(Schůze zahájena v 10.00 hodin.)

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení členové vlády, zahajuji 29. schůzi Poslanecké sněmovny a všechny vás vítám.

Aby byla zaznamenána naše účast, nejprve vás odhlásím. Přihlašte se identifikačními kartami a případně mi oznamte, kdo žádá o vydání náhradní karty. S náhradní kartou číslo 8 hlasuje paní poslankyně Langšádlová.

Organizační výbor Poslanecké sněmovny stanovil návrh pořadu 29. schůze dne 18. srpna 2026. Pozvánka vám byla rozeslána elektronickou poštou následujícího dne.

 

Nyní přistoupíme k určení dvou ověřovatelů této schůze. Navrhuji, abychom určili poslance Miroslava Samaše a poslance Michala Zunu. Má někdo jiný návrh? Jiný návrh nevidím, takže přistoupíme k hlasování.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 1, přihlášeno 130 poslanců, pro 129, proti nikdo. Návrh byl přijat.

 

Konstatuji, že jsme ověřovateli 29. schůze Poslanecké sněmovny určili poslance Miroslava Samaše a poslance Michala Zunu.

Sděluji, že do zahájení schůze požádali o omluvení své neúčasti na jednání tito poslanci: Ančincová Hana osobní důvody – celý jednací den, Benda Marek do 18 hodin – pracovní důvody, Brzesková Monika celý jednací den – osobní důvody, Demetrashvili Katerina celý jednací den – zahraniční cesta, Dražilová Lenka celý jednací den – rodinné důvody, Filipovičová Jana celý jednací den – osobní důvody, Flek Josef celý jednací den – pracovní důvody, Janda Jakub celý jednací den – osobní důvody, Krňanský Vojtěch celý jednací den – zdravotní důvody, Kršková Marie celý jednací den – rodinné důvody, Krutáková Jana celý jednací den – rodinné důvody, Majerová Zuzana celý jednací den – zdravotní důvody, Pastuchová Jana do 18 hodin – pracovní důvody, Pražák David do 18 hodin – osobní důvody, Smejkalová Julie celý jednací den – osobní důvody, Talíř František celý jednací den – osobní důvody, Teleky Róbert celý jednací den – pracovní důvody, Volfová Jitka do 18 hodin – pracovní důvody, Volpe Samuel celý jednací den – osobní důvody, Výborný Marek celý jednací den – osobní důvody, Wenzl Lubomír celý jednací den – zdravotní důvody, Žáček Pavel celý jednací den – zahraniční cesta, Ženíšek Marek celý jednací den – osobní důvody.

Bednárik Ivan do 13 hodin – pracovní důvody, Šebestyán Martin celý jednací den – pracovní důvody, Tejc Jeroným celý jednací den – pracovní důvody, Vojtěch Adam do 13 hodin – pracovní důvody.

A Bartoš Ivan celý jednací den – osobní důvody.

Nyní tedy přistoupíme ke stanovení pořadu 29. schůze, jehož návrh je uveden na pozvánce. Z dnešního grémia nevzešly návrhy k hlasování, proto se nyní, paní poslankyně a páni poslanci, k návrhu pořadu můžete vyjádřit vy.

Nyní tedy jenom pro vaši informaci přečtu pořadí přednostních práv, takže Taťána Malá, Alena Schillerová, Zdeněk Hřib, Olga Richterová, Matěj Ondřej Havel, Michaela Šebelová, Vít Rakušan, Marian Jurečka, Martin Kupka a Michal Kučera. Přednostní právo má uděleno, nicméně pověření tady nevidím. To je jedna věc. (Reakce ze sálu.) Vy mi dáte pověření, ano. Jako první vystoupí... (Přijímá přihlášku do rozpravy.) Dobře, děkuju. Jako první vystoupí předsedkyně poslaneckého klubu ANO Taťána Malá. Prosím.

Já vás požádám o klid v jednacím sále. Už mluví poslanci, tak ať mají klid. (Poslankyně Malá: Já děkuji...) Prosím o klid.

 

Poslankyně Taťána Malá: Děkuji za slovo, pane předsedo. Dobré dopoledne, kolegyně, kolegové. Já tradičně přicházím s procedurálním návrhem, protože skutečně to prezidentské veto, které se týká rozpočtové odpovědnosti, je pro nás priorita, chceme jej projednat, a proto si dovolím (navrhnout), abychom hlasovali meritorně i procedurálně po 19. i 21. hodině. Navrhuji tento procedurální návrh jménem tří poslaneckých klubů, ANO, SPD a Motoristé. Děkuji.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Jedná se o procedurální návrh, takže budeme hlasovat bezodkladně. Já jsem už zagongoval, ale myslím, že jsme všichni tady.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Je to hlasování číslo 2, přihlášeno je 137 poslanců, pro 90, proti 47. Návrh byl přijat.

 

Budeme jednat tedy i po 19. a 21. hodině.

Nyní s přednostním právem paní ministryně financí Alena Schillerová a připraví se předseda Pirátů Zdeněk Hřib. Paní ministryně, máte slovo. Prosím, máte slovo.

 

Místopředsedkyně vlády a ministryně financí ČR Alena Schillerová: Dobrý den. Děkuji za slovo, pane předsedo.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Já vás požádám o klid v jednacím sále. Ještě jednou prosím o klid. Ještě jednou prosím o klid.

Prosím.

 

Místopředsedkyně vlády a ministryně financí ČR Alena Schillerová: Děkuji. Vážené dámy, vážení pánové, stojím před vámi s návrhem zákona, kterým se mění některé zákony v oblasti veřejných rozpočtů – a to sice zákon o rozpočtových pravidlech a zákon o pravidlech rozpočtové odpovědnosti – už popáté, když nepočítám výbory. Tentokrát proto, že jej Poslanecké sněmovně vrátil prezident republiky. Ač z toho žádnou radost nemám, tak oceňuji, že tím pan prezident nepřímo umožnil, aby v Poslanecké sněmovně opětovně zazněly zásadní argumenty pro a proti, jak požaduje ve svých nálezech Ústavní soud.

Chci hned na úvod říct, že právo prezidenta vrátit zákon respektuji. Je to jeho ústavní pravomoc. Stejně otevřeně ale musím říct, že s jeho rozhodnutím zásadně nesouhlasím a že mě mrzí způsob, jakým k němu dospěl. Přestože pan prezident například v nedávném rozhovoru pro Seznam Zprávy na Právnické fakultě Univerzity Karlovy prohlásil, že je připraven a nakloněn o připravované legislativě diskutovat, nechat si ji od ministrů vysvětlit stejně jako související věcné problémy, u tohoto zákona žádná taková konzultace k mé velké lítosti do dnešního dne neproběhla.

Prezident republiky si mě mohl pozvat. Přišla bych, přinesla bych čísla, zákonné souvislosti i konkrétní dopady jeho rozhodnutí. Vysvětlila bych mu je bod po bodu. Nestalo se tak, a proto to musím udělat dnes tady, před Poslaneckou sněmovnou a před občany naší země.

Tak tedy, dámy a pánové, celým mým projevem, ale také celou schůzí se jako červená nit potáhne jedna naprosto jednoduchá otázka. Ta otázka zní takto: Jak chce pan prezident současně požadovat vyšší výdaje na obranu – podotýkám, že hovoří dokonce o výdajích ještě vyšších, než plánujeme na obranu alokovat my, naše vláda – a zároveň trvat na pravidlech, která by pro příští rok neumožňovala schodek nad hranicí 150 miliard korun? To nejsou dvě oddělené debaty, to je jedna a tatáž rozpočtová rovnice. Jak informoval v minulém týdnu ministr obrany, samotná 2 procenta HDP budou v příštím roce znamenat přibližně 191 miliard korun ve státním rozpočtu přímo v kapitole Ministerstva obrany – rekordní suma, o které se minulé vládě mohlo jenom zdát. Přesto pan prezident minulý týden prohlásil, že ani tato částka nestačí, že bychom měli být o několik desetin výše. Každá jedna desetina navíc přitom znamená téměř 10 miliard korun na výdajové straně navíc, znamená vyšší deficit.

Já se tedy logicky musím ptát: Pokud nás pan prezident současně svým vetem žádá, abychom ponechali v platnosti staré národní mantinely, podle kterých má schodek státního rozpočtu v roce 2027 činit nejvýše 150 miliard korun, tedy abychom z úrovně 300 miliard během jednoho roku škrtli zhruba polovinu, a jedním dechem na nás apeluje, abychom z roku na rok zvýšili jen výdaje na obranu o vysoké desítky miliard, je si skutečně vědom, jaké bezpečnostní následky pro naši zemi by jeho veto mělo, pokud by se v Poslanecké sněmovně nenašel – to se nestane, ale kdyby se nenašel – dostatečný počet poslanců, kteří to myslí s bezpečností naší země, ať už vojenskou, nebo ekonomickou, vážně a kteří jeho veto přehlasují? A to ještě vůbec nehovořím o dalších potřebách naší země – přes zdravotnictví, školství, vnitřní bezpečnost, dopravu nebo důchodový systém. Jinými slovy o oblastech, které pan prezident při svých návštěvách regionů, debatách se studenty, podcastery a svými voliči vždy tak rád akcentuje.

Dámy a pánové, tahle rovnice, před kterou nás prezidentovo veto staví, naprosto beznadějně nevychází. Nevím, zda to je panu prezidentovi známo, a tudíž je celé tohle veto jenom víceméně politickým gestem a mediálním představením pro opoziční voliče, kdy se v tichosti spoléhá na odpovědnost vládních poslanců, nebo jde o naprosto zásadní nepochopení celé situace nebo lépe řečeno pasti, do které nás chytila minulá vláda. Buď pan prezident skutečně požaduje více peněz na obranu, pak ale musí připustit realistické rozpočtové mantinely. A nebo trvá na schodku 150 miliard, pak nám ale jeho kancelář dluží odpověď na to, kterých výdajů se má Česká republika z roku na rok vzdát, které investice zastavit nebo komu těch 200 miliard korun vzít. To je matematika.

Víte, rozpočtová odpovědnost se nepozná podle toho, jaké číslo a za jakoukoliv (jakou?) cenu napíšete do zákona o státním rozpočtu. To číslo se dá totiž uměle snižovat i zvyšovat tak, jak nám to čtyři roky předváděla minulá vláda. Naopak, naše rozpočty budou pravdivé, transparentní, reálné a splnitelné. Aby takové byly, musíme napravovat nepořádek, který nám v rozpočtové politice naši předchůdci zanechali.

Připomenu, v rozpočtu Státního fondu dopravní infrastruktury na rok 2026 nechala minulá vláda nekryté výdaje za 37,2 miliardy korun. Ve zdravotnictví jsme převzali systém nastavený na rok 2026 se schodkem kolem 15,5 miliardy korun a s některými pojišťovnami na hraně platební schopnosti. Naše vláda proto musela prosadit mimořádné přerozdělení 7,9 miliardy korun z VZP a přesunout 13,1 miliardy z plateb za státní pojištěnce, aby udržela systém finančně stabilní, než zvedne platby za státní pojištěnce, což od 1. ledna 2027 děláme. A v regionálním školství? Tam jste nedali 3,7 miliardy na platy učitelů, které se mezitím používaly na jiné platby, a my teď ten systém – ten absolutní nepořádek – narovnáváme. Mám teď detailní přehled, protože jsem seděla a trávila hodiny s ministry, samozřejmě i s ministrem školství. Ty peníze, ty platy, byly známé, ale v tichosti se financovaly velmi podivnými přesuny v rámci kapitoly. (To) musí skončit.

Mohu jít i do roku 2025 – trošku připomenutí nám neuškodí – jehož schodek byl nakonec oproti plánu překročen o téměř 50 miliard korun. Naplnily se obavy, že výdaje na podporu obnovitelných zdrojů energie jsou podrozpočtovány. Výsledný rozdíl? Neuvěřitelných 17,4 miliardy korun. Naplnily se obavy, že příjmy z emisních povolenek jsou nadrozpočtovány. Výsledný rozdíl? 16,3 miliardy korun. Výdaje na regionální školství? O téměř 10 miliard vyšší, než jak stanovil rozpočet. Výdaje na sociální dávky? O téměř 7 miliard vyšší, než stanovil rozpočet. Nenaplněné příjmy z majetkových účastí státu? Nenaplněno o 2 miliardy. A tak dále a tak dále. Ergo kladívko, naplnily se všechny pochybnosti, které jsme jako opozice opakovaně zvedali, které zvedala Národní rozpočtová rada a na které pana prezidenta upozorňoval i jeho vlastní poradce pro fiskální politiku David Marek. Ten, jak známo, panu prezidentovi podpis vylhaného státního rozpočtu nedoporučil a ještě po jeho podpisu veřejně rozpočtové triky kritizoval a následně, jak se ví, spolupráci s Kanceláří prezidenta republiky ukončil. To je realita, kterou jsme převzali. Nebyl to čistý stůl, nebyly to odpovědně připravené rozpočty. Byly to díry, triky a nekryté položky.

Pojďme si říct, co dnešní veto znamená. To veto, které sem do Sněmovny doputovalo, vetuje zákon, který my napravujeme – netransparentnost, nereálné mantinely a problémy, na něž dříve upozorňovala i nezávislá Národní rozpočtová rada i prezidentovi vlastní poradci. Vetuje zákon, kterým legislativně napravujeme bezprecedentní selhání vlády Petra Fialy, která svým nekompetentně nastaveným plánem zavázala Českou republiku, že budeme snižovat deficity z 300 miliard korun, které nám v roce 2026 předala, na 150 miliard korun v roce 2027. Sama minulá vláda přitom ve svých oficiálních dokumentech přiznávala, že deficit bude oproti tomuto závazku nejméně dvojnásobný. Pro splnění takto nastavených pravidel přitom neexistuje žádný myslitelný scénář, který by zároveň neznamenal úplnou paralýzu základních funkcí státu – přes bezpečnost, zdravotnictví, sociální oblast, o investicích a hospodářském růstu ani nemluvě. Bez našeho zákona by byl rozpočet nesestavitelný, neměl-li by být v rozporu se zákonem. Právě proto tento zákon potřebujeme. Bez jeho schválení se totiž nic nevyřeší.

Evropská komise už vyhodnotila náš nový fiskálně-strukturální plán na roky 2027 až 2030 jako vyhovující evropským pravidlům a doporučila jej Radě Evropské unie ke schválení. Tento plán počítá s deficitem veřejných financí 2,8 procenta HDP v příštím roce a následně s jeho poklesem o zhruba 0,5 procenta HDP každý rok. Tento plán bude schválen po tomto doporučení na první řádné Radě ECOFIN, což je rada ministrů financí, začátkem října tohoto roku. To je jasná a odpovědná konsolidační dráha. Každý rok nižší deficit, republika tak zůstane mezi rozpočtově odpovědnými zeměmi Evropské unie. Jenže pokud by v našem právním řádu zůstala ta přísnější stará národní pravidla, mají pro sestavení státního rozpočtu přednost. Ani souhlas Evropské komise by nám tedy nepomohl. Jinými slovy, když nepřehlasujeme to veto – to se samozřejmě nestane – tak by zůstal v platnosti a účinnosti ten starý zákon, který má přednost. Ten počítá... Ten rozpočet by se musel řídit domácím limitem odpovídajícím schodku 150 miliard korun, nebo by byl v rozporu se zákonem. Nic jiného mezi tím. Já jako ministryně financí a jako právník odmítám předložit rozpočet, o kterém předem vím, že je nezákonný. Stejně tak odmítám rozpočet, který by byl sice formálně v limitu, ale za cenu ekonomického harakiri této země.

Pan prezident uvedl pro své veto tři hlavní důvody. Dovolte mi, abych na všechny tři odpověděla přímo.

Prezident ve svém stanovisku, které jste všichni již před měsícem obdrželi, uvádí, že k vetu ho vede zejména obava z dopadů v oblasti veřejných financí. Je to však přesně obráceně. Současné nastavení pravidel neumožňuje sestavit odpovědný rozpočet zaměřený na investice a bezpečnost. Naše vláda respektuje pravidla, a proto připravila jejich dílčí úpravu tak, aby to bylo reálné. Fiskální odpovědnost nestojí na formálních limitech, ale na odpovědné, aktivní a realistické politice na příjmové i výdajové straně. Znovu připomínám, že hned po mém nástupu do funkce, brzy zjara tohoto roku, začala příprava nového odpovědného fiskálně-strukturálního plánu, který Evropská komise již doporučila Radě ke schválení. Minulá vláda, jak jsme si řekli, po sobě zanechala plán, který by znamenal kolaps české ekonomiky, jejího zdravotnictví, obranyschopnosti a zastavení prorůstových investic.

K dalšímu argumentu pana prezidenta, k údajnému oslabení Sněmovny možností mimořádně zvýšit výdaje až o 10 procent při zhoršené bezpečnostní situaci. Tato úprava nevznikla z rozmaru Ministerstva financí. Vychází ze závěrů národních a aliančních cvičení Obrana 2024 a CMX25 a z doporučení bezpečnostních institucí. Připravovala se notabene už za minulé vlády. Je určena pro situaci, kdy nebezpečí bezprostředně hrozí, ale ještě nebyl vyhlášen nouzový stav, stav ohrožení státu nebo válečný stav. Nikdo z nás si to nepřeje, ale v takové situaci se nerozhoduje v týdnech, ale v hodinách. Dodatečné výdaje navíc nelze uvolnit jen tak. Musí navazovat na opatření připravené Bezpečnostní radou státu. Jako vrchní velitel ozbrojených sil by měl pan prezident velmi dobře vědět, že bezpečnostní hrozba nepočká, až si parlament najde termín na několik kol jednání. Stát, který má dokonale napsané procedury, ale není schopen včas jednat, své občany neochrání. Znovu zdůrazňuji, konečnou kontrolu Poslanecká sněmovna neztrácí. Vláda za ni ze svého hospodaření odpovídá a Sněmovna má všechny nástroje politické i rozpočtové kontroly.

Stejně nepřesná je obava o takzvané parlamentní kapitoly, tedy například Ústavní soud, Nejvyšší kontrolní úřad, Kancelář prezidenta republiky nebo Národní rozpočtová radu a další. Jejich rozpočet může Ministerstvo financí v průběhu přípravy změnit pouze po dohodě s jejich správcem. Opakuji, pouze po do-ho-dě. Kdo nesouhlasí, s tím dohoda nevznikne a konečné slovo nad celým státním rozpočtem má opět Poslanecká sněmovna. Novela jen napravuje nepraktický stav, kdy přes léto nelze pružně reagovat ani na oprávněný požadavek samotné dotčené instituce, protože rozpočtový výbor standardně nezasedá. Vydávat dohodu dvou stran za jednostranný diktát Ministerstva financí je opravdu zvláštní právní konstrukce.

Musím bohužel konstatovat, že ve všech třech deklarovaných důvodech se pan prezident ztotožnil s pokryteckou opoziční rétorikou a ve skutečnosti vetoval jen hospodářský růst, obranyschopnost, výstavbu nových jaderných bloků a naši snahu o rozpočtovou transparentnost. Vážené kolegyně, vážení kolegové, dámy a pánové, prezidentské veto neušetří ani jednu jedinou korunu. Nezruší potřebu financovat obranu. Nezaplní díry ve zdravotnictví a školství. Nezastaví rozestavěné dálnice tak, aby jejich zakonzervování nic nestálo. Nevyřeší financování nových jaderných bloků. Pouze znovu uzamkne Českou republiku do pravidel, o kterých i jejich autoři věděli, že podle nich sami hospodařit nebudou.

My jsme si mohli vybrat pohodlnější cestu. Mohli jsme předstírat, že schodek 150 miliard je reálný, napsat do rozpočtu nafouknuté příjmy, podhodnotit známé výdaje a sunout před sebou problém jako Zbyněk Stanjura. Ale to není můj styl, to není náš styl. Zbabělost ani předstírání nejsou můj styl. Volím cestu, na které budeme deficity každý rok snižovat, ale současně nezastavíme obranu, zdravotnictví, školství, dopravu ani energetickou bezpečnost.

Proto dnes nehlasujeme proti prezidentovi republiky. Hlasujeme pro možnost sestavit zákonný, realistický a odpovědný rozpočet České republiky. Hlasujeme pro bezpečnost země, pro hospodářský růst, pro strategické investice a pro konec rozpočtových triků. Žádám vás proto, abyste veto prezidenta republiky přehlasovali a setrvali na znění zákona, které Poslanecká sněmovna již jednou schválila. Prosím, už žádné vzdušné zámky. Potřebujeme pravidla, podle kterých se dá opravdu hospodařit. Vzhledem k tomu, že bez schválení vráceného zákona by Česká republika musela v příštím roce hospodařit se schodkem 150 miliard korun a to by fakticky vedlo k devastaci naší ekonomiky a obranyschopnosti, vás, vážené kolegyně, vážení kolegové, žádám o podporu při schválení tohoto klíčového zákona. Děkuji vám za podporu i pozornost. (Potlesk koaličních poslanců.)

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Paní poslankyně Monika Oborná bude hlasovat s náhradní kartou číslo 9.

Nyní tedy požádám o vystoupení předsedu Pirátů Zdeňka Hřiba a připraví se místopředsedkyně klubu Pirátů Kateřina Stojanová, která má zmocnění od předsedkyně klubu. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Zdeněk Hřib: Dobrý den, vážené dámy, vážení pánové, je načase, abychom si řekli, čeho tady dnes budeme svědky, protože vláda se tady dneska chystá udělat to, co umí nejlépe, tedy definitivně a na sílu prosadit něco, co poškodí naši zemi. Konkrétně dnes tedy je to právo zadlužovat Česko bez jakýchkoliv omezení, tedy možnost schválit dluhy na naše děti a zdecimovat jejich budoucnost.

To prezidentovo veto bylo jednou z posledních brzd, která tomu stojí v cestě. Abychom si to řekli lidově, co vláda vlastně chce? (Ukazuje materiál.) Vláda chce takovouhle kreditku pro Andreje Babiše, tak aby mohla zadlužovat naši zemi bez omezení, bez kontroly, bez jakýchkoliv limitů. To je to, co tady vláda chce. A ty dluhy? Ty dluhy budou splácet naše děti nebo dokonce děti jejich dětí.

My od začátku upozorňujeme, že ten původní návrh vlády výrazně překračuje návrh té implementace evropské směrnice a že vytváří nebezpečný prostor pro další zadlužování státu bez dodatečné kontroly, protože vláda si do toho zákona přidala celou řadu nejrůznějších výjimek, které jim mají umožnit skrývat skutečný stav veřejných financí a oslabovat pravidla, která tady mají chránit peníze občanů. Taky mimo jiné jim umožní šikanovat instituce, které by se třeba mohly dopustit kritiky vládních papalášů, případně odporu proti jejich snaze o likvidaci budoucnosti našich dětí a vnoučat.

Prostě nechtějí, abychom jim viděli pod prsty. Proč asi? To je dobré si otevřeně říct. Protože premiérovi tady roste dluh pod rukama. Neví, co s tím. Víme, že takhle ten dluh přece nemůže splatit. Proč to nemůže vláda splatit? No, protože vláda si chce půjčit i na běžný provoz. To uvidíme v tom návrhu budoucího rozpočtu, že ty dluhy, které chce vláda nasekat, tak ty dluhy budou překračovat investice. To znamená, že vláda si bude půjčovat i na běžný provoz. V momentě, kdy si nejsem schopný vytvořit nějakou rezervu, z které bych ty dluhy splácel, tak co bych řekl já třeba bance, když bych si tam šel vzít hypotéku? Každá banka by si mě proklepla, zjistila by, jestli jsem schopný ten úvěr splácet. V momentě, kdy vytváříte dluhy už větší než ty, co jdou na ty investice, tak to znamená, že si prostě půjčujete na běžný provoz. To znamená, nemáte a nikdy nebudete mít, prostě nesměřujete k tomu, abyste měli kdy nějaké rezervy, ze kterých ty dluhy budete splácet. To je ten základní problém.

Proto tady Andrej Babiš předstírá, že běží nějaký závod, který ale zjevně nemůže vyhrát, protože chce naplnit všechny své populistické sliby. Zároveň nepřikročit k výraznému zvýšení daní či výraznému snížení výdajů. Vláda si tady chce vystavit ten bianko šek nebo kreditku (Ukazuje materiál.), která jim umožní vytvořit schodek půl bilionu korun, přestože budou oficiálně tvrdit, že žádný schodek nemají. To je skutečně stejné, jako kdybyste doma řekli, že jste si tedy sice vzali hypotéku, ale to placení se prostě rodinného rozpočtu nijak netýká. To jasně vidíme všichni, že je naprosto absurdní tvrzení.

Ten dluh prostě nezmizí proto, že ho schováte do nějaké jiné kolonky, paní ministryně. On nezmizí před investory, nezmizí před finančními trhy a taky hlavně nezmizí před budoucími generacemi, které ho budou muset zaplatit. Prostě někdo to zaplatit bude muset. V tomhle okamžiku se tady bavíme o tom, že to tedy budou platit naše rodiny. Budou to platit naše děti, budou to platit naše vnoučata. Prostě my všichni tady budeme platit tyhle účetní triky téhle neschopné vlády.

Proč je tahle vláda neschopná? Řekneme si k tomu pár čísel. Prosím pěkně, předchozí vláda skončila s deficitem 290 miliard, z toho 40 miliard tvořily peníze z EU. Ty přišly až letos, takže bez vlivu EU by to bylo 250 miliard. Paní ministryně Alena Schillerová, tehdy v opozici, tyhle výsledky tvrdě kritizovala. To paní Schillerová umí v momentě, když jde o někoho jiného než o ni samou. Dokonce se tady objevili Motoristé sobě. Ti v kampani slibovali, že jsou ta jediná správná pravice, že tady pohlídají Babiše. A teď? Teď tady se chystají asistovat u vytváření naprosto rekordních deficitů a u zadlužování naší země, u likvidace budoucnosti našich obyvatel. Pevně doufám, že tady v debatě Motoristé vystoupí a zkusí vysvětlit, proč se nechystají dodržovat předvolební sliby, proč tady udělali tenhle podvod na voliče, kdy zcela zjevně dělají přesný opak toho, co tady před volbami naslibovali, protože... Řekněme si na rovinu, jak asi bude vypadat ten rozpočet na rok 2027. My to zatím nevíme, ale co víme a co čekáme, je, že to pan Babiš rámuje tak, že deficit bude pod těch 400 miliard. To znamená, přeloženo do běžné řeči, bude to tak zhruba 350. To znamená, že ten deficit bude tak zhruba o 100 miliard vyšší, než byl dříve. To celé se bude dít v době, kdy se ekonomika vrátila k růstu.

Na přelomu roku dosáhne dluh 4 000 miliard a do toho nám rostou úroky. Pětiletý dluhopis teď paní ministryně Alena Schillerová nabízí za nějakých 4,5 procenta, jestli se nepletu. Desetiletý, ten nabízíte za 4,9 procenta. Teď se podívejme, jak jsou na tom v okolních zemích. Prosím pěkně, Slováci se svojí nic moc ekonomikou, která mele spíše z posledního, ale mají euro, platí 3,9. O procento méně. Chorvati a Slovinci, ti mají taky euro, 3,5 procenta, jo? Já vím, že to zní asi jako technikálie, tady nějaké desetinky procenta, ale pojďme si to spočítat. 350 miliard nového dluhu za 4,5 procenta, to je prosím pěkně navíc 16 miliard korun na úrocích. Do toho budeme refinancovat starý dluh. Jeho obsluha bude vyšší. To znamená, ty úroky nás budou stát o nějakých 20 miliard víc každý rok. To je opravdu nepřijatelné. Prostě vytvářet dluhy a ještě pracovat na tom, aby ty úroky byly vyšší, to je opravdu nepřijatelné.

Ještě do toho tady paní ministryně Schillerová má tu drzost, že kritizuje samosprávy za to, že postupují odpovědně, za to, že si vytvořily nějaké rezervy a z těch rezerv realizují investice, které připravily. To je úplně absurdní situace. To je skutečně o tom, že člověk, který hospodaří neodpovědně, vám vysvětluje, že byste také se měl chovat stejně neodpovědně, protože je to přece krátkodobě výhodnější. To je prostě úplně stejné, jako kdyby za vámi přišel člověk, který vás okradl, a začal vám vysvětlovat, že byste taky měl přestat chodit do práce a taky jít s ním krást, protože to je prostě krátkodobě výhodnější než chodit do práce. Ta logika se tady úplně obrátila. Není možné, aby někdo, kdo tady chce zlikvidovat budoucnost našich dětí, měl ještě tu drzost – ještě tu drzost – kritizovat ostatní, co nedělají dluhy, co nemůžou splatit. Mně to přijde naprosto absurdní, kam jsme se dostali.

Paní ministryně Schillerová tvrdila, že kdo odmítá tuto novelu, tak odmítá výdaje na obranu. Heleďte, já jsem tady nový, ale jak jsem to tak nějak sledoval, tak jsem si všimnul, že přece už teď jsou ty výdaje na obranu vyndané z rámce těch dluhových limitů, paní ministryně. Zkuste na mě kývnout, jestli je to pravda, nebo to pravda není (Obrací se k ministryni Schillerové.), protože tohle je věc, kdy vy tady tvrdíte, vy tady tvrdíte, že ten, kdo brání téhle novele, že ohrožuje bezpečnost našeho státu. Vždyť to není pravda. Vždyť to přece není pravda. Ty výdaje na obranu jsou už teď vedle. To znamená, u vás by stačilo, kdybyste v tomhle případě nedělali vůbec nic, což by bylo celkově možná úplně nejlepší. Ale v tomhle případě konkrétně je ta vaše logika postavená úplně na hlavu, protože ty vaše argumenty jsou zjevně lživé, notabene v tak zásadním tématu, jako je obrana našeho státu, což je zásadní problém.

Totéž s tou jadernou elektrárnou. Přece ty výdaje na Dukovany měly jít taky mimo ten dluhový limit. To se schválilo už dříve, už před vámi. Opět jste nemuseli dělat prostě vůbec nic a bylo by to v pořádku.

Konečně, slibovali jste, že zlevníte hypotéky. (Obrací se k vládní lavici, kde se diskutuje.) Dobrý den, pane premiére. Pan premiér, který tady za mnou teď vyrušuje, tak se nechal fotit s billboardy, které hlásaly: Snížíme, zlevníme hypotéky. Přitom teď pan Babiš tady prosazuje něco, co bude hypotéky naopak zdražovat, protože když se zvýší zadlužení státu a ještě způsobem, který v podstatě je nějakým účetním trikem, a snaží se ten dluh schovat, ale ten dluh se samozřejmě neschová, tak samozřejmě, že si toho finanční trhy všimnou a naše úroky, za které obsluhujeme státní dluh, se zvýší. Zcela logicky, když tedy se dají ty finance strčit státu za vyšší úroky, tak kdo by půjčoval lidem za nižší úroky, notabene když je to přece jenom o něco rizikovější? Kdo by to dělal? Proč by to dělal? To znamená, samozřejmě ty úroky na hypotékách budou do jisté míry sledovat vývoj úroků pro státní dluh. To znamená, že tady touhle aktivitou a zejména tím, až paní ministryně Schillerová tady donese ten rozpočet, schválí se tedy to zadlužení a ten stát si bude muset znovu půjčit, tak tímhle mechanismem dojde ke zvýšení úroků hypoték. To znamená, každý člověk, který investoval reálně do zajištění svého bydlení, tak mu přidáte třeba půl procenta na úrocích. To znamená, že domácnost zaplatí třeba o tisícovku měsíčně více.

To znamená, opět, pane Babiši, jste podvedl svoje voliče. Vy jste podvedl svoje voliče, když jste sliboval levnější hypotéky a teď děláte pravý opak. Pracujete na tom, aby ty hypotéky byly pro ně dražší. Dražší! To znamená poškozujete tady domácnosti, poškozujete lidi, kteří se zadlužili kvůli tomu, aby investovali do svého bydlení. To je ten rozdíl mezi odpovědně hospodařícími lidmi, které vy chcete poškodit, versus vaše ministryně, která chce neodpovědně zlikvidovat budoucnost jejich dětí a vnoučat. To je ten zásadní rozdíl mezi vámi a běžnými lidmi. Tahle generace politiků prostě, jako jste vy, se nedívá do budoucna. Vy chcete akorát dostat tuhle kreditku (Ukazuje materiál.), která vám umožní bez limitu zadlužovat naši zemi. (Ukazuje materiál premiérovi.) Tuhletu kreditku, to znamená kreditku, kde tady pan premiér bude moci zadlužovat naši zemi bez omezení, bez limitů, bez jakékoliv kontroly a ještě bude moci tvrdit, že žádný dluh neexistuje. To je ten základní problém. A ještě bude moci šikanovat instituce, které se ozvou s kritikou proti papalášství jejich členů vlády, potažmo s kritikou téhleté aktivity, která zlikviduje budoucnost našich dětí. Pane premiére, možná teď čekáte, že vám tu kreditku dám, ale já vám ji opravdu nedám, protože já vám ji dát nechci, protože já nechci, abyste zlikvidoval budoucnost našich dětí a našich vnoučat. Proti tomu naopak Piráti bojují.

Já vím, že vy se už těšíte, až s tou kreditkou budete chodit vlastně pro ty dotace jako s kreditkou do bankomatu, ale to je pro nás neakceptovatelné. Vy chcete všechno urvat, teď dotace pro sebe, skupovat půdu, přidat ty dárečky populistické. Co bude po vás, to vás prostě nezajímá. Na všechno si chcete půjčit a zadlužit tuhle zemi. Nebo já to řeknu možná přesněji. Protože ty dotace, které si za to chcete koupit, jsou neoprávněné, tak je chcete vlastně okrást. Je vám to úplně jedno, protože po vás potopa, to je vaše heslo.

Právě proto tady Piráti představili Mladou vládu. Mladou, protože ti mladí lidé musí nejvíc řešit už teď, co je bude čekat v budoucnu, a bohužel to nejsou hezké vyhlídky kvůli neschopnosti, nenažranosti a neodpovědnosti téhle vlády. Neděkujeme, ale tu budoucnost naší země a nás všech, tu si rozhodně nenecháme vzít, protože my se nehodláme vzdát.

Pokud vládní většina tady prezidentovo veto přehlasuje, tak se obrátíme jako opozice společně na Ústavní soud, protože když si vláda odmítá hlídat vlastní limity sama, tak je holt musí hlídat někdo jiný.

S ohledem na to, že by mě opravdu zajímalo, co na to Motoristé sobě, kteří tady slibovali, že budou snižovat zadlužení naší země, tak bych chtěl navrhnout nový bod. Ten nový bod se bude jmenovat Plnění předvolebních slibů Motoristů sobě, kteří se identifikují jako pravicová strana, ale přitom otvírají cestu pro neodpovědné rekordní zadlužení naší země bez omezení a kontroly. Ještě jednou, navrhuji tedy nový bod, který bych chtěl dát jako první bod dnešního programu: Plnění předvolebních slibů Motoristů sobě, kteří se identifikují jako pravicová strana, ale přitom otvírají cestu pro neodpovědné rekordní zadlužení naší země bez omezení a kontroly. Děkuji za pozornost. (Potlesk zprava.)

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí místopředsedkyně klubu Pirátů Kateřina Stojanová. Mám tady pověření, paní předsedkyně Richterová je řádně omluvena.

Aha, tak já přečtu ty omluvy, ještě moment: Eva Decroix celý jednací den – pracovní důvody, Jakob Jan od 10.30 do 14 hodin – pracovní důvody, Němcová Irena 10.30 až 15 hodin – zdravotní důvody, Richterová Olga 10.20 až 12 hodin – pracovní důvody a Sokol Petr do 18.30 – osobní důvody.

Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Kateřina Stojanová: Vážené kolegyně, vážení kolegové, ale především vážené občanky a vážení občané, kteří dnes sledujete jednání Sněmovny, tento zákon se možná na první pohled tváří nudně a technicistně, ale přitom se jedná o velmi nebezpečnou záležitost, která může ohrozit budoucnost nejen mojí generace, ale i generací, které přijdou po ní. Vláda si totiž chce tímhle zákonem vytvořit jediné a to je prostor pro naprosto bezlimitní rozhazování peněz na dluh, s menší kontrolou Poslanecké sněmovny, tedy vašich zástupců a zástupkyň, a s většími pravomocemi Ministerstva financí. Protože náš premiér a slabý oligarcha Andrej Babiš nemá ani tu odvahu otevřít debatu o tom, kde na tyto dluhy tento stát bude brát, tak raději zadluží naše děti, které třeba teď v září nastoupí teprve do prvních tříd, nebo děti, které aktuálně přemýšlí nad tím, na kterou střední školu půjdou. Vaše děti, vaše vnoučata.

Jaké má moje generace v téhle republice výhledy? Ta neutuchající krize bydlení vyhání neustále ceny nájmů nahoru. Nájemné už dnes ukrajuje obrovskou část příjmů mladé generace a vyhlídky na vlastní bydlení už jsme všichni prakticky úplně vzdali, nehledě na to, že kvůli cenám nájemného a nedostatku míst na vysokoškolských kolejích přicházíme o řadu talentů z mladé generace, která dnes třeba kvůli tomu ani vůbec nenastoupí na vysokou školu. Vy, současná vláda složená z hnutí ANO, SPD a Motoristů, místo reálné pomoci mladým jim tímto zákonem nabízíte jen plivnutí do tváře. Nenabídli jste jediné opatření, ze kterého by mohla moje generace dlouhodobě těžit, než pouze dluhy a nejistou budoucnost.

Já zde ale nechci jen kritizovat. Chci být hlasem mladé generace a rodin, protože v zemi, jejíž vláda na ně kašle, je to potřeba víc než kdy dřív. Běžní lidé v nás podle mě musí vždycky nacházet zastání, a proto s Piráty na rozdíl od téhle vlády přinášíme řešení, která jdou pouze za to jedno volební období a na první pohled můžou tak proto působit o něco odvážněji, ale přesně takováhle řešení teď náš stát potřebuje, jinak se zde akorát bude prohlubovat už ten stávající dluh a s ním právě i ta krize bydlení, ve které nyní vévodíme.

Právě proto – a zmínil to už můj předřečník, předseda Zdeněk Hřib – jsem vytvořila Mladou vládu. Je to platforma složená z mladých lidí, kteří jsou mladší 35 let a které právě proto na rozdíl od pana premiéra Babiše zajímá, jak naše země bude vypadat i za desítky let a jak se tady bude žít našim dětem. Zapomeňte proto na to, že tady budeme jenom nečinně přihlížet těmto vašim nápadům, které nás zadlužují a kterým je budoucnost úplně ukradená, a budeme tady nečinně přihlížet a vyčkávat, až nám předáte řízení. My už teď jsme generace, která vyrostla ve světě permanentních krizí: ekonomických, válečných, klimatických i hodnotových. My nejsme zatíženi minulostí, ale poneseme důsledky rozhodnutí, která jsme sami neudělali, která tady dnes děláte vy. Přitom ale chceme nést důsledky vlastních rozhodnutí. Ale nejsme teď v tom vašem zmaru, kterému je budoucnost ukradená, dostatečně slyšet, a právě proto vznikla Mladá vláda. Já opravdu dlouhodobě vůbec nerozumím tomu, jak můžete být úplně hluší k tomu, že chceme dostupné bydlení, férovou ekonomiku, funkční stát v digitálním století a bezpečnou budoucnost, ve které prostě má smysl úplně jednoduše žít. Proto ale potřebujeme udržitelná řešení, která nám ji pomohou zajistit.

Právě dostupné bydlení je hlavní prioritou naší Mladé vlády, protože... Možná ta čísla neznáte, ale Češi si dnes na průměrný byt šetří nejdéle v Evropě. Ceny nemovitostí tady rostou raketovým tempem, kolem 13 procent ročně. Třikrát rychleji než mzdy, paní ministryně Schillerová. To není normální, to je selhání mimo jiné vaší politiky. Proto ten trend chceme otočit třemi konkrétními kroky. Možná, doufám, vás třeba inspirují. Je to silnější bytová politika měst, chytré daňové nástroje a kreativní řešení pro různé skupiny obyvatel. To nejsou a nemají být žádné kosmetické úpravy. My máme skutečný Akční plán dostupného bydlení – ostatně můžete se podívat na bydlení.piráti.cz, velice doporučuji – který mladým lidem vrátí šanci na důstojný a dostupný domov, když vám je to jedno.

Příští týden je 1. září. Po celé zemi vstanou děti a studenti a vyrazí do škol. Některým je šest, některým patnáct, některým sedmnáct. Někteří poprvé překročí práh školy, jiní už přemýšlí o maturitě nebo o tom, čím se v budoucnu stanou, ale přesto nemohou rozhodovat o tom, jak vysoké budou naše dluhy, nemohou rozhodovat o tom, jak bude vypadat ekonomika této země, a nemohou rozhodovat ani o tom, jestli vůbec někdy ve svém životě dostanou šanci na to mít vlastní domov. Právě oni s tím přitom budou žít nejdéle.

A tak bych se chtěla zeptat dnes tady výjimečně přítomného pana premiéra Andreje Babiše: Co byste dnes, pane premiére, těmhle dětem a těmhle mladým lidem řekl? Řekl byste jim, že budou mít kde bydlet? Že si budou moct dovolit jednou v téhle zemi založit rodinu? Že budou žít v zemi, kde budou mít zdravé veřejné finance a dost peněz na školy, zdravotnictví a bezpečnost? Nebo dneska seberete tu odvahu říct jim pravdu? Řeknete jim, že vám je to vlastně úplně jedno? Řeknete jim, že vaše vláda připravuje zákony, které radikálně ohrožují jejich budoucnost, zákony, ze kterých nebudou mít vůbec nic jiného než pouze dluhy?

Tady se právě nejlépe ukazuje ten rozdíl mezi vaší vládou a námi Piráty. Nám totiž mladí lidé a rodiny nejsou jedno. Nechceme jim totiž tuhle zemi předat ve zdevastovaném stavu, ve kterém budou jen právě ty vysoké dluhy a nedostupné bydlení. My chceme zemi, ve které má pro tyhle lidi smysl plánovat budoucnost, pracovat, podnikat, založit rodinu, koupit nebo pronajmout si vlastní bydlení a žít důstojný život. Proto i já navrhuji dnes bod na program jednání Sněmovny, ideálně jako bod první programu dnešní schůze, a to s názvem Premiér Andrej Babiš utrácí, mladí splácejí. Děkuji. (Potlesk části opozičních poslanců.)

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí předseda TOP 09 Matěj Ondřej Havel a připraví se předsedkyně klubu STAN Michaela Šebelová.

Přečtu dvě omluvy: Pražák David do 17.30 z osobních důvodů, Slovák Štěpán od 10 do 11 hodin z pracovních důvodů.

Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Matěj Ondřej Havel: Děkuju za slovo. Vážené dámy, vážení pánové, já možná na začátek jenom tak do kontextu uvedu ty finance, sliby, vize, nápady hnutí ANO, Motoristů a SPD, které jsme tady slyšeli před volbami, které slyšíme nyní. To, co hlasujeme dneska nebo budeme hlasovat, je takovou pointou. Já tvrdím stále, že to je možná největší lumpárna, které se tato vláda dopustí, jelikož je to věc, kterou jednou skutečně budou muset zaplatit naše děti, případně vnoučata. Ty dluhy samy nezmizí, ty dluhy jsou velmi tedy mocně úročeny.

Já o tom ještě podrobněji promluvím, ale pro začátek jsem si tady připravil takový trhací kalendář (Ukazuje materiál.), protože vláda si dělá trhací kalendář z rozpočtu, z veřejných rozpočtů České republiky a možná taky ze svých plánů a ze svých slibů.

První věc, na kterou bych možná upozornil, abych to dal do kontextu, je, že hnutí ANO dlouho mluvilo o tom, že připraví důchodovou reformu. My jsme připravili důchodovou reformu v minulém volebním období, nicméně hnutí ANO, vláda současná, stále slibuje, že tu důchodovou reformu zruší, a žádný náhradní plán nemá. To je jedna věc. (Trhá list kalendáře.)

Vláda rezignovala podle našeho názoru – a já to jednoznačně vidím – na jakoukoliv daňovou reformu. Slibovali jste jednodušší, slibovali jste přehlednější, eventuálně spravedlivější systém daní a nic takového nepřišlo. Místo systémových změn spoléháte na další a další půjčky, na další předvolební dárečky voličům. (Trhá list kalendáře.)

Konečně to, čemu se chci věnovat dneska zejména, tak to je rozpočtová odpovědnost. Na tu rezignujete i nyní. Chcete změnit zákon jenom proto, že nejste schopni hospodařit podle současných a podle platných pravidel. Jinými slovy, když se do limitu nevejdete, když se vám limit nehodí, tak se ten limit prostě jednoduše zruší. To je politika, kterou tady se chystáte dneska udělat.

Paní ministryně, pokud dovolíte, já bych vám ten kalendář takhle předal (Pokládá materiál před ministryni Schillerovou.), abyste ho měla na památku, kdybyste třeba potom chtěla někdy zpytovat svědomí, pokud skutečně dneska to prezidentské veto přehlasujeme.

Teďka tedy k tomu, co se tady dneska chystá, proč vlastně ta schůze dneska probíhá, čeho jsme svědky a co se tady hlavně tedy bude odehrávat. Jak už jsem říkal, když se rozpočet nevejde do zákona, odpovědná vláda má ten rozpočet upravit. Neodpovědná vláda, ta upravuje zákon, neodpovědná vláda prostě mění pravidla. Senát, ten vám dal první varování. Prezident vás varuje podruhé. Dvacet předních ekonomů České republiky – ne my, opoziční poslanci, nezávislí ekonomové v České republice – vám dávají varování třetí ve svém dopise. Kolik ještě varování budete potřebovat, abyste přestali utíkat před vlastními čísly? Prezident, ten vám nevetoval obranu, nemocnice, nevetoval vám školy a nevetoval ani Dukovany, jak se někdy říká. Prezident vám vetoval bianko šek vystavený na účet občanů, nás všech, našich dětí a našich vnoučat. Pletete si své priority s pravidly hry. Každá vláda jistě má právo určit, kolik chce dát na obranu, kolik chce dát na dopravu, na školství, energetiku a tak dále. Nemá však morální právo měnit kontrolní mechanismy jenom proto, že se jí ty sumy nevejdou – její sliby se nevejdou – do rozpočtu. Přesně to zdůrazňuje dopis zmiňovaných ekonomů. Pravidla nemají sloužit minulé, současné ani budoucí vládě. Pravidla mají omezovat a kontrolovat každou z nich. Jsou to svodidla, která každou vládu brzdí v tom, aby se nechovala neodpovědně vůči budoucím generacím, a přesto může realizovat svoji politiku podle svých politických priorit. To je přece v pořádku.

Řešením nemůže být prostě zpochybnit tato pravidla. Pravidla rozpočtové odpovědnosti, to není ani účetní šikana, jak jsem zaznamenal v té debatě, je to bezpečnostní pás veřejných financí. Vláda nám tvrdí, že chce jet bezpečně a současně si tento bezpečnostní pás přestřihává. K tomu by se to dalo přece přirovnat. Ten váš vládní slib a vládní zákon si odporují, když tvrdíte, že chcete držet deficit vládního sektoru pod 3 procenty HDP, současně ale prosazujete několik cest, jak tuto hranici tedy spolehlivě překonat: výjimka pro infrastrukturní investice, výjimka pro platby za dostupnost u PPP projektů, obranné výjimky, možnost zvýšit výdaje rozpočtu až o 10 procent. Jestli vláda tyto výjimky využít nechce, tak pak je ale nepotřebuje. Neříkejte, že je nechcete využít. Proč je tedy chcete, proč vůbec pro ně hlasujete, proč to vůbec navrhujete? Jestli je tedy využít chcete, tak pak ten váš slib o deficitu pod 3 procenty neplatí. Oboje současně prostě nemůže být v praxi pravda. Říkáte nám „věřte našemu slibu“, ale do zákona se píše možnost udělat právě pravý opak. Odpovědná politika se nestaví na důvěře v momentální ministry, staví se na pravidlech, a jak jsem říkal, ta mají platit pro vládu minulou, současnou nebo pro vládu budoucí.

Obzvláště tedy varujeme před tou možností zvýšit deficit o 10 procent bez souhlasu Poslanecké sněmovny. To je při současných číslech asi 240 miliard korun. Můžeme se důvodně domnívat, že to bude růst, protože jistě porostou státní rozpočty. To je naprosto logické. Tady si myslím, že to je možná jedna z těch nejdůležitějších věcí, která je nebezpečná. Bez kontroly demokraticky zvoleného parlamentu, který vládu má v naší demokratické zemi kontrolovat, se mají tyto věci udávat. Ono to opravdu připomíná to, že se brzy na dveřích asi Strakovy akademie prostě objeví cedulka: Vládneme, nerušit! Neotravujte nás, milý parlamente, milé poslankyně, milí poslanci, při našem vládnutí! Ten zákon umožňuje tedy při neurčitě vymezené – neurčitě vymezené – takzvané zhoršené bezpečnostní situaci překročit schválený výdaj až o 10 procent. Jak jsem říkal, bylo by to v současných číslech asi 240 miliard korun. Rozhodujícím impulzem má být tedy návrh Bezpečnostní rady státu, to znamená orgánu složeného z členů vlády. Není nutné, aby byl vyhlášen válečný stav – nedejbože – či stav ohrožení státu. Ustanovení připouští souvislost s čl. 4 NATO, tedy konzultacemi spojenců, nikoli pouze s napadením podle čl. 5. Prostě těch konsekvencí tam je celá řada a můžeme si to vykládat dosti vágně. Je to nebezpečné. Sněmovna by schválila rozpočet a vláda by si potom sama povolila utratit dalších 240 miliard – takhle by to v praxi fungovalo – bez nového souhlasu poslanců. To není nějaká flexibilita, to je prostě rezignace parlamentu na jeho nejdůležitější pravomoc a snaha vlády parlament o tuto nejdůležitější pravomoc prostě obrat.

Zásadní otázka, kterou vám chci tedy položit: Jestli je tato výjimka skutečně určena jenom na obranu, proč jste odmítli návrh, který požadoval, aby dodatečné peníze mohly být použity pouze na obranné výdaje? Takový pozměňovací návrh byl přece skutečně předložen, ale do toho konečného textu jste ho nepustili. Tam se sami usvědčujete z toho, že to vůbec takhle nemyslíte, že to je jenom možnost, abyste si hrábli bez souhlasu parlamentu na vyšší schodek, pokud budete chtít zase dál rozdávat.

Obrana nesmí sloužit jako lidský štít pro rozhazování. Já jako předseda prozápadní, proevropské strany jasně říkám: Obranu musíme financovat a své závazky vůči NATO musíme plnit. Pořád tady o tom hovořím a jsem první, kdo vás podpoří v tom, bude-li chtít zvedat výdaje na obranu. Ale právě proto potřebujeme stabilní, předvídatelné a transparentní obranné rozpočty. Obrana České republiky si zaslouží jistě poctivé financování, ale ne nějakou klauzuli, pod kterou lze schovat téměř cokoliv a která na to vlastně ani není určená. Vláda zneužívá bezpečnost jako univerzální omluvenku. Kdo odmítne bianko šek, tak je proti armádě. Kdo chce kontrolu investic, je proti dálnicím. Kdo nechce dluh bez pravidel, je prý proti nemocnicím. To není argumentace, to je politické a emocionální vydírání. My jsme pro dálnice, my jsme pro železnice, jsme pro vodní infrastrukturu, jsme i pro nové energetické zdroje, ale dobrá investice prostě nepotřebuje účetní trik.

U infrastrukturní výjimky nebyl dokonce ani vyčíslen maximální dodatečný prostor pro deficity. Já jsem si přečetl například u Centra veřejných financí varování, že při použití právě tohoto nového prostoru by deficit překročil 3 procenta HDP a dluh by mohl už v letech 2031 až 2033 – klidně za pět roků – narazit na dluhovou brzdu. Ani ty PPP projekty, to nejsou peníze zdarma, jak by se mohlo zdát. To se tam zase jenom schovává. To znamená postavit dneska a platit desítky let. Já nemám principiálně nic proti PPP projektům, ale je potřeba na rovinu, transparentně říct, že to jsou peníze, které prostě budeme splácet do budoucna. Vyjmout platby za dostupnost z pravidel prostě neodstraní ten účet. Jen se to schová před zraky občanů, před zraky novinářů. Před našimi zraky se to tedy neschová. Nálepka strategická investice, ta nemění dluh v nějaké bezplatné peníze. Věřitelům se prostě splácí jistina i úroky bez ohledu na to, jaký přívlastek ministryně financí k těm jednotlivým výdajům připojí. Vždycky je to tak, že toho věřitele budou na prvním místě zajímat jeho peníze, jistina a úroky bez ohledu na to, v jaké ekonomické kondici bude Česká republika, v jakém stavu bude státní rozpočet.

Ti ekonomové, o kterých jsem mluvil, dvacet skutečně vážených, nezávislých lidí, tak to není nějaká opozice vůči vládě. To je odborný, poučený, varující hlas, erudovaný názor. Pokud je vnímáme jako opozici, tak pak se opozicí vládě ale stává ekonomická realita. Dopis podepsali lidé velmi rozdílných názorů. Když se podíváme na ta jména... Bývalí guvernéři České národní banky Jiří Rusnok, Zdeněk Tůma, předseda Národní rozpočtové rady Mojmír Hampl, ekonomka Helena Horská, Daniel Münich, Dominik Stroukal a další a další a další. Jestli jsou podle pana premiéra pánové Rusnok, Tůma, Hampl, paní Horská, pan Münich a další opozicí, pak se této vládě opravdu stává opozicí ekonomická realita naší země. Vláda na odbornou kritiku neodpovídá čísly. Odpovídáte nálepkami. Je to vždycky známka toho, že vám asi dochází argumenty, jinak byste přece těmi čísly odpovědět museli.

V roce 2017 – pamatujeme si to dobře – stál Andrej Babiš tehdy u zavedení dluhové brzdy. O devět let později přichází s pomyslným šroubovákem a tu dluhovou brzdu chce odmontovat.

Ve vládě sedí také Motoristé, jejichž program si občas přečtu znovu a znovu, a tam, vážení kolegové z Motoristů, přece bylo: Slibujeme vyrovnaný až přebytkový rozpočet do 4 let. Minus 310, minus 370 nebo kolik to bude v příštím roce – pořád jsme se to nedozvěděli – tak to rozhodně tedy není vyrovnaný a už vůbec ne přebytkový rozpočet. Nezvládnete to do 4 let. Popřeli jste úplně svoji identitu. Pro rok 2026 jste slibovali zpřísnění fiskálních pravidel – podívejte se, kde jsme – a dneska chcete hlasovat proti vetu. Chcete hlasovat pro rozvolnění fiskálních pravidel a pro možnost dalších stovek miliard výdajů, ale na dluh a s úrokem. Slibovali jste na svých předvolebních plakátech pohlídat Babiše a dneska vládě Andreje Babiše, Andreji Babišovi, místo kontroly podáváte skutečně tu pomyslnou kreditní kartu úplně bez limitu. Váš vlastní program sliboval vyrovnaný rozpočet a v roce 2026 zpřísnění fiskálních pravidel. Pro všechny to připomínám.

Paní ministryně Schillerová tvrdí, že bez novely by musel schodek roku 2027 spadnout z letošních 310 přibližně na 150 miliard korun. Víte co, strašení tou částkou 150 miliard je trochu neúplné. Ona i Národní rozpočtová rada uvádí, že základní rámec je 156, ale po započtení už existující výjimky na financování nových jaderných zdrojů 190, a to ještě před případnou obrannou výjimkou. To znamená, vytváříte tedy falešné dilema: buďto rozvolníme všechna pravidla, nebo zastavíme stát. Nic takového neplatí. Je možné konsolidovat veřejné finance, ale vyžaduje to nějakou politickou odvahu. Můžeme okamžitě přijmout čistou transpozici evropských pravidel a přesně vymezené výjimky pro obranu a strategické investice, s limity, s vyčíslením, eventuálně i s kontrolou Poslanecké sněmovny. Je to přece šílené, že se tady dostáváme do debaty, kdy se bavíme o tom, jak to udělat, abychom mohli mít vyšší schodek státního rozpočtu. To je přece zhoubné. A že jsou české veřejné finance, respektive že je dluh České republiky v kontextu Evropy ještě přijatelný, to je dobře. To je naše důležitá devíza do budoucna, jak můžeme odolávat krizím. Nějaké krize přijdou, to je zcela nepochybné. Bude to něco jako covid, bude to něco jako ekonomická krize? Pak je ospravedlnitelné třeba sáhnout si, půjčit si do státního dluhu nebo vytvořit nějaký větší státní dluh pro ten rok, protože to prostě je nezbytné. Když ty peníze projíme teďka, nebude pak už kde brát.

Ještě přece jenom mi to nedá, abych některé věci z kontextu neokomentoval – budu možná trošku teďka podrobnější – právě k tomu zadlužení České republiky. Já jsem slyšel od pana premiéra, že snižovat deficity a konsolidovat budeme až po investicích. To mi vychází tedy někdy s těmi rozpočty na konec volebního období. To vám nevěřím, že budete konsolidovat veřejné finance v předvolebním roce. To v žádném případě neuděláte. Obávám se, že se neubráníte tomu pokušení před volbami rozdávat. Dalo by se tedy říct, kdybych to přeložil, snižovat deficity, vážené dámy, vážení pánové, vážení daňoví poplatníci, budeme, až naprší a uschne. Je to prostě dětinská politika. Každý politik má jistě v kapse desítky nápadů, co je třeba za dluhové peníze zlepšit. Teď bych jich tady mohl říct sám desítky a stovky. Proto vždycky najde důvod dluhy navyšovat a to je právě ta politická odvaha dělat politiku zodpovědně tak, abych zemi nezadlužoval, abych ji prostě na krize vybavil.

Lžeme si do kapsy. My nejsme žádní dluhoví premianti, a nejen to, dokonce i před deseti lety bylo v Evropské unii 6 zemí, které měly nižší dluh vůči HDP než Česká republika. Dnes po deseti letech je jich už 8. Ještě horší je, že náš dluh bude tedy dále růst v době, kdy to není nezbytně potřeba. Znova říkám, já dokážu pochopit rozumný deficit ve prospěch strategických investic, ve prospěch třeba výdajů na obranu. Ano, ale to není 310 miliard korun. Nadto i přes nízkou inflaci platíme vysoké úroky, které budou náš rozpočet čím dál víc zatěžovat. Dnes je úrok na desetiletý dluh jen o pár setin procentního bodu nižší než 5 procent. Pamatuju si doby před covidem, kdy si Česká republika půjčovala třeba za 0,5 procenta. Teď si půjčujeme za 5 procent. Pouze 3 země Evropské unie platí úrok vyšší. To znamená, jsme čtvrtí nejhorší. Země eurozóny s podobným ratingem jako my přitom platí tedy asi o 1,5 procentního bodu nižší úroky. Pokud by takový rozdíl přetrval, znamenalo by to při dnešním dluhu roční náklad vyšší o 60 miliard korun. To je 60 miliard korun za to, že nemáme euro. Kdybychom euro měli, tak aspoň tohle by pro nás bylo levnější. K tomu loňskému roku jsme to spočítali, že to je asi 10 400 korun na jednu domácnost. To jsou pořádné peníze. To je velká cena, kterou platíme za populistickou politiku „nemít euro“. Dluh bude stále více drtit naše veřejné finance a cena za nezodpovědnou politiku je vyšší než ve většině jiných zemí.

Situace vypadá lépe, než jaká tedy skutečně je. Přes dobrý vývoj ekonomiky – přiznejme si, to tak je – chce vláda zvýšit deficit veřejných financí z 2,1 procenta, což je v kontextu Evropské unie, beru, docela dobrá hodnota, na ten maastrichtský limit necelých 3 procent. Ale realita je horší, než jaká se zdá. Náš deficit vzniká především vysokým schodkem státního rozpočtu a ten sám o sobě dosahuje úrovně výrazně nad 3 procenta HDP. Pokud se vláda přiblíží ke 400 miliardám korun, bude činit už více než 4 procenta HDP. Evropské číslo je nižší díky přebytkům jiných částí státu, což tedy mimochodem ukazuje na systémový problém s rozdělením peněz a úkolů. To je výzva, kterou by měla mít každá vláda v České republice, která vládne teď nebo bude vládnout příště, ambici řešit.

