Pátek 14. ledna 2022, stenozáznam části projednávání bodu pořadu schůze

(pokračuje Jan Skopeček)

6.
Návrh poslanců Ivana Bartoše, Martina Kupky, Věry Kovářové, Jana Jakoba,
Marka Výborného a dalších na vydání zákona, kterým se mění zákon
č. 283/2021 Sb., stavební zákon
/sněmovní tisk 63/ - prvé čtení podle § 90 odst. 2

Upozorňuji, že je navrženo, abychom s návrhem zákona vyslovili souhlas již v prvém čtení. Teď se mi tady hlásila k faktické poznámce paní poslankyně Dostálová... Tak to byl asi omyl.

Stanovisko vlády vám bylo doručeno jako sněmovní tisk 63/1 a já prosím, aby předložený návrh uvedl za navrhovatele pan ministr Bartoš. Pane ministře, máte slovo.

 

Místopředseda vlády a ministr pro místní rozvoj ČR Ivan Bartoš: Dobrý den, dámy a pánové. Já bych si dovolil v rámci úvodního slova předkladatele poznamenat, že se jedná vlastně o původní návrh, takže já budu vystupovat ještě v tom momentě, kdy jsme tento návrh předkládali společně s panem Martinem Kupkou, Věrou Kovářovou, Janem Jakobem, Markem Výborným z pozice poslanců.

Dovolte mi, abych vám představil návrh na změnu zákona č. 283/2021 Sb., stavební zákon. Návrh Sněmovně předložila skupina poslanců 23. 11., vláda jej projednala 1. 12. a přijala k němu souhlasné stanovisko.

29. července 2021 vyšel ve Sbírce zákonů takzvaný nový stavební zákon. Ten stavební zákon nevycházel úplně z vládní předlohy, ale nakonec pomocí komplexního pozměňovacího návrhu hospodářského výboru, který přednesl pan poslanec Kolovratník, se vrátil zpátky na ten původně Ministerstvem pro místní rozvoj a v té době paní ministryní Klárou Dostálovou předložený původní návrh zákona. Na textu tohoto pozměňovacího návrhu včetně jeho základních principů neexistovala žádná široká politická shoda a my jsme i jako skupina poslanců pod výborem pro veřejnou správu a regionální rozvoj předkládali komplexní pozměňovací návrh. Já si myslím, že na tomto typu legislativy - a my jsme to avizovali - který má takovýto zásah, musí být výrazná politická shoda. Ta nebyla naplněna.

V důsledku toho - a to jsme také avizovali - hrozilo, že stavební zákon bude předmětem nějakých dalších změn - měl by být stabilní, měl by být konsenzuální - což, jak jistě uznáte, je v případě stavebního řízení krajně nežádoucí a časté změny stavebního zákona pak neumožňují dlouhodobě plánovat. My jsme jako poslanci tenkrát opozičních stran nesouhlasili s tím, že by měla vzniknout nová struktura stavebních úřadů a odebrat vlastně tuto pravomoc obcím, a avizovali jsme, že s tímto zákonem chceme prioritně v dalším volebním období pracovat.

Co se stalo? My jsme tento zákon předkládali vlastně ještě minulý rok a měli jsme ambici tento návrh projednat ještě v minulém roce, leč jak se ta situace vyvíjela s jmenováním vlády, vláda nastoupila fakticky do funkcí 21. 12., 17. byla jmenována, a tato ambice se nám nepodařila naplnit. Nicméně jsme hovořili s paní ministryní Dostálovou tenkrát, že určitě budeme muset otevřít tento zákon hned zpočátku, neboť tím, jak ten zákon nabíhá, vznikly pouze formálně ony struktury, které v novém návrhu stavebního zákona budeme měnit, respektive chceme dát přednost řekněme té procesní integraci tak, jak byl navržen komplexní pozměňovací návrh skupiny poslanců, raději, než aby vznikla pyramida stavebních úřadů, což se, protože teď máme již nový rok 2022, formálně a papírově stalo. My ovšem touto cestou jít nechceme a v rámci tohoto zákona chceme - a teď opravím to slovo - tuto změnu zrušit. My ji budeme muset vrátit, aby nezačal probíhat proces obsazování a faktického vzniku sítě krajských stavebních úřadů.

Co hodnotím kladně - a o tom jsme také hovořili v minulém období - je vznik speciálního stavebního úřadu, který vzniká, bude fungovat. Z principu věci je to potřebný úřad, neboť řada staveb strategického významu je výrazně nadregionální. Máme ambice v tomto roce začít či pokračovat v nějakých velkých stavbách, takže speciální stavební úřad vzniká.

Návrh byl původně předložen v devadesátce, aby jej bylo možné schválit již v prvním čtení, nicméně já bych tento návrh - a přečtu to potom v další rozpravě - chtěl stáhnout. Pojďme se bavit o zkrácených lhůtách nebo standardních lhůtách projednání tohoto zákona skrze výbory. Je nutné reagovat na vzniklou situaci a my máme ambici - je to i v programovém prohlášení vlády - projednat, připravit a standardním způsobem konsenzuálně před Sněmovnu předložit novelu stavebního zákona tak, jak jsme ji navrhovali v minulém období, bez nákladné transformace, u které Ministerstvo vnitra v předchozím volebním období odhadovalo náklady zhruba 20 miliard. A budeme potom v další části tohoto roku na tomto návrhu, který teprve přijde do Sněmovny, hledat konsenzus.

V tuto chvíli je zde tedy sněmovní tisk 63, který řeší situaci náběhu sítě stavebních úřadů, která je sice formální, ale není faktická. My jsme se rozhodli, že se tímto směrem nevydáme. A já se dále třeba vyjádřím ještě v obecné rozpravě k tomuto tisku. Nicméně tento zákon je velmi jednoduchý, potřebujeme v danou chvíli, aby nedocházelo k naplňování struktury, která v budoucnosti stavebního řízení nebude používána. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji pěkně, pane ministře. Prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro prvé čtení tohoto tisku, pan poslanec Robert Králíček. Pane zpravodaji, máte slovo.

 

Poslanec Robert Králíček: Děkuji. Vážený pane předsedající, vážená vládo, kolegyně, kolegové, já bych jen shrnul návrh, který tu prezentoval pan ministr Bartoš, a řekl nějaké zásadní věci, abyste o nich byli informováni.

Dne 29. července 2021 byl ve Sbírce zákonů publikován zákon č. 283/2021 Sb., takzvaný nový stavební zákon, který byl vyvrcholením dlouholetých snah o reformu českého stavebního práva. Základní teze rekodifikace byly předloženy již v roce 2017 a od té doby probíhaly práce na přípravě nového stavebního kodexu. Tyto práce vyvrcholily v září 2020, kdy byl Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky předložen návrh nového stavebního zákona a související změnový zákon, sněmovní tisky 1008 a 1009 v 8. volebním období. Navržený zákon nový stavební kodex neruší, pouze odkládá jeho účinnost, a to jen částečně. Nový stavební zákon nabude účinnosti k 1. červenci 2023, jak bylo původně plánováno, ale pouze ve vztahu k takzvaným vyhrazeným stavbám, tedy stavbám v působnosti specializovaného a odvolacího stavebního úřadu. Zbytek zákona, ač bude z velké části formálně účinný, se nepoužije, jinými slovy, na všechny ostatní stavby, ale i na vše ostatní, co stavební zákon upravuje, použije se na něj stará úprava. Z toho důvodu bude také zřízen specializovaný stavební úřad, nikoliv však krajské stavební úřady. Nejvyšší stavební úřad musí být zřízen, bude však zřízen pouze organizačně. Jeho úkoly bude fakticky plnit Ministerstvo pro místní rozvoj, nikoliv tedy jako samostatný úřad.

Je třeba říci, že stanovisko vlády bylo souhlasné a garanční výbor, tedy výbor pro veřejnou správu a regionální rozvoj, k návrhu dosud nevyslovil stanovisko. Jak již zde zmínil pan ministr Bartoš, původní návrh byl, aby s ním byl vysloven souhlas podle § 90, tedy již v prvním čtení, ale pravděpodobně tento návrh bude stažen. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji, pane zpravodaji, za vaši zpravodajskou zprávu. V tuhle chvíli otevírám obecnou rozpravu. S přednostním právem se hlásí pan ministr Kupka. Pane ministře, máte slovo.

 

Ministr dopravy ČR Martin Kupka Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, znovu máme na stole nový stavební zákon. Máme ho na stole proto, že se nepodařilo v předchozím období najít napříč Poslaneckou sněmovnou elementární shodu, jak tuhle klíčovou procesní, ale nejenom procesní, ale i věcnou normu převést do života.

Odehrával se tu dramatický spor a vážný spor o to, jestli má vzniknout nový obrovský stavební úřad na úrovni krajů - nikoli na úrovni současných krajských úřadů, aby bylo jasno, ale nová struktura, která by existovala paralelně vedle současných krajských úřadů, vedle současných obecných stavebních úřadů na úrovni měst a obcí. Znamenalo by to řádově tisíce úředníků, kteří by přecházeli do této nové struktury. A jak se ukazuje i teď, a slyšíme to v posledních dnech znovu velmi hlasitě, reálně by hrozilo riziko, že v České republice dojde k zastavení stavební činnosti vlivem ochromení stavební správy, protože ze strany měst a obcí, a zmiňovali jsme to tady ne jako hypotézu, ne jako nějaké politické řeči, ale jako reálnou odezvu z území, že jak tajemníci, tak starostové měst a obcí nabídnou stávajícím úředníkům na úrovni stavebních úřadů angažmá, které bude pro ně v místě atraktivní, že ztratíme i to, co v České republice máme - rozhodování s místní znalostí, rozhodování v patřičné odborné kvalifikaci. Upozorňovali jsme důsledně na tahle reálná rizika, ale bylo to jako házet hrách na zeď.

Situace se změnila. Současná situace nám umožňuje napravit tenhle vážný problém a zabránit naprosto reálnému riziku, že místo toho, abychom urychlili stavební činnost, že se vlivem vzniku nové struktury stavební činnost zastaví. To je důvod, proč teď za vámi přicházíme s návrhem, který dává základní jistotu směrem k městům a obcím, že nedojde k fatálnímu narušení současného smíšeného modelu veřejné správy a že najdeme v následujícím roce řešení, které pevně doufám už bude mít soulad napříč Sněmovnou, tak jako se to podařilo v případě digitalizace stavebního řízení, a bude to přijatelná podoba uspořádání stavební správy v České republice.

Teď ale abychom dokázali opravdu do měst a obcí vyslat jasný signál, že není třeba se obávat, že nevzniká nová krajská struktura v deseti či dvanácti tisících hlavách, tak že odkládáme účinnost právě pro tento segment stavební činnosti, pro obecné stavby. Ale protože od začátku jsme také říkali, že na nové podobě nového stavebního zákona nacházíme v důležitých principech shodu, například v zákazu ping-pongu, ve zjednodušování jednotlivých kroků, v omezování počtu razítek. Tady to od začátku shodu mělo a byla velká škoda, že se nepodařilo vlivem zarputilosti některých vládních představitelů uvolnit cestu k rozumnému řešení. Teď je na nás, abychom přišli s rozumným řešením. Pokládám opravdu za důležité teď vyslat jasný signál směrem k městům a obcím, že se nebude konat zemětřesení na úrovni městských a obecních stavebních úřadů, na úrovni městských úřadů. Tohle je důležitá zpráva.

Rád bych připomněl, že to zdaleka v té době nebyl jenom politický spor. Ten spor měla mezi sebou i klíčová ministerstva. Vzpomeňte na rozsáhlou studii, kterou zpracovalo Ministerstvo vnitra, a upozorňovalo na závažné problémy, které by reforma stavební správy měla. A od první chvíle a do poslední chvíle se k tomu návrhu stavěla krajně kriticky. Chtěl bych zdůraznit, že vytvořit normu, která má tak zásadní spor na úrovni věcných ministerstev - která ale mají být partnerská, protože MMR je věcně příslušným ministerstvem pro stavební správu, ale pro správní řád a pro uspořádání veřejné správy je to Ministerstvo vnitra - vytvořit normu, která v základu znamená tak vážný spor dvou klíčových resortů je prostě nesmysl, a teď se to bohužel jenom ukazuje.

Jedna důležitá věc, která je spjatá i s naším zásahem i s předchozí diskusí, byla digitalizace stavebního řízení. Chtěl bych ještě jednou poděkovat všem, kteří ještě před debatou o celé nové reformě stavebního zákona se dokázali spojit napříč a vytvořit podobu schopné a správné digitalizace stavebního řízení, na kterou pak navazovala kompletní rekodifikace stavebního práva. To vytvořilo základní možnosti i pro čerpání evropských prostředků, aby do budoucna mohl vzniknout Portál stavebníka, aby mohla vzniknout digitální technická mapa bezešvá, aby mohlo vzniknout digitální úložiště projektové dokumentace a samozřejmě také evidence jednotlivých kroků ve stavebním řízení. To je základní rastr, základní matrice, chcete-li, pro to, aby opravdu se v České republice dalo urychlit stavební řízení.

Ukázalo se, a tady je potřeba tohle zdůraznit jako věcné konstatování, že při nejlepší vůli by nebylo možné do posledního června roku 2023 správně vyzkoušet a rozběhnout celý model digitálního stavebního řízení. Neříkám to jako výčitku, říkám to prostě bohužel jako konstatování. Tohle by technicky možné nebylo. A jistě nemusím nikomu vysvětlovat, že tak vážnou věc spustit bez odzkoušení, bez průpravy na úrovni měst a obcí, by bylo krajně nezodpovědné a hrozilo by fiaskem. Proto to odročení v tomto směru je i nezbytný krok, aby se podařilo dotáhnout správně do konce i onu digitalizaci. Zdůrazňuji to proto, aby tu zbytečně nezazněl například protiargument, že tím zdržujeme digitalizaci. To se neděje, na digitalizaci stavebního řízení máme zájem, a máme zájem také na tom, aby se podařilo uplatnit evropské prostředky v tomto důležitém digitalizačním projektu.

Prosím o vnímání těch argumentů pro ty, kteří tu byli v předchozím období, prožili jste si ty dlouhé diskuse. Pojďme zachovat dál diskusi ve věcné rovině, která má samozřejmě důležité politické dosahy. Společným zájmem je ve vztahu k dopravní infrastruktuře, ve vztahu k bytové výstavbě co nejrychleji dát dohromady dobrý stavební zákon. A záleží nejenom na rychlosti, záleží i na kvalitě. V okamžiku, kdy ta norma nebude kvalitní, hrozí celá řada dalších vážných komplikací a pro developery ještě větší riziko, protože nejhorší je samozřejmě čelit následně soudním sporům a prohrávat je.

Věřím, že se v nadcházejícím období ve spolupráci všech jednotlivých klubů podaří vytvořit dobré řešení pro stavební správu v České republice, která bude vycházet z pravidel 21. století. Co je možné udělat digitálně a co je možné sjednotit pod jednu digitální střechu, tak to udělat, a nepřemýšlet v intencích 19. století, že všichni musí být pod jednou kamennou střechou. Protože i kdyby byli pod jednou kamennou střechou, ale nefungovalo dobře ono digitální spojení a výměna informací, tak to stejně dobře fungovat nebude.

Prosím, pojďme se rychle shodnout na téhle základní úpravě a odložení účinnosti a pojďme co nejrychleji spustit práci na předmětném, věcném řešení stavebního řízení v České republice pro 21. století, stavebním řízení, které může být kvalitní, rychlé, sjednocené, bude lidi co nejméně obtěžovat a umožní rychlou výstavbu jak bytů, tak důležité dopravní infrastruktury v České republice. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuju pěkně. Další s přednostním právem se hlásí pan předseda Jakob. Zaznamenávám paní předsedkyni Schillerovou.

 

Poslanec Jan Jakob: Děkuji, pane předsedající. Vážené dámy, vážení pánové, kolegové předřečníci v podstatě vše podstatné řekli. Já bych chtěl jako jeden z předkladatelů i za náš klub apelovat na co nejrychlejší projednání této novely, protože asi na nás všechny se obracejí naši kolegové ze samospráv, starostové, místostarostové, jak to tedy se stavebním zákonem bude. Situace je v tuto chvíli nepřehledná. Proto velmi apeluji na to, abychom tuto novelu projednali co nejrychleji, a i díky tomu získali potřebný čas, aby konečně v této oblasti legislativy mohlo dojít k nějakému konsenzu napříč politickým spektrem, abychom se do obdobné situace v budoucnu nedostávali.

Padly tady veškeré argumenty, proč a jaké části se odkládají. Já se tak, jak i v diskusi v minulém volebním období, připojuji na stranu celé řady kolegů starostů, aby nedocházelo k vzniku v uvozovkách superúřadu na krajské úrovni. Na druhou stranu velmi vítám jako bývalý garant v oblasti dopravy v naší straně, že vznikne specializovaný stavební úřad, který bude řešit takzvané vyhrazené stavby.

Vítám i tu dohodu, kterou jsme tady uzavřeli před začátkem dnešní schůze s kolegy z ANO, a věřím, že tedy v prvním čtení bude tahle novela projednána tak, aby byla možná diskuse na výborech a aby to byl další krok k tomu, aby naši kolegové v samosprávě měli větší tušení o tom, co ve výsledku ve skutečnosti bude. Takže moc děkuji a věřím, že bude projednána novela rychle tak, aby ta jistota potom byla stoprocentní. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji pěkně. Další s přednostním právem paní poslankyně Schillerová. Paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Alena Schillerová: Děkuji, pane místopředsedo. Vystupuji jménem klubu hnutí ANO a SPD a podáváme námitku proti návrhu vyslovit souhlas s návrhem novely stavebního zákona v prvním čtení. Tuto námitku podáváme podle § 90 odst. 3 zákona o jednacím řádu. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji pěkně. Zaznamenáváme vaše veto, čili nebudeme dále v projednávání postupovat podle § 90 odst. 2.

Další se hlásil s přednostním právem pan předseda Výborný.

