Úterý 11. července 2023, stenozáznam části projednávání bodu pořadu schůze

(pokračuje Jan Skopeček)

1.
Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 155/1995 Sb.,
o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 458/ - druhé čtení

Z pověření vlády předložený návrh zákona uvede místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka. Pane ministře, prosím, abyste se ujal slova. (Hluk v sále.)

 

Místopředseda vlády, ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Děkuji, vážený pane místopředsedo. Kolegyně, kolegové, dovolte mi, abych uvedl návrh novely zákona... (Odmlčuje se pro velký hluk v sále.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Rozumím. Poprosím kolegy a kolegyně, kteří se nechtějí věnovat tématu důchodů, aby pokud možno opustili sál a přenesli diskuse jinam, aby bylo možné v důstojnosti předložený návrh projednávat.

 

Místopředseda vlády, ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Dovolte mi, abych tedy uvedl stručně návrh novely zákona o důchodovém pojištění. Jsme ve druhém čtení, já jsem představoval tento návrh, myslím si, že velmi podrobně, na úvod prvního čtení, ale dovolím si alespoň udělat krátkou rekapitulaci těch podstatných změn, které v této novelizaci navrhujeme. Upravujeme především oblast problematiky předčasných odchodů do důchodu a upravujeme problematiku valorizací, o kterých jsme tady vedli na začátku letošního roku mnoho diskusí.

Důvodů, proč k tomuto kroku přistupujeme, je několik. Jednak jsou to důvody, které souvisí s celkovou reformou důchodového systému tak, aby ten systém byl udržitelný i v dlouhodobém horizontu za příštích deset, dvacet, třicet let, aby i pro budoucí generace dětí či vnoučat dnešních starobních důchodců se ten systém...

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Pane ministře, já vás přeruším a ještě jednou poprosím všechny kolegyně a kolegy, aby se buď ztišili, nebo přenesli hovory mimo jednací sál Poslanecké sněmovny.

 

Místopředseda vlády, ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Děkuji. Tak aby se dokázal ten systém postarat důstojně a dobře i o budoucí důchodce za dvacet, třicet, čtyřicet let, aby průběžný systém dokázal opravdu fungovat i v návaznosti na změny, kterými procházíme jako společnost, to znamená delší doba dožití, méně dětí, které se narodily současné generaci, a podobně.

V této novelizaci, která není celkovou důchodovou reformou, ta přijde na podzim tohoto roku na vládní úroveň a v prvním poletí příštího roku ji budeme projednávat v Parlamentu, tak toto opatření, tato novelizace se týká opravdu pouze těch dvou věcí, jak jsem předeslal, tedy změny u předčasných starobních důchodů. Tady ty změny jsou ve čtyřech oblastech, kdy se navrhuje, abychom zkrátili možnost pro odchod do předčasného starobního důchodu na maximálně tři roky před dosažením věku.

Zvýšíme i úpravu, která se týká krácení procentní výměry. V dnešním systému je odstupňovaná ve třech úrovních, tady ji sjednotíme na úroveň 1,5 % za každých chybějících 90 dnů.

Dále navrhujeme také upravit i nutnou dobu pojištění pro přiznání tohoto důchodu na dobu 40 let. Tady si dovolím jenom poznamenat, že dnešní starobní důchodci nebo dnešní generace našich spoluobčanů, kteří odcházejí do starobního důchodu, mají v průměru pojistnou dobu 44,5 roku, takže ta podmínka 40 let je podmínkou, která je pro naprosto drtivou většinu lidí, kteří se ve svém životě chovali zodpovědně, splnitelná a dneska ji tito lidé splňují opravdu s velkou rezervou.

Dále navrhujeme také ještě jedno opatření, a tedy nevalorizovat procentní výměry předčasných starobních důchodů po dobu, kdy je pobírán předčasný starobní důchod. Budou se valorizovat pouze základní výměry, takže tady tato část bude valorizovaná.

Zaznívaly tady na půdě Sněmovny, ale i v tom veřejném mediálním prostoru různé nepravdivé informace, že nebudeme pokrývat dopady inflace. Bude platit vždycky to, že bude k 1. lednu zvyšován starobní důchod plně o inflaci, o inflaci předcházejícího dvanáctiměsíčního období, které se vždycky počítá od 1. července do konce června následujícího roku. Za toto období bude vždy plně dokryta inflace v řádném termínu valorizace a zároveň se tady upravuje parametr, kdy bude ten řádný valorizační termín ještě obsahovat růst jedné třetiny reálných mezd tak, jak to bylo do roku 2018 dlouhé roky a kombinace těchto obou faktorů zajišťovala českým starobním důchodcům solidní důchody, které dokázaly pokrývat jejich životní potřeby a dobrou životní úroveň jako starobních důchodců.

Pokud jde o valorizace v mimořádném termínu, tady se navrhuje zachovat samozřejmě tu základní podmínku, kdy pokud po měsíce po sobě jdoucí překročí postupně nárůst inflace 5 % v součtu, v ten okamžik nastává podmínka, kdy v tomto návrhu nedojde k té mimořádné valorizaci tak, jak ji známe dnes, ale bude tady institut, který bude znamenat mimořádný příspěvek k důchodu, který bude přiznáván nikoliv na základě žádosti, ale bude přiznáván automaticky. Ten příspěvek zavádíme proto, že současný systém - a to chci tady zdůraznit - současný systém mimořádné valorizace znamená, že se trvale, trvale zvyšují důchody lidí, kteří mají nadprůměrné a vysoké důchody, a naopak situace lidí, kteří mají podprůměrné a nízké důchody, se vlastně zhoršuje. To znamená, nůžky mezi nízko- a vysokopříjmovými důchodci se v současném systému mimořádných valorizací a následně řádných valorizací rozevírá, takže proto jsme se rozhodli udělat tady tuto úpravu, kdy bude tento mimořádný příspěvek, který bude pokrývat vždycky část zbývající toho roku, kdy by případně došlo k inflačnímu růstu po jednotlivých měsících většímu, než je 5 %, pak těmto starobním důchodcům bude vyplacen tento mimořádný příspěvek. Ten bude zohledňovat 60 % růstu cen a zvýšení procentní výměry bude stanovovat ve výši 30 % růstu cen trvale, s tím, že se k tomuto růstu přihlédne při následující pravidelné valorizaci důchodů v lednu následujícího roku. O tuto mimořádnou valorizaci bude tedy nejbližší pravidelná valorizace potom nižší. Poskytovat k důchodu ještě dočasný přídavek jednotné pevné částce ve výši 30 % růstu cen, tento požadavek by potom byl opravdu po ten zbytek roku, kdy by došlo k té mimořádné situaci.

To jsou ty podstatné dvě oblasti změn, které tento návrh přináší. Tento návrh byl projednán také výborem pro sociální politiku 21. 6. a ten jej doporučil přijmout. Takže tolik za mne odůvodnění tohoto návrhu těchto změn.

Znovu to jenom stručně shrnu. Pokud opravdu myslíme vážně zodpovědnost za dobrou životní úroveň starobních důchodců v České republice, nejenom dnes, nejenom za dva, za pět let, ale myslíme to vážně i v kontextu výhledů za příštích dvacet, třicet, čtyřicet let, tak je nutné, abychom udělali důchodovou reformu, abychom udělali změny v průběžném systému včetně systému třetího pilíře, a toto je vlastně první důležitý krok, který teď děláme, který se týká letošního roku a let příštích. A znovu opakuji, celkový balík změn v rámci důchodové reformy, ten přijde do Poslanecké sněmovny v průběhu prvního pololetí příštího roku. Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji, pane ministře. Návrh jsme v prvém čtení přikázali k projednání výboru pro sociální politiku jako výboru garančnímu, usnesení výboru vám bylo doručeno jako sněmovní tisk 458/1. A já poprosím, aby se slova ujala zpravodajka výboru pro sociální politiku, paní poslankyni Pavla Golasowská, informovala nás o projednání návrhu ve výboru a případné pozměňovací návrhy odůvodnila. Paní poslankyně, prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Pavla Golasowská: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně, kolegové, přeji vám příjemné odpoledne. Pan ministr docela podrobně přednesl a odůvodnil návrh zákona, kterým se mění zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, a proto mi dovolte, abych vás teď provedla stručným přehledem, jak zákon procházel celým procesem od začátku až doposud.

Návrh zákona byl rozeslán poslancům jako tisk 458/0 dne 25. května 2023, prvním čtením prošel 9. června 2023, a to na 67. schůzi Poslanecké sněmovny. V prvním čtení byl podán návrh na zamítnutí, ten nebyl schválen. Poté byl podán návrh na zkrácení projednání ve výborech na 30 dnů a ten návrh byl schválen. Výbor pro sociální politiku projednal tento návrh zákona 21. června a přijal usnesení, aby Poslanecká sněmovna vyslovila souhlas s vládním návrhem zákona.

A ještě na doplnění. Na výboru pro sociální politiku bylo předloženo jedenáct pozměňovacích návrhů poslankyně Lucie Šafránkové, jeden pozměňovací návrh pana poslance Igora Hendrycha a jeden pozměňovací návrh pana poslance Víta Kaňkovského a dalších, s tím, že výbor až na návrh pana poslance Kaňkovského a dalších, s kterým vyslovil souhlas, tak k ostatním návrhům vyslovil nesouhlasné stanovisko.

Já pak ještě vystoupím v podrobné rozpravě, kde podám návrh na zkrácení lhůty mezi druhým a třetím čtením. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji paní poslankyni za zprávu zpravodaje a otevírám obecnou rozpravu, do které se přihlásili poslanci a poslankyně v tomto pořadí: první vystoupí s přednostním právem paní předsedkyně Schillerová.

 

Poslankyně Alena Schillerová: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Milé kolegyně, vážení kolegové, pane ministře, setkáváme se při druhém čtení návrhu z dílny Ministerstva práce a sociálních věcí pod vedením pana ministra Jurečky, který se týká úpravy, která ovlivní životy milionů stávajících, ale i budoucích penzistů v této republice.

Podtitulem těchto parametrických změn, které se ministr Jurečka snaží prezentovat jako důchodovou reformu, je dle marketingu pětikoalice myšlenka, že důchodci se mají příliš dobře, že jejich údajný blahobyt ohrožuje finanční stabilitu této země, že právě kvůli nim se Česká republika zadlužuje a že valorizace a samotná výplata jejich penzí ohrožuje budoucnost našich vnoučat.

Já zde před vámi stojím jako bývalá ministryně financí, ale současně také jako babička, a jasně tady říkám, že tomu tak není. Budoucnost našich dětí a vnoučat skutečně není ohrožena současnými důchodci. Budoucnost našich dětí a vnoučat si vytvářejí oni samotní za přispění státu, který má podporovat kvalitní školství, který má podporovat inovační procesy v zemi a který má podporovat hospodářský růst, ze kterého benefitují všichni. Ale k tomu se v průběhu tohoto týdne ještě určitě dostaneme. Vytváření pocitu viny a dojmu, že důchodci jsou příčinou neudržitelnosti veřejných financí, není namístě. Koncept jakékoliv důchodové reformy - toto není důchodová reforma - i té marketingové, musí vycházet ze základního předpokladu a tím je, že penze nejsou sociální dávka, že penze nejsou milodarem a že penze jsou v rámci vyspělých zemí součástí společenské smlouvy, kdy vy odvádíte po dobu svého aktivního života nemalou část svých příjmů státu v podobě pojistného, daní, poplatků a jiných odvodů státu. Ten za to buduje nemocnice, školy, dálnice, financuje zdravotní péči, financuje systém školství, bezpečnost a současně v reáliích České republiky vrací tyto prostředky zpět v podobě penzí penzistům. Ekonomicky aktivní část populace za to zcela logicky očekává, že se o ni stát postará v době nemoci či stáří. Tak zatím stále funguje společenská smlouva v České republice.

Pětikoalice místo toho, aby byla důchodcům vděčná za to, co všechno pro tento stát udělali, vykopává bohužel mezi generacemi příkopy. Přitom starší občané často čelí finančním obtížím. My tu často slýcháme, že náhradový poměr je v současnosti až téměř 50 % průměrné mzdy. Ale ani tento poměr, který je v historii relativně vysoký, nevytváří z domácností důchodcům domácnosti bohaté, domácnosti, které žijí v blahobytu. Navíc na rozdíl od aktivní populace mají často domácnosti důchodců omezené možnosti generovat dodatečné příjmy, zatímco náklady na život, ceny základních potřeb, zdravotní péči a bydlení dramaticky rostou.

Důchodci, zejména ti starší a nemocní, jsou odkázáni na stát a naší úlohou je postarat se o ně, a nejen proto, že je to morální a správné, což samozřejmě je také pravda, ale proto, že jim to prostě dlužíme v rámci společenské smlouvy, která tu zatím doufejme funguje. To je základní východisko, se kterým musíme přistupovat k jakýmkoliv změnám penzijního systému, a to ať už v případě reformy celého systému, nebo i v případě některých parametrických změn, jako je tomu tentokrát. Zcela jistě se totiž o návrhu ministra Jurečky nedá mluvit jako o důchodové reformě. My tady dnes mluvíme o parametrických změnách, jejichž design je navrhnut s jediným účelem, a to ušetřit na současných, ale i budoucích důchodcích.

Současná pětikoalice totiž hned jako druhé hlavní heslo voleb po antibabišovské nenávisti měla konsolidaci veřejných financí a v rámci konsolidace veřejných financí si vybrala jednu skupinu, na které se rozhodla ušetřit, a to jsou důchodci. To je v podstatě jediná významnější výdajová úspora, jediná, kterou kabinet Petra Fialy představil. Celá ostatní konsolidace je založena na růstu daní tím, že na celkovém inkasu se podílejí i důchodci. Bohužel, celý předložený návrh novely na nás vytváří dojem, že ministr Jurečka nebyl schopen sledovat žádný jiný cíl mimo úspory na důchodcích, a proto je tato novela vnitřně nekonzistentní, nedokončená, a působí tedy jako nějaký odfláknutý koncept, který zdaleka není dotažený.

Jak jsem již zmínila, předložený návrh přichází s několika parametrickými úpravami. Jednotlivé úpravy, které mají jediný cíl, a to snížit výdaje spojené s výplatou důchodů, postupně krátce okomentuji. Začnu hned zostra. Pětikoalice ruší mimořádnou valorizaci, která byla vyplácena důchodcům v případě mimořádného nárůstu cen, tedy v situacích, jako tomu bylo opakovaně v období vlády Petra Fialy. Je pravdou, že místo tohoto institutu bude vyplácen dočasný přídavek k důchodu. Jenže právě tím dochází k oloupení důchodců. Výše přídavku totiž bude zásadně nižší než nárůst cen. Skončí tedy situace, kdy se penzistům propsal - i když se zpožděním - celý nárůst cen do výše jejich penzí. Podle návrhu z dílny ministra Jurečky do takzvaného dočasného přídavku bude zahrnuto pouze 60 % nárůstu cen, o zbylých 40 % budou důchodci chudnout. A i o těch 60 % bude nominálně dorovnávat pouze důchody průměrné.

Vysvětlení, proč je tomu tak, proč zrovna důchodci mají být ti, na kterých stát ušetří, nám zatím nikdo nepodal. Tato parametrická úprava nedává absolutně žádný smysl, protože důchodci ani před úpravou nedostali v případě mimořádných valorizací reálně přidáno. Důchodcům byl dorovnán čistý růst cenové hladiny. Místo toho, aby pětikoalice bojovala s jedním z nejvyšších růstu cen ze zemí EU a směřovala ekonomiku k růstu, jenom šetří na důchodcích. Navíc se navrhovanou úpravou prodlužuje interval mezi momentem valorizace a dnem, kdy dostanou důchodci reálně přidáno. Nově bude reakce na inflaci ve lhůtě pěti měsíců od splnění inflační podmínky, ale zároveň nejdříve v červenci. Vláda tím tak docílí dalšího období, kdy budou muset důchodci nést náklady růstu cen sami.

Z čeho mají financovat toto zdražování, je asi jasné jen vám, pane ministře. Místo toho tedy, aby se pětikoalice soustředila na zkrocení pádivé inflace, kreativně vymýšlí jenom nové metody, jak snížit původní mechanismus mimořádné valorizace jako nástroj, který má sloužit k dorovnání zvýšených životních nákladů v důsledku mimořádného růstu cen. Tímto se snaží vytvořit si nástroj na okradení naprosté většiny důchodců pro případ, že se jí nepodaří tuto inflaci zvládnout ani v příštích letech. Pan ministr Jurečka říká, že změna systému zavedení příplatku místo zvýšení důchodů je údajně spravedlivá, protože je výhodná pro příjemce nízkých důchodů, kteří formou příplatku dostanou víc, než by dostali dosavadním způsobem. Jaksi nám ale zapomíná dodat, že výhoda se týká pouze lidí s důchodem pod 12 000 měsíčně, a navíc odezní při následné řádné valorizaci. K 1. lednu následujícího roku se těmto lidem příjmy sníží. Mezitím je pravděpodobné, že část z nich stihne dvakrát doběhnout na Úřad práce pro přepočet dávek, které pobírají. Nejprve nárok se zvýšením příjmů ztratí, poté ho zase získají a přetížené úřady práce samozřejmě nebudou stíhat lhůty, zcela zbytečně. Dále musím zdůraznit zamýšlené omezení růstu reálných mezd při řádné valorizaci penzí. Část, která se promítá do valorizace, by se měla snížit z poloviny na jednu třetinu. Tím bychom se v podstatě vrátili do doby před Sobotkovou vládou, ve které už zasedalo hnutí ANO v roce 2017.

Důsledkem toho opatření bude, že čím déle budou penzisté žít a dostávat důchod založený na příjmech v předchozích letech a s valorizací pouze jedné třetiny růstu reálných mezd, tím více budou jejich životní podmínky zaostávat za celou společností. Jinými slovy, budou sklouzávat do chudoby. Přesně toho docílí tato vláda pětikoalice, pokud ten návrh prosadí. Čím déle budete pobírat důchod, tím budete rok od roku chudší oproti většině společnosti. Opravdu si přejete takovýto vývoj? Opravdu chceme, aby se starší lidé, kteří už nemohou zvýšit své příjmy pracovním výdělkem, propadali do chudoby ve srovnání se zbytkem společnosti, přestože po celý život pracovali a plnili své povinnosti? I přesto, že oni svou část společenské dohody dodrželi? Celý život odváděli nemalé peníze, které jim teď stát dluží, a to ať vláda chce, nebo ne. Tedy i přesto, že vláda nechce.

Vláda, ve které jsem byla ministryní financí, se snažila snížit propad mezi jednotlivými generacemi důchodců tím, že hnutí ANO prosadilo od roku 2018 automatické zvýšení důchodů o 1 000 korun měsíčně pro lidi ve věku nad 85 let, tedy pro tu generaci penzistů, kterým již důchody nedovolovaly žít stejně důstojně jako mladším penzistům. I proto jsme prosadili zápočet reálných mezd ve výši poloviny místo třetiny reálných mezd, což se vláda právě nyní snaží opět zhoršit a snížit.

Současně bude po novém nastavena valorizace penzí čistě na základě spotřebitelského indexu domácností důchodců. Na první podhled se zdá logické, že valorizace penzí by se měly řídit indexem životních nákladů seniorů. Nicméně nám tu existuje problém s tím, že současný spotřební koš používaný pro výpočet toho indexu není správně nastaven. Například náklady na bydlení, které představují značné výzvy pro důchodce, a nejen pro ně, mají v tomto koši příliš nízkou váhu nebo jsou nedostatečně zohledněny. Opětovně jde o chybný krok. Používání dvou indexů má své opodstatnění. Důvodem je zejména fakt, že důchodci nejsou homogenní skupina, zahrnují skupiny osob s více než třicetiletým věkovým rozpětím, skupiny charakterizované značnými rozdíly, a to ať už rozdíly sociálními, či zdravotními, rozdíly v životním stylu i v možnostech reagovat na měnící se životní, ekonomické i společenské podmínky.

Pětikoalice dnes upravuje i předčasný odchod do důchodu a valorizaci předčasných důchodů. Zde s vládou souhlasím, tedy částečně. Souhlasím, že současný způsob výpočtu, který vede k vyšším předčasným důchodům než důchodům v standardním věku, není optimální a je třeba ho upravit. Nicméně musíme si uvědomit, že příliš přísné trestání předčasných důchodů staví pracující v předdůchodovém věku do mimořádně nevýhodné situace na trhu práce. V případě ztráty zaměstnání, kterou tito občané nepředvídali, jsou jim trvale kráceny penze, přestože většinu života tvrdě pracovali. Navrhovaná penalizace v návrhu zákona je opravdu přísná, a navíc se zkracuje možnost předčasného odchodu do důchodu na tři roky. Zásadní chyba tohoto kroku je v krátké lhůtě, kterou by dnešní pracující měli k dispozici k přizpůsobení své životní strategie.

Vláda rovněž plánuje zvýšit minimální potřebnou dobu pojištění pro nárok na předčasný důchod z 35 na 40 let, a to včetně náhradních dob pojištění. Tento významný skok může být problémem pro ty, kteří se spoléhají na možnost předčasného odchodu do důchodu z jakéhokoliv důvodu. Současná generace podle údajů České správy sociálního zabezpečení s prodloužením doby nemá zásadní problém, mohlo by to však být obtížné pro mladší ročníky, které vstupují do ekonomické aktivity později než předchozí generace. Bohužel dnes pětikoalice vůbec nepracuje s aktivní politikou nezaměstnanosti. Vláda Petra Fialy se totiž nechala ukolébat nejnižší mírou nezaměstnanosti, kterou jí zanechala naše vláda. Až celá jedna třetina žadatelů žádá o předčasný důchod, vloni a letos ještě mnohem více. To je obrovské číslo, se kterým pětikoalice vůbec nic nedělá. Proč úřady práce v rámci aktivní politiky zaměstnanosti cíleně nepracují s generací, která je v předdůchodovém věku? Proč pro ně má pouze prodlouženou výplatu dávek a předčasný důchod? Proč nenabízí možnosti podpory i pro lidi v důchodovém věku, kteří chtějí a mohou pracovat? Toto by mělo důsledek ve vysokém počtu pozitivních externalit, a to od benefitů pro státní rozpočet i příjmy domácností penzistů až po lepší psychický stav starší části populace, která by byla ještě stále pracovně aktivní.

Dnešní balíček opatření však není první snahou pětikoalice ušetřit na našich penzistech. To, co předvádí vládní pětikoalice okolo důchodů, ovšem začalo již dříve. Ústavní soud se právě v těchto dnech zabývá případem podání nebo návrhem na zrušení části zákona, který iniciovalo hnutí ANO, který se týká změny valorizačního schématu, kdy se vláda rozhodla snížit průměrný důchod v průměru o 1 000 korun měsíčně, a to v rozporu s českou ústavou až momentu, kdy ke vzniku nároku na valorizaci již došlo. To je základní stížnostní důvod, který v podání uvádíme. Samozřejmě jich je mnohem více.

Důvodem je bezradnost ministra financí Zbyňka Stanjury, který se zasekl v opozici, kde jen říkal, jak by to udělal lépe, a oháněl se marketingovými úsporami. Ve chvíli, kdy si měl pan ministr se svou armádou poradců vykasat rukávy a pustit se do práce, rozhodl se předložit marketingový rozpočet a ignorovat oficiální dokumenty Ministerstva financí, které uváděly, že k mimořádné valorizaci zcela jistě dojde, navíc v momentě, kdy již bylo zcela jasné, že bude valorizace nutná. Vláda se vlastně zdráhala cokoliv udělat, protože právě probíhaly prezidentské volby. Skončilo to bohužel tak, jak to skončit nemuselo. V rozpočtu na valorizaci důchodů byla jedna velká nula, čili ministr Stanjura se jednoznačně v tomto ohledu zachoval nezodpovědně. Nebylo to poprvé a zřejmě ani naposledy.

Vážení kolegové, pokud bychom tady chtěli hovořit o skutečné důchodové reformě, museli bychom hovořit o snaze aktivně motivovat lidi, aby zůstali v pracovním procesu co nejdéle. Přitom motivace zůstat na trhu práce déle, než to je nevyhnutelné, by mohla být oboustranně výhodná. Ostatně to není dobré jen pro stav státní kasy, ale je to dobré taktéž pro samotné občany. V případě penzistů často nejde jenom o finanční stránku, což je samozřejmě pro mnohé velmi důležité, ale i o to, prodloužit si aktivní pracovní život v pracovním kolektivu a práci, která vás baví a naplňuje, přispívá k psychické pohodě a spokojenosti se životem. A já tady nepochybuji, že zcela jistě má generace občanů 60+ značné množství životních zkušeností, zcela jistě má jiný pohled na svět a v mnoha pracovních kolektivech by mohla být výrazným obohacením. Chce to jen aktivně pracovat s trhem práce a nastavit správnou politiku zaměstnanosti. Zdůrazňuji tedy, že mluvím zejména o lidech, kteří pracovat mohou a chtějí, ale i tomuto je třeba jít naproti. Naopak kabinet Petra Fialy jde cestou příkazů, zákazů, což je podle mě zcela chybné.

Také je dnes zásadní motivace občanů, aby si vytvořili své vlastní úspory. Faktem je, že je v dlouhodobém zájmu státu podpořit odpovědnost pracující části populace zvýšením benefitu u důchodového připojištění i spoření - dnes přece musíme připravit a motivovat generaci současných třicátníků, aby si chtěli vytvářet tyto úspory. Bohužel se pětikoalici podařilo naopak vytvořit prostředí s dvoucifernou inflací, kdy byly úspory celé společnosti zcela znehodnoceny. I to je jeden z dlouhodobých dopadů amatérského přístupu kabinetu Petra Fialy. A nejenže připravila o úspory současnou aktivní část populace, ale také penzisty, kteří už nemají možnost vytvořit si nový finanční polštář pro nenadálé situace. Vláda zcela zásadně navíc snížila motivaci a důvěru společnosti ve vytváření si úspor. Lidé už nevěří, že jim jejich hodnota zůstane zachována a že o ně nepřijdou.

Dnes tu musím opakovat, že ideální čas byl promrhán. Tento čas byl na přelomu milénia v době, kdy mnohé ze stran vládní koalice byly při moci. V tomto období jsme ještě zdaleka tak výrazně necítili stárnutí populace, jako ho cítíme dnes. Navíc jsme v té době měli mimořádné příjmy v podobě příjmů z privatizace, které měly být zcela logicky použity na mimořádné výdaje v podobě provedení důchodové reformy. V případě, že chce vládní pětikoalice někoho kritizovat, a to tady zcela určitě opakovaně uslyšíme, za neprovedení skutečné penzijní reformy, měla by směřovat své výtky ke svým stranickým kolegům zejména.

Na závěr jenom opětovně zopakuji, že dnes tady projednáváme parametrické změny, které nemají nic společného s důchodovou reformou. Jejich jediný cíl je nám všem dnes zcela jasný. Je jím připravit současné i budoucí důchodce o finanční prostředky, které mají chránit jejich koupěschopnost. Dnes tady projednáváme úpravy, které jsou vnitřně nekonzistentní a které jsou nastavené tak, aby náklady zoufalého rozpočtovacího procesu ministra Stanjury nesla ta část populace, která je jednou z nejzranitelnějších. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk poslanců hnutí ANO 2011.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Vaše vystoupení, paní předsedkyně, vyvolalo dvě faktické poznámky. S první faktickou poznámkou vystoupí pan poslanec Brázdil. Pane poslanče, prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Milan Brázdil: Děkuji za slovo. Já bych chtěl reagovat na úvodní slovo pana ministra Jurečky. Přesunu se do minulého volebního období. Na sklonku minulého volebního období jsme řešili odchody do důchodu záchranářů a pan ministr pro to zvedl ruku. Záhy, když přešel do jiné koalice, se to muselo zrušit a muselo se to předělávat, a chlapi, kteří za ním chodili, záchranáři v Olomouci, tak jim sliboval a nedodržel.

Pak si vzpomínám, teď nedávno zákoník práce, kde je čtyřiadvacetihodinová služba, aby lidi mohli být v rodinách a nemuseli stále do práce, tak transpozice tu výjimku umožňuje. A zase tady bylo řečeno, že ne, že se to dá udělat jinak. Tak já si kladu sám za sebe, jakou váhu mají slova pana ministra Jurečky, který jednou to je tak, podruhé onak. Pro mě tu váhu mají minimální, takže nevěřím ani, že je upřímnost něco napravovat, ale mrzí mě především vás, všichni důchodci, ač jste tu odváděli slušnou, výbornou práci, to, co tady máme, jste vybudovali, tak dneska vám tato pětikoalice vlastně nedá to, na co máte nárok? A ještě to nazývají jakousi nějakou změnou velkou, nějakou transpozicí, nebo ne transpozicí, ale nějakou... No zkrátka a dobře, chtěl jsem říct, že panu ministrovi nevěřím. (Potlesk vlevo.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Nyní faktická poznámka pana vicepremiéra Jurečky.

 

Místopředseda vlády, ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Byl bych rád, aby tady kolegové z opozice neparafrázovali a nepřekrucovali to, co jsem řekl ve svém úvodním slově, nebo to, co jsem řekl v prvním čtení. Jednak já jsem tady nikdy nestavěl do nějaké konfrontace to, že kvůli současným výdajům na důchody není na něco jiného. Nikdy jsem to nestavěl. Poprosím paní předsedkyni poslaneckého klubu hnutí ANO, aby to nikdy takto neříkala. Já jsem tady hovořil o tom, že je potřeba ty změny udělat proto, aby i děti a vnoučata současných důchodců měly šanci, že budou mít důchody z průběžného systému, které dokážou zajistit jejich dobrou životní úroveň. Naprostá většina veřejnosti, veřejné mínění jasně říká, že je nutná důchodová reforma, že jsou si občané vědomi toho, že tento systém není dlouhodobě v těchto parametrech udržitelný. Proto to děláme. Vyprošuji si potom takovéto překrucování slov a těch důvodů, proč je nutné dělat změny.

A k těm nárokům, které tady zazněly. Já si velmi vážím svých předků, svých prarodičů, rodičů, toho, jak oni se nadřeli, jak vychovali nás pět dětí, jak oni pracovali v podmínkách, které byly třeba daleko fyzicky náročnější, ve svých profesích a povoláních. Ale když mluvíme o nárocích, musíme si uvědomit, že ten nárok je krytý tím, kolik za tou generací je dětí v produktivním věku a kolik ty děti dokážou na svých odvodech odvést do systému, ze kterého jsou důchody vypláceny. Systém je založen prakticky v principu od Bismarcka na tom, že z odvodů dětí se financují důchody jejich rodičů či prarodičů. Toto je potřeba vnímat v kontextu toho, jak se vyvíjí demografie, jak se vyvíjí doba dožití, a to musíme zasadit do nějakého reálného rámce, na co ty rozpočty mají peníze.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. S další faktickou poznámkou vystoupí paní poslankyně Peštová, připraví se pan poslanec Juchelka. Prosím.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji za slovo, pane předsedající. Ano, pane ministře, to máte pravdu, prostřednictvím pana předsedajícího, že ta generace, která nastoupí, bude platit důchody, respektive to, co starší generace tady už odvedla. Takže vy tady říkáte nárok. Oni na to mají nárok. Tady jde o to, že už je tady odíráme, kde se dá. Teda my ne. Co se týče valorizace, kterou jste tady předvedli.

Ale já bych se chtěla zeptat jinak. Mě zarazilo, jak jste tady říkal o těch mladých, aby tedy něco měli, a vyšel krásný článek v Hospodářských novinách, kde se píše, že dnešní šedesátníci a padesátníci budou zkráceni, potom, až půjdou do důchodu, až o 3 000 korun. Vy jste avizovali jako ministerstvo, že to bude částka 150 až 200 korun nižší každý rok, ale najednou z vašich dat vychází, že to bude 200 až 370 korun ročně. Takže na jednu stranu říkáte, aby současní padesátníci, kam tedy spadám i já, aby měli ten důchod, a na druhou stranu neříkáte lidem to B, že přijdou o 3 000 korun.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: S další faktickou poznámkou vystoupí pan poslanec Juchelka, připraví se pan poslanec Volný.

 

Poslanec Aleš Juchelka: Moc děkuji, pane předsedající. Já jenom k panu ministrovi, když se tady snaží pérovat opozici, aby říkala to, anebo aby neinterpretovala špatně, to co pan ministr řekne, tak já tedy budu naopak citovat. Cituji ze Seznam Zpráv, a to z rozhovoru s Lucií Stuchlíkovou. Cituji: "Já dneska peníze na zvýšení rodičáku nemám. A když budeme důchody takto zvyšovat, tak se mi finanční prostor pro to ještě zmenšuje." Já vím, že možná mezigenerační solidarita někomu nic neříká, ale v tomto kontextu je extrémně důležitá, a je to z rozhovoru, jehož nadpis zní: "Jurečka: Když důchody porostou tímto tempem, nemám prostor zvedat rodičák." Já, pane ministře, a říkám to dlouhodobě, vy prostě jednoduše rozdělujete společnost, a to, že házíte jednotlivé pumy právě doprostřed rodin a seniorů. To je ta vaše solidarita. V tuto chvíli tady k nám běží nějaký dotační titul na takzvaný pátý stupeň postižení, což je totálně nesystémová věc, která opět bude rozdělovat, a to zdravotně handicapované, a tak bychom mohli pokračovat dál a dál. Takže když vás budeme citovat, doufám, že to bude v pořádku, a ještě jednou to odcituji: "Když důchody porostou tímto tempem, nemám prostor zvedat rodičák." Toto je jednoduše vydírací věta. (Potlesk vlevo.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji za dodržení času. Nyní pan poslanec Volný, připraví se pan ministr Jurečka.

 

Poslanec Jan Volný: No děkuji za slovo. Já nebudu tak konzistentní jako kolega, já tady nicméně chci něco úplně mimo tento tisk, ale je to o důchodech. Mluvíme o důchodech, mluvíme o nějaké důvěře, mluvíme o tom, že chceme, aby to fungovalo. Já jsem před měsícem dosáhl důchodového věku. Čtyři měsíce předtím jsem si podal žádost, dodal všechny podklady k tomu, aby mi bylo vypočítáno, kolik vlastně budu mít, a do dneška nic nemám. A prý to bude ještě nějaký měsíc trvat. Ne že bych byl na úbytě, to určitě neumřu. Ale jak dlouho to trvá, nebo jsou tam nějaké problémy? Věřím tomu, že jsou nějací důchodci, kteří jdou do důchodu, a nemají takové možnosti jako já, a ti by na tom mohli být špatně. Využívám, trochu zneužívám tohoto tisku, abych se na to zeptal. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Nyní vystoupí pan vicepremiér Jurečka. Připraví se paní předsedkyně Schillerová.

 

Místopředseda vlády, ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Dovolím si reagovat na předřečníky. Myslím si, že tady je potřeba si uvědomit dvě věci. Já jsem to tady zmiňoval v prvním čtení. Hnutí ANO tady několikrát slibovalo, že udělá důchodovou reformu. Když tady byla vláda jen hnutí ANO a potom vláda hnutí ANO a sociální demokracie, opakovaně tady Andrej Babiš jasně říkal, že důchodová reforma je pro něj priorita a že ji udělá. Já si pamatuju, když byl ještě on v koaliční vládě Bohuslava Sobotky, tak na tomto místě tady zvýšeným hlasem nám argumentoval, že má důchodovou reformu v tašce a že ji do tří měsíců představí. To byl někdy duben roku 2014. Za těch osm let se nestalo vůbec nic. Ani tu část, kterou může v rámci důchodové reformy změnit ministr či ministryně financí, kdy osm let tento rezort byl pod kuratelou hnutí ANO, nestalo se vůbec nic. Očekával bych od zodpovědné politické strany, která je schopna říci: Ano, ten problém tady je a dokážeme ho řešit tak, abychom ho dokázali odstranit a nastavit systém, který opravdu bude dlouhodobě udržitelný. Ale vy jste nic z toho neudělali a teď tady přicházíte a říkáte tady tuto kritiku. Paní bývalá ministryně financí měla mnoho velmi silných výroků v médiích, kdy nesouhlasila s tehdejší ministryní Janou Maláčovou, o tom že tady bývalá paní ministryně financí říkala, že se musí prodloužit hranice věku odchodu do důchodu, že není možné takovým způsobem zvyšovat výdaje na důchody. To byly citace ministryně financí. Já nevím, jaký je rozdíl mezi Alenou Schillerovou roku 2018 a 2019 a Alenou Schillerovou roku 2023. Tak bych byl rád, kdybychom v tomto byli racionální. Chápu, že vy máte teď nějakou komunikační linku, máte důvod lidi strašit, říkat, že se budou mít hůře, ale já tady jasně říkám, lidé se budou mít dobře.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Čas, pane ministře. (Potlesk vpravo.) Paní předsedkyně Schillerová, připraví se pan poslanec Dufek.

 

Poslankyně Alena Schillerová: Vy jste ale udělal veletoč, pane ministře, od svého původního výroku. Tak já vám to připomenu. Já nemám takhle rychle vytažené z monitoringu citace jako můj kolega, určitě by to nebyl problém. Udělám to, jak budu mít tady chvilku čas.

Tak vy jste několikrát řekl, že si půjčujeme na důchody na dluh. Proč jenom na důchody? Tamhle na zbraně si nepůjčujeme na dluh? A já nekritizuji armádu, nekritizuji. Nebo na něco jiného si nepůjčujeme na dluh? Přece máte příjmy, výdaje. Takže proč si půjčujeme na dluh? Takže vy říkáte a kopete ty příkopy, na vás, důchodci, si půjčujeme na dluh. Na to ostatní to na dluh není. To jste řekl x-krát. A váš výrok je legendární z ledna a také je součástí našeho podání na Ústavní soud, kdy jste řekl: Nebudeme měnit valorizace, nebudeme snižovat valorizaci, my bychom prostě, v otázkách Václava Moravce to bylo v lednu před prezidentskými volbami, přece to bychom se chovali protiústavně. To nepřipadá v úvahu, abyste to těsně po prezidentských volbách způsobem, jaký tady všichni známe, udělal. No, a já jsem to říkala ve svém vystoupení; důchodová reforma, oslovte své souputníky, se kterými jste teď v pětikoalici, kteří co pro to udělali v době, kdy prostě měli na privatizačním účtu stovky miliard korun, které měli právě na tuto důchodovou reformu směřovat. Ano, nepřipravili jsme ji, bojovali jsme s covidem. Nevymlouvám se, přiznávám to. No a k tomu dalšímu, ale vy tady vůbec nepředkládáte žádné parametry důchodové reformy, tady se nebavíme vůbec o odchodu věku do důchodu, tady se bavíme o tom, že těm stávajícím důchodcům prostě chcete zkrátit důchody. To je celé. Tak to pojmenujte správně. (Potlesk v levé části jednacího sálu.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Pan poslanec Dufek.

