyvatel, zatímco evropský průměr je 4,2. Nám zase všichni doporučují restrukturalizovat. V minulém období došlo ke změně zhruba dvou tisíc lůžek nebo přeměně, transformaci, třeba na lůžka následné dlouhodobé péče. Ovšem ambice byla 5 000 lůžek.

Dneska z tohoto měsíce ve Zdravotnickém deníku (?) si můžete přečíst článek Velká lůžková revoluce. Škrtá se ve velkém. Ovšem, když si to přečtete, tak to jsou čtyři lůžka tam, deset lůžek vedle, dvanáct lůžek někde jinde. Prostě jde to velmi pomalu. Když se to někomu nebude líbit... Já jsem to zažil, protože jsem v exekutivě byl. Například pojišťovna navrhne transformační plán 20lůžkové interny na třeba následnou péči. To vám píše hejtman, senátor, starosta, petice na pojišťovnu a poslanec. Vy za chvilku přijdete o čas, abyste něco takového vůbec změnili.

Takže, jsme v mimořádně náročné situaci a jde to velmi pomalu. Proto si myslím, že je na místě tady za opozici povzbuzovat pana ministra, aby spěchal s těmi návrhy, protože faktem je, že reformní okno nebo okno pro změny máme v následujících dvou letech a pak to bude pryč. Vzpomeňte prosím na svého pana šéfa. Ten v roce 2029 rozhodně o žádných reformních krocích rozhodovat nebude.

Předposlední věc. Škoda, že už tady není pan ministr Šťastný, protože se tady zmínil o zákonu o zdravotně sociálním pomezí, který označil jako nedostatečný nebo jakým způsobem. Souhlasím s tím – protože jsem ho měl na ministerstvu na starosti – že byl přijat v těžce vyjednané, takzvané kompromisní, nedokonalé variantě. Není to nejlepší možná varianta, ale rozhodně varianta, na které se dá stavět a která byla možná.

Chci se tady ohradit proti tvrzení, že to bylo jenom proto, že byla zde ve vzduchu určitá nabídka financí z Národního plánu obnovy. To rozhodně byl jeden z důvodů, kdy někteří aktéři byli svolnější k dohodě, ale tady jak demonstruju – když tak si to můžete najít na internetu – první pracovní skupina mezi Ministerstvem práce a sociálních věcí a zdravotnictví k řešení sociálně-zdravotní lůžkové péče vznikla v roce 1994. Tam byly čtyři roky. Přes roky 1995, 2008 až 2010, 2010 až 2011, 2012 až 2013, a tak dále. Skupiny vznikaly, návrhy se psaly. Všechno to padalo pod stůl.

Můžeme si připomenout třeba jak mezi Ministerstvem práce a sociálních věcí a zdravotnictvím za pana ministra Vojtěcha a Jany Maláčové chodil dokonce provazochodec. Pak přišel covid a provazochodec nikam nedošel. Takže 4. 12. 2024 v těžce vyjednané podobě byl schválen zákon o sociálně zdravotní péči jako první po 30 letech. Takže, když tady pan ministr je připraven rychle něco kritizovat – pan ministr Šťastný – tak jsem přesvědčen, že taky rychle přijde s nějakou vlastní inovací v tomhle smyslu.

Na závěr. Co tedy potřebujeme ke změnám ve zdravotnictví a čeho se dnes nedostává? Jsem tedy přesvědčen, že čeho se dlouhodobě nedostávalo, je konstruktivní opozice. Já mám za čtyři roky schované printscreeny, co opozice, současná vládní koalice, říkala o Válkovi, říkala o nás, co jsme dělali.

Vzpomeňte si, co říkal váš stínový ministr zdravotnictví – což nikdo z vás neví, kdo dneska je – když se oznámila restrukturalizace nemocniční sítě nebo když se měly transformovat nemocnice. Jak strašil tím, že Válek zavírá malé nemocnice. Ani jedno nebyla pravda. Ani jedno my nebudeme dělat. Nebudeme z reformních kroků a snah dělat třicetikorunové poplatky, protože nejsme populisti. Panu ministrovi v tohle dáváme prostor – nebo já osobně to takhle říkám – aby tedy měl možnost ty změny udělat, na kterých se všichni shodujeme. Protože i jako opozice jsem přesvědčen, že v tomhle máme hrát důležitou roli.

