(pokračuje Markéta Pekarová Adamová)

31.
Návrh poslanců Tomia Okamury, Radima Fialy, Jana Hrnčíře a dalších
na vydání ústavního zákona o celostátním referendu a o změně Ústavy České republiky
/sněmovní tisk 8/ - prvé čtení

Stanovisko vlády bylo doručeno jako sněmovní tisk 8/1. Prosím, aby předložený návrh za navrhovatele uvedl pan poslanec Tomio Okamura. Pan poslanec Hrnčíř bude zastupovat předkladatele. Prosím tedy, aby vystoupil pan poslanec Hrnčíř. (V sále je obrovský hluk a velmi špatná slyšitelnost.)

 

Poslanec Jan Hrnčíř: Děkuji za slovo, paní předsedkyně. Já se pokusím, až se tady trošku uklidní sál.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová Poprosím kolegyně a kolegy, aby se utišili a přesunuli své debaty do předsálí, aby mohl pan navrhovatel vystoupit v důstojné atmosféře. Prosím.

 

Poslanec Jan Hrnčíř: Děkuji, paní předsedkyně, za slovo. Já tedy v krátkosti zkusím uvést náš návrh, který předkládáme už opakovaně, protože skutečně referendum tato Sněmovna projednává už mnoho let a stále jsme se ještě nedostali ke schválení tohoto důležitého zákona.

Jako předkladatelé navrhujeme tento zákon s přesvědčením, že přijetí referenda jako běžně užívaného institutu povede ke kvalitnější demokracii v České republice. Podmínkou je, aby otázka v referendu byla co nejméně omezená a možnosti přímého rozhodování občanů byly co možná nejširší. Od 1. ledna 1993 Česká republika postrádá zákon o obecném referendu, ačkoliv k němu čl. 2 odst. 2 Ústavy nepřímo vyzývá. Česká republika je přitom jednou z mála evropských zemí, které ve svém právním řádu obsažen zákon o obecném referendu nemají. Ústavní listina z roku 1920 sice institut referenda znala, ale zákon o obecném referendu, který měl § 46 Ústavy z roku 1920 provést, byl jako vládní návrh zákona Národním shromážděním zamítnut.

Vzhledem k tomu, že zákon, který Ústava z roku 1920 předpokládala, nebyl nikdy schválen, nemohlo být ani žádné obecné referendum realizováno. Určitý prostor pro uplatnění přímé demokracie v podobě referenda poskytlo až ustanovení čl. 21 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a jeho reálným naplněním se stal ústavní zákon č. 327/1991 Sb., o referendu, podle něhož mohly být v referendu občanům České a Slovenské Federativní Republiky předloženy k rozhodnutí jen zásadní otázky formy státoprávního uspořádání České a Slovenské Federativní Republiky, přičemž o návrhu na vystoupení České republiky nebo Slovenské republiky z České a Slovenské Federativní Republiky bylo možno rozhodnout jen referendem. Referendum mohlo být tehdy vypsáno jen v tomto jediném a velmi specifickém případě, přičemž tato právní úprava nakonec nebyla realizována.

Podstatou nyní navrhované právní úpravy je, že je jejím předmětem referendum, a nikoliv plebiscit, jak je znám především z francouzské praxe Napoleona III. a Charlese de Gaulla. Zatímco plebiscit se omezuje na zásadní otázky věcí politiky, tedy výkonu státní moci, jako je ústava či suverenita, referendum je širší a jeho předmětem jsou všechny politické otázky. Referendum má být proto předem neomezené, vyjma základních povinností státu vnitrostátních i mezinárodních.

Návrh zákona vychází z přirozeného práva i z ústavního principu, že suverénem v České republice, jako i v každé demokracii, jsou občané, kteří buď svou moc delegují na své zástupce, nebo ji vykonávají přímo. Stávající systém to dnes občanům neumožňuje. Zastánci čistě zastupitelského systému tvrdí, že občané odevzdali dobrovolně mandát svým zastupitelům, a ti proto mají právo rozhodovat. Ignorují ovšem skutečnost, že tento druh mandátu vytváří vnitřní rozpor. Legitimní mandát je jako legitimní dar. Je možné ho darovat pouze dobrovolně. Dobrovolnost znamená, že občan musí mít možnost mandát nedarovat, ale zvolit si možnost přímo rozhodnout prostřednictvím referenda. Mandát vynucený je falešným, ukradeným mandátem.

Právo hlasovat v referendu má každý občan České republiky, který nejpozději v den konání referenda dosáhl zletilosti. Rozhodnutí v referendu je přijato, pokud se pro něj vysloví nadpoloviční většina hlasujících, jestliže se zároveň referenda zúčastnilo alespoň 20 % občanů České republiky oprávněných v referendu hlasovat.

