Pátek 13. ledna 2023, stenozáznam části projednávání bodu pořadu schůze

(pokračuje Věra Kovářová)

7.
Vládní návrh ústavního zákona, kterým se mění ústavní zákon č. 1/1993 Sb.,
Ústava České republiky, ve znění pozdějších ústavních zákonů,
a ústavní zákon č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky,
ve znění ústavního zákona č. 300/2000 Sb.
/sněmovní tisk 252/ - prvé čtení

Z pověření vlády předložený návrh uvede ministryně obrany Jana Černochová. Prosím, paní ministryně, ujměte se slova.

 

Ministryně obrany ČR Jana Černochová Děkuji, paní místopředsedkyně. Vážené kolegyně, vážení kolegové, předložený návrh novely ústavy reaguje na zásadní změny bezpečnostního prostředí ve světě v posledních letech. Bezpečnostní prostředí je v současné době silně zasaženo zejména agresivním jednáním Ruska, které vyvrcholilo vojenským napadením Ukrajiny v únoru 2022 a které představuje bezprostřední ohrožení bezpečnosti České republiky. Mezinárodní bezpečnostní prostředí se vyznačuje též vzrůstajícím množstvím hrozeb v podobě terorismu, nelegální migrace a nestability v oblastech sousedících s územím NATO a Evropské unie. Na naši bezpečnost dále dopadá nepředvídatelný vývoj epidemií a pandemií se závažnými důsledky pro zdravotní, sociální a ekonomickou situaci ve světě. Zhoršování bezpečnostního prostředí vede ke vzniku situací, kdy je nutné rychle rozhodovat o vyslání našich ozbrojených sil do zahraničí nebo o přijetí ozbrojených sil spojeneckých zemí na našem území, a to zejména za účelem záchrany našich občanů a případně i dalších osob v zahraničí, zajišťování ochrany života a zdraví osob ohrožených nelegální migrací, poskytování zdravotnické pomoci obyvatelstvu, například v případě epidemií a pandemií. Jako konkrétní příklady lze uvést evakuaci našich občanů a místních spolupracovníků českých misí z Afghánistánu v srpnu 2021, přijetí vojenských zdravotníků ze států NATO během pandemie covid-19 na konci roku 2020, příchod velkého množství uprchlíků z Ukrajiny na Slovensko po zahájení ruské agrese v tomto roce, pronikání velkého počtu nelegálních migrantů z Běloruska do Polska na konci roku 2021. (V sále je velký hluk.)

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Moc se omlouvám, paní ministryně. Poprosím o klid, přece jenom projednáváme ústavní zákon, respektive novelu ústavy. Děkuji.

 

Ministryně obrany ČR Jana Černochová Aby Česká republika mohla v takových případech rychle, a hlavně účinně reagovat, je předkládanou novelou navrhováno změnit čl. 43 ústavy tak, aby vláda mohla rozhodnout o vyslání či přijetí ozbrojených sil, jde-li o ochranu života a zdraví, ohrožení majetkových hodnot nebo ohrožení bezpečnosti České republiky. Tato změna reflektuje ústavní zákon č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, který stanoví, že základními povinnostmi státu jsou zajištění svrchovanosti a územní celistvosti České republiky, ochrana jejích demokratických základů, ochrana životů, zdraví a majetkových hodnot.

Další navrhovanou změnou je úprava ustanovení čl. 43 ústavy, která se týká průjezdů a přeletů ozbrojených sil jiných států přes území České republiky. Tato změna reaguje na dlouhodobou praxi vlády, která nemůže rozhodovat o každém konkrétním průjezdu či přeletu - například v roce 2020 se uskutečnilo 255 průjezdů a 6 829 přeletů - a která proto svým rozhodnutím povoluje průjezdy a přelety cizích ozbrojených sil vždy na celý kalendářní rok. Je třeba zdůraznit, že tato praxe je ze strany Parlamentu České republiky dlouhodobě akceptována.

V rámci novely je dále navrhováno provedení legislativně technických změn v čl. 43 ústavy a též čl. 11 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky. Účelem těchto změn je jednoznačně vyjádřit princip dělby moci mezi vládou a Parlamentem, kdy o vysílání a pobytu ozbrojených sil vždy rozhoduje vláda, zatímco Parlament dává souhlas k implementaci takových rozhodnutí a má právo taková rozhodnutí vlády zrušit.

Závěrem chci uvést, že podobné návrhy novel ústavy, které měly zajistit potřebnou operativnost vysílání a přijímání ozbrojených sil, byly předloženy již ve dvou předchozích volebních obdobích Poslanecké sněmovny formou poslaneckých návrhů, přičemž někteří z vás byli spolu se mnou jejich spolupředkladateli a ten návrh jsme vždy předkládali napříč politickým spektrem. Možná pro zajímavost stojí za to zmínit, že pod tento návrh se mi podepsal i předseda hnutí ANO pan Andrej Babiš, takže očekávám, že bude vlastně kontinuálně ta podpora zachována, protože se jedná o ústavu a samozřejmě je zapotřebí ústavní většina. Ačkoliv měly tyto poslanecké návrhy vždy podporu velkého množství poslanců napříč politickým spektrem, jejich projednání se nepodařilo bohužel dokončit. Pevně věřím, že nynější třetí pokus bude konečně úspěšný, a já některým z vás děkuji za pozornost a těším se, že budu děkovat i za podporu. Díky.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, paní ministryně. Dříve, než budeme pokračovat v projednávání tohoto bodu, se přihlásili k hlasování pan poslanec Hrnčíř a pan poslanec Vích. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jan Hrnčíř: Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Já jenom k hlasování číslo 71, kdy jsem se zdržel hlasování, ale na sjetině mám "ano". Nezpochybňuji hlasování, jenom pro stenozáznam. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Ano, děkuji. Pan poslanec Vích, také k hlasování? Pardon, pan poslanec Dvořák.

 

Poslanec Jaroslav Dvořák: Dobrý den. Je to stejné hlasování. Zdržel jsem se hlasování a na sjetině mám "ano". Nezpochybňuji hlasování. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Ano, také děkuji. Budeme tedy nyní pokračovat v projednávání tohoto bodu.

Mám zde avizovanou změnu zpravodaje. Paní zpravodajka pro prvé čtení poslankyně Vladimíra Lesenská je omluvena a místo ní v uvozovkách naskočí pan poslanec Marek Benda. O změně zpravodaje budeme hlasovat. Já přivolám kolegy z předsálí, zagonguji.

Pro příchozí zopakuji, že hlasujeme o změně zpravodaje, a tím se stává - nebo stane - pan poslanec Marek Benda.

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 72, přihlášeno 161 poslanců a poslankyň, pro 147, proti 1. Návrh byl přijat.

 

Prosím tedy pana zpravodaje Marka Bendu, aby se ujal slova.

 

Poslanec Marek Benda: Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane předsedo vlády, vážená paní ministryně, paní ministryně dvě, páni ministři, dámy a pánové, naskakuji opravdu jako zpravodaj na poslední chvíli díky omluvené paní kolegyni Lesenské. Poměrně podrobně vás s návrhem zákona seznámila, respektive s návrhem novely ústavy seznámila paní ministryně obrany, paní kolegyně Černochová. Já bych k tomu snad jenom dodal, přes to, že se zdá, že reagujeme na nějakou situaci bezpečnostní v Evropě, opravdu ta věc ústavní úpravy pohybu českých vojsk na cizím území, případně cizích vojsk na českém území, je diskutována minimálně deset let na půdě Poslanecké sněmovny, je diskutována ve vzájemných komisích se Senátem. Je jasné, že některé věci je třeba upravit, že opravdu neodpovídají dnešnímu rozvoji světa, způsobu, jakým se spolupracuje s našimi partnery, zejména ze Severoatlantické aliance, ale i z jiných, případně bezpečnostních uskupení. Takže doporučuji, abychom propustili tento návrh zákona, novely ústavy do ústavně-právního výboru.