Hlavní je, že právě schodek státního rozpočtu ovlivňuje dluh a jeho vysoká úroveň zatěžuje fungování státu. Deficit není výsledkem velkých unikátních investic, které by generovaly růst. Takové investice naše země již dekády neumí připravovat v potřebném rozsahu, bohužel. Jde především o nesoulad mezi příjmy a mezi výdaji, který politici nejsou s to řešit. A co ukazuje historie? Nevstupujeme podruhé do stejné řeky, bohužel. Rychlý růst dluhu naše země již zažila v roce 2008, kdy nás zasáhla globální krize. To je něco, co nás v budoucnu dříve nebo později potká. Bohužel, to se prostě stává a na to máme být připraveni. Kombinovaným úsilím více vlád se podařilo státní dluh vrátit zpět na relativní úroveň z doby před krizí, to znamená asi k 30 procentům HDP. Covid, ten byl podobnou situací. Teď se zdá, že tento scénář se nebude opakovat, že nebudeme vybírat tu zatáčku, která po krizi prostě přijde. Některé kroky přijaté v době pandemie v kombinaci se změnou podmínek ve světě a dalšími opatřeními prohlubujícími schodek odstartovaly růst zadlužení, který tato vláda nehodlá zastavit, jakkoliv by to slušný hospodářský růst jistě v tuto chvíli umožnil. Koneckonců, my jako TOP 09 to vytrvale ukazujeme, jak bychom to udělali. Zanechá nám tedy do budoucna problém, a to velký problém, především vysoké zatížení pro naše občany. My se teďka nacházíme v takovém bodě zlomu. Kombinace změny rozpočtových pravidel, dosud zveřejněných plánů vlády, těch slibů, a takových nějakých střípků informací, které se k nám dostávají o skutečné rozpočtové politice, ukazují, že jsme v bodě takového zlomu. Tato vláda si připravila prostor pro navyšování deficitu rozpočtu, růst státního dluhu a tím prohospodaření toho, o co se většina vlád od roku 1990 snažila.

Nadto vláda flagrantně a někdy i hlasitě ignoruje obrovské výzvy, které před naší zemí a její finanční politikou nepochybně stojí. Mezi ty největší patří pochopitelně změna demografie nebo demografická krize – ta nás jednoznačně zasáhne – změny globální ekonomiky, klimatická krize. To jsou věci, kterým se smějete, ale které nás prostě doženou, ale bude to muset řešit asi někdo po vás. Lomoz, který snad každý den generují stále bizarnější kauzy členů koalice Andreje Babiše, přitom od tohoto problému odvádí pozornost. Nic to ale nemění na tom, že účet za tuto politiku bude prostě obrovský, bude s obrovským úrokem a budeme to muset dlouhodobě platit všichni my, naše děti a naše vnoučata.

Proč se tedy hraje o hodně? Rozpočtová pravidla jsou obranou proti vládní rozpočtové nezodpovědnosti a proti fiskálnímu populismu. Měla by být inteligentní a podložená širokým konsenzem. Jsme připraveni se o tom bavit. Ale jak na tento mechanismus pohlíží ministryně financí a premiér, to již víme. To se tady asi dneska ukáže. Ona existují totiž i unijní fiskální pravidla. Ta budou po vládě vyžadovat velmi silnou rozpočtovou korekci po roce 2027, ale dnes asi nelze říct nic jiného, než že ji vláda nepřipravuje. Opravte mě, pokud se mýlím. Neodpovídá to vašemu populistickému modu operandi a hlavně by k tomu mohlo dojít v části volebního cyklu – jak už jsem říkal, v předvolebním roce – kdy vám prostě nevěřím, že bez nějaké akutní krize, která by musela vypuknout – a nepřeju si to – že byste byli ochotni něco takového řešit, pokud už nyní plánujete odbrzdit pravidla, otevřít stavidla a projídat. Jistě, odpovědnou rozpočtovou politiku lze provádět i bez nějakého fiskálního pravidla. To je reálně klidně možné. Bohužel, to, co vidíme, ale jasně říká, že tato vláda se za pomoci oslabení fiskálního pravidla vydává přesně, přesně opačným směrem.

Dámy a pánové, kolegyně, kolegové z vládní koalice, vy tady dneska nebudete hlasovat pro, máte-li to v plánu, pravomoci pro tuto vládu. Vy dáváte nástroj každé vládě budoucí, včetně takové, které se možná jednou budete děsit. S tím prostě musíte počítat. Veto prezidenta, které bylo vůči vaší vládě prvním vůbec v případě Petra Pavla, tak je poslední pojistkou proti tomu, abyste si sami určovali pravidla, abyste si sami vyhlašovali výjimky a sami si schvalovali další výdaje bez kontroly parlamentu. Každý dluh je totiž přece odložená daň. Každá výjimka je odloženou odpovědností a dnešní účet budou splácet lidé, kteří u toho hlasování tady nemohou být, kteří se možná ani ještě nenarodili. Pan prezident vám nevetoval investice, vetoval vám bianko šek. Já vás chci všechny vyzvat, kolegyně, kolegové, nepodepisujte vládě této, nepodepisujte vládě příští – nevíte, jaká bude – bianko šek. Prezidentské veto prosím nepřehlasujme.

Paní ministryně Schillerová, mohlo by se o vás pak říkat – bohužel, pokud to přehlasujeme – že jste byla ministryní nesplatitelných dluhů, že jste byla vicepremiérkou pro zadlužování malých dětí.

Opravdu apeluji na vás všechny, abyste nepřehlasovali prezidentovo veto. Říkám, že jsme připraveni bavit se o tom, jak zreformujeme veřejné finance, jak zreformujeme náš daňový systém, jak uzdravíme finance České republiky, které jsou nemocné, a jak zajistíme prosperující budoucnost České republiky. Nemusíme u toho sekat takové dluhy v době hospodářské prosperity, protože to prostě není potřeba. Taková politika je nezodpovědná, škodlivá a populistická. Děkuji.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí předsedkyně klubu STAN Michaela Šebelová a připraví se předseda STAN Vít Rakušan. Prosím, paní předsedkyně, máte slovo.

 

Poslankyně Michaela Šebelová: Děkuji vám za slovo, pane předsedo. Zároveň, pane předsedající, vážená paní ministryně, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, všechny vás zdravím po krátké pauze. Já bych za sebe chtěla navrhnout dva konkrétní body programu na dnešní schůzi, ale na úvod mi dovolte jako předsedkyni poslaneckého klubu se pouze úplně krátce vyjádřit k tomu, jak Starostové a nezávislí budou hlasovat ohledně prezidentského veta.

My budeme podporovat prezidentské veto, protože nechceme podporovat rozpočtovou nezodpovědnost této vlády. Není to žádná politická válka. Odpor proti tomuto zákonu prostě není žádným naším výmyslem. Myslím, že vláda by se měla zamyslet nad tím, že jak politická, tak odborná obec jako jeden šik vystupuje proti tomuto zákonu. Ten zákon nám vrátil i Senát Parlamentu České republiky. Vrátil nám jej s celou řadou kompromisních úprav, které byly hlasovatelné. Poslanecká sněmovna je těsnou stojedničkou zamítla. Nyní zákon vetoval pan prezident Petr Pavel. Uvedl jasné důvody, které vy zcela opomíjíte. Místo abyste se věnovali těm důvodům, tak z toho děláte politickou válku. Otevřený dopis nám všem poslancům zaslalo 20 ekonomů. Už tady o tom hovořili kolegové přede mnou. Já věřím, že odborníků se najde v České republice mnohem více, kteří jsou kritičtí vůči tady tomu zákonu.

Já chci navrhovat dva konkrétní body, kterými chci demonstrovat, že vláda šetří na nesprávných místech, rozdává předvolební dárečky, ale zároveň kašle na lidi, kteří je volili, kašle na lidi žijící v regionech a šetří na těch nepravých místech.

První bod, který navrhuji a žádala bych jej zařadit jako první na pořad schůze, tak ten název zní: Proč se Andrej Babiš vykašlal na Moravskoslezský kraj a nepošle tam na opravy krajských silnic ani korunu? Ještě jednou: Proč se Andrej Babiš vykašlal na Moravskoslezský kraj a nepošle tam na opravy krajských silnic ani korunu?

Kromě toho, že jsem poslankyní Parlamentu České republiky, tak jsem také řadovou opoziční poslankyní Moravskoslezského kraje. Vím, že Moravskoslezský kraj, za který Andrej Babiš kandidoval, protože si spočítal, že je to pro něj výhodné a že tam může nasbírat velký počet hlasů, a nyní na ty lidi, kteří jej volili a kteří žijí například na Bruntálsku, na Frýdecko-Místecku a jezdí po těch krajských silnicích, které mnohé už jsou opravené a mnohé ne, tak jim vzkazuje, že na ně kašle.

Moravskoslezský kraj se stará o 874 kilometrů silnic II. třídy a o 1 890 kilometrů silnic III. třídy. Ty silnice byly na kraje převedeny v určité době s obrovským vnitřním dluhem a s dohodou, že samozřejmě, že se o ty silnice budou kraje starat samy, budou se z velké části finančně na opravě těchto krajských cest podílet. Ale s ohledem na to, v jakém stavu byly předány, v jakém stavu jsou třeba mosty na mnohých těchto cestách, tak padla dohoda, že bude stát prostřednictvím Státního fondu dopravní infrastruktury se podílet, spolupodílet, na opravách těchto krajských cest. Takto to tady fungovalo celé roky. Fungovalo to tady i za předchozí Babišovy vlády, i za předchozí vlády, ve které byl Andrej Babiš ministrem financí. Letos po patnácti letech to vypadá, že opravdu kraje dostanou čistou nulu.

Je to pro mě jako zastupitelku Moravskoslezského kraje i poněkud úsměvné, protože si pamatuji, když minulá naše vláda... V tom posledním roce to opravdu vypadalo, že nebude dostatek peněz, a vypadalo to, že krajům nepošle žádné peníze. Přestože v předchozích letech se zhruba průměrně dávalo 4 miliardy, v prvním roce naší vlády 6 miliard, tak v tom posledním roce to opravdu vypadalo, že to bude čistá nula. Ale tehdy ministr dopravy transparentně informoval o tom, že ano, já jsem si vědom, že tady ta dohoda je, že ty peníze vám nemůžu v tuto chvíli zaručit, ale udělám maximum pro to, abych aspoň nějaké peníze dokázal pro vaše kraje zajistit. Nakonec tomu tak bylo a zajistil 2 miliardy korun.

Přestože zajistil 2 miliardy korun a pro Moravskoslezský kraj to v tom slabším roce znamenalo 108 milionů korun, předtím to bylo 216 milionů korun, tak si pamatuju, jak hejtman Bělica z Moravskoslezského kraje, tehdy také poslanec, velmi hlasitě křičel a kritizoval tehdejšího ministra dopravy, že krajům peníze neposílá. Nyní má vládnoucí hnutí ANO osm hejtmanů a je slyšet pouze ohlušující ticho, kdy nikdo z těch hejtmanů si nedovolí ani slovem kritizovat rozhodnutí vlády, rozhodnutí Andreje Babiše o tom, sami máme málo, vy máte dost, tak vám nedáme nic. Fascinuje mě to. Považuji to za projev politické zbabělosti. Ale je to neskutečně absurdní, protože my kromě toho, že máme zákony o rozpočtové zodpovědnosti, které se nyní vláda chystá úplně rozvolnit a přemalovat ekonomické hřiště, tak nezapomínejte, že jako kraje a obce jsme povinni se držet zákona o rozpočtové odpovědnosti, územní samosprávné celky. Nyní jsou kraje a obce trestány za to, že dodržují tento zákon, takže jsme v absurdní situaci, kdy vláda sama sobě rozvolňuje tato pravidla a zároveň krajům a obcím říká: Vy máte dost, postarejte se, my na vás kašleme. Co je důležité? Andrej Babiš tím například voličům na Bruntálsku vzkazuje, že ho vůbec nezajímají. Je sice hezké, že někdo dostane předvolební dáreček nebo povolební dáreček ve výši 150 korun, 200 korun za poplatek za obnovitelné zdroje, ale co je mu to platné, když bude jezdit po rozbitých krajských silnicích, které ten kraj bude opravovat o to pomaleji, a on si na tom rozbije své auto a vznikne mu mnohem větší škoda?

Proto navrhuju jako první bod bod s názvem Proč se Andrej Babiš vykašlal na Moravskoslezský kraj a nepošle tam na opravy krajských silnic ani korunu?

Můj druhý bod, který chci navrhnout, také souvisí s regiony a týká se zdravotnictví. Navrhuji jako druhý bod, pokud bude schválen ten můj první... Předpokládám, že ano, protože věřím, že pro tuto vládu jsou regiony důležité. Pokud se tím vláda odmítne zabývat, myslím, že také potvrdí, že jí opravdu na regionech nezáleží. Můj druhý bod, který navrhuji, se nazývá: Je plánovaná centralizace zdravotní péče promyšlená? Opravdu zásadně neohrozí dostupnost zdravotní péče v regionech? Zopakuji ještě jednou a potom vám to, pane předsedající, donesu i písemně: Je plánovaná centralizace zdravotní péče promyšlená? Opravdu zásadně neohrozí dostupnost zdravotní péče v regionech?

Na úvod bych chtěla říct, aby nedošlo k nějaké zásadní mýlce, první kroky, které ministr Adam Vojtěch oznámil, a kroky, které plánuje a jak zdravotní péči plánuje centralizovat pro příští rok, to jsou kroky, kterým naprosto rozumím. Rozumím jim odborně, rozumím jim politicky. Myslím si, že jsou to kroky nutné. Opravdu se všichni shodneme na tom, že chceme, aby zdravotní péče byla kvalitní, aby bylo vše děláno tak, aby to bylo bezpečné pro pacienta, aby zdravotní péče byla poskytována podle nejmodernějších metod v dobře, špičkově vybavených nemocnicích odborníky, kteří jsou skutečnými odborníky na tuto problematiku. Opravdu není možné, aby každá nemocnice... A že jich máme spoustu v České republice. Ta síť je opravdu široká. Máme tady jak ty nemocnice zřizované státem, fakultní nemocnice, tak máme nemocnice zřizované kraji, krajské nemocnice, nemocnice zřizované městy, celou řadu soukromých nemocnic. Opravdu ta síť je roztříštěná a není snadný úkol plánovat.

Je jasné, že je nutné plánovat určitou centralizaci, aby opravdu ta péče byla kvalitní, ale například na síti komplexních onkologických center se ukázalo, že tato komplexní onkologická centra při objemu pacientů, který je, už nestačí poskytovat veškerou péči a postupně se vytváří síť takzvaných regionálních onkologických center, do kterých pacienti dochází na kontrolu, kam dochází pacienti stabilizovaní, kde mohou dostat předepsané léky, protože by v komplexním onkologickém centru čekali příliš dlouho. Takže se ukázalo, že v určitém ohledu ta centralizace je sice správně, ale ve svém důsledku by pro mnoho pacientů byla škodlivá.

Nyní se ministerstvo připravuje a dnes je k tomu tisková konference. Budu se muset samozřejmě seznámit s tím, co bylo představováno, a na všechny tyto body, o kterých tedy hovořím, se samozřejmě budu ptát i na jednání výboru pro zdravotnictví, kde by nás mělo ministerstvo seznámit se svými plány, ale protože se to týká opravdu celé řady občanů, tak to otevírám i zde v Poslanecké sněmovně, protože ministerstvo představuje i plán pro centralizaci celé řady chirurgických výkonů a také onkologických výkonů. Problém je v tom, že chce některou péči soustředit pouze do specializovaných center. Představte si, že třeba ve Středočeském kraji, kde žije milion a půl obyvatel, takové centrum není ani jedno, tedy ani jedno specializované centrum třeba pro onkologické operace není ve Středočeském kraji. Například i špičkově vybavené nemocnice v Kolíně, v Kladně, v Příbrami by nemohly po určitých letech poskytovat v některých oborech žádnou zdravotní péči.

Je zajímavé, že v této vládě sice máme ministra zdravotnictví, ale premiér Andrej Babiš si pravděpodobně s ohledem na svůj byznys vzal zdravotnictví jako prioritní téma a nyní se věnuje tomu, jak postavit pražské zdravotnictví. Je překvapen, v jakém stavu jsou některé fakultní nemocnice. Říká, že budeme muset investovat spoustu peněz do pražského zdravotnictví. Zároveň ministr zdravotnictví říká, že chce celou řadu výkonů centralizovat pouze do Prahy, pro obyvatele Středočeského kraje je chce centralizovat pouze do Prahy. Mně přijde, že ty věci jdou proti sobě. Vyzývám pana ministra zdravotnictví, premiéra Andreje Babiše, aby se zajeli podívat do těch nemocnic krajských ve Středočeském kraji. Ono se to týká i jiných krajů, ale ten Středočeský kraj zmiňuji explicitně proto, že on opravdu žádné takové centrum nemá.

Za mě, já se opravdu obávám toho, že pokud by ministerstvo nezměnilo své plány, které má pro rok 2030, tak dojde k zásadnímu ohrožení například operací rakoviny prostaty ve Středočeském kraji. Když se podíváte na incidenci toho onemocnění, tak se týká zejména mužů nad 65 let. Když se podíváte na křivku stárnutí obyvatel, tak extrémním způsobem naroste počet těchto pacientů ve Středočeském kraji v budoucích letech a zároveň tato péče jim nebude moci být poskytována. Bojím se toho, že pokud ministerstvo se bude rozhodovat pouze na základě excelových tabulek, ze kterých jim naprosto vypadnou ti pacienti, tak bude v budoucnu zásadním způsobem ohrožena dostupnost kvalitní péče ve Středočeském kraji a možná nejenom v tomto kraji.

Chtěla by zmínit ještě jednu věc. Například Středočeský kraj investoval do svých nemocnic spoustu peněz a snaží se ty nemocnice neustále technicky vybavovat. Osobně jsem se byla třeba podívat v nemocnici v Příbrami. Kvalita operačních sálů je tam velmi vysoká. Kraj žádal přístrojovou komisi ministerstva o to, zda by mohli pořídit robotické vybavení, zda by mohli pořídit robota na plánování operací. Toho robota jim ministerstvo, ta ministerská komise, schválila. Zároveň na to získali od jiného ministerstva dotaci a podmínkou té dotace je, že musí poskytovat péči ve třech oborech, z nichž jeden obor jim nyní plánuje Ministerstvo zdravotnictví vzít, tedy kraj rozhodnutím ministerstva nebude moci naplnit podmínky té dotace. Myslím, že to je špatně, že takovýmto způsobem prostě není možné jednat.

Myslím, že se opravdu všichni shodneme na tom, že je potřeba péči rozumně centralizovat, ale myslím si, že kroky, které do budoucna plánuje ministerstvo, nejsou promyšlené, nezohledňují lokální potřeby krajů, nezohledňují tu vybavenost. Myslím si, že by ministr Vojtěch měl jednat s hejtmany, měl by opravdu zohlednit i celou řadu jiných věcí. Proto si myslím, že bychom se tím měli zabývat na dnešním jednání, a navrhuji bod s názvem Je plánovaná centralizace zdravotní péče promyšlená? Opravdu zásadně neohrozí dostupnost zdravotní péče v regionech? Předem vám děkuji za podporu tohoto mého návrhu.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Já vám děkuji, paní předsedkyně. My jsme se vystřídali při řízení schůze. Ještě od mého předchůdce to mám tady zde zaznamenané.

V této chvíli s přednostním právem vystoupí pan předseda Vít Rakušan a poté pořadí je: Marian Jurečka a Martin Kupka.

Ještě než sem pan předseda dojde, přečtu jednu omluvu, nevím jestli byla čtená: Eliška Olšáková od 10 do 11.15 omluvena z osobních důvodů.

V této chvíli máte slovo, pane předsedo.

 

Poslanec Vít Rakušan: Děkuji vám za slovo, vážený pane místopředsedo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, my máme za sebou téměř tři čtvrtě roku vlády Andreje Babiše a nejen my jako opozice, ale sama vláda bilancuje a hodnotí své dosavadní vládnutí. Co jsme se dozvěděli? Na tiskové konferenci pana premiéra v červenci v Kramářově vile jsme slyšeli takovou velkou pochvalu, sebechválu, že se vládě daří. Z celkového počtu 978 úkolů stačili dokončit během tři čtvrtě roku úkolů 195. Třeba takovou snahu o zrušení poplatků – těch, které platíme za rozhlasové a televizní vysílání. Třeba také stačili během té doby napadnout a zpochybňovat verdikty Ústavního soudu způsobem, který jsme tady nikdy nezažili. Teď přicházejí s rozvolněním rozpočtových pravidel. Dlouhodobě neplní závazky v oblasti bezpečnosti, tam naopak došlo třeba v té vnitřní k poklesu plánovaných výdajů. Rozkládá se státní správa narychlo dělaným služebním zákonem, předkládáno – jak jinak s touhle vládou – poslaneckým návrhem. Živí se strach ve společnosti. Všechno, co je zelené nebo klimatické, je v podstatě zakázané a tím směrem žádné státní peníze už nikdy, ale opravdu nikdy – to nikdy je vždycky relativní, je to mandát téhle vlády – putovat nebudou. To je to, jak my vidíme vládu Andreje Babiše, tři čtvrtě roku toho, co s touhle zemí provádí. Musíme přiznat, že v těch věcech, jak destruovat funkční systém, pilíře demokracie, si dává opravdu velké předsevzetí a snaží se to všechno zprocesovat rychle. Naštěstí se nám třeba daří a snad ještě bude dařit právě ten útok na veřejnoprávní média ještě nějakým způsobem otupit, možná oddálit a možná se nám povede i více.

Ale příkladem toho, co vláda dělá, je přece i ten tisk, který tady máme, sněmovní tisk 90, který této Sněmovně svým vetem k dalšímu novému projednání vrátil pan prezident a vrátil ho úplně logicky, protože každému, komu jde přece o blaho téhle země, každému, kdo myslí na další generace a nejenom na svůj volební zisk a na dárečky, které rozdává z peněz všech ostatních, tak každému musí být jasné, že tohle je prostě rozpočtový podfuk, tohle, co předkládá paní ministryně Schillerová.

Mimochodem, vlastně vzpomeňme si ještě na genezi tohoto tisku. Ono to sem přišlo jako celkem nenápadná transpozice, transpozice, která by jistě prošla bez nějaké větší debaty. Paní ministryně ovšem pozměňovacími návrhy ten návrh deformovala takovým způsobem, že všichni jenom žasneme. Paní ministryně se nerozhodla překreslit mantinely hřiště, na kterém se vytvářejí veřejné rozpočty.

Ona se rozhodla změnit to hřiště jako takové, narýsovat úplně nové, nepřehledné, poměrně nebezpečné, ale populisté se na něm pohybují dobře, ladně, hezky, dávají na něm určitě góly, protože góly jsou pro ně krátkodobé zisky, a ne to, jak se v téhle zemi bude žít i v těch dalších desetiletích.

Proč ho vlastně paní ministryně změnila těmi pozměňovacími návrhy? Proč tohle vlastně neobsahoval ten původní návrh? No, tak vyhneme se přece Legislativní radě vlády, vyhneme se všem těm nepříjemným místům, která mohou vyjádřit názor, odborný názor. Ten odborný názor, jak se i ukazuje ve veřejném prostoru, je docela silný. Já jsem pozorně poslouchal úvodní vystoupení paní ministryně a ona tady, což je logické a přehledné, ve třech bodech vysvětlovala, proč nesouhlasí s vetem pana prezidenta. Reagovala na ty tři základní body, které přišly z prezidentské kanceláře.

Ovšem neslyšel jsem tady reakci na odbornou debatu. Neslyšel jsem tady žádnou reakci na dopis, který nenapsali politici, ale renomovaní ekonomové. Pokud se člověk podívá na ta jména, tak to rozhodně nejsou jenom ekonomové, kteří by mohli být svojí kariérou, bytím a životem spojováni se současnou parlamentní opozicí. Tak to vůbec není.

Já si dovolím ocitovat jeden jediný odstavec: „Vládní představitelé v médiích deklarují, že udrží deficity vládního sektoru pod 3 procenty HDP, ale zároveň trvají na tom, že má zákon umožňovat tuto hranici výrazně překračovat, a to hned několika různými způsoby. Především se jedná o únikovou doložku na infrastrukturní investice a platby za dostupnost v rámci PPP projektů a možnost navýšení výdajů o 10 procent na základě rozhodnutí Bezpečnostní rady státu.“ Tedy rozhodování se vyhýbá Poslanecké sněmovně a zároveň tahle vláda a zkušenost s tím, jak plní své sliby... No, tak vy slibujete, že se tak nestane. Proč vám máme věřit? Ta pravidla, která představujete, vám to totiž umožňují.

Stejně jako jste chtěli konsolidovat a snižovat deficity a o rok později nám tady předkládáte rekordně deficitní rozpočet, tak stejně tak změníte svůj názor a zase nám to tady klidným, edukativním, didaktickým způsobem vysvětlíte, řeknete nám, proč to tak je, proč je to nutné a že to zase musíme podpořit, protože je to v zájmu téhle země. Není. Je to v zájmu vás jako současné vládní garnitury. Je to v zájmu vašich volebních výsledků. Je to v zájmu vašich krátkodobých zisků. Ale rozhodně nikomu nenalhávejte, že to, co předkládáte, to úplně nové herní hřiště státního rozpočtování, je v zájmu lidí v téhle zemi. Není. To je ta největší lež, která tady je, a proto to prezidentské veto bylo zcela logické a veškeré argumenty, které tady paní ministryně Schillerová předkládala, jsou prostě liché a jsou hlavně ze své podstaty od začátku falešné.

Ale ono to ukazuje přece na princip vládnutí téhle vlády. Všechno dělat pokoutně, poslaneckými návrhy, bez diskuse, narychlo. Máme nějaké odborníky, kteří nám do něčeho mluví? Máme tady NERV, máme tady o ekonomy, kteří mají tu drzost nám říkat, že bychom něco měli dělat jinak? Tak co s nimi uděláme? Co bychom tak mohli udělat? Tak je zrušíme. My to nechceme slyšet. Mohla by tady být Legislativní rada vlády, která by třeba mohla upozornit na případné dotyky na poli ústavnosti tohoto legislativního tisku? Tak to do té Legislativní rady nedáme, ne? Před druhým čtením načteme pár pozměňováčků a máme hotovo. Tohle vaše jájínkovství, tahle vaše sebestřednost, tohle přesvědčení o vlastní pravdě, tohle vyhýbání se jakékoliv diskusi a pohrdání odborným názorem...

S veškerou úctou k paní ministryni, ona sama není vystudovanou ekonomkou a nezabývá se ve svém projevu ani názory renomovaných ekonomů, kteří opravdu kariérně za sebou něco mají. Ona je přesvědčená o té své pravdě i oproti tomu, že jsou tady fakta a data, která dokazují, že pravdu nemá. To je styl vládnutí: po nás potopa. My chceme, abychom vyhráli tyhle volby a další volby a byli tady dlouho. Je nám úplně jedno, jak se v téhle zemi bude žít za deset, dvacet let. Ta kompetence vládnout znamená třeba pracovat s daty a slyšet i nějakou odbornou oponenturu. Ne vždy s ní souhlasit, ale vyslechnout ji, okomentovat ji. Tím tahle vláda absolutně pohrdá.

My si určitě všichni vzpomeneme –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ a ono to s rozpočtem blízce souvisí –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ na ten covidový chaos, který jsme tady měli. Určitě si vzpomenete, jak nezvládlo Ministerstvo zdravotnictví zásobovat kraje ochrannými pomůckami, hejtmani si v noci telefonicky po svých hovorech sami rozebírali respirátory a mnozí z nich osobně dováželi tyhle respirátory do regionálních nemocnic. Kraje tehdy –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ a nejenom tehdy, ale i za ukrajinské krize –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ prokázaly, že umí státu v krizi pomoci, umí ho podržet, státu, který se topil v absolutním covidovém šílenství a manažerské neschopnosti tehdejší vlády. Kraje ho podržely. Hejtmani tehdy byli partnery státu a vlastně za to nechtěli ani děkovat. Oni prostě chtěli, aby se lidem v těch jejich krajích žilo dobře, aby se ta situace zvládla.

Co teď těsně před komunálními volbami posílá za vzkaz Andrej Babiš do regionů? Co jim posílá za vzkaz? Já ho budu citovat, abych mluvil přesně: „Máte dost peněz, máte peníze na účtech, asi 150 miliard korun, tak laskavě opravujte ty silnice a nevymlouvejte se na nás.“ Vzkaz premiéra Babiše regionům. Vzkaz premiéra Babiše těm regionům, které úspěšné nejsou, odkud pochází značná část jeho voličů, vzkaz Andreje Babiše jeho voličům: Za vaše daně, které si platíte, nebudete mít kvalitní silnice. Ne, to nejsou nadstandardy typu toho, že si koupíme dálniční známku. Tohle jsou silnice, které používají úplně všichni. Kde jsou ti pánové poslanci, jako pan kolega Kolovratník a ostatní, kteří když jsem ještě seděl tady, nás školili a říkali: Jak to, že se Fialova vláda opovažuje dát pouhé 2 miliardy na krajské komunikace? Je to málo, je to nedostatečné. Slíbili jste 4, dáváte 2. Já bych také řekl, že v prvním roce naší vlády jsme dali 6, takže když se to zprůměrovalo, tak ty výdaje za naší vlády špatné nebyly, ale ano, i loni to bylo zklamání pro tehdejší krajské reprezentace. I my jsme tehdy otevřeně diskutovali v té době s velmi asertivní Asociací krajů. To je moc zajímavý posun. Asertivní Asociace krajů. Tehdy nám říkali „jak je to možné“ a dokládali nám, že prostě na ty silnice nebudou mít. Dokládal nám to předseda Asociace krajů, pan hejtman Holiš z hnutí ANO. Dával nám tabulky a říkal nám, že 2 miliardy jsou málo. Teď pan hejtman Holiš mlčí. Rozumí té vládní perspektivě, že už nejsou ani ty 2 miliardy a že je to nula, protože musíme šetřit.

No, ale je to přece úplně jinak. Tahle vláda se rozhodla, že bude rozdávat, bude rozhazovat, bude zadlužovat, bude mít rekordně vysoké deficity. Ani při tom zadlužování, které tady chcete prorvat Poslaneckou sněmovnou během podzimu, se opravdu nenajde na to, abyste krajům dali na krajské silnice? Na ty silnice, po kterých jezdí lidé do práce, po kterých vozí svoje děti do školy, po kterých jezdí sanitky, hasiči, policisté? Vy řeknete: Starejte se sami, protože máte dost. Před komunálními volbami, tohle je vzkaz Andreje Babiše. Takhle kašle na regiony. Centrální řízení, rozdávání dárečků, ale priority? Priority Andrej Babiš nevidí a rozhodně je nevidí v krajích jako takových.

Já se chci na ta čísla podívat. Dovolte mi to. Možná vás to bude nudit, ale ono je důležité se i na těch zmíněných 150 miliard korun, kterými pan premiér Babiš operuje, podívat. Kraje skončily, pane premiére, první pololetí roku 2026 s přebytkem 61 miliard korun. Třetina z toho je Praha. Výsledek hospodaření, jak uvádí Ministerstvo financí –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ samo Ministerstvo financí –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ je ovlivněn peněžními prostředky určenými výhradně na přímé výdaje na vzdělávání a dotace poskytované soukromým školám, které kraje a Praha do konce června školám ještě nepřevedly. Po vyloučení těchto prostředků činí přebytek hospodaření 26 miliard z těch 61 miliard, o kterých jsem mluvil na začátku. Opět více než polovinu daného přebytku tvoří hlavní město Praha.

Výše vkladů krajů na bankovní účty činily v polovině letošního roku 145 miliard korun. Opět výši výrazně ovlivňují prostředky přijaté z kapitoly Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy na přímé výdaje na vzdělávání a dotace i státním i soukromým školám. Opět po jejich vyloučení činí stav peněžních prostředků na bankovních účtech včetně zřízených příspěvkových organizací 115,3 miliardy. Jsou to tedy rezervy stovek organizací, které tyto organizace mají zapojeny samozřejmě do rozpočtu, alokovány na schválené investiční akce.

Kde je těch 150 miliard? Neměl by premiér téhle země alespoň, když už takhle populisticky operuje s tím, aby se kraje postaraly samy a podobně, neměl by aspoň používat data, která sedí? Pane premiére, ať vám aspoň ta čísla dobře připraví. Žádných 150 miliard korun to není a vy to dobře víte. Vás jenom kraje zdržují, nikdy jste je vlastně neměl rád. Teď shodou okolností máte většinu hejtmanů, tak je nějak berete na milost. Kdyby tam seděla jiná politická garnitura, tak to bude ještě horší. Ale oni vás zdržují v tom, jak chcete vládnout. Vy chcete vládnout sám, chcete rozhodovat o všem sám a zdržuje vás to, abyste se s kraji jako s partnery bavil.

Naštěstí teď máte submisivního předsedu Asociace krajů, který vám samozřejmě oponovat nebude. No, protože je z vašeho hnutí a protože si to u vás nechce rozházet. To je úplně jednoduché. Ano, takže hejtmani z několika politických stran, které zbyly ve vedení jednotlivých krajů v Česku, vám to samozřejmě připomínají. S těmi vy se nebavíte, zase je nálepkujete, dáváte jim nejrůznější pejorativní označení. To je normální styl vaší komunikace. Místo toho, abyste jim dal argumenty, místo toho, abyste se srovnal s těmi daty, která já vám tady přehledně říkám.

Já toho určitě nenechám, já se určitě budu ptát i na interpelacích a budu chtít určitě slyšet výroky všech těch poslankyň a poslanců, kteří tady kritizovali jenom 2 miliardy v loňském roce. My jsme se za to jako vláda museli zodpovídat a museli jsme vysvětlovat, proč to nejsou ty 4 miliardy korun. Budete to muset vysvětlovat i vy, ale hlavně ne hejtmankám a hejtmanům. Vy to vysvětlujte lidem. Vysvětlujte jim to v komunální kampani, proč jste se vykašlali na to, aby jejich silnice v krajích byly dobré.

Tohle ale není jediné téma, kde čarujete s čísly tak, jak se vám hodí. Dalším tématem bylo i to sucho, které nás postihlo. Mimochodem, od 1. ledna do 10. srpna spadlo v České republice nejméně srážek od roku 1961. 70 procent podzemních vod je ve stavu silného nebo mimořádného sucha. Jak vláda reagovala? Pan premiér jel na Slapy. Proč by ne? Na Slapech udělal tiskovou konferenci a na té tiskové konferenci oznámil 4 miliardy korun.

Tak se pojďme podívat, jak populisté pracují s čísly a daty. To jsou totiž 4 miliardy, které už v tom rozpočtu byly plánovány dávno před tou tiskovou konferencí, dále dávno předtím, než se tady začalo to letní enormní sucho řešit. To byly peníze, které má sekce vodního hospodářství Ministerstva zemědělství přidělené. Měly tam být vždycky a není to nějaká nová reakce a nové opatření, s kterým pan premiér přichází. Naopak, v návrhu rozpočtu původně chtěli zcela vzít peníze na výzkum klimatické změny. To je totiž to zakázané slovo, klimatická změna, jestli to nevíte, skončila. Ta už není, tak proč by se zkoumala? (Ministr Macinka z vládní lavice: Klimatická krize. Krize, jo?) No, tak krize, to je třeba volná citace.

Tady pan Macinka už zase povídá. Já jsem myslel, že s nějakou sebeedukací se po létě zlepší.

Klimatická změna a boje proti suchu, tyhle peníze chtěli vzít úplně. Nakonec po tom, co jsme se ozvali, mluvili jsme o tom, je jenom snížili na dvě třetiny. Zase se dostáváme do té rovnice. My tady máme rekordní deficit, my tady máme zadlužování státu, o kterém se tady máme dnes celý den bavit, a věci jako krajské komunikace, záležitosti, které mají pomoci tomu, aby dopady sucha a klimatické změny byly menší, v tom rozpočtu ani přes ten obrovský deficit nejsou nebo jsou v omezené míře? Já se ptám: Co tenhle rozpočet tedy přináší kvalitě života a budoucnosti téhle země, kromě obrovského zadlužení, což je příslib velké nekvality?

Další věc, kterou pan premiér tady deklaroval, bylo to, že je potřeba se modlit, modlit k Jezulátku. Já bych tady poznamenal, že jako člověk, který má vztah k duchovnímu rozměru našeho bytí, modlení považuju za legitimní metodu ozkoušenou tisíciletími. Lidé to praktikují a mnohokrát jistě úspěšně, ale obvykle každý z nás, ať už má k víře jakýkoliv vztah, tak to modlení aplikuje ve chvíli jistého zoufalství a něčeho, co má přesah nad racionalitou. Většinou to také detekuje absenci toho racionálního řešení, na které bychom přišli sami.

To je, myslím, přesně definovaný postoj pana premiéra a téhle vlády k suchu jako takovému: uděláme tiskovou konferenci, založíme tady nový orgán, do jehož čela opět přijde pan premiér, protože je schopen vyřešit všechno, pomodlíme se a budeme doufat. Ta systémová řešení jako taková nevidíme. Ano, tady mně pan vicepremiér sám říkal „klimatická krize tedy skončila“, nevěří v ní, co je zelené, na to jsme alergičtí, to pokud možno zrušíme, máme na to i zmocněnce. A co se děje? V létě je horko a vždyť teď zapršelo, tak co?

Samozřejmě potom jsou tady i návaznosti na to, jak se hospodaří na naší půdě, kdo na ní hospodaří, že to jsou velké holdingy typu Agrofert. Nejméně šetrně s půdou samozřejmě zacházejí velcí zemědělci. Co tahle vláda, která říká, že se suchem chce něco udělat, prakticky udělala? Zvýšila limit pro pěstování jedné plodiny na půdě ohrožené erozí z 10 na 30 hektarů, tedy platí tady varianta, že pan premiér logicky ve vlastním ekonomickém zájmu myslí více na velkozemědělce než na to, aby myslel na dopady klimatické změny, na boj proti suchu, na příchod s nějakými konkrétními systémovými opatřeními.

To, že je tady nějaký vědecký konsenzus na tom, že člověk přispívá ke klimatické změně a že musíme přistupovat dlouhodobě nejenom k řešení následků, ale dlouhodobě právě k prevenci klimatické změny... Ten vědecký konsenzus, i když ho mnozí, řekněme, ze své politické, ideologické zaslepenosti nevidí a nevnímají, tak tady prostě je a ta opatření –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ a je to jednoduché –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ je potřeba zavádět, je potřeba je podporovat a v neposlední řadě – a to zdůrazňuji – je potřeba je financovat. Je potřeba je financovat. Tuhle vůli navzdory modlitbám u Jezulátka a tiskovým konferencím u Slapské přehrady u téhle vlády opravdu nevidím.

Řada našich starostů už řadu konkrétních opatření na úrovni obcí a krajů roky realizuje. Opravdu víme, co je potřeba, spolupracujeme s experty, hledáme věcná řešení. Tohle bychom čekali od vlády, od premiéra, který nám vyčítá, že my jako opozice nekomunikujeme, my, kteří jsme ho pozvali na několik jednání, třeba k tématu veřejnoprávních médií. Nepřišel. Nepřišel na jednání o osudu důchodové reformy. Teď samozřejmě bychom očekávali, že u tohohle apolitického a jistě dlouhodobého tématu, jako je řešení klimatické krize a následků sucha, nás pan premiér pozve k jednacímu stolu, naše experty. Udělá tady něco, co je státnické a co přesahuje jedno volební období.

Hlavně, pane premiére, to je ta komunikace. To není, že opozice by se s vámi nebavila. Garantuju, že když svoláte kulatý stůl k takto odborným tématům, určitě tam budeme a určitě si poslechneme vaše dlouhodobé vize, které jste zatím nepředstavil žádné, nula.

Já tedy navrhuji na dnešní program jednání zařadit dva body – pane předsedající, nemusíte si psát, mám to pro vás vytištěné – a to bod první dnešního jednání Plán konkrétních kroků vlády pro řešení dopadu sucha, bod druhý Plán vlády pro řešení tristní situace krajských silnic. Děkuji za pozornost. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Já vám děkuji. Děkuji i za to, že mi to předáte v písemné podobě.

V této chvíli je na řadě pan předseda Marian Jurečka. Připraví se Martin Kupka.

Než sem přijdete, pane předsedo, přečtu tři omluvy: Jiří Havránek od 12 do 16 – pracovní důvody, Eva Šrámková celý jednací den – osobní důvody a Renáta Zajíčková do 16 hodin – pracovní důvody.

Máte slovo, pane předsedo.

 

Poslanec Marian Jurečka: Vážený pane místopředsedo, kolegyně, kolegové, dobré poledne. Já bych tady rád pozdravil naši drahou a nejdražší paní ministryni financí, ale ta odešla z jednacího sálu, protože měla docela zajímavý úvodní vstup do této schůze po zhruba pěti týdnech pauzy jednání Poslanecké sněmovny. Musím říct, že na některé věci prostě je nutné reagovat.

Ona tady mluvila o tom –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ to mě zaujalo –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ že ona by přece nepřinesla na vládu návrh rozpočtu, který by byl v rozporu se zákonem. Paní ministryně Schillerová, v roce 2026 stále tady teď v České republice díky vám, vaší vládě a vaší vládní koalici je stav takový, že je tady rozpočet, který je v rozporu s platným zákonem o rozpočtové odpovědnosti. Je to tak. Vy tady opakovaně jste schopna neříkat pravdu. Když jste tady před zhruba pěti měsíci ten rozpočet na rok 2026 představovala, hájila, tak opakovaně řada expertů, odborníků říkala: Je to v rozporu s platným zákonem o rozpočtové odpovědnosti. Tak to prostě je.

Teď jste tady v situaci, kdy přicházíte s návrhem zákona, který pan prezident vetoval, proto, abyste si rozvázali ruce, abyste nemuseli respektovat pravidla, která by vedla tuto zemi k tomu, že se postupně deficity mají snižovat. Mají se snižovat deficity především v dobách, kdy se české ekonomice daří. Máme poměrně slušný hospodářský růst. Máme stále velmi nízkou míru nezaměstnanosti. Máme dobré předpoklady pro to, aby česká ekonomika, která poslední dva roky velmi slušně rostla, rostla i dál. To není důvod, pokud má kdokoliv na obci, normální člověk na kraji jako politik, normální člověk ve firmě, pokud má dobré minimálně tři roky za sebou a má výhled, že by se mělo dařit –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ a vy s tím výhledem pracujete –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ aby přicházel, říkal: Jdeme se víc a víc a víc a víc zadlužovat.

Problém vašeho přístupu je navíc ještě ten, že vlastně nic konkrétního za tím obrovským nárůstem dluhu pro ty budoucí generace nezůstane. Kdo si vzpomene za deset, patnáct let, co díky tomu, že během dvou let naroste schodek státního rozpočtu o víc jak 150 miliard korun, co se tady konkrétně vybuduje? Je to spojeno s nějakou převratnou reformou? S nějakým zásadním posunem české společnosti, ekonomiky, vzdělanostního systému nebo přípravy na stárnutí? Ne, s ničím takovým přístup vašeho vládnutí spojen není. Vy jste prostě tady těm voličům natvrdo lhali. Vy jste neřekli: Přijdeme k vládě a uděláme daleko větší zadlužení toho státu než za vlády Petra Fialy, kde jste to tady z tohoto místa, paní ministryně, tak silně kritizovala. Stála jste tady a říkala jste: Je to nezodpovědné, máte lépe hospodařit, máte být zodpovědnější hospodáři. Nic z toho dnes, když jste ve vládě, ani váš premiér, ani vy, ani vaši vládní kolegové nedělají.

Přicházíte a řeknete další lež: Zlevnili jsme účty za elektřinu občanům této země a firmám. Jak zlevnili? Tak, že to zaplatí v budoucnu na nákladech vyšší dluhové služby? To je ta vaše politika? Vy těm lidem říkáte: Teď, letos na té faktuře to bude o 150 korun měsíčně míň, ale během příštích deseti let si to od vás vezmeme na daních a k tomu přičteme náklad na obsluhu státního dluhu, kdy ty náklady jsou nejvyšší v této době. To je nějaká úspora? To je nějaká levnější cenovka toho, co ti občané budou muset zaplatit? Dává vám to, někomu z této Sněmovny, když nad tím uvažujete, logiku? Přijde vám smysluplné, že někomu řeknete: No, tady sice teď, když budete kupovat v tom obchodě ta jablka, tak ona budou teď zadotovaná, ale až přijdete na konec toho obchodu k té pokladně, tak pak vám to naúčtujeme s přirážkou, kdy tam dopíšeme náklad na slevu, kterou jsme vám dali. To je skutečnost, kterou tady děláte.

Vy jako vláda přistupujete k tomu tak, že říkáte: Nebudete muset platit poplatky – nebo možná někteří – poplatky za veřejnoprávní média a bude to platit stát. Může tady někdo z těch členů vlády vysvětlit, kdo je to ten stát? Kde se berou peníze v tomto státě? Může to tady pan ministr Juchelka, který tady sedí jako jediný z té vlády, může vysvětlit, kde se berou peníze v tomto státě, když říkáte s vážnou tváří občanům této země: Ne, vy to platit nebudete, zaplatí to stát.

Pane ministře, kdo je to tady stát? Kde bere stát peníze? Mě vždycky učili, že stát má jen jediné peníze a to je to, co vybere od občanů a firem této země. S žádnými jinými penězi politici jakékoliv vlády nehospodaří. Tak jim říkejte pravdu, těm lidem: Teď to sice nezaplatíte, ale zaplatíte to za rok, za dva, za tři. Půjčujete si to tak, takže to budou platit i vaše děti a vnoučata. To je skutečnost té vaší politiky.

Já umím pochopit, že na některé investice v některých momentech se musí obec, kraj, firma, rodina i stát zadlužit. To všichni pochopíme. Chceme si koupit vlastní bydlení, hypotéku potřebujeme, tak se zadlužíme jako domácnosti. Potřebujeme třeba mít fotovoltaiku, díky které ušetříme v kombinaci s baterkou, tak si třeba na to část půjčíme, protože se nám to vrátí. Firma potřebuje investovat do nové technologie proto, aby rozšířila výrobu, byla efektivnější, měla nové zákazníky. To pochopím. Ale můžete mi vysvětlit, co je za rozumnou investici, to, že řeknete: Teď nebudete platit 150 korun, zhruba nějakých 8 miliard korun ročně v souhrnu, a my si na to za vás půjčíme a vy to zaplatíte v budoucnu i s úroky? Pro občany přeložím: 8 miliard korun ročně, které vláda chce v uvozovkách nám ušetřit za poplatky veřejnoprávním médiím, bude znamenat to, že když si na to vláda na jeden rok půjčí, na deset let, tak jenom za ty úroky za těch deset let se zaplatí necelé 4 miliardy korun. Chápete to? Půjčíte si v jednom roce 8 miliard korun na období deseti let a bude to každého daňového poplatníka v této zemi stát 4 miliardy. To je to vaše „nechci slevu zadarmo“. Takhle má vypadat odpovědná vláda v době, kdy se zemi daří, v době ekonomického růstu?

Já nevidím –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ nevidím –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ ve vašem vládním programu, ve vašem vládním snažení, žádnou smysluplnou, konkrétní reformu, se kterou byste přišli a řekli jste: Ta reforma bude znamenat, že tato země bude konkurenceschopnější, vzdělanější, že díky té reformě budeme garantovat lidem nižší náklady a firmám nižší náklady a vyšší výdělky. Žádnou takovou konkrétní reformu v tom vašem programu nemáte.

Přicházíte v situaci, kdy máte za sebou jenom za poslední dva, tři měsíce celou řadu neuvěřitelných kauz. A já je tady připomenu. Je tady pan ministr práce a sociálních věcí. Není možné, aby ministr přijal na ministerstvo člověka, ze kterého udělá klíčovou poradkyni, paní Semancovou. On to musel vědět –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ už v té době ho na to upozorňovali úředníci, když ji veřejně hájil –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ že ta paní je ve střetu zájmů, protože vlastní firmu, která dělá dotační poradenství. Pan ministr ještě chodil a říkal: Je to skvělá odbornice, doporučili mi ji kolegové z hnutí ANO z Prahy 8. Vážené občanky, občané této země, tato paní vás bude stát zhruba 60 až 80 milionů korun z vašich daní, protože peníze, které by nám normálně proplatil evropský rozpočet, nám velmi pravděpodobně neproplatí. Za mě v rozporu se zákonem a s péčí dobrého hospodáře to pan ministr chce nechat zaplatit státní rozpočet, tedy občany této země. Já si umím představit, že bych takovýto postup zvolil jako ministr, když jsem byl v minulosti jako ministr zemědělství nebo ministr práce a sociálních věcí. Vědomě hájit někoho, kdo je ve střetu zájmů, kdo porušil interní předpisy ministerstva, vydávat ho za skvělého odborníka, po čtyřech měsících zjistit, že to je naobhajitelné, pak tedy ji nechat potichu odejít –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ nebo nevím jestli odešla –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ a zároveň říct: Tak ty peníze, my je nenecháme proplatit evropský rozpočet a půjde to ze státního. To fakt není normální.

Máme tady Andreje Babiše, premiéra, který tady kritizoval v minulosti Petra Fialu za poradce na Úřadu vlády, a on má za polovinu tohoto roku víc vyplacených peněz na své poradce, než měl Petr Fiala za celý rok. Přijde vám to normální? Já bych to ještě pochopil, protože každý politik na úrovni ministra, člena vlády, má mít kolem sebe dobré poradce. Někteří to dělají zadarmo, někteří za to potřebují nějakou finanční odměnu, protože jsou s tím spojeny nějaké náklady a tak dále. Ale on tady chodil, tak tepal a kritizoval Petra Fialu a teďka má tady poradkyni, dokonce největší část odměny dostala poradkyně pro svobodu slova, která je jednou nohou v Rusku. Tak takové lidi tady platí tato vláda.

Když se půjdu podívat dál, Letiště Praha. Neuvěřitelný příběh amatérismu fungování této vlády. Jeden den tady paní drahá, nejdražší ministryně financí říká do televizních kamer: Ne, nepočítáme s tím, že by se prodávala část Letiště Praha nebo že by se privatizovalo Letiště Praha nebo že by se šlo na burzu. To říká s vážnou tváří ještě večer v Televizních novinách.

Na druhý den premiér stejné vlády, ve které ona sedí, přijde a říká: Jo, my vážně zvažujeme, že bychom 40 procent podílu Letiště Praha poslali na burzu. Děláte si z těch lidí opravdu dobrý den? Nebo jste takoví amatéři, že nemáte sladěno, co vlastně chcete v té vládě dělat?

Nebo jak to dopadlo z Explosií? Ještě před třemi měsíci jste nám říkali, premiér říkal, že Explosia je super nápad prodat. Že proč by to vlastnil stát, když si to může koupit francouzský stát, který říkal, že by to koupil? Dává vám tohle vládnutí logiku? Rozprodej státního majetku, klíčových podniků této země, klíčové infrastruktury, kterou chcete rozprodávat proto, abyste zaplatili své nesmyslné předvolební sliby? Tak jak to bude, paní ministryně? Půjde to letiště Praha Václava Havla na tu burzu nebo nepůjde? Už jste si to vyříkali nebo nevyříkali? Mají pocit lidé, kteří vás sledují, že jste normální příčetní politici, kteří ví, co budou dělat za den, za týden, za měsíc, za rok, za čtyři nebo dokonce ve svých rozhodnutích za pět nebo deset, dvacet let pro tuto zemi? To nesvědčí moc o vaší příčetnosti, o selském rozumu, o racionalitě.

Do stejného vedení letiště posíláte lidi, kteří stáli v minulosti za obrovskými finančními problémy. Odbory se proti tomu bouří, říkají, to není normální. A vy ho obhajujete, jak je to skvělý manažer. A pak tedy, aby ho někdo pohlídal, tak se tam pošle bývalá tisková mluvčí Agrofertu. Ty vado, no to je teda kompetentní politika jako hrom.

Já bych byl rád, abyste se k tomu vyjádřili, protože to tady zaznívalo v posledních pěti, šesti týdnech, když nejednala Sněmovna. Tak přijďte a řekněte tady, jak to je teda s tou Explosií? Prodáte, neprodáte nebo jste si dělali z lidí srandu? Jak je to s Letištěm Praha? Půjde na tu burzu nebo nepůjde na tu burzu? Nemůžete takovým způsobem jako politici přece fungovat, pokud jste aspoň trošku zodpovědní.

Musím říct, že mě minulý týden zaujala jedna věc. Část nás politiků jsme byli v Českých Budějovicích na Zemi živitelce. Děkovali jsme tam zemědělcům, potravinářům, lidem, kteří pracují na polích, starají se o to, abychom měli co jíst. A ve stejném čase vyjde video – já vím, že trošku staršího data – jak váš koaliční partner, toho času pozastavený vládní zmocněnec pro změnu klimatu je schopen házet jogurty. Já jsem vždycky byl vychován k tomu, ještě na památce, jsem byl vychován k tomu, že k chlebu, k potravinám máme úctu. U nás doma když spadl chleba, tak se chleba zvedl a políbil se. A vy máte ve svých řadách člověka, který takovým způsobem opovrhuje prací všech těch lidí, kteří každý den vstávají, v tvrdých podmínkách starají se o to, aby tato země měla co jíst. A takovéhoto člověka jste pověřili tím, že je vládním zmocněncem. Teď teda takový jako pozastavený, nepozastavený, vlastně ani se neví vlastně, jak to s ním je. Evidentně se ukáže, že vlastně nikomu nechybí a nic ani nedělal.

Ale proč to říkám? Nikdo z vás neřekl: to je teda jako úplně mimózní přešlap. Je to jako neúcta vůči všem, kteří v potravinářství a zemědělství pracují. Přešli jste to. Tady jste byli schopni tepat kdekoho z minulé vládní koalice, když něco řekl nepřesně, špatně a podobně. Ale že by se někdo z vás chodíval omluvit i třeba za to, že premiér se neumí chovat k ženám.

X-krát jsme slyšeli z řad kolegyň současné vládní koalice, že je něco neuctivé, jak se má někdo chovat a vyjadřovat. A já s tím souhlasím. Máme se chovat v mezích slušnosti, máme být tvrdí v argumentech, to buďme. Přesvědčujme se silou argumentů, čísel, ale nemáme nikoho zesměšňovat ani urážet. A jestli mně něco na vaší vládní koalici vadí, na některých členech této vlády, na premiérovi, že zesměšňují a urážejí lidi.

Všimněte si, prosím pěkně, jak se část této vládní koalice chová vůči novinářům, vůči veřejnosti, když mají odpovídat na nepříjemné otázky. Tak premiér, ten nechodí prakticky nikam, kde je v diskusi nějaký jiný partner. Bojí se nás, opozice. Rozjel si svoji show v neděli ráno ve svých videích, kde je schopen naprosto nepokrytě lhát, ale není schopen chodit pravidelně do diskusních pořadů, kde by čelil relevantním otázkám, které mu nebudou říkat, jak jste tak skvělý, pane premiére, jak to tak skvěle děláte. Bojí se jít do debaty, kde by seděl někdo z nás z opozice. A když na to náhodou přijde a přijde mu některý novinář nebo novinářka na tiskovou konferenci po vládě, tak si všimněte, okamžitě přejde do osobního útoku buďto na toho novináře nebo novinářku nebo vůči tomu médii, za které tam ten novinář je. Paní ministryně Schillerová, přijde vám normální, aby premiér na tiskovce říkal novinářce Zdíšo? Paní ministryně, přijde vám to normální? Přijde vám normální, že ministr zahraničí některé novináře cíleně na tiskovku nepouští? Pane ministře Juchelko, přijde vám to normální? Lustrujete vy novináře na MPSV, kdo tam smí anebo nesmí? Nikdy jsem to nedělal. Nikdy jsem nedělal to, že bych zakázal nějakému novináři přístup na tiskovku, protože povinností nás politiků je odpovídat na všechny otázky, odpovídat na nepříjemné otázky, dokonce někdy odpovídat i na blbé i paranoidní otázky, ale prostě naší povinností je ty odpovědi dávat. O tom je vymezení těch rolí, co dělá politik, co dělají média, co dělá parlament, co dělá parlamentní opozice. Ale váš premiér se toho bojí, váš premiér před tím utíká, váš premiér přejde do slovního útoku. Odvádí okamžitě pozornost od toho, co je podstatou té otázky. A to považuju za něco, co je nefér. A je to jedna z věcí, která prostě tady normální nebyla, a proto je tady pojmenováván.

Je hrozně fajn, že pan ministr Havlíček, pan ministr Juchelka, pan premiér jdou na Lysou horu. To znamená vždycky nějaký sportovní výkon. Ale možná kdyby šli na Heřmanickou haldu, tak by to bylo lepší. Protože by se mohli přímo na místě seznámit s problémem, který tam tíží lidi. A mohli by třeba odpovědět na otázku, proč jejich kolega z vládní koalice, ministr životního prostředí, pozastaví vyšetřování toho, kdo tam navezl materiál, který tam nemá co dělat a je nebezpečný. Vám to přijde v pohodě, členové vlády, že váš vládní kolega to zamete pod koberec? Fakt vám to přijde normální, že opravdu jeden z největších ekologických problémů současnosti necháte zamést pod koberec?

Sklopená hlava, dívá se tady paní mistryně do mobilu. (Obrací se k ministryni Schillerové.) Byl bych rád, kdyby třeba... Někdy tady normálně, když chtějí ti ministři, tak nás tady zezadu oslovují, komunikuji s námi i mimo jednací řád. Já bych byl rád, kdyby někdo z vás tady dneska přišel, abyste na to odpověděli. To je kauza posledních týdnů, že váš ministr životního prostředí, který by měl hájit zájem životního prostředí, ochrany životního prostředí a ochrany lidí před nebezpečnými vlivy, takže něco takového nezamete pod koberec. A vy k tomu mlčíte, nikdo z vás se k tomu nevyjádří a ticho po pěšině.

Pak tady ještě pár věcí, které taky zazněly za poslední zhruba dva měsíce. Já nechápu, proč vláda upravuje jednací řád vlády? Proč se má zveřejňovat informace z jednání vlády až po nějakých dvaceti nebo třiceti letech? To jsme fakt jako za bolševika? Čeho se tato vládní koalice, vláda bojí? Přece vždycky byla informace o tom, jaký byl minimální poměr hlasování. Vy se bojíte říct, jaký byl poměr hlasování? Ano, nikdy se nezveřejňovalo přesně, jak který ministr hlasoval, ale alespoň byla známá informace, jaký byl poměr, jestli to bylo těsně o jeden hlas anebo jestli to pro to hlasovali všichni nebo jeden nebo dva se drželi? Proč to chcete tajit? Proč měníte pravidla po třiceti šesti letech? Žádná předchozí vláda neměla ambici tajit, jakým poměrem se na té vládě hlasovalo a strčit do trezoru na třicet let zápis z jednání vlády. Jako tohle mně fakt jako normální nepřijde. Takže to, že tady omezujete transparentnost, svobodu slova, přístup informacím, to je prostě něco, co tady děláte od začátku vašeho nástupu. A k tomu jako opoziční představitelé fakt jako mlčet nebudeme.

Pak jsou tady některé jako zajímavé věci, které – a teď se dostáváme k tomu, co budeme projednávat za pár hodin, a to je to veto pana prezidenta, to jsou ty rozpočtové věci. Mě zaujalo to, že vlastně ta vládní koalice, byť tady má většinu, tak asi se bojí o to, jak to bude v budoucnu, tak prostě vypíná ty standardní mechanismy, které tady dlouhé roky byly. To znamená, aby tady byla daleko větší kontrola Sněmovny přes rozpočtový výbor vůči přesunům v jednotlivých rozpočtových kapitolách, aby v době mimořádných situací to nebyla Sněmovna, ale byla to vláda, která si dá takovou tu obezličku, že jí to schválila Bezpečnostní rada státu, na které teda hlasují pouze členové, vybraní členové vlády.

Možná část občanů neví. Vždycky se řekne „svolá se Bezpečnostní rada státu“, ano, tam přijde sedm nebo osm členů vlády, kteří jsou vybraní. Přijdou tam představitelé armády, policie, bezpečnostních složek a některých vybraných úřadů. No jo, ale ti nehlasují. To znamená jakékoliv usnesení Bezpečnostní rady je usnesení, pro které hlasovali pouze členové vlády. To už se jaksi zapomnělo v té diskusi jako zmínit a dovysvětlit. Takže když ta vláda řekne: my tady máme doporučení Bezpečnostní rady státu, že je ohrožena bezpečnostní situace, tak na tom usnesení Bezpečnostní rady není zvednutá ruka náčelníka generálního štábu nebo policejního prezidenta. Ne, je to jenom rozhodnutí zase vybrané zúžené části vlády. A to je jedna z podstatných věcí, která může znamenat, že si ta vláda v tom roce může úplně v pohodě zvýšit deficit o dalších 10 procent. V minulosti to bylo tak a fungovalo to, ukázalo se, že to umíme zařídit v té rychlosti, v době covidu i v době nástupu války na Ukrajině, tak se nevypnula žádná kontrola parlamentu, je tady vládní rozpočtová rezerva, je tady možnost dělat operativně přesuny mezi kapitolami. Na to má ministr financí i při současné legislativě možnost to dělat. A když to nestačí, tak není problém svolat v řádu dnů rozpočtový výbor. Není, ale vy jste se rozhodli to prostě vypnout.

Pak mě tady prostě zaujalo to, že na některé výdaje peníze máte, ale nemáte peníze například na podporu mladých, kteří mají sportovat. Pan premiér vždycky přijde a říká, no my je chceme zvednout od mobilů, mají sportovat, mají se spolu bavit. A když je tady Národní olympiáda dětí a mládeže, tak na to nedáte ani korunu. Ani milion, ani sto tisíc, ani deset tisíc, ale ani korunu jste na to nedali. To je ten rozdíl mezi tou rétorikou píárovou a mezi těmi skutky.

