(pokračuje Jan Bartošek)

1.
Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 115/2001 Sb., o podpoře sportu,
ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony
/sněmovní tisk 270/7/ - vrácený Senátem

Senát vrátil návrh zákona s pozměňovacími návrhy, jeho usnesení jsme obdrželi jako sněmovní tisk 270/8. Informace k pozměňovacím návrhům vám byly rozdány do vaší pošty.

Já mezi námi vítám senátora Zdeňka Nytru, dobrý den, pane senátore.

A prosím, aby se za navrhovatele k usnesení Senátu a k předloženým pozměňovacím návrhům vyjádřil zástupce navrhovatelů, pan poslanec Karel Haas. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

Ještě, kolegyně, kolegové, váš požádám, vy, kteří máte potřebu diskutovat jiná témata, jděte je řešit do předsálí.

Prosím, máte slovo.

Poslanec Karel Haas: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, děkuji mnohokrát za slovo. Dobrý podvečer vám všem, kolegyně, kolegové. Návrh zákona pod sněmovním tiskem č. 270 byl velmi detailně projednán ve výborech i podvýborech Senátu a 25. ledna tohoto roku i na plénu v Senátu.

Dovolím si shrnout to, že diskuse na plénu Senátu byla opravdu velmi konstruktivní, a pokud mohu nějak zobecnit její závěr, tak si myslím, že návrh zákona jako celek se dočkal z vystoupení kolegů senátorů a senátorek řekněme většinové, výrazně většinové a průřezové politické podpory. Senát přijal k návrhu zákona dva drobné pozměňovací návrhy. Jeden z pozměňovacích návrhů - on je mnohem více... a přísluší mu to, okomentuje zástupce Senátu, kolega senátor Zdeněk Nytra - se týkal § 3g návrhu zákona, to znamená, Národního rozhodčího soudu pro sport, kde kolegové senátoři, a to je o právním úhlu pohledu, považovali řekněme za právně bezpečnější - není to nijak v rozporu s tím, co jsme deklarovali jako navrhovatelé, co jsme odůvodňovali stanoviskem pana docenta Brodce z pražské právnické fakulty - nicméně kolegové senátoři považovali za právně bezpečnější doplnit do předmětného ustanovení upravujícího Národní rozhodčí soud pro sport textaci... (V sále je hluk.)

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Kolegyně, kolegové, jak v pravé části, tak v levé části sálu, požádám o ztišení. Prosím.

Poslanec Karel Haas: Děkuji mnohokrát, doplnit textaci výslovně zakotvující to, že působnost a pravomoc Národního rozhodčího soudu pro sport ve věci disciplinárních deliktů sportovců a členů sportovních organizací bude založena, a to je ten doplněk Senátu, výslovně pouze tehdy, pokud to bude vyplývat z vnitřních předpisů sportovních organizací, lidsky řečeno, ze spolkové autonomie jednotlivých střešních sportovních organizací typu svazů, asociací a podobně.

A druhý pozměňovací návrh Senátu směřuje k oblasti plánu, rozvoje sportu v obcích. Já jsem tady při předchozím projednání v legislativním procesu ve Sněmovně uváděl, že v debatě a v diskusi s asociacemi obcí, to znamená se Svazem měst a obcí a se sdružením místních samospráv, jsme jako předkladatelé dospěli ke kompromisu, kdy jsme povinnost vytvářet plány rozvoje sportu v obcích nechali na oerpéčkových obcích. V původním našem návrhu jsme tuto povinnost odjímali všem obcím. A vlastně pozměňovací návrh kolegů senátorů se vrací k tomu původnímu návrhu poslanců, to znamená, zrušit tento plán rozvoje sportu na všech obcích bez rozdílu, to znamená, i na těch oerpéčkových, a ponechat ho na úrovni krajů tak, aby na úrovni krajů byl sport zejména z pohledu investic koordinován.

