Čtvrtek 29. června 2023, stenozáznam části projednávání bodu pořadu schůze

(pokračuje Klára Dostálová)

62.
Návrh poslanců Josefa Bernarda, Markéty Pekarové Adamové, Olgy Richterové,
Martina Baxy a Jany Pastuchové na vydání zákona, kterým se mění
zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů,
a další související zákony
/sněmovní tisk 241/ - prvé čtení

Projednávání tohoto bodu jsme opětovně přerušili v obecné rozpravě v pátek 2. června 2023 na 65. schůzi Poslanecké sněmovny.

Připomínám, že stanovisko vlády bylo doručeno jako sněmovní tisk 241/1. Prosím, aby místa u stolku zaujali za navrhovatele pan poslanec Josef Bernard a zpravodaj pro prvé čtení, poslanec Aleš Dufek.

Nyní tedy budeme pokračovat v přerušené rozpravě. Připomínám jenom, že v pátek 2. 6. bylo přerušeno vystoupení paní poslankyně Niny Novákové. S faktickou poznámkou byli dále přihlášeny paní poslankyně Helena Válková a Jana Pastuchová. Mám zde zájem o vystoupení s přednostním právem paní místopředsedkyně Olgy Richterové, takže požádám paní místopředsedkyni o slovo. Prosím.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, jen velice stručně. My jsme za Piráty svoje podpůrné stanovisko již sdělili. Ostatně od roku 2018 tuto normu podporujeme a přejeme si, aby byla dnes projednána. Jenom k jedné faktické věci, která zde zazněla v těch minulých debatách. Tak bych si dovolila zdůraznit, že kdo chce se například seznámit se stanoviskem (Odborné) společnosti praktických dětských lékařů, jde o odbornou společnost České lékařské komory, tak v ní najde vlastně vyjádření nebo oporu v tom stanovisku, které je v rozporu s některými věcmi, co tady zazněly.

Takže dovolte mi přitáhnout vaši pozornost k tomu, že Odborná společnost praktických dětských lékařů České lékařské komory se vyjádřila oficiálním stanoviskem, které začíná slovy: "Otázka výchovy dětí stejnopohlavními páry se zdá být složitá, ale dle našeho názoru je především nutné, aby dítě vyrůstalo v milující rodině, kde má oporu v dospělém, kde má svoje pevné zázemí, pocit jistoty a bezpečí." A potom v závěru, co se týká rodičovských práv, tak se k tomu také vyjadřují, že vzhledem k tomu, co vidí ve svých ordinacích, tak "pokud tedy zní otázka, zda se stavíme za možnost adopce, tak odpovídáme ano".

Já jsem to sem chtěla fakticky přinést pro ty, kteří uvažujete o stanoviscích různých skupin společnosti, abyste si mohli jednoduše dohledat i toto stanovisko této odborné společnosti. A přeji nám všem, aby dál probíhalo dnešní jednání v důstojném duchu, abychom se neuchylovali k nějakým věcem, které nejsou pravda, ale pouze domněnky. A současně s tím, že tak jako já jsem zastánkyně toho, aby bylo možné manželství pro stejnopohlavní páry, tak věřím, že se nám podaří s respektem přistupovat i k tomu, když někdo má samozřejmě názor opačný. Jen prosím, zachovejme i respekt k faktům, k tomu, co jsou skutečnosti, a k tomu, že řada odborných společností či studií má takováto stanoviska. Děkuju.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Také děkuji. Nyní tedy pokračujeme v přerušené obecné rozpravě, do které je řádně přihlášen pan poslanec Dufek. Pane poslanče, prosím.

 

Poslanec Aleš Dufek: Já kvituji, že vystoupení paní Richterové bylo takové rychlé, stručné, logické, racionální, takže chtěl bych v tomhle modu pokračovat.

Asi nepřekvapím, když v podstatě hned na začátku řeknu, jako zpravodaj tohoto tisku navrhuji jeho zamítnutí, a pokud by jakýmsi způsobem tato věc neprošla, tak navrhuji i případné vrácení předkladatelům k přepracování návrhu.

Proč to dělám? A znovu říkám, zůstávám u jednoho argumentu. Navrhované znění o tom, že manželství je svazek dvou lidí, za této situace, která je v naší společnosti, dává skutečně poměrně oprávněnou obavu, že do nějakých pěti, deseti let nastane zmatek. Zmatek v naší společnosti, že v podstatě všichni budou nějakým způsobem chtít manželství, možná i skupiny více osob, možná i jakoby nějaké... Já nechci nějakým způsobem už teď jako úplně dávat nějaké další případy. To znamená, zachovejme tady tenhle základ našeho právního systému. Tisíce let, tisíce let trvá manželství jako svazek muže a ženy. Bylo to tak za otrokářské společnosti, bylo to tak za feudalismu, bylo to tak v minulých stoletích, bylo to tak za komunismu i nacismu, byť byly různé systémy, které vymýšlely na začátku i různé experimenty. Ale v konečné fázi stejně i tyhle zrůdné systémy zjistily, že jestli ta společnost má fungovat, tak tou základní buňkou musí být rodina založená na manželství, na vztahu mezi mužem a ženou. Toť vše.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Děkuji. Další s přihláškou - pardon, vaše vystoupení vyvolalo faktické poznámky. To znamená nejprve pan poslanec Nacher, připraví se paní poslankyně Válková a poté paní poslankyně Urbanová. Pane poslanče, prosím.

 

Poslanec Patrik Nacher: Děkuji, paní místopředsedkyně. Já reaguji na předchozí vystoupení místopředsedkyně Olgy Richterové, kterou tady nevidím, protože ona mluvila o tom, abychom - jo, tady je, pardon, omlouvám se - abychom tady řešili fakta, abychom kultivovaně debatovali. A já bych tady připomněl vystoupení pana poslance Exnera, který v zásadě, a můžu vám tady najít tu citaci ze stenozáznamu, řekl, že ten, kdo to nepodporuje, tenhle návrh, tak jede na ruský narativ. Jinými slovy všechny poslance hodil a generalizoval do jednoho balíku: kdo nesouhlasí s tímhle, tak jede nějakou ruskou propagandu. A to za mě prostě není ta debata, po které vy tady voláte. A to tady zaznělo. A jestli to pan poslanec... My jsme měli nějaký kulatý stůl, on řekl, že to takhle neřekl, já jsem tam citoval přesně ta jeho slova, to si můžete najít ve stenozáznamu. To přece není, tohleto, věcná debata, že buďte "pro", nebo "pro", v zásadě. Protože kdo je proti, tak chytne nálepku, že jede ruskou propagandu.

Některé kolegyně kroutí hlavou, ale je to tak. Tak začněte prosím u toho, abyste tu druhou polovinu, ke které já tedy patřím taky, nenálepkovali, protože máme právo mít jiný názor. A pojďme tady věcně argumentovat. Někdo argumentuje průzkumy, to je podle mě jako falešná argumentace, někdo něčím jiným. Pan kolega Dufek teď nějakou historií. To je v pořádku. Pojďme si tohleto vyměňovat. Ale my taky neříkáme, jaké narativy vy tady šíříte, vy, kteří jste "pro". Tak já bych poprosil jenom, když už tedy voláme po té kultivované debatě, aby se začalo, aby to začali, aby to dělali všichni.

A stále čekám na to, jestli se pan Exner tedy všem těm, kteří nesouhlasí s touhle normou a dostali tuhle nálepku, jestli se omluví, nebo ne.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Děkuji za dodržení času. Další s faktickou poznámkou je paní poslankyně Válková a připraví se paní poslankyně Urbanová. Prosím, paní poslankyně.

 

Poslankyně Helena Válková: Děkuji, paní místopředsedkyně. Milé kolegyně, milí kolegové, takže to je jedna ku jedné. Všichni jsme si řekli, co bychom tady neradi slyšeli a jak bychom se neměli napadat. Tak myslím, že už se k tomu nemusíme vracet, protože já jsem pochopila, že opravdu se člověk má vyjadřovat věcně a nemá nikoho nikam házet, do žádného pytle. Myslím, že to tady už bylo několikrát zopakováno, tak to stačí.

K tomu vlastnímu vyjádření pana poslance Dufka, vaším prostřednictvím, chci říci jenom tolik, že máme, a to jsme si opakovaně taky řekli, napříč politickým spektrem odlišné názory, a myslím si, že obstruovat v této věci - a to řeklo jak hnutí ANO opakovaně ústy paní poslankyně Pastuchové, která tady není přítomna - nemá smysl. Pusťme tu normu do druhého čtení a tam si můžeme každý v rámci svých pozměňovacích návrhů uplatnit svoje přesvědčení, svůj názor na optimální regulaci a podobně. Ale říkat tady příměry z historie? No, jsme v 21. století.

Takže já, pane poslanče Dufku, tomu opravdu nerozumím, vaším prostřednictvím, paní místopředsedkyně, proč bychom se měli vracet do Římské říše nebo jiných společností, které měly kodexy, které 21. století už logickým způsobem nějak upravuje, mění a přizpůsobuje naší době.

Takže já tohle vnímám jako trošku takové strašení, ale beru to kolegiálně, člověk někdy se k těm emocionálním příměrům také uchýlí. Takže já to nekritizuji, ale říkám, buďme racionální, jsme v 21. století. (Předsedající: Čas, paní poslankyně.) Pusťme tu normu do druhého čtení.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Děkuji. Nyní je na řadě paní poslankyně Urbanová s faktickou poznámkou a přihlášen dál je pan poslanec Kubíček. Prosím, paní poslankyně.

 

Poslankyně Barbora Urbanová: Dobré dopoledne, kolegyně, kolegové. K tomu argumentu, co bude za těch pět let, kdo si bude co přát. Tak já mám tady takovou výzvu. Pokud by někoho z vás napadlo stát za tím, že bychom to manželství rozšířili třeba na více lidí, nechť se tady k tomu přihlásí a zjistíme, kolik takových lidí tady je. Já si myslím, že to nebude vůbec nikdo. Tím pádem toto asi nehrozí za těch pět let, byť tady možná budeme v jiné sestavě. Takže prosím, neargumentujme falešně, protože to bychom mohli dělat úplně u všeho. Když schválíme, že cyklisté budou mít povinně helmy, co přijde dál? Příště schválíme, že budou mít povinně vesty a tak dále. Myslím si, že to opravdu sem do té debaty nepatří. Moc děkuju.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Také děkuji. Nyní je na řadě pan poslanec Kubíček a připraví se pan poslanec Dufek. Prosím.

 

Poslanec Roman Kubíček: Tak děkuji za slovo. No, paní poslankyně to teď rozsvítila. To je přesně to, co se nemělo stát. My se tady máme zabývat technicistně normou o tom, jestli rozšíříme pravomoce homosexuálních párů v rámci dědění, práva na informace a tak dále a tak dále, a k tomu má každý poslanec právo argumentovat, jak chce, to si nedovolím mu to zakázat, to tak prostě jako je. A myslím si, že bychom měli se oprostit od těch maličkostí - manželství, partnerství a tak dále. Pojďme vyřešit tu technicitu té normy. O tom, zda budou mít právo se sezdat, zda budou mít právo na informace, zda budou mít právo na dědické řízení, zda budou mít právo na informace z nemocnice a tak dále. A až toto vyřešíme, tak se pojďme bavit o těch malichernostech. A je to přesně obráceně. My se tady bavíme o těch malichernostech a ty podstaty, které potřebují, neřešíme. Děkuju.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Také děkuji. Nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Dufek a připraví se paní poslankyně Ochodnická. Prosím.

 

Poslanec Aleš Dufek: Já už nevím, jak mám být racionální. Všem se omlouvám, kterých jsem se dotkl, že jsem dal nějaký historický argument. To znamená, zůstává mi jeden argument. Prosím vás, já mám právo navrhnout zamítnutí toho návrhu či jeho vrácení na přepracování, protože se mi nechce ve druhém diskutovat o tom, jestli tohle je papír (ukazuje), a někdo jiný mi bude tvrdit, že to je dřevěná deska. Rozumíte? To manželství je vztahem mezi mužem a ženou a máme to tak v zákoně. A proč já bych měl vést diskusi o tom, že to je jinak? Protože moje přesvědčení, můj názor je v tomhle neměnný. Tak proč já bych měl tady trávit stovky, tisíce hodin o tom, že mi někdo řekne podívejte se, to je deska dřevěná?

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Děkuji za dodržení času. Nyní paní poslankyně Ochodnická, připraví se paní poslankyně Šebelová, všechno faktické poznámky. Paní poslankyně, prosím.

 

Poslankyně Martina Ochodnická: Děkuji, paní předsedající. Kolegyně, kolegové, já bych chtěla jenom zareagovat na to, co bude za těch pět let. Já díky vám všem jsem měla příležitost před čtrnácti dny absolvovat zahraniční cestu do Kanady, kde se na výboru pro sociální politiku se jedna moje kolegyně - která tu není... ano, je, Lenka Dražilová - zeptala kolegů z poslanecké sněmovny kanadské na to, co se stalo reálně, co se změnilo a co považují za pozitivní a negativní v souvislosti - interpretuji, doufám, správně - v souvislosti s manželství pro všechny, které v Kanadě bylo schváleno v roce 2003. A kolegyně a kolegové z kanadského parlamentu na nás v podstatě zůstali koukat, a vlastně dovolím si interpretovat, vůbec nepochopili, na co se ptáme. Protože pokud něco existuje dvacet let, tak už to není tématem. Nikdo nepřemýšlí nad tím, co se stalo špatně a co se stalo dobře. A myslím si a dovolím si tvrdit, že to takhle funguje v každém parlamentu, v každé společnosti a v každém státě. A byla jsem moc ráda, že jsem i díky vám měla příležitost právě tohle slyšet a zažít, protože to byla další část mých otevřených očí a jsem za to velmi vděčná.

Tak si dovolím tady říci, vážený pane kolego Dufku, prostřednictvím paní předsedající, že se nestane vůbec nic.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Děkuji za dodržení času. Další s faktickou poznámkou, paní poslankyně Šebelová, a připraví se paní poslankyně Peštová. Paní poslankyně, prosím.

 

Poslankyně Michaela Šebelová: Děkuji za slovo, paní předsedající. Já bych chtěla zareagovat na pana zpravodaje Dufka, prostřednictvím paní předsedající, a odpovědět mu, proč bychom o tom tu diskusi měli vést. Protože se to týká každého z nás, když vezmeme naše užší rodiny nebo širší rodiny. Když přijmeme premisu, že homosexuálních občanů jsou 4 %, a když si představíme, že každá naše širší rodina má třeba 25 členů, což můžou být naši bratranci, tak statisticky vychází, že v každé takové rodině jeden takový člověk žije. Takže právě proto. I když si někteří myslíme, že to není možné, že nám se to nemůže stát, přece nám by se to nestalo... Děje se to, je to úplně normální, nemůžeme to ovlivnit. A když o tom tu diskusi povedeme a budeme ochotni se bavit, a já vás prosím, posuňme to do druhého čtení a bavme se o tom, jestli umíme najít v rámci této Sněmovny shodu, tak vlastně můžeme pomoct spoustě lidí, kteří v těch rodinách žijí, aby se cítili sebevědomí, aby se cítili dobře, aby se cítili přijatí touto společností, aby se necítili odtlačovaní, že někdo zpochybňuje jejich práva. Protože práva, lidská práva jsou opravdu jenom jedna. A za mě je to opravdu diskuse o lidských právech a je to diskuse o tom, aby měli všichni možnost volby.

Samozřejmě že ne všichni budou chtít do toho manželství vstoupit. A my jsme i připraveni v rámci diskuse v rámci druhého čtení diskutovat o tom, že možná pro někoho je ten název manželství tak nepřekonatelnou metou, že... pojďme najít jiný důstojný název. A já tady za sebe říkám na mikrofon, že také bych klidně možná raději byla celoživotní, životní partnerkou než manželkou. Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Také děkuji za dodržení času. Nyní s faktickou poznámkou paní poslankyně Peštová a připraví se pan poslanec Heller. Paní poslankyně, prosím.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Já jsem si musela napsat jméno... Děkuji za slovo, paní předsedající. Já bych chtěla zareagovat na paní poslankyni Ochodnickou. Já bych tady moc tu Kanadu nevytahovala. Moje dcera před třemi lety byla v deváté třídě a studovala v Kanadě. Před třemi lety, když jsme si spolu volaly, tak mi vysvětlovala, že se v Kanadě zvedl takový fenomén, že máme tři pohlaví. Nebo respektive máme muže, ženu a "to". Před třemi lety. Já říkám, to než k nám dojde. A už je to tady! Takže mi nemáme "to", my máme ještě sedmdesát nebo kolik pohlaví. Já už jsem se v tom ztratila, já se omlouvám. Pro mě jsou jenom dvě pohlaví. Muž a žena. Tamto jsou možná nějaké pocity, nebo ten člověk se nějak cítí.

