(pokračuje Jan Bartošek)

103.
Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 262/2006 Sb.,
zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony
/sněmovní tisk 423/ - třetí čtení

Než dám slovo panu ministrovi, tak vás poprosím, kolegyně a kolegové, za předpokladu, že máte důležitá témata, která chcete projednávat, tak v zájmu toho, aby zde byl klid, tak prosím, aby diskuse probíhaly v předsálí.

A nyní poprosím pana navrhovatele, místopředsedu vlády a ministra práce a sociálních věcí Mariana Jurečku, a zpravodajku garančního výboru, poslankyni Marii Jílkovou. Prosím pana ministra, aby se ujal slova.

 

Místopředseda vlády, ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Děkuji, vážený pane místopředsedo. Kolegyně, kolegové, dovolte mi, abych alespoň stručně uvedl sněmovní tisk číslo 423, což je novela zákoníku práce ve třetím čtení. Já jsem samozřejmě tento návrh zákona tady uváděl, komentoval především v prvním čtení, pak i v druhém čtení, ale dovolím si tady velmi stručnou, rychlou rekapitulaci.

Je to především transpoziční novela, kde dochází k transpozicím dvou směrnic, a to směrnice o transparentních a předvídatelných pracovních podmínkách v Evropské unii a také směrnice o rovnováze mezi pracovním a soukromým životem rodičů a pečujících osob. Musím říct, že samozřejmě kolem těchto směrnic a jejich parametrů byla velká debata jak na výborech, tak i na plénu Poslanecké sněmovny, právě i v prvním i druhém čtení. Já jsem samozřejmě vnímal... (Odmlka pro silný hluk v sále.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já poprosím kolegy zvlášť v levé části sálu o zklidnění. Děkuji. Prosím.

 

Místopředseda vlády, ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Já jsem samozřejmě vnímal mnoho podnětů, zároveň třeba i kritických vyjádření mnohých z vás, i vás, kteří jste opravdu z praxe, z různých oborů. Já si dovolím jenom stručně říci, že pokud se podíváme na změny, které se týkají právě té transpozice, tak ta otázka rozvrhování pracovní doby je věc, u které prostě není moc možností, jakým způsobem tady upravovat tuto část transpoziční, kdy tady je prostě jasně daná evropská legislativa, která jasně říká, že zaměstnavatel zaměstnanci musí dát informace o tom, jakým způsobem bude jeho činnost v rámci dohody o provedení práce či DPČ, o provedení činnosti, vykonávaná. Musí tady být nějaký jasný rámec. Jsou tady definované i oblasti, které se týkají překážek v práci nebo i otázky práva na dovolenou, ke kterým samozřejmě bylo mnoho diskusí a u které... nebo u této oblasti je tady samozřejmě také i nějaká navrhovaná úprava v rámci pozměňovacích návrhů.

Pak se tady dotýkáme také úpravy řekněme nějakého režimu, který by mohl do budoucna přinést zjednodušení při vykazování nákladů u osob, které pracují na dálku, které pracují z domova. Tady jsou umožněné vlastně celkově tři režimy. Buď je dohoda, že mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem je tato práce vykonávána z domova, aniž by tady byla požadována náhrada, protože je to vnímáno jako ten benefit, který třeba šetří i náklady tomu zaměstnanci. Nebo je tady možnost tedy vyúčtovávat opravdu prokazované reálné náklady, které samozřejmě s sebou nesou určitou administrativní náročnost. Anebo je tady možnost ze zákona využít té základní minimální částky, která vlastně kvantifikuje ty náklady, které vznikají, pokud člověk pracuje z domova.

Pak jsou tady ještě nějaké další změny, které se týkají samozřejmě oblastí... například oblasti doručování, doručování písemností, otázka komunikace, která bude vedena elektronicky, tak abychom alespoň v nějaké minimalistické části řešili problematiku digitalizace a odpovídali úrovni 21. století.

Dovolte mi, abych se stručně teď ještě vyjádřil k těm třinácti pozměňovacím návrhům, které tady poslankyně a poslanci načetli, které byly myslím si všechny i diskutovány na jednotlivých výborech. Chci tady předeslat, že je tady dohoda, gentlemanská dohoda se sociálními partnery jak z řad zaměstnavatelů, tak i z řad odborů. My jsme se dohodli, že tento zákoník práce po zhruba pětiměsíčním vypořádávání mezirezortního připomínkového řízení je návrhem kompromisním, na kterém se našla shoda jak odborů, tak zaměstnavatelů, a my jako vláda a vládní koalice jsme ústy i pana premiéra na jednání tripartity řekli, že my tuto dohodu ctíme a respektujeme. Já chápu spoustu podnětů, které tady přišly. U některých chápu i velmi dobře, proč jsou podávány a načítány, ale tady jasně říkám za mne jako za gesčního ministra v této věci, já k žádnému z těchto pozměňovacích návrhů s ohledem na tuto gentlemanskou dohodu nemohu a nedám kladné stanovisko.

My jsme i poté, co byly všechny pozměňovací návrhy načteny, tak jsme měli jednání právě se sociálními partnery. Znovu jsme si prošli i otázku dopadů těchto pozměňovacích návrhů právě na transpozici těchto dvou směrnic. A musím říci, že u některých pozměňovacích návrhů je naprosto jednoznačné, že jsou v naprostém rozporu právě s povinností transponovat tyto dvě zmíněné směrnice, především tu směrnici o transparentních a předvídatelných pracovních podmínkách. Takže tady vysvětluji na úvod, proč nemohu dát někde kladné stanovisko, proč u některých pozměňovacích návrhů bude naprosto striktně a jasně nesouhlasné stanovisko - to bude v těch případech, kde opravdu je to neslučitelné s evropským právem. A my jsme v situaci, kdy musíme implementovat. Již bylo proti České republice zahájeno i řízení a to je nyní přerušeno, protože Evropská komise sleduje náš legislativní proces a čeká, jakým způsobem tu implementaci dokončíme. Takže je tady pořád šance, že se Česká republika vyhne případné sankci. Já chápu u některých pozměňovacích návrhů i nějakou řekněme dobrou vůli, která je vedena tím, aby pro tu praxi tady byly co nejmenší komplikace a podobně. Jenom chci říci, že pak si je nutné uvědomit, že pokud by takovéto úpravy byly přijaté, tak to samozřejmě ponese i negativní důsledky, včetně možných sankcí pro Českou republiku.

Takže tolik na vysvětlení k některým pozměňovacím návrhům a k tomu, jaké stanovisko já tedy budu jako gesční ministr k těmto návrhům dávat.

Dovolím si tady možná zmínit jednu věc, která se týká dopisu, který tady byl zaslán myslím všem poslankyním a poslancům ze strany především kolegů z odborů, a to z té oblasti zdravotnické. Já jsem poprosil své kolegy na MPSV, aby k tomuto dopisu, který vám šel, a k tomu apelu, aby tento pozměňovací návrh, který vlastně přednesl po určité debatě na úrovni zdravotního výboru můj kolega Vít Kaňkovský, tak já si dovolím k tomu přečíst stanovisko svého rezortu.

Dne 22. 6. 2023 rozeslaly Odborový svaz zdravotnictví a sociální péče České republiky a Lékařský odborový klub poslancům Poslanecké sněmovny dopis, který byl rovněž předán mně. Dopis obsahuje apel, aby nebyl podpořen pozměňovací návrh pana poslance Kaňkovského spočívající v opětovném zavedení další dohodnuté práce ve zdravotnictví, s odkazem na takzvanou gentlemanskou dohodu se sociálními partnery, o které jsem tady mluvil. Dopis obsahuje zejména následující argumenty:

Zdravotní péče je založena na enormní množství přesčasové práce. Pozměňovací návrh údajně znamená navýšení úvazku lékařů a zdravotníků na 1,45 úvazku, což má z těchto zaměstnanců učinit nevolníky. Pozměňovací návrh je v rozporu s čl. 6 písm. b) směrnice o dalších aspektech pracovní doby, dle které mají členské státy zajistit, aby průměrná délka pracovní doby pro každé období sedmi dnů včetně přesčasů nepřekračovala 48 hodin. Pozměňovací návrh je v rozporu s čl. 22 odst. 1 písm. a) směrnice 2003/88/ES vyžadující, aby žádný zaměstnavatel nevyžadoval, aby pracovník pracoval déle než 48 hodin v období sedmi dnů bez předchozího souhlasu pracovníka. Další přesčasová práce ve zdravotnictví znamená zhoršení pracovních podmínek lékařů.

Pozměňovací návrh je v rozporu se směrnicí Work-life Balance a nárokem na pružné uspořádání práce. Využití čl. 22 směrnice 2003/88/ES vyžaduje předchozí vyjednání výjimky na úrovni orgánů EU.

K těmto podstatným argumentům, které v tomto dopise byly nám všem adresovány, bych chtěl uvést za MPSV následující. My k tomuto návrhu, a já to tady budu říkat, zaujímáme neutrální stanovisko s ohledem na výsledek jednání výboru pro zdravotnictví a výboru pro sociální politiku, s ohledem na zavedení nároku na dovolenou takzvaných dohodářů. Opoziční i koaliční poslanci upozorňovali na riziko omezení dostupné lékařské péče. Další dohodnutá práce přesčas ve zdravotnictví je ryze dobrovolný - opakuji dobrovolný - institut, který je zvýhodněn příplatkem za práci přesčas ve výši 25 % průměrného výdělku. Nedochází k navýšení úvazku lékařů a zdravotníků. Žádný ze zaměstnanců s další prací přesčas nemusí souhlasit. Opatření by bylo zavedeno na dobu určitou pěti let, jež by mělo pokrýt dobu, než budou zajištěny další doplňující personální kapacity, poté dojde k derogaci.

Pozměňovací návrh zavádí další dohodnutou práci přesčas v totožných intencích, jako tomu bylo v letech 2008 až 2013. I tento institut nebyl ze strany orgánů EU podroben žádné kritice. Článek 6 písm. b) směrnice 2003/88/ES není předmětným pozměňovacím návrhem porušen, neboť čl. 22 téže směrnice, takzvaný opt-out, zakotvuje právě výjimku z citovaného čl. 6, kdy mimo jiné pravidlo maximálně 48 hodin práce týdně včetně přesčasů nemusí být dodrženo. Pozměňovací návrh obsahuje všechny předpoklady pro zavedení výjimky dle čl. 22 směrnice 2003/88/ES včetně odst. 1 písm. a), neboť je vyžadován předchozí souhlas pracovníka. Další povinné předpoklady, tedy vedení zvláštní evidence další přesčasové práce, zákaz jakýchkoli sankcí při odmítnutí práce přesčas a stanovení zvláštního dozoru ze strany orgánu SÚIP nad bezpečností práce včetně stanovení sankcí za nedodržení těchto podmínek. Využití čl. 22 směrnice 2003/88/ES nevyžaduje vyjednání předchozího souhlasu Komise, ale pouze aby Komise byla o využití čl. 22 vyrozuměna. Toto lze učinit i následně. Směrnice Work-life Balance není porušena, veškerá práva zaměstnanců vyplývající z této směrnice nejsou předmětným pozměňovacím návrhem dotčena a samotná směrnice Work-life Balance neobsahuje ustanovení o omezení pracovní doby ani práce přesčas.