To jsou dva pozměňovací návrhy Senátu. Na tématu sportu mně připadá naprosto zbytečné, abychom se nějakým způsobem štěpili mezi poslanci a ctěnými kolegy senátory, takže za předkladatele - a troufám si říct, že za všechny kolegy z koaliční pracovní skupiny, tak jsme si to potvrdili po projednání tohoto návrhu zákona Senátem, je na tom jednomyslná koaliční shoda - bych vás všechny chtěl poprosit, abychom v rámci Poslanecké sněmovny při našem dnešním hlasování hlasovali a podpořili návrh zákona ve znění, jak byl schválen Senátem, to znamená postupem podle § 97 odst. 4 jednacího řádu. Děkuji mnohokrát za pozornost.

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji a nyní prosím, aby se slova ujal senátor Zdeněk Nytra. Prosím, pane senátore.

Senátor Zdeněk Nytra: Děkuji. Dobrý den. Vážený pane předsedající, vážené dámy poslankyně, vážení páni poslanci, chci na úvod poděkovat autorům té novely, protože si troufám tvrdit, že Národní sportovní agentura, respektive její fungování, si tu úpravu zaslouží a že ji potřebuje, takže z tohoto pohledu určitě jsme tu novelu přivítali. Při studiu jsme ale dospěli k těm dvěma záležitostem, které už tady v podstatě podrobně probral pan poslanec Haas přede mnou, takže já to budu mít podstatně jednodušší.

Opravdu při delegování pravomocí na Národní rozhodčí soud, který už de facto existuje v tuto chvíli, protože už byl Národní sportovní agenturou tuším v loňském roce ustanoven a zřízen, takže tato novela vlastně jenom napravuje de iure tyhlety záležitosti, existuje tam důvodná obava - ne u dopingu, kde je to naprosto v pořádku, že je jasná ingerence státu - u disciplinárních přestupků je opravdu důvodná obava, že by to mohlo zasahovat jednak do samostatnosti spolků a sportovních svazů, ale mohlo by to vyvolat i problémy na mezinárodním poli. Proto jsme se rozhodli navrhnout toto doplnění. Původní záměr byl dokonce vypustit tu druhou část věty úplně, ale jsme si vědomi toho, že existují malé sportovní svazy, které nemají disciplinární orgány, a takhle, když schválíte tento náš pozměňovací návrh, tak ten jednotlivý svaz, případně i spolek se bude moci sám svobodně rozhodnout, jestli požádá Národní sportovní agenturu, respektive ten Národní rozhodčí soud pro sport, o vyřešení toho problému.

Ten druhý problém. Podle stávající platné legislativy by v podstatě mělo v České republice existovat řádově 6 500 plánů rozvoje sportu jednotlivých obcí. Všichni víme, že je to vyloženě formální, respektive že tyhlety plány na obcích vlastně ve velké většině neexistují. Existují tam, kde to Národní sportovní agentura vyžadovala v rámci žádosti o dotace. Předkládanou nebo projednávanou novelou se ten okruh u obcí zúžil pouze na obce s rozšířenou působností, ale je tam problém, že se to týká pouze území těch obcí s rozšířenou působností v samostatné působnosti, to znamená, zase by to nezahrnovalo těch řádově 6 a čtvrt tisíce obcí a opět by to bylo jenom formální. Takže Senát navrhuje vypustit i ty zbývající obce a nechat to opravdu pouze na krajích, kde by existovalo čtrnáct smysluplných plánů rozvoje sportu obce, a i Národní sportovní agentura se může orientovat při případném schvalování dotací v tom, jestli to sportoviště je, nebo není navrženo v krajském plánu rozvoje sportu.

Senát projednal návrh zákona na své 6. schůzi dne 25. ledna, přijal usnesení 101 a usnesl se vrátit návrh zákona ve znění přijatých pozměňovacích návrhů, které jsem vám tady představil. Dovolím si požádat vás o jejich schválení. Děkuji.