Takže říkám, já bych tady neukazovala, kdo v jaké zemi co máme, my řešíme problém tady. Rozumím, to, co řekl tady můj předřečník, pan Aleš Dufek, prostřednictvím paní předsedající, že má s tím problém, protože já mám taky problém s tím názvem. Já mám problém s tím názvem, ale nemám problém s tím vnitřkem. Já si myslím, že tady Poslanecká sněmovna je rozdělená na dvě půlky. Jedna půlka říká, mám problém s názvem, tudíž ano, musí se vyřešit název. Protože zřejmě tady asi tu shodu nenajdeme a asi je nás většina, která má problém s tím (důrazně) manželstvím pro všechno. Bude se to jmenovat, mně je to jedno, přátelství, partnerství, partnerství lásky, já s tím nemám problém. S tím absolutně nemám problém.

Myslím si, že kde se tady Sněmovna bude štěpit, to jsou ty děti. To bude další velký problém. Ale určitě shodu najdeme všichni v tom, že chceme, aby po sobě dědili, aby měli přístup na svoje informace, aby měli vdovský důchod, který máme my. Tak rozumím tomu, žijí spolu. To jsou věci, myslím, že na tomto najdeme napříč shodu. Tady asi se hádat nebudeme a nebude tady nic, co by nás štěpilo.

Takže jediné dva problémy, které tady jsou, a ty vidím a identifikovala jsem je, je název a pak jsou to ty děti. To jsou dva problémy. (Předsedající: Čas, paní poslankyně.) A to, co říkal... Já se ještě přihlásím.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Děkuji. Nyní je na řadě pan poslanec Heller a připraví se pan poslanec Novák. Pane poslanče, prosím.

 

Poslanec Šimon Heller: Děkuji. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já budu jen krátce reagovat na kolegyni Šebelovou, potažmo na kolegu Dufka. Tady bylo rozebíráno počet procent a podobně. On to tady opakovaně Aleš Dufek, kolega Aleš Dufek, to tady opakovaně řekl. Já jsem z Jihočeského kraje, to je mimochodem zemědělský kraj, prostě u nás na jihu Čech je hovězí hovězí, kuřecí je kuřecí. Všechno má svoje názvy. Pro mě manželství vždycky zůstane svazkem mezi mužem a ženou. Tak to prostě pro mě je.

A ta debata, která se tady vedla a kterou tady kolegyně Peštová otevřela ve smyslu narovnání řady práv. Máme tady návrh kolegy z KDU-ČSL Jirky Navrátila, který přichází - a je tam spolupodepsáno, a teď nechci jmenovat, kdo všechno - přesně tenhle návrh řeší ty konkrétní věci, které tady teď padly z hlediska dědického práva a dalších. O tom jsem připraven maximálně diskutovat. Ale manželství pro mě zůstane svazek mezi mužem a ženou. Tak to prostě mám a tak to budu mít.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Děkuji. Nyní je na řadě pan poslanec Novák a připraví se pan poslanec Hayato Okamura.

 

Poslanec Marek Novák: Moc děkuji za slovo. Já bych to chtěl spíš uklidnit. Protože my jsme už před čtyřmi lety vlastně měli možnost se domluvit, ale bylo nám řečeno všechno, nebo nic. Přesně jak říkala kolegyně Peštová a kolega Patrik Nacher, my se opravdu chceme domluvit, jsme pro ta práva, jsme pro to nalézt tu cestu a jsme tomu otevřeni. My nikomu nechceme bránit v právech. Ale na druhou stranu i pro mě je naprosto nepřekonatelné zneužít a využít ten název manželství. Pro mě manželství je a vždycky bylo svazkem mezi mužem a ženou. Umožněme práva, ale prosím, nesahejme do tradic. Právě naopak, těch našich tradic se musíme držet, ať tady nejsme právě jako v té Kanadě. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Také děkuji. Nyní je na řadě pan poslanec Hayato Okamura. Připraví se pan poslanec Kašník. Pane poslanče, prosím.

 

Poslanec Hayato Okamura: Vážení páni ministři, vážená paní předsedající, milé kolegyně, milí kolegové, já velice oceňuji ten smířlivý tón hned od začátku dnešní debaty o velmi zásadním tématu manželství. Já sám, jak víte, jako člověk křesťansky založený, spíš tradiční člověk, který má zkušenost z více než 31 let života v manželství se svou manželkou Ludmilou, se kterou jsme vychovali pět dětí, tak jsem přesvědčený, že institut manželství ze své podstaty je svazkem muže a ženy a toto nelze měnit. Snad bych dodal ze své zkušenosti, že ho pokládám i za výsostný prostor pro kvalitní výchovu dětí, dalších generací. Rodiče, děti, samozřejmě i prarodiče tady hrají velkou roli a nesahal bych na tento institut. Myslím také na příklad pro děti, pro našeho vnuka, na svět, prostředí, ve kterém se bude pohybovat, na to, co děti budou vnímat, co uvidí právě v letech dospívání, kdy se nějakým způsobem formuje jejich identita.

Zároveň naprosto souhlasím s tím, že je třeba upravit partnerství osob homosexuální orientace. Je to pro mě jako pro křesťana naprosto v pořádku, a proto taky vítám ten návrh Jiřího Navrátila z klubu KDU-ČSL, který je jistě širokou nabídkou napříč celým politickým spektrem, ať už pro kolegyně a kolegy z opozice, nebo kolegyně a kolegy z koalice. Takže se přimlouvám za to, abychom racionálně, s určitým morálním základem, s respektem k názoru dvou velkých skupin naší společnosti tuto otázku řešili klidným způsobem a věcně. Děkuji vám. (Silný hluk v sále.)

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Děkuji a dovolím si požádat o ztišení. Rozumím, že samozřejmě je co diskutovat, ale prosím o ztišení, aby měl prostor pan poslanec Kašník, který je teď na řadě. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Pavel Kašník: Děkuji, vážená paní předsedající. Kolegové, kolegyně, já už několikátý den poslouchám tuhle diskusi a strašně moc jsem o tom přemýšlel. Jsem člověk, který je 33 let šťastně ženatý, avšak mám ve svém okruhu řadu přátel, kteří jsou orientováni homosexuálně. Nejsou to horší lidé než my, hluboce si jich vážím, jsou vzdělaní, ctí naši společnost a její pravidla.

Já to tady poslouchám a mám obavu, že se tady řeší dvě věci. Jedna věc, aby to za každou cenu bylo to manželství. Druhá věc - a tam si myslím, že se může najít průchod názorů v této Sněmovně, a to je i můj názor - homosexuální, stejnopohlavní, páry, vždy podpořím jejich práva, aby byly srovnány s tradičním manželstvím muže a ženy. Ale bojím se, a vyzývám tuhle Sněmovnu, abychom se nezasekli na tom slovu manželství. Pojďme se opravdu bavit o těch právech, zprůchodněme tento bod a ti, o kterých jednáme, se dočkají stejných práv, po kterých volají. Musím říct, že ti moji známí opravdu ve velké většině nelpí na názvu manželství. A mám pocit, že to blokuje toto jednání. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Děkuji za dodržení času. Nyní je na řadě pan poslanec Zuna, připraví se paní poslankyně Šebelová. Pane poslanče, prosím.

 

Poslanec Michal Zuna: Děkuji za slovo, paní předsedající. Chci navázat na předchozí výstupy, jak pana kolegy Nováka, tak i dalších. Oni mají pravdu, nebo máte pravdu, pojďme to posunout dál. Já si myslím, že ten dnešní den začal úplně zbytečně zaměřením se na konkrétní detaily, zaměřením se na název toho, jak ten jednotlivý svazek potom bude vypadat. Je tady celá řada důležitějších aspektů, důležitějších bodů toho návrhu novely nového občanského zákoníku, ať už to jsou majetková práva, ať už to jsou rodinná práva. Od toho máme druhé čtení, abychom se o těch detailech bavili podrobně, více do hloubky, a není důvodem, abychom dnešní jednání tímto zasekali a zbytečně se na tom vyčerpali. Proto bych moc rád apeloval na všechny, abychom pokračovali v té konstruktivní a věcné debatě tak, jako začala v tom posledním jednacím dnu, kdy tento bod byl otevřen, a dokončili projednání prvního čtení a o těch detailech se bavili v dalším druhém čtení. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Děkuji. Nyní je na řadě paní poslankyně Šebelová. (Silný hluk v sále. Poslanci hlasitě diskutují.) Chtěla bych požádat všechny diskutující hloučky, ať už nalevo, nebo napravo, aby si své rozhovory přesunuly do předsálí. Moc děkuji.

Paní poslankyně, prosím.

 

Poslankyně Michaela Šebelová: Děkuji za slovo, vážená paní předsedající. Já bych tady chtěla ocenit slova Hayata Okamury o tom, prostřednictvím vás, že podporuje vlastně narovnání práv homosexuálních osob. Ale chtěla bych vyjádřit svůj názor, proč bych moc prosila, abychom to v rámci druhého čtení dělali na bázi občanského zákoníku, a proč já osobně nesouhlasím s návrhem pana Jiřího Navrátila, jehož si jinak velmi vážím, a vážím si i toho, že lidovci chtějí o tomto tématu hovořit. Ale pojďme se o tom prosím bavit v rámci druhého čtení. Opravdu nebazírujme na tom názvu, bavme se o těch právech, ale řešme to na bázi občanského zákoníku. Jsme jedni lidé, nemáme tedy žádné jiné občany druhé kategorie. My potřebujeme zvláštní zákony pro učitele, lékaře, technické pracovníky, ale pokud jsme všichni lidé, tak prostě naše práva jsou upravena občanským zákoníkem, a o to vás moc prosím, pojďme diskutovat o těch změnách, pojďme se bavit o těch technických detailech v druhém čtení, ale narovnejme ta práva v rámci občanského zákoníku. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Děkuji. Nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Munzar, připraví se pan poslanec Juchelka. Pane poslanče, prosím.

 

Poslanec Vojtěch Munzar: Děkuji za slovo, paní předsedající. Dobrý den, kolegyně a kolegové. Já si dovolím zareagovat na svého ctěného kolegu pana poslance Zunu, vaším prostřednictvím, který tady řekl: neřešte ten název, protože to je detail. No, on to totiž detail není. Já jsem tady vystupoval už jednou s velmi dlouhým projevem. Nemám rád vystupovat jenom s jedním argumentem, který může být otočen, proto jsem tady vysvětloval svůj postoj v docela dlouhém projevu. Nicméně já jsem v tom projevu řekl, že to je diskuse o principu a ten název je vyjádřením toho principu. Myslím si, že my nemáme problém upravit nějaká individuální práva, která komplikují každodenní život stejnopohlavním párům. V minulém období to ze strany iniciativy Manželství je fér bylo jednoznačně odmítnuto.

My se bavíme o tom principu, že z mého pohledu manželství není technicko-právní úpravou soužití dvou osob, aby se jim spolu lépe žilo, i když k tomu svazku vede ušlechtilý cit, jako je láska. Pro mě ten princip manželství je daleko hlubší. Manželství historicky je institut, kde společnost předpokládá, že zabezpečí přirozené pokračování společnosti. Proto historicky mu byla dána některá navíc práva, navíc výhody. A proto ta diskuse o dětech je velmi zásadní. Já určitě ten svůj komplexní pohled nedokážu říct ve zbývajících 20 sekundách. Odkazuji vás na ten stenoprotokol, protože myslím, že jsem tam vysvětlil svůj postoj velmi dobře. Ale prosím, nezužujme manželství jenom na technicko-právní úpravu soužití dvou osob. Ten princip je skutečně hlubší a ta debata má být hlubší. (Předsedající: Čas, pane poslanče.) Protože jinak jdeme pouze po povrchu. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Také děkuji. Nyní je na řadě pan poslanec Juchelka a připraví se pan poslanec Zuna. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Aleš Juchelka: Já moc děkuji. Tak můj názor je dlouhodobě známý. Já budu jenom ve faktické, dám návrh na jedno usnesení. Nicméně ještě předtím bych chtěl říct, že to, co by tady plulo ve druhém čtení do Sněmovny, tak by se týkalo stovky, stovky různých zákonů, a domnívám se, že to není v silách žádného poslaneckého návrhu. Že bychom měli chtít po vládě, aby naopak ona, pokud chce připravit nějaký takovýto obsáhlejší návrh, to znamená narovnání těchto práv, aby byl připraven vládní návrh zákona a ne poslanecký.

Proto navrhuji usnesení, které bych chtěl zařadit za hlasování o zamítnutí a návrh na vrácení navrhovateli, tady v tomto znění: "Poslanecká sněmovna přerušuje a odročuje projednávání tohoto návrhu do doby doplnění zákona a/či důvodové zprávy o vymezení rozsahu dopadů na celý právní řád České republiky." Je to velmi důležité, obzvláště pokud chcete ve druhém čtení načítat nějaký širší pozměňovací návrh, který, jak říkám, se bude dotýkat stovek různých právních norem. Není to v silách poslance. Vidíme to například, kdy včera zamítla i s podobnými důvody vláda můj návrh zákona na peněžitou pomoc v mateřství, na úpravu v mateřském příspěvku. A domnívám se, že vláda by mohla postupovat i takto, pokud by například tady některý poslanecký návrh byl ve druhém čtení načten. Krom toho, jak vidíte, tak ani u vládní koalice se neshodnou na tom pozměňovacím návrhu, který přijal, nebo který zpracoval pan poslanec Navrátil.

Takže v tuto chvíli já navrhuji tady toto usnesení. A prosím Sněmovnu, aby ho, pokud tento návrh zákona projde do druhého čtení - o čemž doufám, že ne, protože budu navrhovat, nebo už bylo navrženo jeho zamítnutí a já budu pro to hlasovat - aby podpořila toto usnesení. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Děkuji, pane poslanče. Vy můžete dát návrh na zamítnutí nebo návrh k přepracování. Takže mám si zapsat oba dva tyto návrhy? Toto je doplňkové usnesení, ale to nelze hlasovat, aniž bychom dali návrh na vrácení nebo k přepracování. Takže oba dva tyto návrhy? (Ano.) Dobře, děkuji.

Nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Zuna. Prosím.

 

Poslanec Michal Zuna: Děkuji za slovo a ještě navážu na předchozí výstupy pana kolegy Munzara a ještě opět se vrátím i k panu Novákovi. Já jsem reagoval v tom smyslu právě tak, jak to tady pojmenoval pan Novák, tu situaci před čtyřmi lety, že tady byla možnost to schválit a bylo to v té rovině všechno, nebo nic. A já jsem se vracel k tomu, že dnes v takové situaci ale rozhodně nejsme. Že dnes jsme v situaci, kdy projednáváme novelu nového občanského zákoníku, projednáváme ty jednotlivé kategorie. A mně je naprosto jasné, že název není detail. Je naprosto jasné, že pro někoho je důležité, aby ten název byl stejný pro všechny. Já jsem toho zastánce, já podporuji, aby bylo manželství pro všechny. A také mi je jasné, že pro někoho je to k. o. kritérium. Že je ochoten podpořit stejná práva pro všechny, ale z nějakého důvodu, které tady zaznívají, se mu nelíbí ten název manželství.

Takže neříkám, že to je detail, ale je to detail - nebo je to jiná situace, než která byla před čtyřmi lety ve smyslu všechno, nebo nic. A proto říkám, pojďme to dnes posunout, abychom se o těch, a neřeknu tedy pojem detail, ale o těch jednotlivých parametrech bavili ve druhém čtení.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Děkuji za dodržení času. Nyní se vracíme k rozpravě. S přednostním právem je přihlášena paní předsedkyně Markéta Pekarová Adamová. Paní předsedkyně, prosím.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová Děkuji za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já se pokusím jenom velice stručně vyjádřit, proč podporuji právě a jsem spolupředkladatelkou této novely a proč zrovna občanského zákoníku, protože tam si myslím, že je dost často ukryt právě ten zásadní rozdíl. A vrátím se trochu k tomu - protože to není poprvé, co tady tento tisk projednáváme, respektive první volební období, kdy se mu věnujeme - vrátím se k tomu, jak se vyvíjel třeba i můj postoj. Může to být pro někoho třeba zajímavé a inspirace.

