(pokračuje Tomio Okamura)

11.
Vládní návrh zákona o působnosti orgánů státu při řešení mimořádných situací na vnitřním trhu a o změně zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 222/ – prvé čtení dle § 90 odst. 2

Upozorňuji, že je navrženo, abychom s návrhem zákona vyslovili souhlas již v prvém čtení.

Z pověření vlády předložený návrh uvede ministr sportu Boris Šťastný. Prosím, ujměte se slova. Ministr sportu, prevence a zdraví. Prosím.

Ministr pro sport, prevenci a zdraví ČR Boris Šťastný: Vážený pane předsedo, v zastoupení pana vicepremiéra Havlíčka mi dovolte, abych z pozice člena vlády přednesl zprávu navrhovatele.

Dovolte mi stručně představit předložený návrh zákona o působnosti orgánů státu při řešení mimořádných situací na vnitřním trhu a o změně zákona o zadávání veřejných zakázek.

Návrh zákona adaptuje český právní řád na unijní nařízení o mimořádných situacích na vnitřním trhu, takzvané nařízení IMERA, a související předpisy o posuzování shody v krizích.

Dané nařízení vzniklo na základě zkušeností z pandemie covid-19, zejména pokud jde o zákazy vývozů nebo zavírání státních hranic. Jeho cílem je stanovit rámec harmonizovaných opatření pro účinné předvídání krizí na vnitřním trhu, přípravu na ně a reakci na jejich dopad.

Dotčené nařízení zavádí Sbor pro odolnost a mimořádné situace na vnitřním trhu, stanoví pohotovostní opatření a pravidla pro režim ostražitosti a mimořádné situace, včetně podpory volného pohybu veřejných zakázek, digitálních nástrojů a spolupráce příslušných orgánů.

Předložený návrh zákona se omezuje na nezbytnou adaptaci těchto pravidel, zejména na vymezení působnosti státních orgánů při řešení mimořádných situací na vnitřním trhu, jelikož toto je v českém právním řádu možné stanovit výhradně a jedině zákonem. Současně upravuje institucionální zajištění aplikace nařízení IMERA, včetně určení Národního koordinačního výboru, Národního kontaktního místa a orgánu dozoru nad trhem a vymezuje jejich pravomoci. Materiál přitom v současnosti nepředpokládá nové nároky na státní rozpočet.

Dámy a pánové, nařízení IMERA je platné od 9. října 2024 a účinné již od 29. května 2026. Národní úprava, která zajišťuje jeho aplikovatelnost na národní úrovni, by proto měla být účinná co možná nejdříve. Proto také byl tento návrh předložen podle § 90 odst. 2 jednacího řádu, aby Česká republika vyhověla požadavkům práva Evropské unie co možná nejdříve. Děkuji vám za pozornost.

Předseda PSP Tomio Okamura: Tak nyní tedy požádám, aby se zpravodaje pro prvé čtení ujal pan poslanec Jan Bauer a poté mám ty dvě přednostní práva. Tak pan poslanec Jan Bauer, zpravodaj. Prosím, máte slovo.

Poslanec Jan Bauer: Pane předsedo, kolegyně, kolegové, zkráceně: Zpravodajská zpráva k návrhu zákona, kterým se upravuje působnost orgánů České republiky v souvislosti s nařízením Evropské unie o opatřeních pro mimořádné situace na vnitřním trhu a odolnost jednotného trhu, známým pod zkratkou IMERA.

Tento návrh byl Poslanecké sněmovně předložen vládou 10. června 2026, rozeslán jako sněmovní tisk 222. Organizační výbor doporučil projednat jako garanční hospodářský. Bylo také řečeno, že vláda současně navrhla, aby Poslanecká sněmovna vyslovila s návrhem souhlas již v prvém čtení podle § 90.

Jenom zkráceně. Nařízení IMERA vzniklo jako reakce na zkušenosti z pandemie covid-19 a dalších mimořádných událostí, během nichž došlo k narušení dodavatelských řetězců, omezení přeshraničního pohybu zboží a služeb a vzniku nekoordinovaných národních opatření.