Já bych ještě doplnil ten úvod i jakýmsi pojednáním nebo úvahou nad přímou demokracií, protože často slýcháme, že pro přímou demokracii nejsme dostatečně zralí. A já na to říkám, že pokud tohle je pravda, máme nejvyšší čas tady přímou demokracii zavést a národ k ní přivést. Pokud budeme žít ve stranické oligarchii, která bude monopolně za občany rozhodovat, nikdy občany k odpovědnosti za vlastní zemi nevychováme.

Prezident Beneš říkal: pro demokracii musí být národ vyspělý a morálně silný. Jistěže je lépe, když mají lidé morální a etické hodnoty, ale pokud je nemají, pak musíme mít opět silný systém, který umí reflektovat, korigovat naše morální nedostatky. Jestliže vím, že do Parlamentu se dostávají gauneři, pak musím mít možnost jejich konání kontrolovat a ovlivňovat, a ne že jim dáme bianko šek na roky vládnutí bez jakýchkoliv možností oprav.

V přímé demokracii žili naši slovanští i germánští předkové. V přímé demokracii žijí indiánské kmeny u Amazonky a další desetitisíce Indiánů v Mexiku. Když to dokážou oni, tak to přece dokážeme i my. V přímé demokracii žijí po staletí Švýcaři. Přímou demokracii zavedli také pařížští komunardi v Paříži v 19. století. Nikdo se nepozastavoval nad tím, zda jsou občané, příslušníci rodu, občiny či kmene zralí. Úvaha byla a je vedena jinak: Jsme si rovni v právech i povinnostech? Ano. A co je zásadní? Jestliže nejsme zralí, pak je lépe žít v nějaké diktatuře nebo imitaci demokracie? Proč? Má někdo pocit, že reprezentanti zvolení nezralými voliči budou zralejší, odpovědnější a morálnější?

Během více než dvacet let jsme si vládu elit bez odpovědnosti již vyzkoušeli. Má snad někdo odvahu tvrdit, že elity se chovají moudřeji než občané, morálněji, slušněji, poctivěji? Naopak, mnozí z nich trumfli i největší gangstery. Loupež státního majetku z časů privatizace už v dějinách zřejmě nikdo nepřekoná. Země přišla nejen o miliardové majetky, ale připravila občany o veškeré iluze o svých elitách. Ze slova politik se stalo sprosté slovo a synonymum pro zloděje a korupčníka.

Prosím vás všechny, kolegyně a kolegové, pojďme konečně posunout zákon o referendu ve schvalovacím procesu. Můžeme ho použít jako nosič, můžeme k němu přijímat pozměňovací návrhy, ale pokud jej zamítnete, tak se k němu dlouhou dobu opět nedostaneme a myslím, že si to Česká republika a její občané zaslouží, abychom tady zákon o referendu alespoň v tomto volebním období schválili. Děkuji.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová Já také děkuji a prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodaje a navrhovatele.

A nyní jenom upozorním paní poslankyni Urbanovou, že je přihlášena s faktickou, nicméně to bude omyl, protože ještě nejsme v rozpravě.

A vzhledem k tomu, že zpravodaj pro prvé čtení, pan poslanec Milan Feranec je omluven, tak bychom měli odhlasovat změnu zpravodajky, kterou by se stala paní poslankyně Válková.

 

Jenom přivolám tedy kolegy a kolegyně z předsálí a opakuji, že hlasujeme o změně zpravodaje. (Hluk v sále.)

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro, aby zpravodajem pro prvé čtení byla paní poslankyně Helena Válková? Kdo je proti?

Konstatuji, v hlasování číslo 72 je přihlášeno 141 přítomných, pro 85, proti žádný. Takže návrh na změnu zpravodaje byl přijat.

 

A já tedy poprosím paní poslankyni Válkovou, aby přednesla zpravodajskou zprávu, a prosím kolegyně a kolegy o ztišení, abychom opravdu dobře mohli vyslechnout paní zpravodajku, která se ujala zpravodajování jako náhradní. Prosím.

 

Poslankyně Helena Válková: Děkuji, paní předsedkyně. Ono k tomu zpravodajování zatím toho tolik není. Poslanecký návrh byl předložen jako vůbec jeden z prvních, když se na to podíváme i číselně, 21. 10. byl rozeslán poslancům jako tisk 8, 10. listopadu 2021 velmi promptně, vláda se k němu vyjádřila již devatenáctého... ne, byl zaslán k vládě 19. listopadu a vláda 15. prosince zaslala své stanovisko. Stanovisko vlády bylo nesouhlasné, důvodů nesouhlasu bylo uvedeno více, já se k nim případně potom vyjádřím, ale jako zpravodajka jenom konstatuji, že k projednání jste vy jako předsedkyně Sněmovny doporučila 4. ledna, určila zpravodaje pana poslance Ferance a navrhla jste, aby byl logicky tento poslanecký návrh s ohledem na jeho obsah přikázán ústavně-právnímu výboru.