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji, pane senátore. Chci se zeptat, zda k předloženým pozměňovacím návrhům Senátu se chce vyjádřit i zpravodaj garančního výboru, pan poslanec Lubomír Brož? (Nechci.) Nechcete se vyjádřit, dobře.

Jestli se tedy nikdo další nehlásí s přednostním právem, otevírám rozpravu. Do rozpravy eviduji dvě přihlášky, první pan poslanec Brož, po něm pan poslanec Radek Vondráček. Prosím, máte slovo.

Poslanec Lubomír Brož: Děkuji, vážený pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já opravdu jenom v krátkosti, protože o zákonu jsme tady debatovali opravdu hodně, řekli jsme si všelicos. Já bych se jenom vyjádřil za sebe k těm pozměňovacím návrhům. Jsem trošičku překvapen, že za některé ty věci předkladatel zákona trošičku víc nebojoval, protože jsou docela významné. Teď pominu povinnost obcí podílet se na tom plánu, to opravdu, byť jsme tady o tom hodně diskutovali, debatovali - tak dobře.

Nicméně ten první pozměňovací návrh, kdy vlastně má být pravomoc rozhodčího soudu podmíněna tím, že by sportovní organizace musely o pomoc požádat, a rozhodování soudu by bylo v souladu s jejich vnitřními předpisy, to mi trošičku u toho rozhodčího soudu, u kterého jsme tady jeho činnost kritizovali a obhájci hrozně moc obhajovali, co musí dělat, začíná připomínat trošičku tu pohádku o princezně Koloběžce: přišla nepřišla, oblečená neoblečená, přinesla dar nedar. Proto mě to překvapuje, že jste o tohle trošku víc nezabojovali, protože ten rozhodčí soud samozřejmě svou pravomoc nemá vykonávat ve prospěch sportovců a těch organizací. Doplněním téhle povinnosti, žádosti a souladu s předpisy, opravdu je ta činnost velmi a velmi do budoucna omezena. Stát by měl mít - a doufám tedy, že stát má mít - velký a značný zájem na vyšetření jak otázek dopingu ve sportu, to často může být právě na rozdíl od těch organizací samotných - podotýkám mohlo, mohlo by to tak být, a samozřejmě i disciplinárních otázek týkajících se státem podporovaných sportovců a funkcionářů ve sportu.

Takže to jenom za mě takový druhý pohled na ty pozměňovací návrhy. Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji a poprosím, aby nyní vystoupil pan poslanec Radek Vondráček. Prosím, máte slovo.

Poslanec Radek Vondráček: Děkuji za slovo a nebudu mít dlouhý projev, ale jestli si vzpomínáte, vážené kolegyně, vážení kolegové, tak jsem v této věci dvakrát vystupoval ve druhém i ve třetím čtení, a já jsem vám to říkal, že to není dobré a že ten soud asi nebude úplně v pořádku podle platného právního řádu České republiky. No a co se stalo? Senát vám to vrátil. Senát správně identifikoval ten problém, který tam je, že to skutečně naráží na nějaké zákonné limity, ale myslím si, že to opatřil určitou záplatou a že to v konečném důsledku nestačí, protože problém je v samotném označení toho soudu, kdy je na určité hranici zákazu klamavosti, stanoveného ustanovením § 13 odst. 4, zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů. Toť to ustanovení. Použití slova soud zkrátka má v České republice určitá pevná právní pravidla.