Tolik ještě, myslím, že i docela podrobné, ale zároveň argumentačně myslím jasné vypořádání těchto řekněme kritických připomínek, které tady vzešly ze strany kolegů z odborů. Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám, pane ministře. Pozměňovací návrhy jsou uvedeny ve sněmovním tisku 423/6, který byl doručen dne 15. června 2023, a usnesení garančního výboru bylo doručeno jako sněmovní tisk 423/7.

Otevírám rozpravu, do které eviduji několik přihlášek. Jako první vystoupí pan poslanec Milan Brázdil, připraví se paní poslankyně Andrea Babišová a další. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Milan Brázdil: Děkuji za slovo. Vím, že jsme ve třetím čtení a tady bychom měli (mít) jenom legislativně technické, ale tak jenom lehce vás zdržím.

Při projednávání tohoto tisku, transpozice dvou směrnic Evropy, jsme žádali, abychom ji dostali na projednání zdravotního výboru. Nestalo se tak. Tak se to iniciativně vzalo na zdravotní výbor a hodně dlouze jsme o tom diskutovali. Závěr z toho byl, tady pracovnice - už nevím, jak se jmenovala, paní magistra, která tam byla z Ministerstva práce a sociálních věcí - říkala: nic nemůžete, nic do toho nedávejte, nic nemůžete, protože to je transpozice a cokoli uděláte, tak to je prostě špatně. A tak jsme se tam rozešli. Tak potom proč to vlastně do toho právního řádu dáváme? My nemůžeme nic? Evropa bude všechno jen diktovat a my ji jen musíme poslechnout?

Tak tam vznikaly nápady, jak pomoci zdravotnictví, protože vy víte, že zdravotníci jedou především s tím, že mají hodně, hodně nadúvazků, a díky tomu vůbec máme dostupnou péči. Pak to dopadlo tak, že máme nějaké pozměňovací návrhy. Já bych teď upřel pozornost na jeden z nich. Prosím, nejedná se o navýšení nějaké přesčasové práce, ale jedná se o to, že lidé, kteří chodí do práce a měli by možnost mít přestávku v té práci, by mohli sloužit 24hodinovou službu, směnu. K čemu to povede? To odůvodnění. Vy víte, že tady existuje zákoník práce, ale i služební zákon. Zatímco hasiči a policie můžou mít 24hodinovou službu, mají i osmihodinovou, mají dvanáctky, mají i 24hodinovou. A ta jejich práce je úplně stejná jako například práce dejme tomu lékaře na záchrance. Taky má možnost odpočinout si mezi výjezdy. A tam na rozdíl od zákoníku práce oni nemají možnost si říct já to chci nebo nechci, tam je jim to nařízeno. Ale já jsem chtěl, aby to byla jenom možnost těch profesí, které mají možnost mít přestávku v té práci, aby mohli sloužit 24 hodin.

Dámy a pánové, co se tím stane? Tady jsme před chvilinkou říkali, jak je důležité, aby kamioňáci dojeli domů a byli s rodinou. Ale já chci úplně to samé - aby se zmenšilo množství cest do práce. Dvanáctka - domů, druhý den dvanáctka, cesta domů, práce, cesta z práce. Větší čas na to strávit život pohodlněji, ale přitom nenavýšit množství odpracovaných hodin. To by mělo všechno zůstat, to by zůstalo. Někdo argumentuje - ale přece nemůžete, to byste mohli také jako lékaři udělat chybu. Ale tam je ta podmínka, že tam musí být přestávka na odpočinek. A to tam je, to tam je možné, v určitých profesích je to možné.

Já vás tedy chci poprosit, vím, že na tom sociálním výboru jste dali zamítavé stanovisko, vím, že pan ministr říká: nemůžu nic dovolit. Ale já si nejsem jistý, jestli tohle nějaký soud řeší, že to se nesmí, když vlastně to možné je, samozřejmě v tom služebním zákoně, 24hodinová služba. Je to jenom možnost, musí s tím ten člověk souhlasit. Budou rádi souhlasit, budou víc s rodinou, bude míň spálené nafty, benzinu a přitom práce zůstane odpracovaná. Všechno bude tak jak doteď, kvalitní pohodové. Za mě, já vás chci poprosit, zkuste se zamyslet nad tím, jestli to je něco... To není žádné politikum. Každý, kdo by v takové práci mohl pracovat, tak se buď rozhodne ano, já to zvládnu, anebo to nezvládnu a nemůžu.

Takže vás chci ještě jednou o to poprosit, je to pozměňovací návrh J. Dal jsem ho na poslední chvíli a je to jenom to, aby se umožnilo těm, kdo chtějí, aby mohli podle zákoníku práce vykonávat tu svou práci více než 12hodinovou. Děkuji vám, že mě alespoň pár z vás poslouchalo, a zkuste se prosím zamyslet. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Nyní vystoupí paní poslankyně Andrea Babišová a připraví se pan poslanec Miroslav Janulík. Prosím.

 

Poslankyně Andrea Babišová: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, Česká republika je fenoménem v práci pro dohodáře. Velké množství našich občanů si takto vypomáhá v tíživé finanční situaci a kromě svého základního zaměstnání pracuje na dohodu.

Velice mě těší, že pan ministr tady dneska obsáhle zdůvodnil pozměňovací návrh pana doktora Kaňkovského, který jsme probírali na výboru pro sociální záležitosti, protože si myslím, že tento pozměňovací návrh je velice důležitý pro to, aby u nás byla zachována kontinuita zdravotní péče pro občany České republiky vzhledem k tristnímu množství našich lékařů a zdravotnického personálu. Tak jak dobře uvedl, je to práce dobrovolná, tuto práci nelze nařídit a zcela jistě tento pozměňovací návrh pana Víta Kaňkovského podpoříme.

Česká republika, tak jak už jsem řekla... máme plno občanů, kteří pracují na dohodu, ovšem velký problém vidím v tom, že z vyplacených 50 miliard korun, které byly vyplaceny za práci na dohodu, do systému za zdravotní a sociální pojištění byly odvedeny pouze 2 miliony korun. To je taky důvod, proč dochází k úpravě, proč dochází k úpravě práce na dohodu, proč dochází k úpravě home office, kdy nám velká covidová pandemie předvedla, že je třeba počítat s tím, že lze práci home office pořádat - v uvozovkách - ve velkém, a je třeba dát tomu nějakou správní normu, správnou štábní kulturu a tak, aby byla pravidla, která jsou pro všechny.

Vím, že se v této chvíli nacházíme v třetím čtení a že se mohou podat pouze pozměňovací návrhy, které jsou legislativně technické nebo které se týkají technických chyb, gramatických chyb anebo také opravy účinnosti data návrhu zákona. Proto zde přicházím za poslance hnutí ANO, sociálního výboru, kdy chci přednést pozměňovací návrh, který navrhuje opravu data účinnosti tohoto návrhu, a to o jeden měsíc delší, než je nyní navrhovaný v této legislativní úpravě.

Odůvodnění. Vládní návrh zákona přináší rozsáhlé změny zákoníku práce. Podle předkladatele je s ohledem na potřebu rychlé transpozice směrnic do právního řádu České republiky nutné, aby zákon nabyl účinnosti již prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po jeho vyhlášení, tedy s výjimkou změn spočívajících v zavedení práva na dovolenou pro zaměstnance pracující na dohodu, který nabude účinnosti až k 1. lednu 2024. Můžeme pochopit snahu o rychlou transpozici, samozřejmě, protože čas nám běží a tato transpozice již měla proběhnout v srpnu loňského roku, ale nemůžeme také přehlížet, abychom poskytli dostatečnou dobu zaměstnavatelům i zaměstnancům, aby se řádně seznámili se změnami a mohli tyto plánované změny řádně uvést v život na svých pracovištích a ve svých firmách. Za zachování navrhované účinnosti by v krajním případě tyto subjekty mohly mít na seznámení s touto úpravou pouze několik kalendářních dnů a to nám zcela popírá smysl takzvané vacatio legis, která je důležitým předpokladem fungování právních systémů ve státech, kde se uplatňuje zásada, že neznalost zákona neomlouvá. Současně platí, že odložení transpozice o jeden jediný měsíc nebo jeho část již s ohledem na celkovou transpoziční lhůtu a délku jejího překročení nemůže představovat závažnější komplikace, neboli alespoň ne natolik závažnou, aby opodstatňovalo výrazný zásah do právní jistoty adresátů nové právní úpravy.

Pozměňovacím návrhem se proto navrhuje, aby účinnost zákona byla stanovena až k prvnímu dni druhého kalendářního měsíce následujícího po dni vyhlášení zákona. S ohledem na to, že tento vládní návrh se nachází již ve třetím čtení, je pozměňovací návrh uplatňován na základě § 95 odst. 2 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji, paní poslankyně. Nyní tedy vystoupí pan poslanec Miloslav Janulík a připraví se pan poslanec Pavel Svoboda. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Miloslav Janulík: Děkuji za slovo, pane předsedající. My jsme našli nějaký kompromis, teď samozřejmě budu mluvit hlavně o uplatňování zákoníku práce ve zdravotnictví. Podívejte, už patřím v podstatě mezi seniory, ve zdravotnictví celý život. A ten začátek pro každého zdravotníka - a teď mluvím hlavně tedy o doktorech - byl takový, že kdysi za hluboké totality mi bylo řečeno, že to je řehole, a já jsem tedy záhy zjistil, že to řehole je, protože čas strávený v práci byl neskutečně dlouhý. A jenom pro vaši orientaci - mně se nikdy nestalo, že by mně to moji vrstevníci nebo dokonce i úplně blízcí... ti nejbližší, kteří jsou s vámi v jedné domácnosti, to pak pochopí, ale nikdo nechce tomu věřit, že takhle se dá pracovat, protože promiňte, ve vší úctě, každý ajznboňák má po noční dva dny volno. My jsme ten nárok vůbec neměli na volno.

A abyste měli představu, pracovní rok - a teď nebudu přesný - třeba rok 1988 měl 1 900 hodin, penzum pracovní doby běžné, 8,5hodinové, a já jsem třeba odpracoval 2 900. Čili nepracoval jsem rok, pracoval jsem 1,7 roku. Takže z toho by logicky vyplývalo, že jsem neměl mít dovolené 20 dnů, ale o 70 % víc, tedy 32 dnů. A že tedy jsem za 10 let od pracoval 17 let a za 20 34. Takže kdy jsem měl být v důchodu? Ale prostě kdysi mě můj otec, budiž mu země lehká, řekl, že pro zdravotníky neplatí ani zákon na ochranu zvířat. Což v podstatě jsem na vlastní kůži takto pociťoval léta letoucí, a je to pravda. A všichni si na to zvykli. A ani my doktoři už to nejsme schopni dovidět, akceptovat, protože to je daň za to, že člověk dělá to, co dělá. Jenomže ta doba se změnila, pokročila. Pravda je, že když člověk tak strašně pracuje, tak se rychle, poměrně rychle naučí. Za čtyři roky se naučí to, co by se normálně učil třeba 10 let. Takže opravdu tu erudici získá.