Určitě budeme muset vést ještě nějakou diskusi se Senátem, abychom skutečně našli znění, které by bylo průchozí 120 hlasy v Poslanecké sněmovně a příslušným kvorem i v Senátu, ale zdá se nezbytné, abychom k novele ústavy ve věci pobytu vojsk, jejich povolování a dalších věcí přistoupili. Děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane zpravodaji. Otevírám obecnou rozpravu. Jako první vystoupí pan poslanec Radovan Vích. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Radovan Vích: Dobré dopoledne. Děkuji za slovo, vážená paní místopředsedkyně, vážené kolegyně, vážení kolegové, vážení členové vlády. Novela ústavního zákona č. 1/1993, tedy Ústava České republiky, zásadním způsobem mění čl. 43 ústavy, tedy obrany našeho státu. Tato novela navrhovaná vládou ruší povinný souhlas Parlamentu České republiky a nahrazuje jej v odst. 4 písm. b) jednak rozhodnutím vlády České republiky a jednak rozhodnutím mezinárodních organizací, jichž je Česká republika členem. Dost podrobně je to formulováno v novém znění písm. a). Podle mého názoru není možné takhle zásadně odebírat pravomoci moci zákonodárné ve prospěch moci výkonné, tedy vlády, a navrch ještě de facto posílit pravomoc mezinárodní organizace vůči České republice. To by zásadně narušilo dělbu moci, základní princip právního státu, současně by to omezilo suverenitu České republiky. V situaci, kdy konflikt na Ukrajině hrozí kdykoli rozšířením na další území Evropy, jak se ukázalo před několika týdny, je velmi nebezpečné dávat do rukou vládě tak mocný instrument, jako je vyslání vojáků do jaké operace bez toho, aby to projednala Sněmovna, případně i Senát.

Je třeba zachovávat chladnou hlavu. Současná právní úprava je nastavena správně, funguje, nová úprava není potřebná. Jenom připomenu, že dneska vláda tyto pravomoci má v případě vysílání vojáků do mírových operací, případně záchranných operací při živelních pohromách. Kdyby vznikl problém a bylo třeba jednat o vyslání našich vojáků rychle, hnutí Svoboda a přímá demokracie nemá problém s tím, zúčastnit se takového urgentně svolaného jednání. Poslanecká sněmovna dokáže akutní záležitosti projednat zrychleně v řádu hodin, maximálně dnů.

Proto shrnu, že hnutí SPD naprosto nevidí důvod odebírat takto významnou pravomoc Poslanecké sněmovně a svěřovat ji jen vládě. Tuto zásadní novelu ústavy je třeba odmítnout jako celek, a proto podávám návrh na zamítnutí. Děkuji za pozornost. (Potlesk z řad SPD.)

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, zaznamenala jsem váš návrh na zamítnutí.

Nyní vystoupí paní poslankyně Helena Válková. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Helena Válková: Děkuji, paní místopředsedkyně. Jako garantka klubu našeho hnutí ANO ve vztahu k této sice velmi krátké a srozumitelné, nicméně svým dopadem zásadní novele ústavy bych chtěla vyjádřit určité stanovisko, které potom v podrobnostech, jak máme rozděleny svoje oblasti zájmu, doplní nebo rozvede, spíš bych řekla rozvede, a hlavně zdůvodní můj kolega, pan poslanec Metnar.

Moje původní doporučení znělo - neutrální stanovisko, protože všichni víme to, co tady bylo řečeno velmi otevřeně, možná až brutálně otevřeně: jde o kumulaci moci v rukách vlády a v tomto ohledu, byť všechny ty praktické důvody zde byly také už opakovaně vyjádřeny v minulém volebním období - a je téměř nad lidské síly, aby vláda úplně všechno schvalovala - na druhé straně, my jsme si to zažili sami, na druhé straně situace, jak všichni na vlastní kůži vidíme a cítíme, se každým dnem mění, akceleruje a to, co je dneska, nemusí platit za měsíc. Takže tato novela, tento vlastně ústavní zákon nám tady mění na hodně dlouhou dobu ústavu, která garantuje, že bude rozdělena pravomoc v těchto oblastech, o kterých zde podrobně hovořila paní ministryně Černochová, vaším prostřednictvím, paní místopředsedkyně - byť bych to nemusela dělat, ale vím, že si potrpí na ty formální náležitosti - takže s čímž já souhlasím, v takové situaci, v jaké se momentálně nacházíme, se zdá být opravdu řekněme diskusní. A já proto to svoje neutrální stanovisko ještě jednou podtrhuji. Doufám, že následná debata, kterou bychom neměli odbýt dneska, povede k nějakým závěrům, a to, co dříve se zdálo být v jiné politické situaci jasným a rozumným rozhodnutím, se v současné době musí posuzovat optikou aktuální, nepředvídatelné, pro nás velmi překvapivé situace a jejího vývoje na Ukrajině. Čili za mě, i když chápu pragmatické a technické důvody a neříkám předem, jak budu hlasovat - byla jsem rozhodnuta, že budu hlasovat pro - poslechnu si ještě další návrhy a připomínky ze strany kolegů, a nejenom právníků politiků, a pak se teprve definitivně rozhodnu. Čili na jedné straně rozhodně nechci komplikovat vládě, která má nezáviděníhodnou situaci v současné době rozhodovat o mnoha věcech, které budou mít dopady na budoucnost této země, tak jí komplikovat ještě více situaci zamítavým stanoviskem, jak zde zaznělo od mého předřečníka pana poslance Víchy, vaším prostřednictvím, paní místopředsedkyně, nicméně nebyla bych ráda, kdybychom odbyli tuto novelu tím, že už předem jsme přece k ní svůj postoj, názor, jak tady také připomněla vhodně paní ministryně obrany, vyjádřili. Upozorňuji také na to, že potom ve třetím čtení musíme docílit té potřebné ústavní většiny.

To je z mé strany všechno. Dneska jsem se opravdu nepustila do žádných komplikovaných právnických zdůvodnění, protože tady je to spíše otázka politická, bezpečnostní, byť právní aspekty samozřejmě s ohledem na přání myslím nás všech, aby ústava platila dlouhodobě v podobě, v jaké ji nyní máme, abychom do ní zasahovali po zralé úvaze, to jistě platí stále. A na druhé straně situace, která teď je, někdy vyžaduje opatření i toho typu, který navrhuje paní ministryně obrany, takže pojďme do té debaty. Osobně možná ještě vystoupím jednou, až si vyslechnu argumenty vás ostatních. Děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Nyní je do rozpravy přihlášen pan poslanec Vondráček. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Radek Vondráček: Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Vážené kolegyně, vážení kolegové, nestává se každý den, abychom tu projednávali změnu Ústavy České republiky. Nechci zacházet do jednotlivých právních argumentů, od toho je debata ve druhém a poté třeba i ve třetím čtení, ale přece jenom cítím potřebu k tomu říct několik slov.

Je pravda, že podobný tisk jsme tu měli vlastně v 7. I v 8. volebním období. Já si dokonce myslím, že někde najdete můj podpis pod těmito návrhy. Dvakrát to byl poslanecký návrh, nyní je to návrh vládní. Jenže z mého soukromého pohledu se za těch deset let změnil svět, změnila se naprosto celková situace ve světě a to zmocnění, o kterém se budeme bavit a diskutovat pro exekutivu, pro vládu na 60 dnů, je poměrně obecné a široké. My si musíme uvědomit, že ohrožení života, zdraví a majetku už je v současné době ve světě trvalé, a důsledky mohou být obrovské. A my tu vyvažujeme dva zájmy - zájem na nějakém pružném a efektivním fungování, který jsem podporoval, a pak je tady zájem určité demokratické parlamentní kontroly v naší parlamentní demokracii.

Proto postoj hnutí ANO si myslím, že bude více rezervovaný, než možná předkladatelé předpokládali. Chceme se bavit právě o šířce toho zmocnění, co všechno nám to může přinést. A neodpustím si drobnou poznámku. Ta naše určitá skepse taky pramení z toho, co tady dosavadní vládní koalice za poslední rok předvedla. My jsme si tady zažili opakované bezprecedentní zneužívání stavu legislativní nouze. My jsme tady zažili, když vlastně vláda vypnula parlament, když odešli všichni ministři ze sálu. A člověk si tady v těchto souvislostech uvědomí, jak strašně důležitá je parlamentní kontrola a kontrola parlamentní menšinou, a tohle je jedna z mála oblastí, kde skutečně parlamentní menšina má možnost výrazně ovlivnit legislativní proces, protože je potřeba 120 hlasů, že nás nemůže koalice převálcovat silou.