 

Poslanec Marek Výborný: Vážený pane místopředsedo, vládo, pane ministře, kolegyně, kolegové, dovolte mi krátce za poslanecký klub KDU-ČSL, a možná, že i pro vás, kteří zde sedíte jako noví poslanci, připomenout - a on to říkal velmi podrobně pan ministr Kupka, nebudu ho opakovat - ale skutečně, kdo jste zde v tom minulém období nebyli, tak tady se vedla velmi dlouhá, košatá diskuse a rozprava nad tím návrhem, který zde gesčně zastupovala paní poslankyně, tehdy ministryně Dostálová.

Nebylo to úplně jednoduché, ta debata. Možná že kdybychom tehdy hledali už nějaký opravdu konsenzus, tak jsme si dneska mohli ušetřit celý tento proces. Ale já věřím, že to zvládneme i s konstruktivní debatou zde na půdě Poslanecké sněmovny. A jen bych rád připomněl to, co tady nezaznělo: máme zde ve Sněmovně už také návrh Pardubického kraje, zastupitelstva Pardubického kraje, který míří na stejnou věc, a to je odsunutí účinnosti stavebního zákona, tam je to dokonce jako celku.

My zde přicházíme s návrhem odložení paritní účinnosti částečné, nicméně chci říci, že i my jako předkladatelé jsme v kontaktu jak se Svazem měst a obcí, Sdružením místních samospráv, tak i samozřejmě s Asociaci krajů. Já jsem hovořil s panem hejtmanem Netolickým v té věci, který zastupuje Asociaci krajů, proto to podávalo zastupitelstvo Pardubického kraje. Samozřejmě v tuto chvíli je shoda i s těmito organizacemi zastupujícími samosprávy na postupu, který zde reprezentuje pan ministr Bartoš. Myslím, že to je velmi důležité.

A co chci zdůraznit? Náš postup v žádném případě nemá vést k tomu, že bychom chtěli zpomalit zrychlení - teď je to trošku protimluv - ale zpomalit zrychlení stavebního řízení, ba naopak, chceme zajistit, aby tady nedošlo v příštích měsících a letech ke kolapsu stavebního řízení, a tam, kde si to skutečně ty věci zaslouží a bylo to tady zmíněno, jsou ty specializované stavební úřady - potřebujeme a my jsme nikdy nerozporovali návrhy bývalého Ministerstva pro místní rozvoj, paní ministryně - a tam naopak chceme zajistit to, a proto jsme podali vlastní návrh, nešli jsme cestou návrhu zastupitelstva Pardubického kraje tak, abychom skutečně neohrozili ty zásadní infrastrukturní stavby. Každý ve svých regionech víme, o čem hovoříme.

Takže to jsou ty důvody a cíle. Budu rád, když potom se tomu budeme věnovat i na výborech a včas tento mezikrok, který v tuto chvíli zde máme, schválíme, protože na Ministerstvu pro místní rozvoj už v tuto chvíli pracuje expertní skupina právě na tom, abychom ty části, na kterých byla shoda už v současné vládní koalici v minulém volebním období, tak abychom je dokázali do toho zákona implementovat. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji pěkně. Jako další se s přednostním právem hlásí pan předseda Radim Fiala. Pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Radim Fiala: Děkuji za slovo. Vážené kolegyně, kolegové, tady to z řeči pana poslance Výborného vypadalo, jako že je tady nějaká dohoda, konsenzus, že tedy všechno se zase změní a bude to jinak. Tak já chci všem občanům říct, že s hnutím SPD žádná dohoda ani žádný konsenzus není. Pro nás to znamená pořád to, co to bylo, a my na to máme jedno heslo - Bangladéš. To, co tady bylo v minulých letech, se jmenuje Bangladéš, protože Česká republika je v délce stavebního řízení na 160. místě a před námi je Bangladéš.

Takže jestli to chcete, pane poslanče Výborný, prostřednictvím pana předsedajícího, vrátit zpátky, tak my jsme kategoricky proti. Vy jste tady řekl, s kterými organizacemi máte konsenzus, s kterými jste domluven. Byly to samé samosprávy, samí politici. Zeptal jste se někdy občanů, jak dlouho musí čekat na stavební povolení? Zeptal jste se občanů, jaká je bytová otázka v České republice? Kolik stojí byty? Jaká je dynamika zdražování bytů v České republice? A vy to chcete vrátit zpátky? Bangladéš, pane poslanče Výborný, prostřednictvím pana předsedajícího?

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji pěkně. S faktickou poznámkou se hlásí pan ministr Kupka. Pane ministře, máte slovo.

 

Ministr dopravy ČR Martin Kupka Já jenom ten plamenný projev na téma Bangladéš vrátím na zem. My bychom rádi, abychom se nedostali za Lesotho, a to reálně hrozí v okamžiku, kdy dojde k rozvrácení stavební správy. Opřel jste se tady do samospráv, do starostů. Podívejte se na to, jaké důvěře se právě starostové a samosprávy na místní úrovni těší. Urážky tohoto typu sem nepatří. Máme hledat způsob, jak zvládneme stavební správu co nejrychleji, a problém nestojí v těch nejmenších stavebních úřadech a ve fungující stavební správě. Problém často nastává tam, kde se dramaticky komplikuje stavební činnost, kdy jde o složitější projekty a kdy tohle musíme dobře vyřešit. Útoky tohoto typu jsou hloupé a vás jenom shazují.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Další faktická poznámka, paní poslankyně Peštová. Jinak eviduji přihlášku s přednostním právem pana ministra Bartoška a znovu pana předsedy Fialy. Paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Já vám děkuji za slovo. Já jsem bedlivě sledovala ještě v minulém volební období tu přestřelku, která zde byla ohledně stavebního zákona. Pak jsem zhlédla krásné fórum, kde byla ředitelka Svazu měst a obcí Radka Vladyková na jedné straně plus samozřejmě jeden starosta a na druhé straně byla paní náměstkyně Pavlová, již bývalá náměstkyně Pavlová, a byl tam s ní představitel, který zastupoval stavební firmy. A z toho fóra vyloženě krásně vyznělo, o co starostům jde. Problém totiž v našem státě je to, že tady máme smíšený model, to znamená státní správu a samosprávu v jednom baráku, a starostové si myslí, že přijdou o pravomoc. Ale starostové nikdy žádnou pravomoc neměli. Oni si neustále pletou to, co je přenesená působnost. Přenesená působnost státu znamená to, že oni pouze vykonávají za ten stát tu pravomoc, která jim byla dána.

To znamená, že starostové se nemají čeho bát, ta pravomoc je státu. To jsou státní úřady, které vykonávají a oni mají pouze přenesenou působnost. A to je celý ten problém, který tady je. Takže bych doporučila starostům, aby přestali bojovat proti něčemu, co nikdy neměli. Pravomoc je státu. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Další faktická poznámka pan poslanec Adamec. Pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Ivan Adamec: Děkuji. Vážený pane místopředsedo, páni ministři, kolegyně, kolegové, velmi stručně. To snad nemyslíte vážně, tohle, co tady zaznělo? Přece tady jde o to, že máme nějaký sloučený model a celý tento tlak vznikl od pražských stavebních developerů, kteří si myslí, že státní stavební úřad bude plnit jejich požadavky lépe.

Já si myslím, že je potřeba říct, že buď demontujeme sloučený model veřejné správy, anebo ne. Jeden pokus už tady byl učiněn z hlediska řekl bych sociálních dávek. Dneska všichni víme, že to dobře nebylo. A řekněme na rovinu: buď tedy obce budou samosprávy, anebo tady budeme mít sloučený model. Nic mezi tím není. A tady jde o to, abychom veřejnou správu tímto nesmyslným návrhem stavebního zákona nerozkývali.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Další je k faktické poznámce přihlášen pan poslanec Kučera. Pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Michal Kučera: Dobrý den, dámy a pánové, děkuji vám za slovo, pane předsedající. Já bych chtěl jenom stručně reagovat na paní poslankyni Peštovou, která nás tady poučovala, jaký je rozdíl mezi státní správou a samosprávou a přenesenou působností. Paní poslankyně Peštová, prostřednictvím pana předsedajícího, všichni starostové to velmi dobře vědí a velmi dobře se podle toho taky chovají, nemusíte je poučovat. Ten problém, který je se stavebním zákonem, je díky tomu, že vaše hnutí, které tady osm let vládlo, tady osm let mělo všechny prostředky k tomu, aby postavilo kvalitní normu, kvalitní stavební zákon. Mělo ministra pro místní rozvoj, mělo ministra financí, mělo ministra životního prostředí, mělo čtyři roky předsedu vlády, mělo ministra dopravy, to znamená všechna potřebná ministerstva, aby postavila velmi kvalitní normu, ale to prostě nedokázalo. Tam je problém stavebního zákona. Problém skutečně nejsou starostové a jejich nepochopení, co znamená přenesená působnost, státní správa a samospráva. Problém je v neschopnosti hnutí ANO postavit kvalitní stavební zákon a osm let promrhaného času.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuju pěkně. Další se k faktické přihlášce přihlásil pan poslanec Bureš. Eviduji přihlášení pana poslance Fialy. A vy se hlásíte k faktické poznámce? (Poslanec Radim Fiala hovoří z lavice.) Je tady celá řada faktických přihlášek, které mají přednost. Až budou vyčerpány faktické poznámky, tak vám dám samozřejmě přednostní právo. Tak dobrá, s přednostním právem byl nejdřív pan ministr Bartoš a poté pan poslanec Fiala, a pak se vrátíme k faktickým poznámkám. (Nesouhlasné hlasy ze sálu.) Faktická má přednost, pan předseda mě zmátl. Jak jsem říkal podle pořadí, jak tady mám přihlášky k faktické poznámce. Jestli se chce pan Fiala přihlásit k faktické poznámce, může tak učinit, ale v tuhle chvíli k faktické poznámce pan poslanec Bureš.

 

Poslanec Jan Bureš: Asi mi spusťte čas, pane místopředsedo, já ho asi ale ani nevyužiju.

Dámy a pánové, vážená vládo, milí kolegové, já bych chtěl taky reagovat na paní kolegyni Peštovou. Nevím, jak dlouho ona působila v samosprávě. Já jsem jedenáct let starosta óerpéčka a můžu říct, že si velmi dobře uvědomuji, stejně jako asi všichni moji ostatní kolegové starostové, jaký je rozdíl mezi státní správou a samosprávou, respektive přenesenou působností státní správy. My to opravdu velmi dobře víme. Chápu, že jí to třeba tak nemusí připadat, ale já vám řeknu, co nám vadí na stávajícím stavebním zákoně, nebo co mně osobně na tom vadí. Mně na tom vadí to, že tehdejší ministryně Dostálová si udělala roadshow po České republice, objížděla kraje, vysvětlovala, zájem, a poslouchala nás starosty, kteří jsme k tomu dávali svoje připomínky a svoje podněty. Já jsem jí to posílal i e-mailem a byl jsem strašně rád, že mi na e-mail okamžitě zareagovala, že ho bere na vědomí a že ve své podstatě jsou to stejné myšlenky, jako máme my starostové, které jsou potřeba v stavebním zákoně udělat. A pak to přišlo sem do Sněmovny, a teď říkám svůj názor a svůj dojem, a domluvila se s panem kolegou Kolovratníkem, který k tomu udělal úplně jiný pozměňovací návrh. A z toho, co nám naslibovala, a z toho, co od nás slyšela, najednou bylo úplně něco jiného, ale obráceně něco jiného. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji pěkně. Jenom přečtu pořadí faktických poznámek. Bude pokračovat pan poslanec Lochman, paní poslankyně Peštová, pan poslanec Kolovratník a paní poslankyně Kovářová jsou v tuto chvíli přihlášeni k faktickým poznámkám. Čili já poprosím prvního, pana poslance Lochmana. Pane poslanče, máte dvě minuty.

 

Poslanec Ondřej Lochman: Děkuji. Pěkné dopoledne, vážení kolegové. Pěkný den, pane předsedající. Já bych chtěl taky reagovat na paní Peštovou, prostřednictvím předsedajícího. To je přece neuvěřitelné! Buďto neznáte vůbec, jak to v reálu funguje, nevíte, co je ORP, nevíte, co je samospráva, abyste si mohla dovolit říkat, že starostové nevědí, co je přenesená působnost. Jak si to můžete dovolit? Tady máte přes 6 000 starostů, máte tady několik desítek óerpéček, a samozřejmě že víme, co je přenesená působnost, samozřejmě víme, co je samospráva. Víme, že zastupujeme ty místní v samosprávě. Ale v čem je problém, je to, že vy jste vymysleli zákon o stavebním úřadu pod jedním kamenným barákem, všechno centralizované, a s tím jste přišli, napsané developery. To je ten celý problém. Proto se tady o tom dohadujeme teď, dohadovali jste se v minulém volebním období. A kdybyste nehájili developerské zájmy a kdybyste poslouchali starosty, kteří mají největší důvěru v této republice dlouhodobě, tak už je to dávno dohodnuté.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Další k faktické poznámce je přihlášena paní poslankyně Peštová. Paní poslankyně, máte slovo a dvě minuty.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Já bych ráda zareagovala na svého předřečníka. Prosím vás, pane poslanče, prostřednictvím pana předsedajícího, neurážejte mě. Já na rozdíl od vás vím, že těch óerpéček není několik desítek, ale přes dvě stě. Já jsem byla osm let náměstek ministra životního prostředí a já jsem celou dobu pracovala nejenom pro óerpéčka, ale i pro kraje. To jenom na to dokreslení. Ten problém je tady totiž v jedné věci. Samospráva a státní správa sedí v jednom baráku. Samospráva dostává peníze od státu na to, aby státní správa mohla fungovat. A tam je ten problém, protože státní úředníci jsou odkázáni na samosprávu, a když potom nějaký z politiků přijde a něco řekne, co nemá říct, a já jsem osobně několik takových problémů řešila, takže já říkám věci z praxe, pane poslanče, prostřednictvím pana předsedajícího. Samospráva tu moc nikdy neměla, tu pravomoc. Vždycky je to pravomoc státní správy a přenesená působnost je přenesená působnost. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuju pěkně. Další je k faktické poznámce přihlášen pan poslanec Kolovratník. Připraví se paní poslankyně Kovářová, následuje pan poslanec Lochman a pan poslanec Kupka. Pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Martin Kolovratník: Děkuji za slovo. Dobré dopoledne, kolegyně, kolegové. Pro mě je to déjà vu, co jsme tady zažívali před rokem, bylo to, tuším, ne úplně na den přesně, Marek Výborný jde kolem mě a vzpomíná, myslím, že první čtení bylo někdy před Vánoci, a pak jsme se dohodli na těch sto dnech mezi prvním a druhým čtením a ty debaty tady byly stejné. Takže obsah je stejný, kulisy jsou stejné, jenom to personální obsazení se nám v některých z vás trochu proměnilo.

Já za sebe teď ve faktické poznámce chci rychle reagovat na Ondru Lochmana, na pana poslance. Já jsem zastupitelem na městě v Pardubicích, jsem i krajským zastupitelem také, takže snad mám trochu mandát říkat, že také vím, o čem mluvím, a vím, jak vypadá územní plánování samospráv, jak vypadá práce kraje, byť souhlasím s tím, že město Pardubice je krajské, statutární, není to malá obec. Toho si jsem vědom.

Ale chci tady reagovat hlavně na Michala Kučeru, na tu politickou, ideovou výtku, že jsme měli x let na to, to změnit a udělat správně a udělat pořádně, ale Michale Kučero, prostřednictvím paní předsedající, určitě si vzpomeneš nebo vzpomenete, pane kolego, na to minus dvě volební období, tedy 2013 až 2017, my jsme to přece tehdy zkoušeli. A já to teď nemyslím jako nějakou zlou výtku nebo obhajobu. Fakticky konstatuji, bylo to v roce 2016 za ministryně Karly Šlechtové. My jsme zkoušeli - já ta slova rád používám, to evoluce, ne revoluce - zkoušeli jsme tehdy ten tehdejší starý zákon opět nějak nastavit, záplatovat, vylepšit. A ano, nepovedlo se to. Prostě vidíme všichni, že to dál nefunguje. Proto jsme se rozhodli v loňském roce k té už ne evoluci, ale revoluci. A přece není pravda, že se to peklo na poslední chvíli a na sílu v loňském roce. Víte od Kláry Dostálové, MMR na tom pracovalo od roku 2017, prakticky od začátku minulého volebního období.

A překvapuje mě ten velký odpor, emoce Ivana Adamce. Vždyť, pane kolego, Dvůr Králové, to, co se děje kolem D11, to je přece přesně důkaz a ukázka toho, co stále říkáme, že... (Předsedající: Pane poslanče, čas!) ... pokud ta správa nebude jednotná, že to nebude fungovat. Děkuji. Řeknu to pak v obecné rozpravě.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Další se k faktické poznámce hlásí paní poslankyně Kovářová. Prosím, máte slovo.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji za slovo. Já bych ráda reagovala na vystoupení paní poslankyně Pešatové... (Z pléna: Peštové!) ... Peštové, pardon, kterou bohužel paní předsedkyně Schillerová odvedla ze sálu. Nicméně doufám, že to v předsálí zaslechne.

Ona zmínila to, že starostové mají obavu, že přijdou o své pravomoci, a v tom se velmi mýlí. Pokud by byla v kontaktu se starosty - tak jako jsme my ostatní poslanci, tak jak říká, že byla osm let náměstkyní - tak by moc dobře věděla, že starostové mají zcela jiné obavy. Mají obavy z toho, že stavební úřady nebudou dostatečně dostupné pro občany, a to je trápí. To je pro ně zásadní věc, protože každý starosta ví, jakým způsobem má postupovat vůči stavebnímu úřadu a že do jeho konání nesmí zasahovat.

Takže bylo by možná dobré i po těch osmi letech se poptat, a to doporučuji paní poslankyni Peštové, prostřednictvím pana předsedajícího, aby si tyto starosty objela, aby si zjistila, jaká je dostupnost v budoucnu stavebních úřadů, a to chceme změnit. Děkuji. (Potlesk poslanců hnutí STAN.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji, paní místopředsedkyně. Další v pořadí k faktické poznámce je přihlášen pan poslanec Lochman. Pane poslanče, máte slovo. Vaše dvě minuty.

