(17.00 hodin)
(pokračuje Richard Brabec)
A protože jsem osm let toho ministra dělal, nemyslím financí, zaplať pánbůh, ale ministra životního prostředí, ale samozřejmě v rámci našeho rozpočtu, který byl relativně samozřejmě zanedbatelný proti státnímu rozpočtu, tak velmi dobře vím, jak by mě tady bývalý pan předseda klubu ODS, poslaneckého klubu, cupoval na kousky. Ale to by se mi stalo už ve výborech, kdybych si tam nenaplánoval možná byť 100 milionů korun. Ale tady prostě chyběly desítky miliard, takže to byla jednoznačně chyba. Byla to chyba ministra financí, byla to chyba Ministerstva financí a v tu chvíli to samozřejmě prostě je i chyba vlády, že tam nemá takhle zásadní částku vůbec naplánovanou. Já si myslím, že na to žádná omluva prostě není. Myslím, že mnozí z vás to i chápete, že se to strašně špatně hájí, a také si myslím, že by ta obhajoba z vaší strany byla podstatně razantnější a drsnější, kdybyste měli ty legitimní důvody, proč byste nám to vysvětlili.
A znovu říkám, já si umím představit to, že se nedá naplánovat úplně všechno, ani samozřejmě ta inflace, že výše inflace mohla překvapit, jestli 17 %, nebo 19 %, ale to, co je úplně neobhajitelné a na čem to dneska stavíte, je to, že se tam prostě na tu mimořádnou valorizaci nedala ani koruna. To prostě není vysvětlitelné. To je úplně mimo realitu. To je nepochopitelné. A každý z nás by dostal strašnou sodu za to, kdybychom v té opačné pozici tohleto tady hájili a dneska jsme tady stáli, respektive seděli teď momentálně, na vašem místě a vy byste tady mluvili od tohoto stupínku a samozřejmě zcela oprávněně byste nám vyčítali, co jsme to za vládu, která není schopna naplánovat řády třeba vyšších desítek miliard korun. To znamená, znovu, je to podcenění, je to hrubé podcenění té situace a bylo by velmi levné a pokrytecké to dneska svádět na nás, že my tady kvůli tomu zdržujeme, když to byly věci, které se nedaly odhadnout. Nedaly se odhadnout věci covidu, kdy jsme skutečně čelili - a už to tady myslím také pan Babiš říkal. Ano, my víme, že máte složitější situaci určitě, protože jsou tady dopady války, ty se velmi těžko odhadují, na druhou stranu my jsme úplně stejně měli dopady covidu, což také v té chvíli byla situace kritická, nikdo nevěděl, jak to dopadne, nikdo nevěděl, jak se to bude vyvíjet, a také jsme si s tím nějak museli poradit a také jste nám to samozřejmě neulehčovali, také jste měli celou řadu připomínek, jak to máme vidět, jak jsme to měli předpokládat, jak jsme měli být připraveni. A my jsme se také tomu bránili, ale dneska - a je to karma, je to spravedlivé - dneska se ty pozice prostě obrátily a pak to musíte zase snést vy.
To znamená, bylo jasné, že k valorizaci musí dojít. Ano, mohli jsme se bavit a dohadovat o tom, v jaké to bude částce. Koneckonců i Národní rozpočtová rada o tom mluvila, upozorňovala na to třeba v prosinci. Samozřejmě na to upozorňovala i opozice. A je důležité si ty částky skutečně říct, protože ten rozpočet byl určitě zatížen vysokou mírou nejistoty a rizik a určitě tam hrálo roli i to, že tam byla nějaká psychologická hranice deficitu, pod který jste se nechtěli dostat. Koneckonců možná si vzpomenete i na debaty o té částce 50 miliard korun, která se týká Státního fondu životního prostředí, kde tam taky ty peníze visí ve vzduchu. Já jsem o tom mnohokrát mluvil, nikdy jsem vlastně nedostal odpověď - kde ty peníze jsou, jak se do toho rozpočtu dostaly, proč tedy uměle snižují ten deficit, odkud přijdou? Pan ministr financí tenkrát mlčel, promlčel se tím. A znovu říkám, kdyby to bylo opačně, tak mě bude strašit ve dne i v noci, bude se mi objevovat jako noční můra, která se neustále bude ptát: Pane ministře, kde máte ty peníze, které jste si tam naplánoval? Ty máte někde vyfabulované. A úplně stejné je to tady.