 

Poslanec Aleš Dufek: Ono je nesmírně zajímavé, jak tam stoupají ty faktické poznámky. Byly tam dvě, pak šest, teď osm, možná devět. Takže zdá se, že hádka začíná gradovat. Vrátil bych se možná úplně na začátek. Máme tady jeden problém nebo jednu věc, to je novela zákona o důchodovém pojištění. Právem opozice říkat, a nevím, kolikrát to ještě chce říct, že jde vlastně o opatření, které zřejmě o něco obere hlavně osoby v předdůchodovém věku. Právem koalice je říct, říkáme to podruhé, že jde opatření v zájmu zachování mezigeneračního smíru. Můžeme ještě samozřejmě to říct několikrát, ale tak to nějak je.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji za dodržení času. Nyní vystoupí pan poslanec Juchelka, připraví se paní poslankyně Peštová.

 

Poslanec Aleš Juchelka: Já rozumím panu Dufkovi ohledně sociálního smíru, určitě se o tom ještě budeme během dnešního dne bavit. Jenom budu opět citovat, poněvadž na různé emotivní výpady se dá samozřejmě skvěle argumentovat pouze fakty. Takže znovu cituji, a bylo to při tiskové konferenci, kdy byl představen konsolidační balíček, cituji:

"Danuše Nerudová je také ta, která tady v posledních letech vedla tu poslední odbornou komisi pro změnu důchodů. A my jsme neudělali to, že bychom všechno stavěli nově na zelené louce, my jsme vzali ty dobré věci, které byly odpracovány, na kterých byla odborná i celospolečenská shoda, a na základě těchto jsme stavěli dále návrh důchodové reformy, který budu za chvíli konkrétně představovat." To jsou slova pana ministra Jurečky, který navazuje na to, co se odehrálo za Babišovy vlády ve stálé komisi pro spravedlivé důchody. Takže není pravda, jak tady pan ministr říká, že se neodehrálo nic. Ale kdybychom to jako samozřejmě nějakým způsobem přijali a přistoupili na to, tak se můžeme jenom podívat trošičku do minulosti, abychom věděli, jak KDU-ČSL s tou důchodovou reformou zamávala. Takže od roku 1992 byla ve vládě Václava Klause, od roku 1996 byla ve druhé vládě Václava Klause, poté zasedala ve vládě Josefa Tošovského, poté byla ve vládě Vladimíra Špidly, poté Stanislava Grosse, taktéž Jiřího Paroubka, tam byla taktéž v této vládě, poté v druhé vládě Mirka Topolánka, poté zasedala ve vládě Jiřího Rusnoka, poté byla ve vládě Bohuslava Sobotky, to bylo ve vládě společně s hnutím ANO a v tuto chvíli je ve vládě Petra Fialy. Takže ani v minulosti KDU-ČSL nesáhlo na důchodovou reformu. Pouze jenom teď tady říká a péruje ty ostatní, že na ni nesáhli taktéž. Ale my jako hnutí ANO jsme tady od roku 2011. Vy jste tady od roku 1992. (Potlesk v levé části jednacího sálu.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení členové vlády, přeji pěkné odpoledne. Ujímám se řízení schůze a budeme pokračovat ve faktických poznámkách. Jako další je přihlášená paní poslankyně Berenika Peštová, potom pan poslanec Jiří Mašek, Patrik Nacher a další. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji za slovo, pane předsedající. Musím tedy pochválit svého předřečníka, který vlastně řekl to stejné, co jsem chtěla říct já. Ještě bych tam dodala, že v té první vládě, kde byl Andrej Babiš ministr financí, tak KDU bylo taktéž. Takže ve své podstatě jsem to měla připraveno také. Bohužel, vypálil mi rybník. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Jako další pan poslanec Jiří Mašek, připraví se pan poslanec Patrik Nacher, poté pan ministr Marian Jurečka. Prosím.

 

Poslanec Jiří Mašek: Vážený pane místopředsedo, kolegyně, kolegové, také bych zareagoval na pana ministra Jurečku. Nechci tady zdůrazňovat to, že nejde o komplexní důchodovou reformu, ale skutečně jenom o dílčí parametrické změny. Myslím si, že to tady dneska ještě bude rezonovat, že to není důchodová reforma. Ale já mám rád vždycky mezinárodní srovnání, tak jsem si, pane ministře, našel, kolik zůstane ze mzdy Španělovi, Italovi, Řekovi, Dánovi, Rakušanovi, Holanďanovi, Portugalci, Maďarovi, Turkovi a řadě dalších, a je to více než 80 procent poslední dosažené mzdy. Česká republika se 65 procenty je pod hranicí, pod průměrem celého OECD, který je 68 procent. Naše ambice, ta mezigenerační, by měla být taková, že naši potomci se dostanou do té první ligy. Ale to by ta vláda musela fungovat, musela by fungovat ekonomika a museli bychom si na to umět vydělat. Soustřeďte se na to, aby vláda dělala dobře svou práci, abychom se do té první ligy dokázali posunout. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Jako další vystoupí pan poslanec Patrik Nacher, poté pan ministr Marian Jurečka, dále pan poslanec Jiří Horák. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Patrik Nacher: Tak děkuji za slovo. Netušil jsem, že budu tak brzo mluvit na faktické, ale nějak mi to nedalo. Za prvé tedy pojďme si říct, že tohleto není důchodová reforma. To je jako první věc. Doufám, že se na tom shodneme. Za druhé o důchodové reformě se tady hovoří už od roku, co já jsem byl tiskový tajemník nebo tiskový mluvčí, od roku 1996. Od roku 1996. Hnutí ANO vstoupilo do vlády 2013. Z těch vašich výstupů, pane ministře, ale i od jiných politiků, to vypadá, jako by ta důchodová reforma měla být zahájena až teprve po vzniku hnutí ANO. To přece takhle není, od roku 1996 se mluví o důchodové reformě. V první vládě bylo hnutí ANO i s KDU-ČSL. Takže pokud kritizujete hnutí ANO, tak musíte kritizovat logicky i sám sebe, takže to je jedna poznámka. Ano, byl tady covid, tak už řekla paní předsedkyně Schillerová. Mě to také trápí, že se v tomhletom ta věc nepohnula. Ale není pravda, jak vy to shrnujete, že hnutí ANO v tom neudělalo nic a vy to teď zachraňujete. Tahleta věc je tady dvacet let.

Pokud jde o ten mezigenerační smír, tak bohužel, když se podíváte do monitoringu tisku, do médií, jakým způsobem to často vysvětlujete, tak právě a jen u důchodů říkáte, že je potřeba s tím něco udělat, protože jinak se zadluží další generace, nebo že nebude na rodičovské nebo že nebude na něco jiného. Ale přece bavíme se tady o deficitu státního rozpočtu. No, tak v tom deficitu jsou všechny položky, nejenom důchody. Vy z toho vymezujete ten důchod, aby se ten důchodce cítil být provinilý. Tak a já jsem si tedy našel čísla, abychom tedy věděli, kam to směřuje, aby to bylo fér. Tak když se podíváte na podíl starobního důchodu na HDP, tak v roce 2010, to ještě ANO neexistovalo, byl 8,46. Pak to šlo různě nahoru, dolů (Předsedající: Váš čas.) a v roce 2021 je 8,49, teď je to 7,82. Takže se to vůbec nehýbe směrem vzhůru tímhle způsobem. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Také vám děkuji. Nyní tedy pan ministr s faktickou poznámkou, potom pan poslanec Jiří Horák a paní poslankyně Jana Hanzlíková. Prosím.

 

Místopředseda vlády, ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Myslím, že tady by bylo dobré se dostat k podstatě té záležitosti, jakým způsobem jak důchodový systém, tak veřejné finance konsolidovat a dokázat ty systémy nastavit tak, aby byly dlouhodobě udržitelné. A o to se tímto návrhem, u kterého jsem jasně řekl v úvodu, že není tím hlavním balíkem důchodové reformy. Ten přijde do Parlamentu v prvním pololetí příštího roku k projednání. Ale jsou to první dvě opatření, která takto realizujeme.

Kdybychom se opravdu jako dokázali bavit nad věcností argumentů a návrhů, které tady budou ze strany opozice, které budou říkat, my máme promyšlenou koncepci, máme argumenty, čísla, data, jak ten systém udělat lepší, jak udělat udržitelnější, ale nic takového neslyším. A když se podívám do těch výroků v minulosti, tak jenom pro zajímavost, Andrej Babiš, cituji - 25 let mluvíme o důchodové reformě, teď to chceme zkusit, i bez důvěry budeme vládnout naplno - 6. 12. 2017. Dále pokračuje pan předseda Babiš - pokud budeme vládnout čtyři roky, důchodovou reformu stihneme - výrok 5. 1. 2018. Babiš se ptal - co je důchodová reforma? Kdoví, kdo bude v roce 2030 u vlády - Andrej Babiš z loňského roku. Takže to je prostě potom smutná přehlídka toho, že buď to tedy myslí ta politická strana vážně a chová se konzistentně zodpovědně, ať je v koalici, nebo opozici, nebo nikoliv. Nebo to vážně nemyslí.

Tady cituji paní bývalou ministryni Alenu Schillerovou - To bych... kde to je? Tady, omlouvám se, tak - zpráva z Ministerstva práce o stavu důchodového systému mluví o zvýšení důchodového věku u čtyřicátníků a mladších - i toto jednoduché opatření by mělo zásadní pozitivní vliv na udržitelnost systému, prohlásila Alena Schillerová. Tak buď říkáte před třemi, čtyřmi roky něco a buď to (Čas.) v tu dobu mělo ratio, anebo to nemělo ratio, a buď to platí dnes, nebo to neplatí dnes.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Jako další pan poslanec Jiří Horák, paní poslankyně Jana Hanzlíková, Patrik Nacher a další s faktickými poznámkami. Prosím.

 

Poslanec Jiří Horák: Krásné odpoledne, vážené dámy, vážení pánové, tady zaznívá opakovaně zejména od opozice, že se nejedná o důchodovou reformu, že je to, abych citoval některé ty - nedokončená věc, nedodělaná. Podle nás celý ten balík je důchodová reforma a reaguje na nějaký sociální vývoj. Reaguje na nějaký demografický vývoj v západní společnosti. Každý, kdo trošku se orientuje v demografii, tak ví, že samozřejmě s tím, jak se společnost modernizuje, tak se lidé dožívají stále vyššího věku. A to je dobré, to je dobrá zpráva. Je to díky lepšímu zdravotnictví a díky lepší péči. Takže od osmdesátého devátého se průměrný věk v České republice prodloužil asi o sedm, osm let. A to je dobře. Nicméně samozřejmě tím, jak ta společnost stárne v celé západní Evropě, tak se dostává do deficitu důchodový účet. Ten - já nejsem cifršpion, tady jsou samozřejmě lepší odborníci, ale myslím, že letos je to procento HDP 70 miliard. Je to tak asi.

A protože samozřejmě je to důležité téma, bude se to nejvíc dotýkat padesátníků, čtyřicátníků, třicátníků, tak nás by zajímalo, zdali opozice má svůj návrh té důchodové reformy, protože říká, že je to potřeba dodělat a toto je nedodělaná důchodová reforma, jestli ho můžeme vidět, jestli máte nějaký náčrt na A4, hlavní parametry s vypočítanými prognózami třeba do roku čtyřicet, padesát. Můžeme to vidět? Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Jako další paní poslankyně Jana Hanzlíková, pan poslanec Patrik Nacher, Roman Kubíček a další. Všechno faktické poznámky. Prosím.

 

Poslankyně Jana Hanzlíková: Děkuji za slovo, také hezké odpoledne. A já bych ráda reagovala na slova pana ministra, kdy říkal, že v době, kdy ANO bylo ve vládě, se pro seniory nic neudělalo, tak já bych jenom ráda připomněla, a ono to není tak dlouho, takže si na to určitě všichni vzpomeneme, že důchody rostly, protože v době, kdy ANO přišlo do vlády, tak důchody byly směšně nízké, především invalidní důchody. Ale zároveň se pracovalo, zkvalitňovaly se sociální služby, zdravotní služby a veškerá opatření, která byla na MPSV navrhována, byla navrhována s tím, že jsme se dívali na to, aby posílila kvalitu života seniorů. Ale bohužel parametrické změny, které dnes projednáváme, tak tam nenajdu ani jednu pozitivní věc. Všechny parametrické změny budou znamenat snížení důchodů, anebo téměř znemožnění odejít do předčasného důchodu pro velkou skupinu lidí, což je opravdu velmi nespravedlivé pro budoucí seniory. Takže bych ráda, abychom nezapomínali na to, jak to bylo, a opravdu se kriticky podívali na veškeré změny, které teď projednáváme. Jsou to prostě škrty, které dopadnou negativně na současné i budoucí seniory. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Jako další pan poslanec Patrik Nacher. Připraví se pan poslanec Roman Kubíček, Alena Schillerová a další. Prosím.

 

Poslanec Patrik Nacher: Děkuji, já navážu na svoji kolegyni. Nejenom, že tam není pozitivního nic, ale není tam nic motivačního. To mi tam chybí. Ale rychlá reakce na pana ministra. On tady řekl: Pojďme se bavit o těch věcech, o těch parametrech, o těch detailech, aby potom hned větu následující zase začal citovat někoho z minulosti. Tak to já si tady vytáhnu citáty a výroky představitelů KDU-ČSL dvacet let zpátky, a to se opravdu nikam nehneme. Včetně tedy toho, že se říkalo, a že jste říkal, pane ministře, ještě v lednu, že mimořádná valorizace se nijak měnit nebude, aby se tak následující - za čtrnáct dní jste přišel s tím návrhem. To znamená, vy řeknete: S tímhle se nikam neposuneme - a potom začnete citovat politika opozice a ta věcnost z toho úplně vypadla.

A jedna poznámka na svého ctěného kolegu Horáka - tohleto opravdu není penzijní reforma, to byste se střelili do vlastní nohy. Protože vy - sama koalice říká, že to není penzijní reforma. Kdyby to byla penzijní reforma, tak by to nebyla jenom parametrická změna, týkalo by se to i třetího pilíře, případně dalších třeba finančních produktů. Koneckonců to tady máme jako tisk 474. Ale především kdyby šlo o penzijní reformu, tak čistě politicky, tedy myslím ekonomicky, tak by mělo dojít ke generální dohodě mezi koalicí a opozicí, kdy takhle se má dělat záležitost, která jde přes dvě, tři, pět volebních období. Sami jste tady říkali, že my se bavíme o tom, co bude za dvacet, třicet let. To prostě není možné to přijímat tak, jak jste to řekl, pane kolego, prostřednictvím pana místopředsedy, že vy sem s něčím přijdete a my máme dát alternativu. Tohleto můžeme udělat třeba u daní. To bude ten následující bod. Ale určitě ne u penzijní reformy, pokud ji takhle popisujete. To musí být dohoda koalice s opozicí, jinak po příštích volbách se zase vrátíme zpátky. Už jsme to zažili u druhého pilíře.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Další v pořadí faktických poznámek je Roman Kubíček, Alena Schillerová, Aleš Juchelka, Robert Králíček a další. Prosím.

 

Poslanec Roman Kubíček: Děkuji za slovo. Já jsem se ve svém prvním období zúčastnil jednání té důchodové komise a byl to neskutečný turecký trh, protože každý z pohledů byl trošku jiný. Jedna strana říkala, že je potřeba zapojit osobní zodpovědnost, druhá strana říkala, že udržitelnost průběhového systému je v pořádku a hovořili jsme o nějakých parametrických změnách, které teď dáváte, které posouvají některé parametry a odchody věku do důchodu. Ale to jste jenom vystřelili. Řekněme si na rovinu, to jste zatáhli za záchrannou brzdu, protože jste se vyděsili schodku státního rozpočtu. To nemá žádný jiný důvod. Protože kdybyste to chtěli poctivě připravit, tak bychom si museli sednout, museli bychom si říct, jaké parametry tam nastavíme, jakou spoluúčast občanů a firem k tomu uděláme. A pozor na tu dobu dožití, pozor. Já se vždycky otočím tamhle na lékaře a oni říkají: No, ono se zdravotně nic moc nezměnilo u těch lidí. Pouze se změnila ta lékařská péče, která vám umožňuje tu delší dobu dožití, ale ne ten aktivní způsob života. Tak bych byl velmi opatrný a za mě - není to důchodová reforma.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Jako další paní poslankyně Alena Schillerová, potom Aleš Juchelka a další. Prosím.

 

Poslankyně Alena Schillerová: Děkuji za slovo. Tak on už to řekl můj ctěný kolega Roman Kubíček, co jsem chtěla říct já. Tak možná trochu jinými slovy, já si stojím, pane ministře, za každým výrokem. Ano, naše vláda o tom jednala. Ano, ekonomicky to má - samozřejmě prodloužení odchodu věku do důchodu tak, jak vám to dneska předkládají úředníci, tak to má určité ekonomické pozitivní dopady. Ale přesně to, proč naše vláda nakonec na jednání nepřistoupila a zachovala ten věk odchodu do důchodu k tomu prodloužení, byla právě ta doba dožití. Že neexistují, nebyla relevantní data. A já jsem se vás na našem jednání také ptala: máte data? Tady odpovídám panu poslanci, omlouvám se, vypadlo mi jeho jméno, prostřednictvím - Horák, panu poslanci Horákovi, omlouvám se, prostřednictvím pana místopředsedy, odpovídám, ale ta relevantní data musí dát rezorty. Nebo vy jste v opozici byli schopni, pane poslanče, prostřednictvím pana místopředsedy, s pár analytiky udělat taková ta objemná data? To ale ta armáda úředníků umí, ty rezorty to umí.

Já jsem říkala, doložte tu analýzu, dobu nejen prodloužení věku odchodu do důchodu, kterých profesí a jaký to má vliv na dobu dožití. Není to tak jednoduché. Ta doba dožití se víceméně sbírá nějakým dotazníkovým způsobem. Je to velmi složité, ale je to proto naprosto zásadní. Proto naše vláda rozhodla nakonec tak, jak rozhodla, protože ta řádná analýza nebyla tehdy rezortem Ministerstva práce a sociálních věcí dodána. Já se ptám. Vy ji máte?

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Jako další vystoupí pan poslanec Aleš Juchelka, potom Robert Králíček, Marian Jurečka a další, prosím.

 

Poslanec Aleš Juchelka: Děkuji moc. Já budu opět jednoduše reagovat fakty na to, co tady řekl můj ctěný kolega pan Horák, vaším prostřednictvím. Ano, skutečně máme v tuto chvíli minus 70 nebo 80 miliard korun, co se týká těch důchodů. Jinak ale pozor. Ten průběžný důchodový systém tak, jak ho známe, je vyrovnaný, ano, vyrovnaný. To, co do něj přiteče, to z něj taktéž odteče. Například za vlády Andreje Babiše v roce 2018 a 2019 byl dokonce v přebytku. V roce 2020 díky covidu měl deficit, ale očekávalo se, že po otevření ekonomiky se znovu nastartuje výběr pojistného, poněvadž firmy začnou fungovat a tak dále. Ale pozor, ejhle, přišla inflace.

To, co se v tuto chvíli samozřejmě děje, že vláda tu inflaci neřeší, tím pádem musela podle zákona vyplatit takzvané mimořádné valorizace a to je ten schodek 70 miliard korun, který by měl jít samozřejmě na vrub státnímu rozpočtu. Ale ne díky tomu průběžnému důchodovému systému, který, jak říkám, je vyrovnaný. V roce 2018 a 2019 za vlády Andreje Babiše byl dokonce v přebytku.

Co se týče samotného financování. To se vždycky děje u toho, jakým způsobem budou výdaje na důchody vzhledem k hrubému domácímu produktu, k HDP. Takže my vydáváme jako Česko zhruba 8,5 až 8,8 % HDP na důchody i po těch mimořádných valorizacích. Rakousko například 13 %, Itálie necelých 16 %, Německo 10,2 % a průměr v Evropské unii je 12 %. To jsou fakta z OECD. Můžu samozřejmě předložit další a další. Takže já bych byl rád, kdybychom se samozřejmě bavili na té odborné úrovni. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Jako další Robert Králíček, poté pan ministr Marian Jurečka, Igor Hendrych a další. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Robert Králíček: Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové, mně to nedá nezareagovat na konzistentnost pana ministra Jurečky a následně i na pana kolegu Horáka, prostřednictvím pana předsedajícího. Trošku se cítím v obklíčení KDU-ČSL ze všech stran. Nicméně chtěl bych zareagovat jenom na pana Jurečku. On nás tady zesměšňuje těmi výroky paní předsedkyně Schillerové a pana Babiše a mluví o jakési konzistentnosti.

Nicméně má paměť sahá i do minulého volebního období, kdy on jako lídr jedné z opozičních stran říkal, kolik máme dávat na kompenzace covidu, jak mají byt vysoké, co mají pokrýt, koho mají pokrýt, aby to následně kritizoval už z pozice koaličního poslance nebo už z pozice ministra, že to bylo hodně a že naše bývalá vláda zadlužila tuto zemi a tak dále. Myslím, že těch případů nekonzistentnosti, konkrétně pana Mariana Jurečky, bychom našli mnoho.

Reakce na kolegu Horáka, prostřednictvím pana předsedajícího. I vlastně výrok pana Jurečky, který si pamatuji za doby covidu, kdy, když byl vyzván tehdejší vládou, aby KDU dalo konkrétní návrhy toho, jak by vláda v době kompenzací měla vystupovat, tak on říkal, že jejich expertní tým, nebo KDU-ČSL, má nějaké konkrétní návrhy, nicméně nenahradí to zázemí toho ministerstva a dalších věcí. Vy po nás teď chcete, abychom z opozice bez toho backgroundu, který kritizoval i pan Jurečka, vám dovedli alternativu vašeho návrhu důchodové reformy. Já si myslím, že je to čirý nesmysl.

Druhá věc, ta poslední, snad to stihnu. Pokud se na tom opravdu nedohodneme, tak je to vaše nezodpovědnost, že za dva roky se to bude zase měnit.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Pro pořádek, máte-li čisté svědomí, není třeba se čeho bát, pane poslanče. Nyní pan ministr Marian Jurečka, následuje pan poslanec Igor Hendrych, prosím.

 

Místopředseda vlády, ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Já bych fakt chtěl tady zásadně nesouhlasit s tím, že vás tady někdo zesměšňuje. To fakt nedělám a nemám to ve zvyku. Já jsem pouze citoval přesně výroky, které tady zaznívaly. Jestli ty výroky v tom čase, jak se změnil ten váš názorový pohled, jsou směšné, tak to už je potom vaše věc nebo věc vašeho pana předsedy nebo těch, kteří to za vás řekli.

Já si dovolím tady jenom citovat. Je to z knihy, kterou osobně napsal váš pan předseda Andrej Babiš a píše o důchodech: "V kolika půjdeme do důchodu? Celé to spočítáme tak, aby si člověk užil penze asi čtvrtinu svého života." Což je v podstatě totéž, co navrhujeme v tom návrhu, který přijde tady v první polovině příštího roku. Dále budu citovat: "Důchodová reforma je pro nás stěžejní, to určitě chceme." Dále cituji: "Stát může lidem garantovat solidní důchod, který zajistí živobytí, ale ne důchod královský. O ten se musí každý zdravý člověk postarat sám." Dále cituji: "Já nevím, co je důchodová reforma, já vím, že budeme zvyšovat důchody."

Tak šly výroky vašeho pana předsedy v čase, jenom se změnilo to, že tehdy byl v koalici a pak následně byl v opozici. My po vás nechceme tady - obracím se na kolegu Zajíčka - abyste teď něco vytvořili. My se jenom odkazujeme na to, že váš pan předseda, který tu teď není, říká, že tu důchodovou reformu má hotovou. Tak stačí přece vzít tu hotovou důchodovou reformu a říct - my jsme navrhovali tyhle a tyhle parametry. Některé, klidně můžete říct, zestárly v čase. Pojďme se o tom bavit, že je změníme a můžeme se o tom bavit.

Ale mně prostě chybí to, aby se tady položil na stůl návrh. Když někdo osm let drží ty resorty, tak asi po roce a tři čtvrtě nebo po roce a půl je schopen říct - přece ten návrh ještě někde mám nebo to hnutí ho má. Já bych to nikdy nepoužil, kdyby to tady nezaznělo u tohoto řečnického pultu, kdyby Andrej Babiš neřekl, že už to má a že to hnedka představí.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Jako další pan poslanec Igor Hendrych, poté pan poslanec Jiří Mašek a další, prosím.

 

Poslanec Igor Hendrych: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážení členové vlády, vážené dámy, vážení pánové, jsem rád, že tady pan ministr Jurečka s námi je a že komunikuje, takže bude, doufám, reagovat i na mě. Nezaznělo tady, myslím si, jedno podstatné. Proč tyhlety parametrické úpravy řešíme dnes a ne v té takzvané velké důchodové reformě - i když my na to máme trošku jiný název - až za toho půl roku? Proč to řešíme už teď s jakýmsi předstihem? Říkám to tak trošku jako řečnickou otázku a pokusím se na ni odpovědět. No, protože se snažíme ušetřit na současných důchodcích co nejrychleji, abychom to stihli, aby nenaběhl zákonný nárok na mimořádnou valorizaci v září. To je moje odpověď, ale třeba pan ministr mi poskytne nějakou jinou.

Je to trošku zarážející, protože my se teď honem snažíme současné potenciální starobní i předčasné důchodce značně znevýhodnit a před rokem jsme je k tomu prostřednictvím jednoho nejmenovaného ředitele odboru na Ministerstvu práce a sociálních věcí vybízeli 18. 10. v pořadu České televize. Běžte co nejdříve, může vám to udělat až tisíc korun navíc. Tak zněl výrok toho nejmenovaného ředitele. Teď prostě děláme takovéhle krkolomné věci, které si nikdo desítky let zpět nedovolil udělat, aby takhle skokově najednou posunul nárok na starobní důchod. I předčasný důchod je starobním důchodem. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji. Jako další je pan poslanec Jiří Mašek, Robert Králíček, Patrik Nacher a další, prosím.

 

Poslanec Jiří Mašek: Vážený pane předsedající, dovolte, abych vaším prostřednictvím zareagoval na kolegu Horáka, který nás vyzval na exkurzi do západních demokracií, že tam jsou na tom podstatně lépe. Takže zase bych použil několik čísel a to čísel, kolik západní demokracie typu Německa - tam je to 10,2 % - z HDP vydávají na důchody. V Itálii je to dokonce 16 %, ale i v sousedním Polsku je to 10,6 %.

Já bych to připodobnil k tomu, jak to vypadá ve zdravotnictví. Do zdravotnictví jsme ještě v roce 2018 dávali 7,7 % HDP. Je to shodou okolností stejná částka, jako vydáváme na důchody. Nebylo by tedy zajímavější, když v té Evropě, na kterou se koukáme, je norma i v tom zdravotnictví 10 % HDP, se směrovat tímhle způsobem? Protože my se v řadě věcí odlišujeme. Když jdeme potom do jednotlivých parametrů, tak si tady budeme vyčítat, v čem se od koho lišíme, ale to HDP by měl být jednotící prvek. A jestliže Evropa je na 10 % HDP a více na zdravotnictví v průměru, na 10 % a více na výdajích na důchody, tak to by měla být pro nás ta meta.

Potom se tady nebudeme bavit o tom, jestli máme málo nebo mnoho. Je otázka, kde ty peníze ze státního rozpočtu vlastně mizí, to je dotaz na pana ministra. Měli bychom si hájit těch 10 % HDP, bylo by to fajn.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji a jako další Robert Králíček, pan poslanec Robert Králíček a poté pan poslanec Patrik Nacher. Prosím.

 

Poslanec Robert Králíček: Vážený pane místopředsedo, já bych chtěl zareagovat na průběh rozpravy a udělat trochu edukativní okénko pro pana ministra, protože mé příjmení se neodvíjí od hlodavce, od pana Zajíčka, jak mě nazval, nicméně králíček je nejmenší zpěvný ptáček. Je králíček obecný a králíček ohnivý, liší se zbarvením křidélek. A ten průběh rozpravy bych definoval zatím, že ta křidélka jsou světlá, takže králíček obecný. To jenom abyste nezapomněl.

A víceméně já jsem chtěl jenom reagovat na to, co jste říkal, že nás nezesměšňujete - zesměšňujete. Ty výroky pana předsedy ani paní předsedkyně směšné nebyly, vycházely z nějaké koalice, z nějaké doby, a v té době, jak o tom mluvil Patrik Nacher, se jednalo takřka dvacet let. A vy nás tady posouváte do toho, že vlastně za dva roky v covidu, kdy jsme vládli v menšinové vládě, jsme měli připravit důchodovou reformu, protože dva roky se potom zachraňoval covid. A můžete tady zesměšňovat pana předsedu, jeho výroky, ale výsledek je ten, že vám nevěří tři čtvrtiny obyvatel. (Potlesk části poslanců ANO.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Jako další vystoupí pan poslanec Patrik Nacher, připraví se pan ministr Marian Jurečka. Prosím.

 

Poslanec Patrik Nacher: Děkuji, pane místopředsedo. Robert Králíček mi ušetřil půl minuty, kdy já jsem chtěl také udělat okénko mezi zvířátky, že je rozdíl mezi zajíčkem a králíčkem. Tudíž mám víc času na to se tady pobavit o té konzistentnosti. To tady pan ministr nadhodil jako téma. Tak já připomenu, že KDU-ČSL v roce 2014, 2015 podporovalo EET, teď hlasovalo proti EET. Tak mi vysvětlete tu konzistentnost. Pan ministr lákal, aby lidé šli do předčasného důchodu, že se jim to vyplatí, a teď vlastně ty samé lidi, kteří by šli do předčasného důchodu, tím návrhem trestá. Zase, kde je ta konzistentnost?

Celá tato vláda říká, že se peníze rozfrcaly v době covidu. Já to mám připravené pro ten další bod, ale pro tuto chvíli, když už se tady tedy cituje, tak já cituji pozměňovací návrhy Mariana Jurečky, který naopak ty kompenzace zvyšoval, prodlužoval a dělal to pro více osob. Marian Jurečka: "Pozměňovací návrh navrhuje také, aby kromě OSVČ se týkal podnikatelů provozujících výdělečnou činnost ve formě s. r. o. Dále Marian Jurečka navrhuje do předlohy doplnit odklad termínu splatnosti DPH za daňové období kalendářního roku 2020 o jeden rok. To by znamenalo zásek, jenom pro vaši informaci, 150 miliard v tom roce daném. Marian Jurečka v jiném kompenzačním bonusu a zákonu navrhuje promítnutí - prominutí, pardon - placení povinných záloh na pojistné na zdravotní pojištění, důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti u OSVČ za měsíce říjen 2020 až březen 2021. V další novele Marian Jurečka navrhuje zvýšení denní částky kompenzačního bonusu z 500 korun na 667. Nakonec pan ministr navrhuje nárok na kompenzační bonus za podmínek tohoto zákona, aby byl dokonce zpětně od 1. ledna. 2021. To jsou reálné návrhy (Předsedající: Čas.), které jste navrhoval jako opoziční politik.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji, nyní pan ministr Marian Jurečka, připraví se pan poslanec Jiří Horák. Prosím.

 

Místopředseda vlády, ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Děkuji. Já se tady nebudu pouštět do biologických okének, je to také i v rozporu s jednacím řádem sněmovny. Faktická má směřovat k tomu, o čem hovořili předřečníci předtím. Nicméně já si dovolím říci ještě k té otázce směšnosti: směšní jste vy v okamžiku, kdy v době, kdy máte pozici ministra financí, říkáte něco, co v okamžiku, kdy jste v opozici, popíráte a vlastně tvrdíte úplně něco jiného. V tom jste směšní, nikdo z vás směšné dělat nemůže, to děláte vy sami ze sebe. A pokud máte nějaký návrh, o kterém tady váš předseda mluvil, že ho má připravený, tak ho představte. Anebo jste směšní tím, že on něco říkal a neměl to. To je ten pohled na to, kde je ta hranice té směšnosti. A tento návrh důchodové reformy, který tady je, který v tom plném legislativním znění přijde na projednávání vládou na konci roku a na projednávání parlamentem na první pololetí příštího roku, tak ten návrh ANO navazuje na to, co odpracovala i předchozí komise, věci, na kterých jsme se dokázali shodnout, jsme zakomponovali do toho návrhu. Tady opravdu nestavíme na zelené louce, to jsem opakovaně řekl, a to oceňuji a přijde mi to, že to je smysluplné. Já jsem se také potkal s mnoha předchozími předsedy předchozích komisí, jako třeba pan Bezděk a další. S nimi jsem také jednal o jejich závěrech a na tomto půdorysu těchto výstupů jsme se snažili postavit návrh, který tady je dnes. Naprostá většina ekonomů a expertů říká, že to je krok nutný, krok správným směrem. Děláme ho za minutu dvanáct. A jestli samozřejmě přijde kdokoliv z opozice s jinými seriózními parametrickými návrhy, jak na straně příjmů nebo na straně výdajů upravit důchodový systém - já jsem vždycky říkal, platí to, jsem připraven o těch věcech jednat a zakomponovat je tam. Ale nemůže to být tak, že sem přichází s návrhy, které znamenají větší a větší výdaje, a není žádný návrh, který by podpořil větší stabilitu toho systému a jeho udržitelnost.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Jako další pan poslanec Jiří Horák, potom paní poslankyně Alena Schillerová a opět pan ministr. Prosím.

 

Poslanec Jiří Horák: Děkuji, já jen krátké reakce. Jen technicky - já jsem neříkal, že na Západě dělají něco lépe, nebo já jsem říkal, že ve vyspělých státech obecně stárne populace, je to normální, je to ve všech vyspělých státech. Je to i v Japonsku, můžou potvrdit někteří kolegové, je to prostě ve všech vyspělých státech. Je to přirozený trend.

A potom jen krátce panu Juchelkovi. No, v jedné věci nesouhlasím. (Předsedající: Mým prostřednictvím, poprosím.) Pardon, vším prostřednictvím. No, ty valorizace přece mimořádné, ony tam zůstávají v tom důchodovém účtu. Ty přece tam zůstanou i mimo řádný rok, ty se nebudou snižovat, ty valorizace, ty, co už se napočítaly, takže v tomto s vámi nesouhlasím. A nestane-li se - nic-li se nestane, tak se určitě stoprocentně stane, že ten účet bude příští rok v deficitu. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuj. Nyní paní předsedkyně Alena Schillerová, připraví se pan ministr Marian Jurečka. Faktické poznámky. Prosím.

 

Poslankyně Alena Schillerová: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. No já teď nevím, na koho mám reagovat dřív. Já jsem chtěla reagovat na pana ministra, ale teď mě tak šokoval pan poslanec Horák, že jsem úplně v šoku, konsternovaná. Nic, ne, já nebudu v žádném případě tady dehonestovat. Tak my nemáme žádný důchodový účet, prostřednictvím pana místopředsedy, my... ty valorizace tam zůstanou - ta valorizace je ochrana koupěschopnosti, musí se vypočítat. Je to spočítáno podle inflace pro růstu reálných mezd, půlky. Vy to chcete snižovat. No, ona ta situace je mnohem hlubší, nechme to být.

Ještě na pana ministra: ale my si stojíme za všemi těmi výroky, pane ministře. Vy jste neřekl nic, co by v podstatě, za čím bychom si nestáli. Dobře, neudělali jsme důchodovou reformu, tak jako 35 let před námi žádná jiná vláda, já se k tomu tady přiznávám. Ty důvody jsem ozřejmila. Já vím, že vy jste chtěl trošku vrtěti psem, částečně se vám to podařilo, ale vraťme se zpátky. Zatím vaše návrhy důchodové reformy jsou v říši pohádek. Zatím jsme slyšeli bombastickou tiskovou konferenci. Toto není důchodová reforma, to se shodujeme, a vy říkáte příští pololetí a tak dále. Ona je otázka, otázka prostě, co příští pololetí předložíte, jestli vůbec něco předložíte, a jestli předložíte něco, co pak ta další vláda bude muset zase rušit.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Jako další pan ministr Marian Jurečka s faktickou poznámkou. Prosím.

 

Místopředseda vlády, ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Já jsem vám stručně jenom říci, ta reforma má v sobě klíčové prvky, které vlastně průběžný pilíř staví na té samotné podstatě, a to je podpora rodin, podpora rodičovství, podpora zásluhy za výchovu dětí.

Udělali jsme ten první krok, kdy jsme udělali výchovné od 1. ledna tohoto roku, 500 korun pro maminky, které vychovávaly děti, za každé vychované dítě měsíčně. To řeší ty důsledky na spravedlnosti systému. V důchodové reformě odstraňujeme tu příčinu. My oceňujeme dobu mateřství a rodičovství rodinným vyměřovacím základem, který ocení a nebude trestat maminky a rodiče.

Druhý důležitý krok, společný vyměřovací základ. Manželé budou moci sdílet své průměrné příjmy, které jim potom, především ženám, zajistí zase důstojnější důchody.

Další opatření, které tam je, podpora a ocenění péče o osobu blízkou, zlepšení podmínek vdovských a vdoveckých důchodů. Je tam celá řada velmi důležitých, řekněme prosociálních, prosolidárních opatření včetně návrhu na předčasné odchody u náročných profesí bez jakékoliv formy krácení. A pak jsou tam i některé věci na straně zabezpečení příjmů pro ten systém. Ale když my nic neuděláme, v roce 2050 v dnešních cenách ten systém bude v deficitu minus 370 miliard korun ročně. Buďto to vybereme navíc na daních, nebo to budou muset ušetřit jiná ministerstva, nebo se sníží reálná výplata, a s tím my se vypořádáváme a řešíme ten problém. Takže je to významný krok za dvacet pět let, který tady nebyl učiněn. Děláme ho teď. Je hrozná škoda, že to neudělal někdo před čtyřmi, před osmi lety. Já jsem nebyl ministrem práce a sociálních věcí, dneska jsem, tu zodpovědnost beru vážně a tuhle změnu navrhuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Další dvě faktické poznámky - nejprve pan poslanec Aleš Juchelka, poté pan poslanec Patrik Nacher. Prosím.