 

Poslanec Ondřej Lochman: Děkuji. Ještě jedna poznámka na paní kolegyni Peštovou, prostřednictvím předsedajícího. My se bojíme opravdu o to, že ty úřady nebudou dostupné, to, co říkala tady paní kolegyně Kovářová, o to, že ta služba občanům bude daleko, že ji nebudou mít tak blízko. O tom to je! My se nebojíme o to, že my starostové přijdeme o kompetenci, protože tady souhlasím s paní Peštovou, my ji nemáme. A jestliže tady paní Peštová říká, že starostové chodí na stavební úřady a ovlivňují ty procesy, tak bych chtěl říct, že to je možná mentalita kolegů ANO, když o tom takhle přemýšlejí, ale my takovou mentalitu rozhodně nemáme! (Potlesk poslanců hnutí STAN.)

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. Dobrý den všem a nyní s faktickou následuje pan poslanec Ivan Adamec, připraví se pan poslanec Lukáš Vlček. Prosím, pane poslanče, máte slovo. Vaše dvě minuty.

 

Poslanec Ivan Adamec: Děkuji. Vážená paní předsedající, kolegyně, kolegové, já si myslím, že bychom mohli trošku zklidnit emoce a mohli jsme se bavit reálněji a racionálněji, protože to, co tady říkal kolega Kolovratník, na to bych rád zareagoval. Ano, zkusili jste udělat komplexní úpravu původního stavebního zákona. Nepovedlo se to, o půl roku se celé to stavební řízení zdelšilo. Ale to přece ještě není důvod měnit formu řekl bych toho, jak to bude v ČR fungovat ohledně stavebního práva.

Jsem zastáncem toho, že když se mění obsah návrhu zákona nebo zákona jako takového, tak by se neměla měnit forma, protože se to nedá zvládnout současně. A vy jste vlastně řešili ty problémy tak, že správně jste změnili obsah, a tam s vámi naprosto souhlasím a myslím si, že na tom se shodneme, a za to děkuji, ale prostě ta forma, odtržení vlastně stavebních úřadů od samospráv, ta je podle mě špatně a je to nebezpečné, protože už jsme se před lety rozhodli, že tady bude sloučený model. A teď účelově vytrháváme část toho sloučeného modelu ve veřejné správě jenom proto, že si myslíme, že to bude fungovat lépe. Tak se vraťme k té diskusi o tom, zda sloučený model veřejné správy je správně, či nikoliv.

A to, co říkal tady Martin Kolovratník a nedořekl, o té dámě, která pracuje na stavebním úřadě ve Dvoře, kdy manžel se odvolal proti územnímu rozhodnutí na D11, tak to se nedá vyloučit bohužel ani ve státním modelu. Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji za dodržení času, nyní je přihlášen s faktickou pan poslanec Vlček a připraví se pan poslanec Martin Kolovratník. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Lukáš Vlček: Paní předsedající, děkuji za slovo. Vážení páni přítomní ministři, kolegyně, kolegové, fakticky opět bych také rád připomenul pár poznámek, svým způsobem i krátce navázal na své předřečníky. Ten návrh tak, jak je, opravdu významně, významně destruuje spojený model výkonu státní správy. Tak, jak tady podle našeho názoru je dlouhodobě funkční, on samozřejmě potřebuje své revize, hlavně v oblasti digitalizace, ale ono stavební řízení není pouze o samotném stavebním řízení z pohledu stavebního povolení, ale uvědomme si, že většina staveb je velmi úzce propojena s dalšími oblastmi, jako je oblast životního prostředí, specializovaného stavebního úřadu a tak dále. Současná novela, tak jak byla navržena, anebo stav toho zákona bohužel není připraven ani personálně, kapacitně, zázemí, není dojištěno, kde ti lidé fyzicky budou sedět, jestli ti lidé fyzicky vůbec budou ochotni potom přejít. Z vlastní zkušenosti, 15leté zkušenosti starosty óerpéčka vidím, že je tady opravdu mnoho, mnoho zásadních věcí. Nerespektovali jste zásadní připomínky organizací, jako je Svaz měst a obcí, Sdružení místních samospráv, Asociace krajů. Sám jsem viděl, že těch zásadních, opravdu velmi praktických připomínek byly stovky. Nerespektovali jste je, tak se pak nedivme, že je tady takový velký odpor od území.

A ještě k samotnému zapojení spojeného modelu, to znamená spojení samostatné a přenesené působnosti. Uvědomme si, že stát ani neposílá a dlouhodobě neposílal prostředky na samotný výkon státní správy, takže jste to museli financovat a dofinancovávat z obecních rozpočtů tak, aby tento přenesený výkon státní správy byl vůbec funkční. Děkuji za slovo. (Potlesk poslanců hnutí STAN.)

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Také děkuji za dodržení času, nyní pan poslanec Martin Kolovratník a zatím poslední faktická poznámka pak bude pan poslanec Robert Králíček. Tím končí ta řada faktických poznámek. Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Martin Kolovratník: Děkuji. Věcně, rychle a vezmu to odzadu. Teď právě reakce na pana poslance Vlčka, jestli si pamatuji, který mluvil přede mnou. Pane kolego, vy se bojíte, že není personálně zajištěno, připraveno, kde budou ti lidé sedět a tak dále. Vždyť proto je to takhle nastaveno, že to celé naběhne až od července 2023, to je ten rok a půl. Na to teď máme čas se přece o tom bavit, vy s kolegou Bartošem na Ministerstvu pro místní rozvoj, práskat bičem v uvozovkách a chystat to všechno. A naopak mám obavu, že tím krokem - mohu ho pochopit ideově, argumentaci Věry Kovářové, Ondry Lochmana a dalších, ale vy přece tím děláte ohromnou nejistotu. Vždyť celý ten proces se teď zdrží. Ti lidé nebudou vědět, kam půjdou, budou tam, nebudou? Ale naopak, kdybychom měli jasný jízdní řád a bavili bychom se tady společně o pozměňovacích návrzích - vzpomeňte si, řada z nich se nepovedla, územní plánování v samostatné působnosti a tak dále - tak můžeme ten řeknu nedokonalý, ne úplně dokonalý zákon vylepšovat, najít shodu, ale máte jistotu toho takzvaného jízdního řádu. A tím, co vy navrhujete, naopak všechno znejistíte.

Reakce na Věru Kovářovou. Slyšel jsem, máme obavu, že to nebude všude dostupné. Ale přece je § 332 v tom novém zákoně, který dočasně, nebo je to krátkodobé přechodné ustanovení, definuje první vyhlášku, která tu mapu nastaví. V Pardubickém kraji ji máme. Vím, že tam jsou tuším dvě nebo tři bílá místa. Přátelé, tohle zase může být přece téma k rychlému pozměňovacímu návrhu, a teď mě prosím neberte za slovo, brainstormuji, jak třeba parametry toho § 332 malinko upravit, aby těch bílých míst bylo co nejméně. Na tom se tady můžeme shodnout třeba v devadesátce.

A poslední reakce na pana poslance Lochmana. Vy tady ale, kolegové, jdete argumentačně proti sobě. Ivan Bartoš šermuje digitalizací a správně - to jsme ve shodě. Možná, Ivane, omlouvám se za to slovo šermuje, prostě jsme ve shodě s digitalizací, všechno bude na dálku, nebude potřeba na ty úřady chodit, tak proč se toho bojíte? Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji za dodržení času. Nyní pan poslanec Robert Králíček a potom poslední faktická zatím, pan předseda Radim Fiala. Prosím, máte slovo, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Robert Králíček: Pane poslanče Lochmane, jakým právem tady urážíte naše starosty, naše primátory, naše hejtmany? Jakým právem? Kde berete tu drzost, prostřednictvím paní předsedající? Děkuji. My jsme tady s panem Adamcem vedeni k věcnosti a nás tu urážíte? Vy si zameťte před vlastním prahem! Dva dny tady řešíme financování vašeho hnutí a vy tady budete urážet naše starosty, že mají nějaké vedlejší myšlenky? Styďte se!

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: A nyní poslední faktická, pan předseda klubu Radim Fiala. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Radim Fiala: Děkuji. Nejdříve chci zareagovat na pana ministra Kupku, který říkal, že urážím starosty. Není to žádná pravda. Já jsem jenom řekl v tom svém projevu, že jste to konzultovali se starosty a samosprávami, což si myslím, že je v pořádku, a my jsme to konzultovali s občany. Tak jenom aby bylo vidět, kdo kterou stranu zastupuje. A já to chápu, je to legitimní věc.

A jako druhou věc, kterou chci říct, že je to velmi důležitá situace, celý stavební zákon, a já bych vás chtěl požádat o 45 minut na přestávku na poradu klubu hnutí SPD - 45 minut.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Zazněl návrh od předsedy klubu na přestávku v délce 45 minut, čili vyhovíme. Znamená to, že se sejdeme opět za 45 minut, což znamená v 11.26 hodin.

 

(Jednání přerušeno v 10.41 hodin.)

(Jednání pokračovalo v 11.26 hodin.)

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Hezký den všem, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci. Já vás vítám po pauze, kterou si vzal poslanecký klub SPD, a my se nyní můžeme vrátit a vracíme se k bodu 6, kde se nacházíme v obecné rozpravě.

Já vás seznámím s omluvou, která v mezičase došla. Jde o omluvu pana poslance Pavla Svobody na dnešní den z důvodu nemoci.

Ještě bych zrekapitulovala, kde jsme se nacházeli. Máme tyto přihlášené: s přednostním právem je přihlášen pan ministr Bartoš, potom pan předseda klubu Fiala a pak máme do obecné rozpravy řádně přihlášené, paní poslankyni Kláru Dostálovou a pana poslance Martina Kolovratníka.

Nyní tedy poprosím s přednostním právem pana ministra Bartoše. Prosím, máte slovo.

 

Místopředseda vlády a ministr pro místní rozvoj ČR Ivan Bartoš: Já vám děkuji za slovo po této pauze. Já jsem se hlásil do té debaty, ale pak jsem si vlastně spíše zapisoval, co zaznívalo v jednotlivých faktických připomínkách. Já bych vaším prostřednictvím, paní předsedající, jenom chtěl nejdřív krátce k tomu, co zaznělo od pana předsedy klubu SPD Fialy. Když jsme v minulém volebním období vyjednávali na výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj i ve skupině opozičních poslanců stavební zákon, tak bych chtěl říct, že tam byli přítomni i zástupci SPD. Vedli jsme vlastně celé volební období debatu nad tím, zda vládní návrh původní, vládní návrh změněný nebo návrh, který se vrátil do Sněmovny pomocí komplexního pozměňovacího návrhu pana poslance Kolovratníka, tak pro který se kdo rozhodne, a až ve finále po této debatě zaznělo od hnutí SPD těsně před koncem roku, že podpoří ten návrh pana Kolovratníka, takže ve finiši ten návrh, kde teď se bavíme pouze o tom, že změníme to, aby nenaběhl. Tak u jeho projednávání samozřejmě byli i v těch řekněme pracovních skupinách zástupci SPD a byl projednáván.

Já si myslím, že to, co tady zaznělo i od některých dalších mých předřečníků teď již, jinak pak lidí, kteří se vyjadřovali v těch faktických poznámkách, tak samozřejmě vede k tomu - a je to naše ambice - najít širší shodu, než byla v minulém volebním období, kdy nakonec byl ten zákon protlačen na sílu, ačkoliv řada našich argumentů v průběhu diskuse byla přijata, pak byla zapracována do toho takzvaného hybridu, se kterým jsme tedy nebyli úplně spokojeni, ale aspoň respektoval nějaké názory i našich partnerů, takže tato debata bude vedena, ale až tady bude ten návrh, který bude přicházet z vlády, kdy se budeme bavit o jednotlivých parametrech, nebo v průběhu vzniku toho návrhu o jednotlivých parametrech té naší verze novely stavebního zákona.

Druhou věc, kterou jsem chtěl zmínit, a ta si myslím, že je podstatná. Tady zaznívalo, v jakém jsme pořadí v rychlosti staveb. Když se dívám na data, která mám já k dispozici, jsou stavby, které se výrazně prodlužují, a jsou stavby, které jsou v uvozovkách relativně rychlé od žádosti o povolení až po jejich finální realizaci. Samozřejmě ta průměrná délka může být zavádějící v nějakém smyslu, ale pojďme si říct, co je náš společný cíl. Naším společným cílem je, aby jednotlivec, občan, který chce stavět, obec, která třeba chce stavět ve smyslu obohacení svého bytového fondu, i ten stavitel nebo chcete-li developer, který chce stavět, aby měl všechno na jednom místě, aby tam měl garance termínů, aby byly dokumenty pokud možno digitální, aby si je nepinkali mezi sebou úředníci nebo ten, kdo staví, a státní správa v tom svém přeneseném smyslu. To je ta ambice a ta naše ambice je stále stejná.

Tady v jednu chvíli zaznívalo, kdo v danou chvíli by zatlačil, jestli to byli lidé, kteří jsou na samosprávách, nebo to třeba byli developeři. Cílem politika je plnit program, s kterým je zvolen, dbát blaha občanů, určit nějaký směr, a pak v tom směru, pokud má většinu ve Sněmovně a je to politik vládní, dostat k onomu v uvozovkách kulatému stolu všechny skupiny, kterých se to týká, ať jsou to zástupci samospráv, ať jsou to zástupci, kteří třeba profesně řeší otázky územního plánování, ať jsou to lidé ze světa digitalizace, protože stavíme tomu ten digitální podvozek, chceme Portál občana digitální, a dostat ke stolu developery, v rámci určeného cíle najít nějaký konsenzus mezi všemi skupinami, kdy starostové se zase odpovídají svým voličům, a najít tento konsenzus, který by měl být tak nějak vyvážený. Ono to úplně nevyjde v každý moment, že všichni jsou plně uspokojeni, to ani nejde, že všechno je v danou chvíli pro všechny stejně výhodné, ale v dlouhodobém horizontu chcete dělat takovou udržitelnou politiku, která se nemění vyměněním vlády a kde to v nějakém finálním součtu, ty jednotlivé zákony, ať se to týká stavebnictví, či čehokoliv jiného, vycházejí pro všechny skupiny tak nějak v průměru dobře. To si myslím, že případě vládního zákona, který nakonec schválila Sněmovna prostřednictvím návrhu poslance Kolovratníka, který vlastně přinesl ten původní vládní návrh, toho jsme nedosáhli.

Kromě zrychlení stavebního řízení v České republice je tedy naší druhou ambicí, aby tento zákon byl vnímán vyváženě, aby si v něm ti, co řeší stavební řízení, to své našli: jednoduchost, rychlost, srozumitelnost. A to si myslím, že by měla být i cesta tohoto zákona v tomto volebním období.

Zároveň jsem chtěl dodat - a jsem strašně rád za demokratickou diskusi - my jsme se tu bavili a vystupovali lidé, poslanci a poslankyně, skoro jako kdybychom řešili už novelu toho stavebního zákona. Ale v tuto chvíli ji neřešíme. Ten návrh, ten tisk, který máte nyní před sebou, prostě jenom říká: Vůle, která teď je na resortech, vychází z programů vládních stran a je taková, tento zákon přepracovat, aby nedošlo... aby nedocházelo ke vzniku toho nejvyššího stavebního úřadu, aby se nepřesouvaly kompetence, které jsou v tuto chvíli v přenesené působnosti v obcích, na kraje, aby se nesestěhovávali úředníci a aby skutečně ta kompetence zůstala ne na těch, co jsou ve vedení obcí, tak to nikdy nebylo, ale co nejblíže k tomu řešení.

Abychom toto mohli udělat, a stejně se to stane, musíme zastavit to, co ten původní návrh, který stejně budeme předělávat, zavedl s přelomem nového roku. Takže teď se bavíme v podstatě jenom o tom, kdy se toto stane. Tak ta debata věcná, nad tím, co bylo správně, co bylo v původním návrhu dobře - a byly tam věci, které jsou dobře, co je špatně - já bych ji očekával a všechny k ní zvu v momentě, kdy bude vznikat nový zákon, kdy bude teď kulatý stůl, kdy pojedou kolečka, kdy se ten zákon bude probírat, a takhle by to podle nás mělo být. Ale samozřejmě nikomu neupírám se již v tuto dobu k této problematice vyjádřit, jenom si myslím, že teď se úplně nebavíme o tom, jak by měl vypadat nový stavební zákon. O čem se bavíme, to již zaznělo zcela jasně. Toto to není, to, co předložila minulá vláda, my to chceme dělat jinak, pojďme se bavit o tom, jak to bude ve finále vypadat.

A ještě jedna věc. My se na stavební zákon - a legislativa je důležitá - díváme, a často to tak i bývá v politice u jiných věcí, že si média nebo kdokoliv vybere jednu věc z celého komplexu a k ní se pojí jako: Budeme mít nový stavební zákon, ó - budeme stavět úžasně rychle. Samozřejmě, k tomu je důležitá celá řada dalších věcí. Pokud vztáhneme otázku výstavby pouze a výhradně na získávání bytů k bydlení, tak tam je celá řada nástrojů, které musí také fungovat, aby se v České republice více stavělo, aby obce získávaly třeba do svého portfolia, do svého bytového fondu nové byty, aby se usnadnilo mladým lidem, třeba v BAUGRUPPE systému, si v pěti rodinách postavit barák a obec jim v tom byla nápomocna. Jsou zde již připravené projekty, které by měly otestovat - ale zatím jsou tedy spíše v úvahách - které by měly otestovat spolupráci se soukromým sektorem v těch projektech PPP. Existuje v CRABu i identifikace míst, kde by se dalo stavět, která v tuto chvíli má stát pod nějakými resorty. To všechno jsou nástroje, pokud chceme řešit situaci bydlení, musíme takhle valit dopředu všechny.