Cílem evropské úpravy je zajistit, aby členské státy v obdobných situacích postupovaly koordinovaně, aby byl zachován co nejplynulejší chod vnitřního trhu. Děkuji za pozornost.

Předseda PSP Tomio Okamura: Tak, nyní otvírám obecnou rozpravu, mám tady dvě přednostní práva. Tak za prvé, předseda klubu KDU-ČSL Marian Jurečka a potom předseda Pirátů Zdeněk Hřib. Tak prosím, pane předsedo, máte slovo.

Poslanec Marian Jurečka: Děkuji, pane předsedající. Pane ministře, kolegyně, kolegové, já si dovolím říci pár poznámek k tomuto tisku. Ano, určitě je potřeba hledat napříč Evropou pravidla pro to, jak fungovat na volném trhu v době krizových situací. Některé už jsme prožili za posledních pět let a ty nám ukázaly různá rizika, a právě proto si myslím, že je důležité, abychom opravdu se tomuto tisku věnovali i velmi podrobně ve druhém a ve třetím čtení. Já řeknu konkrétní věci.

Myslím si, že je docela důležité, abychom se podívali ještě na oblast sankcí a povinností firem, například do oblasti, pokud v tomto systému mohou třeba fungovat i malé rodinné farmy, což se může klidně stát, tak je potřeba aby ta reportovací agenda měla nějaké rozumné parametry a aby v době krizí opravdu to neznamenalo nějaký velký zásah do formy a způsobu podnikání.

Potom v případě novely zákona o zadávání veřejných zakázek je potřeba se také podívat, kde končí ty výjimky ze zadávání. Tady vidím nějaký prostor pro případná korupční rizika. Viděli jsme tady fungování v době covidových nákupů za té minulé vlády Andreje Babiše. To je určitým varováním. Takže opravdu trvat tady na transparentnosti, dohledatelnosti, možnosti přezkumu a kontrol Nejvyššího kontrolního úřadu, myslím si, že namístě je potřeba se na ty konkrétní parametry podívat. Podívat se také na možné třeba kontrolní pravomoci Poslanecké sněmovny a tak dále, a tak dále.

Takže je tady celá řada věcí, které by si podle nás zasluhovaly určitě to, ať tento tisk můžeme diskutovat velmi podrobně v rámci projednávání ve druhém a třetím čtení. A proto nejenom jménem klubu KDU-ČSL, ale i klubů ODS, TOP 09, Pirátů a Starostů vznáším veto na návrh projednání tohoto tisku v režimu § 90, první čtení děkuji vám za pozornost.

Předseda PSP Tomio Okamura: Ano, takže vnímám to veto. A nyní tedy budeme pokračovat v obecné rozpravě a přednostní právo má předseda Pirátů Zdeněk Hřib.

Poslanec Zdeněk Hřib: Já děkuji. Vážené dámy, vážení, pánové, no, je strašná škoda, že paní ministryně Schillerová utekla a už tady není na tento bod. Protože tento bod je totiž ten důvod, proč se často neutratí veřejné prostředky tak, jak byly naplánovány, že by se utratit měly, protože prostě se to nedaří protlačit přes administrativu spojenou s tím zadáváním veřejných zakázek. Takže já jsem velice rád, že jsme se tady jako opozice shodli na tom, že to nebudete mít tak jednoduché, že to prostě nebude jenom o té evropské transpozici, ale že potřebujeme mít možnost také ten zákon o zadávání veřejných zakázek, když už se tedy otvírá, i nějakým způsobem vylepšit tak, aby právě se nestávalo to, že obce, třeba samosprávy, ale klidně i státní podniky by chtěly strašně investovat, ale bohužel nemohou, protože se z těch veřejných zakázek, zejména z těch prestižních, stává takové jakoby mistrovství v házení vidlí od neúspěšných uchazečů. Jako že když se prostě snažíte dělat ty věci transparentně a otevřeně, usilujete o co největší počet uchazečů, ale vyhrát může jenom jeden, no tak zároveň usilujete o to, abyste měli co nejvíce neúspěšných uchazečů, což prostě tak nějak jako vyplývá z logiky věci. A to v praxi znamená, že máte tím pádem i více adeptů na ten hod vidlí.