 

Poslanec Aleš Juchelka: Děkuji moc. Musím reagovat na pana ministra. Pane ministře, ještě jednou vám tedy říkám, že máme ten průběžný důchodový systém vyrovnaný. Vy jste nedělali nic s inflací, proto jsme v tuto chvíli v minusu, a teď tady stojíme před novelou zákona o důchodovém pojištění, poněvadž právě že ta inflace, která udělala ten zásek do státního rozpočtu, vy chcete řešit tím, že budete snižovat například mimořádné a řádné valorizace i pro současné důchodce a i pro ty, kteří chtějí jít do předčasného důchodu anebo do důchodu třeba za rok, za 10 měsíců. Toto není žádná důchodová penzijní reforma, která by řešila nějaký balík, který by byl v kontextu prvního, druhého a třetího pilíře. Vy v tuto chvíli jenom řešíte parametrické změny, které mají přinést do státního rozpočtu, ve kterém vy jste neřešením inflace, neřešením toho, že jste nezastropovali dobře ceny energií a tak dále, udělali díru, která se neustále prohlubuje. A v tuto chvíli neřeknete: Dobře, teď máme tady deficit státního rozpočtu, tak nechceme, aby padli veškeří senioři, aby se sáhlo na starobní důchody, a tím pádem nebudeme z těch x gripenů kupovat dva, protože ty dva gripeny zasanují právě tady tento náš důchodový systém. Ne, vy řeknete, my si to vezmeme na těch starobních důchodcích a třeba o ty dva gripeny koupíme víc. Protože moc dobře víte, že deficit státního rozpočtu se neděje jenom na stránce MPSV, ale i na stránce školství, zdravotnictví, obrany, všech ministerstev, která tady jsou. Všichni se podílejí nějakým způsobem na deficitu státního rozpočtu. Vy to ale berete pouze starobním důchodcům. (Potlesk z lavic ANO.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Jako další vystoupí pan poslanec Patrik Nacher, připraví se pan ministr Marian Jurečka - obě faktické poznámky. Prosím.

 

Poslanec Patrik Nacher: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Jsem rád, že jsme opustili téma směšnost a konzistentnost. Asi se nedozvím reakci na nekonzistentní postoj k EET, k předčasným důchodům nebo ke kompenzacím, což je vaše mantra všech vlastně dnes předkládaných bodů, že vysoké kompenzace a rozhazovačnost předchozí vlády zavinily to, kde jsme. Ale mám jeden prostý dotaz, který se týká této materie.

Pane ministře, vy jste sám řekl, že se tady bavíme o tom, co se bude dít v roce 2050. To jste řekl - já jsem dával pozor, je to určitě ve stenozáznamu. Takže mě zajímá, jestli můžete odpovědět úplně jednoduše, jestli vy jako koalice budete jednat s opozicí o parametrech penzijní reformy ve všech různých úrovních, které to má - od průběžného systému, třetí pilíř, já nevím, co všechno, nějaká mezigenerační solidarita, další produkty a podobně? To je úplně jednoduchý dotaz. Pokud vy tady měníte parametry, které ovlivní něco, co bude v roce 2050, tak si myslím, že i přestože máte 108, tak na to nemáte pouvoir. Je to legální, za mě je to nelegitimní v té chvíli, protože je velká hrozba, že když dojde k velké nedohodě, že po příštích volbách se některé ty věci mohou změnit. A to se týká mimochodem i toho dalšího bodu. Takže jestli mi můžete jednoduše odpovědět, jestli jste i přesto, že máte stoosmičku, připraveni jednat s opozicí o parametrech skutečné penzijní reformy, anebo nikoliv? Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji. Faktická poznámka pana ministra. Prosím.

 

Místopředseda vlády, ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Děkuji. Já jsem jednal se zástupci opozice, jsem připraven jednat dál, hledat maximální shodu. S kolegy z SPD jsme se bavili, že bychom měli další společné jednání v červenci. Tady musím říct, že naše poslední jednání bylo myslím velmi konstruktivní i s konkrétními návrhy, se kterými kolegové přišli, mluvili o podpoře rodin, rodinné politiky, o tom, abychom nerezignovali na podporu rodin a změnu demografického vývoje tak, abychom se dokázali zase vrátit k růstu. To mně přišlo logické, smysluplné a jsem rozhodně připraven na těchto věcech hledat společnost shodu. Když přijde hnutí ANO a bude chtít s námi jednat o těchto věcech, velmi rád to jednání budu absolvovat, i opakovaně ta jednání budou probíhat. Proběhla se zástupci opozice, tedy se zástupci sociálních partnerů, jak se zaměstnavateli, odbory, běží pracovní skupina. Zástupci obou dvou opozičních stran jsou v pracovním týmu, který bude ještě jednat minimálně dalšího půl roku, takže ta jednání běží a já jsem otevřen.

A teď chci tady poprosit, a reaguji na pana kolegu poslance Aleše Juchelku, prostřednictvím pana předsedajícího. Prosím, nelžete a neříkejte nepravdu! Důchodový systém jenom od roku 2000 je v deficitu 422 miliard korun. Nemáme vyrovnaný důchodový systém. Ano, bylo pár let, kdy jsme byli vzácně v přebytku, ale jinak jsme v deficitu minus 422 miliard korun. Předpokládám, že jako letitý člen sociálního výboru ta data máte. A pokud čtete důvodovou zprávu k tomuto tisku, tady jasně z důvodové zprávy hned v úvodu vyplývá, že toto opatření nemá žádný zásadní vliv na deficit v příštím nebo přespříštím roce, ale má zásadní vliv v dlouhodobém horizontu příštích dvaceti až pětadvaceti let. Takže toto je změna, která je důležitá opravdu především ve středně- a dlouhodobém horizontu a v tom, aby předčasný důchod jako instrument sloužil opravdu k odchodu v době, kdy člověk už nemůže a nestačí na svoji práci.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Přečtu omluvu. Dnes od 14.45 do 21 z pracovních důvodů se omlouvá pan poslanec Jan Skopeček.

Vzhledem k tomu, že jsme vyčerpali všechny faktické poznámky, nyní půjdeme cestou přednostních práv. Jako první je přihlášen pan předseda Tomio Okamura a poté paní poslankyně Lucie Šafránková, která přednese stanovisko poslaneckého klubu SPD. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Tomio Okamura: Vážené dámy a pánové, máme tady před sebou návrh vládní pětikoalice, kterým Fialova vláda prosazuje faktické okradení důchodců. Vláda navrhuje výrazné snížení řádných valorizací důchodů, úplné zrušení mimořádných valorizací důchodů a zpřísnění podmínek pro odchod do předčasného starobního důchodu včetně snížení tohoto typu penzí. Hnutí SPD tyto vládní návrhy jednoznačně odmítá. Zároveň předkládáme k této vládní novele deset vlastních pozměňovacích návrhů, kde požadujeme zachovat stávající podobu valorizací důchodů anebo jejich alternativní úpravu v podobě zvyšování důchodů všem jejich příjemcům vždy o stejnou finanční částku, což by bylo spravedlivé a pomohlo by to nízkopříjmovým důchodcům.

Co se týče předčasných důchodů, navrhujeme zachování současného nastavení podmínek včetně umožnění omezeného přivýdělku při jeho pobírání i pro zaměstnance na standardní pracovní poměr. Současně navrhujeme možnost odchodu do řádného starobního důchodu bez jakéhokoliv jeho krácení pro občany, kteří odváděli důchodové pojištění 45 a více let. Hnutí SPD brání a bude bránit sociální a ekonomické zájmy a práva všech současných i budoucích příjemců důchodů.

Všichni se tady shodujeme v tom, že je potřeba udělat důchodovou reformu. Zásadní rozdíl je ale v pohledu na provedení této reformy. Zatímco SPD chce důstojné podmínky pro současné i budoucí důchodce, Fialova vláda je chce fakticky okrást. Cesta ale přece nemůže být v tom, že v čase, kdy se kvůli neschopné vládě rekordně zvyšují životní náklady, lidem peníze vláda sebere. Bavíme se tu o bezmocných lidech, o starých, nemocných, nebo dokonce invalidních spoluobčanech, kteří nemají jak si vlastní silou zvýšit příjem.

Řešení přitom není až tak nereálné, jen je třeba problém s důchody řešit ve vícero rovinách. Nepomůžou jednoduché účetní triky, které předvádí zoufalá Fialova vláda, tedy na straně příjmů zvýšit daně, odvody a na té druhé nevalorizovat důchody, udržovat úmyslně inflaci, drahé energie, vysoké výdaje státu jak na cizince, tak na vlastní správu. Stát se musí naučit nacházet příjmy i jinde než ve výběru daní, ať už je nazýváme jakkoliv.

Příklady tady zmiňuji pravidelně. Srovnejme Deutsche Post a Českou poštu. Německá pošta a její dcery německému státu peníze vydělávají, a vydělávají je dokonce i České republice. Česká pošta je bezedná ztrátová studna, jelikož spadá pod vedení Ministerstva vnitra, které vedou nekompetentní politici, v současnosti je to ministr Rakušan z hnutí STAN. Německý stát nebo spolkové německé státy mají samozřejmě podíly v mnoha dalších ziskových firmách včetně Volkswagenu, který vlastní kdysi českou Škodovku. Největší podíl v mateřské společnosti Daimler, která vlastní Mercedes a další, má například Kuvajt. A mimochodem, tu naši Škodovku nepřímo spoluvlastní s Němci i katarský stát. Volkswagen Group z 20 % vlastní stát Dolní Sasko a 17 % patří Kataru. Uniká mi jeden jediný důvod, proč v takových či podobných firmách nemá ani haléř Česká republika. Proč většina výdělku plyne z České republiky do zahraničí, a ne českým občanům? Pak se nedivme, že v Německu mají vyšší důchody. Není to tím, že by tam měli větší produktivitu, to přece už dávno není pravda, ale je to proto, že firmy přelévají uměle peníze do svých mateřských zemí, takže Češi pracují na německé důchodce. Myslím, že bychom se nad tím měli zamyslet. Vláda by v prvé řadě měla pracovat pro své občany a pro své důchodce a případně aby stát měl nějaké peníze z investic i třeba v cizině. Proč by na nás nemohli teď nějakou chvíli zase pracovat Němci? Ostatně, dluží nám přes 15 000 miliard za válečné reparace. Česká vláda by měla mít alespoň odvahu Němce o zaplacení dluhu požádat, jako to bez ostychu udělali Řekové nebo Poláci. Připomeňme si, že náš nárok je oproti jejich nezpochybnitelný a Němci ho také nikdy nezpochybnili na rozdíl od českých politiků a novinářů.

Po tisíciletí moudré státy a moudří panovníci nespoléhali na daně, ale hledali další přímé vlastní zdroje příjmů. Když Karel IV., otec vlasti, chtěl zajistit univerzitu, daroval jí pole a lesy, aby měla vlastní nezávislý příjem. Stát musí začít investovat do projektů, které mají ziskový potenciál, tak jako to dělají chytré státy na celé planetě. Daňovou zátěž nejde zvyšovat donekonečna a současně ani sociální pomoc nelze donekonečna snižovat. Tudy prostě cesta nevede. K tomu je mimo jiné třeba nastavit i systém. Šéf Nejvyššího kontrolního úřadu pan Kala nedávno řekl to, co cítíme všichni: Česká republika přešla z tržní ekonomiky do plné ekonomiky dotační. Jen v letech 2014 až 2022 se u nás vyplatilo na dotacích 750 miliard korun a velká část vyletěla oknem. Proč? U příjemců začíná převládat snaha dotace vyčerpat bez ohledu na přínos pro ekonomiku. To jsou závěry Nejvyššího kontrolního úřadu. A proti tomu si nastavme zrcadlo, jak právě politici Fialovy vládní pětikoalice, ale i hnutí ANO a Andrej Babiš se neustále zaštiťují dotacemi, pořád říkají: dotace. Je to dotační mantra. Ale už i Nejvyšší kontrolní úřad potvrdil to, co já léta tady říkám a byl jsem za to napadán, že v podstatě ty dotace jsou využívány neúčelně, a dokonce v zjištění Nejvyššího kontrolního úřadu je napsáno, že často účelnost těch dotací anebo ten účel je splněn třeba jenom z 10 % - to je neuvěřitelně nízké číslo. Takže bych chtěl požádat, abyste přestali tady lhát o těch dotacích, protože dotace jsou cesta do pekel, a kdybychom si ty peníze tady nechali sami v České republice, i těch 10 %, tak nejenom že nebudeme muset odvádět do Evropské unie, ale těch 10 % si využijeme ještě tady po vlastní kontrole pořádně. Takže s těmi dotacemi je to úplně jinak. A znovu zdůrazňuju, že jsou to závěry Nejvyššího kontrolního úřadu zveřejněné letos a je to za období 2014 až 2022, není to za poslední rok až dva, je to za opravdu dlouhé osmileté období. Takže takto to je a takhle bychom si měli tady nalít čistého vína. Je to přesně tak, jak jsem na to upozorňoval. Takže jste tady prošustrovali neskutečné stamiliardy, doslova stamiliardy, protože na dotacích bylo vyplaceno 750 miliard korun, stamiliardy úplně, a vůbec to nesplnilo ten účel, na který byly ty dotace určeny. Takže tohleto je systém, který tady celou dobu podporují probruselské strany, to znamená všechny jiné, než je SPD, tady v Parlamentu, a my tady na to jediní upozorňujeme. Tak pak se taky samozřejmě nemůžeme divit, že potom za této neodpovědné politiky jsou tady finanční problémy.

A jak to souvisí s důchody? Zcela napřímo, ekonomika má peníze na důchody vydělat, nikoliv je vyčerpávat. Dotační politika peníze nejen odčerpává, ale v mnohých případech ekonomiku oslabuje. Jeden zemědělec se médiím svěřil, proč nebere dotace - protože aby mohl dotace brát, musí produkovat přesně podle plánu. Jak toho sklidí, vyrobí a vyprodukuje víc, než je povoleno v jeho škatulce, dotace musí vracet. Dotační pravidla přímo nutí, abyste podnikání upravovali a omezovali podle daných pravidel - zcela účelově a ke škodě svojí i celé ekonomiky.

Příjem státu je jedna věc, ta další je změna v samotných důchodech. Stát důchodem zajišťuje své staré nebo bezmocné občany, kteří splnili státem nastavená pravidla. Tento důchod musí stačit na důstojný život, na nájem, jídlo, ošacení, na kulturu a sociální život ve stáří. Tento důchod by měl být minimálně ve výši hranice chudoby dané pro Českou republiku, aby pod touto hranicí staří lidé neživořili. Ale jak víme, v současné době stav takový není v České republice, takže řada našich občanů žije na nebo pod hranicí chudoby, dokonce se říká, že je to více než milion občanů České republiky, to znamená každý desátý občan v České republice. A za to nese samozřejmě odpovědnost nejenom Fialova vláda, ale i předešlé vlády.

To, co je třeba říct v neposlední řadě, že současně s výše uvedeným by stát měl začít zlevňovat život nejen sám sobě, ale také občanům. Po léta jsou tu samozřejmě energie, voda a telekomunikace a já říkám za SPD na rovinu, že je zcela namístě zestátnit ČEZ, voda by se měla vrátit po zločinné privatizaci zpět do rukou měst a obcí, a co týče telekomunikací, tak by měl stát poskytovat alespoň prostřednictvím státní firmy alternativní službu a tím by jednoznačně a ihned snížil ceny na trhu. Když ČEZ bude prodávat elektřinu za kilowatthodinu za 2 až 3 koruny, vydělá přímo na těch 3 korunách, lidem a firmám sníží náklady, lidé následně budou potřebovat méně sociální pomoci a firmám zbude víc na investice i na daně - a stát opět vydělá. Mimochodem, zestátnění ČEZu, odkup podílů minoritních akcionářů, už odborníci vykalkulovali, že by to přišlo cca na 200 miliard korun, takže i ve světle těch peněz, toho, co tady předvádí Fialova vláda, v podstatě to není ani žádný velký náklad, protože samozřejmě zisk pro české občany tou formou, že by potom mohla vláda plně přijmout odpovědnost za distribuci, za výrobu a za cenovou politiku, co se týče elektrické energie, to by se v podstatě našim občanům vrátilo velmi rychle.

Po dlouhá léta tu máme kvůli dosavadním neschopným vládám jedny z nejdražších telekomunikací. Máme předraženou vodu, máme předražené bankovní služby, máme předražené i potraviny a další zboží, které, světe, div se, na Západě mají levnější, přestože vydělávají více. A opět to je jednoduchá matematika: snižte ceny jídla, energií, telekomunikací a podobně a nebude třeba o tolik zvyšovat platy ani důchody. Vy pomáháte spekulantům škubat občany a firmy, jak se dá, a pak křičíte, že důchodci toho moc projedí. To je dost odporné a vina za vše padá na hlavu vaší a - pravda - i všech minulých vlád.

Ale pojďme ke konkrétním návrhům, které tu dnes vláda a pan ministr Jurečka předkládá. Bohužel, vládní návrh na změnu zákona o důchodovém pojištění není ani první, ani žádnou jinou částí dlouho slibované důchodové reformy. Jde pouze o sérii několika parametrických úprav tohoto zákona, které se týkají podoby řádné a mimořádné valorizace důchodů a zpřísnění podmínek pro odchod do předčasného starobního důchodu i podmínek jeho pobírání, výše či jeho zvyšování. Jde tedy pouze a jedině o snižování tempa růstu důchodů a jejich reálné hodnoty a kupní síly oproti současnému stavu.

Vláda chce snížit tempo růstu řádných valorizací důchodů a mimořádné valorizace chce rovnou zrušit, což poškodí všechny důchodce a nejvíce ty nízkopříjmové. Zpřísnění podmínek pro odchod do předčasného důchodu zase neodůvodněně silně zasáhne a poškodí občany, kteří tvrdě celý život pracují, už třeba od sedmnácti, osmnácti let, v těžkých profesích a mají podlomené zdraví, anebo prakticky všechny pracující vysokoškoláky. Vláda chce tyto lidi trestat dokonce pětkrát: zkrátí dobu, o kolik let dříve před řádným odchodem do důchodu mohou jít do předčasného, z pěti na tři roky. Dále prodlouží dobu účasti na důchodovém pojištění, po které lze odejít do předčasného důchodu, z 35 na 40 let. Za třetí zpřísní koeficient trvalého krácení předčasného důchodu. Za čtvrté navrhuje úplný zákaz valorizací zásluhové, tedy té výrazně vyšší složky předčasného důchodu. To je amorální až protiústavní. Pátým trestem pro příjemce předčasných důchodů ze strany vlády je zákaz přivýdělku prostřednictvím výdělečné činnosti, tedy v dikci zákona zákaz výkonu pojištěného zaměstnání, byť by šlo o minimální částečný úvazek.

Návrh ministra Jurečky snižuje rozsah podstatné části řádné valorizace důchodů ze současného procentuálního poměru odpovídajícího polovině růstu reálných mezd na třetinu tohoto růstu a mimořádné valorizace rovnou ruší. Mimořádné valorizace důchodů v případě růstu inflace, takzvaného důchodcovského spotřebního koše, nad 5 % ve sledovaném období má nahradit jakýsi dočasný sociální příspěvek, sociální dávka nazvaná přídavek k důchodu, vyplácený jen po omezenou dobu několika, tří až šesti měsíců, do příštího řádného zvýšení penzí.

A další problém je spojený s tímto příspěvkem, že tento přídavek by se navíc nestal na rozdíl od současné mimořádné valorizace trvalou a pevnou součástí výměru důchodů, což významně a trvale sníží důchody všem příjemcům. To znamená, že dosud při zákonné valorizaci, když došlo k mimořádné valorizaci důchodů, tak se to samozřejmě příjemcům důchodů započítalo pro další období jako základ k další valorizaci. Teď vláda to navrhuje tak, že to bude nahrazeno jednorázovým příspěvkem, který se ale do té budoucí valorizace už nezapočítá. Takže v podstatě nejde jenom o to řekl bych faktické okradení důchodců o slíbenou valorizaci, jak jsme toho byli svědkem ze strany vlády teď v červnu, kdy jste vzali důchodcům v průměru 1 000 korun měsíčně, to znamená ročně už je to pak 12 000 korun, ale vy jste jim vzali ve skutečnosti více, protože kdyby došlo k valorizaci tak, jak ze zákona na to měli občané právo v červnu, tak se zvýší základ pro valorizaci i pro příští rok a logicky by důchodci dostali více. To znamená, to není jenom v průměru o tisícovku měsíčně. Když do toho zahrneme i příští rok, vy jste vzali těm důchodcům mnohem více než v průměru tisícovku měsíčně. A teď, protože to chcete nahradit jednorázovou dávkou místo dosavadní zákonné valorizace, samozřejmě ještě snižujete tu valorizaci dál. Takže to je skutečně problém, ano? A to nám, musím říct, vadí.

Vláda tento přídavek přirovnává, co se týče jeho průměrné nominální výše, k podobě letošní krácené červnové mimořádné valorizace důchodů, kterou řeší Ústavní soud. Jde tedy o snížení průměrné mimořádné valorizace u průměrného důchodu pokaždé od cca 1 000 korun se všemi dopady na další vývoj důchodu pro každého příjemce, tedy na snižování výše i tempa růstu tohoto důchodu. Tato bezdůvodná a asociální změna nevratně poškodí statisíce příjemců důchodů, povede do takzvané příjmové chudoby a to je pro nás nepřípustné.

Vrcholným paradoxem zrušení institutu mimořádné valorizace důchodů a jejího nahrazení dočasnou ad hoc sociální dávkou k důchodu je to, že by velmi reálně mohlo docházet k situacím, kdy by se důchody všech jejich příjemců k 1. lednu určitého roku po odebrání onoho dočasného přídavku mohly nejen reálně, ale i absolutně, tedy v nominální výši výměru, snížit.

Navíc kvůli tomu, že vláda Petra Fialy absolutně nezvládá boj s inflací, kterou sama kombinací svého diletantismu a nečinnosti přiživuje, už druhým rokem klesají reálné mzdy českých zaměstnanců. Jak víte, pokles reálných mezd českých zaměstnanců je podle nejnovějších údajů Organizace pro hospodářskou spolupráci, OECD, dokonce má Česká republika nejvyšší pokles reálných mezd ze všech členských států OECD, a OECD, jak víme, sdružuje v podstatě dá se říci většinu vyspělých zemí světa. Takže i v tomto parametru je Fialova vláda dokonce nejhorší, nejhorší ze všech vyspělejších zemí na světě, což je samozřejmě celoevropský unikát, takže řádná lednová valorizace důchodů bude možná i opakovaně nižší než v předchozích letech už jenom proto, že růst mezd v ní nemůže být a nebude zohledněn, protože žádný není. Vláda má bojovat s příčinami inflace, s narůstajícím deficitem veřejných rozpočtů, proti astronomicky vysokým cenám energií, potravin a bydlení, a nikoliv proti seniorům a jejich životní a existenční úrovni. Oni deficit veřejných financí ani v evropském měřítku rekordní inflaci nezavinili.

Nižší inflace rovná se mimo jiné nižší náklady na valorizace důchodů. I proto byl takzvaný důchodový účet v předcovidové době, například v letech 2018 až 2019, v docela výrazném přebytku a může být vyrovnaný nebo přebytkový zase, když budeme mít ekonomicky gramotnou a příčetnou vládu. Dvouciferná inflace a stamiliardové schodky státního rozpočtu nejsou nějaké danosti shůry a navždy - je to jen a jen vizitka činnosti konkrétní vlády, tedy především současné Fialovy vládní pětikoalice.

My v SPD požadujeme, aby se podoba řádných valorizací nijak neměnila, aby institut mimořádných valorizací důchodů zůstal zachován, aby probíhal vždy o plný aktuální růst inflace v takzvaném důchodcovském spotřebním koši jako doposud a aby navýšení důchodů formou mimořádné valorizace bylo i nadále trvalou součástí důchodu. U valorizací důchodů jsme ochotni jednat a je to naše neměnné stanovisko již několik let, maximálně o takové jejich případné budoucí změně, která by jejich mechanismus nastavila co možná nejspravedlivěji, tak, aby nepoškozoval nízkopříjmové důchodce, k čemuž nyní nepochybně dochází.

Proto už také dlouho navrhujeme, aby byla v rámci valorizací co nejvíce zvyšována v závislosti na růstu míry inflace a reálných mezd o stejnou finanční částku, vypočtenou například z aktuálního průměrného důchodu, základní složka důchodů, která je pro všechny její příjemce jednotná, při současném zachování určité míry zásluhovosti. O té debatujme. Mimochodem, pozměňovací návrh s tímto obsahem podává k této vládní novele i naše poslankyně SPD Lucie Šafránková.

Co se týče vládního návrhu na zpřísnění podmínek odchodu do předčasného důchodu, je pro nás nemyslitelné jej v předložené podobě jakkoliv podpořit - a sdělili jsme to i ministru Jurečkovi při vzájemných jednáních - zejména proto, že možnost odchodu do předčasného důchodu ztěžuje příliš a naprosto nepřiměřeně, čímž ji činí pro široké skupiny občanů napříště prakticky nevyužitelnou, i proto, že tyto důchody paušálně nepřijatelně snižuje.

Obecně přitom jako SPD ohledně úpravy předčasných důchodů uznáváme potřebu nastavit podmínky jejich čerpání, jejich nastavení a jejich výše tak, aby předčasný důchod nebyl výhodnější než důchod řádný, k čemuž nyní v letech vysoké inflace někdy docházelo - nikoliv vinou žadatelů o důchod. K tomu ovšem stačí jedna jediná jednoduchá úprava jejich přepočtu.

Ale vládní návrh jde v tomto směru mnohem dále, než je nutné. Uvědomme si rovněž, že občané do předčasného důchodu v drtivé většině případů nejdou proto, že už pracovat nechtějí a že se nějak výrazně těší na dobu, kdy jim měsíční příjem klesne více než o polovinu, je tomu naopak proto, že ze zdravotních důvodů již pracovat nemohou, anebo o práci přišli a novou nemůžou, zejména v některých regionech, nalézt. Protože lidé těsně v předdůchodovém věku jsou podle řady analýz na pracovním trhu v nejtěžší pozici. Anebo žádají o předčasný starobní důchod zejména v poslední době i proto, že se oprávněně obávají asociálních změn v důchodovém systému ze strany současné vládní koalice a chtějí tak zachránit, co se ještě dá a mít alespoň nějakou jistotu ve své životní situaci a ve stáří.

Tato motivace se tímto vládním návrhem ještě posílí a povede k dalšímu zahlcení již tak velice zatížených nebo přetížených poboček České správy sociálního zabezpečení, které kvůli tomu nestíhají vyřizovat žádosti o důchod v zákonné lhůtě, což působí nastávajícím důchodcům obrovské finanční a další problémy. K tématu předčasných důchodů a údajné nutnosti zásadních změn v jejich nastavení z hlediska rozpočtových dopadů ještě doplním jedno velice důležité a zásadní tiskové vyjádření mluvčího Ministerstva práce a sociálních věcí Jakuba Augusty z počátku dubna letošního roku. Vyjádření, které bohužel zapadlo. Takže co řekl tedy tiskový mluvčí Ministerstva práce a sociálních věcí, které vede právě současný ministr Marian Jurečka z KDU-ČSL.

A jde možná pouze o nechtěný argument nikoliv na podporu vládního postupu, ale o argument ve prospěch přístupu SPD k této problematice. Dle tohoto vyjádření ministerstva totiž cituji: "Trvalé snížení a krácení důchodů u předčasných penzistů v současné podobě pokrývá náklady, které tito důchodci pro stát představují. Například v únoru roku 2023 bylo vyplaceno celkem 684 000 starobních důchodů, které byly trvale kráceny, protože byly přiznány před dosažením důchodového věku. Z pohledu dopadů do rozpočtových výdajů představují ti, kteří odešli do starobního důchodu předčasně a zatím nedosáhli důchodového věku, dodatečné náklady cca 800 milionů korun měsíčně. Na druhou stranu u těch, kdo již důchodového věku dosáhli, jsou v důsledku krácení předčasných důchodů výdaje nižší, než kdyby odešli až při dosažení důchodového věku. Tato úspora je přitom přibližně dvakrát vyšší, než náklady na důchody vyplácené před dosažením důchodového věku a kompenzuje i potenciální ztracené odvody na sociálním pojištění, které by jinak osoby v předčasném důchodu do dosažení důchodového věku odváděli, pokud by do předčasného důchodu neodešli". Konec citace.

To je opravdu mimořádně řekl bych důležitý citát Ministerstva práce a sociálních věcí pana ministra Jurečky. Protože samo ministerstvo jasně přiznává ústy svého tiskového mluvčího, že předčasné důchody - a to ani v době, kdy o ně žádá vysoce nadprůměrný počet osob oproti předchozím letům, nepředstavují pro náš stát z hlediska rozpočtové bilance žádný problém. Naopak. Stát tím z dlouhodobého hlediska ještě ušetří. A samo ministerstvo to přiznává. Takže změna v jejich nastavení naprosto nutná není. A jde jen o jeden střípek z mozaiky vládních kroků směřujících proti celoživotně poctivě pracujícím občanům. To samé platí o vládním záměru na snižování budoucích valorizací důchodů. To je pro nás nepřijatelné principiálně, sociálně i hodnotově. Spravedlivý mechanismus mimořádných valorizací je totiž jedním ze základních rysů a charakteristik podstaty průběžného penzijního systému, jelikož dlouhodobé nastavení i neměnnost podoby jeho klíčových parametrů jsou i určitou formou dlouhodobé společenské smlouvy.

Jakýkoliv odklon od platných pravidel v důchodové oblasti, který má podobu okrádání důchodců, pak podrývá důvěru občanů v penzijní systém jako takový a tím i jeho motivační roli, včetně ochoty občanů odvádět důchodové pojištění. A tohoto jevu jsme právě vinou Fialovy vlády svědky v přímém přenosu. A právě toto nejvíce ohrožuje stabilitu našeho důchodového systému a působí to jak proti jeho ekonomické efektivnosti, tak i proti samotným základům přirozené společenské a mezigenerační sounáležitosti. Když hovoříme o vládních návrzích na změnu v systému valorizací důchodů, tedy v překladu o vládních plánech na jejich výrazné a trvalé snížení, a tedy o plánech na trvalé snížení důchodů, což vláda plánuje u nových důchodů od roku 2026 ještě prohloubit tím, že jejich budoucí výpočet se stane nevýhodnějším, než je ten současný, musíme také velmi nahlas říci, že důchod není žádnou řadovou sociální dávkou, natož žádným milodarem od státu.

Je to naopak pojistné plnění svého druhu, které si jeho příjemci za desítky let velmi tvrdě odpracovali a předplatili. A žádná vláda, ani ta současná, nemá právo jeho podmínky měnit v průběhu hry a toto plnění snižovat a vylepšovat si tak na úkor důchodců katastrofální rozpočtový schodek a státní dluh, který není zaviněn důchodci, ale z největší části právě diletantismem této vlády, tedy Fialovy vládní pětikoalice. Prognóza vývoje a udržitelnost našeho důchodového systému, stejně tak jeho budoucí nastavení, a všechny případné změny, musí být zásadní otázkou politické debaty současnosti a debaty odborné, věcné a férové, kdy budeme řešit záležitosti a problémy skutečně podstatné a říkat pravdu sobě a hlavně občanům. Proto musíme i říci, že největší zátěží bude náš penzijní systém vystaven zhruba v letech 2035 až 2055, kdy se během deseti let zvýší podíl osob ve věku nad 65 let zhruba ze 2 na 3 miliony osob, tedy tempem 100 000 nových důchodců ročně.

Pak se z hlediska stability průběžného systému situace zase začne významně zlepšovat, a to i při setrvalém demografickém vývoji, který není ideální, a my v SPD usilujeme o jeho změnu prostřednictvím efektivní prorodinné politiky a podpory porodnosti v pracujících rodinách. I to je potřeba v debatách o českém důchodovém systému a jeho možných změnách na rovinu říkat. A nestrašit občany tím, že nebude na důchody, že jsme odsouzeni k trvalému prohlubování deficitu důchodového účtu. Není to pravda. A tady mě samozřejmě velice nemile překvapilo, že právě KDU-ČSL, které vede předseda KDU-ČSL a ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka, který se před volbami zaštiťoval prorodinnou politikou, tak právě jste to vy, kteří v podstatě podporují ty změny v tom konsolidačním balíčku, kdy rušíte rodinám s dětmi školkovné, omezujete slevu na pracujícího manžela, manželku a tak podobně, to znamená v podstatě je to rána na solar. Všem slušným pracujícím rodinám s dětmi a místo abyste je podpořili, tak jim vlastně ten život ještě zdražujete a ztěžujete.

A je to i naprostá rezignace na jakoukoliv aktivní ekonomickou, hospodářskou, fiskální a rozpočtovou politiku a odpovědnost ze strany státu, respektive vlády, jakékoliv vlády. Nejsme ani odsouzeni k jedinému možnému řešení ohledně parametrických změn v důchodovém systému, kterým je v podání politiků vládní koalice zvyšování hranice věku pro nárok na odchod do starobního důchodu. Není tomu tak. Administrativní, arbitrární a nucené prodlužování doby odchodu do důchodu i podle mnoha ekonomů a expertů na důchodovou problematiku nejen, že nic neřeší, ale hlavně současně v podstatě likviduje možnost postupně zavést systém účinných motivací k prodloužení doby dalšího dobrovolného - s důrazem na toto slovo, výdělečného uplatnění seniorů. Dobrovolného výdělečného uplatnění seniorů. Což je ekonomicky z pohledu zvyšování příjmů státního rozpočtu skrze výběr důchodového pojištění řádově mnohem výhodnější postup, než mechanické kontraproduktivní zvyšování věku odchodu do důchodu od stolu.

Odborně se podpoře dobrovolné práce v důchodovém věku říká postgraduální důchodový bonus. A my bychom jej realizovali například tak, že bychom dobrovolně pracujícím seniorům odpustili daň z příjmu a významně bychom ji současně zvýšili koeficient, který jim každoročně zvedne výměr jejich důchodu, tak aby to působilo silně motivačně.

Sám ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka v rozhovoru pro server Peníze.cz loni v dubnu prohlásil, cituji - ten citát bude delší, takže já ho přečtu, a bude to celé citát pana ministra práce a sociálních věcí Mariana Jurečky: "Nešel bych tudy - cestou zvyšování hranice věku odchodu do důchodu. Chápu, že se zvyšuje doba dožití, ale na druhou stranu si musíme říct, jaká je kvalita života ve vyšším věku. Chci jít cestou motivace. Říkám lidem, že pokud na to fyzicky i mentálně mají, ať pracují dobrovolně dál i v důchodovém věku, ale říkat to paušálně všem ve všech profesích podle mne nejde. Když je člověk po celém dospělém životě v práci opotřebovaný, roste pak i riziko pro lidi, kteří jsou na jeho práci závislí. Paušálně zvyšovat věk odchodu do důchodu tedy nechci." Konec citace současného ministra práce a sociálních věcí Mariana Jurečky, který toto prohlásil loni v dubnu, kdy byl také ministrem práce a sociálních věcí. To byla tedy slova pana ministra Jurečky. Ale rok se s rokem sešel a pan ministr buď radikálně změnil názor, což je během tak krátké doby a v dospělém věku nepravděpodobné, anebo už tehdy nemluvil pravdu. Anebo ji neříká dnes? Každá z těchto variant je u vysokého ústavního činitele dost tristní a bohužel je to jev, který se v poslední době týká více členů vlády i jejího premiéra.

Když v SPD hovoříme o reformě důchodového systému, nemáme na mysli totální změnu jeho architektury od průběžného systému k fondovému, tedy k povinnému spoření na důchod v soukromých penzijních fondech. To naopak zcela jasně odmítáme. Jak jsem již řekl úvodem, máme na mysli komplexní reformu. V souvislosti s nastavením důchodového systému je dobré neustále zdůrazňovat, že takzvaný důchodový účet nebo důchodový fond je tvořen příspěvky těch, kdo platí důchodové pojištění ve výši, kterou stanoví příslušný zákon, a lidé si tyto příspěvky platí v dobré víře s tím, že někdy v budoucnu budou moci své prostředky, které do systému vložili, čerpat. Politici, ani ti ze současné asociální vlády, proto nemají žádný bianko šek, aby si s důchody dělali, co se jim momentálně zlíbí.

Zdůrazněme i onen pojistný moment, byť důchodové pojištění není stoprocentním pojištěním komerčního typu a nese v sobě částečně i rysy daně. V případě pojištění platí, že se pojišťujeme pro případ, že nastane nějaká pojistná událost. V případě důchodu je pojistnou událostí odchod do důchodu, respektive příchod stáří a omezené možnosti nebo nemožnost pracovat a pořizovat si obživu pouze prací, a v každém pojištění je to tak, že ono plnění z pojištění vždycky do značné míry závisí na tom, kolik si na toto pojištění platíme. Naše odškodnění, respektive pojistná událost, v tomto případě odchod do důchodu, pak závisí právě na výši pojistného, které si platíme.

Vládní koalice také často říká, že poměr starobního důchodu k průměrné mzdě je nebývale vysoký a vyžaduje snížení. Tak jen připomínám, že v roce 1990 byl průměrný starobní důchod 1 763 korun a průměrná hrubá mzda tehdy činila 3 286 korun. Průměrný důchod tedy tehdy představoval 53 % průměrné hrubé mzdy. To jen na okraj a na vysvětlenou těm, kteří mají problém se současnou výší podílu důchodu na průměrné mzdě, který dnes činí necelých 50 %. Takže 33 let po změně režimu nejsme ani na tehdejších číslech.