Takže já bych se jenom vyhnul té interpretaci, že i kdybychom měli super trupr legislativu, tak automaticky to znamená, takhle zítra začínáme stavět. Musíme to tlačit všude, nejčastěji se staví ve městech a obcích, proto i ty naše návrhy vedou k posílení role samospráv, územního plánování. Ten zákon by měl být jednoduchý, měl by být rychlý. Jenom bych se vyvaroval toho, tvářit se, že pouhý jeden zákon všechno spasí. Zákon má pro to dát dobrý rámec, reagovat na ty věci a zároveň paralelně k tomu běží celý proces digitalizace. Ten se nastartoval výrazně dřív. A i ten návrh, který jsme zde předložili s poslancem, nyní již ministrem Kupkou, s poslankyní Kovářovou a s dalšími, ten komplexní pozměňovací, vedl k tomu, že místo sestěhovávání dejme tomu dobrý digitální podvozek, a integrujme ty procesy. To je ten směr, kterým chceme dál jít.

A poslední věc, která tady zazněla, že když zdigitalizujeme, tak už nebude potřeba mít stavební úřad v dostupnosti občana. To prostě není pravda a zažíváme to dnes a denně. Mí rodiče - ale nemusí to být zrovna mí rodiče - zvládají mobilní telefon, mají internetové bankovnictví a dokážou si koupit lístek v IDOSu, ale asi neočekávám, že kdyby si přistavovali nějaký kus garáže nebo něco, že budou na Portálu občana nebo na Portálu stavebníka někde nahrávat nějakou dokumentaci plánu stavby a podobně. Prostě velká část občanů v České republice, a není to ani rozděleno věkem, není to doména lidí starších, prostě nebudou používat digitální služby státu tak, jak my si představujeme. Proto se bavíme o tom, že má být posílena síť Czech POINTů, ačkoliv tvrdíme, že za tři roky máme všechno nebo za dva roky už by měly být všechny služby digitální, protože prostě ti lidé, kteří z nějakého důvodu nechtějí být digitální nebo to neumějí, budou chodit na poštu nebo kde ten Czech POINT bude a tam si to vyřizovat. A zrovna takový pohled je i na strukturu stavebních úřadů. Zatímco firma, která staví, už dnes třeba pracuje s digitálními modely staveb v mezinárodních standardech, tak to tam prostě nahraje a pak jenom sleduje, jak se to vyvíjí, a aktualizuje ty plány, tak člověk, který si hodlá postavit malý rodinný domek, třeba nebude mít tyhle ty dovednosti, a proto je důležité, aby zde byla vždy možnost i obsluhy v rámci stavebního úřadu na obci. To jsem jenom chtěl říct, že digitalizace je mocným nástrojem pro vnitřní chod státu, ve stavebním řízení je zcela zásadní, ale i blízkost úřadu na obcích má svůj význam právě z důvodu, že prostě velká část lidí to nikdy digitálně dělat nebude.

Na závěr prosím, posuňme se dál v debatě o odsunu. A jsem rád, že debata bude dále konstruktivní. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. Vyvolalo to faktickou poznámku. Může prosím poslankyně Berenika Peštová. Prosím, paní poslankyně.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji za slovo. Pane ministře, já jsem vás bedlivě poslouchala a to je přesně to, co jsem tady celou dobu říkala. Ten problém tady je ten smíšený model, to je ten problém. Problém je, že když jsem tedy byla ještě na ministerstvu, a myslím si, že to jsme nebyli jenom my, kdo neustále řešit podjatost. A podjatost byla proto, že právě byla napadaná státní správa, protože je financovaná samosprávou. Ale říkám, opět opakuji, že státní správa - je tam pouze přenesená působnost, ona vykonává pro stát práci a obec na to dostává peníze, aby mohla státní správa ten výkon vykonávat. A to jsou ty věci, na které neustále narážíme.

Já jsem poslouchala, jak jste říkal, že chcete najít širší shodu, ale pojďme najít širší shodu a pojďme najít v sobě odvahu a oddělit právě státní správu od samosprávy, aby nedocházelo k tomu napadání, aby nedocházelo k podjatostem, k řešení těchto problémů, protože ony už v současné době jsou judikáty a my, když jsem pracovala jako odborný náměstek, a moji lidé jsme se museli už řídit těmito judikáty. To znamená, že jestliže už tady nějaký judikát je, který říká, že se dostáváte do problémů, že tam bylo zjištěno, že tam dochází k podjatosti a vy musíte hledat další státní správu, která to vyřeší za jinou státní správu, protože samozřejmě když máme ORP, jak tady bylo řečeno, tak v tom jednom domě máte státní správu a samosprávu. Státní správa vykonává svoji práci, správně, a teď máte obec, která vlastně si žádá u státní správy třeba o stavební povolení. A právě teď se dostáváte do té pozice, že některé, neříkám neziskovky, ale... (Předsedající: Čas, paní poslankyně!) Dobře, já to dopovím potom.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Nyní s faktickou pan ministr Martin Kupka, další faktická, pan ministr Ivan Bartoš, se může připravit. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Ministr dopravy ČR Martin Kupka Jenom velmi rychlá reakce. Stejně tak jako paní kolegyně má nepochybně řadu příkladů, kdy došlo k takovým zásahům ze strany samosprávy, daleko častěji a stejný počet příkladů a ještě větší je na straně momentů, kdy se ze systémové podjatosti stává zaklínadlo a přitom už k žádným zásahům tohoto typu nedochází. Pojďme tu debatu nechat opravdu na diskusi o věcné úpravě toho zákona, teď se bavme o posunu účinnosti a přinesme potom opravdu na stůl i analýzy číselné o tom - a to scházelo v té předchozí debatě - kde nás opravdu tlačí bota, kde prodlužované lhůty představují vážný problém. A to v té opravdu poctivé analýze scházelo, abychom se zaměřili na to, kde problém opravdu je a kde není.

Souhlasím s tím, a říkám to znovu, že musíme vyřešit problém zaklínadla systémové podjatosti. Já si pamatuji na jeden případ ze Středočeského kraje, kde jsme ukazovali na to, že obviňovat každého druhého ze systémové podjatosti nikam nevede a způsobuje to daleko vážnější problémy. Ale nedělejme si iluzi, že problém stavebního řízení v České republice je zaklet v systémové podjatosti. Daleko spíš je v tom, aby procesy byly jasné, byly transparentní pro všechny účastníky, aby viděli navzájem jednotliví úředníci na to, jak jim ta věc dlouho trvá, a už ta evidence, příklady ze zahraničí vedou k tomu, že se řízení zkracuje a zkvalitňuje. Daleko častěji je problém v kvalitě rozhodnutí a těch, kteří rozhodnutí píší, než to, co tady teď zaznívá, že by byl problém České republiky ve sloučeném modelu veřejné správy. To tedy určitě není.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji za dodržení času a nyní pan ministr Ivan Bartoš s faktickou poznámkou - ruší ji. Paní poslankyně Berenika Peštová, opět s faktickou poznámkou, dále se připraví pan poslanec Ivan Adamec. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Já bych tady chtěla zareagovat na pana ministra dopravy Kupku. Víte, ona ta podjatost nebo to, co vy říkáte, jak jste se teď bavil o tom smíšeném modelu, to se netýká jenom stavebního zákona. To se týká i dalších zákonů, to jsou i zákony, které jsou v životním prostředí, ať jsou to odpady, kde také je přenesená působnost, ať je to IPPC, kde taky je přenesená působnost, a další a další zákony. Takže já si myslím, že ten model je špatně. To, že sedí v jednom baráku a že státní správa je financovaná samosprávou, to je to gros a ten problém, který tady je. A jestli tento problém se nebudeme snažit vyřešit, tak se budeme neustále točit v kruhu, protože starostové si myslí, že když je financují, je tam přenesená působnost, ta pravomoc je jejich a ještě nikdo jim pořádně - já vám doporučuji, pane ministře, já vám doporučuji, poslechněte si to fórum, na které jsem tady odkazovala, já vám to klidně dám, a poslechněte si, co tam bylo řečeno. Opravdu tam to krásně vykrystalizovalo v to, že to je vlastně tento problém. Z diskuse tam normálně opravdu uslyšíte, že tento problém je tím daným problémem. A vůbec se tam nebavilo o tom, že by ten zákon byl z povahy věci špatný. Ten zákon, který byl připravený, byl opravdu diskutován čtyři roky, čtyři roky, tak jako zákon o odpadech byl diskutován osm let, osm let, a potom já chodila na jednotlivé - když jsem tedy byla jako náměstek ministra, teď jsem poslanec - tak jsem taky slyšela, že vlastně vůbec žádná diskuse neproběhla. Ale není to pravda, osm let se diskutoval zákon o odpadech a od roku 2007 se všichni snažili získat tu novelu, respektive ty nové zákony o odpadech. Všechno se tady diskutuje, ale potom, když se to napíše a dotáhne se to řádným legislativním procesem, tak je to tady shozené. (Předsedající: Čas, paní poslankyně!) Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. Vyvolalo to smršť faktických poznámek. Pan poslanec Ivan Adamec a poté další tři. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Ivan Adamec: Ano, děkuji. Vážená paní předsedající, ministři, kolegyně, kolegové, já zčásti musím s paní kolegyní Peštovou souhlasit. Ano, správně by to měly být diskuse o tom, zda je dobře sloučený model veřejné správy, či oddělený model státní správy a samosprávy. Mimochodem, když tady říkáte, že starostové si myslí, že do toho můžou zasahovat, tak ještě existují jiné zákony a říká se tomu překročení pravomoci veřejného činitele. A když se zeptáte starostů, jak to vnímají, tak z toho mají obrovské obavy, zasahovat rozhodováním tam, kam nemají. To si řekněme na rovinu, tak to je, protože za to jsou řekl bych docela tvrdé tresty. Já jsem to vždycky vnímal tak, že prostě tady ta ochrana je.

To, že systémová podjatost, že soudy nějak rozhodly - já je tady nechci kritizovat - vždycky v těch případech, to je pravda, ale máme ještě jiné agendy, třeba dopravně-správní agendy, kde jsou přestupky a kde systémová podjatost je součástí boje těch viníků, kteří se obávají trestu, a prostě zkouší všechno možné, což je samozřejmě správně z hlediska jejich práv, ale rozhodně to není v stavebním řízení.

Takže já znova opakuji - vnímal bych tu diskusi tak, že pokud bychom chtěli oddělovat od sloučeného modelu různé agendy, tak než salámovou metodu, tak si řekněme na rovinu, prostě udělejme tady jiný model. Ten model tady vznikl proto, protože je ekonomicky výhodné vzájemně jak pro obce, tak i pro stát. Tak si nalejme čistého vína. Mně fakt vadí taková ta salámová metoda v tomto případě a nedovedu si to jako bývalý starosta představit, že bych měl na svém úřadu ve stejné budově úředníky jiných institucí než městských. To si řekněme na rovinu, protože ten stát občas své úředníky protežuje ekonomicky, když od nich něco potřebuje, obce mají nějaké možnosti, a pokud chceme oddělit řekl bych státní správu od veřejné správy, tak to udělejme důsledně. (Předsedající: Čas!) Důsledně, ne takto salámovou metodou. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji a nyní pan předseda klubu Cogan. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Josef Cogan: Dobrý den. Už to tady vypadalo, že se to opravdu přenese do věcné debaty, ale kolegyně, prostřednictvím předsedajícího, tady opět něco nepodloženého prostě střelí - "starostové si myslí". To je takové to obviňování, přímo obviňování z porušování právních předpisů. Já jsem starostou ORP od roku 2002 a mě to prostě uráží, tím stylem, že tady prostě obviníte jen tak z plezíru, že my si něco myslíme. Ne, my postupujeme podle zákona. Jestli to je u vás taková myšlenka a znáte nějaké kolegy, tak klidně jmenujte konkrétně, kdo porušuje zákon.

Ale je to o tom - musím navázat na kolegu Adamce, ten to řekl přesně - je to o celkovém systému. Buď tady je jako centralizovaný státní systém úplně oddělený. My samozřejmě jakoby vnímáme daleko silněji decentralizaci, to znamená, že ta služba je co nejblíže konkrétní osobě a konkrétně je tam v podstatě vykonávána. To, že ten model centrální, který byl třeba přes okresní úřady, byl výrazně neefektivní z hlediska výkonu práce, jakoby z dohledu těch možností, to znamená, že celkově ti občané, než se dostali k vydání rozhodnutí, byl výrazně delší, to si myslím, že těch dvacet let ukázalo zcela nepochybně. Já nevím, jestli pamatujete, jak fungovaly okresní úřady, ale bylo to velmi slabé, výkon té přenesené působnosti. To si myslím, že systém na ORP přinesl přiblížení státní správy občanům a zvýšení efektivity ve vztahu ke konečnému rozhodnutí. To znamená, že občan dosáhl práva nějakého rozhodnutí dříve a blíže k sobě, a to je pro mě správné. (Potlesk z řad PirSTAN.)

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji za dodržení času. Nyní pan ministr Ivan Bartoš s faktickou. Vaše dvě minuty.

 

Místopředseda vlády a ministr pro místní rozvoj ČR Ivan Bartoš: Já jsem chtěl jenom zareagovat. Ano, bavíme se tady o existující, možná na paní poslankyni, vaším prostřednictvím, o existujícím modelu správy státu. Debata, zda tento model je správný ve všech jeho případech, asi je legitimní, ale nemáme ambici skrze jeden zákon, ještě který má takhle velký dopad a u kterého i Ministerstvo vnitra řeklo, že výsledek je nejistý a sporný, že to má faktický přínos, tak na tom si testovat, zda by to přineslo ten užitek, zároveň, když nám pod tím jedou další procesy, digitalizace a podobně, tak jak bychom pak vyhodnotili, co to urychlí? Digitalizace, u které je to zjevné? Nebo systémová změna, kde ten výsledek je nejistý a byl by diskutabilní? To si myslím, že prostě nepatří do debaty o specifickém zákoně. Samozřejmě také bych byl velmi opatrný na základě nějaké empirické zkušenosti podsouvat někomu, co si myslí a co je jejich závěr z jednoduchého příkladu. Já jsem měl možnosti dívat se studie efektivity úřadů ve městech, která mají územní členění a nemají územní členění - Olomouc, že jo, a o statutáru, ale pak jsme se dívali, na kterých procesech to vázne. Třeba poměrně komplexní proces se ústavně zpomaluje, stále se zpomaluje pouze tím, že je papírový a že osoba na daném úřadu není zastupitelná, takže v momentě, kdy vám dojde papír, nemůžete nabírat skladové zásoby, protože nemáte razítko od toho člověka, který vám to umožní. A vy byste si řekla, že tam nefunguje služba toho úřadu, ale v tomto specifickém momentě je to pouze proces fungování toho úřadu, kde banalitou může být kancelářská sponka. Já bych skutečně z nějakého "na fóru se diskutovalo" nedělal závěry.

A poslední věc. Když se bavíme o diskusi, záleží, jestli nakonec jsou alespoň nějaké připomínky zapracovány. A co se stalo s vládním návrhem stavebního zákona? Celou dobu se diskutovalo a nakonec přišla paní ministryně s kolegy KSČM a SPD a celou diskusi smetla, přejela, dala tam ten původní návrh... (Předsedající: Čas.) ... a ten se prohlasoval. Takže to není ta forma... (Předsedající: Čas) ... jakou my bychom chtěli postupovat. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Nyní pan poslanec Lukáš Vlček a zatím s poslední faktickou se může připravit paní poslankyně Peštová. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Lukáš Vlček: Paní předsedající, děkuji za slovo. Já se nebudu dále vyjadřovat k nějakému podsouvání, kdo koho ovlivňuje a neovlivňuje, to mně opravdu nepřísluší. Myslím si, že to je nesmysl, a proto to nechci dál komentovat.

Obecně je ta debata je opravdu o tom, jak chceme, aby vypadal vůbec výkon státní správy. Jestli chceme tedy kompletně demontovat přenesený výkon státní správy, ten spojený model, protože tento návrh je opravdu pouze vysunutí jedné oblasti, ale pak v tom případě si musíme položit otázku, jak chceme, aby obecně státní správa a její výkon v území fungovaly. Prostřednictvím paní předsedající bych chtěl pochválit kolegyni Peštovou. Zmiňovala tady otázku nového odpadového zákona, který platí od 1. 1. loňského roku. Já si myslím, že ten zákon jsme nutně potřebovali, ten zákon byl kvalitně komunikován, byla tam zapracována řada připomínek. Já bych za to chtěl poděkovat, jak k tomuto Ministerstvo životního prostředí v minulosti přistoupilo. Ale u nového stavebního zákona to tak opravdu vůbec, ale vůbec nebylo. Připomínky, které byly, tak byly opravdu smeteny ze stolu z valné většiny.

Prostřednictvím paní předsedající, reakce na kolegu Vilímce. Já si to dokážu představit to, že tam ten úřad bude, tak jako jsme si dokázali představit, že když byly v území rušeny finanční úřady, úřady práce systémem centralizace, tak obce jako takové, aby vůbec zachovaly dostupnost služeb pro občany, ve finále na to přistoupily takovým způsobem, že zdarma státnímu úřadu poskytly prostory, platí jim veškeré provozní náklady. Takže si to dokážu představit, protože jde-li nám o dostupnost státní správy v území, tak jsme k některým věcem prostě byli dotlačeni. Děkuji za slovo.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji za dodržení času. Paní poslankyně Berenika Peštová s poslední faktickou poznámkou. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Já bych chtěla zareagovat na pana poslance. Já se omlouvám, ještě nemám v hlavě všechna vaše příjmení. Já jsem nikoho nenapadala, že všichni starostové jsou takoví, jací jsou. Já jsem pouze konstatovala, že jsem vycházela ze svých vlastních zkušeností, to, co já jsem musela řešit. Ale jako řekněme si to otevřeně. Kolik znáte takových lidí a úředníků, kteří v sobě najdou tu odvahu a půjdou si stěžovat? Kolik jich je? Kolik půjde těch úředníků a řeknou: Přišel za mnou starosta a řekl mi, jestli to nebude tak jak, to má být, tak jsem přišel o prémie? Kolik jich takových je? Moc jich není, opravdu moc jich není. A ti, co tu odvahu najdou, tak po mně chcete, abych vám tady říkala jejich jména? Zapomeňte. (Slabý potlesk z řad ANO.)