Tak já bych tady řekl na úvod, že se těším na tu debatu, těším se na ústavněprávní rozměr debaty, a prosím, vezměte všichni v potaz, že svět se změnil, situace se změnila a široké zmocnění vlády je pro nás možná větší problém, než by byl před několika lety. Děkuji za pozornost. (Potlesk z lavic ANO.)

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Nyní se přihlásila do rozpravy paní ministryně Černochová a připraví se pan poslanec Metnar. Prosím, paní ministryně, máte slovo.

 

Ministryně obrany ČR Jana Černochová Ještě jednou za mě dobrý den. Možná na začátku jedno povzdechnutí. Byla jsem to já v obou volebních obdobích jako opoziční poslankyně a se mnou moji kolegové, kteří jsme chtěli dát zmocnění vaší vládě, pane poslanče Vondráčku, prostřednictvím paní místopředsedkyně, paní kolegyně, bývalá ministryně spravedlnosti Válková. Byli jsme to my, opoziční poslanci, kteří, přestože jsme na tom mohli dělat politiku, tak jsme ji nedělali, a chtěli jsme, aby vláda v těchto otázkách to zmocnění měla a aby to byla každá vláda, protože je to změna ústavy, je to skutečně změna zásadního právního předpisu naší země. A vy se teď vlastně dostáváte do pozice, že nevíte, jak se z té situace, kdy jste se mi podepsali dvakrát pod návrh, máte dostat, a argumentujete zcela iracionálně zhoršenou bezpečnostní situací. No však! Když se bezpečnostní situace zhoršila, tak přece potřeba toho, aby v některých otázkách mohla reagovat vláda rychle, ta potřeba, potřebnost toho kroku je mnohem naléhavější.

Takže jestli vás, kolegyně a kolegové, opravdu můžu poprosit, zvažte to, protože možná v příštím volebním období tady zase budete vy. Možná tady bude i nějaká poslankyně Černochová, která nadčasově bude pořád bojovat za tu stejnou věc, aby v případech, kdy opravdu jde o záchranu rukojmí, o ohrožené životy našich občanů v zahraničí, aby nemusely obě komory parlamentu, oba výbory Parlamentu rozhodovat o tom, že tam ty lidi pojede někdo zachránit.

Uvedu vám případ nebo příběh, který si možná vybavíte - je to příběh těch dvou ztracených děvčat někde na hranicích s Pákistánem. Pokud bychom vysílali vojáky na záchranu těchto děvčat, tak bychom o tom podle stávající úpravy museli rozhodovat veřejně ve výborech Parlamentu, obou komorách Parlamentu, takže vlastně nějaká možnost záchrany by se snížila. Tento návrh umožňuje to, aby tam vláda, ale pouze po dobu 60 dnů, vyslala na jejich záchranu, pokus o jejich záchranu, někoho z ozbrojených složek a aby v případě, že to bude vyžadovat delší čas, aby o tom samozřejmě následně rozhodovala Sněmovna. Tady vám nikdo žádnou pravomoc, kolegyně a kolegové, nebere. Je to skutečně v ústavě, pouze v tom taxativním výčtu, rozšířená možnost o další případ, kdy o tom rozhoduje vláda.

Mě trošku překvapuje, protože myslím si, že s kolegou Víchem jsme tyhlety věci diskutovali na výboru v minulém období docela často, a tady skutečně nejde o žádné odebrání pravomoci moci zákonodárné. Vláda pravomoc vysílání už dnes má v těch ostatních případech a nebude moci vysílat do jakékoliv operace. Zákonná moc bude mít nadále kontrolu a bude moci kdykoliv vysílání zrušit, takže současná úprava rozhodně nevyhovuje, jak jsem tady zmiňovala tento případ třeba těch dvou ztracených děvčat. A my neděláme nic jiného, než to rozšiřujeme, a jako nerozšiřujeme to teď pro vládu Petra Fialy. Chtěli jsme a byli jsme připraveni to rozšířit pro vládu Bohuslava Sobotky i pro vládu Andreje Babiše. A mimochodem, to je i ten důvod, proč mi váš předseda tuto normu podepsal, protože on to tak vnímal, že to je věc, která je potřeba a která je potřeba pro jakoukoliv vládu, nejenom že teď zrovna, když jste v opozici, budete tvrdit něco jiného, než co jste tvrdili před dvěma lety. Je mi z toho smutno. (Potlesk zprava.)

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji a nyní s faktickými poznámkami vystoupí nejprve pan poslanec Vondráček, poté pan poslanec Mašek a pak přihlášený do rozpravy pan poslanec Metnar. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Radek Vondráček: Děkuji. Paní ministryně, nebuďte smutná. To se prostě stává v parlamentu, že tu diskutujeme. Já to tedy řeknu možná trochu víc naplacato. Víte, určitým motivem naší zdrženlivosti je i vaše působení na rezortu Ministerstva obrany a my si mnohem více teď uvědomujeme důležitost té zásady "dvakrát měř a jednou řež". Děkuji. (Potlesk z lavic ANO.)

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Pan poslanec Mašek vystoupí s faktickou poznámkou.

 

Poslanec Jiří Mašek: Vážená paní předsedající, kolegyně a kolegové, s nonšalancí sobě vlastní tady řekl to, co jsem chtěl říct, můj předřečník, prostřednictvím pan předsedající, pan poslanec Vondráček. Já to ještě doplním: vzpomínáme na deset let zpátky, na dvě jiné vlády, na úplně jiné období a na úplně jinou situaci ve světě. Tam jsme mohli skutečně argumentovat tím, že potřebujeme rychle zareagovat a okamžitě poslat nějakou jednotku zachraňovat dvě nebohá děvčata v zahraničí, ale v současnosti, kdy na východ od nás zuří konflikt mezi Ruskou federací a Ukrajinou, a právě v osobě paní ministryně obrany - a tady chci říct, je to ministryně obrany, my se máme starat o obranu České republiky, není to ministerstvo války - tak v tuto chvíli je velmi důležité, aby Parlament si uchoval svoji kontrolu v této věci vysílání vojsk. A jak už tady bylo některým z předřečníků řečeno, jsme ochotni v řádu hodin se okamžitě dostavit, tuto svoji zákonnou pojistku splnit a potvrdit vyslání vojsk, pokud to bude nutné. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Prosím pana poslance Metnara o strpení, máme tu ještě jednu faktickou, pan ministr Jurečka. Prosím, máte slovo.

 

Místopředseda vlády, ministr práce a sociálních věcí a ministr životního prostředí ČR Marian Jurečka: Děkuji moc. Já bych chtěl poprosit, protože tady mluvíme o velmi zásadním tématu, které nemá být vztaženo na výhrady, které tady teď zazněly vůči současné paní ministryni Janě Černochové, ale my se bavíme o nastavení principu, kdy v těchto věcech nerozhoduje ministryně obrany nebo ministr obrany, ať by tam byl kdokoliv, rozhoduje o tom vláda, to je potřeba si uvědomit. A jestliže tady paní ministryně logicky popsala ty důvody, popsala i celý příběh přípravy této novely ústavy, tak si myslím, že je celkem logické, že tady nedochází k nějaké změně, která by znamenala nutnost pohlížet na ty principy. Bavíme se o principech z pohledu současné situace. Já si myslím, že když nás tady v debatě poslouchali lidé, vysvětlení a logické argumenty paní ministryně, pak na to byl argument "jednou měř, dvakrát řež", tak si myslím, že člověk, kdo sleduje tu debatu, vnímá, že logika i s ohledem na to, že jsme se tady o tom bavili u předchozích dvou vlád, je jasná ve prospěch bezpečnosti občanů této země, větší operativy, protože jsou momenty, kdy i hodiny mohou hrát roli. A svolat Sněmovnu, to má také nějaké předpoklady, ta není svolatelná úplně takhle na základě opravdu velmi krátké a časové naléhavosti.

Takže byl bych rád, abychom si nechali určitý prostor pro to, jakým způsobem o těchto věcech přemýšlíme, jak o nich i teď veřejně mluvíme, protože jsou příliš závažné na to, aby se tady změnil odborný pohled jenom proto, protože jsme se prohodili, někdo je v současnosti v koalici a někdo, kdo byl v koalici, je nyní v opozici. Velmi o to prosím. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Nyní s faktickou poznámkou je přihlášen ještě pan premiér Fiala. Prosím, máte slovo.