Pravda je, že když je člověk mladý, tak se adaptuje, snáší to nespaní a snáší ten stres a rozhodování o životech, třeba v mém oboru o dvou životech, protože tam je matka i dítě, v porodnictví. Nejvíc se rodí statisticky mezi půlnocí a šestou hodinou ranní. A tak dál. Za to všechno člověk platí, jak my jsme říkávali, jizvami na myokardu a podobně. Ale společnost a i my všichni jsme to předpokládali a jistou dobu to vypadalo, že jsme dokonce něčí majetek, že někomu patříme, a nikdo se už nad tím nepozastavoval. A teď se ale změnila doba. Takto to fungovalo desítky let, navíc v době, kdy moji spolužáci vydělávali slušné peníze, já jsem pořád ještě studoval, nic jsem nevydělával, ale když jsem pak přišel do praxe, tak mně stát dal dvanáct stovek za měsíc a myslel si, že je to všechno v pohodě. A pak samozřejmě, když byla republika oplocená, tak my jsme jinou možnost neměli, nemohli jsme pracovat ani v jiném oboru, to absolutně bylo vyloučeno. Dneska je to tak, že ploty nejsou, lidi můžou odcházet, takže odcházejí, protože to, co my teď řešíme, na západ od našich hranic se řešilo už dávno. A tam to vyřešili tak, že ty doktory zaplatili doslova zlatem, zejména ty, co něco umí tedy samozřejmě. Takže kdo s takovýmto vypětím pracuje, tak si vydělá během několika let na naše poměry astronomické sumy, které mu zajišťujou slušný život, takže se pak o nic jiného nestará než o svůj obor.

Ale teď se najednou... Já jsem si sliboval od našeho vstupu do EU, že se ten problém začne řešit. A on se neřešil. On se jenom odsunul. A vymyslel se, jak říkala tady kolegyně předřečnice Babišová, zrůdný systém dépépéček a podobných pépépéček a já nevím čeho... a samozřejmě pořád to dělá jenom jeden ten člověk jedněma rukama. A představte si, že existují kolegové, kteří jsou i mladší jak já, kteří třeba se podívají do té statistiky, mrknou na to, řeknou: No, já jsem za posledních 10 let odpracoval 17 let. Já jsem měl třeba 9 000 přesčasových hodin. Já znám takové lidi. Špičkoví doktoři, kteří dělají v menším špitále RCP, musí být na telefonu pořád. A když si vezmou dovolenou pět dnů, tak se ty výkony nedělají. Ale vy jako a my jako pacienti očekáváme, všichni čekají, že za každou vrbou sedí neurochirurg a čeká, až někdo spadne z kola, protože neměl přilbu. To je u nás naprosto běžné a ta očekávání jsou úplně bezbřehá. Ale ti doktoři jsou taky jenom lidi. Ti zdravotníci jsou jenom lidi.

A teď tedy najednou se stalo to, že - jenom to odcituji - 2014/112, směrnice EU zakázala tady ty přesčasy a zařadila zdravotnictví stejně tak jak dopravu třeba, dráhy. A co teď? My se pořád tváříme... už je to devět let. Pořád nic. Protože samozřejmě... pak, jak šel život, tak jsem se ocitl na manažerských postech a jako ředitel špitálu jsem musel zajistit ten chod, aby to splnilo ta společenská očekávání. A najednou prostě... Jenomže se tady objevila (Česká) lékařská komora a Lékařský odborový klub a tak, a najednou ti mladší, ti řekli no to ne, my takhle nechceme žít. Protože mladý doktor řekne to je super, o. k. - ale kdy já budu žít?

Mě se na to nikdo neptal. Já jsem to měl v podstatě jako trest odnětí svobody, jako čtyři pět let jsem neviděl dopoledne, jaký je život. A když jsem odcházel ze státní služby, tak mně propadlo asi 45 dnů nevybrané dovolené a nikoho to nezajímalo. Ani mně to nikdo nezaplatil myslím tehdy. Ale dneska je to přece jenom jinak. A co tedy budeme dělat? Protože teď samozřejmě jsme našli kompromis a o pět let to odsuneme. Tady ke kolegovi Kaňkovskému, vaším prostřednictvím. No to je jenom zase odsunutí toho problému, Vítku. Já vám prorokuji, že dříve či později někdo podá - z těch mladých doktorů, a já bych se vůbec nedivil, kdyby podal žalobu nebo požádal soud předběžným opatřením o to, aby to prostě zatrhl. Protože tady jsou směrnice a musí se to dodržovat.

A samozřejmě, mezi naší veřejností se říká, ty fakultky to nějak zvládnou, ty mají relativně hodně personálu. Jenomže my víme, že musí sloužit atestovaný doktor a tak dále a tak dále. Ten musí být v dosahu. A to celé splnit je v podstatě nadlidský úkol. To nejde. Kdyby se to mělo splnit, tak my vlastně jsme našli ten kompromis, protože to zdravotnictví by se zastavilo. To by nebylo splnitelné. Navíc, vezměte si, že ten systém se vyvíjel stovky let, proto fungují systémy jakýchsi vizí, tak jak za Marie Terezie, já nevím toho mnoho. Proto tady kolega pléduje, třeba říká 24hodinová služba. Vezměte si, když jste pacient, tak to má logiku. Protože každé onemocnění má svoji dynamiku. A jestli tam budete chodit na osm hodin, tak to osm hodin je na některé nemoci až tedy moc a některé zoufale málo. Vy nepostřehnete dynamiku té nemoci, vývoje toho onemocnění. Proto se to vyvinulo, že ti doktoři tam tvrdnou imrvére, jsou tam pořád. Protože já jsem sloužil pátek, sobota, neděle, ale samozřejmě ty pacienty jsem kontinuálně těch 72 hodin viděl. Odcházel jsem v pondělí odpoledne z práce. Čili ještě víc, skoro 100 hodin, 96 hodin jsem je viděl, jak se vyvíjí jejich zdravotní stav. A samozřejmě to má tu hlubokou medicínskou logiku.

Ale oprávněně by ten člověk očekával, že podle toho bude zaplacen. Což samozřejmě třeba, jak říkám, v tom Německu když si to pak ten doktor zkusí, který dělal tady a pracuje v Německu nebo ve Švýcarsku nebo v Rakousku, tak zjistí, že oni je opravdu platí jako velmi, velmi, velmi dobře. A kdyby nemuseli, tak to nedělají.

My jsme měli motivaci sloužit, abychom se něco naučili, a věděli jsme, že když jedu kolem a nejsem tam já, tak tam musí být někdo z mých kolegů. Prostě to je věčný oheň. Ale dneska není drive v těch generacích, že se ony touží něco naučit. Ony chtějí žít. Je to oprávněné, proč ne? A vezměte si, co se tam píše - 25 % příplatku. Tady se vedla debata, neřeknu, jak je to dlouho, na půdě zdravotního výboru, je to snad rok nebo co, řešil tady Středočeský kraj, že nemá pohotovosti, že to není schopný zajistit a tak. Že tam je požadavek, že ti doktoři by chtěli 600 korun na hodinu. A nějaká paní tam řekla, že to je nemorální - 600 korun na hodinu hrubého. Bavíme se o pohotovostech. V noci, pátky, svátky, Vánoce, silvestry. Zedník vám dneska řekne 1 000 korun! A není to v noci, ani v sobotu ani v neděli. A to není nemorální? Takže kolik bychom museli platit tedy těm doktorům, že v noci tam budou tvrdnout a čekat na to... Tady jsme se bavili o dopravě. Víte, jak to je tristní a zbytečný, sobota večer, celý operativní tým stojí u stolu, protože pán si nedal přilbu a těch piv bylo víc a spadne z kola a je to zbytečná práce. V podstatě je to zbytečná práce. Ale prostě musí tam být. A vy to všichni automaticky předpokládáte. Vůbec vás nenapadne, že by to tak nemohlo být. A vůbec vás nenapadne, že ten člověk stojí na nohách tři dny a - já jsem na to vlastní kůži zažil, že už jsem nevěděl, ani jak se jmenuju. Protože člověk se tak chronicky unaví, že pak už se... musíte se adaptovat. Ale teď se prostě láme doba. Kompromisem se to odsune o pět let, ale co se vyřeší? Nic se nevyřeší!

Mám obavu, že už ani ty peníze nebudou motivační. Protože ti lékaři, ti mladí, řeknou, že pro ně peníze nejsou motivací, že pro ně je motivací ten čas. A abychom to dokázali splnit, tak bychom jich potřebovali - teď neřeknu procentuálně, o kolik víc, ale minimálně o třetinu víc, abychom to byli schopni pokrýt. No a to nevezmeme, to se nevytřese z rukávu, i kdyby nakrásně se do toho pustilo a tak dál. To trvá léta, léta, léta. Čili to řešení v podstatě já žádné nevidím. Žádné není. Ten odsun je pěkný, ale jak říkám, v momentě, kdy na to někde poukáže, a ten LOK to zcela jistě udělá, a prostě opře se do toho, tak já nevím, jak to řešit. Nebo samozřejmě dá se to nějak, ale už to nepůjde tady těmi fintami těch dépépéček a podobných věcí a tak. Bude se muset prostě najít nějaké - v uvozovkách bych řekl neprovizorní řešení. Definitivní řešení, které prostě bude odpovídat 21. století, těm nálezům Evropské unie, která... Říkám, já jsem si to od toho sliboval už dávno a trvá to dlouho a k mému úžasu už je to tolik let, jsme členové v Unii, a pořád ne. My se samozřejmě setkáváme na různých sympoziích a všude jinde po světě s kolegy ze zahraniční a z různých států, a pokud přijde debata na toto, tak tomu nikdo nechce věřit. Prostě my jsme to, jak říkala kolegyně Babišová, my jsme úplná rarita. Ta Česká republika je... Ještě ti Slováci, protože jsme měli společný stát, tam to bylo také tak. Ale nevím, pan ministr samozřejmě se snaží nějak o to, aby to fungovalo, ale já si myslím, že to není dobré řešení, že to je sice jakýsi kompromis. Ale zase mám pocit, že jsme s vaničkou vylili dítě, že jsme prostě to chtěli udělat, aby to fungovalo, ale zase jsme obětovali určitou profesní skupinu tomu, že ona to prostě bude dělat a bude mlčet. Protože co? Ale jak říkám, teď si představte, že se ozve jeden kolega a řekne: Já sem tedy za těch posledních deset let odpracovat sedmnáct, ani jste mi to nezaplatili, ani jste mě nenechali si vybrat tu dovolenou, ani jste mi to nezapočítali do důchodu.