Nicméně, pan ministr a vláda často argumentují tím, že jsou teprve půl roku ve vládních funkcích. Což je pravda. No, ale od voleb už je to rok. Až se sem po prázdninách vrátíme, tak už vám budou zbývat jenom tři roky a rok 2029 bude volební, takže fakticky času je spíše míň než víc. Takže nezbývá, než popřát panu ministrovi hodně štěstí. Těšíme se na materiály, co předloží. Děkujeme pěkně.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí paní poslankyně Eva Šrámková. Připraví se jako poslední pan poslanec Tom Philipp. Prosím.

 

Poslankyně Eva Šrámková: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážení kolegyně, vážené kolegové, necelé dva dny. Tak dlouho by vydrželo české zdravotnictví, kdyby se dnes zastavily jeho příjmy. Systém veřejného zdravotního pojištění utrácí za péči každý den víc, než 1,5 miliardy korun a podle zdravotně pojistných plánů zbude na konci letošního roku v základních fondech všech sedmi pojišťoven dohromady 2,8 miliardy. Rezerva na necelé dva dny provozu. To je polštář, na kterém dnes leží péče o více, než 10 milionů pojištěnců.

Vystupuji dnes podruhé. Před chvílí jsem za náš klub mluvila o symptomatické léčbě, o Paralenu za 21 miliard, ke kterému vláda nepředepsala antibiotika. Teď to chci jako lékařka a poslankyně doložit čísly. Především, všechna čísla, která uslyšíte, jsou z vládní důvodové zprávy. Nejsou to čísla opozice. Jsou to čísla pana ministra a trošku jsem to zkrátila.

Co ten zákon vlastně dělá? Ten zákon je pozoruhodně krátký. Čtyři články, dvě změněná čísla. První číslo, vyměřovací základ pro platbu státu za státní pojištěnce roste na 18 362 korun. Druhé číslo je nenápadné. V § 3cza rok 2024 nahrazuje rokem 2029. Tímhle jediným číslem se na dva roky vypíná valorizační automat. Tedy pravidlo, podle kterého platba každý rok automaticky roste o inflaci a polovinu růstu reálných mezd. Automat naskočí až pro rok 2029. Čekala jsem, že tu dnes zazní rok 2022 a zazněl, tak si to řekněme rovnou. V roce 2022 uprostřed krize veřejných financí tehdejší vláda platbu mimořádně snížila. A víte, co jste zkušenosti vzniklo? Právě valorizační automat. Ocituji vládní důvodovou zprávu. Cílem bylo zajištění předvídatelného na politickém rozhodnutí, nezávislého každoročního navýšení platby.

A co to dělá ten zákon? Ten automat na dva roky vypíná. Vrací nás do světa, kde výše platby za 6 milionů lidí závisí na tom, jak se zrovna domluví premiér s ministrem financí nebo s ministryní financí.

A teď, co v celé debatě zatím chybí. Rok 2028, platba státu zamrzne na 2 479 korunách na dva roky. Jenže náklady systému rostou podle vlastních vládních čísel zhruba o 15 miliard ročně. Jen z dražších léků a z demografie. Co se tedy stane v roce  2028? Buď sem vláda přijde s dalším jednorázovým zákonem znovu na dluh, znovu ve zrychleném režimu, nebo nepřijde a systém spadne do ještě hlubší krize. Horečka zkrátka se vrátí. Ten zákon řeší rok 2027 a rok 2028 nechává viset ve vzduchu.