A není to jenom hra s čísly, protože ta čísla mají pak úplně konkrétní dopad právě v tom, co teď řešíme, protože kdyby to bylo naplánované, bylo to dobře naplánované, nebo nějak aspoň naplánované, tak samozřejmě teď nejsme v situaci, že máte velký problém s tím ty peníze najít. Ale znovu, v částce deficitu, ale především, když to porovnáme s příjmy státního rozpočtu, které, jestli se dobře pamatuji, jsou přes 2 000 miliard, 2 200 miliard na ten letošní rok, tak ta částka není rozhodně zásadní.
To znamená, nechci už se vracet k tomu, co tady padlo několikrát. Musím říct, co pro mě bylo taky docela neskutečné poslouchat, že výplata řádného nároku, který vychází z legislativy, by se snad mohla stát hospodářskou škodou. To je opravdu velmi novátorská myšlenka ad absurdum, skutečně dotažená k absurditě, kdy jsme řekli, že tedy naši senioři, ale nejenom senioři, ale i další, způsobují svými nároky danými legislativou hospodářské škody. A já jsem tady říkal a trvám na tom, že za naší vlády jsme přidávali spoustu peněz učitelům, vojákům, policistům, hasičům, seniorům, a jestli jsme tím způsobili hospodářské škody státu, tak já se k tomu hrdě hlásím. Ale pokud bychom to skutečně takto posuzovali, tak si myslím, že jsme úplně mimo nějakou realitu.
Vy jste argumentovali, ano, vy jste argumentovali předsednictvím, vy jste argumentovali válkou, vy jste argumentovali tím, že se prostě řada těch věcí nedala dobře odhadnout. Ale znovu, když se podíváme na tu sumu, tak byste si s ní opravdu měli bez problémů poradit. Vy jste byli optimističtí, měli jste tu ambici, že najdete řádově, myslím, že to tady říkal pan místopředseda Skopeček, tu excellovou tabulku, a myslím, že i řada dalších, že najdete bez problémů ty desítky miliard korun, které obratem ořežete v tom podle vás dřív, podle vašich projevů, rozežraném rozpočtu. Víme, jak to nakonec dopadlo. Do toho rozpočtu jste si přidali další výdaje, další ministerstva, další lidi a tak dále a tak dále. A nakonec ve finále začnete říkat, že to není samozřejmě konec. My víme, že to je teprve začátek těch dalších nákladů, respektive řezů, které budou následovat. A určitě se čekalo na to, až skončí prezidentské volby, protože by to opravdu tenkrát mohlo posílit kandidáta Andreje Babiše proti zvolenému prezidentovi, a teď se to teprve začne hrnout. Ale tahle první věc už je jasná, ty dopady samozřejmě letos, v dalších letech jsou jasné a o ty konkrétní peníze přijdou naši senioři. My tedy uděláme všechno pro to, aby o ně nepřišli. Vy chcete udělat všechno pro to, abyste je o ně připravili. Tady se lišíme a tady tedy žádný kompromis opravdu nevidím.
Také tady mnohokrát dneska, a nejenom dneska, i v těch minulých dnech, padalo, jakým způsobem by se dala snížit inflace, protože z toho to všechno vychází. Já jenom připomenu, že pro tu skupinu důchodců, nejen pro tu skupinu důchodců, ale ta skupina důchodců je specifická, tak ta inflace je tažená především cenami energií, které dopadají do všeho, dopadají do bydlení, do ceny vody, do ceny elektrické energie, do ceny tepla a potravin. A růst těchhle položek samozřejmě více dopadá na nízkopříjmové domácnosti. A domácnosti důchodců jsou ze své podstaty nízkopříjmové a i po valorizaci mají ten poměr průměrné mzdy na úrovni poloviny průměrné mzdy. Je prostě zřejmé, že ta inflace nejvíce zasáhla právě ty nejchudší domácnosti, a právě jim nejvíce vzrostly životní náklady. A ti obyvatelé s vyššími příjmy mají víc možností, jak ty následky inflace krotit, jak si s tím poradit, jak si třeba i nějaké peníze přivydělat, ale důchodci tu možnost nemají, nebo ji mají velmi omezenou. Často k tomu samozřejmě přichází i nějaký zdravotní hendikep. Je to nepochybně velmi zranitelná skupina. A vy to víte také. Vy to víte dobře. Jakkoliv se obávám, že ta skupina voličsky pro vás samozřejmě není tak zajímavá, a proto je to první skupina, která to u vás odnáší. ***