Další projednávání toho poslaneckého návrhu bylo možné prakticky až od Vánoc, což samozřejmě nebylo možné, protože to bylo 25. prosince, a ten tisk byl zařazen na pořad 9. schůze 15. února. Takže se teď dostáváme do stadia, kdy poprvé se k tomu sněmovnímu tisku dostáváme v rámci obecné i podrobné rozpravy. To je za mě zatím všechno.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová Děkuji vám. Prosím taktéž, abyste zaujala, paní zpravodajko, místo u stolku zpravodajů. A nyní tedy otevírám obecnou rozpravu, do které se přihlásili pan poslanec Síla, paní poslankyně Lesenská, paní poslankyně Válková. Nyní tedy prosím pana poslance Sílu, aby se ujal slova.

 

Poslanec Jan Síla: Děkuji za slovo. Já bych se chtěl vyjádřit také k obecnému referendu a chtěl bych poznamenat, že pokud chceme hovořit o obecném referendu, musíme nejdříve definovat, co to je a proč to je zásadní podmínka autentické demokracie, jejíž definice je forma vlády, ve které se podřizuje menšina většině a je uznávána svoboda a rovnoprávnost občanů.

Současně vládnoucí liberální demokracie se holedbá zásadami: politický pluralismus, rovnost před zákonem, petiční právo, právo na spravedlivý proces, další občanská lidová práva a svobody a občanská společnost. Ve skutečnosti vychází z klasického liberalismu se třemi základními právy, která jsou dána bohem - právo na život, právo na svobodu, právo na ochranu soukromého majetku. Vylučuje však pozitivní práva jako například nejrůznější nároky na vzdělání, zdravotní péči a sociální péči.

Zastupitelská demokracie jako taková byla uvedena už ve starověku a již Aristoteles doporučoval systém s názvem politeia, kdy existovala menší skupina volených představitelů, kteří získávali mandáty ve svobodných volbách nebo losem, a byly tyto mandáty ale velmi krátké, maximálně jeden rok. Zastupitelská parlamentní demokracie, mytický pilíř demokratického politického systému západního světa hlavně v 21. století, dovoluje občanům hlasovat pouze o politických stranách, nikoliv o jejich programech. Po volbách si tyto politické strany mohou nadělat koalice a pak se vymlouvat, proč nemohly splnit, co slibovaly před volbami, protože koaliční partner nesouhlasil. Zastupitelská demokracie tímto mechanismem neguje vůli voliče. Hlavní funkcionální deficity zastupitelské demokracie jsou pasivita občanů, kteří zjistili, že nemá smysl vůbec chodit k volbám, protože nemohou nic ovlivnit, lobby zájmových skupin, nepotismus, protekce, ale naopak referendem, přímou volbou a odvoláním politiků lze tyto zásadní deficity v nepřímé demokracii řešit. A proto se zmíním o obecném referendu, proč se přikláníme k tomu, že bychom měli zařadit tento instrument přímé demokracie do našeho pořádku.

Obecné referendum. Proč referendum? Za prvé, při dostatečně velkém a správně vybraném vzorku bývají průměrní, takzvaně průměrní lidé v uvozovkách úspěšnější v odhadech než malá skupina expertů, a týká se to především těch nejsložitějších rozhodovacích kauz. Lidé se totiž rozhodují nejen na základě informací, ale i svých životních zkušeností. V tom je velký rozdíl od expertů, kteří se rozhodují jen na základě informací. Výhodou rozhodování expertů může být možnost dobře prostudovat danou problematiku. Experti mohou mít ale na řešení stejného problému diametrálně odlišný názor, tudíž je potom velmi složité stanovit otázku tak, aby ji lidé pochopili.

Zásadní nevýhodou je možnost korupce expertů. Lobbisté bývají obvykle dobře financovaní a každý expert má svou cenu. V politice jde vždy o něčí zájmy a veřejný zájem je až na posledním místě. Zastupitelská demokracie je snadno korumpovatelná, pracuje v přímém rozporu se zájmy voličů. Málokdo si uvědomuje, že tento nástroj je zneužitelný stejně jako každý jiný. Volič má zájem přímo ovlivňovat strategická rozhodnutí nástrojem zvaným referendum, protože je podstatný rozdíl v tom, jestli rozhoduje sám a miliony ostatních voličů, a ne dvě stě pomazaných a potenciálně zkorumpovaných politiků.

Na druhou stranu nejsnáze se záměr referenda zlikviduje právě otázkou. Musí existovat politický konsenzus a kontrola formulace otázek, aby byly dobře formulovány. Ve Švýcarsku je referendum nejčastěji používaným způsobem lidového hlasování ze všech zemí a referendum tvoří jenom 5 % rozhodování, 95 % rozhodování je ve Švýcarsku vyhrazeno institucím zastupitelské demokracie. Rozhodnutí přijaté referendem je tam závazné, proto není jinými politickými institucemi ovlivnitelné, a v tomto ohledu mají svrchovanost samotní švýcarští občané nad klasickými zastupitelskými orgány. Parlament má jen legislativní, exekutivní kompetence, a je tedy jakousi vládou shromáždění, která pak vyřizuje hlavně administraci. Občané se navíc účastní přímo procesu přijímání klíčových rozhodnutí prostřednictvím nejen referenda, ale i lidových iniciativ se zákonodárným dosahem a formou vet. V praxi existuje jen kombinace přímé a zastupitelské demokracie ve světě, s větší převahou přímých prvků v podobě polopřímé demokracie, jaká je zejména ve Švýcarsku.