A teď hlavní otázka, kam ty nové peníze jdou a co z nich pozná pacient? Vláda v důvodové zprávě rozepsala očekávané nové výdaje na příští rok. Dohromady 35,3 miliardy. A právě z nich po započtení slibovaných úspor a přirozeného růstu pojistného odvozuje těch 21 miliard, které má doplatit stát. Tu otevřenost oceňuji, protože ten rozpis je výmluvnější než celá tisková konference. 2,7 miliardy spolknou mandatorní výdaje, ty si systém vezme sám. 5,6 miliardy demografie, protože stárneme a péče přibývá. Tady vládě jedno přiznám, vyšší růst míří do domácí ošetřovatelské a následné péče a to je správně. Dál 11,5 miliardy cituji: minimální růst úhrad pro zajištění sociálního smíru a částečné kompenzace inflace. Přeloženo do lidské řeči, plošný růst úhrad, který v praxi potáhnou hlavně mzdy a provoz, především v nemocnicích. 7,5 miliardy jde na dorovnávání záloh. To je na splacení skrytého dluhu, který letos vzniká tím, že pojišťovny platí poskytovatelům uměle snížené zálohy. Žádná péče navíc, splátka za letošek. A nakonec 1 miliarda za prevenci.

Shrnuto: na prevenci, jedinou položku, která dlouhodobě šetří peníze i životy, jde z celého balíku jedna jediná miliarda. Na udržení klidu 11,5. A co z toho pozná pacient? Zkrátí se čekací doba na ortopedii? Nezkrátí. Přibude praktiků a pediatrů na venkově? Nepřibude. Rozšíří se ordinační hodiny? Nerozšíří. Za 21 miliard na dluh si kupujeme jediné, že to celé vydrží zhruba tak jak to je o jeden rok déle.

Pan ministr říká a já s ním souhlasím, že peníze samy o sobě zdravotnictví nespasí. Jenže pak otevřete zákon a ta druhá půlka věty v něm není. Vládní důvodová zpráva přitom sama cituje odhady OECD. Pětina zdravotních nákladů jde na péči s nízkou přidanou hodnotou a desetina je přímo plýtváním. A sama si spočítala, že snížit plýtvání jen o třetinu znamená ušetřit 18,5 miliardy korun ročně. Skoro celou částku, o které dnes jednáme, jen bez půjčování.

Vláda dokonce vyjmenovává, kde jednodenní péče, balíčkové platby, koordinace péče, elektronické žádanky a konec duplicitního vyšetření, úhrady vázané na kvalitu centralizace. Všechno tady zaznělo. Podepsala bych to skoro celé. Jenže v zákoně z toho není ani řádek a velké koncepční změny, dohadovací řízení, lůžkový fond, digitalizace popisuje vláda jedním slovem – připravované. Bez termínu, bez gestora, bez závazku.

Každý, kdo někdy něco řídil, ví, co znamená připravované bez termínu. Znamená to, že se k tomu vůbec nemusíme dostat. A jednu věc v tom všem postrádám úplně. Lidi. Pokud mladí lékaři a sestry odcházejí, protože specializační vzdělávání je nepřehledné a podmínky nedůstojné, žádná z těch miliard neotevře novou ordinaci na venkově. O lidech tenhle zákon vůbec není.

Jak se to celé zaplatí? Důvodová zpráva odpovídá jednou věcí. Výdaje státního rozpočtu se zvýší o 21 miliard. Tečka. Žádný zdroj krytí. Všechno jde na dluh. V lednu jsem řekla, že z veřejného zdravotního pojištění se nesmí stát banka na záplaty. Dnes to platí dvojnásob, protože na tu záplatu si půjčujeme a splácet ji budou naše děti. Dvakrát. Jednou jako dluh a podruhé jako nezreformovaný systém, který jim tu necháme. A způsob projednávání tomu nasazuje korunu. Vláda u 21 miliard požádala o vynechání připomínkového řízení, protože prý jediné relevantní připomínkové místo je Ministerstvo financí.

A co pojišťovny? Co komory? Co pacientské organizace? A schválit to chtěla rovnou v prvním čtení s argumentem, že pojišťovny potřebují jistotu pro plány na rok  2027. Jistotu totiž nedává rychlost hlasování, ale předvídatelná pravidla.

A jediné předvídatelné pravidlo, které v téhle oblasti máme, byl valorizační automat. Tenhle zákon vypíná. Takže tady nejde o čas, tady jde o to vyhnout se debatě. A já se ptám, když je ten návrh tak dobrý, proč se bojí přijít na výbor pro zdravotnictví?

Jak tu dnes zaznělo, opozice se na reformy těší, jen je předložte a projednáme je. Komunikujte s námi. My vám i tu podporu nakonec dáme. Ale tady s námi se nic nekomunikovalo, čekal se bianco šek bez práce. Reformy jsou kde? Připravují se, některé se opožďují a přibývají další agendy, které vás, pane ministře, ještě můžou nakonec zpomalit, ne-li zastavit.