Bohužel tohleto skutečně je závažná věc. Ono by to čerpání rozpočtu v Praze bylo lepší, kdybychom už dva a půl roku stavěli tu druhou část metra D, kde bohužel jsme se dozvěděli po dvou a půl letech, že zadavatel veřejný, tedy Dopravní podnik neudělal žádnou chybu, jenom prostě takhle dlouho trval ten proces. A ten proces se nezlepší, dokud nesáhneme právě do toho zákona o zadávání veřejných zakázek a neupravíme ho tak, aby k těmhle situacím prostě nedocházelo.

Já připomenu, že to není záležitost jenom dopravních staveb, natož dopravních staveb v Praze. Ten problém je mnohem širší. Například co se týče toho sídla Evropské vesmírné agentury, ta, která měla stát tedy na Palmovce, tam také bohužel probíhá ping-pong mezi jednotlivými neúspěšnými uchazeči. Opět prostě věc, která by se měla řešit na úrovni tady zákona o zadávání veřejných zakázek. A tohleto, vážení, to je už problém i z toho důvodu, že tím vzniká ostuda pro Českou republiku, která je mezinárodní, protože my tady nejsme schopni zařídit ten barák pro rozšířené kapacity té Evropské vesmírné agentury. Což kromě toho, že si na nás v Evropě ukazují prstem, má i jedno nebezpečí.

To nebezpečí spočívá v tom, že část té Evropské vesmírné agentury není v Praze, ale ve Španělsku. A samozřejmě Španělé nenechají tuhletu příležitost případně jenom tak ležet a budou pochopitelně usilovat, aby to rozšíření se přesunulo k nim. A věřte, to my přece nechceme, protože my chceme, aby ta prestižní Evropská vesmírná agentura sídlila tady. Jenomže máme problém v zákoně o zadávání veřejných zakázek.

Třetí problém, který tam je, kromě tedy těch dvou, co už jsem zmiňoval, tak je ještě o tom, že jestli jednoho dne Rusko zjistí, že zásobování naší armády je možné zaseknout tak, že najmete dva přibližně průměrné právníky, tak to nastane teprve velký problém. Protože ano, momentálně všechny zakázky lze zaseknout bez nějakého extrémního úsilí, a tedy ani naše armáda si nekoupí už ani náboj. A to bude ten okamžik, kdy zjistíme, že jsme skutečně, ale skutečně na tom špatně.

To znamená, abychom se tam nedostali, tak proto není možné to schválit v prvním čtení. Je nutné se podívat na ty pozměňovací návrhy.

A potom ještě jednu poznámku k nepřítomné paní ministryni Schillerové. Bohužel, paní ministryně dělá úplně stejnou chybu jako všichni ostatní ministři financí, kteří se, bohužel, jakmile dosednou do té funkce, dopouštějí takové jako, řekl bych, kreativní matematiky. Ta kreativní matematika v případě Prahy spočívá v tom, že sčítáte najednou účty, které má Praha jako hlavní město, s účty všech městských částí, což je pitomost.

Je to zhruba stejná pitomost, jako kdybyste sečetli v Moravskoslezském kraji účty, které má Moravskoslezský kraj a všechny obce v Moravskoslezském kraji. Zkuste to udělat v nějakém jiném kraji a budou si samozřejmě všichni ťukat na čelo.

Nicméně v případě Prahy se to stalo takovým folklorem, že to prostě každý ministr financí takhle zkusí. Neviním osobně jenom paní ministryni Schillerovou. Zbyněk Stanjura měl bohužel stejně kreativní matematiku. Bohužel. A je to jako strašně smutné, protože když s těmi čísly budeme takhle jako manipulovat, tak bohužel ta debata nikdy nebude úplně věcná. Ale věřím, že vy tady, jak jste, vidím, samí inteligentní lidé, tak chápete, ano, i vy, tak chápete, že prostě ta čísla sčítat je naprostý nesmysl. Tak prosím pěkně, až uvidíte paní ministryni financí, tak jí to, prosím pěkně, vyřiďte, je to naprostý nesmysl, sčítat se to nedá, protože ty politické reprezentace těch subjektů jsou odlišné, mají i úplně odlišné IČO, jsou to prostě úplně jiné subjekty. Děkuji.

