(pokračuje Věra Kovářová)

136.
Odpovědi členů vlády na písemné interpelace

Na pořad jednání 50. schůze bylo předloženo celkem šest odpovědí na vznesené interpelace, s nimiž poslanci nebyli spokojeni. Z toho důvodu požádali o zařazení na pořad schůze Poslanecké sněmovny. Upozorňuji všechny poslance na ustanovení § 112 odst. 6 jednacího řádu Poslanecké sněmovny, které zní: "Není-li interpelující poslanec na schůzi Sněmovny přítomen, nekoná se o odpovědi na jeho interpelaci rozprava a Sněmovna k ní nezaujme stanovisko ani o ní dále nejedná."

Nyní bychom přistoupili k projednávání odpovědí na písemné interpelace. Místopředseda vlády a ministr zdravotnictví Vlastimil Válek odpověděl na interpelaci poslance Kamala Farhana ve věci čekacích dob u plánovaných výkonů. Interpelace se spolu s odpovědí předkládá jako sněmovní tisk 319. Projednávání této odpovědi bylo přerušeno dne 1. prosince 2022 do přítomnosti ministra zdravotnictví Vlastimila Válka.

Pana ministra zde vidím, budeme tedy pokračovat v rozpravě a táži se, zda se někdo hlásí do rozpravy? Pan poslanec Farhan, prosím, máte slovo.

 

Poslanec Kamal Farhan: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, vážený pane ministře, já si dovoluji dnes předložit písemnou interpelaci, kterou jsem už avizoval před několika měsíci. Bohužel se na ni nedostalo, a proto se na ni dostáváme dnes. Týkala se čekací dob pro české pacienty. Jsem z této odpovědi, kterou jsem dostal od pana ministra, řeknu zklamán. Já jsem se ho zde ptal, jak ministerstvo sleduje a vyhodnocuje čekací doby na plánované výkony a jak bude postupovat, aby tyto čekací doby zkrátilo.

V odpovědi na mou písemnou interpelaci stojí černé na bílém: "Ministerstvo zdravotnictví nevyhodnocuje čekací doby. Povinnost hlášení čekací dob na Ministerstvo zdravotnictví není stanoveno." Dále ministerstvo rozvádí, že to mají dělat zdravotní pojišťovny, Ústav zdravotnických informací a statistiky a že věcí zkracování čekacích dob na operace pro české pacienty se nehodlá v budoucnu zabývat.

Řekl bych, že na člověka, jako jsem já, který už četl spoustu úřednických dopisů a výmluv, je i toto silná káva. Takže, pane ministře, dovoluji se vás zeptat na plénu Poslanecké sněmovny: Hodláte i nadále setrvat na svém stanovisku, že jsou vám čekací doby na operace pro pacienty lhostejné, že je dále nebudete sledovat, že je dále nebudete vyhodnocovat, že nehodláte sledovat, jak ty čekací doby jsou dlouhé? Jakou vyvinete snahu z pozice ministra zdravotnictví, aby docházelo ke zkrácení těchto čekacích dob? To je moje první otázka vlastně. Jaké aktivity budete vyvíjet k tomu, abyste to sledoval, anebo setrváte na stanovisku, že to nebudete sledovat ani vyhodnocovat?

Druhá doplňující otázka je: Znáte znění kompetenčního zákona, kde se říká, že Ministerstvo zdravotnictví je ústředním orgánem státní správy pro zdravotní služby, diagnostiku a léčení lidí? I v tomto případě se domnívám, že z toho vyplývá, že tyto informace, tato data, byste se jimi měl zabývat, měl byste je sledovat a měl byste v tom konat.

Třetí otázka: Nemyslíte si, že včasné provedené lékařského výkonu je podstatným parametrem dostupnosti lékařské péče?

A poslední: Nedomníváte se, že zájem o to, aby se sledovala a vyhodnocovala tato data o nepřiměřeně dlouhých čekacích dobách na centrální úrovni, ukládá ministerstvu nejen kompetenční zákon, ale minimálně zdravý selský rozum, že tato data mají vliv na zdraví českých pacientů a na celkový zdravotní systém České republiky?

Jsem přesvědčen, že úkolem Ministerstva zdravotnictví a i ministra je sledovat čekací doby na zdravotní výkony a v případě nepříznivého stavu je - i vzhledem ke kompetenčnímu zákonu - zasáhnout. Že to ministerstvo neví, že to ministerstvo nesleduje a že to ministerstvo nehodlá sledovat, což byla odpověď v písemné interpelaci, natožpak řešit, je pro mě šokující pokoj. Děkuji, pokud zodpovíte tyto mé tři doplňující otázky. Děkuji. (Potlesk vlevo.)

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane poslanče. Pan ministr se hlásí do rozpravy. A než mu udělím slovo, mám zde jedno sdělení. Pan poslanec Jiří Hájek ruší svoji omluvu.

Kolegové, kolegyně, prosím o klid. Děkuji.

 

Místopředseda vlády a ministr zdravotnictví ČR Vlastimil Válek: Vážená paní předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, kolegyně a kolegové, Ministerstvo zdravotnictví bohužel, a moji předchůdci včetně Vojtěcha Adama a všech pěti ministrů, kteří tam za vlády hnutí ANO byli, nikdy tato data nesledovali. Je to dáno z legislativy, což, prostřednictvím paní předsedající, pan poslanec Farhan, který pracoval na ministerstvu, velmi dobře ví. Tuto kompetenci mají zdravotní pojišťovny a já budu rád, když Poslanecká sněmovna změní některé kompetence a dá silnější nástroje Ministerstvu zdravotnictví, abychom mohli lépe sledovat, co se děje se zdravotní péčí v České republice.

Ještě v loňském roce, předtím, než jsem nastoupil, Ministerstvo zdravotnictví netušilo - netušilo, já to zopakuji, ne-tu-ši-lo - kde máme lékaře v České republice, v jakém počtu, netušilo, netušilo, kolik absolventů lékařských fakult zůstává, žádosti o akreditace a atestace se podávaly pouze písemně, některé čekaly až čtyři roky na schválení. Ministerstvo nemělo absolutně žádnou statistiku a analýzu o tom, kolik je kde praktických lékařů, kolik je kde lékařů pro dospělé, pro děti a dorost. Tyto analýzy postupně ministerstvo dává dohromady, postupně jsme propojili data, a tady je potřeba poděkovat i mým předchůdcům, kteří začali v určitém směru tuto činnost dělat. Začali jsme dávat dohromady data, takže dneska máme jasnou představu o tom, kolik je u kterého lékaře registrovaných pacientů. Máme přesnou představu o tom, jaká je struktura lékařů, kde ti lékaři jsou, a na základě debaty s pojišťovnami, jak nám to zákon umožňuje, a na základě debaty s příslušnými odbornými organizacemi a zástupci lékařů chceme podporovat rezidenční místa právě v regionech, kde tito lékaři chybí anebo kde je velký počet pacientů registrovaných u jednoho lékaře. Ale bez těchto dat, bez těchto analýz, pan profesor Dušek nás o tom opakovaně na zdravotním výboru v předchozích letech upozorňoval, a i v předpředchozích a tak dále, tak bez těchto analýz nejsme schopni se posunout dál.

Samozřejmě že Ministerstvo zdravotnictví má informace od zdravotních pojišťoven, od jednotlivých zdravotních pojišťoven o tom, jak jsou dlouhé čekací doby u jejich vyšetření, a má tyto informace o přímo řízených organizacích. Žádná legislativní úprava neumožňuje ale žádat tato data od ostatních subjektů, které nejsou přímo řízeny Ministerstvem zdravotnictví, a toto bych chtěl také změnit, protože naprosto souhlasím vaším prostřednictvím, paní předsedající, s panem poslancem Farhanem, že je nezbytně nutné, aby Ministerstvo zdravotnictví mělo přesná analytická data, abychom mohli i úhradovou vyhlášku směřovat tam, kde je dobrá kvalita, dobrá dostupnost, abychom mohli pomocí úhradové vyhlášky zlepšit dostupnost tam, kde tomu tak není. Bez těchto analytických dat to není možné, a tady bude potřeba udělat legislativní změny minimálně v jednom zákoně.

Souhlasím s tím, že v současné době, zvlášť poté, co tady bylo období, kdy v podstatě všechno zdravotnictví se soustředilo především na řešení covidu - a s tím nikdo nebyl schopen samozřejmě nic udělat, není to ničí vina, je to vina toho viru - tak se prodloužily nejenom objednací doby na screeningová vyšetření, ale prodloužily se objednací doby na plánovaná vyšetření, ať už jsou to operace kyčelních kloubů, kolenních kloubů a řada jiných plánovaných výkonů.

Co mohlo Ministerstvo zdravotnictví udělat a co samozřejmě udělalo, po dohodě s pojišťovnami jsme cílili peníze tak, aby plánované výkony nebyly zastropované počtem prováděných výkonů. Tedy zdravotnické zařízení těch výkonů může provést tolik, kolik je jich schopno provést, a všechny jsou výkonově hrazeny. Stejně tak jsme přestali jakékoli limity u screeningových vyšetření, ony ani před tím nebyly, ale ještě jsme stimulovali ta pracoviště, aby zvýšila svoji kapacitu. V přímo řízených organizacích některá pracoviště se dostala tak na 130 až 140 % výkonnosti ve srovnání s předcovidovými lety a začali postupně zkracovat termíny plánovaných vyšetření, ale i screeningových vyšetření.

Větší problém než plánovaná vyšetření jsou bohužel screeningová vyšetření, protože během těch dvou let, protože intervaly například u mammografického screeningu jsou dva roky a u některých dalších screeningů jsou také intervaly, nám vypadla - a zase, není to ničí vina - nám vypadla jedna velká skupina žen ze screeningu a my teď musíme tady toto všechno nějakým způsobem dohánět. Toto je skutečně velký problém, navíc část těch pacientů si odvykla na screeningová vyšetření chodit, prostě proto, že jejich dostupnost se výrazně zhoršila. Proto ve spolupráci s VZP jsme spustili kampaň a cílené zvaní pacientů na screeningy.

To znamená, když shrnu: u plánovaných vyšetření se alespoň v přímo řízených organizacích a z dat, která jsou k dispozici z pojišťoven - a tady vřele prosím všechny kolegy, kteří jsou členové správních rad, aby v tomto směru byli velmi důslední a chtěli na správních radách tato data od příslušných pojišťoven - tedy v tomto směru se zkracují termíny, alespoň v přímo řízených organizacích, a úhradová vyhláška na tento rok v tomto směru zase bude pokračovat. I to byl důvod, proč jsme posílili výkony, které se dělají v centrech, plánované výkony, a proč jsme posílili jednodenní chirurgii. V příštím roce bychom chtěli posílit celou jednodenní medicínu. Mohlo by to vést k dalšímu zkrácení objednacích dob u plánovaných výkonů.

U screeningu je situace daleko složitější. Není to absolutní otázka peněz, protože peněz je na screeningové výkony dostatek. Není to kupodivu ani zásadní problém kapacitní, byť u některých screeningových programů, jako je kolorektální karcinom, to kapacitní důvod může být, ale je to především důvod ten, že se zhoršil zájem o ta screeningová vyšetření, zase z logiky věci, protože dva roky, téměř dva a půl roku vypadla řada pracovišť ze screeningu.

Takže pokud shrnu: jsem připravený a rád ve spolupráci se zdravotním výborem - a tady děkuji velmi, prostřednictvím vaším, paní předsedající, panu poslanci Farhanovi a věřím, že on se do toho zapojí, protože vím, že s profesorem Duškem intenzivně komunikuje, to znamená, velmi rád bych ve spolupráci se zdravotním výborem předložil legislativu, která jednak rozšíří množství registrů z řad Ministerstva zdravotnictví tak, abychom mohli sledovat další parametry, a budu si vážit, když zleva či zprava nebo z prostředka přijde jakýkoli podnět na další parametry, které bychom měli sledovat a vyhodnocovat.

Jsem připravený, pokud zdravotní výbor toto uzná za vhodné, na zdravotním výboru zařadit pravidelnou informaci z dat, která Ministerstvo zdravotnictví má, a můžeme se domluvit, že přes kancelář zdravotních pojišťoven, která je jakýmsi řekněme orgánem, který koncentruje zdravotní pojišťovny, budeme chtít tato data daleko podrobněji i od zdravotních pojišťoven. Ale znovu opakuji, v současné době není povinnost žádného zdravotnického zařízení, a my nemáme možnost bez změny zákona tuto povinnost zavést, hlásit řadu údajů, a to včetně těch, jaké jsou objednací doby na plánované výkony. My můžeme tuto povinnost nebo tyto informace chtít od přímo řízených organizací, ale nemáme žádný legitimní způsob, jak vyžadovat tato hlášení od ostatních zdravotnických zařízení. A ano, souhlasím s panem poslancem Farhanem, vaším prostřednictvím, paní předsedající, je to chyba, považuji to za chybu a velmi budu rád, když ve spolupráci s Poslaneckou sněmovnou co nejrychleji schválíme legislativní změny tak, abych tato hlášení mohli dostávat. Považuji to za důležité nejenom pro mě, ale pro kohokoli, kdo bude můj následovník anebo následovnice na Ministerstvu zdravotnictví. Děkuji mockrát.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane ministře. Hlásí se do rozpravy ještě pan poslanec Farhan. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Kamal Farhan: Děkuji za odpověď, pane ministře. Jenom bych to krátce shrnul a budu se snažit, abych to neeskaloval. První věc je, že když se vrátím k těm mým dotazům. V první části jste neodpověděl nebo neodpovídal na mé dotazy, v té druhé jste je víceméně rozšířil. Proč jsem podal tu písemnou interpelaci, je proto, protože vlastně vámi zaslaný dopis bylo, že ministerstvo - cituji: "Ministerstvo zdravotnictví nevyhodnocuje čekací doby. Povinnost hlášení čekacích dob na Ministerstvu zdravotnictví není stanovena." Jo, takže já jsem tady na základě této vaší odpovědi podal tuto písemnou interpelaci, abychom se posunuli a dobrali se o kousek dál. Určitě se shodneme v tom, že ta data jsou důležitá, protože jinak byste jako ústřední orgán státní správy nemohl do toho zasahovat, nemohl byste to řídit a de facto by velmi sporně se naplňoval kompetenční zákon.