Ještě jedna poznámka k důchodovému systému jako celku. Důchodový systém tím, že nerozlišuje mezi jeho přispěvateli, významně znevýhodňuje rodiny vychovávající děti, které jsou následně budoucími přispěvateli do tohoto systému. Toto bychom měli okamžitě změnit a my v SPD to říkáme neustále. V poslední době na toto téma píše a publikuje velice zajímavé analýzy Pavel Rusý, statistik a sociolog. On mimo jiné říká, a je to jasná pravda, že průběžný důchodový systém je financován ze dvou, nikoliv pouze z jednoho zdroje. Prvním zdrojem je sociální pojištění, druhým, stejně nepostradatelným zdrojem je pak finanční a osobní investice do nové generace plátců. A na to se tady celou dobu snaží SPD upozornit, že tady je potřeba, aby stát investoval do toho, abychom měli dostatek nové generace plátců, abychom nastavili jasnou prorodinnou politiku, podporu slušným pracujícím rodinám, aby se nebály mít druhé, třetí dítě.

Uvádí se, že náklady na výchovu dítěte do osmnácti let jeho věku tvoří v dnešních cenách minimálně 1,5 milionu korun. Zohlednění tohoto zásadního principu ve vládních návrzích na změny v zákoně o důchodovém pojištění zcela absentuje, a přitom by to bylo možné učinit například prostřednictvím úpravy dosud fixního koeficientu ve výši 1,5 %, jímž se v procentní zásluhové části výměry důchodů násobí počet let pojištění a výpočtový základ odvozený z dřívějších příjmů. Pavel Rusý navrhuje změnu v tom smyslu, že by tento koeficient byl odlišný v letech, kdy člověk děti nevychovával a neživil, bylo by to například 1,4 %, ale za roky, kdy dítě živil, by se tento koeficient zvyšoval třeba o 0,2 % za každé dítě v daném roce vyživované. Takové řešení by zohlednilo zásluhu té části populace, která přispívá do průběžného systému jak platbou pojistného, tak výživou a výchovou nové generace. Navíc by šlo o úpravu vázanou na procentní výměru důchodů, a tudíž by z ní nemohli profitovat ti, kteří sice děti měli, ale nepracovali. Podstatné by bylo i to, že by se toto zohlednění podpory kontinuity průběžného systému promítlo do důchodu obou rodičů vychovávajících dítě, nikoliv pouze jednomu z nich.

K úvaze je v této souvislosti i odstupňování sociálního pojištění. Jeho systém dnes fakticky stanoví, že rodič vychovávající dítě platí sociální, tedy i důchodové pojištění, v podstatě i z té části příjmu připadajícího na výchovu jeho dětí. To nedává logický smysl ani morální opodstatnění na rozdíl od zdravotního pojištění, kde je to logické, neboť zdravotní péči čerpají i děti. Snížená sazba sociálního pojistného za každé vyživované dítě by rodinám významně pomohla právě v době péče o dítě a snížila by se tak i mnou zmiňovaná ekonomická diskriminace rodin s dětmi.

Mnozí politici, opět zejména ti vládní, se nám snaží vsugerovat myšlenku, že důchod je nějakým státním darem. Možná jde o souběh neznalosti a skutečnosti, že penze jsou de facto vypláceny ze státního rozpočtu. Právě tato skutečnost pak mnohdy vede k tomu, že důchody se bohužel stávají jakousi hračkou pro politiky na úkor jejich příjemců, a naprosto nemístně a nebezpečně. Důchodci, kteří se vládní a politické zvůli nemohou bránit, jsou v tomto ohledu snadným terčem asociálních politiků bez skrupulí. Jde o cynismus nejhrubšího zrna, který společnost rozděluje a může někdy vyvolávat až závist či nenávist k důchodcům jakožto k těm, kteří mohou za nedobrou ekonomickou a rozpočtovou situaci, a za někoho, koho musíme nedobrovolně sponzorovat. Tento falešný a zlý koncept musíme se vší rozhodností odmítnout. V SPD říkáme jasně: důchodci nám nic nedluží, naopak to my dlužíme jim.

Vyzývám vládu, ať přestane přemýšlet o tom, jak současné či budoucí důchodce okrást, a raději pojďme pracovat na tom, jak náš důchodový systém změnit, a současně s ním i ekonomiku státu, posílit jeho příjmy a vrátit mu jeho roli garanta sociální jistoty pro bezmocné a staré lidi. Hnutí SPD nepodpoří vládní návrhy na faktické okradení současných i budoucích důchodců.

Závěrem bych chtěl poděkovat panu ministru Marianu Jurečkovi, protože je skutečně asi jediným ministrem Fialovy vlády, který oslovil i nás jako opozici, a došlo k několika schůzkám, které byly velmi konstruktivní. Bavili jsme se věcně na odborné úrovni, přizvali jsme si vlastní experty a já si myslím, že u tak důležité věci, jako je změna důchodů, byť my jako opozice jsme neměli šanci naše návrhy prosadit a prosazovat, tak že jsme také součástí debaty, že máme informace, můžeme k tomu dávat oponentní stanoviska, za to patří panu ministrovi dík. A těšíme se na další schůzku, která byla avizována někdy v červenci, že budeme moci dále být součástí těch jednání, abychom prostě měli informace, protože jsou to změny, které se samozřejmě budou dotýkat - jsou v horizontu i dalšího volebního období, i dalších volebních období, takže si myslím, že bychom o těchto věcech, ať s nimi souhlasíme, nebo ne, měli vzájemně komunikovat. Takže děkuji za pozornost a to je z mé strany vše. (Potlesk poslanců hnutí SPD.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám. Eviduji další dvě přednostní práva, respektive jako další vystoupí paní Lucie Šafránková, aby přednesla stanovisko poslaneckého klubu SPD, a poté je přednostní právo pana předsedy Radima Fialy. Prosím.

 

Poslankyně Lucie Šafránková: Děkuji vám za slovo, pane místopředsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, tahle vládní novela o důchodovém pojištění je velice nešťastná nejen obsahově. To je na ní samozřejmě to vůbec nejhorší, a pokud projde, budou škody a nespravedlnosti spáchané touto vládou na současných i budoucích důchodcích nevratné. Ale jsou tu ještě delší negativní konotace. V první řadě ta, že změna podmínek pro odchod do předčasného starobního důchodu, přesněji řečeno změna k horšímu, předchází legislativní úpravě dřívějšího odchodu do řádného a nekráceného starobního důchodu pro zaměstnance pracující v náročných profesích. Závazek této legislativní úpravy byl už dokonce součástí vládního prohlášení předchozí vlády. Je nehorázné, že ji současná vláda není schopna předložit, a to, že v této naléhavě nutné a potřebné změně zákona o důchodovém pojištění předchází návrh na výrazné zpřísnění podmínek pro odchod do kráceného předčasného důchodu a jeho další čerpání, je závažná chyba a vyvolá to v budoucnu veliké a vážné problémy pro příjemce důchodů i pro exekutivní či justiční orgány. Je to ze strany vlády nepochopitelný a neobhajitelný krok. Tolik na úvod.

Co se týče samotné vládní úpravy systému předčasných důchodů, jde o asociální a diskriminační sérii opatření, která může vyvolat a velice pravděpodobně také vyvolá ještě řadu sporů. Není možné vykopat zásadní a hluboké finanční a právní příkopy mezi lidmi, kteří po celoživotní těžké práci odejdou do předčasného starobního důchodu letos v prosinci a příští rok v lednu. Není možné a přípustné trestat lidi, kteří od příštího roku budou chtít odejít do předčasného starobního důchodu, pěti různými způsoby. Je ze strany vlády hanebné hojit se na těchto lidech a k tomu jako určitý zvrácený bonus snížit všem důchodcům řádnou valorizaci důchodů, a tu mimořádnou, tak jak ji známe dnes, jim rovnou zrušit a nahradit ji dočasnou sociální dávkou, přičemž lidem v předčasném starobním důchodu chce vláda na tři roky sebrat jakoukoliv valorizaci zásluhové složky jejich důchodů. Máte rozum? Máte srdce? Zřejmě nikoliv.

Je podlost snažit se snížit rozpočtový deficit, který se vám vymkl z rukou, na úkor seniorů, invalidů, vdov, vdovců a sirotků. Jak jsem nedávno prohlásila směrem k premiéru Fialovi při ústních interpelacích, tato vláda se za rok a půl svého působení velice nepěkně vybarvila do ošklivých a asociálních odstínů barev. Naší povinností je na to upozorňovat a stát na straně důchodců a všech slušných pracujících občanů. I proto podávám k tomuto vládnímu návrhu na změnu zákona o důchodovém pojištění za hnutí SPD celkem deset pozměňovacích návrhů, a také tímto podávám návrh na zamítnutí. A v případě, že by neprošel, podávám také návrh na vrácení předkladateli k dopracování.

V návrhu pod číslem sněmovního dokumentu 2780 navrhuji zachování současného nastavení systému předčasných důchodů, tedy nárok na odchod do předčasného starobního důchodu nejdříve pět let před vznikem nároku na odchod do řádného starobního důchodu a zároveň nejdříve v šedesáti letech věku po splnění 35 let doby účasti na důchodovém pojištění, přičemž krácení výše tohoto důchodu zůstane odstupňováno ve třech současných typech koeficientů dle doby, která příjemci tohoto důchodu schází do vzniku nároku na řádný nekrácený starobní důchod s tím, že předčasný důchod bude i dále plně valorizován jako řádný důchod.

V návrhu pod číslem sněmovního dokumentu 2782 navrhuji zachování současného systému a podoby nastavení předčasných důchodů s tím, že zároveň navrhuji umožnění přivýdělku při jejich pobírání i pro zaměstnance na standardní pojištěný pracovní poměr do výše 75 % minimální mzdy za kalendářní měsíc. Nedává vůbec logiku, když dnes si lze k předčasnému důchodu přivydělávat na nepojištěné dohody mimo pracovní poměr anebo jako osoby samostatně výdělečně činné na vedlejší činnost, ale jako zaměstnanec na částečný úvazek nikoliv. Tato úprava by přitom pomohla důchodcům, výrazně by i zvýšila příjmy státu na důchodovém pojištění a zlepšila by bilanci důchodového účtu.

Návrh pod číslem sněmovního dokumentu 2783 se týká čistě a výhradně právě umožnění přivýdělku při pobírání předčasného důchodu i zaměstnancům v rámci zákonem definované výdělečné činnosti do 75 % výše měsíční minimální mzdy.

V návrhu pak pod číslem sněmovního dokumentu 2784 navrhuji u předčasných důchodů změnit pouze jediný parametr, a to nastavení jejich krácení. To plně postačuje k tomu, aby předčasný důchod nebyl pro občany se stejnými předchozími pracovními příjmy a pojistnými odvody vyšší a výhodnější než řádný důchod. To je z hlediska spravedlivého nastavení systému důchodů zcela dostatečné.

V návrhu pod číslem sněmovního dokumentu 2786 navrhuji, aby předčasný starobní důchod nebyl nikterak krácen lidem, kteří důchodové pojištění odváděli minimálně 45 let.

Dále pak v návrhu pod číslem sněmovního dokumentu 2787 navrhuji zachování současného mechanismu a podoby nastavení předčasných starobních důchodů a k tomu ještě ono již popsané opatření spočívající v tom, aby předčasný starobní důchod nebyl nikterak krácen lidem, kteří důchodové pojištění odváděli minimálně 45 let.

V dalším návrhu pod číslem sněmovního dokumentu 2788 navrhuji zachování nastavení parametrů řádné valorizace důchodů v současné podobě, tedy o plnou míru inflace plus o polovinu růstu reálných mezd.

V návrhu pod číslem sněmovního dokumentu 2789 pak navrhuji zachování nastavení řádné i mimořádné valorizace důchodů v současné podobě. To je jediný spravedlivý způsob ochrany příjemců důchodů před zdražováním a před pádem do příjmové chudoby.

V návrhu pod číslem sněmovního dokumentu 2790 navrhuji zachování současné základní podoby nastavení řádné i mimořádné valorizace důchodů s tím, že v rámci mimořádné valorizace by se procentní zásluhové výměry všech důchodů zvyšovaly vždy všem jejich příjemcům o stejnou nominální finanční částku, která by odpovídala částce rovnající se podílu aktuální výše inflace na průměrném důchodu. Zajistilo by to vyšší míru ochrany nízkopříjmových důchodců a zastavení trendu rozevírání pomyslných nůžek mezi příjmy a životní úrovní jednotlivých skupin důchodců, které není společensky žádoucí.

A v posledním návrhu pod číslem sněmovního dokumentu 2848 navrhujeme společně s kolegyní Lesenskou a kolegou Radkem Rozvoralem zachování současného nastavení podoby a mechanismu systému předčasných starobních důchodů i obou typů valorizací důchodů, řádné i mimořádné.

V zájmu ochrany našich důchodců vás žádám o podporu těchto našich pozměňovacích návrhů. Děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. Jenom upozorním, paní poslankyně, jak jste předložila ten návrh k dopracování, samozřejmě návrh zamítnutí zaevidován, ale jenom bych ráda upozornila, jsme ve druhém čtení. Vy byste mohla navrhnout například vrácení garančnímu výboru k novému projednání, ale v tomto čtení nelze hlasovat to dopracování. Čili souhlasíte, že to tímto způsobem pozměníme? Ano? Mohla byste to jenom na mikrofon? Děkuji.

 

Poslankyně Lucie Šafránková: Ano, děkuji vám za upozornění, a navrhuji tedy na vrácení garančnímu výboru.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji, zaevidováno, je to takto v pořádku. Tímto i děkuji za váš příspěvek a chtěla bych vyzvat - s přednostním právem je přihlášen pan předseda Radim Fiala. Prosím.

 

Poslanec Radim Fiala: Děkuji vám za slovo. Vážené kolegyně, kolegové, vážený pane ministře, dovolte mi, abych se vyjádřil k tomu, co dneska projednáváme, to znamená snížení valorizace důchodů a obecně k důchodovému systému. Chci říct, že k problematice důchodového systému jsem zde již vystupoval několikrát. Vyjadřoval jsem názory a pohledy své i názory a pohledy hnutí SPD na reformu, na nutná opatření, která v této oblasti musíme učinit teď hned a která musíme učinit také v dlouhodobé perspektivě. Vystupoval jsem zde několikrát i na schůzi, kde se v protiústavně vyhlášeném, podle mého názoru protiústavně vyhlášeném stavu legislativní nouze projednávalo vládní snížení mimořádné valorizace důchodů, na kterou už jejich příjemcům ale podle mého názoru také vznikl již právní nárok, což je podle našeho názoru také protiústavní krok, a vystupoval jsem zde i během prvního čtení této vládní novely, která bývá opakovaně a nesmyslně označována za úvodní část slibované vládní důchodové reformy.

Tak tomu ovšem není. Jde o nelogický, asociální a špatně načasovaný soubor několika opatření, které mají jedno společné: zhorší příjmovou situaci a zkomplikují životy všem současným i budoucím důchodcům a nejvíce těm nejzranitelnějším, tedy nízkopříjmovým, anebo těm, kteří život celý život dřeli v náročných profesích a mají často podlomené zdraví. Opakovaně jsme toto říkali panu ministrovi Jurečkovi na několika našich vzájemných jednáních během letošního pololetí. Na těchto jednáních jsme i prezentovali své představy o tom, co by se mělo učinit v agendách, kterých se týká dnes projednávaná novela o důchodovém pojištění, tedy v otázkách nastavení řádné i mimořádné valorizace důchodů a v oblasti celkového nastavení předčasných důchodů. Nebylo na to reflektováno a já to respektuji. Je tady jakási vládní většina 108 poslanců, žijeme díkybohu v demokracii, a to je bohužel tak všechno, co s tím můžeme dělat. Je tedy vidět, že naše schůzky s panem ministrem byly ryze formálního charakteru. Až budeme mít vládní odpovědnost, pak tyto naše představy uvedeme do praxe a já se k nim ještě dnes alespoň rámcově vyjádřím, protože novináři se velmi často ptají: Co tam budete tak dlouho číst? A já si myslím, že nejde jenom o to kritizovat to, co připravil pan ministr Jurečka a tato vláda, ale říct také své představy, jak si to představujeme my, jak bychom to dělali my, až budeme vládnout, co bychom změnili, jak to podle nás tedy skutečně je.

V úvodu ještě krátce zopakuji, že v SPD uznáváme nutnost učinit v oblasti penzí, respektive v širší oblasti veřejných politik, které stabilitu penzijního systému nejvíce ovlivňují a vytvářejí, změny, které povedou k dlouhodobé udržitelnosti důchodového systému a které umožní, aby důchody kontinuálně rostly a umožnily všem jejich příjemcům důstojný život bez nutnosti žádat po celoživotní poctivé práci o sociální dávky bez obav z dluhů a exekucí. To deklaruji jako jednoznačnou i rozpočtovou prioritu hnutí SPD a jsem přesvědčen, že to rozhodně není málo. Důchody nejsou žádnou zátěží státního rozpočtu, ale naopak jeho nejdůležitější složkou, na kterou musí být peníze vždy. Je to rozdíl v chápání této složky. Jasně, že je to obrovská částka ve státním rozpočtu, ale důležité je, jestli to chápeme jako zátěž státního rozpočtu, anebo jestli to chápeme jako jeho nejdůležitější složku. Důchody nejsou, jak často slyšíme, vypláceny na nějaký dluh. Je to nárokový příjem těch, kteří si je celoživotní prací, odvody důchodového pojištění a výchovou dětí bohatě, bohatě předplatili. Prakticky ve všech ostatních výdajových položkách můžeme škrtat, mnoho z nich přímo a okamžitě škrtnout musíme, ale v důchodech nikdy. To budiž řečeno jasně.

Nestrašme lidi tím, že na důchody nebude. Musí být, musí být a bude. Je povinností vlády to zajistit a my jsme si toho vědomi. Vláda, která tento základní axiom rozporuje anebo jej neumí či nechce naplnit, prostě a jednoduše nemá vládnout. Apokalyptické strašení lidí o tom, že dnešní čtyřicátníci nebudou mít žádné důchody, navíc naprosto neodpovídá realitě a dalo by se dokonce označit za šíření poplašné zprávy. I ty nejpesimističtější prognózy vývoje výše státních důchodů počítají s tím, že průměrné důchody budou činit okolo 35 % průměrné mzdy, což při tempu zvyšování reálných mezd, jaké zde bylo před nástupem Fialovy pětikoaliční vlády, nemusí být přece vůbec žádná tragédie. Vytváření mýtu, že na důchody nebude a že celý důchodový systém je jakási obdoba podvodného finančního produktu typu letadlo, vybízí občany, zejména ty mladší, maximálně k tomu, vyvázat se z placení daní a odvodů, což by nakonec k neudržitelnosti důchodového systému vést skutečně mohlo, protože proč by to dělali, když jim vláda říká, že až oni budou důchodového věku, tak že prostě pro ně na důchody nebude? Proč by to dělali? Já si myslím, že ta rétorika by měla být přesně opačná. Takové řeči prostě zodpovědný politik vést nemůže, a pokud je vede, je tedy buďto nezodpovědný, anebo opravdu chce, aby na důchody nebylo - je to stejné jak na finančních trzích - anebo touží po tom, aby důchodové pojištění a výplaty důchodů byly předmětem spekulací v soukromých penzijních fondech a velkým byznysem pro pár vybraných aktérů. A to my zcela odmítáme.

Kromě dlouhodobé, skutečně velkoryse systematické a efektivní podpory porodnosti v pracujících rodinách a pracujících rodin jako takových je pro udržitelnost důchodového systému i takzvaného důchodového účtu zásadní to, aby byla trvale nízká inflace a aby byla i co nejnižší nezaměstnanost. Inflace je ten problém, protože my tady vlastně rušíme něco, co mělo chránit české seniory, české důchodce před vysokou inflací. Takže inflace je ten soupeř, na kterého se tato vláda musí zaměřit, a v tom tato vláda totálně selhala. Přesněji řečeno, aby co nejvíce občanů v produktivním věku pracovalo ve standardním zaměstnání, ze kterého se platí pojistné odvody, anebo aby podnikali jako živnostníci, jako osoby samostatně výdělečně činné na standardním trhu.

Platí zde jeden princip, jedno pravidlo, že žádný průběžný důchodový systém nebude udržitelný bez toho, že by se rodily děti, protože to pravidlo spočívá v principu, že na důchody se nespoří, ale děti ho platí svým rodičům. To je základní princip, který by měl být součástí i důchodové reformy. Klíčové je, aby co nejvíce těchto osob platilo důchodové pojištění, které pro ně a pro jejich zaměstnavatele nebude likvidační. Pak nebude nutné zvyšovat sazbu tohoto důchodového pojištění, a přesto objem jeho výběru poroste. Samozřejmě důležité je i to, aby kontinuálně rostly mzdy, ze kterých se toto pojištění odvádí, abychom jako stát nebyli - slovy ekonoma Karla Kříže - dále krmelcem Evropy, anebo, jak říká docentka Švihlíková, ekonomickou kolonií Západu, ze které nadnárodní korporace vysávají veškeré zisky a přidanou hodnotu, aniž by adekvátně zaplatily své české zaměstnance, kteří skutečně toto bohatství vytvářejí. My jsme o tom dnes dopoledne mluvili ještě před touto schůzí, že jde o nový typ ekonomického neokolonialismu.

Velmi podstatné bude i zásadně upravit takzvaný třetí dobrovolný důchodový pilíř tak, aby opravdu sloužil ke slušnému zabezpečení seniorů na stáří. Lidé si zde dosud spoří ve fondech s velice nízkou ziskovostí a současně s příliš vysokými bankovními poplatky. Podle dat organizace OECD a studií Národní rozpočtové rady patří české penzijní fondy, a teď pozorně poslouchejte, mezi ty nejméně ziskové na světě a zároveň mají jedny z nejvyšších provozních poplatků. Co to vlastně znamená? Jejich výnosy nevedou k zajištění na stáří a zhruba polovina státních investic, tedy státní finanční podpory tohoto typu spoření, směřuje ve výsledku nepřímo bankám, většinou v zahraničním vlastnictví, právě v těchto poplatcích. Správu těchto fondů přitom často zařizují a provádějí právě zahraniční matky českých poboček bank, čímž se i redukuje danění těchto zisků v České republice, což je zase součást širšího problému odlivu nezdaněných dividend z České republiky, na který jako první relevantní politická síla v zemi dlouhodobě od roku 2016 upozorňujeme. Znovu opakuji, ekonomický neokolonialismus.

Jak jsem tady několikrát upozorňoval, velkým problémem je i struktura příspěvků na dobrovolné důchodové spoření. Většina lidí se začíná takto na důchod připravovat velmi pozdě, a 26 % střadatelů v penzijních fondech je dokonce už v důchodovém věku, protože v důchodovém věku si uvědomí, že by se mohli dostat do poměrně velkých finančních problémů. A těm chce ještě teď Fialova vláda, pětikoaliční vláda, zcela diskriminačně sebrat státní podporu, přestože jde o slušné a zodpovědné občany, kteří si, dokud mohou, spoří na pozdější fázi svého stáří, kdy třeba už na tom budou zdravotně hůře, nebudou si moci přivydělávat a jejich zdravotní stav bude vyžadovat vyšší náklady, nehledě na případné náklady na asistenční služby a podobně, anebo kteří spoří svým dětem či vnukům.

Mimochodem, Asociace penzijních fondů v souvislosti s avizovaným odebráním státní podpory důchodcům spořícím si dobrovolně ve třetím pilíři varuje před odchodem stovek tisíc přispěvatelů z tohoto systému v důsledku tohoto vládního kroku. Co se stane? No, prostě fakt na ty důchody nebude, anebo na to bude polovina peněz, což povede i k nežádoucímu dosti závažnému poškození stability našeho dluhopisového trhu, a to včetně negativního dopadu na splácení státního dluhu. Sebrat teď těmto lidem státní podporu je nesmyslné a nespravedlivé. Navíc je to doslova rána do zad, protože jde o změnu pravidel v průběhu hry.

A proč si mladší lidé nespoří na důchod ve třetím pilíři? Na odpověď není nutné být nositelem Nobelovy ceny za ekonomii, stačí, když použijete selský rozum. Prostě na to nemají. Vychovávat dnes děti a přežít i z průměrného platu, nebo dokonce i z platu lehce nad celostátním průměrem, je totiž kvůli vládou neřešenému a částečně i vládou vyprovokovanému růstu cen nejzákladnějších životních nákladů úctyhodný ekonomický výkon.

Na oficiálních datech vidíme i to, že statisíce lidí už musí sahat do úspor, pokud tedy ještě nějaké mají, aby své povinné měsíční výdaje zvládli. Jak si tedy ještě mají dobrovolně spořit na důchod? A co v této chvíli udělá vláda? Zvýší měsíční úložku dobrovolného penzijního spoření, od které se poskytuje státní podpora, z 300 na 500 korun. Takže další snížení lidí, kteří si budou připlácet, kteří si budou spořit v důchodovém systému namísto toho, aby stát podpořil i měsíční úložky nižší než 300 korun, jak navrhuje SPD, abychom do systému dobrovolného důchodového spoření přivedli i mladší pracující občany a nízkopříjmové pracující. Spoření u nich má totiž nejvyšší náklady v podobě omezení životní úrovně a nemají žádné alternativní strategie zajištění se na důchod. Nehledě na to, že já osobně jsem přesvědčen o tom, že člověku, který desítky let poctivě pracoval a ještě k tomu vychoval děti, musí k důstojnému životu ve stáří stačit státní důchod.

Zrekonstruujme tedy třetí dobrovolný důchodový pilíř tak, aby byl motivační a funkční, pracujme rychle na posílení systému dobrovolného důchodového spoření, ušetří nám to násobně vyšší položky, které budeme jinak za desítky let nuceni vyplácet budoucím seniorům na nejrůznějších sociálních dávkách. Ale hlavně, tento třetí důchodový pilíř musí být podle mého názoru garantován státem, aby se nestalo, že ho pak nějaká cizí banka nebo nějaký podnikavec prostě sebere a zmizí s ním neznámo kam - musí být garantován.

Celkově se zaměřme hlavně na prorodinnou politiku, na boj s inflací a za vyšší mzdy, to jsou tři nejdůležitější věci - my v SPD máme v tomto ohledu desítky konkrétních návrhů a také je předneseme - a naopak nezhoršujme ty parametry důchodového systému, které mají svůj smysl.

Co se týče projednávané problematiky předčasných důchodů a vládních návrhů na jejich změny, vláda za prvé zvolila špatnou chronologii kroků. Prioritně je potřeba konečně legislativně vyřešit možnost dřívějšího odchodu do důchodu bez jakéhokoliv jeho dalšího krácení u zaměstnanců v náročných profesích. My v SPD jsme vždy navrhovali a trváme na tom, aby byl seznam těchto profesí co možná nejúplnější a aby byl vypracován na základě konzultací s experty na pracovní lékařství a s lékaři a hygieniky specializovanými na nemoci z povolání a na hygienu pracovního prostředí, tedy s odborníky, kteří k tomu mají co říct.

Ve všech jednáních o důchodové reformě jsme požadovali, aby byl návrh upravující dřívější odchod do starobního důchodu u zaměstnanců v náročných profesích schválen ještě před zpřísněním podmínek pro odchod do předčasného starobního důchodu u ostatních plátců důchodového pojištění. Opačný vládní postup totiž nedává logiku ani smysl a brzo může vyvolat velké problémy, a pravděpodobně vyvolá, protože mnoho příslušníků náročných profesí už je po celoživotní tvrdé práci tak vyčerpáno a má takové zdravotní problémy, že už prostě nemohu čekat na důchod do 65 let anebo na to, až se vláda uráčí předložit příslušný legislativní návrh a odejdou hned do předčasného starobního důchodu, i když to pro ně bude finančně nevýhodné. Prostě už to fyzicky nezvládnou. A následně, třeba po roce, bude schválen návrh na nekrácený dřívější odchod do důchodu pro příslušníky náročných profesí. A co se bude dít dál? Zůstanou tito lidé v nevýhodném předčasném důchodu? Nebo jim stát umožní přechod do řádného nekráceného důchodu? Nebo se budou soudit, podávat stížnosti ombudsmanovi a podobně? Domyslel toto vůbec někdo z vlády? Myslím, že ne.

Co se týče zpřísňujících podmínek pro vznik nároku na odchod do předčasného starobního důchodu i pro jeho výpočet a budoucí výši, naše konkrétní pozměňovací návrhy zde detailně už představila moje kolegyně Lucie Šafránková. Já se omezím na několik faktografických poznámek.

Za prvé, představme si člověka, který tvrdě pracoval od svých osmnácti let ve fyzicky těžké profesi a už je na tom zdravotně velice špatně, a tak dle novelizovaného zákona o důchodovém pojištění při první možné příležitosti podá žádost o předčasný starobní důchod. To bude v jeho 62 letech. Takže po 44 letech tvrdé práce a odvádění důchodového pojištění po dobu, která je ještě o 9 let delší než doba odvádění tohoto pojištění pro vznik nároku na standardní řádný starobní důchod, obdrží tento občan výrazně krácený důchod, který mu navíc nebude po tři roky valorizován. No řekněte, je to normální, je to etické, je to morální? Není, a to už na první pohled.

K čemu to také mimo jiné povede? Modelujme si ty situace dál. K tomu, že ti občané, kteří zvažují odchod do předčasného důchodu, o něj požádají okamžitě, aby jim byl přiznán co nejdříve, ještě letos, za mnohem výhodnějších podmínek než jsou ty, které vláda v novele, kterou tu nyní projednáváme, navrhuje. Takže se můžeme v uvozovkách těšit na ještě přetíženější pobočky České správy sociálního zabezpečení, než je tomu teď, a na ještě delší vyřizování žádostí o důchody, než jaká je zákonná lhůta. Finanční a daňoví poradci i právníci toto ostatně ve velkém a veřejně radí svým klientům. Stačí, když otevřete noviny a časopisy a máte tam poradnu, právní poradny. Všichni jim to říkají: Běžte. Doporučují například podat během letních prázdnin formulář uplatnění nároku na dávku důchodového pojištění a zaškrtnout v něm zájem o předčasný starobní důchod. Poté začne běžet půlroční lhůta, během které lze již sepsat standardní žádost o předčasný starobní důchod a nechat si tento důchod přiznat i zpětně.

Je to posun. V minulém roce doporučovalo požádat o předčasný důchod, protože to bylo výhodnější než důchod řádný, samo Ministerstvo práce a sociálních věcí a samo tak způsobilo zahlcení poboček vlastní Správy sociálního zabezpečení. Teď tato doporučení dávají privátní osoby, efekt bude stejný. Jeden důchodový poradce publikoval v rozhovoru na serveru Novinky.cz velice zajímavé srovnání. Člověk s mediánovým příjmem, který by šel příští rok do předčasného důchodu za stávajících pravidel, by získal důchod ve výši 13 908 korun. Jestli začnou platit dnes projednávané legislativní změny, bude jeho předčasný důchod činit 13 050 korun. U vyšších důchodů bude tento pokles a rozdíl samozřejmě ještě výraznější.

Horší je druhá plánovaná změna kromě krácení důchodu, a to ta, že by tento předčasný důchod až do doby vzniku nároku na řádný starobní důchod, tedy tři roky, nebyl prakticky vůbec valorizován. Navíc nyní lze odejít do předčasného starobního důchodu v 60 letech, nově to bude možné až od 62 let. Takže pokud teoreticky kdokoliv plánoval odchod do předčasného důchodu například v lednu příštího roku, protože mu bude 60 let, bude si muset ještě další dva roky počkat a o této zásadní změně pravidel se dozví doslova pár týdnů předem. To má být předvídatelnost práva a slušný postup státu vůči občanům? To je jedno, jaké kategorie, jestli jsou to důchodci, mladí nebo pracující. Situace, kdy jeden den platí určité podmínky a druhý den podmínky jiné a výrazně horší, je nepřijatelná a bezprecedentní. Je to totiž dlouhodobě nekoncepční jednání.

Žádná vláda si ještě v moderních dějinách české demokratické státnosti nedovolila takto skokově a ze dne na den zvýšit plošně o dva roky věk nároku na starobní důchod, byť předčasný. Stále jde o starobní důchod, pro jehož výplatu musí žadatel splnit náročné podmínky. Nyní stejnou dobu odvádění důchodového pojištění, nově dokonce o pět let delší dobu odvádění tohoto pojištění, a ještě mu zvednete důchodový věk o dva roky? Jde doslova o vládní politickou zvůli a zlovolnost.

To lze dobře demonstrovat i na příkladu rozdílu mezi předčasným důchodem z loňského prosince a předčasným důchodem přiznaným poté, co případně nabude účinnosti tato dnes projednávaná novela. Člověk s mediánovým příjmem, který do předčasného důchodu odešel na radu pana ministra Jurečky vloni, ke konci roku získal důchod ve výši 13 966 korun, který mu byl od ledna 2023 po řádné valorizaci navýšen na 14 620 korun, od letošního června pak po mimořádné valorizaci na 15 264 korun. Člověk, který celý život vydělával a odváděl stejně, ale do předčasného důchodu půjde dle nových pravidel v lednu roku 2024, bude mít důchod ve výši - a teď pozorně poslouchejte - 12 433 korun. Nejenže bude mít starobní důchod nižší o několik tisíc korun, ale tento důchod se mu nebude další tři roky ani valorizovat, přičemž ten první člověk bude mít svůj důchod po celou tuto dobu valorizován plně, takže rozdíl penzí těchto dvou lidí může po dalších třech letech dosáhnout klidně až 6 000 korun s tím, že po každé další valorizaci se nůžky mezi nimi ještě více rozevřou. Přitom jde o lidi, kteří celý život odváděli stejně vysoké důchodové pojištění a ten druhý se provinil pouze tím, že odešel do předčasného důchodu později než ten první. Děláte si z lidí legraci? Myslím, že plně namístě by bylo na konci předchozí věty použít i ostřejší výraz.

Ale teď ještě k valorizacím důchodů. Omezení mimořádné červnové zákonné valorizace důchodu prosazené vládní většinou - dle nás protiústavně, o tom jsem už na začátku mluvil, ve stavu legislativní nouze - nemá co do činění s důchodovou reformou jakožto systémem opatření, který by měl být funkční po delší dobu překračující minimálně několik volebních období. Jednalo by se pouze o další z jednorázových škrtů. Byly by to jenom škrty, kterými tato vláda reaguje na katastrofální stav veřejných financí, který navíc sama do značné míry spoluzavinila. Tato vláda by měla bojovat s inflací, a nikoliv s důchodci.

To samé platí pro trvalé snížení valorizací důchodů, které vláda navrhuje nyní namísto toho, aby nasadila nástroje, které má k dispozici a snižovala inflaci, respektive inflační očekávání v ekonomice. Vysoká míra inflace je totiž nadále určujícím rysem české ekonomiky a přepsala se i do inflačních očekávání přes využití nejrůznějších inflačních doložek, například u nájemních smluv.

Vláda navíc současně navrhuje zvyšování spotřebních daní a zvýšení doprovázené chaosem v oblasti DPH, čímž připravuje půdu pro další a další pokračování ještě vyšších inflačních očekávání a trvale vysoké inflace. Omezení zákonné valorizace důchodů jasně ukazuje, že vláda vůbec netuší, co se v ekonomice děje. Jedná chaoticky, nekoncepčně, na poslední chvíli improvizuje a zneužívá přitom své dominantní pozice v Poslanecké sněmovně i v Senátu.

Já tady krátce odbočím ke konsolidačnímu balíčku. Jsem přesvědčen, že ve druhém čtení konsolidačního balíčku přijde vláda s velkými změnami, protože to, co předvedla teď, co předvádí v prvním čtení, a tak, jak je konsolidační balíček navržen, je to jenom nekoncepční vytahování peněz z kapes lidem bez nějaké koncepce, bez nějakého systému. Myslím si, že to ani sama v pětikoalici nebude mít jednoduché, aby pro to pětikoalice zvedla ruku, takže očekávám ještě velké změny. Vláda se vůbec nevěnuje makroekonomickým prioritám a místo toho jednotlivé vládní strany na pětikoaličních jednáních licitují o rozpočtových položkách, které škrtnou či oslabí, aby následně hledaly nedůvěryhodná zdůvodnění, proč tak vlastně učinily.

Jak jsem již předeslal, klíčovým problémem je tedy vysoká inflace. Důchodci byli dosavadním zákonným valorizačním schématem chráněni právě před vysokou inflací s hlavním cílem, aby měli zajištěn nárok na stále stejnou část spotřebního koše, tedy stejný nebo podobný přístup k základním životním potřebám adekvátním jejich věku a životní situaci. To je správné a naprosto legitimní. Současná vláda ale chce tuto dlouhodobě platnou společenskou dohodu rozbít a ukázat, obrazně řečeno, i důchodcům, zač je toho loket. To je naprostá hanebnost, zejména u vědomí toho, že ve spotřebním koši seniorů dominují položky jako nájemné, energie, léky, potraviny, což jsou nyní komodity, jejichž tempo zdražování je ještě daleko výš nad průměrnou inflací.

Vláda tedy navrhovanou změnou valorizačního schématu, která postihuje všechny příjemce důchodů, vůbec neřeší stabilitu veřejných financí, ale ukazuje tím jen na svou vlastní neschopnost stanovit si priority hospodářské politiky, nějakou koncepci, systém a potom to realizovat. Vláda namísto toho, aby řešila dlouhodobé problémy na straně rozpočtových příjmů, a hlavně výdajů, rozeštvává mezi sebou jednotlivé generace a společenské skupiny a jen připravuje půdu pro další ekonomickou krizi.

Proto pro trvalé snížení reálných důchodů v podobě asociálního ořezání valorizací důchodů též nikdy v SPD nezvedneme ruku, samozřejmě ani pro změny, které markantně zhorší podmínky v oblasti předčasných důchodů. Naše primární důvody jsou obsahové a poměrně podrobně jsem je zde popsal. Neméně podstatné jsou i naše důvody, abych tak řekl, procedurální. Jednak jde o onen zásadní průlom do legitimního očekávání lidí, kteří hodlají požádat o předčasný starobní důchod, a v důsledku toho o fatální nerovnost mezi žadateli o předčasné důchody a jejich příjemci, jehož intenzita dle našeho názoru přesahuje meze tolerované v právním státě.

