Neautorizováno!
(20.00 hodin)
(pokračuje Karel Dvořák)
Tyto materiály se zabývají mimo jiné náborem a udržením zaměstnanců, jejich rozvojem, manažerskými kompetencemi, řízením výkonu, odměňováním nebo fungováním personálních útvarů, tedy věcmi, které zajímají každého vedoucího, nadřízeného, chcete-li, manažera, který chce dobře spravovat organizaci, kterou má na starosti. To jsou totiž podle mě skutečně otázky, na které by měla reforma státní služby hledat odpověď: za prvé, jak do státní správy dostat kvalitní lidi a jak je udržet; za druhé, jak systematicky rozvíjet jejich odborné i manažerské kompetence; za třetí, jak zlepšit kvalitu řízení lidí a práci manažerů, a za čtvrté, jak zajistit, aby stát dokázal svou státní službu koordinovat, nastavovat společné standardy a dlouhodobě ji rozvíjet.
Nejde přitom o témata jako taková. Na jejich řešení už dnes pracují odborníci přímo ve státní správě a na Úřadu vlády. Existují k tomu konkrétní analýzy, zkušenosti z praxe i návrhy opatření, na kterých lze stavět. Právě tady bych očekával hlavní těžiště něčeho, co nazýváte reformou státní služby. Větší flexibilita státní správy sama o sobě samozřejmě není problém. Moderní státní správa ji potřebuje, flexibilita ale nesmí znamenat oslabení profesionality, stability a politické neutrality státní služby. Já si troufám tvrdit, že když mluvíte o flexibilitě státní služby, tak se za tím právě skrývá zrušení její politické neutrality, zásah do práce úředníků, kteří tady nejsou od toho, aby sloužili vládě, ale aby sloužili občanům.
Jaké je k tomu stanovisko Starostů? My chceme úředníky rozvíjet, motivovat k co nejlepšímu výkonu, aby zajišťovali co nejlepší služby pro občany. Nechceme je vystavovat politickým tlakům ani oslabovat profesionalitu a stabilitu státní služby. Pokud dnes koalice tento zákon nakonec přehlasováním Senátu přijme, neznamená to podle mě konec debaty o modernizaci státní služby. Naopak, jsme připraveni okamžitě jednat o tom, jak její pravidla změnit tak, aby skutečně řešila problémy, které státní správa má. Pokud k tomu bude vůle napříč politickými stranami, jsem přesvědčen, že bychom takovou promyšlenou modernizaci ještě v tomto volebním období měli být schopni společně připravit a přijmout, a když ne v tomto volebním období, dámy a pánové, tak určitě v tom příštím. Státní správa si podle mě totiž zaslouží víc než politický experiment. Zaslouží si promyšlenou modernizaci, která obstojí bez ohledu na to, která vláda bude právě u moci.
S ohledem na to, že došlo ke sloučení rozprav těch tisků 76 a 77, rád bych se vyjádřil ještě k tomu doprovodnému sněmovnímu tisku vedenému pod číslem 77. Respektive nechci mluvit o něm jako o celku. Je to norma spíše v mnoha ohledech technického charakteru, věnující se mnoha různým oblastem, často tedy, si troufám říct, dosti spolu nesouvisejících.
Zaměřím se ale na jeden pozměňovací návrh, který s úpravou státní služby věčně... věcně – a věčně určitě taky – nesouvisí a který podle mě představuje závažný problém, řekl bych, až ústavního charakteru. Jde o pozměňovací návrh poslance Libora Vondráčka, kterému se přezdívá lex pomsta. Jeho podstatou je změna pravidel pro pověřování a odvolávání vedoucích stálých misí České republiky při mezinárodních organizacích. Dosud tuto pravomoc vykonává prezident republiky, nově by ji dle tohoto návrhu měl mít ministr zahraničních věcí. Pozměňovací návrh byl vložen do doprovodného tisku 77 a Poslanecká sněmovna jej následně schválila. Právě způsob, jakým se tato změna do zákona dostala, je dle mého názoru velice problematický.
Místopředsedkyně PSP Barbora Urbanová: Poprosím o snížení hlasitosti, zvýšil se tady hluk. Děkuji.
Poslanec Karel Dvořák: Děkuji, paní předsedající. Pokud má někdo zato, že prezident republiky má mít v zahraniční politice menší pravomoci nebo že má být jinak nastavena spolupráce mezi prezidentem a vládou, je to možná politická otázka. Pojďme o ní ale vést otevřenou a samostatnou debatu. Řekněme jasně, jakou roli má mít prezident a jakou vláda. Neměli bychom tak zásadní změnu řešit prostřednictvím pozměňovacího návrhu k doprovodnému zákonu, který se zabývá úplně jinou oblastí. Dámy a pánové, já si nedovedu představit lepší definici nepřípustného přílepku.