A Vítek dobře ví, že takovýchto lidí není v této republice málo v našem oboru, respektive v té medicíně. Protože i tady - podívejte se do IKEMu, ty transplantační týmy, ty jsou na nohou pořád. Ale to nikomu nepřipadá divné. To, že někdo kope do balonu a bere desítky milionů, to je v pohodě, a špičkový chirurg že má podle sazebníku 350 korun na hodinu, to je všechno v pohodě a všichni si na to zvykli.

Takže já jenom upozorňuju, nechci vůbec hodnotit, já jenom upozorňuju, že problém nevyřešíme. Že ho odsunujeme, jenom ho posunujeme částečně, ale neřešíme ho. A i ten odsun může ve velmi krátké době zhavarovat. Asi už by se mělo pracovat nebo přemýšlet o tom, konkrétně v tom zdravotnictví, nevím to ostatní, jak bude fungovat zdravotnictví s tím, že bude dodržovat zákoník práce, že ho nebude obcházet. Protože každý ten manažer si je vědomý, že prostě jede po takovém ostří, že to je vlastně jenom otázka pohledu a výkladu. A kdo chce prostě psa bít, hůl si najde.

A i ten systém odměňování s tím samozřejmě úzce souvisí. Protože, to vám potvrdí dneska manažeři nebo ředitelé špitálů, on je docela problém najít primáře. Dneska my jsme byli... Já jsem samozřejmě, to byla vždycky moje meta, já jsem si říkal jé, já bych chtěl dělat primáře. Protože už to slovo samo. A samozřejmě pak jsem pochopil tu obrovskou zodpovědnost. A dneska právě každý řekne, já budu mít obrovskou odpovědnost, ale finančně si nepolepším tak dramaticky, aby to za to stálo, že člověk si ten život zničí. A pak - kolega by vám to tady potvrdil - v pátek ve tři hodiny všichni odejdou a zůstane tam ten primář. Protože vy to nemůžete nikomu nařídit. Ti řeknou ne, ne, vy jste mi tam sice napsal službu, ale já jsem tento týden už odpracoval, jednu jsem měl, mám odpracováno 60 hodin a já prostě odcházím, protože takto hovoří zákon. Někdo tam ale zůstat musí. A ten rozdíl samozřejmě, když se podíváme, protože nejsme mistři slepých uliček, není potřeba objevovat dávno objevené, podíváme se do Rakouska nebo do Německa, jak to funguje, a vidíme, že se člověk stane primářem, deset let primářuje, což samozřejmě znamená obrovské vypětí, zodpovědnost a tak dál, ale za těch deset let je královsky zaplacen. Královsky. Ne že má o trošku víc než ti ostatní. Ale kdyby prostě náhodou to odnesl infarktem, tak je do smrti zajištěný, včetně svých dětí.

A to si musíme prostě my rozhodnout, nebo tato společnost si musí rozhodnout, jak to tedy půjde dál. Jak jsem řekl, samozřejmě nejde to zjednodušovat, ale když si pustí ten doktor televizi a vidí, že tam někdo kope do balonu a bere ty desítky milionů, tak... je to těžké. Je to těžké.

A ještě samozřejmě ty řeči o tom, jak studujeme a pak odejdeme a že jsme to... Každý, kdo má dítě na vysoké škole, ví, že to je fikce, že studuje zadarmo. Nestuduje zadarmo. Samozřejmě neplatí školné, ale jinak je to nesmírně finančně náročné pro rodiče.

Takže zvažujte. Zvažujte, ale zatím říkám, nevidím žádné světlo na konci tunelu. Ono asi by to chtělo už mít nějakou představu toho řešení, protože to nebude zase - vaším prostřednictvím říkám kolegovi Kaňkovskému - nebude to trvat pět let. Vítku, to nevydrží pět let. Všichni jsme budoucí, bývalí, a jak tady sedíme, všichni jsme potenciální, s jistotou, pacienti. Takže budeme chtít, aby nás někdo ošetřoval. Jak to tak chodí, neštěstí nechodí po horách, ale po lidech. Když potom člověk musí vyhledat tu pomoc, tak pak už to neřeší. To my víme, že ten pohled je vždycky potom jakoby zúžený a každý vidí sám sebe a míra tolerance je nulová.

Vidíte, že narůstá ve společnosti brutálně, že prostě motivace mladých lidí studovat náš obor prostě taky slábne. Ono to vypadá, kolik se tam hlásí lidí, ale prostě není to tak, jako to bývalo, a bude to asi čím dál horší. Protože to pořád neskýtá... Bohužel společenská prestiž jde ruku v ruce s odměňováním, no a když to odměňování za moc nestojí, tak ani ta prestiž za moc nestojí, že?

Tak to je asi tak všechno, co jsem chtěl říct. Nevím, jestli si to někdo poslechl, ale říkám, kladu vám na srdce, už pracujme na tom, mysleme na to, že ten prostor se prostě výrazně zužuje. A i když to tady teď schválíme - ono to samozřejmě nepochybně projde, vy si to prohlasujete a ani já nebudu proti tomu samozřejmě, protože já taky chci, aby to fungovalo. Ale říkám, ta oběť, my chceme po těch lidech takové oběti, které už ty další generace nejsou ochotné platit tak, jako jsme je platili my. Že jsme prostě žili tak, jak jsme žili. Samozřejmě když se člověk potom ohlédne zpátky, tak z toho profesního života si pamatuji jenom stěny té nemocnice a ten bílý plášť. Děkuji vám.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Faktická poznámka pana poslance Brázdila. Připraví se pan poslanec Pavel Svoboda, řádně přihlášený do obecné rozpravy. Prosím.

 

Poslanec Milan Brázdil: Chtěl bych reagovat na ten průběh. Promiňte, že zdržuju lehce. Já bych se chtěl zeptat, pane ministře, myslíte si, nebo vy víte, že ta možnost čtyřiadvacetihodinové směny, kdy je ta přestávka - tady se nejedná o navyšování penza těch hodin - to je něco, co ta směrnice zakazuje. Nejsem v tom odborník, ale vy to asi budete vědět. Čili toto nemůžeme, ani takovou věc, aby když už tedy makají a dost, aby mohli více zůstat s tou rodinou tím, že vlastně zkrátí, nebo ten čas věnovaný cestou do práce a z práce, že to pomůže té kvalitě života dneska. Když už to není nahrazené prachama, když už to není o tom, že tedy je to dobře zaplacené, tak někteří můžou zůstat v rodině, a možná to je ještě pro někoho lepší být doma a mít volno a strávit to nějak příjemně sportem a podobně.

Já samozřejmě nechci, abychom z toho měli jako stát problémy. Ale vím, že to tedy v tom služebním zákoně, tam to možné je. Na služební zákon nejsem odborník, ale můžou čtyřiadvacítku. A my si to nemůžeme udělat? Za toto bychom platili tak moc peněz, že ti lidé by měli čtyřiadvacetihodinovou službu - pokud samozřejmě tam musí být ta přestávka. Nemůže ten člověk - a ještě s tím musí souhlasit. Prosím, mohl byste...? Já vás nechci dohánět někde do úskalí, třeba to nevíte. Ale kdyby to někdo věděl, byl bych za to rád.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Nyní řádně přihlášený pan poslanec... Ne, omlouvám se, pan ministr s faktickou poznámkou bude reagovat. Prosím.

 

Místopředseda vlády, ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Já se pokusím ve faktické tady sdělit odpověď na pana poslance Brázdila, případně mu tady nechám k nahlédnutí přesné odůvodnění s těmi odkazy. Mohu tady ocitovat přímo stanovisko mých kolegů z té legislativně právní i věcné sekce.

Pozměňovací návrh je v přímém rozporu s požadavkem článku 3 směrnice 2003/88/ES, o některých aspektech úpravy pracovní doby, který upravuje denní odpočinek zaměstnanců a který se vztahuje na všechny pracovníky bez ohledu na právní formu výkonu závislé práce - to je důležité - tedy i na výkon práce v rámci dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr. Předmětný článek přitom stanoví - a teď je tady samozřejmě celý ten přípis toho, jak je to stanoveno. Takže bohužel ani v tomhle ohledu nemůžeme najít nějakou míru flexibility, abychom tomuto pozměňovacímu návrhu vyhověli.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Nyní již řádně přihlášený pan poslanec Pavel Svoboda, připraví se paní poslankyně Vladimíra Lesenská. Prosím.

 

Poslanec Pavel Svoboda: Děkuji za slovo, vážený pane předsedající. Pane ministře, dámy a pánové, dovolte mi stručně zareagovat na úvodní slovo pana ministra a poprosit o podporu jednoho pozměňovacího návrhu. Rád bych se dotkl dohod o provedení práce a pro ně vlastně zmíněné právo na dovolenou.

Problém spočívá pro mě v tom, že to není právo, ale vlastně povinnost na tu dovolenou. Tak jako já nebo my všichni chápeme dohody o provedení práce - což nejsou dohody o pracovní činnosti, to je nějaký půlúvazek - ale DPP je omezeno 300 hodinami. Já to vnímám jednoznačně jako krátkodobou záležitost, časově ohraničenou a velmi často zejména nepravidelnou. Typicky šatnářka v divadle nebo uvaděčka. To je jedno, prostě jsou to nepravidelné činnosti. Rozhodně bych se tady nechtěl zastávat těch, kteří zneužívají systém a mají těch dohod pět nebo deset a neplatí sociální, zdravotní, vypadávají z toho systému. To není mým cílem. Jde mi skutečně o ty lidi, kteří mají jednu dohodu u jednoho zaměstnavatele a nezneužívají systému. Konkrétní příklad typicky v tom divadle. Pan ředitel Národního divadla Jan Burian mi osobně sdělil, že má takřka 700 dohodářů. Upřímně si řekněme, oni o ty dovolené nestojí. Jestliže důchodkyně nebo kdokoliv při škole jde dělat nějakou brigádu na DPP, nemá mít dovolenou. Jsem o tom bytostně přesvědčen, omlouvám se. Ty důsledky, které tato norma přinese, podle mě nebudou pozitivní.

Přestože jsem si vědom toho kompromisu u té dohody, že takto nelehký tisk, jako je zákoník práce, je nutno velmi dobře vydiskutovat a najít ten křehký kompromis, tak bych si vás dovolil požádat o podporu pozměňovacího návrhu B, který stanoví, že dovolené nebudou mít ti, kteří mají jenom jednu dohodu o provedení práce u jednoho zaměstnavatele. Jsem si pochopitelně vědom, že budou mít lidé z MPSV připomínky, že to není dobrá implementace směrnice, ale je namístě zdůraznit, že směrnice se mají implementovat i podle místních zvyklostí. To si myslím, že je naprosto zásadní. Samozřejmě respektuji a chápu, že pan ministr má sjednanou gentlemanskou dohodu. Přesto bych si ho a vás všechny dovolil požádat, abyste podpořili pozměňovací návrh B, a pana ministra si dovolím tímto požádat, aby k tomuto návrhu zaujal alespoň neutrální stanovisko. Děkuju za pochopení.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Mám zde dvě faktické poznámky. První je pan poslanec Ondřej Babka, poté pan ministr Marian Jurečka. Prosím.