Nepřijatelné je pro nás i to, jak vláda salámovou metodou chaoticky dávkuje svoje jednotlivé navrhované změny v důchodovém systému namísto toho, aby je nejprve s opozicí řádně projednala, poté důkladně legislativně zpracovala a následně zde ve Sněmovně předložila ucelenou důchodovou reformu, kdy si její jednotlivé kroky nebudou protiřečit, nebudou diskriminační a kde bude datum její účinnosti nastaveno tak, aby se na něj občané i úřady stihli důkladně a dostatečně připravit.

Ale já tady musím jednoznačně říct a poděkovat panu ministru Jurečkovi, že alespoň s námi třikrát jednal, byť ty schůzky byly formální, ale mohli jsme se k tomu vyjádřit a něco k tomu říct. Že si z toho vláda nic nevzala, to bohužel tak je, je to smutné a je to velká škoda. To předložený materiál nesplňuje, a proto si naši podporu nezaslouží, takže budeme hlasovat proti tomuto zákonu, proti této novele. Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Také děkuji. Načtu v mezičase došlou omluvu a to je omluva pana ministra Michala Šalomouna. Omlouvá se od 17 hodin z pracovních důvodů.

A nyní přistoupíme k dalším přihlášeným tak, jak jsou na tabuli. Jako první je přihlášena paní poslankyně Jana Pastuchová, dále se připraví pan poslanec Karel Rais. Prosím, ujměte se slova.

 

Poslankyně Jana Pastuchová: Děkuji, paní místopředsedkyně vážená, vážený pane ministře - vládo ne, nikdo z nich tu není. Je to opravdu ostuda, protože se jedná o mnoha a mnoha občanech naší republiky. Asi je to nezajímá. Takže vážený pane ministře, vážené poslankyně, vážení poslanci, paní předsedkyně Sněmovny, vaším prostřednictvím, nám na sociálních sítích vytýká, že jen blábolíme a nepřicházíme s vlastními návrhy, tak já bych to ráda uvedla na pravou míru, a nebudu to dělat na sociálních sítích.

Co po nás vlastně vy jako koalice chcete? Vy jste předložili nějaké dílčí návrhy úpravy důchodového systému, my s nimi až na nějaké střípky nesouhlasíme. Nechceme je nijak upravovat, nelíbí se nám - říkáme to, nepodpoříme je. Nechceme změny dílčího důchodového systému, ono se tomu, jak vy tomu říkáte, reforma, ona to vlastně reforma vůbec není, protože ty vaše dílčí změny výrazně škodí jedné skupině obyvatel naší republiky, tedy našim seniorům. Řekli jsme vám spoustu důvodů, proč je to podle nás špatně, ale hlupák není ten, kdo proti něčemu argumentuje, ale ten, kdo argumentům nenaslouchá. Potřebu důchodové reformy jsme nikdy nezpochybňovali, nikdo z nás, dokonce bychom na ní s vámi opravdu rádi spolupracovali. To ale znamená ochotu ke kompromisům, a tu vy bohužel nemáte. Chybí vám jakákoliv pokora a jdete si tvrdě za svým, což za chvíli uvidíme, nebo možná zítra ráno nebo za týden, já nevím, až zase přijdete všichni do svých lavic, abyste nás svojí stoosmičkou přehlasovali.

Důchodovou reformu jste tedy nepředložili, jen upravujete stávající systém, a děláte to špatně. Důchodová reforma není jen, kde ušetřit a komu sebrat. Důchodová reforma má být především o motivaci. Máte lidem umožnit, aby pracovali déle. Máte jim udělat takové podmínky, aby si na penzi mohli lépe šetřit, a aby byli tedy méně závislí na penězích od státu.

Kdybychom se bavili o důchodové reformě, řešíme tu druhý a třetí pilíř. My se tu bavíme jenom o prvním pilíři, a to ještě jen o tom, kde z něj sebrat. Bavili bychom se o budoucnosti. Vaše změny se z velké části dotýkají současných důchodců, například vaší připravovanou nebo navrhovanou změnou valorizací. Kde tedy něco podobného důchodové reformě vidíme ve vašich návrzích? Hledat to nemusíte, já vám napovím: nikde.

Z řady průzkumů vyplývá, z čeho lidé mají největší obavy. Je celkem zřejmé a jasné, že hodně záleží i na věku dotazované skupiny, a není to jen o tom, že řada mladých lidí ještě finance, které budou mít v důchodu, neřeší, protože je to pro ně příliš vzdálené téma, ale někteří to řeší. Dokonce počítají s tím, že si na důchod musí začít ukládat peníze co nejdříve. A to je to hlavní, co vám vlastně vytýkám. Od určitého věku výš se už totiž lidé na vaše změny připravovat nestihnou, i kdyby na tisíckrát chtěli a měli tu možnost.

Vaše změny navíc přicházejí v době, kdy si lidé víc peněz na důchod už ukládat prostě nemohou, protože jim bohužel už nic nezbývá. A to není proto, že by nějak moc utráceli. Je to tím, že se neúměrně zvýšily ceny. A to málo, které si někdy ušetří, většinou padne na nenadálé výdaje. Známe je každý - může se rozbít pračka, může se rozbít lednička nebo něco podobného. Takže do důchodu půjdou s tím, co mají, protože se jim nepodaří už vytvořit jakýkoliv finanční polštář, pokud ho už teď nemají. Tolik tedy k tomu, že pohřbíváte střední a starší generace. Nemají šanci se připravit.

O tom, že proti nim štvete mladší generaci, že místo toho, abyste vysvětlovali, že lidé si na svoje důchody vydělali, zdůrazňujete, že pokud je teď nepřiškrtíte, mladší generace na ně možná mít nebude, ale o tom jsem už mluvila.

Další věc, která mi vadí, je vaše tempo, v podstatě všechny věci, které se týkají důchodů a důchodců. Schvalujete je ve zrychleném procesu, to už jsme si tady zažili. Proč? Nejenže nenasloucháte opozici, ale vy neposkytujete potřebný prostor ani odborné veřejnosti. Nevycházíte z hlubších analýz, jdete tou nejjednodušší možnou cestou, na sílu změny protlačíte Sněmovnou.

Vy si stěžujete na to, že vás nebaví nás poslouchat? No, mám pro vás možná jedno překvapení. Nás taky nebaví tu stále dokola opakovat ty stejné výtky a co se nelíbí nám. Říkáme je v prvním čtení, říkáme je na výborech, říkáme je ve třetím čtení, a nic, vlastně žádná odezva z vaší strany. Jen pohrdání, arogance, které předvádíte například ústy vaší předsedkyně Sněmovny, vaším prostřednictvím, paní místopředsedkyně. Jen bych vás ráda upozornila, že vy tu nepohrdáte námi, vy pohrdáte všemi, kdo s vámi nesouhlasí, a děláte to ve všech oblastech veřejného života. Jen tady je to trochu možná víc vidět, to vaše nálepkování.

Takže já teď ještě jednou zopakuji dvě svoje největší výhrady k vašemu návrhu změn v tomto důchodovém balíčku. To první jsou vaše změny podmínek odchodu do předčasného důchodu, tou druhou je úprava mimořádných valorizací. Naprosto respektuji, že odejít do předčasného důchodu by se nemělo lidem vyplácet, že by lidé měli být motivováni pracovat co nejdéle. Ovšem ta motivační složka mi ve vašich návrzích nějak chybí. Místo například nižšího zdanění pro pracující důchodce, motivace zaměstnavatelů, aby se jim vyplatilo udržet pracovní místa pro lidi v důchodovém věku, například formou zkrácených úvazků, to nenavrhujete. Lidi, kteří by chtěli jít do předčasného důchodu, naopak dvakrát trestáte. Jednou tím, že budou mít nižší důchod, a podruhé tím, že se jim až do dosažení důchodového věku nebude valorizovat procentní výměra důchodů. Proč tato dvojitá penalizace? Nikdo nebyl schopen nám to vysvětlit. Tak to zkouším ještě jednou a budu ráda, když mi pan ministr Jurečka na tuto otázku odpoví. Proč dvojitá penalizace?

Stejně tak je pro mě nepochopitelné zvýšení potřebné doby důchodového pojištění pro přiznání předčasného starobního důchodu z 35 na 40 let. Nepovažuji to za správné a paradoxně to nejvíc zasáhne tu generaci, která vás teď hájí. Nebo tím možná chcete motivovat lidi k dálkovému vysokoškolskému studiu, nevím.

Úprava valorizace penzí je prostě krokem zpět před rok 2018. Váš návrh použít při zvyšování důchodu v pravidelném termínu pouze jednu třetinu růstu reálné mzdy místo dosavadní poloviny a při stanovení růstu cen přihlížet pouze k indexu spotřebitelských cen domácnosti důchodců, tedy bez porovnání toho indexu s obecným indexem růstu cen a výběru vyššího indexu, je špatně. Je to zase jenom o tom, že berete těm, kdo jsou nejohroženější, jen proto, že nezvládáte inflaci.

A tím se dostáváme na začátek toho kolečka. Dělejte něco s inflací, i když teď už mohli byste začít, ale už je asi pozdě. Kdybyste s tou inflací něco dělali, dnes tady nemusíme bránit naše seniory před takovým paskvilním návrhem, který jste předložili, a vy budete mít čas nebo budete mít možnost přijít se skutečnou důchodovou reformou, kterou budeme moct brát vážně, budeme k ní mít konkrétní návrhy a připomínky, protože přijít s návrhem důchodové reformy, ne jen dílčích změn parametrů, to je teď vaše práce. Nebo alespoň přiznejte, že to nezvládáte.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, vzhledem k tomu, že vidím, že je tady mnoho a mnoho bodů k diskusi, a myslím si, že i pan prezident se vyjádřil k tomu, že bude zvažovat podepsání tohoto zákona, aby nezasahoval hodně do života našich nejohroženějších, tak, paní místopředsedkyně, prosím o procedurální hlasování k navržení přerušení tohoto bodu do první schůze v září, tedy po prázdninách, která bude od 11. 9., abychom se ještě opravdu mohli všichni sejít a zkusit najít nějaký kompromis. Prosím o hlasování hned po mém vystoupení. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Navrhujete přerušení do 11. 9. (Ano.) Zagongovala jsem a vnímám - s procedurálním návrhem, s protinávrhem pan poslanec Kaňkovský. Prosím.

 

Poslanec Vít Kaňkovský: Dobré odpoledne. Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane ministře, milé kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi, abych si dovolil dát protinávrh k procedurálnímu návrhu, který zde přednesla paní kolegyně Jana Pastuchová. V tuto chvíli dávám protinávrh, abychom přerušili tento bod na 5 minut.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. Pan poslanec Kaňkovský, protinávrh přerušení na 5 minut. Zaevidováno. Vnímám ještě jeden protinávrh pana poslance Dubského. Prosím. Prosím, pane poslanče, váš protinávrh.

 

Poslanec Tomáš Dubský: Děkuji. Milé kolegyně, kolegové, hezké odpoledne. Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, dovolím si předložit návrh na přerušení schůze na 10 minut. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. Skutečně už bych ráda, abychom přikročili k hlasování. Ještě chce s protinávrhem pan poslanec. Prosím velmi rychle, ať se k tomu dostaneme. Ještě jednou přivolám kolegyně a kolegy.

 

Poslanec Karel Haas: Vážená paní předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, vážení páni ministři, paní ministryně, podal bych procedurální protinávrh na přerušení tohoto bodu do 16.55. Děkuju mnohokrát.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Máme tyto protinávrhy, je to jasné, dám je hlasovat bezprostředně. Jenom zrekapituluji, že jako první budeme hlasovat protinávrh pana poslance Kaňkovského, pak ty další přednesené protinávrhy a nakonec, dospějeme-li k tomu, je přednesen návrh paní poslankyně Pastuchové k přerušení do schůze v září začínající 11. 9. Je to všem jasné, o čem budeme hlasovat?

Zahajuji hlasování o protinávrhu pana poslance Kaňkovského. (Žádost o odhlášení.) Vnímám, hlasování (číslo 4) prohlašuji za zmatečné. Ještě vás všechny odhlásím. Prosím, přihlaste se všichni svými identifikačními kartami. Hlasování bylo prohlášeno za zmatečné. Poprosím o klid v sále.

 

Nyní budeme hlasovat o protinávrhu pana poslance Kaňkovského - přerušení na 5 minut.

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro návrh na přerušení na 5 minut? Nechť zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu?

Hlasování číslo 5, přihlášeno 147 hlasujících, pro 11, proti 76. Návrh byl zamítnut.

 

Další protinávrh přednesl pan poslanec Tomáš Dubský. Je to návrh na přerušení na 10 minut.

Opět zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh? Nechť zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 6, bylo přihlášeno 152 hlasujících, pro 4, proti 88. Také tento návrh byl zamítnut.

 

Přikročíme k poslednímu protinávrhu pana poslance Karla Haase, a sice přerušení do 16.55. Je to stále hlasovatelné.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh? Nechť zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 7, bylo přihlášeno 155 hlasujících, pro 14, proti 86. Návrh byl taktéž zamítnut.

 

A nyní přistupujeme k návrhu předloženému paní poslankyní Janou Pastuchovou na přerušení do schůze započínající 11. září.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh? Nechť zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu? (Velký hluk v sále.) Kolegyně, kolegové, poprosím o klid v sále.

Hlasování číslo 8, přihlášeno 157 poslanců a poslankyň, pro 65, proti 90. Návrh byl zamítnut.

 

Tímto jsme se vypořádali se všemi aktuálně hlasovatelnými návrhy a můžeme se vrátit do rozpravy, kde je dalším přihlášeným pan poslanec Karel Rais a následovat bude paní poslankyně Andrea Babišová. Ale posečkejme chvilku, pane poslanče, než nastane klid v sále, než všichni opustí sál, kdo chtějí vést hovory v předsálí. Poprosím opravdu všechny, kdo chtějí k čemukoliv diskutovat, aby opustili sál a zde byl důstojný prostor pro projednávání.

Prosím, pane poslanče, ujměte se slova.

 

Poslanec Karel Rais: Vážená paní místopředsedkyně, vážení páni ministři, pane ministře - paní ministryně vynechám, tady nejsou - kolegyně a kolegové, samozřejmě souhlasím s tím, co říkala moje kolegyně, že ten návrh by potřeboval zlepšení, ale já se soustředím pouze na své dva pozměňovací návrhy, které jsem dal do systému. Je to pozměňovací návrh pod číslem 2806 a 2805. Ten první je věnován problematice zvýšení důchodů v případě růstu cen.

V podstatě, když bych to měl velmi zjednodušit, v těch dvou pozměňovacích návrzích mi jde o ponechání stávajícího stavu a o nepřijetí navrhovaných změn, které jednoznačně finančně poškozují všechny důchodce, které se stávající vláda nebojí okrást. (Hluk v sále.) V České republice pobírá starobní důchod celkem 2 409 000 lidí, což je asi 22 % populace. Měl jsem nachystaný na začátek, a na to jsem teď zapomněl, že sám jsem v důchodovém věku taky, takže v podstatě bych se tam asi našel.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Pane poslanče, já se omluvím, ale přeruším vás, protože v sále je značný šum. Opravdu poprosím, kolegyně, kolegové, kdo chcete hovořit, nalezněte jinou místnost než tento sál. Děkuju, prosím.

 

Poslanec Karel Rais: Já jsem zvyklý ze školy, mně už to tak moc nepřijde ani, ale uvítám klid, samozřejmě. Čili kdybych to měl říct jednou větou, jde mi o to, že navrhované změny v novele jednoznačně finančně poškozují všechny důchodce, které se stávající vláda nebojí okrást, a chtěl bych to řešit tady těmito dvěma pozměňovacími návrhy.

Všichni vnímáme samozřejmě, že v okamžiku odchodu do důchodu klesne novému důchodci životní úroveň dramaticky. Nakonec čísla jsem uváděl při tom prvním čtení. Dosavadní právní úprava důchodce chránila alespoň před reálným poklesem důchodů v budoucnu, a to díky reflexi růstu cen v důsledku inflace. Vládní návrh toto mění. Relevantním ukazatelem růstu cen, který bude zohledňován ve valorizaci penzí, nebude již inflace plošná, tedy inflace, která se dotýká růstu cen všech komodit ve společnosti, ale bohužel pouze inflace, která se dotýká životních nákladů domácností důchodců. Odstranění výběru ze dvou indexů povede dlouhodobě ke snížení důchodů důchodcům a k určitému postupnému ožebračování důchodců.

Předložený návrh zákona neobsahuje návrh na změnu valorizace, ale je to spíš návod, jak dlouhodobě ožebračovat důchodce v přímém přenosu, jak jsem před chvílí říkal. Případným schválením předloženého návrhu zákona se skupina důchodců bude opět vzdalovat životní úrovni pracujících. Z důchodců se tak budou stávat osoby na okraji společnosti, což považuji za nedůstojný stav. Proto navrhuji ponechání stávajícího znění. Kdybych to měl shrnout, při vysoké inflaci stát přijímá větší příjmy, protože jsou ceny vysoko, a tak logicky musí důchodcům přispět na zvýšené životní náklady. Tyto změny jsem uvedl právě ve svém pozměňovacím návrhu pod číslem 2805.

Druhý pozměňovací návrh je věnován problematice zvyšování důchodů při růstu reálných mezd, fakticky při inflaci. Opět jde o to, že návrh zákona výrazně omezuje dramatické snížení životní úrovně, jak předpokládá stávající návrh zákona, pokud dochází k nárůstu inflace. Dosavadní právní úprava brzdila tento propad v čase díky reflexi růstu reálných mezd v každoroční valorizaci důchodů, byť to bylo z poloviny. Vládní návrh citelně valorizaci snižuje tím, že místo poloviny navrhuje třetinový růst. Tím se skupina důchodců bude opět vzdalovat od životní úrovně pracujících. Z důchodců se zase budou stávat osoby na okraji společnosti, což považuji za nedůstojný stav odporující mezigenerační solidaritě. Proto navrhuji ponechat stávající znění a o tom hovoří můj pozměňovací návrh číslo 2806. Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Já vám také děkuji, pane poslanče, a s faktickou poznámkou se hlásí paní poslankyně Jana Mračková Vildumetzová. Prosím, vaše dvě minuty, paní poslankyně.

 

Poslankyně Jana Mračková Vildumetzová: Děkuji, paní místopředsedkyně, za slovo. Vážené kolegyně, kolegové a především vážený pane ministře práce a sociálních věcí, já bych vás chtěla požádat, jestli byste byl tak moc hodný, protože tento zákon se dotýká mimořádné valorizace, řádné valorizace a předčasných důchodů, jestli byste byl tak moc hodný a s přednostním právem jste vystoupil a vysvětlil mi přesné účinnosti jednotlivých pasáží návrhu zákona, odkdy tedy se to bude dotýkat těch mimořádných valorizací, řádných valorizací a v rámci těch předčasných důchodů, protože já v tuhle chvíli trochu vnímám, že se tady tlačí na to, aby se popřípadě ten zákon schválil rychle, aby popřípadě senioři neměli nárok na tu mimořádnou valorizaci, na kterou budou mít nárok 1. září, tak jestli byste byl tak moc hodný a vysvětlil mi to. Děkuju.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji za dodržení času.

A ještě načtu v mezičase došlou omluvu, kterou posílá pan ministr Vít Rakušan, a sice od 19.30 do 21.30 hodin se omlouvá z pracovních důvodů.

A nyní se vracíme do obecné rozpravy k přihlášeným. Další přihlášenou je paní poslankyně Andrea Babišová, připraví se paní poslankyně Lenka Dražilová posléze. Prosím, paní poslankyně.

 

Poslankyně Andrea Babišová: Paní předsedající, děkuji za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, dnes bych se s vámi ráda podělila o vážné obavy, které nás všechny naplňují ohledně takzvané důchodové reformy, která nám byla předložena ze strany vlády. Nezavádíme zde však žádnou reformu, ale pouze se jedná o brutální útok na naše seniory, kteří jsou zde nositeli našeho dědictví, našich hodnot a naší minulostí. Tato vláda si dovolila zdražit a zkomplikovat životy těm, kteří si zaslouží klidný a důstojný odpočinek poté, co své životy zasvětili práci pro naši vlast, která se k nim v této chvíli takto obrací zády.

Aktuálních problémů v sociální oblasti, které naši senioři v této chvíli řeší, je velice mnoho. Mí předřečníci, mi kolegové už dnes rozebrali, doufám si tvrdit, veškeré pasáže navrhované v uvozovkách reformy. Já bych se tedy ve svém projevu chtěla zaměřit opravdu na aktuální problémy v sociální oblasti, které dneska naši senioři řeší. Je jich mnoho, ale chtěla bych vyzdvihnout pouze některé z nich. Především se potýkají s drahými léky, s drahými potravinami, s energiemi, s neúctou mladé generace, rozšířením mezigenerační propasti, zrušením slev na jízdné, pozdní výplaty důchodů a mnoha a mnoha dalšími problémy, s kterými se dnes na nás v poslaneckých kancelářích obracejí. Nahlédněme tedy na hlavní body takzvané reformy, které začnu nedostatkem léků a jejich neúnosnými cenami.

Nedostatek léků a jejich vysoká cena: Situace s tímto nedostatkem má značně negativní dopady na skupinu důchodců a seniorů. Zde jsou konkrétní body a příklady, které ilustrují snížení kvality života v důsledku této situace. Za prvé bych vypíchla nedostatečný přístup k lékům. Samozřejmě to přináší komplikace a zhoršení jejich zdravotního stavu, kdy pacienti trpící chronickým onemocněním, jako je třeba diabetes, vysoký krevní tlak či srdeční choroby, musejí horko těžko hledat náhradní možnosti k lékům, které pro ně nejsou. Další problém, s kterým se potýkají, je samozřejmě finanční zátěž. Vysoká cena léků může představovat pro důchodce a seniory takovou finanční zátěž, že musí samozřejmě tyto finance odebírat například z ceny potravin či z nákladů na bydlení. Potom se samozřejmě dostáváme do situací, kterých jsme často v lékárnách svědkem, když v lékárně senior se rozmýšlí, který lék si nevybere ze svého receptu, neboť na něj nemá finance. Stojí tam nešťastný, opuštěný a přemýšlí, který lék mu bude v této chvíli nejméně chybět. Zdražení léků znamená omezení péče a prevence, snížení životního standardu, zhoršení zdravotního stavu, ztrátu nezávislosti a ve finále i omezení životních radostí seniorům, kterým jako každému jinému patří právo na životní radost a plnění jejich zájmů. Nedostatek léků a jejich vysoké ceny vede k jejich omezení vychutnat si svých aktivit, které je naplňují. Například senior s depresí, který si nemůže dovolit antidepresiva, může trpět zhoršujícími se symptomy a omezovat si radost života. Celkově vzato nedostatek léků, jejich vysoké ceny, vede k omezení přístupu k nezbytné léčbě, finanční zátěži, zhoršení zdravotního stavu, snížení životního standardu a ztrátě nezávislosti. Je nezbytné, aby se vláda zaměřila na řešení této situace a zajistila, aby všichni občané včetně seniorů měli přístup k cenově dostupné a dostupné zdravotní péči a lékům. Opravdu se ptám: Opravdu chceme pro své rodiče a prarodiče, tuto zodpovědnou skupinu naší společnosti, abychom se naučili postarat o své slabší, ale velmi vážené spoluobčany? Ani v prvobytně pospolné společnosti se členové kmene nechovali ke svým starším jako teď my k našim seniorům.

Není to vše. Drahé potraviny, které zatěžují rodinný rozpočet našich seniorů, jsou dalším šokujícím důsledkem této takzvané reformy. Vládní tvrzení, že potraviny poslední měsíce zlevňují, jsou stejně nedostatečným tvrzením jako nedávno udělená rada občanům České republiky jezdit nakupovat potraviny do Polska. Mnoho z nich se ocitlo v pasti, kdy se jim nedostává na to, aby si mohli zajistit základní potraviny pro sebe a pro své blízké. Jak se můžeme nazvat civilizovanou společností, když nedokážeme zajistit svým seniorům základní životní potřeby? Je to dva dny, kdy na Seznam.cz vyšel tendenční článek, jak si naši senioři žijí dobře a kolik si za své zvýšené důchody nakoupí potravin. Mohu říct, že takto dobře si žije pouze 20 % seniorů, 80 % seniorů si opravdu takto dobře nežije a takové nákupy nedělá, jak bylo v tendenčním článku uvedeno. Zdražování potravin má tedy zásadní dopad na skupinu důchodců a seniorů, kteří často disponují pevně stanoveným rozpočtem a jsou závislí na pravidelném příjmu z důchodů. Když ceny potravin rostou, jejich omezený rozpočet se stává daleko hůř a hůř udržovatelným. Někteří senioři jsou odkázáni na specifickou dietu nebo potřebují určité potraviny z důvodu svého zdravotního stavu. Navíc senioři trpí různými zdravotními problémy a je potřebná pro ně vyvážená strava jako přístup kvalitních a živinami bohatých potravin. Mnoho důchodců a seniorů - je pro ně také obtížné cestovat do vzdálených supermarketů či farmářských trhů, kde jsou pro ně potraviny levnější. Mají omezenou mobilitu a závisí na dostupnosti potravin v místních obchodech. Zde jsou ceny potravin vysoké, nemají mnoho možností si najít levnější alternativy.

A co drahé energie? Kvůli špatnému zastropování cen se naši senioři dostávají do situace neúnosných nákladů za elektřinu a teplo. Je to velice skandální. Místo, aby vláda chránila nejzranitelnější občany naší společnosti, vykořisťuje je a bere jim veškerou naději na důstojný a bezpečný život. Drahé energie kvůli špatnému zastropování cen. Situace má zásadní negativní dopad na obyvatele, zejména na důchody a seniory - vysoké ceny paliv, výroba elektrické energie a plynu je to vážná zátěž do jejich omezeného rozpočtu. Vysoké ceny elektřiny, s těmito problémy chodí dneska senioři k nám do poslaneckých kanceláří, kde nám ukazují, jak se jim skokově zvedly zálohy za elektřinu. Uvedu příklad. Seniorka, 78 let, byt 1+0, má zálohy na teplo 4 400 korun. V této chvíli, když se přestěhovala do většího bytu kvůli tomu, že má pohybové omezení a pohybuje se na vozíku, zvedli jí ceny na 9 600 korun měsíčně - zálohu na elektřinu. Se svým důchodem, který má, jsou prostě tyto ceny opravdu vražedné, a tato seniorka mi přijde plakat potom do poslanecké kanceláře, jakým způsobem dál má žít.

Je nezbytné, aby vláda přijala opatření, která budou chránit tyto zranitelné skupiny obyvatel před nárůstem cen energií. Je třeba zlepšit regulaci trhu a zajistit spravedlivé zastropování cen energií. Vláda by měla aktivně jednat s energetickými společnostmi a provést reformu, která omezí jejich možnost nekontrolovatelně zvyšovat ceny.

Velkým nešvarem, s kterým se v této chvíli potýkáme, je neúcta k seniorům. Nevidíme žádnou úctu. Je nepřijatelné, aby naši starší občané byli považováni za druhořadé, kteří jsou odkázáni jen sami na sebe. Zrušení slev na jízdném, které jsou pro mnoho seniorů důležité, je jasným projevem neúcty a ignorování jejich potřeb. Neúcta k seniorům se může projevovat ve formě diskriminace při poskytování zdravotní péče, může se projevovat v jejich sociálním okolí. Důchodci jsou marginalizováni a izolováni, což má negativní dopad na jejich duševní zdraví a pocity sounáležitosti. Dostatek sociálních aktivit a nedostatek respektu a porozumění ze strany mladších generací může vést k pocitu osamění a deprese. Dalším projevem neúcty je nedostatečná péče jejich potřeb a zajištění jejich důstojnosti. V mnohých případech jsou seniorům upírány základní potřeby, které by měly být dostupné, jako je pomoc při domácnosti, péče o zdraví či dopravní služby.

Neúcta k seniorům přetrvává také v právní oblasti, kde jsou jejich práva a zájmy často opomíjeny. Může se jednat o nedostatek právní ochrany v případech zneužívání, finančního podvodu nebo nekalých praktik z důvodu důchodových systémů. To vede k nejistotě a nedůvěře seniorů v právní systém a ve veřejnou instituci. Je důležité také investovat do vzdělávání a osvěty, které by změnily veřejnou percepci seniorů a jejich přínosu společnosti. Jejich bohaté životní zkušenosti, moudrost a příspěvek společnosti měly by být uznány a měly by být oceněny. Je třeba podporovat mezigenerační dialog a aktivně pracovat na budování inkluzivní společnosti, ve které se seniorům dostane plného respektu a úcty. V neposlední řadě je třeba posílit sociální síť a zajištění důstojných životních podmínek - to zahrnuje dostupnost cenového bydlení, kvalitní zdravotní péče a sociální život. Je naší povinností jako společnosti zajistit, aby se toto seniorům náležitě dostalo.

Důsledky těchto opatření se promítají i do našich úřadů práce. Drahé energie a bydlení způsobují nárůst počtu seniorů, kteří se ocitají v situaci hledání práce, dokonce brigád, a pomoci státu ve formě sociálních dávek a příspěvku. Je to začarovaný kruh, tedy tato vláda zavinila svými rozhodnutími.

Nesmíme zapomínat na rozdělení společnosti, které se prohlubuje. Senioři jsou často postaveni do opozice proti rodinám s dětmi. Místo aby se naše společnost snažila najít rovnováhu a podporovat všechny své členy, dochází k dalšímu štěpení a narušování vzájemné solidarity.

Nemůžeme ignorovat také problémy s pozdní výplatou důchodů. Naši senioři jsou ve stresu, nevědí, kdy a zda vůbec dostanou své důchody, a mezitím jsou bombardováni upomínkami o nezaplacení zdravotního pojištění. Je to nepřijatelné a vláda by se měla stydět za to, jak zachází s těmi, kteří svou práci již odvedli.

Situace na úřadech práce je velice tristní. Špatně fungující IT systém, platově podhodnocení zaměstnanci, ohrožení bezpečnosti na úřadech práce a nutná placená ochranka, přetížený systém - to vše způsobuje, že v dnešní době máme okolo 100 000 žádostí na výpočet důchodu na České správě sociálního zabezpečení, z toho 25 000 skoro po termínu, a mezitím, než dojde k výpočtu a k vyplácení prvního důchodu, lidem přicházejí upomínky, a jediné, co byli schopni ministr práce a sociálních věcí pan Jurečka společně s panem premiérem jako zodpovědní činitelé této vlády udělat, byla dodatečná omluva. Všechny naše požadavky, návrhy a argumenty opoziční byly smeteny ze stolu a zůstalo opět jenom u lží a nenávisti vůči občanům naší vlasti.

Samozřejmě neopomeneme chudobu, ta se dotýká zejména samostatně žijících důchodců. Je smutné, že ti, kteří by měli mít klid a důstojnost ve svém stáří, musí čelit ekonomickým těžkostem, nedostatku prostředků na základní životní potřeby, a to často i z důvodu odchodu partnera.

Naši senioři nejsou a neměli by být rukojmími této vlády. Jsou nositelé našich historie, hodnot a zkušeností, zaslouží si naši úctu a péči. Je naší povinností bojovat za jejich práva a zlepšit jejich životní podmínky. Dámy a pánové, je nezbytné, abychom se vzepřeli této neúnosné situaci. Musíme hájit jejich zájmy a bojovat za spravedlivé důchody, dostupné léky, cenově dostupné potraviny a snížení nákladů na energii. Navrhovaná ústavní žaloba hnutí ANO na mimořádné valorizace je jasným pokusem postavit se proti znevýhodňování našich současných i budoucích seniorů. Nesmíme toto dovolit. Měli bychom se proti této snaze postavit a prosazovat spravedlivé a důstojné zacházení s našimi staršími spoluobčany.

Poslední věcí, o které bych chtěla hovořit, je zrušení slev na jízdném. Zrušení slev na jízdném pro skupinu důchodců a seniorů má výrazně negativní dopad na jejich mobilitu, finanční situaci a celkovou kvalitu života. Tato sleva slouží jako důležitý mechanismus podpory pro ty, kteří jsou ve stáří závislí na veřejné dopravě. Jízdné a náklady na dopravu tvoří významnou část rozpočtu mnoha důchodců a seniorů, kteří disponují omezenými finančními prostředky. Zrušení slevy na jízdném znamená, že se pro ně stává veřejná doprava mnohem méně dostupnou a přístupnou. To může vést k omezení jejich možnosti cestovat, přemisťovat se, což způsobuje jejich izolaci a omezení sociálních kontaktů. Pro mnoho seniorů je veřejná doprava klíčovým prostředkem k zajištění základních potřeb - nákup potravin, návštěva lékaře či kultura. Ztráta slevy na jízdném znamená, že mnozí seniorští občané budou nuceni přehodnotit své výdaje a v některých případech omezit nezbytné cesty. Jak potom mám vysvětlovat svým voličům a seniorům, jak mají naši občané chápat, když se z tisku či z jiných médií dozví, že v letních měsících odjíždějí ukrajinští občané zpátky do své vlasti na dovolenou či návštěvu svých domovů a příbuzných za zvýhodněné jízdné ze státního podniku Českých drah? Zrušení slevy na jízdném pro důchodce a seniory je neodůvodněným opatřením, které zhoršuje jejich životní situaci a omezuje jejich možnosti.

Dámy a pánové, dnes stojíme proti rozdělení společnosti, proti finančnímu rozvratu a proti neúctě k našim starším občanům. Musíme se za ně postavit a ukázat, že jsou pro nás důležití. Dochází k velkému rozdělování ve společnosti mezi skupinou důchodců a seniorů na jedné straně a rodinami s dětmi na straně druhé. Má to vážné negativní dopady na obě tyto skupiny obyvatel. Zvýšení nákladů na životní potřeby včetně potravin, bydlení, zdravotní péče vytváří ekonomický tlak na rodiny s dětmi. Ty se často potýkají s nárůstem nákladů spojených s výživou, oblečením, vzděláváním a zdravotní péčí pro své potomky. S tímto zvýšením nákladů se rodiny mohou potýkat i s finančním stresem a obtížně udržovat důstojný životní standard.

Na straně druhé důchodci a senioři mají často pevně dané důchody a omezené příjmy. Zvýšení nákladů na základní životní potřeby vytváří pro ně velkou zátěž. Seniorům, kteří jsou již nyní zranitelnou skupinou, může být ztížen přístup k nezbytným potřebám a může vést ke zhoršení jejich životních podmínek. Rozdělování společnosti mezi rodinami s dětmi a seniory tedy přispívá k prohlubování ekonomických a sociálních nerovností. Tato situace je neudržitelná a vyvolává napětí mezi oběma skupinami těchto obyvatel. Společnost by měla směřovat k solidaritě a vzájemné podpoře mezi generacemi než k vytváření konfliktů a nepřátelství. Nesmíme přehlížet skutečnost, že naše společnost je měřena nejen naším hrubým domácím produktem, ale také na způsobu, jakým zacházíme se svými nejzranitelnějšími členy. Je čas, abychom vzali zodpovědnost do rukou a zajistili, aby naši senioři měli zasloužený klid a bezpečí.

Je nespravedlivé a neetické, že vláda podporuje svými zdroji a prostředky a technickým vybavením včetně finanční podpory válečný konflikt na Ukrajině, přičemž nedostatečně zohledňuje potřeby a životní podmínky důchodců a seniorů. Financování a podpora války na Ukrajině na úkor potřeb obyvatel, zejména seniorů, ukazuje na nesprávné rozdělení finančních prostředků a absenci politické vůle k řešení skutečných potřeb a problémů obyvatelstva. Je nezbytné, aby vláda přehodnotila své priority a zaměřila se na důstojný život pro všechny občany. Odpovědné rozdělení finančních prostředků, podpora sociální spravedlnosti a péče o zranitelné skupiny obyvatel by měla být základním principem naší vlády.

Dámy a pánové, je naší povinností postavit se proti této nerovnosti, proti útoku na naše seniory. Musíme společně bojovat za transparentnost a spravedlivé rozhodnutí a vyzývám vládu, aby se zapojila do konstruktivního dialogu a naslouchala hlasům opozice a občanů. Je naší povinností hájit zájmy naší společnosti a zajistit, aby každý občan bez ohledu na věk měl důstojný život. Nastavení nových parametrů předčasných odchodů do důchodu a snížení valorizace důchodů berou našim nynějším i budoucím důchodcům jistotu, že se jich dožijí ve zdraví a že budou mít finanční pokrytí vysokých životních nákladů, u kterých v této chvíli nevidíme žádnou snahu této vlády o jejich snížení. Společně můžeme dosáhnout změny a zajistit, aby senioři žili v prostředí, které si zaslouží. Děkuji vám za pozornost a věřím, že společným úsilím se nám to podaří. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji, paní poslankyně.

V mezičase došla omluva pana poslance Josefa Kotta, omlouvá se od 16.30 do 17 hodin z pracovních důvodů.

A s faktickou poznámkou vystoupí paní poslankyně Nina Nováková. Prosím, váš prostor.

 

Poslankyně Nina Nováková: Děkuji za slovo, paní předsedající. Dámy a pánové, vážené kolegyně poslankyně, vážení kolegové poslanci, mám tři krátké poznámky k vystoupení paní poslankyně Babišové. Ta první zní: Už jsem se tady o tom zmiňovala několikrát: senioři nejsou žádný balík. Všichni na tom nejsou stejně. My právě touto rétorikou jim v podstatě vnucujeme, že jsou bezmocné oběti nějakých politických hrátek.

Druhá poznámka: opakovaně tady zaznělo postesknutí nad zrušením slev na cestovném, na jízdném. Protože pořádám pravidelně kulaté stoly, které nazývám Senioři aktuálně a kam zvu i zástupce Rady seniorů České republiky, dvakrát na kulatém stole jsme toto probírali a stanovisko Rady seniorů České republiky je: Pro nás je důležitější, aby zůstaly například slevy na jízdném pro studenty. Čili vůbec to nebyla žádná jaksi razantní reakce ze strany seniorů, měli bychom se také trošku bavit s těmi seniory, já k nim patřím.