Je jasné, že v parlamentní demokracii si politici nebudou ukrajovat rozhodovací pravomoci, a proto všechny politické reprezentace od roku 1989 neměly šanci a neměly vůli se domluvit na podmínkách referenda. Všechny politické reprezentace od roku 1989 na něco čekaly a snažily se tento návrh na obecné referendum házet pod stůl. Musíme se zamyslet a uvědomit si, že bohužel Godot nedorazí, Husa upálili a nejspíše nepřijde ani kouzelník. Je to na nás. Chyťte se prosím řídítek a zkuste část svých kompetencí věnovat lidem - vás volit nebo souhlasit s podmínkami obecného referenda tak, aby bylo skutečně použitelné. Děkuji za pozornost.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová Také děkuji. Nyní je přihlášená do rozpravy paní poslankyně Lesecká - Lesenská, omlouvám se, a následuje paní poslankyně Válková. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Vladimíra Lesenská: Děkuji. Vážená paní předsedající, zástupci vlády, kolegyně, kolegové, jak tady řekli některé věci mí předřečníci, já bych v tomto okamžiku chtěla pouze zdůraznit některé momenty předkládaného tisku.

Předkládaný návrh zákona o referendu umožňuje občanům hlasovat o všem, co neodporuje hlavnímu zákonu našeho státu, a tím je ústava. V referendu půjde rozhodovat o věcech vnitřní nebo zahraniční politiky státu s některými výjimkami, o kterých hlasování nebude možné, a to například rozhodování o základních právech a svobodách zaručených ústavním pořádkem, o státním rozpočtu a věcech znamenajících zásah do právní úpravy nebo správy daní. Návrh klade důraz na to, aby otázka pro referendum byla jednoznačná, srozumitelná a formulovaná tak, aby na ni bylo možné odpovědět slovem ano nebo ne. V jednom referendu může být položeno v téže věci více otázek, pokud tyto otázky nejsou ve vzájemném rozporu.

Odpůrci přímé demokracie šíří mýtus, že se bude hlasovat o každé hlouposti. Zkušenosti z celého světa však naznačují opak. Ve Švýcarsku se čas od času konají referenda a hlasuje se o více otázkách najednou. Občané nepožadují referendum o každém ze stovek zákonů, které parlament každoročně přijme. Lze však předpokládat, že jednou ročně se shromáždí několik důležitých otázek, které občany zajímají. Referendum nemá nahradit parlament, slouží spíše jako kontrola jeho excesů. Zákony na celém světě předpokládají, že pro vypsání referenda je třeba, aby o dané otázce mělo zájem hlasovat alespoň 1 až 2 % voličů. To znamená, že občané shromáždí dostatečný počet podpisů oprávněných voličů k otázce, o které chtějí hlasovat, za své vlastní peníze. Tímto způsobem nehrozí, že by si hlasování vynutil kdokoli a kdykoli nebo že by byl veřejný rozpočet nadměrně zatížen. Musí jít tudíž o téma, které vzbudí zájem dostatečného počtu občanů, aby je přimělo k jeho projednání. Teprve pak, při dostatečném počtu podpisů, může být referendum o zákonu nebo o odvolání politika vypsáno.

Referendum bude možné vyvolat takzvaně bottom-up, tedy zespoda od občanů, což je pro prvky přímé demokracie klíčové. Konkrétně každý občan České republiky bude mít možnost navrhnout konání, pokud dosáhl věku 18 let ke dni zahájení sběru podpisů. Jeho návrh petice musí být podepsán nejméně 250 000 občany České republiky, kteří také ke dni podpisu dosáhli věku 18 let. Doba pro sběr podpisů na této petici počíná běžet ode dne zahájení sběru podpisů pod peticí a končí uplynutím dvanácti měsíců ode dne, kdy se rozhodnutí Ústavního soudu, kterým byl vysloven soulad návrhu na konání referenda s ústavním pořádkem a zákonem, stalo vykonatelným. Každopádně referendum nebude moci být vyvoláno takzvaně bottom-up, ale bude možné návrh podat takzvaně top-down, tedy směrem zeshora, a tyto pravomoci bude mít Parlament České republiky.