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkujeme. S faktickou poznámkou pan poslanec Jan Bureš. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Jan Bureš: Reakce na paní kolegyni Peštovou. Předpokládám, že nikdy v samosprávě nepůsobila ani jako starostka. Prosím pěkně, paní kolegyně... (Potlesk z řad SPOLU.) ... prostřednictvím paní předsedající, starosta nerozhoduje o prémiích žádného úředníka. Rozhoduje pouze o tajemníkovi městského úřadu nebo městské části. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Ano. děkujeme. Pan ministr Ivan Bartoš, prosím.

 

Místopředseda vlády a ministr pro místní rozvoj ČR Ivan Bartoš: Já jsem chtěl jenom, ne pro odlehčení, ale já jsem uváděl město Olomouc v souvislosti s tím, že jsme řešili, jestli je efektivnější městské členění na městské části, nebo statutár, který členěný není, a pak jsem uvedl příklad s kancelářskou sponkou. Ta se s městem Olomouc nespojuje, tak jsem chtěl jen pozdravit kolegy do Olomouckého kraje a města Olomouc, že jsem pouze ilustroval, jak jsem se k tomu studiu (té studii?) dostal, a pak nějaký konkrétní příklad, který samozřejmě nevychází z té studie a neváže se s městem Olomouc. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. Další faktické se objevily. Paní poslankyně Peštová, poté pan poslanec Vít Vomáčka. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Já bych ráda zareagovala na pana poslance Bureše. Jsem osm let zastupitelkou. Ano, nikdy jsem nebyla starostkou ani místostarostkou, ale vím, že ten tajemník dostává budget peněz, které slouží státním zaměstnancům. A od koho je dostává? Od rady města.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji za dodržení času. Prosím, pan poslanec Vomáčka, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Vít Vomáčka: Vážená paní předsedající, vážení členové vlády, kolegově, kolegyně, myslím si, že je nejvyšší čas, abychom uklidnili emoce. A po tom, co tady, prostřednictvím předsedající, bývalá paní náměstkyně předvedla, tak se ani nedivím, že ti starostové s vámi nechtěli mluvit. (Potlesk z řad SPOLU.)

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Opět toto vyvolalo faktickou poznámku paní poslankyně Bereniky Peštové. Vaše dvě minuty.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Pane poslanče, prostřednictvím paní předsedající, ale já jsem neřekla, že se mnou starostové nemluví. Já jsem komunikovala se starosty, a docela intenzivně. Vždyť jste slyšel tu pochvalu za ty zákony o odpadech, nebo ne?

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Opět pan poslanec Vomáčka s faktickou. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Vít Vomáčka: Prostřednictvím paní předsedající, slyšela jste moji výzvu, poslouchala jste ji? Já jsem vás poprosil, abychom tady uklidnili emoce. A to, co vy jste tady tím gestem... a bouchla jste do stolu, zvýšeným hlasem tady na kolegy, tak já se nedivím, že ti starostové s vámi nechtějí mluvit. To je všechno. Prosím, uklidněme se. Pojďme se bavit věcně, a tím navrhuji, že bychom to mohli ukončit, i když nejsem předsedající. Omlouvám se.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Nyní zrekapituluji, že jsou přihlášeni s přednostními právy pan předseda klubu Radim Fiala a potom pan místopředseda Sněmovny Jan Skopeček. Slovo by měl mít pan Radim Fiala, který je nyní na řadě, ovšem nevidím ho v sále, takže přihláška propadá. Prosím pan místopředseda Skopeček, máte slovo.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Hezké poledne, dámy a pánové, kolegyně, kolegové. Já se nechci pouštět do sporu mezi státní správou, samosprávou, mezi starosty a státními úředníky, jak ta debata tady dominovala. Já bych chtěl vrátit pozornost k tomu, co by skutečně mělo být smyslem nového stavebního zákona nebo změny té legislativy, a skutečně bych chtěl na všechny apelovat, ať konflikty a dichotomii mezi státní správou a samosprávou si odehráváme někdy jindy v rámci jiných bloků, protože když se podíváme, co tímto zákonem musíme řešit, tak jsou to skutečně palčivé věci.

Už to tady zaznělo - podle Světové banky, já jsem se díval na poslední čísla, jsme 157. v žebříčku 186 zemí, co se týče složitosti povolování v souvislosti se stavbami. V rámci zemí OECD, nejvyspělejších zemí světa, jsme dokonce poslední, 34. ze 34, což by nás podle mě mělo vést skutečně k nějakému racionálnímu jednání, racionální debatě, racionální přípravě a schvalování toho zákona. Je důležitý nejenom proto, abychom se zlepšili v jakýchkoli žebříčcích, to asi není samoúčelné. Ale když se podíváte na data, jakým způsobem rostou ceny nemovitostí v České republice, tak si všichni myslím musíme důležitost této normy připomínat a uvědomit.

Já jsem teď viděl, před chvílí vydala Evropská unie, Evropský statistický úřad, srovnání cenového nárůstu nemovitostí. Když srovnáme třetí čtvrtletí roku 2021 s rokem 2010, v České republice ceny nemovitostí narostly o 100 %. To znamená, jsme jedna ze zemí, kde cenový vývoj je skutečně jeden z nejvyšších. Před námi už jsou pouze Rakousko, Litva, Maďarsko, Estonsko a Lucembursko. Jenom řeknu, že průměr Evropské unie, co se týče nárůstu cen, srovnáme-li třetí kvartál roku 2021 a rok 2010, je 40 %. Průměr 40 % v rámci EU, my 100% nárůst za toto období.

Takže myslím, že pokud chceme dělat něco s cenami nemovitostí, jak nových domů, bytů, ale se to samozřejmě přelévá i do cen nájmů, tak skutečně musíme - a jediný lék já vidím ve zvýšení nabídky nového bydlení, a to skutečně neuděláme tehdy nebo nepodaří se to v této zemi tehdy, když budeme mít tak složité stavební řízení.

Myslím si, že i nejenom proto, abychom, i když to je nejdůležitější cíl, zvýšili dostupnost bydlení, tak si připomeňme, že i stavebnictví jako důležitý sektor ekonomiky, který není samozřejmě tak velký jako třeba sektor služeb nebo sektor průmyslu, ale přece jenom se podílí na hrubé přidané hodnotě v České republice šesti procenty, zaměstnává spoustu pracovní síly, tak i proto, aby tento sektor ekonomiky dobře šlapal a přispíval k celkovému dobrému ekonomickému vývoji České republiky, tak i jemu jako takovému bezesporu zjednodušení stavební legislativy pomůže.

Nemluvím o tom, že samozřejmě potřebujeme v České republice dovybudovat důležitou infrastrukturu, ať už se bavíme o vysokorychlostních železnicích a dálnicích a podobně, což bezesporu přidá růstu ekonomiky jednak co se týče samotných staveb, zakázek, ale i co se týče zjednodušení dopravy. A koneckonců, když už jsem zmiňoval ceny nemovitostí, tak i tento zákon může pomoci tomu, s čím bojujeme a o čem se bavíme, a sice o vysoké inflaci, a pomůže zchladit přehřátý trh s nemovitostmi, ze kterého má Česká národní banka velké obavy. A když se podíváte na její zprávy o finanční stabilitě, právě vývoj cen nemovitostí, který má dopad i na to, jakým způsobem se vyvíjí objem poskytovaných hypoték, což má svoji logiku, že čím více se zdražuje nemovitost, tím více lidé potřebují vyšší objemy hypoték. Čím více komerční banky na hypotékách půjčují, tím samozřejmě roste riziko předluženosti anebo úvěru v selhání. Takže ve smyslu jak finanční stability, tak zkrocení inflace je potřeba, aby se nám podařilo zvýšit nabídku nemovitostí, abychom rozproudili v České republice výstavbu. Protože jak říkám, netýká se to jen toho, co je určitě nejdůležitější, tedy aby se zvýšila dostupnost bydlení pro konkrétní lidi, pro konkrétní rodiny, ale abychom i v tom finančním světě nepřispívali k nafukování bublin, k růstu finančních nerovnováh a finančních rizik.

Takže já bych velmi poprosil, aby to bylo smyslem našeho snažení tady v Poslanecké sněmovně při projednávání toho zákona, aby se to skutečně nezvrhlo pouze v bitvu starostů a zástupců státní správy, ale abychom měli všichni na paměti, že potřebujeme výrazně dramaticky liberalizovat stavební předpisy v České republice z toho titulu, abychom si dokázali my, naše děti v budoucnu pořídit vlastnické bydlení. Aby to prostě nebylo pro hrstku vyvolených. Děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Jana Mračková Vildumetzová: Já také děkuji. Krásné dopoledne, vážené paní poslankyně, poslanci, vážení členové vlády, přebrala jsem řízení schůze.

To byl poslední přihlášený s přednostním právem, takže nyní se v tuto chvíli dostáváme do obecné rozpravy a já bych požádala paní poslankyni Kláru Dostálovou. Máte slovo.

 

Poslankyně Klára Dostálová: Vážená paní předsedající, vážené kolegyně, kolegové, pane ministře, děkuji za udělení slova. Já jsem se záměrně nepřihlašovala do faktických poznámek, protože jsou to samozřejmě dvouminutová vystoupení. Nicméně jsem si dělala poznámky, protože asi nikomu není utajeno, že jsem se poslední čtyři roky velmi intenzivně zabývala stavebním právem v České republice.

Než se dostanu k samotnému návrhu, který dnes máme na stole, dovolte mi jenom zareagovat na pár předřečníků, kteří s faktickými poznámkami vystupovali. Asi bych začala, vaším prostřednictvím, paní předsedající, k panu poslanci Burešovi. Je potřeba si skutečně nastudovat, jak to bylo. Protože vláda schválila přesně ten model, na kterém jsme se se starosty domluvili, protože existovala dohoda se Svazem měst a obcí na úrovni pana premiéra. Vláda takto ten návrh přijala, to znamená, měli jsme první instance na obcích a pak následovala státní stavební správa - a jaké překvapení i pro mě bylo, když ve finále tuto dohodu Svaz měst a obcí odmítl. Tím se stalo to, že vláda schválila to, co jsme se dohodli, tak jak jsem se i já s vámi dohodla, ale otevřelo to samozřejmě prostor potom pro debatu v Poslanecké sněmovně, kde pokud Svaz měst a obcí tu dohodu nepotvrdil, tak se samozřejmě otevřela dvířka k tomu, to nastavit podle věcného záměru, který víte, že byl jinak. A toho se samozřejmě chopili i tady kolegové z dalších stran.

Když jsme tady debatovali o tom, že prostě to opravdu získalo, že tady nebyla většina pro vůli na schválení stavebního zákona, tak já jenom takovou... jestli si uvědomujeme: stavební zákon schválilo 106 poslanců, stejný počet poslanců jako důvěru dnešní vládě. Takže já bych jako nehovořila o tom, že to nemělo podporu v Poslanecké sněmovně.

Co bych chtěla říct, je, že skutečně jsem připravena a těším se na debatu, kterou ke stavebnímu zákonu povedeme, protože samozřejmě zcela zásadní je tam pobavit se o těch procesech. Já jsem moc ráda i za to, že kolegové z nové vlády, ať už pan ministr Bartoš, nebo pan ministr Kupka, říkají, že procesy jsou nastaveny správně, že v tom nehodláme nic měnit, že alfa omega je ten institucionální model, a k tomu se tady strhla vlastně debata už na samém začátku.

Já bych chtěla jenom připomenout to, že samozřejmě tím, že když projednáváte ten zákon tak dlouho, tak jsme byli opravdu ve velmi úzkém kontaktu s Nejvyšším správním soudem a Nejvyšší správní soud správně říkal, že tam se stala chyba na začátku, už v roce 2000, že nikdy stavební právo nemělo být vloženo do spojeného modelu, prostě že to se nemělo stát.

A když se na to podíváte zcela nezaujatě, soudy judikují systémovou podjatost a my se nemůžeme tvářit, jako že to je nějaký nafouknutý problém. Protože pokud se tady bavíme o tom, že chceme skutečně zrychlit, tak systémová podjatost je jednoznačně obstrukční nástroj. Pokud ho nevyřešíme, tak ten problém tady do budoucna bude pořád. Kdokoli bude chtít zdržet, dá námitku za systémovou podjatost. A věřte mi, že jsem to řešila velmi často, teď to bude řešit pan ministr Bartoš, protože musíte rozhodnout o tom na úrovni ministerstva, zda tam ta systémová podjatost je, nebo není. Pokud řeknete, že ano, musíte zase dalším správním řízením rozhodnout, který jiný stavební úřad to bude dělat za ten původní stavební úřad, a to je otázka devíti měsíců až dvanácti měsíců. To je ten obstrukční nástroj, se kterým se skutečně bude muset něco udělat.

Dále bych se ráda vyjádřila k tomu, že se tady hovoří o tom, že ze strany starostů je - samozřejmě to je jejich hlavní podnět - aby to zůstalo v území. Tak tady buď je to neznalost nového stavebního zákona, protože ta dostupnost úřadu tam samozřejmě je, jenom je to v novém stavebním zákoně jako územní pracoviště. Ale nikdy nebyla představa o tom, že by stavební úřady zmizely z území, jenom by to byla územní pracoviště té krajské státní stavební správy.

Další věc, které jsme se tady dotkli v rámci faktických poznámek, bylo financování přenesené působnosti. Je potřeba si říci, že stát si platí u obcí za výkon přenesené působnosti v oblasti územního plánování a stavebního řádu zhruba 4 miliardy ročně. Ale jenom bych chtěla říct, že je to příspěvek na výkon státní správy. Příspěvek! To znamená, nikdy nebylo myšleno, že by stát platil kompletní výkon. A pokud to obce mají v přenesené působnosti, tak se vždycky na tom podílí. A to pak vyvolává ty problémy, o kterých tady hovořila, prostřednictvím vás, paní předsedající, paní poslankyně Peštová.

No a co se mně líbilo, je, že pan ministr Bartoš tady dal příklad - sice úplně na jiné pole působnosti, Olomouckého kraje - že je problém se zastupitelností úředníků. No, to je problém i u stavebního práva. Proto vlastně jedním ze základních momentů byla institucionální změna, aby byli lidé zastupitelní. My dneska máme přes 700 stavebních úřadů na úrovni obcí. Ti lidé jsou na jedničkových, dvojkových obcích, je tam jeden, maximálně dva lidi. Ti lidi jsou nezastupitelní. Takže pokud jedním dechem říkáme, že zrychlíme stavební řízení v České republice, ale zároveň nejsme schopni zajistit to, aby lidé na úřadech byli zastupitelní, tak co se stane? Já jsem tady dávala příklad, už před jedním, dvěma lety, když se ten zákon dostal do Sněmovny, že pokud na tom jednohlavém či dvouhlavém stavebním úřadě onemocní člověk nebo se musí postarat o své dítě a tak dál, tak je nikým nezastupitelný, a na těch stavebních úřadech se prostě dala cedule Pro nemoc zavřeno a tím to skončilo. Stavebník musí počkat, až se skutečně to úřednictvo vrátí zpět.

Další problém k nezastupitelnosti je takový, že když se dneska podíváte - a kdokoli si teď na počítači můžete najet na server Jobs.cz - tak uvidíte, jak se všichni strašně snaží získat stavebního úředníka do svých sfér, ať už je to na úrovni obcí či státu, a je to velmi složité. Prostě stavebních úřadů máme moc v České republice, lidé jsou nezastupitelní a my musíme vymyslet takový systém, aby ti lidé si skutečně mohli pomáhat, a pokud v jedné obci někdo onemocní, aby číslo jednací i díky digitalizaci prostě přešlo na jiný stavební úřad a vždycky se dodržovaly lhůty. Tolik asi jenom k těm faktickým poznámkám.

Já bych se opravdu ráda věnovala návrhu, který dneska tady máme před sebou. Základním principem předloženého návrhu je tedy změna stavebního zákona. Nový stavební zákon nabude účinnosti k 1. červenci 2023, jak bylo původně plánováno, ale pouze ve vztahu k takzvaným vyhrazeným stavbám, tedy stavbám v působnosti specializovaného odvolacího stavebního úřadu. Zbytek zákona, ač bude formálně účinný, se nepoužije, jinými slovy, na všechny ostatní stavby, ale ne na všechny ostatní, co stavební zákon upravuje, se stále použije stará úprava. Tak jenom abyste si představili, co se reálně stane, pokud dnešní předložený návrh přijmeme - nám budou na poli stavebního zákona fungovat dva zákony, jeden starý pro ty takzvané jednoduché stavby a tak dál, to znamená, ty běžné rodinné domky, ale bohužel i bytová výstavba, a jeden nový stavební zákon, který bude realizovat vyhrazené stavby, což jsou dálnice, energetika, vodohospodářské stavby a tak dále.

Dále je v tom návrhu, že má být zřízen Nejvyšší stavební úřad, ale bude zřízen pouze organizačně, to znamená, jeho úkoly bude fakticky plnit Ministerstvo pro místní rozvoj, nikoliv samostatný úřad. A znovu, jenom abyste si uvědomili, co se stane: MMR v dnešní podobě tak, jak je, když se podívám na starý stavební zákon, kdy jsme měli samozřejmě první instanci na obcích, odvolací orgán, krajské úřady a tak dále, tak bude rozhodovat přezkumy pro první instanci a odvolací úřady MMR, ale zároveň podle nového stavebního zákona, podle té dnešní změny, bude fungovat jako Nejvyšší stavební úřad pro ten specializovaný. Tak to jsem zvědavá, jaké pnutí vlastně bude v rámci Ministerstva pro místní rozvoj a co na to případně soudy, pokud samozřejmě toto někdo napadne.

Za největší slabinu návrhu pokládám skutečnost, že návrhem dochází fakticky nikoliv k posunutí účinnosti dílčí části nového stavebního zákona, ale pouze je jím zaváděno nepoužití většiny procesů, které podle něj probíhají, ať již procesů územněplánovacích, nebo povolovacích. Myslím si, že to úplně nevyvolává úsměv na rtu u měst, kterým například nový stavební zákon dal do vínku svoje vlastní stavební předpisy, ať už Praha, nebo Brno nebo Ostrava se určitě na toto chystají, ale díky tomu, že dneska je na stole tato změna, tak se to vlastně všechno posouvá zase o nějaký čas dále, což samozřejmě ta města určitě nelibě nesou.