A pak bych si také dovolila poznámku. Neustále se tady říká o tom, že stavíme rodiny s dětmi proti seniorům, ale já čtu to, co říká pan ministr práce a sociálních věcí. Prosím, nejsou jen senioři, jsou i rodiny s dětmi, a to podle mě není rozdělování společnosti, ale spojování.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji za dodržení času a my se vracíme k řádně přihlášeným. Paní poslankyně Lenka Dražilová a dále se může připravit pan poslanec Aleš Juchelka. Prosím, paní poslankyně, ujměte se slova.

 

Poslankyně Lenka Dražilová: Děkuji za slovo, vážená paní předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. Tak jenom reakci na paní kolegyni Novákovou: řekla bych, že opravdu není senior jako senior, když jste říkala, že se také považujete za seniora, tak asi ty příjmy jsou úplně jiné.

Chtěla bych říct, že protože to tak asi všichni vnímáme, tak tím všichni začínáme. To, co vláda chystá, opravdu není důchodová reforma, jsou to jen jakési parametrické změny důchodů a klidně to můžeme nazvat úsporné důchody. Řekněme si na rovinu, tento penzijní balíček se dělá jenom proto, aby naplnil státní rozpočet. Je to omezování seniorů, lidí, kteří se nemohou aktivně bránit tak jako jiné skupiny lidí, kterým kolem roku 1989 bylo třicet, čtyřicet let a dneska jsou to penzisté. Generace lidí, kterým určitě vděčíme za jeden z nejlepších přechodů od socialistického k tržnímu hospodářství, a tito lidé opět slyší, že si žijí nad poměry. Smutné je, že celá debata o takzvané důchodové reformě není ze strany vlády ani trochu racionální, ale je postavená na dojmech. Tvrzení, že důchodový systém by bez tohoto zásahu zkrachoval, zní pro občany jistě děsivě a žádný tvrdý důkaz pro toto tvrzení není.

On to tady zmiňoval už pan kolega Radim Fiala. Naopak, podle zprávy Národní rozpočtové rady z roku 2022 je podíl starobních důchodů na hrubém domácím produktu 7,7 % a v nejobtížnějším období po roce 2058 to bude 11,5 %. Jen pár let poté ale tento podíl zase klesne, předpokládá se 10,5 % HDP. A to přece jasně ukazuje, že důchody samy o sobě asi nebudou tím, co by mohlo rozvrátit veřejné finance. A víte, jaký podíl k HDP dávají ostatní státy? Tak například Itálie 15,9 %, Francie 13,6 %, Rakousko 13 %, Polsko 10,6, Německo 10,2, Maďarsko 8,5. Česko, jak už bylo řečeno, 7,7 %.

Stejně falešný je i argument o neudržitelnosti důchodového systému. Ve skutečnosti nejde o neudržitelnost, ale jen o neochotu této vlády se podílet na důchodovém systému. Stejně jako si vláda bere peníze z důchodového systému v době, kdy je v přebytku, tak je tam musí prostě vrátit v době, kdy je naopak v minusu. To není nic strašného, protože důchodový systém prostě je součástí veřejných financí.

Určitě se shodneme na tom, a už to tady bylo řečeno, že vyspělá společnost se pozná podle toho, jak se stará o své seniory. A je zvláštní, že právě pan ministr z KDU nás posouvá směrem na východ. Svým výrokem o neudržitelnosti systému vlastně říká jediné: že jsou pro ně ve státním rozpočtu důležitější jiné věci než důstojný život seniorů. A když už jsem v kritice této vlády a pana ministra, tak bych ráda řekla, že jeho argument o tom, že si důchodci nemohou stěžovat - vidíte, že ten článek před dvěma dny nás všechny velmi zaujal - protože dnes už je průměrný důchod přes 20 000 korun, tak bych řekla, že je hrdým aspirantem na cenu za přezíravost. Kde vzal pan ministr právo na to, rozhodovat, co je hodně a co je málo?

Upřímně řečeno, tohle by se dalo asi ještě přejít, ale co opravdu já této vládě vyčítám, je především to, že přináší parametrické změny, které, jak už jsem zmínila, mají opravdu jenom jeden jediný cíl, a to je ušetřit výdaje ve státním rozpočtu. Nic jiného. Kdyby to pan ministr nebo kdokoliv z vlády mysleli s důchodovou reformou opravdu vážně, tak by si přece museli položit základní otázku: Jakou životní úroveň chce stát garantovat seniorům v návaznosti na výši jejich plateb do sociálního pojištění a dalších daní, které pak zaplatí v průběhu svého aktivního života? A také by si stát měl odpovědět na otázku, jak velký díl HDP chceme poskytnout na zabezpečení důchodců, a teprve pak je na řadě otázka, zda to budeme realizovat prostřednictvím průběžného důchodového systému, formou státem spravovaného investičního fondu anebo nějakou formou privátního pojištění. Tuto základní otázku si ale pan ministr nepoložil. On to vzal obráceně: Kolik peněz lze na seniorech ušetřit tak, abychom si zachovali kamarádství v koalici a náš rozpočet nedopadl úplnou katastrofou?

Je neodpustitelné, jaká atmosféra se šíří ve společnosti - mladí proti starým. To jsme nikdy neměli dopustit. Je špatně, že tato vláda a její poslanci neustále naznačují svými výroky, že senioři jsou vlastně pro náš stát něco velmi drahého. Jak jinak si chcete vysvětlit výroky ministrů o tom, že penze neúměrně zatěžují státní rozpočet? Jak jinak má člověk pobírající penzi vnímat podobná vyjádření než tak, že to je vlastně on, kdo zatěžuje penzijní systém? A já připomínám, že plných 86 % českých seniorů je zcela odkázaných na důchodový systém. Nemají žádné úspory v bance a jejich prohřeškem je pouze to, že důvěřovali českému sociálnímu systému a v to, že žádná vláda ho nebude chtít zásadně omezovat. Postihne to ty, kteří záhy odchází do důchodu a nemají čas se na ty změny připravit. O tom tady také mluvíme všichni - lidé, kteří celý život pracovali a odváděli sociální pojištění.

Jen namátkou, vláda má záměr zvednout odchod do důchodu nad 65 let. Přitom ale z dat víme, že průměrná délka ve zdraví je 61,6 let. A co to znamená v praxi? Poslední roky v práci jsou pro řadu zaměstnanců před důchodem doprovázené nemocemi a čerpáním nemocenské. A právě to pak také způsobuje jak nižší základy pro výpočet penzí, tak i častější odchody právě do předčasného důchodu. A teď tedy ta zásadní otázka. Je absence započítání této skutečnosti výsledkem lajdáctví, nebo naopak vypočítavosti této vlády? Úplně stranou nechávám fakt, že pro řadu lidí bude pak už důchod spojený s nemocí a rozhodně nebude tím, o čem většina z nás sní, a to zaslouženým odpočinkem.

Ve skutečnosti je otázka důchodové reformy i otázkou po moci. Jde totiž o to, zda moc spojená s prostředky spravovanými systémem zůstane v rukou demokratického státu, anebo se ocitne v rukou finančních institucí. A umět si odpovědět na tuto otázku bude samozřejmě také klíčové.

A ještě na jeden fakt bych chtěla upozornit. V posledních letech začalo přibývat Čechů, kteří dosáhli důchodového věku, a přesto zůstali bez starobního důchodu. Počet zamítnutých žádostí o důchod se podle České správy sociálního zabezpečení ročně pohybuje okolo 5 000, což znamená zhruba každého dvacátého nového důchodce, a těchto lidí bude přibývat. Česko má v Evropě jedny z nejpřísnějších podmínek, pokud jde o nárok na starobní důchod. Všichni jsme si až dosud uvědomovali, že jsou to podmínky velmi přísné. Stačí, abyste měli v životě nějakou nečekanou komplikaci při studiu, byli delší dobu nezaměstnaní nebo nemocní a snadno se můžete dostat do pozice, kdy vám budou chybět odpracované roky nebo pojištění bude chybět, a pak na starobní důchod prostě nedosáhnete. My nejdeme cestou snížení této hranice, jak po celou dobu nám bylo všem jasné a jak jsme to všichni proklamovali.

Tato vláda a její poslanci se velmi rádi chlubí tím, že mají odvahu. Často to o sobě říká jak ministr práce a sociálních věcí, tak ministr vnitra nebo pan premiér Fiala. Bohužel, když ji mají ukázat, tak to zas tak jednoznačné úplně není. Kdyby měli skutečnou odvahu, tak by říkali věci tak, jak opravdu jsou, ale to se neděje. Neslyšela jsem ani jednoho z nich, že by našel sílu si stoupnout před média a řekl by třeba současným padesátníkům, že do důchodu nepůjdou v 65 letech, jak ještě nedávno slibovali, ale později. Ale hlavně, kdyby měli odvahu, tak těm stejným lidem řeknou, že za to, co budou odvádět, odvádět více a pracovat déle, jim tato vláda z důchodu vezme minimálně 3 000 korun. Snadno se tak může stát, že dnešní padesátníci budou mít stejných 20 000 korun, jako mají jejich rodiče nyní. Jestli máte odvahu, tak toto máte říkat, protože tohle je prostě esence vašeho návrhu! Všechno ostatní jsou jen líbivé řeči pro poslední fanoušky této vládní party.

A aby bylo jasno, ona obrovská nedůvěra kabinetu vlády Petra Fialy není proto, že byste dělali nějaké zásadní reformy, a my to opravdu slyšíme od těch lidí, kteří za námi chodí, ale proto, že neříkáte pravdu a chováte se přezíravě. Celá vaše reforma není nic jiného než trest pro generace dětí, které se narodily koncem šedesátých a začátkem sedmdesátých let. Rozhodli jste se potrestat generaci takzvaných Husákových dětí, tu, která si prožila dozvuky reálného socialismu a v devadesátých letech měnila socialistickou ekonomiku na tržní. Trestáte lidi, kteří od vašich stranických kolegů v devadesátých letech slyšeli sliby o tom, že když se nyní uskromní, tak pak se budou mít lépe. Nebudou! Trestáte generaci, které vděčíte za to, že ekonomika funguje a máte slušné příjmy z daní, jen proto, že nárazově hrozí zvýšení nákladů na důchodový systém. Jenomže každý, kdo někdy viděl populační křivku, ví, že po populačních silných ročnících přichází zase ty populačně slabší. Takže z logiky věci se ptám, pak budeme zase zvyšovat ty penze, až půjdou do důchodu populačně slabší ročníky? Ostatně analýza Národní rozpočtové rady na tuto skutečnost také upozorňuje, totiž že nároky na důchodový účet průběžně rostou a klesají.

Další má otázka, která z toho plyne, je, zda má pan ministr analýzu, která vyvrací obavy například Dana Hůleho, že snížení důchodu pouze přelije požadavky z důchodového systému na sociální pomoc. Jak to bude? Opravdu se naplní obavy, že sice snížíte důchody, ale zároveň budete muset navyšovat rozpočty na sociální dávky? Pokud ano, tak pak je to přesná ukázka toho, jak to myslíte se snižováním agendy úředníků státu. A jen dodávám, že pokud takovou analýzu máte, tak byste ji měli zveřejnit, protože i když se tomuto tématu věnuji, tak jsem doposud žádnou podobnou studii z Ministerstva práce a sociálních věcí neviděla. Stejně jako tento úřad doteď tají výsledky výzkumu veřejného mínění na toto téma, za které ministerstvo zaplatilo z veřejných rozpočtů miliony korun.

Těch připomínek k parametrickým změnám v důchodovém systému je více. Většina z nich zde byla řečena, anebo je zde moji kolegové ještě řeknou.

Já bych na závěr chtěla znovu zopakovat to, co se vládní koalice bojí říci nahlas. Poté, co tato koalice sebrala peníze, na které měli nárok stávající důchodci, se chystá sebrat peníze i těm budoucím. Generace lidí narozených v sedmdesátých letech přijde jen kvůli alibismu a touze po moci této vlády o tisíce korun měsíčně, a to v situaci, kdy budou pracovat i v době, kdy budou pravděpodobně již nemocní. Jen upozorňuji, že se bavíme o starých a většinou nemocných lidech, kteří nebudou moci zvýšit svůj příjem prací.

A úplně na závěr vám přečtu dopis, který si myslím, že vypovídá úplně o všem, který mně přišel jako poslankyni Jihomoravského kraje. Cituji doslova: "Vážená paní poslankyně, před plánovaným druhým čtením vládního návrhu zákona o změnách v důchodovém pojištění se na vás obracím s úvahou ohledně navržené účinnosti těchto změn. Předesílám ještě, že mě, a především mého manžela, se tyto změny významně dotýkají. Narodila jsem se v roce 1965 a můj manžel v roce 1963. Navržené úpravy se snažím pochopit. Dovolím si ale tvrdit, že by měly začít platit až se zpožděním přibližně tří až pěti let. Takto to postihne především občany, kteří mají do důchodu právě těch několik let, i když celý život pracovali a poctivě odváděli sociální pojištění. Ti mladší by pak měli čas se na změny nějak připravit, například skončit jako OSVČ a vstoupit do zaměstnaneckého vztahu, začít si více odkládat stranou do třetího pilíře a podobně. Takhle nás negativní změny zasáhnou doslova ze dne na den. Navíc je zde stále obrovská nejistota, jaké vlastně změny to skutečně budou a jak nás postihnou. Vždyť se každý týden v médiích objeví v souvislosti s různými prohlášeními vlády něco nového. Není snadné se v tom vyznat, a už vůbec se nedá plánovat vlastní budoucnost. Můj muž musel před dvěma lety odejít ze svého dlouholetého zaměstnání, protože mu jeho zdravotní stav již neumožňoval dosavadní práci vykonávat. Je narozen v říjnu, takže si již koncem června tohoto roku podal žádost na Českou správu sociálního zabezpečení o předčasný starobní důchod. Navrhovaná účinnost změn je v důchodovém pojištění 1. září 2023. Přijde mi krajně nefér, když v době po podání žádosti dojde ke změně pravidel, podle kterých bude projednána. My jsme už dva roky z čehosi vycházeli, uskutečnili jsme finanční transakce s ohledem na to, že letos odejde můj muž do důchodu, a nyní nás ze dne na den stavíte do úplně nové situace. Tohle je také podle mě ten hlavní důvod, proč současná vláda kritizována." Stále cituji. "Snažíme se být chápaví a do jisté míry i trpěliví, ale chceme vědět a znát jasné argumenty, které ovlivní náš život v budoucnu. Motivace vlády je jasná, zamezit za každou cenu předčasným odchodům do důchodu. V nejhorší situaci jsou nyní ti, kteří mají nárok na řádný důchod v roce 2025, 2026 a 2027. Těch se plánované změny dotknou výrazně negativně, pokud chtějí využít v dohledné době předčasného důchodu. Ten ostrý předěl, kdy jeden den platí něco a druhý den něco jiného a výrazně horšího, to je mimořádně špatně. Nejpalčivěji vnímám, že se tady mění pravidla lidem, kteří mají nárok na předčasný důchod za pár měsíců. To je bezprecedentní. Za desítky let zpětně si nikdo nedovolil, aby plošně posunul nárok na starobní důchod - vždyť i předčasný důchod je starobní důchod - pouhý rok předem. Navíc tady máme i ono znevýhodnění výpočtu předčasných důchodů. Zde neexistuje téměř žádný odklad, ani o pouhý rok. Zde se nabízí otázka: Pokud je důchodový účet v minusu" - píše paní - "jak za to mohou ti, kteří do předčasného důchodu teprve chtějí jít na podzim nebo příští rok? Ti za to nijak nemohou. Správně by plánované změny, například předčasný důchod pouze tři roky předem namísto nynějších pěti let, měly začít platit až za několik let. Pokud jste moji úvahu dočetla až do konce, velmi děkuji za vaši pozornost a věřím, že při projednávání ve Sněmovně toto všechno vezmete v potaz." A podepsala se paní Kyzlinková z Brna.

A já úplně na úplný závěr, když zde dneska už tak citujeme, co kdo kdy řekl, řeknu vám tady jednu památnou větu právě v souvislosti s dopisem, který jsem teď přečetla: Není možné měnit pravidla uprostřed hry. Víte, kdo to řekl? V souvislosti s projednáváním zvýšení rodičovského příspěvku to do tisku v lednu roku 2020 řekl Marek Výborný, tehdejší šéf lidovců. Děkuji za pozornost. (Potlesk vlevo.)

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji, paní poslankyně. S faktickou poznámkou... neplatí faktická, tak vás mažu, pane poslanče. Prosím dalšího řádně přihlášeného, a to je pan poslanec Aleš Juchelka.

 

Poslanec Aleš Juchelka: Děkuji moc, pane předsedající. Já nebudu moc dlouhý. Já bych byl velmi rád, abych Sněmovně mohl představit své tři pozměňovací návrhy, které jsme připravili společně s dalšími kolegy z výboru pro sociální politiku. K tomu je druhé čtení samozřejmě určeno. Má kolegyně Lenka Dražilová řekla velkou spoustu věcí, velkých pravd, úplně mi mluvila z duše, takže já to teď tady trošičku budu samozřejmě modifikovat, abych se neopakoval.

Senior je starší člověk a v určité společnosti je brán jako nejstarší člověk, velmi vážený. Vážíme si my skutečně v tuto chvíli všech našich seniorů, těch, kteří tady skutečně historicky vybudovali nějaké základy naší společnosti? Pokud se podíváme i na stáří jako na fenomén, tak ho můžeme rozdělit na rané stáří, to jsou všichni ti, kteří mají mezi 60 a 74 lety, to jsou ti, kteří jsou vlastně na začátku bych řekl svého stáří, své seniority. Poté máme pravé stáří, to je do roku 89, do těch let, kdy to ten starší člověk takto prožívá, a dlouhověkost, o které my tady dlouho mluvíme, ta je pro všechny seniory až nad 90. rokem života.

Všichni samozřejmě víme, a někteří z nás mají zkušenosti, protože sedí mezi námi, že odchod do důchodu je v životě člověka opravdu velká, velká změna. Omezuje se jeho kontakt s lidmi, se svými spolupracovníky, přemýšlí samozřejmě dlouhodobě o tom ten člověk, co bude jako senior dělat, a plánuje si samozřejmě taktéž to, jestli půjde, nebo nepůjde do předčasného důchodu. A v tuto chvíli, co mě nejvíce zaráží právě na tady této změně, na této novele zákona o důchodovém pojištění, je to, že ty změny se budou týkat i těch, kteří jdou třeba do důchodu za rok, nebo se rozhodli jít do předčasného důchodu za deset měsíců až za rok. A má kolegyně Lenka Dražilová tady o tom v tuto chvíli vyprávěla, že někteří v našem průmyslovém státě prostě už jednoduše dále nemůžou, a má to pro ně nějaké bych řekl atributy, které jsou pro ně důležité. Budou se starat třeba o svého partnera nebo si jednoduše prostě potřebují odpočinout, protože už dále nemohou.

Mně k celkové té důchodové reformě chybí to B, pokud se máme o ní jako o reformě bavit, protože toto je pouze jenom ten jeden výsek, který má za cíl skutečně naplnit státní rozpočet přes seniory, a to je, abychom nějak pracovali na úřadech práce právě s tou senioritou. To znamená, že člověk má 62 let, skutečně už dál nemůže, takže v rámci rekvalifikace mu třeba úřad práce nabídne nějakou lehčí pozici, něco, co zvládne, co třeba může do těch 65 i jako přesluhující senior dělat. Tady toto B, toto vzdělávání, rekvalifikace, nějaká bych řekl životní etapa v životě toho člověka, mi tam skutečně chybí, protože jdeme jenom po těch excelovských tabulkách, po tom, jakým způsobem právě na starobních důchodech ušetřit.

To, že nejde o důchodovou reformu, mi tady říkala spousta kolegů. Já jsem i ve faktických poznámkách upozorňoval na to, že ta důchodová reforma je skutečně bavení se o všech těch pilířích, které důchodová reforma má mít, o prvním, druhém, třetím pilíři, nebo chcete-li, nultém, prvním a druhém, a abychom to viděli v nějakém kontextu, z nějaké dálky, v nějakých souvislostech, je potřeba připravit právě všechny tři pilíře najednou, abychom to prostě viděli, a ne z toho odsekávat řádné, mimořádné valorizace a předčasné důchody. Tady toto, co v tuto chvíli děláme, před čím stojíme, tady před tímto tiskem, to ten hlavní problém neřeší, pouze ho posouvá v čase, a prostě vláda touto změnou řekla všem těm, kteří jsou v střední generaci a i v té mladší, kteří evidentně doufají, že možná nějaká důchodová reforma bude, že v tuto chvíli se to týká pouze jejich rodičů anebo prarodičů.

Co mi na tom vadí dále, je, že u mimořádných valorizací, které se tady mění na takzvanou kvazisociální dávku, dáváme skutečně vzkaz do společnosti, že důchodci přicházejí na úřady práce s nataženou rukou a chtějí nějakou sociální dávku. Takhle to prostě není. To je nároková složka, kdy my starobní důchod vypočítáváme délkou naší pracovní doby, počtem dětí, jak dlouho jsme studovali, jakou jsme měli výši příjmů a tak dále. Je to velmi složitý výpočet, velmi individuální a tato nároková částka právě v rámci solidarity by měla být skutečně důstojná, měla by být předvídatelná a měla by být transparentní, což tato novela taktéž neumožňuje, protože jak říkám, ti, kteří transparentně očekávali něco, co by chtěli ve svém životě udělat v nejbližších měsících, nejbližších letech, tak jim to právě bylo ve stáří nabouráno touto novelou, poněvadž to mění, jak říkala má ctěná kolegyně Lenka Dražilová, vaším prostřednictvím, pravidla uprostřed hry.

Je tady spousta nesmyslů okolo důchodů, například narativ, který nám se snaží vládní koalice vtloukat do hlavy, že vlastně ty důchody jsou na dluh. To prostě není tak. Není to pravda. Pokud chceme, abychom se starali o naše seniory, o naše maminky a tatínky, o naše babičky a dědečky, protože už v tuto chvíli vidíme, že máme dvě generace v důchodu, na které my jako generace Husákových dětí vyděláváme, tak nesmíme tady tento narativ do společnosti vůbec pouštět, poněvadž to tu společnost rozděluje. Vidíme to na sociálních sítích, vidíme to na diskusích, kde vlastně ti mladší, kteří ještě si nedokážou vůbec představit, že by někdy do budoucna do důchodu šli, nadávají seniorům, že jim de facto ukrajují z jejich talířů. Velmi se vymezuji tady proti tomuto a velmi nechci, abychom tu společnost takovýmto způsobem v rámci sociálního smíru rozdělovali.

Co se týká dalšího bych řekl narativu, většina slibovaných změn v rámci důchodového pojištění samotného v rámci takzvaného ozdravného balíčku, ve kterém je i takzvaná důchodová reforma, tak ta je teprve ve fázi příprav. My jsme se tady dozvěděli, že to bude až v první polovině příštího roku, tak v tom případě nechápu, proč spěcháme na parametry předčasných důchodů a mimořádných a řádných valorizací... (Poslanec Juchelka se obrací na předsedajícího.) Možná poprosím o klid tady.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Poprosil bych o zklidnění, ale mezitím už nastalo. Tak děkuji.

 

Poslanec Aleš Juchelka: ... protože sněmovní tisk číslo 458, který tady vlastně v tuto chvíli máme před sebou, řeší skutečně jenom ty parametrické změny. Rozumím tomu, proč tomu samozřejmě takto je, a hned to vysvětlím. Je to z toho důvodu, že v září by možná mohla hrozit další valorizace díky vysoké inflaci. Je to díky tomu, že od 1. 1. bychom museli už v rámci řádné valorizace tu mimořádnou zohledňovat. Je to z toho důvodu, že chceme uprostřed hry měnit pravidla právě ve výpočtu mimořádné valorizace, a s tím my máme zásadní nesouhlas, poněvadž zákon, který mimořádné valorizace spouští díky vysoké inflaci, je tady skutečně jednou za patnáct let a má své opodstatnění, protože si spousta seniorů nemůže najít druhé a třetí zaměstnání, a zkrátka jim inflace byla takovýmto způsobem v rámci sociálního smíru doplněna.

Co se týče samotných pozměňovacích návrhů, než se dostanu ještě k tomu samotnému financování. My jsme podali jako výbor pro sociální politiku hnutí ANO, všichni jeho členové, několik pozměňovacích návrhů. Chceme samozřejmě, aby řádná valorizace byla zpět dána tak, jak ji nastavila vláda Andreje Babiše, na polovinu reálných mezd a na celou inflaci. Ono se může zdát, že vlastně je to marginálie, poněvadž reálné mzdy nám v tuto chvíli klesly tuším až o 8 % a že několik let se vlastně tady tento mechanismus u řádných valorizací nebude spouštět. Nicméně do budoucna, kdy tady doufám už inflaci mít nebudeme a bude tady naopak ekonomický boom, může odskočit životní úroveň všech těch, kteří jsou aktivně vydělávající zaměstnanci a tak dále, právě od příjmů starobních důchodců, a potom to zase budeme muset honit nějakými mimořádnými položkami právě třeba u řádných valorizací, nějakým bonusem. Myslím si, že transparentní a předvídatelné je spíše to, abychom věděli, s čím mohou senioři počítat, abychom to nechali na půlce reálných mezd a na celé inflaci. To se týká řádných valorizací. U těch mimořádných samozřejmě nechceme, aby to bylo kvazisociální dávkou. To je ten další pozměňovací návrh.

A potom u předčasných důchodů tady máme dvojí penalizaci. My měníme výpočet penalizace právě podle jednotlivých roků o 0,9, 1,2 a 1,5 % podle toho, kdy člověk do předčasného důchodu jde, vláda navrhuje 1,5 %. Toto mění pozměňovací návrh, ke kterému se dostane má ctěná kolegyně Jana Hanzlíková a která ho tady určitě vysvětlí. A ten druhý problém, který řeší tento třetí pozměňovací návrh, je, že ta druhá penalizace, která tam je, je, že se nebudou valorizovat percentuální části důchodů právě do věku dosažení 65 let. Je to neférová věc - pokud chceme mít tady férové důchody, tak je neférové, abychom, když už zaplatíme jednou 1,5 % z našich starobních důchodů, byli podruhé penalizováni tím, že se nám nebude valorizovat, pokud nám je třeba 63, 64 let, větší část toho důchodu. Myslím si, že naopak bychom měli po té první penalizaci se koukat na ty důchodce starobní jako skutečně na ty, kterým se to valorizuje jako všem ostatním, a neměli bychom tady dělat dvě kategorie důchodců.

Průběžný důchodový systém, já jsem to tady říkal a pan ministr s tím nesouhlasí, je skutečně vyrovnaný. Ano, v některých letech byl v minusu, možná, že se to nakumulovalo mezi 330 až 400 miliardami korun, ale samozřejmě že v průběhu času, a nevíme, za jaké časové období to bylo, třeba to je za dvacet let, za třicet let, nevím, za x let si můžeme takovéto číslo de facto vymyslet a dát si ho tady podle toho, kolik let spočítáme. Nicméně fakta v posledních letech jsou jasná. Důchodový systém byl vyrovnaný, a za vlády Andreje Babiše byl dokonce dvakrát přebytkový. Potom byl v deficitu při covidovém roku. a v tuto chvíli v deficitu samozřejmě je právě z toho důvodu, že se vyplatily mimořádné valorizace, ale samotný průběžný důchodový systém jako páteřní funguje a doufám, že fungovat bude dál.

Demografie je jasná, v tom samozřejmě se úplně všichni shodneme, že se nám nerodí děti, vždyť meziročně máme o 10 000 dětí méně. Také souhlasím s tím, aby bylo rodičovství po zásluze odměněno, s tím asi nemáme vůbec žádný problém. Ale opravdu tady máme velký nesouhlas s touto novelou zákona, která mění právě tady tyto tři parametry u předčasných důchodů, mimořádných a řádných valorizací.

Do budoucna, co se týká první poloviny příštího roku, pokud přijdou ty změny například i od Ministerstva financí v rámci penzí, tam samozřejmě jsme otevření, budeme o tom určitě diskutovat i interně. A já mám samozřejmě dotaz, který už položila má kolegyně Jana Vildumetzová na pana ministra, a to je, proč tedy máme účinnost toho zákona od 1. 9. a jakým způsobem, protože to má určitě vypočítáno, pokud tady by měla nastat znovu výplata mimořádné valorizace, jakým způsobem se finančně u toho seniora změní důchod, když budeme počítat mimořádnou valorizaci a když budeme počítat mimořádnou valorizaci po tom novém, to znamená po tady této novele, jaký je vlastně rozdíl u nějaké částky, kterou určitě pan ministr má spočítanou, o kolik vlastně dostane díky tady této novele ten senior méně.

Já vím, že tady pan ministr říká nějaké číslo 320 miliard korun, že to bude do budoucna. Já vím taktéž, že například v poměru HDP máme, opravdu jsme spíše v té druhé polovině tabulky, co se týče starobních důchodů na hrubý domácí produkt, a průměrně jsme samozřejmě pod průměrem Evropské unie. Ta vydává mnohem více na důchody z různých zdrojů, než je tomu v České republice.

Proto nemám rád, když budeme... nebo nestrašme prostě lidi, že na starobní důchody do budoucna nebude. To, že se s tím musí něco dělat, to je v pořádku. Každá vláda to nějakým způsobem měla. Já jsem rád, že v tom pan ministr Jurečka je akční a akčnější než například jeho předchůdci. Nicméně jak říkám, nemá to žádný systém v tuto chvíli, žádný kontext, žádné souvislosti. Jenom teď to, co děláme, je, že jsme u druhého čtení novely zákona o důchodovém pojištění, která má za cíl, aby současní starobní důchodci se podíleli na schodku státního rozpočtu, což v tuto chvíli nevidíme v jiných rezortech. Nevíme, kolik se ušetří na obraně, na školství, na vnitru, na místním rozvoji, ale víme, kolik se ušetří na důchodcích na MPSV. Děkuji moc. (Potlesk z lavic zleva.)

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji, pane poslanče, a vyvolal jste několik faktických poznámek. Jako první bych poprosil paní poslankyni Romanu Fischerovou - která se překlepla, tak bych prosil pana vicepremiéra Jurečku, poté pan poslanec Karel Haas.

 

Místopředseda vlády, ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Děkuji, vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, já (si vezmu?) faktickou odpověď teď ještě znovu na to, co tady pan poslanec Aleš Juchelka říkal, protože říkal nepravdu, říkal lež. Já už jsem na to upozorňoval před hodinou. Já jsem teď poslal i přímo do WhatsAppu, aby tu tabulku už měl trvale. Od roku 1996 do roku 2022 je celkový deficit systému důchodového pojištění minus 455,9 miliardy korun, pouze sedm let byl v přebytku. Pokud to chcete v číslech, v přebytku byl v roce 1996 - 4,4 miliardy, deficit následně rok 1997 minus 6,5 miliardy, 1998 byl 12,5 miliardy, 1999 minus 19,4 miliardy, 2000 - 19,7 miliardy, 2001 - 18,5 miliardy deficit, 2002 - 18,9, 2003 - 19,9, 2004 je druhý rok v plusu 8,3, 2005 je třetí rok v plusu 6,6, následně už rok 2006 minus 0,9 miliardy, 2007 ještě v přebytku 9,9 miliardy, pak 2008 - 2,6 miliardy a pak je 2009 minus 36,8 miliardy, 2010 minus 35,6 a takhle pokračujeme až do roku 2022, kdy je minus 455,9 ten kumulovaný deficit. V letošním roce je odhadovaný zhruba přes 80 miliard korun deficit a ve všech dalších letech do roku 2050 je plánovaný deficit.

Zaznělo tady, že je někdo hovado - nevím, kdo je hovado, ale já tady jenom říkám konkrétní čísla, fakta. Od roku 1996 do letošního, respektive loňského roku to prostě takto je. Takže prosím pana kolegu Juchelku, aby už nikdy tady neříkal, že ten systém je plus minus vyrovnaný, jestli skoro půl bilionu korun je plus minus vyrovnaný, tak nevím, co jste vy dělal v matice. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji za přesné dodržení času. Poprosím pana poslance Karla Haase a poté s faktickou opět pan poslanec Juchelka. Máte slovo.

 

Poslanec Karel Haas: Děkuju mnohokrát za slovo, vážený pane předsedající. Já jsem neviděl, s čím vystoupí pan ministr, takže já ho můžu jenom doplnit. Na stránkách Ministerstva financí, protože je povinností Ministerstva financí údaje z důchodového systému evidovat samostatně, byť jsou součástí státního rozpočtu, je normálně v kapitole Státní rozpočet, hospodaření důchodového účtu, nebo jsou veřejně dostupná data. Já jsem si je tedy nevytáhl od roku 1996, já jsem si vytáhl od roku 2000 po jednotlivých letech, a řeknu to jenom jinak sesumované, než to uvedl pan ministr. Za 23 let od roku 2000 do roku 2022, za 23 let šestkrát kladné saldo důchodového systému v sumě plus 62,4 miliardy korun, sedmnáctkrát záporné saldo v sumě 490,4 miliardy korun, rozdíl je oněch kumulovaných minus 428 miliard korun. To znamená, myslím si, já nebudu tak příkrý, že bych tady uváděl lež nebo nepravdu, myslím si, že poukazování na udržitelnost nebo údajnou udržitelnost důchodového systému, pokud bychom nepřistoupili k opravdu výrazným změnám v jeho parametrech, tak je minimálně tato informace podle mě nekorektní a nesprávná. Toť poznámka ode mě. Děkuju mnohokrát.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Pan poslanec Juchelka, připraví se paní poslankyně Mračková Vildumetzová a poté pan poslanec Hendrych.

 

Poslanec Aleš Juchelka: Moc děkuji za tu tabulku. Děkuji samozřejmě jak panu ministrovi z KDU-ČSL, tak i panu Haasovi z ODS. Pokud tedy tam ta kumulace takto vznikla a jste s tím teď v tuto chvíli najednou tak strašně nespokojeni za těch x let, tak jste byli několikrát ve vládě a mohli jste s tím něco dělat. To, že to děláte v tuto chvíli samozřejmě a vymlouváte se na to, že kumulace vznikla v průběhu tady těchto let, já vás samozřejmě chápu, ale mám tady pro vás i jiná čísla. Od roku 2010 do roku 2002 (2022?) náš stát dával na důchody v průměru HDP podprůměrně, co se týká v Evropské unii, a vydržel to tady tento stát finančně i během těch let, o kterých vy jste tady v tuto chvíli hovořili. Bylo to kolem 8,5 %, v roce 2022 to bylo dokonce 7,82 %, kdy to se navýšilo až samozřejmě těmi mimořádnými valorizacemi, ale ne tak o moc, je to něco pod 9 %. Takže náš stát se vždycky staral o starobní důchodce. Ano, dával to z jiných zdrojů, tak jako to dělají jiné státy v celé Evropě, a já se domnívám, že teď říkat: My děláme tady tyto parametrické změny proto, že se za x let nakumuloval tady tento schodek na 450 miliard korun, které se samozřejmě doplnily z jiných zdrojů, protože máme tady nějaký sociální smír a chceme ho, tak si myslím, že to je nefér a že jenom zbytečně matete hlavy s velkými čísly, která už dávno jsou za námi.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji a prosím paní poslankyni Mračkovou Vildumetzovou.

 

Poslankyně Jana Mračková Vildumetzová: Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo. Kolegyně, kolegové, a především, pane ministře práce a sociálních věcí, vy jste tady před chvílí vystoupil, nějakým způsobem jste nařkl našeho stínového ministra práce a sociálních věcí Aleše Juchelku, který se vás ptal na to samé. Dneska jsem poslouchala, jak tady bude probíhat konstruktivní debata.

Já jsem se vás asi před hodinou velmi slušně zeptala, zda byste mi mohl vysvětlit jednotlivé účinnosti u mimořádné, řádné valorizace u předčasných důchodů a jaký to bude mít vliv, a proč tedy, abyste mě přesvědčil o tom, jestli tedy je to z toho důvodu, aby to mělo vliv už na to, že popřípadě ta mimořádná valorizace, na kterou mají senioři nárok, takže jestli je to ten důvod, proč na to tak spěcháte, a proto zkrácení těch lhůt. Takže já vás znovu vyzývám, jestli byste mohl vysvětlit jednotlivé účinnosti u mimořádné a řádné valorizace. U té mě to zajímá nejvíce. Děkuji mnohokrát.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Poprosím pana poslance Igora Hendrycha, poté se připraví paní předsedkyně Schillerová, poté pan poslanec Haas.

 

Poslanec Igor Hendrych: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Budu velice stručný. Já jsem si takhle narychlo udělal výpočet té částky, kterou tady sdělil pan ministr, kolik to bylo kumulovaně za těch 27 let. Vydělil jsem to 27 lety a vyšlo mi takhle opravdu nahrubo, narychlo nějakých 16,6 miliard korun ročně. Ano, ten systém je deficitní, to nepopírám, ale je to průměrný doplatek ze státního rozpočtu něco přes 16 miliard. To je jedno roční EET například. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Nyní bych poprosil pana poslance Haase. Mezitím se zrušila faktická paní předsedkyně.

 

Poslanec Karel Haas: Rychlá odpověď panu kolegovi Juchelkovi. První: já jsem ta čísla pouze uváděl proto, že vy jste se, pane kolego, prostřednictvím pana předsedajícího, odvolával na to, že za současného stavu je důchodový účet dlouhodobě udržitelný. Tak si myslím, že ta pravdivá objektivní čísla dohledatelná na stránkách Ministerstva financí - proto jsem ta čísla uváděl - to nepotvrzují.

Za B je důležité k tomu říct, že změny, které dnes projednáváme, přece neděláme primárně kvůli tomu, v jakých problémech je důchodový systém odteď do minulosti. Ty změny děláme snad všichni kvůli tomu, že dobře víme, jaký je demografický vývoj České republiky. To znamená, že už ten stávající dlouhodobě deficitní důchodový účet je deficitní při nějakém poměru zhruba - omlouvám se za to zaokrouhlení - dva ku jedné, dva pracující lidé nebo občané České republiky na jednoho důchodce. Dobře víme, že ten poměr se bude otáčet do poměru zhruba jedna ku jedné s ohledem na demografický vývoj, s ohledem na současné pracující ročníky, které jsou opravdu populačně silné. Dobře víme, kde se to uvádí. To jsou tvrdá data Českého statistického úřadu, český demografický vývoj.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Nyní pan vicepremiér Jurečka, poté pan poslanec Juchelka. Stále jsme v režimu faktických poznámek.