K podání návrhu bude nutné třeba souhlasu nadpoloviční většiny všech poslanců a nadpoloviční většiny přítomných senátorů. Tato kombinace obou způsobů principů zajistí, že referendum budou moci vyvolat jak politici v čelných funkcích, pokud budou vnímat, že je třeba, ale občanům možnost iniciace referenda rovněž zůstane, což je klíčové pro naplnění definicí prvků přímé demokracie, protože skutečně prvky přímé demokracie nemohou být jen směrem od vlády či parlamentu. Aby byla jistota, že každý návrh otázek v referendu by byl v souladu s ústavním pořádek, Ústavní soud posoudí návrh na konání referenda. Návrh Ústavnímu soudu lze předložit po podepsání petice alespoň 50 000 občany České republiky, kteří ke dni podpisu dosáhli věku 18 let. Z tohoto úhlu pohledu případné námitky, že bude možné hlasovat o otázkách, které by snad mohly být proti ústavnímu pořádku, jsou tedy naprosto scestné.

Jak už jsem řekla, v SPD jsme návrh konzultovali s právníky, aby návrh české legislativě zcela vyhovoval a žádná otázka v referendu nemohla způsobit nějaké problémy v zákonech či ohrozit demokracii.

Samotné vyhlášení referenda bude pak následně v pravomoci prezidenta republiky, který vyhlásí referendum do 30 dnů ode dne ověření všech splněných podmínek v zákoně. Referendum by se potom konalo nejdříve 90 dnů a nejpozději 180 dnů ode dne jeho vyhlášení. Zároveň pokud by se mělo referendum konat v posledních šesti měsících volebního období prezidenta, Parlamentu, Evropského parlamentu nebo zastupitelstev územních samosprávních celků, tak by prezident vyhlásil referendum tak, aby se konalo společně s novými volbami do těchto orgánů. Tento bod v návrhu zákona bude znamenat značnou úsporu ve finančních prostředcích pro stát a zároveň zabezpečí, aby nehrozilo riziko, že občané budou vyčerpaní z nutnosti hlasovat ve volbách a ještě potom samostatně v referendech. Na podobném principu dnes již funguje velká část místních referend. Nemyslím si tedy, že by případná referenda byla pro český stát nákladná. Podstatné ale je, že rozhodnutí přijatá v těchto referendech jsou závazná pro všechny orgány i osoby včetně a jejich změna nebo zrušení jsou možné pouze na základě nového rozhodnutí v referendu.

Vláda rozhodnutí přijaté v referendu v rámci své působnosti provede nebo zajistí jeho provedení. Nenavrhujeme tedy typ referenda, které by bylo nezávazné a vláda a Parlament by se vůlí občanů nemusel řídit. Vláda bude mít na starosti provedení rozhodnutí občanů, ale nemůže samotnou vůli občanů ignorovat. Děkuji za pozornost.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová Já také děkuji. Nyní tedy zatím poslední přihlášená do rozpravy, paní poslankyně Helena Válková. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Helena Válková: Děkuji, paní předsedkyně. Milé kolegyně, milí kolegové, nemám snadnou pozici. Víte, že jsem v předminulém - minulém volebním období vždycky pevně zastávala názor, že celostátního referenda je třeba v tom smyslu, že by bylo dobré takový ústavní zákon přijmout, a snažili jsme se jej prosadit. To se nakonec nepodařilo z mnoha důvodů, na ně asi tady není ani čas ani energie a ani z mé strany chuť to rozebírat, nicméně to považuji za chybu. Možná právě ten neúspěch ovlivnil i skutečnost, která nám byla také vytýkána, že do našeho programu hnutí ANO ve volbách 2021 se výslovně zákon o celostátním referendu s ohledem na těžkosti, se kterými jsme se setkávali při jeho prosazování, a možná skepsi části našeho hnutí vůči prosazení v Senátu nedostal. Přesto si myslím, že je dobře, že tady o této problematice hovoříme, a stejně jako SPD si myslím, že je naprosto legitimní otevřít tuto otázku. Předpokládám, že například i Pirátská strana nebude namítat nic proti debatě nad tím, zda je či není, obzvlášť v dnešní - musím říci adjektivum pohnuté - době otevřít otázku celostátního referenda, kdy by se občané mohli k některým otázkám vyjádřit a nám tak ukázat cestu, nebo alespoň ukázat, jakým způsobem a jakým směrem bychom se neměli vydávat. A mám na mysli nicméně nic více než řešení situací, které s sebou nese současná krize na Ukrajině a s tím bezprostředně související příval uprchlíků do České republiky, který na jedné straně akceptujeme a snažíme se jim pomoci, na druhé straně budeme jistě v budoucnu muset čelit různým náladám, které by bylo možné i tímto způsobem, to znamená v rámci celostátního referenda, pokud by docházelo k přijetí zásadních zákonů, které by se měly dotýkat běžného života našich spoluobčanů, regulovat.