Pak přijdete a řeknete: Kraje mají dost peněz na silnice. Teď tady před chvilkou seděl pan hejtman Olomouckého kraje, ve kterém já bydlím. Odešel, tak já bych rád prostřednictvím pana předsedy zeptal, jestli pan hejtman Okleštěk má dost peněz na opravu silnic druhých tříd v našem Olomouckém kraji. Já si myslím, že nemá, ale mlčí. Ale u nás lidi v mém kraji, ve kterém já bydlím, budou jezdit dál po víc a víc rozbitých cestách, protože vy jste se rozhodli ty peníze, ani ty dvě miliardy nebo těch čtyři nebo šest, co se dávalo v minulosti, nedat. Ani korunu na něco, co každý den velká většina obyvatel této země musí používat. Ničí se na tom auta, opotřebovávají se často v nebezpečných situacích, na nebezpečných místech. Ti, kteří mají větší nákladní auta, vidí jak se uzavírají jednotlivé mostky a snižuje se tonáž. Napřed to začíná 25 tun, 15 tun, 7,5 tuny, protože na to nejsou peníze. Tak na to ty peníze nedáte.

Ale paní ministryně, vy jste dostala za první vlády Andreje Babiše, když byl premiér, úkol, abyste našla systémové řešení financování silnic a druhých tříd. Můžu se zeptat, paní ministryně, jak jste ten úkol z roku 2018 usnesením vlády naplnila? Nijak. Vykašlala jste se na to, žádné systémové řešení jste nepředložila. Pokud ano, tak mě překvapte. A dneska prostě přicházíte s tím a říkáte těm lidem, ne těm hejtmanům, ale těm lidem: Na vaše silnice, na neopravené mostky, na nebezpečné silnice prostě peníze nedáme. To je odpověď lidem, kteří bydlí na venkově. Prostě my na vás kašleme, peníze nebudou.

Takhle bych mohl jít jeden slib za druhým, který jste tady říkali. Martin Kolovratník Ještě loni nás tady tepal, jeho statusy na sociální síti, jeho rétorika tady, kde on dneska je? Proč nepřijde poslanec Martin Kolovratník, aby odvážně řekl, já se postavím vůči vlastnímu premiérovi, protože jsem si za tím vždycky stál, protože každý rok Martin Kolovratník říkal, že se mají vyčlenit z rozpočtu peníze na silnice druhých a třetích tříd. Tak kde on dneska je, proč mlčí? Protože byla do té doby jenom jako líbivá PR rétorika a teď dostal přes prsty, respektive musí být potichu, protože vám to prostě nevychází?

Já vám jenom tady sázím příklady toho, jaké jsou rozdíly v tom, co jste říkali před volbami, jak jste tady kritizovali předchozí vládní koalici a jak se chováte teď. Já umím pochopit celou řadu věcí, že na něco nejsou peníze. Byl jsem osm let člen vlády, ale prostě nemůže přijít premiér, který řekne, on si odporuje sám sobě, u tématu sucha řekne: teď založíme koalici proti suchu, předtím se nic nedělalo. No tak jednak on má čtyři roky své první vlády, tak za té vlády se nic nedělalo, tak platí první nebo druhé? Pak má Andrej Babiš období, kdy byl ministrem financí ve vládě, ve které jsem byl taky. Tak my jsme v roce 2014 společně s Richardem Brabcem dali dohromady první materiál. Poprvé v životě vláda schválila strategii proti suchu. Ale to by huba upadla premiérovi, kdyby řekl, byl to Jurečka s Brabcem, kteří to udělali, protože premiér jede linku, nikdo nic před námi neudělal. On dokonce si odporuje tak, že vlastně říká, ani já za té první vlády jsem nic neudělal. Tak bizarní to je.

Místo aby se...A pak chodí a říká, jsou tady desítky miliard proinvestovaných a tisíce projektů, které se dělaly. Tak buď platí to, že nikdo nic neudělal a nikdo nikdy sucho zadržení vody, klimatickou změnu, adaptační a integrační opatření neřešil, anebo platí to, že to někdo řešil. A normální člověk, normální premiér by řekl, řešíme to tady patnáct let, vidíme, že jsou roky, kdy to tak akutní není, přišly roky, kdy to extrémně akutní je a je potřeba, abychom na to kladli důraz dále, aby to byl dále tou prioritou, kterou to bylo v minulosti. A to neřekne, protože se mu to nehodí do té píár politiky. On tam přijede na ty Slapy, vyfotí se tam, ale já si tady pamatuju, když jsme tady v roce – myslím si, že to bylo 2018 nebo 2019 – potřebovali posílit peníze pro tým InterSucha na Czechglobu. Potřebovali si dokoupit vybavení a technologie proto, aby mohli dělat plnohodnotný monitoring. Tenkrát tady chodil kolem toho pan profesor Marek. Tak v rozpočtu se nenašlo 50 miliard korun, v tom, co navrhovala vláda. Doplňovalo se to tady až přes pozměňovací návrh. A tenkrát sucho Andreje Babiše fakt nezajímalo.

Ty problémy nejdou řešit tak, jako že prostě tenhle týden se o tom píše, je to na sociálních sítích, tak teď jako budeme řešit sucho. Sucho není problém jenom Ministerstva životního prostředí, Ministerstva zemědělství. Je to problém Ministerstva průmyslu a obchodu. Je to problém celé ekonomiky. To není jenom problém zemědělců.

Já to říkám proto, že mě fakt štve, když ta politika se jede stylem nikdo, nikdy nic, až teď já to zachráním a přitom to není pravda, protože ten člověk za další dvě věty už říká to, jak tady byly ty tisíce projektů a desítky miliard korun. Tak chce to tady zvednout proto, aby i ti, co nás sledují, aby si udělali nějaký reálnější obrázek o tom, jak třeba u tohoto tématu jsme se v minulosti chovali, postupovali a co je pravda a co není. Ale víte, na co já jsem nejvíc zvědavý, paní ministryně? Když pan premiér řekl před týdnem, že sucho je pro něj priorita, tak já jsem zvědavý, jak, kdy to nahrajete v pondělí v noci rozpočet, návrh rozpočtu pro vládu, tak kolik tam bude tedy v těch položkách, které opravdu řeší problematiku zadržení vody v krajině, které řeší pozemkové úpravy, vodohospodářskou infrastrukturu, péči o půdu, krajinu, lesy kolik tam bude těch peněz, u kterých můžeme říct, tato opatření řeší problematiku sucha. Kolik tam bude peněz navíc? Jestli přece premiér řekl, že je něco priorita, tak tam bude kolik? Já tipuji, paní ministryně, a vy mě možná překvapíte, tak já bych řekl aspoň 3 miliardy korun na pozemkové úpravy. Pozemkové úpravy, dnes jeden z klíčových nástrojů, jak tu krajinu po čtyřiceti letech komunistického hospodaření, ničení remízek, mokřadů, tůní, vracíme k nějakému aspoň trošku normálnímu stavu. Víte, kolik tam máte letos, paní ministryně, na pozemkové úpravy, na tu prioritu pana premiéra? Víte, kolik jste tam dali v tom rozpočtu? Nemáte tam ani miliardu.

Jestli má být něco prioritou, tak ta priorita musí mít opravdu jako nějaké výrazné zvýšení toho, že tam ty peníze dáte. Tak to zase ukazuji jenom pro ty, kteří nás tady sledují, jaké jsou ty rozdíly mezi těmi slovy, těmi statusy na sítích a mezi těmi konkrétními činy.

Pak mě bude také zajímat to, jakým způsobem tedy dopadne na konkrétní občany a domácnosti to, co jste včera oznámili, že bude ta obrovská revoluční změna v odměňování lidí ve veřejné sféře. To znamená všichni lidi, kteří jsou pod platovými tabulkami. Je to téma, se kterým jsme se potýkali v minulosti. Mě nepřekvapil pan ministr Juchelka včera v Událostech, komentářích. Musím říct, že tím mě trošku jako zdvihl ze židle, protože začal říkat v tom televizním přenosu, že předchozí vlády vůbec neměly žádnou odvahu s tím něco dělat.

Tak jsem se ho ptal, jestli jako takhle mluví i o té první vládě Andreje Babiše. Protože všichni, kdo v tom trošku jako víc známe ten detail, víme, že to není jednoduché téma. Mě by zajímalo, paní ministryně, jak to chcete udělat. Vy jste řekli včera, že zvýšíte všechny platové tarify v tabulkách nad úroveň minimální mzdy a minimálně zaručeného platu. Ale je potřeba říct, že dneska se toto těm lidem dorovnává v osobním ohodnocení. To znamená, nikdo reálně na svůj účet nemůže dostat výplatu, která by byla nižší než minimální mzda nebo minimální zaručený plat, pokud má plný úvazek. Nikdo. Vy říkáte, že uděláte tuto revoluci, ale včera jste nikdo z vás neřekli: Odnesou si ti lidi z roku na rok opravdu vyšší výplatu? Opravdu si odnesou domů vyšší výplatu, nebo si odnesou stejnou výplatu? Protože vy jste zároveň v tom návrhu řekli, že tam bude možnost snížit to osobní ohodnocení až plně o tu částku, která bude tím rozdílem mezi minimální mzdou nebo minimálně zaručeným platem. Takže vy, pokud těm lidem chcete narovnat to, co tady dlouhé roky je problémem, a to já přiznávám, tak jim to zvýšíte, a pak byste ještě měli říct, aby si vydělali navíc, kolik tam dáte peněz pro to, aby ti lidé opravdu, když porovnají rok 2026 a 2027, měli doma vyšší výplatu, já bych řekl aspoň o těch šest procent, aby to okopírovalo tu soukromou sféru. A pak když toto sečtu, pokud nechcete na ty lidi dělat habaďúru, no tak to bude znamenat výdaje státu někde kolem 40 až 50 miliard korun. Tak nevím, jestli to tam budete mít nakalkulované v tom rozpočtu, protože zvýšení platů ve veřejné sféře o nějakých 5 až 6 procent je jenom v dopadu na státní rozpočet někde kolem 22 miliard korun, pokud si to číslo pamatuju ještě dobře z loňského roku.

Zase já se snažím poukázat na to, tady se třeba nechám příjemně překvapit, tady mě překvapíte třeba, jak často se jako něco jenom rétoricky vypustí ven, lidi, kteří to neznají, tak jsou z toho paf a říkají: Jé, to bude skvělé. Ale já tady popisuju ještě ty věci, které s tím souvisí, protože to tak skvěle pro ty lidi dopadnout vůbec, ale vůbec nemusí.

Jsem rád, že přišel pan poslanec Martin Kolovratník. Vítám ho tady po parlamentních prázdninách a prostřednictvím pana předsedajícího zopakuji svůj dotaz, který jsem říkal předtím, a nejsem si jist, zda ho slyšel. Zdali pan poslanec Kolovratník tady přijde k tomu pultíku dnes nebo v příštích dnech, kdy tady budeme projednávat potom rozpočet, a bude se bít za rozpočet pro silnice II. a III. tříd (Poslanec Kolovratník přikyvuje.) a bude se bít minimálně za to, že tam přidá alespoň dvě miliardy svým pozměňovacím návrhem, protože věřím, že on to dokáže v koalici autoritou svojí prosadit, aby pro to koalice zvedla ruku, až bude hlasovat. Protože bych byl rád, že by tady byla dobrá kontinuita, když pan ministr, tedy pan ministr ještě ne, ale třeba jo, pan poslanec Kolovratník vždycky říkal, že na ty dvojky, trojky musíme pamatovat. A to mně bylo sympatické. Tak jestli to platí nadále nebo to skončilo tady s příběhem toho, že pan premiér řekl, že se tam nic nedá, že tam mají peněz dost. Já nevím, třeba možná v Pardubickém kraji, odkud pan poslanec Kolovratník je, má možná pan hejtman peněz dost nebo za ním sedící pan hejtman Okleštěk možná v Olomouckém kraji má peněz dost na dvojky a trojky, protože pan premiér nám řekl, že má dost peněz.

Tak já jsem teďka zmaten. Já nevím, jestli tedy říká pravdu pan premiér, anebo mají říkat pravdu ti hejtmani. Pan poslanec Kolovratník vrtěl hlavou, že nemají dost peněz. Tak já nevím, kde ta pravda je. Je to takové těžké.

To jsou věci, které prostě musím říct, že nejsou úplně v pořádku a my se na ně budeme ptát. Budeme jako lidovci, jako zástupci opozice k těm věcem předkládat naše vlastní návrhy, budeme chtít ty věci napravovat. Od toho tady prostě jsme. My nemůžeme nechat procházet to, že vy tady těm lidem říkáte něco před volbami a něco zásadně jiného děláte po volbách.

Ještě bych se chtěl – paní ministryně Schillerová, vy si určitě děláte poznámky a pak na to budete reagovat – zeptat, jak to myslel pan premiér, když říkal, že se chystá udělat nějaký jednorázový krok, kterým by chtěl řešit některé skupiny našich seniorů. Mě to zaujalo, to bylo na tiskové konferenci před třemi nebo čtyřmi týdny. Pak to trošku zapadlo. Tak já bych chtěl vědět, jestli je to nějaký krok, který chystáte teď už pro rok 2027. Já jsem panu premiérovi poslal i písemnou interpelaci, protože mě se na to potom ptala celá řada seniorů, kteří se ptali, jak to tedy vlastně bude, jak to ten premiér myslel. Protože vy jste říkali, že důchodovou reformu zrušíte hned jako první krok, jak nastoupíte do vlády. Zatím jste to neudělali. Říkali jste to strašně silně. Říkali jste, že okamžitě tu celou důchodovou reformu zrušíte. Ano, zrušit opravdu celou důchodovou reformu Jurečky. Ano, celou zrušíme. Bude to jeden z prvních kroků, já si pamatuju, Aleš Juchelka to říkal v některých televizních vystoupeních. Tak už jste tady předložili asi nějakých dvacet zákonů, které máte ve Sbírce, ale důchodovou reformu že byste rušili, tam nikde nic takového nevidím, jo?

Mě by, paní ministryně, zajímalo, jak to teď máte v jednání s Evropskou komisí, protože určitě Evropská komise se vás ptá i v souvislosti teď s tím výhledem na příští tři roky, jak to tedy budete plánovat, jestli tedy ty změny uděláte hned, jak jste slibovali, zatím to odkládáte, protože to logicky má dopady na náklady na obsluhu státního dluhu. Má to logicky dopady i na to hodnocení Evropské komise v té věci. Tak já bych byl hrozně rád, kdybyste to uvedla nějak jako na pravou míru. Zase jestli tedy premiér říká něco, co máte promyšlené, můžete říct, jaké to bude mít dopady, které ty konkrétní skupiny důchodců myslel, anebo to byl nějaký momentální moment, kdy pan premiér nahlas přemýšlel na otázku novináře. Protože prostě s takovými věcmi se nemůže chodit ven, pokud to ti politici nemají promyšlené. Podle mě prostě premiér přece nemůže říkat něco, co si zrovna jako vymyslel. Takže já předpokládám, že to měl pan premiér s vámi a s panem ministrem Juchelkou prokonzultované, že to řekl jako dobře promyšlený návrh, protože jinak by to neříkal. Určitě by to neříkal jenom tak zbůhdarma. Tak to jsou věci, které já za posledních pět, šest týdnů jsem navnímal i od občanů, kteří mně psali, ptali se mě na to, co můžou čekat, nemůžou čekat. Tak kdybyste na to mohla potom reagovat a na ty věci odpovědět.

Já už se budu pomaličku blížit ke konci a jenom tady vlastně bych chtěl shrnout ještě to, co hodně zaznívalo, a zeptat se potom kolegů z vlády, aby na to nějak reagovali, jak to tedy vypadá s tím levnějším bydlením a s těmi nízkými hypotečními sazbami, protože pan premiér tady před měsícem a půl vyostřil debatu a říkal, že tedy on to bude řešit. Pak obvinil z těch vysokých úrokových sazeb Českou národní banku. Ale mě by zajímalo tedy, jaké bude to řešení a jestli jste schopni říct za vládu, kdy budou ty levné hypotéky. Ty lidi to zajímá. Vy jste jim to slibovali. Měli jste ty billboardy. Vy, pan ministr Havlíček, pan premiér Babiš jste měli billboardy, že zajistíte levné hypotéky. Tak kdy to těm lidem zajistíte? Jak to bude vypadat? Pro koho to bude? Kolik to bude stát? Bude to teď nebo to bude za rok nebo za dva? Tak kdybyste na to mohli reagovat.

Pak jste slibovali, že uděláte změny ve zdravotnictví. Tak já nevím, jestli pacienty a nás občany úplně trápí téma, jestli se postaví něco ve Vinohradech, nějaký pavilon, nebo ne. Ale všechny v této zemi trápí, a řešíme to u svých dětí, u našich rodičů, u našich prarodičů, že se nám prodlužujou čekací doby u lékařů. A to dost zásadně tedy. Co s tím děláte? A to nejsou jenom jako malé části toho zdravotnictví. To jsou specialisté, alergologové, to jsou pediatři, to jsou operace na výměny kyčelních kloubů a podobně. Tam všude se dneska prodlužují čekací doby. Tak já bych čekal premiéra, který jako místo toho, že bude řešit, jestli se postaví ve Vinohradech pavilon nebo nepostaví, to už nás sliboval minule, to je něco jak hala pro Martinu Sáblíkovou. Jsem poslouchal, že už tady měla stát nemocnice a úřednická čtvrť za období první Babišovy vlády. Já bych byl radši, kdyby ten premiér řešil něco, co ty lidi trápí okamžitě dnes a denně. A to není jenom nedostatek některých specifických léků. Ano, je to tržní prostředí, může se to stát. Nikdy jsem z toho nedělal politiku, protože stávalo se to i v minulosti. Takže já se do toho tématu pouštět tady nebudu. Ale téma prodlužujících se dob na čekání u lékaře a na klíčové zákroky a klíčovou podporu a péči, no tak to je téma, které opravdu štve a trápí každého skoro v našich rodinách. Tak se ptám pana premiéra, co on s tím bude dělat?

Pak tedy musím říct, že jeden ze slibů, který tady zazníval ještě před zhruba rokem, že zrušíte Green Deal, zrušíte emisní povolenky. Můžu se zeptat, jaký je výsledek? Alokovali jste na to vládního zmocněnce ministra životního prostředí. Tak už ten Green Deal bude zrušený? A kdy to bude zrušeno? Vy jste to slibovali. Vy jste neříkali: pokusíme se o tom jednat a možná se nám to podaří nebo nepodaří. Ale vy jste říkali těm lidem: My to zrušíme. Tak kdy to bude zrušené? Celá řada poslanců to tady říkala v debatách, měli to na svých faceboocích. Tak můžete říct těm lidem, kdy to tedy bude zrušeno?

Já myslím, že jako ticho po pěšině docela teďka u toho tématu je.

Pak se pozastavím u muniční iniciativy. Tak tato vláda se chová takovým způsobem, že místo, aby podpořila domácí obranný průmysl a české zaměstnance, tak radši vezme 140 milionů korun z rozpočtu Ministerstva zahraničních věcí a pošle to do amerického fondu, kdy ten americký fond logicky dá práci obrannému průmyslu USA a lidem v USA. Můžete mi vysvětlit někdo z té vlády, proč jste těch 140 milionů korun nedali do české muniční iniciativy, aby se ty peníze zhodnotily tady doma v České republice, aby z toho dostali kus těch peněz občané, kteří pracují v obranném průmyslu a jejich domácnosti ve výplatách? Bavili jste se o tom na té vládě? Proč jste ty peníze radši neotočili doma, jak se říká, ale poslali jste je do USA? Tak já bych chtěl, abyste toto vysvětlili, protože tím pádem prostě jste připravili naše lidi o to, aby měli třeba déle práci nebo možný vyšší výdělek.

Já bych mohl pokračovat. Mohl bych se ptát, jak to vypadá s ČEZem. Slibovali jste, že ho budete řešit. Jakým způsobem ho budete případně připravovat k nějaké další privatizaci a tak dále?

Ale vy vždycky něco vykopnete, pak čekáte, jaká bude odezva těch lidí. Evidentně třeba odezva těch lidí u Explosie vás asi překvapila, a pak to zase berte zpátky. Tak to jsou věci, na které mně přijde normální se zeptat, jsme na začátku té dnešní schůze po takové době, po celé řadě kauz, které opravdu byly poměrně významné, vy před nimi mlčíte, utíkáte a byl bych rád, aby na to tady zazněly odpovědi.

Já bych, pane předsedající, chtěl navrhnout jako první bod Přístup vlády a ministra práce a sociálních věcí ke kauze paní Semancové na MPSV, ke kauze za 80 milionů korun. To je název toho bodu. Tak to bych chtěl jako první bod dneska.

Pak bych chtěl jako druhý bod Vysvětlení Aleny Schillerové a Andreje Babiše ve věci privatizace Letiště Václava Havla jako druhý bod.

A pak bych chtěl jako třetí bod Vysvětlení paní ministryně financí, jak splnila vládou zadaný úkol najít systémové financování silnic II. a III. tříd.

Mohl bych v těch bodech pokračovat, ale ty tři body by asi mohly tak stačit. Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Já vám děkuju, pane předsedo. Já jenom bych si to upřesnil, protože vy jste jinak mluvil celkem pomalu, ale ty body jste zrovna diktoval hrozně rychle, takže Přístup vlády a ministra práce a sociálních věcí ke kauze paní... (Poslanec Jurečka: Semancové na MPSV.) Ano, potom Vysvětlení... Vidíte, já už to nepřečtu ani po sobě. Vysvětlení Aleny Schillerové a Andreje Babiše ve věci privatizace letiště? (Poslanec Jurečka: Privatizace Letiště Praha.) Letiště Václava Havla jako bod 2. A bod 3, to jsem vůbec nezachytil.

 

Poslanec Marian Jurečka: Bod 3 bylo Vyjádření ministryně financí Aleny Schillerové k tomu, jak naplnila vládní úkol, kdy měla připravit systémové financování silnic II. a III. tříd.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuju, mám.

V této chvíli je na řadě pan předseda Martin Kupka. Připraví se Michal Kučera.

Mezitím přečtu jednu omluvu: Jan Skopeček do 12 hodin z pracovních důvodů.

Pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Martin Kupka: Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, vážené kolegyně, vážení kolegové. První část té mé následující promluvy se týká zákona, který sice v titulu nese slova o rozpočtových pravidlech, je ale úplně jasné, že v té podobě, jak ho navrhuje, jak se ho pokouší prosadit přes veškerou sílu Alena Schillerová, jde o čistý zadlužovací zákon. A hned také doložím, proč to tak je a co všechno na to ukazuje. Je úplně zřejmé, že tím současná vláda krade lidem v České republice lepší budoucnost. A to jim přitom slibovala, že se poměry budou měnit k lepšímu. Opak je pravdou.

Reakce vlády na všechny konkrétní připomínky, argumenty ve věcné diskusi? Dokonce i reakce nezávislých ekonomů, která doputovala do všech našich e-mailů, ti ekonomové upozorňují na to, že první obětí toho nesmyslného zákona bude ekonomický růst, ale následně pochopitelně všechny příští generace, které to zaplatí, zaplatí to svými daněmi, protože se bude dál dramaticky zvyšovat státní dluh.

Vy jste na všechny ty připomínky odpověděli jednoduchým konstatováním. Máme 108 hlasů. To máte, ale taky jste říkali, že jste připraveni nést odpovědnost a toho jste se teda zřekli dřív, než byste to mohli prokázat. K čemu připodobnit to, co tady zažíváme? Alena Schillerová řídí autobus na křižovatku, kde jasně svítí červená. Všichni to vědí, že svítí červená. Ukazuje na to opozice. Ukazuje na to prezident. Ukazuje na to nezávislá Národní rozpočtová rada. Ukazují na to nezávislí ekonomové. A co dělá řidička autobusu Alena Schillerová? Místo aby zabrzdila, tak šlape dál na plyn. Jaký tohle má smysl a co to bude znamenat pro budoucnost? Bude to nepochybně znamenat demolici odpovědného hospodaření.

Není to akademická úvaha. Národní rozpočtová rada vypočítala, že pokud by se, a to ještě před nějakými třemi nebo čtyřmi týdny, že pokud by se mělo naplnit pro příští rok to, jak si uvolňujete stavidla rozpočtové neodpovědnosti v tom návrhu zákona, takže se můžeme přiblížit 400 miliardám korun deficitu v příštím roce. A najednou jako byste to zkopírovala, řeknete sama ve veřejných médiích, že teda ten deficit v příštím roce se přiblíží někam ke 400 miliardám korun.

Co všechno tohle znamená? Že jste úplně rezignovali na to, jak hospodařit odpovědně a jak příštím generacím nepřipravit náraz do zdi.

Já zopakuju tři nejzásadnější výhrady. Zopakuji je proto, protože se ozývají v té věčné věcné debatě. Opakují je ekonomové, Národní rozpočtová rada, zaznívaly tady a je na místě, aby zazněly i dnes. První bod, rozšíření únikových položek i o celou řadu dopravních investic. Je jasné, že potřebujeme investovat do dopravy. O tom vůbec není debata. Na tom se tady shodujeme napříč. Ale tahle úniková položka znamená jediné. Pro vás bianko šek víc peněz projíst. Protože když tyhle peníze dáte takzvaně bokem, tyhle investice vyjmete z těch závazných mantinelů, z těch závazných výdajových limitů, no tak vám to prostě umožní víc utratit.

Další důležitý bod, navrhujete, abychom přestali sledovat samostatný důchodový účet. V čem je to závažné? Do téhle chvíle Česká republika sledovala bilanci důchodového účtu a s ohledem na to, že díky předchozím rozumným a moudrým zásahům vlády se podařilo dospět k tomu, že v nejbližších letech bude důchodový účet přebytkový, tak tím, že prostě to sledování škrtnete, tak zároveň si otevíráte cestu k tomu, abyste ty peníze vložili kamkoliv jinam, jenom ne tam, kde by měly zůstat. V důchodech lidí. A měly by posloužit dál k tomu, abychom dokázali čelit jasné demografické křivce a stárnutí české populace.

Konečně jeden z nejzávažnějších zásahů nejenom do zákona o rozpočtových pravidlech, ale do ústavního uspořádání České republiky. Desetiprocentní navýšení výdajů státního rozpočtu bude moci vláda udělat bez souhlasu Poslanecké sněmovny s tím, že možnosti, kdy k tomu může přistoupit, jsou fakt definované mimořádně nejistě a vágně. Říkáte, že ne, že o tom musí rozhodnout Bezpečnostní rada státu? Tak tam jednak nehlasují poslanci, nehlasují ani ti, kteří by mohli přinášet věcné argumenty. Hlasuje jenom vláda. Takže to ve výsledku je znovu jenom přenesení dílu kompetence současné Poslanecké sněmovny do rukou vlády.

Říká se, podle ovoce a podle výroku poznáte je, tak vy jste tvrdila, že to je naprosto jasně podloženo, kdy stát může potom přistoupit k takovým výdajům. Navíc já jsem měl možnost dneska s panem ministrem Borisem Šťastným diskutovat v Českém rozhlase a on tam řekl několik super závažných věcí.

Když hovořil o tom, proč by měla mít vláda k dispozici právě tu možnost desetiprocentního navýšení výdajů, tak najednou citoval covidovou situaci a ropnou krizi. Tak nemáte pravdu, když říkáte, že jsou ty podmínky přesně definované, anebo Boris Šťastný neposlouchal při jednání vlády a nečetl ten zákon.

Bohužel v tomhle případě Boris Šťastný vycházel z toho, že je to opravdu definováno naprosto gumově a že by za takových okolností vláda už jenom v situaci, kdy prostě konstatuje, že podmínky bezpečnostní jsou ztížené například při epidemiologické situaci, tak prostě k takovému zásahu sáhne. No jo, ale co to znamená? Že by mohla bez jakéhokoliv jednání v Poslanecké sněmovně navýšit výdaje v dnešních číslech až o 240 miliard korun. O to víc zadluží Českou republiku. My máme někdy tendenci v médiích přistupovat k těm dluhům, jako by se nás netýkali, že jsou příliš abstraktní. Není na ně možné si sáhnout. Já tedy chci jako jasně ukázat, co ty dluhy znamenají. Kromě toho, že je zaplatí i s úroky další generace. Ale co znamenají teď v nejbližším roce? Na úrocích zaplatíme jenom letos 110 miliard korun, 110 miliard korun. Co by za ně mohla mít Česká republika, kdyby nemusela platit takové úroky? 110 miliard korun je například 360 kilometrů dálnic. Nebo je to 5 velkých nemocnic, 10 domovů seniorů a 5 kompletních základních škol. Tohle už má mnohem hmatatelnější podobu a tohle je něco, o co kvůli těm dluhům budeme přicházet a bude toho mnohem víc. Takže je jasné, že nechceme dát bianko šek vládě na stovky miliard korun. A také proto připravujeme podání k Ústavnímu soudu, protože tady nejde jenom o ekonomiku toho státu. Tady jde zároveň i o jasný zásah do dosavadního ústavního uspořádání.

Ty kroky, které umožní tenhle zadlužovací zákon, se už teď promítají reálně do toho, co slyšíme dennodenně v médiích, jak se jedná o rozpočtu. Střídají se tam ministři jako apoštolové na orloji a každý kdo přijde, odchází uspokojený. Dávno jste rezignovali na to, že by vláda měla šetřit. To by totiž ta jednání musela vypadat úplně jinak. Kdybyste měli na mysli šetření, no tak by to nutně znamenalo, že někdo z toho jednání prostě odejde s těžkou hlavou, protože každý to ví, každá domácnost ví, že jestli má někde šetřit, tak to taky bolí. Ale vy jste na to, aby to bolelo, rezignovali. Chcete v tomhle směru jenom doručovat populistické sliby? Ale ty populistické sliby budou Českou republiku stát lepší budoucnost. Ukazuje se, že vrcholem ambicí této vlády je opravdu dovést ten příští schodek téměř ke 400 miliard korun. Andrej Babiš už dneska tweetoval, že opozice tady jenom nadává a že ve skutečnosti můžeme za všechno, tak na to jsme zvyklí. Ale pojďme se podívat na skutečná data. (Ukazuje materiál.) Na to, jak to je a já tím rovnou budu reagovat na pokrytecké kotrmelce, které dnes Karel Havlíček metal na tiskové konferenci, když všechno házel znovu na předchozí vládu a říkal, jak jsme se rekordně zadlužovali. Tak od téhle chvíle, pokud schválíte tenhle zákon, tak na jakoukoliv takovou kritiku zapomeňte, protože se vydáváte k mnohem významnějšímu zadlužování. A fakt si pojďme shrnout tvrdá data. Takhle vypadá graf hospodaření České republiky v předchozím období (Ukazuje materiál.) a je tu vidět, jak se snižovaly deficity. Mimochodem, vláda Petra Fialy přijala Českou republiku s návrhem deficitu ve výši 377 miliard korun po tom, co za covidového roku odevzdala v roce 2021 vláda Andreje Babiše hospodaření s deficitem 408 miliard korun.

My jsme okamžitě snížili návrh toho deficitu a na konci roku se podařilo dosáhnout schodku 316,8 miliardy korun a každý další rok ten deficit klesal. A zároveň se můžete podívat tady na jeden z důležitých ukazatelů, kdy se podařilo zcela jasně zvyšovat investice a v minulém roce konečně ty investice přesáhly výši deficitu. A když vy dnes říkáte, že se proinvestujete z krize, o čem to mluvíte? Už letošní schodek 310 miliard téměř o 50 miliard převyšuje investice. Takže znovu téměř 50 miliard z toho schodku jednoduše projíte. Ne že je investujete. Není to v tomhle směru v žádném případě proinvestiční rozpočet, jak to zmiňujete. Je to znovu rozpočet, který víc projídá, než investuje. A jak to bude vypadat v příštím roce? No nepochybně ještě hůř. Jestli to budou ty zmiňované čtyři stovky miliard, no tak to znamená, že rozdíl mezi tím deficitem a investicemi bude mnohem víc než těch letošních 50 miliard.

Ta zásadní výhrada je, že zadlužujete Českou republiku v dobrých časech, zatímco my jsme převzali ekonomiku s inflací 9,9 procenta na začátku roku 2022, předávali jsme vám Českou republiku s inflací pod třemi procenty, někde na úrovni 2,5 procenta. Taková je realita a ekonomický růst 2,6 procenta HDP. Není důvod k tomu, aby dál rostly deficity. A pokud tady Motoristé slibovali svým voličům, že budou sledovat snižování deficitu a že dojdou k vyrovnanému rozpočtu, kde jsou? Kde jsou tyhle věty, kde jsou jejich sliby jejich voličům? No a k tomu další projev neuvěřitelného pokrytectví. Všichni si pamatujeme jak nejenom Martin Kolovratník, ale jak Alena Schillerová, Andrej Babiš hřímali a kritizovali vládu, když snížila dotaci ze Státního fondu dopravní infrastruktury na silnice II. a III. tříd.

Byli jste to vy, kteří jste nám to měli za zlé a teď je tam nula a ticho po pěšině. Vaši hejtmani, kteří tehdy křičeli a řinčeli zbraněmi, tak mlčí a jsou poslušní jak beránci. Neřeknou ani slovo. A kdybyste předtím tak nekritizovali, kdybyste tak neláteřili, tak je to něco jiného. Ale tohle je jenom ryzí projev pokrytectví. Tak tohle všechno jsou důvody, proč budeme znovu bránit přijetí zadlužovacího zákona. A je úplně jasné, že všechny ty kroky vám na čelo nalepí nálepku hrobaři rozpočtu, hrobaři rozpočtu. Ale ještě důležitější je, že tenhle účet budou platit příští generace a že odsuzujete všechny, kteří v České republice žijí, aby v těch dalších letech měli mnohem složitější boj, a to v situaci, kdy ekonomika roste. To jsou jasné důvody, proč stojíme a budeme stát proti zadlužovacímu zákonu.

Nicméně já chci navrhnout ještě několik dalších bodů, kterým se dnes máme věnovat. Člověk by čekal, že s vládou, která přišla, se lidé dočkají během léta trochu klidu, že odjedou na dovolené. Co jsme měli místo toho? Každý týden se střídala nějaká kauza, nějaký malér, nějaký problém.

Co předvedl pan ministr Juchelka na Ministerstvu práce a sociálních věcí? Ve výsledku 63 milionů nezaplatí Evropská unie, ale zaplatí to lidé v České republice, protože pan ministr Juchelka neuhlídal střet zájmů.

Co sliboval Andrej Babiš? Sliboval levnější hypotéky, levnější energie. Tak teď se dozvídáme, že jeho chemička DEZA lidem zdraží teplo o 18 procent. Paradox? Vedle toho říká Karel Havlíček, jak všem zlevnili energie a jak za nás všechny a za všechny firmy platí příspěvek na obnovitelné zdroje. Platí? To platí určitě. Dokonce chemička DEZA díky tomu inkasuje 18 milionů, ale přesto lidem zdražuje teplo. Tak kde se ztratil tenhle slib?

Po šesti měsících je úplně jasné, že to je vláda neuvěřitelné arogance, chaosu a nekompetence. Jsme na prvním poprázdninovém jednání, na první poprázdninové schůzi Poslanecké sněmovny a vracíme se ke kauzám, které to léto přineslo.

Jako jeden z důležitých bodů, který chci navrhnout, je bod s názvem Opilost mocí, arogance a útok na instituce. Protože to se tu odehrávalo celé léto. A vezměme si to popořádku. Ukazuje se, že největším nepřítelem Andreje Babiše jsou instituce, které mu ještě mohou říct ne. A nejenom v případě Andreje Babiše, tohle platí i v případě jeho koaličních partnerů, kteří se rychle učí.

Skvělý příklad, ale bohužel smutný, je příběh summitu NATO. Tolik, kolik věnovala vláda tomu, aby zabránila Petru Pavlovi, aby se tam jako prezident, podobně jako v předchozích letech, vydal neuvěřitelný případ místo skutečného jednání v zájmu České republiky žabomyší spor, který nakonec rozhodoval Ústavní soud. Jenomže rozhodl tak, že to vládě nešlo dobře do not. Tak co jsme slyšeli? Zpochybňování existence Ústavního soudu. Jinými slovy, když něco nevyhovuje, tak na to tahle vláda sprostě zaútočí.

Není to jediný případ. Když nevyhovovalo Andreji Babišovi rozhodnutí soudu, tak hovořil o tom, jak je možné si v České republice koupit soudní stíhání. Ukazuje se znovu a opakovaně, že když soudy rozhodnou ve prospěch Andreje Babiše, toho, jak si to představuje, tak právní stát funguje, a když rozhodne proti němu, tak najednou jde buď o politický proces, o vazalství soudu, anebo rovnou přinášejí jeho vlastní koaliční partneři představu a obvinění z ústavního puče a říkají, že by Ústavní soud vlastně neměl existovat.

Místo reálných odpovědí, místo reálného řešení předseda Poslanecké sněmovny maximálně řeší nedostatek toaletního papíru ve vlacích Českých drah a Motoristé, pokud zrovna neprovokují ve Strážnici nebo nejezdí jako magoři po Praze, tak mu slouží jenom jako hnojomet namířený proti Pražskému hradu. Tohle je výsledek letošního léta v pojetí vládní koalice.

Další závažný bod, o kterém chci mluvit a na který jsem upozorňoval od první chvíle jako projev neuvěřitelné arogance, ale zároveň jako podezření, že vláda Andreje Babiše v případě letiště chystá naprosto otevřeně krádež za bílého dne. Letiště Praha je fakt modelový případ naprosto nekompetentního vládnutí. Jenom abych připomněl, co se stalo. Letiště Praha za poslední dobu evidentně prosperuje. V loňském roce 3,2 miliardy čistého zisku – jasný ukazatel kvalitního managementu a správy klíčové dopravní infrastruktury. A k tomu nárůst počtu cestujících od covidu: v loňském roce 17,8 milionu cestujících, letos se očekává 18,6. A díky aktivitám samozřejmě celé řady leteckých společností, ale také managementu Letiště Praha i předchozí vlády máme přímé spojení téměř se 200 destinacemi po celém světě. Tohle je výsledek předchozího fungování.

Najednou vláda řekne: Ne, tenhle management je špatný. A to je ještě paradoxní na tom to, že předchozího ředitele Letiště Praha jmenovala Alena Schillerová, ne předchozí vláda. Má jednoznačně pozitivní výsledky. A vláda rozhodne, že ho vyhodí. A dokonce to udělá o měsíc dřív zjevně proto, aby brzdila odpor, který najednou vyrostl.

Ještě podstatnější je, koho tedy jmenovala do té pozice. Radomír Lašák, to není neznámé jméno pro celou českou leteckou společnost, ale obecně pro všechny lidi v České republice. Všichni máme v paměti osud Českých aerolinií, jedné z nejstarších leteckých společností. Samozřejmě že první závažný krok, první závažný faul a cestu do zdi zahájil bohužel Jaroslav Tvrdík. Ale hned po něm přišel Radomír Lašák a začalo postupné rozprodávání majetku. A na konci toho období, v roce 2009, končilo Letiště Praha s dramatickým schodkem 3,74 miliardy korun. To jsou fakta. A je přece úplně jasné, že o kompetenci nesvědčí životopis, ale reálné výsledky.

Jak může Alena Schillerová hovořit o tom, že je to výborný a kompetentní manažer? A Karel Havlíček přidává, že se na něm všichni shodli? A je to prokazatelná lež. Nejenom Deník N, ale i celá řada – celá řada byly celkem čtyři – ale řada z těch, kteří rozhodovali ve výběrovém řízení o obsazení té pozice, tak jasně vyloučili, že by se shodli na jménu Radomíra Lašáka jako na vhodné volbě. Tak proč skrýváte všechny podrobné zápisy z jednání té komise?

Tady se opravdu ukazuje, že musí být ve hře něco úplně jiného než zájem České republiky a zájem státu. A do toho Andrej Babiš jen tak vystřelí, že je pro to, aby pražské letiště bylo na burze. Já jsem také pro to, abychom dokázali – ale velmi koncepčně a správně – privatizovat státní podniky. Jsem pro to, aby se dostávaly na burzu. Protože to může ve výsledku posílit jejich schopnosti a pomoc České republice. No, ale rozhodně se to nemůže dít způsobem, jak to předvádíte i v případě Synthesia. Jenom výstřel do vzduchu bez toho, aniž byste řekli B, C a D. Co tedy je na místě privatizovat? Co je na místě nabídnout? Jak to udělat? Je to jenom výstřel do vzduchu, který navíc v tomtéž týdnu Alena Schillerová popře a řekne odborům na letišti, že už s ohledem na to, a má pravdu, že platný zákon privatizaci letiště zakazuje, tak to není na stole. No, ale zjevně je, když o tom mluví Andrej Babiš. Tak co to hrajete za hry? Takhle se má vládnout?

Chápete, že tím lidem, kteří na tom letišti pracují, opravdu navozujete mimořádnou nejistotu? Nejenom tou personální změnou, ale i těmihle kroky? A to nehovořím o tom, co se tam odehrává následně, kdy tam vstupuje alespoň na nějaký čas manažerka strategické komunikace Agrofertu, a podle informací, které máme, tak v okamžiku, kdy už to tedy moc křičí jako do nebe, už je to jako moc, že by to vypadalo, že opravdu je to úplně nepokrytě malá domů, tak najednou skončí. Ale jestli má, nebo nemá případnou poradenskou smlouvu, na to se tedy určitě budeme ptát dál, aby to nebyl jenom zastírací manévr.

Tohle je koncepční vládnutí? Tenhle totální chaos? Jeden říká to a druhý říká čehý ve stejný okamžik ve stejném týdnu, to přece vůbec nedává smysl. A samozřejmě, že to poškozuje Českou republiku. A je na místě, aby tady v Poslanecké sněmovně se vláda z takových kroků jednoznačně poslancům i svým vlastním koaličním zpovídala, aby řekla, jak to tedy myslí a co to znamená.

Já se vrátím v dalším bodě k tomu, co jsem už zmiňoval, a to jsou peníze a kauza na Ministerstvu práce a sociálních věcí. Ukazuje se totiž, že ministři Babišovy školy jsou fakt jako učenliví žáčci a učí se velmi rychle. Pokaždé, když má Andrej Babiš problém, tak řekne, že buď problém neexistuje, a když na to přesto dojde a ukáže se, že takhle se to pod koberec zamést nedá, tak to shodí na někoho jiného a nakonec z toho ve většině případů obviní předchozí vládu.

Co na to ministr Juchelka? Nejprve, že za to vlastně může předchozí vedení. A nakonec pronesl větu, kterou by si měl snad každý zapamatovat, že hlídat střety zájmů není práce ministra. Co by byla tedy potom práce ministra? Ve výsledku tenhle faul, tenhle střet zájmů, pro který nebude možné, aby na konkrétní projekty, na konkrétní připravené projekty a schválené projekty získala Česká republika prostředky z Evropské unie, tak je zaplatí čeští daňoví poplatníci. Co víc může být faul? Ve výsledku prostě tady Česká republika přijde o 63 milionů korun, které by mohla mít. Ale ne, mít je nebude kvůli střetu zájmů a nezvládnutí, manažerskému selhání ministra práce a sociálních věcí.

Další bod. Všechno, co v tom období předvedli Motoristé, je další nevídaný příklad absolutní arogance. Provokace na festivalu ve Strážnici. A byla toho plná média.

Šlo opravdu o to, jak se k té situaci postavili. Jako by měl politik nárok na to, že mu jenom proto, že je v ministerské roli, budou tleskat. A Boris Šťastný k tomu hned přidal jako projev vrcholu arogance, že teda se podívají na ty dotace, které míří ke Strážnici. Toho jsme snad svědky ještě nikdy nebyli.

Taky Motoristé slibovali tu rozpočtovou brzdu. Ve výsledku tady svítí k tomu, že schodky porostou a porostou dramaticky v době, kdy to není třeba, v době, kdy ekonomika roste a kdy by každý měl sledovat to, aby se deficity snižovaly, tak jako v předchozím období.

Pojďme se podívat na to, co následovalo dál. Mluvil jsem už o tom sporu o účast prezidenta na summitu NATO. Agenda Motoristů, na kterou ve výsledku Andrej Babiš přistoupil, kdy jsme místo debaty o tom, co může Česká republika jako člen NATO udělat pro lepší obranu před agresory typu Ruska, abychom dokázali vyvolávat daleko silnější odstrašující sílu, tak místo toho úplně hloupý střet o to, kdo na summit do Ankary pojede.

Ale připomenu ještě jinou věc, ke které měl Andrej Babiš říct jasné ne. Byli jsme svědky toho, jak při návštěvě Kyjeva Filip Turek říká, že přece za tu válku Ruska na Ukrajině může rozšiřování NATO. Neuvěřitelná věc! Tohle přece není předmětem debaty – ani politické, ani jiné. Ten, kdo zavinil válku na Ukrajině, je prostě svojí agresí, nevyvolanou agresí, Rusko. O tom přece vůbec není debata a shodují se na tom nejenom všechny státy Aliance, shodují se na tom politologové, ale je to naprosto evidentní. A k tomu – a to bylo už v červnu – vyjádření téhož Filipa Turka, že za ten válečný stav může naivistická a idealistická politika liberálních politiků. Neuvěřitelná věc. A místo toho, aby Andrej Babiš řekl: Tak, Filipe Turku, končíš, tohle si fakt dovolovat nebudeš a my jako vláda, která také bude střežit silnou pozici v rámci Severoatlantické aliance, tady prostě nebudeme vysílat našim spojencům takhle protichůdné signály, takhle protichůdné věty, tak tohle neudělá. Nebudu soudit nehodu, která se odehrála, tu nechť posoudí policie, ale to, jak se k ní Filip Turek postavil. Nejprve dramatická promluva o tom, jak máme jezdit bezpečně, večer už výsměch toho, co všechno je sanitka, a o několik týdnů později hovoří o tom, že si ten člověk, kterého zranil, možná zbytečně a na oko prodlužoval pracovní neschopnost. Co tohle je za projev? Tohle přece v žádné normální společnosti nemůže projít. Tohle je přece jeden faul za druhým.

Další krok, další směšná kauza házení jogurtů před památkou na kamaráda. Tak dobře, člověk si může ťukat na čelo a říkat, tohle opravdu už není ani třeba komentovat, ale to já taky komentovat ten samotný akt nechci. Mě spíš znovu zajímá to, jak se k tomu Filip Turek postaví. Výsměšně to označí za Jogurtgate a zaútočí na všechny ostatní, včetně Hradu. Copak tohle se dá normálně přehlížet? Copak tohle je chování, které nejenom v české politice, ale v české společnosti je možné brát za normu?

Když odhlédneme od těch Motoristů, a abych dokreslil to, jak papalášsky ta vláda vystupuje, tak scéna z Lysé hory. Andrej Babiš, který nejprve natrhá kytky, a pak se někdo ozve, že se tím možná dopustil přestupku, tak zahlaholí: no tak zaplatím pokutu! Takhle je normální reagovat? Tak zaplatím pokutu? A pustí si k tomu nahlas hudbu v místě, které pro mnoho lidí z Moravskoslezského kraje není jenom nejvyšší hora Beskyd, ale je i místo, které mají rádi a kam rádi chodí. A chová se tam jako papaláš a chová se tam jako buran. Potom vysvětlil, že teda vlastně natrhal běžné kytky, ale o to přece nejde. Zareagovat na to: tak tak zaplatím pokutu, tohle přece nikdo normální ve společnosti nedělá. Jenom buran. Tohle všechno dohromady vytváří neuvěřitelný koktejl projevů arogance a papalášství. A jenom za jedno léto, za dva měsíce. Neuvěřitelná věc.

K tomu připomenu to, co jsme slyšeli v posledních vystoupeních Karla Havlíčka, co všechno zavinila předchozí vláda, ale když jde o to pochlubit se tím, na co můžou navázat, tak nic z toho, co reálně představuje jenom navázání na předchozí kroky, nezazní. A je to závažná věc. Ať už se jedná o českou cestu do vesmíru, ať už se jedná o investice do energetické bezpečnosti. Ty přece začala předchozí vláda a je dobře, že v mnoha případech v nich tahle vláda pokračuje. Ale když na tiskovce slyším, jak si přisuzuje zásluhy na tom, že teprve Karel Havlíček začal teda investovat do energetické bezpečnosti, to jsme teda viděli, jak hájil pozici Rosatomu, kdy se jednalo o tendr o Dukovany, a jak ve výsledku tenhle konkurz, tohle výběrové řízení prodlužoval.

Potom další bod, odpor vůči Green Dealu. Slyšíme to na každém kroku. Ale co jste udělali? Co se skutečně odehrálo? Vůbec nic. Prostě v tomhle směru neplníte žádné sliby, neplníte svoje slovo, jenom kážete víno, respektive kážete vodu a pijete víno a slibujete lidem nesmysly, které potom neplníte.

Pojďme se podívat ale na to, co naopak dělat musíme. A ODS v opozici rozhodně nebude poslušně sedět v koutě a tiše snášet to, co předvádíte českým občanům. Budeme hlasitá a jsme hlasitá opozice, ale kromě toho budeme také navrhovat lepší řešení. Petr Bendl přišel s návrhem souboru opatření Voda pro Česko. (Ukazuje materiál.) Návrh ODS na to, jak lépe čelit projevům sucha. A spolu s Honzou Burešem, který má na starosti ve stínové vládě životní prostředí, dávají dohromady ne vábničku toho, jak se bude scházet nějaká komise, ale konkrétní soubor kroků, kdy znovu je možné navazovat na investice, které jsme v předchozím období realizovali. A začínáme u toho, jak zvýšit schopnost půdy zadržet vodu v krajině. Bez jakýchkoliv pochyb na základě odborné odezvy největší potenciál a největší úkol, akorát o tom teda Andrej Babiš, ani jeho vláda moc slyšet nechtějí, protože co to znamená? Vracet zpátky do krajiny poznamenané kolektivistickým zemědělstvím remízky, vracet tam znovu polní cesty a stromořadí a konečně dokončit komplexní pozemkové úpravy, které by všechny tyhle důležité krajinné prvky usnadnily, bránit erozi a přispívat k tomu, aby v té půdě bylo víc organické složky. Akorát to se úplně nehodí těm, kteří extenzivně, úplně k limitům využívají každé pole. A tady je opravdu na místě upravit podmínky tak, aby česká krajina mohla ožívat a aby se tam vracely prvky, které jsou s to snižovat erozi a jsou s to posilovat schopnost půdy zadržet vodu v krajině.

A to jsem zmínil jenom první kapitolu těch opatření. Jistě nejdůležitější, ale jenom první. A vedle toho jsou tam konkrétní opatření, která je možné a dobré dělat na úrovni měst a obcí z hlediska péče o veřejnou zeleň, z hlediska uspořádání i krajiny v samotných městech, to, jak se starat o parky, a to, jak v nich třeba doplnit malá vodní díla a mokřady. Tohle je soubor konkrétních opatření a je na místě, abychom se o tom bavili.

Mimochodem, byla to Občanská demokratická strana, která tady navrhovala už v červnu, abychom problémům sucha věnovali pozornost a spustili ta opatření, protože mnoho z nich je možné spustit opravdu hned, rozdat úkoly a jasný harmonogram. Místo toho se schází komise. Andrej Babiš nejprve nastoupil na přehradu na Slapech a ukazoval, jak se teda probudil pozdě, ale že teď s tím něco bude dělat. Kolik uplynulo dnů a výsledkem je včerejší jednání komise pro sucho nebo aliance pro sucho, kdy ale slovy ministra zemědělství to měla být teprve informativní schůzka. No, to je tah na branku jako hrom! Tak znovu nabízíme a posíláme jak panu premiérovi, ministrovi zemědělství i ministrovi životního prostředí tenhle soubor konkrétních opatření, ze kterých je možné vycházet a které je možné okamžitě spustit.

Další konkrétní krok. Představili jsme důležitou změnu zákona, která umožní urychlit strategickou AI infrastrukturu v České republice jako důležitou cestu k tomu, aby se česká ekonomika mohla rozvíjet. Naprosto jasný krok, naprosto jasné opatření, aby v okamžiku, kdy už bude možné třeba i čerpat podporu pro výstavbu české AI Gigafactory, tak abychom nepřešlapovali na místě a trapně nečekali na razítka.

Tohle nabízíme a pokládáme za důležité, abychom nejenom o tomhle návrhu, ale o dalších krocích, které mají posílit technologický vývoj v České republice, tady hovořili, protože tohle je reálná cesta k úspěšnému Česku.

Jenom tím chci ukázat, že politika ODS není rozhodně jenom politika Antibabiš. Samozřejmě, že budeme kritizovat vládu v okamžiku, kdy je to na místě a v okamžiku, kdy poškozuje Českou republiku, ale zároveň ukazujeme jasná řešení a lepší recepty na to, jak Českou republiku posouvat dopředu a jak ji zvedat. A budeme hlasitou opozicí, ale budeme nadále také těmi, kteří budou přinášet na stůl konkrétní návrhy, lepší alternativu vládnutí Andreje Babiše.

Já si dovolím na závěr shrnout pro pana předsedajícího návrhy těch nových bodů, se kterými přicházíme.

I s ohledem na to, co trápí lidi, kterým vysychají studny, co trápí zemědělce, kteří nemají čím krmit dobytek, tak pokládáme za důležité věnovat především pozornost tématu voda pro Česko. To by měl být první bod, kterému se tady na jednání Poslanecké sněmovny budeme dnes věnovat.

Druhý bod Urychlení výstavby strategické infrastruktury pro umělou inteligenci.

Třetí bod Léto plné kauz, co vláda stihla, než se Sněmovna vrátila.

Čtvrtý bod Opilost mocí, útoky vlády na demokratické instituce.

Pátý bod Pražské letiště, příprava krádeže za bílého dne?

A konečně šestý bod Levnější hypotéky a levnější energie, co z toho po půl roce vládnutí Andreje Babiše zbylo?

Tohle jsou konkrétní návrhy, kterým bychom se měli věnovat kromě bodu, který jsem komentoval hned na začátku a který bude do budoucna hrát roli. Budeme bránit tomu, aby Česká republika se propadala do dluhové pasti, aby narazila do zdi a aby to ve výsledku zaplatili nejenom všichni současní občané, ale i budoucí generace. Tohle je konkrétní návrh pro jednání Poslanecké sněmovny a zároveň vize úspěšného státu bez chyb, které přináší každý den vláda Andreje Babiše.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Budeme pokračovat dalším přednostním právem. Jako další se hlásí pan místopředseda Kučera.

Já vám přeji hezké odpoledne. Vystřídali jsme se v řízení schůze.

Pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Michal Kučera: Dobrý den, dámy a pánové. Já děkuju za slovo, pane předsedající. Dámy a pánové, já se v tuto chvíli nebudu zabývat tím zákonem, který nás čeká za malou chvíli, to znamená zákonem o tom rozpočtovém armagedonu, o tom trhacím kalendáři, který udělala tato vláda z rozpočtu. O něm už hovořil tady můj kolega Matěj Havel, předseda TOP 09, a myslím si, že celkem jasně tady řekl i stanovisko TOP 09, které máme k tomuto... (Odmlka pro hluk v sále.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Ano, rozumím.

Kolegyně kolegové, poprosím, abyste přenesli případně své rozhovory mimo sál.

 

Poslanec Michal Kučera: ... stanovisko, které máme k tomuto zákonu. Já jsem, abych řekl pravdu, očekával, že na prvním zasedání Poslanecké sněmovny, po té krátké pauze, kterou jsme v těch letních měsících měli, budeme řešit to nejzásadnější, co nás v těch minulých týdnech potkalo, a to katastrofální sucho. To je věc, kterou se kterou jsme se tady setkávali my všichni, ať už žijeme na vesnici, ať žijeme ve městech, ať pracujeme v průmyslu nebo v zemědělství. Dotýká se to všech oblastí, všech lidí, a myslím si, že tak závažné téma, které tady je teď aktuální, zasluhovalo to, aby tady předstoupila vláda České republiky a informovala Poslaneckou sněmovnu, jakým způsobem hodlá tuto situaci řešit. Bohužel se tak nestalo, a já jsem tedy nucen tady vystoupit a předložit Sněmovně návrh bodu, který bude právě tuto tématiku reflektovat. Ten bod jsem nazval Sucho v České republice a postup vlády při ochraně půdy, krajiny a vodních zdrojů. Tento bod také navrhuju jako první bod na dnešní jednání.

Samozřejmě ten důvod, proč tento bod tady navrhuju, je celkem jasný. Jak už jsem říkal, každý to zažil na vlastní kůži, nicméně já si dovolím pár faktů, abych zařazení tohoto bodu podpořil. Já věřím, že každý poslanec tady z této Poslanecké sněmovny celkem jasně podpoří zařazení tohoto bodu, protože pak by se asi těžko mohl vrátit do svého regionu a řekl by, že Poslanecká sněmovna na řešení takto závažné situace kašle.

Tým InterSucho, který dlouhodobě monitoruje mimo jiné stav sucha v České republice, uvádí rekordní délku období s nedostatkem půdní vláhy. Ta půdní vláha je na 30 procentech území od začátku vegetační sezony. Týká se celé řady oblastí. Samozřejmě už chronicky známá oblast jižní Moravy, samozřejmě toho srážkového stínu Krušných hor, části míst Vysočiny, které jsme považovali třeba za podstatně odolnější, tak tam všude nás dramaticky zasáhlo sucho. Podle Českého hydrometeorologického ústavu spadlo v období v týdnu od 10. do 16. srpna v průměru 0,3 milimetru srážek. To je, prosím pěkně, jedno procento obvyklého množství. Jedno procento obvyklého množství.

Samozřejmě, ty dopady jsou dramatické do všech oblastí, jak už jsem říkal na začátku, ty největší, a ten přímý dopad je zejména tedy na zemědělský sektor, zemědělci sklízejí nižší výnosy, chovatelům chybí krmivo a v některých regionech musím říct, že už začali přikrmovat dobytek právě těmi zásobami, které by si měli šetřit na zimu, což je absolutní dramatický dopad do hospodaření těchto podniků.

Agrární komora odhaduje letošní výpadek tržeb v zemědělství přibližně na 20 miliard korun, a to není málo. Ty sklizně jako takové se dramaticky snižují. Obiloviny meziročně o 17 procent, řepka zhruba o pětinu a produkce zeleniny podle Zelinářské unie asi o 30 procent. Tady na konkrétních číslech vidíte, že ty dopady jsou dramatické a za těmi čísly stojí konkrétní lidé, konkrétní osudy, kterých se to dotýká, stojí za tím rodinné farmy, které si z generace na generaci předávají toto hospodářství, stojí za tím pěstitelé zeleniny, kterým těmi závlahami, kterými zavlažují právě ta jednotlivá pole, dramaticky rostou náklady a konečnou cenu jim nakonec určí evropský trh.

Ale zmíním taky starosty obcí, kteří bojují s nejistými zdroji pitné vody, lesníky, kteří vědí, že poškození letošním suchem se může ukazovat i další roky.

Ty regionální rozdíly jsou skutečně obrovské. Navíc na Vysočině či v jižních Čechách je pokles výnosu kolem 10 procent, zatímco v Polabí, na jižní Moravě či Českém středohoří mohou být výnosy až poloviční, což je dramatický propad. Hospodáři třeba v Českém středohoří uvádějí, že dříve sklízeli z hektaru někde kolem 10, 12 balíků sena, letos jsou to 2 až 4. Jak říkám, ono se to promítne potom i v té zimě jako takové.

Takovou zkušenost mají i stovky dalších hospodářů. Jejich čísla se do celostátního průměru schovají.

Teď se objevily srážky a musím říct, že pár deštivých dnů tuto situaci nesmaže. A za sebe říkám, že nedopustím, abychom na ty suché týdny a měsíce, které jsme tady prožívali, opět zapomněli, abychom se opět na to nechci říct vykašlali, ale začali se soustřeďovat na takzvaně důležitější téma.

To sucho, které jsme tady prožili, už bylo podle mě posledním varováním, ne-li už za pět minut dvanáct, ale pět minut po dvanácté. Déšť může samozřejmě v něčem pomoci, může snížit požární riziko, respektive zlepšit povrchovou vláhu. Nicméně dlouhodobý deficit v hlubší vrstvě půdy, v podzemní vodě a kondici porostů, tak tam se doplňuje pomalu.

Jak říkám, ta politická debata nesmí skončit prvními podzimními srážkami. Pomoc těmto lidem potřebuje rychlost, jasná pravidla a rozumné zacílení. Připravovanou mimořádnou podporu pro postižené zemědělce samozřejmě v tuto chvíli vítám. Ať už jsou to zálohy na platby, úlevy v podmínkách či pomoc podnikům s nedostatkem krmiva, to je všechno vítáno. Současně si musíme ale poctivě říct zcela jednoznačně, že kompenzace řeší pouze letošní ztrátu. Stav půdy, odtok vody, strukturu krajiny a odolnost země na další desetiletí kompenzacemi nezměníme.