Proto zásadnější je však způsob pojetí toho Národního rozhodčího soudu pro sport, kdy Národní rozhodčí soud pro sport - říkám to správně, doufám - nemá a ani nebude mít právní subjektivitu. On nemůže vystupovat jako subjekt v právních vztazích, neboť on je jakýmsi orgánem Národní sportovní agentury. Není to samostatná entita. Ve statutu Národního rozhodčího soudu pro sport je uvedeno - a zákonná úprava na tom vůbec nic nemění, ani ta dobrovolnost, kterou tam senátoři přidali - že Národní rozhodčí soud pro sport je orgánem zřízeným při Národní sportovní agentuře. Zároveň je stanoveno, že Národní rozhodčí soud pro sport vykonává svěřené úkoly nezávisle na Národní sportovní agentuře a není vázán jejími pokyny, to je článek 1.5. A tady je ten spor, neboť pokud má být Národní rozhodčí soud pro sport orgánem Národní sportovní agentury, lze si těžko představit, že bude jednat nezávisle, pak je součástí moci výkonné. Dalším důsledkem tohoto pojetí je skutečnost, že fakticky rozhodnutí - a jestliže je to rozhodčí soud, pak tedy rozhodčí nálezy - vydává Národní sportovní agentura, která je existujícím subjektem dle zákona, zřízená zákonem, nikoliv Národní rozhodčí soud pro sport, který nemá právní subjektivitu. Já to možná zbytečně zdůrazňuji, ale to je ta podstata věci.

V neposlední řadě uvedené znamená, že vybraní rozhodci nejsou rozhodci Národního rozhodčího soudu pro sport, ale zcela samostatnými ad hoc subjekty, to znamená ad hoc rozhodci, vykonávajícími rozhodovací činnost vlastním jménem a na vlastní účet. Daná skutečnost se odráží i v tom, že smluvní strany, to znamená strany projednávaného sporu, by si měly pro případné rozhodování sporu zvolit přímo rozhodce, nikoliv tu agenturu, tedy tu agenturu, to těžko, ona to fakticky je ta agentura, protože Národní rozhodčí soud je jenom její složkou. To se zase vracíme zpátky obloukem k zákonu o rozhodčím řízení, který toto neumožňuje.

Proč to zdůrazňuji? Protože my máme poměrně bohatou judikaturu - já to tipnu, myslím, že z první dekády tohoto tisíciletí, protože se ve velkém řešily různé rozhodčí doložky, soukromé rozhodčí doložky, které si dávali různí půjčovatelé peněz, ale i také takové instituce, jako byly velké pojišťovny, kde se snažily nějakým způsobem odklonit svoji agendu od řádných soudů. Na to reagovaly soudy poměrně bohatou judikaturou, která řešila i ten název, která řešila i to, že si nemůžou sami vést svůj seznam rozhodců, sami si jmenovat rozhodce, že to musí mít nějaká pravidla, a já na tu judikaturu můžu v obecném v podstatě odkázat.

Nebudu vás zdržovat. Hlasů máte dost, vy si to prohlasujete i bez nás. Já si myslím, že to není v pořádku, a dokonce to není v pořádku do takové míry, že zde narážíme na ústavní dělení moci na moc výkonnou a soudní. A říkám to férově, že v případě, že tedy ten zákon bude schválen, a já předpokládám, že bude, oslovím své kolegy, jestli jich čtyřicet najdu, a obrátím se v této věci na Ústavní soud České republiky, aby ten můj právní názor, který mám setrvalý a pořád stejný o tom, že to není v pořádku, má dokonce takovou sílu, že to není ústavně konformní. V takovém případě nechť zasáhne Ústavní soud. Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji, pane poslanče. Nikoho dalšího nevidím. Prosím, pan zpravodaj.

Poslanec Karel Haas: Pane předsedající, děkuji mnohokrát za slovo. Já nechci nějakým způsobem zneužít to, že bych se třeba přihlásil v závěrečném slovu, aby ta debata mohla být úplná a komplexní. Pokusím se reagovat na předřečníky. Hlídal jsem, aby nikdo další už nebyl.

K dotazu pana kolegy poslance Brože, vaším prostřednictvím, proč předkladatel víc nebojoval za sněmovní verzi, když to řeknu takhle úplně lidsky a naplacato. Já jsem se to snažil vysvětlit. Uvedu jeden lidský politický aspekt, já ho ale považuji za důležitý. Řekl jsem ho, tak ho zopakuji: nemyslím si, že by se na tématu sportu měly nějakým způsobem štěpit profesionální korektní a konstruktivní vztahy mezi Poslaneckou sněmovnou a Senátem, a tam, kde je možné řekněme vyhovět legitimním pozměňovacím návrhům kolegů senátorů, jsou v tom zcela autonomní, tak mně přijde malicherné, řeknu tady zcela na rovinu, se na tématu sportu takto štěpit. To je ten lidsko-politický důvod.