 

Poslanec Ondřej Babka: Dobrý den. Vážený pane (místo)předsedo, děkuji za slovo. Já bych se přidal v tomto ke kolegovi Svobodovi. A měl bych dotaz na pana ministra, jestli opravdu ten pozměňovací návrh B, který tedy pan kolega Svoboda vysvětlil, se týká dohod o provedení práce a povinnosti mít dovolenou. Já chápu, že to je implementace, ale jak tady bylo zmíněno, je to nějaká místní zvyklost tady u nás v České republice, a opravdu například pro ten kulturní sektor by ta čistá implementace, tak jak je v zákoníku práce nastavena, byla hrozbou pro ty sezónní práce, pro ty brigády. Myslím si, že ten pozměňovací návrh je logicky napsaný, nemělo by tam docházet k nějakému obcházení, pokud se to týká pouze jedné té dohody o provedení práce. Chtěl bych se zeptat, jestli opravdu podle vašeho názoru, pane ministře, tento pozměňovací návrh je v rozporu s tou navrhovanou implementací. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Nyní pan ministr Marian Jurečka, připraví se pan poslanec Milan Brázdil s faktickou poznámkou. Prosím.

 

Místopředseda vlády, ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Děkuji. Já tady musím s povzdechem říci, že bych si strašně přál umět některým námětům, které tady přicházejí, vyhovět. Nicméně tady je ta otázka implementace směrnice naprosto nekompromisní. To říkám jako člověk, který má do toho kulturního, hudebního světa velmi blízko, protože mezi muzikanty mám celou řadu svých osobních životních přátel a té problematice velmi dobře rozumím.

Já si ale dovolím pouze ocitovat: Z článku 7 směrnice o některých aspektech úpravy pracovní doby plyne pro členské státy EU povinnost zajistit, aby měl každý pracovník nárok na placenou dovolenou za kalendářní rok v trvání nejméně čtyř týdnů. Z pohledu práva EU je přitom irelevantní, zdali pracovník ve smyslu judikatury Soudního dvora Evropské unie pracuje podle národní legislativy na základě pracovní smlouvy v pracovním poměru, anebo pracuje na základě dohody o provedení práce či dohody o pracovní činnosti. Předmětná směrnice v tomto směru nepřipouští žádnou výjimku, včetně už tedy judikátu, který k té směrnici v této oblasti bohužel je. Takže my tady opravdu nemáme žádný manévrovací prostor.

Já si jenom dovolím podotknout, že podle vládního návrhu zákona právo na dovolenou nevznikne, pokud dohoda o provedení práce netrvala alespoň čtyři týdny a zaměstnanec na jejím základě neodpracoval alespoň 80 hodin. To je důležitá, ta druhá podmínka. Vládní návrh, který již výrazně limituje množství případů, kdy právo na dovolenou pro zaměstnance z dohody o provedení práce vznikne. Případy dohod o provedení práce trvající pár dnů či několik týdnů nebo DPP, kdy zaměstnanec v kalendářním roce pracuje jen příležitostně a v malém rozsahu.

Pak si tady dovolím ještě podotknout jednu věc. Samozřejmě není jenom ta varianta té dovolené, ale i dohoda možnost tuto dovolenou finančně kompenzovat.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane ministře, za dodržení času. Přeji hezké odpoledne, kolegyně, kolegové. Přebírám řízení schůze a budeme pokračovat další faktickou, ke které se přihlásil pan poslanec Brázdil. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Milan Brázdil: Děkuji. Musím být rychlý. Pane ministře, vy jste teď přesně citoval, já vám věřím, ale nicméně to je výklad právníků. Já mám teď před sebou celou tu směrnicí a tam je kapitola 5 Odchylky a výjimky, článek 17, a ty odchylky jsou tam vyjmenované. A mezi ty odchylky je tam napsáno - pod číslem 3 a bodem c) je, že v případě činnosti zahrnující nutnost nepřetržité služby - a pak je tam přímo vyjmenované v odstavci dalším, že se jedná právě o léčbu a péči, o poskytování ve zdravotnických zařízeních.

Tak ono je asi možné udělat výjimku, oni nám to dovolují, ta směrnice to přímo říká v tom článku 17 kapitola 5. Já nejsem právník, ale někdo to připravoval a on to asi nechce, a tady to přímo ta směrnice umožňuje. Tak jaká je vlastně tedy pravda? To je složité. Tady vlastně pravda, já nevím ani, kdo tu pravdu bude vykládat. My to chceme, někdo to chce, oni to umožňují, a nějaký právník nebo nějaký výklad říká, že ne. A my potom pro to zvedneme ruku a ani nevíme, jestli to je dobře, nebo špatně, protože nejsme tak v tom orientovaní. Prosím, to je přímo v té směrnici napsané, jsou ty odchylky. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Další faktická, pan poslanec Pavel Svoboda. A připraví se pan ministr Jurečka.

 

Poslanec Pavel Svoboda: Já skutečně nechci zdržovat. Jenom stručně doplním, že bude-li dovolená začínat, řekněme, na 80 hodinách odpracované doby a DPP máte s limitem 300 hodin, navíc nám od příštího roku například díky konsolidačního balíčku vzniknou nové limity, které třeba ještě nejsou napsané, nebo já je aspoň neznám, od kterých se bude posouvat platba sociálního a zdravotního, tak prostě pro ten systém je to složitější a bohužel administrativně náročnější. Mně skutečně jde o tu věc, nechci tady hrát žádný politický boj. Jde mi o to, aby to bylo prostě jednoduché, přehledné, aby to nestálo další úřednické síly navíc v tom provozu. Děkuju.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. A s faktickou se přihlásil také pan ministr. Prosím, máte slovo.

 

Místopředseda vlády, ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Děkuji. Já teď zareaguji v rychlosti na oba své předřečníky. Já jsem tady, když jsem zmiňoval tu reakci na dopis zástupců... jak paní předsedkyně Žitníkové, tak pana předsedy Engela, tak jsem vlastně i citoval přímo ty části, o které se opírá ta výjimka, která je vlastně promítnuta do pozměňovacího návrhu, který předkládal kolega Kaňkovský. A zároveň jsem zmiňoval i to, proč ten návrh, který tady navrhuje pan kolega, není možné, řekněme... a nevyhovuje té směrnici. A to není, že by tady byla nějaká zlá vůle nebo neochota. Já jsem v tomhle ohledu člověk, který se snaží opravdu maximálně hledat cestu, jak nekomplikovat život a jak reagovat na potřeby té praxe. Ale prostě nad tím jsme strávili opravdu hodiny znovu jednání s Komisí, já jsem do toho zaangažoval i kolegy europoslance - to teď říkám na adresu pana kolegy poslance Svobody - když jsme znovu hledali cesty, jestli v té debatě je možné hledat nějaký posun ve výkladu, nějaké přizpůsobení ještě našim národním podmínkám. Ale někdy, když dojdete v některých momentech na to, že už vlastně máte i ten výklad, který dal Soudní dvůr Evropské unie, tak tam už vlastně není prostor pro to cokoliv variovat, tam už prostě ten prostor pro debatu není.

A řekněme si na rovinu, v České republice rozsah těch jednotlivých úvazků mimo standardní pracovní poměr je neobvyklý. Neobvyklý v ohledu... v tom, jakým způsobem se na to díváme v jiných státech. To, že u nás především dohody o provedení práce tím řetězením, tou výhodností nezatížení toho plného sociální odvodu, se staly opravdu velmi výhodným nástrojem, to vedlo k tomu obrovskému nárůstu. Ano, zvykli jsme si na to to využívat v tom rozměru, ve kterém to využíváme, ale nemyslím si, že je to takhle dlouhodobě správné a udržitelné.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. To byla poslední faktická poznámka a nyní do obecné rozpravy paní poslankyně Lesenská, připraví se pan poslanec Kaňkovský. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Vladimíra Lesenská: Děkuji za slovo. Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, náš poslanecký klub SPD obecně podporuje rozumné úpravy zákoníku práce. Klíčové přitom pro nás je, aby se ochrana práv zaměstnanců těmito změnami nesnížila, ale pokud možno naopak posílila, aby byly tyto úpravy realistické, proveditelné, vymahatelné, ale aby z druhé strany také neúměrně finančně ani jinak nepostihly zaměstnavatele, zejména ty menší. A hlavně aby nepostihly klienty veřejných služeb, třeba naše pacienty v systému zdravotnictví, kterého se úpravy taky velmi výrazně týkají. Vítáme to, že se do zákona nastavují určitá pravidla pro takzvaný home office, který se stává zejména po koronavirové epidemii častějším typem podoby výkonu práce, a mnozí zaměstnavatelé home office nabízejí jako benefit, když hledají nové pracovníky.

Je pro nás velmi dobré i to, že se posílí práva osob pracujících na dohody o pracovní činnosti a na dohody o provedení práce. Například se nastavují pravidla pro čerpání dovolených a odpočinku právě pro tyto dohody. Ale zároveň musíme dbát i na to, aby tato opatření takříkajíc ze dne na den nezhoršila a neztížila personální zajištění některých oborů a provozů. A jsme zpátky u zdravotnictví a jeho problémů.

Proto i podpoříme pozměňovací návrh v tomto směru, ale nepovažujeme to za trvalé a dostatečné řešení. Jsme přesvědčeni, že musíme urychleně odstranit příčiny nedobrého stavu v této oblasti - nedostatek lékařů a zdravotnického personálu, ale i skutečnost, že se zaměstnávání na nepojištěné dohody stalo někde normou a náhradou standardního zaměstnání na pojištěný pracovní poměr. Zkrátka že ho zaměstnavatelé zneužívají. Práva takzvaných dohodářů v SPD hájíme kontinuálně. Například právě v koronavirové době jsme se zasazovali za jejich nárok na finanční kompenzace či na ošetřovné. A právě v této době se velmi velice ukázaly mezery sociálního systému a zákoník práce ve vztahu k nepojištěným dohodám i ve vztahu k důchodovému systému je nutné toto do budoucna komplexně dořešit.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, za hnutí SPD Lucka Šafránková k tomuto tisku podala pozměňovací návrh. Jedná se o to, že zákoník práce i v navrhovaném novelizovaném znění obsahuje ustanovení, které zaměstnavatelům zcela bez výjimek zakazuje zaměstnávat těhotné zaměstnankyně jakoukoliv prací přesčas. Považuji takto striktní úpravu za příliš přísnou a svazující. Přesčasová práce je pro mnohé z nich nejen vítaným zdrojem přivýdělku, ale i často naprosto nutnou ekonomickou a sociální potřebou. Jedná se o nízkopříjmové zaměstnankyně, o matky samoživitelky, zkrátka o tyto osoby. Vlastně přivýdělek pro ně je důležitý právě v současné době vysokých cen a inflace.