Jak už jsem říkala, nový stavební zákon by se v případě přijetí tohoto poslaneckého návrhu použil pouze pro vyhrazené stavby a stavby s nimi související či s nimi tvořící soubor staveb. Znovu opakuji, že ty vyhrazené stavby, pokud se podíváte do zákona, myslím, že to je příloha číslo 4, tak tam není bytová výstavba. To znamená, že dnešním rozhodnutím v období bytové krize jsme rozhodli o tom, že my vlastně tu bytovou krizi zas tak jako řešit úplně nechceme, protože to není ani ve vyhrazených stavbách, to znamená, že i bytová výstavba se vrací na první instanci a je tam ten bambilion obstrukčních nástrojů, nezastupitelnost úředníků, systémová podjatost a tak dále a tak dále. Je to určitě škoda, protože jsem přesvědčená o tom, že může dojít k dílčím úpravám nového stavebního zákona, ale že bychom neměli schvalovat odložení účinnosti, že bychom skutečně měli ti kostru, na které budeme stavět, opravdu hnát kupředu, abychom se k tomu rychlejšímu stavění - já jsem to tady říkala i v rámci svého vystoupení k programovému prohlášení vlády - dostali i za vlády pana premiéra Fialy. Protože pokud budeme odkládat účinnost stavebního zákona, bude se chystat nějaká velká změna, je to opravdu otevření Pandořiny skříňky, nebude nic lehkého tu skříňku uzavřít. Budou muset probíhat meziresorty, opravdu vím, o čem mluvím, a myslím si, že čtyřleté volební období na to nebude stačit a Česká republika tu hrůzu 157. místa před sebou prostě povalí.

Možná když se ještě dotknu právě toho 157. místa, je potřeba si říci, na jakém projektu to vlastně Světová obchodní banka stavěla. Bylo to na průmyslovém areálu, průmyslová hala. A pokud máte nastudovaný nový stavební zákon, tak víte, že průmyslová hala nepatří mezi vyhrazené stavby. To znamená, my to vracíme zpět, tenhle druh staveb, a pořád budeme na 157. místě, protože jestli tedy něco zrychlíme, tak to budou vyhrazené stavby, to znamená dálnice a tak dále a tak dále, ale určitě ne průmyslové areály.

Na druhou stranu musím spravedlivě říci, že tím, že se chce podržet procesy, které jsme v novém stavebním zákoně udělali, tak se samozřejmě zefektivní i to řízení. Ale znovu upozorňuji na to, že pokud se tam nevyřeší nezastupitelnost a tak dále, ta systémová podjatost, tak pořád u těchhle staveb - byty, průmyslové areály - bude mnoho obstrukčních nástrojů.

Domnívám se, že stav, kdy nový stavební zákon bude účinný, avšak většina procesů včetně těch nově zahajovaných bude probíhat podle dosavadních právních předpisů, může způsobit zmatek a právní nejistotu, což povede k prodloužení procesů jako takových. Tady opět narážím na to, že v podstatě nám budou v praxi fungovat dva stavební zákony. Tím může dojít k pravému opaku toho, co bylo novým stavebním zákonem i předloženou novelou zamýšleno, tedy procesy zrychlit a zjednodušit. Zejména ve vztahu k zákonu č. 284/2021 Sb., což je změnový zákon, lze konstatovat, že procesy budou pro úřady, ale i pro stavebníky maximálně komplikované. Takový stav nelze považovat za správný, a vyvstává tedy otázka, zda tento postup je v souladu s ústavním pořádkem České republiky, tedy zejména je-li možné zákonem stanovit povinnost postupovat podle již neúčinného zákona, přičemž zákon, který jej nahrazuje, je plně účinný.

Z tohoto důvodu, pokud skutečně budeme v problematice tohoto bodu pokračovat dál, je určitě nutné, aby po prvním čtení se tímto zákonem zabýval nejenom příslušný výbor pro veřejnou správu a regionální rozvoj či hospodářský výbor, ale i ústavně-právní výbor, protože já mám skutečně pochybnosti o tom, zda ústavní pořádek České republiky je tady dodržen.

Všichni víme a všichni jsme to měli ve volebních programech, všichni, že nový stavební zákon potřebujeme, že pomůže k nastartování ekonomiky v krizi. Nový stavební zákon se netýká - a teď se omlouvám za to - starostů, samospráv, ten se týká milionů lidí v České republice. Průměrná cena nového bytu se v Praze už vyšplhala na 7,5 milionu korun a - bylo to tady správně řečeno - roste to pořád dál. Souhlasím s panem ministrem, že jenom nový stavební zákon bytovou výstavbu nevyřeší, že samozřejmě těch nástrojů je potřeba celá řada, ale alfa omega je skutečně ve zrychlení výstavby. Je potřeba ale také přiznat, že my jsme vlastně novým stavebním zákonem, protože ten vešel v účinnost v létě loňského roku, například odstranili 15 let staré uzávěry, což paradoxně pomůže zejména velkým městům, aby se rozpohyboval prodej pozemků nebo nějaká debata ohledně plánovacích smluv s developery a tak dále a tak dále.

Tím, že nestavíme byty, tak samozřejmě nestavíme ani dálnice. My už jsme tady dávali v průběhu minulých let opravdu mnoho příkladů. Ale tím, že ani nová vláda naštěstí nechce ten zákon odložit jako celek, ale jen vyhrazené stavby, což jsou především dálnice, chce pustit do toho procesu dále, tak věřím, že se to zlepší, protože podle starého stavebního zákona příprava jenom dálnice a schvalovací procesy byl skutečně běh na třináct let a více. A to samozřejmě je velmi důležité, aby právě ty procesy se zlepšily.

Co se týká hospodářství země, tak tím, a to je doloženo, pokud si nastudujete i RIA, což jsou vlastně taková ekonomická zhodnocení dopadu zákona do české ekonomiky, tak víme, že pomalým povolováním staveb přicházíme zhruba o 7,1 miliardy korun. A my přece musíme udělat všechno pro to, abychom českou ekonomiku nastartovali co možná nejdříve.

Když se jenom v krátkosti, opravdu v krátkosti budu snažit, co vlastně je principem předložené reformní normy, je právě zrychlení stavebního řízení, odstranění přebujelé administrativy, která ho doprovází, a zajištění dodržování lhůt ze strany státu. Když jsme si vytyčili tyto tři cíle, tak jsme samozřejmě hledali cesty, jak k nim dojít, a museli jsme velmi důkladně zvažovat i podobu zákona, aby se vyvážily soukromé a veřejné zájmy. Musím říci, že jsme samozřejmě měli opravdu tisíce připomínek na Ministerstvu pro místní rozvoj. Podařilo se to vypořádat, udělali jsme tam i ty kompromisní dohody, takže si myslím, že skutečně vláda schválila vyváženou normu. Zabývali jsme se všemi připomínkami, abychom byli skutečně schopni co nejrychleji nastartovat dobudování dálniční sítě, strategických staveb, ale i byty. Ale nikdy jsme nechtěli jít jenom tou cestou, že se stát postará sám o sebe. Nám vždycky záleželo na tom, aby i lidé se dostali ke zrychlenému stavebnímu řízení.

A když se projednával stavební zákon, já jsem tady měla hory, doslova hory dopisů a mailů od lidí, kteří si chtějí jenom postavit rodinný domek. Nic jiného nechtěli a tito lidé mi zoufale psali, že mají vyjednanou hypotéku, všechno schválené, ale stavební povolení je v nedohlednu. A to je právě i další jeden z momentů, protože mi lidé psali, že Česká republika je malá, že například jiná pravidla hry pro stavební řízení mají v Moravskoslezském kraji a jiná pravidla hry v Jihočeském kraji. A i to byl jeden z těch momentů, proč jsme chtěli Nejvyšší stavební úřad, aby bylo jednotné metodické vedení do všech koutů naší krásné vlasti. Protože pokud to je, jako to bylo minule, nebo dřív podle starého stavebního zákona, tak je potřeba si také uvědomit, že tady máme také správní řád, to znamená, že Ministerstvo pro místní rozvoj je nadřízeným orgánem krajským úřadům, krajské úřady jsou nadřízené orgány obcím. Nikdy není možné, aby přímo ministerstvo potom dávalo nějaké metodické pokyny až do úrovně obcí. Ta hierarchie prostě tady je a skutečně to dělalo ve finále velké problémy.

Když jsme se bavili o tom, jaké problémy jsou, ať už na úrovni občanů, nebo na úrovni státu, tak například jsme samozřejmě velmi intenzivně debatovali s Ředitelstvím silnic a dálnic jako nejvyšším představitelem investora za Českou republiku v povolování staveb. A tam jsme se dostali do toho, že největším problémem velkých staveb jsou právě razítka, ty dotčené orgány. Protože když nám kolegové ukazovali, co všechno musejí absolvovat jenom pro fázi územního řízení, pak následovala fáze stavebního povolení, a oni museli znova a znova shánět těch přes dvě stě razítek na jednu stavbu, tak to skutečně byl běh nekonečný, protože razítka byla omezena na nějakou dobu, a když už konečně získali to poslední razítko, tak zjistili, že těch prvních třicet už jim zase neplatí, a jelo se od začátku, protože museli samozřejmě sesbírat všechna ta razítka. Já jsem pak měla příklad takového bližšího projektu, než je dálnice, a to byla stavba studentských kolejí, kde jenom na stavbu studentských kolejí bylo potřeba získat asi 47 razítek. A jenom pro informaci, ty studentské koleje nestojí dodnes, protože stále se řeší stavební povolení.

Problémem současné nebo té minulé stavební legislativy je především roztříštěnost předpisů a stavebních úřadů. Jak už jsem o tom hovořila, my máme jenom přes 700 stavebních úřadů na úrovni obcí, pak máme přes 600 speciálních stavebních úřadů, vojenské stavební úřady a tak dále. Prostě v České republice je více jak 1 300 samostatných stavebních úřadů. Na těchto 1 300 samostatných stavebních úřadech pracuje přes 13 000 lidí, ovšem těchto 13 000 lidí je mezi sebou nezastupitelných. Oni si prostě nemohou pomoct. My máme opravdu armádu úředníků na stavební právo a cílem normy bylo, aby ti lidé spolu spolupracovali, aby si mohli vzájemně pomoci. Co si budeme říkat, v jednom kraji se spíše realizují třeba veřejná prostranství, v druhém zase naopak více nějaká silniční infrastruktura a tak dále a ti lidé musejí mezi sebou komunikovat.

Tím, že jsme šli do vize integrace dotčených orgánů právě pod stavební úřad, tak to bylo jednoduché. Proč má náš spoluobčan, kdo chce řešit stavební řízení, mít třináct paré projektových dokumentací a obíhat jednotlivé dotčené orgány jako šílenec? Proč by neměl prostě přijít na stavební úřad a říct: Tohle si chci postavit, a stavební úřad za něj vyřídí všechna ta povolení, protože to budou kolegové, kteří budou sedět na stejném stavebním úřadě? Každý z vás, kdo někdy něco stavěl, tak ví, že jsou jiné požadavky památkářů, jiné policie, jiné hygieny, jiné požárníků. Jedni vám řeknou, že tuhle podlahu ano, druzí zase řeknou, že tuhle podlahu ne, protože to nevyhovuje těm a těm předpisům. Další vám řeknou, že výtah vám dovnitř nikdy nepustí kvůli památce, ale požárníci vám řeknou: Zvenku to být nemůže, tam musíme mít bezpečný příchod. A toto do dnešní doby řešil investor sám. On prostě skutečně měl několik desítek projektových dokumentací a upravoval to, aby dostal chudák to razítko podle požadavků dotčeného orgánu. Jaké pak překvapení v rámci kolaudace u stavebního úřadu, když se vlastně ukázalo, jak ta finální stavba vypadá, aniž by to dopředu všichni věděli?

Proto integrace dotčených orgánů na stavební úřad a musím říci, že tady jsme byli jednoznačně zajedno se Svazem měst a obcí, který toto také vnímá jako velmi dobrý počin, aby se skutečně integrovaly dotčené orgány a ten stavebník měl jeden úřad. Jeden úřad, kam přijde a bude s nimi komunikovat, co je potřeba.

Samozřejmě v průběhu té debaty zůstaly neintegrované některé dotčené orgány, ale byla jsem velmi ráda za vstřícnost jednotlivých ministrů, ať už například pana ministra kultury, a předpokládám, že samozřejmě se bude debatovat dál, když jsme samozřejmě uznali, že jsou typy projektů, které si zaslouží ještě další posouzení - jako například rezervace, památky UNESCO, národní kulturní památky, o tom nebyla žádná debata. A velká vstřícnost Ministerstva kultury právě byla o tom, že skutečně musí zůstat tento druh staveb ještě speciálně posouzen, to znamená, aby skutečně zůstalo závazné stanovisko. Ale například samozřejmě ty další aktivity v oblasti památek už by byly integrovány pod stavební úřad.

Stejně tak to bylo se životním prostředím. Obrovská vstřícnost resortu, ale také jsme se domluvili, že jsou skutečně zvlášť chráněná území a musí být v zájmu nás všech, aby se tam žádné neplechy nikdy nemohly dít. Proto samozřejmě Agentura ochrany přírody a krajiny ve zvlášť chráněných územích zůstala samostatně, bude k tomu muset být samozřejmě samostatné vyjádření či závazné stanovisko tak, aby skutečně nedošlo k žádné újmě v národních parcích a podobně významných územích.

My jsme v průběhu času zaváděli takzvanou fikci souhlasu, závazného stanoviska. To znamená, že pokud se dotčený orgán nevyjádří v určitém čase, tak se to bere tak, že souhlasí. Nicméně samozřejmě tím, že jsme ten nový stavební zákon integrovali, ty dotčené orgány, tak ta závazná stanoviska s tou fikcí vlastně významně odpadnou. Zůstanou opravdu jenom u památkářů, hasičů, popřípadě životního prostředí. Tam samozřejmě u životního prostředí jsou samostatné paragrafy, pokud se to týká EIA, a tak dále.

Je tedy pravda, že jsme maximálně eliminovali počet těch razítek. A já budu opravdu doufat a budu opravdu dávat velký pozor na to, abychom u tohoto principu zůstali, abychom skutečně ochránili to nejvzácnější. Na to samozřejmě je potřeba určitě více času a je potřeba samostatné vyjádření a tak dále, ale abychom skutečně u těch jednodušších staveb, u těch běžných staveb, abychom tomu stavebníkovi nabídli se všemi těmi procesy, které jsou, že do 30 dnů bude vědět, jak na tom je, zda dostane stavební povolení. Samozřejmě stavební úřad může říci, že tam je třeba více zúčastněných osob a potřebuje 60 dnů, na to všechno zákon myslí.

Základním mementem celého nového stavebního zákona bylo, že stát musí dodržovat lhůty. Já jsem tady vždycky používala tu větu, (že) všichni platíme daně, všichni víme, jak to je, prostě není možné, že když se občan vůči státu zdrží s nějakou lhůtou o pár dnů, tak stát vyměří pokutu. Ale když stát nedodržuje lhůty vůči občanům, tak se vlastně neděje nic, nic se neděje. Prostě ten občan trpělivě čeká, až na něj dojde řada, maximálně napíše nějaký mail či dopis příslušnému ministrovi, ať mu někdo pomůže, že ty hypotéky měly vázané dobré úroky a teď to nebudou stíhat, a tak dále.

Proto to dodržování lhůt je zcela zásadní. Vlastně do těch procesů, když se na to podíváme, jak jsou nastaveny, tak jsme se zabývali i dalším jedním významným momentem, a to je to odstranění ping-pongu. Každý, kdo něco stavěl, tak ví, že první instance byla na obci, došlo k odvolání, dostalo se to na krajský úřad a krajský úřad to pro nějakou formální blbovinu vrátil zase zpět na tu první instanci a takhle se to tam vesele pinkalo třeba i několik let. Právě to odstranění ping-pongu je také jeden ze zásadních momentů nového stavebního zákona, protože my zavádíme takzvaný apelační princip. Apelační princip je o tom, že pokud dojde k odvolání k první instanci, tak ta druhá instance to musí dovyřídit. To znamená, nevrací to zpět té první instanci, ale naopak, aby samozřejmě se zrychlily ty lhůty, tak se to takto odvíjí dál. A tady bych chtěla jenom varovat před tím, že pokud skutečně jsou myšlenky toho, že to nebude čistá státní stavební správa, že do toho modelu znovu vrátíme první instanci na úroveň obcí a současných krajů, tak bych chtěla jenom upozornit na to, že pokud zůstanou stavební úřady, kde budou dva, tři lidi, co se stane, když budou zachovány všechny ty procesy tak, jak o tom zákon, nový zákon hovoří? Máme tedy apelační princip. To znamená, že první instance nerozhodne nebo dojde k odvolání, přejde to na kraj. Já jsem si tady možná pro vás - jenom, abyste si to představili - vzala jeden konkrétní kraj, abyste viděli. (Ukazuje materiál.) Takhle jsou vlastně rozděleny stavební úřady a toto je krajský úřad. Tady jsou dva lidé, tři lidé, jeden člověk a tak dále, takhle jsou rozděleny stavební úřady a na krajském úřadě pracuje deset lidí. Když se zachovají všechny ty principy, ten stavební úřad, kde jsou dva lidi, dojde k odvolání, přijde to na kraj - pořád si pamatujte, že na kraji je deset lidí - zároveň apelačním principem to ten kraj nemůže vrátit k dovyřízení první instanci, musí se samozřejmě tím projektem zabývat.

Vedle toho v novém stavebním zákoně máme opatření proti nečinnosti stavebního úřadu, protože samozřejmě je problém v tom, že jsou tam dva lidi, někdo z nich onemocní a prostě nemůže následky té nemoci, právě proto, že na obcích jsou ti lidé nezastupitelní, tak by toto nikdy neměl nést ten stavebník. To znamená, opatření proti nečinnosti opět posune ten projekt na úroveň kraje - pořád tam je deset lidí. Ani na tom kraji nemůže nikdo jiný přijít pomoct a pořád to bude vyřizovat těch deset lidí. Takže tam samozřejmě dojde k obrovské kumulaci práce na úrovni kraje, protože oni budou samozřejmě i přezkoumávat závazná stanoviska, odvolání, apelace, opatření proti nečinnosti, a těch deset lidí si s tím pravděpodobně v tom daném zákonném čase neporadí, takže pokud vlastně k tomu takto dojde, tak ve finále se ty lhůty stíhat nebudou a opět bude čekat stavebník.