Já jsem kdysi dávno nebyla podporovatelem, abychom změnili občanský zákoník, abychom uzákonili manželství i pro stejnopohlavní páry, protože jsem se domnívala, že máme v současné době registrované partnerství a že to je funkční konstrukt, který není potřeba měnit. Nicméně jsem hovořila s lidmi, kterých se to opravdu týká. Kteří nemají tak jako já možnost vstoupit v sňatek před oltářem, ať už na úřadě, nebo v kostele, ale kteří právě přijdou jenom si vyměnit doklady a registrovat se. A vlastně jsem si uvědomila, že je to podobné asi takovým aktům, které děláme my ostatní, když si jdeme registrovat automobil například. Přijde mi to vůči těmto našim spoluobčanům zkrátka nedůstojné. Přijde mi, že z nich děláme občany jiné kategorie. A přitom povinnosti mají v mnoha ohledech, nebo ve všech ohledech ostatních stejné. Musí platit stejně daně jako heterosexuální lidé nebo páry, musí všechny ostatní věci řešit stejně jako my. Ale tuto jedinou jim vyčleňujeme, máme na ně speciální zákon.

Mně to přijde nedůstojné. Myslím si, že pokud se snažíme vžít do druhých a pokud se snažíme na to nahlédnout jejich pohledem, jejich očima, zkusíme si, jak se říká v jakémsi přísloví, projít jejich botama, tak vlastně nám tohle musí připadat nedůstojné. Protože to jinak ani pojímat podle mě nejde. Proto jsem se v minulých letech stala nejenom aktivní podporovatelkou této změny, ale nakonec i spolupředkladatelkou občanského zákoníku a této změny v něm.

Závěrem chci jenom podotknout na základě té debaty, která tady dnes začala probíhat, že možná ne všichni zaznamenali, že my jako předkladatelé jsme připraveni diskutovat o těch jednotlivých parametrech. Že nelpíme na tom, že se nedá dohodnout nějaká varianta kompromisní. To se může týkat jak tedy práv rodičovských, tak se to může týkat názvu. Samozřejmě nebudeme zastírat, že pro nás by bylo ideální, kdyby to prošlo v té podobě, v jaké jsme to předložili. To asi nikdo nebudeme si lhát. Ale zároveň jsme naprosto otevření té debatě. A zároveň, jak vidíte, další bod, který následuje po projednávání tohoto bodu, Listina základních práv a svobod a změna, která naopak ukotvuje manželství, tak je tady dohoda i na tom, že bude projednán i tento tisk, který je pro mnohé zas naopak tím, co by byli rádi, aby prošlo dál.

Proto vás chci požádat o to, abyste, byť třeba nebudete potom následně v třetím čtení hlasovat pro tento zákon, nebránili jeho projednávání v dalších kolech. Abychom si tu diskusi mohli skutečně ve výborech a v druhém čtení mezi nimi, mezi jednotlivými čteními odpracovat. My podpoříme i prodloužení lhůt na to, aby na to bylo opravdu více času. Aby to nebylo tak, že se budeme cítit pod nějakým časovým presem a tlakem. Takže myslím si, že i ten důstojný průběh debaty, za který děkuji a který oceňuji, ukazuje, že tady je vůle. A já věřím, že je na obou stranách, když to takhle budu dělit na dvě strany. Myslím si, že je vidět, že se liší ty názory i v některých klubech, je to přirozené. Ale prostě je důležité, abychom měli možnost tu diskusi dále vést, a proto myslím, že je fér ten zákon propustit dál, byť to nepředurčuje jeho finální úspěch.

Za mě je tenhle důvod pro mě tím nejdůležitějším, proč jsem se stala podporovatelkou manželství, jak se říkává, pro všechny, ale spíš pro stejnopohlavní páry. Protože zkrátka chci, abychom se v této věci posunuli, aby nešlo jenom o registraci a aby šlo o zrovnoprávnění. Ale může se stát, že nakonec tomu nebudeme říkat manželství, to z té debaty může vyplynout. To tady občas vnímám, že jsou největší výhrady, v těch předchozích příspěvcích, to tak zaznívalo nejčastěji, což se ale dá vyřešit. Jsme tomu otevřeni. Tak to prosím pojďme pustit dál a řešit to. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Také děkuji. Mám zde tři faktické poznámky. První pan poslanec Okamura Hayato, připraví se paní poslankyně Peštová a následně pan poslanec Haas. Pane poslanče, prosím.

 

Poslanec Hayato Okamura: Vážení páni ministři, vážená paní předsedkyně, milé kolegyně, milí kolegové, velice oceňuji ten klidný a věcný tón, ve kterém probíhá tahle velmi důležitá debata. Vážím si paní předsedkyně Markéty Pekarové Adamové, prostřednictvím paní řídící schůze, ale přece jenom bych k tomu, co před chvílí řekla, něco dodal, nebo poznamenal.

Ano, jsou tady práva určité skupiny lidí, můžeme o nich diskutovat, o přání části z nich, protože víme, že ne každý, kdo žije v homosexuálním svazku, touží po tom manželství nebo po tom názvu manželství. Ale prosím vás, jedná se o důležitou věc, je to institut manželství, který souvisí úzce s institutem rodiny, souvisí úzce s výchovou dětí, vnuků, budoucích generací. Nezapomínejme stejně tak na velmi důležitá práva právě dětí, vnuků, těch, kteří žijí v tom manželství jako svazku muže a ženy a autenticky si váží tohoto svazku právě v této podobě. Ne všechno, co tady bylo dlouhou dobu, je špatné. Ne všechno je třeba za každou cenu inovovat a nahradit něčím novým. To, že je něco nové, že to část jiných států přijala, to automaticky neznamená, že ta věc je správná.

Takže jenom nabádám k takové větší opatrnosti v argumentaci a především v přemýšlení, abychom byli racionální. Děkuji moc za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Také děkuji. Nyní s faktickou poznámkou paní poslankyně Peštová, připraví se pan poslanec Haas. Paní poslankyně, prosím.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Já děkuji za slovo. Já bych jenom dopověděla to, kde jsem předtím skončila.

Nejsem si jistá, že v té podobě, jak je to sem předloženo, to znamená manželství pro všechny, a to tady dávám za pravdu panu poslanci Dufkovi, který to tady řekl jednoznačně. Prostě tady se bavíme o tom manželství pro všechny. Ale je pravda, že tady bylo řečeno mým předřečníkem, že je připravená novela, kterou připravil pan poslanec Navrátil, prostřednictvím paní předsedající, plus další poslanci, která toto řeší. Protože jestliže máme tady manželství pro všechny, a říkám, tím, že jsem tu legislativu osm let dělala, tak my tady máme manželství pro všechny. A je tu ta legislativa. A ve své podstatě pouze upravuje to, že se něco rozšiřuje. Teď je to manželství a rozšíří se to o manželství pro všechny a ve své podstatě se nic neděje, jenom tím názvem. Takže to, co by následovalo v tom druhém čtení, já si nedovedu představit, do všech kterých zákonů by to muselo zasáhnout, ať je to občan... Říkám, nevím to penzum těch zákonů, které by se muselo otevřít. Takže už ve své podstatě ty pozměňovací návrhy, které vy říkáte, by přebilo to, co tady je předkládáno. Takže si myslím, že podstatně legislativně čistší by bylo, kdyby se vzal ten pozměňovací... nebo ta novela zákona nebo jak to máte nazvané, ta vaše, prostřednictvím paní předsedající, a byla předložena místo této. Protože, s tím já musím souhlasit, protože ve své podstatě, jak tady řekl správně pan poslanec, papír je papír a není to dřevo. A o tom tady ta diskuse je, myslím tím po té legislativní stránce. Já chápu obsah, co vy chcete, ale toto legislativně není dobře.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Děkuji za dodržení času. Nyní je na řadě pan poslanec Haas a připraví se pan poslanec Juchelka. Pane poslanče, prosím.

 

Poslanec Karel Haas: Děkuji mnohokrát za slovo, vážená paní předsedající. Já jsem své věcné argumenty, své osobní, sdělil už minule, tak s nimi opravdu nebudu zdržovat. Ale v návaznosti na vystoupení paní předsedkyně Pekarové Adamové, vaším prostřednictvím, která tady velmi vstřícně nabízí kompromis, tak mám v zásadě dotaz k zastáncům a zastánkyním a byl bych rád, kdybychom si ho zodpověděli, pro mě bude úplně klíčový pro to mé rozhodování, až dojdeme k hlasování o jednotlivých návrzích ve třetím čtení. Jestli je ten kompromis, a teď se ptám opravdu vážně, korektně, férově, jestli ten kompromis je opravdu míněn vážně?

Proč se ptám? Já jsem zaznamenal včera velký rozhovor kolegyně Báry Urbanové pro iRozhlas. A já si vážím srdcařů, kteří táhnou nějakou skupinu, takže beru opravdu třeba kolegyni Urbanovou jako srdcařku řekněme té skupiny zastánců manželství pro všechny. A z toho rozhovoru, snad ho dobře interpretuju, pro mě vyplynulo: ústupek od názvu manželství je špatně, ústupek ke kompromisu předloženému Jiřím Navrátilem je špatně a novela ústavy je taky špatně, byť ty body dva pro mě souvisí. A pro mě kompromis musí být o tom, že se potkají někde na průsečíku argumenty dvou stran a obě dvě názorové strany nějakého problému, který je řešen, ustoupí.

Tak jenom se chci zeptat - a kladu to tak obecně k té skupině zastánců návrhu manželství pro všechny - kde zhruba, jestli můžete třeba vystoupit s podobnou faktickou, jako se zcela otevřeně ptám já, kde zhruba - a chápu, že nejste homogenní skupina, že jste skupina velmi silných individualit. Ale jestli můžete aspoň naznačit, kde třeba leží ty kompromisy, které pro vás jsou přijatelné, a kompromisy, které pro vás přijatelné nejsou? A já to budu zcela respektovat. Děkuju moc.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Také děkuji za dodržení času. Nyní je na řadě pan poslanec Juchelka a připraví se paní předsedkyně Pekarová Adamová. Pane poslanče, prosím.

 

Poslanec Aleš Juchelka: Děkuji moc. Já budu reagovat nejen na pana poslance Haase v tuto chvíli, ale i na svou ctěnou kolegyni paní poslankyni Peštovou, poněvadž všechny tady tyto věci skutečně můžeme vyřešit tím, že v tuto chvíli já tedy - poněvadž jsem byl na to upozorněn legislativou a i paní místopředsedkyní Sněmovny - dám procedurální návrh na hlasování o tomto usnesení: Poslanecká sněmovna přerušuje a odročuje projednání tohoto návrhu do doby doplnění zákona a/či důvodové zprávy o vymezení rozsahu dopadu na celý právní řád České republiky. - A abychom věděli, do kterých zákonů to bude samozřejmě zasahovat a bude to projednáváno. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: To je procedurální návrh, o kterém budeme hlasovat hned. Já zagonguji pro kolegy z předsálí a zopakuji, že procedurální návrh pana poslance Juchelky je přerušit bod a jeho odročení do doplnění všech souvisejících věcí a všech zákonů, které se toho dotýkají. Říkám to správně, pane poslanče Juchelko? Snad to interpretuji správně. (Hlásí se poslanec Jakob.) Ano, s protinávrhem. Prosím.

 

Poslanec Jan Jakob: Děkuju. Vážené dámy, vážení pánové, jak z té diskuse vyplývá, tak ta problematika je velmi složitá. Já rozumím návrhu kolegy Juchelky, nicméně nemůžu souhlasit s takovýmhle přerušením, protože to má smysl podle jednacího řádu vrátit k přepracování, nedávat takovýto procedurální návrh. Abychom si v tom udělali jasno, zdali tahle procedura má smysl v tuto chvíli, tak si dovolím dát protinávrh, abychom přerušili na pět minut. Děkuju.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Děkuji. Návrh pana předsedy Jakoba je přerušit bod na pět minut. Vnímám zájem o odhlášení, takže jsem vás všechny odhlásila, prosím, abyste se přihlásili znovu svými identifikačními kartami.

 

Nejprve tedy budeme hlasovat o protinávrhu pana předsedy Jakoba na přerušení tohoto bodu na pět minut. Já už jsem gongovala i v průběhu všech vystoupení, takže si myslím, že to je dostatečné.

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro návrh pana předsedy Jakoba na přerušení na pět minut? Kdo je proti?

Hlasování 116, přihlášeno 126 poslanců a poslankyň, pro 8, proti 62. Návrh nebyl přijat.

Nyní tedy budeme hlasovat procedurální návrh pana poslance Juchelky o přerušení tohoto bodu a odročení tohoto bodu do doplnění všech souvisejících zákonů, souvisejících s tímto návrhem.

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 117, přihlášeno 128 poslanců a poslankyň, pro 44, proti 51. Návrh nebyl přijat.

 

Pokračujeme tedy ve faktických poznámkách. Teď ji má paní předsedkyně Pekarová Adamová. Paní předsedkyně, prosím.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová Děkuji za slovo. Odpovím několika předřečníkům. Nejdříve, vaším prostřednictvím, panu poslanci Haasovi. Samozřejmě ani my nemáme úplně stoprocentní jednolitou shodu a každý má tu hranici, která je pro něj nepřekročitelná, lehce jinde. A právě z toho důvodu jsem už před několika měsíci i ustavila takovou pracovní skupinu, ve které každá strana koalice, tedy teď je to opravdu vládní koalice, protože ani mezi námi nepanuje shoda, má své zástupce, a hovoříme o tom, jaká je ta naše řekněme představa, jaké jsou ty možnosti dohody, kde jsou styčné plochy, když to tak řeknu. A samozřejmě komunikujeme i se zástupkyní hnutí ANO paní Pastuchovou, která je spolupředkladatelkou tohoto zákona, tak abychom našli tady tuto shodu i s hnutím ANO. Protože víme, že postoj SPD je jednotný a tam tedy chápeme, že ta dohoda možná není. To je fakt, který teď nastává. (Velký hluk v sále.)

Já mohu říci, že se většina kloní k tomu, aspoň jak to vnímám, abychom skutečně vedli i rozpravu ohledně názvu, to ano. A tam si myslím, že je tedy jednoznačný prostor pro to se dohodnout. Takže to je za mě určitý příslib, který možná může rozhodnout -

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Paní předsedkyně, strašně se omlouvám. Já vám samozřejmě vám nastavím ten čas. Ale požádám Sněmovnu o klid! Je to velmi nedůstojné! Paní předsedkyně tady překřikuje celou Poslaneckou sněmovnu. Prosím o klid.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová Děkuji. Je to tedy prostor pro dohodu, která samozřejmě i díky tomu, že bychom prodloužili lhůty, a to jsme deklarovali, o 60 dní, tak v tu chvíli bude na ni dostatečný prostor před samotným druhým čtením. A další aspekt, který se s tím váže, je surogátní mateřství, rodičovská práva a tak dál, všechno se dá v tomhle řešit.

Jenom stručná reakce na předřečníky, kteří se bojí toho, co je možné, není možné. Jako z hlediska právě, jak navrhuje pan Juchelka, jak navrhuje paní Peštová, vaším prostřednictvím, opět to je součástí debaty a jsme schopni na to odpovědět v rámci jednání před druhým čtením na výborech a podobně. Budeme mít tato stanoviska, která budete chtít, připravená natolik kvalitně, abyste neměli jediných pochyb. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Také děkuji. Nyní je na řadě pan poslanec Zuna. Všechno faktické poznámky. Připraví se paní poslankyně Urbanová. Pane poslanče, prosím.

 

Poslanec Michal Zuna: Děkuji za slovo, paní předsedající. Chtěl jsem zareagovat na výstup paní poslankyně Peštové, která tady zmínila, že řešení práv stejnopohlavních párů by bylo legislativně správně řešit v zákonu o registrovaném partnerství. Chtěl jsem zareagovat, že já si toto nemyslím. Já jsem přesvědčen o tom, že partnerské vztahy, stejně tak jako řeší manželství, tak veškeré partnerské vztahy by měl řešit nový občanský zákoník, a proto i vlastně projednáváme dneska novelu nového občanského zákoníku. Zákon o registrovaném partnerství vnímám jako nevhodný zákon, svým způsobem i jako přežitek. A myslím si, že většina z nás se tady shoduje na tom, že registrovat lidi je nežádoucí. Registrujeme auta, registrujeme zvířata na výstavě a podobně, ale rozhodně bychom neměli registrovat lidi. Proto nesouhlasím s postojem, že legislativně správně je řešit sňatky stejnopohlavních párů v zákonu o registrovaném partnerství. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Také děkuji, za dodržení času. Další s faktickou poznámkou je přihlášena paní poslankyně Urbanová. Připraví se pan poslanec Mašek. Prosím, paní poslankyně.