Jak se zachovala tato vláda? Tam ten příběh je ještě smutnější než celý příběh sucha. Vláda se tématu začala věnovat někdy zhruba v polovině srpna. Dne 17. srpna obnovila Národní koalici pro boj se suchem. Tam je zaujal fakt, že tato vláda nemá zřejmě ministra, který by byl kompetentní právě se k této tématice vyjadřovat, protože se tam v této Národní koalici, jak tato vláda říká, objevil bývalý ministr životního prostředí Richard Brabec, dnes hejtman Ústeckého kraje, a víceméně tam suploval práci nekompetentního ministra životního prostředí Igora Červeného. A to nekompetentní říkám nejenom proto, že to je můj pohled, ale je to samozřejmě pravděpodobně i pohled Andreje Babiše. Takže Andrej Babiš do této koalice nevzal Igora Červeného jako toho lídra za Ministerstvo životního prostředí, ale vzal raději Richarda Brabce, který ministerstvo řídil dvě volební období a musím tedy říct, že podstatně kvalitněji než ministr současný. A je to říkám nejen názor můj, ale také názor Andreje Babiše.

Pomoc lidem samozřejmě potřebuje rychlost, jasná pravidla a rozumné zacílení. Já jsem k této komisi, která byla později svolána, tedy Ústřední komise pro sucho... Premiér oznámil, že rezorty společně s Českým hydrometeorologickým ústavem vytvoří mapu zhruba 500 až tisíce nejkritičtějších míst, odkud voda rychle odtéká nebo kde chybí podzemní voda. Ministři dostali úkol zhodnotit své programy, vláda přislíbila vyšší výdaje a rychlejší přípravu vodních děl.

Já si, dámy a pánové, dovolím připomenout kalendář. Vláda nastoupila v prosinci, programové prohlášení schválila počátkem ledna a koalici proti suchu obnovila 17. srpna po měsících rekordního nedostatku půdní vláhy. Osm měsíců kabinetu skončilo zadáním, aby ministerstva zjistila, co vlastně mají dělat, a aby odborníci nakreslili další mapu. To je skutečně tristní výsledek této vlády. A už tady, myslím i dnes, padlo, že situace se suchem není nic nového. Nedá se objevit, že teď se něco děje, a začít řešit dnešním dnem. Na suchu jako takovém a odstranění těch dopadů pracovaly i vlády minulé – nejenom vláda Petra Fialy, ale také vláda Andreje Babiše s Richardem Brabcem i vlády předchozí. To znamená, je na co navazovat. Nicméně Andrej Babiš v tomto volebním období se chová, jako kdyby před ním nic neexistovalo a všechno teprve objevoval.

Musím říct, že máme systém HAMR, máme monitoring Českého hydrometeorologického ústavu, máme projekt InterSucho, mapy erozního ohrožení VÚMOP, plány povodí, studie odtokových poměrů, klimatické scénáře a koncepci ochrany před následky sucha na roky 2023 až 2027. Nové propojení dat může pomoci přesněji směrovat peníze.

Vláda tak už dlouho ví, kde voda chybí, kde odtéká a která opatření mají největší účinek. Česká krajina během srpna (nesrozumitelné?) na další barevnou vrstvu v mapovém portálu. A tohleto je jedna z největších chyb vlády právě v této oblasti. Název Národní koalice pro boj se suchem, ten zní opravdu mohutně, je to silný název. Ale sucho ovšem ty názvy neumí číst a je či se objevuje v krajině bez ohledu na komise, poradní orgány či tiskové zprávy. Tady je nutno konat a nikoliv zakládat další a další komise či vydávat nové a nové tiskové zprávy.

Sucho totiž nereaguje, jak jsem říkal, na tiskové zprávy, ale velmi přesně reaguje na kvalitu půdy, reaguje na stav toků, skladbu lesa, množství zpevněných ploch a teplotu. Tam se ukáže, zda vláda něco změnila na těchto konkrétních věcech.

Slyšeli jsme také něco o 4 miliardách korun. Ve veřejném prostoru zaznělo, že vláda výdaje o 4 miliardy navýší. A je to tedy v rozporu s tím, co říkal ministr zemědělství, který pak upřesnil cíl dostat každoroční investice do vodního hospodářství nejméně na 4 miliardy. Letošní rozpočet pro tuto oblast je zhruba 3 miliardy – to znamená navýšení 4 miliardy je plus 1 miliarda, nikoliv plus 4, jak uvádí Andrej Babiš. I v době sucha a velkého vedra bychom měli na ministerstvech si udržet trochu řeknu zdravý rozum a neházet čísly, jak zrovna přijdou.

Ministr životního prostředí současně oznámil prodloužení některých výzev a dvě další výzvy v souhrnné výši 3,4 miliardy korun, což je samozřejmě dobrá zpráva pro obce a připravené projekty. Velká část těchto peněz pochází z operačního programu Životní prostředí, který byl nastaven v minulém volebním období, přičemž současný ministr upozornil, že program v příštím roce končí. Takže tento program, ze kterého se dneska financuje sucho, podle ministra Červeného má v příštím roce končit. Já ta jeho slova neberu nějak na velkou váhu, protože to je snad jeden z nejméně kompetentních ministrů v historii České republiky. Já si myslím, že tak slabý ministr tady ještě snad nikdy nebyl, a to už tato Sněmovna či tato vláda zažila opravdu mnohé.

Tady očekávám od vlády rozhodnutí a samozřejmě ta rozhodnutí, kdo tedy zaplatí ty nové projekty do roku 2027, pokud tedy ministr dodrží své slovo a tento program tento program zruší. Kolik národních peněz dostane Státní fond životního prostředí? Jak budou pokračovat programy pro tůně, mokřady, obnovy toku, městskou zeleň a srážkovou vodu?

V politických projevech současné koalice bývá evropská klimatická politika pravidelně líčená jako pohroma. U dotačních výzev jsou ale evropské miliardy poměrně dost vítány. Takže já se ptám: Jaká je tedy strategie této vlády? Je to skutečně pohroma, evropská klimatická politika, anebo chceme využívat peníze, evropské peníze, na kofinancování boje proti suchu? Jak to tedy je? Ať nám na to vláda odpoví, ať nám na to odpoví ministr Červený, pokud se zorientuje v tématu. Ale ještě lépe, ať nám na to odpoví předseda vlády Andrej Babiš, který si dal do štítu, že bude kromě desítek dalších komisí řídit taky komisi proti suchu, on osobně. Tak ať nám na to odpoví, jak to bude tedy financovat, když se vymezuje proti evropské klimatické politice a penězům, které přicházejí do jednotlivých států na boj proti suchu.

Tady bych chtěl skutečně požádat vládu České republiky... Je tady ministr dopravy (Obrací se k ministru Bednárikovi.) a sucho se taky týká Ministerstva dopravy, tak prostřednictvím tady pana ministra dopravy by chtěl požádat, aby tuto část evropské politiky jste nerušili, dokud nevyřešíme to sucho a kofinancování z evropských peněz. Byla by to škoda. Jsou to miliardy, které jsou tady potřebné.

Tady bych chtěl skutečně požádat vládu České republiky, je tady ministr dopravy a sucho se také týká Ministerstva dopravy, tak prostřednictvím tady pana ministra dopravy bych chtěl požádat, abyste tuto část evropské politiky nerušili, dokud nevyřešíme to sucho a kofinancování z evropských peněz. Byla by to škoda, jsou to miliardy, které jsou tady, jsou tady potřebné.

Já bych skutečně chtěl vládu požádat, aby nám dala takovou jednoduchou tabulku, aby se v té tabulce uvedlo, kolik šlo do srovnatelných opatření v roce 2025, kolik je schváleno na rok 2026, kolik tvoří evropské zdroje, kolik tvoří národní peníze, co vláda garantuje pro rok 2027. A u každého, jak to říká správně pan vicepremiér Havlíček, ten manažerský přístup, termíny, vždycky říkat termíny, takže ať tam jsou k tomu termíny tedy bych ještě požádal. A samozřejmě, to také říká ministr Havlíček, tam také rádi doplníte i odpovědnost, to znamená, kdo je za to odpovědný. Takže k tomu termínu ještě jméno příslušného ministra ne nějakého subalterního úředníka. A samozřejmě aby ten výsledek byl měřitelný, o to bych požádal také.

Já bych tady chtěl připomenout premiérovu větu: Úkoly jsou rozdané, teď musíme jít do akce. Tak prosím, pojďme do akce, souhlasím s premiérem, pojďme do akce. Pojďme do akce, která bude měřitelná, která bude mít termíny a která bude mít odpovědnost. O to si tady dovoluju požádat.

Já tady samozřejmě vidím nějaké rozpory, které bych byl rád, kdybychom si tady vysvětlili. Ten první rozpor se týká půdy. Ministr zemědělství v únoru oznámil záměr snížit rozsah povinné protierozní ochrany přibližně z dnešních 60 procent orné půdy na 25 procent nejohroženějších ploch. Prosím pěkně, to je přímo proti suchu, respektive proti těm opatřením, která mají omezit sucho, to je přesně krok opačným směrem, který oznámil ministr zemědělství. Pro zbytek má hrát hlavní roli dobrovolnost a zásah pro zajištění erozní události. Ministr dokonce použil slovo, že v tomto boji proti suchu, respektive v té protierozní vyhlášce že se přestřelilo.

Co se stalo v srpnu? No, v srpnu ta samá vláda, kde sedí ministr zemědělství, vysvětluje, že chce vracet do krajiny meze, remízky a vodu. A ochranu půdy přitom hodlá zúžit právě ve chvíli, kdy vyschlá utužená pole hůře přijímají přívalový déšť. Je to úplně v rozporu s tím, co říká ministr zemědělství. Ono to vypadá, že tato vláda skutečně hovoří tak, jaké má zrovna publikum. To znamená, když ministr půdy hovoří k těm velkoagrárním průmyslovým zemědělcům, tak jim říká o tom, jak zruší protierozní vyhlášku. Potom, když je to tisková konference Národní koalice proti suchu, tak tam se hovoří zase jinak. Je to už takovým symptomem této vlády, není to samozřejmě jenom u tématu sucha, můžeme to vidět i v dalších oblastech a oborech, tak konzistentnost těch vyjádření je naprosto mizivá a pravděpodobně tato vláda předpokládá, že hovoří, řeknu, k duševně pomalejším občanům, nebo nevím jakým způsobem se to může vysvětlit. Ale každý průměrně inteligentní člověk musí vidět ty rozpory, které tato vláda říká a přináší.

Já si myslím, a jsem přesvědčen, že nikdo z nás nechce složitou administrativu bez výsledku. Pravidla mají být srozumitelná, mají být předvídatelná, zemědělec by si měl vybrat technologii vhodnou pro konkrétní pole. A snížení papírování jednoznačně podporuju. Plošné oslabení prevence podporovat ovšem nemohu, voda a eroze se řídí sklonem, půdním typem, plodinou a stavem pozemků. Průměr Evropské unie jim žádný pokyn nevydává.

Ten druhý rozpor, o kterém chci tady mluvit, se týká Českého hydrometeorologického ústavu. Jak jsme tady sami zaznamenali, premiér zadává ústavu vytvoření nové mapy kritických míst. Rezort životního prostředí současně snižuje příspěvek o 20 milionů a podle zveřejněných informací má ústav od začátku (?) opustit zhruba něco pod 40 zaměstnanců. Tak prosím pěkně, jak to tedy je? Chceme po Českém hydrometeorologickém ústavu, aby plnil úkoly, které mu Národní koalice proti suchu zadává, aby navyšoval své výkony, aby zpracoval novou mapu kritických míst, a současně mu nedáme peníze a vezmeme lidi? Tak se řídí tato země? Tady je další příklad toho, jak levá ruka neví, co dělá pravá. Jak jeden ministr neví, co dělá druhý ministr, jak to nikdo neřídí. Já si to nedokážu opravdu jinak vysvětlit.

Já mohu akceptovat politiku, se kterou nesouhlasím, můžu k ní dávat názory, můžu proti ní protestovat, ale pokud je konzistentní, tak s tím skutečně nic víc udělat nemohu, protože říkám, zvítězila tady nějaká většina, vládní většina, a ta má nárok na to, aby si prosazovala svoji politiku. Ale proboha! Ta politika musí být konzistentní! Nemůže jeden ministr říkat něco a druhý dělat něco jiného! Nemůže ministryně financí sundávat rozpočet a na druhé straně požadovat po těch organizacích, aby navyšovaly výkony a plnily úkoly nad rámec svých povinností a ještě jim vzít lidi. Vždyť to je naprosto absurdní. Dámy a pánové, já si myslím, že to cítí i někteří koaliční poslanci a kroutí nad tím hlavou. A samozřejmě nejenom vedení Českého hydrometeorologického ústavu, ale celá řada odborníků varovala před dopadem těchto kroků. Po předchozím úbytku stovky míst by celkové snížení od roku 2017 dosahovalo zhruba pětiny pracovníků. Takže my ty odborníky nejdříve oslabíme, potom je posadíme do Národní koalice a nakonec jim zadáme ještě další práci. Toto je skutečně velmi osobitá forma podpory vědy a dat.

Tady bych chtěl skutečně slyšet, jak to vláda bude řešit, respektive to opět tady jde za ministrem, nekompetentním ministrem životního prostředí Igorem Červeným. Je třeba skutečně říct, jakým způsobem se ten výpadek pokryje a jak se zaručí kvalita monitoringu sucha, povodňových výstrah a hydrologických služeb. Protože já tady samozřejmě nechci malovat čerta na zeď, ale víme, jak to chodí. Víme, jak to chodí po suchých letech, že bohužel se objevují druhé extrémy, a to jsou povodně.

Právě tyto extrémní projevy počasí jsou důsledkem klimatické změny, kterou mimo jiné právě tady expert Motoristů na životní prostředí popírá, nebo nejen popírá, ale vysmívá se jim. Tak mě by zajímalo, jakým způsobem zajistí, že Český hydrometeorologický ústav bude plnit ty úkoly, které má nejen k monitorování sucha a k řešení sucha, ale bohužel i k těm výstrahám a prognózám právě k tomu druhému extrémnímu projevu počasí, to znamená k projevu povodní.

Data o vodě patří ke kritické infrastruktuře moderního státu. Podle předpovědí se řídí vodní díla. Řídí se podle nich hasiči, energetika, doprava, zemědělci a samozřejmě krizové štáby. Včasná výstraha při povodni chrání životy a majetek v násobně vyšší hodnotě, než kolik vláda vzala tím jedním škrtem Českému hydrometeorologickému ústavu.

U sucha potřebujeme delší časové řady, terénní měření, modely a odborníky schopné výsledky správně vyložit. A na to skutečně potřebujeme lidi.

Ten třetí rozpor, už se zmiňovaly tady rozpory dva, já zmíním ten třetí rozpor, ten třetí rozpor leží mezi krizovou pomocí a prevencí. Ministerstvo připravuje téměř 800 milionů korun mimořádné evropské a národní podpory, přibližně 2 miliardy z dočasného krizového rámce a další posílení z národních titulů. Zasaženým podnikům tyto peníze pomohou, to je skutečně pravda a to oceňuju. Veřejnost však právem očekává, jak další miliardy omezí budoucí škody, protože o to nám samozřejmě jde, a už jsem o tom dnes mluvil. Nejde jenom o to, abychom kompenzovali sucho, nebo respektive škody způsobené suchem těm hospodařícím subjektům, to jim pomůže právě teď, ale jakým způsobem budeme financovat opatření proti suchu do budoucích let, toto volební období. To tady nikde nikde nepadlo.

Každá koruna do zdravé půdy, funkčního mokřadu, protierozního pásu nebo propojení vodárenských soustav snižuje tlak na další kompenzace. To znamená investicemi právě do těchto opatření si snížíme dopady na jednotlivé podniky a potom samozřejmě na výši kompenzací, které musíme vyplácet.

Vláda ve svém programu slíbila dobrovolná retenční opatření a rychlejší výstavbu nádrží. To má samozřejmě v každé politice místo. Dobrovolnost však potřebuje stabilní financování, poradenství a platbu za následnou péči.

Vodní díla potřebují odborné porovnání variant a dlouhou přípravu. Tady já se vždycky musím usmívat, jak slyším tu stranickou ideologii současných vládních stran o tom, že aktivisté blokují přehrady a způsobují povodně. Projekt, majetkoprávní přípravu, peníze ani práci vodohospodářů tím vláda neurychlí. Je to skutečně pouze na vládě, jak rychle jsou připravovány ty jednotlivé projekty. Já chci zmínit, že právě za naší minulé vlády se podařilo připravit jak projekt Nové Heřminovy, tak samozřejmě a vodní nádrž Kryry. To jsou věci, které se výrazně posunuly právě díky té minulé vládě, i když víme, že přehrady jako takové nám samostatně v suchu nepomohou. Je to opatření podstatně komplexnější.

Ovšem u každé té připravované nádrže chci jednoznačně slyšet, jaké problémy řeší, kolik vody spolehlivě dodá v suchém scénáři, jaké budou celoživotní náklady a jak dopadne na obce a samozřejmě přírodu a krajiny. Nové Heřminovy mají výraznou protipovodňovou funkci, Vlachovice se připravují jako strategický zdroj a Skalička má několik variant, vodní dílo Kryry potom řešení sucha v té nejsušší oblasti Lounska a Rakovnicka. Tyto projekty si zaslouží věcnou debatu a práci. Vládní slogan, který předem označí každou připomínku za blokádu, zhoršuje přípravu a zakrývá skutečné důvody zdržení.

Pozornost taky musíme věnovat další oblasti, a to je oblast vodovodů, vodojemů, úpravnám vody, záložním vrtům a samozřejmě propojení soustav. V roce 2023 – já to tady musím zmínit – do běžné infrastruktury vodovodů a kanalizací směřovalo téměř 1,8 miliardy korun a dalších 1,7 miliardy potom do rozšiřování a propojování vodárenských soustav. Vzniklo tak 128 kilometrů vodovodů, 5 úpraven a 9 nových či obnovených zdrojů a vrtů. To jsou konkrétní projekty minulé vlády, které lze rozvíjet bez několikaletého čekání na nový velký zákon. Na toto konkrétně musí vláda Andreje Babiše navázat, nemusí si sestavovat a zjišťovat nějaké další projekty.

TOP 09 byla součástí předchozí vlády a za její výsledky samozřejmě neseme svůj díl odpovědnosti. Proto připomenu některé konkrétní věci, na které může současný kabinet navázat. V roce 2023 schválila vláda, ve které TOP 09 byla členem, aktualizovanou koncepci ochrany před suchem s 35 opatřeními a pravidelným vyhodnocováním. Otázka je, jak toto pokračuje? Pokračuje se v tom, jak? V témže roce šlo podle vládních podkladů na opatření spojená se suchem přibližně 26,8 miliardy korun napříč všemi rezorty. Za vlády Petra Fialy. Od roku 2023 funguje nový strategický plán Společné zemědělské politiky a celofaremní platba jen za první rok představovala zhruba 7,3 miliardy korun na podmínky spojené s půdou a krajinou. Významné opatření. Stačí v tom pokračovat. Od roku 2025 mohou zemědělci lépe zakládat a evidovat meze, remízky, stromořadí nebo mokřady přímo podporované půdě.

Novela zákona o ochraně zemědělského půdního fondu, která byla novelizovaná právě v minulém volebním období díky naší vládě, posílila ochranu nejkvalitnější půdy před rozsáhlými sklady, usnadnila vznik krajinných prvků. Novela lesního zákona poté prodloužila lhůty pro obnovu, rozšířila prostor pro přirozené zmlazení a vytvořila základ plateb za ekosystémové služby lesů. Novelu zákona o lesích považuji za jednu z nejvýznamnějších novel právě v minulém volebním období a vůbec historicky, která napomáhá právě v boji proti suchu.

Z evropských a národních programů šly peníze do tůní, mokřadů, revitalizací toků a srážkové vody v obcích. A v letech 2002 až 2024 získalo podporu 1 870 projektů zaměřených na adaptaci ekosystému. Lesy České republiky poté v roce 2024 dokončily 120 vodohospodářských staveb včetně 340 tůní. To jsou konkrétní kroky vlády koalice Spolu, ve které TOP 09 byla členem.

Musím taky připomenout důležitou věc, a to je vznik Chráněné krajinné oblasti Soutok. Bohužel se nepodařilo už vyhlásit Chráněnou krajinnou oblast Krušné hory. Já věřím, že tato vláda tuto věc dokončí, je těsně před dokončením a upozorňuju, že Chráněná krajinná oblast Krušné hory chrání právě ty nejcennější zdroje vody, rašeliniště a další zdroje, které jsou zdroji pitné vody pro obrovskou oblast severozápadních Čech a nejen těch, jak na Chomutovsku, tak samozřejmě i další. Tam jsou tam řady a řady přehrad, které díky právě kvalitní pitné vodě z Krušných hor z těch rašelinišť mohou zásobovat obrovskou oblast severozápadních Čech. Tak já věřím, že tato vláda bude natolik soudná právě i v rámci boje proti suchu, vyhlásí Chráněnou krajinnou oblast Krušné hory, aby chránila zdroje pitné vody v Krušných horách.

Samozřejmě za minulé vlády taky pokračovala obnova vodního režimu lužních lesů, rašelinišť a národních parků. Ano, některé programy měly delší historii, některé jsme systémově změnili a u některých zůstala práce pro další vlády. Tak funguje rozumný stát, tak funguje rozumný stát. To znamená, to rozumné, co udělala jedna vláda, ta druhá přebírá, i když má třeba jiný pohled na některé věci. Některá je více socialistická, některá možná více pravicová. Nicméně ty zásadní a dlouhodobé projekty se přebírají. Platí to tak u Ministerstva dopravy, tam to funguje. Myslím si, že by to mělo platit právě tady i v oblasti nechci říkat životního prostředí, ale boji proti suchu, protože ta opatření jsou skutečně dlouhodobá, ta se nedají utrhnout a zvrátit za jedno volební období. Za to nejenže nepostavíte přehradu, ale za to neuděláte ani ta opatření v krajině, která jsou důležitá a jsou podstatně menšího rozsahu, než jsou vodní vodní díla.

Rozumný kabinet pokračuje v tom, co přináší výsledek, opraví slabá místa a přidá vlastní kroky. To očekávám od vlády Andreje Babiše. Současná vláda bohužel zatím často přebaluje existující programy do nové tiskové zprávy a zároveň naznačuje, že před ní ležela vyprahlá programová poušť, což samozřejmě není pravda. Čísla ukazují podstatně pestřejší obraz. Předpokládám vládní námitku: byli jste u moci čtyři roky, proč jste nevyřešili všechno? No tak samozřejmě to je naprosto lichá argumentace.

Česká krajina se odvodňovala, zcelovala a technicky upravovala po mnohá desetiletí a bohužel mnoho desetiletí bude taky trvat, aby se tato krajina vrátila do stavu, který bude plně funkční. Na tom musí pracovat vlády České republiky napříč politickým spektrem. Náprava má podobně dlouhý horizont. Za jedno období možná lze změnit zákon, nastavit platby, otevřít programy a dokončit tisíce opatření. To jsme udělali. Tempo potřebuje ale zrychlit a některé nástroje samozřejmě mohou doznat i nějaké opravy. A přesně tuto odpovědnost mají i od sebe vlády přebírat. Já věřím, že i tímto se bude tato vláda zabývat.

Samozřejmě toto říkám taky z důvodu, že TOP 09 se problematice sucha věnuje mnoho a mnoho let.

Není to téma, které jsme tady objevili toto léto, není to téma, které i pro nás aktuální v době, kdy jsou sucha a pak na něho zapomeneme a jdeme se věnovat něčemu jinému. My jsme někdy už ve volebním období kolem roku 2017 založili odbornou skupinu Sucho. Tu tehdy, tuším, vedl Daniel Pitek, lesník od Milešovky, hospodář. My jsme v této komisi právě definovali ty kroky, které musí vláda činit, a nejenom vláda samozřejmě, k tomu, abychom minimalizovali sucho. Ono se to projevuje potom i v našem programu a projevilo to i v programu koalice SPOLU v té minulé vládě. Jenom musím říct, že podle těch zkušeností ty výnosy právě třeba na těch postižených místech letos klesly někde na zlomek běžné sklizně, právě od těch konkrétních hospodářů, se kterým jsme tehdy mluvili.

V roce 2017 taky TOP 09 představila Memorandum pro životní prostředí. To je naprosto zásadní dokument, kde se věnujeme nejenom suchu jako takovému a samozřejmě celému životnímu prostředí. Já jsem na tom memorandu pro životní prostředí měl možnost pracovat nebo byl jsem jeden z iniciátorů, a samozřejmě velmi těšilo, že se na něm podílely skutečně vědecké kapacity, ty největší v oboru životního prostředí, ať to byl pan profesor Bedřich Moldan, kterého si velmi vážím, profesor Jakub Hruška nebo kolega Bořek Šarapatka, významný český pedolog, který tady i vedl v tom našem prvním volebním období podvýbor pro ochranu přírody a krajiny, který jsem mimochodem po něm vedl i já, Laco Miko a další. To jsou všechno lidé, kteří výrazně přispěli právě k tomu, že tento dokument není politický, I když samozřejmě do politiky vstupuje, protože sucho se nedá vyřešit bez politiky, ale dokázali právě díky tomuto dokumentu propojit vědu, praxi a politiku.

Proto tento dokument je naprosto unikátní. Právě proto Memorandum pro životní prostředí není jenom v uvozovkách vědecký pohled na řešení situace, není jenom ideologický pohled na řešení situace, ale právě propojuje tyto tři základní momenty, to znamená spojení vědy, praxe a politiky. A to dodává těm našim návrhům váhu. A nechodíme s nimi jenom v srpnu, kdy vyschnou trávníky před jednotlivými ministerstvy. Prosazovali jsme tyto návrhy v opozici, část se nám podařilo prosadit, a už jsem to tady říkal, do našeho vládního programu v letech 2021 až 2025 a dnes je rozpracováváme v desatero TOP 09 proti suchu. Toto desatero jsme prosadili právě teď v létě a je to vlastně pokračování práce TOP 09. Je to desatero, které nám říká o péči o krajinu. Je to přirozenou součástí konzervativní politiky TOP 09.

Půdu, vodu a lesy jsme zdědili. Hospodaříme s nimi po omezenou dobu a předáme je dál. Odpovědný vlastník chrání hodnotu svého majetku, investuje do jeho odolnosti a nenechává škody sousedům. Stejný princip má samozřejmě také uplatňovat stát. Ochrana vody a půdy patří k bezpečnosti, ekonomice, zemědělství i odpovědnosti vůči dalším generacím.

Dámy a pánové, já vám tady stručně přestavím to desatero, o kterém tady mluvím, deset kroků, které TOP 09 představila. A já jsem doufal, že o tom bude mluvit vláda, ale bohužel vláda se k tomu nechystá, takže proto o tom tady hovořím já.

Za prvé, zadržme vodu tam, kde spadne, jako první bod desatera TOP 09. Každá větší investice do krajiny, silnice, veřejné budovy nebo nové zástavby má doložit, jak pracuje se srážkovou vodou, na poli může zůstávat zdravá půda a přerušení dlouhých svahů. V lese šetrně vedené cesty, ochrana pramenišť a drobné vodní prvky ve městech. Průlehy, stromy, nádrže a propustné povrchy. Projekty musí mít správce, plán údržby a bezpečný přeliv.

Bod dva, vraťme půdě schopnost přijímat a držet vodu. To znamená větší podíl organické hmoty, pestřejší osevní postupy, meziplodiny, vegetační kryt, šetrná práce s technikou a přesná protierozní opatření podle konkrétního pozemku. Zemědělská podpora má sledovat vývoj půdní struktury, infiltrace erozního rizika a pokryvu půdy. Hospodář potřebuje dlouhodobá pravidla, dostupné poradenství a jistotu, že péče přinese stabilní podporu.

Bod tři, vraťme do krajiny meze, remízky, travnaté pásy, větrolamy a stromořadí. Umístění má vycházet ze sklonu odtokových drah a potřeb celého povodí. Zemědělec musí dostat peníze na založení i následnou péči. Pozemkové úpravy potřebují rychlejší přípravu a vyšší rozpočet, menší půdní bloky a vhodné členění omezí erozi, zpomalí vítr, zlepší podmínky pro opylovače i přirozené nepřátele škůdců.

Bod čtyři, dejme prostor řekám, nivám, mokřadům a tůním. Stát má systematicky obnovovat drobné toky, slepá ramena a nezastavěné nivy, kde se voda může bezpečně rozlít. Potřebujeme mapu starých meliorací a plán jejich úprav. Někde drenáž zachováme, jindy vodu přesměrujeme do mokřadů nebo retenčního prvku. Výkup a směna klíčových pozemků musí být rychlejší a vlastníci mají dostat férovou kompenzaci.

Za páté, budujme druhově a věkově pestřejší lesy. Skladba dřevin má odpovídat půdě, nadmořské výšce, dostupnosti vody a očekávanému klimatu. Přirozená obnova si zaslouží větší prostor. Státní lesy mají vedle výnosu ze dřeva plnit také úkoly v ochraně půdy, vody, klimatu a rekreace. Zvěř musí být na stavech, které umožní obnovu bez nekonečných oplocenek a opakovaných ztrát sazenic.

Za šesté, plaťme za skutečnou péči o krajinu. Veřejné peníze mají odměnit zdravější půdu, čistší vodu, funkční krajinné prvky a nižší erozní riziko. Větší část podpory přesuňme do pasivní výměry, k víceletým smlouvám a ověřitelným výsledkům. Pravidla musí být dostupná rodinným farmám, menším hospodářům. Kontrola má sledovat podstatný výsledek a ubrat formuláře, které ochranu půdy nijak neposouvají.

Bod sedm, proměňme města v místa, která dešťovou vodu využijí. Stát a obce mají začít u vlastních škol, úřadů, ulic, parkovišť a parků. Strom potřebuje prostor pro kořeny a přístup k vodě, propustná dlažba, vhodné podloží a údržbu, retenční nádrž, bezpečný provoz. Stavební standardy mají omezit rychlý odtok do kanalizace a podpořit využití deště pro zeleň a ochlazování ulic.

Bod osm, chraňme kvalitu vody. Nízký průtok zvyšuje koncentraci znečištění a teplá voda zhoršuje podmínky v tocích. Potřebujeme ochranu jímacích území, omezení eroze a splachu živin, modernizaci čistíren podle citlivosti toků a lepší monitoring pesticidních metabolitů, léčiv a dalších mikropolutantů. Náklady na znečištění mají přednostně nést jeho původci. Prevence v povodí vyjde levněji než náprava v pitném zdroji.

Za deváté, posuzujme přehrady a další vodní infrastrukturu podle dat. Podpoříme nové nádrže v regionech, kde analýza prokáže jejich potřebnost a převahu přínosu. Současně propojíme vodárenské soustavy. Snižujme vysoké ztráty v sítích, chraňme existující zdroje a připravme krizové plány zásobování. Každý velký projekt má porovnat nádrž, převod vody, podzemní zdroje, řízení spotřeby a kombinaci menších opatření.

Konečně za desáté, připravme Česko na teplejší klima. Vyšší teplota zvyšuje výpar, zkracuje trvání sněhové pokrývky a prodlužuje vegetační sezonu. Stát musí pracovat s klimatickými scénáři, sledovat půdní a podzemní vodu, pravidelně hodnotit účinnost investic a zveřejňovat data. Adaptace potřebuje jasné místo v rozpočtech, územním plánování, zemědělství, lesnictví, zdravotnictví a krizové opatření. Tady připomínám tu průřezovost těmi jednotlivými obory či ministerstvy.

Těchto deset kroků tvoří praktický program pro pole, lesy, obce, města i vodárenské soustavy. U každého lze určit odpovědnost, rozpočet, termín a měřitelný výsledek. To považuju za důležité, že to není pouze hezké slogany, ale právě ta odpovědnost, měřitelnost, termíny, to jsou všechno výsledky, které jsou naprosto důležité. Vláda si s ním může vzít celý program. Stačí to přepsat. Autorská práva si účtovat nebudeme. Může to od nás klidně okopírovat. Myslím si, že tady má téměř celý program boje proti suchu. Komise naší národní koalice proti suchu to může využít, pokud bude mít zájem spolupracovat s námi, velice rádi se do toho zapojíme. Jak jsem říkal, je to záležitost, která přesahuje jedno volební období a měla by být opravdu dělána napříč politickým spektrem, nejenom jednou stranou.

Budeme pouze důsledně kontrolovat, zda po tiskové konferenci, kterou patrně bude mít zase v nějaké době premiér Babiš, zda se něco stalo. Celý plán stojí na spolupráci rezortů. Ministerstvo zemědělství řídí velkou část podpor, pozemkové úpravy, státní lesy a vodní hospodářství, Ministerstvo životního prostředí odpovídá za ochranu půdy, přírody, adaptaci, Český hydrometeorologický ústav, Agentura ochrany přírody a krajiny, Státní fond životního prostředí, Ministerstvo pro místní rozvoj poté ovlivňuje územní plánování a výstavbu. Nezapomněl jsem na Ministerstvo dopravy, které rozhoduje o tisících hektarech zpevněných ploch a odvodnění těch jednotlivých staveb, což se samozřejmě děje, ale je to třeba zmínit. A potom samozřejmě Ministerstvo financí, které určuje, kdo kolik na ty jednotlivé programy dostane peněz a zda ty jednotlivé programy přežijí další rok.

Věřím, že v tuto chvíli už ministryně financí posiluje ty jednotlivé kapitoly v rozpočtu tak, aby se se suchem jako takovým bojovalo velmi výrazně a účinně. Samozřejmě odpovědnost premiéra je zde taky, aby koordinoval průběžně a ne až při rekordním srpnovém suchu.

Já bych tady jenom krátce zmínil, co vlastně všechno žádáme od vlády, aby ty požadavky byly jasné. To znamená, vláda má k dispozici odborníky, má k dispozici data, má připravené programy i projekty a jménem TOP 09 žádám o těchto pět konkrétních rozhodnutí.

Za prvé, předložte prosím do 30 dnů finanční plán opatření proti suchu na roky 2026 až 2030. Uveďte zvlášť peníze Evropské unie, národní rozpočet a pokračování po vyčerpání současného operačního programu Životní prostředí.

Za druhé, zveřejněte přehled pěti set až tisíce kritických míst spolu s kritérii výběru, odpovědným vlastníkem opatření, termínem a zdrojem financování. Mapa bez realizačního sloupce zůstane jen hezkým obrázkem.

Za třetí, pozastavte plánované snížení profesionálních kapacit Českého hydrometeorologického ústavu a doplňte mu letošní rozpočtový výpadek. O dalším nastavení rozhodněte po nezávislém posouzení dopadu na výstražné hydrologické a klimatické služby Českého hydrometeorologického ústavu.

Za čtvrté, zachovejte preventivní protierozní ochranu na rozsahu odpovídajícímu skutečnému riziku české půdy. Každou změnu předložte k veřejnému odbornému posouzení VÚMOP, univerzitám, profesním organizacím, rodinným farmám i obcím pod ohroženými svahy.

Za páté, pokračujte v programech, které už přinášejí výsledky, to znamená: pozemkové úpravy, krajinné prvky, obnova toků a niv, tůně a mokřady, odolnější lesy, srážková voda ve městech, ochrana zdrojů a propojování vodárenských soustav. Doplňte měření účinků a financování následné péče.

Vážené dámy, vážení pánové, po každém suchém létě slyšíme příslib, že tentokrát už stát začne jednat dlouhodobě. Pak přijde několik deštivějších dnů, politická pozornost se přesune jinam, což se právě dneska děje, a rozpracované projekty znovu čekají. Letošní rok nám skutečně přinesl velmi drahé upozornění. Zemědělci ho platí nižší sklizní, obce vyššími náklady a krajina ztrátou vody, půdy a odolnosti. TOP 09 předkládá konkrétní řešení a nabízí spolupráci každému, kdo je připraven je uskutečnit. Vůči vládě budeme tvrdí tam, kde slova míří jedním směrem a rozpočty či předpisy směrem druhým. Stejně důsledně podpoříme opatření, která vodu v krajině skutečně zadrží a zajistí lidem bezpečné zásobování.

Dámy a pánové, proto si vás dovoluji požádat o podporu zařazení bodu s názvem Sucho v České republice a postup vlády při ochraně půdy, krajiny a vodních zdrojů, a to jako bodu prvního, respektive prvního po již pevně zařazených bodech.

Já si myslím, že mi zbývá ještě chvíle času. Já bych tady jenom krátce zmínil ještě bod dva, protože jsem slíbil, že mám body dva. Takže já bych ještě v bodě dva zmínil jednu věc, která se netýká už sucha, to si myslím, že jsme tady probrali celkem důsledně, ale týká se jednání vlády, které proběhlo vlastně teď v pondělí, kde vystoupil vicepremiér Havlíček s tím, že přednesl informace o podnikatelském balíčku. Já bych byl velmi rád, kdyby tyto informace přednesl i zde na půdě Poslanecké sněmovny, protože samozřejmě snižování administrativy, boj proti byrokracii je věc, která se bytostně týká všech občanů České republiky a měli by tudíž být o ní informováni poslanci a přes ně samozřejmě i občané České republiky.

Samozřejmě ten výsledek, o kterém tady mluví Karel Havlíček, my budeme hodnotit podle toho, kolik formulářů a hlášení zmizí. Ten boj proti byrokracii je záležitost nekonečná. Já jsem rád, že se do toho Karel Havlíček pustil a pokračuje v té naší snaze. Já tady jenom zmíním, že vláda, koalice SPOLU, ve které TOP 09 byla členem a i náš ministr Válek udělali konkrétní opatření. Já tady zmíním třeba jedno, a to je sloučení České potravinářské inspekce a hygieny, to znamená snížení kontrol, kdy mnozí z vás si pamatují, že do restaurací a do těch provozoven chodily vlastně kontroly dvě nebo ze dvou úřadů, z hygieny a právě z té České potravinářské inspekce. Nyní se to sloučilo právě pod potravinářskou inspekci, což je konkrétní krok. Já věřím, že s podobnými kroky přijde i Karel Havlíček.

Chci věřit, že tato vláda skutečně myslí boj s byrokracií vážně a že myslí vážně to, že chce podporovat podnikatele a živnostníky. Protože všichni ještě máme na paměti to zaklekávání na živnostníky a na firmy pod vedením tehdejší ministryně Schillerové, kdy Finanční analytický útvar zaklekával a de facto likvidoval jednotlivé firmy. Všichni si pamatujeme na zpackanou elektronickou evidenci tržeb, která dramaticky zatížila jednotlivé živnostníky a zejména ty nejmenší. Celá řada z nich skončila. Anebo v této době na zpackanou aplikaci jednotného měsíčního hlášení, kdy ty připomínky a doslova volání o pomoc přichází ze všech regionů a ze všech oblastí, protože vláda nedokázala pohlídat, aby se ministerstva nerozjela takovým způsobem, že mají požadavky naprosto neúměrné a místo toho, aby jednotné měsíční hlášení obsahovalo ty základní údaje, tak jsou tam desítky, desítky a desítky nesmyslných údajů, které ani zaměstnavatelé sami nemají, musí to dohánět. Samozřejmě ti velcí si s tím nějak poradí, mají na to celá oddělení. Ti menší, těm, kterým dělají účetnictví externí firmy, tak bohužel prostě mají zase smůlu. To jsou konkrétní výsledky této vlády v boji proti byrokracii a v boji proti nadbytečným kontrolám a dalším.

Věřím, že v boji proti administrativní zátěži... Já věřím, že Karel Havlíček se poučí i z tohoto. Nejenom, že to nebude zase jenom další tisková konference, kde bude slavnostně oznamovat, jaké opatření připravili, ale že se konečně dočkáme nějakých konkrétních opatření v praxi. On tedy zmiňoval jedno opatření v praxi, které se jim podařilo. Nazývá ho největším antibyrokratickým opatřením a zmiňuje tam stavební zákon. Prosím pěkně, já si myslím, že se tam celá řada lidí smála, až se takzvaně za břicho popadala, protože stavební zákon... Jistě, všichni chceme stavět rychleji. Všichni bychom chtěli, aby to bylo jedno razítko, jeden papír. Ale to bohužel tato novela zákona nám nezajistí. To je tak neuvěřitelně zpackaná novela, že proti tomu nějaké jednotné měsíční hlášení je skutečně jako minimální drobnost. Takže ty výsledky zatím toho boje proti byrokracii a administrativě této vlády jsou naprosto tristní.

Přitom i tady TOP 09 nabízí řešení. My máme připraveno dlouhodobě právě řešení snížení kontrol, zejména u těch malých živnostníků, u těch firem, které mají do 5 zaměstnanců, a my jsme někde spočetli, že jim tam může přijít zhruba nějakých dvacet kontrol ročně, ne dvacet kontrol, ale z dvaceti různých míst tam můžou přijít na kontrolu.

To znamená od hasičů, hygieny, živnostňáku, finančáku a všech dalších těch inspektorátu a všech dalších těch úřadů, které mohou chodit na kontrolu. To znamená, řeknu, do takové té běžné provozovny, kde je jedna kadeřnice nebo jeden nějaký zámečník, tak my tam navrhujeme dlouhodobě, aby se tyto kontroly zúžily, aby tyto kontroly vykonával úředník Živnostenského úřadu formou takového, řeknu, STK, v uvozovkách STK papíru, kdy odškrtne ty jednotlivé povinnosti, protože tam jednoznačně říkáme, když vezmu jako příklad třeba tu kadeřnici, ale nechci se dotýkat zrovna kadeřnic, když ta má vědět, kde má mít žlutý schod, kde má mít umístěný hasičský přístroj, jaký má mít vodovodní kohoutek a jak jí má svítit světlo a jaké podklady má k tomu vyplnit, tak když to musí vidět ona, tak se to může naučit i ten úředník Živnostenského úřadu. A v té malé provozovně to může zkontrolovat on.

Toto je konkrétní příklad. Příspěvek, který si může Karel Havlíček vzít. Nechceme za to žádné autorské poplatky či tantiémy. Nechť to, prosím, využije ve svém balíčku číslo dva, předtím to byl balíček číslo jedna. Nicméně byl bych velmi rád, aby o tomto informoval Poslaneckou sněmovnu a tudíž navrhuju zařadit jako bod číslo dva ode mě, navrhuji zařadit bod s názvem Informace o podnikatelském balíčku s cílem snížení administrativní zátěže. To je ode mě dnes všechno, dnes ne, ale v tomto bodu všechno. Děkuji vám za pozornost a těším se na další spolupráci.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, pane poslanče. Informace o podnikatelském balíčku s cílem snížení podnikatelské zátěže. Máme zapsáno.

Dalším v pořadí je pan poslanec Jiří Pospíšil. Já vás samozřejmě i za sebe vítám. My jsme se před nějakou dobou vyměnili.

Než přijde pan poslanec, tak mám zde omluvy: pan poslanec Zdeněk Hřib od 12.45 do 14.45 omluven z osobních důvodů, pan poslanec Štěpán Slovák od 14.30 do 15.30 z pracovních důvodů a paní poslankyně Kateřina Stojanová od 14.00 do 16.00 z osobních důvodů.

Nyní, pane poslanče, prostor pro vás.

 

Poslanec Jiří Pospíšil: Děkuji pěkně, pane předsedající, děkuji za přivítání. Dovolte mi, abych navrhl jeden bod do dnešní schůze a ten bod nese název Rozhodování české justice ve věcech, které se týkají dětí.

K tomuto bodu mě přiměla celá řada rozhodnutí soudů v posledních měsících, které se týkají dětí a které u veřejnosti vyvolávají negativní odezvu. Tím posledním rozhodnutím, tou poslední pověstnou kapkou, proč bych rád, abychom toto téma, závažné téma, projednávali zde na plénu, není to téma pouze pro interpelaci, ale je to debata o tom, jak vláda chce upravit legislativu v oblasti civilního práva, civilního procesu, trestního práva a trestního procesu, tak ta poslední kapka, která mě přiměla k tomu na této schůzi tento bod navrhnout, je rozsudek soudu, který byl publikován ve většině médií 20. srpna, a teď tady cituji nejmenované médium nadpis Tříletou dceru nechával žebrat a jíst z popelnic. Otec vyvázl s podmínkou.

O co jde? Shodou okolností v západních Čechách, na Plzeňsku, Klatovsku, otec se nestaral měsíce o svoji dceru, pobýval mezi bezdomovci a narkomany to dítě bylo nuceno žebrat o jídlo před supermarketem. Malá nebyla myta, byla špinavá, byla v zásadě velmi podchlazená, chodila bez spodního prádla a tak dále a ve třech letech v zásadě nebyla schopna se verbálně projevovat a projevovala se pouze zvuky. Toto trvalo několik měsíců po dobu, kdy otec, v uvozovkách otec, pečoval takto o svoji dceru, v uvozovkách pečoval, poté, co si matka našla přítele odmítla se o tříleté dítě starat.

Ta holčička tedy naštěstí byla odebrána. Možná že jiný soud by ji nechal v péči rodičů, protože jsou to rodiče, Viz rozhodnutí soudu ve věci Viktorky, kterou její otec, alkoholik a feťák zavraždil; soud konstatoval, že je otec a tedy že má dítě vychovávat.

Toto jsou případy, které se v poslední době množí a my bychom na to měli jako zákonodárci reagovat.

Ještě dokončím tu myšlenku ke kauze, kterou popisuji. Po tom všem, co otec takto zničil život své dceři, protože je zřejmé a člověk nemusí být odborník, že ty následky to dítě bude mít celoživotní, když do tří let zažilo takováto traumata, tak otec u českého soudu dostal podmínku. Ještě půl roku český soud nebyl schopen mu ten rozsudek mezi narkomany a feťáky v Plzni doručit. Já to osobně i jako bývalý ministr spravedlnosti považuji za otřesné. Někdo zničí život svému dítěti a dostane za to podmínku. To asi jako kdyby ukradl pětkrát čokoládu v supermarketu, když to zvulgarizuji, nebo nějakou jinou věc, která tedy dosahuje té cenové výše, kterou předpokládá trestní zákoník.

Proč já to tady říkám? A proč chci, abychom to řešili? Protože tento konkrétní případ, který je úplnou špičkou ledovce a protože má takový bulvární charakter, dítě nemluví a tak dále a ocitl se v českých novinách i v českém bulváru, tak je pouze odrazem toho, že nám obrovsky narůstá počet týraných dětí v České republice. A to, milí přátelé, ob rok až o 10 procent. A protože se jedná o takto zásadní fenomén, ne pouze o jeden rozsudek, který podle mého názoru jako je mimořádně mírný a v zásadě nebyl uložen dotyčnému žádný trest z mého pohledu, protože to je dlouhodobý trend, který je mimořádně závažný, tak bych chtěl slyšet od této vlády jak na to bude reagovat.

Chtěl bych poprosit pana ministra spravedlnosti – původně jsem to psal, nazval jako zpráva ministra spravedlnosti, na něj jsem podle aspoň interpelaci v této kauze, ale týká se to Ministerstva práce a sociálních věcí, co bude tato vláda dělat s tím, že nám v České republice narůstá obrovským způsobem počet zanedbaných, to je případ této holčičky, ale bohužel též zneužívaných, týraných a sexuálně zneužívaných dětí.

To jsou fakta. To jsou statistiky OSPODu. To jsou statistiky české policie. Já tady pro vás, pro ty, které to zajímá, odkazuji na bohužel šílený, ale věcně správný, šílený obsahem myslím, ale věcně správný článek na Seznam Zprávách, který nese název Krize v českých rodinách, rekordně přibylo týraných dětí. Ten článek šílený, jak říkám, těmi fakty, která jsou bohužel tragická, nikoliv jaksi jinak, byl vydán 4. 8. tohoto roku. To znamená, je to nový článek z tohoto měsíce a pokud se na něj podíváte, tak zjistíte, že tento sociologický fenomén, který začal narůstat v době po covidu, že bohužel narůstá počet takto poškozovaných dětí v této společnosti, je několikaletý, je obrovský a my bychom na to měli reagovat.

Jenom několik informací. Týrání svěřené osoby: 2019 jsme měli 218 těchto případů evidovala policie, 2024 258, což je nárůst ne tak výrazný, ale pro vaši informaci třeba u znásilnění dětí v roce 2019 řešila policie 284 případů a v roce 2024, o 5 let déle, 525 případů. To je skoro dvojnásobek. Takže to není tady nějaký drobný posun, je to alarmující.

Dodávám, nechci kolem toho dělat nějaké politikum, ale byli tam dotazováni zástupci vlády k této otázce. Ministerstvo práce a sociálních věcí vůbec nereagovalo, asi to téma není pro ně důležité k mému šoku. A paní kolegyně Malá, která to má na starosti, odpověděla nějakou jednou formální větou, kterou nechci ani citovat tady v tuto chvilku.

Ale já fakt z toho nechci dělat politikum. Já chci poprosit vládu, aby tohle téma vzala vážně, abychom si nad tím zde na plénu sedli, aby to byl bod, případně na příslušných výborech, a fakt jsme toto řešili. Já když budu citovat z toho článku na Seznamu, tak citace říká: Nejnovější data za rok 2025 potvrzují pokračující děsivý český trend. Roste počet zanedbaných, zneužívaných i týraných dětí. Roste i počet týrání nejmenších dětí do 3 let. To je katastrofální.

Stoupá i počet opakovaného týrání. A teď jsou tam konkrétní čísla, o kterých zde můžeme hovořit. Já to tady celé číst nebudu. Kdo chce, si to může najít. Ale ve všech těch statistikách, které jsou sledovány, je zkrátka nárůst. Někde je výraznější, někde menší, ale nárůst tam zkrátka je. A já si myslím, že politici, kterým není jedno, jaká bude budoucnost budoucí generace, by měli minimálně řešit za prvé otázku trestněprávní. Jestli fakt je normální, aby někdo, kdo měsíce zanedbává výchovu dítěte, dostal podmínku, protože to není reálný trest ve chvíli, kdy se tady za majetkovou a jinou trestnou činnost udělují tresty 5 až 10 let a já zdůrazňuji, s tím nemám problém, ale fakt mám problém s tím, že někdo za měsíční zanedbávání dítěte, na kterém to zanechává dopad, dostane podmínku.

Stejně tak je to i u některých kauz, které jsme viděli v médiích u týrání. A i ty nejhorší kauzy nakládání s dětmi, kdy dítě někdo sexuálně zneužívá nebo dokonce znásilňuje. Tak viz rozsudek, který byl citován před půlrokem, často v médiích soudu na jižní Moravě, kdy nevlastní otec dědeček dostal podmínku za to, že dlouhodobě sexuálně zneužíval svoji nevlastní vnučku a těch kauz je bohužel celá řada, jo. Takže tady si myslím, že ministr spravedlnosti měl trošku šlápnout do pedálů a vedle nesmyslů tipu, jestli má být trestní odpovědnost 14 nebo 15 let, což nikoho pořádně nezajímá, řešit toto téma – zneužívání a trestná činnost, kdy dítě je obětí trestné činnosti a je to celá řada trestných činů. Je to od již zmiňovaných sexuálních deliktů, o kterých jsem hovořil, které jsou jako bohužel v obrovském nárůstu snad dokonce největším nárůstu až po řekněme trestnou činnost, která se týká v uvozovkách jen samotného ohrožování výchovy dítěte, takže bylo by dobré prověřit jak paragrafy od paragrafu zanedbání výchovy dítěte přes paragraf ohrožování výchovy dítěte až po řekněme týrání dítěte a sexuální trestné činy proti dětem jak v praxi fungují, jaké tresty jsou ukládány a zda je považujeme za přiměřené. A já se obávám, že i vzhledem k tomu, jak narůstá rapidně tato trestná činnost, tak je to mimo jiné důkazem toho, že ty tresty nejsou přiměřené. Pokud máme dvojnásobek znásilnění dětí za 5 let podle statistiky, kterou zde uvádím z článku, no, tak asi ty tresty, které jsou ukládány, nejsou dostatečné. Mně připadá úplně jako návod na recept, jak nepečovat o své dítě, že bezdomovec, který měsíce nepečuje o své dítě, a to žebrá před supermarketem, dostane podmínku, tak to je opravdu pro mě nepřijatelné.

Oceňuju pana ministra, ať jsem fér, ve věci naprosto šílené tragické kauzy, kdy feťák otec zavraždil Viktorku, podal pan ministr espézetku a řeší kárnou odpovědnost té soudkyně. Tohle vítám, ale všichni z těch čísel vidíme, že vedle řešení konkrétních kauz a zkoumání, zda ten rozsudek je přiměřený nebo ne, musíme tu věc řešit systémově, a to zkrátka změnou úpravy. Myslím si, že třeba nastala doba, abychom zpřísnili tresty za trestné činy, kdy obětí nebo objektem toho útoku je dítě.

Vedle toho si myslím, že bychom měli vést debatu o tom, jak je upravena pozice dítěte a péče o dítě v občanském právu. Já velmi vítám aktivitu některých senátorů, teď je to bod Senátu, je to návrh kolegyně Hany Kordové Marvanové a ostatních senátorů, který má zpřísnit pravidla toho, za jakých okolností je rozhodováno o péči o nezletilé dítě, kdy má či nemá být dítě svěřeno do péče svých rodičů. Má to být vždycky? Je to nárok toho rodiče? Je dítě věc, kdy podle vlastnického práva jako absolutního práva mám právo něco vlastnit a tedy držet? Já si to v žádném případě nemyslím a myslím si, že je třeba opravdu zpřísnit, zpřesnit pravidla při rozhodování o péči o děti. Jsem přesvědčený a tady ta kauza té nebohé Viktorky, že někteří rodiče, pokud jsou odsouzeni za závažnou trestnou činnost, za sexuální trestnou činnost, pokud podléhají dlouhodobě návykovým látkám, jsou to narkomani, jsou to psychicky nemocní jedinci, tak takovíto lidé by zkrátka neměli o své dítě pečovat. A to je právě ta novela, kterou připravili tedy kolegové v Senátu. Já ji velmi vítám, vím, že vyvolává určité emoce a zajímalo by mě třeba, jak se k této novele právě staví vláda, jestli by vláda sama neměla zvážit jestli je normální, že narkoman feťák odsouzený dostane dítě a pak to dojde tak k tragickým důsledkům. A opakuji, to je pouze špička ledovce, kterou vidíme v médiích.

Sami odborníci v citovaném článku na Seznamu říkají, že o většině kauz těch, v uvozovkách, které nekončí až tak tragicky, se v zásadě neví, ale že těch kauz opravdu jsou tisíce, tisíce a tisíce. Já proto prosím, abychom tohle téma otevřeli, můžeme tady, já budu vděčen na téhle schůzi, můžeme i na jiné. Tam jde o to, že za každou cenu to téma nemusí mít politický dopad, nemusíme si nic vytýkat, ale můžeme u tohoto tématu, které je tak společensky citlivé a důležité a doufám, že není tak politicky zneužitelné, hledat společná řešení. Jenom žlutý dokument OSPODu uvádí, to číslo bych chtěl tady ještě říci, za rok bylo evidováno 11 441 případů zneužívání, zanedbávání a týrání a meziročně je to 1 286 případů navíc. To znamená meziročně je to více než desetiprocentní nárůst. Takže já vás, dámy a pánové, prosím, tenhle bod není veden nějakou politickou snahou tady obstruovat, prodlužovat nebo něco tady vytahovat, jednu bulvární kauzu, kde se soudce zmýlil, dal někomu podmínku, teď ji podle mého názoru dát neměl, ale to je můj subjektivní názor.

Poprosím možná pana ministra, aby se na to podíval a třeba tam podal espézetku, ale tím neřešíme to nejhorší. Ty trendy, které jsou o tisících případech, ty trendy, které ročně narůstají o 1 100 případů, ty trendy, kdy zkrátka stáváme se společností, kdy násilí na dětech je čím dále intenzivnější, opakované, dlouhodobější a je vůči většímu množství dětí. Takže já prosím tuto vládu, aby tento bod nepodceňovala. Chápu, že asi dneska vládní většina neodhlasuje tento bod, ale já jsem to tedy otevřel i proto, aby to na plénu padlo, aby když děláme takovou letní rekapitulaci a kolegové na to upozorňují na mnohá důležitá témata politického charakteru, státní schodek, sucho a tak dále, aby tohle téma, kdy během léta, co jsme se nepotkali, padlo několik kauz, padly tyto statistiky, aby to nezapadlo, abychom se fakt nad tím zamysleli a u tady toho šíleného tématu hledali nějaké společné řešení. Takže ještě jednou prosím o zařazení jako první bod po pevně zařazeném bodu, který byl součástí programu navržené schůze. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. A další v pořadí je paní poslankyně Věra Kovářová, tak máte slovo.

 

Poslankyně Věra Kovářová: Děkuji, pane místopředsedo, za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, ráda bych navrhla nový bod s názvem Financování kapacit nových základních škol od roku 2027, značka: Spěchá! Tento bod bych prosila zařadit jako druhý bod dnešní schůze.

Na úvod mi dovolte říci, proč jsem se uchýlila k návrhu na zařazení tohoto bodu. Tento bod se týká nedostatečné kapacity základních škol nejenom ve středních Čechách, ale dnes již po celé České republice. V jižních Čechách, na jižní Moravě, v Libereckém kraji, v Pardubickém kraji, proto tento bod považuji za velmi důležitý a také je to bod, který se netýká politických sporů, ale problémů tisíců rodin a desítek obcí. V řadě obcí, zejména v rychle rostoucích regionech v okolí velkých měst, stále dnes nestačí stávající školní budovy. Starostové řeší, kam umístit děti, rodiče řeší, zda jejich dítě bude mít místo ve škole a obce stojí před investicemi v řádech stovek milionů korun.

Výstavba nové základní školy nebo její výrazné rozšíření je pro mnoho samospráv finančně prakticky neúnosné a nedostupné. A také je stále zřejmé, že tato potřeba není v uvozovkách vycucaná z prstu. Každá obec dělá demografické průzkumy, demografické analýzy, každoročně je aktualizuje. A docházíme tedy k tomu, že je potřeba, aby byla postavena celá řada nových základních škol.

Jenom připomenu, o které regiony a o které školy se jedná. Když se podívám do sálu, i když zde nesedí příliš mnoho poslanců, tak v podstatě vidím kolegy a kolegyně z regionů, kterých se to týká. (Ukazuje doleva.) Například Pohořelice, Jihomoravský kraj, pan kolega určitě ten problém zná. (Ukazuje doprava.) Pan bývalý ministr Hladík určitě také řeší v Jihomoravském kraji a slyšel o těchto školách. A takto bych mohla hovořit o dalších poslancích, které tady dnes vidím.

Dovolte mi zmínit tedy některé školy, které jsou připraveny, aby mohly být postaveny a ta stavba mohla být zahájena již v roce 2027. Je to například, a to by mohl potvrdit i pan ministr Havlíček, který bydlí v Mníšku pod Brdy, je potřeba velká nová škola v Mníšku pod Brdy. Také kdo je z regionu Středočeského, Brandýs nad Labem – Stará Boleslav. Jihomoravský kraj – Slavkov u Brna, Předklášteří. A samozřejmě také jižní Čechy – Malše, Vidov.

Když zde vidím pana poslance Haase, tak určitě bude znát problematiku potřeby nové základní školy v Pardubickém kraji v Pardubicích, která by se měla stavět pro okolní obce, které nemají dostatečnou kapacitu. Také bych zde mohla hovořit o Turnovu, který připravuje významný projekt, a další obce, které mají projekty připravené.

Kromě těchto zmíněných projektů se připravují také projekty další, jejichž výstavba by přicházela v úvahu od roku 2028. Podotýkám, že ty obce, kterých se to týká a které jsem zmiňovala, těch prvních nejvíce připravených, je kolem 60 a území zahrnuje asi 100 000 obyvatel. Čili to není marginální problém.

Pro to, aby obce mohly takovouto školu postavit, uzavírají svazky. A například v Předklášteří je to: 14 obcí se dohodlo na stavbě takové školy. V Mníšku pod Brdy také 14 obcí, což kdo starostoval, tak ví, jak je těžké se v takovémto počtu dohodnout. A bylo vidět, že obce se dohodly velmi rychle, protože ten problém skutečně hoří. Tisíce dětí nebudou mít kam chodit do školy.

Jenom připomínám, že stavba, respektive příprava projektu takovéto školy trvá několik let a její výstavba trvá minimálně – a musí trvat – minimálně 18 měsíců čili téměř dva roky. Aby bylo možné vytvořit na Ministerstvu školství dotační titul – Prstenec III mu říkejme pracovně – který by navázal na programy Prstenec I a Prstenec II, kde se postavilo skutečně mnoho krásných nových velkých škol a některé již fungují, tak je potřeba, aby v rozpočtu na příští rok a na roky další byly alokovány finanční prostředky. Odhaduje se asi 600 milionů za rok.

Pokud by tyto prostředky nebyly alokovány, tak se celá věc posouvá. A já toto beru jako věc nesystémovou, problém by se nevyřešil, byl by nesystémový a připravilo by to problémy pro desetitisíce dětí a jejich rodičů. A otázka by zněla: Kam s dětmi?

Proč tedy chci zařadit tento bod týkající se financování nedostatečných kapacit základních škol na program této schůze? Podívala jsem se do vládního prohlášení, protože i tato vláda vnímá problém velmi akutní, jak jsem pochopila z toho vládního prohlášení, které uvádí, že vláda podpoří investice do mateřských, základních a středních škol v oblastech s nedostatkem kapacit, mimo jiné s důrazem na svazkové školy.

Já tedy bych ráda slyšela, protože ten problém opravdu hoří, není možné ho odkládat, je potřeba znát rychlou odpověď pro starosty a pro rodiče obcí, kterých se to týká, a ptám se, zda skutečně, je-li tato věc, jsou tyto věty ve vládním prohlášení pravda, je výstavba nových základních škol a podpora ze strany státu prioritou pro tuto vládu?