 

Předseda vlády ČR Petr Fiala: Na příkladu této debaty je vidět, proč je populismus tak nebezpečný pro společnost a pro stát. A to, co vy tady předvádíte, kdy vlastně jste schopni změnit názor na dost podstatný instrument, nástroj, který pomáhá záchraně lidských životů českých občanů, bezpečnosti České republiky, jenom proto, že zrovna nejste vládní stranou, jste opoziční stranou, a jenom proto, že máte dojem, že tato změna názoru vám přinese další voličské hlasy, je přesně příkladem toho, proč je potřeba bojovat s populismem a proč musíme lidi přesvědčovat, aby populistickým stranám a názorům nenaslouchali a nedávali svůj hlas

Za obzvlášť nevhodné - ale možná slovo nevhodné není namístě, co se mně zdá zvlášť od vás nekolegiální - jsou narážky na činnost paní ministryně obrany, protože tak, jak Jana Černochová jako opoziční poslankyně se snažila vytrvale domlouvat s vládou a přesvědčovala svoje kolegy z opozice, že je potřeba podpořit vládní návrhy právě proto, že jsou v zájmu České republiky a že tady musíme zapomenout na vnitrostranické střety nebo mezistranické střety, tak stejně tak postupuje jako ministryně obrany. Naplno od rána do večera se snaží zajistit bezpečnost České republiky a posílit naši obranyschopnost. Vaše poznámky v této věci - a to nejsou kritiky, to jsou takové jenom tak na bok řečené poznámky, jenom abyste prostě tak jako jedovatě se paní ministryně dotkli - pokládám za nevhodné a opravdu nekolegiální. (Tleskají poslanci pětikoalice.)

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: S další faktickou je přihlášen pan poslanec Benda. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Marek Benda: Vážená paní místopředsedkyně, dámy a pánové, oni už toho hodně tady řekli představitelé vlády. Pokládám opravdu pokus posuzovat novelu ústavy podle toho, jestli jsem nebo nejsem spokojen se stávající ministryní, za dětinský a nehodný této Sněmovny. Jestli fakt takhle přemýšlíte, tak je to nešťastné. Já myslím, že ano, máme ministryni obrany, která po letech byla vystavena do mimořádně složitých situací, obstála v nich. Nevyčítám předchozím ministrům, kteří v tak složitých situacích nebyli, ale tohle se mi zdá dětinské.

Já jsem se přihlásil z jiného důvodu. Přece ve všech těch debatách, které běžely, hlavní důvod vkládání písmene d) byla skutečnost, že o některých věcech nechceme, aby se vědělo veřejně. Pokud chci zasáhnout na nějakém území, na moři, kdekoliv, nějakými vojenskými silami, tak přece to nemůžu nechávat hlasovat v Parlamentu, kde vím, že to bude všechno veřejné, že jsem to předem vykecal a že s žádným teroristou bojovat nebudu. A tohle úplně opomíjíte. Připadá mi to fakt nefér najednou do toho začít tahat válku, kterou rozpoutal Putin v Rusku, a zapomenout na ty skutečné důvody, které jsme tady diskutovali asi tak osm let.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Nyní s faktickou je přihlášena paní poslankyně Peštová.

A než jí udělím slovo, přečtu omluvy. Omlouvá se Kubík Jan od 10 hodin do 9 z pracovních důvodů, Julius Špičák do 10 hodin z pracovních důvodů a Vladimír Zlínský od 12 do 9 z pracovních důvodů. Toliko omluvy. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji za slovo. Budu velice stručná. Pane premiére, to od vás taky nebylo velice férové. Mí kolegové tady řekli svoje určité obavy a vy místo toho - vy ty hlasy jejich potřebujete, vy nemáte tu ústavní většinu - a místo toho, abyste si vyslechl jejich obavy, tak jim tady začnete říkat něco o populismu. Vždyť je to přece zbytečné, nezdá se vám?

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Pan poslanec Brabec vystoupí s faktickou poznámkou, zatím je to poslední faktická poznámka.

 

Poslanec Richard Brabec: Děkuju. Není to úplně moje téma, ale tohle jsem nemohl oslyšet, tu atmosféru. A já, jak znám pana premiéra, který má tendenci občas ty věci nebo většinou ty věci uklidňovat, tak teď si myslím, že vystoupil s mimořádným talentem, jak přilít olej do ohně.

Za prvé myslím, že paní ministryně obrany, všichni ji tady známe za ty roky, není křehká květinka, která by se neuměla ubránit sama, takže určitě to dokáže a určitě se k tomu vyjádří. Ale milé kolegyně, vážení kolegové, my jsme opravdu v prvním čtení zásadní věci a mě se také dotýká, když to, že si vůbec dovolíme to diskutovat, i kdybychom třeba měli v minulosti na to nějaký názor a teď ho měníme - já myslím, že politici vládní koalice i tohleto také zažili mnohokrát, že se prostě věci mění. Protože se mění atmosféra, tak jsme okamžitě obviňováni z populismu a z toho, že si to prostě vůbec nemůžeme dovolit. No, kde to jsme?

Prosím, podívejme se i na kontext vašeho návrhu, byť zatím pracovního, změny jednacího řádu Sněmovny. To také musíme posuzovat. Ve chvíli, když něco válcujete a ani se tím netajíte, tou stoosmičkou, pak se nemůžete divit, že kdo seje vítr, sklízí bouři. Děkuji. (Potlesk poslanců ANO.)

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. S faktickou poznámkou se přihlásil pan premiér. Prosím, máte slovo.

 

Předseda vlády ČR Petr Fiala: Uklidňuji věci, když to má smysl, a atmosféru, ale zastávám se své kolegyně, když cítím, že je na ni útočeno způsobem, který prostě z mého hlediska není vhodný, a na to mám také právo. A musíte se naučit, že k diskusi patří to, že říkáme věci, které se vám nelíbí. Ano, byly tu doby, kdy jste tu vládli a vaše paní kolegyně poslankyně, která tehdy byla místopředsedkyní Poslanecké sněmovny, mně uprostřed řeči sebrala slovo a nemohl jsem dokončit, co jsem měl říct, a Ústavní soud konstatoval, že jste jednali v rozporu se zákonem. Vzpomeňte si na tyto věci. Nic takového se teď neděje. Můžete diskutovat, máte možnost vyjadřovat své názory, nikdo vás za to nekritizuje, ale za obsah vašich vět a za to, že říkáte věci, s kterými my nesouhlasíme, přece na to může následovat naše reakce a my máme právo i jako vláda říkat, co považujeme za správné a za vhodné, a upozorňovat vás na to a upozorňovat i veřejnost, že jste prostě v této klíčové věci změnili názor. A změnili jste ho proto, že jste teď v opozici a že si myslíte, že na tom vyděláte politické body. Ale jako rukojmí tady držíte bezpečnost a obranu České republiky. (Výrazný potlesk koaličních poslanců.)

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. S další faktickou se přihlásil pan poslanec Bureš. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jan Bureš: Děkuji, já budu velmi stručný. Já si myslím, že je zájmem České republiky, abychom měli moderní, ale také akceschopnou armádu. Snažíme se dělat pro modernizaci spoustu, stojí to nemalé prostředky, a myslím, že se na tom shodujeme snad všichni v této Poslanecké sněmovně. Nezapomínejme i na tu druhou část, armáda musí být také akceschopná, a toto je jednoznačně krok pro to, abychom tu armádu akceschopnou měli. (Potlesk koaličních poslanců.)

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Vaše faktická vyvolala další faktickou. Pan poslanec Vondráček se přihlásil. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Radek Vondráček: Děkuji za slovo. Já jsem chtěl reagovat na pana premiéra. Poprosím, abychom vrátili debatu na nohy a bavili se o tomto tisku. Není dobré téma vytahovat jednací řád a to, co se stalo v minulosti, protože zrovna v tomhle období i vy jste vypnuli někoho s přednostním právem a bylo to předmětem ústavní stížnosti. Bavme se ale o tom tisku.