A pak to má samozřejmě i věcné důvody. A ty věcné důvody jsou dva. Také jsem se je snažil naznačit, jenom možná jsem se nevyjádřil úplně jasně. Chybu hledám na vysílači, nikoli na přijímači. Co se týká Národního rozhodčího soudu pro sport, ten dovětek, který přidává k § 3g pozměňovací návrh kolegů senátorů, nijak nemění věcný obsah našeho návrhu. Pokud si vybavujete to, co schválila Sněmovna, tak to, co schválila Sněmovna, bylo tady mnohokrát mnou jako zástupcem předkladatelů vysvětlováno, že kdo ctí všechny druhy výkladu, nejen gramatický výklad, ale zejména systematický výklad jakékoli právní normy, to znamená i tohoto ustanovení, tak musí při systematickém výkladu vykládat zákon o podpoře sportu, jehož součástí by se § 3g v novém znění měl stát, vedle a společně s dalšími právní předpisy, v tomto případě zejména s občanským zákoníkem a s jeho ustanoveními, které upravují spolky. Zákon o podpoře sportu nijak nemůže rušit a není v moci tohoto zákona zrušit ustanovení občanského zákoníku o spolkové autonomii. Ta dvě ustanovení nebo ty dvě právní úpravy stojí vedle sebe a musí se vykládat standardně, systematicky, společně. To znamená, ano, za předkladatele jsme nepovažovali za důležité kazuisticky zdůrazňovat to, co - to není nijak negativní - kazuisticky zdůrazňovat to, co tím prvním pozměňovacím návrhem doplnili kolegové senátoři. To není, že by verze poslanecká nebo verze ve znění pozměňovacího návrhu Senátu byla jedna nebo druhá špatná. Řekněme ta verze ve znění pozměňovacího návrhu Senátu je přesnější, kazuističtější, zdůrazňuji to zcela neutrálně, a výslovně upravuje to, co jsme tady jako předkladatelé mnohokrát deklarovali a co jsme se snažili všem, i opozičním poslancům vysvětlit právě tou nejodbornější možnou autoritou, to znamená kolegou panem docentem Brodcem z Právnické fakulty Univerzity Karlovy. Takže nemám důvod nesouhlasit s pozměňovacím návrhem, když pozměňovací návrh kolegů senátorů ve věci Národního rozhodčího soudu pro sport vůbec nijak nemění směr, věcný význam, který jsme v § 3g spatřovali i my, předkladatelé. To je k prvnímu pozměňovacímu návrhu.

K druhému pozměňovacímu návrhu jsem se také domníval, že jsem to vyjádřil jednoznačně. Kdo sledujete celý legislativní průběh o sněmovním tisku 270, tak víte, že v samotném prvním návrhu, to znamená 270/0, jsme povinnost plánu rozvoje sportu v obcích - a teď to slovo říkám v uvozovkách, protože řekněme laické nebo lidské - škrtali také pro všechny obce bez rozdílu v komunikaci, ale nebyl to výslovný požadavek. Kdo se zúčastnil toho půldenního pracovního workshopu, tak potvrdí, že ani Svaz měst a obcí ani Sdružení místních samospráv kategoricky nepožadovaly vrátit do zákona plány rozvoje sportu na úroveň oerpéčkových obcí. Z té debaty jsme se tehdy tak domluvili. Ale zdůrazňuji tady, řada z vás na tom semináři byla, nebyl to nijak kategorický požadavek. To znamená, my se tím pozměňovacím návrhem jenom vracíme k samotnému prvnímu sněmovnímu tisku 270/0.