Další odpověď bych chtěla slyšet na otázku, zda skutečně se počítá s vytvořením onoho dotačního titulu na výstavbu nových základních škol a zda se počítá, že finanční prostředky ve výši 600 milionů na rok, což je odhad, a v následujících letech budou ve státním rozpočtu alokovány?

Zaznamenala jsem vyjádření premiéra Andreje Babiše v sobotu v televizi Nova, že bude podporovat vznik tohoto titulu, respektive že bude požadovat, aby oněch 600 milionů bylo alokováno ve státním rozpočtu. Já to ovšem chci, abychom to slyšeli zde na plénu.

Tedy prosím o podporu tohoto bodu. Je to důležité. Obce, rodiče a samozřejmě děti potřebují znát odpověď – odpověď na to, že za dva roky budou moci chodit do nové školy a že budou mít v této škole místo.

Dnes zde také zaznělo z úst paní ministryně Schillerové, že tato vláda si zakládá na strategických investicích. Já považuji investice do nových základních škol, které jsou opravdu školami 21. století, za investice strategické. A pokud vláda na ně nenajde 600 milionů, tak to bude pro velkou část našeho obyvatelstva, alespoň pro těch oněch 100 000 obyvatel, velké zklamání.

Proto vás prosím, abyste podpořili návrh na zařazení nového bodu, a to nového bodu s názvem Financování kapacit nových základních škol od roku 2027, značka: Spěchá!, a to jako druhý bod dnešní schůze. Děkuji.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Já bych si to rád upřesnil, protože od pana místopředsedy Bartáka mám, že název je Financování nových kapacit základních škol. A teď jste řekla: Financování kapacit nových základních škol. Takže nových základních škol, nebo nových kapacit?

 

Poslankyně Věra Kovářová: Pane předsedo, v mé přihlášce je uvedeno Financování kapacit nových základních škol.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Aha, dobře. Takže ne nových kapacit, ale nových základních škol.

 

Poslankyně Věra Kovářová: Financování kapacit nových základních škol.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Ano, mám to.

 

Poslankyně Věra Kovářová: Je to v podstatě tedy jedno, ale tak abychom se shodli. (Ministr Juchelka: Nejsou to staré školy.) Ano, tady pan ministr mi napovídá, že to nejsou staré školy, jsou to nové školy a mají vybudovat nové kapacity, protože tam máme...

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Tak tam mám napsat dvakrát nové?

 

Poslankyně Věra Kovářová: Ne, stačí jednou.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Dobře, děkuji. Ano.

Nyní tedy Jan Skopeček. Ten už asi vystoupil, takže Petr Hladík. Pan poslanec Petr Hladík, máte zde přihlášky. Následně se připraví paní poslankyně Gabriela Svárovská. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Petr Hladík: Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, dámy a pánové, krásné dobré odpoledne. Motoristé hlásají: Máme odvahu jít proti srsti. Pojďme si to předložit do reality. Motoristé nám tady hlásají a reálně dělají to, že se vrací do devadesátých let. Do devadesátých let plných krádeží, podvodů, do doby, kdy Václav Klaus nerozlišoval čisté a špinavé peníze. Do těchto devadesátek jsme se zase zpátky dostali na ministerstvech, která jsou ovládána právě Motoristy. Ano, chci hovořit o kauze, která se projednává na Ministerstvu životního prostředí, a to je heřmanická halda. Víte, psal se – a to zatím nikde nezaznělo a možná to tady řeknu první, tak prosím i novináře, aby trochu zpozornili – píše se duben letošního roku a na Ministerstvu životního prostředí se koná velká schůzka. Na základě pozvání pana vrchního ředitele Wasserbauera se tam schází zástupci ministerstva, různých odborů, České inspekce, společnosti DIAMO, také ústavu TUPO, což je ústav pod Ministerstvem vnitra, který řeší hasičské věci, celá řada odborníků a na tomto jednání se probírá heřmanická halda. Aktuální situace, pokrok v jednání v tom, kam se dostaly znalecké posudky. Jaké překvapení je od účastníků, když na konci tohoto jednání zvedne ruku jeden člověk a ten říká, že je právní zástupce společnosti Ridera. Té společnosti, která je ve velkém podezření, zda pro český stát, konkrétně pro společnost DIAMO, správně udělala oddělovací stěnu, zda v heřmanické haldě, která hoří, oddělila správně, správným materiálem tu část, která hoří od té části, která hořet nikdy nemá, protože obsahuje obrovské množství chemických látek.

Co se děje poté? Co se děje po tom, co se stane tato schůzka? V květnu si Ministerstvo životního prostředí sice legálním, ale do té doby nepoužívaným způsobem stáhne dvě řízení, která projednává Česká inspekce životního prostředí. Konkrétně je to řízení o případné pokutě společnosti Ridera a o takzvaném nápravném řízení. Co znamená nápravné řízení? Pokud by se prokázalo, že společnost Ridera pro český stát, potažmo DIAMO, udělala špatně oddělovací stěnu, tak by ji s velkou mírou pravděpodobnosti musela vykopat a zrealizovat znovu, správně. A ano, tohle by mohlo stát obrovské množství peněz. A Ministerstvo životního prostředí si pod sebe vezme tato dvě jednání. Za mého ministrování se tak nikdy nestalo. Dneska už tady s námi nesedí kolega Brabec, ale pokud já vím, tak se to nestalo ani nikdy předtím, že by ministerstvo vzalo nějakou kauzu České inspekci životního prostředí a rozhodlo samo.

Do toho nám přichází červen a v tom červnu se dokončí druhé výběrové řízení na ředitele České inspekce životního prostředí. Po tom prvním, které muselo být zrušeno. A víte, proč muselo být zrušeno? Úřad vlády přesně vysvětlil, proč muselo být zrušeno. První výběrové řízení na ředitele bylo zrušeno proto, že Ministerstvo životního prostředí, aniž by jmenovalo komisi, aniž by se ta komise sešla, tak dala účastníkům toho řízení udělat dotazník, test, odborný test, a nikdo tento test neschválil. Dodneška ani nevíme, kdo tento test připravil a kdo to těm účastníkům dal. To byl ten důvod. A na tomto místě, u tohoto pultíku se ministr Červený rozčiloval, že to byl nehorázný zásah Úřadu vlády do tohoto řízení. Já jsem se zeptal Úřadu vlády a oni mně přesně popsali a přesně odpověděli, proč ministerstvu doporučili zrušit to první výběrové řízení. Ono totiž bylo nezákonné.

Na základě tohoto nezákonného řízení se dělá druhé výběrové řízení a vyhrává ho předem připravený kandidát. Kandidát, který je členem Motoristů, kandidát, který je na kandidátní listině, sponzorem Motoristů, člověk, který nemá žádnou odbornou kvalifikaci, člověk, který nikdy neřídil žádný útvar, žádný tým, nikdy nebyl v manažerské pozici, což je podmínka toho výběrového řízení, a přesto je dosazen na post ředitele České inspekce životního prostředí. Tento ředitel, aniž by ho kdokoliv viděl, aniž bychom znali jeho podobu, aniž bychom věděli jeho názory, aniž bychom znali koncepci, se kterou vyhrál výběrové řízení, v uvozovkách vyhrál výběrové řízení, tak jako jediný a zásadní čin ruší zakázku na posudky, které si Česká inspekce životního prostředí vyžádala od Výzkumného ústavu, který spadá pod státní instituci Hasičský záchranný sbor, od Báňské univerzity, kdy tyto instituce měly potvrdit či vyvrátit, zda oddělovací stěna, kterou společnost Ridera postavila v heřmanické haldě, prohoří či neprohoří. To není otázka nějakého formalismu. To je otázka zamoření celé ostravské lokality, celé aglomerace. Ostravská halda hoří, protože hoří zbytky uhlí v ní obsažené, ale hned vedle té haldy je obrovské množství chemických a toxických látek. A to, zda začnou hořet i ony nehasitelným způsobem, je to, oč tu běží.

Tento ředitel zastavuje tyhlety posudky. Ministr to kryje, stejně jako kryje to, že Ministerstvo životního prostředí po necelých dvou měsících zastavuje obě ta řízení. I o pokutě, i o nápravném řízení. Tady někteří kolegové zmiňovali, že to je nějaké pozastavení. Ne, ta řízení skončila. V těch řízeních není možné pokračovat. Tady nebude rozhodnuto, jak to vlastně je.

V tu chvíli se ozývá, zaplaťpánbůh, člověk, který tomu aspoň trochu rozumí, a to je vicepremiér téhleté vlády Karel Havlíček, který do toho vstupuje, ví, jaký průšvih to je, protože má informace, a myslím si, že ministr životního prostředí je může mít také, ale pochybuji, že si je přečetl, a protože si je zřejmě nepřečetl, tak kryje činnost samotného ministerstva i České inspekce životního prostředí a říká, že ty posudky budou znovu objednány a že je udělá společnost DIAMO. To je dobré proto, abychom věděli, zda ta stěna prohoří, či neprohoří, ale tyto posudky potom nemohou sloužit k žádnému správnímu řízení. Tyto posudky nemohou být meritorně použity pro to, aby legitimně český stát případně vyžadoval po soukromé společnosti nápravu, protože se žádné řízení nevede. To řízení totiž zastavila Česká inspekce životního prostředí.

Myslím, že ta věc je tak závažná, a teď je vlastně jedno, jaké finální řešení má mít heřmanická halda, jestli to má být vzdušná nehořlavá stěna, nebo to má být sarkofág, ale bylo to hnutí ANO, byl to premiér téhleté vlády a také ministr téhleté vlády Juchelka, kteří před volbami na té heřmanické haldě byli a kteří jasně říkají, že tenhleten problém nenechají zapadnout. A pak mají ministra té samé vlády za jinou politickou stranu, za politickou stranu, která jde proti srsti a vrací nás do devadesátek, který udělá bezprecedentní rozhodnutí, které může daňové poplatníky stát miliardy. Pokud se totiž prokáže, dámy a pánové, že ta oddělovací stěna prohoří, tak to bude český stát – chybou Motoristů – který bude muset zřejmě tu stěnu udělat znovu. Místo toho, abychom to vyžadovali po soukromé firmě. Je to tak závažná kauza, kauza, která svým rozhodnutím, které učinili Motoristé, zasahuje do života každého člověka v ostravské aglomeraci, která bytostně ohrožuje zdraví a životy těchto lidí a kterou se musíme prostě zabývat.

Proto já navrhuji jako první bod dnešního jednání právě zařadit otázku heřmanické haldy. Přeji si, aby tady byl nejenom ministr životního prostředí, ale také šéf České inspekce životního prostředí, a abychom mohli tuto věc projednat. Média už přinesla celou řadu zjištění, jak je možné, že v metadatech rozhodnutí Ministerstva životního prostředí jsou známky o tom, že tento dokument poslala sama soukromá společnost. Tohle je korupční řízení. Tohle je otázka důvěry ve státní instituci.

Vy jste si, Motoristé, udělali z toho ministerstva normální garáž a myslíte si, že těma rukama od oleje si budete prostě špinit dokumenty a měnit to, co máme v právním řádu. A tohle není možné. A jestli tohleto, kolegové z ANO, nechápete, jestli nerozumíte vy z Ostravska a z Moravskoslezského kraje, co vám teďka udělali, jakým způsobem naprosto šíleným zastavili kauzu heřmanické haldy, teď totiž právně není možné udělat ani jedno řešení, ani oddělovací vzdušnou stěnu, ani sarkofág, protože ani v jednom případě není možné pokračovat teď dál. Je to bezprecedentní situace a situace, o které já se domnívám, že je za hranicí legálnosti. Proto se musí tato Poslanecká sněmovna věnovat otázce Heřmanické haldy.

Jako druhý bod budu pokračovat o tom, co jsme tady prožívali jak v červnu, tak v červenci a v srpnu, kdy arogantně posměvačně nám tady pan Macinka říká, že v létě je horko a v zimě zima, v noci tma, dělá si legraci z těch lidí, vysmívá se jim, ale když jde do průseru, když jde do tuhého, tak Macinka zaleze. Nikde není vidět, do žádné debaty nejde. Odmítá s kýmkoliv debatovat o té jeho ideologii, o ideologii, která popírá normální fyzikální fakta.

My jsme totiž před tou minulou vládou začali řešit sucho. Premiér najednou říká, že to byl on, kdo začal řešit sucho, tak si pojďme říct, jak to bylo. Píše se rok 2015, ministrem zemědělství je Marian Jurečka, ministrem životního prostředí Richard Brabec a společně připravují opravdovou první strategii na řešení sucha v České republice. A od doby 2015 do současnosti Sobotkova, Babišova, Fialova a teď zase Babišova vláda sucho řeší. Já zde chci poděkovat a mrzí mě, jak se to téma sucho v některých aspektech zbytečně politizuje. Je dobré, že jednotlivé vlády na sebe navazují a já jsem moc rád, pokud i tahleta vláda bude navazovat na tu naši. Nezapomínejme na to, kdo co udělal a kdo na koho navazoval.

Co je ale zásadní, tak priority se poznají podle toho, kolik na ně dáváte peněz. Za první Babišovy vlády se dalo na sucho zhruba 60 miliard, za Fialovy vlády 90 miliard. To není ani nějak něco, co bychom měli nutně poměřovat, ona se také ekonomika posunula, byla nějaká inflace. Takže tohle není vlastně něco, co bychom příliš měli hodnotit. Ano, rekordní byl ten rok 2025. Co je ale důležité, jak se k tomu chováme teď. V současném rozpočtu je na sucho zhruba polovina toho, co byla v roce 2025 a teď jsme těsně před tím, než bude vydán další rozpočet, nebo jeho první návrh, a priorita se pozná podle toho, že na ni jsou peníze. A mě opravdu zajímá, kolik ta Ministerstva životního prostředí a zemědělství dostanou na řešení sucha, na zásobování pitnou vodou, na nové vrty, na nové přehrady pro pitnou vodu, ale také na to, co je naprosto stěžejní, zadržování vody v krajině, protože do podzemí vniká voda jenom kapilárně přes půdu, nijak jinak. Ne přes beton, ne přes plech, jenom přes půdu dokáže vnikat voda do podzemí.

Pan premiér udělal koalici pro sucho. Proč ne? Trochu mě ale překvapuje a fascinuje, že i když všechna ta ministerstva řešení a argumenty mají, tak se ta skupina sejde, vlastně nic nevyprodukuje a nic neposune. Myslím si, že to jsou věci, které mají být součástí širší politické odborné shody, protože opatření a řešení, která tato vláda realizuje, tak rozjížděly, povolovaly, argumentovaly vlády předchozí a vlády následující také budou řešit, stavět a dokončovat to, na čem bude pracovat tato vláda. To platí v dopravní infrastruktuře, to platí ve vodovodní infrastruktuře, tohle platí totiž všude, kde se nedají ty věci zrealizovat přes noc. A u řešení sucha to platí dvakrát.

Nechápu jinou věc, když pan premiér hovoří o tom, kolik je potřeba dělat opatření, jak je potřeba změnit ty věci, tak proč slova jsou rozporná od činu. Proč na jednu stranu pan premiér poměrně hezky i s panem bývalým ministrem Brabcem hovoří o těch věcech, tak ale ty činy tomu neodpovídají? Proč Ministerstvo zemědělství zase zpátky změnilo to, že sedláci nemusí dělat dvanáctimetrové pásy mezi lány, které by, pokud by se udělaly po spádnici, mohly reálným způsobem zadržet erozi a mohly reálným způsobem pomoci v tom hospodaření?

Proč vláda vedená Andrejem Babišem zase u silně erozních půd zrušila omezení jednoho půdního bloku z 10 hektarů na 30 hektarů? Proč podporuje další erozní rýhy a další smývání úrodné země z České republiky? Proč vláda Andreje Babiše schválila stavební zákon, který jde vysloveně proti přírodě a půdě? Zase budeme betonovat a stavět plechové haly na té nejúrodnější půdě, protože to umožnila právě vláda Andreje Babiše.

Proč je možné teďka v obcích a městech kácet bez povolení v ochranných pásmech vodovodů a kanalizací? To jsou totiž všechny ulice. V každé ulici vede nějaký vodovod nebo kanalizace a ty mají ochranná pásma a teď nově se tam dá kácet bez povolení. Tohle doposud nebylo možné. Tohle přinesl až stavební zákon.

Jedny věci tato vláda říká a přesný opak tato vláda dělá.

Obnova přírody. Ministerstvo životního prostředí mělo do konce června představit akční plán pro obnovu přírody. Obnova přírody není nějaké virtuální téma. Obnova přírody je to, abychom dostali naše řeky zpět z těch vybetonovaných koryt. My jsme totiž, a nejenom za tu dobu socialismu, ale už předtím, těch 140 000 kilometrů našich řek a říček narovnali tak, že jich teď máme 100 000 kilometrů.

Právě tyto narovnané řeky, které rychle odvádějí vodu, tak potřebují zase zpátky dostat život meandry tak, aby ta voda se mohla také rozlít, když přijde větší voda, aby mohla zaplavit lužní lesy nebo louky.

Já jsem byl na Zemi živitelce, pan ministr Červený tam byl taky, ale nevím, s kým se bavil. Já jsem se tam bavil s odborníky a specialisty i z těch orgánů a z těch výzkumných ústavů, které jsou právě pod státem. A ti říkají jednoznačně, my něco konečně musíme udělat s melioracemi, ne je všechny vytrhat, to není reálné. Ale stát má stále ve vlastnictví ty hlavníky, ty, které prostě vodu stáhnou a rychle ji odvedou pryč. My je potřebujeme dostat ven. Potřebujeme, aby ta voda tam byla. Potřebujeme meliorace rozumným způsobem využít takovým způsobem, aby ta voda se neztrácela z krajiny.

Sama ministerstva na to mají experty a odborníky. A já vím, že se to teďka nenosí. Teď je čas jít proti srsti. Teď je čas neposlouchat experty, odborníky. Teď je čas je vyhazovat. Jenže tenhleten čas se potom vrací, když přijdou krize, když přijdou sucha, když přijdou povodně, když přijdou nenadálé mimořádné události a najednou nám chybí a najednou bychom je rádi poslouchali. Potom Macinkové a další jsou zalezlí, protože nemají co lidem říct. Nemají odvahu podívat se jim do očí a říct jim, my jsme vám lhali, my jsme si z vás dělali legraci, ta situace je jiná.

My jsme... A já vlastně tohleto nechápu, že za půl roku téhleté vlády se jede takový velmi tvrdý úzus: cokoliv navrhne opozice, je špatně, cokoliv navrhne koalice, to prosadit musíme. Chápu, že vládní poslanci mají za úkol tady sedět a hlasovat pro to, co navrhne vláda. Občas je možná ale dobré se zamyslet nad tím, co nejenom navrhla vláda, ale co navrhli jednotliví ministři, jednotliví poslanci a pro co tady všechno hlasujete.

Víte, já jsem tady předložil novelu vodního zákona tak, abychom stavby pro protipovodňovou ochranu a stavby, které by pomohly zadržovat vodu v krajině, tak stavěly ve veřejném zájmu. Dodneška se ta novela vodního zákona nedostala na program jednání. Jestli vám někomu z vás vadí to, že budeme stavět protipovodňovou ochranu ve veřejném zájmu, ať to řekne. Ale myslím si, že to je věc, která je společná, která může být věcí průřezu politického spektra. A přesto tuhletu věcnost tady neřešíme. Nedostala se na program jednání Sněmovny.

V létě se řešila ještě další celá řada kauz. Je to vlastně propletená jedna kauza za druhou, už je ani neumím vyjmenovat. Důl ČSA. Mě by zajímalo (Obrací se k místu nepřítomného ministra Červeného.) – a není tady ministr Červený – jak to s tím vlastně je. On řekl na tiskové konferenci po jednání vlády, že ta bývalá vláda to udělala špatně pro stát. A já už se těším na tu polemiku a mrzí mě, že doposavad ministr Červený nešel do žádné veřejné debaty, kde bychom o tom mohli debatovat.

Proč se vlastně vládní představitelé skrývají? Proč nechodí do debat? Proč neargumentují to, co dělají? Protože ta vláda, ve které já jsem mohl být členem, tak nastavila to, aby všechny peníze, které těžař ušetří při změně a rekultivaci dolu ČSA, tak šly do těch čtyř obcí, jejichž katastry byly postiženy desítkami let těžby a také zplodinami z blízké elektrárny. A teď najednou, když s tím nesouhlasí ten těžař, tak u toho (?) začínáme trochu přešlapovat, nechceme jasně říct, jaká je pozice státu.

Nerozumím tomu. Vy se nechcete postavit za ty lidi v tom Ústeckém kraji? Vám je jedno, že soukromá firma by měla získat stovky milionů navíc? Vy těch možností máte celou řadu. A ministr Červený o nich moc dobře ví. Přesto zatím jsme neslyšeli, jak bude naloženo s těmi penězi, které těžař ušetřil a které měly skončit ve Státním fondu životního prostředí, který je měl prostřednictvím dotací dát do těch čtyř obcí.

Obnova přírody a manažerská rozhodnutí ministra Červeného. Jak už jsem zmiňoval, plán, který měl předložit do konce června, zatím stále není. Zatím jsme ho neprojednali na vládě nebo neprojednali jste ho na vládě, nepředložili jste ho komisi. Jeho trapný argument o tom, že první musí vědět peníze a potom až bude dělat plány, to je jako kdyby starosta chtěl udělat novou kanalizaci nebo třeba novou kanalizaci v obci a řekl: Já nevím, kolik na ni budeme mít peněz, tak já vyprojektuju jenom půlku, jenom půlku vodovodu a kanalizace vyprojektuju a tu druhou zatím prostě dělat nebudeme.

Plán obnovy přírody je strategický dokument, který má říct, které zásadní problémy máme v životním prostředí, které kroky a které reálné činy je potřeba udělat, dát jim prioritu. A je logické, že se pak mají realizovat od těch nejprioritnějších po ty méně prioritní z pohledu peněz. Ale argumentovat tím, že prvně počkám, kolik vlastně tak Evropa dá na ty věci, tak je prostě mylná věc. Prvně potřebuju mít strategii, potřebuji mít plány, potřebuju mít projekty a pak na ně mám shánět peníze. Tohle je základní principiální manažerské nepochopení ministra Červeného, jak se s obnovou přírody nakládá. A ještě to dělá v době, kdy obnovu přírody kvůli té periodě sucha, kterou teď máme, potřebujeme víc než kdykoliv jindy.

Já si myslím, že to je věc, o které se tady musíme, musíme bavit. Protože právě obnova přírody má pomoci české krajině. Má pomoci české krajině, aby byla odolnější na ta extrémní sucha, která zřejmě budou přicházet čím dál tím častěji.

Z toho důvodu navrhuji bod, který se jmenuje Jste pro obnovu přírody, která řeší sucho? A poprosím to zařadit také jako první bod dnešního jednání. (Obrací se k předsedajícímu.)

Jako třetí bod bych rád zařadil věc, která tady už také je poměrně dlouho. Má sněmovní tisk 28 a je to návrh celé řady poslanců a je to návrh na změnu rozpočtového určení krajů. Proč? Vy jste se vysmáli krajům a nedali jste jim na krajské silnice dvojky a trojky ani korunu. Ještě argumentujete, že přece v rozpočtovém určení daní ty peníze mají. Je to pravda. Je to pravda, je tam koeficient. Ale víte, že ten koeficient je zafixován dvacet let? Víte, že ten koeficient neodpovídá aktuálnímu stavu kilometrů krajských silnic na území jednotlivých krajů? To se totiž stalo tím, že jsme zafixovali nějaké číslo místo toho, abychom tomu dali výpočet. A víte, že je také pravda, že postupně a všechny vlády, ta naše taky těm krajům napálila nové kompetence, nové pravomoce, nové rozhodovací věci, nové povinnosti, nové řešení... A do toho rozpočtového určení jsme jim nedali ani korunu. Takže musí dělat víc věcí za méně peněz.

Právě to, že od roku 2015 bylo krajům posíláno na účelově vázané řešení silnic druhé a třetí kategorie finanční prostředky, tak mělo zlepšit stav komunikací. A mnohé kraje toho využívaly plnými doušky. Za té naší vlády jsme tam dali 6, 4, 4, 2... Dohromady 16, průměrně 4 miliardy korun za každý rok. To je nezpochybnitelné číslo. A přesto tady byli současní vládní poslanci jako pan kolega Kolovratník, prostřednictvím pana předsedajícího, který říkal: Je to málo, musíte víc. A teď všichni tihleti Kolovratníkové a spol. mlčí, když Babišova vláda dala nula. Teď všichni ti hejtmani za hnutí ANO mlčí. Jsou vybátí, aby Holiš náhodou něco neřekl proti svému chlebodárci. Takhle nemá fungovat stát. Takhle nemají fungovat kraje. Ty mají nastavovat zrcadlo vládě. Je to nepříjemné, mně jako ministrovi taky byly nepříjemné některé debaty se svazy. Nebylo mně příjemné, když jsme byli pod kritikou. Ale umlčovat hlas krajských samospráv, aby říkaly pravdu, že Babišova vláda a Babišovo hnutí šly do voleb, do krajských voleb s tématem „vrátíme vám, co vám vláda vzala“ a naplnili to takovým způsobem, že krajům vzali to, co jim Fialova vláda dávala. Tohle je totiž výsledek aktuálního hospodaření Babišovy vlády.

Paní ministryně financí se ohání tím, kolik mají jednotlivé kraje na účtech. Tak já jsem si s chutí přečetl zprávu o vývoji rozpočtového hospodaření obcí, dobrovolných svazků a krajů k 31. 12. Tak je to za loňský rok, tam byl většinou Stanjura, tak to asi nebudete nějak si myslet, že to zhoršoval nebo zlepšoval. A vydala to Schillerová 17. 3., a dokonce na to měla tiskovou konferenci. To je zajímavé, jak to žonglování s čísly je možné. Paní ministryně Schillerová líčí to hospodaření, že mají obrovské množství peněz na účtech, že nevyužívají ten investiční potenciál.

Já jsem se začetl do té zprávy. Hospodaření krajů se to jmenuje.

Hospodaření krajů skončilo v roce 2025 schodkem ve výši 1,6 miliardy korun. Schodkem, takže kraje utratily více, než kolik přijaly. Se schodkovým rozpočtem hospodařilo celkem osm krajů. Svět, div se, také ten můj Jihomoravský s půlmiliardovým schodkem. A proč? Protože právě Jihomoravský kraj to byl, který rekordně navýšil za doby hejtmana Grolicha právě finanční prostředky do oprav silnic druhé a třetí kategorie.

Když budeme z té zprávy číst dál, tak kraje se v roce 2025 navrátily na rekordní míru investování z roku 2023, o čemž vypovídá meziroční růst kapitálových výdajů o 17 procent. Je zajímavé. že paní ministryně Schillerová hovoří o tom, jak ty kraje neinvestují. A přitom samo Ministerstvo financí ve zprávě, kterou ona sama vydala, tak hovoří o tom, jak byly rekordní investice krajských samospráv, a to dokonce o 18 procent více, než v tom roce 2024.

Jak je patrné z grafu číslo 7. vývoj kapitálových výdajů do značné míry závisí na vývoji přijatých investičních transferů. To jsou dotace. Výjimku představují roky 2017, 2022 a zejména pak rok 2025, kdy kraje zvýšily investice, přestože meziročně obdržely nižší objem investičních transferů. Takže přestože kraje dostaly méně dotací, tak daly více do investic. Hele, drbat se dá vlastně úplně každý. Vozit se dá úplně po komkoliv. Nadávat někomu je možné. No, ale když chcete nadávat manažerovi, že má horší výsledky a ve zprávě si potom přečtete, že zvýšil investice, aniž by dostal menší dotace, že rekordně investuje a projevuje se to na kvalitě, tak vlastně já nevím, odkud se ta kritika kritika bere. Ale já beru tedy hozenou rukavici vlády Andreje Babiše a pokud tedy vláda říká, že krajům sebere to, co jim Fialova vláda dávala, tak si myslím, že bychom měli debatovat o tom, jestli je správně nastaveno rozpočtové určení daní. A jestli, tak jak se shodla většina krajů, nemáme toto rozpočtové určení změnit takovým způsobem, aby vlastně byl reálný ten výpočet, aby reflektoval to, kolik mají kraje počet obyvatel, kolik mají kilometrů silnic druhé a třetí třídy, rozlohu kraje, počet obcí. Aby počet výjezdových základen zdravotnické služby, počet dětí ve školách, urgentní příjmy v krajských nemocnicích...To jsou všechno parametry, které bychom nově mohli zafixovat procentně a mohli bychom je přepočítávat. A ne jak teď, že do těch krajů posíláme peníze podle stejných koeficientů, které jsme za posledních dvacet let nezměnili.

Proto bych chtěl, abychom jako první bod přeřadili bod sněmovního tisku 28, jako první bod dnešního jednání. Děkuji za pozornost.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní jako další vystoupí... (Upozornění na přednostní právo.) Ano, tak s přednostním právem pan místopředseda Skopeček a připraví se paní poslankyně Gabriela Svárovská.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, zazněla tady už spousta projevů. Paní ministryně se snažila vysvětlit, o čem přehlasování prezidentova veta k zákonům o rozpočtové odpovědnosti vlastně je. Její pokus vylhat se z rozpočtového megazločinu století ale žádným objektivním vysvětlením nebyl.

Já vám řeknu, o čem přehlasování prezidentova veta je. O čem je přehlasování veta k zákonu o rozpočtové odpovědnosti. Co to ve skutečnosti znamená.

Je potřeba to jasně nazvat bez jakékoliv omáčky. Je to znásilnění rozpočtové odpovědnosti. Je to krádež budoucnosti našich dětí. Je to růst dluhů, úroků, úrokových nákladů. Je to roztáčení inflace. Je to přenesení dluhů na naše děti, které rozpočtové eldorádo budou muset zaplatit.

Podle stávajícího zákona o rozpočtových pravidlech, který dnes platí, může být příští schodek rozpočtu na rok 2027 nanejvýš 150 miliard korun. Vláda chce podle svých slov něco pod 400 miliardami korun. Chybí jí tak stovky miliard, které si chce půjčit. Podle zákona nesmí, a tak celá pravidla, která tady dlouhá léta fungují, hází do koše. Ne, není to tak, že by si vláda upravila třeba jen trend poklesu strukturálního deficitu a hranici 150 miliard o něco zvýšila, aby nastavila pomalejší tempo poklesu deficitu, nikoliv. Vláda ve svém rozpočtovém megazločinu vypíná jakoukoliv brzdu a naopak si otevírá, místo postupného snižování deficitu, prostor pro jeho dramatický nárůst. Rozpočtová pravidla ale nejsou technikálie. Je to zámek na dveřích státní pokladny a vy se ho dnes nesnažíte vyměnit. Vy se ho snažíte rovnou vytrhnout z futer. Alena Schillerová je v přeneseném slova smyslu takový bankovní lupič v sukni, jen nevykrádá banku, vykrádá účet, který si vaše děti teprve v budoucnu otevřou. Vykrádá jejich budoucnost.

Přitom ekonomika roste, nezaměstnanost v podstatě neexistuje, nikde nehoří, covid už dávno není. A vy chcete sestavit covidový rozpočet v době hojnosti. A pan premiér tomu nasazuje korunu. Prý bude šetřit, až budou všechny investice hotové. Kdyby takhle uvažovala normální rodina, tak si vezme další úvěr na kuchyň, další na auto a když se jí banka zeptá, kdy začne splácet, řekne: Až budeme spokojeni, až budeme mít všechno, až budeme mít druhé, třetí auto, začneme splácet.

Vláda, která nešetří v době růstu, nebude šetřit nikdy a rozhodně ne ve volebním roce, v roce 2029, jak si to maluje tato vláda ve strukturálně-fiskálním plánu. Stát, který si takhle půjčuje v době ekonomického růstu při nízké nezaměstnanosti, v době, kdy je naše ekonomika na svém potenciálu, zdraží peníze všem ostatním, roztočí inflaci a zdraží úvěry i hypotéky.

Pamatujete si na ty billboardy, ve kterých Andrej Babiš sliboval levnější hypotéky? Tímto způsobí pravý opak. Tímto způsobí zdražení hypoték. Rodina, která dnes u kuchyňského stolu počítá, jestli na hypotéku dosáhne, o tomhle hlasování možná ani neví. Přesto za něj bude platit každý měsíc.

Tenhle účet, vážené kolegyně a vážení kolegové, nedorazí ani tak mně či vám. Tento účet dorazí našim dětem, které dnes sedí v první třídě. Berete si, milá vládo, rukojmí, kteří ještě neumějí ani psát, nemají hlas a bránit se nemohou. Tohle není rozpočtová politika, to je zločin páchaný na našich dětech, na našich budoucích generacích, které ten váš mejdan, ke kterému si tu dnes chcete otevřít ruce a který si chcete otevřít tím, že přehlasujete veto prezidenta republiky, zaplatí. Nedělejte to už kvůli těm dětem. Podpořte veto prezidenta republiky. Děkuji za pozornost.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí paní poslankyně Gabriela Svárovská a připraví se pan poslanec Bohuslav Niemiec.

 

Poslankyně Gabriela Svárovská: Dobré odpoledne, vážený pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, i já se musím, a jistě to čekáte, vrátit k problematice sucha a postupu vlády.

Víme už nejméně deset let, že sucho není jenom environmentální téma. Sucho je otázka bezpečnosti státu, dostupnosti pitné vody, potravinové bezpečnosti, zdravotních rizik při vlnách veder, stability zemědělství i odolnosti obcí a celé země. Vláda vyhlásila, že bude bojovat se suchem. Dobré ráno. Po deseti letech? Místo pokračování v nastavených strategiích, jejich vylepšení, urychlení, místo důslednosti se tady předvádí politický marketing a návrat k technokratismu minulého režimu. Přehradit, přečerpat, převést vodu z jednoho povodí do druhého. Akorát místo poroučení dešti se za něj předseda vlády údajně modlí.

Jako hlavní řešení vláda nabízí nové přehrady, desítky kilometrů dálkových převaděčů a další obří vodní díla, místo aby alespoň stejnou naléhavost věnovala tomu, co vodu skutečně udrží tam, kam spadne – ve zdravé půdě, v mokřadech, v prameništích, v pestré krajině a v odolných lesích. Vláda ve skutečnosti na jedné straně vyhlašuje boj proti suchu pomocí betonových přehrad a na druhé straně oslabuje adaptační opatření.

V březnu 2026 uvolnila přísnější pravidla protierozní ochrany půdy zavedená v předchozím roce. Přitom eroze není jenom problém úbytku ornice. Degradovaná a zhutněná půda ztrácí schopnost vsakovat a zadržovat vodu. V reakci na sucho vláda umožnila využívat také části zelených neprodukčních ploch. Ministr životního prostředí zase otevřel možnost odvážet více suchého dřeva z národních parků. Přitom stát sám ve svých adaptačních dokumentech říká přesný opak. Potřebujeme zdravou půdu, trvalý vegetační pokryv, pestřejší lesy, více dřeva ponechaného v lesích k zetlení nejen v národních parcích, ale i v hospodářských lesích, revitalizaci vodních toků, obnovu pramenišť, rašelinišť a mokřadů a lepší vsakování vody v krajině. Největší vodní nádrž máme pod nohama v půdě.

Problém není, že bychom nevěděli co dělat. My to víme. Jen vláda to neví anebo úmyslně nastavuje jiné priority. Exemplárním příkladem je plánovaná soustava nádrží Kryry, Senomaty a Šanov na Žatecku, Podbořansku a Rakovnicku. Nádrže mají stát na tocích, které byly letos prakticky vyschlé, takže je stát plánuje zásobovat vodou z Ohře. Desítky kilometrů přivaděčů má vodu čerpat přes rozvodí a několik set kilometrů (?) vzhůru. Celý systém má podle současných odhadů stát kolem 12 miliard korun a pod jeho hladinou mají zmizet stovky hektarů půdy. Přitom samotná Ohře letos v Lounech překonala rekordně nízké průtoky z roku 1994 a její průtok klesl pod pětinu obvyklé hodnoty.

Teď se ptejme, komu má toto vodní dílo placené z veřejných peněz především sloužit? Komu? Stát sám mezi hlavními přínosy zdůrazňuje závlahy zemědělských ploch, výslovně chmelnic. A právě shodou okolností v této oblasti v posledních letech ve velkém nakupoval Agrofert. Po nákupech M + A + J Sedčice a zemědělské společnosti Blšany koupil v roce 2022 skupinu TOP HOP s přibližně 550 hektary chmelnic v žatecké oblasti a v roce 2024 přikoupil LUPOFYT, který přidal dalších 83 hektarů produkčních chmelnic. Hospodaří tak přibližně na 1 900 hektarech půdy. Jinými slovy, významná část chmelnic Agrofertu se nachází právě v oblasti, které má systém Kryry Senomaty Šanov přinést vodu pro závlahy.

Neříkám, že se ty přehrady stavějí pro Agrofert, ale právě tady se znovu vrací stálý, starý a stále neuspokojivě vyřešený problém střetu zájmů premiéra. Jestliže vláda rozhoduje o veřejné investici za 12 miliard korun, která může zvýšit produktivitu a hodnotu zemědělských aktiv firem ekonomicky spojených s premiérem, nestačí prohlásit, že střet zájmů byl vyřešen.

Veřejnost musí vědět, kdo bude vodu odebírat, kolik jí bude odebírat, za jakou cenu a jaký ekonomický prospěch jednotlivým soukromým subjektům veřejná investice přinese. A ten kontrast je ještě výraznější. Podle údajů Výzkumného ústavu monitoringu a ochrany půdy může kvalitní hektar půdy zadržet až 3 500 kubíků vody. Lepší hospodaření s půdou, obnova organické hmoty a důsledná protierozní ochrana mají v celostátním měřítku obrovský retenční čili zadržovací potenciál a prospívají celé krajině, nejen těm, kdo budou napojeni na konkrétní přivaděč.

Proto má Sněmovna vědět, podle jakých kritérií vláda vybírá projekty, podle jakých vybírá své priority pro boj se suchem, proč oslabuje ochranu půdy a přirozenou schopnost krajiny zadržovat vodu a zároveň chce utrácet miliardy za technická řešení. Kdo z těch veřejných investic skutečně bude mít prospěch? Z čeho se budou platit? Mají se stát onou strategickou investicí, na kterou si vláda právě vytváří prostor svým novým zadlužovacím rámcem, který vetoval prezident, a budeme ho znovu projednávat na této schůzi? Řeší vláda odolnost České republiky vůči suchu nebo zajišťuje vodu především konkrétním hospodářským subjektům a skupinám, zatímco lidem budou dál vysychat studny?

Proto žádám o zařazení bodu Vládní plán řešení dlouhodobého sucha Plánovaná opatření a financování velkých vodních staveb na program této schůze jako první bod, případně jako další bod za předem schválené body. Dále navrhuji zařadit bod Postup Ministerstva životního prostředí a České inspekce životního prostředí v kauze Heřmanické haldy. Hořící Heřmanická halda je tikající bomba. Podezření na závažné selhání veřejné kontroly v kauze, ve které se současně objevují podezření na podvodné jednání, možné hospodářské škody, hrozba závažné ekologické újmy a urgentní otázky ochrany zdraví obyvatel Ostravy.

Česká inspekce životního prostředí několik let prověřovala, zda při stavbě oddělovací stěny na Heřmanické haldě nebyl použit materiál v rozporu se zákonem V době, kdy pokračovalo odborné dokazování, Ministerstvo životního prostředí na žádost prověřované společnosti Ridera Bohemia případ inspekci odebralo a následně řízení zastavilo. Firmě v něm hrozila pokuta až 25 milionů korun. Nové vedení České inspekce životního prostředí potom ukončilo i smlouvy s odbornými institucemi, které měly pomocí vrtů, laboratorních zkoušek a dalších analýz zjistit, co se v oddělovací stěně skutečně nachází, jestli je bezpečná a jestli bylo splněno zadání té konkrétní zakázky. To je mimořádně závažné. Stát nejprve přestane řešit možné porušení zákona a vzápětí zastaví i zjišťování skutkového stavu.

Po medializaci případu a zásahu vlády se má odborné posouzení znovu dokončit, tentokrát prostřednictvím státního podniku DIAMO a Ministerstva průmyslu a obchodu. Ani role státního podniku DIAMO ale není bez otázek. DIAMO sanaci Heřmanické haldy dlouhodobě řídí. Bylo zadavatelem oddělovací stěny a podílelo se na rozhodnutích o způsobu jejího provedení. Jestliže dnes existují pochybnosti o funkčnosti této stěny nebo o materiálu, který se na to použil, musíme vědět, jakou odpovědnost nese dodavatel a jakou samotný zadavatel. A je legitimní se ptát. Má právě DIAMO organizovat odborné posouzení opatření, když za jeho zadání a dlouhodobou správu samo odpovídá? Kdo zajistí skutečně nezávislou expertizu? Ptám se tedy, proč stát nejprve zastavil správní řízení i rozpracované odborné zkoumání a teď bude totéž odborné zkoumání obnovovat jinou cestou? Proč bylo dokazování přerušeno právě ve chvíli, kdy mohlo ukázat, co se ve stěně ve skutečnosti nachází?

Proč má jeho dokončení zajišťovat subjekt, jehož vlastní postup je součástí problému, součástí toho, co je potřeba nezávisle posoudit? V celé věci už bylo podáno trestní oznámení. Existují totiž natolik závažná podezření, že okolnosti postupu státu by měly být prověřeny i orgány činnými v trestním řízení.

Vedle možných podvodů a hospodářských škod nesmíme zapomínat na to nejdůležitější. Na heřmanické haldě nejde jenom o peníze. Jde o možné šíření termické aktivity, tedy rozšíření hoření z haldy po těžbě do vedlejší skládky toxického odpadu, o složení materiálu uvnitř stěny, o riziko kontaminace a možné závažné dopady na životní prostředí a zdraví lidí v Ostravě. Právě v takové situaci má být Česká inspekce životního prostředí tou institucí, která odborně, nezávisle a důsledně zjistí, co se stalo a ochrání veřejný zájem. Tohle a nic jiného je úlohou České inspekce životního prostředí. A místo toho jsou tu pochybnosti o tom, jestli kontrolní funkce inspekce nebyla oslabena právě ve chvíli, kdy jí bylo nejvíc potřeba, právě z rozhodnutí Ministerstva životního prostředí.

Opozice už v červnu kvůli situaci na České inspekci životního prostředí a jmenování nového ředitele svolala výbor pro životní prostředí. Nově jmenovaný ředitel inspekce ale na jednání nepřišel. Pan ministr jeho nepřítomnost vysvětlil mimo jiné tím, že ještě neprošel mediálním tréninkem. Ředitel České inspekce životního prostředí nepotřebuje mediální trénink. Potřebuje být schopen vysvětlit rozhodnutí instituce, do jejíhož čela byl jmenován a poskytnout veřejnosti informace, na které má právo. Tady jde o fungování celého systému veřejné kontroly, o odpovědnost ministerstva, inspekce, obou ministerstev, životního prostředí i průmyslu a obchodu a také státního podniku DIAMO, státního podniku, v jehož správní radě pochopitelně sedí zástupci celé řady politických stran.

Jde o to, zda se tyto instituce navzájem kontrolují nebo vyviňují, nebo jestli se jejich role překrývají tak, že se odpovědnost úplně rozpustí a nakonec ji neponese nikdo a lidé na Ostravsku budou čelit závažným zdravotním dopadům, aniž by alespoň věděli, kdo to všechno způsobil.

To je druhý bod, který navrhuji na jednání této schůze. Žádám, aby se věcí zabývala Poslanecká sněmovna, aby ministr životního prostředí vysvětlil postup svého ministerstva a ředitel České inspekce životního prostředí svoje kroky. Děkuji.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Děkuji a nyní vystoupí pan poslanec Bohuslav Niemiec a připraví se pan poslanec Martin Baxa. Tak prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Bohuslav Niemiec: Já jsem nějaký poslanec Niemiec Bohuslav, pro pana ministra. (Obrací se na ministra Macinku.) A taky budu mluvit o heřmanické haldě, takže jsem si říkal, jako v kontextu pana Hladíka, jak jste si ho fotil, že to sfoukneme hned na počátku, abychom to nemuseli dělat pak v průběhu. (Ministr Macinka reaguje mimo mikrofon.) Dobře, to je fajn, tak to jsem rád. Aspoň mě to nebude rušit při mém vystoupení.

Protože opravdu věc, kterou je třeba řešit, je heřmanická halda a ten bod, který bych si dovolil navrhnout na pořad dnešního jednání a dnešní schůze, má název Heřmanická halda aneb proč musí Havlíček hasit to, co Červený zaspal. Prosím jako první bod dnešního jednání, protože jsem rád, že kolegové, kteří vystupovali přede mnou, se zajímají o heřmanickou haldu, o život Ostravanů. Já, který bydlím od té heřmanické haldy asi nějakých 30 kilometrů, tak to mám opravdu za rohem a seděl jsem v té dozorčí radě DIAMO v minulém volebním období. Hrdě se k tomu hlásím, protože státní podnik v té době a věřím, že i dnes odvádí dobrou práci na sanaci, na řešení, ale nechápu opravdu některé kroky ministerstva v této kauze, a proto bych se rád zeptal na konkrétní věci a rád bych slyšel odpovědi.

Téma heřmanické haldy opravdu přesahuje jeden rezort, týká se to určitě i Ministerstva průmyslu, obchodu, Ministerstva financí a Ministerstva životního prostředí. Jde o opravdu ekologickou zátěž, kde pod povrchem opravdu desítky let prohořívají tuny uhelné hlušiny v bezprostřední blízkosti skládky chemického odpadu.

Můj dotaz, který tady řeknu pouze na plénum, jak je možné, že v devadesátých letech byla dovolena skládka chemického odpadu hned vedle hořící haldy? Tomu opravdu nerozumím. Ale pak tedy, jak si dovolím trošku obsáhleji, obšírněji vysvětlit ten problém, pak tedy se přistoupilo k sanaci heřmanické haldy tak, aby právě ta termická aktivita neprohořela směrem k té skládce chemického odpadu, a proto se připravily projektové dokumentace na jednotlivé oddělovací vzdušné stěny. Měla to být oddělovací vzdušná stěna A, pak B a pak C. První problém začal v momentě, kdy se začalo řešit, jestli to má být opravdu vzdušná stěna nebo se má zasypat něčím. Z nějakého mně nepochopitelného rozhodnutí se rozhodlo, že se vzdušná stěna bude zasypávat samozřejmě nehořlavým materiálem, který neumožňuje pronik termické aktivity směrem ke skládce chemického odpadu. Tady si dovolím dodat, že oddělovací vzdušná stěna B ani C ještě se zrealizovat nezačala, a proto celý ten proces prostě stojí. To, že na heřmanické haldě je opravdu problémů osm, nejenom jeden, a že se týkají různých firem, které třeba vlastní tu skládku chemického odpadu, nejenom firmy konkrétně Ribera a týkají se další problémy vlastníků pozemků a také linky na rozebrání té haldy, tak to tady teďka zmiňovat jako nemusíme.

Já bych tady se chtěl zeptat nebo dostat odpovědi na otázky, se kterými přišli novináři, které ukazují hluboký rozpor mezi tím, co pan ministr Červený tvrdí veřejnosti a novinářům na tiskových konferencích, a tím, co obsahují úřední dokumenty. Pojďme si to rozebrat postupně. Pan ministr tvrdí, že celý proces byl podle standardního postupu. Konkrétní prohlášení: ministerstvo postupovalo přísně podle zákona a v mezích standardních správních mechanismů. Jaká je však realita ve spise? Čtyři roky vedla řízení Česká inspekce životního prostředí, shromáždila rozsáhlou fotodokumentaci, posudky i svědectví vypovídající o tom, že do oddělovací stěny bylo navezeno přes půl milionu tun nepovoleného stavebního odpadu. Ty fotky existují, ty fotky jsou. Ta oddělovací vzdušná stěna byla, byly z ní odebrány vrty a ta dokumentace je. Prostě toto řízení, které vedla Česká inspekce životního prostředí, bylo složité a proto trvalo tak dlouho.

Jenom taková poznámka na okraj. Jak jsem poslouchal tiskovou konferenci pana ministra po jednání vlády, tak si plete pojmy s dojmy, protože DIAMO je firma, státní podnik, která je na jedné straně toho procesu, toho řízení, a ministerstvo, potažmo Česká inspekce životního prostředí, potažmo báňský úřad, je státní správa, která vykonává dohled, která rozhoduje. Nemá to dělat DIAMO, tak jak tam bylo řečeno. V dubnu si však odbor Ministerstva životního prostředí na přímou žádost prověřované soukromé společnosti převzal takzvanou atrakci. Úředníci ministerstva následně drtivou většinu důkazů inspekce smetli ze stolu a řízení bleskově zastavili s verdiktem, že se žádný přestupek nestal. Za mě to není standardní postup, je to bezprecedentní záchranná brzda zatažená přímo z ministerské úrovně.

Tvrzení druhé, o nezávislosti posouzení a absenci poškozených. Pan ministr dále na dotazy novinářů tvrdí: V řízení nebylo prokázáno porušení norem, nikdo nebyl krácen na svých právech. OK, jaká je realita?

Jediný den předtím, než ministerstvo celé řízení zastavilo, vyřadilo z pozice účastníka řízení státní podnik DIAMO. Opakuju: státní podnik. Právě státní podnik spravuje tutéž zátěž a podal trestní oznámení jako poškozený a uplatňoval nárok na náhradu škody v řádech stovek milionů. Vyřadit státní podnik den před verdiktem znamená jediné; připravit stát o možnost podat proti rozhodnutí řádný opravný prostředek a zablokovat vymáhání škody na soukromém dodavateli. To už tu padlo a já to opět zopakuji.

Další tvrzení pana ministra: zastavení znaleckých posudků bylo nadbytečné. Když byl pan ministr konfrontován s tím, proč nedávno dosazený ředitel ČIŽPu pan Pavel Straka vypověděl smlouvu se třemi vědeckými institucemi na provedení průzkumných vrtů, zněla ministerská obhajoba následujícím způsobem. Máme dostatek důkazů, že oddělovací stěna funguje a že další zkoumání by bylo jen plýtváním veřejných prostředků. Jako vážně? To jsme se tam přišli podívat? To jsme to zhodnotili z vrtulníku, když jsme prolétali vrtulníkem, když pan vládní zmocněnec prolétal vrtulníkem a popíjel šampaňské, tak se podíval dolů na haldu a zhodnotil, že to je v pořádku? Nevím. Já si myslím, že občané Moravskoslezského kraje si zaslouží jasná relevantní data o tom, co je nebo není pravda.

Oddělovací stěna má oddělit hořící jádro haldy od skládky chemických odpadů. Jestliže v té oddělovací stěně se opravdu nachází hořlavý materiál, tak opravdu v řádech let může dojít k tomu, že ta termická aktivita projde až na tu skládku chemického odpadu. A pak se stane obrovský průser. Pak to bude neřešitelný problém. Takže teď musíme řešit ten problém. Teď se státní instituce nesmí zastavit, státní podnik také, a musí přijít s řešením. Nemůžeme čekat, nemáme na to čas. Zastavení posudků nebylo úsporou peněz. Bylo to vědomé zamezení vzniku dalších nezvratných důkazů, které by rozhodnutí ministerstva usvědčily z neudržitelnosti. A proto, dámy a pánové, pokud stát tímto způsobem rezignuje na dozorovou funkci, zbaví právní subjekty odpovědnosti, případně sanační náklady a odstranění ekologických škod, které se odhadují až na miliardu korun, zaplatí to občané ze svých daní.

Proto se ptám pana ministra, na základě jakých konkrétních paragrafů a interních analýz ministerstvo rozhodlo o vyřazení státního podniku DIAMO z řízení bezprostředně před jeho zastavením? A další dotaz: Předloží pan ministr, a o to prosím poslancům kompletní spisovou dokumentaci včetně všech původních stanovisek inspektorů ČIŽPu, která bylo ministerskou kontrolou odmítnuta?

Dámy a pánové, je to opravdu závažné téma. Opravdu, když jsem četl ty informace ve sdělovacích prostředcích, tak jsem byl vytočený doběla, protože tuto věc nemůžeme jenom tak přejít. Je to opravdu průšvih. Pan ministr Havlíček zatáhl za záchrannou brzdu. OK, dobře. Já chci, aby se obnovily ty posudky, abychom je měly. Ale nevím, jestli ony takhle jednoduše obnovit jdou. Tak jsem zvědavý, kdy se něco dozvíme a jaké budou další kroky. Děkuji.

Pane předsedo, zeptám se, máte ten název bodu? Mám ho ještě zopakovat?

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Název bodu je Heřmanická halda aneb proč musí Havlíček hasit to, co Červený zaspal. (Poslanec Niemiec: Jako první bod, prosím.) První bod, ano. (Poslanec Niemiec: Děkuji.) Ano.

Nyní vystoupí pan poslanec Martin Baxa a připraví se paní poslankyně Ester Weimerová. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Martin Baxa: Vážený pane předsedo, pane vicepremiére, milé kolegyně, milí kolegové, já bych chtěl přednést návrh na zařazení dvou bodů na pořad jednání Poslanecké sněmovny. Oba se týkají pana ministra kultury Oty Klempíře, který teď před chvilkou odešel. Tak budu mluvit fiktivně k němu, jakoby tady byl. Možná mě sleduje. Jsou to záležitosti, které se týkají nejen jeho agendy, ale to, jakým způsobem on naplňuje nebo nenaplňuje funkci ministra kultury.

Ten první návrh zní: Státní kulturní politika. Proč chce ministr Klempíř státní kulturní politiku rušit? Tento návrh se týká, řekl bych letního tématu, které ale mělo výrazně větší ohlas, než by se u takového dokumentu dalo čekat. A je to zjevný důkaz toho, že nejen kulturní veřejnosti už konání pana ministra kultury není jedno a že jeho zjevná nekompetence pro výkon této funkce začíná mít větší přesah než je jenom samotná kulturní obec.

Jenom stručně ten návrh odůvodním. Státní kulturní politika je strategický dokument, který dává rámec k tomu, jakým způsobem jednak má stát kulturu podporovat, ale ve shodě s řadou kulturních aktérů, myšleno kulturních aktérů institucionálních, vlastně má být ovlivňována veřejná podpora kultury v naší zemi a vytvářeny podmínky pro to, aby se kultuře dobře dařilo. Z té samotné definice vyplývá, že takový dokument nemůže vzniknout bez těch aktérů samotných. A mně v době, kdy jsem vykonával funkci ministra kultury, připadl úkol státní kulturní politiku na léta 2026 až 2030 připravit, protože ta stávající končila v roce 2025. Přistoupili jsme k tomu tak, jak se má přistoupit ke strategickému dokumentu. To já nechci zdůrazňovat jako nějakou svou přednost nebo se dokonce za to chválit. Chci jenom podtrhnout, že jsme postupovali naprosto standardně.

To znamená, že takový dokument, který určuje strategický rámec celého odvětví, má být důkladně připraven a projednán s těmi, kterých se týká, a má mu předcházet obsáhlá analytická a datová etapa, kterou my jsme opravdu důsledně naplnili. To znamená, nejprve vznikla analýza kulturního prostředí v zemi, opět díky rozsáhlému zapojení všech aktérů, dávající jako dobrý pohled na aktuální stav české kultury a následovala ta vlastní realizační fáze přípravy toho dokumentu, kdy opravdu, to číslo není nijak nadsazené, stovky kulturních aktérů a desítky kulturních institucí měly příležitost nejenom vznést připomínky, ale aktivně se zapojit do této přípravy. Odehrálo se pět velkých kulatých stolů, aktérsky rozdělených. Ty návrhy byly velmi pečlivě dávány dohromady, byly v průběhu té samotné přípravy pečlivě připomínkovány, neustále byla poskytována zpětná vazba ze strany kulturních aktérů a tým pod vedením mého tehdejšího náměstka Davida Kašpara odvedl na participativním vzniku státní kulturní politiky opravdu velký kus práce.

Ten dokument není z principu politický. Ministr Klempíř se pokoušel v kritice toho postupu, který byl masivně napadán, tvrdit, že to bylo kukaččí vejce Fialovy vlády schválené po volbách. To jsou, nepoužívám to slovo často, ale tady ho řeknu, jako čiré nesmysly. Ten dokument opravdu vznikl participativně, odborně, nijak se v něm neprojevovaly politické priority vlády Petra Fialy a tehdejší naší vládní koalice. Byl to dokument, který vytvářel jasný rámec pro podporu kultury na pět let bez ohledu na politické zabarvení jakýchkoliv aktérů nebo vlády, dobré podmínky tak, aby se české kultuře funkčně dařilo. A byl to dokument, který také měl několik společných jmenovatelů, myšlenek, nití, které se táhly tímto dokumentem, ať už je to téma odolnosti, téma posilování sociální soudržnosti. A byl to také dokument, který prošel velmi detailním připomínkovým řízením. Ministr Klempíř se pokoušel jaksi porovnávat počet připomínek k tomu svému kvazi dokumentu a k tomu, který připravilo ministerstvo v době mého působení. Těch připomínek bylo více než 400 a já to považuju za správné, protože to znamená, že se tím opravdu všichni ti, kterých se týká připomínkové řízení, pečlivě zabývali. My jsme ty připomínky všechny pečlivě vypořádali a vláda je schválila 8. října. Dokument tedy nabyl účinnosti 1. ledna letošního roku.

Ten samotný dokument předpokládal vypracování plánu implementace. To se mělo stát k 30. červnu roku letošního a měl prostě začít fungovat tak, jak takové strategické dokumenty fungovat mají.

Oto Klempíř poměrně nedávno před několika měsíci odpověděl na mediální dotaz, zda nebo jak se dívá na tu státní kulturní politiku přijatou naší vládou, tak říkal, že státní kulturní politika pana Baxy je perfektní. Tak to jsem bral jako velmi pozitivní znamení toho, že v tomto ohledu bude ministerstvo pokračovat v odborně postavených kolejích. Nicméně, jak říká pan vicepremiér Macinka, nechvalme dne před večerem. To se opravdu stalo a najednou Oto Klempíř přišel zničehonic uprostřed léta s úplně jako bizarním návrhem nové státní kulturní politiky, který se zničehonic na veřejnosti objevil kvůli tomu, že ho na svém webu k připomínkování zveřejnila Hospodářská komora, což je vlastně úplně neuvěřitelné, že strategický dokument, který má být připravován participativně, byl ve skutečnosti napsán vedoucí tiskového oddělení a ředitelkou kabinetu pana ministra. Takto on takto veřejně sdělil, a takto jako tajně poslán do připomínkového řízení s tím, že má být zrušena státní kulturní politika normálně legitimně legálně schválená, funkční a nahrazena tímto dokumentem.

Já jej odmítám nazývat návrhem státní kulturní politiky. Není to návrh státní kulturní politiky, jakkoliv tak může být pojmenován, a to z toho důvodu, že nesplňuje základní podmínky, které takový dokument má mít. To znamená, že vzniká ve spolupráci s kulturními aktéry nebo v tomto případě tedy s těmi aktéry, kterých se ten dokument týká. A pak bylo několik týdnů veřejné diskuse, na niž reagovalo Ministerstvo kultury a ministr Klempíř trapně. To je podle mě ten správný termín. Proto různými výmluvami, hledáním jako ex post důvodů, proč bylo dobré tu státní kulturní politiku rušit nebo proč tedy je navrhováno ji rušit. jednou že ta takzvaná Baxova státní kulturní politika není rozpočtově akceptovatelná nebo rozpočtově uskutečnitelná. Jiný důvod byl ten, že to bylo to kukaččí vejce. Další důvod je ten, že se do toho mají promítnout vládní priority. Prostě, řekl bych, klempířovský guláš. Už jsme takových situací zažili několik, tak tohle byla úplně ukázková.

Já chci, aby o tomto návrhu jednala Poslanecká sněmovna z toho důvodu, že dokument, který jinak vzniká na úrovni ministerstva, má jej schválit vláda, má velké dopady do fungování kultury v České republice. A pokud Ministerstvo kultury v tom kvazidokumentu, v té kvazistátní kulturní politice nedalo příležitost promluvit těm, kterých se týká a kteří nemají příležitost se jakýmkoliv způsobem k tomu připomínkování otevřeně dostat, respektive k tomu procesu vzniku, tak si říkám, že by o tom měla jednat Poslanecká sněmovna, kde jsou zástupci občanstva, občanek, občanů, veřejnosti a mají mít příležitost říci ministrovi Klempířovi, co si o tomto postupu myslí, protože ministr je zodpovědný Poslanecké sněmovně a Poslanecká sněmovna složená ze zástupců lidu má právo se na takový postup ptát a bezpochyby jsou mezi námi tací, kteří se věnují kultuře a kulturní politice. Teď ten kvazi dokument údajně jakoby běží dál nějak připomínkovým řízením, nejspíš bude pokračovat, bude schválen, pokud nezasáhne premiér Andrej Babiš, jak už to Otu Klempířovi udělal jednou, kdy potupně pro Otu Klempíře shodil ze stolu jedním vyjádřením paskvilní návrh zákona o médiích veřejné služby ale premiér zatím neodpovídá na otevřený dopis kulturní veřejnosti podepsaný desítkami kulturních aktérů, tak v tomto případě asi v takovou cestu motoristům nepříjemnou doufat nemůžeme, takže chci aby nebo navrhuji pardon, aby bod s názvem státní kulturní politika proč chce ministr Klempíř státní kulturní politiku rušit?