A vrátím se nakonec na začátek. Dva dny. Tolik rezervy zbude na konci roku systému, který se stará o nás všechny. Vládě neupírám, že přišla s penězi. Upírám ji, že přišla jenom s penězi. Budu hlasovat za to, aby ty peníze měly smysl, protože systém, kterému zbývá rezerva na dva dny, nepotřebuje další Paralen na jeden rok, potřebuje léčbu na desetiletí. Děkuji za pozornost.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Tak a nyní jako poslední vystoupí pan poslanec Tom Philipp, prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Tom Philipp: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, pokusím se být co nejkratší, protože už toho bylo hodně řečeno a myslím si, že pan ministr už si všechny rady vyslechl a doufám, že si i vzal k srdci.

Zkusím trochu zavzpomínat. Tady se mluvilo o výchozí lajně. Já jsem pracoval na Ministerstvu zdravotnictví jako náměstek, který měl na starosti úhradovou vyhlášku a její konstrukci a psaní, od roku 2014 čtyři roky. V té době bylo zdravotnictví těžce vyhladovělé, po té krizi 2008 až 2010. A v té době tam vlastně přišla v roce 2014 dopadla ta krize z těchto let vlastně nejbolestivěji. Ekonomika šla už nahoru, ale ve zdravotnictví bylo málo finančních prostředků.

Musím říct, že tenkrát pan ministr Heger napsal poměrně statečně úhradovou vyhlášku, která byla opravdu s nulovým nárůstem nebo minimálním nárůstem. Také za to byl samozřejmě výrazně kritizován. Nicméně ten rok výrazně pomohl, protože samozřejmě ty další roky potom už ta úhradová vyhláška mohla trochu růst.

Aby mohla růst, tak tam samozřejmě bylo potřeba finanční prostředky z výběru za zaměstnance, ale i za státní pojištěnce. Tenkrát jsme chodili s panem ministrem Němečkem za panem ministrem Babišem, který byl ministr financí, aby nám aspoň o 50 korun zvýšil tu platbu za státní pojištěnce. Ty argumenty byly ze strany pana nynějšího premiéra, tehdy ministra Andreje Babiše, velmi příkré. Tvrdil, že ve zdravotnictví už je dost peněz, že ale systém s nimi nehospodaří dobře a že si máme poradit prostě sami, že máme ten systém zreformovat a vyjít s těmi penězi, který tam jsou. A neviděl tedy důvod nám pomoci s tou padesátikorunou.

Potom nám říkal, že jsme mu nepřinesli dostatečnou koncepci ani strukturální změny. Ne, ne, další peníze vám nedám. To byly jeho odpovědi na mnohá jednání, která jsme tehdy vedli. Přestože pan ministr Němeček, já a ostatní kolegové, kteří tenkrát pracovali na ministerstvu, se snažili vysvětlit tu problematiku, že to není černá díra, že prostě je to služba lidem a že bez finančních prostředků se nedá dělat kvalitní služba, měli jsme víceméně smůlu. Argumenty byly samozřejmě systém získává peníze z vyššího výběru pojistného a není potřeba tedy přidávat za státní pojištěnce. Je třeba říct, že tenkrát se za státní pojištěnce platilo asi 800 korun. Dneska to je kolem 2 200, bude to 2 400 nebo 2 500, takže tenkrát to byla opravdu diametrálně menší zátěž pro státní rozpočet a ta padesátikoruna by se nám tenkrát strašně hodila.

To takový malý exkurz do toho, jaké názory zastával Andrej Babiš v té době a jak potom, když sám měl problém se zdravotnictvím a potřeboval ho řešit, tak neváhal bez jakýchkoliv reforem a bez čehokoliv dalšího navyšovat za státní pojištěnce až do těch výšek, jaké jsou dneska – 500 korun, 200 korun, potom teďka navrhuje necelých 300.

