Neautorizováno!

Řešením nemůže být prostě zpochybnit tato pravidla. Pravidla rozpočtové odpovědnosti, to není ani účetní šikana, jak jsem zaznamenal v té debatě, je to bezpečnostní pás veřejných financí. Vláda nám tvrdí, že chce jet bezpečně a současně si tento bezpečnostní pás přestřihává. K tomu by se to dalo přece přirovnat. Ten váš vládní slib a vládní zákon si odporují, když tvrdíte, že chcete držet deficit vládního sektoru pod 3 procenty HDP, současně ale prosazujete několik cest, jak tuto hranici tedy spolehlivě překonat: výjimka pro infrastrukturní investice, výjimka pro platby za dostupnost u PPP projektů, obranné výjimky, možnost zvýšit výdaje rozpočtu až o 10 procent. Jestli vláda tyto výjimky využít nechce, tak pak je ale nepotřebuje. Neříkejte, že je nechcete využít. Proč je tedy chcete, proč vůbec pro ně hlasujete, proč to vůbec navrhujete? Jestli je tedy využít chcete, tak pak ten váš slib o deficitu pod 3 procenty neplatí. Oboje současně prostě nemůže být v praxi pravda. Říkáte nám „věřte našemu slibu“, ale do zákona se píše možnost udělat právě pravý opak. Odpovědná politika se nestaví na důvěře v momentální ministry, staví se na pravidlech, a jak jsem říkal, ta mají platit pro vládu minulou, současnou nebo pro vládu budoucí.

Obzvláště tedy varujeme před tou možností zvýšit deficit o 10 procent bez souhlasu Poslanecké sněmovny. To je při současných číslech asi 240 miliard korun. Můžeme se důvodně domnívat, že to bude růst, protože jistě porostou státní rozpočty. To je naprosto logické. Tady si myslím, že to je možná jedna z těch nejdůležitějších věcí, která je nebezpečná. Bez kontroly demokraticky zvoleného parlamentu, který vládu má v naší demokratické zemi kontrolovat, se mají tyto věci udávat. Ono to opravdu připomíná to, že se brzy na dveřích asi Strakovy akademie prostě objeví cedulka: Vládneme, nerušit! Neotravujte nás, milý parlamente, milé poslankyně, milí poslanci, při našem vládnutí! Ten zákon umožňuje tedy při neurčitě vymezené – neurčitě vymezené – takzvané zhoršené bezpečnostní situaci překročit schválený výdaj až o 10 procent. Jak jsem říkal, bylo by to v současných číslech asi 240 miliard korun. Rozhodujícím impulzem má být tedy návrh Bezpečnostní rady státu, to znamená orgánu složeného z členů vlády. Není nutné, aby byl vyhlášen válečný stav – nedejbože – či stav ohrožení státu. Ustanovení připouští souvislost s čl. 4 NATO, tedy konzultacemi spojenců, nikoli pouze s napadením podle čl. 5. Prostě těch konsekvencí tam je celá řada a můžeme si to vykládat dosti vágně. Je to nebezpečné. Sněmovna by schválila rozpočet a vláda by si potom sama povolila utratit dalších 240 miliard – takhle by to v praxi fungovalo – bez nového souhlasu poslanců. To není nějaká flexibilita, to je prostě rezignace parlamentu na jeho nejdůležitější pravomoc a snaha vlády parlament o tuto nejdůležitější pravomoc prostě obrat.

Zásadní otázka, kterou vám chci tedy položit: Jestli je tato výjimka skutečně určena jenom na obranu, proč jste odmítli návrh, který požadoval, aby dodatečné peníze mohly být použity pouze na obranné výdaje? Takový pozměňovací návrh byl přece skutečně předložen, ale do toho konečného textu jste ho nepustili. Tam se sami usvědčujete z toho, že to vůbec takhle nemyslíte, že to je jenom možnost, abyste si hrábli bez souhlasu parlamentu na vyšší schodek, pokud budete chtít zase dál rozdávat.

Obrana nesmí sloužit jako lidský štít pro rozhazování. Já jako předseda prozápadní, proevropské strany jasně říkám: Obranu musíme financovat a své závazky vůči NATO musíme plnit. Pořád tady o tom hovořím a jsem první, kdo vás podpoří v tom, bude-li chtít zvedat výdaje na obranu. Ale právě proto potřebujeme stabilní, předvídatelné a transparentní obranné rozpočty. Obrana České republiky si zaslouží jistě poctivé financování, ale ne nějakou klauzuli, pod kterou lze schovat téměř cokoliv a která na to vlastně ani není určená. Vláda zneužívá bezpečnost jako univerzální omluvenku. Kdo odmítne bianko šek, tak je proti armádě. Kdo chce kontrolu investic, je proti dálnicím. Kdo nechce dluh bez pravidel, je prý proti nemocnicím. To není argumentace, to je politické a emocionální vydírání. My jsme pro dálnice, my jsme pro železnice, jsme pro vodní infrastrukturu, jsme i pro nové energetické zdroje, ale dobrá investice prostě nepotřebuje účetní trik.