Byl zařazen osmý bod úterního jednání Poslanecké sněmovny, tedy osmý bod toho jednání 25. srpna 2026 v odůvodnění toho druhého bodu budu významně stručnější. Je to bod, který se jmenuje nebo navrhuje, aby se na pro pořad jednání Sněmovny zařadil bod s názvem Bude Ministerstvo kultury České republiky kontrolovat přímo Českou televizi a Český rozhlas. Tento návrh se týká konkrétního ne ustanovení, protože to tam bohužel není, ale konkrétního parametru, který vyplývá z novely zákonů o České televizi a Českém rozhlasu, který nyní má putovat na program jednání Poslanecké sněmovny. Jedná se tedy o ten návrh zjednodušeně, který já zjednodušeně nazývám zničení nezávislosti České televize a Českého rozhlasu, respektive nezávislého financování obou médií veřejné služby. Tento návrh předpokládá, že se zruší systém poplatků a nahradí se financování ze státního rozpočtu. Jenom si v povzdechnu v přítomnosti hlavy motoristického hnutí pana vicepremiéra Macinky, že ta rozpočtová odpovědnost a snaha kontrolovat financování jde opravdu vniveč miliarda sem, miliarda tam, tady osm miliard nového státního dluhu, jen to fikne takzvaně. Tento návrh vlastně vyvolává velký otazník, zda bude moci, když to státní financování výdajů ze státního rozpočtu jej kontrolovat ten poskytovatel, to znamená Ministerstvo kultury.

Ono to zdánlivě vypadá jako věc nezajímavá nebo technická. Podle zákona o finanční kontrole a velkých rozpočtových pravidel prostě běžně běží kontroly všech výdajů státního rozpočtu, kterých se ty zákony týkají, dotací, dalšího financování a podobně. Tady by ale, pokud by tato konstrukce byla správná, mohlo dojít k tomu, že jeden z ústředních orgánů státní správy bude moci najednou kontrolovat nezávislá média veřejné služby. Já netvrdím, že to ten zákon jednoznačně říká, ale současně dosud Ministerstvo kultury neodpovědělo na žádnou veřejnou nebo veřejně vznesenou připomínku tohoto druhu. Protože pokud a já ten návrh podporuju, aby média veřejné služby kontroloval Nejvyšší kontrolní úřad, tak tam by se jednalo o situaci, kdy se jedná o kontrolu ze strany nezávislého kontrolního úřadu. NKÚ je nezávislý úřad, jehož pravomoci definuje zákon a vycházejí z Ústavy České republiky. Tady by se jednalo o možnost jednoho ministerstva prostě kontrolovat peníze, které pocházejí, přicházejí do médií veřejné služby ze státního rozpočtu.

Jenom podotknu, že já pevně věřím, že se nepodaří tuto zásadní novelu, tento úder proti nezávislému financování a vlastně nezávislému fungování médií veřejné služby uskutečnit. Ale pokud ten návrh je připraven na jednání Sněmovny a vládní koalice soustavně tvrdí, že jej prosadí, tak já chci, aby Poslanecká sněmovna si vyslechla stanovisko ministra kultury Oty Klempíře k tomu, zda může Ministerstvo kultury kontrolovat přímo Českou televizi a Český rozhlas ve smyslu toho, jak je ta velká novela obou těchto návrhů napsána. A navrhuji, aby tento bod projednávala Poslanecká sněmovna dnes jako devátý bod svého pořadu. Tedy navrhuji, aby bod Bude Ministerstvo kultury České republiky kontrolovat přímo Českou televizi a Český rozhlas? byl zařazen jako devátý bod jednání Poslanecké sněmovny 25. srpna. Děkuju za slovo, pane místopředsedo.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Přeji krásné odpoledne. Vystřídali jsme se v řízení schůze.

Budeme pokračovat dalším vystoupením, ke kterému vyzvu paní poslankyni Ester Weimerovou. Prosím.

 

Poslankyně Ester Weimerová: Děkuji za slovo. Vážená paní ministryně, vážené kolegyně, vážení kolegové, přišla jsem sem navrhnout bod Selektování novinářů nemá místo v demokratické zemi jako první bod dnešní schůze. Protože ať už zde projednáváme cokoliv, měli by o tom občané získat pravdivý obrázek potřebný k formování jejich postoje.

Nejspíš si vzpomínáte na první tiskovou konferenci, kam nebyla vpuštěna Zdislava Pokorná z Deníku N s nyní proslavenou reakcí ministra zahraničí, která byla výsměchem nejen poctivé investigativní novinářce, ale i svobodnému mediálnímu prostředí bez pokřivení politickým tlakem. Měsíce se zdálo, že pan ministr uznal chybu, nebo aspoň nechtěl být za politika, který se bojí konfrontace, ale v létě jsme se přesvědčili, že se pan ministr odpovědnosti znovu vyhýbá a opět paní Pokornou na svou tiskovou konferenci nevpustil, přestože se předtím řádně nahlásila.

Nemohla tedy na rozdíl od jiných novinářů přijít a vznést dotaz a odpověď pak využit k informování občanů o tom, jak jednají jimi volení představitelé. To vytváří velmi nebezpečný tlak na to, aby média o vládě informovala lichotivě a nikoliv nezávisle a bezprostředně podle zjištěných skutečností.

Zvýhodňování či naopak znevýhodňování určitých médií nebo jejich novinářů narušuje informační a kontrolní funkci, kterou média plní a omezuje možnosti občanů volat své zástupce k zodpovědnosti. Přestože spolu koaliční média soutěží musím vyzdvihnout jak si toto riziko uvědomují a navzájem brání svou profesní svobodu. Věřím, že my bychom zase měli bránit demokratické principy. Jak byste se cítili, kdybyste byli znovu zvoleni ne na základě toho, že se občanům líbí vaše práce, ale protože jste dotlačili média k autocenzuře, byli byste na sebe pyšní? Pokud chceme férové mediální prostředí a férovou politickou soutěž, měli bychom společně odsoudit jejich ohrožení. Nevpouštět bychom měli spíš diskriminaci novinářů do demokratické společnosti. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Další v pořadí je přihlášena paní poslankyně Michaela Moricová. Prosím.

 

Poslankyně Michaela Moricová: Dobré odpoledne, dámy a pánové, vážený pane předsedající, děkuju za udělení slova. A já se budu věnovat tématu sucha. Asi tady nikoho úplně nepřekvapí, protože to není nic, co by se tak jednoho dne najednou zjevilo na titulních stranách novin a vláda rozhodně věděla o hrozících problémech, pokud tedy nežila pod kamenem nebo se nerozhodla tento problém ignorovat. Před suchem varují odborníci už dlouhé roky. Mluví se o vysychající krajině, o půdě, která ztrácí schopnost zadržovat vodu, o extrémních výkyvech počasí, o horku ve městech, o nutnosti adaptace. Obce to vědí, zemědělci to vědí, lidé v regionech to vidí na vlastní oči a tudíž to určitě viděl i pan ctěný premiér Andrej Babiš při svých cestách po republice. Jenže vláda se stejně tak nějak tvářila, že vlastně nemá vůbec nic proti vyjádření Petra Macinky, že má klimatickou krizi za ukončenou.

To je super, co? Jenže siláckými řečmi problémy nikdy nezmizely. Jen s nimi někdo pohladil ego, sucho udeřilo, a to bez ohledu na něčí machrování.

Voda se neřídí tiskovkami vlády a už vůbec se neřídí tím, co kde žbleptne nějaký Motorista. A také se neřídí tím, jestli klimatická krize někomu ideologicky se hodí, nebo se mu nehodí. Vodu buď v krajině udržíme, anebo ji ztratíme a pokud ji ztratíme, tak to opravdu nezaplatí pan premiér, ani ministři, ale zaplatí to obce, zemědělci, lidé v regionech, domácnosti a nakonec celá Česká republika. Protože sucho není jenom ekologické téma, ale je to i téma bezpečnosti, téma potravin, cen, je to téma kvality života v obcích. Je to také téma toho, jestli naše krajina zvládne horko, přívalové deště a dlouhá období bez srážek. A jestli něco opravdu nepotřebujeme, tak je to vláda, která se tváří, že boj se suchem znamená svolat schůzku, až když problém nejde přehlédnout. Respektive až když se sucho Andreji Babišovi objeví v průzkumech.

Sucho se řeší tím, že stát chrání vodu, půdu a krajinu po celý rok. Tohle nemá být žádný projev beznaděje a lomení rukama, právě naopak, protože my víme, že ta řešení existují a my je známe. Naděje tady je, ale naděje není sedět a čekat, že příští rok víc zaprší. Naděje je dobře odvedená práce. Naděje je krajina, která umí zadržet vodu když spadne. Naděje jsou mokřady, remízky zdravá půda, menší eroze a opatření, která zpomalují odtok vody. Naděje jsou města, která umí pracovat s dešťovou vodou, místo aby se ji co nejrychleji snažila poslat do kanálu. Naděje jsou stromy ve městech, zelené střechy, propustné povrchy, zastíněné ulice a obce, kde se dá i v létě normálně žít. Naděje jsou pravidla, která neupřednostní beton před krajinou pokaždé, co se objeví developerský zájem. Naděje je stát, který používá data, plánuje a pomáhá samosprávám dřív, než přijde krize. A přesně tímhle směrem politika podle mě musí jít. Ne strašit lidi koncem světa, ale říct jim pravdu, protože ten problém je vážný, avšak řešení existují a pokud je budeme dělat včas, můžeme mít krajinu, která bude odolnější a můžeme mít obce, kde se bude i v horkých letech dobře žít. Můžeme mít i stát, který nečeká, až nastane krize, ale umí těm krizím předcházet. To je podle mě rozdíl mezi politikou strachu a politikou naděje. Strach říká nic se nedá dělat. Popírání říká žádný problém není. Ale odpovědná politika říká, že problém vidíme, bereme ho vážně a máme plán, jak ho řešit. A přesně takovou politiku Piráti představují. Politiku, která bere klimatickou změnu vážně, ale zároveň nebere lidem naději. Politiku, která chrání přírodu ne proto, že je to hezké heslo, ale proto, že bez zdravé krajiny nebude dobře fungovat ani ekonomika, ani obce, ani život lidí v regionech. Politiku, která ví, že voda v krajině není součást žádné ideologie. Je to základní podmínka života.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, sucho není problém, který vyřeší jedna tisková konference a povolání Richarda Brabce z post bečvovského exilu. A není to ani problém, který zmizí, když se mu budeme posmívat, posmívat se a bagatelizovat problémy to totiž umí každý, ale postavit se jim čelem a řešit ho, to nás činí zodpovědnými dospělými jedinci. A je tady cesta. Cesta, kde stát nečeká, až krajina popraská a voda nekončí zbytečně v kanálu. Cesta, kde se obcím pomáhá a nejen slibuje a pak se do regionu nic nepošle. Cesta, kde se budoucnost nepopírá, ale připravuje.

Protože naděje v politice nevypadá tak, že lidem slíbíme, že žádný problém neexistuje a všechno bude jako dřív. Naděje vypadá tak, že problém pojmenujeme a začneme ho opravdu řešit a nebudeme schovávat hlavu do vyprahlé hlíny. Proto navrhuji bod s názvem Babiš řeší sucho tiskovkou a možná přijde i Brabec.

A teď tady mám ještě druhý bod programu, protože moc se nemluví o dalším rozměru sucha a tím jsou zvířata a nemyslím jenom hospodářská, ale především ta volně žijící, ptáky, hmyz, drobné savce, obojživelníky, zvěř v krajině. Tvorové samozřejmě nemají své poslance a nemohou nám přijít na výbor říct, že jejich prostředí vysychá a přesto na ně dopady sucha dopadají velmi tvrdě. Když mizí voda z krajiny, mizí i místa, kde mohou pít, rozmnožovat se a přežít horké týdny. Kde vysychají tůně, mokřady, malé vodní prvky. Mizí prostředí pro obojživelníky a hmyz. A když stát reaguje pozdě, neubližuje tím jenom lidem, ale i tvorům, kteří jsou na zdravé krajině úplně závislí. Říkám to i proto, že v této Sněmovně sedí poslanci napříč politickými stranami včetně ANO a SPD, kteří o sobě dlouhodobě říkají, že jim na zvířatech záleží. A já jim to opravdu neberu. Já jim to věřím.

Jenže pokud nám na zvířatech opravdu záleží, tak se nemůžeme tvářit, že ochrana zvířat začíná a končí u přísnějších trestů nebo u jednotlivých emotivních kauz. Ochrana zvířat znamená i ochranu prostředí, ve které mohou žít. Zvířata netrpí jen tehdy, když jim někdo přímo ubližuje, ale trpí i tehdy, když zmizí stín, když vyschne voda, zmizí potrava, když krajina přestane být místem k životu. Proto i boj se suchem patří do debaty o ochraně zvířat. Chceme krajinu, kde budou mít zvířata vodu, úkryt a prostor k životu. Pak musíme chránit mokřady, remízky, tůně, stromy, zdravou půdu a přirozené prvky v krajině. A musíme pomáhat obcím, zemědělcům a vlastníkům půdy dělat opatření, která vodu v krajině zadrží a hlavně musíme přestat předstírat, že sucho je problém až ve chvíli, kdy se toto téma krásně hodí Andreji Babišovi. Zvířata totiž vážně nezajímá nějaká ideologie a kdo zrovna sedí ve vládě a už vůbec jim nepomůže nějaká tisková konference. A já vím, to je naprosto šokující.

Zvířata prostě neřeší, jestli klimatická krize někomu sedí do programu. Ona potřebují vodu, stín a potravu. Potřebují prostředí, ve kterém mohou přežít a jestli nám na nich opravdu záleží nám všem, tak bychom to měli dokázat i tehdy, kdy se nebavíme jen o trestech, ale i o suchu a krajině. Já vám děkuji a proto navrhuji i druhý bod programu a ten se jmenuje Když vysychá krajina trpí i zvířata. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuju. Jenom v jakém pořadí chcete ty body navrhnout? Jako první body? Dobře.

Další, kdo vystoupí v pořadí, je pan poslanec Vlček, připraví se pan poslanec Bendl.

 

Poslanec Lukáš Vlček: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Dámy a pánové, vážená paní ministryně, já si dovolím již poněkolikáté navrhnout bod s názvem Strategie pro hospodářsky a sociálně slabé regiony. Navrhuji to už poněkolikáté a pokusím se opět odůvodnit, proč bychom o tomto bodu měli na této schůzi jednat.

Myslím si, že je to opravdu velmi palčivé téma, hlavně pak v době přípravy státního rozpočtu a i v kontextu budoucích priorit financovaných z evropských programů, o kterých aktuálně jednáme. Máme tady podle mého názoru, a nejenom podle mého názoru, ale ukazují nám to i patřičná čísla a data, takzvané dvourychlostní Česko. Vedle rozvíjejících se regionů tu máme bohužel stále ty a stále se prohlubující problémy v takzvaně hospodářsky a sociálně ohrožených regionech, které trápí vylidňování, stárnutí populace, nevybudovaná infrastruktura, nebo například bydlení. To třeba netrápí tady paní ministryni (Ukazuje k ministryni Mrázové.), ostatní v těch regionech to trápí.

Není to bohužel nikterak malá část naší republiky. Je to zhruba 25 procent rozlohy České republiky. Je to zhruba čtvrtina obyvatel naší země. A nejsou to jenom ty kraje Ústecký, Moravskoslezský či Karlovarský, to jsou ty regiony na těch takzvaných vnějších periferiích, ale máme i takzvaně hospodářsky a sociálně slabé regiony, máme je i v dalších krajích na té takzvaně vnitřní periferii, a to jak i ve Středočeském kraji, nebo třeba u nás na Vysočině.

Co dělá pro tyto regiony vlastně vláda Andreje Babiše? Kašle na ně. Kašle i na vlastní voliče, kteří vlastně vás sem poslali, tím, že neřešíte problémy těchto regionů. Proto navrhuji, abychom o tomto bodě jednali právě v kontextu i přípravy státního rozpočtu.

Co vidíme v posledních měsících? Spíše vidíme například to, že kraje nedostanou peníze na opravy silnic. Vidíme tendence k centralizaci zdravotní péče a snižování dostupnosti zdravotnictví pro lidi. A vidíme tady nepovedený stavební zákon, developerský zákon, který destruuje výkon státní správy v území. Vláda nechce dát peníze na rozvoj regionů u strategických projektů, jako jsou například Dukovany. A mohl bych pokračovat.

Navrhuji tedy, pane místopředsedo, abychom jako první bod jednání aktuální schůze zařadili bod s názvem Strategie pro hospodářsky a sociálně slabé regiony. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji, mám poznamenáno. Nyní poprosím o vystoupení pana poslance Bendla.

 

Poslanec Petr Bendl: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, milé kolegyně, kolegové, paní ministryně – jediná měla odvahu tady ještě vydržet – já jsem původně chtěl stejně jako mí kolegové a Martin Kupka navrhnout bod jednání sucho a požádat vládu, aby představila plán konkrétních opatření v souboji se suchem, ale protože už to navrhl Martin Kupka za nás, nechci tady opakovat, co už bylo řečeno. Představili to i moji další kolegové, tudíž svůj návrh zkrátím ze dvou bodů na jeden. A doufám jenom, že vláda a vládní poslanci využijí příležitosti prodat tady na jednání Poslanecké sněmovny vše, co zatím vláda připravila, a vládní poslanci podpoří návrh projednávání situace v oblasti sucha v České republice.

K mému jedinému návrhu na jednání dnešní schůze – navrhuji zařadit na pořad této schůze nový bod s názvem Informace vlády o prioritách Národního a regionálního partnerského plánu České republiky pro období 2028 až 2034 a zajištění financování strategických potřeb České republiky.

Vláda 24. srpna 2026 projednala a schválila materiál Příprava Národního a regionálního partnerského plánu České republiky pro období 2028 až 2034 pod číslem jednacím 629/26. Nejde přitom o nějaký běžný koncepční nebo dotační dokument. Národní a regionální partnerský plán má být základním rámcem pro využívání významné části evropských prostředků v České republice po roce 2027. Do jednoho systému má být propojena politika soudržnosti, podpora regionálního rozvoje, zemědělství a rozvoje venkova, rybářství a další evropské politiky.

Současně se má změnit samotný princip čerpání prostředků. Financování má být ve větší míře navázáno na předem stanovené výsledky, milníky a reformy. Proto bude rozhodující nejen to, kolik peněz Česká republika získá, ale také na jaké priority je vláda hodlá zaměřit a k jakým podmínkám a reformám se při jednání s Evropskou komisí nakonec zaváže.

Ministerstvo pro místní rozvoj po jednání vlády zveřejnilo základní okruhy, které Česká republika považuje za své priority pro období 2028 až 2034. Jsem tedy rád vlastně, že tady je paní ministryně, protože věřím, že mě poslouchá. Mezi nimi vláda a Ministerstvo pro místní rozvoj výslovně uvádějí mezi ty priority: dokončení strategické dopravní infrastruktury, energetická bezpečnost, snižování energetické náročnosti a úspory energií, zdravotnictví, výzkum a inovace, podpora podniků s vyšší přidanou hodnotou, digitalizace státu a ekonomiky, kybernetická bezpečnost, dostupné bydlení, regionální rozvoj, vzdělávání a příprava pracovní síly. To je seznam priorit, které byly prezentovány po jednání vlády 24. srpna, což jsou bezpochyby významné oblasti. Řada z nich musí patřit mezi dlouhodobé priority České republiky.

Ale právě proto je ale důležité upozornit také na to, co mezi takto konkrétně pojmenovanými prioritami chybí. Výslovně mezi nimi není uvedena: voda a vodní hospodářství, ochrana vodních zdrojů, zadržování vody v krajině, odolnost České republiky vůči suchu, obnova retenční schopnosti půdy a krajiny, ochrana půdy před erozí a adaptace zemědělství a krajiny na klimatické extrémy.

Tento rozdíl je o to významnější, že vláda v posledních týdnech veřejnosti deklarovala přesně pravý opak. Vláda obnovila Národní koalici pro boj se suchem. Premiér opakovaně označuje řešení sucha a vody za jednu z nejdůležitějších otázek pro Českou republiku. A ministr životního prostředí při jednání vlády dne 17. srpna hovořil o zadržování vody, její kvalitě a souvisejících opatřeních jako o prioritě číslo jedna. Jestliže vláda říká občanům, zemědělcům a obcím, že je voda prioritou číslo jedna, musí být schopna Poslanecké sněmovně vysvětlit, jak se tato priorita promítne do nejdůležitějšího finančního a investičního rámce pro období 2028 až 2034.

Nestačí jenom říkat, že voda je prioritou na tiskových konferencích. Musí být zřejmé, jaké konkrétní finanční prostředky na ni budou vyčleněny, z jakých zdrojů budou opatření financována, zda bude ochrana vody a odolnost vůči suchu součástí české vyjednávací pozice vůči Evropské komisi.

Stejně významná je otázka budoucnosti zemědělství a venkova. Nový Národní a regionální partnerský plán má zásadně měnit vztah mezi dosavadní kohezní politikou a společnou zemědělskou politikou. Je proto nutné vědět, jak bude zajištěno financování českého zemědělství, potravinářství a venkova, zda budou prostředky pro tyto oblasti dostatečně chráněny a zda jejich využití nebude podmíněno reformami, o nichž zatím česká veřejnost ani Poslanecká sněmovna nemají dostatečné informace.

To se týká nejenom zemědělských podpor v užším smyslu slova, ale rovněž investic do vodohospodářské infrastruktury, pozemkových úprav, krajinných opatření, závlah, rybníků a malých vodních nádrží, ochrany půdy, protierozních opatření, modernizace zemědělských podniků, rozvoje venkova obecně, lesního hospodářství a potravinářského průmyslu.

Z pohledu České republiky tedy není rozhodující pouze celková částka evropských prostředků. Rozhodující bude vnitřní rozdělení peněz mezi jednotlivé priority a podmínky, za kterých je Česká republika bude moci čerpat. Podle zveřejněného harmonogramu mají přitom neformální jednání České republiky s Evropskou komisí začít již na podzim 2026. Detailní podoba plánu se má připravovat během roku 2027 a finální Národní a regionální partnerský plán má být předložen Evropské komisi nejpozději v lednu 2028.

Pokud vím a správně si pamatuji, ministryně pro místní rozvoj avizovala někdy na jaře nebo v jarních měsících, že ten plán představí na konci června, což se nestalo. Vláda teď něco projednala, veřejnosti ty detaily známy nejsou, což považuji za obrovskou chybu.

Žádám proto, aby vláda Poslanecké sněmovně předložila zejména úplný seznam strategických priorit České republiky, které schválila pro přípravu Národního a regionálního partnerského plánu. Žádám o informaci, jaké finanční objemy nebo podíly prostředků vláda předpokládá pro jednotlivé prioritní oblasti. Informaci o předpokládaném financování zemědělství, potravinářství a rozvoje venkova po roce 2027. Žádám také informaci, jaké místo má v Národním a regionálním partnerském plánu zaujímat vodní hospodářství, zadržování vody v krajině, ochrana vodních zdrojů a boj proti suchu. Chci vysvětlení, proč voda a odolnost vůči suchu nejsou mezi veřejně prezentovanými hlavními prioritami vlády a proč nejsou v Národním a regionálním partnerském plánu výslovně uvedeny. Žádám o informaci o předpokládaném financování ochrany půdy, protierozních opatření, pozemkových úprav, závlah, rybníků, malých vodních nádrží a dalších opatření zvyšujících retenční schopnost krajiny. Přehled reforem, milníků a podmínek, které je vláda připravena v souvislosti s čerpáním evropských prostředků vyjednávat s Evropskou komisí. A taktéž žádám informaci, jakým způsobem budou do další přípravy Národního a regionálního partnerského plánu zapojeny kraje, obce, zemědělské a podnikatelské organizace, hospodářští a sociální partneři a další dotčené subjekty. Harmonogram vyjednávání s Evropskou komisí a způsob, jakým bude o jeho průběhu informována Poslanecká sněmovna, by si určitě Sněmovna tuto informaci také zasloužila.

Seznámím vás s návrhem usnesení, které pevně doufám, že Sněmovna podpoří, tak abych zkrátil případnou debatu k tomuto materiálu, tím návrhem usnesení mám představu asi takovou:

Poslanecká sněmovna bere na vědomí informaci vlády o přípravě Národního a regionálního partnerského plánu České republiky pro období roku 2028 až 2034. Žádá vládu, aby Poslanecké sněmovně předložila podrobnou informaci o předpokládaném rozdělení prostředků mezi jednotlivé strategické priority a navrhovaných reformách a milnících a o předpokládaném financování zemědělství, rozvoje venkova, vodního hospodářství a zejména opatření proti suchu.

Vyzývám vládu, aby v rámci přípravy a vyjednávání Národního a regionálního partnerského plánu prosazovala zajištění vody, ochranu vodních zdrojů, zvýšení retenční schopnosti krajiny a odolnost České republiky vůči suchu jako jednu ze svých strategických priorit.

Žádá vládu, aby zajistila odpovídající postavení zemědělství a rozvoje venkova v Národním a regionálním partnerském plánu a informovala Poslaneckou sněmovnu o předpokládaném objemu prostředků určených pro tuto oblast. A zároveň žádá vládu, aby Poslaneckou sněmovnu průběžně informovala o zásadních změnách české vyjednávací pozice vůči Evropské komisi.

Jen na závěr, určitě nezpochybňuji, že doprava, energetika, zdravotnictví, výzkum, digitalizace, bydlení nebo vzdělávání nemají být prioritami. Ptám se ale, proč vláda dokázala všechny tyto oblasti konkrétně vyjmenovat, zatímco voda, sucho a odolnost krajiny v tomto výčtu nejsou. Jestli je voda podle vlády prioritou číslo jedna, měla by být prioritou i tam, kde se rozhoduje o penězích na příštích sedm let. Děkuju za pozornost a prosím zařadit jako poslední bod dnešní schůze. (Potlesk poslanců ODS.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuju pěkně. Jenom poprosím, jestli byste mi dal ten dlouhý název.

Jako další vystoupí pan poslanec Bureš. Prosím.

 

Poslanec Jan Bureš: Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně a kolegové, tedy předstupuji před vás dnes s pocitem určitého déjà vu, ale také s neutuchající vírou, že zdravý rozum nakonec v této síni zvítězí, i když jak se rozhlížím, moc ho tady není.

Už poněkolikáté vás žádám, abychom do našeho programu zařadili sněmovní tisk číslo 129. A než mě někdo obviní z procesní úpornosti, dovolte mi, abych vám vysvětlil, proč to tak dělám. Nedělám to pro sebe. Dělám to pro miliony lidí, kteří se každý rok stávají rukojmími jednoho z nejabsurdnějších zákonů, které v našem právním řádu máme. Koneckonců představte si českého občana, který se ráno o státním svátku probudí. Ten člověk neřeší politiku, chce prostě fungovat. A místo toho, aby se rozhodl podle svých potřeb, musí se z něj stát amatérský právník a badatel. V kalendáři musí zkoumat, jestli je dnes ten zlý svátek, kdy mu stát zakázal koupit si boty nebo lednici, nebo ten hodný svátek, kdy je všechno v pořádku.

Tento zákon, vážení přítomní, udělal z českých svátků rébus. Je to zákon, který s metrem v ruce měří plochu prodejen a říká: Ty máš 199 metrů, ty smíš sloužit lidem, ale ty, ty už máš 201 metrů čtverečních, ty jsi pro společnost nebezpečný a musíš mít mříž. Ptám se vás, kde je v tom logika? Kde je v tom ta pověstná legislativní čistota, o které se tak rádi zmiňujeme? Je to čisté sociální inženýrství, které rozděluje podnikatele na vyvolené a na trestané.

Často slýcháme argument o ochraně zaměstnanců a o právu na odpočinek. To zní vznešeně, že? Ale pojďme si nalít čistého vína. Proč tento stát chrání jen prodavače v supermarketech nad 200 metrů čtverečních? Proč mu nevadí, že o státních svátcích pracují kuchaři, číšníci, řidiči autobusů, lidé v kinech nebo v malých večerkách? Jsou snad jejich rodiny méně důležité? Jsou jejich děti méně hodny společenského zájmu a společného času?

Tento zákon je pokrytecký. Ve skutečnosti bere tisícům zaměstnanců možnost si legálně přivydělat díky stoprocentním příplatkům, o které často stojí. Místo toho, aby stát nechal lidi, aby se sami rozhodli – zaměstnanec se zaměstnavatelem, občan s obchodníkem – vrazil mezi ně tento tupý úřední zákaz. Sněmovní tisk 129 není nic jiného než návrat k respektu k dospělému člověku. K člověku, o kterém si nemyslíme, že je nesvéprávný a že mu musíme diktovat, kdy má mít v tašce nákup.

Podívejte se na stanovisko vlády. Je neutrální. Vláda samotná neví, co s tím, protože v hloubi duše cítí, že to je nesmysl. Ústavní soud sice kdysi řekl, že zákon není protiústavní, ale to neznamená, že je správný, logický nebo potřebný. My jsme zákonodárci, my máme moc napravovat chyby, které se v minulosti staly, a tento zákon chybou je. Je to relikt doby, kdy se věřilo, že stát ví všechno nejlépe. Zvláště v regionech, jako je moje Karlovarsko, kde žijeme z turismu a služeb, působí tyto zákazy jako pěst na oko. Turista, který přijede do lázeňského města, neřeší naše vnitřní ideologické boje. Chce si koupit suvenýr, chce si koupit jídlo na cestu. A my mu řekneme: Sorry, dneska máme svátek, tak jsme to tady pro jistotu zamkli, i když obchodník i prodavač by tu pro vás rádi byli. Takhle se buduje moderní otevřená ekonomika? Takhle chceme lákat lidi a investice?

Vážené kolegyně a vážení kolegové, toto úterý, tedy dnes, kdy navrhuji zařadit tento bod, máme jedinečnou šanci. My máme šanci ukázat, že nám nechybí odvaha k jednoduchým, ale k zásadním krokům. Za chvíli budu dávat návrh na předřazení jiného bodu, který se týká digitalizace. Pojďme to spojit v jeden smysluplný celek. Proto tedy navrhuji procesní postup. Žádám o zařazení sněmovního tisku číslo 129 na pořad schůze, a to na dnešek jako první bod našeho jednání. Pojďme jednou provždy odstranit tento zmatek. Pojďme zrušit zákon, který nikomu nepomáhá a všechny jenom plete. Vraťme lidem svobodu rozhodování a obchodníkům férové prostředí bez ohledu na to, kolik metrů čtverečních má jejich provozovna. Děkuji za pozornost u tohoto bodu a pevně věřím, že tentokrát zvítězí princip svobody nad principem příkazů a zákazů. Tolik tedy k mému prvnímu návrhu.

Ten druhý, ten se týká sněmovního tisku číslo 103. A ono možná už se stává tradicí, že zde stojím a apeluji na vás ve věci jednoho konkrétního bodu. Ano, opětovně a opakovaně žádám o zařazení právě sněmovního tisku číslo 103 a dělám to proto, že jsem hluboce přesvědčen, že ignorování rozumných návrhů jen proto, že nejsou vládní, je luxus, který si tato země nemůže dovolit.

Dovolte mi začít od konce, od výhrad, které k tomuto návrhu zazněly z pera vlády. Vláda ve svém stanovisku zmiňuje obavy z diskriminace občanů Evropské unie nebo technickou nepřipravenost systému. A já se ptám, kdy jindy o těchto obavách chceme mluvit než právě v otevřené rozpravě? Moje opakovaná žádost o zařazení tohoto bodu není tvrdohlavostí. Je to nabídka k dialogu.

My jako předkladatelé nejsme hluší k odborným argumentům. Pokud existuje riziko kolize s unijním právem, pojďme ho v druhém čtení vyřešit pozměňovacím návrhem. Pokud má Digitální a informační agentura personální kapacity, které vyžadují delší náběh, upravme účinnost, ale proboha neshazujme ten návrh ze stolu dřív než o něm vůbec začneme věcně jednat.

Pojďme se podívat na to, co sněmovní tisk číslo 103 přináší v rovině bezpečnosti. Často zde slyšíme, a to od kolegů z obou táborů, volání po zpřísnění kontroly vyplacených dávek. Tisk 103 je přesně tím nástrojem, který vnáší světlo do komunikace s cizinci, kteří jsou příjemci státní pomoci. Zavedením povinných datových schránek pro tuto skupinu osob končí éra fiktivních adres a nedohledatelných příjemců. Stát získává garantovaný kanál, kterým může doručovat rozhodnutí, výzvy i kontroly. Je to opatření ve výsostném veřejném zájmu. Chceme skutečně efektivní kontrolu sociálního systému nebo o ní chceme jenom mluvit v předvolebních spotech? Pokud ji chceme, musíme tisk 103 pustit do dalšího projednávání.

Dalším rozměrem, který nesmíme opomíjet, je čistá ekonomická racionalita. Každý rok vyhazujeme stovky milionů korun za papírové obálky, za poštovné, za administrativní sílu, která ty obálky lepí, eviduje a následně řeší jejich nedoručení. V době, kdy se bavíme o každé miliardě v rozpočtu, zde máme na stole návrh, který digitalizuje proces u tisíců subjektů. Je to modernizace, která se zaplatí sama během prvních měsíců fungování.

Digitalizace nesmí být jen prázdným heslem v programovém prohlášení žádné vlády, musí to být každodenní praxe, a tisk 103 je právě tou praxí.

Vážené kolegyně a kolegové, tento týden budeme projednávat jistě řadu důležitých norem. Máme za sebou debaty o ekonomické svobodě. Před chviličkou jsem tady mluvil i o otevírací době v obchodech, tedy o tisku 129, a proto tedy považuji za naprosto logické a symbolické, abychom na tyto kroky navázali modernizací státní správy. Proto jsem si dovolil navrhnout tento bod jako druhý v dnešním programu, tedy na dnešní den, a chci vás požádat o podporu mého návrhu, abychom tisk 103 neodsouvali na neurčito, abychom ho nenechali vyhnít v nějakém v uvozovkách bazénu. Každý měsíc odkladu znamená další tisíce zbytečně odeslaných dopisů a další měsíce nepřehlednosti v systému sociální podpory.

Abych byl tedy konkrétní a umožnil nám všem racionální plánování práce, vznáším tedy tento procesní návrh. Navrhuji zařadit sněmovní tisk číslo 103 na pořad této schůze, a to jako druhý bod, a to bezprostředně po před chvílí mnou navrženém sněmovním tisku číslo 129. Věřím, že po měsících, kdy o to zařazení usiluji, najdeme společnou řeč. Nejde koneckonců o politické body pro předkladatele, jde o funkční stát, o úsporu peněz nás všech a o digitalizaci, která dává smysl. Tolik tedy můj druhý bod, tedy druhá přihláška.

Ta třetí, tam se chci připojit ke kolegům, kteří tady již mluvili o problému, který jsme nazvali sucho, jaké trápí nejen Českou republiku, trápí i ostatní země. Česká republika se z hydrologického hlediska nachází ve vysoce specifické a strategicky zranitelné pozici. Vzhledem k faktu, že územím prochází hlavní evropské rozvodí a drtivá většina vodních toků zde pramení a následně zemi opouští, je vodní bilance státu téměř absolutně závislá na objemu a distribuci atmosférických srážek.

V průběhu uplynulého desetiletí se klimatické podmínky v regionu střední Evropy začaly transformovat tempem, které překonalo většinu historických modelů. Změna klimatu přestala být abstraktním konceptem a projevila se sérií bezprecedentních meteorologických a následně hydrologických a zemědělských extrémů.

Odborníci z Českého hydrometeorologického ústavu včetně předních klimatologů, jako je třeba Radim Tolasz, varují, že jevy, které byly dříve považovány za extrémní výkyvy, se stávají novým klimatickým normálem. Zřetelným indikátorem této transformace jsou zimní měsíce a abnormálně vysoké teploty. Například počátek roku 2023 byl hodnocen jako extrémně teplý, přičemž lednová teplota přesáhla dlouhodobý normál o 3,4 stupně Celsia a únorová o 1,6.

Tento vývoj má pro hydrologickou bilanci fatální následky, neboť absence stabilní sněhové pokrývky v horských a podhorských oblastech znamená, že nedochází k postupnému jarnímu tání, aniž by dotovalo zvodně a zajišťovalo stabilní základní odtok v říční síti během jarních a letních měsíců. Dopady tohoto klimatického posunu na národní hospodářství nabraly astronomických rozměrů. Jen v průběhu extrémně suchého roku 2018 vyčíslily státní orgány škody způsobené suchem v agrárním a lesním sektoru na těžko uvěřitelných 24 miliard korun.

Tento stav donutil exekutivu přehodnotit dosavadní vnímání sucha jakožto marginálního problému. Přístup k řešení této plíživé katastrofy se však v podání dvou po sobě jdoucích administrativ vlády Andreje Babiše a vlády Petra Fialy diametrálně lišil. Zatímco první zmíněný kabinet inklinoval k centralizovaným, finančně masivním, avšak strukturálně roztříštěným dotačním mechanismům s důrazem na technologická řešení, druhý kabinet přesunul těžiště k systémovějším reformám zemědělské politiky, ochraně půdního fondu a odmítnutí velkých inženýrských zásahů do krajiny.

To, co zde chci citovat, a tím tedy předkládám analýzu legislativních a ekonomických a strategických kroků obou administrativ, doplněnou o zjištění kontrolních úřadů, jež odhalila hluboké disonance mezi deklarovanými cíli a reálnými výsledky.

Počátky systematického vládního zájmu o problematiku sucha lze datovat do roku 2015, kdy tehdejší koaliční vláda, v níž ANO drželo klíčové ekonomické a environmentální rezorty, po ničivé vlně veder zadala Ministerstvu životního prostředí a Ministerstvu zemědělství soubor 49 konkrétních úkolů k minimalizaci hrozby nedostatku vody. Po převzetí premiérského křesla Andrejem Babišem se tento balíček úkolů stal základem rozsáhlé politické kampaně. K akceleraci procesů vláda po dvoutýdenních prázdninách v roce 2018 obnovila činnost Národní koalice pro boj se suchem, do jejíhož čela se postavil přímo premiér Babiš, přičemž aktivní roli zde hrál ministr životního prostředí Richard Brabec a ministr zemědělství. Účelem koalice, která podle vládních prohlášení konzultovala postupy se špičkovými experty z akademické sféry i praxe, mělo být překlenutí mezirezortní roztříštěnosti.

Programové prohlášení tehdejšího Babišova kabinetu bylo v oblasti adaptace na změnu klimatu velmi ambiciózní. Zavazovalo se k systémové podpoře opatření, která snižuje negativní dopady sucha a zdůrazňovalo nutnost podpory chovu hospodářských zvířat za účelem navýšení objemu organické hmoty v půdě, což by vedlo k výrazně větší schopnosti poutat a zachycovat vodu.

Vláda rovněž plánovala vytvoření fondu obtížně pojistitelných rizik, který měl zemědělcům plošně kompenzovat škody způsobené nepojistitelnými jevy, mezi něž právě prolongované sucho patřilo.

Ministerstvo životního prostředí v tomto období zahájilo bezprecedentní dotační ofenzívu. Ministr Brabec argumentoval, že stát vložil obrovské finanční prostředky do lokální retence, přičemž od roku 2014 bylo investováno téměř 11 miliard korun do více než 14 000 projektů zaměřených na sucho. Mezi nejviditelnější a mediálně nejvíce protěžované kroky patřil program Dešťovka, z něhož stát rozděloval miliardové částky na instalaci podzemních nádrží na srážkovou vodu či na budování zelených střech pro občany i municipality.

Vedle toho Ministerstvo životního prostředí podpořilo masivní výstavbu nových zdrojů pitné vody, díky čemuž se podle vyjádření ministra podařilo zajistit stabilní dodávky pro více než 200 000 obyvatel. Údajně nezahálelo ani Ministerstvo zemědělství. Od roku 2016 zavedlo dotační program Orientování na budování a rekonstrukci malých rybníků, díky němuž bylo obnoveno či nově postaveno přes 530 takových vodních děl.

Rezort rovněž deklaroval ztrojnásobení alokovaných částek na budování závlahových systémů, přičemž finančně bonifikoval technologie schopné uspořit více než 80 procent vody proti běžným postupům.

V neposlední řadě se aktivoval podpůrný a garanční rolnický a lesnický fond, jehož prostřednictvím ministerstvo poskytovalo subvence úroků z úvěrů na nákup zemědělské půdy či lesnické techniky. K podpoře dlouhodobého hospodaření byla u těchto nákupů například stanovena minimální pětiletá vázací lhůta, během níž nesměla být nakoupená půda předmětem smluvního převodu či pronájmu, čímž se měl stabilizovat vlastnický vztah ke krajině.

Přestože výčet dotačních programů a alokovaných miliard působil na první pohled impozantně, hloubková revize provedená Nejvyšším kontrolním úřadem přinesla zcela odlišný vysoce kritický obraz reality. Výstupy NKÚ z kontrol provedených v rezortech zemědělství a životního prostředí včetně zásadní zprávy číslo 19/18 obnažily hloubkové systémové deficity Babišovy administrativy.

Kontroloři konstatovali, že většina dotačních programů na řešení sucha postrádala konkrétní měřitelné cíle a naprostá většina ze 49 úkolů zadaných vládou v roce 2015 zůstala pouze na papíře.

Detailní analýza NKÚ ukázala, že obsahem oněch úkolů bylo ve většině případů pouze vypracování teoretických analýz, hodnocení potenciálu nebo příprava úvodních návrhů. Přenos těchto poznatků do tvrdé praxe, jenž by vyústil ve skutečné terénní změny způsobilé reálně zadržet vodu, však žalostně selhával. U mediálně oslavovaného programu velké Dešťovky pro obce dokonce úřad zjistil, že Ministerstvo životního prostředí nebylo schopno vůbec vyčíslit reálnou výši čerpání prostředků, jelikož interní systém vykazování takovou analytiku jednoduše neumožňoval. Navíc Ministerstvo průmyslu a obchodu zjistilo u některých příjemců dotací podvody, což vedlo k podání několika trestních oznámení a umocnilo pochybnosti o celkové efektivitě dotační koalice.

NKÚ dále poukázal na hrozivý deficit ve strategické vodohospodářské infrastruktuře. Kontroloři zdůraznili, že za uplynulých dvacet pět let nebyla v České republice postavena ani jedna nová přehrada a projekty na nezbytné propojování vodohospodářských soustav nabraly fatální zpoždění. Stejně tak zástupci zdravotnických a krizových složek upozorňovali na absenci koncepčního metodického řízení na úseku bezpečnosti ze strany Ministerstva zdravotnictví, což ostře kontrastovalo s nutností připravit stát na zdravotní dopady vlny veder a extrémního sucha, jak ukládala koncepce krizové připravenosti zdravotnictví České republiky již z roku 2007. Zjištěný stav krizového řízení byl odborníky označen jako nebezpečný a nanejvýš varující. Nejfatálnějším zjištěním, které odhalilo naprostou disonanci vládních politik, byl však postoj Ministerstva zemědělství k podpoře energetických plodin. Základním fyzikálním předpokladem pro zvládání sucha je zdravá půdní struktura bohatá na organickou hmotu. NKÚ však ostře kritizoval skutečnost, že stát v inkriminovaném období nijak nepřehodnotil masivní dotační podporu pěstování zemědělských plodin pro energetické účely.

Z řepky ozimé se v tomto období stala druhá nejpěstovanější plodina na našem území hned po pšenici a enormně rostla i plocha osetá kukuřicí. Tento masivní nárůst probíhal přímo na úkor plodin s pozitivním vlivem na půdní strukturu a retenci, jako jsou ječmen či víceleté pícniny. V roce 2018 dosáhl součet podílů těchto dvou energetických plodin, řepky a kukuřice, neuvěřitelných 29,17 procenta z celkové osevní plochy v České republice. Z hlediska krajinného inženýrství znamenají statisíce hektarů těchto monokultur pěstovaných v obřích jednolitých půdních blocích a obhospodařovaných těžkou technikou degradaci a utužení ornice. Utužená půda ztrácí pórovitost, což vede k tomu, že při přívalových srážkách voda nedokáže zasáknout do zvodně a bleskově odtéká po povrchu, čímž způsobuje vodní erozi a prohlubuje hydrologické sucho.

Tato realita odhalila základní paradox Babišovy vlády. Zatímco Ministerstvo životního prostředí investovalo miliardy do drobných tůní a sudů na dešťovou vodu, Ministerstvo zemědělství svými dotacemi štědře sanovalo obchodní modely velkých agroholdingů, jejichž nešetrné hospodářství na scelených lánech schopnost krajiny zadržovat vodu systematicky ničilo. Tento konflikt zájmů byl o to palčivější, že premiér Babiš byl zakladatelem největšího agro-konglomerátu v zemi, který z pěstování a zpracování těchto plodin dominantně profitoval.

Na zprávu NKÚ reagovali představitelé rezortu značně defenzivně. Ministr Brabec prohlásil, že úředníci NKÚ nerozumějí základním principům fungování krajiny, a jejich výhrady označil za ryze formalistické. Mluvčí Ministerstva zemědělství obhajoval pomalé tempo budování infrastruktury logickým argumentem, že přehradní nádrž nelze postavit v horizontu několika let.

Tlak opozice reprezentované mimo jiné ODS či tehdy SPD nicméně přiměl vládu v závěru září k usnesení, že ministři musí o výsledcích opatření přijatých na základě kontrol NKÚ exekutivu pravidelně informovat. Tváří v tvář kritice absence jakéhokoliv právního rámce, který by definoval kompetence při nedostatku vody, prosadila Babišova administrativa zásadní legislativní milník – zákon č. 544/2020 Sb., kterým se změní zákon č. 254/2001 Sb., o vodách, a další související zákony.

Tento předpis účinný od 1. února 2021 a v odborných kruzích známý jako zavedení takzvané suché hlavy znamenal přesun operativního řízení sucha z roviny politických deklarací do striktního právního a správního režimu.

Vodní zákon vůbec poprvé exaktně definoval pojem sucho jako výkyv hydrologického cyklu vznikající v důsledku deficitu srážek projevující se poklesem průtoků ve vodních tocích a hladiny podzemních vod a pojem nedostatku vody, tedy dočasný stav s možným dopadem na lidské potřeby, ekonomiku a životní prostředí, kdy požadavky převyšují dostupné zdroje.

Tím byl vytvořen legislativní podklad pro omezování práv v zájmu ochrany vodních zdrojů. Pro operativní rozhodování ustanovil zákon novou hierarchii orgánů krizového řízení – Ústřední komisi pro sucho a krajské komise pro sucho. Tyto krajské komise zřizované a vedené hejtmany jednotlivých krajů sdružují zástupci správců povodí, Českého hydrometeorologického ústavu, policie, hasičského záchranného sboru a hygienických stanic. K jejich zasedání mohou být přizváni i klíčoví odběratelé vody a zástupci municipalit. Jakmile tyto orgány zjistí překročení kritických limitů, přebírají kompetence vodoprávních úřadů a mohou operativně nařídit bez náhrady úpravu, omezení, či dokonce zákaz povoleného nakládání s vodami.

Novela zákona o vodovodech a kanalizacích, která byla součástí tohoto balíčku, navíc stanovila, že komise může plošně omezit užívání pitné vody z vodovodu pro veřejnou potřebu na dobu až 3 měsíců s možností prodloužení o další 3 měsíce.

Legislativa dále umožnila krajům a hlavnímu městu Praze povinnost zpracovat strategické dokumenty, plány pro zvládání sucha a stavu nedostatku vody. Na základě jednotné metodiky Ministerstva zemědělství a Ministerstva životního prostředí vznikly obsáhlé analytické materiály, například plán pro zvládání sucha v Jihočeském kraji nebo v Karlovarském kraji. Obsahují mapy zranitelnosti území suchem, evidenci míst s obrovskými odběry či vypouštěním vod a především karty místních směrodatných limitů. Tyto limity poskytují komisím jednoznačně matematické spouštěče pro zahájení restriktivních opatření, čímž se eliminovala příchozí arbitrárnost politických rozhodování. Zpracování těchto plánů bylo mnohde spolufinancováno ze Státního fondu životního prostředí. I přes nezpochybnitelný posun však suchá novela obsahovala body, jež vzbudily kontroverze, zvláště u odborné veřejnosti.

Zejména novelizace § 5 vodního zákona přinesla změnu v hierarchii nakládání se splaškovými vodami v lokalitách bez veřejné kanalizace. Zákonodárce nově nařídil přímé čištění odpadních vod prostřednictvím domovních čistíren s následným vypouštěním do podzemních vod nad pouhou akumulaci v nepropustných žumpách s následným vyvážením na centrální komunální čistírny.

Odborná veřejnost namítala, že účinnost čištění v malých domovních čistírnách je fatálně závislá na odbornosti a pečlivosti jejich provozovatelů. Vzhledem k tomu, že tyto instalace často provozují laici, hrozí reálné nebezpečí, že nedostatečně přečištěné splašky budou masivně infiltrovány do podzemních vod, čímž se nevratně kontaminují strategické vodní zdroje nezbytné pro zvládání dlouhotrvajícího sucha.

Uvědomujíce si toto riziko vložil zákonodárce do § 36 omezení ustanovení, podle kterého je tento způsob likvidace limitován maximálním množstvím 15 kubíků za den, což odpovídá ekvivalentu asi 150 obyvatel. Přesto však otázka skrytého rizika znečištění podzemních vod a podzemních zvodní nadále rezonuje.

Rovněž novelizovaný zákon o ochraně veřejného zdraví otevřel poprvé debatu o plošném využívání užitkové, tedy šedé a srážkové, vody po jejím hygienickém zabezpečení.

Aby nově ustanovené komise pro sucho nerozhodovaly naslepo, uložila suchá novela Českému hydrometeorologickému ústavu zřízení oficiální předpovědní služby. Výsledkem této iniciativy spadající zčásti pod projekt PERUN se stalo spuštění revolučního informačního systému HAMR – hydrologie, agronomie, meteorologie a retence.

Systém HAMR představuje triumf datové integrace. Podotýkám, že to je ten Český hydrometeorologický úřad, kterému vláda na letošní rok zkrátila rozpočet. Jeho jádro je tvořeno trojicí sofistikovaných fyzikálních modelů – model SoilClim simuluje půdní vlhkost a evapotranspiraci, model BILAN kalkuluje celkovou vodní bilanci včetně dotace podzemních vod a model Wateres modeluje povrchový odtok a stav vodních nádrží.

Metodika zavedená v roce 2022 umožňuje systému poskytovat přesné predikce při tři typy sucha: meteorologické – to je dané teplotou a absencí srážek; zemědělské – nedostatek půdní vláhy a hydrologické – v povrchových i podzemních vodách.

Pro monitorování podzemních vod vybral Český hydrometeorologický úřad reprezentativní soubor 332 objektů zahrnujících 251 mělkých vrtů, 75 hlubokých vrtů a šest pramenů s datovými řadami, často sahajícími až do roku 1991. Pokud u sledovaného objektu spadne hladina pod 95procentní kvantil referenčního období, algoritmus okamžitě indikuje nebezpečí sucha pro danou obec s rozšířenou působností. Webový portál HAMR prezentuje tato data skrze přehlednou mapovou aplikaci. Vyznačuje-li se region suchem v jednom typu vod, je zobrazen žlutě, při kombinaci povrchového a podzemního sucha je zbarven oranžově a systém automaticky informuje dotčené orgány ORP e-mailem.

V září 2023 byla do systému navíc integrována aplikace pro zobrazování místních směrodatných limitů definovaných v krajských plánech. Zde může úředník v reálném čase porovnávat aktuální sedmidenní průtoky s krizovými indikátory, jakými jsou například hodnoty Q339d a Q355d, průtoky překročené v průměru 330, respektive 355 dní v roce, čímž se předpovědní schopnosti státu posunuly na úroveň nejlepších evropských standardů.

Po volbách na podzim roku 2021 zformovala většinovou vládu koalice pěti stran pod vedením premiéra Petra Fialy. Tato politická změna znamenala i radikální obrat ve filozofii boje proti suchu. Fialův kabinet, poučen kritikou z předchozích let, přistoupil k problému z opačného konce. Zatímco Babišova éra se vyznačovala technooptimismem, obrovskými objemy dotací do infrastruktury a silným vlivem agroprůmyslové lobby, programové prohlášení vlády Petra Fialy akcentovalo systémovou obnovu lesů, komplexní přístup k zadržování vody v přirozené krajině, a striktní hospodárnost financovaná z úspor provozu státu a efektivnější správy.

Nejvýraznějším symbolem tohoto odklonu od betonářské vize hospodaření s vodou bylo definitivní zrušení příprav gigantického průplavu Dunaj–Odra–Labe. Tento projekt vehementně prosazovaný bývalým prezidentem Zemanem a nevylučovaný předchozí vládou představoval pro hydrogeology a ekology noční můru. Prokopání hlubokých kanálů a betonových koryt napříč Moravou by znamenalo fatální drenáž krajiny, zničení zbytků přirozených říčních niv a nevratné odvodnění obrovských území, kroky ve zcela příkrém rozporu se snahou o retenci vody.

V únoru 2023 učinila Fialova vláda radikální krok a zrušila rozsáhlé územní rezervy, které byly po desítky let v územních plánech blokovány pro potenciální výstavbu tohoto vodního díla. Tento strategický akt měl dvojí efekt. Uchránil strategické zdroje podzemních vod před masivní destrukcí a zároveň odblokoval rozvoj obcí zejména v Pardubickém a Moravskoslezském kraji, které nyní mohou na těchto územích začít plánovat skutečně efektivní lokální adaptační opatření zelené a modré infrastruktury.

Poslanci ODS a nynější představitelé vládní koalice tento krok vysvětlovali jako naprostou nezbytnost pro návrat k přirozenému odtokovému režimu, přičemž snaha o zrušení těchto rezerv byla dlouhodobě vyžadována celou expertní obcí.

Druhým a možná ještě důležitějším bojištěm vlády Petra Fialy se stala revize systému zemědělských dotací pod vedením ministrů zemědělství Zdeňka Nekuly a následně Marka Výborného. Aby se zabránilo zhoršování zjištění NKÚ o devastujícím vlivu obřích lánů energetických plodin na sucho, vláda při přípravě Strategického plánu Společné zemědělské politiky přistoupila k zavedení takzvaných redistributivních plateb. Tento mechanismus razantně přesunul dotační podporu na první obhospodařované hektary, čímž finančně zvýhodnil malé a střední rodinné farmy na úkor gigantických agroholdingů obhospodařujících tisíce hektarů. Rodinní farmáři mají ze své podstaty bližší vztah ke kvalitě lokální půdy, diverzifikují plodiny, budují meze a rozčleňují krajinu, což vše představuje primární prevenci vzniku rozsáhlého sucha.

Toto rozhodnutí vyvolalo bouřlivou reakci, sérii protestů a tvrdou kritiku ze strany Zemědělského svazu České republiky i Agrární komory, které obvinily Fialovu vládu z chybějící vize, neochoty systémově řešit problémy velkopodniků a oslabování mezinárodní konkurenceschopnosti. Nezávislí analytici a environmentální sdružení však vládu za odvahu zavést tento krok ocenili s tím, že kabinet dokázal zvládnout agrární nátlakové akce bez populistických ústupků a že nasměrování peněz menším farmám je krokem k mnohem vyšší diverzitě a odolnosti krajiny vůči výkyvům počasí.

Sektor živočišné výroby se rovněž dočkal strategické vize směřující k roku 2040 s ohledem na klimatickou neutralitu a Státní zemědělský intervenční fond alokoval přes miliardu korun na podporu lepších životních podmínek zvířat a navýšil alokace na agroenvironmentálně klimatická opatření, jako jsou biopásy a meziplodiny.

Zlepšení pozice chovatelů včetně řešení kritické situace v chovu prasat zásahem vlády Petra Fialy bylo rovněž klíčem k tomu, aby se organická hnojiva vrátila zpět do půdního cyklu.

V legislativní rovině na úseku zemědělství navázal Fialův kabinet zavedením tvrdších povinností pro obhospodařování půdy. V reakci na modifikace schválené Evropskou komisí vydalo Ministerstvo zemědělství metodickou příručku k doplnění standardu Dobrého zemědělského a environmentálního stavu půdy pro hospodářský rok 2025-2026.

Cílem bylo stanovit přísné podmínky pro zakládání porostů ozimých obilovin a ozimé řepky na erozně ohrožených půdách. Území s erozním rizikem byla podrobně klasifikována do tří kategorií ohrožení, na nichž byly zemědělcům stanoveny striktní restrikce, například velikost půdních bloků, povinnost vrstevnicového obdělávání, využívání podplodin a zkrácení období, kdy leží ornice bez ochranného vegetačního krytu.

Předseda Zemědělského svazu Martin Pýcha uznal, že tato takzvaná protierozní vyhláška v navržené podobě, jež vzešla z vyjednávání s experty, vhodně doplňuje stávající nástroje ochrany zemědělského půdního fondu a poskytuje farmářům jasná pravidla pro období nejistoty. Pro prevenci sucha je tento standard kriticky důležitý. Erozí degradovaná půda nedokáže vodu pojmout, zatímco půda obhospodařovaná dle této vyhlášky si buduje hlubší humózní vrstvu, chrání kořenový systém před vyschnutím.

Dále státní správa začala implementovat moderní evropské metody, jako je uhlíkové zemědělství na základě nařízení EU 2024/3012. Tím se myslí postupy, jako rotační pastva, šetrné zpracování půdy, meziplodiny a agrolesnické systémy integrující živočišnou a rostlinnou výrobu, které jsou praktikovány nejméně pět let a vedou k zadržování uhlíku.

Sekundárním bonusem těchto opatření k redukci metanu je právě signifikantní zlepšení propustnosti a retenční kapacity ornice. Společně se schválením nových genomických technik Evropským parlamentem, jež v budoucnu poskytnou českým farmářům odrůdy přirozeně rezistentní proti klimatickému stresu, se Fialova vláda snažila adaptovat obor na technologické postupy 21. století.

V souladu s flexibilizací trhu, jako je zavedení flexinovely zákoníku práce, vláda systematicky upravovala ekonomické prostředí venkova. I přes zmíněné posuny odborníci upozorňují, že pro radikální zvýšení odolnosti krajiny proti hydrologickému i agrárnímu suchu i pro eliminaci rizik rychlých povodní z přívalových srážek neexistuje efektivnější nástroj, než jsou komplexní pozemkové úpravy.

Výzkumy výzkumných ústavů zřetelně ukázaly, že až 60 procent zemědělské půdy je v mnoha oblastech potenciálně ohroženo nadlimitním odnosem ornice. Řešením, na které dotační fondy včetně Evropského fondu pro regionální rozvoj kladou obrovský důraz, je realizace plánu společných zařízení. Ta vytvářejí fyzickou kostru uspořádání krajiny, průlehy, suché zídky pro diverzitu, vsakovací pásy, rozdělení ohromných lánů větrolamy a remízky či konverze nepropustných ploch v urbanizovaných zónách na propustné štěrkové trávníky. V rámci podpory mohou žadatelé obdržet dotaci s hranicí až 85 procent celkových způsobilých výdajů. Přes tento silný dotační impuls dosud prošlo v České republice procesem komplexních pozemkových úprav pouze asi 18 procent plochy státu, asi 16 procent katastrální území. Tato pomalost v realizaci pozemkových úprav, jejichž podstatou je zdlouhavé narovnání vlastnických práv po období komunistické kolektivizace, představuje pro obě vlády jedno z nejobtížnějších administrativních úskalí.

Přestože vláda Petra Fialy implementovala značné reformy a obhájila je i na poli evropských institucí, zejména v oblasti redistributivních plateb či přípravy Platformy pro Společnou zemědělskou politiku 2028+, výhled do budoucnosti zůstává značně determinován ekonomickými limity a dlouhodobými dopady změny klimatu.

Souhrnná zpráva NKÚ k životnímu prostředí v roce 2025 i navazující EU report 2024 akcentují několik faktů. Ačkoliv se České republice podařilo enormně snížit emise skleníkových plynů o téměř polovinu oproti roku 1990 a připojit 87 procent obyvatel na kanalizační sítě, z krátkodobého pohledu se kvalita vod stále nelepší a míra znečištění z velké části podpořená sníženými nařeďovacími schopnostmi řek v důsledku hydrologického sucha stagnuje. Jde navíc o jev celoevropský, kdy Evropu pravidelně sužují rozsáhlé lesní požáry a vlny veder.

Zásadní hrozbou, před kterou NKÚ pro nadcházející léta varuje, je přetrvávající model rozmělnění stovek miliard dotačních korun na desetitisíce malých, mnohdy neprovázaných a neevaluovaných projektů s pochybnými multiplikačními efekty, což je zhoubné dědictví dob minulých.