Co tedy teď děláme tím tiskem 235? První je to, že zvyšujeme za státní pojištěnce, a to asi o necelých 300 korun, což je těch 21 miliard. Je to krok, který je naprosto samozřejmě nesystémový. Je to krok, který je na dluh, na dluh státního rozpočtu, zaplatíme ho všichni a je to krok, který není podložen nějakými jasnými reformními návrhy, které by nám daly alespoň základní jistotu, že toto navýšení je pro toto volební období poslední a že nás čeká nějaké světlo na konci tunelu.

Proto vlastně jsme podpořili veto projednávání zákona v devadesátce, protože víme, že je potřeba samozřejmě zákon projednat rychle tak, aby mohl být účinný do konce roku. Nicméně chceme slyšet v dalších čteních v diskusi na výboru od pana ministra, jaké konkrétní kroky, nejenom deklarace, ale konkrétní kroky hodlá udělat tak, aby české zdravotnictví bylo racionálnější a ušetřilo.

Co dělá dál ten zákon? Zastavuje tu valorizaci, kterou jsme nastavili, a to sice pro rok 2028. Co to vlastně bude znamenat? Bude to znamenat pravděpodobně, že ten výběr zdravotního pojištění, který je meziročně tak kolem 25 miliard složený z navýšení za státní pojištěnce, to je ta pravidelná valorizace, a navýšení výběru pojistného, se sníží. Nebude to těch 25 miliard, ale bude to nějakých třeba 20, možná 21 miliard za navýšení z těch platů a mezd. Jinak řečeno, příští rok budeme v situaci, že pan ministr bude mít k dispozici 10 miliard na mandatorní výdaje, bude mít pro 2028 10 miliard na rozdělení. V posledních letech se rozdělovalo kolem 30-35 miliard. To znamená, bude mu zase chybět 15 miliard. A tak jako jsem si dovolil prognózu před několika měsíci, že si pan ministr přijde pro 20, tak já mám prognózu, že si příště přijde pro 15, a to minimálně. Uvidíme.

Další věc, která tam v tom zákoně není, ale s kterou se počítá, jsou 3 miliardy ze základního fondu zdravotních pojišťoven. Řeklo se, že už se na peníze zdravotních pojišťoven sahat nebude, ale vidíte, že se přece jenom sáhne, a to ve výši zhruba těch 3 miliard. Základní fond je jeden z fondů zdravotních pojišťoven, ze kterého se hradí revizní činnost, samozřejmě zaměstnanci, prostě všechno, co je potřeba, budovy a všechno, co je potřeba k chodu pojišťovny. Všeobecná zdravotní pojišťovna každý rok v tomto fondu šetří a ty finanční prostředky právě převádí do fondu základního, ze kterého potom je hrazena péče pro její pojištěnce. Takže z tohoto pohledu nám to až tak jako Všeobecné zdravotní pojišťovně nevadí. Ostatní pojišťovny uvidíme, jak se s tímto vyrovnají.

Toto řešení považujeme my za KDU jako pouze řešení problémů cash flow zdravotních pojišťoven, nemá žádnou návaznost na nějaké reformy, nemá žádnou návaznost na něco, co by do budoucna vedlo k tomu, že ty finanční prostředky budou dostatečné na to, abychom ošetřili všechny pacienty, aby zdravotnictví fungovalo bez nějakých zásadních, větších problémů.

Budeme se ptát v těch dalších čteních, to znamená na výboru a ve druhém čtení, případně ve třetím čtení, co se přesně za těch 21 miliard korun změní, co se změní pro pacienta. Jaké výhody to, že se ty peníze tam nalijí, přinese pro naše pacienty? Zkrátí se čekací doby? Nebo zlepší se dostupnost praktických lékařů, pediatrů, zubařů, ambulantních specialistů? Dostane se pacient rychleji k vyšetření? Bude to vyšetření dostupnější? Zlepší se dostupnost třeba v regionech? Budou zdravotní pojišťovny skutečně motivovány k efektivnímu nákupu péče tímto? Domníváme se, že ne, ale budeme se na debatu samozřejmě těšit, a nechci předjímat, ale doufám, že pan ministr se k tomu postaví tak, že nám hodně těch otázek odpoví pozitivně s nějakým plánem.