Možná bychom se mohli tady zabývat i tím, jak na to nahlížejí jednotlivé stavební firmy. Musím říci, že sama například společnost CEC Research dělala velmi intenzivní průzkum mezi 103 stavebními firmami a ty samozřejmě nejvíce tíží především množství stanovisek dotčených orgánů, komplikovaná struktura stavebních úřadů, široké vymezení vlastníků řízení, nedodržování lhůt úřady nebo opakovaná odvolání a soudní řízení.

To všechno jsou ovšem problémy, o kterých my jsme věděli, protože jsme to opravdu velmi intenzivně komunikovali, a nový stavební zákon to řeší. Naléhavou potřebu změny stavebního zákona ovšem vnímá i veřejnost. A já skutečně bych byla ráda, abychom se postavili čelem k té veřejnosti, abychom neřešili jenom problémy institucionální, stát versus samosprávy, ale abychom nabídli řešení pro občany, aby i oni se domáhali dodržování lhůt ze strany státu a aby to skutečně bylo korektní vůči našim spoluobčanům.

Když se bavíme o tom, jaké dopady nový stavební zákon bude mít, tak musím říci, že se tady neustále vrací do hry analýza Ministerstva vnitra. Já bych chtěla jenom všechny upozornit, a zejména nové poslance, aby se skutečně podívali do těch návrhů, protože analýza vnitra počítá s tím, že se stavební úřady, ta územní pracoviště, budou stavět znova na zelené louce. To je úplný nesmysl. Nikdy s tím nikdo takto nepočítal, naopak, ty modely byly vypočítány na to, že dnes stát v rámci přenesené působnosti platí obcím zhruba 4 miliardy korun. Ten nový model, ten jeden model z té státní správy, by vyšel zhruba na 4,1 miliardy korun.

To znamená, tady vidíte, že skutečně to jsou úplně liché argumenty, protože žádné nové stavby nikdy nebudou. A já musím říci - a on to tady už říkal někdo z předřečníků - že když jsem debatovala se starosty, jak by to vlastně bylo, tak všichni samozřejmě nabídli, že územní pracoviště by rádi nechali tam, kde je současný stavební úřad, tak, aby se pro občany nezměnilo vůbec nic. Velmi důležité samozřejmě bude zachovat integraci dotčených orgánů tak, aby skutečně si stát mohl hájit veřejné zájmy v rámci stavebních úřadů. Budeme určitě dbát na to, aby tam, kde ta dohoda s příslušnými resorty - památky, Agentura ochrany přírody a krajiny, hasiči a tak dále - aby tyto dohody byly zachovány.

Co se týká územního plánování, to je samostatná kapitola, u které bych se určitě ráda chvilku zastavila. To byla opravdu velmi intenzivní debata. My jsme v rámci územního plánování velmi intenzivně jednali s městy. Nakonec jsme se tedy vlastně dohodli na tom, že ty samostatné stavební předpisy zůstanou na úrovni těch největších měst, protože samozřejmě oni na to mají jak personál, tak finance. To znamená, že ty samostatné stavební předpisy by měla Praha, Brno a Ostrava.

Co se týká nového stavebního zákona, tak většina kompetencí na obecní úrovni zůstává na úseku územního plánování nezměněna. To znamená samospráva, zastupitelstvo rozhoduje o klíčových záležitostech. Pořizování, to znamená zajištění procesu pořízení dokumentace, se děje v přenesené působnosti. My, když jsme o tom debatovali s městy, tak skutečně se velmi vážně zvažovalo, že by se kompletně územní plánování dostalo do samostatné působnosti, ale objevily se samozřejmě problémy v tom, že když máte něco v samostatné působnosti, tak se předpokládá, že si to tedy samozřejmě kompletně zrealizujete sami s vlastními lidmi za svoje vlastní peníze. A tady se ukázalo, že nebyla úplná jednotnost v rámci Svazu měst a obcí, protože samozřejmě ty menší obce řekly: no, to ne, my to chceme zachovat tak, jak to je, aby nám stát přispíval na pořízení územní dokumentace a tak dále. Nicméně je to určitě do budoucna cesta správným směrem - územní plánování v samostatné působnosti. Ale je potřeba skutečně velmi intenzivně tyto body projednávat.

Co se týká prodloužení lhůty pro platnost starých územních plánů, tak ty se novým stavebním zákonem posunuly až do roku 2028, což samozřejmě uvítala zejména Praha. Tam už dochází k několikanásobnému prodloužení těch lhůt. A samozřejmě se to týká územních plánů vydaných před 1. 1. 2007. To znamená, že ty územní plány se skutečně dokončí i dle dosavadních předpisů, takže věřím tomu, že to prostě neohrozí žádné aktivity v oblasti území. Zastupitelstvo může samozřejmě staré územní plány zrušit. Obdobně se dnes ruší například regulační plány a tak dále. Bavili jsme se i o tom, jak se projedná územní studie, která je podmínkou pro rozhodování. Zastupitelstvo dostalo i v rámci nového stavebního zákona, oni po tom samozřejmě ti představitelé samosprávy volali, aby i v oblasti územního plánování byly nějaké lhůty.

Co se týká veřejného projednávání územně plánovací dokumentace, obdoba - vlastně výslovně se v zákoně uvádí, že jde i formou dálkového přístupu. My jsme se samozřejmě snažili, aby to veřejné projednání, to společné projednání mohlo být v jeden den, aby se tam skutečně ty procesy zefektivnily. Bude zřízen i takzvaný Národní geoportál územního plánování, to znamená, aby se skutečně mohli všichni investoři podívat do územního plánu kdekoliv v České republice, aby tam byl určitý standard toho, jaká políčka kde vidí, aby si skutečně mohli porovnávat ty investiční příležitosti.

Co se týká stavebních uzávěr, už jsem tady o tom hovořila, že podle nového stavebního zákona byly samozřejmě zrušeny stavební uzávěry, které byly patnáct let a více staré, což samozřejmě odšpuntuje to území, samozřejmě zejména nejvíce stavebních uzávěr měla Praha, takže věřím, že tomuto to pomůže. Když jsme se bavili o možné otázce převedení pořizování územně plánovacích dokumentací do samostatné působnosti, tak musím říci, že po následné dohodě, a už jsem o tom tady hovořila, to zůstává tedy jako dnes, to znamená samospráva má jako jediná právo hlasovat, a tím rozhodovat o tom, jakým způsobem se bude dané území rozvíjet. To je plně v souladu i se situací v ostatních evropských zemích a vnímám to i já jako klíčovou roli samospráv v procesu územního plánování. Otázkou samozřejmě nadále zůstává, jak bychom to vlastně zajistili, když ty menší obce mají zejména problémy s financováním, to znamená, pokud se budeme bavit o územním plánování v samostatné působnosti, tak se taky musíme bavit o tom, jak se to bude financovat. Dokonce padaly i návrhy, že by třeba pro ty menší obce to dělaly óerpéčka, ale zase za vlastní, to znamená, že by tam musely být nějaké smlouvy, což óerpéčka odmítly, protože říkaly: my jsme rádi, že máme svoje lidi na svoje vlastní aktivity, nemůžeme se věnovat těmto dalším věcem. Určitě se debatovaly i věci a zůstaly tam možnosti jako létající pořizovatel a tak dále.

Věřím tomu, že skutečně se v rámci přípravy určitých změn nového stavebního zákona otevře i tato debata, že se budeme bavit o tom, jak skutečně správně a efektivně zakomponovat možné územní plánování v samostatné působnosti, ale znovu říkám, zatím tam je prostě mnoho problémů, které je potřeba vyřešit. Už jsem o tom hovořila. Tím hlavním problémem je tedy pořizování v těch malých obcích, to znamená, jak se to bude financovat. Pak je samozřejmě velmi důležité, když to máte v samostatné působnosti, tak si stát musí ochránit veřejné zájmy, to znamená, jak tam vlastně budou nastaveny ty procesy. Kdo bude řešit například rozpory? A to nemusí být rozpor jenom stát a samospráva, ale vlastně když to bude v samostatné působnosti, tak to budou dvě samosprávy. A teď bude muset samozřejmě někdo řešit ty rozpory jako takové, nejenom mezi těmi dvěma obcemi, ale například i s dotčenými orgány a tak dále.

Důležitým bodem bude potom přezkum územně plánovací dokumentace, jak to bude, kdo do toho bude vtažen, protože pokud bychom to nechali jenom na soudech, ty by nám asi moc nepoděkovaly, protože by byly totálně zahlceny. Důležité je v té samostatné působnosti to, co vlastně zůstává v rámci toho územního plánování, to znamená zastupitelstvo rozhoduje o pořízení, schvaluje zadání, vybírá nejvhodnější variantu, vydává územně plánovací dokumentaci, schvaluje zprávy o uplatňování, rozhoduje o změně, vydává změny územněplánovací dokumentace. To jsou vlastně všechno věci, které jsou zakotveny v novém stavebním zákoně, stejně jako to bylo v minulém stavebním zákoně. Oproti tomu starému stavebnímu zákonu je nově svěřena obcím možnost projednání návrhu vypořádání připomínek před předložením k vydání a rozhodnutí o sloučení společného jednání a veřejného projednávání.

Dále byly další nové kompetence dány samosprávám, a to například právo vznášet připomínky k vymezení zastavěného území, právo uplatňovat připomínky k návrhu územních opatření, dále možnost vydávat vymezení zastavěného území, schválení žádostí obce o pořízení, pořízení vydávání územních opatření. Věřím tomu, že když jsme se bavili o tom, jakou roli by vlastně měly obce v tom procesu stavebního povolení, tak na samém začátku jsme se bavili o tom, jak se ta obec o těch projektových záměrech dozví, když by to byla čistá státní stavební správa. A dohodlo se, že obce měly na výběr, buď budou obce jako dotčený orgán, anebo budou obce účastníkem řízení vždy, protože dneska nebo podle starého stavebního zákona byly obce účastníkem řízení pouze ve fázi územního řízení, nikoliv už ve fázi stavebního povolení. A tím, že došlo ke sloučení územního řízení a stavebního povolení, tak nakonec obce samozřejmě vydedukovaly, že daleko lepší pro ně je varianta, když budou účastníkem řízení vždy, protože budou v celém průběhu toho procesu stavebního řízení jako takového.

Co se týká dalších věcí, které je asi dobré zmínit v souvislosti s novým stavebním zákonem, tak je určitě úprava hmotně stavebního práva. Tak jsou nově upraveny jak základně hmotně právní požadavky přímo ve stavebním zákoně, tak i v podrobnosti přiměřené zákonu tak, aby mohly být rozvedeny v dalším prováděcím předpisu. K vydání prováděcího předpisu, to znamená vyhlášky, která stanoví podrobné požadavky na výstavbu, je zmocněn právě Nejvyšší stavební úřad. Dále jsou zmocněni k vydání nařízení, můžou stanovit i podrobné požadavky na výstavbu, tři územní samosprávné celky, jak už jsem o tom hovořila, Praha, Brno a Ostrava.

Ve srovnání se současným stavem, kdy má zmocnění pro vlastní úpravu požadavků na výstavbu pouze hlavní město Praha, tak budou muset zejména projektanti nastudovat vedle celostátně platné vyhlášky další tři prováděcí předpisy, a to jsou samozřejmě ty územně samosprávní celky, které vedle Prahy byly doplněny. Na druhou stranu, byť to může působit jako komplikace, tak zase naopak ale rozumím požadavku velkých měst, kde jsou určitá specifika, která je samozřejmě potřeba promítnout do rozvoje jejich území.

Velmi podstatné jsou určitě i změny projektové dokumentace. Právě v souvislosti s institucionálními změnami a procesním zjednodušením povolování záměrů dochází ke snížení počtu druhů projektové dokumentace, a to na tři základní druhy: dokumentace pro povolení záměru, dokumentace pro provádění stavby a dokumentace pro odstranění stavby. Považuji to za velmi důležité, protože právě složitost projektových dokumentací byla také jedním z momentů, na co si investoři stěžovali, že prostě už to bylo přehnané, že skutečně na stavbu rodinného domku se chtěla dokumentace jak na stavbu jaderné elektrárny. Takže my jsme na toto všechno reagovali a podstatě je to taková jakoby rozšířenější forma dokumentace územního rozhodnutí, tzn. i pro to povolení stavby tam budou samozřejmě daleko jednodušší principy. Pracovně jsme tomu říkali DÚRka+. Stavebník dokumentaci bude vkládat do evidence elektronických dokumentací jako součást žádosti o povolení záměru. To je z toho důvodu, že samozřejmě nově právě tu elektronickou dokumentaci bude používat stavební úřad pro debaty s příslušnými dotčenými orgány, které tedy budou vesměs integrovány pod stavební úřad. To znamená, všichni od začátku až do konce budou nahlížet do jedné projektové dokumentace, a pokud budou potřeba úpravy, tak se na těchto úpravách shodnou všichni aktéři na půdě stavebního úřadu a následně samozřejmě bude vyvolána debata s potenciálním investorem.

Zásadní změnou je též povinnost stavebníka zajistit vypracování dokumentace pro provádění stavby před zahájením jejího projednání. To znamená, že musí samozřejmě, jakmile dostane stavební povolení, ještě mít prováděcí dokumentaci tak, aby stavební úřad mohl samozřejmě průběžně sledovat, jestli byly naplněny ty věci, ke kterým vydal stavební povolení.

Takový velký objem aktivit je procesní právo, povolování, odvolání a přezkum. V rámci povolení staveb dochází k nahrazení současného množství povolovacích postupů jedním řízením, kterým bude stavba povolena. Nový zákon dále nastavuje nepřekročitelné lhůty pro stavební úřady, dotčené orgány i pro řízení o odvolání. Délka toho rozhodování se samozřejmě týká druhu stavby. My dělíme stavby na jednoduché stavby, vyhrazené stavby, drobné stavby atd. U těch jednoduchých staveb je to zhruba 30 dnů plus možnost tedy dalších 30 dnů na základě posouzení stavebního úřadu. U ostatních staveb, kde jsou samozřejmě i třeba stavby dotčené EIA atd., se to dá prodloužit až na 180 dnů.

V rámci stavebního řízení stavební úřad posoudí soulad záměru s územně plánovací dokumentací, s požadavky zákona a jejich prováděcích vyhlášek, s požadavky dotčených orgánů vyplývajících z ochrany veřejných zájmů a s požadavky na infrastrukturu. Následně v daných lhůtách stavební úřad rozhodne, zda stavba bude, či nebude povolena. Právě ten apelační princip, kdy odvolací orgán bude muset rozhodnout, nebude neúměrně natahovat lhůty pro stavebníka jako takového. Nový stavební zákon tedy stanovuje jednoznačný proces, pevné lhůty, kdy stavební úřad obdrží žádost se všemi podklady, včetně dokumentace, stejné postavení všech účastníků řízení a stavební úřad záměr posuzuje v řízení jednou a vydává povolení. To je také velmi důležité, že samozřejmě tím, že bude i ta digitalizace stavebního řízení, že skutečně na stavebních úřadech právě i díky tomu, kdyby zůstal ten stavební zákon tak, jak jsme ho připravili, tak budou kvalifikovaní odborníci na všech úrovních tak, aby ten stavební záměr dokázali posoudit hned a ne, že se vám bude stávat, že přijdete na stavební úřad a oni řeknou: ano, tady vám chybí ještě toto, to a to. Vy to doplníte, přijdete za 30 dnů znovu a oni řeknou, no jo, ale vám tady chybí ještě to a to. A zase odejdete a zase doplníte a zase přijdete a řeknou vám další přílohy. Toto stavební zákon ošetřuje, to znamená, může stavebníka vyzvat k doplnění jednou na základě písemné žádosti a ne, že toho stavebníka budou takto posílat od čerta k ďáblu.

Vznik Portálu stavebníka, prostřednictvím kterého bude vedeno to řízení, je skutečně základním kamenem právě i v té digitalizaci. Všechny úkony mezi stavebníkem, stavebním úřadem, dotčenými orgány, vlastníky veřejné dopravní nebo technické infrastruktury budou probíhat elektronicky. Základním komunikačním prostředkem bude integrační platforma stavebního řízení a Portálu stavebníka. Místo papírové žádosti s desítkami příloh, potvrzení a razítek stavebník nově podá žádost elektronickou. Samozřejmě, a tady souhlasím s panem ministrem, ne všichni jsme schopni si sednout doma na gauč a samozřejmě veškerou komunikaci s úřadem dělat elektronicky. Ale věřte mi, že mnoho renomovaných projekčních firem samozřejmě po tomto velmi volají, aby skutečně už ta komunikace s příslušným úřadem byla elektronicky, ale běžní občané budou vždycky mít možnost navštívit územní pracoviště stavebního úřadu tak, aby se o ně kvalifikovaní úředníci na těchto územních pracovištích vždycky postarali.

Tím, že vlastně stavebník podá elektronickou žádost, tak logicky, když si to představíte, tak každá ta žádost má určité číslo jednací nebo rodný list stavby jako takové, a stavebník bude moci v průběhu celého procesu sledovat, v jaké fázi to jeho stavební povolení zrovna je, kdo se k tomu vyjadřuje, jaké jsou samozřejmě případná stanoviska atd.

Je velmi důležité, že to bude propojeno i s Národním geoportálem územního plánování, to znamená, kdekoliv ten úředník stavebního úřadu si to samozřejmě propojí s tím územním plánem tak, aby vlastně se opravdu šetřili lidé, aby mnoho těch lidí mohla nahradit i technika. Proto když jsme se vlastně bavili o tom a když se o tom bavím i se starosty, tak oni říkali, že když si to přečetli, všechny ty procesy, tak jim je jasné, že když mají dneska například čtyři lidi na stavební úřadu, že budou do budoucna bohatě stačit dva, protože právě díky těm systémům... A tady dávám jednoznačně za pravdu kolegům, že ta digitalizace se musí vést jako červená nit celým tím procesem nového stavebního zákona.