Předseda PSP Tomio Okamura: Tak, nyní se podívám, zdali se někdo ještě hlásí do obecné rozpravy. Nikoho nevidím, takže obecnou rozpravu končím. Táži se na zájem o závěrečná slova. Zájem není. (Námitky.) Jo, pardon, ano, já to tady vidím. Pardon, tak ještě obecná rozprava, Karel Dvořák, poslanec. Prosím, máte slovo.

Poslanec Karel Dvořák: Děkuji, pane předsedo, jsem zde. Dámy a pánové, já bych k této novele rád na začátek zdůraznil, že ji považuji za racionální a potřebnou. Přesto mám za to, že je namístě vznášet i nějaké otázky a poznámky, tak mi prosím dovolte, abych je s vámi sdílel. Je tam několik věcí, které je myslím potřeba řádně probrat, projednat a zamyslet se nad nimi i v těch dalších čteních

Za mě na prvním místě tou otázkou je příliš široká výluka z práva na informace, kdy to znění té novely stanoví, že informace chráněné jako obchodní tajemství, citlivé či důvěrné údaje nelze poskytnout podle právních předpisů upravujících právo na informace. Což je do značné míry pochopitelné, ale považuji za problematické to, že ta výluka je stavěná jako kategorická, protože už dnes ten známý zákon 106 umožňuje chránit obchodní tajemství, osobní údaje i utajované informace a současně dovoluje posoudit konkrétní žádost a případně poskytnout alespoň část dokumentu.

Takže já bych se v tomto přimlouval, abychom vedli debatu o tom, zda je skutečně nutná ta absolutní výluka a nebylo by místo toho lepší zůstat u toho standardního individuálního posouzení.

Další věc, kterou bych rád zmínil, je oslabení průhlednosti těch společných nákupů, protože u těch evropských společných nákupů se nepoužije český zákon o zadávání veřejných zakázek, včetně jeho procesních a kontrolních mechanismů, ale důvodová zpráva také výslovně uvádí, že nevznikne ani povinnost zveřejnit smlouvu na profilu zadavatele. To neznamená, že nákupy budou zcela bez pravidel, ale návrh sám nestanoví žádnou českou náhradní vrstvu transparentnosti. To si myslím, že také si zasluhuje naši pozornost.

Co se týče další oblasti, tak to je formulace toho nového § 9a, který je formulován jen pro nákupy podle tohoto konkrétního evropského nařízení IMERA a dopadá obecně na pořízení, které Evropská komise uskuteční jménem členských států nebo společně s nimi podle jakéhokoliv přímo použitelného předpisu Evropské unie.

Důvodová zpráva počítá i s jinými existujícími nebo budoucími centralizovanými evropskými nástroji. Z dočasně a věcně omezeného krizového řešení se tak stává obecná a do budoucna otevřená výjimka ze zákona o zadávání veřejných zakázek. I to je, myslím, téma, které je potřeba důkladně prozkoumat. (Hluk v sále.)

Pane předsedo, já vás požádám o zjednání klidu v sále, neslyším vlastního slova.

Předseda PSP Tomio Okamura: Tak prosím o klid.

Poslanec Karel Dvořák: Děkuji. Další věc, která si myslím, že je také hodna naší pozornosti, tak je rozsáhlé shromažďování ekonomicky citlivých dat, protože stát může získávat velmi podrobný obraz o výrobních kapacitách a skladových zásobách, počtu, kvalifikaci zaměstnanců, výrobních a dopravních prostředcích, zemědělské výrobě, což pro krizové plánování je a může být nutné. Takový soubor údajů je zároveň ekonomicky i bezpečnostně mimořádně citlivý a návrh sice ukládá jejich ochranu, ale nestanoví dostatečně konkrétně například dobu uchovávání, povinné mazání dat, evidenci přístupu k údajům, pravidla kybernetického zabezpečení či nezávislou kontrolu a oznamování úniku dat.