 

Poslankyně Barbora Urbanová: Pane kolego, jenom vysvětlím ten rozhovor, který byl se mnou veden na rozhlasu, který měl titulek, že pro mě, když se to nebude jmenovat manželství, tak je to stále diskriminace. Já jsem v tom rozhovoru řekla jenom to, co si myslím, ale popisovala jsem tam přesně ty věci, o kterých si myslím, že se můžeme dál bavit. A stejně jako pro některé mé kolegy jsou věci, které by nepodpořili nikdy, typu adopce pro děti a tak dále, tak pro mě tam určitě bude ten moment, kdy já si řeknu - je to pro mě ještě přijatelné i třeba ve vztahu k tomu názvu, nebo ne? Ale ten prostor na tohle promyšlení bych chtěla v rámci druhého čtení stejně jako ti, kteří třeba nechtějí dojít až do toho plného zrovnoprávnění, jak jej chápu já. Takže nebojte se, ten prostor tam je i za mě, ale já o tom také budu chtít přemýšlet. Děkuju.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Děkuji. Nyní je na řadě pan poslanec Mašek a připraví se paní poslankyně Válková. Všechno faktické poznámky. Pana poslance Maška ovšem nevidím. Nyní prosím paní poslankyni Válkovou a připraví se paní poslankyně Ochodnická. Prosím, paní poslankyně.

 

Poslankyně Helena Válková: Milá paní místopředsedkyně, milé kolegyně, milí kolegové, jsem ráda, že se vracíme trošku k těm právním aspektům, že tady diskutujeme o tom, jaká novelizace je ta vhodná. A tady jenom chci zdůraznit, že právě proto, že jde o tak důležitý institut, je nutné, aby byl upraven občanským zákoníkem. Také je manželství v občanském zákoníku, takže tady jsme na správné cestě. To je první statement.

A druhý. Vidím tady pana kolegu Nachera? Nevidím, vaším prostřednictvím. Ale přesto prozradím, protože každý z nás má nějaký vývoj za sebou, v prvním volebním období jsem byla zastánkyně tradičních řekněme postupů. Hodně jsem o tom přemýšlela, ale určitě bych tady takhle nevystupovala jako dnes. V druhém volebním období jsem měla možnost i potom být zmocněnkyní vlády pro lidská práva, seznámit se více s touto problematikou, nastudovat si různé věci a řekla jsem si, tady jde cesta tímto směrem. Ale v souvislosti s přípravou novelizace jsme i zkoušeli s panem poslancem Nacherem - a už přichází, což je dobře, byť teď mě asi moc nevnímá, vaším prostřednictvím, paní místopředsedkyně - zda by to manželství, ten název bylo možné nějak změnit. A my jsme na to nepřišli. My jsme za půl roku nepřišli na vhodný ekvivalent. Nejsme tedy jazykovědci. Ale pak, když se vrátím ke kořenům celého problému, tak já jsem dospěla za sebe k názoru, že nejde ani tak moc o ten název, že jde o přístup k tomu institutu, který si každý z nás vykládá jinak. Čili my to nespasíme názvem. My to opravdu budeme muset hlasovat. (Předsedající: Čas, paní poslankyně.) Dřív nebo později.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Děkuji. Nyní je na řadě paní poslankyně Ochodnická. Připraví se paní poslankyně Zajíčková. Prosím.

 

Poslankyně Martina Ochodnická: Děkuji, paní místopředsedkyně. Ráda bych zareagovala na své kolegy, kolegu Haase a kolegu Munzara, vaším prostřednictvím. Moc si vážím toho, pane kolego Haasi, že jste ten dotaz položil, protože je fér. A je fér vám na to odpovědět. A sama za sebe teď mluvím, ráda odpovím, protože samozřejmě sémanticky to slovo manželství můžeme vnímat každý jinak. Já na rozdíl od kolegy Munzara ho vnímám jako symbol. A je potřeba si říci, že je-li něco symbolem, tak to každý cítíme úplně jinak. Pokud je manželství pro někoho symbolem, já to respektuji, já to tak nemám. A proto jsem moc ráda, že právě ta pracovní skupina, kterou vede paní předsedkyně, existuje. Existuje dlouho a vedou se na ní debaty nikoliv ideologické, nikoliv symbolické, vedou se v ní debaty konkrétní, nad konkrétními návrhy, nad konkrétními kompromisy a bariérami každého z nás, za kluby, podotýkám, kam jsme ochotni postoupit.

Já sama za sebe říkám, že tím, že pro mě manželství není symbol, se dokážu vžít do toho, že pro někoho je, a velmi to respektuji, proto třeba zrovna to slovo jsem ochotná, a říkám to tady na kamery a říkám to tu před vámi, opustit za cenu toho, že vyřešíme, že dnes již reálně existují děti ve stejnopohlavních párech, jejichž práva jim ubíráme a jsou diskriminovány oproti mým dětem, které žijí v heterosexuálním manželství. A to je pro mě třeba to zásadní, stěžejní, o čem celá ta novela pro mě symbolicky, ale i lidsky je. A to jsem tady chtěla zdůraznit. Takže ano, manželství na rozdíl od kolegy Munzara vnímám v té rovině symbolu sémanticky, a pro mě symbolem není. Pro mě je naprosto zásadní to, aby děti žijící ve stejnopohlavních párech měly stejná práva jako moje děti. Tak to jen k tomu.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Děkuji. Nyní je na řadě paní poslankyně Zajíčková a připraví se pan poslanec Okamura Hayato. Paní poslankyně, prosím.

 

Poslankyně Renáta Zajíčková: Já také krátce zareaguji na své předřečnice, a to konkrétně na paní místopředsedkyni Poslanecké sněmovny Markétu Pekarovou, prostřednictvím vás, a i na paní poslankyni Ochodnickou, také prostřednictvím vás. Já jsem též členkou té pracovní skupiny. Potvrzuji, že se tam opravdu bavíme o těch tématech ve velmi širokém poměru, řešíme jak název, řešíme tak i obsah té změny, mluvíme o tom, zdali udělat změnu a propsat ji do občanského zákoníku, nebo zda ji udělat prostřednictvím zákona o registrovaném partnerství.

Musím říct, že na poslední schůzce došlo k významnému posunu, kdy právě kolegové přišli s možností nelpět na názvu "manželství", což my jsme přivítali. Vnímám to jako velmi vstřícné gesto, a proto i já souhlasím s tím, aby ta změna se propsala do občanského zákoníku, ne pouze do zákona o registrovaném partnerství. Myslím si, že shoda je na tom, že musíme narovnat veškerá práva ve vztahu k majetku, k informacím, ke zdravotním informacím a podobně, ano, pro nás - možná konzervativce - je důležité zachovat název "manželství", protože ho vnímáme jako svazek muže a ženy. Svazek žena - žena, muž - muž vnímáme jako jiný svazek, byť by měl samozřejmě mít zachovaná veškerá práva, tak jako mají manželé. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Také děkuji za dodržení času. Nyní je na řadě pan poslanec Okamura Hayato a připraví se pan poslanec Kubíček. Pane poslanče, prosím.

 

Poslanec Hayato Okamura: Vážení pánové, ministři, vážená paní předsedající, vážené a milé kolegyně, vážení a milí kolegové, já si velmi vážím kolegy Michala Zuny, prostřednictvím paní předsedající, jenom chci opravit jednu asi věcnou chybu, kterou možná udělal nevědomky, jak věřím, že v tom návrhu Jirky Navrátila z našeho klubu právě stojí i oprava toho názvu, že se vypouští slovo "registrované", ale zůstává neutrální, řekl bych důstojný název, pojem "partnerství". Tak jenom na to chci poukázat. Návrh Jiřího Navrátila je už dobře propracovaný, jsou tam ošetřené nejrůznější aspekty partnerství osob homosexuálních v takovémto svazku. To znamená, kdybychom o něm debatovali, případně nakonec došli i k nějaké shodě a odhlasovali ho, tak by to urychlilo řešení této otázky a koneckonců by to pomohlo i těm, o které jde, a zároveň bychom respektovali i tu nemalou část naší společnosti, našich spoluobčanů, kterým je právě drahý ten institut manželství výhradně jako svazku muže a ženy, jako prostor pro výchovu dětí, vnuků, budoucí generací. Děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Také děkuji. Nyní je na řadě pan poslanec Kubíček a připraví se pan poslanec Dufek. Prosím.

 

Poslanec Roman Kubíček: Paní předsedající, děkuji za slovo. Já se velmi omlouvám a budu vystupovat ve faktické poznámce naposledy, protože ven to musí vypadat, že jsme to zacyklili schválně a uplácali jsme se v mnoha faktických poznámkách a nedává to velký smysl. Já zopakuji tři zásadní premisy, které je třeba vyřešit.

První, práva a povinnosti manželství, svazek, dědění, nahlížení. Tak bych řekl, že asi je nějaká shoda, která nemá velkou problematiku, a nelišíme se.

Pak máme druhý bod, který se jmenuje adopce a manželství. Tam už ta shoda vůbec není. Tam se bude muset nějakým způsobem hledat nějaký kompromis.

A pak je třetí bod, který se jmenuje - samotný název - a ten samotný název, tam asi dojdeme k nějakému kompromisu, protože jsem si tady vyslechl, že to pro někoho není ta kruciální překážka. Nicméně budeme-li pokračovat v nekonečném přílivu faktických poznámek, tak se nikam nedostaneme. To říkám zcela zodpovědně a tady slibuji, že faktickou poznámkou se již nepřihlásím. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Děkuji. Nyní je na řadě pan poslanec Dufek a připraví se pan poslanec Juchelka s faktickými poznámkami. Prosím.

 

Poslanec Aleš Dufek: Jenomže ono to tak je. Ten návrh je takový, že v podstatě vyvolává další a další faktické poznámky. Ono je hrozně jednoduché dávat nějaké mediální výstupy, protože ono to mediálně vypadá hrozně jednoduše, tady všechny tyto věci, ale když to jenom otevřeme při prvním čtení, tak si všimněte toho zmatku, zmatku, který vypukl. Já jsem si myslel, že taky dneska ve dvě hodiny jdeme domů, a my jsme se nedostali přes faktické poznámky a máme před sebou ještě osm přihlášených lidí.

A pokud jsem dobře pochopil, tak posledních třicet minut - tedy dobře, že manželství tedy ne, ale myslím, že jedna z předřečnic řekla, že... ale jde jí o to, aby mohly děti vyrůstat u stejnopohlavních párů. A kde ty děti ty stejnopohlavní páry vezmou? A budeme o tom zase diskutovat - kde vezmou stejnopohlavní páry ty děti? Pro jejich práva? Rozumíte?

Takže je to velmi zmatečné, je to velmi nedomyšlené, je to velmi nepropracované. Já osobně si jménem klubu KDU-ČSL beru dvacet minut přestávku na poradu našeho klubu. A prosím ostatní, aby fakt zvážili - hlavně předkladatelé - další postup, abychom se nedostali do těch zmatků třeba v těch druhých čteních nebo pak následně.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Děkuji. Na základě požadavku předsedy klubu KDU vyhlašuji dvacetiminutovou přestávku do 12.25 hodin.

 

(Jednání přerušeno ve 12.05 hodin.)

(Jednání pokračovalo ve 12.25 hodin.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Je 12.25. Dobré poledne, vážené kolegyně, vážení kolegové. Vystřídali jsme se v řízení schůze. Zdravím vás a budeme pokračovat v přerušeném bodě. V tuhle chvíli jsme ve faktických poznámkách a jako první s faktickou poznámkou vystoupí pan poslanec Juchelka. Pane poslanče, vaše dvě minuty. Prosím.

 

Poslanec Aleš Juchelka: Děkuji moc, pane předsedající. My jsme tady skončili naposledy tou faktickou přestřelkou u toho kompromisu. A mě vždycky strašně baví, když se bavíme o nějakém kompromisu, když tady například v minulém volebním období bylo to, že jsme sloučili rozpravu u toho ústavního znění manželství jako svazku muže a ženy a toho občanského zákoníku. Co se v tuto chvíli stalo? Když jsme to navrhovali, tak to bylo zamítnuto, místo abychom šli tedy cestou nějakého kompromisu, nějakou aspoň vstřícností v tom, že bychom sloučili ty dvě rozpravy dohromady.

Paní poslankyně Ochodnická - která tady v tuto chvíli není - říká, že v té skupině se řeší ty praktické věci, ne ty ideové, hodnotové, principiální. Ale právě o tom všem je tady tento zákon - o hodnotách, o principech, o tom, jaký má každý z nás ten ideový pohled na věc.

A co se týká těch práv dětí, tak já samozřejmě jsem velmi rád, pokud se ta práva dětí naopak právě porušovat nebudou a pokud, jak paní Ochodnická říká, že jim jde o ta práva dětí, aby se neporušovala, tak já jsem jedině pro a říkám, že budu hlasovat všemi deseti pro právě, když nebudeme porušovat práva těch, kteří jsou nejzranitelnější, a to jsou právě děti, které mají i podle listiny práv dítěte (Úmluvy o právech dítěte?) nárok na to znát svou maminku a znát svého tatínka. To je to prvotní.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji, pane poslanče. Další s faktickou poznámkou vystoupí pan poslanec Navrátil.

Než se dostaví k řečnickému pultíku, načtu omluvy. Omlouvá se paní poslankyně Adámková Věra od 11.45 hodin do 13 hodin z pracovních důvodů, omlouvá se pan poslanec Bělor Roman od 11.30 do 12 hodin z pracovních důvodů, omlouvá se pan poslanec Fridrich Stanislav od 18 hodin z pracovních důvodů, omlouvá se pan poslanec Kobza Jiří od 13 hodin z rodinných důvodů. A z členů vlády se omlouvá ministr Dvořák Martin od 11 hodin a od 12 do 13 z pracovních důvodů.

Pane poslanče, nyní vaše faktická poznámka.

 

Poslanec Jiří Navrátil: Děkuju za slovo, pane místopředsedo. Já jsem rád, že tady paní předsedkyně Pekarová zmínila, že vznikla pracovní skupina - ano, i já jsem jejím členem, tak jak to říkala ctihodná kolegyně Zajíčková - a že jsme se tam na něčem posunuli. Ale uvědomme si, že kdyby ta pracovní skupina vznikla ještě před podáním onoho návrhu, mohl být podán už ve znění té shody a všichni jsme tady nemuseli trávit hodiny času nad tím, jestli poslat něco do druhého čtení. Na něčem, čem je shoda, není shoda, co jsme schopni upravit, nebo nejsme schopni upravit. Já to říkám do budoucna. Pojďme raději zřídit více pracovních skupin, které se shodnou na znění, které může touto Sněmovnou projít, a nebudeme trávit tady tolik času. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Další s faktickou poznámkou vystoupí pan poslanec Munzar.

 

Poslanec Vojtěch Munzar: Já chci zareagovat na paní poslankyni Ochodnickou, vaším prostřednictvím, na tu diskusi, která probíhala před přestávkou. Ona tady mluvila o adopcích dětí. Já se přiznám, a říkal jsem to tady v tom svém dlouhém vystoupení, mám určitý problém - a určitě jsem nemluvil, pane předsedající, minutu a půl. Já jsem teprve teď začal mluvit s faktickou poznámku. (Časomíra ukazuje 0:27.)

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Já to napravím. Přidám vám minutu. Prosím.

 

Poslanec Vojtěch Munzar: Děkuji. Ten problém je, že z mého pohledu to nejlepší prostředí pro děti je to, když můžou ve svém životě, ve svém dospívání potkávat obě role - jak muže, tak ženy. A my bychom - a já to vnímám tak, že pokud bychom nenastavili k tomu žádné mantinely a prohlasovali bychom ten dnešní návrh, tak bychom plánovitě vytvořili prostředí, kde by proto pro ty děti jeden z těch vzorů chování nebyl. To je první poznámka.

A druhá poznámka. Ono každé dítě má svého biologického rodiče. My tady příběhy - mnohdy já slyším, že se začínají říkat někde od prostředka, neříkají se od začátku. A my někomu poskytneme právo, ale zároveň mám obavu, a vnímám to jako riziko, že můžeme vzít právo tomu dítěti na svého biologického rodiče. A proto bych byl velmi opatrný při této diskusi. Já chápu všechny ty příběhy a chápu, že se může někdy stát, že ani tradiční manželství, může se stát spousta věcí, kdy bude chybět jedna z těch rolí, kdy jsou nějaké problémy a podobně, ale nelíbí se mi, že bychom opravdu plánovitě vytvořili prostředí my rozhodnutím dopředu pro děti, že nebudou mít oba dva vzorce chování. To by se mi nelíbilo. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. Nyní se s přednostním právem hlásí pan místopředseda Skopeček. Proto jsme se vystřídali při řízení schůze. Prosím, ujměte se slova.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuju pěkně, paní místopředsedkyně, za vstřícnost. Vážené kolegyně, kolegové, já vás nebudu dlouho zdržovat. Nicméně bych rád vyjádřil svůj názor na danou věc, hlavní princip toho, proč budu hlasovat... nebo proč budu zastávat postoj, jaký budu zastávat.