A jak jsem říkal, nebudu to dále eskalovat. Já jsem rád, že jsem toto téma otevřel, že jste nám na to odpověděl. Věřím, že se tím budete zabývat, ale přesto vás požádám, paní předsedající, aby Poslanecká sněmovna hlasovala nesouhlas s touto odpovědí vzhledem k tomu, co Ministerstvo zdravotnictví na moji písemnou interpelaci odpovědělo. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, zaznamenala jsem váš návrh. Ještě s faktickou poznámkou se přihlásil pan poslanec Jiří Mašek. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jiří Mašek: Děkuji. Vážená paní předsedající, kolegyně, kolegové, vážený pane ministře. Já jsem se tedy hlásil ještě před druhým příspěvkem pana kolegy Farhana, tak se budu trošku opakovat. Pane ministře, přijde mně neuvěřitelné, že písemně odpovíte za ministerstvo, že čas, respektive termíny do vyšetření nebo do léčby vás nezajímaly, nebo ministerstvo v minulosti nezajímaly ty čekací doby, v současnosti nezajímají a ani se jimi do budoucna nehodláte zabývat. Dneska jste odpověděl už pod tíhou toho, co řekl Kamal Farhan, prostřednictvím předsedající, trošku jinak, už jste to upravil, modifikoval.

Vy odpovídáte poměrně rozvláčně na jednoduché otázky, ale já se na vás musím obrátit v tom, že čekací doba je pro pacienty často rozhodující a mohou také vypadnout z takzvaného terapeutického okna, což vy víte, a léčba může přijít pozdě, a vy jste ministr, který si nechal v rozpočtu vzít 14 miliard na zdravotní péči. Samozřejmě vy to shodíte na zdravotní pojišťovny. Zdravotní pojišťovny si ty frekvence sice hlídají, ale zároveň jsou to plátci zdravotního pojištění, takže ony to vyváží. Ale to, že jednotlivá zdravotnická zařízení mohou ty termíny posunovat, prodlužovat, to se děje. Já z pozice praktického lékaře vím, jaké jsou termíny na jednotlivá diagnostická vyšetření, respektive jaké jsou čekací doby na operace, a ty se nezkracují. A ono to s financemi do zdravotnictví skutečně souvisí. My jsme na to upozorňovali, za naší vlády šlo do zdravotnictví o více než 100 miliard v průběhu čtyř let navíc, do zdravotního pojištění. My jsme upozorňovali na to, že ty peníze tam mohou chybět. Mě naprosto děsí situace, že ministerstvo vlastně ani ty zásadní parametry, kterými by mohl ministr nové vlády argumentovat (Předsedající: Čas.), že se tomu tak neděje, tak to nesleduje. Děkuju.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji za dodržení času a omlouvám se, že jsem přehlédla vaši přihlášku k faktické poznámce. Pan ministr se přihlásil do rozpravy. Prosím, máte slovo.

 

Místopředseda vlády a ministr zdravotnictví ČR Vlastimil Válek: Paní předsedající, dámy a pánové, vážené poslankyně, vážení poslanci. Já si nesmírně vážím vždycky konstruktivní debaty, ale dovolím si ještě jednou pomalu a srozumitelně zopakovat. Žádný z mých předchůdců, ani pět ministrů v uplynulém volebním období, pět ministrů zdravotnictví, nesledovalo a ani nenaznačilo tuto ambici, že by chtělo sledovat data o plánovaných výkonech. Co jsem zdědil, to mám a rok se to snažím intenzivně změnit. Samozřejmě že je nutné změnit legislativu o registrech, ale pokud si vzpomenete a byli byste korektní, vzpomeňme si na velmi bouřlivou debatu o Tečce, která souvisí s registry. My nemáme příslušný zákon, a proto jsme odkázáni na to, co nám úřad pro ochranu osobních dat dovolí nebo nedovolí sledovat. Proto jsem musel nachystat zákon o zdravotních registrech, proto od ledna Ministerstvo zdravotnictví nebo od března tento zákon chystá.

A já znovu opakuji, není to ničí vina, protože žádný z ministrů po roce 1989 tuto ambici neměl. Opravdu to není ničí vina, není to vina žádné politické strany, je to prostě nějaká situace. Covid nás naučil mnohé a naučil nás taky, že je třeba velmi pečlivě tato data sledovat a jasně si říct, která vlastně data budeme sledovat.

Já se těším na další interpelaci, předpokládám, že bude, teď se pobavíme o diagnostice. Teď se bavíme o plánovaných výkonech z dat pojišťoven a já jsem opravdu odkázán pouze na data, která dostanu od pojišťoven. Buď jim mohu věřit, nebo nemohu, ale nemám žádnou legislativní možnost si ověřit, zda ta data jsou správná. A pokud mi je některá pojišťovna odmítne dát, nemám žádný způsob, jak ta data od pojišťoven získat. To znamená, z dat od pojišťoven, od té největší, od Všeobecné zdravotní pojišťovny, kde je síla státu největší, byť ne většinová, mám data, která jasně říkají, že se nám podařilo významně zkrátit ve srovnání s předchozím rokem, tedy rokem 2021, zkrátit čekací doby na plánované výkony. To zkrácení je větší, než jsem doufal, ale ano, pořád jsme se u řady výkonů nedostali na úroveň roku 2019. To ale doufám, že si každý z vás, který je tady lékař, zdravotník, a myslím si, že každý, každá poslankyně, poslanec, uvědomí, že během jednoho roku téměř není možné, kdy ještě ze začátku tohoto roku jsme řešili minimálně tři měsíce velmi silnou vlnu omikron.

Faktem je, a za to velmi děkuji, že bude potřeba přijmout některé zákony, především tedy EU registrech a o sledování dalších dat. Uvědomuju si, že Poslanecká sněmovna napříč politickým spektrem, tak jako Senát, nebude pravděpodobně hlasovat úplně jednomyslně, protože se tady střetávají dva světy. Ten první svět je sledovat co nejvíce dat, a to je svět, který je můj, tak, abychom podle toho mohli reagovat. Druhý svět je: nemáme co sledovat data od pacientů, pokud s tím pacient předem nesouhlasí, což je také legitimní svět, svět GDPR, svět ochrany osobních údajů, a je to svět, který je naprosto řekněme v pořádku.

A já bych velmi chtěl znovu poprosit, abychom se na úrovni zdravotního výboru velmi korektně - a budeme se o tom bavit, když zdravotní výbor bude na ministerstvu - bavili o tom, jaká data sledovat, protože to nejsou data pro Válka, to nejsou data pro Ministerstvo zdravotnictví, ale to jsou data pro pacienty a české zdravotnictví bez ohledu na to, kdo povede Ministerstvo zdravotnictví, bez ohledu na to, která strana vyhraje volby. To jsou data, která jsou naprosto zásadní pro to, abychom mohli centrálně řídit zdravotnictví, na tom se asi všichni shodneme. A že jsme tato data v podstatě do loňského roku neměli ambici získávat, neměli jsme pro to legislativní normy, to se pravděpodobně taky shodneme.

Tedy pojďme společně tu situaci změnit, ale to, co je v té odpovědi, je bohužel smutný fakt. Ministerstvo nesleduje ta data, nesledovalo a nemá žádnou šanci je sledovat. To je realita. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane ministře. Nyní se přihlásil k faktické poznámce pan poslanec Zlínský.

Než mu udělím slovo, přečtu omluvy: omlouvá se Brož Lubomír po celý jednací den ze zdravotních důvodů, Heller Šimon do 10 hodin bez udání důvodu a Nacher Patrik od 13 do 16 hodin z pracovních důvodů.

Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Vladimír Zlínský: Vážená paní předsedající, děkuji za slovo. Já se vaším prostřednictvím obrátím na pana ministra, protože on teď při té poslední odpovědi pravděpodobně odpověděl na to, na co jsem se chtěl zeptat, protože on vyprávěl nebo říkal o tom, že je problematické získat nějaké informace o tom, kolik máme lékařů, jak jsou alokováni v prostoru naší republiky, kolik mají registrovaných pacientů. Mě to nesmírně překvapilo, protože jsem si řekl, že žijeme v době informační společnosti, že tato data vlastní pojišťovny a případně ÚZIS, tak v tomto případě pro mě bylo šokující, že taková jednoduchá data není schopno Ministerstvo zdravotnictví nějakým způsobem získat. On na to v podstatě odpověděl, že o to nebyl zájem, což je pro mě taky šokující, že se na to nemyslelo s nějakým předstihem.

A dále bych se chtěl pana ministra vaším prostřednictvím zeptat, jak se pan ministr staví k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Evropské unie ohledně evropského prostoru pro zdravotní data, protože tam se tato problematika nějakým způsobem do hloubky řeší. A právě problematika citlivých dat zdravotnických, kdy pacient vlastně nebude mít možnost rozhodnout o tom, že jeho data, byť byla depersonifikovaná nebo pseudopersonifikovaná, půjdou do digitálního prostoru, tak vyvstává v tomto spousta otázek, jakým způsobem to do budoucna řeší. Děkuji za odpověď.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji za dodržení času. A než dám ještě slovo panu ministrovi, mám zde další faktickou, a to je - pane poslanče Janulíku, vy jste až po panu poslanci Farhanovi, takže prosím o strpení. Pan poslanec Farhan - faktickou rušíte, ano, takže pan poslanec Janulík má nyní možnost vystoupit k faktické poznámce. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Miloslav Janulík: Děkuji za slovo, dobrý den všem. No, nebudu to prolongovat. Podívejte se, tady pan ministr říkal, že se tím nikdo nikdy nezabýval. On v podstatě třeba do toho covidu - samozřejmě mluvím z pohledu terénního doktora, který je v ambulanci - v podstatě nebyl důvod.

My přece jako doktoři dobře víme, že sledovat čekací doby v České republice, to by občas - folklorně se to problesklo někde v médiích, ale když to člověk porovnal se zahraničím, tak to bylo naprosto neporovnatelné. My jsme přece dobře věděli, že ve vyspělých státech kolem nás se čeká na endoprotézu dva roky, a ono to má svoje důvody. A tady prostě sem tam nějaký redaktor napíše něco, nějaký výkřik, jak se čeká. Ono se čeká i třeba z toho důvodu, že by ten pacient mohl zhubnout, ztratit nějakou váhu, a tak dál a tak dál a tak dál. Takže nebyl důvod to v podstatě sledovat. Ale my jsme si na to všichni zvykli, celá společnost, všichni pacienti, doktoři, všichni jsme si na to zvykli, a najednou se to prodlužuje. No proč? Protože za covidu z mého oboru se neoperovalo. Teď jsme sem ještě pustili x (nesrozumitelné), takže přijdou ty pojištěnky, nebudu konkrétní, úplně z jiných států a chtěly by být operované. Já říkám, no moment, my jsme neoperovali naše lidi, a teď je tady najednou mám i já, nějaký v uvozovkách waiting list. A nejsme nafukovací, čili to má všechno jakousi z logických důvodů kapacitu. Člověk může odoperovat, nebo na jednom sále se dá jenom - neděláme čtyřiadvacet hodin denně a tak dál, nebo den má jenom dvacet čtyři hodin v uvozovkách a měsíc má 720 hodin, takže to je ta přirozená limitace.

Ale co mně vadí, je opravdu to, že třeba když tady padla řeč o těch 14 miliardách, kdyby ty prachy ty pojišťovny měly, co by s nimi ty pojišťovny udělaly? No, musely by je rozeslat, rozeslaly by je zdravotnickým zařízením, mohly by je dát třeba do platů a přijmout o něco víc lidí, víc zdravotníků, takže ta kapacita by se trošičku spravila. Ale jsou, ale ne třeba u nás, ale v jiných státech. (Čas.) Děkuju. (Potlesk z lavic poslanců ANO.)

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Prosím, pane ministře, máte slovo.

 

Místopředseda vlády a ministr zdravotnictví ČR Vlastimil Válek: Teď to byla celá série dotazů, tak já se pokusím velmi - pokud to půjde - stručně odpovědět.

Pořád, vážená paní předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, dámy a pánové, pořád se pokusím být v té racionální, a pokud to jenom trošičku půjde, medicínské rovině, protože byť tedy jsem tady jako ministr, tak pořád jsem profesor radiologie a lékař.

Technicky určitě jsem neřekl, vaším prostřednictvím, pane poslanče, že teď nevím ten termín, jaký jste použil, ale nebyl zájem nebo jak to... předchozích ministerstev. Ono to takhle není, on nebyl důvod. A tady, vaším prostřednictvím, naprosto souhlasím s panem poslancem Janulíkem, vlastně nebyl důvod, proč ta data takto sledovat. Ale byla výjimka, pan ministr Heger, pokud si vzpomenete, zavedl jakýsi parametr sledování objednávacích dob na vyšetření zobrazovacími metodami, a ten parametr se časem ukázal jako naprosto nesmyslný. A dneska si možná v rámci interpelace, pokud se k ní dostaneme, pana poslance Farhana, vaším prostřednictvím, vysvětlíme, proč.