Podle mě je potřeba říct ještě něco podstatnějšího. Z toho, jakým způsobem tento návrh vznikl a jaké okolnosti k jeho předložení vedly, je velmi těžké nenabýt dojmu, že jeho hlavním cílem je něco jiného než zlepšení fungování české zahraniční politiky. Mnohem spíše působí jako politická reakce na to, že prezident nevyhověl představám jedné z vládních stran – když budu velice diplomatický – o výkonu své funkce. Ostatně i sám předkladatel spojoval návrh s výhradami k tomu, jak prezident své pravomoci podle jeho názoru vykonává.
O to důležitější je to právě proto, že ústava v čl. 63 výslovně stanoví, jaké má prezident pravomoci ve vztahu k pověřování a odvolávání vedoucích zastupitelských misí. Právě proto, dámy a pánové, se jedná o otázku ústavního pořádku, nikoliv běžných zákonů. Právě proto není možné tuto změnu odbýt jako pouhou úpravu zákona o zahraniční službě. Pokud má tedy koalice... Zdá se že má s ohledem na to, jak o tomto pozměňovacím návrhu hlasovala. Jestliže má za to, že je potřeba tuto pravomoc změnit, ať to řekne otevřeně a předloží samostatný návrh. Pak o něm můžeme vést standardní politickou i odbornou debatu. To je totiž podstata celého problému.
Dámy a pánové, co chci říct? Jde mi o to, že pravidla fungování ústavních institucí nemají být nástrojem politické odvety. Pokud chceme měnit jejich nastavení, musí pro to existovat věcný důvod a má o tom proběhnout otevřená debata. Proto tento pozměňovací návrh považuji za velmi problematický jak z hlediska legislativního procesu, tak z hlediska jeho věcného obsahu a koneckonců i z hlediska respektu k ústavnímu systému jako celku. Jinými slovy, co vám chci sdělit ve vztahu k tomuto pozměňovacímu návrhu, k tomuto zákonu pomsta nebo možná lépe pomstička, protože je projevem malosti? Že tento návrh je – a jsem o tom přesvědčen – jak z procesních, tak z věcných důvodů protiústavní. Děkuji za pozornost. (Potlesk zprava.)
Místopředsedkyně PSP Barbora Urbanová: Děkuji, pane poslanče. Další přihlášení do sloučené rozpravy je pan Zdeněk Hřib.
Než se dostaví k pultíku, tak načtu omluvu: omlouvá se pan předseda Okamura od 18.30 do 19.15 z pracovních důvodů. Děkuji.
Pane Hřibe, máte slovo.
Poslanec Zdeněk Hřib: Děkuji. Vážené dámy, vážení pánové, už je pozdě večer, bylo řečeno mnohé, v zásadě téměř vše. Já bych možná ještě nabídnul jeden pohled, tedy mimo to, že když tady měníte ten stavební zákon a chcete přesunout ty úředníky stavebních úřadů z územních samospráv vlastně na státní správu. Jsou tady nějaké průzkumy, které říkají, že nějaké zhruba, tuším, dvě třetiny těch úředníků vlastně přecházet nechtějí, a vy tady místo toho, abyste se zabývali tím, jak tedy tenhle problém vyřešíte, jak vytvoříte atraktivní nabídku toho zaměstnání ve státní správě, tak naopak likvidujete tady tuhle záležitost, což je situace, která prostě tlačenici nevyvolá. Ale to si řekneme co nevidět, poté, až tedy nastane ten problém na stavebních úřadech.
Já jsem ale chtěl mluvit o jiné záležitosti, která se tady s tím pojí, protože podle mě se vydáváte ve skutečnosti úplně opačným směrem, než jakým byste se měli vydat, zejména tedy pokud se bavíme o vysokých pozicích ve státní správě, pokud se bavíme například o vedoucích správních úřadů, kam právě chcete dosazovat různé své sponzory a trafikanty, jako to předvedli například Motoristé sobě s panem Pavlem Strakou. Ten problém totiž není jenom o tom, že chcete vytvořit armádu kývačů, kteří vám budou všechno odsouhlasovat, kteří budou bez jakýchkoliv dalších dotazů proplácet dotace Andreji Babišovi, byť to Evropská unie proplácet nebude a my to zaplatíme ze svých daní. ***
