Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(11.00 hodin)
(pokračuje Jiří Pospíšil)
Vy to můžete brát jako pozici opozičních politiků. Já chci konstatovat, že svůj názor a svůj postoj opírám zvláště o stanovisko ombudsmana, což je renomovaný orgán státu, odborný orgán státu, který je tu od toho, aby svými odbornými stanovisky chránil lidská práva. A když se podíváte do jeho několikastránkové analýzy, není to tedy letmý dopis podporuji či nepodporuji, tak tam je přesně na tento problém nevyváženosti veřejných zájmů výrazně poukazováno. A to je oblast jak ochrany památek, o které zde podrobně hovořil bývalý ministr kultury, ctěný kolega Martin Baxa, ale i někteří jiní kolegové. Je to oblast životního prostředí, kde také mnoho kolegů hovořilo, například paní předsedkyně Zelených Svárovská. Ale je to i třeba téma ochrany handicapovaných jednotlivců, jejichž práva budou výrazně omezena tím, jak se mění principy a definice přístupnosti stavby, ale jsou to i práva dotčených osob v samotném procesním řízení.
Zkrátka a dobře – stavba, stavební právo není jenom stavebník a já jsem poslední, kdo by slovo developer považoval za sprosté slovo, ale vedle developera jsou tam i ostatní zúčastněné osoby, třeba vlastníci sousedních pozemků. A mimo jiné ombudsman, ať jde o jeho autoritu, ne pouze politický názor, jasně popisuje, jak se oslabují procesní práva právě ostatních účastníků řízení, třeba vlastníků sousedních pozemků. Proto to je také zmiňováno. Otázka hluku, kde se výrazně rozvolňují pravidla, otázka procesních práv, možnosti dotčených osob se odvolat u určitého typu vymezených staveb, kde se dvojinstančnost řízení, což je základní princip správního řízení v České republice, rozvolňuje a ruší.
Pamatuji se debatu před 15 lety, u tohoto pultíku, kdy jsme debatovali o novém správním řádu a nakonec se tehdy tehdejší vláda a opozice shodla na základním, že ve správním řízení má být hlavně zachována dvojinstančnost, což je pro české správní řízení typické. Teď jsme bohužel někde jinde a ta dvojinstančnost výrazně oslabuje.
Mrzí mě to, protože já si myslím, že bylo možné udělat kvalitní zákon, kdyby prošel klasickým řízením, připomínkovým řízením, ve kterém by se právě debatovaly a velmi citlivě vážily jednotlivé veřejné zájmy. Paní zpravodajka tady minule říkala, ve středu, myslím, že poslanci mají právo předložit takový návrh, že to Ústava zaručuje, to nikdo nezpochybňuje. Je dobře, že Ústava umožňuje takzvanou zákonodárnou iniciativu poslanců, ale my zde namítáme vhodnost využití tohoto prostředku u takto složitého právního předpisu, kde se střetávají různé veřejné zájmy. Zkrátka a dobře, má to klasické, transparentní, veřejné připomínkové řízení proběhnout, právě aby se o tom podrobně debatovalo. Ti obhájci těch jiných veřejných zájmů, jako jsou jiné složky státu, památkáři, Ministerstvo životního prostředí, sociální pracovníci u handicapovaných osob a tak dále, aby se mohli vyjádřit a aby se vedla nějaká transparentní debata, která nakonec skončí určitým kompromisem. To tu právě neproběhlo.
Tady ta fáze připomínkového řízení, kterou takový předpis má projít, pokud zvláště se střetává více veřejných zájmů, tady neproběhlo. Takže nějaké urychlené projednávání zde na výboru nebo v kuloárech parlamentu to to zkrátka nemůže nahradit. Pan vicepremiér tu minule říkal, budu parafrázovat, že půl roku je dostatečná doba, aby se ten předpis vylepšil. No, já upozorňuji, že není, protože nejde jenom o délku, ale o tu formu vyjednávání. O to, kde a jak ta debata probíhá, nic nenahradí debatu na Legislativní radě vlády. A to neříkám jako člověk, který tu radu léta vedl v Topolánkově a Nečasově vládě, ale vím, jak ta debata probíhá. Nic nenahradí připomínkové řízení, kdy tváří v tvář se zástupci památkářů debatujete, jestli tedy to, že úplně rozvolníte ochranu budov v památkové zóně je v pořádku, či nikoliv?