To, co tady, vaším prostřednictvím, řekl pan poslanec Janulík ohledně plánovaných výkonů, je velká pravda. Pokud si řekneme jenom jeden z těch plánovaných výkonů, a teď opravdu se nebavím politicky, ale bavím se jako lékař a bavíme se o kyčelním kloubu, o velmi známém výkonu, tak máme skupinu pacientů, kteří jsou akutní, kteří potřebují ten výkon prostě proto, že si zlomí krček kyčle a jdou na operaci akutně. Tyto termíny nemá smysl sledovat, protože akutní pacient má mít operaci akutně. Ale pak je celá suma pacientů, která má ten výkon plánovaný. Pravděpodobně řada z vás ví, kdyby tady byl některý z kolegů ortopedů, tak to vysvětlí daleko podrobněji než já, že to plánování je jednak podle skórovacího systému, který vychází z nálezu CT, z nálezu RTG, případně CT, ale RTG plus magnetické rezonance, a který posuzuje, jaký rozsah artrózy kyčelního kloubu tam je. Stejně tak to vychází ze subjektivních pocitů pacienta, tedy jakou má bolest, a i ta bolest se objektivizuje pomocí nějakých parametrů. Tedy mám dva pacienty, kteří přijdou k lékaři ortopedovi, oba dva mají artrózu kyčelního kloubu a oba dva časem dospějí k tomu, že mají mít výměnu kyčelního kloubu, jejich stav tu výměnu bude vyžadovat. A teď samozřejmě ten jeden pacient v tom skórovacím systému bude níž a ten druhý bude samozřejmě výš. Pochopitelně dřívější termín dostane pacient, který je v skórovacím systému výš, a později ho dostane ten, který je ve skórovacím systému níž. Proto je samozřejmě optimální, aby pacient, který má potíže s kyčelními klouby, který má jakékoliv bolesti, který má jakýkoliv nález, byl zařazený na něco, co se jmenuje waiting list, a na tom waiting listu může na tu operaci čekat třeba deset let, může čekat poměrně dlouhou dobu.

Velmi podobná situace je s pacienty z jiné kategorie, a to s pacienty, kteří čekají na transplantaci jater, kdy pacient, který má nějaký nález na játrech, typicky jaterní cirhózu, ve stadiu řekněme B, a je velmi pravděpodobné, že dospěje postupně k transplantaci jater, se dostává na waiting list, je sledovaný. Ale dva velmi podobní pacienti, kteří se na ten list dostanou, mohou mít zcela rozdílný termín transplantace nejenom podle dostupnosti jater, ale hlavně podle toho, jak se ten nález vyvine. A je velmi těžké pak to sledování termínů, protože vám se vlastně mísí velmi čistě medicínské kritérium, stav toho pacienta, nález na objektivních zobrazovacích metodách a subjektivní potíže toho pacienta, s tím, s jakým předstihem vlastně se nechá zařadit na waiting list. To znamená, vy můžete mít pacienta, který čeká řekněme čtyři roky na implantaci kyčelního kloubu a figuruje v tom seznamu waiting listu, a ano, má čtyři roky, kdy čeká na ten kyčelní kloub. Ale nic to nevypovídá vlastně o skutečné délce čekání, protože on čeká prostě proto, že jeho stav dospěl třeba až za tři, za čtyři roky do toho stadia, což ortoped na základě těchto objektivních kritérií posoudí. To znamená, tady bych se chtěl zastat všech mých předchůdců, ať už byli z jakékoliv politické strany, že ono není úplně jednoduché ty parametry nastavit.

A vaším prostřednictvím, pane poslanče, co se tedy změnilo v systému v době covidu. A tím odpovídám, vaším prostřednictvím, i panu poslanci Janulíkovi. Změnilo se to, že jsme si zvykli na denní hlášení profesora Duška, která jsou extrémně podrobná. A teď bychom chtěli podobné podrobné informace o dalších nemocech, například o virových onemocněních. Jenže legislativa, jak v době covidu byla přijímána, byla přijímána poměrně hekticky. Zas to není ničí chyba, protože musela rychle reagovat na nějakou akutní situaci, a není opřena o velký zákon. Vzpomeňte si na naše debaty o krizovém zákonu s tehdejším ministrem vnitra, že je potřeba řešit krizovým zákonem, nakonec z toho byl pandemický. Výsledkem je, že musíme přijmout zákon o registrech, o zdravotních registrech. To je podmínka Úřadu pro ochranu osobních údajů. S tím vlastně diskutuji už téměř půl roku. Na základě toho si musíme říct odborně, politicky, co vlastně chceme sledovat, protože každý ten sledovaný údaj znamená zatížení samozřejmě zdravotnického zařízení, co se hlášení týče, na co to chceme sledovat a jestli to můžeme vyhodnotit.

Čímž se dostávám k poslední části European Health Data Space, tedy o tom jakémsi sdílení dat. My v České republice data sdílíme. My je sdílíme dokonce možná jedni z nejvíc v Evropě, když to přeženu, a to v případě obrazové dokumentace. To, co je v České republice a na Slovensku, protože to je společný projekt těchto dvou zemí, a není nikde jinde na světě, je, že mohu okamžitě z jakékoliv nemocnice, z jakéhokoliv zdravotnického zařízení do jakéhokoliv zdravotnického zařízení v České republice nebo na Slovensku bez ohledu na to, jestli je státní, městské, krajské, soukromé, prakticky on-line, ihned odeslat obrazovou dokumentaci. Mohu takhle získat dokumentaci jakéhokoliv pacienta, pokud s tím pacient souhlasí, z nemocnice v Košicích a dostat ji okamžitě v nemocnici v IKEMu, což strašně zjednodušuje péči o akutní pacienty. Ten projekt funguje už patnáct let. Já jsem se kdysi na tomto projektu, tehdy jako akademik, podílel za Masarykovu univerzitu, jsem jeden z koordinátorů, a nebyl to politický projekt. To propojení je dáno dvěma systémy. Jeden je akademický systém, druhý systém je zdravotnický. Oba dva ty systémy jsou extrémně levné, takže se do nich mohou zapojit i praktičtí lékaři, v podstatě kdokoliv. A my jsme tímto způsobem vytvořili kdysi v České republice, pro vaši představu, velmi širokou pětiproudovou dálnici ve dvou směrech, kdy zatím využíváme jeden pruh, a to ještě málo. Mohli bychom ty čtyři další volné pruhy využívat k tomu, abychom stejným způsobem posílali i ostatní zdravotnickou dokumentaci, pokud se nám podaří - a zase já se omlouvám, že vás zdržuji odborným vysvětlováním, ale velmi si vážím toho, že jste tady v takovém počtu a jste ochotni to poslouchat - pokud by se nám podařilo standardizovat zdravotnickou dokumentaci, tedy pokud by například formát HL7 nebo DASTA byly českými standardy, tak jak je všude ve světě, a kde v celé Evropě tyto standardy mají v zákoně nebo ve vyhlášce, ale my je nemáme vůbec nikde. Proto první věc, co jsem udělal, že jsem to nařídil metodickým pokynem, a chtěl bych, abychom toto vydali alespoň vyhláškou, lépe zákonem, což je ale velmi komplikované, protože musíme první mít přesně zmapovanou situaci ve zdravotnických zařízeních.

A jak to souvisí s European Health Data Space. Z obecné roviny European Health Data Space, tedy možnost, že když se český občan odstěhuje na měsíc, na dva, na půl roku do Portugalska, za ním přijde jeho zdravotnická dokumentace a tam v léčbě v nějakém souhrnu budou moct pokračovat, nebo naopak, když nějaký cizinec z Evropské unie přijde sem, tak jakýkoliv, prostřednictvím vaším, lékař, jako je gynekolog pan doktor Janulík nebo vy, bude moct mít jeho dokumentaci, vypadá jako dobrý nápad. Stejně tak je užitečný nápad, aby vědecké instituce mohly s těmi daty spolupracovat, protože u vzácných onemocnění, kdy ten absolutní počet nemocných v Evropě řádově je v desítkách tisíc, není možné postavit klinickou studii jinak než na celoevropské úrovni a jinak není možné nastavit optimální léčebné protokoly pro tato vzácná onemocnění. Samozřejmě tady vidí průmysl farmaceutický a zdravotnický průmysl určitý prostor pro využití, velmi zajímavý prostor pro využití. Z praktického hlediska - co to pro nás znamená. Je to výborný nápad, který Česká republika podpořila, a v rámci předsednictví jsme dva body posunuli dál. Ale já měl jedno velké "ale" s takto silně vztyčeným prstem (Gestikuluje.): nesmíme dopustit, aby to znamenalo finanční náklady pro jednotlivé země, protože abychom mohli data sdílet, musíme je zanonymizovat, a zanonymizování dat není ve většině případů automatický proces. Tedy můj požadavek jako předsednické země byl: bavme se o té vědecké, medicínské stránce, která pomáhá vědcům a pacientům, ale paralelně s tím musí probíhat velmi tvrdá debata o ekonomice, protože není možné, abychom vymysleli něco, co pak bude stát jednotlivé státy třeba stovky milionů, ne-li miliard.

A teď se dostanu k těm 14 miliardám. Ano, vaším prostřednictvím, pane poslanče, to je opakovaná námitka, nicméně aby se peníze od pojišťoven dostaly ke zdravotnickým zařízením, musí to umožnit úhradová vyhláška, a já, byť Ministerstvo financí mělo trošku jiný názor, byť zdravotní pojišťovny měly zásadně jiný názor - protože pokud si vzpomenete, v dohodovacích řízeních se dohodly na 4 % navýšení - jsem si udělal podrobnou analýzu zdravotních pojišťoven a navýšil jsem v úhradové vyhlášce na dvojnásobek, na 8 %. A to navýšení jde právě na provádění těchto výkonů u screeningů s tím, že s vaší pomocí a vaší zásluhou - protože to byl poslanecký návrh, a za to velmi děkuji - se podařilo zásadně navýšit fondy prevence, které opět mohou být využity cíleně na preventivní programy. Ano, byly tady obavy, že to bude mít fatální dopad na pojišťovny. Ty obavy měla opozice, koalice, odborníci přes financování. Výsledek ale je, že financování pojišťoven ke konci loňského roku dopadlo stejně, ne-li lépe než ke konci předchozího roku. A ano, mea culpa, já to přiznávám, měl jsem být ještě tvrdší a mohl jsem jít na 9 %. Já jsem byl opatrný a chtěl jsem, aby pojišťovny fungovaly dobře, a slibuji, že v příštím roce tvrdý budu.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane ministře. Hlásí se ještě někdo do rozpravy? Pan poslanec Farhan, ale mezitím mi blikla faktická poznámka pana poslance Vladimíra Zlínského. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Vladimír Zlínský: Vážená paní předsedající, děkuji za slovo. Vážený pane ministře, prostřednictvím paní předsedající, já se vrátím k tomu evropskému prostoru pro zdravotní data, protože jsem to zpravodajoval ve výboru pro evropské záležitosti, a tak jsem se snažil to pozorně číst. Samozřejmě, Evropská unie se bude podílet nemalou měrou na financování, ale dá se předpokládat, že celý ten systém bude velmi finančně náročný, a je tam řečena jasná věc, že hlavní tíhu toho financování ponesou výrobci softwaru, případně hardwaru, pokud ty přístroje - a to mají být všechny přístroje zdravotnické připojeny do tohoto systému - tak nedělám si iluze, na koho pak přenesou tito výrobci náklady. A vycházejí mně pouze zdravotnická zařízení.

A ještě jeden dotaz bych na vás měl, prostřednictvím paní předsedající. Já bych se chtěl zeptat, jestli podporujete myšlenku, že pacienti budou mít možnost odmítnout sdílení v sekundárním prostoru zdravotních dat, to znamená, jestli budou moct říct to, co v primárním prostoru, že si nepřejí, aby jejich data byla sdílena ve prospěch nějakého lékaře, tak aby si řekli: My si nepřejeme, aby šly do toho sekundárního prostoru, to je ten prostor, který je pro regulátory a pro biotechnologické a farmakologické firmy a výzkumníky. Děkuji za odpověď.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane poslanče. Pan ministr má zájem reagovat s přednostním právem a poté je přihlášen pan poslanec Farhan.

 

Místopředseda vlády a ministr zdravotnictví ČR Vlastimil Válek: Velmi stručně. Přístroje jako takové nejsou problém, protože přístroje komunikují s nemocničními informačními systémy pomocí DICOM formátu. DICOM 3.1 je jedna forma, dneska už je to vyšší verze v DICOMu. Umožňuje automatickou anonymizaci. Když to řeknu zjednodušeně, prostým kliknutím na tlačítko jakéhokoliv CT, RTG, MR přístroje mohu zanonymizovat data pacienta prakticky ihned a také se to děje. Ten problém nejsou připojené přístroje, ten problém jsou data generovaná textově, to je problém, protože nemocniční informační systémy, ať už mají jakýkoliv text, mají v České republice specifické, a to je nadlouho a nechci zdržovat, specifické formáty a s tím musíme něco udělat. V našem návrhu, který jsme posunuli do švédského předsednictví, a bezesporu vás s ním podrobněji seznámím v tomto prvním půlroce, jakmile proběhne první jednání ministrů, jsme právě zdůraznili nutnost toho, že ekonomické náklady musí jít buď na úkor těch firem, které ta data anonymizovaná chtějí, anebo případně na úkor vědeckých institucí, které by to měly hradit z grantů, které na to konto budou získávat. V případě pacientů, kdy anonymizovaná data mají sloužit k péči pacientů, tak to samozřejmě musí jít k tíži zdravotních pojišťoven. To je vcelku logické, ale toto, myslím si, že je nejmenší balík dat. Koneckonců, v České republice zásluhou mých předchůdců existuje několik příhraničních projektů, které je už toto realizují. Já bych si dovolil zmínit kraj Vysočina a Rakousko, kde se ten projekt pilotoval a pilotoval se úspěšně. To je k té první části otázky.