Na druhou stranu, když se na to samozřejmě dívají odborníci a teď zaznamenávají to odložení, případné změny, tak se samozřejmě velmi legitimně ptají, jak můžete dokončovat digitalizaci, když vlastně ani nevíte, jak ten stavební zákon bude vypadat. Takže tady jsem i ráda v tom, že jsme se shodli na tom, že do těch procesů změn a se půjde skutečně minimálně. Pokud se samozřejmě něco bude řešit, tak se pravděpodobně bude řešit ta institucionální podoba, protože digitalizace stavebního řízení je vázána evropským projektem. My jsme na to získali zhruba 1,3 miliardy v rámci IROPu, Národní plán obnovy má dalších zhruba 1,5 miliardy, takže skutečně je potřeba ty procesy hrnout před sebou. Tady si myslím, že opravdu aby se to potkalo v tom roce 2023, by bylo ideální.

Na druhou stranu, pokud rozpojíme a vlastně zase znovu uděláme ty dvě instituce, to znamená samospráva versus státní správa, bude velmi těžké, protože my samozřejmě v tom modelu jsme předpokládali, že se centrálně vysoutěží, ať už systémy, ale i hardware pro všechny stavební úřady jednotně. Pokud by si to měly do budoucna zajišťovat samy obce, tak ukočírovat, a teď já nevím, kolik by mohlo zůstat stavebních úřadů; předpokládám tedy, že skutečně se nějakým způsobem eliminovat budou, i kdyby jich bylo 300, 350, 400, tak představa, že se pojede 400 samostatných výběrových řízení na to, aby vysoutěžily pokud možno stejnou techniku atd., je opravdu spíše úsměvná, než aby byla realistická. Takže věřím tomu, že se najde i ta cesta, jak centrálně vysoutěžit pro všechny stavební úřady, aby skutečně ta vybavenost tedy byla například z Nejvyššího stavebního úřadu, aby si to ty obce nezajišťovaly samy.

Když se budu samostatně zabývat digitalizací stavebního řízení a územního plánování, tak musím říci, že tady se opravdu odvedl obrovský kus práce, a jsem moc ráda, že například Ministerstvo pro místní rozvoj získalo první cenu v rámci - jako nejlepší projekt eGovernmentu za rok 2021. Pan ministr byl dokonce přítomen předání, takže samozřejmě to mě moc těší.

My se musíme ale pobavit i o tom, že to není jenom digitalizací stavebního řízení jako takového, ale je to i právě o těch digitálně technických mapách. My jsme vlastně zákonem o zeměměřictví, zákon č. 47/2020, dali vlastně digitálně technické mapy v rámci přenesené působnosti do gesce krajů, a teď je samozřejmě otázka, jak se ty věci řeší. Já jsem o tom hovořila například i s panem hejtmanem Netolickým, že by bylo určitě dobré podpořit nějakým dotačním programem nebo nějak ty obce, aby se skutečně technická infrastruktura nahrávala do systémů, aby obce měly zdroje na to, jak mapovat infrastrukturu, aby se systémy potkávaly tam, kde mají.

V současné době tedy v rámci digitalizace stavebního řízení probíhají jak přípravné, tak realizační práce, připravuje se a běží, jsou v běhu, několik veřejných zakázek na pořízení IT systémů a tak dále. Já si myslím, že asi pro vás jenom ty nejzásadnější. To znamená, chystá se Integrační platforma stavebního řízení a Portál stavebníka, chystá se Informační systém evidence územních a stavebních řízení a jiných postupů, Informační systém evidence elektronických komunikací, Národní geoportál územního plánování, Informační systém stavebního řízení a Informační systém digitální mapy veřejné správy.

Já tady mám skutečně opravdu mnoho podkladů. Mohla bych tady hovořit velmi dlouho, abych znovu obhájila myšlenku nového stavebního zákona a že jdeme správnou cestou. Na druhou stranu nechci upírat právo nové vládě, která určitě bude ty věci debatovat. Budeme se snažit, a tady chci slíbit, jako konstruktivní opozice, protože to je prostě - čtyři roky máte to jako dítě a určitě to nechci prostě spláchnout, jak se říká lidově, do záchodu, velmi ráda se na tom budu podílet.

Na druhou stranu si dovoluji navrhnout procedurální návrh, ke kterému bychom se měli postavit čelem. Není možné to z vaší strany myslet vážně v tom, že to budeme konstruktivně debatovat, když ještě nemáme ani ustanoveny všechny výbory, nejsou tam všichni členové, a věřte tomu, že já sama bych se velmi ráda podílela ať už ve výboru pro veřejnou správu, v hospodářském výboru, na velmi konstruktivní debatě o změně stavebního zákona. Dovoluji si tedy navrhnout procedurální návrh na přerušení tohoto bodu do březnové schůze, a to z toho důvodu, aby se nejdříve dovolily výbory. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Jana Mračková Vildumetzová: Děkuji. Já bych potřebovala přesné datum, paní poslankyně, aby byla formulace jasná. Takže vás ještě poprosím na mikrofon, abyste řekla konkrétní datum. V tuto chvíli zagonguji, protože o procedurálním návrhu se hlasuje bezprostředně.

 

Poslankyně Klára Dostálová: Je to úterý 1. března.

 

Místopředsedkyně PSP Jana Mračková Vildumetzová: Takže do 1. března přerušení bodu. Je tady návrh na odhlášení, všechny vás odhlásím. Ještě jednou zagonguji.

 

Je tady procedurální návrh na přerušení projednávaného bodu do 1. března. Již jsem vás odhlásila. Prosím, přihlaste se hlasovacími kartami.

V tuto chvíli zahajuji hlasování o procedurálním návrhu. Kdo je pro návrh, ať stiskne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, ať stiskne tlačítko a zvedne ruku.

Konstatuji, že to bylo hlasování číslo 49, přihlášeno bylo 131 poslanců, pro bylo 81, proti bylo 50. Návrh byl přijat.

 

V tuto chvíli musím konstatovat - ano, pan poslanec Farský?

 

Poslanec Jan Farský: Vážená paní předsedající, já se moc omlouvám, ale jak jsem dobíhal, tak jsem chtěl hlasovat proti, ale na sjetině mám, že jsem byl pro, takže zpochybňuji hlasování. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Jana Mračková Vildumetzová: Takže je tady návrh na zpochybnění hlasování. Budeme o tomto návrhu hlasovat.

V tuto chvíli zahajuji hlasování o zpochybnění hlasování. Kdo je pro návrh, ať stiskne tlačítko a zvedne ruku. (Výkřiky ze sálu a protestující hlasy.)

Ano, dobře. Ukončuji hlasování (50) a prohlašuji je za zmatečné. Je tady návrh na kontrolu hlasování.

 

Než dojde ke kontrole hlasování, obdržela jsem omluvy, které v tomto čase přečtu. Mám tu omluvu od paní poslankyně Renaty Zajíčkové, a to dnes mezi 13.45 až 23.45 do konce jednacího dne z důvodů pracovních, dále zde mám omluvu pana doktora Michaela Kohajdy, také z pracovních důvodů, od 12.15 do konce jednacího dne, dále jsem obdržela omluvu pana poslance Aleše Dufka, a to od 12.15 do konce jednacího dne. (V sále je velmi rušno.)

Požádala bych o klid v jednacím sále. Vážení páni poslanci, vážené poslankyně, poprosila bych o klid v jednacím sále.

Mám tady ještě dvě omluvy. Mám tady omluvu z dnešního jednání od 12.15 do konce jednacího dne od pana poslance Róberta Telekyho. Poslední omluva je od pana poslance Davida Šimka, a to dnes od dvanácti do konce jednacího dne.

Zeptám se, jestli došlo již ke kontrole? Ano, hlásí se pan poslanec Patrik Nacher.

 

Poslanec Patrik Nacher: Dámy a pánové, já se omlouvám, ale vždycky v minulém volebním období jste nás tady školili, jak má být zpochybnění hlasování. Jestli jsem dobře poslouchal, kolega Farský řekl, že dobíhal a špatně stiskl tlačítko. Takhle to řekl, tak si počkáme na stenozáznam. Mělo by to být tedy tak, že přece jeho vůle byla, že byl pro, a najednou se tam objevilo proti, takhle by to mělo být. To znamená, jestli dobíhal, nebo nedobíhal, je úplně v tomhle irelevantní. (Potlesk části poslanců.)

 

Místopředsedkyně PSP Jana Mračková Vildumetzová: Pan poslanec Farský.

 

Poslanec Jan Farský: Děkuji panu kolegovi Nacherovi. Má naprostou pravdu. Já jsem chtěl hlasovat ne, ale prostě se objevilo ano. Tak to je, díky. (Velký hluk v sále. Výkřiky: Ne!) Hlasoval jsem ne, na sjetině mám ano, zpochybňuji hlasování. Děkuji. (Předsedající se radí s pracovníkem organizačního odboru.)

 

Místopředsedkyně PSP Jana Mračková Vildumetzová: Já ještě požádám, zda bych mohla dostat také tu sjetinu ohledně toho hlasování. Dobře.

 

Byla zde námitka k hlasování, zpochybnění hlasování. O tomto návrhu v tuto chvíli budeme hlasovat.

Zahajuji hlasování o zpochybnění hlasování. Kdo je pro návrh, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko. Kdo je proti návrhu, ať stiskne tlačítko a zvedne ruku.

Hlasování 51, přihlášeno 162 poslanců, pro bylo 108, proti byli 4. Návrh byl přijat.

To znamená, že budeme znovu hlasovat o procedurálním návrhu, který zde byl navržen, a to je přerušení bodu do 1. března.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, ať stiskne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, ať stiskne tlačítko a zvedne ruku.

Děkuji a konstatuji, že v hlasování 52 přihlášeno 162 poslanců, pro bylo 83, proti bylo 79. Návrh byl přijat. (Ohlas v sále, potlesk části poslanců.)

 

V tuto chvíli musím konstatovat, že tento návrh byl schválen, a ukončuji projednávání tohoto bodu. Přerušuji projednávání tohoto bodu. (Potlesk zleva.)

V tuto chvíli tedy začneme projednávat bod číslo 7, což je senátní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 247/1997 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 275/2012 Sb., o volbě prezidenta republiky a o změně některých zákonů, zákon o volbě prezidenta republiky, ve znění pozdějších předpisů, sněmovní tisk, prvé čtení. (Silný hluk v sále, poslanci diskutují v hloučcích.)

Já bych v tuto chvíli požádala všechny poslance a poslankyně, aby se ztišili v sále! (Takřka bez odezvy.)

Hlásí se tady s přednostním právem předseda poslaneckého klubu hnutí SPD Radim Fiala, tímto mu předávám slovo. (Důrazně:) A poprosím všechny poslance: pokud si potřebujete něco vyřídit, prosím, běžte do předsálí jednacího sálu. Vy když hovoříte u toho pultíku, také všichni chcete, aby byl klid... Tak já si počkám, až ten klid nastane, a poté teprve předám slovo panu předsedovi hnutí SPD, Radimovi Fialovi. Děkuji vám.

 

Poslanec Radim Fiala: Děkuji za slovo. Vážené dámy a pánové, já jsem chtěl požádat hlavně vás, paní předsedající, abyste se dívala po sále, když se budou předsedové klubů hlásit, protože já jsem se hlásil, ještě než jste začala tento bod. Chtěl jsem se dostat k tomu, že pro nás ten bod je naprosto nepřijatelný. Potřebujeme se poradit, jak budeme postupovat z hlediska dalšího jednání. Žádám vás o přestávku na jednání klubu hnutí SPD na 50 minut.

 

Místopředsedkyně PSP Jana Mračková Vildumetzová: Dobře. Já musím o přestávce rozhodnout bezprostředně, už nemůžu dát nikomu slovo. (Poslanec Okamura se domáhá vystoupení.) Já v tuto chvíli na základě požadavku... Mohu dát? Dobře. Takže pan předseda Tomio Okamu... Tak prosím, já nechci dát o přestávce hlasovat. Jestliže tady hnutí SPD požádalo o přestávku, tak já v tu chvíli musím bezprostředně jednání přerušit a nikomu dalšímu už nemám dávat slovo, ano?

Takže v tuto chvíli na základě požadavku hnutí SPD vyhlašuji přestávku na 50 minut, to znamená, vyhlašuji přestávku... Pan místopředseda Okamura chce k proceduře. Prosím.

 

Poslanec Tomio Okamura: Já jenom vnímám, vážená paní místopředsedkyně, tady je důležitá nuance, že jak říkal náš předseda klubu Radim Fiala, on se hlásil před otevřením toho bodu, a to je teď důležitá nuance, protože poté, co teď kolega Radim Fiala dostal slovo, tak vlastně už jste ten bod mezitím otevřela tím, že jste to zahájila. To znamená, tady ta nuance je docela důležitá, protože my jsme si chtěli vzít tu pauzu, proto se předseda našeho klubu Radim Fiala hlásil před otevřením tohoto bodu.

Ne že bych vám to vytýkal, protože v sále byl teď hodně zmatek a bylo hodně pohybů, takže samozřejmě mohlo dojít k přehlédnutí, to chápu. Také jsem byl ve vedení schůze, může se to stát. Ale tady bychom k tomu měli správně přistoupit, protože skutečně je rozdíl, když bod už byl otevřen tím, že jste ho zahájila, a skutečně rozdíl, když by nebyl otevřen ještě vůbec, protože náš předseda Radim Fiala si chtěl vzít pauzu, hlásil se a chtěl vystoupit předtím, takže tady je ta nuance. A já si myslím, že by to mělo být uvedeno na správnou míru, že si tu pauzu bereme. Samozřejmě v pořádku, ale mám jenom tady tu procedurální poznámku ohledně té nuance.

A jinak je pravda, že byste tu pauzu měla vyhlásit bezprostředně, takže pakliže k té proceduře už nebude nikdo mluvit, tak by ta pauza měla být hned vyhlášena. Ale v souladu s tím, co tedy bych poprosil asi o tu korekci.

 

Místopředsedkyně PSP Jana Mračková Vildumetzová: Viděla jsem, že se hlásí ještě asi k proceduře pan předseda klubu ODS Marek Benda.

 

Poslanec Marek Benda: Pojďme trošku shodit emoce. Za prvé, jestli je bod otevřen, nebo nebyl, nemá vůbec žádný význam z hlediska toho, že dneska končíme. Jestli to má význam pro vás, tak si to vy napište na svůj Facebook, ale jinak to význam pro Sněmovnu nemá vůbec žádný. (Potlesk zprava.)

Za druhé teď k tomu, co probíhá kolem paní místopředsedkyně. I po žádosti o pauzu je samozřejmě možné dát přednostní práva, naprosto běžně se to v minulosti dělo, například proto, aby se navazovaly další žádosti o přestávky. Není možné samozřejmě po žádosti o pauzu připustit nějaké hlasování nebo jiný proces ve Sněmovně, ale dát přednostní práva možné je.

A za třetí říkám, že to, co se tady odehrálo, pokládám za velký faul. Velký faul. V pořádku, má na něj každý právo, ale není možné, aby si tady někdo naháněl, a bude to pro mě velká pochybnost o tom, jestli mají opoziční představitelé sedět na tom umpiru, jestli chtějí tímto způsobem nás školit, že tady musíme 24 hodin denně sedět a poslouchat všechny ty řeči. Jo? Já to jenom takhle říkám a předesílám. (Vypuká velký rámus v sále, poslanci vlevo bouchají do lavic, poslanci v pravé části sálu tleskají.)

 

Místopředsedkyně PSP Jana Mračková Vildumetzová: Pan předseda poslaneckého klubu hnutí SPD Radim Fiala.

 

Poslanec Radim Fiala: Děkuji za slovo. (Předsedající: Prosím o klid.) Vážená paní předsedající. Já abych tomu dal skutečně vážnost, tomu, že jsem se hlásil před otevřením tohoto bodu, tak bych chtěl vznést námitku na postup předsedajícího.

 

Místopředsedkyně PSP Jana Mračková Vildumetzová: Ano, máte na to plné právo. O tomto návrhu se bude hlasovat, ano? Takže je tady návrh... (Připomínky z pléna.) Dobře. Ano. Protože tady byl návrh na přestávku, já v tuto chvíli, protože jednací den dneska není... jednací den je dnes do 21 hodin, tak v tuto chvíli navrhuji, aby ke mně přišli všichni předsedové poslaneckých klubů. Děkuji. (Předsedající vstává ze svého místa, porada s předsedy klubů.)

 

(Jednání přerušeno ve 13.18 hodin.)

(Jednání pokračovalo ve 13.25 hodin.)

 

Místopředsedkyně PSP Jana Mračková Vildumetzová: Vážení členové vlády, vážení páni poslanci, vážené paní poslankyně, z pozice předsedající dnešní schůze bych se chtěla omluvit, že jsem přehlédla s přednostním právem Radima Fialu, který se hlásil již před otevřením bodu číslo 7. Na základě i teď tady porady poslaneckých klubů bylo jasně řečeno, že já uznávám, že jsem se přehlédla, že o pauzu, kterou chce SPD, bylo požádáno ještě před otevřením bodu. To znamená, že bod 7 nebyl otevřen.

V tuto chvíli vyhlašuji přestávku, tak jak avizovalo hnutí SPD, a tím přerušuji 6. schůzi do úterý 25. ledna do 14 hodin. Přeji vám všem krásný den, mějte se hezky a krásný víkend.

Hlásí se ještě pan Okamura.

 

Poslanec Tomio Okamura: A já jenom dodám, že ten důvod - politický, dodám - proč to chceme přerušit, že hnutí SPD zásadně nesouhlasí s korespondenční volbou. Nesouhlasíme se zaváděním korespondenční volby v České republice a důvody jsem uvedl ve svém projevu, ve kterém jsem mluvil o důvěře této vládě. Děkuji.

 

(Jednání skončilo ve 13.27 hodin.)

Aktualizováno 6. 11. 2023 v 15:57.




Přihlásit/registrovat se do ISP