Na úvod řeknu, že jsem zastáncem manželství jako výhradně svazku muže a ženy a má to podle mého názoru zůstat i nadále. Manželství je jistá výsada a privilegium, v tom souhlasím i s těmi, kteří předkládají návrh, který má manželství otevřít nebo rozšířit na další stejnopohlavní páry, nicméně já jsem přesvědčen, že ta výsada, to privilegium, pro manželství mělo a má své důsledky a důvody a že i to, že je to privilegium, znamená i to, že ty páry nesou jistou regulaci a omezení, když do toho svazku vstoupí.

Jak to privilegium, tak ta regulace nebo do jisté míry omezení svobody má své důvody. Dříve církve, dnes více stát toto privilegium poskytuje nikoliv výhradně a pouze proto, aby stvrdilo jakýkoliv cit dvou lidí, kteří do manželství vstupují. Manželství tu není proto, aby stvrzovalo lásku jakéhokoliv páru. Ta je bezesporu nutným a hlavním předpokladem pro to, aby manželství a rodina byla úspěšná, nicméně tím hlavním důvodem, proč to manželství je regulováno, proč je výsadou, je to, že je to přirozené, optimální místo pro založení rodiny, výchovu dětí, a tedy i přežití a pokračování společnosti. A to prostě mohou zajistit jenom páry, kde na jedné straně je muž a na straně druhé žena. Tak to prostě biologicky je a nejde to jakkoliv změnit.

Jak říkám, stát nereguluje a neomezuje svobodu muže a ženy kvůli jejich citu a kvůli jejich lásce, ale kvůli tomu, aby bránil rychlému spontánnímu rozpadu rodin, které by dostaly do problémů zejména děti, ale i další členy rodiny. Jinak jsem totiž přesvědčen, že státu není nic do toho, kdo s kým a jakým způsobem žije, kdo jakého partnera či partnerku si k soužití vybírá. A podle mě ani nám by nemělo být nic do toho, kdo a s kým žije, koho si vybral jako svého životního druha. Já dokonce nevylučuju to, že mezi partnery, myslím teď v tuto chvíli mezi stejnopohlavními partnery, může existovat dokonce i silnější cit, silnější láska než u řady heterosexuálních partnerů, kteří vstupují dnes do manželství. Ale znovu chci zopakovat, že manželství tu není jenom kvůli potvrzení lásky, je tu kvůli vytvoření stabilního a bezpečného přirozeného prostoru pro narození a výchovu dětí. Proto si také myslím, že adopce dětí by měla být umožněna výhradně muži a ženě a neměla by být rozšířena či jakkoliv v tomto smyslu ředěna.

Nicméně rád podpořím změnu legislativy, která usnadní život dnešním párům, které žijí v registrovaném partnerství v tomto smyslu, a doufám, že jsem to i ve svém příspěvku naznačil. Mně je jedno, kdo jak a s kým žije, a myslím si, že stát by měl do spontánních lidských vztahů zasahovat co nejméně, respektive vytvářet taková pravidla, která lidi, partnery, ať už má partnerství jakoukoliv podobu, omezuje a komplikuje jim život co nejméně. Proto takové věci jako informace o zdravotním stavu partnera, otázky dědických vztahů, to jsou věci, o kterých já jsem schopen připustit diskusi, a rád budu hledat takovou podobu těchto změn, která dnešním stejnopohlavním párům žijícím v registrovaném partnerství co nejvíce usnadní život.

Jenom řeknu na závěr, že projednáváme věc velmi vážnou. Není to věc, která je parametrem, tak jako rozhodujeme o celé řadě zákonů, kdy měníme parametry hospodářské politiky, regulace nejrůznějších oblastí hospodářského života, alespoň to, co třeba zajímá mě jako ekonoma, co lze velmi snadno a rychle opravit nějakými dalšími novelami v co nejkratším čase. Já bych byl velmi rád, abychom zejména u tohoto tématu si uvědomili to, že jistě máme v tuto chvíli svěřenou moc měnit zákony v České republice a že v tuhle chvíli nebudeme měnit nějaký bezvýznamný parametr, ale saháme na instituci, která má neskonalou tradici, neskonalou historii, která bezesporu přesahuje nejenom mandát této Sněmovny, ale přesahuje zdaleka i životy nás všech. Myslím si, že v takových chvílích a v takových bodech bychom měli o to více tu naši moc měnit zákony a zasahovat do historických institutů, měli bychom tu moc brát velmi vážně, měli bychom ji využívat ve velmi omezených případech, měli bychom brát v úvahu i argumenty a důvody, proč se naši předci rozhodli pro jistou podobu tohoto institutu, a ta naše pýcha rozumu by měla být v tomhle případě velmi snížena a měli bychom o tom rozhodovat v kontextu té historie, kterou institut manželství má.

Stejně tak bych rád poprosil, jakkoliv respektuji názor kolegů, kteří mají opačný názor, abychom debatu vedli - já ji tady dnes poslouchám poměrně pozorně - až do konce velmi kultivovaně, abychom nepoužívali nefér argumenty. Pro mě tím nefér argumentem a nefér termínem už je samotný termín manželství pro všechny. Podle mého názoru je to zavádějící spojení. Podle mého názoru je to manipulativní spojení, protože, jak jsem říkal, manželství je privilegium a tímto návrhem zákona chcete pouze to privilegium rozšířit na další privilegovanou skupinu, ale to neznamená, že to bude manželství pro všechny. Stejně tak prosím, abychom se nenálepkovali tím, kdo jaké máme zahraničněpolitické názory či zahraničněpolitické ukotvení. Rozhodujeme o tom v České republice, rozhodujeme o manželství pro české občany a vůbec to nemá nic do toho, jaký máme názor na zakotvení České republiky mezi západními demokraciemi nebo jaký názor máme na stávající Rusko. Velmi bych si přál, abychom tyto věci do té debaty netahali, aby ta debata probíhala férově, abychom pokud možno dospěli k výsledku, který nebude divokým hlasováním, ale který bude schopna přijmout i většina společnosti, bude s tím sžita - a teď tou většinou společnosti nemyslím nejrůznější průzkumy veřejného mínění, které na toto téma v různé době vznikají.

Rozhodujeme o zásadním, fatálním, možná nejdůležitějším tématu tohoto volebního období. Rozhodujeme o hodnotovém tématu, a proto všechny, i ty, kteří jsou zastánci té změny, prosím, aby k tomu přistupovali opravdu s úctou k té tradici a skutečně popřemýšleli, jestli jakákoliv radikálnější změna má smysl a má důvod měnit osvědčené, staletími osvědčené instituce. Děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji panu místopředsedovi. Jako další je přihlášen pan poslanec Jan Síla a připraví se posléze paní poslankyně Pavla Golasowská. Pane poslanče, ujměte se slova.

 

Poslanec Jan Síla: Děkuji za slovo. Vážená paní místopředsedkyně, vážená vládo... (hledí do téměř prázdných vládních lavic), pane ministře, vážené poslankyně, vážení poslanci, dovolte, abych vám nějak vyjádřil nebo vysvětlil svoje vlastní postavení, které reprezentuje názor SPD, a to je názor na manželství pro všechny. Domnívám se, že současná novela tohoto zákona není úplně jenom o tom posuzování manželství, názvu manželství a jednotlivých jako bodů nebo drobností, jak bylo tady několikrát v diskusi poznamenáno, ale chtěl bych pojmout ten svůj referát skutečně komplexně, protože jsem se snažil proniknout do té problematiky. Já sám jsem 45 let ženatý, vychoval jsem několik dětí a tak dál, čili mě se to jako přímo nedotýká. Nedotýká se to ani mých příbuzných. Ale to znamená, budu se snažit vás seznámit s názorem, který jsem si udělal po prostudování spousty materiálů.

A sice začal bych tak. V roce 2006 byl schválen zákon č. 115 o registrovaném partnerství osob stejného pohlaví. V roce 2018 předložen byl v Parlamentu návrh novely občanského zákoníku rozšiřující manželství rovněž na svazky osob stejného pohlaví. Parlament o něm nerozhodl. Od června 2022 nyní leží tady u nás ve Sněmovně zase sněmovní tisk č. 241, který má umožnit uzavírat stejnopohlavní manželství a změnu registrovaného partnerství na manželství. To je důležité. Zákon č. 115/2006 Sb. svým § 13 odst. 2 zcela vyloučil osvojení dítěte registrovaným partnerem bez ohledu na další okolnosti. A já se domnívám, že celý problém a meritum problému, který tady všichni probíráme, a je kolem něho tolik řečí, je, že opakovaně ke schválení je předkládána tato novela proto, že osvojení a výchova naší další generace v homosexuálních prostředích, v takzvaných homoparentálních rodinách, je vlastně hlavní příčinou toho všeho.

Proč si to myslím? Ústavní soud 14. června 2016 zrušil § 13 odst. 2 zákona č. 115/2006 Sb. zcela vylučující osvojení dítěte registrovaným partnerem. Velmi dobře si pamatuji, já jsem to viděl sám na obrazovkách, jak protagonista LGBT komunity v České republice herec Hromada před přijetím zákona o registrovaném partnerství na přímý dotaz redaktorky České televize lživě vyjádřil, že tato komunita nikdy nebude usilovat o osvojení a výchovu dětí. Mimo jiné to byl šéf poradců ministryně pro lidská práva Džamily Stehlíkové a poradce ministra Michaela Kocába. Po zrušení dotyčného § 13 odst. 2 zákona č. 115 přiznal, že byl tento paragraf záměrně zapracován do zákona pouze jako obezlička pro zklidnění zásadních odpůrců zákona. Věděl totiž, že po přijetí bude muset v budoucnu Ústavní soud tento paragraf zrušit. Totiž tehdy platný zákon o rodině umožňoval nebo umožňuje ještě osvojení dítěte nebo pěstounskou péči o ně jak manželským párům, tak například homosexuálním jednotlivcům za podmínky, že poskytují vhodné výchovné prostředí. Tento jednoznačný rozpor v zákonech Ústavní soud vyřešil zrušením výše zmíněného paragrafu v zákonu o registrovaném partnerství. Čili cílem bylo registrované partnerství osob stejného pohlaví postavit na roveň manželství, které umožňuje osvojení dětí homosexuálním jednotlivcům. Aby bylo tohoto cíle dosaženo, musí ještě zákonitě proběhnout legalizace stejnopohlavního manželství.

Návrh novely občanského zákoníku rozšiřující manželství také na svazky osob stejného pohlaví byl neúspěšně předložen již za dva roky po zrušení § 13 odst. 2 Ústavním soudem, to znamená v roce 2018. Od června 2022 tady leží ta novela, nebo sněmovní tisk č. 241 opět. Když se nad tím zamyslíme, nad jednotlivými termíny, zjistíme, že se vlastně jenom jedná o posouvání Overtonova okna. Overtonovo okno odráží dobový názor veřejnosti. Zastánci zájmů ležících mimo Overtonovo okno se snaží přesvědčit a manipulovat veřejnost tak, aby se okno posunulo jejich směrem. Názory veřejnosti se tak postupně v čase posouvají od nemyslitelného na radikální, přijatelné, rozumné, populární a nakonec uzákoněné. V rámci posunu Overtonova okna se dlouhodobě snaží čtyřprocentní menšina přenést na většinovou populaci zátěž své biologické anomálie.

Paragraf 655 občanského zákoníku říká, že manželství je trvalý svazek muže a ženy vzniklý způsobem, který stanoví tento zákon, a tak dál. Podle ustanovení § 800 téhož zákona stále ještě platí bod 1: osvojiteli se mohou stát manželé nebo jeden z manželů. Dříve se říkávalo: za vším hledej ženu. Já říkám: hledej cestu peněz.

Prosazením takzvaného manželství pro všechny bude zrušena poslední legislativní překážka masivnímu rozvoji výnosného byznysu privátních center asistované reprodukce, což jsou lékařské postupy a metody, při kterých dochází k manipulaci se zárodečnými buňkami nebo přímo s embryi. Současná česká legislativa umožňuje, aby se z České republiky stala velmoc pro poskytování umělého oplodnění cizincům. V Česku funguje několik i speciálních agentur, které toto zařizují. Už v roce 2019 útočili detektivové na tehdejší vládu k regulaci obchodu s dětmi, do kterého se zapojily úřady a zdravotnická zařízení v Praze. I u nás probíhají takzvané obchody s dětmi, protože singles nabízí náhradní mateřství i s výběrem pohlaví. Asistovaná reprodukce je... Vteřinku... (Zkoumá svoje papírové materiály.) Já jsem tam totiž udělal ještě vložený jeden odstavec, velmi důležitý, který měl vysvětlovat, proč asi nebyla v tom roce 2019 iniciována žádná zákonná úprava takzvaného surogátního mateřství. Nicméně to musím přeskočit, protože bychom se dostali do těžkých diskusí a debat, které by možná velmi prodloužily tady tuto debatu.

Asistovaná reprodukce by se měla stát záchranou pro bezdětná manželství, ale také se z ní stal výnosný byznys, který může mít nedozírné negativní následky pro budoucnost lidské populace. Pokud na to budete mít, tak si v blízké budoucnosti koupíte dítě jako domácího mazlíčka podle svých požadavků, blond klučinu s výškou 190 centimetrů a třeba s IQ 180. No a většina těch, co na to mít nebudou, se stane podřadnou rasou, jejichž IQ bude dále řízeno neúprosnou Gaussovou křivkou.

Proti tomuto trendu však byl předložen návrh novely Listiny základních práv a svobod, který je tady dnes taky na projednávání. Je to sněmovní tisk 276, jehož cílem je doplnit ochranu rodiny na úrovni ústavního pořádku, zakotvenou čl. 32 hlavy 4 Listiny základních práv a svobod, o ochranu jednoho ze základních stavebních prvků úplné biologické rodiny, jímž je manželství muže a ženy.

Zmínil bych se jenom, jak je to u sousedů. Manželství je pod zvláštní ochranou dle čl. 6 německého Grundgesetz, ústavní ochranu manželství jakožto svazku muže a ženy poskytuje čl. 18 polské ústavy, čl. 41 slovenské ústavy. Obdobná ustanovení jsou přítomna též v ústavních pořádcích Chorvatska, Lotyšska, Litvy a jiných.

Chtěl bych zde zmínit, že rodina představuje základní jednotku společnosti a nezastupitelný prvek triády člověk-rodina-společnost. Rodina nenahraditelně a v podstatě výlučně plní několik funkcí takového významu, že bez ní není život lidské společnosti jako celku možný. Jsou to funkce reprodukční, socializační, sociálně-ekonomická, regenerační a podpůrná. Je posláním státu, aby rodině poskytoval ochranu, napomáhal jí v nesnázích a přitom zejména všestranně podporoval dosažení takové její podoby, která odpovídá osvědčenému a zažitému ideálu funkční rodiny.

Již tisíc let je v našem civilizačním okruhu ukotveno manželství jako svazek jednoho muže a jedné ženy, kolem nějž vzniká rodina a který je prostředím, v němž jsou plozeny a vychovávány děti, vedle toho také zajišťovány případné potřeby stárnoucích rodičů. Tato zcela mimořádná tradice je navzdory některým tendencím posledních několika málo let hluboce společensky i právně prověřena a zakořeněna. Manželství poskytuje základ pro stabilní sociální prostředí, v němž se mohou děti zdravě rozvíjet v úspěšnou další generaci. Jedině manželství muže a ženy má potenciál naplnit všechny hlavní funkce rodiny, přivést na svět další generaci a vychovat ji v nenahraditelném a vzájemně nezastupitelném mateřském a otcovském vzoru, a to v prostředí poskytujícím alespoň nějaké záruky stability a dlouhodobosti. Jakákoliv jiná forma rodinného soužití tento potenciál v takové míře již ze své podstaty mít nemůže.

Ústavní ochrana manželství by měla zajišťovat také ochranu pojmu manželství, a to výlučně jakožto svazku jednoho muže a jedné ženy. I tento aspekt je mimořádně důležitý, neboť zabraňuje jiným legislativním či výkladovým experimentům s formami manželství a dalším posunem do Overtonova okna, okna naší veřejnosti.

Empirické výzkumy ukazují, že děti nejlépe prospívají v péči svých sezdaných biologických rodičů. Na toto téma bylo publikováno mnoho pozitivních, ale i negativních studií. Všechny studie vždy napadají oponentní názor ze špatné metodiky malého souboru a tak dál. Je neoddiskutovatelným faktem, že děti vyrůstající v jiných formách rodinného uspořádání, například v prostředí, kde chybí otec nebo matka, jsou znevýhodněny v celé řadě oblastí týkajících se například zdraví, konzumace alkoholu, drog, kriminality, vzdělání, mezigenerační chudoby a podobně. Společenskovědní výzkum ukazuje na zásadní rozměr pohlavně diferencovaného rodičovství coby předpokladu optimálního dětského vývoje a socializace. Děti, které jsou vychovávány svými biologickými sezdanými rodiči, v průměru dosahují lepších fyzických, kognitivních a emočních výsledků než děti vychovávané v jiných podmínkách.