A k té druhé odpověď prostá - ano, samozřejmě, vždycky tam musí být právo pacienta, respektive pacient, to je naprosto mandatorní, musí vyjádřit souhlas s tím, že jeho data budou jakýmkoliv způsobem, byť v anonymizované formě, pak dále používána. A koneckonců, na tom je postavena celá medicína. Pokud chci použít data pacienta, například v klinické studii, pacient s tím musí předtím souhlasit. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Nyní se do rozpravy přihlásil pan poslanec Farhan. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Kamal Farhan: Děkuji, paní předsedající, zvládl bych to i ve faktické poznámce. Já jsem jenom chtěl říct tři krátké komentáře. První. Opakovaně tady zaznělo, že to nedělali předchozí ministři. S tím souhlasím, je to tak, ale na druhou stranu, neznamená to, že když někdo něco nedělá, že ten druhý to nebude dělat taky. Neznamená to, že když něco dělá někdo, tak ten druhý to bude dělat taky. Já vám uvedu dva příklady, že někdo něco nedělal a ten druhý to dělal, a pak ten druhý, když viděl, že ten první to dělal, tak ten druhý to nedělal.

Ten první příklad, který mě v tomto napadl, je, že za vlády Andreje Babiše do zdravotnictví nateklo velké množství peněz a vedlo to určitě ke zlepšení celkového zdravotnického systému. To znamená, že předchůdci to takto nedělali, a vláda Andreje Babiše tam ty prostředky do zdravotnictví dala. A druhá věc je, že vláda Petra Fialy si nechala sebrat... nebo ne sebrat, vzala zdravotnictví, a tím pádem i občanům 14 miliard korun. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane poslanče. Nyní s faktickou poznámkou vystoupí pan poslanec Zlínský, poté pan ministr. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Vladimír Zlínský: Děkuji za slovo. Vážený pane ministře, prostřednictvím paní předsedající, máte pravdu. Rozumíte radiologii, takže to tak bude, že DICOM už ta data pouští kódovaná. Ovšem já jsem ušní, nosní, krční a nemyslím si, že třeba v endoskopu obrazová data... je zajištěn takový systém v současné době, že by byla možnost je kódovaně posílat na internet. To je jedna věc.

A druhá věc, co jsem chtěl říci: já jsem podrobně studoval návrh toho nařízení Evropské unie a nikde tam není napsáno, že pacient bude mít možnost rozporovat anebo nesouhlasit s tím, že jeho data půjdou do sekundárního prostoru sdílení dat. A tímto pádem bych vám chtěl poděkovat, že to podporujete, tuto myšlenku, a pevně věřím, že se vám podaří prosadit, aby to do toho nařízení bylo nějakým způsobem implementováno, abychom před tím byli ochráněni jako pacienti České republiky, že by to bylo povinné. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. S faktickou poznámkou ještě vystoupí pan poslanec Jiří Mašek. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jiří Mašek: Vážená paní předsedající, kolegyně, kolegové, já už to nechci extendovat, jenom na pana ministra. V době hojnosti skutečně asi nebylo nutné nějakým způsobem ty statistiky prezentovat a používat je k argumentaci. V době, kdy ze systému peníze bereme, to je ale nutné, protože musíme občany přesvědčit o tom, že to není na úkor právě čekacích dob a péče jim poskytované. A chci připomenout jeden fakt, že na Slovensku, na východ od nás, se významným způsobem zdvihly platy lékařů.

A tady říkal pan doktor Janulík, ano, když poteče do nemocnic a k poskytovatelům zdravotní péče více peněz ze zdravotního pojištění, mohou si potom tito poskytovatelé dovolit lékařům přidat. Čili my si tady zavdáváme malinko na možné budoucí personální problémy v oblasti lékařů, a já proto bych byl velmi rád a budeme to rádi iniciovat, probereme to určitě na zdravotním výboru, jaké legislativní kroky přijmout, aby pan ministr se k těm datům dostal a aby byl schopen eventuální další odebrání peněz ze zdravotního pojištění odůvodnit občanům s tím, že se vlastně nic neděje. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane poslanče. Pan ministr vystoupí. Prosím, máte slovo.

 

Místopředseda vlády a ministr zdravotnictví ČR Vlastimil Válek: Ano, děkuji, paní předsedající. Dámy a pánové, kolegyně a kolegové, vážené poslankyně, vážení poslanci, ona každá ta faktická vyvolá sérii věcí, kterou je třeba nějakým způsobem ne korigovat, ale reagovat na ni. Kdybych chtěl být nekorektní, tak ano, v uplynulých dvou letech, tedy v roce 2020, 2021, v covidových letech, plynulo do zdravotnictví daleko nejvíc peněz, ano, to je pravda, daleko nejvíc peněz než v předchozích letech. Je otázka, jak se v roce 2020, 2021 zlepšila dostupnost a kvalita zdravotní péče, když tedy pominu pacienty s covidem. Podle mě nijak, naopak se zhoršila - o tom vlastně ta dnešní interpelace je - protože se prodloužily za ty dva roky, kdy tam plynulo daleko víc peněz, objednací termíny. A přesto nikdy neřeknu, že je to chyba, vaším prostřednictvím, nepřítomného pana poslance, bývalého premiéra Babiše, nebo mých předchůdců na Ministerstvu zdravotnictví. Prostě ty peníze tam proudily, protože jsme měli naprosto ojedinělou situaci, a to covid, kdy jsme museli vyčerpat desítky miliard, možná víc než desítky, blížilo se to spíše stovkám, na podporu pacientů s covidem, na vakcíny, na monoklonální protilátky a další léky. A bohužel, ty peníze pak chyběly na plánované výkony, na screeningy a na léčbu ostatních pacientů, a prodloužily se termíny. Já mám to štěstí, že jsme omikron zvládli jednodušším způsobem - a není to moje zásluha, já si to uvědomuji, nijak se k ní nehlásím - a můžeme ty peníze věnovat tomu, abychom dohnali skluz předchozích let. Tedy není to tak, že je tam jednoduchá rovnice - množství peněz, kvalita péče.

Co se týče European Health Data Space, tady opravdu nevím, jestli máte to, co jsme schválili na EPSCO v prosinci, a jestli máte poslední text toho, co jsme posílali švédskému předsednictví. Předpokládám, že k dispozici je spíše ten návrh Evropské komise, který my jsme ve dvou bodech dopracovávali, posunovali a korigovali. Ta směrnice není direktivou, je zatím ani ne doporučením, není ničím. Je pracovním materiálem, na kterém se bude v dalších letech velmi intenzivně pracovat. Osobně ten horizont odhaduji na horizont několika let, čtyř, pěti, šesti let, než se dopracujeme k závěru.

A tady bych si dovolil jenom drobnou poznámku. Já sice jsem radiolog, ale také jsem dělal rok a půl náměstka pro IT ve Fakultní nemocnici Brno, a mohu vás ujistit, že jakýkoliv přístroj, tedy včetně rigidních laryngoskopů, včetně flexibilních laryngoskopů, tracheoskopů a obecně všech endoskopů, včetně dokonce i přístrojů laboratorních, dokonce i elektronových mikroskopů a dalších, produkuje a může produkovat obrázky v DICOM formátu. Moderní přístroje už tuto povinnost mají, starší přístroje musí mít jakousi platformu, která konvertuje JPG nebo TIFFy na formáty elektronické. Ale vzhledem k tomu, že v naší republice tady toto funguje a máme právě to sdílení obrazové dokumentace, tak pokud třeba řeknu archiv Fakultní nemocnice Brno, který znám důvěrně, protože jsem se na jeho budování intenzivně podílel a na propojování informačního systému, oddělení čistého a špinavého informačního systému - můžeme někdy společně probrat, jsou to zajímavá témata - a vy jim, vaším prostřednictvím, paní předsedající, pane poslanče, opravdu velmi dobře rozumíte, tak tady máme v archivu PACS nejenom data z endoskopie, ale také třeba z endosonografie, kolonoskopie, máme tam data z ERCP a řady dalších metod.

Měli jsme, a dokonce chceme budovat dál elektronický archiv patologických nálezů, protože pak na indikačních komisích, kde rozhodujeme o tom, jaká je optimální další léčba pacientů s onkologickým onemocněním, všechna tato data promítáme, konzultujeme, diskutujeme a hledáme optimální cestu, jak dál. A to je to, proč z těch přístrojů ta data jdou. Nebudu se už vracet k těm 14 miliardám, myslím, že je to zbytečné opakování, všechny ty argumenty tady zazněly. Já si nejsem jistý, já jsem si stoprocentně jistý jako lékař a jako člověk, který je stále a denně ve řadě zdravotnických zařízení, že opravdu dopad na kvalitu zdravotní péče není žádný. My jsme výrazně zvýšili v úhradové vyhlášce peníze právě na ty výkony, kde byly prodloužené čekací doby, podporujeme jednodenní medicínu a měníme úhradovou vyhlášku tak - a doufám, že v tom budeme moci pokračovat i v dalších letech - aby opravdu ta péče byla co nejkvalitnější, šla za pacientem, zkrátily se termíny.

A poslední, co bych si dovolil, vaším prostřednictvím, k panu poslanci Maškovi - děkuji za tu nabídku. Ministerstvo zdravotnictví má nachystanou legislativu. Já bych ji chtěl v prvním pololetí příštího roku předkládat ve Sněmovně a doufám, že na společných schůzkách, možná i se senátním zdravotním výborem, na půdě Ministerstva zdravotnictví tady tato témata i s úředníky, řediteli, vrchními řediteli probereme, protože tady, znovu opakuji, budeme muset najít opravdu široký nepolitický - já to zopakuji - nepolitický konsenzus, protože budeme muset nachystat zákon o registrech, který bude robustní a který bude kompromisem mezi GDPR a ochranou osobních údajů a tím, co bychom bezesporu my všichni, co jsme lékaři v této Poslanecké sněmovně, chtěli pro naše pacienty, tedy mít maximum informací, abychom je mohli co nejlépe léčit a co nejlépe tu jejich léčbu sledovat. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane ministře. Táži se, zda se ještě někdo hlásí do rozpravy? Není tomu tak. Zaznamenala jsem návrh pana poslance Farhana na to, aby Sněmovna přijala nesouhlasné stanovisko k odpovědi na interpelaci pana ministra Válka. Pan poslanec trvá na tomto návrhu usnesení? Ano.

Přivolám kolegy z předsálí, zagonguji.

Zaznamenala jsem žádost o odhlášení, tedy vás všechny odhlásím a poprosím vás, abyste se znovu přihlásili svými identifikačními kartami.

Než se ustálí počet přihlášených, přečtu omluvy: omlouvá se Berki Jan od 13 do 9 hodin z osobních důvodů, Vondrák Ivo do 10.30 z pracovních důvodů, dále se omlouvá Marek Výborný od 9.30 do 10.45 z pracovních důvodů. Toliko omluvy.

 

Počet přihlášených se nám ještě neustálil, zopakuji tedy návrh pana poslance Farhana, který zní, aby Sněmovna přijala nesouhlasné stanovisko k odpovědi na interpelaci pana ministra Válka.

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 50, přihlášeno 112 poslanců a poslankyň, pro 51, proti 61. Návrh byl zamítnut.

 

Tímto končím projednávání této interpelace a nyní bychom přistoupili k projednávání interpelace další.

Místopředseda vlády a ministr zdravotnictví Vlastimil Válek odpověděl na interpelaci poslance Kamala Farhana ve věci kapacity zdravotnických pracovníků a potřeby poskytovatelů péče k zajištění dostupné a kvalitní zdravotní péče. Interpelaci jste spolu s odpovědí obdrželi jako sněmovní tisk 320. Projednávání této odpovědi bylo přerušeno 1. prosince 2022 do přítomnosti pana ministra zdravotnictví Vlastimila Válka, kterého tady vidím, a budeme tedy pokračovat v rozpravě. Táži se, kdo se hlásí do rozpravy? Pan poslanec Farhan. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Kamal Farhan: Paní předsedající, dámy a pánové, pane ministře, dovolte mi, abych zdůvodnil, proč předkládám vlastně tuto druhou interpelaci. Mám zde několik otázek a nejdřív bych shrnul odpověď Ministerstva zdravotnictví.

Podle údajů Ministerstva zdravotnictví ve své odpovědi akutně chybí českému zdravotnictví 3 000 všeobecných sester a 1 000 lékařů. Navíc hrozí propad kapacit praktických lékařů a praktických lékařů pro děti a dorost, 30 až 40 % je již nyní v důchodovém věku. To je vlastně v té odpovědi. Ministerstvo doposud veřejně nesdělilo, jaké kroky chce činit, aby díky nedostatku personálních kapacit zdravotnických pracovníků neohrozilo zásadním způsobem kvalitu a dostupnost zdravotní péče. To je i důvod, proč to předkládám, abychom se to vlastně dozvěděli. Já jsem se z písemné interpelace dozvěděl, a nepovažuji to za akceptovatelné sdělení, není to tam napsáno konkrétně, ale že jakousi strategii představí ministerstvo na jaře roku 2023.

Ptám se tedy pana ministra po roce jeho působení, jak chcete řešit akutní nedostatek 3 000 sester, o kterých víte, a 1 000 lékařů, z nichž 40 a 60 % chybí ve vámi přímo řízených nemocnicích? Je to vlastně z vašeho sdělení. Jak chcete řešit kritickou situaci nedostatku praktiků, pediatrů, kterých je již nyní 30 až 40 % v důchodovém věku?

