Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(9.50 hodin)
(pokračuje Eliška Olšáková)
Předpoklad, že stát automaticky převezme zaměstnance, prostory i fungující zázemí, proto považuji za velmi, ale velmi, optimistický.
Dovolím si říci ještě jednu věc, která podle mého názoru v této debatě občas zaniká. Obce nejsou proti změnám, nejsou proti digitalizaci. Obce nejsou proti tomu, aby se stavební řízení zrychlilo. Naopak, jestli někdo každý den naráží na složitost stavebního řízení, jsou to právě starostové. Jsou to oni, kdo řeší rozvoj bydlení, průmyslových zón, škol, školek, vodovodů anebo kanalizací. Jsou to starostové, kdo velmi dobře vědí, jaké problémy dnešní systém má.
Obce především chtějí vědět, jak bude nový systém fungovat, kdo a kde bude rozhodovat, kdo za rozhodnutí ponese odpovědnost, jak bude fungovat spolupráce mezi státem a samosprávou. Především – to je nejdůležitější – jak budou řešeny situace, které dnes návrh vůbec neřeší. Právě z praxe komunální političky totiž vím, že zákon neprověřují při hlasování v Poslanecké sněmovně, ale prověřují jej až úředníci na úřadě, v praxi.
Dalším problémem je skutečnost, že reforma předpokládá fungující digitalizaci, která však dosud není dokončena. Nejsou dořešeny otázky kybernetické bezpečnosti, migrace dat ani převodu rozsáhlých archivů. Přechod na nový systém proto představuje významné provozní riziko.
Závažné jsou také dopady na samosprávy. Obce budou mít kratší lhůty pro vydávání stanovisek, vyšší administrativní zátěž. Současně se oslabuje význam územního plánování, protože v některých případech bude možné rozhodnutím úředníka prolomit podmínky stanovené územním plánem. To představuje zásah do práv obcí rozhodovat o svém územním rozvoji.
Tady bych ještě připomněla, co říkají tajemníci obecních a městských úřadů. Ti potvrzují, že dnešní stavební úřady navzdory problémům fungují. Nedodržení zákonných lhůt je ojedinělé a většinou není způsobeno prací úředníků, ale nedostatky legislativy a neúplnou digitalizací. Proto také doporučují zachovat prvoinstanční stavební řízení na úrovni obcí s rozšířenou působností a případné změny provádět postupně, nikoliv formou rozsáhlé organizační revoluce.
Dnešní problémy stavebního řízení nespočívají jen ve stavebních úřednících a stavebních úřadech. Jsou způsobeny neúplnou dokumentací, zdlouhavými stanovisky dotčených orgánů, nedokončenou digitalizací i nedostatkem odborných kapacit. Obce potřebují funkční pravidla. Potřebují vědět, že budou mít k dispozici kvalitní digitální podklady, že správci sítí budou schopni vydávat svá stanoviska včas, že nebude docházet ke kolizím s technickou infrastrukturou jen proto, že některé části území stále nejsou dostatečně zmapovány. Právě proto jsem přesvědčena, že bychom neměli podceňovat ani připomínky obcí k digitálně technickým mapám nebo k navržené fikci souhlasu.
Dovolte mi prosím vyjádřit se ještě k pozměňovacím návrhům, které jsem podala. Bude to opravdu velmi krátké. Pod sněmovním dokumentem 1163 je nahrán pozměňovací návrh, který odstraňuje bezbřehou legalizaci černých staveb. Navrhované ustanovení umožňuje dodatečně legalizovat stavbu postavenou v rozporu se zákonem jen proto, že její odstranění by bylo pro stavebníka nepřiměřeně nákladné. To považuji za nepřijatelné. Znamenalo by to, že ten, kdo vědomě porušil zákon, může být nakonec ve výhodnějším postavení než ten, kdo pravidla dodržel. To je v přímém rozporu s principy právního státu. Proto navrhuji toto ustanovení vypustit.
Další pozměňovací návrh pod sněmovním dokumentem číslo 1343 se týká § 255 stavebního zákona. Na první pohled se jedná o vypuštění pouze jedné věty, ve skutečnosti však o důležitou otázku vymahatelnosti stavebního práva. Navrhuji zachovat ustanovení, podle kterého platí, že pokud stavebník nepodá do 30 dnů od zahájení řízení o odstranění stavby žádost o její dodatečné povolení, nelze ji již dodatečně povolit.