Pro mnoho těhotných zaměstnankyň je přesčasová práce i důležitým zdrojem vytváření úspor před odchodem na rodičovskou a mateřskou dovolenou, které mnohdy přinášejí právě pro rodiny dost výrazný propad příjmů. Nehledě na to, že zákaz přesčasové práce lze obcházet prací načerno, anebo jsme zpátky u nepojištěných pracovních dohod nebo dohod mimo pracovní poměr. Nevytvářejme tedy další zdroj pro mimozákonné jednání a upravme tuto věc tak, aby byla legální.

Navrhujeme tedy, aby zaměstnavatel nesměl těhotným zaměstnankyním práci přesčas nařídit, obdobně jako zaměstnankyním a zaměstnancům, kteří pečují o dítě mladší než jeden rok, což je také součástí zákoníku práce, ale aby ji naopak mohli vykonávat v případech, kdy se tak dobrovolně rozhodnou a dohodnou se zaměstnavatelem. Děkuji vám za podporu tohoto návrhu. Děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, paní poslankyně. Nyní s faktickou je přihlášen pan poslanec Brázdil. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Milan Brázdil: Promiňte, mně to nedá, já ještě musím vystoupit. Já jsem osobně mluvil s Milanem Kubkem, prezidentem České lékařské komory, a mluvil jsem po telefonu s Martinem Engelem, šéfem Lékařského odborového klubu. Jim vůbec nevadí ta čtyřiadvacetihodinová služba, ba naopak. Ale co jim vadí, je navýšení té přesčasové práce. A je teda - aspoň cituji toho Martina Engela - ochoten dát okamžitě podnět někde k soudu a podobně. Ještě jednou: nevadí jim čtyřiadvacetihodinová služba. Ta je v souladu s odborovou organizací, protože ty odbory vlastně pomůžou, aby lidi zůstali s rodinou, aby si mohli, když to jde, tu práci odsloužit naráz a ne po dvanáctkách. Já jsem vám to chtěl jenom říct, že toto prosím nelžu, mluvím pravdu, osobně jsem mluvil s Kubkem a po telefonu s Martinem Engelem. Tak nevím, s kým jednal pan ministr! S jakými odbory nebo s kým vůbec to projednával.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Do rozpravy je přihlášen... Pardon, ještě s faktickou pan ministr Jurečka.

 

Místopředseda vlády, ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Jako jenom zareaguju, protože abychom si úplně přesně rozuměli, ta výjimka, o které mluvil tady pan kolega Brázdil, tak ta dneska v zákoníku práce je obsažena, tady je možné mít delší směny než 12 hodin, je možné mít dneska směnu v těch oblastech, které v té výjimce jsou definovány, 16 hodin, a do těch 24 hodin je nutno dopočítat ještě tu přestávku, která tam je nutná. Takže my tuhle možnost v českém právním řádu máme a samozřejmě je na zaměstnavatelích, jak s ní nakládají a jak ji využívají. Představa, že dáme 24 hodin souvislé práce bez nároku na odpočinek, tak toto možné není. Ale to, aby byla směna delší než 12 hodin, v tom případě, v tom součtu, to znamená 16 hodin, může tady být směna.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. A nyní do rozpravy je přihlášen pan poslanec Kaňkovský. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Vít Kaňkovský: Vážená paní místopředsedkyně, vážení členové vlády, kolegyně, kolegové, dovolte mi, abych se ve třetím čtení ještě také vyjádřil ke zde dneska již diskutovanému pozměňovacímu návrhu pod písmenem C. Týká se to té další dohodnuté práce přesčas pro zdravotnictví.

Já bych tady chtěl trošku opravit ctěného kolegu Brázdila. Mě velmi mrzí, a budu se o tom ještě zmiňovat, že lékařské odbory - a já si jich velmi vážím, jsem jejich členem mnoho, mnoho desítek let, nebo dvě desítky let určitě... Ten institut další dohodnuté práce přesčas nepřináší žádnou další práci pro ty lékaře. Tady se nenavyšuje žádný objem přesčasové práce, pouze se legalizuje. Teď z těch výzkumů, které jsou v posledních dnech mnohokrát v mnoha médiích zveřejňovány, byla to anketa mladých lékařů a některé další, tak skutečně z nich vyplývá, že objem přesčasové práce českých lékařů a dalších zdravotníků je opravdu enormní. Ale to všichni víme. A také všichni víme, a už to tady zaznělo od kolegy Janulíka, že to je problém 30 let v této zemi. A trošičku bychom se za to měli stydět všichni, kteří už tady nějakou dobu sedíme, že jsme to nedokázali vyřešit.

Ale mrzí mě na lékařské odbory, že tady šíří paniku a nepravdivou informaci, že ten institut další dohodnuté práce přesčas nám přinese pro lékaře nějakou další práci přesčas. Ne, oni budou sloužit tak jako doposud, akorát že už nebudou obcházet zákoník práce na hraně zákona podávanými dohodami o pracovní činnosti anebo nějakými dalšími, jak to tady nazval kolega Miloš Janulík, fintami. To znamená, my pouze dostáváme tu přesčasovou práci do legálního rámce. To znamená, neděsme tady ty lékaře, protože tak to prostě není a není to pravda.

Já bych chtěl jenom ještě zmínit s tímto pozměňovacím návrhem, správně to tady zaznělo, skutečně je to jenom dočasné opatření, musíme se velmi snažit, a já jsem o tom mluvil i s panem ministrem zdravotnictví - jestli nezačneme okamžitě velmi intenzivně jednat, aby se ta situace změnila, tak tady za pět let budou stát naši nástupci a budou řešit úplně ten samý problém.

A chtěl bych říci z praxe, pracuji s mladými lékaři a vím, že jejich situace dneska není moc dobrá, že oni skutečně mají pohled na svět trošičku jiný, to znamená, oni mají právo na soukromý život, oni mají právo na to, aby objem té přesčasové práce nebyl tak veliký jako v minulosti.

Kolega Janulík se tady zmiňoval o tom, co s tím můžeme dělat. Ano, musíme doplnit stavy zdravotnického personálu. To se bez nějaké lepší motivace k tomu vykonávat práci ve zdravotnictví neobejde. To znamená, budeme muset ty mzdy nastavit výše, bez toho se to neobejde. Stejně tak v té přesčasové práci. A tady chci říct, že institut té další dohodnuté práce přesčas je dohoda. Dohoda mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem. Tady je velká možnost pro odbory, protože těch 25 % přesčasů je sice dáno zákonem, nicméně zákon připouští další možnosti, jak ocenit tu přesčasovou práci formou odměn a podobně. To znamená, tady je pro odbory velká možnost, jak se realizovat.

A potom k těm dalším opatřením směrem do budoucna. Jsou to velmi obtížná politická témata. Potřebujeme zefektivnit péči a například v těch pohotovostních službách omezit její zneužívání, protože pokud my máme nastavený 24/7 365 dní v roce, že v podstatě děláme neomezenou medicínu, nejsme schopni to personálně usloužit a musíme se rozhodnout, jestli to do budoucna budeme schopni, nebo nebudeme schopni. Je to politicky velmi obtížné.

A potom se můžeme samozřejmě bavit i o těch nástrojích, které mají některé státy na západ od nás. Ano, můžeme se usnést na tom, že uzákoníme smluvní platy, kde bude nějaký objem přesčasové práce přímo v té smlouvě. Ale neříkejme si, že tím ten problém úplně vyřešíme. Protože pořád musí dojít k tomu zefektivnění péče, protože jinak ten lékař tam stejně ty přesčasy bude mít, akorát to přikryjeme tím smluvním platem. To znamená, nějaké možnosti, jak k tomu dospět, máme, ale primárně musíme dostat více peněz do zdravotnictví ve smyslu i ocenění zdravotníků a musíme nějakým způsobem zefektivnit zdravotní péči. O moc víc těch možností nemáme.

Tedy ten navržený institut další dohodnuté práce přesčas je provizorní, dobrovolné opatření, nikoho nějakým způsobem nebude ruinovat. A to říkám se vší odpovědností k svým kolegům, lékařům a lékařkám, kterých si velmi vážím. Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Nyní s faktickou poznámkou vystoupí pan poslanec Juchelka a připraví se pan poslanec Janulík. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Aleš Juchelka: Já moc děkuji za slovo. My primárně podpoříme samozřejmě tu transpozici evropské směrnice, aby to šlo dál. Jenom si vždycky tak povzdechnu, protože to je vždycky jenom tady otázka těch zdravotníků, ale ty přesčasy se dějí i například v sociálních službách i v dalších odvětvích. A já se domnívám, že pokud to má být primárně - a pan kolega Kaňkovský, vaším prostřednictvím, to tady říkal, že to je vlastně nějaká dohoda napříč výborem pro sociální politiku, ale samozřejmě hlavně výborem pro zdravotnictví, tak mi tady skutečně chybí, protože se tady bavíme o tom, jak to řešit do budoucna, že tady máme pětileté přechodné období, aby nám k tomu něco více tady řekl pan ministr zdravotnictví Válek. A já se domnívám, že když tady máme takovýto velmi důležitý bod, který se, bych řekl, z drtivé většiny týká zdravotnictví víc než těch sociálních služeb, tak bych tady očekával, že nám tady třeba nějakou vizi předloží.

My jsme udělali usnesení na výboru pro sociální politiku i díky paní zpravodajce Marii Jílkové - tímto jí moc děkuji - které bohužel neprošlo, aby se připravil nějaký plán do konce roku, jakým způsobem právě tady u zdravotníků, ale třeba do budoucna i u sociálních služeb to řešit, nějak to konsolidovat a nějakým způsobem se k tomu postavit. Takže vedle pana ministra Jurečky - a říkám, že to znovu podpoříme - bych tady očekával, že se tady postaví pan ministr Válek a skutečně bude mít na to nějaký názor za Ministerstvo zdravotnictví.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Nyní s faktickou je přihlášen pan poslanec Janulík. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Miloslav Janulík: Děkuju za slovo, paní předsedající. Ke kolegovi předřečníkovi. Samozřejmě jak se říká, každá liška chválí svůj ocas. Samozřejmě to, co platí pro zdravotnictví, platí pro všecky ostatní obory.

Ke kolegovi Kaňkovskému, vaším prostřednictvím. To byla výborná řeč, respektive já s tím vřele souhlasím. Ale do toho kontextu nezapadá to, že jste tady přednedávnem odmávali, že zdravotnictví vezmete 14 miliard! A to jsou ty prachy, které teď budou chybět! Kdybychom je měli, kdyby je ty pojišťovny do toho pustily, protože ony s nimi nic jiného nemohly dělat, tak ředitelé těch zdravotnických zařízení měli ty peníze k dispozici a mohlo se prostě vyjednávat úplně jinak a nemuseli jsme dneska ten problém řešit. Takže vy jste vylili s vaničkou dítě a teď říkáte, bude potřeba to řešit navýšením finančních prostředků. Ale proč jste je tedy přednedávnem brali? Snížili jste platbu za státní pojištěnce. Takže to je, bych řekl, v jakémsi přímém rozporu a působí to kuriózně. Pak se nedivte, že Lékařský odborový klub se k tomu staví tak, jak se k tomu staví. Děkuju.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Pane poslanče, to byla poslední faktická poznámka. Nyní s přednostním právem pan předseda Benda. Prosím.