Z běžných rozhovorů s řediteli nemocnic, zdravotnických zařízení i pacienty je naprosto zjevné, že chybí zdravotničtí pracovníci celkově v některých odbornostech a v některých odbornostech je to až alarmující. Můžu se vás tady, pane ministře - a asi to v tuto chvíli nebudu dělat - mohl bych se ptát po jednotlivých odbornostech, ale to si myslím, že je na delší diskusi. Týká se to onkologů, chirurgů, pediatrů, praktiků, ale oba tuhletu informaci víme.

Chtěl bych vás teda, pane ministře, požádat, abyste představil veřejnosti srozumitelnou strategii, jak se Česká republika chce vypořádat s nedostatkem a narůstající potřebou zdravotnických pracovníků. Pro dostupnost a kvalitu péče je z mého pohledu toto nezbytná podmínka. Opravdu jsem znepokojen určitou nečinností Ministerstva zdravotnictví v této věci. Vnímám, že v loňském roce - možná mi budete oponovat, nebo předpokládám, že mi budete oponovat - se v tom neudálo skoro nic. Byl bych rád, kdyby v tom příštím roce, nebo byl bych rád, kdyby v roce 2023, ne v příštím roce, jste nám nabídl koncept řešení, ale i s nějakými praktickými kroky, a nejenom řeknu s nějakými virtuálními. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane poslanče. Do rozpravy se přihlásil pan ministr. Prosím, pane ministře, máte slovo.

 

Místopředseda vlády a ministr zdravotnictví ČR Vlastimil Válek: Děkuji, paní předsedající. Vážené poslankyně, vážení poslanci, dámy a pánové, tady jsem si vzal poznámky, protože je potřeba být co nejvíce konkrétní.

Nedostatek obecně zdravotnického personálu je dlouhodobý problém nejenom v České republice, ale po celém světě, jak se vlastně snižuje počet pacientů, které jeden zdravotník nebo tým obslouží. Personalizovaná medicína, pro laiky medicína, kdy tým chystá vlastně léčbu na konkrétního pacienta, jaksi na míru šitý oblek, toto ještě více zhoršila. A čím více přibývá pacientů, kteří potřebují ten oblek na míru, tím méně vlastně je počet krejčích, protože něco jiného je, když se oblek šije ve velkém a vy si ho koupíte pak supermarketu, a něco jiného je, když víc a víc musí mít oblek na míru. A to je totéž v medicíně.

Česká republika na to reagovala, protože musíme si říct, že abychom mohli zvýšit počet lékařů, musíme mít více studentů na lékařských fakultách. Studium trvá šest let a pak dalších pět let ti lékaři - v průměru pět let - se chystají k té vlastní profesi, tedy mají předatestační přípravu. To znamená, to, co se děje dneska, to, co dneska je nějaký počet lékařů na trhu, to má kořeny před zhruba jedenácti lety. To, kolik lékařů dneska atestuje, to má kořeny před pěti lety, protože před pěti lety ti lékaři absolvovali na lékařských fakultách. A tady došlo ke kroku, na kterém se podílely kupodivu pravicové i levicové vlády i vláda hnutí ANO, nebo tedy tehdy byl premiér Sobotka. Na popud akademických senátů, já byl tehdy předseda Asociace akademických senátů, a na popud rektorů vysokých škol došlo k něčemu, co bylo bezprecedentní, a já si toho velmi vážím jako lékař, jako akademik, že se navýšil počet studentů lékařských fakult. Zjednodušeně: stát se rozhodl poslat peníze zavázané v balíčku cíleně na lékařské fakulty, aby mohly přijmout víc absolventů. A já z pozice šéfa Akademického senátu, později tedy z pozice poslance, nyní z pozice ministra jednám s děkany, s děkany jednám pravidelně a sleduji, jak studenti postupují těmi lékařskými fakultami. A my v příštím roce budeme mít první plody, protože absolventi tady toho programu budou končit, takže budeme mít víc absolventů, a na to je potřeba se nachystat.

Jak to udělat se sestrami, nelékařskými zdravotnickými pracovníky? No, úplně stejně, a proto jsme začali už v loňském roce chystat podobně zamašličkovaný balíček, který bychom chtěli představit. Ale tady je to daleko složitější, protože budeme muset vybrat ty profese, kterých se to bude týkat, jestli to bude jenom všeobecná sestra. Samozřejmě budeme muset debatovat o tom, jak propojit, což znáte ze zdravotního výboru, profesi praktická sestra, která je unikátní v České republice, jinde není, s profesí všeobecná sestra. Vzpomeňme si na minulé období ty debaty o tom, jak dál v nelékařských zdravotnických profesích. Ty debaty byly velmi bolestivé, byly náročné a budeme v nich pokračovat.

Co jsou ale konkrétní věci, protože to, co bude někdy, to je samozřejmě důležité, protože bez toho, že to teď nachystáme, tak to nikdy nenastane, ale každý chce vědět, co bude teď. Jsou věci, které opravdu ministr zdravotnictví může udělat, a já jsem rád, že vám můžu říct, že jsem je udělal. Ten první krok je posílit pozici řekněme sester a lékařů na trhu práce, zatraktivnit mladým sestrám, mladým lékařům to, aby si tu profesi vybrali. Tak jsme udělali dva kroky, které platí od letošního roku, dřív platit nemohly - ten první je, že lékaři po kmeni tedy daleko dříve než předtím mohou jít o jednu platovou třídu výš, a půjdou, a tím pádem bude daleko atraktivnější, aby zůstávali v České republice. Druhou věc, co jsme udělali, že jsme rozšířili platové třídy pro magistry nelékaře tak, aby mohli jít zase o platovou třídu výše, aby se jim zvedl plat od ledna letošního roku. A ono to s tím souvisí. Posílili jsme i odměňování nezdravotnických pracovníků v lékařských zařízeních, protože tam vidím velký prostor, abychom posílili pozici nezdravotnických pracovníků, například v archivech zdravotnických zařízení, v místech, kde se objednávají, v místech, kde je centrální objednávání, a je to něco, co je moje osobní zkušenost. Na mém bývalém pracovišti, kde jsem dělal přednostu, jsme se dostali až na počet přes třicet nelékařských nezdravotnických pracovníků, kteří jsou všude tam, kde se objednává, kde jsou telefonistky, kde jsou archivy. Zaměstnali jsme několik handicapovaných a ono se to ukázalo jako velmi správná cesta. A ty specialisty - v mém oboru jsou to radiologičtí asistenti - jsme opravdu posílali pouze tam, kde dělají práci specialisty, tedy při práci s CT, s magnetickou rezonancí, s angiografií, ne tam, kde je to administrativní činnost.

Druhý krok, který Ministerstvo zdravotnictví může udělat, a udělalo ho v loňském roce - to bylo obtížné, protože o tom, jak budou odměňováni, respektive jak budou placena místa pro absolventy ze státního rozpočtu, rozhodují vždycky s ročním předstihem. Tedy to rozhodnutí, jak v loňském roce budou rozdělena místa pro absolventy, to již padlo včetně peněz, kolik na to půjde, to padlo již v roce 2021 v době, kdy já ministr nebyl. Já jsem to mohl jenom zkorigovat z těch vrácených míst a všechna vrácená místa jsem po dohodě s asociací lékařů, praktických lékařů pro dospělé a praktických lékařů pro děti a dorost rozdělil právě do těchto dvou oborů a začal jsem vlastně už někdy v březnu diskuse s těmito obory, jak dál a jak podpořit to, aby si více absolventů lékařských fakult vybralo to, že se budou specializovat jako praktičtí lékaři pro dospělé a praktičtí lékaři pro děti a dorost. První, co jsem musel zjistit, jaký je mezi zájemci lékařských fakult obecně o tyto dvě profese zájem. Tady jsme si nechali udělat analýzu ve spolupráci s lékařskými fakultami za uplynulých několik let a zjistili jsme, že roční zájem o profesi praktický lékař pro dospělé mezi absolventy lékařských fakult je do 150. Proto jsem v letošním roce vypsal 150 míst pro absolventy lékařských fakult pro dospělé, praktických lékařů pro dospělé, kdy jejich mzda, ne plat, mzda, bude plně hrazena ze státního rozpočtu tak, aby jejich školitel, což je praktický lékař, nenesl ty náklady na sebe, protože cílem státu - a tak ten zákon, když ho kdysi můj předchůdce, ministr zdravotnictví předkládal - byl myšlen, ten zákon byl myšlen tak, že máme v České republice tak jako všude ve světě místa pro rezidenty. Rezident rovná se absolvent lékařské fakulty zařazený do předatestační přípravy. Každý lékař, který pracuje kdekoliv a nemá atestaci, je na celém světě označován jako rezident. A tento rezident, když se účastní jakéhokoliv mezinárodního kongresu, jakékoliv aktivity, má výrazně nižší poplatky a jeho nadřízený potvrzuje: Ano, tento lékař nemá atestaci, je to rezident. A některé země včetně České republiky pak část těchto rezidenčních míst hradí ze státního rozpočtu tam, kde těch rezidenčních míst pro tyto absolventy není vypsáno dost. V České republice jsou to typicky čtyři obory: praktický lékař pro dospělé, praktický lékař pro děti a dorost, praktický lékař, neurolog, dětský neurolog a praktický lékař - dětský psychiatr a tyto čtyři obory je potřeba zásadním způsobem posílit, protože tady nechybí jenom v absolutním množství počet těchto lékařů, ale i když si srovnáváme statistiku zemí Evropské unie podle OECD, tak tady máme i relativní nedostatek těchto lékařů na počet obyvatel. Proč tito lékaři nemají svoje místa, proč nemají svoje, proč pro ně nejsou vypisována rezidenční místa? No, je to jednoduché. Ten školitel, to rezidenční místo, musí být ve velkém množství ten lékař, praktický lékař, tedy OSVČ, ten, který vlastně ošetřuje pacienty, produkuje body, a de facto plat těchto mladých absolventů hradí ze svého příjmu od pojišťoven, ze svého zisku. Proto jsem rozhodl, aby od letošního roku tyto platy byly kompletně hrazeny ze státního rozpočtu. I to je důvod, proč jsme dali na vzdělávání mladých lékařů, na ta specializační vzdělávání mladých lékařů, o 20 % víc. My jsme se dostali nad 800 teď, 40 nebo 60 milionů korun. V předchozích letech se to pohybovalo kolem 700, 710 milionů korun. A tyto peníze jdou opravdu na tato místa, kde je zoufalý nedostatek

A pak jsme udělali druhou věc, že jsme zdvojnásobili až ztrojnásobili podle oboru - jak, vaším prostřednictvím, pan poslanec Farhan jasně definoval, že jsou velké rozdíly v oborech - tak jsme zdvojnásobili nebo ztrojnásobili peníze pro všechny, kteří nastoupí na kmeny, to znamená na první část předatestační přípravy. Kdokoliv, kdo požádá o financování kmene zdravotnické zařízení, dostane dvojnásobek až trojnásobek toho, co v minulém roce. U těch lékařů, co si vyberou a nastoupí na rezidenční místo pro praktického lékaře pro dospělé, praktického lékaře pro děti a dorost, praktického lékaře pro neurologii nebo praktického lékaře pro dětskou neurologii nebo dětskou psychiatrii, budeme dokonce kompletně hradit jejich mzdu, jejich plat, tady v tomto případě se jedná o mzdu.

Další krok, který jsme udělali, chtěli bychom zavést kurzy, které jsou povinné a které si musí hradit zdravotnická zařízení. Pokud je bude organizovat stát, eventuálně lékařské fakulty, aby ty kurzy byly on-line a aby ty kurzy byly pokud možno zdarma. Vedl jsem jednání s děkany lékařských fakult a výsledkem toho jednání doufám, že vám představím v březnu to, že jednak bych chtěl, aby se zvýšily kompetence absolventů lékařských fakult. Minimálně se domnívám, že by absolvent lékařských fakult - že by stálo za zvážení a je potřeba, abych to prodiskutoval s vědeckou radou, s odbornými společností s Českou lékařskou společností Jana Evangelisty Purkyně, protože v tom musí být konsenzus - ale minimálně by měl mít absolvent lékařské fakulty možnost dělat očkování nebo aplikovat injekce. To prostě by mělo být.

Současně bych chtěl, abychom zrušili některé povinné kurzy ve vzdělávacích programech, které vlastně dublují to, co se učí studenti lékařských fakult. Zase se zjednoduší příprava a zase se zkrátí dostupnost. Typickým příkladem kurzu může být kurz první pomoci, kdy my máme velmi intenzivní výuku posledních šest, sedm let první pomoci na lékařských fakultách. Máme zkoušky, máme dokonce simulační centra, kde se to učí ti studenti, a přesto máme v předatestační přípravě znovu kurz první pomoci, kteří si zdravotníci, zdravotnická zařízení, musí platit. Tak jsme se bavili opravdu a ta debata probíhá. Já jsem s tím začal, protože málo platné jsem velmi silně v akademické obci zakotven a vzdělávání mě zajímá, tak ta debata začala už před dlouhým, dlouhým časem a snažíme se ji tedy někdy v únoru, snažíme se ji teď tedy přetavit do legislativních změn, který představím v příštím roce ve Sněmovně.