Podívejte se, já mám čtrnáctiletého syna, za chvilku bude ve věku branném. Já nevím, jaký bude branný zákon, je tady třeba jeho novela teď, bude tam dobrovolné předurčení, budou se měnit podústavní předpisy, můžou se změnit pravidla, může být všeobecná branná povinnost. Já prostě udělám všechno pro to, aby ho nepostavili někam, aby ho někdo nevyslal bez nějaké demokratické kontroly. Jestli si pan ministerský předseda myslí, že to je populismus, ať si to klidně myslí, ale já to tak prostě cítím. Já se chci bavit o těch jednotlivých věcech v debatě, třeba záchrana dvou dívek - jestli to mohou dělat jiné bezpečnostní složky, nebo jestli to musí dělat armáda, jestli k tomu musíte mít zmocnění na 60 dnů vyslat v podstatě celou armádu někam, nejenom z důvodu ozbrojeného konfliktu a humanitární krize, ale vy víte, že třeba v tom dalším tisku jsou i jiné závažné důvody. To zmocnění je opravdu velmi široké.

A my jsme vyjádřili akorát svoji rezervovanost a chovali jsme se korektně, a vystoupí pan premiér a začne nás moralizovat. Všechny nás vytočil. Chcete naše hlasy? No výborně, děláte to skvěle. (Silný potlesk poslanců ANO.)

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Pan premiér Fiala se přihlásil s faktickou poznámkou. Prosím, pane premiére, vaše dvě minuty.

 

Předseda vlády ČR Petr Fiala: Vítám návrat k věcné debatě, ale k té určitě nepatří například označování paní ministryně obrany jako ministryně války a podobné věci. Takže kdybyste se vyvarovali těchto populistických formulací a urážlivých, tak bychom nepochybně od začátku mohli vést tu debatu ve věcnějším tónu, který všichni vítáme, podporujeme a těšíme se, že z vaší strany takto v těch rozpravách budou ta normální slova, normální věty a normální debata nad tímto návrhem zaznívat.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. S další faktickou vystoupí paní poslankyně Peštová. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji za slovo, opravdu bude poslední. Pane premiére, já jsem sice nebyla součástí této Poslanecké sněmovny v minulém volebním období, ale ta jména a různé názvy, které tady padaly vůči vládě, nebyly vůbec krásné, abych to tak řekla. A když jsem poslouchala kolegy, všichni mí předřečníci mluvili v klidném tónu, nebyla tam žádná hysterie, pouze tam byla slova obavy, nic jiného. A ano, jestli tam někdo řekl paní ministryně války... Já jsem ji taky jednou takto nazvala a poslouchala jsem některé výkřiky za sebou od paní ministryně. Ale říkám, mluvili klidným tónem, nebyla tam žádná hysterie, takže opravdu vraťme se k té podstatě a pojďte se bavit o tom daném problému. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji a nyní se dostává na řadu přihlášený do rozpravy pan poslanec Metnar. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Lubomír Metnar: Vážená paní předsedající, já vám děkuji za slovo. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení členové vlády, vážená paní ministryně, dovolte mi, abych se tuto debatu pokusil více vrátit do věcné roviny, a jenom než se k tomu vyjádřím, abych řekl: uvědomme si opravdu, jedná se o změnu ústavy, takže doufám, že mé vystoupení vás přivede k zamyšlení, protože budu trošku řekněme hlouběji se dívat na tyto změny, o které se jedná.

Předkladatel, tedy Ministerstvo obrany, odůvodňuje nezbytnost této úpravy aktuální potřebou v reakci na ozbrojený konflikt na Ukrajině a na základě usnesení, a další důvody, které byly uvedeny. Je důležité říci, že návrh dle předkladatele neřeší pouze aktuální potřebu reakce na ozbrojený konflikt na Ukrajině, ale i budoucí problematiku nasazení ozbrojených sil, pokud bude potřeba je realizovat ve zrychleném režimu. Návrh by měl umožnit, aby byla Česká republika lépe připravena reagovat na ohrožení a krizové situace, které mohou z důvodu zásadní změny bezpečnostního prostředí nečekaně přijít.

Jenom zopakuji, návrh konkrétně spočívá v úpravě stávajících odst. 3 až 5 čl. 43 ústavy a čl. 11 ústavního zákona o bezpečnosti České republiky. Jeho obsahem je doplnění dalších důvodů, pro které může vláda rozhodnout bez předchozího souhlasu Parlamentu o vyslání ozbrojených sil České republiky do zahraničí a pobytu ozbrojených sil na území České republiky na dobu nejdéle 60 dnů. Dále je navržena změna úpravy povolování průjezdu ozbrojených sil jiných států přes území České republiky a jejich přeletu nad jejím územím, jejímž účelem je zajistit soulad znění ústavy s dlouhodobou a Parlamentem akceptovanou praxí při rozhodování o průjezdech a přeletech ozbrojených sil jiných států.

Nejen já jsem toho názoru, že ke změně Ústavy České republiky a ústavního pořádku by mělo být obecněji přistupováno se zdrženlivostí, přičemž by veškeré změny měly být činěny na základě široké odborné diskuse, ale když jenom se podívám, a to jenom krátce, tak k tomuto materiálu proběhlo zkrácené připomínkové řízení v délce 7 dnů. I přes zkrácené mezirezortní připomínkové řízení byly uplatněny zásadní připomínky, na základě kterých návrh doznal změn do současné podoby. Já tedy nepovažuji za konzervativní přístup na změnu ústavy v sedmidenním mezirezortním připomínkovém řízení bez odborné politické diskuse. Ale pojďme dál.

Ačkoliv se jedná o reakci na probíhající ozbrojený konflikt na Ukrajině, musíme si uvědomit, že se nejedná o ad hoc úpravu, nýbrž o trvalou změnu ústavního pořádku České republiky. Je tedy nutné postupovat zvláště s ohledem na to, že se jedná o úpravu situací zasahujících do bezpečnosti a obranyschopnosti státu a jeho občanů s dostatečnou mírou obezřetnosti a opatrnosti, a tedy dostatečně zvážit všechna rizika, která mohou z uvedených změn do budoucna plynout. Z tohoto důvodu jsem požádal o vypracování stanoviska odborníka na ústavní právo a dovolím si zde částečně uvést některé řekněme pasáže a stanoviska z jeho vyjádření, se kterými se plně ztotožňuji. K úpravě rozhodnutí vlády a případného souhlasu Parlamentu s vysláním ozbrojených sil do ciziny, pobytem cizích vojsk, průlety a průjezdy uvádí, že "obecně lze souhlasit s navrhovatelem, že uvedená změna má spíše povahu legislativně technickou. Otázkou však je, zda není zbytečná, protože v praxi se stejného účelu jako navrhovaná úprava dosahuje ustáleným ústavním výkladem. Pakliže by legislativní cizelování mělo být důvodem pro ústavní či zákonné změny, byl by Parlament v této oblasti poměrně zahlcen. Díky rozsáhlosti návrhu je znovu otevřena otázka, zda zmocnění pro vládu není příliš široké v případě některých průjezdů a průletů. Zcela jiný materiální, politický význam mají totiž průlety v rámci vojenské diplomacie nebo dopravy vojáků na cvičení na jedné straně a průlety či průjezdy do bojové akce, byť povolení průchodu a průjezd cizí armády neznamená účast povolujícího státu jako válečné strany ve válce podle mezinárodního práva, avšak nese to riziko protiakce a může fakticky vést k zapojení našeho státu do války, aniž by k takové akci dal souhlas Parlament, který jinak vyhlašuje válečný stav. I v současné rusko-ukrajinské válce dalo Bělorusko souhlas k průjezdům a průletům pro ruskou armádu pro útok na Ukrajinu. Politický význam takových průletů a průjezdů je zcela odlišný od běžných průletů a průjezdů, které neslouží k zapojení do bojové činnosti, ale jsou jen důsledkem vojenské diplomacie či dopravy vojáků a materiálu, například na cvičení."

Teď se dostáváme řekněme ještě k té zásadnější změně, a to k možnosti vlády vyslat ozbrojené síly na ochranu života a zdraví, ohrožení majetkových hodnot nebo bezpečnosti České republiky bez souhlasu parlamentu na dobu 60 dnů: "Rozšíření možností vlády o toto ustanovení je zásadní změnou v oblasti práva Parlamentu v oblasti kontroly nad válkou a mírem." (Hluk v sále.) "Podle čl. 43 odst. 1 rozhoduje Parlament o vyhlášení válečného stavu, je-li Česká republika napadena nebo je-li třeba plnit mezinárodní smluvní závazky o společné obraně proti napadení. Toto ustanovení je nutné vykládat tak, že v jiných případech nelze válku vést. Nepřímo tak ústava zakotvuje zákaz útočné války. Protože je pro demokraticky právní stát určující materiálně skutečné naplnění ústavních norem, a ne jen formální, je nutné posuzovat navržené rozšíření práva vlády i z tohoto pohledu materiálně."