Čili odpověď, ta věcná, proč jsem já jako zástupce skupiny předkladatelů neobhajoval více tu sněmovní verzi: no, protože ani jeden ze dvou pozměňovacích návrhů kolegů senátorů nejde nijak věcně proti našemu poslaneckému návrhu. Tolik snad odpověď na vystoupení nebo na dotaz ctěného kolegy Brože.

Co se týká kolegy Radka Vondráčka, opět prostřednictvím pana předsedajícího, já to mám rozdělené, když jsem si dělal poznámky, do tří aspektů jeho vystoupení. Jestli jsem dobře pochopil úvod jeho vystoupení, on z pozměňovacího návrhu kolegů senátorů dovozuje závěr, že ta sněmovní verze nebyla v pořádku. Já úplně stejně ctím výsledky práce Poslanecké sněmovny, stejně tak jako autonomní a legitimní postavení Senátu, ale to, že Senát přijme pozměňovací návrh, tak přece není právně, v právním světě žádný autoritativní soud o tom, jestli sněmovní verze, kterou ten pozměňovací návrh Senátu v tomto případě spíše doplňuje, než že by ji jakkoli věcně měnil, tak to přece není žádný autoritativní soud o tom, že by ta sněmovní verze byla nějakým způsobem chybná nebo špatná. Já jsem vnímal a myslím si, že takhle ta debata konstruktivně probíhala jak na podvýborech, tak na výborech, tak na plénu Senátu. Já to vnímám jenom jako možná větší míru, a asi to přísluší druhé komoře parlamentní, větší nějakou míru řekněme obav nebo mitigace možných rizik z pohledu senátorů, jestli ten návrh je, nebo není ústavně konformní. Já si stojím za tím, nesu za to odpovědnost, že ústavně konformní a ústavně správný je. Takže to je k tomu prvnímu aspektu z vystoupení pana kolegy Vondráčka.

Druhý aspekt jsem vnímal, ta prostřední část jeho vystoupení byla v zásadě kritika Národního rozhodčího soudu pro sport jako entity. Kolega tady nějakým způsobem kritizoval postavení Národního rozhodčího soudu pro sport v organizační struktuře Národní sportovní agentury. Tak já tady zdůrazním to, co mnohokrát na plénu v předchozích diskusích padlo. Koneckonců i kolega Zdeněk Nytra, ctěný kolega ze Senátu, tady některé ty věci uvedl. Národní rozhodčí soud pro sport nevzniká touto novelou. On jako entita, jako, a teď to raději říkám v uvozovkách, abych nebyl chycen za slovo, ale myslím, že i v právu se tento pojem docela používá, jako sudiště byl ustaven v květnu roku 2021, byl ustaven tehdejším vedením Národní sportovní agentury. Byl ustaven s tím, že Národní sportovní agentura reagovala jeho ustavením na audit WADA v České republice. Ten audit jsem měl možnost vidět, pracovně, nahlédnout do něj, a bez toho, aby Česká republika reagovala na více než čtyřicet zásadních auditních zjištění WADA, hrozily opravdu reálně pro české sportovce, pro české sportovní střešní organizace ohromné problémy včetně potenciální neúčasti na mezinárodních sportovních akcích. Tehdy ani z řad právníků, ani z řad odborníků na sport, na sportovní právo, nezazněla jedna jediná kritika, ať už k postavení, nebo k ustavení Národního rozhodčího soudu pro sport, k tomu označení a k pojmu soud v jeho celkovém názvu. Takže tady ta kritika mně přijde v tuto chvilku řeknu lehce ex post poté, kdy tato entita existuje, a opravdu se pouze posouvá, a byla to jedna z výtek WADA, posouvá na úroveň jejího zákonného ukotvení.