Posledním krokem je, že bychom chtěli, aby část povinné praxe, která je součástí kmene, byla probírána již na lékařských fakultách. To je velmi silná reforma, ale chtěli bychom, aby v posledním ročníku lékařských fakult - a já musím poděkovat děkanům, protože to byl jejich návrh - aby v posledním ročníku lékařských fakult se dostali absolventi ještě do většího množství zdravotnických zařízení, než je tomu v současné době, aby se zvýšil počet zařízení, které mají spolupráci s lékařskými fakultami tak, aby se opravdu dostali i tam, kde chybí, a to zařízení mělo možnost je nalákat a řekněme vysvětlit jim, že ta práce tam je atraktivní. Protože jsem objel opravdu řadu nemocnic, a jsou malé nemocnice, jsou nemocnice řekněme v periferií, a ty nemocnice jsou extrémně kvalitní. Já si nedovolím teď některé z nich jmenovat, byť bych mohl - a dovolím, tak Nemocnice Nymburk, to je nemocnice, kde já bych klidně velmi rád pracoval na rentgenu, a pokud skončím v politice, je to místo, kde bych velmi rád na tom rentgenu působil. A takových nemocnic je celá řada, jsou to malé nemocnice - nemocnice Boskovice, nemocnice Blansko, a mohl bych pokračovat. Z toho důvodu jsme cílili peníze i do těchto nemocnic.

Když to shrnu. Z dlouhodobého horizontu musíme posílit množství studentů na nelékařských zdravotních oborech a změnit některé kompetence v personální vyhlášce po diskusi s odbory, s komorami tak, abychom mohli do systému ještě více posílit roli možná praktických sester, ale bezesporu tam dostat nezdravotnické pracovníky. Za druhé, musíme systematicky směřovat peníze na placená rezidenční místa tam, kde nám chybí lékaři a kde rezidenční místa nejsou vypisována prostě proto, že by ten jejich plat, tu mzdu, musel platit praktik, ať to jsou dospělí, dětští psychiatři, dětští neurologové. Za třetí, dál je potřeba jednat s děkany lékařských fakult tak, abychom všechno, co se v pregraduální - postgraduální výuce dubluje, zmizelo. Za čtvrté, musíme zásadním způsobem zjednodušit - a to jsme udělali a ten software bude fungovat do konce letošního roku - informace o tom, kam studenti nastupují, jaké obory si vybírají, proč si je vybírají, tyto informace stát neměl, a hlavně dramaticky zjednodušit žádosti o akreditace, schvalování akreditací.

A já se omlouvám za anglikanismus, ale řeknu ho - last, but not least, omlouvám se, kolegyně, kolegové, tedy to, co není nedůležité: musíme daleko lépe pracovat s cizinci, kteří mají zájem zůstat v České republice. Proto jednu z prvních věcí, kterou jsem udělal, když se změnilo vedení a vyhrála paní doktorka Maříková jako šéfka Doškolováku, nařídil jsem soustředit se na aprobační zkoušky tak, aby ty aprobační zkoušky byly sice přísné, ale spravedlivé, a od spravedlivé zkoušky se vyhazuje do 10 % studentů. To je moje zkušenost dlouhodobá člověka, který zkouší třicet let studenty, zkouší atestace. Není to větší procento. Stejně tak mě vždycky profesorka Táborská, která sedí v Národní akreditační agentuře, a byla to největší odbornice a je přes testování absolventů lékařských fakult a studentů, říkala: Pokud má test 100 otázek, je test neveřejný, pokud má více než 500 otázek, je potřeba otázky zveřejnit tak, aby studenti se chystali na všechny ty otázky a tak se naučili celý obor. Cílem testů není vyhazovat, cílem testů je edukovat. Proto chci, aby byly zveřejněné otázky u testů tak, abychom mohli zvýšit kvalitu úspěšnosti u testů těch, co mají zájem se na ty testy dobře připravit. Současně jsme odeslali peníze na Doškolovák tak, aby příprava cizinců byla pokud možno financována, aby cizinci, kteří mají zájem v České republice pracovat, dělat kvalitní zdravotníky, aby měli financovanou přípravu. Uvažujeme o některých legislativních změnách, které jsou běžné v zemích Evropské unie od Slovenska počínaje po Francii konče, ale to je asi zbytečné tady pitvat.

Já jsem rád, že se to daří, že se to dařilo mým předchůdcům, a jsou země, kde se to nedařilo a nedařilo ani mým předchůdcům. Pokud se podíváme prakticky, jsem si stoprocentně jistý - a tady jsem ochoten za to dát ruku do ohně - že za jakéhokoli ministra zdravotnictví, jedno, jestli to byl Julínek, Heger, Vojtěch nebo Válek, vždycky pracovalo v České republice, ale naprosto brutálně, více slovenských zdravotníků, ať už lékařů, nebo nelékařů, než českých zdravotníků, ať už lékařů, nebo nelékařů, na Slovensku. To je fakt, který všichni známe. A já za to mým předchůdcům velmi děkuji, protože jejich politika v tomto směru byla určitě velmi dobrá. Já na ni chci navázat a chci v těch trendech jenom pokračovat a prohloubit to dobré, co dělali. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane ministře. Nyní s faktickou poznámkou vystoupí pan poslanec Jiří Mašek, připraví se paní poslankyně Mádlová. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jiří Mašek: Vážená paní předsedající, kolegyně, kolegové, vážený pane ministře, budu opět velice stručný. Připomenu, že jsme si teď tady povídali o nedostatku zdravotnického personálu a možnostech jeho řešení. Chci jenom říci, že se to prohlubuje kupodivu a že praktičtí lékaři pro dospělé i praktičtí lékaři pro děti jsou dneska ze 40 % ve věku mezi 60 a 80 lety. Když dneska skončí praktický lékař, tak 3 000 lidí má problém se kapitovat někde jinde u někoho jiného. Prostě ti lékaři nejsou. Ty doby, kdy se prodávaly ordinace, respektive kartotéky, už jsou dávno pryč.

My jsme se pro to snažili něco udělat. Za naší vlády se skutečně o 20 % navýšily počty studentů lékařských fakult. Zároveň s tím šlo tímto směrem 7 miliard ze státního rozpočtu, čili to jsou hmatatelné kroky. Akce Studuj zdrávku vrátila studentky na zdravotní školy. Zvýšení platů u sester na 1,6násobek, u lékařů na 2,7násobek z celostátního průměru znamenalo, že ti lidé se tady stabilizovali, že u nás Slováci skutečně pracují. Ale zaznamenali jsme všichni, že na Slovensku po hrozbě stávkou se výrazně zvýšily platy lékařského personálu a Slováci budou odcházet.

A vy jste říkali, že víte, jak na to, říkali jste to v řadě oblastí. V rámci pětikoalice máte i Piráty, kteří měli heslo Hrrr na ně, pusťte nás na ně a podobně, a vy jste se tak cítili. Ale my vidíme, že ve všech oblastech vám to nějak úplně nevychází. Nebudu se dotýkat energií, inflace a řady jiných věcí, jiných rezortů, ale to, čemu trošku rozumím, a je to zdravotnictví, tak já tady prostě ty výsledky po tom roce nevidím. Jsou to sliby, jsou to vize, možná za tři, za šest let, jednáme o tom, pracovní skupiny. Dneska mám připravené nějaké ústní interpelace na vás, pane ministře, ale prosím, je potřeba v tom rezortu opravdu přidat. Děkuju.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Další faktická, k té je přihlášená paní poslankyně Mádlová, připraví se paní poslankyně Maříková. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Ivana Mádlová: Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, kolegové, já bych si dovolila ještě připomenout jeden fakt, který ovlivnil nedostatek zdravotníků, ať už lékařů, nebo sester, ale samozřejmě se to odráží i potom v jiných profesích. Jedná se o to, že byla velmi nízká porodnost přibližně v letech 1996 až 2004, zhruba přibližně v těchto letech, kdy se rodilo pod 100 000 dětí za rok, a to má samozřejmě obrovské dopady do celého hospodářství, do všech rezortů. To znamená, že opravdu vyřešit tento problém je velmi nelehký úkol, velmi nelehký oříšek pro každou vládu, a proto je důležitá i propopulační politika. To znamená, nejenom řešit složitě nedostatek zdravotníků nebo zdravotnických profesí, ale takzvaně nakopnout a nastartovat i tu propopulační politiku, což samozřejmě znamená i podpora bydlení.

A když se teď podívám na vaši politiku, kdy jsou drahé energie, je drahé bydlení, nedostupné bydlení, ceny potravin stouply, lidé se opravdu potácí v bídě za vaší vlády, extrémně se snížila životní úroveň a bude to mít samozřejmě dopady i pro rodiny, které platí vysoké školy, ubytování, knihy, vybavení a tak dále. Sám víte, že i ty vysoké školy něco stojí, musí rodiče něco kupovat, a studovat medicínu a zároveň pracovat také není úplně jednoduché, je to extrémně náročná škola. A mě by zajímalo, co vaše vláda v oblasti propopulační politiky udělá? Já vím, že to není jenom váš rezort, samozřejmě, že se to týká více ministrů, nicméně týká se to porodnosti a podpory i toho, aby ženy více rodily a aby ty rodiny měly jistotu (Předsedající: Čas.), že se nebudou potácet v bídě. Děkuju.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, paní poslankyně. Nyní s faktickou vystoupí paní poslankyně Maříková, připraví se pan poslanec Zlínský. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Karla Maříková: Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Měla bych dotaz na pana ministra, protože nevím, jestli jsem mu dobře rozuměla, a stenozáznam ještě není zveřejněn. Vy jste, pane ministře, prostřednictvím paní předsedající, řekl, že chcete, aby ty otázky pro cizince, kteří budou skládat zkoušky, byly zveřejněny. Já si nemyslím, že pak to bude adekvátně odpovídat tomu, jaké jsou jejich znalosti, pokud otázky budou vědět dopředu. Takže prosím, jestli to můžete upřesnit. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, paní poslankyně. A poslední faktická, k té se přihlásil pan poslanec Zlínský a teď ještě naskočila paní poslankyně Mračková Vildumetzová. Prosím, máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Vladimír Zlínský: Vážená paní předsedající, děkuji za slovo. Vážený pane ministře, prostřednictvím paní předsedající, mě také nesmírně zajímá problém, proč je nedostatek lékařů a zdravotnického personálu, a vy jste to tady zmínil, že se to týká dalších vyspělých států a zemí. Já nevím, jestli jsem viděl nějakou analýzu toho problému, jestli se tím někdo zabýval, proč to tak vlastně je. Vy jste tady zmiňoval nějaké opatření finančního rázu. Samozřejmě, všechna ta opatření zněla logicky, v podstatě nemám zásadních výtek, ale obávám se, že to nebude stačit, protože pokud nebudeme mít správně vydefinováno, proč ve vyspělých zemích dochází k úbytku zdravotníků, a pokud bude tento proces eskalovat a dále progredovat, tak to velmi nepříjemně zapůsobí na veškerou stabilitu našich systémů.

A asi když kousnu do toho kyselého jablka, tak bych tam zmínil to, že třeba klesá prestiž zdravotnických pracovníků, že na zdravotnické pracovníky je kladen ohromný informační nápor, protože musí zpracovat ohromné množství informací, musí pracovat mnoho hodin, navíc ještě ke všemu v noci, tak jestli nad tím vším se nezamyslet, proč se to děje, a nedívat se trošku víc dopředu a řešit tento problém. Ono se to samozřejmě týká i vzdělávání. Je to další kousnutí do kyselého jablka, jestli vzdělávání zdravotníků a lékařů a vůbec spektrum lidí, kteří se podílejí na té ve zdravotnictví, jestli odpovídá současnému vědecko-technickému pokroku a vývoji ve společnosti. Tak i toto téma bych chtěl otevřít. Děkuji za odpověď.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane poslanče, a s poslední faktickou - zatím - vystoupí paní poslankyně Mračková Vildumetzová. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Jana Mračková Vildumetzová: Děkuji za slovo. Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, já bych také ráda zareagovala na některé věci, které tady zazněly z úst pana ministra. Jsem velmi ráda, že ocenil navýšení počtu studentů lékařských fakult, který se tedy promítne již v příštím roce, kdy budou končit. Mluvil tady ale i o nedostatku nelékařského personálu, samozřejmě ať už jsou to zdravotní sestry, fyzioterapeuti a další, kde musím říct, že velkou roli hrají kraje, které dávají náborové příspěvky jak pro zdravotní sestry a tak dále, svým způsobem suplují zčásti věci Ministerstva zdravotnictví, což mě vždy trápilo, a co mě velmi trápí v rámci Karlovarského kraje, a vy to moc dobře víte, že nemá fakultní nemocnici, a říká se, že nemá ani veřejnou vysokou školu, ale on ji má. On má Západočeskou univerzitu a má krásnou budovu v Chebu. Chtěla bych vás vyzvat, abyste se tam přijel podívat, protože je kompletně vybavená, včetně auly. A představte si, že Západočeská univerzita má Fakultu zdravotních studií, kde vypisuje... zájem studentů, zdravotní sestry, fyzioterapeuta. Já jsem si to zjistila a třeba do Plzně se hlásí 450 zájemců a můžou vzít nebo vezmou jich pouze 60. A já se ptám toho děkana, proč nejsou v Chebu? Proč neotevře ročníky v Chebu? Pokouším se o to mnoho let a pan děkan prostě bohužel nechce. O tom to je. Tak jestli byste třeba v tom nemohl být trochu více aktivní, protože myslím si, že právě tyto kraje, kde je opravdu největší nedostatek lékařů a zdravotních sester, tak na tom území už bychom měli všechno udělat pro to (Předsedající: Čas.), abychom tam ty zdravotní sestry a lékaře i ty nelékařské pracovníky měli. Děkuju.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Nyní ještě s faktickou pan poslanec Brázdil. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Milan Brázdil: Děkuji za slovo. Pane ministře, promiňte, hned budete u pultíku, ale chtěl bych reagovat. Zmínil jste to, že když nejsou lidé, posílíme kompetence těch, kteří to doteď nesměli dělat, a tím to nahradíme. To je jeden ze způsobů, kterým také jste říkal, že to chcete udělat. Ale já si myslím, že to není dobrá cesta. Jestliže doteď to nesměli a kvalitní zdravotnictví bylo, a my to dáme na ty, kteří to doteď nesměli dělat, ale už budou moct, tak myslíte si, že tím ta kvalita zdravotnictví poroste? Nevím, já si myslím, že ne.

