Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

Metodika zavedená v roce 2022 umožňuje systému poskytovat přesné predikce při tři typy sucha: meteorologické – to je dané teplotou a absencí srážek; zemědělské – nedostatek půdní vláhy a hydrologické – v povrchových i podzemních vodách.

Pro monitorování podzemních vod vybral Český hydrometeorologický úřad reprezentativní soubor 332 objektů zahrnujících 251 mělkých vrtů, 75 hlubokých vrtů a šest pramenů s datovými řadami, často sahajícími až do roku 1991. Pokud u sledovaného objektu spadne hladina pod 95procentní kvantil referenčního období, algoritmus okamžitě indikuje nebezpečí sucha pro danou obec s rozšířenou působností. Webový portál HAMR prezentuje tato data skrze přehlednou mapovou aplikaci. Vyznačuje-li se region suchem v jednom typu vod, je zobrazen žlutě, při kombinaci povrchového a podzemního sucha je zbarven oranžově a systém automaticky informuje dotčené orgány ORP e-mailem.

V září 2023 byla do systému navíc integrována aplikace pro zobrazování místních směrodatných limitů definovaných v krajských plánech. Zde může úředník v reálném čase porovnávat aktuální sedmidenní průtoky s krizovými indikátory, jakými jsou například hodnoty Q339d a Q355d, průtoky překročené v průměru 330, respektive 355 dní v roce, čímž se předpovědní schopnosti státu posunuly na úroveň nejlepších evropských standardů.

Po volbách na podzim roku 2021 zformovala většinovou vládu koalice pěti stran pod vedením premiéra Petra Fialy. Tato politická změna znamenala i radikální obrat ve filozofii boje proti suchu. Fialův kabinet, poučen kritikou z předchozích let, přistoupil k problému z opačného konce. Zatímco Babišova éra se vyznačovala technooptimismem, obrovskými objemy dotací do infrastruktury a silným vlivem agroprůmyslové lobby, programové prohlášení vlády Petra Fialy akcentovalo systémovou obnovu lesů, komplexní přístup k zadržování vody v přirozené krajině, a striktní hospodárnost financovaná z úspor provozu státu a efektivnější správy.

Nejvýraznějším symbolem tohoto odklonu od betonářské vize hospodaření s vodou bylo definitivní zrušení příprav gigantického průplavu Dunaj–Odra–Labe. Tento projekt vehementně prosazovaný bývalým prezidentem Zemanem a nevylučovaný předchozí vládou představoval pro hydrogeology a ekology noční můru. Prokopání hlubokých kanálů a betonových koryt napříč Moravou by znamenalo fatální drenáž krajiny, zničení zbytků přirozených říčních niv a nevratné odvodnění obrovských území, kroky ve zcela příkrém rozporu se snahou o retenci vody.

V únoru 2023 učinila Fialova vláda radikální krok a zrušila rozsáhlé územní rezervy, které byly po desítky let v územních plánech blokovány pro potenciální výstavbu tohoto vodního díla. Tento strategický akt měl dvojí efekt. Uchránil strategické zdroje podzemních vod před masivní destrukcí a zároveň odblokoval rozvoj obcí zejména v Pardubickém a Moravskoslezském kraji, které nyní mohou na těchto územích začít plánovat skutečně efektivní lokální adaptační opatření zelené a modré infrastruktury.

Poslanci ODS a nynější představitelé vládní koalice tento krok vysvětlovali jako naprostou nezbytnost pro návrat k přirozenému odtokovému režimu, přičemž snaha o zrušení těchto rezerv byla dlouhodobě vyžadována celou expertní obcí.

Druhým a možná ještě důležitějším bojištěm vlády Petra Fialy se stala revize systému zemědělských dotací pod vedením ministrů zemědělství Zdeňka Nekuly a následně Marka Výborného. Aby se zabránilo zhoršování zjištění NKÚ o devastujícím vlivu obřích lánů energetických plodin na sucho, vláda při přípravě Strategického plánu Společné zemědělské politiky přistoupila k zavedení takzvaných redistributivních plateb. Tento mechanismus razantně přesunul dotační podporu na první obhospodařované hektary, čímž finančně zvýhodnil malé a střední rodinné farmy na úkor gigantických agroholdingů obhospodařujících tisíce hektarů. Rodinní farmáři mají ze své podstaty bližší vztah ke kvalitě lokální půdy, diverzifikují plodiny, budují meze a rozčleňují krajinu, což vše představuje primární prevenci vzniku rozsáhlého sucha.