Domníval jsem se, že pozměňovací návrh kolegů senátorů rozptýlí minimálně část obav těch z vás, a respektuji to, kdo jste hlasovali proti. Já znovu jenom poprosím: myslím si, že kolegové senátoři tím návrhem naopak přispěli k tomu, že ti z vás, kdo třeba měli pochybnosti o souladu sněmovního tisku 270 s principy spolkové autonomie zakotvenými v občanském zákoníku, že nyní mají možnost díky tomu pozměňovacímu návrhu, a já jsem tady vyslovil koaliční podporu přijetí znění v senátní verzi, takže možná se zvětší počet hlasů hlasujících pro. Ale samozřejmě budu respektovat ten výsledek. Děkuji mnohokrát.

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Faktická poznámka pana poslance Radka Vondráčka. (Hluk v sále.) Poprosím diskutující, aby své diskuse přenesli do předsálí. Prosím, pane poslanče.

Poslanec Radek Vondráček: Za prvé, cením si gesta pana kolegy, že vystoupil ještě v rozpravě a já mám šanci reagovat. Nedělá to každý.

Za druhé jsem si to zhruba obešel a 40 podpisů mám, jestli jsem to pochopil dobře.

Za třetí chci říct, že asi ten argument sudiště možná není vhodný, protože sudiště je místo, kde se soudí, stejně jako má soud při Agrární hospodářské komoře několik sudišť ve Zlíně, v Brně a já nevím, kde všude, a já jsem se tam něco nachodil jako advokát, protože jsem často dával jejich rozhodčí doložku, tak je to jenom lokální určení, ale samozřejmě tu právní subjektivitu - tím právním subjektem, tou právnickou osobou je zákonem zřízený rozhodčí soud. Kdybych to bral podle vás, tak potom jestliže Národní rozhodčí soud pro sport je sudištěm, tak pak tedy soudí Národní sportovní agentura, ale ta nemůže být soudem. Tam prostě pořád nesedí ten název soud. To je skutečně přesah moci výkonné a soudní, a to je ten základní problém, který tu říkám.

My jsme těch námitek proti tomu zákonu v minulosti měli mnoho, vystupovali jsme hodně, takže asi není překvapením, že klub hnutí ANO bude hlasovat proti oběma verzím. Ale jinak děkuji za tu debatu a za to, že jsme si to tady mohli říct.

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Nevidím nikoho dalšího, že by byl přihlášen do rozpravy, je-li tomu tak, tak rozpravu končím.

Chci se zeptat pana senátora, pana zpravodaje na závěrečné slovo, zda chcete závěrečné slovo? Není tomu tak.

Já tedy ještě jednou přivolám kolegyně a kolegy z předsálí. Přečtu omluvy. Ze zdravotních důvodů se od 17.15 omlouvá pan poslanec Stanislav Fridrich, dále pan poslanec Pavel Svoboda bere zpět svou omluvu od 17 hodin z pracovních důvodů a od 17.25 z pracovních důvodů.

Nyní tedy přistoupíme k hlasování podle § 97 odst. 4 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny. K přijetí následujícího usnesení je zapotřebí souhlasu nadpoloviční většiny přítomných poslanců. Přednesu návrh usnesení: "Poslanecká sněmovna vyslovuje souhlas s návrhem zákona, kterým se mění zákon č. 115/2001 Sb., o podpoře sportu, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, podle sněmovního tisku 270/7, ve znění schváleném Senátem, podle sněmovního tisku 270/8.

Eviduji žádost o vaše odhlášení. Já vás tedy všechny odhlásím, požádám vás, abyste se opětovně přihlásili svými kartami. Počkám, až se počet ustálí.

Návrh usnesení jsem přečetl, je všem známo, o čem budeme hlasovat.

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro návrh tohoto usnesení? Ať zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?

Je to hlasování s pořadovým číslem 39, přihlášeno je 148 poslankyň a poslanců, pro návrh 99, proti 43. Konstatuji, že jsme návrh zákona ve znění schváleném Senátem přijali.

Tím jsme projednali tento bod, já děkuji panu senátorovi, panu zpravodaji a končím projednávání tohoto bodu.

Otevírám další bod dnešního jednání, tím je

Aktualizováno 6. 11. 2023 v 15:57.