Ve Spojených státech, které jsou protagonisty tady této problematiky, řešení této problematiky, bylo zpracováno mnoho různých studií se závěrem: děti lesbických a gay rodičů nejsou znevýhodněny v nějakém významném ohledu ve vztahu k dětem heterosexuálních rodičů. Domácí prostředí poskytované lesbickými a gay rodiči je stejné jako to poskytnuté heterosexuálními rodiči s ohledem k podpoře a umožnění psychosociálního rozvoje dětí. Proti tomu stojí studie doktorky Trace Hanson z roku 2008, která publikovala, že děti vychované gay a lesbickými páry se asi sedmkrát častěji identifikovaly jako ne-heterosexuální.

V roce 2012 provedl Mark Regnerus retrospektivní studii s rozsáhlým souborem populace ve Spojených státech. Výzkumu se zúčastnilo nebo ten soubor tvořilo přes 3 000 dospělých osob ve věku 18 až 39 let, u nichž se zkoumaly četné kvalitativní ukazatele jejich dosavadního života v závislosti na způsobu jejich výchovy. Tyto osoby byly zařazeny do osmi skupin podle prostředí, ve kterém vyrůstaly a byly vychovávány. Já to nebudu tady říkat, jako - řeknu pouze nějaký výsledek tady této studie. (V sále je hlučno.)

Nyní na veřejné podpoře je 10 % dětí pocházejících z normální biologické rodiny, 38 % z lesbické rodiny nebo vztahu a 23 % z gay vztahu. Nezaměstnaní jsou z normální biologické rodiny - 8 %, lesbický vztah - 28 %, gay vztah - 20 %. Identifikuje se jako výlučný heterosexuál - byla jedna otázka. Normální biologická rodina - 90 %, lesbický vztah - 61 %, gay vztah - 71 %. Žije stejnopohlavně, to znamená gay nebo lesbicky: u normální biologické rodiny je to 13 %, u lesbického vztahu 40 % a gay vztahu 25 %... (Otáčí k předsedajícímu.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Ano, pane poslanče, rozumím vám. Poprosím kolegy a kolegyně, aby se ztišili ve svých debatách. Děkuji. Prosím, pokračujte.

 

Poslanec Jan Síla: Zajímavý je tady ukazatel - uvažoval nedávno o sebevraždě - byla taky otázka. Z normálních biologických rodin to bylo 5 %, z lesbických vztahů 12 % a z gay vztahů 24 %.

Databáze, se kterou pracoval Regnerus, není dlouhodobou studií, a tím nemůže vysvětlit kauzalitu mezi statistickými výsledky a typy rodin. Regnerus uzavírá svoji studii slovy: nejsou udržitelná dosavadní tvrzení odborníků o tom, že mezi potomky vyrůstajícími v homoparentálních rodinách a potomky z biologických rodin s otcem a matkou nejsou podstatné rozdíly.

Sociolog David Popenoe z Rutgers university cituje: Pohlavně diferencované rodičovství je důležité pro lidský vývoj a role otců ve výchově dětí je jedinečná a nenahraditelná. Výchovný styl otců se liší od mateřského, což by mohlo být vysvětlením pro zjištění mnoha empirických studií, které zdůrazňují velkou roli otcovského vlivu v prevenci kriminality u dospívajících chlapců nebo adolescentního těhotenství u dívek. Potenciál biologické reprodukce odráží biologickou realitu. A tuto podmínku splňuje pouze pár muže a ženy. Důvod vyčlenění jiných forem soužití z institutu manželství je skutečnost, že institut manželství odráží především zájem dětí, protože bylo prokázáno, že trvalé soužití muže a ženy je v průměru nejlepším prostředím pro řádnou výchovu a péči o děti. Stát by neměl preferovat uspokojování tužeb homosexuálních partnerů pro falešné prosazování humanity naoktrojované Evropskou unií, ale primárně prosazovat zájmy dětí a ne emocionální vztah dvou dospělých osob, ať homo- či heterosexuálních.

Uvědomují si předkladatelé tohoto návrhu například, že se případně dítě rozhodnutím nějaké přidělovací komise nebude moci bránit? Pokud se dostane do péče dvou pedofilů, tak další problém nastane ve školce a pak ve škole, kde se stane objektem posměchu a šikany. Také pokud bude dítě vychováváno v gay vztahu stylem, že je normální, když muž má anální sex s mužem, tak je do budoucna cosi špatně. (V sále je trvalý hluk.)

Česká společnost je velmi tolerantní a jsem za to velmi rád. Perzekvovat někoho za jeho životní či politické názory... (Obrací se k předsedajícímu.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak, pane poslanče, já poprosím o ztišení, abyste mohl pokračovat.

 

Poslanec Jan Síla: Perzekvovat někoho za jeho životní či politické názory, náboženské cítění nebo sexuální orientaci odmítáme. Západní tolerantní způsob nahlížení na člověka je z mého pohledu jedině správný, ale nesmí být zneužíván. Vzhledem k současné snaze o destrukci uznávané definice rodiny je nutné se snažit zvrátit tento vývojový trend a vrátit se k rodině složené z mámy, táty a jejich biologických potomků.

Osobně podporuji úpravu občanského zákoníku tak, aby byla narovnána práva homosexuálních a heterosexuálních párů, mimo adopce dětí a zavádějícího názvu jejich vztahu jako manželství. Tradiční rodinu z tohoto pohledu nepovažuji za anachronismus, ale naopak za základní podmínku pro reparaci aktuálně probíhající morální a fyzické devastace naší společnosti.

Na závěr bych chtěl říct, že navrhuji zamítnutí tohoto tisku v prvním čtení. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuju. Takže se připojujete už k návrhu, který přednesl pan poslanec Zdeněk Kettner, pan poslanec Dufek a pan poslanec Juchelka, tak si doplním ještě i vás. A na vaše vystoupení jsou tu dvě faktické poznámky, s první vystoupí pan poslanec Kohajda a připraví se paní poslankyně Malá. Než kolega dorazí k pultíku, tak načtu omluvu. Pan poslanec Nacher Patrik se omlouvá od 14.30 hodin z pracovních důvodů.

Pane poslanče, prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Michael Kohajda: Dámy a pánové, pane předsedající, děkuji za slovo. Já jsem se nechtěl zapojovat do této debaty, ale pakliže tady pan kolega Síla, vaším prostřednictvím, říká, že přidělovací komise přidělí při adopci dítě dvěma pedofilům, tak si myslím, že je to opravdu už za hranou, tohleto! To už nemá s racionální diskusí nic společného. A navíc to tedy dosti zpochybňuje práci státních orgánů. Určitě při posuzování podmínek adopce - a já teď nebudu říkat, jestli je stejnopohlavním párům, což není možné, víme - tak přece každá komise racionálně zvažuje objektivně všechny skutečnosti. Tohle si myslím, že je úplně mimo, úplně za hranou. A myslím si, že by to vyžadovalo omluvu. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Nyní vystoupí paní poslankyně Malá.

 

Poslankyně Taťána Malá: Děkuji za slovo, pane předsedající. Pane poslanče, prostřednictvím pana předsedajícího, tohle byla opravdu síla!

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak pan poslanec Síla. (Pobavení a smích v sále.) Uvidíme, jestli to bude síla. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Jan Síla: Děkuji za slovo. Já si uvědomuji, že jsem očekával, že kolem toho bude velká diskuse. Ale nicméně vás musím upozornit na to, že Praha se stala vlastně střediskem a takovým, jak oni to říkají, teď je to moderní, centrem prodeje dětí do zahraničí ve spolupráci s ukrajinským pracovištěm, jedním jako, takzvané asistované reprodukce, a nechci tady jmenovat nikoho. A tyto děti, které odcestovaly z naší republiky, nikdo neví, kde skončily. Nikdo nezná, kdo si je vlastně koupil. Mimochodem za jedno takové dítě se platilo 60 000 eur. Nikdo vůbec neví, kde tyto děti skončily. Detektivové to zjišťují a shání informace po celém světě. Podařilo se jim dohledat spoustu, nebo většinu těchto dětí, které třeba byly od nás z té Prahy transportovány do zahraničí. Já nevím, možná se opakuji, znáte asi tu celou aféru nebo ten případ, to se jmenovalo Španěl. Ta aféra se jmenovala Španěl podle prvního takzvaného otce, který si tu byl koupit dítě. To mě vede k tomu, že žádný z nich, z nás v České republice nevíme, co jsou to za lidi, co si tady jezdí kupovat ty děti. Proto jsem použil toho možná expresivního názoru, nebo výrazu, dva pedofilové, na jedné straně. Ale na druhé straně nechci tím napadat v žádném případě naše zákonodárství nebo naši úpravu zákonnou, která má osvojení, adopce a tak dál, má v zákoně upravené tak, že k tomu by nemělo dojít u nás, u našich. Ale jestliže se jednou - (Předsedající: Čas, pane poslanče. Vaše faktická poznámka vypršela.) Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Nyní vystoupí paní poslankyně Ochodnická, připraví se pan poslanec Juchelka. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslankyně Martina Ochodnická: Děkuji, pane místopředsedo. Já jenom velkou, rychlou, krátkou reakci na pana poslance Sílu, vaším prostřednictvím. Přišla mi zpráva od jedné ženy, které si velmi vážím, a ráda bych ji tady přečetla. Já se opravdu modlím, abych jednou neměla dítě, které tohle bude muset řešit. Ne proto, že bych ho neměla ráda, ne proto, že by myslím bylo něco méně, ale aby tohle nikdy nemuselo poslouchat. Nikdy.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Pan poslanec Juchelka, připraví se paní poslankyně Malá.

 

Poslanec Aleš Juchelka: Já mockrát děkuju. Já bych chtěl jenom v rámci férové debaty na pana poslance Sílu, vaším prostřednictvím. Spousta gayů a leseb, které ke mně chodí do kanceláře a lobbují za manželství pro všechny, nechce surogátní mateřství. Je proti tomu a je proti tomu, aby surogátní mateřství bylo. A chtějí také, aby bylo uzákoněno, aby nějaký zákon v České republice fungoval. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Nyní faktická poznámka paní poslankyně Malé a bude následovat faktická poznámka paní poslankyně Válkové. Prosím.

 

Poslankyně Taťána Malá: Tak já jsem velmi ráda, že pan poslanec Síla tady citoval informace, které načerpal z kulatého stolu, který jsme pořádaly s paní profesorkou Válkovou na téma náhradního mateřství. A myslím si, že právě to je ten důvod, proč je potřeba náhradní mateřství v České republice upravit, aby se s dětmi nemohlo obchodovat. Ale na druhou stranu nemůžete vylít s vaničkou i dítě a neumožnit neplodným párům mít děti. My jsme se opravdu tady už asi zbláznili.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak děkuji. A nyní vystoupí paní poslankyně Válková.

 

Poslankyně Helena Válková: Děkuji, pane místopředsedo. Odbíháme trošku od tématu, byť s tím některé obavy úzce souvisí, myslím s institutem náhradního mateřství. Tak pro uklidnění chci říct, že tady určitě, protože když jsme slyšeli, že Ministerstvo spravedlnosti někdy na jaře připraví věcný záměr úpravy náhradního mateřství, tak na tom kulatém stole, který proběhl 22. června, čili minulý týden, jsme se s tím nespokojili. Takže vznikne pracovní skupina, ta bude paralelně pracovat jak na definici náhradního mateřství, nad tím jsme se napříč politickým spektrem všichni, a také přítomní na tom kulatém stole odborníci, shodli, že současná šedá zóna, která využívá až zneužívá absence toho pojmu náhradní mateřství, který by byl definován v občanském zákoníku, potřebuje co nejrychleji tu definici vygenerovat a současně nastavíme ty zdravotní parametry tak - já bych to trošku upřesnila, že bude to samozřejmě dostupné těm neplodným párům, které prokážou, že využily všechny jiné cesty, které by mohly vést ke zplození dítěte. A tohle je vlastně pro ně takové - (Předsedající: Čas, paní poslankyně.) - v trestním právu se říká i ultima ratio, prostředek nejzazší, a pokud se to doloží, tak samozřejmě - (Předsedající: Čas.) Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Já děkuju za dodržení času. A nyní se vracíme do obecné rozpravy a vystoupí paní poslankyně Golasowská Pavla.

 

Poslankyně Pavla Golasowská: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte, abych se já také vyjádřila k návrhu, který tady diskutujeme. Můj projev nebude emotivní, bude spíš věcný, neboť bych tady chtěla představit argumenty, proč nejsem pro manželství pro všechny.

Jak už tady zaznělo, i ten název je zavádějící, protože to není manželství pro všechny, ale je tady návrh, aby z manželství jako svazek muže a ženy bylo doplněno také o manželství pro homosexuální páry. Takže od propagátorů návrhu umožňujícího manželství osob stejného pohlaví sdružených v iniciativě Jsme fér, slýcháme řadu argumentů... (Odmlka kvůli hluku.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Ano, paní poslankyně, i vám se budu snažit vytvořit prostor a poprosím kolegy a kolegyně, aby se ztišili. Děkuju.

 

Poslankyně Pavla Golasowská: Děkuji. Slýcháme řadu argumentů, proč by mělo být takzvané manželství pro všechny. Buďme tedy fér a podívejme se na tyto argumenty také pohledem z druhé strany, a to pohledem rodinného práva.

Mezi jeden z argumentů patří, že homosexuálové jsou diskriminováni tím, že nesmějí uzavřít manželství. Tento argument je nepravdivý. Manželství je čistě právní institut definovaný jako trvalý svazek muže a ženy, uzavřený zákonem stanoveným způsobem při splnění zákonem stanovených podmínek.

Homosexuálové smějí uzavírat manželství za úplně stejných podmínek jako kdokoliv jiný. Z hlediska práva jsou si tedy všichni zcela rovni. Každý muž může uzavřít manželství se ženou a každá žena může uzavřít manželství s mužem, a to bez ohledu na sexuální orientaci kteréhokoliv ze snoubenců. Nikdo při uzavření manželství nezjišťuje sexuální preference snoubenců. Homosexuálním osobám v uzavření manželství zákon nijak nebrání a mají v tomto ohledu zcela rovná práva jako osoby heterosexuální či jakékoliv jiné sexuální orientace. Ostatně existují homosexuální osoby, které manželství uzavřely a v manželství se i staly rodiči dětí.

To, co příznivci manželství pro stejnopohlavní páry požadují, ve skutečnosti není umožnění manželství homosexuálů. Ve skutečnosti požadují změnit definici pojmu manželství, která je založena na tom, že primárním účelem manželství odjakživa bylo a je plození a výchova dětí. Logicky tak manželství vychází ze základního biologického faktu, že rodiči dítěte mohou být pouze muž a žena. Požadavek na změnu zákonné definice manželství na svazek dvou osob libovolného pohlaví, tedy nikoliv nutně jednoho muže a jedné ženy, ve skutečnosti znamená, že manželství v budoucnosti již nemá být tím, čím je dnes, tedy svazkem muže a ženy, nýbrž svazkem jakýchkoliv dvou lidí bez ohledu na jejich pohlaví.

Argument druhý. Homosexuálové chtějí žít s milovanou osobou a toto právo je jim upřeno. Láska je jen jedna. Právo žít s jakýmkoliv počtem milovaných osob bez ohledu na jejich pohlaví v naší společnosti není nikomu upřeno a každý nechť si jej realizuje, jak je mu libo. Nemá to nic společného s manželstvím. Láska není základem ani předpokladem manželství. Existence citové náklonnosti mezi snoubenci není předpokladem uzavření manželství a nikdo ji u snoubenců při uzavírání manželství nezjišťuje ani neověřuje.

Manželství je formálně právní institut vytvářející právní rámec zajišťující dva nejzákladnější předpoklady pro založení rodiny a řádnou výchovu dětí. Těmito předpoklady jsou úplná rodina, tedy oba rodiče, matka a otec, a ekonomická základna rodiny, u nás v podobě společného jmění manželů, pokud se manželé nedohodnou jinak. Primárním účelem manželství je totiž založení rodiny a řádná výchova dětí a manželství je svazkem muže a ženy právě proto, že jen muž a žena mohou spolu zplodit dítě. Jen žena může být matkou dítěte a jen muž může být otcem dítěte.

Třetí argument. Tady je otázka, proč by stejnopohlavní páry nemohly uzavírat manželství, když některé manželské dvojice také nemohou nebo nechtějí mít děti, a přesto manželství uzavřít mohou? Zatímco dvojice muž a žena může alespoň teoreticky zplodit dítě vždy a předem to nelze zcela vyloučit, u stejnopohlavních párů naopak předem s jistotou víme, že děti nikdy zplodit nemohou. Není tedy důvod, proč by právní institut manželství, který byl vytvořen a má sloužit primárně pro plození a následnou výchovu dětí, měl zahrnovat dvojice osob, u nichž je předem naprosto jisté, že společně žádné dítě zplodit nemohou, a tedy ani nezplodí.