 

Místopředseda vlády, ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Děkuji. Zodpovědný politik přece nemůže tady v argumentaci použít to, že průměr za 23 let je 16 miliard korun toho deficitu. My se přece bavíme o tom, co vidíme dnes jako tvrdou realitu roku 2023 a jaká bude tvrdá realita v příštích letech, kdy ten deficit bude naprosto jednoznačně narůstat z 80 miliard korun ročně až postupně na víc jak minus 370 miliard korun ročně. To jsou tvrdá data. Přece nedává vůbec smysl v té debatě tady argumentovat nějakými průměry za posledních 23 let. To je to, o co tady v tento okamžik jde. Děláme změny, které se týkají budoucnosti, o tom tu debatu tady vedeme.

Chci jenom ještě podotknout, když tady zaznívaly v předchozí zhruba hodině různé poznámky na to, jak nehledíme na situaci našich seniorů, tak například to, že se zavedlo výchovné... Já jenom podotknu, že jsem to výchovné tady navrhoval s kolegy z KDU-ČSL celkově třikrát v minulém volebním období a třikrát to bylo ze strany tehdejší vládní koalice hnutí ANO a ČSSD odmítnuto. Až napočtvrté, protože to byl návrh, který potom předložil i po debatách, které jsme vedli, Roman Sklenák, se podařilo ten návrh prosadit. Tento návrh třeba výrazně sociálně podpořil především ženy, které vychovaly děti, s nízkými důchody a situaci pro ně od 1. ledna výrazně zlepšil. To je třeba jedno z opatření, které po dlouhých letech přineslo opravdu významnou kvalitativní změnu do života těchto lidí, těchto žen, především žen, které vychovaly nás, současnou produktivní generaci, takže to bych byl rád, aby tady také v té diskusi zaznělo. Ty změny, které tady navrhujeme a které přijdou potom i s velkou důchodovou reformou, jsou změny, které vedou k tomu, aby ten systém byl stabilní, udržitelný a zajišťoval důstojné důchody v budoucnu.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Pan poslanec Juchelka, zatím poslední faktická poznámka.

 

Poslanec Aleš Juchelka: Děkuji moc. Já budu mluvit jak k panu ministrovi, tak k panu poslanci Haasovi, vaším prostřednictvím. Pokud máme demografický vývoj nějakým způsobem řešit, tak to můžeme řešit několika způsoby. Můžeme to řešit nějakou prorodinnou politikou, ale každý se samozřejmě svobodně rozhodne, zdali to dítě chce mít, nebo nechce mít a kolik těch dětí mít chce. Tady vidíme, že se nám skutečně rodí čím dál tím méně dětí. Potom můžeme průběžný důchodový systém řešit tak, že zvýšíme daně a že budeme více odvádět tak, abychom ho měli udržitelný. A za třetí - což se dozvíte z různých odborných publikací - je, že tady dáte nějaké benefity a podpoříte takzvanou migraci do České republiky, aby tady byli ekonomicky aktivní lidé, kteří budou do toho průběžného důchodového systému přispívat. Nic jiného možného není. Žádná důchodová reforma tedy tyto změny neudělá, pokud neudělá systém například to, že si budeme my muset - a to tady vůbec není ve Sněmovně - v rámci třetího pilíře šetřit do budoucna na náš důchod v rámci nějakého penzijka.

Co se týče těch financí, tak my nemůžeme tady kumulovat nějakou jakoby ztrátu v rámci důchodů třeba na třicet let. To je průběžný důchodový systém, průběžně do něho něco vpluje a průběžně z něho něco vypluje. Takže pokud vy chcete, aby průběžný systém byl udržitelný, tak to samozřejmě můžete udělat několika způsoby jako vláda, například nastartovat ekonomický růst, což se vám nedaří, aby tady bylo více peněz v systému v rámci důchodového pojištění, a samozřejmě dalšími věcmi. Ale teď tady řešíte pouze jenom parametry pro současné důchodce, pro současné důchodce! (Předsedající upozorňuje na čas.)

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Ještě s faktickou poznámkou se přihlásil pan poslanec Igor Hendrych. Máte slovo.

 

Poslanec Igor Hendrych: Děkuji, pane místopředsedo, za slovo. Já bych měl možná taky podnět na pana ministra. Máme čerstvá data, že za loňský rok byl důchodový deficit v částce 21,5 miliardy korun a letos se počítá s 80 miliardami korun. Já to nechci rozporovat, ale je to poměrně významný rozdíl cca 60 miliard korun, což se ukáže samozřejmě až na konci roku. Jestli má Ministerstvo práce nějakou přesnější analýzu, čím to konkrétně je, jestli je to mimořádnými valorizacemi, nebo je to například tím, že ministerstvo samo v podstatě nějakým způsobem nabádalo v loňském podzimu předčasné důchodce, aby si stihli ještě podat do konce roku žádost, aby důchod měli vyšší, jak jsem už tady avizoval v té předchozí faktické poznámce, nebo z čeho se to skládá? 60 miliard korun rozdíl mezi rokem 2022 a 2023 je významný.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Paní poslankyně Mračková Vildumetzová, poté pan vicepremiér Jurečka.

 

Poslankyně Jana Mračková Vildumetzová: Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo. Kolegyně, kolegové, já bych si dovolila zareagovat na vystoupení pana ministra práce a sociálních věcí, který tady říká, že předkládá návrh, který bude zajišťovat důstojné důchody našim seniorům. Já bych mu ráda připomněla, že v lednu ještě před prezidentskými volbami v médiích říkal, že v žádném případě se nebude sahat na mimořádnou valorizaci, protože by to bylo v rozporu s právními předpisy, že by to bylo protiústavní. Pak samozřejmě hned po prezidentských volbách s tímto návrhem přišel.

Chtěla bych říct, že máme asi poprvé ministra práce a sociálních věcí, který nebojuje na tomto rezortu za svoje seniory a jde proti nim. Musím také říct, že pořád jste mi, pane ministře, neodpověděl na moji otázku. Když se totiž podívám, tak je zde napsáno, že tento zákon nabývá účinnosti prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení. Vždycky - a je na to i předpis - by měla být účinnost být buď od 1. ledna, nebo od 1. července.

Je vidět, že asi máte důvody, proč mi na to nechcete v rámci mimořádné a řádné valorizace odpovědět. Víte, já to beru jako velmi neférové i z důvodu, že jsme vzali mimořádnou valorizaci seniorům už právě v první polovině letošního roku, kdy u seniora, který pobírá zhruba 20 000 důchod - a chtěla bych říct, že mám třeba kolegyně, které pracovaly mnoho let ve školství a ani na tuto výši důchodu 20 000 ještě nedosáhly - tak musím říct, že vlastně přišly skoro o 700 korun v rámci mimořádné valorizace a teď to přijde znovu.

Ale když jsme se vás ptali a předkládali jsme například zmrazení platů politiků, to v letošním roce se neuskutečnilo a možná se uskuteční (Předsedající: Čas!) v roce příštím, ale to je otázka.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji, pan vicepremiér.

 

Místopředseda vlády, ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Děkuji. Je škoda, že se neposloucháme, nebo tady možná paní kolegyně poslankyně nebyla, když jsem mluvil v úvodu. Já jsem mluvil o tom stavu, který nastal v loňském roce, kdy došlo k tomu, že díky mimořádným valorizacím nastala opravdu velmi specifická situace, která vlastně neférově zvýhodnila ty, kteří mohli v loňském roce si podat žádost o předčasný důchod, vůči všem, kteří tuto možnost neměli v minulosti a nebudou ji mít ani v budoucnosti. A vy jste si odpověděla také i na to a jsem rád, že čtete důvodové zprávy a čtete ten konkrétní návrh zákona, jaká je navrhovaná účinnost. To v tom zákoně je jasně napsáno. Vy jste to tady sama řekla, sama jste to zodpověděla, myslím, že to je zřejmé. A není žádný právní předpis, který by říkal, že účinnost zákonů se může nastavovat pouze od 1. ledna nebo od 1. 7. Když se podíváte do mnoha zákonů, které jste vy tady schvalovala jako koaliční poslankyně v minulém volebním období, tak mnoho zákonů jste schvalovali z účinnosti, která nebyla ani od 1. ledna, ani od 1. 7.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji, poprosím pana poslance Haase.

 

Poslanec Karel Haas: Děkuju mnohokrát za slovo, vážený pane předsedající. Opět doplnění pana ministra, protože jsem se přihlásil před ním a nevěděl jsem, že to takhle krásně uvede. Já si myslím, že účinnost není žádné tajemství. Tady se z účinnosti zákona vytváří jakési tajemství. Tak možná i pro veřejnost: účinnost je v zásadě v zákoně navržena dvojí. Za prvé, pro všechno ostatní, co v zákoně je, s výjimkou potřebné doby pojištění pro vznik nároku na předčasný důchod, to je ta změna 35 na 40 let, tak všechno ostatní je první den kalendářního měsíce následujícího po vyhlášení zákona. Pro jednu jedinou věc, a to je právě zvýšení potřebné doby pojištění pro vznik nároku na předčasný důchod, 35 na 40, je z technických důvodů, které jsou v důvodové zprávě vysvětleny, 13. den kalendářního měsíce následujícího po vyhlášení zákona. To je jasná odpověď k účinnosti, čl. III návrhu zákona.

Za druhé, věřím, že právníci v tomto sále potvrdí moje slova, že zákon o Sbírce zákonů skutečně předpokládá primárně nabývání účinnosti zákonů v českém právním řádu k 1. červenci a k 1. lednu, nicméně příslušný paragraf zákona o Sbírce zákonů jasně říká, že to není dogma a že v odůvodněných případech, které samozřejmě právě vyplývají z odůvodnění zákona, v důvodové zprávě opět jasně popsáno, je samozřejmě možnost nabytí účinnosti i k jiným datům než k těm dvěma pevným datům, takže návrh zákona a článek o jeho účinnosti je zcela v souladu se zákonem o Sbírce zákonů.

A možná třetí odpověď, to spíš doplňuji v rámci přechodných ustanovení, a to je nutné, ty jsou čl. II, mají dohromady šest bodů, je nutné číst v souladu nebo v kontextu s čl. III o účinnosti je ve stručnosti - to už ten časový prostor nemám - jasně navrženo, že nároky, které vzniknou před nabytím účinnosti zákona, ať už se jedná o předčasné důchody, úpravy současných důchodů a tak dále, se posoudí podle dosavadní úpravy. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji, paní poslankyně Mračková Vildumetzová.

 

Poslankyně Jana Mračková Vildumetzová: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Děkuji panu ministrovi práce a sociálních věcí i panu Haasovi, prostřednictvím pana předsedajícího. Chci říct jedno: Ano, určitě máte pravdu, že může to být, nemusí to být 1. ledna, 1. července. Ty případy se stávaly i v minulém funkčním období, s tím souhlasím. Ale já prostě vnímám v tuto chvíli, a myslím si, že pokud by pan ministr práce a sociálních věcí, a myslím si, že na to měl reagovat daleko dříve ohledně těch předčasných důchodů, ano? A kdybyste přinesl tento návrh podle mého názoru i třeba v takzvané devadesátce po dohodě se všemi koaličními i opozičními stranami, tak si myslím, že ta dohoda by byla.

Považuju za velmi neférové, že předkládáte, aby to platilo hned i u těch mimořádných a řádných valorizací. Myslím si, že tam by ta platnost a účinnost měla být popřípadě až od 1. ledna roku 2024. Myslím si, že by to bylo férové i v kontextu s tím, že když v konsolidačním balíčku tedy konečně už předkládáte takzvané zastropování platů politiků, tak to bude také od 1. ledna 2024. Já si myslím, že když už jste seniory připravili o mimořádnou valorizaci v prvním pololetí, tak nevidím důvod, proč by popřípadě u mimořádných a řádných valorizací neměla být ta účinnost úplně stejně jako u zmrazení platů. Uvidíme, co se dozvíme. Já si myslím, že ten návrh stejně není úplně dokonalý. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Pan poslanec Haas.

 

Poslanec Karel Haas: Věřím, že má poslední faktická tady k té výměně názorů, zcela správné a legitimní. Já teď snad ještě upřesním raději ta přechodná ustanovení, protože bych nerad, aby veřejnost byla strašena tím, že se třeba změní některé nároky, na které vznikne nárok před účinností zákona.

Bod 1 z čl. II přechodných ustanovení, vždycky to přeložím jednoduše do lidštiny: Nároky na důchody vzniklé před nabytím účinnosti zákona, o nichž nebylo pravomocně rozhodnuto, se posoudí podle dosavadní úpravy. Bod číslo 2, přepočet předčasných starobních důchodů přiznaných podle dosavadních předpisů, ačkoliv se tímto návrhem samozřejmě ten přepočet zpřísňuje, se posoudí podle dosavadní úpravy. Jinými slovy, lidé, kteří dnes pobírají předčasný důchod, do té doby, než jim vznikne nárok na řádný starobní důchod, se jich to parametrické zpřísnění nedotkne. Bod číslo 3, velmi vstřícný krok: procentní výměry důchodů přiznaných v celém roce 2023 - protože budeme mít v tomto roce tři zákonné úpravy, jednu do 31. 5, jednu do data nabytí účinnosti dnes projednávaného zákona a jedna do 31. 12. - tak pro rok 2023 se procentní výměry důchodů budou pro všechny důchody přiznané v roce 2023 vypočítávat podle stejných parametrů bez ohledu na tyto tři časové intervaly, které v českém právním řádu v roce 2023 máme. Bod číslo 4 přechodných ustanovení stanovuje jasná pravidla, časová pravidla a časové hranice pro rozhodná období pro mimořádné valorizace z pohledu toho, kdy začíná rozhodné období pro posuzování cen pro rok 2023, pro rok 2024 a pro rok 2025, odstupňováno buď únor 2023, srpen 2023, nebo září 2023. Vyloučení zvyšování předčasných důchodů se opět použije - to je bod číslo 5 - až na důchody přiznané po nabytí účinnosti tohoto zákona. To znamená, vyloučení zvyšování předčasných důchodů se nedotkne lidí s již přiznaným předčasným důchodem. Věřím, že toto vysvětlení je již dostačující.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Nechal jsem vám pár sekund, protože jste jel už skutečně ve finále, a poprosil bych ještě pana vicepremiéra Jurečku.

 

Místopředseda vlády, ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Děkuji kolegovi Haasovi za ten výčet, za ten řekněme překlad i do lidštiny. Jenom ještě doplním: fakticky a prakticky v letošním roce nepředpokládáme, že by došlo ještě znovu k naplnění podmínek pro mimořádnou valorizaci, tudíž se realisticky bavíme pouze o řádné valorizaci roku 2024 k 1. lednu. S ohledem na to, jak už tady někdo poznamenal, že růst reálných mezd nenastane minimálně v příštích dvou, třech letech, fakticky i ta změna, která bude přijata teď pro výpočet zvýšení důchodů od 1. ledna 2024, nebude mít žádný fakticky vliv. Takže ta změna se projeví v okamžiku, kdy nastane růst reálných mezd a odečte se ztráta hodnoty reálných mezd z roku 2022 a 2023, což očekáváme, že by mohlo nastat zhruba za dva, tři, možná čtyři roky.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Vzhledem k tomu, že není žádná faktická poznámka, můžeme jít opět do obecné rozpravy a poprosím další řádně přihlášenou paní poslankyni Hanzlíkovou. Připraví se pan poslanec Hendrych.

 

Poslankyně Jana Hanzlíková: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, děkuji za slovo k projednávanému návrhu, kde si pak v závěru dovolím odůvodnit pozměňovací návrh, který podávám společně se svými kolegy z výboru pro sociální politiku.

Za velmi důležité považuji v úvodu připomenout, v jaké situaci lidí v České republice, tedy i seniorů, lidí se zdravotním postižením, kteří pobírají invalidní důchod, a starších lidí v předdůchodovém věku, dnes jednáme o vládou navržených změnách v důchodovém systému, které by měly podle vlády být důchodovou reformou. Ale to opravdu nejsou, protože důchodová reforma musí být komplexní a promyšlená a nikdy by neměla vést k významnému snížení životní úrovně důchodců a k nespravedlnostem mezi generacemi i mezi jednotlivými lidmi, kteří odchází do důchodu v různé době. Musí mít k dispozici relevantní analýzy, na základě kterých je známé, jak výrazně negativně se změny projeví v praxi a ovlivní kvalitu života lidí. Musí být prodiskutovaná odborníky a experty z různých oborů, tedy nejenom ekonomického, ale také sociologického, zdravotnického a sociálního, a měl by být nalezen konsenzus, a to jak na platformě odborné, tak i politické.

A co je úplně nejdůležitější, důchodová reforma nesmí být viděna pouze z hlediska ekonomického, jak jsem říkala, ale také z hlediska spravedlnosti. Důchodový systém musí být nastaven tak, aby mu lidé mohli věřit a vnímali, že se s nimi zachází spravedlivě. Takto by měla vypadat důchodová reforma. Ale bohužel návrh, který nyní projednáváme, takový není. Jsou to převážně škrty s cílem ušetřit peníze státního rozpočtu, škrty, které budou znamenat významné postupné snížení životní úrovně důchodců. V projednávaných i dalších změnách je patrná optika vlády, že je potřeba šetřit, takže je třeba snížit penze, co nejvíc znesnadnit možnost odejít do předčasné penze a v dalších návrzích pak zvýšit věk odchodu do důchodu, a to vše bez ohledu na to, jak moc to bude pro současné a budoucí důchodce znamenat zhoršení kvality jejich života. Navíc v době, kdy se naprosto nevídaně zdražily životní náklady, podstatně narostly ceny energií, pohonných hmot, ale také potravin, léků a ostatního zboží, kdy došlo ke zdražení služeb, a to i služeb sociálních, které jsou pro některé lidi nepostradatelné, a také kdy se chystá růst DPH na nejcitlivější položky, jako jsou léky, vodné, stočné, teplo a další. V takových podmínkách se vláda rozhodla ještě více přitížit důchodcům a ušetřit na nich.

A toto činí vláda, která v podstatě bez důvodu zrušila EET a připravila se tím zbytečně o minimálně 15 miliard ročně, pan předseda Babiš uváděl i více. Zřídila navíc tři zbytečná místa ministrů, má nejvíc poradců a politických náměstků vedle vrchních ředitelů, která efektivně neřešila inflaci, energetickou krizi ani růst cen potravin, a lidem, kteří kvůli těmto problémům upadali do chudoby, radila, aby si došli na Úřad práce pro sociální dávky.

Na projednávaném návrhu je tedy vidět, že se k němu vyjadřovali převážně ekonomové a nebylo dostatečně přihlédnuto k sociálně-ekonomickým dopadům na současné a budoucí důchodce. Velkým problémem návrhu je, že neprošel širokou celospolečenskou diskusí. Jak se vyjadřují odbory, dokonce nedošlo ani k dostatečnému projednání se sociálními partnery a odbory vyjadřují nesouhlas a obavy ohledně způsobu projednání i obsahu samotných změn.

Pro dokreslení rizika negativního dopadu na velkou část obyvatel chci zmínit studii Institutu pro demokracii a ekonomickou analýzu, která se věnuje propočtu konkrétní míry inflace pro jednotlivé typy domácností na základě provázání údajů o výdajích zmíněných typů domácností s inflací. Je jasné, že inflace poznamenala výdaje všech domácností, jinak ale zasáhla důchodce, rodiny s dětmi nebo samoživitele. Extrémnímu růstu cen čelily v posledních měsících všechny tuzemské domácnosti, ovšem každá trochu jinak - v návaznosti na to, jak se liší jejich výdaje na bydlení, potraviny, dopravu, ale i oblečení a další položky. Ze studie vyplývá, komu se nejvíce podražil život v Česku v časovém rozmezí mezi lednem 2020 až březnem 2023. Inflace pro rodiny s dětmi vyšla za dané období na 32,4 %, pro samoživitele na 33 %. Nejvíce ovšem na výdajích pocítily růst cen domácnosti penzistů. Studie navíc počítala inflaci pro důchodcovské domácnosti s vyššími výdaji, kde kumulativně rostla o 33,4 %, a inflaci důchodců s nižšími výdaji, která vykázala nejvyšší hodnotu 34,5 %. Inflace za zmíněné období přitom byla průměrně 32,9 %. Za důchodcovskou domácnost ve výzkumu byla brána taková, která má příjmy pouze ze starobní penze.

Inflace se v posledních měsících v Česku sice zpomalila, to ale neznamená, že by se ceny dostaly na původní úroveň. A důležité jsou skutečné dopady inflace, které se už dva roky pohybují vysoko nad obvyklým průměrem. Jak ukázala zmíněná studie, opravdu nejvíce poškození inflací, jejíž snížení vláda efektivně neřešila, byly zranitelné skupiny. K nim patří právě senioři a osoby se zdravotním postižením a na tyto nejzranitelnější skupiny budou mít další negativní dopad i projednávané a další navrhované změny.

Velkým problémem je také to, že změny se týkají lidí, kteří mají do důchodu jen několik let a o kterých jsme byli panem ministrem práce ujišťováni, že se jich to nedotkne. Mnohokrát ve veřejném prostoru od vlády zaznělo, že parametrické změny důchodů se budou týkat lidí mladších 40 let, později bylo řečeno mladších 45 let, a to z důvodu, že starší občané, kteří jsou v předdůchodovém věku, by již neměli možnost se změnám přizpůsobit, aniž by to pro ně neznamenalo nějakou újmu, přestože se závažné změny v současném návrhu týkají lidí, kteří jsou již v předdůchodovém věku.

V oblasti předčasných důchodů dochází k souběhu penalizací - nejenže jde o trvalé výrazné snížení předčasného důchodu, ale další penalizací je, že po dobu pobírání předčasného důchodu nebude tento zcela valorizován, čímž dojde ještě k dalšímu ponížení. Změny u předčasných důchodů budou mít tak negativní dopad, že v podstatě odchod do předčasného důchodu pro velkou skupinu lidí zcela znemožní. Znovu zde apeluji na to, že v této oblasti musíme především citlivě vnímat sociální dopady změn. Například snížení možné doby čerpání předčasného důchodu ze současných pěti let na pouhé tři roky považují také za nespravedlivé vůči budoucím důchodcům a naprosto nedostatečně zohledňující individuální okolnosti, potřeby lidí v předdůchodovém věku a odlišné zdravotní, osobní i rodinné okolnosti. Navrhovaná změna je za mě z tohoto pohledu příliš přísná. Každý člověk se může dostat do nečekaných životních situací natolik závažných, že ho přinutí opustit pracovní prostředí dříve, než by si přál. Podle studie Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí jsou těmi nejzásadnějšími situacemi zhoršený zdravotní stav, únava, ztráta pracovního místa nebo delší nezaměstnanost v předdůchodovém věku bez vyhlídky na získání nové pracovní pozice. V prostředí pracovního trhu se stále setkáváme s tím, že starší lidé často čelí řadě předsudků a problémů. Stále chybí reálná nabídka zkrácených, sdílených a jiných flexibilních úvazků, které právě starším lidem pomáhají zůstat na trhu práce delší dobu.

Při návrzích změn se nelze držet pouze demografického vývoje, ale musí se brát v potaz také, jak se mění a bude měnit ekonomika a trh práce do budoucna. Senioři patří mezi nejohroženější skupiny lidí. Většina z nich je plně odkázaná na starobní důchod. Vlivem vysoké inflace a vysokých cen potravin i služeb jim životní úroveň často znatelně klesá a to se negativně odráží na kvalitě i důstojnosti jejich života. Proto nemůžeme s předloženými změnami souhlasit, protože znamenají nespravedlivé zhoršení podmínek pro budoucí a v podstatě i současné důchodce.

S kolegy z hnutí ANO, jak už tady kolegové říkali, jsme předložili několik pozměňovacích návrhů. Já zdůvodním pozměňovací návrh číslo 2854. Předkládaným pozměňovacím návrhem má dojít ke zmírnění sankcí při snižování procentní výměry důchodů o 1,5 %, jak je navrženo, a to zachováním současných tří sazeb snižování procentní výměry starobního důchodu, to znamená 0,9 %, 1,2 % a 1,5 % v závislosti na tom, v jakém roce do dosažení důchodového věku odchodu do starobního důchodu dojde. Důvodem předložení pozměňovacího návrhu je to, že nelze odhlížet od toho, že navrhovaná penalizace je až nepřiměřeně vysoká a nerozlišuje situaci, kdy k odchodu do předčasného důchodu dojde v době posledního roku do dosažení důchodového věku od situací, kdy k odchodu dojde dříve, dle nového návrhu nejdříve v době, kdy do dosažení důchodového věku chybí tři roky. Návrh má tak významný potenciál velmi negativně zasáhnout do příjmové stránky a celkových majetkových poměrů těch, kteří se rozhodli pro odchod do předčasného důchodu mnohdy z legitimních důvodů majících původ v nepříznivém fyzickém či psychickém zdravotním stavu. Návrh vlády ještě zhorší složité životní situace, do nichž se tito lidé dostávají, a z důvodu špatného socioekonomického vývoje poslední doby. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji a poprosím pana vicepremiéra Jurečku s faktickou poznámkou... Stahuje, tak paní poslankyni Mračkovou Vildumetzovou.

 

Poslankyně Jana Mračková Vildumetzová: Děkuji moc, pane místopředsedo. Pane ministře a pane Haasi, prostřednictvím pana předsedajícího, já určitě děkuju za ten výklad. Teď bych jenom ještě úplně poslední otázku a odpověď. Co by se tedy stalo, kdyby byla účinnost u mimořádných a řádných valorizací - protože pan ministr říkal, že to nebude mít vliv - tak co by se stalo, kdyby tam bylo 1. ledna roku 2024? Děkuju.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Pan vicepremiér - vidím, že chce reagovat. A ještě chce reagovat i pan poslanec Haas? Možná už jenom tedy pan vicepremiér, vy jste stáhl, ano? (Poslanec Haas přenechává slovo ministru Jurečkovi.)

 

Místopředseda vlády, ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Já jsem to tady vysvětloval. Fakticky vliv na výši počtu důchodů v rámci řádné valorizace roku 2024 to nemá a nevidím důvod, proč bychom to měli měnit.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Žádná další faktická není... (Poslankyně Mračková nerozumí.) Vidím přece jenom ještě - pan poslanec Haas.

 

Poslanec Karel Haas: Děkuji mnohokrát za slovo, vážený pane předsedající. Myslím, že pan ministr to vyjádřil nejen v této odpovědi, ale už i v té předchozí - s ohledem na reálná ekonomická data, protože mimořádné navýšení se odvíjí od reálných ekonomických dat - se, a to je v důvodové zprávě jasně uvedeno, do roku 2026, jestli to říkám dobře, neuvažuje o mimořádné valorizaci, protože průměr tvrdých ekonomických dat nebude odůvodňovat mimořádnou valorizaci. (Poslankyně Mračková Vildumetzová z místa: A řádná?)

A teď použiju jasnou odpověď na to, co se stane, a tam potenciálně - a to přechodné ustanovení tam musí být z důvodu právní jistoty, protože samozřejmě se tady bavíme o datech do budoucna - přechodné ustanovení čl. II bod 4 jasně odpovídá: "Nebude-li v roce 2023 před účinností tohoto zákona ještě další zvýšení mimořádné valorizace v mimořádném termínu, bude rozhodným obdobím pro počátek toho rozhodného období pro nárůst cen počátek únor 2023. Pro účely stanovení období od 1. ledna 2024, pokud by hypoteticky došlo ještě v průběhu letošního roku k mimořádné valorizaci" - pokud by došlo, to je jasně v důvodové zprávě napsáno a v přechodném ustavení také - "pokud by k tomu mimořádnému zvýšení došlo, pro 1. leden 2024 je počátkem toho rozhodného období srpen 2023, pro 1. leden 2025 září 2023." Ale zdůrazňuju, jsou to hypotetické údaje, které v zákonu musí být z důvodu toho, že právo musí počítat i s tím, co je v reálném světě velmi málo pravděpodobné. Snad je to takto dostačující. (Poslankyni Mračkové to stále není zcela jasné, tak si potom vyjasňují s poslancem Haasem mimo mikrofon.)

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Vyčerpaly se všechny faktické, tak v tuto chvíli bych poprosil pana poslance Hendrycha, který je přihlášen do obecné rozpravy.

 

Poslanec Igor Hendrych: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové, já to trošku zkrátím, protože jsem už některé věci tady dneska sdělil, které jsem sdělit chtěl. Chtěl bych se soustředit především na odůvodnění svého pozměňovacího návrhu k tomuto tisku, který je evidován pod číslem 2851 a ke kterému se i následně v podrobné rozpravě přihlásím, a pak ještě řeknu pár nějakých dalších souvisejících, myslím si trošku důležitých věcí k této právní změně, kterou zde dneska projednáváme.

Můj pozměňovací návrh cílí na to, abychom vrátili povinnou dobu pojištění na 35 let v případě žadatelů o předčasný důchod. Současná konstrukce Ministerstva práce je, aby se navýšila na 40 let. Můj pozměňovací návrh, respektive náš pozměňovací návrh, protože jsem ho podal se svými kolegy z hnutí ANO, vrací ten parametr zpět na 35 let a důvod je takový, že se obáváme, že tato podmínka pro předčasný důchod je příliš tvrdá - příliš tvrdá s ohledem na vysokoškolsky vzdělané lidi, zejména do budoucna, kteří by mohli mít problém s tím, aby tenhleten parametr naplnili. Já vím, že pan ministr tady dneska v tom svém úvodním slově řekl, že tenhleten problém by neměl existovat, protože současná průměrná doba pojištění je 44,5 roku, pokud jsem si to dobře zapamatoval, takže v podstatě je tam jakási rezerva nad těch 40 let a neměl by být problém ten parametr naplnit. Nicméně já bych chtěl oponovat, že v současné době odcházejí lidé do starobního důchodu, a ještě nějakou dobu budou odcházet, kterým se započítává doba vysokoškolského vzdělání, tuším, že je to až do roku 2010, a to jsou ještě poměrně mladí lidé, a poté se již započítávat nebude. Mimochodem, stejný názor tak jako my v klubu hnutí ANO má na to i Kancelář ombudsmana, která s námi komunikovala na posledním jednání výboru pro sociální politiku a vyjádřila úplně stejnou obavu.

Není to pouze jediné zdůvodnění, v podstatě nám jde ještě i o to, že v současné době nevíme, jak budou vypadat nové starobní důchody, jejich konstrukce, odkdy budou platit a tak dál. Je to věc, která bude předložena až v rámci té takzvané důchodové reformy. Nemáme seznam náročných profesí ještě v tuto chvíli, to se také teprve tvoří, a samozřejmě budeme rádi, pokud bude nějaký smysluplný dokument. A z těchto důvodů si myslíme, že je tahleta parametrická úprava možná i předčasná nebo nesystémová, a proto navrhujeme v tom pozměňovacím návrhu její úpravu.

K těm předčasným důchodům jako takovým. On je to poměrně dlouhý fenomén, který se hodně snaží současný diskurz připodobňovat k mimořádné situaci, která nastala v minulém roce, kdy tady byla vysoká inflace, a na ni se vztahovala zákonná valorizace v několika termínech, mimořádná tedy, a trošku se zapomíná na to, že ty předčasné důchody jsou tady u nás využívány poměrně dlouho, již spoustu, spoustu let, a nemělo to s těmito událostmi v podstatě žádnou souvislost. Naopak je až s podivem, že nějakých 30 % lidí v současné době, nebo možná už více než 30 % lidí, odešlo svého času do předčasného důchodu a byli to lidé, kteří odcházeli před pěti, deseti, patnácti lety. A já si kladu otázku, proč? Tady mám pocit, že vzniká nějaká teorie o tom, že jsou lidé v České republice líní, že se jim nechce pracovat, a proto odcházejí do předčasných důchodů, a to přesto, že budou v těch předčasných důchodech trvale penalizováni a že se jim to už nikdy nevrátí. Já tuhletu teorii nezastávám a naopak si myslím, že je to úplně o něčem jiném, nebo ty důvody jsou někde úplně jinde. Je to o tom, že lidé, kteří odcházejí do starobních důchodů, aspoň tedy podle výpovědí, které mám k dispozici - existují k tomu i nějaké studie, ale ty nejsou zcela reprezentativní, aby se daly zobecňovat - v podstatě odcházejí proto, protože už z nějakých důvodů mají problém stíhat pracovní tempo, respektive výkon, který se od nich očekává, a to kolem toho 60., 62. roku věku, což v podstatě poměrně koreluje s vyjádřeními gerontologů, kteří tvrdí, že ano, dožíváme se čím dál vyššího věku postupně, ale věk dožití ve zdraví nám někde osciluje kolem toho roku 62 zhruba. Myslím si, že tohle jsou ty důvody, proč ti lidé využívají tohoto instrumentu sociální politiky, odcházejí dříve s vědomím toho, že budou trvale penalizováni. Myslím si, že bychom se nad tím měli zamyslet - zamyslet i v kontextu připravované důchodové reformy, jejíž parametry tedy ještě my v opozici přesně neznáme - proč to tak je, co se s tím dá dělat. Je to fenomén, který samozřejmě je nepříjemný z různých úhlů pohledu, ale určitě bych to neinterpretoval tak, že ti lidé odcházejí do starobního důchodu předčasně z nějakého plezíru.

Už teď máme odchod do důchodu, konkrétně v letošním roce, v roce 2023, odcházejí ročníky 1959 přesně v 64 letech. Následně nám to bude stoupat až do 65 a pak se uvidí tedy. A my ještě momentálně nemáme vůbec v podstatě nějakou empirickou zkušenost s tím, jak to vlastně na trhu práce u těchto lidí funguje. Nevíme. Stíhají, nestíhají - když to řeknu lidově?

Ale zároveň už tady existuje nějaká vize, a teď už trošku přesouvám rámec téhle debaty k tomuto tisku, protože se už v podstatě nějakým způsobem vysílají signály z ministerstva, respektive od pana ministra, že se odchod do důchodu bude ještě zvyšovat. A my zatím ještě nevíme, co to vůbec bude dělat u 64letých, 65letých, ale zato víme, že máme ohromnou kohortu lidí, kteří už nyní pobírají předčasné starobní důchody. Takže tohle je určitě věc, která by stála ještě za zamyšlenou a za zváženou.

Já jsem tady avizoval už v prvním čtení, kdy jsem tady hovořil, že pokud přijde - s tím tak skoro trošku počítáme, i když z toho nejsme vůbec nadšení - návrh na to, že se bude věk odchodu do důchodu navyšovat nad 65 let po určité době, že by bylo vhodné to nějakým způsobem ošetřit, nějakou speciální právní úpravou v tom smyslu, že mezi 65. rokem věku a tím skutečným odchodem do důchodu, pokud k tomu dojde, my budeme samozřejmě proti, ale pokud si to vládní koalice prosadí, aby se zvažovalo v takovém krajním případě to, že by ta doba od 65 let výše byla považována za dobu náhradní, a to v případě, že to pro toho konkrétního člověka bude výhodnější. Nemusí to být samozřejmě pro všechny, to netvrdím, ale pro některé to výhodnější být může a uplatnění na trhu práce může být skutečně v tom věku už velmi problematické. Oni na něm mohou setrvat, ale už mohou pracovat v profesích, které jim mohou v podstatě pokazit důchodový průměr, protože už nebudou pracovat s takovým nasazením a s takovým výkonem, jako když byli mladší.

Říkal jsem to při prvním čtení, říkám to ještě teď, až to přijde konkrétně na stůl, tak se tím budeme zabývat ještě jednou a podrobněji. Takže to je v tuto chvíli za mě asi vše. Já se ještě, jak jsem avizoval v podrobné rozpravě, formálně přihlásím ke svému pozměňovacímu návrhu. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji a prosím pana poslance Milana Wenzla. Máte slovo.

 

Poslanec Milan Wenzl: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, důchody nejsou sociální dávky, ale vláda k nim bohužel tak přistupuje. Důchody jsou nárokové za to, že lidé pracovali a pomáhali budovat ekonomiku, rozvíjeli zemi a odváděli jí peníze. Důchodem by jim to stát v podstatě měl vracet. Tato vláda sice se zaměřila především na důchodce, ale takovým způsobem, že jim neustále snižuje životní úroveň. Sebrala jim peníze, které jim ze zákona náležely, zpomaluje růst důchodů, neřeší inflaci, drahé energie ani drahé potraviny. Zrušila jim také slevu na jízdném.

Pořád jsem přemýšlel, proč to vláda vlastně takhle dělá, a já jsem zjistil, že to je asi proto, protože potřebuje finance na letadlo pro pana prezidenta z Ukrajiny. A teď nevím, jak dlouho nebo kolikrát pan prezident z Ukrajiny k nám bude jezdit.

Tak ale vraťme se k důchodové reformě, která vlastně není reformou, ale je deformou stávajícího systému. Jak chce stát zajistit průběžnou stabilitu? Tím, že bude spoléhat výlučně na trvalý příliv migrace, která by snad měla vylepšit statistický výhled naší demografické křivky, tak důležitou pro stabilitu průběžného systému důchodového pojištění? Jedním z dalších zamyšlení návrhu vlády je i zvýšení vyměřovacího základu u OSVČ, a to až na 55 %, což de facto zvyšuje progresi zdanění podnikatelů a živnostníků. Takže ODS nám tu zvyšuje progresi zdanění, a to i přes její opakované ujištění, že nebude zvyšovat daně. Myslím si, že nad tím by se měli zamyslet hlavně všichni podnikatelé a živnostníci, kteří volili ODS. Ano, tu ODS, která zvyšuje daně, porušuje své volební sliby, zrazuje taky své ideové ukotvení a vydává se na cestu politického oportunismu. Však on už vám to, milí voliči, podnikatelé a živnostníci, pan profesor Petr Fiala nějakým způsobem vysvětlí.

Já bych to rád i odlehčil, protože - nevím, jestli jste slyšeli to, jak zasedala vláda, po chodníku šel malý chlapec a viděl otevřená okna a začal křičet: Blbá vláda, zdražila se čokoláda. A za chvíli zase: Blbá vláda, zdražila se čokoláda! Ministr financí už to nevydržel, vběhl do okna a volá: Blbé děcko, my jsme zdražili všecko! Tak jsem to trochu odlehčil.

