Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(12.50 hodin)
(pokračuje Jan Skopeček)
Když potřebuje, tak argumentuje deficity v procentech, když se jí to hodí, tak bere veřejné finance jako celek včetně obcí a krajů, když se jí to nehodí, tak jenom státní rozpočet, když se jí to hodí, mluví v absolutních číslech, když se jí to nehodí, mluví v relativních číslech. Ale, paní ministryně, ano, my jsme opravdu na rozdíl od vás, která má za sebou historicky největší schodek v historii České republiky, byli v době války a energetické krize schopni ten deficit skutečně snižovat. (Potlesk opozičních poslanců.)
Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Tak a posuneme se dál. Nyní tedy stanovisko poslaneckého klubu TOP 09, se kterým přichází pan poslanec Michal Kučera.
Poslanec Michal Kučera: Tak ještě jednou dobrý den. Dámy a pánové, já než přistoupím k tomu stanovisku, tak já možná ještě zmíním dvě věci tady v reakci na pana ministra Macinku. Jsem rád, že on tady připomenul Bohemia Energy, kdy vlastně před volbami díky vládě Andreje Babiše začaly krachovat první energetické firmy. Jsem rád, že tady připomenul, že vláda na to nebyla dostatečně schopná reagovat. Ano, vláda Andreje Babiše na to skutečně nebyla schopná reagovat a my jsme zdědili situaci, kdy energetické firmy začaly krachovat a poté ještě nastala válka na Ukrajině. Takže tato situace nebyla vůbec dobrá. Nám se s ní podařilo vypořádat a to neblahé dědictví, které jsme tady zdědili po vládě Andreje Babiše, jsme dali do pořádku a zemi jsme předali v poměrně dobrém stavu s klesající inflací a v dobré ekonomické kondici.
Když tady zmiňoval ještě pan ministr Macinka, kdo vlastně je zodpovědný za Green Deal, tak já jsem si tady jenom v rychlosti vytáhl pár konkrétních dat. Oficiální souhlas dal v prosinci 2019 Andrej Babiš. Hlasoval pro závazek, aby se Evropská unie stala od roku 2050 klimaticky neutrální. Tak, pane Macinko, s Andrejem Babišem vládnete vy. Zpřísnění cílů poté proběhlo v prosinci 2020, kdy Andrej Babiš podpořil další cíl; snížit emise skleníkových plynů do roku 2030 o 55 procent ve srovnání s rokem 1990. To znamená, zase vládnete spolu v této vládě. To vám zřejmě nevadí. A, pane Macinko, potom ještě bych možná zmínil, že Andrej Babiš neuplatnil žádné veto ani výjimky na rozdíl od Polska, které si v roce 2019 vyjednalo výjimky právě na uhelné elektrárny. A já, ačkoliv jsem řeknu ekologicky velmi silně zaměřený, tak vnímám charakter našeho průmyslu a myslím si, že jsme si taky zasloužili podobnou výjimku jako mělo Polsko, protože náš charakter průmyslu a Polska je právě v oblasti energetiky, nebo v té době byl velmi, velmi podobný.
Tolik jenom má reakce na vystoupení pana ministra Macinky a já přistoupím k stanovisku poslaneckého klubu TOP 09 k projednávanému bodu veřejných rozpočtů a vetu prezidenta. Omezme se pouze na fakta. Shrnu jednotlivé argumenty, které už tady mnohokrát zazněly. Proč klub TOP 09 nepřehlasuje veto prezidenta, a vyzývám k tomu i ostatní poslance, samozřejmě i z opozice, to se má za samozřejmé, ale možná i ty ekonomicky odpovědné poslance, možná třeba i z řad Motoristů, kterým se trošku aspoň zdánlivě připomene ten jejich volební program.
Dnešní hlasování totiž nastaví pravidla, podle kterých budou hospodařit současné i budoucí vlády až do roku 2036. Dopad tohoto zákona výrazně přesahuje jeden státní rozpočet, jednu vládu i jedno volební období. Rozhodujeme o tom, kolik dluhů mohou vlády vytvářet, jaké výdaje mohou vyvést mimo běžné rozpočtové limity a jakou kontrolu nad jejich rozhodováním si ponechá Poslanecká sněmovna. Vláda předložila tento zákon 27. ledna jako předlohu, jejímž hlavním účelem mělo být promítnutí nového evropského fiskálního rámce do českého práva. Zavedení Národního fiskálně-strukturálního plánu a posílení role nezávislých institucí jsou potřebné změny. Během projednávání však zákon dostal úplně jiný rozsah. 14. dubna předložila ministryně financí dva zásadní pozměňovací návrhy, které přinesly nové výjimky pro infrastrukturu: prodloužení výjimky pro obranné výdaje, změny ve výdajových rámcích a potom samozřejmě tolikrát diskutované větší pravomoci pro vládu a Ministerstvo financí. Samozřejmě je třeba připomenout, že tyto změny neprošly standardním připomínkovým řízením, nebyla k nim zpracována plnohodnotná RIA a dopady na zadlužení státu nebyly tedy řádně vyčísleny. Operuje se tady pouze s jakýmisi dohady, které tady přednášejí jednotliví zástupci vlády. Senát na tuto novelu zákona reagoval velmi správně, kdy 17. června vrátil zákon i s balíkem 21 změn. Poslanecká sněmovna senátní pojistky 7. července odmítla. Prezident republiky následně 22. července využil své ústavní pravomoci a zákon vetoval.