A další, co by chtěl říct, není tady informace. Říkal jste, na ministerstvu neměli informace, kolik je takových lékařů, makových lékařů, nebyly informace. Ale tady existuje mnoho let, a vy to asi víte, registr, který má Česká lékařská komora, a já jakožto předseda v Olomouci - 2 200 lékařů a víme, kde bydlí, kolik je jim let, jaké obory mají, jaké mají atestace, jestli mají diplom celoživotního vzdělávání, víme na ně mailové... Všechno tam je. Tam je hodně věcí, dalo by se to využít.

A potom ještě drobná poslední poznámka. Když všechno bude jednou prioritou, je-li problém se vzděláváním a všechno je prioritou, tak vlastně není nic prioritou. To se jenom celé takhle posune dál a vlastně z toho nevytáhnete priority. Priorita může být jedna, dvě, možná tři, ale nemůžu všechno nazvat prioritou a všechno to posuneme, tak vlastně to je jenom koule, která se točí jenom zase dál. Možná do kopce, možná z kopce, ale není to podle mě priorita. Ale možná se mýlím. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Pane ministře, prosím ještě o strpení, protože k faktické se přihlásil pan poslanec Wenzl. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Lubomír Wenzl: Děkuji za slovo. Vážený pane ministře, já jsem rád, co jste dneska tady zhruba před dvaceti minutami řekl, protože víceméně navážeme na to, o čem já jsem tady mluvil v měsíci červnu loňského roku, a týkalo se to podpory ze strany Ministerstva zdravotnictví k tomu, aby do nemocnic okresního typu nebo na periferiích nastupovali absolventi fakult, protože opravdu samozřejmě rozumím tomu, je to o managementu nemocnice, co můžu nabídnout absolventovi, je to o erudici a kvalitě lékařského personálu, a teď jsem opravdu rád, že z vašich úst zaznělo, jak jste zmínil některé ty nemocnice, nebudeme je jmenovat všechny, a že opravdu i ze strany přednášejících na fakultách bude to: Běžte do těch okresních nemocnic, jsou kvalitní. Děkuju.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji a nyní se do rozpravy přihlásil pan ministr. Prosím, máte slovo.

 

Místopředseda vlády a ministr zdravotnictví ČR Vlastimil Válek: Já se, paní předsedající, vám, kolegyně a kolegové, omlouvám, protože já jsem schopen fixovat maximálně poslední tři interpelace. Byť si dělám poznámky, tak vzhledem k tomu, že to bylo košaté, všecky jsem nebyl schopen si zaznamenat, a tím pádem se předem omlouvám jak poslankyním, tak poslancům, pokud na některé z těch interpelací neodpovím. Není to proto, že bych nechtěl, je to prostě proto, že si to nepamatuju.

Tak zkusím odzadu. Podpora nemocnic. Souhlasím s tím, co tady zaznělo, vaším prostřednictvím, od pana poslance, že opravdu vždycky záleží na zřizovateli a managementu, vedení, majiteli toho zdravotnického zařízení, jakou dělá nebo nedělá personální politiku, zda podporuje některé obory, nepodporuje, jaké nastaví u soukromníků mzdy, u krajských zařízení také často mzdy, platy jsou dány tabulkami, ale ty mzdy jsou důležitější, protože bereme mzdu, nebereme jenom plat. Záleží samozřejmě na zřizovatelích, jakou mají strategii, jestli si ty nemocnice ponechají, pronajmou je, zprivatizují je, a do toho zase to ministerstvo moc zasahovat nemůže. Ministerstvo může zasahovat intenzivně jenom do přímo řízených organizací, ale to v podstatě zase jenom tím způsobem, že vypíše konkurz na ředitele, ale neovlivní, jak ta nemocnice hospodaří. Může jí radit, může s ní debatovat, může na ni tlačit, ale jenom výměna ředitele může něco změnit. Je potřeba si říkat fakta. To ale víme všichni z nás a asi víme, že to tak je.

To, co ministerstvo může, tak může maximálně prosit, žádat děkany lékařských fakult, protože lékařské fakulty nepatří pod Ministerstvo zdravotnictví. Ano, v řadě zemí Evropské unie je ministr zdravotnictví ten, pod kterého patří lékařské fakulty, tak je naprosto běžný standard, že v Evropě, podobně jako to bylo za první republiky u nás, je Ministerstvo zdravotnictví a sociálních věcí jedno ministerstvo. Tím, že u nás jsou to dvě ministerstva, je velmi těžká debata o sociálně-zdravotním pomezí. Myslím že, vaším prostřednictvím, paní předsedající, některé poslankyně tady by mohly o tom vyprávět dlouhé příběhy, nebo i poslanci, kteří seděli ve zdravotním a sociálním výboru, také o debatách, které probíhaly mezi příslušnou ministryní a ministrem za uplynulá čtyři léta v předchozí Babišově vládě. Že ty debaty byly místy až nedůstojné, to koneckonců všichni víme. Určitě to není kritika ničeho, prostě situace taková byla.

Já jsem s děkany komunikoval. Ano, využívám toho, že jsem z akademického světa a že část těch děkanů jsou moji kolegové a osobní přátelé. Setkáváme se pravidelně s děkany. Samozřejmě že o tom ví ministr školství, protože ministr školství je ten, pod kterého patří univerzity, a já s ním o tom debatuji. Debatujeme o tom, co můžeme změnit - a tím odpovídám na dvě z interpelací - co můžeme změnit, co se týče studentů. Je možné ještě více posílit praktickou výuku. Tady bych třeba změnil lékařskou fakultu v Plzni. Věc, která pro - a zase se nezdravotníkům tady extrémně omlouvám, ale ona jsou to hodně odborná témata, která jste tady dneska zdvihli - Lékařská fakulta v Plzni udělala něco, co považuji za velmi zajímavý krok. Oni měli velký nedostatek anatomů, takže profesor Ferda, který je proděkanem, tuším, lékařské fakulty, ale je to radiolog, proto to vím, se stal současně šéfem anatomie. Myslím si, že má anatomii na starost. Dále tam učí neurochirurgové, chirurgové, teď nevím přesně ty obory, které tam učí. Oni udělali z té anatomie extrémně atraktivní obor, který se stává velmi klinickým oborem a učí takzvanou - já bych k tomu použil termín živou anatomii, kde na snímcích, na virtuální realitě, od kliniků, dostávají studenti informace o tom, proč je pro ně anatomie v dalším působení nezbytná. Takhle se ty klinické obory posunují do dalších oblastí. Debata děkanů na toto téma byla z mého pohledu velmi zajímavá a je potřeba znovu Asociaci děkanů za to poděkovat.

Debata musí také spočívat ve větším propojení pregraduálního a postgraduálního vzdělávání. My jsme udělali před řadou let reformu vzdělávání, kdy centralizovaný systém dvouatestační se přizpůsobil tomu, co je norma všude na světě, jednostupňové atestaci, která je organizovaná lékařskými fakultami. Centralizovaný způsob probíhal ve Spojených státech, ale jinak v Evropě neprobíhá. Ale nedotáhli jsme to, protože na Doškolováku zůstaly nějaké katedry, které si zbytečně s těmi fakultami konkurovaly. Koordinace třeba studijních oddělení těch fakult nebyla dokonalá, ty informace nebyly v elektronické podobě.

To znamená, ano, částečně odpovídám na dotaz, který tady zazněl, vaším prostřednictvím, od pana poslance Brázdila. Komora ví o lékařích, ale pouze pokud se stanou jejími členy. O lékařích, kteří nejsou jejími členy - dovolím si jmenovat kolegu Julínka, který není členem Lékařské komory, tam se nedozvíme, proč není členem... tam to tedy víme, proč není členem - no, tak protože je teď zavřený, ale předtím ne, prezident komory David Rath ho tehdy vyloučil, pokud si pamatuji.

Ale chci říct, že řada absolventů prostě nejsou členové Lékařské komory, jsou někde... My nevíme, kde jsou, my nevíme, jestli odchází do zahraničí - to si myslíme, nevíme, jestli odchází k farmaceutickým firmám, nevíme, jestli neodchází do Ústavu celostní medicíny a nedělají paramedicínské věci. My to vlastně nevíme. My nevíme, jaké atestační obory si ti lékaři vybírají a kde se předatestační přípravě připravují. My víme, kde bydlí. Úplně nevíme, kde pracují, úplně nevíme, jaké jsou jejich úvazky. To znamená, zase odpovídám na dvě z těch interpelací. My vlastně nevíme, jestli máme, nebo nemáme moc nebo málo lékařů v jednotlivých oborech. Tady děkuji, že to zdvihl ve své interpelaci, vaším prostřednictvím, pan poslanec Farhan. My vlastně nevíme úplně přesně, v kterých oborech máme lékařů hodně a v kterých málo.

My máme jakási data. Teď zase zneužiji toho - a omlouvám se - že jsem radiolog. Já jsem dvacet let zastupoval Českou republiku v European Union of Medical Specialists, což je hlavní odborný orgán v Evropě, kde jsou zástupci jednotlivých zemí za jednotlivé obory, a pak prezident České lékařské společnosti tam zastupuje tu zemi. Podle statistik OECD my jsme v počtu radiologů na počet obyvatel některá léta na třetím místě, někde na čtvrtém, někde na pátém, a řada zemí nám to těžce závidí. Vždycky jsem slýchal: Jo, ty se máš, Vlastíku, vy máte radiologů, to kdybychom měli my v Itálii, ve Francii. Ale přitom když jsem se vrátil do České republiky jako předseda Radiologické společnosti nebo vědecký sekretář, tak jsem slýchal z většiny zdravotnických zařízení: Vždyť těch radiologů je nedostatek! A vy to víte, pokud pracujete v některé nemocnici, že marně sháníte radiologa.

To znamená, otázka je, kde ty lékaře máme, a jestli není možné - a odpovídám na tu interpelaci, vaším prostřednictvím, pana poslance Brázdila - jestli není možné více pracovat s tím, kde ti lékaři jsou. Podporovat to, aby byli tam, kde jsou potřeba, a nepodporovat, včetně úhradové vyhlášky, to, aby byli tam, kde řekněme sice oni by měli zájem být, ale v péči o pacienty je nepotřebují. Ať si to vybírají, ale ať to není podporováno, když to řeknu velmi zjednodušeně.

Souhlasím s tím, vaším prostřednictvím, paní předsedající, co říkal pan poslanec, že je to velmi komplikovaný a komplexní problém a dlouhodobý problém. Z dat, která má profesor Dušek a která předváděl a přednášel na zdravotním výboru, jsme se dozvěděli - a koneckonců stejná data nám říkala Lékařská komora - my jsme se, vaším prostřednictvím, s panem poslancem Brázdilem v Brně na jednání Lékařské komory viděli a tam ta data zazněla, tuším že od kolegyně Klimovičové. My víme, že po roce řekněme 2035 nás čeká velký problém. Ano, já bych mohl říct: mě to nezajímá, mně je 63, po roce 2035 mně bude nevím kolik, ale bude to hodně, a bezesporu nebudu v politice, tak to budou řešit moji následovníci. Ale mě to zajímá, já to považuji za naprosto zásadní, protože jsem lékař, a čím jsem starší, tím víc a víc budu potřebovat péči. Takže je potřeba myslet na to, abychom tu situaci měli pod kontrolou i po roce 2035.

Porodnost je bezesporu jedním z klíčových problémů a vaším prostřednictvím odpovídám na dotaz paní poslankyně ANO. Je potřeba se zaměřit na to, aby bylo atraktivní pro ženy mít děti. Problém je, že plody tady této atraktivnosti - 18 let maturita, 6 let lékařská fakulta, 5 let atestace, 18 a 11 je téměř 30 - sklidíme za třicet let. Já jsem pro to udělal maximum, pro odlehčení, protože mám čtyři děti a všechny ty děti jsou v těch ročnících, co byly slabé. Já už pro to asi víc neudělám. Nicméně ano, stát pro to musí dělat maximum, musí podporovat mateřství, musí podporovat rodinou politiku. To si myslím, že si uvědomuje pan ministr a celá vláda.