Otázka u argumentu číslo čtyři. Proč bychom měli chránit manželství muže a ženy, když polovina manželství se rozvádí a mnoho heterosexuálních rodičů špatně zachází se svými dětmi? Manželství jako svazek muže a ženy a jeho zákonný obsah představují stále nejlepší právní rámec poskytující nejlepší předpoklady pro stabilní rodinné prostředí a řádnou výchovu dětí. Přestože v posledních desetiletích pokračuje eroze manželství, dosud nikdo lepší model nevymyslel. Skutečnost, že se polovina manželství rozvádí a někteří rodiče nepečují řádně o své děti, není důvodem pro to, abychom rezignovali na ochranu manželství. Také to neznamená, že by snad soužití nesezdaných dvojic, ať již muže a ženy, nebo stejnopohlavních párů, bylo stabilnější, trvalejší a obecně vytvářelo pro výchovu dětí lepší podmínky než soužití manželské. Pokud považujeme vysokou rozvodovost a špatnou péči o děti za negativní jevy, rozhodně k jejich řešení nijak nemůže přispět změna definice manželství zcela popírající jeho dosavadní význam.

Další argument říká, že děti vychovávané stejnopohlavními páry v současnosti mají mnohem horší právní postavení než děti heterosexuálních párů. Tento argument je nepravdivý. Dítě může zplodit pouze dvojice muž a žena, nikoliv dvě ženy nebo dva muži. Zásadně tedy každé dítě má biologickou matku a biologického otce, čemuž zpravidla odpovídá i právní rodičovství. Matkou dítěte je žena, která dítě porodila. Pokud je matka vdaná, je za otce dítěte považován její manžel. Pokud matka dítěte není vdaná, je zřejmé, že i její dítě má nějakého otce, který může své otcovství právně založit například prohlášením před matričním úřadem.

Děti vychovávané homosexuálními páry se nemohou vynořit z jakéhosi vakua. Jejich početí nebylo možné bez účasti muže a ženy, ať již bylo početí třeba v uvozovkách technicky dosaženo jakýmkoliv způsobem. I tyto děti tedy mají matku, která je porodila, a musí též existovat muž, který může být právně považován za otce dítěte. Všechny děti mají tedy naprosto stejné výchozí právní postavení. Buď mají právně dva rodiče, matku a otce, nebo mají jen matku v případech, kdy matka svému dítěti takzvaně nezajistila právní otcovství tím, že je buď vdaná, a tedy za otce dítěte je považován její manžel, nebo prohlášením otce před matričním úřadem nebo jiným zákonem předvídaným způsobem. Právní postavení dětí fakticky vyrůstajících v rodině stejnopohlavních partnerů je tedy úplně stejné jako například právní postavení dítěte, které bylo po rozvodu rodičů svěřeno do péče matky, která navázala další partnerský vztah, a dítě je v budoucnu fakticky vychováváno společně s novým partnerem matky. Otcem dítěte je však i nadále dřívější manžel matky, který má zachována veškerá rodičovská práva i povinnosti ke svému dítěti. Nový partner matky žádná rodičovská práva k dítěti nemá, ačkoliv dítě s ním žije ve společné domácnosti a on se na výchově dítěte též podílí.

Pokud se v soužití dvou žen vyskytlo dítě bez otce nebo v soužití dvou mužů dítě bez matky, zpravidla to znamená, že tomuto dítěti bylo jedním z jeho rodičů upřeno jeho základní právo mít a znát druhého ze svých rodičů. Tady bych chtěla zdůraznit, že stojím na straně dětí a hájím jejich právo na to znát, kdo je jejich máma a táta.

Další argument říká, že umožnění manželství stejnopohlavních párů nijak neohrožuje manželství muže a ženy. Umožnění manželství stejnopohlavních párů ve skutečnosti znamená, a je tak koncipována i navrhovaná právní úprava, že je zásadním způsobem změněna samotná definice manželství, která je po tisíciletí neměnná v tom smyslu, že jde vždy o trvalý svazek muže a ženy. Po takovéto zásadní změně by tedy manželství již nikdy nebylo svazkem muže a ženy právě proto, že jsou muž a žena, ale svazkem dvou lidí. Tato změněná definice by samozřejmě dopadla na úplně všechna manželství, existující i budoucí. Manželství mezi mužem a ženou by již napříště nebylo manželstvím mezi mužem a ženou jako předpokládaným otcem a matkou společných dětí, ale manželstvím dvou lidí.

Jde o totální destrukci dosavadního pojmu manželství a jeho naprosté odtržení od jeho základního účelu spočívajícího v založení rodiny ve smyslu zplození společných dětí a jejich výchovy. Pokud k této zásadní změně definice manželství přistoupíme a odkloníme se od její dosavadní podstaty, že jen muž a žena mohou být otcem a matkou společných dětí, můžeme se pak zcela legitimně ptát, proč by měl být počet osob vstupujících do manželství omezen na dva jedince. Manželská dvojice muž a žena je totiž dvojicí právě proto, že jen taková dvojice může tvořit i dvojici rodičovskou. Pokud však někdo tvrdí, že účelem manželství není a nemá být plození dětí, ale jen soužití milujících se osob, je nesmyslné setrvávat na požadavku omezení počtu osob žijících v manželství. Copak neexistují trojice nebo i větší skupiny lidí, které se milují a chtějí spolu sdílet svůj život? Láska je přece jen jedna a je stejná pro všechny.

A posledním argumentem, který říká, že zahraniční právní řády umožňují manželství stejnopohlavních dvojic. Už to tady bylo v debatě předtím zmiňováno, jak je to v zahraničí. Takže zahraniční právní řády umožňují leccos. Některé státy v USA umožňují dvojici mužů objednat si takzvanou výrobu dítěte, dítě si koupit a zlegalizovat rodičovství ke koupenému dítěti. Jedné ženě zaplatí za dodání vajíčka, další žena slouží jako inkubátor za poplatek. Jiné státy nic takového neumožňují a považovaly by to za nelegální obchodování s dětmi. Některé státy umožňují potraty v podstatě neomezeně, jiné je zakazují téměř ve všech případech, včetně znásilnění. Některé státy umožňují považovat právně za ženu osobu s penisem a varlaty a za muže osobu s vaječníky a dělohou.

Nic z toho přece není argumentem pro to, že by Česká republika měla svůj právní řád přizpůsobovat právnímu řádu jiných států. Bylo by to absurdní už jenom proto, že každá země má svůj vlastní právní řád vyhovující jejím vlastním podmínkám, vycházející též z jejich vlastních tradic, kultury a způsobu života, a tyto právní řády se od sebe liší, a nikdo tedy nemůže říci, který je ten nejlepší, z něhož bychom snad měli opisovat.

Vážené kolegyně a kolegové, za mě je manželství svazkem muže a ženy. Rodina je máma, táta a děti, plus samozřejmě širší rodina a další příbuzní. Rodičovství je o rolích, které jsou pro děti jedinečné. A já na straně dětí budu stát vždy.

A nyní bych ještě, už se blížím k závěru, ale ráda bych ještě přečetla k tomuto tématu dopis a vyjádření Národního centra pro rodinu: "Navržená právní úprava představuje průlomový zásah do vůle zákonodárce tím, že oslabuje dosavadní uznání významu biologického rodičovství při založení rodiny jako jednoho z účelů manželství a právo dítěte vyrůstat se svými biologickými rodiči. V článku 12 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv má pouze muž a žena právo uzavřít manželství a založit rodinu. Předložený návrh plně nerespektuje také článek 7 Úmluvy o právech dítěte, podle něhož má dítě mít právo, pokud je to možné, znát své rodiče a být v jejich péči. Navrženou úpravu nelze zdůvodnit ani výroky Evropského soudu pro lidská práva, který se opakovaně vyslovil v tom smyslu, že není nutné otevírat možnost uzavřít manželství homosexuálním párům, pokud jsou práva těchto párů dostatečně zajištěna. Příznivci navržené právní úpravy uvádí, že jde o vytvoření prostředí jistoty pro děti žijící v homosexuálních svazcích. Neodpovídají ale na zásadní otázku, jak bude naplněn účel manželství, totiž rození dětí, v případech, že jeden z rodičů nepřivede do manželského svazku homosexuálů dítě z předchozího heterosexuálního svazku. Zkušenost ukazuje, že se tyto děti v převážné míře do homosexuálního svazku dostávají jako děti, jejichž druhý biologicky rodič stojí zcela mimo výchovu dítěte, protože je velmi často z pohledu homosexuálně orientovaného biologického rodiče nežádoucí, aby byl dítěti znám. Přijetím návrhu, který umožní manželství i stejnopohlavním párům, dojde k znevýhodnění biologického rodičovství proti sociálnímu rodičovství.

Často je argumentováno tím, že existuje manželství stejnopohlavních párů i v jiných zemích. Nezmiňuje se ale to, že tyto státy mají v porovnání s Českou republikou upraveno dárcovství spermatu a že jejich země nepatří k zemím, jako Česká republika, kde by se v takové míře rodily děti náhradním matkám. V těchto zemích se děti mnohem snáz mohou dozvědět, kdo jsou oba jejich biologičtí rodiče.

Podle našeho názoru neohrožuje rozšíření institutu manželství na osoby stejného pohlaví takzvanou tradiční rodinu, ale vážně znevýhodňuje děti narozené do homoparentálních rodin a staví je do životních situací, jejichž dosah se dá stěží dopředu odhadnout."

Tolik dopis Národního centra pro rodinu. A já jenom na závěr řeknu to, co už jsem říkala na začátku, že já pro tento návrh na manželství pro homosexuální páry ruku nezvednu, protože si myslím, že manželství je svazkem muže a ženy a tak to má zůstat. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji, paní poslankyně. Vaše vystoupení vyvolalo faktickou poznámku pana poslance Síly. Připraví se paní poslankyně Bělohlávková.

 

Poslanec Jan Síla: Děkuji za slovo. Nebudu dlouho zdržovat, já jsem se chtěl jenom vymezit proti dezinterpretaci paní poslankyně Malé, vaší prostřednictvím, o mém vyjádření o pedofilech. Já jsem uvažoval, nebo jsem řekl, že může se stát, že dva pedofilové skutečně si nechají odnosit dítě, porodit dítě zahraniční matkou u nás třeba a vyvézt si to dítě někde do zahraničí. A to je fakt! Tomu my, naše legislativa nemůže zabránit, protože na to nemá nástroje. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuju za dodržení času. A nyní se vracíme do rozpravy a vystoupí paní poslankyně Bělohlávková a připraví se paní poslankyně Bačíková.

 

Poslankyně Romana Bělohlávková: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážený pane předsedo, pane ministře, dámy a pánové, zdravím všechny statečné, kteří jsou ještě v tomto sále, a zdravím i mládež, která nás nebývale pozorně sleduje, a jsem ráda, že jsou tady.

Doufám, že jste si všimli mých šatů, protože jsem si je nevzala náhodou. Jsou v nich barvy duhy a mám k tomu dva důvody.

Ten první je ten, že jsem v nedávné době ve své ordinaci dostala krásný obrázek od pětileté Sofinky. Bylo tam jaro, sluníčko, kytky a byla tam taky nádherná duha. A maminka se mi za ten obrázek začala omlouvat. A já se přiznám, že jsem nejdříve nechápala, proč se mi omlouvá, a pak jsem pochopila, když mi řekla: "No víte, ona teď duha není pro všechny." - A tak já tady chci říct, že duha je pro všechny. A zvláště je pro ty pětileté děti, které ji milují a které ji rády malují.

Ten druhý důvod, proč mám na sobě tyhle šaty, je ten, že mně opravdu záleží na tom, aby se život lidem vydařil. Snažím se tomu pomáhat jako lékařka, snažím se tomu pomáhat jako radní našeho okresního města a opravdu upřímně tomu chci pomáhat i jako poslankyně této Sněmovny. Proto si dovolím, prostřednictvím pana předsedajícího, poděkovat tomu, kdo tady teď je - teď jsem chtěla říct, že není (s úsměvem) - a to je náš poslanec Jiří Navrátil, protože on opravdu dal spoustu času a energie tomu, aby byl vypracován návrh zákona o partnerství, kterým, doufáme, se podaří nahradit dnes již překonaný a myslím si, že ne úplně povedený zákon o registrovaném partnerství z roku 2006. Já si té jeho iniciativy opravdu velice vážím. On ví, že jsem jeho návrh podepsala, ale že jsem si ho předtím třikrát přečetla, a protože jsem pouze MUDr., a nikoliv JUDr., tak se přiznám, že jsem si nechala udělat i vyjádření právníka, protože opravdu si myslím, že je třeba narovnat práva homosexuálních svazků, a naprosto s tím souzním, je třeba narovnat právo majetkové, právo dědické, právo na informace, právo na vdovský důchod. A toto všecko v tomto návrhu zákona o partnerství je. Ale to, co tam není, a to, co já jsem opravdu hledala i pod čarou, aby nebylo, tak není tam právo na adopci dětí. A ten svazek je nazýván partnerstvím, nikoliv manželstvím. Takže opravdu jsem ráda, že všechna tato práva naprosto reálně budou napravena a narovnána, ale na druhou stranu že nejdeme za červenou linii, za kterou nikdo z nás - nebo doufám, že nikdo z nás - v klubu KDU-ČSL nechce jít, a to je právo na adopcí dětí.

Já bych také ráda poděkovala, prostřednictvím pana předsedajícího, paní profesorce Válkové a paní poslankyní Malé za výborně uspořádaný kulatý stůl k tematice surogátního neboli náhradního mateřství, který byl minulý týden a kde byla vlastně nahlížena problematika náhradního mateřství optikou dítěte. A já jako pediatr vždycky tu dětskou optiku velice vnímám a velice mi na ní záleží. Na tom kulatém stole se vyjadřovala spousta velice kvalitních řečníků a odborníků a jedna z těch věcí, která mě mile překvapila a potěšila, byla ta, že z renomovaných právnických úst tam zaznělo, že neexistuje právo na dítě, že opravdu to bylo řešeno na úrovni Evropského soudu a právo na dítě, bylo řečeno, že neexistuje. Pro mě je v tom velká jistota a jsem opravdu za to ráda, protože to, že někdo má právo na dítě, jsem slyšela již poslední dobou několikrát.

Další, co mě poslední dobou nikoliv potěšilo, ale překvapilo, byla jedna statistika. Já se k ní hned dostanu, ale mám pocit a myslím si, že to je realita, nejenom můj pocit, že celá LGBT+ komunita se nyní trošičku nechává nasvítit reflektory a staví se do pozice nějaké znevýhodněné skupiny, obětí nějakého rasismu a podobně. Já si myslím, že tito lidé nejsou ani VIP osoby a ani to nejsou osoby hodné nějakého zvláštního zřetele. Ty osoby hodné zvláštního zřetele jsou děti a jsou to také těhotné ženy a jsem ráda, že i v našem právním systému je toto zakotveno.

Ale teď k té statistice. Expertka na extremismus na Fakultě biomedicínského inženýrství paní Barbora Vegrichtová v nedávné době uvedla na ČT 24 statistiku za rok 2022 ohledně trestných činů s rasistickým podtextem. Těch trestných činů za ten rok 2022 bylo 58. Někdo si řekne jenom, někdo si řekne tolik, ale to nechám stranou. Ale ona tam i měla rozklíčováno, proti komu tyto trestné činy s rasistickým podtextem byly vedeny. V 25 případech to bylo proti Židům, ve 20 případech to bylo proti Romům a pouze ve 13 případech to bylo proti členům LGBT+ komunity. A mě to upřímně překvapilo. Nevím, jestli i vás, ale mě opravdu ano, protože i já jsem začínala podléhat tomu mediálnímu tlaku, že opravdu homosexuálové jsou znevýhodňovanou, opomíjenou, napadanou skupinou. Ale toto byla opravdu data, která říkal člověk v úplně jiné souvislosti, nemám důvod jim nevěřit, a navíc musím říci, že jsem si je ověřovala i z druhé strany.

Také mě překvapila s tím související anketa, kterou provedl Seznam Zprávy v únoru tohoto roku. Té ankety se zúčastnilo víc jak 10 000 respondentů. Samozřejmě byla to jenom jedna z anket na Seznamu. A oni se ptali těchto respondentů, jestli mají být sexuální menšiny zařazeny mezi chráněné skupiny. A zde 7,3 % respondentů odpovědělo, že ano, ale celých 92,7 % jednoznačně odpovědělo, že ne. Takže i toto pro mě je důkazem a potvrzením toho, že opravdu ten mediální obraz, který tito lidé kolem sebe vytvářejí, není reálný a není pravdivý.