 

Poslanec Marek Benda: Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane ministře, dámy a pánové, po nějaké konzultaci i s opozicí navrhuji, abychom dnes i třetí čtení projednávali i po 14. hodině do doprojednání tohoto bodu novely zákoníku práce. Myslím, že je škoda, abychom to přerušovali. Berte to prosím jako procedurální návrh.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Ano. To znamená, že bychom tedy hlasovali po 14. hodině do projednání tohoto tisku. Přivolám kolegy z předsálí a ještě načtu omluvy. Omlouvá se paní předsedkyně Pekarová Adamová od 12.45 do 14 hodin z pracovních důvodů, Adámková Věra od 12.15 do 14 - pracovní důvody, Berki Jan od 12.30 - pracovní důvody, Bernard Josef od 12.30 - pracovní důvody, Brož Lubomír od 12.45 do 13.30 a od 13.30 do 14 - zdravotní důvody, Dufek Aleš od 15 do 16 hodin z rodinných důvodů.

Já zatím přeruším čtení omluv. Mám zde žádost o odhlášení, pane předsedo, všechny vás tedy odhlásím a poprosím vás, abyste se přihlásili svými identifikačními kartami.

A než se ustálí počet přihlášených, přečtu další omluvy. Omlouvá se Dufek Aleš od 15 do 16 hodin z rodinných důvodů, Dvořák Jaroslav - celý jednací den ze zdravotních důvodů, Jakub Janda od 15 do 17 hodin - z pracovních důvodů, Kohajda Michael - celý jednací den, pracovní důvody.

 

Myslím, že se počet přihlášených ustálil. Já tedy zahajuji hlasování a táži se, kdo je pro návrh, který přednesl pan předseda Benda?

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro? Kdo je proti?

V hlasování číslo 85 přihlášeno 155 poslanců a poslankyň, pro 151, proti nikdo. Návrh byl přijat. Budeme tedy jednat a hlasovat po 14. hodině do projednání tohoto sněmovního tisku.

 

Nyní ještě omluvy. Kohajda Michael se omlouvá po celý jednací den - pracovní důvody, Kott Josef od 16 do 18 hodin - pracovní důvody, Králíček Robert od 15 hodin - pracovní důvody, Kubík Jan od 13.30 do 15 - pracovní důvody, Malá Taťána od 15 hodin - bez udání důvodu, Mašek Jiří celý jednací den - pracovní důvody, Michálek Jakub od 10.45 do 12.30 a od 10.45 do 12.30, tady mám tedy dvakrát tuto omluvu - z osobních důvodů, Okamura Tomio do 10.30 - pracovní důvody, Richter Jan celý jednací den - pracovní důvody, Vojtko Viktor od 16 hodin - rodinné důvody.

A z členů vlády se omlouvá pan ministr Baxa od 12.45 do 13.30 z pracovních důvodů.

Vyčerpali jsme všechny přihlášené z rozpravy. Táži se, zda se ještě někdo do rozpravy hlásí? Není tomu tak, rozpravu tedy končím. Táži se, zda je zájem o závěrečná slova? Pan ministr jako navrhovatel? Nemá zájem. Paní zpravodajka? Také ne. Táži se, zda ještě pan poslanec jako zpravodaj hospodářského výboru má zájem o závěrečné slovo? Nemá. Pan poslanec Kaňkovský? Také nemá.

Nyní tedy přistoupíme k hlasování o pozměňovacích návrzích. Prosím zpravodajku garančního výboru, aby nás seznámila s procedurou hlasování, poté přednášela jednotlivé pozměňovací návrhy a před hlasováním k nim sdělila stanovisko. Prosím, paní zpravodajko, máte slovo.

 

Poslankyně Marie Jílková: Vážená paní předsedající, děkuji vám za slovo. Vážení kolegové, vážené kolegyně, dovolte, abych vás seznámila s procedurou hlasování ve třetím čtení k zákoníku práce, tak jak ji schválil garanční výbor pro sociální politiku.

Návrh na zamítnutí zákona nebyl podán. Pod bodem 1 budeme hlasovat legislativně technické úpravy, případně úpravy podle § 95 jednacího řádu, které byly předneseny paní poslankyní Babišovou.

Poté budeme hlasovat pozměňovací návrh A1 a A2. To jsou pozměňovací návrhy hospodářského výboru.

Jako třetí by přišel na řadu pozměňovací návrh pod písmenem E pana poslance Berkiho.

Jako čtvrtý by měl být hlasován poslanecký návrh pod písmenem J pana poslance Brázdila.

Poté se v bodě 5 vrátíme k pozměňovacím návrhům hospodářského výboru pod písmeny A3 a A4.

Jako šesté budeme hlasovat pozměňovací návrhy F1 až F4, které, budou-li, přijaty, bude nehlasovatelný pozměňovací návrh A5 hospodářského výboru.

Pokud tyto pozměňovací návrhy nebudou přijaty, budeme hlasovat pozměňovací návrh A5 hospodářského výboru.

Jako osmý budeme hlasovat pozměňovací návrh pod písmenem B pana poslance Havla.

Poté pozměňovací návrh pod písmenem C pana poslance Kaňkovského.

Pozměňovací návrh D paní poslankyně Šafránkové.

Jako jedenáctý bod budeme hlasovat pozměňovací návrh F5 pana poslance Adamce.

Jako dvanáctý bychom hlasovali pozměňovací návrh pod písmenem G pana poslance Hájka.

Jako třináctý pozměňovací návrh pod písmenem H pana poslance Králíčka.

Čtrnáctý pod písmenem I poslankyně Jílkové.

A jako patnáctý bod bychom hlasovali o návrhu zákona jako o celku.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, paní zpravodajko. Dáme tedy hlasovat o návrhu této procedury a poprosím vás také o zklidnění. Děkuji.

 

Zahajuji hlasování a táži se, kdo je pro návrh procedury, jak byl přednesen? Kdo je proti?

V hlasování číslo 86 přihlášeno 166 poslanců a poslankyň, pro 159, proti žádný. Návrh byl přijat.

 

A nyní bych vás prosila, abyste nás provedla hlasováním.

 

Poslankyně Marie Jílková: Jako první bychom tedy hlasovali změnu účinnosti, kterou přednesla paní poslankyně Babišová podle § 95, a to změnu účinnosti tak, že by tento zákon byl účinný prvním dnem druhého kalendářního měsíce. O měsíc se tedy odsouvá účinnost tohoto zákona.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Já zahajuji hlasování... (Námitky.) Pardon, pardon. Prohlašuji toto hlasování (číslo 87) za zmatečné. Prosím o stanoviska. Pan navrhovatel? (Nesouhlasné.) Paní zpravodajka? (Rovněž nesouhlasné.)

 

Ano. Nyní můžeme tedy dát hlasovat. Zahajuji hlasování a táži se, kdo je pro? Kdo je proti?

V hlasování číslo 88 přihlášeno 166 poslanců a poslankyň, pro 71, proti 89. Návrh byl zamítnut. Prosím, pokračujte.

 

Poslankyně Marie Jílková: Děkuji. Nyní bychom hlasovali dva pozměňovací návrhy hospodářského výboru pod písmeny A1 a A2. Tyto řeší problematiku plurality odborových organizací u zaměstnavatele a potřebu zavést mechanismus k odblokování patové situace při kolektivním vyjednávání. Stanovisko výboru bylo nedoporučující.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Stanovisko navrhovatele? (Nesouhlasné.) Děkuji.

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 89, přihlášeno 166 poslanců a poslankyň, pro 2, proti 117. Návrh byl zamítnut.

 

Prosím, paní zpravodajko, pokračujte. (Velký hluk v sále.) Prosím o ztišení. Děkuji.

 

Poslankyně Marie Jílková: Nyní hlasujeme pozměňovací návrh pod písmenem E pana poslance Berkiho, který je přednesen ve smyslu, že zachovává princip práce na zavolanou, tedy že se zaměstnavatel se zaměstnancem může dohodnout, že se pracovní doba vůbec nemusí rozvrhovat. Stanovisko garančního výboru je nedoporučující.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Pan navrhovatel? (Nesouhlasné.)

Zahajuji hlasování a táži se, kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 90, přihlášeno 166 poslanců a poslankyň, pro 5, proti 122. Návrh byl zamítnut. Prosím.

 

Poslankyně Marie Jílková: Nyní budeme hlasovat pozměňovací návrh pana poslance Brázdila pod písmenem J, který doplňuje pozměňovací návrh hospodářského výboru o to, že nejdelší možná směna bude 24 hodin za splnění podmínek stanovení přestávek v práci. Stanovisko garančního výboru je nedoporučující.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Stanovisko navrhovatele? (Nesouhlasné.) Děkuji.

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 91, přihlášeno 166 poslanců a poslankyň, pro 21, proti 92. Návrh byl zamítnut. Prosím, paní zpravodajko, pokračujte.

 

Poslankyně Marie Jílková: Pokračujeme pozměňovacími návrhy hospodářského výboru pod písmeny A3 a A4, které zavádějí předvídatelné a nepředvídatelné režimy práce a s tím související rozvržení pracovní doby. Stanovisko garančního výboru je nedoporučující.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Stanovisko navrhovatele? (Nesouhlasné.)

Zahajuji hlasování a táži se, kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 92, přihlášeno 167 poslanců a poslankyň, pro 9, proti 72. Návrh byl zamítnut. Prosím, pokračujte.

 

Poslankyně Marie Jílková: Pozměňovací návrhy F1 až F4 poslance Adamce - tyto upravují problematiku nepřetržitého denního odpočinku a nepřetržitého odpočinku v týdnu v souladu s rozsudkem Soudního dvora Evropské unie. Zde je stanovisko výboru doporučující.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Stanovisko navrhovatele? (Neutrální.) Děkuji.

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 93, přihlášeno 167 poslanců a poslankyň, pro 161, proti 3. Návrh byl přijat. Prosím, pokračujte.

 

Poslankyně Marie Jílková: Jelikož jsme přijali tyto pozměňovací návrhy, pak se stal nehlasovatelným pozměňovací návrh A5, který tímto přeskočím, a dostáváme se k pozměňovacímu návrhu B pana poslance Havla, který zavádí výluku z práva na dovolenou pro zaměstnance konajícího práci na základě dohody o provedení práce pouze pro jednoho zaměstnavatele. Zde je stanovisko garančního výboru nedoporučující.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Stanovisko navrhovatele? (Nesouhlasné.)

Zahajuji hlasování a táži se, kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 94, přihlášeno 167 poslanců a poslankyň, pro 15, proti 104. Návrh byl zamítnut. Prosím.