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Já se omlouvám, pane poslanče, že vás přerušuji. (Poslanec Metnar: Děkuji.) Kolegové, kolegyně, prosím o zklidnění. Pokud máte něco důležitého, přesuňte rozhovory do předsálí. Děkuji. Prosím, pokračujte.

 

Poslanec Lubomír Metnar: Děkuji vám, paní předsedající.

"Uvedené ustanovení umožňuje obecné a široké zmocnění pro vládu vyslat ozbrojené síly do zahraničí. Život, zdraví a majetek jsou ve světě ohroženy trvale, proto je uvedené ustanovení velmi obecné, a přitom může vést k vážným důsledkům.

První spornou otázkou navrženého usnesení je, že důvodem pro vyslání může být ohrožení života a zdraví kohokoliv, nikoliv jenom občanů České republiky. Sice důvodová zpráva na straně 3 ojediněle uvádí jako příklad použití ohrožení života a zdraví občanů České republiky, ale na jiných místech již takovéto omezení neuvádí. Rozhodující je vlastní znění ústavy, když v návrhu vazba na životy a zdraví občanů České republiky absentuje. Bude-li navržená změna přijata, získá vláda možnost vyslat ozbrojené síly do zahraničí kdykoliv a kamkoliv, kde bude vládou shledáno, že jsou ohroženy životy a zdraví jakýchkoliv lidí, to ve spojení s tím, že není na rozdíl od písmene b) čl. 43 vyžadován souhlas přijímacího státu. Česká republika může vyhlásit válečný stav a vést válku jen z důvodu svého napadení nebo v rámci kolektivní obrany. Případy, kdy lze vyhlásit válečný stav dle čl. 43 odst. 1 ústavy je nutné brát jako taxativní a s tím, že nemůže být vyhlášen válečný stav a válka z jiných důvodů. Z toho plyne, že nemůže být ani vládě umožněna možnost, aby vyslala ozbrojené síly do zahraničí v situaci, kdy by k faktické válce mohlo dojít.

Proto je druhou spornou otázkou návrhu ve spojení s tím, že návrh změny ústavy nevyžaduje souhlas přijímacího státu, možnost pro vládu, aby uskutečnila ozbrojenou intervenci z majetkových důvodů. Ochrana majetku v cizině, byť poctivě nabytého, nemůže být důvodem k válce, protože by se nejednalo o válku obrannou, ať již individuální, či kolektivní obrany. Válka kvůli majetku v cizině není válkou obrannou, ale útočnou. Znárodnění proběhlo i v Československu a nebylo považováno za důvod k ozbrojenému zásahu. Cizí státy své majetkové zájmy či zájmy svých občanů řešily cestou jednání a mezinárodních smluv.

Třetí zásadní spornou otázkou je absence souhlasu přijímajícího státu. Vláda tak získá možnost vyslat ozbrojené síly pro údajné ohrožení života a zdraví či majetku České republiky i proti vůli přijímajícího státu. Takový stát však může chápat zcela oprávněně daný krok jako vojenský útok a přistoupit k legitimní obraně. Jako důkaz nebezpečnosti daného zmocnění pro vládu lze použít argument opaku. Vžijme se do situace, kdyby jiný stát takto činil vůči našemu státu. Jak by Česká republika hodnotila situaci, kdy cizí stát vyšle bez jejího souhlasu na její území své ozbrojené síly s odůvodněním, že jsou zde ohroženy životy a zdraví či majetkové hodnoty tohoto státu? Je legitimní, aby náš stát takový krok proti své vůli vnímal jako akt agrese, kterému se může bránit v obranné, tedy legální a legitimní válce. Zde jde o zásadní narušení práva Parlamentu vyhlásit válečný stav. Vláda sice může vyslat ozbrojené síly jen na dobu 60 dnů, ale pokud je vyšle bez souhlasu přijímajícího státu, což návrh ústavního zákona umožňuje, v zásadě vláda může uvést stát do situace, kdy se vyprázdní právo Parlamentu vyhlašovat válečný stav. Pokud totiž nebude s ozbrojenou akcí souhlasit přijímací stát a vyhodnotí ji jako útok na svou svrchovanost, vznikne mezi státy válečný stav podle mezinárodního práva i bez řádného vyhlášení válečného stavu a válka podle naší ústavy právě z důvodu akce ozbrojených sil našeho státu, který dotčený stát vyhodnotí jako útok. Jakmile tato situace vznikne, tak s tím po 60 dnech již jednostranně náš parlament nic nenadělá. Válku lze jednostranně zahájit, ale již ne jednostranně ukončit.

Je pravdou, že již v současnosti čl. 43 odst. 4 písm. c) umožňuje vyslat ozbrojené síly k účasti na záchranných pracích při živelních pohromách, průmyslových nebo ekologických haváriích, nevyžaduje na rozdíl od písmene b), které umožňuje vyslání k účasti na mírových operacích, souhlas přijímacího státu. Ovšem i to je chybou a není správné tuto chybu rozšiřovat, ale je naopak vhodné i vysílání dle písmene c) podmínit souhlasem přijímacího státu."

Závěrem bych tedy chtěl říci, že ačkoliv znění ústavy není ideální, není tato část ústavy považována za nefunkční. Případné nejasnosti textu vyřešil během času ustálený výklad jednotlivých ústavních ustanovení. Z tohoto pohledu je tedy sporné, zda daný návrh je skutečně naléhavý a potřebný. Nová pravomoc vlády vyslat ozbrojené síly do zahraničí pro ochranu života, zdraví a majetku České republiky bez souhlasu přijímacího státu je z výše zmíněných důvodů velmi sporná, a hlavně nebezpečná.

V tomto návrhu, v tomto právu se střetávají různé zájmy, které je třeba vyvažovat. V dané problematice proti sobě stojí zájem na pružném rozhodování, což vyžaduje zapojení exekutivních orgánů, a ne širokých a početných orgánů typu parlamentu. Proti tomu však stojí demokratický zájem, aby zásadní politické otázky, kam jistě patří otázky války, míru a rozhodnutí, které k válce mohou vést, spoluřešil orgán s přímou demokratickou legitimitou, což je parlament. Jde o střet pružnosti, akčnosti a požadavku na rozhodnutí orgánu přímo vytvořeného občany, tedy volbou členů parlamentu.

V zahraničí jsou úpravy velmi odlišné, což zmiňuje i důvodová zpráva vládního návrhu ústavního zákona, a pro každé řešení lze najít v zahraničí vzor, přičemž některé státy tuto otázku na ústavní úrovni vůbec neřeší a ponechávají ji obyčejnému zákonu či mezinárodním smlouvám. Například podstatně užší pravomoc než u nás má vláda na Slovensku, kde může rozhodnout o vyslání vojsk do zahraničí na dobu nejdéle 60 dnů jen v případě plnění závazků z kolektivní obrany.

Při ústavní úpravě řešené posuzovaným návrhem ústavního zákona je třeba vycházet z toho, zda je vhodné a nakolik, aby dané věci řešila vláda, či naopak je lépe více zapojit parlament. Přitom je nutné pamatovat, že jde o ústavní úpravu, takže by neměl být rozhodující vztah k aktuálně existující vládě či parlamentu, protože text ústavy zůstane, zatímco složení vlády i parlamentu podléhá změnám. Navíc má u nás stejná práva vláda s důvěrou Poslanecké sněmovny i vláda bez důvěry Poslanecké sněmovny. Pakliže jsou tady určitá práva daná vládě, může nastat situace, že nad nimi nebude mít kontrolu ani parlamentní většina, protože bude vládnout v demisi vláda bez důvěry, a takové období může být i dlouhé. Jako příklad zmíním vládu Jiřího Rusnoka, rok 2013 až 2014. Je zřejmé, že pro zásadní otázky má v demokracii zůstat součinnost parlamentu. Co jsou ony zásadní otázky při vysílání vojsk do zahraničí, však může být předmětem politického sporu. Možné řešení je i zapojit do určitého rozhodnutí vedle vlády prezidenta, který má také přímou demokratickou legitimitu z přímých voleb jako parlament. Odpovídá to jeho pravomoci vrchního velitele ozbrojených sil, a přitom je jeho rozhodování jako individuálního orgánu rychlé a pružné. Pokud by rozhodoval v součinnosti s vládou na návrh vlády či vláda se souhlasem prezidenta, bude mít rozhodnutí větší demokratickou legitimitu i větší politický konsenzus.