Protože bez debaty se zainteresovanými subjekty vždycky budete u debaty bez praktiků, kteří vědí konkrétní nuance toho, jak potom ten právní předpis bude v praxi fungovat. Já si zase kladu otázku, proč vůbec tedy stavební právo potřebujeme. Nebylo by transparentnější to tedy úplně zrušit. To osekané zmrzačené právo, které nebude chránit další veřejné zájmy. Co řeknu cynicky, to už je možná lepší nemít žádné předpisy. Ať tedy každý staví, jak chce. Ono to k tomu stejně bude tendovat. Ať každý tedy realizuje podle práva silnějšího, co si chce. Bude to aspoň transparentní. Takhle my to schováváme za omezené ostatní veřejné zájmy, že fakticky se to až tak moc nemění, pouze se bude výrazně rychle stavět a nebude to na ničí úkor. Ale to bohužel tento předpis, když si to podrobně prostudujete, já jsem tomu fakt věnoval několik dní jednotlivým paragrafům, tak to tak fakt není.
Takže já říkám, my to nemůžeme podpořit, je to promarněná šance a teprve praxe ukáže v konkrétních plíživých, konkrétních případech, kdy zkrátka dojde k poškození památkových zón. Uvidíme najednou stavby, které jsou v rozporu s principy ochrany přírody a krajiny, zjistíme, že některé stavby nesplňují technické požadavky pro handicapované osoby, či nebudou moci být využívané a tak dále. To bohužel ukáže ta praxe a paní ministryně, která se k tomu tady moc nevyjadřuje, já ji tedy na plénu neslyšel, nemám to štěstí být členem zainteresovaného výboru, mohu o tom debatovat pouze zde na plénu, tak jsem její názor na tyto námitky nezaznamenal. Protože pro mě to střetávání veřejných zájmů, a tady vycházím z koncepce toho, jak svoji argumentaci postavil ombudsman a opakovali to v různých variantách tady kolegové, tak tyhlety námitky tady bohužel vyvráceny nebyly.
Já za největší problém považuji, jak už jsem řekl, veřejný zájem na ochraně památek. Už to popsal tady kolega Baxa. Výborně to glosoval pan kolega Hladík, příkladem na Brno. Jsou zkrátka místa a říkám to jako bývalý náměstek, který měl na starosti památkovou péči tady v Praze, to je velmi těžké uhájit veřejný zájem oproti tlaku bohatých vlastníků a developerů, tak teď poté, co to(?) přijmete, jsem zvědav, jak zde v praxi to bude fungovat.
Kolega Hladík hovořil o Brnu. To je přesně případ toho, kde máte památkovou zónu a jednotlivé individuální budovy, nemovité stavby, bohužel nemají tu individuální ochranu. A tím, že zrušíte závazná stanoviska při zásazích v památkových zónách, tak tyto stavby budou ohroženy. Tady s tím, co bylo řečeno, já souhlasím a jsem zvědav co tedy se s tím v praxi bude dít. Bohužel problém je, že můžeme řešit jiná pravidla, zlepšit, zpřísnit v budoucnosti ochranu životního prostředí. Řeší handicapované osoby, ale památková zóna a památky, které se poškodí, zničí, tak ty už v budoucnu další vláda, pokud by chtěla váš předpis opravit a novelizovat, tak už je nezachrání. Říkal to pan kolega. Já to rozebírat dál nebudu. Já s tím absolutně souhlasím.
Koukněme se na otázky handicapovaných osob. To výborně popsal ombudsman ve své zprávě. To, že se nově nastavuje termín přípustnosti, zužuje se, že není ta ochrana osob vztahována nejen na zdravotně handicapované, ale na další dotčené skupiny osob, jako jsou třeba starší osoby, těhotné ženy, osoby doprovázející kočárek, že ta legislativní ochrana bude pouze na zdravotně handicapované osoby, no, tak je to snížení standardu. Jsme na počátku 21. století a my tu zkrátka říkáme, že budoucí stavby pro nějakým způsobem označené osoby, skupiny osob, nemusí splňovat určitá kritéria.
Já rozumím tomu, že primárně to mají být zdravotně postižené osoby, ale to, že se nebude brát ohled třeba na starší osoby, těhotné ženy a tak dále, to já považuji za velký problém. A tady teď cituji, není to můj názor, cituji ze stanoviska nebo parafrázuji stanovisko ombudsmana, takže doufám, že to vnímáte jako odbornou autoritu, kterou je možno takto zde zmiňovat. Je možné učinit výjimku v případě tady těch postižených skupin osob, pokud se ukáže, že by to bylo ekonomicky příliš nákladné.***