Po tomto trošku filozofickém a politickém úvodu mně dovolte, abych se vyjádřila k tomu, co zde máme předložené. Vy velmi dobře víte, že jsme už koncem roku 2019 měli poměrně dobře propracovaný návrh, který byl známý jako sněmovní tisk 111, ve znění komplexního pozměňovacího návrhu tehdejších poslanců ČSSD, který se přiblížil už tomu řekněme konsenzuálnímu vnímání ve Sněmovně, a nebyli jsme daleko od jeho prohlasování alespoň na půdě Sněmovny, byť s vědomím, že v Senátu v této podobě neprojde. Pamatuji si, že tenkrát - ono jich bylo víc - ale ten návrh na zamítnutí podával Dominik Feri. V každém případě, nepodařilo se.

Nyní tady máme další návrh, který v některých směrech připomíná návrh 111 - sněmovní tisk, takže souhlasím s paní poslankyní Lesenskou, vaším prostřednictvím, paní předsedkyně, že jistě tento návrh oproti jiným návrhům z pera SPD byl konzultován s právníky. Na druhé straně se nedivím - bohužel v závorce - nesouhlasu, který vyslovila vláda, když v prosinci 2021 nedoporučuje Poslanecké sněmovně přijmout tento návrh. Jde o to, myslím si, zejména - a nebudu teď citovat to, co si můžete všichni přečíst v tom nesouhlasném stanovisku, ale spíše jde o moje názory, které jsem nasbírala a mám podpořené argumenty z minulého volebního období, když porovnávám ten návrh, který leží přede mnou - ten návrh totiž vylučuje nebo minimálně velmi zužuje moc zákonodárnou, ač to jistě nebylo jeho účelem, protože omezuje legislativní proces tím, že dává možnost, aby v celostátním referendu byly přijímány poměrně velkoryse zákony. V referendu by podle předkladatele - on to tady říká, já to řeknu takzvaně lidově natvrdo - mohl hlasovat občan o otázkách nejen vnitřní, ale i zahraniční politiky a mohl by v referendu též vyslovit souhlas s ratifikací nebo odstoupením od mezinárodní smlouvy. Vidím jako jeden z nejproblematičtějších čl. 9 odst. 2, kde se uvádí: "Pokud se podle tohoto ústavního zákona koná referendum k vyslovení souhlasu s ratifikací nebo s odstoupením od mezinárodní smlouvy, nahrazuje souhlas v takovém referendu vyslovený souhlas Parlamentu." Anebo čl. 9 odst. 3 - přijmout nový zákon. Kdyby se totiž úplně doslova aplikovalo to znění, pak by v případě takzvaného legislativního referenda podle čl. 9 odst. 1, který stanoví, že změna nebo zrušení rozhodnutí přijatých v referendu jsou možné pouze na základě rozhodnutí v novém referendu - tam to nové není, ale myslí se nové - nastala situace, kdy k úpravě toho příslušného zákona - a to zdůrazňuji a říkala jsem to i na našem poslaneckém klubu - i případných legislativních vad, nemluvě o novelizacích, bylo nutné přijmout rozhodnutí v dalším celostátním referendu. Pak to platí tím spíše, když v čl. 10 se stanoví, že ve stejné věci se může referendum konat nejdříve po uplynutí tří let ode dne oznámení výsledků hlasování v předchozím referendu - že se z toho stává taková kombinace dvou článků nebo to může přinést téměř absurdní situace.

Návrh nadto nevylučuje přijetí ani ústavního zákona z okruhu otázek řešených celostátním referendem, a to dokonce za stejných podmínek, za jakých by měly být přijímány zákony běžné, nikoli ústavní povahy. Aspoň takto to v znění předkládaném nyní k posouzení Poslanecké sněmovny je obsaženo. Samozřejmě to velmi nízké kvorum - my jsme tady, a vzpomenu ho, protože velmi nám pomohl tenkrát, bývalý poslanec, pan Vojtěch Pikal - diskutovali stanovení kvora pro platnost rozhodnutí v referendu a nakonec jsme myslím také dospěli k velmi rozumnému konsenzu. Pochopila jsem i ty matematické výpočty a ztotožnila se s nimi. Tady v tomto návrhu by rozhodnutí měla být přijata v případě, že pro návrh hlasovala nadpoloviční většina hlasujících, jestliže se referenda účastnilo alespoň 20 % občanů České republiky, kteří jsou oprávněni v referendu hlasovat. S ohledem na klíčovou povahu otázek, které bychom mohli - nemuseli, ale mohli - v celostátním referendu řešit, je to opravdu velmi nízké, a proto velmi nevhodné, nebo skoro se mi chce říci nepřijatelné procento.

Takže za nás, za hnutí ANO, nesouhlas - já si dovolím říci nikoliv kvůli tomu, že bychom celostátní referendum v kvalitní podobě ústavního zákona nepodpořili, byť ho nemáme v programu, avšak v této podobě je pro nás nepřijatelné. Děkuji za pozornost.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová Také děkuji. Ještě se přihlásil s přednostním právem pan předseda klubu hnutí STAN Josef Cogan. Prosím, pane předsedo, máte slovo, a prosím kolegyně a kolegy o ztišení.