Je tady ještě celá řada příkladů, že těch variant by mohlo být více, ale nechci případně nastartovanou diskusi zdržovat, a proto mi dovolte vám poděkovat za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane poslanče. Nyní s faktickou poznámkou je přihlášena paní poslankyně Válková. (O slovo se hlásí i ministryně obrany.) Ano, ale faktická má přednost. Tak se domluvte, dámy. Prosím.

 

Poslankyně Helena Válková: Já to budu mít skutečně stručné. Já jenom když se otočím, s výjimkou paní ministryně žádného ministra nevidím. (Poslanec Benda ukazuje další ministry.) Aha, tak pardon, teď vidím. Teď vidím, dobře.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Je tady skoro narváno, paní poslankyně, co se týče ministrů.

 

Poslankyně Helena Válková: Čtyři dokonce, tak tahle faktická poznámka bude ještě kratší, protože si myslím, že přesně teď zaznělo to, k čemu jsme byli vyzýváni, takže to není populismus, konkrétní věcné připomínky a návrhy, jak doplnit, já jsem to tak pochopila, jak uvažovat o doplnění té ústavní novely, například pokud jde o souhlas, respektive minimálně tam zakomponovat informovanost státu, kterého by se případně ta rozšířená kompetence vlády mohla dotknout. Ty důvody tady pan kolega poslanec Metnar, vaším prostřednictvím, podrobně rozvedl, pojďme tedy diskutovat o tom, jestli takovéto doplnění přichází právě i z vašeho pohledu, paní ministryně, koaličních poslanců v úvahu, nebo jestli a proč a z jakých důvodů jej nepovažujete za vhodné. Samozřejmě že je možné tuto diskusi vést i v rámci druhého čtení, bude-li tento tisk, o čemž celkem nepochybuji, do toho dalšího čtení puštěn.

A omlouvám se, že nepotřebuji brýle, milý pane ministře školství, zatím, abych viděla ministry, ale potřebuji se ohlédnout, což jsem se neohlédla důkladně. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Nyní s faktickou, nebo s přednostním právem, paní poslankyně? Ano, s přednostním právem paní ministryně. Prosím, máte slovo.

 

Ministryně obrany ČR Jana Černochová Děkuju. Oni se tady čerchmanti schovávají všude po sále, paní kolegyně Válková!

Já musím reagovat na svého předchůdce na rezortu Ministerstva obrany, pana Metnara. Panu Metnarovi možná nikdo z jeho kolegů neřekl, nebo si toho za ty čtyři roky nevšiml, že pod jeho vedením se připravovaly podklady k návrhu právě ústavy, která byla mnohem, jak to tady správně bylo řečeno, mnohem benevolentnější k tomu, co má dělat vláda. To, že v rámci legislativního procesu se to trošku upravilo, aby se to přesně, tak jak říkala i tady kolegyně Válková, abychom to vyvážili, toho jste si tedy fakt asi nevšiml! Pane kolego Metnare, vaším prostřednictvím, když jsem byla předsedkyně výboru pro obranu, tak jsme několikrát tuto normu projednávali. Vy jste se několikrát na záznam vyjádřil v tom smyslu, že tu novelu velmi podporujete, že ji potřebujete a že včera bylo pozdě. Tak jestli možná by nepomohla nějaká ginkgo biloba nebo něco, co by bylo fajn na posílení vaší paměti, protože je mi líto (Projevy nesouhlasu poslanců ANO 2011, bouchání do lavic.), že s odstupem jednoho roku může tímto způsobem někdo změnit názor, a ten někdo tady čtyři roky byl ministr obrany, kterého já jsem podporovala a pomáhala jsem mu jako předsedkyně výboru, jak jen jsem mohla.

Možná bych ještě dodala jednu věc pro pana kolegu Metnara, aby třeba zkusil o tom přemýšlet. Jak moc by se vám, pane kolego, prostřednictvím paní místopředsedkyně, hodilo, kdybyste tuto novelu ústavy měl v době, kdy jste stahoval naše vojáky z Afghánistánu? Nemusel byste - a vy víte, že to komfortní s ústavou nebylo, nikdy v životě bych vám to nevyčetla, protože nejsem vy, a snažila jsem se naopak vás v tom podporovat - a přestože víme, že opravdu bylo hodně za hranicí práva to, co jste tehdy udělal, ten výsledek byl pozitivní v tom, že nikdo z našich vojáků nezemřel, naopak, všichni se dostali do České republiky. Ale to, jestli to bylo v souladu, nebo nebylo v souladu s ústavou, si vypořádejte vy se svým svědomím.

Pak bych chtěla ještě poprosit o jednu věc. Nestrašme se tady tím, že tady bude teď Česká republika vstupovat do nějakých konfliktů nebo že toho bude zneužívat ve vazbě na válku na Ukrajině. Nebude. Tady by pan bývalý ministr fakt neměl v tomto duchu strašit, protože určitě i on ví - nebo minimálně by to mohl vědět od kolegů ve vládě, kteří s ním působili v minulosti, protože tady se na tom nic nemění - že největším světovým problémem v tuto chvíli ve světě možná mimo region Východu jsou takzvané failed states, tedy zhroucené státy, a tyto zhroucené státy, kde se nedá vymoci spravedlnost, tam nějaké garance čehokoli jsou spíše směšné a v těchto případech je skutečně u těchto okolností zapotřebí ochránit naše občany, kteří tam jsou z nějakého důvodu, pracují tam nebo prostě cestují a můžou do těch zemí být uneseni. A o tom je přednostně tato norma.

Takže mě opravdu mrzí to, že největším kritikem této novely se stal někdo, pod jehož vedením jeho rezort tu novelu chystal, mně několikrát děkoval na výboru pro obranu, že ji předkládám jako opoziční poslankyně, protože mají nedostatek hlasů díky tomu, že jste vlastně vládli s podporou komunistů, a že vlastně jste mi velmi vděční za to, že jsem se rozhodla obejít kolegy poslance, sehnat ty podpisy. Takže opravdu, já vám, pane kolego Metnare, děkuji. Myslím si, že si každý, kdo vás poslouchal, udělal obrázek o vaší názorové pevnosti sám.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Vážené paní ministryně, vážení páni ministři, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vyměnili jsme se v řízení schůze a budeme pokračovat v projednávání tohoto bodu.

Mám zde jednu faktickou poznámku pana poslance Metnara, jinak zatím dál nikdo není přihlášen. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Lubomír Metnar: Já vám děkuji, pane předsedající, za slovo. V žádném případě ten svůj příspěvek, to vyjádření, nebudu tahat do osobní roviny - gingko biloba - ani tady tohle poděkování paní ministryni s kytkou - samozřejmě, kdybych ji měl, tak učiním - ale chci říct jedno. To, že bych nevěděl, že se něco takového připravuje na rezortu, je opravdu směšný argument. A to si řekněme: právě proto, že jsem to věděl, a právě proto, v jakém to bylo stavu, a právě proto, že to nebylo prodiskutováno, všechny aspekty tohoto návrhu na změnu ústavy, právě proto to nebylo připravováno a za mě se to nedostalo - to byla vaše aktivita, paní ministryně.

Takže já jenom bych chtěl říci, že co se týče tady toho, že to není o tom, že to je celá řada i dalších věcí, které jsou nedořešené, ale pojďme o tom diskutovat, nenechme to projít sedmidenním připomínkovým řízením, a potom si v pátek myslíme, že to projde za deset minut, že k tomu nikdo nebude mít připomínky. Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. V současné době nevidím žádnou další přihlášku do obecné rozpravy. Je-li tomu tak, rozpravu končím.

Chci se zeptat paní ministryni a pana zpravodaje, zda chcete závěrečná slova? Prosím, paní ministryně.