Já tady připomenu ty dva hlavní důvody, které prezident uvedl, a to je ohrožení dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí a významné oslabení parlamentní kontroly nad rozpočtovým procesem. Musím říct, že s oběma důvody souhlasím já i celý klub TOP 09. Chtěl bych zmínit několik problémů. První problém je výrazné rozvolnění výdajových rámců. Zákon umožňuje vyvést mimo tyto rámce výdaje na dálnice, silnice první třídy, železnice, vodní infrastrukturu, vodní cesty a stavby pro energetickou bezpečnost, které jsou uvedeny v příloze liniového zákona. Výjimka zahrnuje také platby za dostupnost u PPP projektů. Seznam je mimořádně široký. Podle Centra veřejných financí Univerzity Karlovy pokrývá oblasti dopravy přibližně ze 65 až 85 procent plánovaných výdajů Státního fondu dopravní infrastruktury v příštích letech. To mi připadá mimořádně nebezpečné. Pro infrastrukturní výjimku zároveň zákon nestanoví žádný spodní práh. U obranných výdajů se výjimka uplatní až na dvě procenta HDP. U dopravní, vodní a energetické infrastruktury lze z výdajových rámců vyjmout celou příslušnou částku.
Cítíte sami, že toto je skutečně až na hranici únosnosti. To má zásadní důsledek. Když každý stát vyvede velkou část investic mimo výdajový rámec, uvolní se uvnitř rámce prostor pro další výdaje. Nikde přitom není stanoveno, že tento nový prostor musí vláda použít na investice. Může jej využít i na běžný provoz, dotace nebo nové mandatorní výdaje. I k tomuto se upisuje strana Motoristé sobě. Rozpočtový deficit tak může prohloubit, přestože vláda bude veřejnosti tvrdit, že pouze financuje dálnice, přehrady nebo energetickou bezpečnost. Zvláštní problém představují platby za dostupnost u PPP projektů. Tyto platby začíná stát hradit po dokončení projektu a jeho uvedení do provozu. Mají charakter dlouhodobého, prakticky povinného výdaje. Patří proto do státního rozpočtu a do střednědobých výhledů, aby bylo zřejmé, jaké závazky stát převzal. Jejich vyvedení mimo výdajové limity snižuje přehlednost budoucích závazků. Senát ve svém návrhu přitom navrhl rozumné řešení. Navrhl, aby se u těch infrastrukturních výdajů výjimka uplatňovala až na částku přesahující jedno procento HDP. Zároveň požadoval předchozí projednání v rozpočtovém výboru a u staveb financovaných prostřednictvím SFDI také stanovisko tohoto fondu. To znamená, apeloval na opět posílení toho parlamentního rozměru přípravy rozpočtu. Tato úprava by zachovala možnost mimořádně vysokých investic a současně by chránila rozpočtové mantinely. Sněmovní většina, Motoristé sobě, SPD a ANO, ji odmítla.
Druhý problém, který považuju za zásadní, představuje možnost překročit zákonem schválené výdaje státního rozpočtu až o 10 procent. V letošních podmínkách jde o zhruba nějakých 240 miliard korun. O aktivaci tohoto mimořádného režimu může vláda rozhodnout na základě návrhu Bezpečnostní rady státu. Bezpečnostní rada státu je pracovním orgánem vlády. Vláda si tedy prostřednictvím vlastního pracovního orgánu vytvoří podklad, na jehož základě může sama překročit výdaje schválené Poslaneckou sněmovnou až o stovky miliard korun. Jistě sami usoudíte, že když si to takhle řeknete třeba i pomalu, tak to přijde jako poměrně dost nelogické a nesmyslné. Vláda něco navrhne, vláda si sama sobě něco doporučí a vláda si o tom i sama rozhodne. A Poslanecká sněmovna se na to může pouze dívat. Takové uspořádání podkopává úplně smysl výlučné rozpočtové pravomoci Poslanecké sněmovny a vyvolává vážné otázky z hlediska dělby moci. ***