Další dva pozměňovací návrhy jsou připravovány se Sdružením místních samospráv z podnětu obcí. Je to sněmovní dokument 1206 a 1207. Oba vycházejí, jak už jsem řekla, z praktických zkušeností obcí a správců sítí. Digitalizace technických map je dnes zhruba v polovině. Řada obcí stále nemá kompletně zmapovanou infrastrukturu. Pokud my nyní zavedeme současně zkrácené lhůty i fikci souhlasu, hrozí, že budou potvrzovány existující kolize jen proto, že se v krátké lhůtě nepodaří ověřit skutečný stav. To není zrychlení stavebního řízení, ale vytváření budoucích problémů. Proto navrhuji dvě variantní řešení. Stačí přijmout jedno z nich. Buď odložit účinnost fikce do doby, než bude digitalizace dokončena, anebo ponechat fikci, ale prodloužit lhůtu pro vyjádření na 60 dnů.
Co mě překvapilo – musím to tady zmínit – kdy teprve na základě mé interpelace jsme obdrželi stanoviska, jsem zjistila, že oba pozměňovací návrhy podpořily Ministerstvo průmyslu a obchodu a Ministerstvo zemědělství se souhlasným stanoviskem, zatímco v podkladech předložených hospodářskému výboru byla uvedena dvě nesouhlasná stanoviska předkladatele. Jeden z návrhů přitom měl dokonce od Ministerstva pro místní rozvoj stanovisko neutrální.
Já vás proto žádám o podporu tady těchto pozměňovacích návrhů, respektive jednoho. Vhodnější je pozměňovací návrh 1207, který pouze odkládá účinnost fikce do doby, kdy bude digitalizace skutečně dokončena. Teprve pak bude možné systém zrychlit, aniž bychom vytvářeli nová rizika. Podle hlasovací procedury se jedná o podporu U10, U11 a nehlasování ve prospěch P1.33.
Pátý pozměňovací návrh – ten je poslední – se týkal možnosti obcí stanovit místní koeficient daně z nemovitosti obecně závaznou vyhláškou místo opatření obecné povahy. Současná úprava zbytečně zatěžuje administrativou, přestože Ústavní soud již potvrdil, že takto složitý postup není nezbytný. Můj návrh pouze odstraňuje zbytečnou byrokracii a vrací obcím jednodušší a právně jistější nástroj. Můj návrh proto vrací možnost stanovovat koeficient pro konkrétní nemovitosti zpět obecně závaznou vyhláškou. Tady se přiznávám, že je to přílepek.
Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dnes nás čeká hlasování o poslaneckém návrhu novely stavebního zákona, který podle mého názoru nepřináší jen chaos, nejistotu a možnou destrukci stavebního řízení v České republice. Zároveň pokřivuje samotný legislativní proces, oslabuje možnost poslanců rozhodovat se na základě úplných informací a nahrazuje odbornou diskusi selektivně poskytovanými podklady.
Na závěr bych chtěla říct ještě jednu věc. Změny v organizaci stavební úpravy, v síti stavebních úřadů nebo v nastavení kompetencí státu a obcí lze v budoucnu změnit. Pokud se ukáže, že tento zvolený model není funkční, bude možné jej změnit, reformovat nebo přizpůsobit s ohledem na postupující digitalizaci.
Jsou však oblasti, kde druhou šanci mít nebudeme. Zásahy do chráněné přírody, krajiny, kulturních hodnot nebo památkové ochrany mohou být nevratné. Jakmile jednou dovolíme změny, které poškodí to, co jsme se jako společnost rozhodli chránit, nebude možné je jednoduše vzít zpět. Právě proto považuji za nezbytné postupovat s maximální odpovědností a nepřijímat změny, u nichž přetrvávají tak závažné pochybnosti.
Z těchto důvodů nepodpořím ani komplexní pozměňovací návrh ani předloženou novelu stavebního zákona. Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí paní poslankyně Marie Kršková, připraví se Veronika Kovářová. Přečtu omluvu. Paní poslankyně Němečková Crkvenjaš Zdenka se omlouvá celý jednací den z osobních důvodů. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Marie Kršková: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, vážené kolegyně, vážení kolegové, ve třetím čtení už nechci znovu podrobně představovat své pozměňovací návrhy. Měli jste možnost se s nimi seznámit a byly projednány ve výborech. Chtěla bych se ale krátce vrátit k průběhu jejich projednávání.
Paní ministryně opakovaně uváděla, že návrh prošel širokou diskusí a všechny připomínky byly řádně projednány. Musím říci, že moje zkušenost tomu příliš neodpovídá. Ke všem třem mým pozměňovacím návrhům zaujalo ministerstvo i hospodářský výbor nesouhlasné, respektive někdy neutrální, stanovisko. Bez jediného věcného odůvodnění. ***
