Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(10.30 hodin)
(pokračuje Gabriela Svárovská)
O předem napsaný výsledek, skryté nebo otevřené zájmy úzké skupiny, případně jejich vlastní, nikoliv ovšem zájmy veřejnosti.
A teď k tomu, čím se ten zákon obhajuje. Bydlení. Novela se obhajuje falešným dilematem: buď budeme řešit krizi bydlení, nebo budeme chránit přírodu, památky a práva lidí. Jenomže skutečná volba leží jinde; mezi regulovaným trhem, který slouží lidem a přináší dostupné bydlení, a deregulovaným klondikem pro největší developery, který slouží spekulaci, dál šroubuje ceny bydlení a zvyšuje lidem životní náklady. Pokud by předkladatelé opravdu chtěli řešit dostupnost bydlení, paní ministryně, zákon by obsahoval třeba povinný podíl dostupného bydlení ve výstavbě bytových domů. Státní fond dostupného bydlení by určitě nezel prázdnotou. Obce by měly peníze na připravené projekty. Z legislativního plánu by nezmizel záměr připravit zákon o bytových společnostech s omezenou mírou zisku, který dobře funguje třeba v Rakousku. Neosekal by se zákon o podpoře bydlení. Nerušily by se týmy a odbory, které na Ministerstvu pro místní rozvoj připravovaly metodiky a legislativu pro dostupné bydlení. Neškrtaly by se peníze organizacím, které pomáhají lidem v bytové nouzi a nepodávala by se na ně účelová trestní oznámení.
Rychlejší povolování totiž samo o sobě neznamená levnější bydlení. Vidíme to třeba v Praze. Největší pražský bytový developer oznámil, že odkládá zahájení výstavby všech nových projektů o rok, protože se podle jeho slov stavebnictví nezdravě přehřívá. Povolení mají, stavět mohou, ale nestaví, protože nechtějí pustit na trh příliš mnoho bytů najednou, aby nemuseli zlevňovat. Byznysová logika je pochopitelná, pokud se nestane logikou, kterou se řídí vláda.
Takže se ptejme poctivě: komu tato novela skutečně pomáhá? Nepomáhá lidem, kteří potřebují dostupné bydlení. Nepomáhá obcím, které chtějí stavět městské nájemní byty. Nepomáhá družstvům. Nepomáhá neziskovým bytovým projektům. Pomáhá těm, kdo mají velký kapitál, velké pozemky, velké projekty, velké právní týmy a velké byznysové zájmy. Pomáhá těm, kteří chtějí z území vytěžit maximum na úkor všeho a všech ostatních. A ano, tato novela nahrává také podnikatelským zájmům premiéra Andreje Babiše. Vedle Agrofertu existují i jeho developerské a realitní zájmy. Imoba, Hartenberg, rezidenční a apartmánové projekty v Praze, v Průhonicích nebo Krkonoších.
A teď konkrétně. Jedním z nejviditelnějších dopadů této novely bude kácení stromů. Dnes je ke kácení stromů v ochranných pásmech vodovodů a kanalizací potřeba povolení orgánu ochrany přírody. Ten může posoudit, jestli je kácení skutečně nezbytné, nebo existuje šetrnější řešení a případně uložit náhradní výsadbu. Novela stavebního zákona to mění. Nově bude stačit jenom oznámení. Povolení orgánů ochrany přírody nebude třeba. Ochranná pásma vodovodů a kanalizací zasahují rozsáhlé části měst i krajiny. Právě v ulicích, na sídlištích, v parcích a na veřejných prostranstvích přitom stromy ochlazují města, zadržují vodu, zachytávají prach, chrání půdu a poskytují útočiště řadě druhů rostlin a živočichů. Povolení ke kácení není zbytečná administrativa. Je to pojistka, že se každý případ posoudí individuálně, že se nepokácí stromy jen proto, že je to pro správce jednodušší, aby se hledalo šetrnější řešení, uložila se náhradní výsadba a aby obce a veřejnost měly přehled o tom, co se v jejich území děje. V době klimatické krize, přehřívání měst a ubývání veřejné zeleně je naprosto absurdní přijímat zákon, který usnadní kácení právě tam, kde stromy nejvíc potřebujeme.