KDU, respektive lidovci pravděpodobně, pokud ty odpovědi budou aspoň trochu věrohodné, nakonec ten návrh podpoří. Důvod je takový, že si prostě vážíme našich zdravotníků, myslíme na dobro našich pacientů a vidíme, že prostě ten systém, tak jak je v tuto chvíli nastaven, by bez těch 21 miliard nebo respektive 24 miliard se mohl dosti zadrhnout a tím, že ten terén na to není připraven, nejsou připraveny ty reformy, neudělalo se v tomto skoro nic, tak vlastně by opravdu mohl být velký problém jak pro poskytovatele, tak pro pojišťovny. Ale budeme se opravdu ostře ptát, pane ministře, a budeme chtít od vás jasné a srozumitelné odpovědi, které nás uspokojí v tom smyslu, že uvidíme světlo na konci tunelu. Děkuju. (Potlesk poslanců KDU-ČSL.)

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní faktická poznámka – paní poslankyně Gabriela Svárovská. Prosím, máte slovo. Paní poslankyně tady není? Aha, tak já jsem faktickou poznámku odmazal. A nyní tedy se podívám, jestli někdo ještě hlásí do obecné rozpravy. Nikoho nevidím, takže já končím obecnou rozpravu. Táži se, zdali je zájem o závěrečná slova. Je, pan ministr Adam Vojtěch. Prosím.

 

Ministr zdravotnictví ČR Adam Vojtěch: Vážený pane předsedo, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, já děkuju za tu možná trošku delší než byla očekávaná debatu k tomuto návrhu zákona. Ta debata byla velmi konstruktivní a já samozřejmě s celou řadou věcí, které byly řečeny, souhlasím a popisoval jsem je v tom svém úvodním slovu.

To, že musí proběhnout poměrně zásadní parametrické změny ve zdravotnictví, je zřejmé a my změny skutečně v tuto chvíli připravujeme. To není nějaká deklarace do větru, to je skutečně reálný stav věcí. Mimo jiné například chystáme skutečně velkou změnu zákona o veřejném zdravotním pojištění, která už je, a tady paní poslankyně Šrámková hovořila o tom, že to nemá termíny a tak dále. Ta už je dneska ve vnitřním připomínkovém řízení například. Půjde do mezirezortního připomínkového řízení velmi brzy tak, aby mohla být skutečně na vládě a zde ve Sněmovně do konce roku. A předpokládáme u těchto všech změn, že budou účinné od roku 2028, a to je právě ten cíl časový, o kterém se bavíme. My se bavíme o tom, že ano, teď musíme stabilizovat české zdravotnictví, financování českého zdravotnictví z důvodu deficitního hospodaření, které bylo nastaveno úhradovými vyhláškami v předchozích letech. To je prostě objektivní fakt. To není jenom můj názor, na to poukazovala i Národní rozpočtová rada opakovaně, Nejvyšší kontrolní úřad, že skutečně tyto deficitní vyhlášky vedou k problémům ve stabilitě financování zdravotnictví. Ostatně, jak tady bylo zmíněno mým kolegou, bylo to i součástí důvodové zprávy úhradové vyhlášky pro rok 2026 podepsané mým předchůdcem, že bude nutné stabilizovat systém mimořádnou valorizací plateb za státní pojištěnce.

Takže to jsou fakta. Já se k tomu nechci vracet. Prostě tak to aktuálně je a my musíme tu situaci v tuto chvíli řešit. A jediné řešení krátkodobé za těch 6 měsíců, kde jsme u vlády, je v tom navýšení plateb za státní pojištěnce, ale zároveň v přípravě těch změn, které se týkají modernizace veřejného zdravotního pojištění, zásadní novely zákona o veřejném zdravotním pojištění o zdravotních pojišťovnách z hlediska jejich corporate governance, z hlediska řízení, stejně tak v přípravě, která bude, vlastně je ten zákon už hotový v tomto měsíci nebo maximálně v srpnu týkající se navýšení kompetencí nelékařů, reforma systému ochrany veřejného zdraví. Takže to jsou všechno změny, které se reálně dějí a budou sem chodit do Poslanecké sněmovny. Takže já myslím, že se nudit nebudete, že těch změn tady bude předložena celá řada, ale v tuto chvíli skutečně je jediná možnost, jak řešit tu aktuální situaci tou mimořádnou valorizací.