Důvodová zpráva přitom tvrdí, že návrh nebude mít dopad na soukromí ani riziko zneužití údajů, a současně na dalších řádcích popisuje rozsáhlé databáze podnikatelů, zaměstnanců a jejich kapacit. To považuji za chybu toho předloženého návrhu.

Vznikají zde nové povinnosti a instituce bez vyčíslených nákladů; vznikají nová kontaktní a koordinační místa. Přesto vláda dopady na veřejné rozpočty nevyčíslila. Důvodová zpráva říká, že náklady budou pokryty ze stávajících limitů, případně omezením jiných činností. Dokonce byla udělena výjimka z RIA. To si myslím, že bude potřeba ještě ze strany předkladatelů doplnit.

Poslední dva body, které zmíním – bezpečnost výrobků při mimořádné výjimce. Ten návrh zavádí možnost povolit krizově důležité výrobky bez standardního dokončeného posouzení shody, což může být samozřejmě potřebné. Návrh i podobsahuje nějaké pojistky, přesto je na místě řešit kdo ponese odpovědnost při vadě výrobku nebo vzniklé újmě, zda budou všechna povolení veřejně dohledatelná, jak rychle se výrobky stáhnou po skončení krize, zda bude mít dozor dostatečné personální a třeba laboratorní kapacity.

A poslední poznámka, respektive otázka, kterou na předkladatele mám a vznáším ji už teď, aby ta debata, kterou povedeme v dalších čtení, mohla být skutečně informačně nabitá, tak to je zavedení paralelního krizového systému. Návrh záměrně vytváří zvláštní režim vedle krizového zákona a zákona o hospodářských opatřeních pro krizové stavy.

Důvodem je, že evropská mimořádná situace na vnitřním trhu nemusí odpovídat českému nouzovému stavu nebo jinému krizovému stavu, což je pochopitelné, ale může vzniknout nejasnost při souběhu obou režimů. A já tedy vznáším otázku, kdo má konečné koordinační slovo? Jaký je vztah Ministerstva průmyslu a obchodu, Ministerstva vnitra, Ústředního krizového štábu? A podle kterého režimu se mají orgány a podnikatelé řídit při kolizi opatření?

Tolik za mě ty základní otázky, které si myslím, že je potřeba ještě vyřešit, ale znovu dodávám, ten zákon jako takový je potřebný a racionální a pojďme se, prosím, soustředit na odstranění těch jeho možných chyb v dalších čteních. Děkuji za pozornost.

Předseda PSP Tomio Okamura: Tak nyní se tedy rozhlédnu už definitivně, zdali se někdo hlásí. Nikoho nevidím.

Přečtu tři omluvy: Hřib Zdeněk od 13 hodin do 15.30 z osobních důvodů, Svárovská Gabriela od 17.50 z rodinných důvodů, Havlíček Karel od 17.30 z pracovních důvodů.

Tak nyní tedy končím obecnou rozpravu. O závěrečná slova zájem nebyl, takže nyní se budeme zabývat návrhem na přikázání výborům k projednání. Nejprve rozhodneme o přikázání garančnímu výboru.

Organizační výbor navrhl přikázat předložený návrh k projednání hospodářskému výboru jako výboru garančnímu. Navrhuje někdo přikázání jinému výboru jako garančnímu?

Nyní tedy přistoupíme k hlasování. Žádný protinávrh nevidím. Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 130, přihlášeno 121 poslanců, pro 94, proti nikdo. Konstatuji, že tento návrh byl přikázán k projednání hospodářskému výboru jako garančním výboru.

Organizační výbor navrhl přikázat tento návrh dalším výboru. Má někdo návrh na přikázání dalším výborům či výboru? Nikoho nevidím, takže tím pádem končím prvé čtení tohoto návrhu zákona.

Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení členové vlády, na základě dohody dnešního grémia nyní tedy přerušuji 27. schůzi na neurčito a připomínám, že zítra budeme v 9 hodin pokračovat v přerušené 25. schůzi. Přeji hezký večer.

(Schůze přerušena v 18.07 hodin.)

Aktualizováno 15. 7. 2026 v 9:21.