U infrastrukturní výjimky nebyl dokonce ani vyčíslen maximální dodatečný prostor pro deficity. Já jsem si přečetl například u Centra veřejných financí varování, že při použití právě tohoto nového prostoru by deficit překročil 3 procenta HDP a dluh by mohl už v letech 2031 až 2033 – klidně za pět roků – narazit na dluhovou brzdu. Ani ty PPP projekty, to nejsou peníze zdarma, jak by se mohlo zdát. To se tam zase jenom schovává. To znamená postavit dneska a platit desítky let. Já nemám principiálně nic proti PPP projektům, ale je potřeba na rovinu, transparentně říct, že to jsou peníze, které prostě budeme splácet do budoucna. Vyjmout platby za dostupnost z pravidel prostě neodstraní ten účet. Jen se to schová před zraky občanů, před zraky novinářů. Před našimi zraky se to tedy neschová. Nálepka strategická investice, ta nemění dluh v nějaké bezplatné peníze. Věřitelům se prostě splácí jistina i úroky bez ohledu na to, jaký přívlastek ministryně financí k těm jednotlivým výdajům připojí. Vždycky je to tak, že toho věřitele budou na prvním místě zajímat jeho peníze, jistina a úroky bez ohledu na to, v jaké ekonomické kondici bude Česká republika, v jakém stavu bude státní rozpočet.

Ti ekonomové, o kterých jsem mluvil, dvacet skutečně vážených, nezávislých lidí, tak to není nějaká opozice vůči vládě. To je odborný, poučený, varující hlas, erudovaný názor. Pokud je vnímáme jako opozici, tak pak se opozicí vládě ale stává ekonomická realita. Dopis podepsali lidé velmi rozdílných názorů. Když se podíváme na ta jména... Bývalí guvernéři České národní banky Jiří Rusnok, Zdeněk Tůma, předseda Národní rozpočtové rady Mojmír Hampl, ekonomka Helena Horská, Daniel Münich, Dominik Stroukal a další a další a další. Jestli jsou podle pana premiéra pánové Rusnok, Tůma, Hampl, paní Horská, pan Münich a další opozicí, pak se této vládě opravdu stává opozicí ekonomická realita naší země. Vláda na odbornou kritiku neodpovídá čísly. Odpovídáte nálepkami. Je to vždycky známka toho, že vám asi dochází argumenty, jinak byste přece těmi čísly odpovědět museli.

V roce 2017 – pamatujeme si to dobře – stál Andrej Babiš tehdy u zavedení dluhové brzdy. O devět let později přichází s pomyslným šroubovákem a tu dluhovou brzdu chce odmontovat.

Ve vládě sedí také Motoristé, jejichž program si občas přečtu znovu a znovu, a tam, vážení kolegové z Motoristů, přece bylo: Slibujeme vyrovnaný až přebytkový rozpočet do 4 let. Minus 310, minus 370 nebo kolik to bude v příštím roce – pořád jsme se to nedozvěděli – tak to rozhodně tedy není vyrovnaný a už vůbec ne přebytkový rozpočet. Nezvládnete to do 4 let. Popřeli jste úplně svoji identitu. Pro rok 2026 jste slibovali zpřísnění fiskálních pravidel – podívejte se, kde jsme – a dneska chcete hlasovat proti vetu. Chcete hlasovat pro rozvolnění fiskálních pravidel a pro možnost dalších stovek miliard výdajů, ale na dluh a s úrokem. Slibovali jste na svých předvolebních plakátech pohlídat Babiše a dneska vládě Andreje Babiše, Andreji Babišovi, místo kontroly podáváte skutečně tu pomyslnou kreditní kartu úplně bez limitu. Váš vlastní program sliboval vyrovnaný rozpočet a v roce 2026 zpřísnění fiskálních pravidel. Pro všechny to připomínám.

Paní ministryně Schillerová tvrdí, že bez novely by musel schodek roku 2027 spadnout z letošních 310 přibližně na 150 miliard korun. Víte co, strašení tou částkou 150 miliard je trochu neúplné. Ona i Národní rozpočtová rada uvádí, že základní rámec je 156, ale po započtení už existující výjimky na financování nových jaderných zdrojů 190, a to ještě před případnou obrannou výjimkou. To znamená, vytváříte tedy falešné dilema: buďto rozvolníme všechna pravidla, nebo zastavíme stát. Nic takového neplatí. Je možné konsolidovat veřejné finance, ale vyžaduje to nějakou politickou odvahu. Můžeme okamžitě přijmout čistou transpozici evropských pravidel a přesně vymezené výjimky pro obranu a strategické investice, s limity, s vyčíslením, eventuálně i s kontrolou Poslanecké sněmovny. Je to přece šílené, že se tady dostáváme do debaty, kdy se bavíme o tom, jak to udělat, abychom mohli mít vyšší schodek státního rozpočtu. To je přece zhoubné. A že jsou české veřejné finance, respektive že je dluh České republiky v kontextu Evropy ještě přijatelný, to je dobře. To je naše důležitá devíza do budoucna, jak můžeme odolávat krizím. Nějaké krize přijdou, to je zcela nepochybné. Bude to něco jako covid, bude to něco jako ekonomická krize? Pak je ospravedlnitelné třeba sáhnout si, půjčit si do státního dluhu nebo vytvořit nějaký větší státní dluh pro ten rok, protože to prostě je nezbytné. Když ty peníze projíme teďka, nebude pak už kde brát. ***