Druhý zásadní problém jsou vlastnická práva a práva lidí v území. Tahle novela se prezentuje jako ochrana stavebníků před obstrukcemi, ale reálně oslabuje lidi, kteří v daném území už žijí. Vlastní tam domy, byty, zahrady, vzali si tam hypotéku, investovali celoživotní úspory, vychovávají tam děti anebo plánují zestárnout. A najednou se jejich možnost bránit se zásadní změně v sousedství omezí. Jejich námitky budou slabší, jejich vyjednávací pozice se oslabí. U velkých staveb nebude řádné odvolání. Takže o jejich kvalitě života rozhodne někdo jiný, někde jinde a bez nich.
Kde jsou ti snaživí politici, co objíždějí obce a vykládají nesmysly o větrných elektrárnách a radí jejich výstavbu bojkotovat, když zrovna výstavba větrných elektráren je nastavena tak, aby obce měly dostatečné slovo a nárok na finanční a jiné kompenzace? Jak to, že tu ti samí politici nevystupují proti novele stavebního zákona? Výstavba obnovitelných zdrojů je strategická priorita. Je to nejrychlejší cesta k levnější energii, energetické bezpečnosti a menší závislosti na fosilních palivech, zvlášť když jsme ve výrobě elektřiny z OZE v Evropské unii dlouhodobě na chvostu. Obnovitelné zdroje čelí blokovacím kampaním často postaveným na dezinformacích a vířeným médii v rukou domácích fosilních oligarchů i ze zahraničí. Ale ani v takové situaci by nás nenapadlo říct: no, tak lidem vezmeme základní práva, omezíme účast veřejnosti a obejdeme obce. Přesně to ale tahle novela dělá v developerských, logistických, průmyslových a dalších případech velkých projektů. Tady je názorně vidět, že práva a zdraví lidí, místních lidí se hodí tak akorát jako záminka pro špinavou kampaň. Nemůže to už být jasnější.
Takže mám otázku i na kolegyně a kolegy z SPD: kam se poděl váš letitý programový závazek podporovat přímou demokracii? Budete hlasovat pro zákon, který běžným občanům bere možnost účinně mluvit do toho, co se jim postaví za domem? Přímá demokracie přece začíná tím, že lidé mají právo být slyšet ve vlastním území, ve své obci, ve své ulici, u svého domu. A přesně to jim tahle novela bere. Přesně to se jim vy chystáte vzít. Tahle novela nepřináší ochranu stavebníků, přináší oslabení vlastníků. Vlastnictví neznamená jen nezpochybnitelné výhradní právo investora stavět na získaném pozemku. Znamená také právo jiných vlastníků nebýt převálcován projektem, který dramaticky změní jejich okolí, který zatěžuje místní dopravu, vytváří hluk, odebírá vodu, potlačuje zeleň, zakrývá výhled a snižuje hodnotu jejich nemovitosti a celkovou kvalitu života.
Třetí věc. Predátorský apartmánový development. Tuhle zemi netrápí jenom nedostatek bytů pro lidi. Tuhle zemi trápí také to, že se v atraktivních a často velmi cenných přírodních lokalitách staví apartmány jako investiční produkt. Ne jako domovy, ale jako kapitálové úložiště, krátkodobé ubytování, druhé, třetí, desáté bydlení pro ty nejbohatší. Vidíme to v horských oblastech, v blízkosti národních parků a chráněných krajinných oblastí. Vidíme to u Lipna. Vidíme to v místech, kde se turistická rekreační výstavba vydává za rozvoj, ale ve skutečnosti vytlačuje místní, bere vodu, zatěžuje kanalizaci, dopravu, krajinu a veřejné služby. Lipensko je naprosto přesný příklad. Další a další apartmány, další rekreační kapacity, další tlak na čistírny a kanalizaci, fosfor z nepřečištěných odpadních vod, který odtéká do nádrže, ve které se množí a prosperují sinice, voda, ve které se nedá koupat a která v sezoně dokonce ohrožuje zdraví.
To není abstraktní problém. To je fyzická hranice území. Ano, krajina, voda, infrastruktura a lidské zdraví mají své limity. Tomu neporučíte, milá vládní koalice. To nezakryjete ani umnou píárovou kampaní. Predátorský development svým přístupem jak vystřižený z myšlenkových pochodů komunistických plánovačů tyto limity často vykládá jako překážku, kterou je potřeba odstranit. A tato novela mu v tom vychází vstříc. Místo, aby stát řekl: ano, stavme tam, kde to dává smysl, na brownfieldech, v návaznosti na infrastrukturu, s respektem k obcím, krajině, právu místních, otevírá cestu k výstavbě na zelené louce logistickým koridorům, apartmánovým projektům a dalším zásahům, které zvyšují zisky investorů a náklady nechávají na obcích a jejich obyvatelích. ***