 

Ministryně obrany ČR Jana Černochová Děkuji. Já bych chtěla poprosit, protože pokud tady pan kolega argumentoval i nějakým posudkem, tak pokud je možné, a odvolává se na nějakého renomovaného ústavního právníka, tak by nebylo od věci, kdyby tady zaznělo jméno toho ústavního právníka, protože já mám celou řadu jiných posudků jiných ústavních právníků, se kterými samozřejmě ten návrh konzultován byl, tak možná by patřilo k nějakému bontonu této Sněmovny, pokud by se tedy zmínil ten konkrétní ústavní právník, pokud se tady na něj pan kolega Metnar v tom právním rozboru deset minut odvolává.

Já bych možná ještě i zmínila, že to nebylo pouze za pana Metnara, kdy tento návrh byl podporován rezortem Ministerstva obrany. Tento návrh podporoval i současný izraelský velvyslanec pan Martin Stropnický, který vlastně i dokonce byl prvním z ministrů, kteří po této změně volali. A jak už jsem říkala, byla to dvě volební období, bylo to osm let, byly to dvě vlády, vláda Bohuslava Sobotky i Andreje Babiše, která tuto normu chtěla. Rozhodně asi ten lepší zdroj byl právě výbor pro obranu, aby výbor pro obranu toto inicioval. Toto se odehrálo, výbor pro obranu po předložení návrhu z rezortu Ministerstva obrany od kolegů pana nyní poslance Metnara, předtím paní poslankyně Šlechtové i vlastně pana bývalého ministra Stropnického, tak měli jsme ty podklady, moc dobře jsme věděli jako členové výboru, proč ten návrh předkládáme. To opravdu nebyl nějaký plezír někoho z nás. My jsme chtěli pomoci vládě řešit tu situaci a chtěli jsme pomoci tu situaci řešit právě kolegům ministrům, kteří se skutečně mohou v nějakých nepříjemných situacích dostat na hranu nebo za hranu ústavy, jako se to třeba bohužel díky velmi rychlému stahování stalo v Afghánistánu, nebo v jiných případech. Takže jsem to brala tak, že tohle jsou věci, které jsou nadstranické, které jsou de facto nadvládní, protože pokud budeme na bezpečnosti a na obraně tady dělat nějakou politiku, tak je to vždycky špatně.

A proto jsem připravena k debatě, mileráda zoponuji to, co tady říkal pan kolega Metnar. Jenom jestli bych mohla poprosit, abych věděla, na jakého ústavního právníka a experta na ústavní právo se máme odvolávat, jestli by tady ještě pan bývalý ministr obrany Metnar, kolega poslanec Metnar, mohl říct jméno toho ústavního právníka. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Chci se zeptat pana zpravodaje, zda si chce vzít závěrečné slovo. Pane zpravodaji? Není tomu tak.

Než budeme hlasovat o jednotlivých návrzích, zavolám kolegy z předsálí.

Přečtu omluvy. Na celý jednací den ze zdravotních důvodů se omlouvá paní poslankyně Andrea Babišová, od 10 do 10.30 z pracovních důvodů se omlouvá pan poslanec Ondřej Benešík, od 12 hodin ze zdravotních důvodů se omlouvá pan poslanec Jan Lacina a dále od 11 hodin z pracovních důvodů paní poslankyně Marie Pošarová.

 

V průběhu rozpravy padl návrh na zamítnutí od pana poslance Vícha. Tento návrh budeme hlasovat jako první. Eviduji žádost o odhlášení, já vás tedy odhlásím a požádám, abyste se přihlásili svými kartami... Počet se ustálil, dám tedy hlasovat.

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo souhlasí s návrhem na zamítnutí předloženého návrhu? Ať zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu?

Hlasování s pořadovým číslem 73, přihlášeno je 165 poslankyň a poslanců, pro návrh 16, proti 93. Tento návrh byl zamítnut.

Nyní se tedy budeme zabývat návrhem na přikázání výborům k projednání. Nejprve rozhodneme o přikázání garančnímu výboru. Organizační výbor navrhl přikázat předložený návrh k projednání ústavně-právnímu výboru jako garančnímu výboru. Navrhuje někdo přikázání jinému výboru jako garančnímu? Pan poslanec Metnar. Prosím o protinávrh. (Bere pro tuto chvíli zpět.) Dobře, nyní řešíme garanční výbor, poté budeme řešit další výbory k přikázání. Žádný návrh na změnu garančního výboru nevidím, přistoupíme tedy k hlasování.

 

Kdo souhlasí s tím, aby předložený návrh byl přikázán k projednání ústavně-právnímu výboru jako výboru garančnímu?

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro návrh? Ať zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu?

Je to hlasování s pořadovým číslem 74, přihlášeno je 166 poslankyň a poslanců, pro návrh 166, proti nikdo. S návrhem byl vysloven souhlas.

 

Tento návrh byl přikázán k projednání ústavně-právnímu výboru jako garančnímu výboru.

Organizační výbor nenavrhl přikázat tento návrh dalšímu výboru, ale pan poslanec Metnar se hlásí. (O slovo se hlásí poslanec Hrnčíř.) Pardon, pane poslanče, je to k hlasování? Prosím, nejprve tedy k hlasování.

 

Poslanec Jan Hrnčíř: Děkuji. Je jenom k hlasování číslo 73. Hlasoval jsem pro a na sjetině mám "zdržel se". Nezpochybňuji hlasování, děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji, tedy pouze pro stenozáznam.

Nyní pan poslanec Metnar s návrhem na přikázání dalšímu výboru, prosím.

 

Poslanec Lubomír Metnar: Děkuji za slovo, pane předsedající. Jako další bych navrhl přikázat to výboru pro obranu.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Jsou zde další návrhy k přikázání jiným výborům? (Hlásí se poslanec Cogan.) Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Josef Cogan: Vzhledem k tomu, že se jedná o změnu ústavy, proběhla tady dneska poměrně rozsáhlá diskuse a určitě vítám to, abychom tento bod dále projednávali. Myslím si ale, že bychom se právě i na komisích měli k tomu postavit ne v tom smyslu: vy potřebujete, ale měli bychom si říct: my jako stát, Česká republika, potřebujeme a hledejme případnou shodu. Já bych si tedy dovolil přikázat k projednání stálé komisi pro Ústavu České republiky.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji, poznamenal jsem si návrh. Pan poslanec Ryba, prosím.

 

Poslanec Drahoslav Ryba: Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, protože si myslím, že ve svých důsledcích se změna ústavního zákona může týkat i vnitřní bezpečnosti jako takové, tak navrhuji výbor pro bezpečnost.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám. Je zde ještě nějaký další návrh na přikázání k projednání výborům? Není tomu tak. Nyní tedy přistoupíme k hlasování.

 

Nejprve tedy, kdo souhlasí, aby tento návrh byl přikázán k projednání výboru pro bezpečnost? (Otázka, o jaký výbor se jedná.) Výbor pro bezpečnost. Beru návrhy odzadu tak, jak přicházely.

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro návrh? Ať zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu?

Je to hlasování s pořadovým číslem 75, přihlášeno je 166 poslankyň a poslanců, pro návrh 78, proti návrhu 36. S tímto návrhem nebyl vysloven souhlas.

 

Nyní dám hlasovat, aby tento zákon byl projednán ve stálé komisi pro ústavu. Mám tady několik faktických poznámek. Ty odmažu, protože jsme v procesu hlasování.

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro přikázání stálé komisi pro ústavu? Ať zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu?

Je to hlasování s pořadovým číslem 76, přihlášeno je 166 poslankyň a poslanců, pro návrh 159, proti návrhu 2. Tento zákon jsme přikázali k projednání stálé komisi pro ústavu.

 

Teď poslední návrh o přikázání výboru pro obranu.

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro projednání ve výboru pro obranu? Ať zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu?

Je to hlasování s pořadovým číslem 77, přihlášeno je 166 poslankyň a poslanců, pro návrh 161, proti nikdo. I tento návrh byl přijat.

 

Konstatuji tedy, že tento návrh byl přikázán k projednání stálé komisi pro ústavu a dále výboru pro obranu jako dalšímu výboru. Vzhledem k tomu, že žádné další návrhy v rozpravě nezazněly a o všech jsme hlasovali, končím projednávání tohoto bodu a děkuji vám.

Otevírám další bod dnešního jednání a tím je

Aktualizováno 6. 11. 2023 v 15:57.




Přihlásit/registrovat se do ISP