 

Poslanec Josef Cogan: Vážená paní předsedkyně, vážené kolegyně, vážení kolegové, já bych tady určitě navázal a určitě bych mohl podtrhnout slova, prostřednictvím paní předsedkyně, paní kolegyně Válkové, zejména v legislativním výkladu referenda. I my máme přesně i tyto výhrady. Jinak je potřeba říct, že referendum je opravdu velice významným institutem demokracie, ale musí být využíváno velmi uvážlivě a obezřetně, opravdu v těch nejdůležitějších věcech. Já vím, že pro SPD je to tradičně jejich stěžejní bod, je proto trošku smutné, že s tímto bodem nakládá takto lehkomyslně. Referendum je opravdu závažná věc.

Návrh SPD opravdu má velmi nízký počet podpisů nutných k vypsání referenda, toliko 250 000. Jsou to 3 %oprávněných voličů, je to asi půlka voličů, které oni mají, tak možná na to sázejí. Nevím, co je k tomu vede. Možná je i účelem toho návrhu, aby nám tady potom kaskádou referend zobstruovali ne Parlament, ale celý stát. Musíme si opravdu říct, že ten návrh připouští v referendu schvalovat i právní předpisy, a to když vidíme na Sněmovně, jak je složité přijmout právní předpisy, jak je to velmi těžké vyladit, a přesto se to potom tady vrací, jsou novely - to je prostě obrovsky těžká záležitost, my sami to tady vnímáme a to jsme samozřejmě lidé, kteří k tomu mají daleko blíže a kteří to řeší dnes a denně.

A je potřeba říct, že to, že není teoreticky vyloučeno, aby tady docházelo i ke schvalování ústavních zákonů, a to vyjma rozhodnutí o základních právech a svobodách zaručených ústavním pořádkem, tak to je opravdu absurdní zejména s ohledem na relativně velmi nízké kvorum pro závaznost přijatého rozhodnutí. Navržená platnost referenda je již při účasti 20 % oprávněných voličů a závaznost referenda je navržena při 11 % oprávněných voličů. To je opravdu číslo, kdy budeme vystupovat z Evropské unie, z NATO, kdy budeme měnit ústavu - to je opravdu absurdní.

Velmi nevhodná v té věci je i konstrukce, kdy Ústavní soud posuzuje zde návrh na konání souladu s ústavním pořádkem a se zákonem. Bude Ústavní soud, přestože je soudním orgánem ochrany ústavnosti, kontrolovat i splnění administrativních podmínek? Bude například ověřovat pravost podpisů petentů? Myslím, že - bylo tady už předtím řečeno i mojí kolegyní, slovo absurdní - prostě to je opravdu absurdní.

Vlastně s ohledem na tohle všechno navrhuji zamítnutí tohoto návrhu a musím říct, že bych i reagoval, prostřednictvím předsedající, na kolegyni Lesenskou. Tím, že ten návrh zamítneme, trošku ochráníme i kolegy z SPD, protože ona tady řekla, že vlastně by tady mělo probíhat i odvolávání politiků, a já se domnívám, že kdyby referendem šlo odvolávat politiky, tak z kolegů z SPD tady opravdu za nějaký čas nikdo nesedí. Takže já si myslím, že zamítnutím jim velmi pomůžeme řekněme v demokracii, a proto vám tento návrh předkládám. Děkuji.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová Také děkuji. Nyní jsou faktické přihlášky - anebo chcete, pane předsedo, s přednostním? Tak v tom případě faktické přihlášky mají přednost. Chcete faktickou? Tak jste třetí v pořadí, vaši kolegové z vašeho klubu jsou dříve přihlášeni. Nejdříve tedy pan poslanec Koten, následuje faktická paní poslankyně Lesenské, pak pan poslanec Okamura. Takže stahujete obě faktické? Dobře a nyní s přednostním právem pan předseda Okamura, tak jsme se domluvili. Prosím.

 

Poslanec Tomio Okamura: Já samozřejmě nebudu vůbec komentovat totální neznalost předsedy poslaneckého klubu STAN, omlouvám se, teď si nevzpomenu na vaše jméno, ale co se týče toho referenda, jenom připomenu, že Česká republika je tuším pouze jednou ze dvou zemí v Evropské unii - tou druhou je ten váš proslavený Kypr, kde máte ty sponzory z daňového ráje, které jste ještě nepřiznali...

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová Mým prostřednictvím, prosím. Mým prostřednictvím, pane předsedo!

 

Poslanec Tomio Okamura: Já právě teď nevím, koho přesně oslovuji, protože si nemohu vzpomenout na jméno.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová Pan poslanec Cogan, já vám poradím.

 

Poslanec Tomio Okamura: Ano, tak vaším prostřednictvím. A chtěl jsem říci, takže my jsme opravdu jedna z mála zemí, která má tento demokratický deficit. To je jedna věc.