Toto rozhodnutí vyvolalo bouřlivou reakci, sérii protestů a tvrdou kritiku ze strany Zemědělského svazu České republiky i Agrární komory, které obvinily Fialovu vládu z chybějící vize, neochoty systémově řešit problémy velkopodniků a oslabování mezinárodní konkurenceschopnosti. Nezávislí analytici a environmentální sdružení však vládu za odvahu zavést tento krok ocenili s tím, že kabinet dokázal zvládnout agrární nátlakové akce bez populistických ústupků a že nasměrování peněz menším farmám je krokem k mnohem vyšší diverzitě a odolnosti krajiny vůči výkyvům počasí.

Sektor živočišné výroby se rovněž dočkal strategické vize směřující k roku 2040 s ohledem na klimatickou neutralitu a Státní zemědělský intervenční fond alokoval přes miliardu korun na podporu lepších životních podmínek zvířat a navýšil alokace na agroenvironmentálně klimatická opatření, jako jsou biopásy a meziplodiny.

Zlepšení pozice chovatelů včetně řešení kritické situace v chovu prasat zásahem vlády Petra Fialy bylo rovněž klíčem k tomu, aby se organická hnojiva vrátila zpět do půdního cyklu.

V legislativní rovině na úseku zemědělství navázal Fialův kabinet zavedením tvrdších povinností pro obhospodařování půdy. V reakci na modifikace schválené Evropskou komisí vydalo Ministerstvo zemědělství metodickou příručku k doplnění standardu Dobrého zemědělského a environmentálního stavu půdy pro hospodářský rok 2025-2026.

Cílem bylo stanovit přísné podmínky pro zakládání porostů ozimých obilovin a ozimé řepky na erozně ohrožených půdách. Území s erozním rizikem byla podrobně klasifikována do tří kategorií ohrožení, na nichž byly zemědělcům stanoveny striktní restrikce, například velikost půdních bloků, povinnost vrstevnicového obdělávání, využívání podplodin a zkrácení období, kdy leží ornice bez ochranného vegetačního krytu.

Předseda Zemědělského svazu Martin Pýcha uznal, že tato takzvaná protierozní vyhláška v navržené podobě, jež vzešla z vyjednávání s experty, vhodně doplňuje stávající nástroje ochrany zemědělského půdního fondu a poskytuje farmářům jasná pravidla pro období nejistoty. Pro prevenci sucha je tento standard kriticky důležitý. Erozí degradovaná půda nedokáže vodu pojmout, zatímco půda obhospodařovaná dle této vyhlášky si buduje hlubší humózní vrstvu, chrání kořenový systém před vyschnutím.

Dále státní správa začala implementovat moderní evropské metody, jako je uhlíkové zemědělství na základě nařízení EU 2024/3012. Tím se myslí postupy, jako rotační pastva, šetrné zpracování půdy, meziplodiny a agrolesnické systémy integrující živočišnou a rostlinnou výrobu, které jsou praktikovány nejméně pět let a vedou k zadržování uhlíku.

Sekundárním bonusem těchto opatření k redukci metanu je právě signifikantní zlepšení propustnosti a retenční kapacity ornice. Společně se schválením nových genomických technik Evropským parlamentem, jež v budoucnu poskytnou českým farmářům odrůdy přirozeně rezistentní proti klimatickému stresu, se Fialova vláda snažila adaptovat obor na technologické postupy 21. století.

V souladu s flexibilizací trhu, jako je zavedení flexinovely zákoníku práce, vláda systematicky upravovala ekonomické prostředí venkova. I přes zmíněné posuny odborníci upozorňují, že pro radikální zvýšení odolnosti krajiny proti hydrologickému i agrárnímu suchu i pro eliminaci rizik rychlých povodní z přívalových srážek neexistuje efektivnější nástroj, než jsou komplexní pozemkové úpravy.

Výzkumy výzkumných ústavů zřetelně ukázaly, že až 60 procent zemědělské půdy je v mnoha oblastech potenciálně ohroženo nadlimitním odnosem ornice. Řešením, na které dotační fondy včetně Evropského fondu pro regionální rozvoj kladou obrovský důraz, je realizace plánu společných zařízení. Ta vytvářejí fyzickou kostru uspořádání krajiny, průlehy, suché zídky pro diverzitu, vsakovací pásy, rozdělení ohromných lánů větrolamy a remízky či konverze nepropustných ploch v urbanizovaných zónách na propustné štěrkové trávníky. V rámci podpory mohou žadatelé obdržet dotaci s hranicí až 85 procent celkových způsobilých výdajů. Přes tento silný dotační impuls dosud prošlo v České republice procesem komplexních pozemkových úprav pouze asi 18 procent plochy státu, asi 16 procent katastrální území. Tato pomalost v realizaci pozemkových úprav, jejichž podstatou je zdlouhavé narovnání vlastnických práv po období komunistické kolektivizace, představuje pro obě vlády jedno z nejobtížnějších administrativních úskalí. ***