Tedy, ať už odborně nezdržuji. Kolegyně a kolegové, vážené poslankyně, vážení poslanci, znovu velmi prosím, a teď zkusme zapomenout na to, že jsme z různých politických stran, a zkuste mi odpustit, že jsem ministr zdravotnictví za TOP 09, a že jsem tedy členem vlády, kterou řekněme opozice z logiky věci ráda nemá, a zkuste se na mě chvilku dívat jako na lékaře, radiologa, který se třicet pět, čtyřicet let svého života věnuje medicíně a opravdu se snaží ze všech sil pomáhat pacientům, jako na univerzitního profesora, který se intenzivně věnuje zkoušení a vzdělávání mladých lékařů. Já se na vás, kolegyně a kolegové, kteří jste zdravotníci, také tímto zrakem vždycky díval, dívám a dívat budu. Pojďme se pobavit bez nějakých politických invektiv o tom, jak posunout zdravotnictví dál. Neděláme to kvůli tomu, aby Fialova vláda byla úspěšná nebo neúspěšná, neděláme to kvůli tomu, aby Válek byl ministr čtyři roky anebo aby byl co nejdřív odvolán. Důvod, proč to děláme, jsou pacienti a občané České republiky. Pokud na tom nenajdeme shodu, pokud to nebudeme společně posunovat dál - a ne v horizontu jednoho volebního období, ale v daleko delším horizontu - kvůli tomu se hádejme, odborně se velmi hádejme, pokud to ale nebudeme dělat dál, tak opravdu nás čekají po letech 2030, 2035 velmi, velmi těžké časy. Tady naprosto souhlasím s prezidentem České lékařské komory a se svojí spolužačkou Evou Klimovičovou. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane ministře. Má ještě někdo zájem o vystoupení v rozpravě? Ano, má, pan poslanec Farhan. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Kamal Farhan: Pane ministře, děkuji za vaše odpovědi. Někdy jsme se odchýlili od tématu. Já jsem tu písemnou interpelaci primárně - něco jsme se samozřejmě dozvěděli - já jsem ji podal z toho důvodu, že je tam několik bodů, které bych chtěl zmínit. Ten první je, já bych od vás očekával - a očekávám, že představíte veřejnosti - srozumitelnou strategii, protože tady v tuto chvíli jsme skákali z jednoho místa na druhé, a aby ta strategie byla představena co nejdříve. Předpokládám, že to byl přeřek, vy jste řekl, že ji představíte v příštím roce ve Sněmovně. Já věřím, že ji představíte už na jaře, jak jste se zmínil předtím.

Mě prostě zklamala vaše písemná odpověď v tom smyslu, že u některých věcí, které jsem se tady dozvěděl, i když z mého pohledu nejsou úplně systematicky ani časově řazené, ale nějaké věci se udály, tak v té odpovědi jste vlastně psal: "Je třeba připravit podrobné mapování distribuce kapacit. Je nezbytná restrukturalizace lůžkového fondu." Prostě to jsou věci, které vy v té písemné interpelaci, vlastně nejsou vůbec konkrétní. To je vždycky: Připravíme, uděláme, ale kdy to uděláte, jak to bude vypadat, to jsem se tam nedozvěděl.

A abych to nějakým způsobem neextendoval, tak já vás, paní předsedkyně, požádám, abychom hlasovali o nesouhlasu s odpovědí pana ministra v písemné interpelaci. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Ano, děkuji, pane poslanče. Zaznamenala jsem váš návrh. A nyní s faktickou pan poslanec Nacher. Prosím, máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Patrik Nacher: Děkuji, paní místopředsedkyně. Chtěl jsem pana ministra zdravotnictví Válka poprosit o nějakou vyváženost v těch debatách. Mám pocit, my tady jdeme od extrému do extrému mezi úterkem a čtvrtkem. My když se vás v úterý zeptáme na věci aktuální, jako je nedostatek léků, tak tady na to nikdo neodpovídá. Teď dvě písemné interpelace zaberou dvě hodiny, to znamená, na ty další písemné interpelace se vůbec nedostane. Já nekritizuji, že odpovídáte, ale jak potvrdili i doktoři, kteří se vás z našeho klubu ptají, tak ta odpověď byla taková velmi košatá, která skutečně zabrala ty dvě hodiny. Ti ostatní se potom nedostanou k písemným interpelacím. Tady pan ministr pro místní rozvoj Bartoš čekal na moji interpelaci kolem rozúčtování tepla, to ty lidi taky zajímá. Tak já jenom poprosím o určité vyvážení. Jenom něco mezi, najít nějaký střed, to snad není tak složité. To znamená, na jedné straně buď neodpovídat vůbec, anebo odpovídat v hodinové debatě. To je vše. To je jenom taková prosba, žádost za mě. Děkuji za vyslyšení.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane poslanče. Pan ministr se hlásí ještě do rozpravy. Prosím, máte slovo.

 

Místopředseda vlády a ministr zdravotnictví ČR Vlastimil Válek: Já se strašně, paní předsedající, omlouvám všem kolegyním a kolegům, ale ty dotazy, těch bylo tolik, a těch podnětů, že co mám dělat než odpovídat? To je moje povinnost jako ministra. Já jsem se krotil a nepřečetl jsem koncepci, to bychom v žádném případě do jedenácti nezvládli.

Znovu nabízím místo takovéto debaty, pojďme se potkat na Ministerstvu zdravotnictví se zdravotním výborem. Já to nabízím i výboru pro práci a pro sociální věci. Pojďme ty věci diskutovat tak, abychom mohli jít do hloubky. Končím, omlouvám se.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane ministře. Paní poslankyně Pastuchová s faktickou poznámkou. Prosím, máte slovo, paní poslankyně.

 

Poslankyně Jana Pastuchová: Děkuji, paní předsedající. Tak na moji interpelaci se asi kvůli košatým odpovědím pana ministra nedostane, to nevadí. Ale vy jste, pane ministře, teď tady úplně popřel to, co říkal můj kolega Patrik Nacher, vaším prostřednictvím. V úterý jsme se ptali my jako zdravotníci na spoustu věcí ohledně léků pro děti, léků pro dospělé, a vy jste tu seděl a koukal jste do telefonu, vůbec ani jednou jste nezareagoval, jako ostatní ministři, kteří tu vlastně neseděli a přišli jenom na hlasování.

Dneska nám tady všichni říkáte, že svolání o nedůvěře vlády je naše politická kampaň pro našeho předsedu. Tak já bych ráda řekla, že kdyby měla být politická kampaň pro našeho předsedu, tak tu mohl být každý den a každý den tady mluvit dvě hodiny, jak dlouho chce, o čem chce. On k tomu nepotřebuje tu schůzi o nedůvěře vládě. To potřebujeme my, obyčejní poslanci, abych se vůbec někdy dostali ke slovu a řekli vám, co trápí občany naší republiky. (Potlesk vlevo.)

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, paní poslankyně. Táži se, zda se ještě někdo hlásí do rozpravy? Není tomu tak. Rozpravu tedy končím.

V rozpravě přednesl pan poslanec Farhan návrh, aby Sněmovna přijala nesouhlasné stanovisko k odpovědi na interpelaci pana ministra Válka. Přivolám kolegy z předsálí.

Zaznamenala jsem žádost o odhlášení. Poprosím vás, abyste se přihlásili svými identifikačními kartami. Já ještě zagonguji.

A mezitím, než přistoupíme k hlasování, přečtu omluvy: omlouvá se Bartošek Jan od 10 do 11 hodin z pracovních důvodů, Bureš Jan od 11 do 18 - pracovní důvody, Jílková Marie od 9 do 10.30 - pracovní důvody, Kaňkovský Vít od 9.30 do 11 hodin bez udáni důvodu, Šimek David od 10 do 13 - pracovní důvody, Válková Helena od 11 do 11.30 - pracovní důvody, Volný Jan od 11 hodin - pracovní důvody a pan ministr Jan Lipavský se omlouvá od 11 hodin z pracovních důvodů.

 

Počet přihlášených se nám ustálil, a nyní tedy budeme hlasovat o nesouhlasném stanovisku k odpovědi na interpelaci pana ministra Válka.

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 51, přihlášeno 127 poslanců a poslankyň, pro 63, proti 64, návrh byl zamítnut.

 

Končím projednávání této interpelace a otevřeme ještě interpelaci následující. Předseda vlády Petr Fiala odpověděl na interpelaci paní poslankyně Jany Pastuchové ve věci chybějící bezpečnostní prověrky náměstků člena vlády na Ministerstvu zdravotnictví na stupeň důvěrné. Interpelace se spolu s odpovědí předkládá jako sněmovní tisk 340.

Zahajuji rozpravu a táži se, zda se někdo hlásí do rozpravy? Paní poslankyně Pastuchová. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Jana Pastuchová: Vážená paní místopředsedkyně, teď nejsem znalá jednacího řádu tak dokonale, tak se jenom zeptám, protože zbývají dvě minuty a můj příspěvek není tak krátký, jestli by se dalo, i když pan premiér zde je, odložit moji písemnou interpelaci a odpověď na ni s panem premiérem na příští jednání při písemných interpelacích - anebo začnu a přeruší se?

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Paní poslankyně, začněte a v 11 hodin interpelaci přerušíme.

 

Poslankyně Jana Pastuchová: Dobře, děkuji. Děkuji. Pane premiére, měla jsem zde napsáno i vážený, ale to mi teď fakt nejde přes ústa. 18. října 2022 jsem se na vás obrátila ve věci... (Bouchání do lavic v pravé části sálu.) 18. října 2022 jsem se na vás obrátila ve věci neexistence bezpečnostních prověrek na stupeň důvěrné u náměstků člena vlády, takzvaných politických náměstků Jakuba Dvořáčka a Josefa Pavlovice, kteří...

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Vážené kolegyně, vážení kolegové, prosím o klid, ať má paní poslankyně prostor pro svoji interpelaci. Děkuji. Prosím, pokračujte.

 

Poslankyně Jana Pastuchová: ... kteří působí na Ministerstvu zdravotnictví. Tito náměstci neměli bezpečnostní prověrku stanovenou vnitřním předpisem Ministerstva zdravotnictví. Skoro na žádnou z mých otázek, které byly uvedeny, jste mi neodpověděl, a proto jsem tuto interpelaci zařadila i na jednání pléna.

Pro krátkou rekapitulaci si dovolím uvést, že jsem vycházela z investigativního článku novinářky paní Bazalové, která upozorňovala nejen na neexistenci bezpečnostních prověrek na stupeň důvěrné, ale i na možný střet zájmů u náměstka pana Jakuba Dvořáčka. Pan náměstek Dvořáček totiž na Ministerstvo zdravotnictví přišel z Asociace inovativního farmaceutického průmyslu, která v České republice sdružuje 34 společností uvádějících na trh léky, s tím, že bude řídit zdravotnickou část českého předsednictví v Radě Evropské unie.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: (Vstupuje do řeči.) Paní poslankyně, moc se omlouvám, přerušuji projednávání této interpelace. Vypršel nám čas vyhrazený dle jednacího řádu pro projednávání písemných interpelací. Děkuji všem. Nyní budeme pokračovat v dalším programu, předávám řízení schůze.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení členové vlády. Přeju vám pěkné dopoledne. Nyní bychom se měli věnovat pevně zařazeným bodům, což je bod číslo 87, bod číslo 88, bod číslo 12, bod číslo 18, bod číslo 19, bod číslo 84 a bod číslo 7. Poté bychom případně pokračovali dalšími body dle schváleného pořadu schůze. Připomínám, že odpoledne se budeme věnovat bodu číslo 137, což jsou ústní interpelace.

Nyní se chci zeptat, jestli chce někdo vystoupit k pořadu schůze? Ano, mám tu s přednostním právem pana předsedu Bendu. Pane předsedo, prosím, máte slovo.

 

Poslanec Marek Benda: Pěkné dobré dopoledne. Vážený pane místopředsedo, vážený pane předsedo vlády, paní ministryně, páni ministři, dámy a pánové. Jenom bych poprosil, aby ten bod, který je dnes zařazen jako třetí, to znamená bod 12, sněmovní tisk 307, místní poplatky, byl zařazen jako bod první před těmi smlouvami. Podle všeho to bude krátké úvodní slovo, bylo už včera předneseno. Nedá se odhadovat, že by to nějak dlouho trvalo. Obávám se, že jedna z těch smluv se teoreticky může zaseknout.

Takže toto je můj návrh, aby bod, který je dnes jako bod třetí, byl jako bod první. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Ano, děkuji, eviduji váš návrh, pane předsedo. Další je přihlášen pan předseda Fiala.

 

Poslanec Radim Fiala: Děkuji za slovo. Vážené kolegyně, kolegové. Dovolte, abych načetl taky jeden bod. Samozřejmě jako opozice bychom chtěli pokračovat v opozičním okénku, a proto navrhuji, abychom dnes projednali bod číslo 24, návrh poslanců Tomia Okamury, Radima Fialy, Jana Hrnčíře a dalších na vydání ústavního zákona o celostátním referendu a o změně Ústavy České republiky. Je to sněmovní tisk číslo 8, prvé čtení. Děkuji vám.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Jenom se zeptám, pane předsedo, na kdy byste ho chtěli zařadit? (Poslanec Radim Fiala: Na dnes na 18 hodin.) Děkuji. Ještě někdo se hlásí k pořadu schůze? Pokud tomu tak není, budeme hlasovat o dvou návrzích.

 

Prvním návrhem je návrh pana předsedy Bendy, abychom předřadili bod číslo 12 a projednávali ho jako první bod našeho následujícího jednání.

Zahájím tedy hlasování. Ptám se, kdo je pro takový návrh? Ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 52, bylo přihlášeno 149 poslanců, pro hlasovalo 147, proti nebyl nikdo. Tento návrh na změnu pořadu schůze byl přijat.

 

Jako další návrh jsem zaznamenal návrh pana předsedy Fialy, abychom dnes v 18 hodin projednávali bod číslo 24, což je ústavní zákon o referendu.

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro takový návrh? Ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 53, bylo přihlášeno 151 poslanců, pro hlasovalo 60, proti 28. Návrh nebyl přijat.

 

Tím jsme se vypořádali s návrhy na změnu programu schůze. Než přistoupíme k projednávání dalšího bodu, požádám místopředsedu volební komise, pana poslance Karla Haase, aby nás seznámil s výsledky voleb, které proběhly včera, to je ve středu 11. ledna 2023. Pane poslanče, prosím, máte slovo.

 

Poslanec Karel Haas: Vážený pane předsedající, děkuji mnohokrát za slovo. Dobré dopoledne, vážené kolegyně, vážení kolegové, vážení členové vlády. Já vás pouze rychle seznámím s výsledky včera proběhlých voleb. Zastupuji zde náhle onemocnělého kolegu a předsedu volební komise Martina Kolovratníka.

Aktualizováno 6. 11. 2023 v 15:57.