 

Poslankyně Marie Jílková: Dostáváme se k pozměňovacímu návrhu pod písmenem C pana poslance Kaňkovského, kterým se opětovně zavádí institut další dohodnuté práce přesčas ve zdravotnictví. Stanovisko výboru je doporučující.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Stanovisko navrhovatele? (Neutrální.) Děkuji.

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 95, přihlášeno 166 poslanců a poslankyň, pro 146, proti žádný. Návrh byl přijat. Prosím, pokračujte.

 

Poslankyně Marie Jílková: Dostáváme se k pozměňovacímu návrhu pod písmenem D paní poslankyně Šafránkové, podle kterého by bylo možné dohodnout s těhotnou zaměstnankyní výkon práce přesčas. Stanovisko garančního výboru je nedoporučující.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Stanovisko navrhovatele? (Nesouhlasné.)

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 96, přihlášeno 167 poslanců a poslankyň, pro 13, proti 82. Návrh byl zamítnut.

 

Kolegové a kolegyně, poprosila bych vás o klid. Děkuji. Prosím, pokračujte.

 

Poslankyně Marie Jílková: Další je pozměňovací návrh pod písmenem F5 poslance Adamce, kterým se napravuje nerovný přístup k odměňování státních zaměstnanců a zaměstnanců v pracovním poměru za výkon funkce člena v řídících nebo kontrolních orgánech právnických osob. Stanovisko garančního výboru je nedoporučující.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Stanovisko navrhovatele? (Neutrální.)

Zahajuji hlasování a táži se, kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 97, přihlášeno 168 poslanců a poslankyň, pro 123, proti 6. Návrh byl přijat. Prosím, pokračujte.

 

Poslankyně Marie Jílková: Pozměňovací návrh pod písmenem G poslance Hájka upravuje zákon o státní službě a umožní účast v takzvaných přesoutěžovacích výběrových řízeních všem vedoucím služebních úřadů, kteří na svých služebních místech dlouhodobě působí, s výjimkou z předpokladu vzdělání. K tomuto pozměňovacímu návrhu přijal garanční výbor doporučující stanovisko.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Stanovisko navrhovatele? (Neutrální.) Děkuji.

Zahajuji hlasování a táži se, kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 98, přihlášeno 168 poslanců a poslankyň, pro 106, proti 52. Návrh byl přijat. Prosím.

 

Poslankyně Marie Jílková: Dostáváme se k pozměňovacímu návrhu pod písmenem H pana poslance Králíčka, který navrhuje vyloučení mzdového a platového výměru z okruhu kvalifikovaných forem doručování. Zde je nedoporučující stanovisko garančního výboru.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Stanovisko navrhovatele? (Nesouhlasné.) Děkuji.

Zahajuji hlasování a táži se, kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 99, přihlášeno 168 poslanců a poslankyň, pro 75, proti 89. Návrh byl zamítnut. Prosím.

 

Poslankyně Marie Jílková: Posledním pozměňovacím návrhem pod písmenem I je můj pozměňovací návrh, kterým se za účelem zvýšení právní jistoty stran pracovněprávního vztahu navrhuje uvést pravidlo možnosti podávat opakovaně žádost o rodičovskou dovolenou do zákoníku práce. Stanovisko výboru je doporučující.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Stanovisko navrhovatele? (Neutrální.)

Zahajuji hlasování a táži se, kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 100, přihlášeno 168 poslanců a poslankyň, pro 107. Návrh byl přijat.

 

Táži se paní zpravodajky, zda bylo o všech návrzích hlasováno?

 

Poslankyně Marie Jílková: Vyčerpali jsme všechny pozměňovací návrhy.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Ano. Ještě zde máme k hlasování, prosím, paní poslankyně Ožanová.

 

Poslankyně Zuzana Ožanová: Děkuji. Vážená paní předsedající. Já mám úplně k tomu hlasování o návrhu paní Babišové, že bychom ho asi měli zopakovat. Já jsem hlasovala správně, ale paní zpravodajka tady vyjadřovala nějaký názor. Já jsem se ptala kolegů, ale na výboru se to neprobíralo, protože ten návrh padl až na plénu. Takže tady se zpravodajka má vyjadřovat pouze za výbor a vyjadřovala svůj osobní názor. Tak bych doporučila hlasování o lhůtě zopakovat, protože předpokládám, že sama máte ráda, když je všechno v pořádku podle jednacího řádu.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Ano, máte pravdu. Paní zpravodajka na můj dotaz - za což se tedy samozřejmě paní zpravodajce omlouvám, že jsem ji k tomu navedla - vyjádřila svůj názor, což neměla, protože tento návrh nebyl projednán ve výboru. Čili v tomto případě... Pan předseda.

 

Poslanec Marek Benda: Já se moc omlouvám paní kolegyni Ožanové, myslím, že ta námitka měla zaznít v tu chvíli a nemůžeme se vracet k hlasování 3, 4, 5 zpátky jenom kvůli tomu, že tam zazněla nějaká informace, která byla nepřesná. To si opravdu tady zavádíme nějaký precedent, který je zcela nemyslitelný. Já jsem tady pár vstával a protestoval proti tomu, aby zpravodaj vyjadřoval svůj osobní názor, ale je třeba to říct v tu chvíli a nemůže být na základě toho zpochybněno následné rozhodnutí této Sněmovny hlasováním.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Paní poslankyně Ožanová, omlouvám se, ale pokud dáváte návrh... Dáváte námitku? Námitka se dává v případě, že jste hlasovala nějak a na sjetině máte jiný výsledek. Nedávala jste námitku, dobře. (Poslankyně Ožanová žádá o vystoupení.) Nemáte ale přednostní právo.

Přátelé, prosím pěkně, já se omlouvám za tu chybu, která tedy vás mohla ovlivnit, ale je pravdou, že bychom se museli vracet ke všem hlasováním, zda tedy jste byli všichni ovlivněni... Zvažte, jestli je toto opravdu nutné.

Paní předsedkyně Schillerová. Prosím.

 

Poslankyně Alena Schillerová: Děkuji za slovo. Tak já tady teď od svých kolegů, protože jsem poprvé poslankyní, získávám tady od nich zkušenosti, že se to stalo už v minulém volebním období, že dokonce byla pauza, kterou si vzal tady pan poslanec Bauer, a potom se vrátil x hlasování. Takže já myslím, pokud se cítí moje kolegyně, a těch kolegů je víc, tím ovlivněná, tak to jedno hlasování asi nás nezabije. Je 14 hodin 13 minut. Stejně jsme prostě natáhli. Souhlasili jsme s tím všichni. Já bych navrhovala, aby se to zopakovalo, aby se znova řeklo vlastně, že se jednalo o změnu účinnosti, z jakého důvodu a že to vlastně bylo načteno až nyní, tudíž tam nebyl názor výboru. Já si myslím, že to snad není nic proti ničemu. Všichni to kdysi udělali, tak jsem byla poučena. Tak to udělejme znovu.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Pan ministr Stanjura s přednostním právem.

 

Ministr financí ČR Zbyněk Stanjura Tak já myslím, že máme najít řešení. Řešení není tak, že si řekneme, něco zopakujeme. Podle mě řešení jednací řád předpokládá. Tím hlasováním jsme přijali usnesení, to usnesení může zpochybnit někdo, kdo hlasoval pro, když to zpochybní, je-li to zpochybněno, tak se opakuje hlasování. Fakt si nemyslím, že můžeme kdykoliv říct, tak se vrátíme a opakujeme znovu. Podle mě takový institut v jednacím řádu je. Takže prosím někoho, kdo hlasoval pro a chce, aby se zopakovalo, aby zpochybnil hlasování. My to klidně podpoříme a budeme postupovat podle jednacího řádu, ale fakt nemůžeme jen tak si říct, budeme hlasovat znovu o tom samém. (Hlas z hloučku před řečništěm.) Jo, takhle, nebylo to přijato, tak to nejde, tak to nejde revokace, omlouvám se. Já jsem chtěl najít... Pak to musím prohlásit...

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Já bych to tedy s dovolením rozhodla následujícím způsobem. Prohlásila bych toto hlasování za zmatečné. Nevím bohužel to číslo, jestli někdo mi může poradit, které číslo... Ano, já vím, jaké to bylo hlasování, bylo to hlasování v pořadí jako první o legislativně technických úpravách, ale neznám číslo hlasování, takže jestli chvilku mi dáte strpení... (Šum v sále.) Mějte prosím chvilku strpení, zjišťujeme pořadí hlasování. (Následující asi dvě minuty se vyčkává na informaci o číslu sporného hlasování.) Tak moment. Máme tady od vás zatím dva návrhy, jeden je 88, pan ministr říká 85. Já bych počkala, až nám toto sdělí zaměstnanci organizačního výboru (správně odboru), abychom nehlasovali o něčem jiném. (Krátká pauza.)

Tak už jsme se shodli, že je to hlasování číslo 88. Já ho tedy prohlašuji za zmatečné a budeme toto hlasování opakovat.

Budeme tedy hlasovat. Ještě jednou opakuji, prohlásila jsem hlasování číslo 88 za zmatečné a budeme tedy toto hlasování opakovat.

 

Jedná se o legislativně technické úpravy, tak jak je navrhovala paní poslankyně Babišová. Ano, teď stanovisko navrhovatele? (Nesouhlasné.)

Zahajuji hlasování a táži se, kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 101, přihlášeno 167 poslanců a poslankyň, pro 65, proti 90. Návrh byl zamítnut.

 

Čili nyní můžeme tedy konstatovat, že o všech návrzích bylo hlasováno, a přikročíme k hlasování o celém návrhu jako celku.

 

Přednesu návrh usnesení. Mezitím přivolám kolegy z předsálí. "Poslanecká sněmovna vyslovuje souhlas s vládním návrhem zákona, kterým se mění zákon číslo 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, podle sněmovního tisku 423, ve znění schváleném Poslaneckou sněmovnou."

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 102, přihlášeno 165 poslanců a poslankyň, pro 145, proti 1. Návrh byl přijat a já konstatuji, že s návrhem zákona byl vysloven souhlas.

 

Ještě přečtu omluvy. Omlouvá se Maříková Karla od 12.45 do 13.45 z pracovních důvodů a Pavel Staněk od 15 hodin z rodinných důvodů. A paní poslankyně Maříková z pracovních důvodů.

Dle dohody, tedy po hlasování, přerušuji tuto schůzi do 15 hodin, kdy bude naše odpolední jednání pokračovat. Jen připomínám, že se dnes po ukončení dopoledního jednání sejde organizační výbor.

 

(Jednání přerušeno ve 14.22 hodin.)

(Jednání pokračovalo v 15.00 hodin.)

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení členové vlády, zahajuji odpolední jednání Poslanecké sněmovny. Nyní se budeme věnovat přerušenému bodu 98, sněmovní tisk 462, dohoda České republiky a USA v oblasti obrany, smlouva, první čtení.

 

Otevírám tedy přerušený bod, kterým je

Aktualizováno 6. 11. 2023 v 15:58.