Blížící se programové období 2028 až 2034 je kontrolory vnímáno jako poslední šance na systémový reparát, jelikož v této dekádě s vysokou pravděpodobností Česko ztratí pozici čistého příjemce evropských prostředků. Doporučení kontrolorů jsou exaktní. Dotační podpora musí být striktně podmíněna vysokou finanční spoluúčastí žadatelů, případně návratnými půjčkami a musí vykazovat bezvýhradní prokazatelnost naplňování veřejných zájmů, jimiž je v tomto případě záchrana retenční schopnosti české krajiny. Dotace totiž nesmí být chápány jako mana nebeská, určená pro rutinní provoz, nýbrž jako mocný investiční nástroj pro adaptaci státu na klimatickou krizi. Po volbách na podzim 2025 se do čela exekutivy vrátil Andrej Babiš a zformoval koaliční vládu se zástupci hnutí SPD, které má údajně zastupovat ministr Martin Šebestyán, a Motoristé sobě, jež zastupuje ministr životního prostředí Igor Červený.

Do srpna 2026, kdy Českou republiku zasáhlo další extrémní sucho, v nejhorším stupni se ocitlo 57 procent území, přičemž na 30 procentech území chyběla půdní vláha. Již od počátku roku čelila tato nová administrativa drtivé kritice opozice i odborníků za nečinnost, finanční škrty a ideologický posun v oblasti ochrany přírody. Největší kritika oprávněně směřovala na dramatické snížení financí určených na boj se suchem. Zatímco v předcházejícím roce 2025, tedy za vlády Petra Fialy, bylo na tato opatření alokováno rekordních 26,8 miliardy korun, nová Babišova vláda v rozpočtu na rok 2026 vyčlenila na tuto oblast pouhou polovinu. Upozorňujeme na to, že v systému tak chybí jednotky miliard na vodovody, kanalizace, budování nových zdrojů pitné vody a nezbytné propojování vodárenských soustav.

Vládu rovněž obviňujeme z toho, že situaci počátkem léta brutálně podcenila, ačkoliv předpovědi zřetelně varovaly před nedostatkem vody ve vodních tocích i podzemních zdrojích. Kabinet Andreje Babiše kritiku z prodlení sice odmítl s tím, že na opatřeních pracoval již od března a v srpnu slíbil seškrtanému rozpočtu přidat další 4 miliardy, ale stále to není ani tolik, kolik bylo v roce minulém.

Zásadním koncepčním posunem, který vyvolal znepokojení nejenom opozice, ale i ostatních organizací, je přístup nového vedení Ministerstva životního prostředí. Ministr Igor Červený bagatelizoval dopady sucha a označil klimatickou krizi za pouhý psychický stav. Obavy ze změny klimatu navíc v médiích posměšně přirovnával k vyvolávání duchů aktivisty, kteří podle něj vyznávají zelené náboženství. Předseda hnutí STAN Vít Rakušan v této souvislosti ministerstvo vyzval, aby přestalo vést ideologické války a začalo vnímat reálná rizika, která extrémní počasí přináší. Sám premiér Babiš posléze v televizním rozhovoru koncem srpna 2026 jasně deklaroval: nechci řešit klimatickou změnu.

Tváří v tvář reálným dopadům sucha, které podle Agrární komory způsobilo zemědělcům včetně někdejších Babišových svěřeneckých fondů ztráty přesahujících 20 miliard, sáhl premiér v polovině srpna 2026 k osvědčenému mediálnímu kroku – obnovení Národní koalice proti suchu. Babiš se postavil do jejího čela a do role poradce pro kraje angažoval svého dřívějšího ministra Richarda Brabce. My jako zástupci opozice a koneckonců i političtí komentátoři tento krok jsme ostře kritizovali jako účelový, marketingový a píár trik načasovaný dva měsíce před podzimními komunálními volbami. Podle nás Babiš účelově využívá zvané experty například z ČHMÚ či Výzkumného ústavu vodohospodářského jako mediální ozdobu, ale zásadní systémová doporučení odborných orgánů, jako byl jím zrušený NERV či Národní rozpočtová rada, systematicky ignoruje.

Navíc kritizujeme Ministerstvo zemědělství pod vedením Martina Šebestyána za to, že vláda neumí jasně nastavit pravidla a předvídatelná pravidla a chybí komplexní systém zahrnující reálná řešení místo pouhých politických deklarací. Trajektorie politiky českého státu v boji s hydrologickým a zemědělským suchem od roku 2015 demonstruje složitý vývoj. První Babišův kabinet se zasloužil o zavedení suché novely a spuštěním datového systému HAMR, čímž stát získal legislativní i analytické nástroje ke zvládání nedostatku vody. Avšak zcela selhal v dotační zemědělské politice, když podporou energetických monokultur aktivně oslabil retenci krajiny.

Vláda Petra Fialy následně přinesla nutnou koncepční korekci, škrtla gigantické inženýrské projekty a pomocí redistributivních plateb a erozních standardů začala řešit prapříčiny sucha, čímž se zaměřila na zdraví samotné půdy. S návratem Andreje Babiše do premiérského křesla na podzim 2025 však stát čelí novému extrému. Tváří v tvář rekordnímu suchu v tomto létě 2026 namísto kontinuity systémových opatření přinesl nový kabinet rozpočtové škrty a zcela otevřeně zpochybňoval klimatickou změnu ze strany Ministerstva životního prostředí. Současná exekutiva se tak podle odborníků i nás jako opozice omezuje na reaktivní mediální estrády v podobě obnovených krizových komisí, zatímco ignoruje koncepční doporučení klíčových státních rad, čímž dlouhodobou strategickou odolnost České republiky vůči klimatickým extrémům závažně ohrožuje.

Proto si, vážené kolegyně a kolegové, dovoluji navrhnout jako bod číslo jedna zítřejší schůze právě bod, který by řešil otázku, Jakým způsobem vláda přistupuje k řešení, respektive neřešení problému sucha v České republice. Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji, pane poslanče, mám napsané. V této chvíli poprosím, pozvu k řečništi paní poslankyni Janu Bačíkovou s dvěma body.

Mezitím přečtu omluvu: Matěj Ondřej Havel od 15.12 do 17.30 – pracovní důvody, Josef Nerušil od 18 do 22 hodin – pracovní důvody.

Paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Jana Bačíková: Děkuji, pane předsedající, za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, pane ministře. Dovolte, abych po nějaké době Vám opět představila návrh novely zákona 96/2004, o nelékařských zdravotnických povoláních. Já už jsem tady o této novele mluvila, ale myslím si, že ten bod nebyl schválen, proto bych ráda požádala o to, abyste si mě dneska vyslechli znovu a opravdu zvážili, jestli ten můj návrh nestojí za to podpořit. Ono nejde o žádnou velkou reformu zdravotnictví, neřešíme financování, neřešíme organizační změny ani nové povinnosti.

Řešíme jednu konkrétní věc, která nám dneska zbytečně komplikuje vstup lidí do zdravotnictví. Víte, přiznám se, že když jsem se s tím problémem seznámila, vůbec jsem nechápala, proč to nevyřešíme hned a proč si to děláme tak složité. Přece všichni tady dobře víme, že zdravotnictví dlouhodobě bojuje s nedostatkem personálu. Zároveň ale máme lidi, kteří by do zdravotnictví rádi nastoupili, chtějí pracovat, chtějí se vzdělávat a chtějí pomáhat. A my jim v tom jednom konkrétním případě bráníme sami.

Současný zákon totiž stanoví, že odbornou způsobilost ošetřovatele lze získat absolvováním tříletého studia na Střední zdravotnické škole. Jenže vedle toho existuje běžná praxe zkráceného studia pro lidi, kteří už mají jiné vzdělání a chtějí si doplnit kvalifikaci. Funguje to v celé řadě oborů. Funguje to dobře a dává to smysl. Pouze u oboru ošetřovatel to vlastně možné není.

Není to proto, že by nám chyběla odborná úroveň, ani proto, že by školy nebyly připravené a není to ani proto, že by o toto studium nebyl zájem. Je to proto, že v zákoně zůstalo jediné slovo, a to tříleté. A právě toto slovo navrhuji odstranit. Nechci snižovat kvalitu. Nechci ani ulehčovat tu cestu k té kvalifikaci, ale chci odstranit nelogickou překážku, která vlastně dneska už nedává smysl.

My jsme se dostali dokonce do situace, kdy zákon umožňuje získat kvalifikaci prostřednictvím přibližně ročního akreditovaného kurzu, ale neumožňuje ji získat prostřednictvím zkráceného studia na škole. A to už neobhájíme. Pokud někdo chce získat kvalifikaci ve standardním vzdělávacím systému, tak myslím, že bychom mu neměli házet klacky pod nohy. Navrhovaná změna umožní proto školám otevřít zkrácené studium oboru ošetřovatel, umožní lidem změnit profesi a rychleji nastoupit do praxe a zdravotnickým zařízením pomůže získat odborníky, které tak nutně potřebují. Opravdu nejde o žádnou revoluci. Nejde o snižování kvalifikačních požadavků, ale nejde ani o obcházení odborné přípravy. Ale to už se vlastně opakuji. Přestaneme pouze blokovat něco, co nám funguje v jiných oborech a co nám může ve zdravotnictví hodně pomoci.

Kolegyně, kolegové, často zde vedeme složité debaty o tom, jak řešit personální situaci ve zdravotnictví. Tentokrát máme před sebou jednoduchý krok, který nestojí státní rozpočet ani korunu a může nám přitom reálně pomoci. Je to obyčejný zdravý rozum převedený do zákona. Proto vás žádám o podporu tohoto návrhu a poprosím o zařazení tohoto bodu jako prvního po pevně zařazených bodech. Děkuju.

Pane místopředsedo, já mám ještě jeden bod tedy do programu a ten bod má název Systémové riziko střetu zájmů vyplývající z rozsahu podnikatelského impéria Andreje Babiše a jeho dopady na důvěru ve výkon veřejné moci. Běžně je debata o střetu zájmů Andreje Babiše zúžena na jednotlivé kauzy, jednotlivé dotace, na jednotlivá rozhodnutí. Ale ptám se, neuniká nám tím podstata celého problému?

Ono totiž nejde o jednu firmu. Nejde o jeden podnikatelský obor. Právě tady na té tabuli, kterou mám před sebou, Je to jádro problému. (Ukazuje materiál.) Tady vidíte to rozsáhlé ekonomické impérium, které zasahuje do zemědělství, potravinářství, chemického průmyslu, lesnictví, výroby hnojiv, zdravotnictví, reprodukční medicíny, nemovitostí, maloobchodu, ale i do dalších oblastí ekonomiky. A právě tento rozsah vytváří zcela jinou situaci, než jakou měl zákon o střetu zájmů původně na mysli. Protože vláda nerozhoduje jenom o dotacích, rozhoduje o daňových pravidlech, legislativě, evropských předpisech, technických normách, hygienických požadavcích, energetice, zemědělské politice a o další řadě dalších oblastí. A ministerstva? Ta vydávají vyhlášky, metodiky a správní rozhodnutí, která mohou výrazně ovlivnit podmínky podnikání. Takže čím širší podnikatelské zájmy politika, tím více oblastí veřejné správy se jich může dotýkat. Jak zajistíme, aby ke střetu zájmů vůbec nedocházelo nebo aby jej bylo možné účinně kontrolovat? Právě toto je důvod vést o tomto tématu na půdě Sněmovny otevřenou debatu.

Čím větší je impérium Andreje Babiše, tím více oblastí veřejné správy se dotýká jeho obchodních zájmů. A čím více oblastí Andrej Babiš pokrývá, tím obtížnější je vůbec rozpoznat, kdy dochází ke střetu zájmů, nebo spíš kdy k němu vůbec nedochází. Koncentrace tak rozsáhlých ekonomických zájmů v rukou jednoho člověka, který je zároveň v čele státu, považuji za něco nekonečně toxického a nebezpečného. Počítal náš demokratický stát, náš demokratický a hlavně právní stát, se vznikem něčeho takového? Já myslím, že ne. A právě proto je případ Andreje Babiše tak výjimečný. Ono tady nejde jen o zákonnost, jde také o důvěru občanů v to, že veřejná moc je vykonávána nestranně a ve veřejném zájmu. A to je vlastně ten důvod, proč vás dnes žádám o zařazení tohoto bodu do programu. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Já vám děkuji, paní poslankyně, a děkuju také, že jste to hezky napsala do té přihlášky. Já už to mám přepsáno.

V této chvíli poprosím o vystoupení Vítězslava Schreka a připraví se, abyste to věděli, Libor Turek a Matěj Hlavatý, kterého nevidím. Pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Vítězslav Schrek: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně poslankyně, vážení kolegové poslanci, děkuji za slovo. Možná poprosím, pane předsedající, o zjednání...

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Ano, já poprosím kolegy z našeho klubu ANO vlevo... Není nás tady zase tolik. Prosím o klid. Tady v tom prázdném sále se to rozléhá. Padni, komu padni. Jestli tam máte nějaké debaty, tak poprosím mimo sál. Děkuju.

Ano, pane poslanče, můžete pokračovat.

 

Poslanec Vítězslav Schrek: Děkuju, pane místopředsedo. Moje vystoupení a s ním spojený návrh na zařazení dvou nových bodů programu bude zčásti navazovat již na mé předřečníky z dnešního dopoledne. V něčem se možná bude i opakovat, ale zcela jistě pomůže vykreslit konkrétní situaci v jednom z dalších českých regionů, a sice z Vysočiny. To, o čem se v kuloárech našich krajů i Poslanecké sněmovny celé první pololetí pouze špitalo, se v tuto chvíli stalo realitou. Dne 5. 8. totiž odpověděl ministr dopravy pan Ivan Bednárik na dopis hejtmanům, ve kterém jim pan ministr oznámil, že v rámci rozpočtu Státního fondu dopravní infrastruktury na rok 2026 je nezbytné zohledňovat celkový objem disponibilních zdrojů a současně zajistit financování již přijatých závazků a strategických investic státu v oblasti dopravy. A dále se zde uvádí, že v současné době bohužel proto není možné vyhovět požadavku na navýšení prostředků určených na financování oprav a rekonstrukcí silnic druhé a třetí třídy, rekonstrukcí mostních objektů v hejtmany navrhovaném rozsahu.

Co to znamená? Znamená to, že vláda poprvé od roku 2015 letos nepodpoří dopravní infrastrukturu v našich krajích ani jednou jedinou korunou z rozpočtu SFDI. To je jistě zcela legitimní postoj, legitimní krok vlády, ale naše kraje to rozhodně nepotěší, protože budou muset odteď všechny opravy a investice silnic II. a III. třídy a mostů na nich platit pouze ze svých prostředků. A přestože dnes hejtmani z hnutí ANO mají v Asociaci krajů jasnou početní převahu, tak jim to evidentně není moc platné a nenadělají s tím v tuto chvíli už vůbec nic, protože jak se následně dozvěděli od pana premiéra v jeho videjku, kraje mají peněz dost, mají laskavě opravovat ty silnice a nemají se vymlouvat na vládu, že jim peníze na opravy nestačí.

Nepotěší to kraje a především jejich obyvatele, kteří určitě nezapomněli na jedno z hlavních předvolebních hesel hnutí ANO před posledními krajskými volbami, kterak hnutí ANO vrátí krajům to, co jim Fialova vláda vzala. Oni totiž lidé v krajích zjistili a na krocích vlády to dnes a denně vidí, že je to přesně naopak. Teprve tato vláda totiž začala, na rozdíl od té Fialovy krajům brát, protože má pocit, že kraje mají peněz dost, že neví, co s nimi a že zkrátka je potřeba to tak lidově řečeno zaškrtit. Mě by opravdu moc zajímalo, kolik členů vlády zná alespoň z toho svého kraje skutečné potřeby investiční a provozní, aby jejich kraje poskytovaly svým občanům opravdu kvalitní veřejné služby, které jim byly zákonem o krajích svěřeny. Není to totiž zdaleka jenom zajištění regionální dopravy a infrastruktura nebo nemocnice a v nich zajištění zdravotní péče, na které panu premiérovi osobně tolik záleží. Je to i regionální školství, je to regionální kultura, provoz muzeí, galerií, divadel, je to trvalý a udržitelný rozvoj území, podpora podnikání, cestovní ruch, ochrana životního prostředí a v neposlední řadě jsou to sociální služby, o kterých mimochodem budu ještě za chvíli hovořit.

Pojďme ale ještě zpátky k té dopravě, kde to začalo předvolebním slibem, jak vláda Andreje Babiše zavede další plošné slevy na jízdném pro seniory a studenty. Tohle nebyl jen marketingový slib z billboardů. Tento slib je součástí programového prohlášení vlády Andreje Babiše v kapitole číslo 8: Vrátíme slevy na jízdné pro studenty a seniory ve výši 75 procent. Některé kraje v čele s hejtmany z hnutí ANO byly dokonce tak aktivní, že už dopředu tyto slevy zavedly ve svých krajích a platily to ze svých rozpočtů v bláhové víře, že za pár měsíců tento jejich předvolební dáreček převezme do své režie stát a oni se pak budou moci pochlubit, jak na své občany myslí a jak pro ně pracují.

Z tohoto slibu nezbylo nic. Pár týdnů po volbách bylo jasné, že to byl klam, podvod na voliče, protože najednou na to nejsou peníze. Samozřejmě jako vždy za to, že hnutí ANO svůj slib neplní, ale může Petr Fiala. I u nás na Vysočině pan hejtman slavnostně slevy s předstihem zavedl. Ale ten je na rozdíl od několika ostatních hejtmanů, kteří je zrušili, stále proplácí, a to několika vybraným skupinám, které nazývá zcela neopodstatněně potřebnými a proplácí jim je z daní všech ostatních obyvatel našeho kraje. Nějaký měřitelný efekt tohoto dárku? Žádný. Absolutně žádný.

Teď přichází další rána pro kraje. Peníze ze SFDI nebudou. Žádné. Máte peněz dost, takže si to zaplaťte ze svého. Opět si vybavuji velmi častý comment bývalého pana poslance a současného hejtmana Vysočiny, který s oblibou postoval na svém profilu: Vláda Petra Fialy hodila svoje občany přes palubu. To byl oblíbený komentář. Stejně tak si vybavuji některé komentáře, dnes stále ještě dobře dohledatelné, politiků z hnutí ANO včetně těch z vás, kteří reprezentujete tu Sněmovnu i dnes. Když bývalý ministr dopravy Martin Kupka oznámil, že podpora ze SFDI v roce 2025 klesne na polovinu, tedy na 2 miliardy korun, to bylo kritiky, která se snesla na jeho hlavu. A dnes se pan premiér ve svém videjku svým hejtmanům vysměje a ti poslušně sklapnou paty, přikyvují dál svému šéfovi, který nejlíp ví, jak se krajům dobře daří. Samozřejmě, že mají kraje peníze na účtech. Ono totiž, aby mohly realizovat své projekty a záměry, aby je mohla zastupitelstva schvalovat, aby mohly na projekty čerpat dotace, tak musí mít zajištěné financování. Proto mají peníze na svých účtech, ze kterých pak ty projekty proplácí.

Dnes je 25. srpna, jsme zhruba v polovině třetího čtvrtletí roku a my stále ještě nevíme, z čeho se zaplatí provoz sociálních služeb, kde chybí pro tento rok zhruba 4 miliardy korun. Respektive, ať jsem spravedlivý; zaznamenal jsem před několika týdny prohlášení pana ministra Aleše Juchelky, že už ví, kde sežene 1 miliardu. 0,5 miliardy najde ve svém rezortu Ministerstva práce a sociálních věcí a 0,5 miliardy prý dostane z Ministerstva financí. Kde se vezmou ty zbývající 3 miliardy? Zaslechl jsem, že je pan ministr snad dohodnutý s hejtmany, že by snad prý i tento deficit šel za krajskými penězi. Takže další zářez pro regiony. Pořád mají peněz dost?

Další peníze, které vláda nebude krajům vracet, ale naopak jim opět bude brát. Neupozorňoval jsem tady několikrát a se mnou mnoho dalších, že je moc fajn zvýšit lidem pracujícím v sociálních službách platy, ale pokud takový krok udělám, tak musím vědět, že na to ty peníze někde mám a vím, kde je vezmu. Znovu se dívám do programového prohlášení vlády z 5. ledna roku 2026 a v kapitole 10, sociální politika a zaměstnanost, čtu: Podpoříme rozšíření kapacit zařízení dlouhodobé péče. Zvláštní důraz dáme na rozvoj terénní a ambulantní péče, která lidem umožní žít co nejdéle v jejich přirozeném prostředí mezi svými blízkými. Ve spolupráci s kraji, obcemi a poskytovateli sociálních služeb navrhneme nový způsob financování, který lépe zohlední počet klientů a jejich nároků. To je prosím pěkně ono? To je ten nový návrh financování, že to necháme zaplatit kraje? My budeme zvyšovat náklady a vy si to pak zaplaťte?

Víte, jaký je důsledek této vaší politiky? Já jsem ho zjistil ve svém kraji záhy. Kraj Vysočina poprvé ve své historii budování své sítě sociálních služeb letos nevyhlásilo výzvu na její rozvoj a rozšiřování. Já určitě nejsem jediný, kdo slyší na každém kroku, jak se dramaticky vyvíjí demografie, jak stárne populace, jak potřebujeme další lůžka dlouhodobé péče, jak musíme podporovat terénní služby. To bylo slibů, jak to všechno, pane ministře, zařídíte, jak zastropujete po volbách věk odchodu do důchodu, jak vrátíte valorizační mechanismus pro důchody, jak zapojíte soukromé finance. Jaký je výsledek? Zatím jediný. Seberete krajům další peníze, respektive hodíte na ně odpovědnost za to, co jste sami způsobili. Zaplaťte si to sami. Tohle je vzkaz, který posílá vaše vláda regionům a všem lidem, kteří v nich žijí.

Navrhuji proto následující dva body do dnešního programu jednání, a sice: Nesplněné sliby vlády Andreje Babiše v oblasti dopravy a druhý bod: Dofinancování chybějících 4 miliard korun v sociálních službách v roce 2026. Tak jak jsem body v pořadí navrhnul, tak prosím o zařazení jako první a druhý bod. Přesný text je popsán v mých přihláškách. Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců ODS.)

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Ano, pane poslanče, já potvrzuji. Mám to také přepsané, oba dva ty body a já děkuju za to, že jste to napsal poctivě a srozumitelně a čitelně do té přihlášky.

V této chvíli je na řadě pan poslanec Libor Turek, připraví se Matěj Hlavatý a Veronika Kovářová.

 

Poslanec Libor Turek: Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo. Já, protože už obdobu určitou, to, co chci navrhnout, navrhovali kolegyně, kolegové přede mnou, tak budu maximálně úsporný. Nicméně si myslím, že to je důležité a že by to stálo za to, to, co budu navrhovat, projednat.

Při pohledu na řeku Labe je sucho vážný problém i u nás v České republice. Podle vědeckých poznatků se Evropa otepluje téměř dvakrát rychleji, než je celosvětový průměr. Silné sucho a mimořádné vlny veder v Evropě snížily hladinu našich řek na historická minima. Je s tím se potřeba zabývat jak na celostátní a komunální úrovni, a také zejména v zemědělství. Je třeba dobře hospodařit se zemědělskou půdou, která je spolu s lesy největší zásobárnou vody. Je třeba měnit plodiny a posilovat organickou složku půdy. Je třeba budovat remízky, rozdělovat velká pole. Další důležitou oblastí je vytváření retenčních nádrží, tůní, mokřadů. Je důležité bránit erozím půdy a sledovat ji. Je nutné i správné hospodaření s městskou zelení. Je třeba vyvíjet tlak na úsporu vody v domácnostech a průmyslu. Zkrátka je potřeba zadržet vodu v krajině.

ODS mimochodem představila seznam 62 opatření jak na boj proti suchu. A nejen to. V minulosti například zavedla celostátní monitoring eroze zemědělské půdy ve formě strategických plánů. Nařízením vlády a zákonů přispěla k ochraně půdy před erozí a tím k zadržení vody v krajině. Desítky miliard korun byly za minulé vlády vynaloženy na vodní hospodářství.

Já jsem poslanec za Ústecký kraj, konkrétně z Ústí nad Labem, a náš kraj patří z hlediska dopadu sucha mezi nejvíce ohrožené. A přitom je tam situace z hlediska například drobných vodohospodářských opatření docela tristní. Od Ústí nad Labem je nejbližší skutečně vybudovaný funkční suchý poldr na Jílovském potoce v Libouchci. Je z devadesátých let 20. století a nachází se přibližně 15 kilometrů vzdušnou čarou od centra města Ústí. Nejbližší skutečně vybudovaný a funkční průleh je dokonce až v obci Bynovec v okrese Děčín. Je z roku 2022. To je opravdu tristní.

Myslím, že zadržení vody v krajině má být prioritou pro všechny, a to napříč politickým spektrem. Z toho důvodu navrhuji na dnešní jednání nový bod programu s názvem Jaká konkrétní opatření k zadržení vody v krajině chystá vláda České republiky. Já jsem to konkrétně formuloval v tom písemném materiálu a navrhuji ho zařadit jako první bod programu. Děkuji za pozornost. (Potlesk opozičních poslanců.)

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Já vám děkuju, pane poslanče. Vy jste to přesně formuloval: Plánovaná opatření vlády na zadržení vody v krajině. Já jsem si to přepsal, já vám děkuji.

V této chvíli poprosím o vystoupení pana poslance Matěje Hlavatého. Připraví se Veronika Kovářová a Ivan Adamec. Máte slovo.

 

Poslanec Matěj Hlavatý: Děkuji. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, navrhuji zařadit na pořad této schůze nový bod s názvem Zajištění pitné vody pro obyvatele České republiky v podmínkách prohlubujícího se sucha. Navrhuji jej zařadit jako první na dnešní den. Žádám, aby byl projednán za účasti ministra životního prostředí Igora Červeného, ministra zemědělství Martina Šebestyána a ministryně financí paní Aleny Schillerové. Jde o odpovědnost všech zmíněných rezortů, ale bez zajištěných peněz zůstane každý plán jen na papíře.

Důvod je jasný. Česká republika právě prochází mimořádným suchým rokem a vláda musí Sněmovně i veřejnosti říct, jak ochrání zásobování obyvatel pitnou vodou, pokud bude sucho pokračovat. Já k tomu mám jeden tento graf. (Ukazuje materiál.) Od 1. ledna do 10. srpna letošního roku spadlo na území České republiky v průměru 289 milimetrů srážek. To je 66 procent dlouhodobého normálu.

Proti normálu nám chybí 146 milimetrů. Jinými slovy, na každém metru čtverečném České republiky chybí přibližně 146 litrů vody. Za období od 1. ledna do 10. srpna jde o nejnižší úhrn srážek v celém dostupném měření, které začíná rokem 1961. To znamená, že za celé měření, pro které máme tato data k dispozici, nebyl úhrn srážek od začátku roku do 10. srpna nikdy nižší.

Zima 2025/2026 byla devátá nejsušší od roku 1961 a zásoby vody dostatečně nedoplnila. Letošní jaro bylo dokonce nejsušší od roku 2061, za celé tři měsíce spadlo jen 89 milimetrů srážek. Samozřejmě počasí asi moc neovlivníme. Podle dat k 11. srpnu bylo více než dvě třetiny sledovaných profilů pod limitem sucha. Ve 164 profilech voda klesla na úroveň historického minima nebo ještě níže. 70 procent sledovaných podzemních vod vykazovalo silné nebo mimořádné sucho. To není (?) jednoduchý jeden suchý týden ani jeden horký měsíc. Suchý rok navazuje na srážkově podprůměrný rok 2025, suchou zimu a rekordně suché jaro.

Neříkám, že zítra přestane v celé republice téct voda. Velké vodárenské soustavy a nádrže zatím dodávky zvládají. Ministerstvo zemědělství 19. srpna uvedlo, že vodárenské nádrže byly naplněny ze 60 až 90 procent zásobního prostoru a dodávky povrchové vody pro pitné účely byly zajištěny bez omezení.

Jenže tatáž zpráva říká, že v některých povodích dosáhly letní přítoky do nádrží pouze jednotek procent běžných hodnot. Od ledna do července proto musely významně nádrže zlepšit průtoky o více než 460 milionů metrů krychlových vody. Nádrže nás zatím zachraňují. Čísla o přítocích ale ukazují, proč tuto ochranu nesmíme považovat za samozřejmost. Pokud přijde další suchá zima, může být výchozí situace na jaře ještě horší. A právě tady se problém dostává z hydrologických tabulek přímo do života lidí.

V roce 2024 bylo z veřejných vodovodů zásobováno 95,1 procenta obyvatel. Přibližně půl milionu lidí tak žilo mimo veřejné zásobování. Ministerstvo zemědělství přitom uvádí, že citelné problémy se při suchu objevují hlavně v obcích využívajících lokální zdroje podzemních vod a studní. Menší obec, místní vrt, obecní studna a dům se soukromou studnou. Tam se pokles podzemní vody projeví dříve než ve městě napojeném na silnou vodárenskou soustavu. Stát sice tento problém zmapoval už v aktualizaci Plánu rozvoje vodovodů a kanalizací schválené v roce 2001, vytipoval přibližně 1 000 obcí, které měly v období sucha problémy se zásobováním pitnou vodou. Neříkám, že je dnes všech 1 000 obcí bez vody. Říkám, že stát už pět let ví, ve kterých místech se problém projevuje.

Pokud vláda nebude jednat včas, krize dorazí v jediný okamžik do celé republiky. Budou přicházet obce po obci. Nejdřív omezení zalévání, potom zákaz některého odběru, následně vysychající studny, cisterny, náhradní zásobování a nakonec drahé vrty, úpravny, vodojemy a propojování vodovodů, které budou obce stavět ve chvíli, kdy už nebudou mít jinou možnost. Účet nakonec zaplatí domácnosti, obce a stát. A čím později se začne stavět, tím častěji se bude stavět pod tlakem a bez možnosti zvolit nejlevnější a nejlepší řešení.

Není přitom přijatelné přenášet vinu na občany. Česká domácnost už spotřebu výrazně snížila. V roce 1989 připadalo na jednoho člověka v domácnosti 171 litrů fakturované vody denně. V roce 2024 to bylo 88,3 litru. Lidé tedy dávno šetří. Nemůžeme jim říkat, že celé řešení spočívá v kratší sprše, zatímco stát nebude včas posilovat zdroje, propojovat soustavy a obnovovat infrastrukturu. Sucho se navíc netýká pouze domácností, týká se celé ekonomiky. Podle Modré zprávy za rok 2023 odebrala energetika z povrchových vod 450,1 milionu metrů krychlových a průmysl dalších 165,9 milionu. Dohromady to bylo tedy 617 milionů metrů krychlových. Tedy téměř 64 procent evidovaného odběru povrchové vody.

Část odebrané vody se po použití vrací. Ta čísla ale ukazují, jak moc jsou na ní závislé výroba elektřiny a průmysl. Nedostatek vody proto není okrajově ekologické téma. Je to riziko pro domácnosti, potraviny, energetiku, průmysl a bezpečnost státu. Pro zemědělství znamená sucho nižší výnosy, nedostatek krmiva, vyšší náklady, tlak na ceny potravin. V roce 2018 zemědělci odhadovali škody způsobené suchem až na 11 miliard korun. Není to odhad letošní škody. Je to ale česká zkušenost s tím, jak rychle se může nedostatek vody změnit v účet v řádu miliard. Proto odmítám, aby vláda situaci odbyla větou, že se jí zabývá. Ano, peníze do opatření proti suchu jdou, některé projekty se staví. Ministerstvo zemědělství letos otevřelo výzvu na vodárenskou infrastrukturu za 1,1 miliardy korun. Zájem obcí ji ale velmi rychle vyčerpal, takže ministerstvo muselo příjem žádostí obnovit a přidat dalších 400 milionů. To je potřebný krok. Současně je to důkaz, že připravené projekty a potřeby obcí je víc než původně zajištěných peněz.

Vláda 17. srpna obnovila Národní koalici pro boj se suchem. Oznámila, že chce sestavit mapu pěti set až tisíce nejkritičtějších míst. Jenže stát už přibližně tisíc obcí s problémy při suchu vytipoval před pěti lety. Proto se ptám, jak bude nová mapa navazovat na existující podklady a zda za každým označeným místem bude stát konkrétní řešení, cena a termín. A především se ptám, kde je ministr životního prostředí se skutečným plánem? Neptám se, kolik tiskových zpráv jeho úřad vydal? Ptám se, kdy jsou konkrétní částky? Kde je harmonogram? Které obce a projekty jsou první na řadě? Kdo odpovídá za jejich přípravu a co vláda udělá ještě před další zimou?

Ministr životního prostředí oznámil nové dotační výzvy a slíbil připravovat navýšení prostředků na konkrétní projekty. Zároveň ale veřejně uvedl, že přesné částky bude teprve projednávat s ministryní financí. V situaci, kdy máme nejsušší začátek roku v celé dostupné měřené řadě, potřebujeme víc než jenom příslib jednání. Chci proto, aby vláda projednáním tohoto bodu odpověděla na čtyři jasné otázky: Které obce jsou dnes nejvíce ohroženy selháním lokálního zdroje a jak je připraveno náhradní zásobování? Které projekty propojování vodárenských soustav posílením zdrojů úpraven vodojemů vláda považuje za prioritní? Kolik peněz na ně skutečně zajistí v roce 2027 až 2030? A kdy vláda představí veřejný harmonogram, podle kterého bude možné kontrolovat, zda své sliby plní?

Vážené kolegyně, vážení kolegové, když se stát začne zajímat o vodu ve chvíli, kdy do obce přijíždí cisterna, přijíždí pozdě. Veřejnost má právo vědět, zda vláda ochranu pitné vody skutečně financuje, nebo o ní zatím pouze jedná.

Starostové potřebují vědět, jestli mohou připravovat projekty a kdy na ně dostanou podporu a Sněmovna má povinnost vyžádat si odpovědi od odpovědných ministrů.

Žádám vás proto o podporu zařazení tohoto bodu, pokud bude schválen, při jeho projednání velice rád se budu účastnit debaty na tom, jaké usnesení k němu přijmout. Já si myslím, že jde o věc, která je velice důležitá. Ze své zkušenosti a z našeho okolí a z našeho regionu mohu potvrdit, že jakmile se vám dostane obec, město do situace, kdy máte domy bez vody, kam už vlastně nemáte žádnou možnost přivézt nějakou náhradní vodu, nebo prostě není finančně ani možné zajistit to, aby se postavil vodovod, protože ten vodovod by byl zhruba stonásobek třeba rozpočtu jedné obce, tak je potřeba tyto konkrétní případy prostě řešit. Budu velice rád, když se k tomu otevře debata napříč Sněmovnou a napříč jednotlivými kluby. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Já vám děkuju, pane poslanče, název vašeho bodu jsem si přepsal z té přihlášky.

V této chvíli jsem pozvu Veroniku Kovářovou. Připraví se Ivan Adamec a Jan Berki.

Přečtu ještě jednu omluvu: Zdeněk Hřib od 17.45 do 21.30 z osobních důvodů.

Máte slovo, paní poslankyně.

 

Poslankyně Veronika Kovářová: Děkuji, vážený pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já bych chtěla navrhnout bod programu Adaptace na klima pro města a obce. Jak dopadly předchozí měsíce tady bylo řečeno mnoho. To sucho je tu výrazné. My vlastně připravení vůbec nejsme. Je vidět, že nebyly připravené ani obce, ani města, kde jsou města, kde místo aby se zalévala zeleň, se lila voda na dlažbu, aby tam bylo aspoň dýchatelno. My máme vlastně teďka ideální příležitost, protože Senát nám vrátil novelu stavebního zákona. Takže vlastně můžeme ještě přehodnotit, co všechno by se dalo změnit a otevřít tu debatu, jak připravit a adaptovat města. Protože samotné konstatování, že je sucho nebo přivezení cisterny nebo polévání dlažby vodou nám nepomůže. My musíme udělat koncepční systém, jak zabránit tomu, aby lidé ve městech byli vystaveni tomu absolutnímu horku, z kterého nemůžou uniknout, kdy jsou zavření v bytových domech v panelácích, které třeba mají jenom západní, jihozápadní osvětlení a vlastně nemají šanci si vyvětrat, nemají šanci vůbec přežít ty horka v nějakém rozumném prostředí, abychom prostě nemuseli každý rok řešit, že budeme dělat veřejné ochlazovny, že budeme vlastně pro každou druhou ulici řešit, že se lidi musí ochladit. Ty města musí fungovat jako celek a musí fungovat modrozelená infrastruktura a vlastně tyhle systémové nástroje bychom měli nastavit my z našich lavic. Přesný název bodu máte napsaný v přihlášce? (Obrací se k předsedajícímu.)

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Ano, je to tak. Jak adaptovat obce a města na klimatickou změnu.

 

Poslankyně Veronika Kovářová: Děkuji, to mi stačí, tak jo.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Já vám také děkuji. Poprosím v této chvíli pana poslance Ivana Adamce, připraví se Jan Berki a Martin Šmída.

 

Poslanec Ivan Adamec: Děkuji, vážený pane místopředsedo. Pane ministře, dámy a pánové, já bych vás požádal, abyste odhlasovali zařazení dvou mých bodů do programu této schůze a ty body se týkají energetiky. Já musím říct jednu věc. Tady dneska slyšíme celou dobu problém sucha, řešíme to pozdě, prostě to sucho samozřejmě tady už nějaký ten pátek je a bude se pravděpodobně opakovat. Ale trošku zapomínáme na důležitá témata, jako je dostatek elektrického proudu, dostatek energetických surovin. Uklidnila nás situace, teď se prakticky na tom trhu neděje vůbec nic. Všeho je dostatek relativně za slušné ceny. No a já k tomu řeknu, tak já se docela modlím, aby byla lehká zima. Proč to říkám? Protože pokud se podíváte na modely, jak se bude vyvíjet spotřeba a výroba elektrické energie a jak budeme používat energetické suroviny a kde je budeme nakupovat, tak tento stav, jako když se na to podíváte, tak moc příznivý není a zase mi připadá, že až v prosinci a já věřím, že to tak nebude, že ještě rok máme čas, ale když nám začne vypadávat elektrická síť, tak se prý do toho čísla jedna nedostane tentokrát sucho nebo něco jiného, ale prioritou bude dostatek proudu a přece tohle je špatně, protože pokud na to nejsme připravení, tak jako vždycky na to pohoříme. Kdo je připraven, není překvapen. Jen tak mimochodem nevím, jestli zaregistrovali, že Německo hlásí nenaplněné plynové zásobníky. To jenom tak trošku bokem říkám, že ta situace teď vypadá dobře, ale v příštích měsících vůbec dobře vypadat nemusí.

Já se vrátím k těm bodům, které jsem tady navrhl, abychom se o nich bavili. Já je budu navrhovat vždycky už teďka a ten první bod se týká informace o akceleračních zónách, o stavu v těchto zónách, protože okolo tohoto tématu probíhá řada informací a bohužel také dezinformací. My jsme si schválili zákon o akceleračních zónách v roce 2025, zákon č. 249, a tehdy Ministerstvo pro místní rozvoj rozhodlo nebo navrhlo tady 94 lokalit, které jsou hodné pro výstavbu obnovitelných zdrojů, ale speciálně převážně větrníků, to znamená větrných elektráren a 474 kilometrů čtverečního území.

Co se stalo teď? No tak vláda ten rozsah výrazně omezila k radosti možná některých, kteří nemá rádi ty vrtule nebo ty větrné elektrárny. Mimochodem já také nejsem jejich přílišný fanda. Zkusil jsem si postavit se pod běžící větrnou elektrárnu, abych si ověřil některá tvrzení, zda jsou pravdivá či nikoliv, zjistil jsem, že to taková hrůza není. Je to takové foukání, přerušované foukání větru, jak se ty lopatky otáčí. Možná někoho znervózňuje, když se hrdlo natáčí, že můžou se z toho ozývat zvuky, které připomínají takové futuristické zvuky z nějakého umělého závodu umělé inteligence. Nicméně není to nic strašného. A chápu to, že někdo prostě ty větrné elektrárny odmítá z principu. Já tvrdím, že to není žádná krása, že se mi to taky moc nelíbí. Ale musíme si říct jednu věc. My jsme si tady schválili a schválili jsme si to dokonce v českém klimatickém energetickém plánu, že prostě budeme mít tady v roce 2030 1,5 gigawatty výkonu z větrných elektráren.

Já vám řeknu, jak to vypadá v současné době, abyste byli jako v obraze, protože ta situace, ta reálná situace je dost děsivá. V tuto chvíli máme 378 megawattů výkonu v těchto zdrojích, takže nám chybí 1 120 megawattů do roku 2030. A teďka omezili jsme ta území, prostě v tuto chvíli ta území jsou výrazně menší, plocha je jenom 11 procent v té původní uvažované a další počet těch akceleračních zón se zmenšil přibližně na 45 procent toho, co původně bylo plánováno. A to si myslím, že tam ještě nikdo nezkoumal ty technické možnosti, ekonomiku, protože říká se, že pokud není určitý počet větrných dnů a není určitý výkon, tak žádný investor do toho nepůjde, protože na tom nevydělá. A samozřejmě soukromý byznys, soukromé podnikání počítá samozřejmě s výdělkem, se ziskem, bez toho to nemá vůbec žádný smysl.

Teď se podívejme, jak se vyvíjela ta stavba těch větrných elektráren v České republice. V roce 2023 jsme měli přibližně 342,5 megawatty výkonů. Konec roku 2024 přibližně 365 megawattů výkonu, konec roku 2025 přibližně 377,9 megawattů. No, výkon se trošku zvyšuje, ale furt to není těch blížených 1,5 gigawattů. A teď si vezměte, že vlastně za poslední 3 roky nebo 2 roky, nepočítám rok 2026, protože ta data nemám z veřejných zdrojů, tak jsme zvedli výkon těch větrných elektráren o 35 megawatt. A v tuto chvíli máme vlastně problém, protože do roku 2030, jak jsem říkal, máme mít 1,5 gigawatty.

Kolik to je? Když má jedna moderní turbína výkon pět až 6 megawatt, tak by to odpovídalo asi 190 až 225 velkým novým turbínám. Teď nám jedna elektrárna stará spadla. To byla vítaná událost pro odpírače zdrojů elektrické energie z větrných zdrojů. Takže ten problém tam prostě v tuhle chvíli je.

Jen tak mimochodem, akcelerační zóna neznamená automaticky, že se tam ty vrtule budou stavět. Tam je ještě spousta dalších věcí. Tam je sice zkrácené to stavební řízení na 60 dní, ale také se musí ještě udělat, řekl bych, průzkum té lokality z hlediska foukání větru, protože pokud víte, že tam nefouká minimálně 3 000 hodin, tak to nikdo stavět nebude. A potřebujete ten výkon kolem asi 7 megawatt, aby se vám to ekonomicky vůbec vyplatilo.

Tak si teďka řekněme, co s tím. Protože my jsme řekli, že náš mix bude jádro, obnovitelné zdroje a možná plyn jako záloha. O uhlí tam není ani slovo. Uhelné elektrárny nám končí pomaličku, a ne z toho titulu, že bychom jim to nařídili, ale z titulu toho, že prostě ta jejich životnost končí. Všichni vědí, že uhlí do budoucna nebude jako zdroj elektrické energie, zdroj tepla. To znamená, že nikdo do toho neinvestuje. Plynové elektrárny, ty jsou vize v tuto chvíli, snad nějaká příprava, obrovské problémy se sháněním turbín. A jádro máme v plenkách. A všichni jsme klidní v tuhle chvíli, že se nic neděje, že ten proud, ta cena se ustálila, že všechno nám svítí, všechno nám topí a ten plyn možná taky nějak dopadne.

Já před tím varuji, protože takto to vyjít vůbec nemusí. A skutečně může se stát, že během několika málo chvil, nakonec jsme v podzimu pomalu, prostě budeme mít velký problém, jak toto řešit tak, abychom měli dostatek proudu.

Jen tak mimochodem, celý ten systém evropské energie počítá s tím, že vlastně nebudeme používat zdroje, které jsou zdrojem CO2. To znamená můžeme používat jádro, kde je nulová stopa, obnovitelné zdroje, kde je nulová stopa, a ten plyn, ten se do budoucna má taky měnit na jiný plyn, kde ta stopa bude výrazně menší.

Teď si vezměte, že takhle jsme si to nadiktovali. A cena se stabilizovala. Ale cena poroste v případě nedostatku. A společnost potřebuje toho proudu víc a víc, protože přecházíme na elektromobilitu, přecházíme na spoustu, řekl bych, bezemisních výrob. Dokonce banky na tom lpějí, když dávají úvěry, že prostě pokud je to emisní výroba, z toho nic není. A my teďka prostě tady hazardujeme s těmi emisními povolenkami.

Já se zeptám, fakt si myslíte, že za ty čtyři roky jsme schopní postavit ty větrné elektrárny o výkonu 1,2 nebo 1,3 gigawattu? Já si to vůbec nemyslím. To přece vůbec nedává logiku. Tak proč jako jsme ty akcelerační zóny dělali? Proč je máme v tom klimatickém energetickém plánu, který je závazný? A teď si s tím hrajeme tak, že vlastně ještě omezujeme tu produkci.

Řeknu ještě jednu věc. Tady obce, samozřejmě řada obcí to odmítá, občané to odmítají, nelíbí se jim to, někteří používají, řekl bych, ne úplně férové argumenty. Ale já to chápu. Není to nic hezkého, když se vám otáčí vrtule kilometr od baráku. Není na to hezký pohled. Aspoň pro mě ne. No jo, ale prostě jsme v situaci, kdy ten provoz skutečně... Když se podíváte na ty ostatní zdroje, tak jako žádné další možnosti moc nemáme. Pár slunečních elektráren. Ale to je problém v tom, že sluneční elektrárny vyrábí proud ve dne a v létě hlavně, kdy ho potřebujeme nejmíň, a v noci prostě není z čeho.

Myslíte si, že nám to někdo dodá z okolních evropských zemí? No já si to vůbec nemyslím. Anebo když dodá, tak za úplně jiné peníze. A budeme vzpomínat potom na tu cenu, kterou platíme teď za tu kilowattu. Budeme na to vzpomínat. A já si myslím, že tady je potřeba se o tom bavit, co s tím budeme dělat dál? Nemůžeme to nechat jen tak. Nemůžeme to vymlčet. To nejde.

Navrhuju, abychom tento bod zařadili jako předposlední na této schůzi. Ten bod, název tam máte, pane místopředsedo, je to Informace o stavu akceleračních zón v České republice. A prosil bych ho zařadit jako na předposlední místo této schůze. Předposlední.

Druhý bod, ten je ještě víc pikantní a víc zajímavější – ETS 2. Většina z vás, co jste tady byla už minulé volební období, tak jste tady zažili tu debatu, když jsme vlastně tady přijímali část, jenom tu evidenci a odmítli jsme přijmout aplikaci ETS 2 do českého právního systému. Mimochodem doteď nikdo neudělal, řekl bych, rozbor toho, jak to dopadne na konkrétní společnosti. Protože když se podíváte na ten systém, který vlastně zavádí další platbu všech občanů za používání nafty, benzínu... Ještě bych to pochopil u těch malých zdrojů, malých výtopen, kde je to do 20 megawattů, aby to bylo srovnané s těmi velkými.

Ale ty emisní povolenky, které jsou samozřejmě také potom obchodovatelné – a teď se hledá systém, jak omezit růst jejich ceny – tak jsou zatěžující pro celou společnost. A problém je v tom, že vlastně všichni, co jezdí autem na fosilní paliva, tak prostě budou platit víc za litr paliva, který budou tankovat do toho auta. A co se s těmi penězi stane? Ty půjdou do toho sociálně klimatického fondu, budou se přerozdělovat na některé aktivity s úsporou třeba tepla, anebo budou prostě vypláceny občanům, kteří mají nižší možnost prostě jezdit autem, takže budou dostávat zase nějaké dotace, nějaké dávky.

Nepřipomíná vám to něco? Tak to celé společnosti zdražíme a prostě někteří z toho budou čerpat a někteří holt to budou platit a bude se to přerozdělovat. No tak to je socialismus, jak když vyšije, tohleto. To jsem tedy nikdy nechtěl. Ale bohužel problém je trošku někde jinde.

My jsme se tady o tom bavili. Tato vláda řekla, že to nechce. Já jsem to vítal, protože já to taky nechci. Ale situace je horší, protože nepřesvědčili jsme Evropskou unii, že to není potřeba, že vlastně nám to bude ničit aktivní občany tohoto státu, že je to útok na střední třídu, na jejich peněženky. Nepřesvědčili jsme je, protože jsou státy, které to chtějí za každou cenu. A teď jde jenom o to, jak se podaří vládě vyjednat to, aby ten dopad na naše občany byl co nejmenší.

Zrovna v situaci, kdy tady slýchám od některých koaličních stran, jak prostě je potřeba lidem ulevit od všeho, zaplatit jim tohleto, zvednout jim důchody. Já to chápu, to je v pořádku. No jo, jenomže tady budou další náklady, které budou platit všichni. A někteří to budou dostávat částečně zpátky, a někteří ne.

Teď co se stane, když to nebudeme implementovat do našeho právního řádu? Já o tom mluvím právě proto, že tady je klid. Tady jsou všichni bohorovně klidní, teď, co se týká těch ETS dvojek, jako kdyby se nás to netýkalo. Ale přátelé, to se nás týká. A bude se nás to týkat. A hodně.

Já si myslím jednu věc. Pokud bychom to neudělali, tak samozřejmě budeme platit pokutu. Jsme součást Evropy, prostě tomu se nevyhneme. Budeme platit pokutu. A to není jenom to, že budeme platit pokutu. Nebudeme čerpat z toho klimatického fondu. A ten je časově omezen do roku 2032. Už máme rok 2026. Někteří už z něj můžou čerpat, protože už to tam prostě si zavedli, už ho schválili. My ne.

Pokud se to tak nestane, tak vlastně co se stane i s cenou benzínu a nafty? Vy si fakt myslíte, že okolní země v rámci Evropské unie, naši sousedi, zvednou cenu díky těm povolenkám, že tady ta cena toho benzínu a nafty zůstane stejná? Na to zapomeňte! Ta se zvedne! Akorát ten výnos bude mít někdo jiný, ne naši občané, a ne ten stát, náš stát, protože to skončí v soukromých rukách soukromých společností. To si řekněme na rovinu.

My musíme teďka něco s tím udělat tak, abychom prostě dostáli závazkům v rámci Evropské unie, a zároveň to dopadlo na naše občany co nejméně. Pořád se vyjednává. Ale zapomeňme na konec ETS dvojek. To prostě už není téma v Evropě. Teď je téma, jak udělat to tak, aby ty dopady na občany byly co nejmenší.

Chápu ty, kteří to nechtějí. Já jsem taky říkal, že si můžu jako opoziční poslanec dovolit ten luxus a nehlasovat pro to. Ale nakonec stejně nás to donutí. Teď když vám říkám ten mechanismus, jak to bude vypadat, tak prostě na tom prodělají všichni, pokud budeme stát si za svým a budeme prostě v bloku a nebudeme to chtít vůbec aplikovat. Takhle to prostě skončí. A myslím si, že to je neudržitelný stav.

Já bych prosil, abychom se také o těchto povolenkách bavili, abychom začali pragmaticky řešit, jak to bude vypadat. Já chápu, že tady ta společnost je rozdělená – ano, ne. Já osobně tyhle emisní povolenky považuji za brutální nástroj, prostě brutální nástroj prosazování zeleného – jak bych to nazval? – nebudu říkat šílenství, ale prostě té zelené vize, kterou je ten Green Deal, kterou je ta nízkoemisní společnost. A je to brutální nástroj, kterému se nevyhneme. Mně se to nelíbí, protože nás to tlačí do situace, kterou většina z nás nechce. Nechce. A navíc ten systém nápadně připomíná bývalý režim, který tady byl.

Já nemám rád to, že prostě se přerozdělují pořád nějaké peníze, které musí někdo platit, a tady v tomto případě to budeme všichni, kdo jezdíme. Takže já bych prosil, abychom se také pobavili s vládou tady na plénu o tom, jak ta situace se bude vyvíjet. Nerad bych se o tom bavil, až to přijde a už bude pozdě, už nebudeme moct nic změnit. To bohužel se stává. Já to chápu. Tady v parlamentu, ve vládě prostě ty věci jdou velmi rychle kolikrát a není čas, protože ty lhůty jsou neúprosné, ale právě proto chci, aby tento bod, ta situace nebo informace o situaci a pozici vlády k těm emisním povolenkám dvojkám byla prostě zařazena jako předpředposlední bod této schůze. Rozumíme si, pane předsedající?

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Rozumíme, předpředposlední.

 

Poslanec Ivan Adamec: Ano. Já vám děkuju za pozornost a zvažte to. Pokud mi to neschválíte... Já to chápu, protože dneska vlastně je ten bod, který máme projednávat, tak asi se nehodí tady úplně koalici to, abychom tady byli déle. Já to chápu, ale já toho nenechám. Budu vám to připomínat každý začátek každé schůze! Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců ODS.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Nyní tedy je přihlášen pan poslanec Jan Berki. Máte slovo.

 

Poslanec Jan Berki: Pane místopředsedo, pane ministře, kolegyně, kolegové, já budu poměrně stručný. Chci vás požádat, abychom na pořad této schůze zařadili sněmovní tisk s číslem 200. On je to tisk, který je trošku zvláštní, protože tam jsme v takové situaci, kdy účinnost nebo platnost těch změn měla vstoupit nebo vstoupila v platnost 1. ledna 2026, to znamená, je už platný, ale my jsme jej pořád ještě neratifikovali. Z toho použitého slova plyne, že to je z bloku smluv. Týká se to změny přílohy jedna mezinárodní úmluvy proti dopingu ve sportu. Podle mě je to skutečně v podstatě formální věc, dokonce pan ministr tam navrhuje schválení podle § 90 odst. 2, což bych vůbec nerozporoval, naopak bych to velmi podpořil.

Zároveň bych chtěl připomenout, že toto již Senát schválil. To znamená, v tuto chvíli tou ústavní překážkou k ratifikaci téhle přílohy té mezinárodní úmluvy je pouze souhlas Poslanecké sněmovny. Proto vás žádám, abychom ten sněmovní tisk 200 zařadili na dnešní schůzi jako první bod, a nemusí být k němu příliš dlouhá diskuse. Mohli bychom se vypořádat s něčím, co z mého pohledu je trošinku naší ostudou vzhledem k tomu, že ta příloha samotná už je platná, byť v našem řádu ještě neratifikovaná.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Mám poznačeno. Další přihlášený v pořadí je pan poslanec Martin Šmída. Máte slovo.

 

Poslanec Martin Šmída: Děkuji, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já samozřejmě vnímám, jak důležité téma je rozpočtová odpovědnost, a velmi se těším i na tu rozpravu, ač v podání této vlády se jedná spíše o rozpočtovou nezodpovědnost, a už to téma tady máme poněkolikáté, což samo o sobě dokazuje, že je to téma závažné a že odpor vůči této změně z rozpočtové odpovědnosti na rozpočtovou nezodpovědnost je velký, a to nejen od demokratických institucí, nejen od expertů, ale i od veřejnosti. Každý, kterému záleží na budoucnosti, na mladých lidech, na dětech a na příštích generacích, musí tuto změnu odmítnout. A nabízí se otázka: Co má tato vláda proti těmto skupinám? Co má proti mladým? Co má proti dětem? Co má proti příštím generacím? Proč si chce umožnit masivní zadlužování a vpadnutí do dluhové spirály? Proč chce vláda zhoršení ratingu a proč chce platit vyšší úroky, na které si by the way budeme zase půjčovat.

Nejvtipnější na tom jsou samozřejmě Motoristé sobě, zde nepřítomní, a jejich předvolební halucinace o vyrovnaných rozpočtech. Sice jim na to moc lidí nenaletělo, ale přece jen to stačilo na to, aby těsně proklouzli do Sněmovny a pak i do vlády a bohužel i na rezort Ministerstva životního prostředí. Rezort, který má chránit přírodu a krajinu, který má pomáhat vyrovnávat se s klimatickou změnou, a právě klimatická změna nám letos přinesla extrémní teploty a extrémní sucho. A já se vším respektem k sestavování státního rozpočtu se domnívám, že přece jen umírající lidé kvůli vedru a umírající krajina kvůli suchu jsou přece jen ještě o malinko závažnější témata. A tak mi dovolte navrhnout zařazení bodu s názvem Vláda podcenila vedra i sucha aneb my jsme vám to říkali, a to jako první bod.

Česko letos čelí mimořádnému suchu a mimořádným vlnám veder, které zcela přepsaly teplotní rekordy na celém území naší země. Na bezmála 90 procentech území panovalo výrazné, výjimečné nebo extrémní sucho a extrémní sucho zasáhlo více než 60 procent území. ČHMÚ mluví o zcela mimořádné situaci. ČHMÚ, to je ta instituce, které jste pokrátili rozpočty. A to není jenom nějaká mapka v televizi, to nejsou jenom nějaká čísla a barvičky v předpovědi počasí. V některých obcích vysychají studny, lidé nemají přístup k vodě, klesají průtoky řek, dochází voda v krajině, klesají hladiny v přehradách nebo ve městech se kvůli vedrům v jistou chvíli prakticky nedalo vůbec fungovat. V Evropě napočítali na desítky tisíc obětí kvůli vedrům. Na mou interpelaci, kolik obětí kvůli vedrům máme v České republice, pan premiér odpověděl, že vůbec neví.

Vedra zvlášť ohrožují právě ty nejzranitelnější, jako jsou děti nebo senioři nebo chronicky nemocní. Vyspělé země mají plán, jak se s takovou situací vyrovnat. Mají scénáře, které po varování toho hydrometeorologického ústavu automaticky spustí. A u nás? U nás jsme se dočkali arogance od motoristických ministrů, vysmívání se lidem a ty absurdní výroky si jistě pamatujeme, ty já s dovolením nebudu opakovat. A zatímco lidi trápilo vedro, krajinu sužovalo sucho. Problémy měli a doposud mají zemědělci i lesníci. Do Orlíku podle dostupných údajů přitéká nejméně vody za desítky let. Vltavská kaskáda se dostává do situace, kterou za dobu celé své existence nezažila.

Teď ta zásadní otázka: Co s tím vláda dělala a dělá? Umí vůbec zareagovat včas a umí zareagovat správně? Protože pokud jenom budeme čekat, až nám zaprší, tak to není zodpovědná, včasná a správná vodní politika. To je nějaký typ modlení nebo tanců přivolávání deště, což je očividně přesně ta metoda, ke které se pan premiér uchýlil. Místo jasných a konkrétních kroků mluví o tom, jak se modlil k Jezulátku, a zabralo to. Děkujeme. Fakt.

Ministr zemědělství mohl a měl včas svolat komisi pro sucho. To se taky nestalo. Místo toho se na pompézní tiskovce oživuje jakási koalice pro sucho. Zcela planý mediální trik, který vůbec nic neřeší, a ministr životního prostředí se jej pro jistotu vůbec neúčastnil. Odborníci přitom jasně říkají, co je potřeba dělat. My potřebujeme zadržovat vodu v krajině tam, kam spadne z těch srážek. K tomu potřebujeme zdravou půdu, která dokáže tu vodu vsáknout, přijmout. Potřebujeme obnovovat krajinné prvky, mokřady a další – tůně, meze, remízky. Potřebujeme revitalizovat vodní toky. Potřebujeme likvidovat ty meliorace, co nám tady za totality vznikly, tak dnes naopak potřebujeme obnovovat původní toky. Potřebujeme zcela změnit hospodaření tam, kde dnes voda po dešti rychle odteče z krajiny pryč.

My dnes máme platnou protierozní vyhlášku, kterou by bylo záhodno v nastalé situaci spíš ještě zpřísnit a důsledně dohlížet na její plnění. Místo toho má vláda v programu její zmírnění, čili přesně opačně, než jak by bylo potřeba.

Slyšeli jsme jedno velké téma, a to je budování přehrad. To je jistě důležitá součást všech těch opatření. Přehrada může být užitečná. Pomáhá totiž průtokům v řekách tolik důležitým pro průmyslové podniky na jejím toku, které potřebují nějaký proud v té řece, aby mohly vypouštět odpadní látky. Třeba u nás na řece Bečvě je takových podniků hned několik, namátkou třeba Deza nebo Precheza a další.

Ovšem přehrada může plnit i protipovodňovou funkci, ovšem paradoxně právě takzvané bleskové povodně, které vznikají tím, že spadne velké množství srážek na konkrétním místě a ta voda se nedokáže vsáknout, tak ty právě souvisí se suchem a ty vznikají lokálně, a to právě často kvůli nedobrému hospodaření na zemědělské půdě. A tam ty přehrady pomohou těžko, protože nemohou být úplně všude. Tam prostě je potřeba dobře hospodařit v krajině.

Pokud nezačneme zadržovat vodu v místě, kam dopadá, tedy na těch polích, na těch loukách, v těch lesích, tak v těch přehradách potom budeme jímat nejenom tu spadlou vodu, ale bohužel i tu úrodnou půdu. Protože tam, kde krajina není odolná, tak tam tu půdu ztrácí. A to jsou ztráty na hodnotě té půdy, které jdou rovněž do miliard.

Čili my můžeme použít právě ty peníze na opatření přesně tohoto typu, abychom neztráceli tu kvalitní úrodnou půdu, a to je ve skutečnosti investice, protože pokud to neuděláme, tak ta úrodná půda nám prostě steče do nějakých řek, případně do nějakých nádrží, a už nám nebude moci posloužit právě k pěstování potravin.