Druhá věc je, že v České republice už jedno celostátní referendum proběhlo, mě zaráží vaše totální neznalost, a bylo to referendum o vstupu do Evropské unie, které bylo zcela bez kvora, jenom pro vaši informaci - vy mluvíte o kvoru. Ano, bylo to vládou vyvolané referendum, tím vládním zákonem, ale kvorum účasti tam nebylo žádné, takže i jeden člověk mohl rozhodnout o vstupu do Evropské unie. To znamená, o vstupu do Evropské unie jsme mohli rozhodovat bez kvora, ale kdyby se to referendum mělo ve stejném způsobu a ve stejném gardu, aby tady byl zákon o referendu, tak to už se vám nelíbí. Takže to je právě, mně to zaráží, jestli jste to myslel vážně, nebo jestli jste chtěl ukázat, úplně se tady zesměšnit tím, že absolutně nevíte, která bije.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová Já vás opravdu požádám, ať oslovujete poslance mým prostřednictvím! A není výmluvou, že neznáte jméno. Je to takhle uvedeno v jednacím řádu. Prosím.

 

Poslanec Tomio Okamura: Jasně, vy jste se v tom našla, že pořád vyzýváte v tom prostřednictví. Chápu.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová Já se nacházím v dodržování jednacího řádu. Věřím tomu, že to respektujete i vy. Děkuji.

 

Poslanec Tomio Okamura: Je to tak a já ho znám.

Takže to je jedna věc, takže jsme jednou ze dvou zemí v EU tuším, která referendum nemá. Druhou věcí je, že tady už celostátní referendum proběhlo zcela bez kvora, takže to všem vyhovovalo, a teď už to nechcete občanům umožnit znovu. Třetí věc je ta, že tahleta země, vážený pane předsedo klubu STAN, prostřednictvím paní předsedající, nepatří politikům. Ona totiž patří občanům, víte? A to, že vaše strana dělá z řadového občana hlupáka a že vám to vyhovuje, aby přišli občané k volbám jenom jednou za čtyři roky, a pak chcete, aby v podstatě občané drželi hubu a krok, to prostě není správně.

Co se týče odvolatelnosti, tak to už je totální neznalost a já nevím, jestli chcete být úplně k smíchu, nezlobte se na mě. Odvolatelnost politiků totiž probíhá tak - abych vám to vůbec vysvětlil - ten model, o kterém hovoříme, je ten, že k tomu je potřeba za prvé přímá volba politiků, to znamená, jde to aplikovat třeba na Senát, a ta odvolatelnost je v podstatě místní referendum. Takže třeba ten model je v tom, že když si lidé - takže tam je potřeba přímá volba, ten institut, a pak lze odvolatelnost - a ten model spočívá třeba v tom, že když si lidé sesbírají 10 % v petici, nad 10 % třeba oprávněných voličů v tom volebním obvodě, tak můžou vyvolat v podstatě nové volby a k odvolání toho politika, který je volen přímou volbou, musí být alespoň o jeden hlas více než počet hlasů, kterým byl zvolen, aby to nebylo zneužitelné.

Takže to je model logický, vy jenom ukazujete, že vůbec nevíte, která bije. Je to smutné, že jste předsedou poslaneckého klubu druhé největší vládní strany, takže by bylo dobré se trošku edukovat. Je o tom řada knížek, jak to funguje ve světě, a potom něco říkat. Vy prostě nechcete referendum, nechcete demokracii, hledáte výmluvy, a jestli říkáte, že referendum by se vám třeba v nějaké formě líbilo, tak přijďte s vaším vládním zákonem, dejte tam klidně ta vysoká kvora a pojďme přijmout aspoň nějaký zákon o referendu! Ale vy žádný nenavrhnete, a to je ta pointa! Jsou to jenom výmluvy!

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová Připomínám, že za jednu minutu, už možná necelou minutu končí jednací den, nicméně nyní je s faktickou poznámkou přihlášen pan poslanec Staněk a já se omlouvám, ale pokud to nestihneme, tak vás přeruším. Máte slovo.

 

Poslanec Pavel Staněk: Děkuji, paní předsedající, za slovo. Omlouvám se, pokud to nestihneme, tak v tom budeme pokračovat určitě v té...

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová A už jsme to nestihli!

 

Poslanec Pavel Staněk: Už jsme to nestihli. (Smích a potlesk.)

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová Pane poslanče, budete se moci přihlásit příště, nicméně já budu muset naši dnešní schůzi už přerušit. V tomto bodě tedy budeme pokračovat na některé z následujících schůzí.

Já tedy přerušuji schůzi do zítřejší 9. hodiny ranní. Přeji vám hezký zbytek dnešního dne. Na shledanou.

 

(Jednání skončilo ve 21.00 hodin.)

Aktualizováno 6. 11. 2023 v 15:57.