A ještě poslední věc, o které možná netušíte. Včera jsme tady schválili tu změnu nebo dnes v noci v půl druhé ráno změnu týkající se zákona o rozpočtové odpovědnosti. V tomto zákoně mimo jiné je ustanovení, že do budoucna nebudou moci být úhradové vyhlášky vydávány jako deficitní, a to už je teď tedy ze včerejška nebo z této noci schválený zákon, to znamená, ze zákona musí být saldo hospodaření v systému veřejného zdravotního pojištění vyrovnané. Takže už se nemůže stát, jak tady někteří kolegové říkali, že si přijdeme zase pro další peníze, protože tam prostě budou chybět. To se nestane, protože ty peníze tam chybět nemůžou, protože úhradová vyhláška pro rok 2027 musí být vyrovnaná ze zákona a stejně tak i úhradová vyhláška pro rok 2028 a tak dále. To je zákon o rozpočtové odpovědnosti, který jsme schválili, který bude účinný, teď je u podpisu pana prezidenta. Takže ten zákon říká, že úhradová vyhláška už nemůže být koncipována jako deficitní, to, co jsme tady zažili v těch předchozích obdobích. Takže skutečně to není tak, že bychom si tady chodili pro další a další peníze, protože my musíme ten systém nastavit jako vyrovnaný a všichni se do něj musí vejít i za cenu úspor, které ten systém jednoznačně potřebuje, zvýšení efektivity, restrukturalizaci sítě a podobně a budeme muset ty úspory hledat uvnitř toho systému tak, aby to vyrovnané hospodaření jsme zajistili. Takže to mohu garantovat, že takto to bude a určitě ta valorizace právě za státní pojištěnce, tak jak ji dnes navrhuji, je poslední takto mimořádná pro ty následující roky. Děkuji.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Tak ptám se ještě zpravodaje, jestli má zájem o závěrečné slovo? Ano, tak pan poslanec Jiří Mašek. Prosím.

 

Poslanec Jiří Mašek: Velice krátce. Vážený pane předsedo, kolegyně a kolegové, já bych také chtěl moc poděkovat za konstruktivní diskusi a budeme v té diskusi pokračovat na zdravotním výboru, moc se na to těším, termín 2. 9.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Tak nyní se budeme zabývat návrhem na přikázání výborům k projednání. Nejprve rozhodneme o přikázání garančnímu výboru. Organizační výbor navrhl přikázat předložený návrh k projednání výboru pro zdravotnictví jako výboru garančnímu. Navrhuje někdo přikázání jinému výboru jako garančnímu? Nikoho nevidím.

Přistoupíme k hlasování. Kdo souhlasí s tím, aby předložený návrh zákona byl přikázán k projednání výboru pro zdravotnictví jako garančnímu výboru... (Ťukání karet do lavic.) To je pořád, jo, já to vím, jo, ale to tady se ťuká jenom jako... Tak prosím, já jsem vás odhlásil, prosím, přihlaste se znovu svými hlasovacími kartami.

Tak zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 3, přihlášeno 136 poslanců, pro 134, proti nikdo. Návrh byl přijat a konstatuji, že tento návrh byl přikázán k projednání výboru pro zdravotnictví jako výboru garančnímu.

 

Organizační výbor nenavrhl přikázat tento návrh dalšímu výboru. Má někdo návrh na přikázání dalšímu výboru k projednání? Tak pan poslanec Munzar.

 

Poslanec Vojtěch Munzar: Tak 21 miliard skutečně není banální částka, je to zásah do rozpočtu, proto navrhuju z logiky věci rozpočtový výbor. Děkuji.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Mám tady návrh na rozpočtový výbor. Ještě nějaké návrhy? Žádný další návrh nevidím, takže rozpočtový výbor.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 4, přihlášeno 136 poslanců, pro 62, proti 69. Návrh byl zamítnut.

 

Tím jsme tedy skončili projednávání prvního čtení tohoto zákona.

Tak teď přečtu omluvu. Poslanec Berki Jan se omlouvá od 15.30 z osobních důvodů.

 

Máme tady druhý tisk, je to bod číslo

Aktualizováno 11. 7. 2026 v 8:51.