Já jsem již při svých minulých vystoupeních zde odmítala to, aby byla dána možnost adoptovat děti páry stejného pohlaví, protože ten vzor mateřství i otcovství je nenahraditelný. Ale já sama jsem jenom docela obyčejná lékařka z hor. Dokonce někteří, kteří nemají úplně rádi naši krásnou Českomoravskou vysočinu, tak říkají, že jsme z opičích hor. Ale mám zde pro vás vyjádření pana profesora doktora Johna Nolanda (Jerryho Nolana?) z Bristolské univerzity. A tak když slova jedné obyčejné dětské lékařky berete s rezervou anebo se jim usmíváte, tak možná tato slova na tak lehkou váhu brát nebudete.

Pan profesor Noland (?) řekl: "Rodičovství homosexuálních párů je obrovským a riskantním sociálním experimentem, jehož výsledky se začnou projevovat plně až po další generaci." A to je opravdu vážné prohlášení a je třeba ho mít na paměti.

A protože jsem příběhem začala, tak si dovolím příběhem také skončit. Opravdu mi velice vadí a trápí mě relativizace hodnot, na kterých je postavena naše evropská civilizace. A tím příběhem je jeden docela obyčejný... (Odmlka pro velký hluk v sále.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Ano, paní poslankyně, rozumím. Poprosím zase kolegyně a kolegy, aby se zklidnili a mohla jste pokračovat v méně hlučném prostředí. Děkuju, kolegové.

 

Poslankyně Romana Bělohlávková: Je to příběh jednoho devítiletého chlapce a jeho babičky. Tenhle klouček přišel ze školy a brečel. Babička z toho byla překvapená, protože jinak je to takový veselý klučina. A tak se ho ptala, Pepíku, co se stalo? A Pepík říká, babi, jsem já kluk? A babička říká, Pepíku, to víš, že jseš kluk! A babi, jseš si jistá? A babička říkala, no, Pepíku, jsem si jistá - jako kluk ses narodil, jako kluka jsme tě pokřtili a jako kluka tě teď oblékáme a chodíš do školy. A Pepík říkal, víš, babi, ale paní učitelka říkala, že jsou kluci, kteří jsou vlastně holky, a holky, kteří jsou vlastně kluci. A babi, jseš si opravdu jistá, že já jsem kluk?

Víte co? To je přece špatně! Jako můžeme mást hlavy dospělým lidem, kteří mají svoje názory a kteří si mohou informace ověřovat. Ale pro mě to, že paní učitelka ve třetí třídě takhle zpochybňuje dětem jejich identitu, je naprosto nepřijatelné, trestuhodné. A moc doufám, že se nedožijeme toho, že to bude standardní přístup na našich školách.

Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Vaše vystoupení vyvolal jednu faktickou poznámku pana poslance Berkiho.

 

Poslanec Jan Berki: Pane místopředsedo, milé kolegyně, milí kolegové, vaším prostřednictvím si dovolím poslankyni, kolegyni, ubezpečit o dvou věcech. A prosím, ubezpečuju o tom i celou společnost. Já jako gay rozhodně nikomu neberu duhu. Prosím, užívejte si ji, kdo chcete, jak chcete!

A ještě upozorním na jednu věc. Opravdu jako gay netoužím po tom být v této společnosti VIP kvůli své orientaci. Ubezpečuju vás, že dokonce ani netoužím po žádném mimořádném zacházení. Jediné, co chci, je být plnohodnotným členem této společnosti!

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Pan poslanec Balaš nyní vystoupí s faktickou poznámkou. Než tak učiní, načtu jednu omluvu. Omlouvá se pan poslanec Nacher Patrik od 13.30 do 14.30. A nyní faktická poznámka. Prosím.

 

Poslanec Vladimír Balaš: Děkuji, pane předsedající. Vaším prostřednictvím bych se jenom rád zeptal paní poslankyně, jestli to je ta Katie Noland, která podporu manželství stejnopohlavních přirovnala k podpoře ISIS? Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Další s faktickou poznámkou je paní poslankyně Bělohlávková. Prosím.

 

Poslankyně Romana Bělohlávková: Musím říct, že o tomto nevím. Já umím říkat, že i nevím. Takže opravdu nedokážu se k tomuto vyjádřit. Zkrátka nevím o tomto.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Vracíme se do rozpravy. Nyní vystoupí paní poslankyně Bačíková Jana. Jenom upozorním, že budeme jednat do 14 hodin, kdy přerušíme. Ve 14.30 budou pokračovat ústní interpelace a následně, jak se zdá, tak neprojednáme tento bod ani bod 74, tak oba budou pokračovat od 18 hodin.

Paní poslankyně, prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Jana Bačíková: Děkuji. Vážený předsedající, ministři, dámy a pánové, chci se s vámi podělit o své obavy ohledně rozšíření instituce manželství na všechny lidi bez ohledu na jejich sexuální orientaci. I když respektuji práva každého jednotlivce a jeho právo na lásku a oddanost, musíme si položit otázku, jaký dopad by měla tato změna na naši společnost jako celek a zda je nutná opravdu v takovém rozsahu.

Tradiční manželství jakožto instituce má své kořeny v tisícileté historii a kultuře a po generace je vnímáno a zakotveno jako svazek muže a ženy. Manželství je a bylo utvářeno zásadami a hodnotami, které zohledňovaly zájmy rodiny, společnosti a její budoucnosti. Pro manželství byly stanoveny určité normy a povinnosti, které měly poskytovat stabilitu a ochranu pro páry a případné potomstvo. Ostatně potomstvo a podpora byla jedním z cílů ochrany institutu rodiny a také klíčovým zájmem státu a společnosti. Pokud když ale hovoříme o rozšíření manželství na všechny, zvažme dopad na tyto tradiční hodnoty. Sňatky pro všechny by mohly vyvolat otázky ohledně ztráty identity, manželství a jejho zvláštního postavení v naší kultuře. Navíc zavádění nových norem manželství by mohlo mít vliv na stabilitu tradičních manželských svazků a rodin.

Dalším neopomenutelným bodem, který je třeba zvážit, je samozřejmě otázka rodičovství a výchovy dětí. V tradičních manželstvích byla biologická rodičovská pouta jasná a jednoznačná. S rozšířením manželství na všechny by se však mohla otevřít debata o právech a zájmech dětí a o jejich vztahu k biologickým rodičům.

Nevyhýbejme se těmto otázkám, neberme je na lehkou váhu. Je důležité pečlivě zvážit dopad našich rozhodnutí na celou společnost a na budoucnost našich rodin a dětí.

Chápu však, že není optimální, že dnes registrované partnerství neumožňuje získat některá práva, která jsou velmi praktická pro společné soužití, a bylo by opravdu fér, aby tato práva mohli využívat. Jedná se například o společná jmění, společná nájemní práva a tak podobně. K tomu ale není potřeba rozmělňovat pojem manželství, ale postačí úprava aktuálně nedostatečných práv registrovaných partnerů. Věřím, že tak dojde k širšímu společenskému konsenzu.

Nakonec chci zdůraznit, že vyjadřování nás, kteří máme vůči sňatkům pro všechny výhrady, neznamená nenávist nebo diskriminaci. Může to být spíše výraz obavy o zachování tradic a hodnot, které jsou nám drahé. Je důležité, abychom byli schopni otevřeně diskutovat o těchto otázkách a hledat kompromisy, které budou respektovat potřeby a hodnoty všech členů naší společnosti. Teď vám chci poděkovat za pozornost, že jste mi umožnili vyjádřit své obavy, a nechť máme všichni na srdci blaho při hledání spravedlivé a vyvážené rovnováhy ve vztahu k manželství a rodině. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji, paní poslankyně. Nyní vystoupí v pořadí paní poslankyně Nováková. Než tak učiní, načtu dvě omluvy. Paní poslankyně Opltová Michaela se omlouvá do 15 hodin z pracovních důvodů, pan poslanec Svoboda Pavel od 17 hodin do 19 hodin z pracovních důvodů. Mám tu jedno zrušení omluvy, a to paní poslankyně Pošarové.

A jenom ještě upozorním, že hlasuji s náhradní kartou číslo 20.

Paní poslankyně, prosím, máte prostor.

 

Poslankyně Nina Nováková: Děkuji za slovo. Dámy a pánové, vážené kolegyně, vážení kolegové, debatujeme tady o tom již dlouho a je to správné, ačkoliv mnozí si myslí, že toto téma nemuselo být vnášeno do společnosti právě teď, že tu společnost možná rozděluje na základě úplně jiných půdorysů, než nás rozdělují nebo spojují obavy z velmi důležitých věcí.

Zkrátka tím chci říct, že ta zpětná vazba není jenom o tom schvalte manželství pro všechny, anebo neschvalujte v žádném případě, ale dostáváme i zpětnou vazbu o tom, že je to naprosto nevhodně načasované, takováto důležitá záležitost. Já nepatřím k těm, kteří usilovali o to, aby to bylo zařazeno na program schůze, ale říkám jen, že i tento pohled existuje.

Zkusme si teď říct, co tady dosud padlo nebo které jsou takové ty kruciální pojmy, o kterých debata je. Říkáme, že se bavíme o manželství, a někteří z nás se velmi intenzivně domnívají, nebo domnívali a dnes byli ujištěni o tom, že jsme se mýlili, a to že záleží právě na tom pojmu. Byla tady řeč o symbolice a někteří z nás prostě mají obavy, že jde právě o to, aby se ten pojem manželství - a teď nechci říkat, že tady je staletí. Prostě na dvojici, která je schopna se rozmnožovat, je postavena rodina a je pak postavena společnost a na ní na základě dohody je postaven stát. To je naprosto logické.

A teď to přejmenování. V tomto smyslu si myslím, že manželství je úplně podobné, jako když řekneme, že rodiče došli k tomu, že je pro jejich děti výhodné, aby chodily do školy. A my jsme to - protože prostě je nedokážou posunout ve všech oblastech lidského vědění tak daleko, aby byl využit potenciál těch dětí - my jsme to institucionalizovali a máme teď instituci "škola", a dokonce by byl trestán ten, kdo by tuto instituci nějakou formou, jsme v tom velmi benevolentní, ale nějakou formou nenaplnil. Je to přesně ono, že společnost v nějakém ohledu... tedy v praxi dochází k tomu, že některé instituce je třeba obzvlášť chránit.

A teď my jsme slyšeli, že tedy nebude tolik na tom záležet, že by mohl být nějaký jiný název pro uzákonění a oficiální jaksi legitimizaci stálosti partnerského vztahu homosexuálních párů. Já pořád ještě v sobě mám trošku skepse, protože se domnívám, že ti, kteří tady teď tlumočí zájem na tom, aby došlo ke schválení manželství, takzvaně manželství pro všechny nebo manželství pro homosexuální páry, tak se domnívám, že z řad jejich fanoušků budou kritizováni. Uvidíme, co v průběhu týdnů a měsíců, pakliže o tom budeme dál mluvit, co v průběhu týdnů a měsíců se stane. Já si prostě nejsem jista, jestli nejde právě o to, aby se tento pojem naplnil novým obsahem.

Potom se tady bavíme o tom, že láska je jedna, někteří tady bavili se o duze. Láska je jedna snad jedině u Boha, ale láska není jedna. Je tolik typů lásek, kolik je typů vztahů mezi lidmi. A v tomto smyslu mi tedy dovolte, abych se podívala na ten pojem duha trošku jinak.

Pro mě duha je a vždycky byla symbolem rozkrytosti všech možných variant světla. To světlo v zásadě je bílé, to, co vidíme, je bílé a ta duha je rozkrytost. A stejně tak ty lásky, které jsou mezi lidmi navzájem, různých generací a pohlaví, ty lásky jsou různé. Ale jen jedna, a na tom se asi shodneme, nebo věřím, že se shodneme - jen jeden typ lásky zakládá přirozenou možnost, aby vznikla nová generace. Bavím se o přirozené možnosti. A teď bych řekla, o tom jsme se ještě jaksi nebavili - jen lidé opačného pohlaví, čili vztah, láskyplný vztah lidí opačného pohlaví dává možnost, aby bez jakéhokoliv omezení ze strany jakékoli instituce mohl být předán život. A dokonce bohužel i u těch heterosexuálních párů - čili může být láska mezi dvěma lidmi opačného pohlaví a my bohužel konstatujeme, že ani tady to není automatické. A tady už my, kteří jsme tedy hodně svobodomyslní a řekněme se domníváme, že stát by měl co nejméně ingerovat do vztahu lidí a do pokračování lidského rodu, tak tady už je jasné ale, že to je nějak, vždycky nějak regulováno, i to, že chceme pomoct páru, heterosexuálnímu páru, v němž ta žena nemůže otěhotnět. Ale už je tam nějaká regulace.

Čili já chci upozornit na to, že u homosexuálních párů, které by případně - a teď, dámy a pánové, není pravda, tak jak se to tady většinově prezentuje, že cílem soužití homosexuálních párů je vychovávat děti. Někteří chtějí vychovávat děti, někteří touží po dětech a chtějí je vychovávat, ale někteří ne. Každý z nás, kdo zná nějaký homosexuální pár, který žije ve stabilním vztahu, vám bude vyjmenovávat homosexuální páry, které řeknou ne, my nechceme, my prostě víme, že jsme muž a muž a žena a žena, a je to způsob soužití, který nemusí mít ani puzení k tomu vychovávat děti.

My už bohužel, a na to doplácí naše demografická křivka, my už bohužel se setkáváme i s tím, že i heterosexuální páry, které nemají zdravotní omezení, tak... tak trošku bych řekla ze zahleděnosti samy do sebe buď odkládají to, že by měly děti, a pak je mít nemohou, anebo je mít nechtějí, protože říkají, že je dítě ruší. A to jsou právě ty příklady, které děsí některé z nás, protože samozřejmě to sledujeme - a jistě mi dají za pravdu všichni, kteří promýšlejí problematiku surogátního mateřství... a nebudu už dál odbíhat, ale to jsou přesně ty případy, že si nenechám kazit postavu nebo se bojím porodu nebo něco takového, tak si dítě pořídím nějak jinak. Ale toto není - to teď odbíhám od merita věci, i když je naprosto jasné, že budeme-li řešit úpravu oficiálních vztahů homosexuálních párů, musíme tam také řešit problematiku těch homosexuálních párů, které touží po dítěti a které to dítě vychovávat chtějí.

Řekněme tedy, že naším úkolem jako legislativců je, abychom co nejméně do toho mluvili každému člověku a co nejméně regulovali vztahy. Naším úkolem jako legislativců je zajistit těm homosexuálním párům, které jsou odhodlány žít spolu ve věrnosti po celý život, určité jistoty a klid. A tyto jistoty přináší... ono tady je pořád skloňováno jméno ctěného kolegy poslance Jiřího Navrátila, ale já bych chtěla zdůraznit, že samozřejmě je to z tvůrčí dílny klubu KDU-ČSL, a je to proto, že klub KDU-ČSL chtěl přinést nějakou možnost, která by skutečnou možností byla.

A teď, proč já patřím k těm, kteří budou hlasovat proti pokračování do dalšího čtení toho takzvaného návrhu zákona manželství pro všechny, nebo změny občanského zákoníku: Protože vím, kolik práce je potřeba na tom odpracovat. Čili na tom, co bylo již odpracováno, a to, co je návrh zákona, který byl již vložen do systému a který prostě nepřišel na lepší variantu a zatím pracuje s pojmem partnerství, nikoliv registrované partnerství, tak já jenom stručný výčet.

Jedná se o změnu zákona o registrovaném partnerství, o změnu zákona o matrikách, jménu a příjmení, o změnu občanského zákoníku, o změnu občanského soudního řádu, o změnu zákona o zvláštních řízeních soudních -

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Paní poslankyně, je mi to velmi líto, ale je 14. hodina. Do té doby jsme se domluvili, že prodloužíme jednání, nicméně teď jsem nucen...

 

Poslankyně Nina Nováková: Jsem odsouzena - to už je podruhé, pane předsedající! Ale respektuji to. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Nemůžu dělat nic jiného. Musím vás přerušit a přerušit jednání naší schůze do 14.30, kdy budeme pokračovat ústními interpelacemi. A k tomuto bodu a k bodu číslo 74 se vrátíme v 18 hodin. Takže vám přeji dobrou chuť během obědové přestávky a ve 14.30 na interpelace.

 

(Jednání přerušeno ve 14.01 hodin.)

(Jednání pokračovalo ve 14.30 hodin.)

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, přeji vám všem pěkné odpoledne. Zahajujeme ústní interpelace, které jsou určené nejprve předsedovi vlády České republiky a poté ostatním členům vlády.

 

Následující část projednávání bodu pořadu schůze

Aktualizováno 6. 11. 2023 v 15:58.




Přihlásit/registrovat se do ISP