Ještě je tu jedna věc, na kterou se často zapomíná, a přitom zajišťuje pitnou vodu pro takřka polovinu našich obyvatel, a to je podzemní voda. Jakkoliv velká průtrž vodní nám zásoby podzemní vody nedoplní. Ty se doplňují měsíce a roky. Když necháme vodu rychle odtéct, tak máme problém, který se nedá vyřešit tím, že zase zaprší.

Věřím, že není potřeba opakovat znovu všechna ta opatření, která by skutečně pomohla, protože ta opatření jsou známá, máme je v těch adaptačních strategiích, stačí je jenom realizovat.

A tak se musím ptát, kam vláda skutečně dává peníze a svou politickou energii, protože zatímco nám vysychá krajina, tak vláda se zabývá projekty, které s řešením klimatické změny a sucha prakticky nic společného nemají. A tím typickým příkladem je například plánovaný plavební stupeň v Děčíně. Na první pohled se může zdát, že to souvisí, ale opak je pravdou. Takový miliardový projekt z betonu, který má udržovat motoristickou představu o plavbě po Labi, kde stejně není voda a neřeší to absolutně vůbec žádný problém se suchem, nepomůže to ani zemědělcům, kterým vysychá půda, nedoplní to podzemní vody, neobnoví to žádné mokřady, nepomůže to biodiverzitě, nepomůže to nijak schopnosti krajiny zadržovat vodu. Tak se ptám, tohle je opravdu to, co má být teď prioritou, kvůli čemu se scházejí ministři v době mimořádného sucha? Plavební stupeň na řece, ve které stejně není voda.

Ostatně už před víc než měsícem jsem interpeloval vládu ve věci připravenosti na dopady klimatické změny a místo konkrétních odpovědí jsem dostal pouze obecná ujištění, že vláda na řešení pracuje. Ale jak?

Stejně tak jsem interpeloval ministra Červeného kvůli plavebnímu stupni. Tam jsem se ptal na konkrétní náklady, na klimatické dopady, na smysluplnost toho projektu. A opět místo jasných odpovědí pouze obecná ujištění, že všechno bude zcela standardní.

Ze strany Motoristů jsem interpeloval rovněž pana Macinku, proč on jako jediný ministr zahraničí ze všech států Evropské unie nehlasoval o klimatické rezoluci OSN.

V této vládě sedí ideologicky zaslepení lidé, kteří buď nechápou nebo úmyslně nechtějí řešit dopady klimatické změny. A my jsme vám to říkali, a včas.

Ještě jednou k té metodě, kterou pan premiér zvolil krom modlení k Jezulátku. Tak ve slavném seriálu Jistě, pane ministře, se říká velká pravda, že když chcete nějaký problém spolehlivě zamést pod koberec, založte k tomu komisi. Komise pro sucho ovšem už existovala, takže přišla na řadu koalice pro sucho. Ta už navíc jednou existovala a jedním z jejích výstupů bylo právě založení té komise pro sucho. Zdá se vám, že se točíme v kruhu? Tak to se vám nezdá. Takže už máme komisi, máme i koalici. Tak co bude dál? Založíme asociaci pro sucho, nebo komoru pro sucho, nebo klub, nebo spolek přátel sucha, tedy nepřátel sucha, nebo konfederaci nebo konkláve, nebo co ještě bude pan premiér zakládat, aby vytvořil dojem, že něco řeší, i když to ve skutečnosti vůbec neřeší?

Andrej Babiš si teď sestavuje národní koalici pro boj se suchem, protože se snaží vytvořit dojem, že si konečně všiml, že sucho je problém. A koho si tam povolal? Bývalého ministra životního prostředí za ANO Richarda Brabce, vrchního zametače kauz pod koberec. My z Olomouckého kraje jsme totiž na kauzu Bečva nezapomněli. Vzpomínáte, že viník bude nalezen do několika dnů? A jak se vylévaly ty vybrané vzorky od rybářů? My si to pamatujeme.

Navíc tu máme Ministerstvo životního prostředí, které má být přirozeným lídrem adaptace na změnu klimatu a místo toho se vytváří nějaká paralelní struktura. Proč to tedy nevede Ministerstvo životního prostředí? Protože ho vedou Motoristé? Strana, která klimatickou změnu ideologicky zpochybňuje, která se vysmívá adaptační politice. Ministerstvo používá jako zaopatřovací ústav pro své neúspěšné kandidáty a různé motoristické influencery a místo odborného řešení nabízí kulturní války, vysmívání, urážení lidí, dětinskost a amatérismus. Taková strana má dnes odpovědnost za rezort, který má českou krajinu na sucho připravovat.

To už není otázka politického názoru. To je otázka elementární kompetence, když člověk, který má řídit Ministerstvo životního prostředí, není schopen nebo ochoten řešit největší výzvy, které tento rezort čekají a snaží se ten problém jenom obejít. Jenomže sucho nejde obejít, voda si na koaliční smlouvu nehraje a já bych byl mnohem raději, kdybychom ty peníze dali do zdravé půdy, do obnovy krajiny, do mokřadů, tůní, do revitalizací toků, do opatření, která pomohou zvýšit odolnost krajiny, protože voda, která nám po dešti uteče z krajiny pryč, ta už nám moc nepomůže. Ta pomůže těm průmyslovým podnikům, co vypouštějí odpadní látky do řek a beton, který postavíme někde u Labe, ten nám nepomůže rovněž.

Tohle je podle mě podstata celé té navrhované debaty. My už nepotřebujeme slyšet, že sucho je problém. To už dávno víme. Nepotřebujeme slyšet zvolání, že musíme být připraveni. To víme taky. My potřebujeme vědět, co konkrétního tahle vláda udělá a kdy to udělá.

Proto se vlády ptám na těchto několik konkrétních věcí: Kolik peněz dnes stát skutečně dává na opatření, která zvyšují schopnost krajiny zadržovat vodu? Kolik z toho jde přímo do zemědělské krajiny? Kolik jde na státní pozemkové úpravy, které mají tu schopnost zakládat ty krajinné prvky, které tu vodu zadržují? Kolik peněz jde na obnovu mokřadů, tůní, remízků a revitalizaci vodních toků? A jak chce vláda pomoct obcím, jejichž lokální zdroje vysychají? Jak chce vláda chránit zásoby podzemní vody? A především jaký je konkrétní plán pro zvýšení vodní bezpečnosti České republiky? Protože jestli máme každý rok jenom čekat, jestli konečně zase zaprší a potom řešit škody, tak toto není strategie, to je hašení požáru. Veřejné peníze mají především směřovat do prevence, do zdravé krajiny, ne do sanace škod, kterým můžeme a musíme předcházet.

Sucho není samozřejmě ten jediný problém. Velký problém způsobily právě i ta rekordní vedra. Na to jsme taky upozorňovali včas. Zařazovali jsme bod na schůzi, interpelovali jsme, pořádali jsme tiskové konference. Mohli jste krásně využít situace, kdy jsme část té práce udělali za vás. A vedra i sucha pak jednoznačně souvisí s postupující klimatickou změnou, kterou kvůli jejím extrémním projevům a škodám, které působí, nazýváme klimatickou krizí. Alespoň tedy my příčetní, kteří ji nepopíráme.

Já velmi doporučuji videa Daniela Kortuse, kde výroky Motoristů rozebírá dopodrobna. Na jednu stranu je to velmi zábavné, na tu druhou stranu je to však spíš smutné, když si uvědomíte, že tito lidé mají skutečnou odpovědnost za klimatickou politiku našeho státu a zastupují náš stát v této oblasti i navenek. Co si potom o nás pomyslí v zahraničí? Vždyť je to taková ostuda.

To je součást problému. Když nejste schopni si přiznat ani existenci toho problému, neidentifikujete pravdivě jeho příčiny, těžko se vám podaří efektivně a správně popasovat se i s jeho důsledky. A nechci ani připomínat to hlasování o rezoluci OSN ve smyslu všichni jsou blázni jenom my jsme letadlo. Ne, pane ministře Macinko, všichni nejsou blázni. Nevím, kdo je letadlo.

Tady máme neřešená vedra, neřešené sucho, popírání klimatické krize a místo toho máme modlení k Jezulátku a vysmívání se lidem, kteří extrémními vedry trpí – de facto vysmívání se těm obětem těchto veder – zlehčování situace, dělání mrtvého brouka a strkání hlavy do písku. Tohle není vláda, která se stará o lidi nebo o krajinu našich českých zemí. Toto je vláda, která nenaslouchá odborníkům, expertům a vědcům. Tato vláda nemá nastavené správné priority. Její prioritou je krmení Agrofertu, populismus a kulturní války.

Proto navrhuji zařazení tohoto bodu jako prvního na jednání Poslanecké sněmovny. Protože voda není jen otázka životního prostředí. Je to otázka zemědělství, lesů, obcí, ale i potravinové bezpečnosti a v konečném důsledku bezpečnosti celé České republiky. Protože vedro není jen číslo na teploměru, ale jde o ochranu a pomoc lidem, kteří si neumí v těchto extrémních časech pomoct sami.

Takže co bude dál? Budeme jen čekat na další rok, kdy zase budou vysychat studny, řeky, lesy a zemědělská půda? Jestli i v příštím roce v extrémních vedrech vláda nechá bez pomoci umírat lidi, to je vážně pěkně zvrhlá důchodová reforma. A popírání není řešení.

Vyzývám vládu: Naslouchejte vědcům, naslouchejte odborníkům, naslouchejte vlastním státním adaptačním strategiím a už něco dělejte a dělejte to včas. Nerad bych za rok tento projev opakoval. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji a nyní přihláška paní poslankyně Venduly Svobodové.

Máte slovo.

 

Poslankyně Vendula Svobodová: Děkuji za slovo. Já tady mám tedy dva body.

Ten první se týká sjednocení období platby zdravotního a důchodového pojištění pro pečující OSVČ na vedlejší činnosti. Já tady právě navrhuju to sjednocení, protože u důchodového pojištění je pro OSVČ na vedlejší činnosti.. Oni platí do 4 let věku dítěte a u zdravotního je to do 7 let. Můžou být právě na té vedlejší činnosti. Tak, abych byla srozumitelná.

Přičemž těch sedm let více odpovídá náročnosti a nepředvídatelnosti péče o dítě v tom daném věku a rozvinout v té době podnikání na nějakou odpovídající úroveň je velmi náročné. A přitom, pojďme si říct, proč řada těch žen – a když říkám žen, myslím i rodičů, berte to jako ekvivalent, nicméně budu používat slovo žen – takže proč řada těch žen začíná podnikat v době, kdy se jim narodí dítě. A je to právě flexibilita, kterou jim nedokáže nabídnout zaměstnavatel, a zároveň jisté finanční zvýhodnění, to jsou právě ty snížené odvody po určitou dobu – po ty 4 a 7 let. A právě tyto výhody jim to podnikání v té době přináší. Ale samozřejmě je to vykoupeno i kapacitou, se kterou se ti pečující rodiče tomu podnikání mohou věnovat.

Taky si můžeme říct, že i pro stát je výhodnější, když nechá rodinu vydělat tak, jak je právě schopná si vydělat, když jim nehází klacky pod nohy a uvolní právě možnost, aby se o sebe postarali sami, pokud toho jsou schopni. Protože rodina, která není 3 a více let odkázaná pouze na jednu výplatu, pošle zase zpátky do ekonomiky více peněz, pošle je zpátky do toho oběhu.

Jak tady některé moje kolegyně mámy vědí, tak když mají něco navíc, tak spíš než sobě by si něco koupily, tak koupí něco tomu dítěti. A tam skutečně můžete nakupovat nekonečně dlouho, protože tam ty kapacity jsou neomezené. Existuje milion věcí, které můžete dítěti dopřát a rádi mu to dopřejete.

Zároveň rodina, která není závislá na jednom příjmu dlouhodobě, je schopná snáz složit nějaký základ na hypotéku, takže i dosáhne na bydlení. Takže tohle podnikání by skutečně stát měl podporovat.

Právě v českých právních předpisech sledujeme tento nesoulad, nesoulad mezi pravidly pro vedlejší činnost u těch jednotlivých pojištění – u toho důchodového a zdravotního, jak už jsem říkala. Když podnikáte, tak od čtyř let dítěte platíte odvody u důchodového pojištění, jako když podnikáte naplno, jste na té hlavní činnosti. Ale všichni víme, že to čtyřleté dítě vám úplně naplno podnikat nedovolí.

U toho zdravotního pojištění platí hranice sedmi let. To je doba, kdy už to dítě dáváte do školy, ty ruce se vám trošku víc uvolní. A tam už skutečně můžeme mluvit o tom, že to podnikání začíná dávat větší smysl.

Ten návrh můj sleduje legitimní cíl podpory rodičů, kteří při osobní péči o dítě vykonávají samostatnou výdělečnou činnost a jde o odstranění skokových odvodových bariér při návratu k vyšší ekonomické aktivitě. Ty použité prostředky jsou přiměřené, protože zvýhodnění je věcně vázáno na objektivně zjistitelnou dobu osobní péče, je časově omezeno. Těžko by se to nějakým způsobem zneužívalo.

Tenhle návrh zlepšuje podmínky pro rodiče, kteří volí podnikání jako flexibilní formu ekonomické aktivity při péči o dítě, a umožňuje postupné navyšování rozsahu výdělečné činnosti bez okamžitého skokového nárůstu minimálních odvodů a snižuje i motivaci k neformálním přivýdělkům mimo evidované ekonomické vztahy.

Tím druhotným efektem může být i posílení ekonomické aktivity zejména u rodičů malých dětí, typicky matek, jejichž návrat na trh práce bývá omezen dostupností péče o děti, a organizací předškolní nebo raně školní docházky. Víme, že s tím v některých regionech je velký problém, takže ti rodiče ani pracovat nemohou, i kdyby chtěli. A na to ta data máme, že skutečně chtějí pracovat, nicméně není jim to nějakým způsobem umožněno.

Tento můj návrh nenahrazuje kapacitní politiku v oblasti péče o děti, ale odstraňuje jednu z odvodových překážek, která tuto strukturální situaci pro pečující OSVČ zhoršuje. A z toho důvodu právě navrhuji sjednocení doby, po kterou lze považovat činnost u OSVČ za vedlejší, u obou dvou pojištění stejně, a to na sedm let věku dítěte.

Proto navrhuji tento bod s názvem, ještě jednou to tedy přečtu, Sjednocení období platby zdravotního a důchodového pojištění pro pečující OSVČ na vedlejší činnosti jako první bod tohoto programu.

Ještě mám tedy druhý bod, ten se týká lidskoprávní agendy na Úřadu vlády. Tady navrhuji ten bod, protože si myslím, že můžeme přestat předstírat, a hlavně vy můžete přestat předstírat, že se na Úřadu vlády dějí nějaké jednotlivé spolu nesouvisející organizační změny. To se skutečně neděje. Tam probíhá systematická přestavba fungování Úřadu vlády pod vedením Tünde Bartha a jedním z jejích výsledků je postupná likvidace dosavadního systému ochrany lidských práv a nezávislé kontroly vlády.

Nejdřív vláda rozhodla, že lidskoprávní a další nadrezortní agendy vyvede z Úřadu vlády a rozstrká je mezi jednotlivá ministerstva. Nám bylo řečeno, že jde jen o efektivitu, že se nic neoslabuje. Dokonce že se lidskoprávní agenda tímto krokem posílí. Tak to dodnes tvrdí i samotný Úřad vlády na svých webových stránkách.

Ten výsledek je takový, že od 1. července se pod čtyři ministerstva přesunula také organizační zázemí osmi vládních rad. Na protest proti těmto změnám následně rezignovalo zhruba 50 odborníků a odbornic lidskoprávních poradních struktur, a to je skutečně pozoruhodný způsob, jak něco posílit. Ale tím to samozřejmě nekončí.

Teď se paní Tünde Bartha pustila do statutů vládních rad a nově má celá vláda schvalovat jednotlivé členy vládních rad z řad odborníků a odbornic. A tady skutečně jde o odborné členy. Někteří současní členové už dokonce dostali pokyn dodat do konce srpna své profesní životopisy, které má vláda následně posuzovat. A tady už opravdu nejde mluvit o administrativní změně, je to jasná politizace odborných poradních orgánů vlády. A představme si tu absurditu. Odborná organizace nominuje člověka, který se deset nebo dvacet let věnuje lidským právům, právům lidí se zdravotním pojištěním (postižením?), právům dětí, právům obětí, rovnosti žen a mužů nebo třeba závislostem. Doplňte si další podle právě těch rad, které tam máme obsaženy. A potom jeho životopis poputuje na jednání vlády a ministři budou rozhodovat, zda je pro ně tento odborník přijatelný.

Proč? Proč by potřeboval ministr dopravy schvalovat odborníka na lidská práva? Proč potřebuje ministr zemědělství rozhodovat, kdo bude zastupovat občanskou společnost v Radě pro rovnost žen a mužů? Proč třeba ministr životního prostředí bude rozhodovat o tom, kdo je, nebo není odborník na práva dětí. A hlavně, podle jakých kritérií vláda odborníky odmítne, nebo přijme? Bude problém nedostatek odbornosti, nebo spíš mnoho kritiky vlády? Protože přesně tady vzniká obrovský prostor pro politický filtr.

Vidíme, jakým způsobem vzalo za své posuzování odbornosti na Ministerstvu životního prostředí právě pod vedením Motoristů. Udělují se výjimky pro kamarády, aby mohli být zaměstnáni na ministerstvu bez jakýchkoliv znalostí, zkušeností, kvalifikace. Prostě stačí, když jste kámoš.

Vládní rady ale nejsou žádné žádné orgány nebo žádní zaměstnavatelé pro vaše kamarády. Nejsou to ani zaměstnanecké porady Andreje Babiše, kde se přednese, jak něco bude. Nejsou od toho, aby se tam sedělo, kývalo a potvrzovalo, že vláda všechno dělá správně. Jejich smyslem je přesný opak. Mají do státní správy dostávat pohled zvenčí. Mají přinášet expertizu, kterou ministerstva nemají. Mají zastupovat skupiny, kterých se vládní rozhodnutí přímo týkají a někdy mají vládě velmi nepříjemně říct, že něco dělá špatně. A právě takové lidi si teď vláda potřebuje sama schvalovat, kontrolovat, vyhazovat. Takže vláda si nejprve vybere, kdo ji smí kritizovat a potom bude tvrdit, že má nezávislý poradní orgán. Je to absurdní. Takhle si skutečně nezávislost nepředstavuji. Spíš je to takové výběrové řízení na poslušnost.

Obávám se, že když tento krok zasadíme do kontextu posledních měsíců, nelze ho hodnotit izolovaně. Nejdřív přesun lidskoprávních agend, proti kterému protestovali samotní odborníci. Potom odchod desítek lidí z vládních rad. Pak návrh změn jednacího řádu vlády, které mají posílit postavení premiéra a současně omezit některé prvky transparentnosti. Mají osekat právě připomínky, nějaké to legislativní kolečko. A nyní možnost, aby si vláda jednotlivě schvalovala externí odborníky ve svých poradních orgánech. Tohle prostě jako není žádná série nahodilých manažerských rozhodnutí. Je to záměrný způsob řízení a záměrný způsob likvidace těchto agend.

Cíl je jasný, co nejvíce kontroly dovnitř a co nejméně nezávislé kontroly zvenčí. Paní Tünde Bartha evidentně považuje Úřad vlády za instituci, kterou je potřeba řídit jako firmu. Možná by jí někdo ale měl připomenout, že Česká republika není holding a lidská práva nejsou firemní oddělení, které lze přestěhovat o patro níž, sloučit s jiným útvarem a propustit lidi, kteří příliš komplikují řízení.

Demokratický stát potřebuje instituce, které nejsou pohodlné. Potřebuje odborníky, kteří nejsou poslušní. Potřebuje poradní orgány, ve kterých nesedí jen lidé, které si předem schválila vláda a kteří budou loajální až na půdu.

Proto chci, aby sem přišel premiér Andrej Babiš a klidně ať vezme paní ředitelku Tünde Bartha a vysvětlí nám, proč má vláda schvalovat jednotlivé odborníky ve svých poradních orgánech, jaká budou kritéria tohoto schvalování? Bude možné nominovaného zástupce odborné organizace odmítnout? Bude muset vláda takové odmítnutí zdůvodnit? Co se stane se současnými členy, jejichž životopisy si nyní vláda vyžádala? Týká se revize všech poradních orgánů vlády? Jak chce vláda garantovat, že z jejích odborných rad se postupně nestanou jen sbory lidí, které považuje za politicky přijatelné a loajální.

Chtěla bych také vidět, kde přesně skončí tato údajná optimalizace, protože před třemi měsíci jsme slyšeli, že se lidskoprávní agenda neoslabuje. Dnes už je mimo Úřad vlády. Desítky odborníků odešly a zbývající mají posílat vládě životopisy ke schválení. Tak bych tedy velmi ráda věděla, když tedy tohle je posílení lidskoprávní agendy, jak by vypadalo to oslabení.

Proto navrhuji zařazení tohoto bodu, který tedy se nazývá Likvidace lidskoprávní agendy na Úřadu vlády pokračuje, jako druhý bod tohoto programu. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Nyní je přihlášena paní poslankyně Jana Patková, a než přijde, mám tady omluvu, od 15 hodin do 18 hodin ze zdravotních důvodů je omluvena paní poslankyně Irena Němcová. Máte slovo.

 

Poslankyně Jana Patková: Děkuji, pane předsedající. Dobrý den, vážené kolegyně, dobrý den, vážení kolegové, pojďme se teď pro změnu pobavit o suchu.

Zažili jsme extrémně, srážkově podprůměrné jaro a i velkou část léta. Teploty hned několikrát vystoupaly na 40 stupňů Celsia. Viděli jsme, jak naše krajina začíná postupně připomínat spíše suchou step. A věděli jsme to dopředu všichni, tedy až na vládu.

Pan premiér si až na konci léta všiml, že je sucho a začal se modlit k Jezulátku za déšť. Motoristé se lidem cynicky vysmívali, že v zimě je zima a v létě horko. Přitom letošní extrémně teplé léto ukázalo, že pan ministr Macinka nezrušil mávnutím kouzelného proutku klimatickou krizi. Příroda totiž jeho tiskové konference nesleduje. Toto arogantní popírání reality nás dohnalo. Bohužel to odnášejí ti, kteří se sami bránit nemohou, a ti, kteří nemají volební právo. Zatímco my tady v sále si můžeme pustit klimatizaci nebo nalít skleničku vody z kohoutku, venku probíhal a stále ještě probíhá doslova boj o přežití. Mluvím o zvířatech, ale i o rostlinách, které se staly tichými a neviditelnými oběťmi vládní ignorace.

Zkuste si představit, co se v létě dělo v naší přírodě. Plošně vysychaly potoky a tůně. Zvířata v lesích doslova umírala žízní, protože přišla o své přirozené zdroje vody. Kriticky ohrožené druhy obojživelníků ztratily místa pro rozmnožování. Záchranné stanice po celé republice přes léto kolabovaly pod náporem dehydratovaných a vysílených živočichů.

Proto se pana premiéra a pánů ministrů ptám, kde byl nějaký krizový plán? Kde byla okamžitá podpora záchranných stanic? Nikde. Nechali jste v tom ochránce zvířat i dobrovolníky úplně samotné. A pokud si někdo myslí, že sucho znamená jen zažloutlé trávníky v parcích, ať se jde podívat za našimi zemědělci. Víte, co se právě teď děje kvůli suchu? Že chybí krmivo a pastviny jsou vysušené na prach. Chovatelé stojí před tragickou volbou. Jsou nuceni posílat zvířata předčasně na jatka, protože je jednoduše nemají čím nakrmit.

Zvířata končí na jatkách jen proto, že náš stát není schopen systematicky řešit zadržování vody v krajině a pomoci těm, kteří se o ně starají. A to přece není jenom nějaký drobný ekologický problém. To je obrovská tragédie z hlediska životní pohody zvířat a přímé ohrožení českých chovatelů. Sucho nám ukázalo, že naše krajina je na umření a stát podle vyjádření pana premiéra bude investovat do betonu a pár obřích přehrad místo toho, aby dělal to jediné, co skutečně funguje.

Měl by totiž začít obnovovat mokřady, vracet řekám jejich přirozená koryta a budovat tůně. Potřebujeme po celém Česku krajinu, která funguje jako přírodní houba a poskytuje zvířatům kriticky důležité oázy k přežití. Příští rok nás s velkou pravděpodobností čeká další extrémně horké a suché léto. Při pohledu na vládní lavice se ale bohužel nedomnívám, že by se cokoliv změnilo. Motoristé svou nečinností se vyloženě chlubí a pan premiér zůstává u osvědčené metody z letoška: u modlení za déšť k Jezulátku. Pevně doufám, že příští rok začne s modlením už alespoň na jaře. My jako Piráti se nikdy nesmíříme s tím, že se česká krajina postupně mění v suchou step. Budeme upozorňovat na přešlapy, ignorace a naprostou nekompetentnost vlády. Na všech úrovních politiky budeme přicházet s konkrétními návrhy, jak zadržet vodu v krajině a zmírnit dopady klimatické změny.

Ta totiž nezmizí jenom tím, že ji budeme popírat a sucho nezmizí modlením. Proto prosím zařadit na bod programu bod s názvem Může se příště pan premiér začít modlit k Jezulátku již na jaře? jako první bod. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Další v pořadí je pan poslanec Jiří Vojáček. Pan poslanec tu není, tím pádem je na pořadu pan poslanec Jakub Krainer. Máte slovo.

 

Poslanec Jakub Krainer: Děkuji. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. Dovoluji si navrhnout doplnění pořadu naší schůze o bod týkající se ukončení státních příspěvků na opravy krajských silnic II. a III. třídy a dlouhodobě nedořešeného rozpočtového určení daní pro kraje, to se zvláštním zřetelem k situaci Jihomoravského kraje.

Ministerstvo dopravy ani Ministerstvo financí nepočítají s obnovením státního příspěvku, který kraje na opravy silnic nižších tříd dosud dostávaly ze Státního fondu dopravní infrastruktury. Je to poprvé od roku 2015, kdy kraje na tento účel od státu neobdrží vůbec nic. Za posledních pět let přitom stát na krajskou dopravu vynaložil přes 58 miliard korun, z čehož více než 25 miliard směřovalo přímo na opravy silnic II. a III. třídy.

Vláda ukončení podpory zdůvodňuje vysokými zůstatky na účtech krajů, měst a obcí. Tyto peníze však nejsou jen tak odloženými penězi, které leží na účtech, ale kraje a obce si tyto prostředky odkládají na velké investiční projekty. Rozhodnutí proto vyvolalo ostrou reakci řady hejtmanů, bohužel výhradně mimo hnutí ANO. Poukazují na to, že stejní politici, kteří ještě loni kritizovali nedostatečnou výši příspěvku, dnes tvrdí, že jej kraje vůbec nepotřebují. To je ohýbání reality neuvěřitelným způsobem.

Pět hejtmanů mimo hnutí ANO z Jihomoravského, Libereckého, Jihočeského, Pardubického a Středočeského kraje proto zaslalo předsedovi Asociace krajů společný dopis, ve kterém žádají, aby na zářijové jednání asociace pozval ministryni financí z našeho postiženého kraje a ministra dopravy k projednání rozpočtového rámce financování krajské silniční sítě na další roky.

Kraje zároveň dlouhodobě prosazují, aby se podpora oprav silnic stala trvalou součástí rozpočtového určení daní a nemusela se každý znovu vyjednávat od nuly. Za skutečně systémové řešení celého sporu je přitom dlouhodobě považována úprava zákona o rozpočtovém určení daní. Již předchozí vláda se pokoušela příspěvek na krajské silnice do tohoto zákona natrvalo zakotvit, prosadit se jí to bohužel nepodařilo. Asociace krajů nyní připravuje novou variantu řešení, kterou chce s vládou dojednat nejpozději do konce října.

Premiér ovšem uvedl, že se touto otázkou bude vláda zabývat až poté, co se samotné kraje shodnou na společném postupu. Všichni víme, že to možné není, aby ty bohatší kraje si dobrovolně ukrojily a řekly těm chudším, tady máte naše prostředky. Právě na příkladu Jihomoravského kraje přitom vidět, jak citelně současné nastavení rozpočtového určení daní některé regiony znevýhodňuje.

Jihomoravský kraj má 11 procent obyvatel České republiky, z celostátního výnosu daní ale dostává 9 procent. Rozdíl je dán historicky nastavenou podporu jiných strukturálně postižených regionů. Ze všech 14 krajů dostává na jednoho obyvatele od státu nejméně peněz, přestože patří mezi regiony, které ekonomiku republiky táhnou. Náš kraj přitom v posledních letech ze státního fondu na opravy silnic nižších tříd dostával přibližně 330 milionů korun ročně, o které nyní bez náhrady přijde. Na jeho území se přitom nachází téměř 4 000 kilometrů silnic druhé a třetí třídy, jejichž stav je dlouhodobě označován za neutěšený. Vedení kraje proto opakovaně žádá jednoznačné rozhodnutí. Buď rychlé schválení nového rozpočtového určení daní pro kraje, nebo obnovení příspěvku ze státního fondu pro všechny kraje.

Navrhuju proto, aby se Poslanecká sněmovna touto problematikou zabývala jako samostatným bodem schůze. Cílem má být, aby vláda předložila přehled skutečných dopadů ukončení příspěvku na jednotlivé kraje spolu s jasným harmonogramem, kdy Sněmovna předloží novelu zákona o rozpočtovém určení daní. Děkuji za pozornost a podporu tomuto návrhu.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Já mám u sebe poznačené, že to je návrh nazvaný jako Vláda nechce upravené silnice. Sedí to? Dobře.

 

Poslanec Jakub Krainer: Souhlasím. Druhý důvod si nechám na příště.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Vy máte prosím ještě jednu přihlášku hned v pořadí.

 

Poslanec Jakub Krainer: Tu stahuji. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Stahujete, tak dalším přihlášeným je pan poslanec Karel Dvořák. Máte slovo.

 

Poslanec Karel Dvořák: Děkuji, pane předsedající. Dobrý večer, vážené kolegyně, vážení kolegové. I já před vás předstupuji s návrhem, v rámci něhož navrhuji změnu pořadu naší dnešní schůze, a to tak, aby byl sněmovní tisk pod číslem 106, který zní: návrh poslanců Elišky Olšákové, Karla Dvořáka, Lucie Sedmihradské, Julie Smejkalové, Michala Zuny, Jiřího Horáka a Zdeňky Blišťanové na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání a o výkonu některých činností v oblasti cestovního ruchu, ve znění pozdějších předpisů a další související zákony, pevně zařazen jako první bod této schůze.

Předmětný návrh reaguje na problém, který v posledních letech výrazně dopadá zejména na turisticky oblíbená velká města a jejich centra. Ale nejen, nejedná se jen o problém, který by se týkal centra Prahy, ale dalších turisticky atraktivních destinací, jako je třeba Český Krumlov nebo řada krkonošských center nebo jiných horských center.

Jedná se o krátkodobé ubytování. Typicky přes platformy typu Airbnb se soustřeďuje do konkrétních lokalit a ve velké míře se týká celých bytů, nikoliv jen sdílených pokojů. Pouze v Praze je dnes přes 7 900 jednotek nabízených jen přes Airbnb a naprostá většina z nich se koncentruje v centru města. Téměř čtyři pětiny tvoří celé byty, které přestávají plnit svou původní funkci.

V praxi to znamená, že byty, které byly určeny k bydlení, se postupně mění na ubytovací kapacity pro krátkodobé pobyty. Ubývá dostupné bydlení pro místní zvyšuje se tlak na ceny nájmu a v některých domech se zásadně mění způsob života: časté střídání hostů, hluk, narušování nočního klidu. V některých částech měst se rezidenční a turistická funkce prolínají do té míry, že to začíná být pro běžný život obtížně udržitelné.

Současná právní úprava na to ale reagovat neumí. Obce nemají přímý nástroj, jak tuto situaci řešit a jsou odkázány na nepřímé prostředky, které na tento typ problému nestačí. Předložený návrh proto přichází s jednoduchým principem: dát obcím možnost rozhodnout, zda a jak chtějí krátkodobé ubytování na svém území regulovat. Nejde o plošný zákaz ani o jednotné řešení pro celou republiku. Jde o vytvoření rámce, ve kterém každá obec může reagovat podle svých konkrétních podmínek.

Konkrétně mohou stanovit maximální počet dní v roce, po které lze byt využívat ke krátkodobému ubytování, omezit počet ubytovaných osob vzhledem k velikosti bytu nebo třeba vymezit období, kdy takové ubytování nebude možné. Úprava se přitom týká pouze bytů v bytových domech. Hotely, penziony ani jiná ubytovací zařízení se jí nedotýkají. Naopak tento návrh má jako jeden z cílů srovnat podnikatelské prostředí právě v oblasti krátkodobého ubytování. Tento přístup, tedy umožnění pravomoci obcím vydávat nařízení, které reguluje krátkodobé ubytování, dává právě smysl i proto, jak je problém v praxi rozložen. Ne všechny obce se s ním potýkají stejně. Někde je zcela marginální nebo neexistující, jinde patří mezi hlavní témata veřejné debaty. Právě proto má rozhodování probíhat co nejblíže místu, kde se dopady skutečně projevují. Obce svou situaci znají nejlépe.

Rád bych podotknul, že součástí toho návrhu, toho předloženého návrhu zákona je i navýšení, respektive možnost navýšení takzvaného turistického poplatku tak, aby i obce, které jsou zatíženy turismem, lépe mohly pokrývat náklady s tím spojené, nikoliv z peněz, které jsou určeny z rozpočtového určení daní a jiných zdrojů na financování činnosti obcí a zabezpečování všech potřeb jejich občanů, ale i právě ze zdrojů, které jdou mimo ty hlavní zdroje financování.

Dámy a pánové, tento návrh jsem s ostatními poslanci předkládal na začátku tohoto roku. Stále čekám na to, že se k němu vládní koalice, respektive Ministerstvo pro místní rozvoj nějakým způsobem aktivně postaví. Není nač čekat, protože každý měsíc bez této úpravy je měsíc, kdy obce nemají nástroj, který potřebují. Situace na jejich území se nezlepšuje, naopak se zhoršuje a občané, kterých se tento problém týká, stále čekají na řešení jejich často bezesných nocí. Proto navrhuji pevné zařazení tohoto bodu na program naší schůze. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Dobrý podvečer, kolegyně kolegové, vystřídali jsme se v řízení schůze.

Budeme pokračovat s řádně přihlášenými poslanci. Jako další vystoupí pan poslanec Berki, který tu má dvě přihlášky.

 

Poslanec Jan Berki: Děkuju, pane místopředsedo. Paní ministryně, kolegyně, kolegové, původně to nebyly přihlášky za sebou, ale tak se to stalo. Já vás nezdržím úplně dlouho. Chtěl bych vás poprosit, abychom zařadili na tuto schůzi sněmovní tisk 219. Ten sněmovní tisk se týká novely zákona o mistrovské kvalifikaci a mistrovské zkoušce, měl by projít prvním čtením. Domnívám se, že zase ta podstata nebo ten záměr je v zásadě nekonfliktní. V tuhle chvíli je navržen k projednání hospodářskému výboru. Já bych rád, abychom v tom prvním čtení ho ale odbavili, abychom se právě mohli o tom bavit. Jeden z důvodů, proč to ale navrhuju já a proč si myslím, že bychom se o tom měli už začít bavit i šířeji, je právě to, že ono to trošku navazuje i na vzdělávací soustavu. Jednak se tam bavíme o kvalifikacích a především, ale i v důvodové zprávě, je často odkazováno na roli řemeslníků a jejich nezastupitelnou úlohu právě ve společnosti a zároveň potřeba toho vrátit řemeslníkům, řekněme, dobrý punc nebo něco trošku výjimečného. Stejně jako kdysi bývaly cechy, tak abychom na tuhle tradici do jisté míry navázali. Zároveň to má bezesporu ale provazbu i právě do vzdělávání učňovského, do systému kvalifikací a podobně.

Já bych rád, byť nezpochybňuji vůbec to, že třeba výborem, který to bude garantovat, bude hospodářský výbor, aby se toto téma dostalo i do výboru školského. Protože respektuji, že především jde dnes o ten sněmovní tisk 90/7, tak navrhuju ten sněmovní tisk 219 zařadit až po něm, tedy jako druhý bod.

Jestli můžu pokračovat, pane místopředsedo, tak ten třetí bod, ten se tentokrát už netýká sněmovního tisku a zase mi dovolte, abych ho velmi stručně uvedl. Týká se vysokých škol. Vůbec ho tady nepředkládám nebo nenavrhuji jako konfrontační, dokonce část z něj by se nechala dát jako interpelace, ale interpelace přece jenom fungují tak, že vy jako poslanec položíte otázku, ministr vám odpoví, vy položíte doplňující otázku a ministr vám odpoví, tedy v ideálním případě by to takhle mělo fungovat. A zrovna u otázek vysokých škol a strategie právě podpory studijních programů si myslím, že ale především v některých oblastech nebo kontextech je to trochu mezioborová diskuse. My jsme tu dneska už naráželi na body, které se týkají zdravotnictví a právě třeba, když se budeme bavit o centralizaci nebo decentralizaci úpravy poskytované zdravotní péče, tak ale na to jsou velmi často navázány nebo s tím jsou provázány fakultní nemocnice. S tím jsou zase provázány logicky lékařské fakulty a ty nemáme úplně po celé republice.

Otázkou je, jestli ten současný systém je nastaven úplně dobře, jestli když se bavíme o vysokoškolském vzdělávání nelékařských profesí, jestli i tam ta podpora ze strany státu je dostatečná. Stejně tak, když se budeme bavit o profesně zaměřených studijních programech, tady třeba jako pozitivní příklad můžeme dát vysokou školu v Jihlavě, tak otázkou je, jestli podobný režim, podobný systém, podobný cíl nechceme propsat právě i do jiných regionů.

Stejně tak se ale budeme bavit o podpoře takzvaných potřebných profesí. Já v tomhle, a teď to říkám opravdu zcela bez ironie, držím pěsti panu ministrovi Plagovi, aby se mu podařilo skutečně dojednat podporu finanční jak právě pro ty potřebné profese nebo respektive studijní programy, které směřují k těm potřebným profesím, ať už jsou to samozřejmě ty učitelské nebo nelékařské, o kterých jsem mluvil, nebo podpůrné profese. Stejně tak ale doufám, že se mu podaří vyjednat dostatečnou finanční podporu právě pro regiony, kde ta struktura vysokoškolsky vzdělaných obyvatel a obyvatelek je diametrálně odlišná od těch zbývajících regionů.

Také se bavíme o tom, že na vysoké školy bude nastupovat silnější ročník. To znamená, také bychom měli vědět, jaká je úvaha a diskutovat o tom, jaká je právě úvaha o podpoře nárůstu vysokoškoláků obecně, jaká bude vize finanční podpory na vysokých školách.

Tedy znovu to shrnu. Domnívám se, že ten bod by měl vést k tomu, že si tady prodiskutujeme podporu regionálních vysokých škol, podporu potřebných profesí nebo respektive studijních programů směřujících k potřebným profesím a narůstající počet vysokoškoláků.

Tedy si dovoluji navrhnout bod, který jsem nazval Strategie pro studijní programy na vysokých školách. A zase, uvědomuji si nějakou důležitost bodů, takže jsem si ho dovolil navrhnout...

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Kolegyně, kolegové, poprosím... Chápu, že se někteří vracíte do sálu, ale tady ještě běží diskuse o programu, tak vás pěkně prosím, abyste se buď usadili a ztišili se, nebo se vrátili k diskusím do předsálí. Děkuju.

Pane poslanče, pokračujte.

 

Poslanec Jan Berki: Navrhuji ho tedy za sněmovní tisk 187 v tom našem pořadu, pokud se nepletu, podle pozvánky je to třetí bod, takže za třetí bod. A znovu tedy připomínám, že ten bod týkající se Strategie pro studijní programy na vysokých školách není myšlen konfrontačně, ale má naopak otevřít prostor pro to, diskutovat, jak strategicky správně podporovat studijní programy na vysokých školách. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Pan poslanec Berki byl zatím poslední přihlášený k pořadu schůze. Ptám se tedy, jestli se někdo ještě další hlásí s pozměňovacím nebo doplňujícím návrhem k pořadu schůze?

Pokud tomu tak není, přistoupíme k hlasování o jednotlivých návrzích (v pořadí), v jakém byly podány.

Jako první budeme hlasovat o návrhu na nový bod pana poslance Hřiba, který nese název Plnění předvolebních slibů Motoristů sobě, kteří se identifikují jako pravicová strana, ale přitom otevírají cestu pro neodpovědné rekordní zadlužení naší země bez omezení a bez kontroly.

Eviduju zájem o odhlášení. Všechny vás odhlásím a poprosím vás, abyste se svými identifikačními kartami přihlásili znovu. (Poznámky z pléna, že nefunguje hlasovací zařízení klubu Motoristů.) Nejde hlasovací zařízení tady Motoristům? Nejde, jo? Tak ještě jednou vás odhlásím. Uvidíme, když tak poprosím potom nějaké techniky. Ještě jednou jste odhlášeni a poprosím vás, abyste se identifikačními kartami přihlásili. (Neklid v sále, poznámky, že hlasovací zařízení stále nefunguje.) Je to... Jenom se zeptám kolegů, jestli je to problém jednoho z kolegů, nebo... (Reakce ze sálu.) Je to větší problém.

S dovolením vyhlašuju pětiminutovou pauzu a poprosím technickou podporu, aby se podívala, co se děje s hlasovacím zařízením u klubu Motoristů. Je 19.11 hodin, tak zatím vyhlašuji přestávku do 19.16 hodin.

 

(Jednání přerušeno od 19.11 do 19.16 hodin.)

 

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Je 19.16 hodin, nicméně mám zprávu od kolegů z Poslanecké sněmovny, že bude muset být restartován systém, abychom se pokusili nahodit to, že budou moci hlasovat i Motoristé, takže vyhlašuju ještě 10 minut přestávku, protože to restartování trvá delší dobu. Budeme pokračovat – je 19.16 hodin – v 19.26 hodin.

 

(Jednání přerušeno v 19.16 hodin.)

(Jednání pokračovalo v 19.26 hodin.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Je 19.26 hodin. Zdá se, že hlasovací zařízení bylo spraveno nebo zprovozněno a budeme tedy pokračovat v hlasování.

 

Vracím se tedy k prvnímu návrhu, který budeme hlasovat. Jedná se o návrh pana poslance Hřiba. Protože utekla nějaká doba, tak ještě si jednou dovolím přečíst jeho znění. Pan poslanec Hřib navrhuje nový bod s názvem Plnění předvolebních slibů Motoristů sobě, kteří se identifikují jako pravicová strana, ale přitom otevírají cestu pro neodpovědné rekordní zadlužování naší země bez omezení a kontroly.

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro takový bod? Ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 3, bylo přihlášeno 168 poslanců, pro hlasovalo 64, proti 95. Návrh byl zamítnut.

 

Dalším návrhem je návrh paní poslankyně Stojanové, která navrhuje rovněž nový bod s názvem Premiér Andrej Babiš utrácí, mladí splácejí.

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro takový bod? Ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 4, bylo přihlášeno 168 poslanců, pro hlasovalo 67, proti 96. Návrh byl zamítnut.

 

Dalším návrhem je návrh paní poslankyně Šebelové, která navrhuje nový bod s názvem Proč se Andrej Babiš vykašlal na Moravskoslezský kraj a nepřišla tam na opravu krajských silnic ani koruna?

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro zařazení takového bodu? Ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 5, bylo přihlášeno 168 poslanců, pro hlasovalo 68, proti 98. Návrh byl zamítnut.

 

Další návrh je návrh rovněž paní poslankyně Šebelové, která navrhuje nový bod s názvem Je plánovaná centralizace zdravotní péče promyšlená... Tady je to nečitelné. To je nečitelné, ale myslím si, že se spokojíme možná, jestli paní poslankyně Šebelová nezpochybní název, tak Je plánovaná centralizace zdravotní péče promyšlená? Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro přednesený... (Reakce ze sálu.) Nespokojí, tak prohlašuji to hlasování (číslo 6) za zmatečné.

Prosím, jestli by to jenom paní kolegyně dodala. Ten, kdo to zapisoval, tak se omlouvám, ale nepřečtu to po něm. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Michaela Šebelová: Děkuji za slovo. Já jsem se nabízela, že přinesu písemně. Bylo mi sděleno, že není nutné, že je vše poctivě zapsáno. Návrh bodu zní: Je navrhovaná centralizace zdravotní péče promyšlená a opravdu neohrozí dostupnost zdravotní péče v regionech? O tomto bodu bych chtěla nechat hlasovat. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Ano, tak budeme o něm hlasovat.

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro zařazení takového bodu? Ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 7, bylo přihlášeno 169 poslanců, pro hlasovalo 67, proti 98. Návrh byl zamítnut.

 

Přistupujeme k návrhům pana poslance Rakušana.

 

První návrh na nový bod zní Plán konkrétních kroků vlády při řešení dopadů sucha.

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro zařazení takového bodu? Ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 8, bylo přihlášeno 169 poslanců, pro hlasovalo 65, proti 97. Návrh byl zamítnut.

Další návrh pana poslance Rakušana na nový bod zní Plán vlády pro řešení tristní situace krajských silnic.

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro navržený bod? Ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 9, bylo přihlášeno 169 poslanců, pro hlasovalo 68, proti 98. Návrh byl zamítnut.

 

Nyní budeme hlasovat návrh pana poslance Jurečky, který jestli dobře čtu, zní Přístup vlády a Ministerstva práce a sociálních věcí ke kauze financování MPSV, ke kauze za 80 milionů korun. Ano, pan ministr (poslanec?) kývá.

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro takový bod? Ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 10, bylo přihlášeno 169 poslanců, pro hlasovalo 67, proti 97. Návrh byl zamítnut.

 

Další návrh pana poslance Jurečky je návrh na nový bod, který nese název Vysvětlení Aleny Schillerové, Andreje Babiše ve věci privatizace Letiště Václava Havla.

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro zařazení takového nového bodu? Ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 11, bylo přihlášeno 169 poslanců, pro hlasovalo 69 (na tabuli: 66), proti 97. Návrh byl zamítnut.

 

Další návrh pana poslance Jurečky je návrh na nový bod, který nese (název) Vysvětlení paní ministryně financí, jak splnila vládou zadaný úkol projít systémové financování silnic II. a III. třídy.

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro zařazení takového bodu? Ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 12, bylo přihlášeno 169 poslanců, pro hlasovalo 67, proti 99. Návrh byl zamítnut.

 

Nyní budeme hlasovat o návrzích pana poslance Kupky, který navrhuje jako první nový bod s názvem Voda pro Česko.

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro zařazení takového bodu? Ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 13, bylo přihlášeno 169 poslanců, pro hlasovalo 68, proti 99. Návrh byl zamítnut.

 

Další navržený bod pana poslance Kupky zní Urychlení výstavby strategické infrastruktury pro umělou inteligenci.

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro zařazení takového bodu? Ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 14, bylo přihlášeno 169 poslanců, pro hlasovalo 66, proti 96. Návrh byl zamítnut.

 

Další návrh pana poslance Kupky na nový bod je bod s názvem Léto plné kauz, co vláda stihla, než se Sněmovna vrátila.

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro takový návrh? Ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 15, bylo přihlášeno 169 poslanců, pro hlasovalo 67, proti 97. Návrh byl zamítnut.

 

Další návrh pana poslance Kupky na nový bod nese název Opilost moci, útoky vlády na demokratické instituce.

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro zařazení takového bodu? Ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 16, bylo přihlášeno 169 poslanců, pro hlasovalo 65, proti 98. Návrh byl zamítnut.

 

Další návrh pana poslance Kupky na nový bod nese název Pražské letiště, příprava krádeže za bílého dne.

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro zařazení takového bodu? Ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 17, bylo přihlášeno 169 poslanců, pro hlasovalo 68, proti 97. Návrh byl zamítnut.

 

Další a poslední bod pana poslance Kupky na zařazení nového bodu nese název Levnější hypotéky a levnější energie, co zbylo po půl roce vládnutí Andreje Babiše.

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro zařazení takového bodu? Ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 18, bylo přihlášeno 169 poslanců, pro hlasovalo 67, proti 99. Návrh byl zamítnut.

 

Nyní se dostáváme k návrhům pana poslance Kučery, který navrhuje nový bod s názvem Sucho v České republice a postup vlády při ochraně půdy, krajiny a vodních zdrojů.

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro takový návrh? Ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 19, bylo přihlášeno 169 poslanců, pro hlasovalo 68, proti 99. Návrh byl zamítnut.

 

Další návrh pana poslance Kučery na nový bod nese název Informace o podnikatelském balíčku s cílem snížení administrativní zátěže.

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro zařazení takového bodu? Ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 20, bylo přihlášeno 169 poslanců, pro hlasovalo 68, proti 97. Návrh byl zamítnut.

 

Další návrh je návrh pana poslance Pospíšila na nový bod s názvem Rozhodování české justice ve věcech, které se týkají dětí.

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro zařazení takového bodu? Ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 21, bylo přihlášeno 169 poslanců, pro hlasovalo 65, proti 98. Návrh byl zamítnut.

Další návrh je návrh paní poslankyně Kovářové, která navrhuje nový bod s názvem Financování kapacit nových základních škol od roku 2027, značka: Spěchá!

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro zařazení takového bodu? Ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 22, bylo přihlášeno 169 poslanců, pro hlasovalo 68, proti 98. Návrh byl zamítnut.

 

Dalším návrhem je návrh pana poslance Hladíka na nový bod s názvem Otázka heřmanické haldy.

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro zařazení takového bodu? Ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 23, bylo přihlášeno 169 poslanců, pro hlasovalo 67, proti 96. Návrh byl zamítnut.

 

Dalším návrhem na nový bod pana poslance Hladíka je bod s názvem Jste pro obnovu přírody, která řeší sucho?

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro zařazení takového bodu? Ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 24, bylo přihlášeno 169 poslanců, pro hlasovalo 67, proti 97. Návrh byl zamítnut.

 

Dalším návrhem na zařazení bodu je sněmovní tisk 28, rovněž navrhuje pan poslanec Hladík, a sice rozpočtové určení daní.

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro zařazení takového bodu? Ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 25, bylo přihlášeno 169 poslanců, pro hlasovalo 66, proti 97. Návrh byl zamítnut.

 

Dalším návrhem je návrh paní poslankyně Svárovské, která navrhuje nový bod s názvem Vládní plán řešení dlouhodobého sucha, plánovaná opatření a financování velkých vodních staveb.

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro zařazení takového bodu? Ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 26, bylo přihlášeno 169 poslanců, pro hlasovalo 65, proti 99. Návrh byl zamítnut.

 

Další návrh paní poslankyně Svárovské na nový bod nese název Postup Ministerstva životního prostředí a České inspekce životního prostředí v kauze heřmanické haldy.

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro zařazení takového bodu? Ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 27, bylo přihlášeno 169 poslanců, pro hlasovalo 67, proti 97. Návrh byl zamítnut.

 

Nyní budeme pokračovat návrhem pana poslance Niemce, který navrhuje nový bod s názvem Heřmanická halda aneb proč musí Havlíček hasit to, co Červený zaspal.

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro zařazení takového bodu? Ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 28, bylo přihlášeno 169 poslanců, pro hlasovalo 68, proti 94. Návrh byl zamítnut.

 

Nyní se dostáváme k návrhu pana poslance Baxy, který navrhuje nový bod s názvem Státní kulturní politika – proč chce ministr Klempíř Státní kulturní politiku rušit?

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro zařazení nového bodu s tímto názvem? Ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 29, bylo přihlášeno 169 poslanců, pro hlasovalo 66, proti 98. Návrh byl zamítnut.

 

Další návrh na nový bod pana poslance Baxy nese název Bude Ministerstvo kultury ČR kontrolovat přímo ČT a Český rozhlas?

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro zařazení takového bodu? Ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 30, bylo přihlášeno 169 poslanců, pro hlasovalo 69, proti 94. Návrh byl zamítnut.

 

Nyní budeme hlasovat o návrhu paní poslankyně Weimerové, která navrhuje nový bod s názvem Selektování novinářů nemá místo v demokratické zemi.

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro zařazení takového bodu? Ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 31, bylo přihlášeno 170 poslanců, pro hlasovalo 68, proti 97. Návrh byl zamítnut.

 

Nyní budeme hlasovat návrh paní poslankyně Moricové, která navrhuje bod s názvem Babiš řeší sucho tiskovkou a možná přijde s Brabcem.

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro zařazení takového bodu? Ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 32, bylo přihlášeno 170 poslanců, pro hlasovalo 67, proti 100. Návrh byl zamítnut.

 

Budeme pokračovat dalším návrhem paní poslankyně Moricové, která navrhuje nový bod s názvem Když vysychá krajina, trpí i zvířata.

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro zařazení takového bodu? Ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 33, bylo přihlášeno 170 poslanců, pro hlasovalo 63, proti 100. Návrh byl zamítnut.

 

Nyní budeme hlasovat návrh pana poslance Vlčka, který navrhuje nový bod s názvem Strategie pro hospodářsky a sociálně slabé regiony.

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro zařazení takového bodu? Ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 34, bylo přihlášeno 170 poslanců, pro hlasovalo 67, proti 96. Návrh byl zamítnut.

 

Další budeme hlasovat o návrhu pana poslance Bendla, který navrhuje nový bod s názvem Informace vlády o prioritách Národního a regionálního partnerského plánu ČR pro období 2028 až 2034 a zajištění financování strategických potřeb České republiky.

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro zařazení takového bodu? Ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 35, bylo přihlášeno 170 poslanců, pro hlasovalo 68, proti 99. Návrh byl zamítnut.

 

Dále budeme hlasovat o návrhu pana poslance Bureše na to, aby byl zařazen nový bod, sněmovní tisk 129, zrušení zákona o prodejní době.

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro zařazení takového bodu? Ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 36, bylo přihlášeno 169 poslanců, pro hlasovalo 54, proti 100. Návrh byl zamítnut.

Dalším návrhem pana poslance Bureše je to, abychom zařadili nový bod, a sice sněmovní tisk 103, elektronické úkony a autorizovaná konverze.

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro zařazení takového bodu? Ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 37, bylo přihlášeno 170 poslanců, pro hlasovalo 67, proti 99. Návrh byl zamítnut.

 

Dále budeme hlasovat návrh pana poslance Bureše na nový bod s názvem Jakým způsobem vláda přistupuje k řešení, respektive neřešení, problému sucha v České republice.

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro zařazení tohoto bodu? Ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 38, bylo přihlášeno 170 poslanců, pro hlasovalo 65, proti 101. Návrh byl zamítnut.

 

Nyní se budeme zabývat návrhem paní poslankyně Bačíkové, která navrhuje nový bod s názvem Změna zákona č. 96/2004 Sb., o nelékařských zdravotních povoláních.

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro zařazení tohoto bodu? Ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 39, bylo přihlášeno 170 poslanců, pro hlasovalo 66, proti 97. Návrh byl zamítnut.

 

Další návrh paní poslankyně Bačíkové nese název Systémové riziko střetu zájmů vyplývající z rozsahu podnikatelského impéria Andreje Babiše a jeho dopady na důvěru ve výkon veřejné moci.

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro zařazení takového bodu? Ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 40, bylo přihlášeno 170 poslanců, pro hlasovalo 67, proti 99. Návrh byl zamítnut.

 

Další návrh přednesl pan poslanec Schrek, který navrhuje nový bod s názvem Nesplněné sliby vlády Andreje Babiše v oblasti dopravy.

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro zařazení takového bodu? Ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 41, bylo přihlášeno 170 poslanců, pro hlasovalo 69, proti 100. Návrh byl zamítnut.

 

Dalším návrhem pana poslance Schreka je návrh na nový bod s názvem Dofinancování chybějících 4 miliard korun v sociálních službách v roce 2026.

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro zařazení takového bodu? Ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 42, bylo přihlášeno 170 poslanců, pro hlasovalo 69, proti 99. Návrh byl zamítnut.

 

Nyní budeme hlasovat návrh pana poslance Turka na nový bod s názvem Plánovaná opatření vlády na zadržování vody v krajině.

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro zařazení takového bodu? Ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 43, bylo přihlášeno 170 poslanců, pro hlasovalo 67, proti 100. Návrh byl zamítnut.

 

Dalším návrhem je návrh pana poslance Hlavatého na nový bod s názvem Zajištění pitné vody pro obyvatele ČR v podmínkách prohlubujícího se sucha.

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro zařazení takového bodu? Ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 44, bylo přihlášeno 170 poslanců, pro hlasovalo 68, proti 98. Návrh byl zamítnut.

 

Nyní budeme hlasovat návrh paní poslankyně Kovářové na nový bod s názvem Jak adaptovat obce a města na klimatickou změnu.

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro zařazení takového bodu? Ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 45, bylo přihlášeno 170 poslanců, pro hlasovalo 66, proti 99. Návrh byl zamítnut.

 

Nyní budeme hlasovat návrh pana poslance Adamce, který navrhuje nový bod s názvem Informace k akceleračním zónám.

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro takový bod? Ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 46, bylo přihlášeno 170 poslanců, pro hlasovalo 68, proti 97. Návrh byl zamítnut.

 

Dalším návrhem na nový bod pana poslance Adamce je bod s názvem Informace o pozici České republiky k ETS 2.

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo chce zařadit tento bod? Ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 47, bylo přihlášeno 170 poslanců, pro hlasovalo 68, proti 100. Návrh byl zamítnut.

 

Nyní budeme hlasovat návrh pana poslance Berkiho na zařazení nového bodu, a sice sněmovního tisku 200, změny přílohy Mezinárodní úmluvy proti dopingu ve sportu.

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro zařazení takového bodu? Ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Hlasování... Kdo je proti?

Hlasování číslo 48, bylo přihlášeno 170 poslanců, pro hlasovalo 70, proti 99. Návrh byl zamítnut.

 

Nyní budeme hlasovat návrh pana poslance Šmídy, který navrhuje nový bod s názvem Vláda podcenila vedra i sucho aneb my jsme vám to říkali.

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro zařazení takového bodu? Ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 49, bylo přihlášeno 170 poslanců, pro hlasovalo 69, proti 99. Návrh byl zamítnut.

 

Nyní budeme hlasovat o návrhu paní poslankyně Svobodové, která navrhuje nový bod s názvem Sjednocení období platby zdravotního a důchodového pojištění pro pečující OSVČ na vedlejší činnost.

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro zařazení takového bodu? Ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 50, bylo přihlášeno 170 poslanců, pro hlasovalo 68, proti 101. Návrh byl zamítnut.

 

Další návrh paní poslankyně Svobodové na nový bod nese název Likvidace lidskoprávní agendy na Úřadu vlády pokračuje.

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro zařazení takového bodu? Ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 51, bylo přihlášeno 170 poslanců, pro hlasovalo 68, proti 100. Návrh byl zamítnut.

 

Dalším návrhem je návrh paní poslankyně Patkové na nový bod, který nese název Může se příště pan premiér začít modlit k Jezulátku už zjara?

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro zařazení takového bodu? Ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 52, bylo přihlášeno 170 poslanců, pro hlasovalo 65, proti 95. Návrh byl zamítnut.

Nyní budeme hlasovat návrh pana poslance Krainera, který navrhuje nový bod s názvem Vláda nechce opravené silnice.

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro zařazení takového bodu? Ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 53, bylo přihlášeno 170 poslanců, pro hlasovalo 68, proti 100. Návrh byl zamítnut.

 

Dostáváme se k návrhu pana poslance Dvořáka, který navrhuje nově zařadit sněmovní tisk 106, podmínky podnikání v cestovním ruchu.

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro zařazení takového bodu? Ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 54, bylo přihlášeno 170 poslanců, pro hlasovalo 63, proti 102. Návrh byl zamítnut.

 

Nyní se dostáváme k návrhu pana poslance Berkiho, který navrhuje nově zařadit sněmovní tisk 219, o mistrovské kvalifikaci a mistrovské zkoušce.

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro zařazení takového bodu? Ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 55, bylo přihlášeno 170 poslanců, pro hlasovalo 64, proti 99. Návrh byl zamítnut.

 

Posledním návrhem, který budeme hlasovat, je návrh pana poslance Berkiho na zařazení nového bodu, který nese název Strategie pro studijní programy na vysokých školách.

Zahajuji hlasování. Ptám se kdo je pro zařazení takového bodu? Ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 56, bylo přihlášeno 170 poslanců, pro hlasovalo 68, proti 101. Návrh byl zamítnut.

 

Tím jsme se vypořádali se všemi navrženými změnami nebo doplněními programu. Ptám se zda jsme neopomenuli něčí návrh?

 

Pokud tomu tak není, tak nyní budeme hlasovat o návrhu pořadu 29. schůze, jak byl písemně předložen.

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro? Ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 57, bylo přihlášeno 170 poslanců, pro hlasovalo 100, proti 70. Návrh byl schválen.

 

Konstatuji, že jsme schválili pořad schůze.

 

Otevírám bod

 

Následující zahájení jednacího dne schůze

Aktualizováno 27. 8. 2026 v 9:06.