Výsledek navržených změn je tedy takový, že stát toho bude do budoucna garantovat ještě méně než dříve, a to ještě v horší kvalitě než doposud - pokud tedy vůbec bude schopen něco garantovat. Stát tak selhává ve všech základních funkcích a bere si jako rukojmí své neschopnosti ty nejslabší. Před chvílí se paní předsedkyně Schillerová ptala, proč zrovna důchodci? To je jednoduchá odpověď - protože důchodci nejsou vaši voliči. Proto je to.

Takto řídíte stát, pane premiére a páni ministři, prostřednictvím pana předsedajícího, Je to učiněná katastrofa, naprostý hospodářský amatérismus, pro který lze nalézt precedens snad jen z éry vaší neúspěšné vlády z období let 2008 až 2009, a to opět za účasti ODS a samozřejmě vždy přítomných lidovců. Prosím, přestaňte škodit v této zemi, přestaňte předkládat hloupé, asociální návrhy zákonů proti zájmům této země a zájmu jejích občanů. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji za váš příspěvek a poprosím dalšího řádně přihlášeného, a to je pan poslanec Robert Stržínek. Máte slovo.

 

Poslanec Robert Stržínek: Děkuji. Vážený pane předsedající, milé kolegyně, vážení kolegové, dnes máme v prvním a následně také ve druhém čtení projednat vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění. Není dnes v české politice patrně diskutovanější téma - kromě daňového balíčku - než to, co vláda eufemisticky nazývá penzijní reformou, jiní pokusem o penzijní reformu, další parodií na ni nebo zcela otevřeně paskvilem a útokem na jistoty dnešních i budoucích seniorů.

Téma je to výbušné a kontroverzní, a to hned z několika důvodů. Důchodcem bude dříve nebo později totiž každý z nás a každý z nás bude chtít prožít závěr svého života důstojně, bez strachu a existenčních tlaků. To, co ale současná vláda plánuje, takovou perspektivu nenabízí, ba právě naopak. Svou chaotičností, amatérství, nevyvážeností a řadou zjevných chyb a nedostatků vyvolává obavy a strach z budoucnosti většiny občanů naší země.

Ano, není pochyb o tom, že penzijní systém nutně potřebuje zásadní změny a úpravy. Chápu, že žádný důchodový systém nemůže být úplně spravedlivý ke každému. Jde spíše o to, aby takový systém byl co nejméně nespravedlivý. Občané musí mít z důchodového systému pocit, že se s nimi zachází férově a spravedlivě. V tomto případě se však o spravedlnost nejedná. Vaše vláda se zavázala, že navrhne důchodovou reformu na základě široké celospolečenské diskuse. K té ale bohužel zatím nedošlo. Vše je provázeno mantrou propadajícího se rozpočtu, přičemž o jeho nepříznivém vývoji vláda Petra Fialy věděla velmi dobře již v první polovině loňského roku. Věděla, neboť k němu vlivem prudkého nárůstu inflace sama svým způsobem dopomohla, stejně jako řadou nekompetentních kroků, třeba v době raketového nárůstu cen energií, proti kterému po měsících přešlapování a změnách koncepcí nebyla schopna účinně a rychle zasáhnout.

Přesto se důchodová reforma vloni neřešila. Politické důvody i snaha nerozhněvat si voliče před prezidentskou volbou dostaly přednost před okamžitou akcí ve prospěch občanů této země. A tak vzápětí po zvolení nového prezidenta vláda oznámila, že zákonnou valorizaci v rozporu s předešlými sliby retroaktivně poníží. Stejná vláda, která v případě přímého a bezodkladného ohrožení životů v době covidové pandemie kritizovala vládu předchozí za vyhlášení stavu legislativní nouze, pak tento stav zneužila kvůli penzím, jejichž řešení odkládala takřka celý rok, jen aby tím nenahrála opozici. Takzvaná penzijní reforma je horkým tématem nejen v parlamentních lavicích, ale snad v každé domácnosti a u každého hospodského stolu, a to pro svou nedotaženost, chaotičnost, nesrozumitelnost a nevyrovnanost. Prosazovaná opatření jsou nedovařená, nedopečená a ani v samotné vládní koalici evidentně neujasněná.

Jasné ale jsou odpovědi na otázky, které si kladou obyčejní lidé. Budeme se mít po navrhovaných důchodových změnách lépe? Zbude nám na konci měsíce v peněženkách více prostředků, než dnes? Bude pro nás důchod odpočinkem po desetiletích poctivé práce a odvádění peněz do státní pokladny? Odpovědi na tyto otázky bohužel znějí: ne, ne a ne. Občan, daňový poplatník, senior se díky takzvané penzijní reformě vlády Petra Fialy lépe mít nebude, nebude mít v přepočtu vzhledem k inflaci a růstu cen ani větší důchod, než má dnes, a peněz mu na konci měsíce více také nezbude. Zato bude pracovat déle, odchod do předčasného důchodu se mu maximálně sníží a znevýhodní a peníze na důchodovém spoření se mu znehodnotí, protože tato vláda není schopna vyřešit věci spojené s důchody komplexně, včetně tlaku na penzijní fondy tak, aby nepatřily k nejméně výnosným v rámci celé Evropské unie. A k tomu se ještě bude občan muset strachovat, že se kvůli opravám zpackané takzvané penzijní reformy bude za pár let všechno znovu překopávat a měnit.

Tristní je také to, že tato vláda přeje těm, kdo nechtějí platit daně ze svého podnikání, a podporuje černou ekonomiku. Po celé republice se nám v restauračních zařízeních a obchodech rojí jako houby po dešti nápisy: Karty nebereme, což je jednoznačný důsledek uspěchaného zrušení fungujícího systému EET, který fungoval a státní pokladně přinášel 14 miliard ročně s narůstající tendencí. Důvod? Slíbili jsme to přece našim voličům a museli jsme slib splnit. Ptám se tedy: Proč už není načase plnit předvolební sliby, třeba ty o nezvyšování daní? Penzijní reforma je tématem celospolečenského významu a dopadu. Týká se nás všech, neměla by být ani politickým heslem před volbami, ani klackem na kohokoliv, ani lízátkem pro určité skupiny voličů. Především by měla být výsledkem konsenzuálního, koncepčního jednání vlády a opozice, ale také zaměstnanců a zaměstnavatelů. Tato vláda měla dost času a dost informací, aby začala jednat, připravovat návrhy řešení a diskutovat je daleko dříve, než jak učinila. Vždyť nás před volbami ujišťovala, jak má všechno připravené, jak má na všechny oblasti ty nejlepší odborníky a jak po vítězných volbách vše půjde jako po drátkách. Slibovala nezvyšovat daně, slibovala snižování výdajů státu a jeho zeštíhlování, a přinesla občanům přesný opak. Tato vláda zapomíná, že nereprezentuje všechny občany a ani všechny voliče naší země, dokonce je to v současnosti pouze jejich jedna třetina, a že prosazením čehokoliv silou bez konsenzu s opozicí vytváří hrozbu budoucího rušení takových zákonů po dalších volbách. Jednat v tak zásadní věci, jako je penzijní reforma s opozicí, hledat řešení výhodná pro všechny občany, to by měla být samozřejmost každého zodpovědného politika, bez ohledu na stranickou příslušnost nebo ideovou orientaci.

Současná vláda to ale vidí jinak. Silou moci si hodlá prosadit za každou cenu, co si umane, a občan, budoucí i stávající senior jako rukojmí této vlády může jen srazit podpatky a sklonit hlavu. Vláda Petra Fialy připravila penzijní kvazireformu, která bude mít okamžitý dopad na celou společnost, a tento dopad bude s postupným navyšováním sociálních odvodů a najížděním dalších změn do praxe jen narůstat. Vládním heslem těchto změn je hlasité: Stát nemá dost peněz, musíme začít razantně šetřit a hospodařit. Zároveň ale tentýž stát peníze jinde rozhazuje a neplní předvolební sliby ohledně šetření tam, kde se to nabízí jako první, tedy ve výdajích státu samotného. Místo snižování počtu úředníků jsme se dočkali navyšování. Místo rušení zbytečných institucí a s nimi i ředitelských míst přišlo vytváření nových úřadů a lukrativních postů s nimi spojených. Místo utlumení a odložení některých sporných projektů, například rušení rodných čísel, narůstají plánované výdaje na jejich uskutečnění v objemu desítek miliard. Není zájem na snížení či zmrazení platů politiků, soudců a dalších státních úředníků. Pomíjí se tedy vše, na co občané čekají, když slyší, že by se na nich mělo začít šetřit. Je ostudou této vlády, že začala šetřit na těch nejbezbrannějších, na důchodcích.

Návrh tohoto zákona je nepovedený. Tváří se, že jde o důchodovou reformu, ale ve skutečnosti žádnou důchodovou reformou není, nýbrž jen parametrickou úpravou některých ukazatelů bez jakéhokoliv pokusu o komplexnost, po které právě skutečná důchodová reforma už tak dlouho žalostně volá. Stejně jako nepovedený je tento návrh i neužitečný. Jsem přesvědčen o tom, že nevyřeší vleklou penzijní krizi v naší zemi, ale naopak ji ještě prohloubí. Děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Dobrý den, vystřídali jsme se při řízení schůze. Děkuji za tento příspěvek a mám tu faktickou poznámku pana poslance Kučery. Toho ale tady... vidím, ano. Prosím.

 

Poslanec Michal Kučera: Dobrý den, dámy a pánové. Velice oceňuji, že jsou poslanci, kteří si připraví ten psaný referát, že se tomu věnují večer, že si ho sepíšou a pak ho nám tady někdo procítěně, někdo s většími obtížemi přečte. Nicméně já bych dal takový návrh na zlepšení práce Poslanecké sněmovny, kdyby ty referáty, když si je napíšete - protože bývala doba, kdy se poslanci styděli přijít sem k pultíku s psaným referátem, většina jich mluvila z hlavy, opravdu málokdo ten referát četl, dneska to převládá, ty referáty jsou stále častěji - tak takový námět na to zlepšení té práce Poslanecké sněmovny bych měl. Ty referáty, když napíšete, tak nám je, prosím pěkně, pošlete mailem nebo vytiskněte a ušetříme si čas a zefektivníme chod Poslanecké sněmovny.

Takže to je takový můj malý příspěvek k tomu, jak by se ta naše práce tady mohla zlepšit - všem těm, kteří ty referáty si píší po večerech, respektive jejich asistenti. Děkuju.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Děkuji za dodržení času. Další faktickou poznámku má paní poslankyně Peštová a připraví se pan poslanec Nacher. Paní poslankyně, prosím.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji za slovo, paní předsedající. Pane poslanče Kučero, prostřednictvím paní předsedající, to bylo velice od vás - jak bych to řekla? - netaktní. Netaktní! Tedy podstatně jiná slova mě tam napadají v té hlavě, ale je to netaktní. Jako to, že si někdo napíše příspěvek a přečte ho tady, proč ne? Vy když vystoupíte s panem poslancem Jakobem, prostřednictvím paní předsedající, tak já vám tedy vůbec nerozumím. Sice mluvíte spatra, ale nikdo vám nerozumí. Takže ono je lepší to mít napsané, než potom tady říkat takovéhle nesmysly, co říkáte vy! Děkuji. (Potlesk poslanců hnutí ANO 2011.)

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Také děkuji za dodržení času. Nyní je na řadě pan poslanec Nacher s faktickou poznámkou a připraví se pan poslanec Juchelka. Pane poslanče, prosím.

 

Poslanec Patrik Nacher: Děkuji, paní místopředsedkyně. Já budu reagovat, protože pan kolega Kučera to bude mít těžké, protože on ví, že já mluvím spatra, nebo mám poznámky z papíru, takže já jsem tomu jeho vystoupení fakt neporozuměl. On ho má tady opakovaně. Jednou mě tady osočil, že moje zpráva nebyla zpráva zpravodaje, i přesto, že jsem důkladně provedl poslance zákonem - patřičně, a to pár hodin poté, co jeho kolega naopak o tom zákonu, u kterého zpravodajoval, nevěděl skoro nic - takže mám podezření, že se domluvil s panem ministrem Jurečkou, který si asi potřebuje odpočinout, protože věděl, že když vystoupí s tímhle výstupem, že se přihlásí celá řada lidí na faktické poznámky, aby na to reagovali, protože tohle podle mě, pane kolego, sem vůbec nepatří. Někdo jede spatra, někdo má poznámky, někdo si to napíše, přečte to, a třeba já si pamatuju, že v minulém volebním období někteří poslanci současné koalice, bývalé opozice, tady četli věci, které s tím vůbec nesouvisí, co si pamatuju, tak to byly nějaké evropské směrnice a podobně. Takže v tomhle, kdybychom to měli vzít z tohohle úhlu pohledu, je to posun v politické kultuře, že zatím všechna vystoupení, která tady byla a zazněla, tak se týkala věci, kterou tady projednáváme. A musím zase říct férově, že pan ministr i většinou nějakým způsobem reaguje, a myslím si, že to je v pořádku. Ale klidně, já nemám problém s tím - navrhněte změnu jednacího řádu, že se tady nebudou moct číst projevy, a jsem zvědav, jak se s tím popasují vaši koaliční poslanci.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Děkuji za dodržení času. Další s faktickou poznámkou je na řadě pan poslanec Juchelka a připraví se pan poslanec Kott. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Aleš Juchelka: Dobrý den. Tak jsme se od pana Kučery, vaším prostřednictvím, dozvěděli takovou krásnou podpásovku, pana posměvače Kučery. Je to hezké. Je to vlastně v tom gardu, jak to známe od paní předsedkyně Sněmovny nebo od pana ministra Jurečky, který to použil vůči mně v jedné politické diskusi, a to bylo: Buďte zticha a šoupejte nohama. Já rozumím tomu, že vládní koalice má už od začátku svého vládnutí tak trošičku politický demokratický deficit. To vnímáme samozřejmě napříč politickým spektrem, i občané to vnímají, ale tady u tohoto pultíku má probíhat diskuse. Pokud máte nějakou připomínku, nějakou faktickou poznámku k penzijní reformě, moc rád se s vámi utkám, ale prozatím jste pouze posměvačem. (Potlesk poslanců hnutí ANO 2011.)

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Děkuji. Další s faktickou poznámkou je na řadě pan poslanec Kott a připraví se pan poslanec Kučera. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Josef Kott: Děkuji pěkně za slovo, paní místopředsedkyně. Já vaším, prostřednictvím, k panu předsedovi zemědělského výboru. Ona nejsou témata a jsou témata, že ano? Takže ve chvíli, kdy ta témata jsou jednoduchá, si dokážu samozřejmě představit - a vy to, pane předsedo, víte moc dobře a tuhle diskusi jsme spolu vedli - že jsou věci, které se opírají skutečně o zkušenosti. Ve chvíli, kdy se k tomu přidávají nějaké paragrafy, nějaká čísla, nějaké srovnání, si dovolím říci, že lépe je se připravit a nějakým způsobem předávat relevantní informace, než tady vařit z vody. A byť si vážím práce každého, tak si myslím, že je lépe, když sem někdo přijde a říká něco, co je pravda. A to já si myslím, že všichni, kteří tady byli a kteří to četli, si dokážou ospravedlnit sami a nepotřebují, aby je ospravedlňoval někdo, kdo této problematice moc nerozumí. Ale já si myslím, že jsme zbytečně prodloužili diskusi, a jestliže tady je vůle tento zákon projednat, tak si myslím, že bychom se měli vrátit k ratiu věci. Děkuju za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Děkuji. Nyní je na řadě pan poslanec Kučera a připraví se pan poslanec Vondráček. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Michal Kučera: Ještě jednou dobrý den. Mě ta předchozí vystoupení velmi mrzí a skutečně asi si ty projevy budu muset začít psát, protože se jedná o velké nepochopení té mé faktické poznámky, která víceméně měla za cíl pochválit lidi, kteří si ten referát napíšou a pak ho tady přečtou - někdo hůř, někdo lépe, někdo dokonce i procítěně, protože si to doma večer čte, takže se i připravuje na to jednání Poslanecké sněmovny. Já to velmi oceňuji. Ale chtěl jsem skutečně dát pouze takový námět na zlepšení práce, že bychom si to mohli rozeslat mailem, když už to někdo napíše, když už si tu práci dá a napíše, tak že by nám to mohl poslat, anebo ten asistent, který to píše, vytisknout a rozdat nám to do lavic. My si to přečteme, že ano, zefektivní se to, ty argumenty tam zazní a myslím si, že ta práce potom tady bude podstatně taková rychlejší a svižnější. Ale samozřejmě, pokud ta vůle není, já tady dále rád budu ty referáty poslouchat. Rozhodně nikomu nebráním, aby je tady předčítal. Takže mě třeba mrzí vystoupení paní poslankyně Peštové, kterou mám rád a které si vážím, že takto nepochopila. Ale já věřím, že to bylo jenom nedorozumění, a tímto svým příspěvkem že jsem to vysvětlil. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Také děkuji. Nyní je na řadě pan poslanec Vondráček a připraví se pan poslanec Lang. Pane poslanče, prosím.

 

Poslanec Radek Vondráček: Děkuji za slovo. Vážený pane poslanče Kučero, prostřednictvím paní předsedající, už jsme tady nějaký rok, vy nejste nováček, vy jste předseda výboru. Jsem si zcela jistý, že jediný logický důvod, proč jste vystoupil, tak je opravdu, abyste zkontroloval, jestli jsme ve střehu a jestli tady všechno posloucháme, protože žádný jiný logický důvod to mít nemůže.

Vaše vystoupení bylo pochopeno naprosto správně. Vy jste nikoho nechválil a já bych vám jenom chtěl připomenout, že slovo parlament je od slova mluvit, to za prvé, a za druhé, že parlamentní diskuse je jediný legitimní zdroj vlastně potom případně nějakého výkladu nebo vůbec legitimity právního předpisu, a vy to moc dobře víte. Já se spíš divím, že vystupujete jako zástupce strany, jejíž předseda Miroslav Kalousek tady četl celý stenozáznam jiné schůze o Vrběticích. Celý nám ho durch přečetl, když jsme myslím řešili EET, jestli si dobře vzpomínám. Všechny tyhle referáty, jak vy říkáte, byly k věci, nebyly prostě o něčem úplně jiném, tak bych poprosil trošku o nějakou sebereflexi v tomto případě, a jestli chcete posílat ty referáty, tak, pane kolego, já vím, možná to nevíte: psp.cz. Tam jsou stenozáznamy, tam si to můžete vyjet, tam si to můžete vytisknout a po večerech si to v klidu studovat. Ale my ostatní máme opravdu právo to tady říct, a ne právo, my máme povinnost to tady říct, aby to tady zaznělo. Vaše poznámka sem nepatřila, stejně tak jako jsem nepatří to, že bychom si potom posílali maily. To můžeme, ale to můžeme za těmi dveřmi. Tady je pořád ještě Poslanecká sněmovna. Vy se usmíváte, vy to moc dobře víte, takže jdeme dál. (Potlesk poslanců hnutí ANO 2011.)

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Děkuji. Nyní je s faktickou poznámkou na řadě pan poslanec Lang a připraví se pan poslanec Králíček. Prosím.

 

Poslanec Hubert Lang: Děkuji, paní předsedající. Já také k panu Kučerovi, prostřednictvím vás, paní předsedající. Vy jste to tedy rozčísl! Já jsem dneska vůbec vystupovat nechtěl, protože to není moje téma. Na to, jak je to závažná věc, kdy opravdu se hraje o seniory, a kdybyste viděli ty maily, které dostáváme během dne, tak vy jako zástupce zrovna TOP 09 tedy nevím, proč se takto vyjadřujete. Teď tam sedíte v lavici, smějete se. Prostě já si myslím, že to sem opravdu také nepatří.

A každý je nějaký jiný. Prostě někdo má dar, schopnosti mluvit, třeba pan ministr Rakušan. Ten hovoří, hovoří, hovoří nádherně. Sice neřekne ve své podstatě nic, ale hovoří jako kniha. Někdo si to musí připravit. A to, jestli jste tady před chviličkou říkal zase ironicky, že tedy to budou naši asistenti - jak jste na to přišel, že nám to píše nějaký asistent? Možná že to píše vám nějaký asistent. My si většinou svoje projevy píšeme sami, a jestliže někdo prostě se tady úplně necítí, protože já jsem tady také první volební období, a ono opravdu tady vystupovat před lidmi, kdy je to snímáno, a chcete to tady říct, aby to mělo hlavu a patu, tak si to prostě člověk připraví. Já na tom nevidím vůbec nic špatného. Ukažte mi někde v jednacím řádu, že to tam je zakázáno. Přejdeme tedy na britský systém, kde musí hovořit spatra, nemůžou mít nic připraveno, ale pokud vím, tak zatím v našem jednacím řádu nic takového není.

Bylo to zcela nemístné, zcela nepatřičné a prostě opravdu to vůbec nezapadá do toho, co tady projednáváme. Jedná se opravdu o lidi, kteří jsou senioři, o lidi, kteří si nemůžou pomoct, kteří to velice těžce nesou a sledují ten projev. Takže jestli jste si myslel, že to bylo vtipné, jak tady jiné kolegyně běhaly s nějakými vlajkami a podobně, tak za mě to určitě vtipné nebylo, bylo to velice trapné, pane kolego! Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Děkuji za dodržení času. Nyní je na řadě pan poslanec Králíček a připraví se pan poslanec Juchelka. Všechno faktické poznámky. Prosím.

 

Poslanec Robert Králíček: Vážená paní předsedající, kolegyně, kolegové, já bych taky reagoval samozřejmě na pana Kučeru. Pane Kučero, prostřednictvím paní předsedající, než jste vystoupil, tak jsem byl přesvědčen, že to dneska stihneme. Po vašem vystoupení o tom přesvědčen nejsem a můžete si to potom vyčítat sám. Mimochodem, abyste věděl, myslím, že i pan ministr Jurečka a paní zpravodajka, minimálně paní zpravodajka tu měla listiny a četla ten projev, takže možná pokud urážíte s těmi projevy nás, tak jste urazil i paní zpravodajku a pana ministra. A pokud říkáte, že vám máme ty projevy posílat, tak já navrhuji procedurální hlasování o přerušení tohoto bodu do pátku, abychom vám ty projevy mohli naposílat. Děkuji. (Potlesk vlevo.)

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Děkuji. Padl procedurální návrh, gonguji pro kolegy a vnímám zájem o protinávrh. Prosím.

 

Poslanec Karel Haas: Děkuju mnohokrát za slovo, vážená paní předsedající. Já bych podal procedurální protinávrh na prodloužení... přerušení tohoto bodu, teď projednávaného bodu, do 19.24. Děkuji mnohokrát.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Děkuji. Ano, další protinávrh, prosím.

 

Poslanec Aleš Dufek: Paní předsedkyně, procedurální návrh: přerušení do 19.30.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Dobře, děkuji. Znovu zagonguji. Ano?

 

Poslanec Ondřej Lochman: Dobrý den, vážené kolegyně, vážení kolegové, vážená paní předsedající, děkuji panu kolegovi Králíčkovi za návrh. Já si nicméně myslím, že nám určitě na odeslání e-mailu postačí méně času, tak jestli to kolegové stihnout třeba za 17 minut, tak ať to stihnou za 17 minut. Dávám tedy procedurální návrh na přerušení o 17 minut.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Ano, děkuji. Vnímám zájem o odhlášení, takže vás všechny odhlašuji a prosím, abyste se přihlásili svými kartičkami.

Ano, prosím, ještě protinávrh.

 

Poslanec Petr Letocha: Ano, děkuji za slovo. Já bych poprosil, mám protinávrh na odložení do 19.25. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Děkuji. Ano, ještě pan poslanec Michálek.

 

Poslanec Jakub Michálek: Děkuji za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já předkládám protinávrh, aby bylo projednání novely zákona o důchodovém pojištění přerušeno na 10 minut.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Děkuji. Také protinávrh, pan poslanec Vondráček - pouze s protinávrhem.

 

Poslanec Radek Vondráček: Mám námitku k vedení schůze. Jsem přesvědčen, že jsme hlasovali už leccos, ale odložení (míněno prodloužení) jsme tady ještě nikdy nehlasovali. (Potlesk vlevo.)

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Děkuji, ale předpokládám, že to je k panu poslanci Haasovi, a ten se ale opravil. (Odpovědi zleva.) Zahajuji hlasování.

 

Nejprve budeme hlasovat o pozměňujícím návrhu pana Michálka o přerušení na 10 minut.

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 9, přihlášeno 157 poslankyň a poslanců, pro 2, proti 103, Návrh nebyl přijat.

 

Dalším protinávrhem bylo přerušení schůze do 19.25 hodin.

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 10, přihlášeno 160 poslanců a poslankyň, pro 0, proti 116. Návrh nebyl přijat.

 

Další protinávrh je přerušení schůze o 17 minut.

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 11, přihlášeno 162 poslankyň a poslanců, pro 3, proti 114. Návrh nebyl přijat.

 

Další protinávrh je přerušit schůzi do 19.30 hodin.

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 12, přihlášeno 163 poslankyň a poslanců, pro 5, proti 113. Návrh nebyl přijat.

 

Protinávrh pana poslance Haase je již nehlasovatelný, protože on navrhoval do 19.24 hodin.

 

A nyní máme tedy návrh pana poslance Králíčka přerušení této schůze do pátku.

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 13, přihlášeno 164 poslanců a poslankyň, pro 73, proti 85. Návrh nebyl přijat.

 

Zeptám se ještě pana poslance Vondráčka, zda chce hlasovat námitku proti? Nechce, děkuji.

Pokračujeme v projednávání tohoto bodu. Stále zde máme přihlášky faktické. Nyní je na řadě pan poslanec Juchelka. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Aleš Juchelka: Moc děkuji. Domníval jsem se, že pan poslanec Kučera, vaším prostřednictvím, se chytne za nos a že se tady Poslanecké sněmovně omluví, protože mu v tuto chvíli chybí elementární úcta nejen k Poslanecké sněmovně, k plénu, k tomuto pultíku, k samotné diskusi, což je právě jedna z demokratických hodnot, na kterých Sněmovna stojí, ale také má velkou neúctu ke svým kolegům poslancům a samozřejmě v konečném důsledku velkou neúctu k samotným občanům České republiky. To, co tady vyjadřuje, možná by mohl sám nám učinit prakticky, a to k tématu tady teď v tuto chvíli se přihlásit do rozpravy a z hlavy nám tady vystřihnout nějaký projev právě k zákonu o důchodovém pojištění. Já mu moc rád potom budu argumentovat také z hlavy ve faktických poznámkách, ale prozatím jste, pane Kučero, opravdu jenom pouhopouhým posměvačem s velkou neúctou k Poslanecké sněmovně. (Potlesk vlevo.)

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Děkuji za dodržení času. Dovolím si požádat kolegy o ztišení v sále, zejména v pravé části, a prosím, abyste své hovory přesunuli do předsálí. Děkuji.

A nyní s faktickou poznámkou je na řadě paní poslankyně Berkovcová a připraví se paní poslankyně Peštová. Paní poslankyně, prosím.

 

Poslankyně Jana Berkovcová: Děkuji. Kolegové, kolegyně, my se tady nebudeme ospravedlňovat za to, že si píšeme a čteme tady svoje příspěvky. A pane poslanče Kučero, prostřednictvím paní předsedající, kdo jste vy a co jste dokázal, že si tady dovolujete hodnotit kvalitu našich příspěvků a posuzovat (Potlesk vlevo.), a posuzovat, že ty napsané jsou méně hodnotné, než ty spatra přednesené? Ať se snažím sebevíc, tak si nedokážu vybavit, kdy jsem vás tady naposledy slyšela a viděla stát a spatra zasvěceně hovořit odborně k nějakému zásadnímu tématu. (Potlesk vlevo.) Ono přijít sem k pultíku a vyštěknout pár urážek, na to papír opravdu nepotřebujete. (Potlesk vlevo.)

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Děkuji za dodržení času. Nyní je na řadě s faktickou poznámkou paní poslankyně Peštová a připraví se paní poslankyně Adámková. Paní poslankyně, prosím.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji za slovo, paní předsedající. Pane Kučero, já se omlouvám, napsala jsem si pár poznámek, protože to tady padalo, takže se budu držet tématu. Co se týče, když se projednávala valorizace důchodů, tak teď jste nám to krásně demokraticky, nebo my jsem vám krásně demokraticky předvedli, že jste si tady načítali 5, 10, 15, 20 minut. A slyšel jste paní předsedající, prostřednictvím paní předsedající, že by řekla: To už stačí, jako to řekla paní Pekarová, když jsme projednávali valorizaci důchodů? Když jsme projednávali zákon o valorizaci důchodů, paní Pekarová řekla: To už stačí, ty protinávrhy, to už je dost, všechny jsou stejné. To byla demokracie. Tentokrát tady hezky zapisovala paní předsedající a každý váš vlastně protinávrh zaznamenala, my jsme o něm hlasovali. To byla jedna taková krásná ukázka demokracie.

Ale já jsem se vás chtěla zeptat, když jste byl tedy v minulé Poslanecké sněmovně nebo předminulé Sněmovně, jestli jste tam dal taky takový návrh, že byste si mezi sebou posílali ty příspěvky, abyste urychlili chod Poslanecké sněmovny. Já jsem nic takového nezaznamenala. Jediné, co jsem zaznamenala, jak řekl můj kolega Patrik Nacher, prostřednictvím paní předsedající, že tady byly tady čteny - já nevím - směrnice a daňové směrnice a potom stenozáznamy. To je ta úroveň, to je úroveň těch proslovů, které si připravujete vy. Naši kolegové si připravují proslovy, které mají hlavu a patu, kdežto vy nám tady oprašujete nebo očucháváte mrtvou pokojskou. (Smích a potlesk z levé části jednacího sálu.)

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Děkuji za dodržení času. Nyní je na řadě mají poslankyně Adámková a připraví se pan poslanec Nacher - faktické poznámky. Prosím.

 

Poslankyně Věra Adámková: Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Pane poslanče Kučero, prostřednictvím paní předsedající, bohužel mě velmi mrzí váš příspěvek, protože to není ani kultivované, ani chytré, ani odvážné. Nicméně pochopila jsem, že jste dostal za úkol obstruovat a že jste se toho ujal s úctou sobě vlastní. Netušila jsem, že koalice chce obstruovat vlastní návrh, ale nicméně podařilo se vám minimálně na 18 minut toto učinit. Bylo to poněkud zvláštním způsobem, podle mě se dá toto udělat kultivovanějším způsobem, ale dobře, každý dělá, jak umí.

Jinak chci připomenout to, co řekl můj vážený předřečník, pan poslanec Vondráček. Parlament je skutečně od toho, mluviti. Parlo, parlare je známé sloveso z latiny, nemusím tady kolegům s klasickým vzděláním připomínat, a od toho se také všechno odvíjí. Kdybychom tady nemluvili, tak tu nemusíme být. Nevím, jak tedy to cítíte vy, prostřednictvím paní předsedající, ale my určitě máme velkou zodpovědnost ke svým voličům, a já tedy se omlouvám všem, kteří toto sledují, že musí tímto obstrukčním minutovým kolečkem projít. Ale prosím, pan poslanec Kučera dostal úkol, pravděpodobně jej tedy splnil dobře.

Abychom si ještě uvědomili, kdo hovoří spatra a kdo čte - ani jedno, ani druhé není ani lepší, ani horší, to za prvé. Za druhé, když jste si všimli, my většinou hovoříme spatra. Bude to nejspíše proto, že hovoříme pouze k věcem, kterým rozumíme, a opravdu nám naši asistenti nemusí nic psát. Jestli to tak je u vás, je mi to líto. Děkuji. (Potlesk v levé části jednacího sálu.)

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Také děkuji za dodržení času. Nyní je na řadě pan poslanec Nacher a připraví se pan poslanec Beitl. Prosím.

 

Poslanec Patrik Nacher: Děkuji, paní místopředsedkyně. Chtěl jsem všem příchozím koaličním poslancům, kteří se rozčilují, že v tom vedru sem běželi, říct, že to zavinil váš kolega Kučera, protože kdyby on tady nevystoupil, tak by ten procedurální návrh můj kolega Králíček vůbec nevznesl. Takže pro všechny, kteří jste tady zpocení, jste tady, sedíte a rozčilujete se, že sem musíte běhat, poděkujte svému kolegovi.

A druhá poznámka. Poslední týden, co chodím do médií, dostávám dotazy kolem obstrukcí a podobně. Zatím všechna vystoupení, která zazněla z našich řad, obstrukční nebyla, týkala se obsahu. Doufám, že paní zpravodajka, která teď na mě kouká, mi dá za pravdu. Jediný obstrukční příspěvek tady měl koaliční poslanec Kučera (Smích v levé části jednacího sálu, protože on vystoupil s něčím, co nesouvisí s tématem. Obstrukce je, když to nesouvisí s tématem. Jeho příspěvek nesouvisel vůbec s tématem novely zákona o důchodovém pojištění. Divím se, že pana ministra to nenadzvedlo, že takhle zdržuje. Musel při svých zkušenostech vědět, že my na to budeme reagovat. Takže teď tady půl hodiny už debatujeme o tom, jestli to máme číst, nebo mluvit spatra, nebo stačí, když budeme mít poznámky, a tak dále. Takže pro novináře, kteří to sledují, tak je odpověď za mě v této chvíli: od začátku doposud jediný, kdo tady obstruoval, byl koaliční poslanec Kučera. (Potlesk v levé části jednacího sálu.)

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Děkuji a zatím poslední faktická poznámka, pan poslanec Beitl. (Poslanec Beitl není přítomen v jednacím sále.) Není, takže se vracíme do rozpravy. Nyní je připravena paní poslankyně Oulehlová. Prosím, paní poslankyně.

 

Poslankyně Renata Oulehlová: Dobrý den, vážené kolegyně, vážení kolegové, vážená paní předsedající, nesouhlasím s předloženým návrhem novely zákona o důchodovém pojištění, který připraví o peníze občany, kteří celý život pracovali a věřili, že si tím zajistí přiměřené důchody, zabezpečující je ve stáří, při invaliditě či jiných sociálních událostech. Navržená opatření směřují možná ke stabilizaci veřejných financí, i když i o tom silně pochybuji, jdou však na úkor jedné z nejvíce ekonomicky ohrožené skupiny osob, která již déle čelí kvůli inflaci, růstu cen za energie, bydlení, potraviny, léky a zdravotní pomůcky značným finančním problémům. Jen pro oživení: v prosinci roku 2021 byla cena za megawatthodinu elektrické energie v částce 1 218 korun. Dnes je cena po vládním zastropování 6 050. Pravdou je, že poskytovatelé, kteří prodávají elektrickou energii, mají naštěstí ty ceny o něco nižší, ale i tak je ten nárůst veliký.

Po změně podmínek valorizace důchodů od června 2023 jde v krátké době o další opatření, které hledá úspory k nápravě neutěšeného stavu veřejných financí v oblasti důchodů snížením důchodových nároků současných důchodců, i když je zřejmé, že důchodci sami vysokou inflaci a extrémní růst cen nezpůsobili. A naopak, zejména ti z nich, kteří žijí osaměle a nemají možnost si zvýšit své důchodové příjmy prací, jsou její nejčastější obětí. Navrhované řešení je navíc nesystémové a dále znepřehlední již tak složitý důchodový systém. Vyžádá si rovněž nezanedbatelné administrativní i finanční náklady související s touto změnou.

Podle návrhu na úpravu předčasných důchodů se změnami (změny?) řady pojištěnců, konkrétně žen, které vychovaly dvě a více dětí, tak se jich změna nijak nedotkne. U ostatních má dojít k mírnému posunu v okamžiku, kdy mohou odejít do předčasného starobního důchodu. S tímto tvrzením také nemohu souhlasit. Uvedu příklad ženy narozené v roce 1964, která vychovala dvě děti. Tato žena odchází - nebo může odejít - do řádného důchodu v 64 letech a 2 měsících. Podle stávající právní úpravy by mohla odejít do předčasného starobního důchodu v roce 2024, tedy v 60 letech, podle návrhu však bude moci odejít o rok a 2 měsíce později. Ještě hůře na tom bude žena narozená v roce 1965, která vychovala dvě děti. Ta může odejít do důchodu v 64 letech a 8 měsících. Podle stávající právní úpravy by mohla odejít do předčasného důchodu v 60 letech, podle návrhu však bude moci odejít až v 61 letech a 8 měsících, tedy o rok a 8 měsíců později. Není tedy pravdou, že se změna žen, které vychovaly dvě a více děti, nijak nedotkne. V mnoha případech jde o náhlý skokový posun možnosti vzniku nároku. Posun téměř o dva roky není posun mírný.

Zákon o důchodovém pojištění stanoví v § 67 odst. 1, že se v závislosti na růstu indexu spotřebitelských cen a na růstu mezd zvyšují vyplacené důchody. Návrh na vynětí procentní výměry důchodu u předčasných důchodů z valorizace vytváří nerovnost mezi příjemci důchodů, kteří splnili podmínky zákona pro přiznání některého z důchodů. V případě příjemců předčasných starobních důchodů by se podle návrhu zvyšovala pouze jeho základní výměra důchodů, nezvyšoval by se tedy u nich vyplácený důchod, jak stanoví zákon, nýbrž pouze vyplácená část důchodů. Dle propočtu to může být i více než 2 500 korun.

Mechanismus zvyšování důchodů je v zákoně o důchodovém pojištění upraven z toho důvodu, aby chránil příjemce starobního důchodu, kteří zpravidla již nemají jiné prostředky, než je příjem jejich starobního důchodu, a chránil je tak před inflací a pádem do chudoby. Důchodce pobírající předčasný starobní důchod přitom nemůže do dosažení důchodového věku vykonávat výdělečnou činnost, která zakládá účast na pojištění, a je zpravidla odkázán pouze na důchodovou dávku. Mnoho žadatelů o předčasný důchod bylo těsně před odchodem do důchodu buď v evidenci Úřadu práce, nebo pečovali o závislou osobu a nemohli tak býti výdělečně činní. Už nemluvím o tom, kolik peněz vlastně tito lidé ušetřili v systému, protože pečovali o někoho blízkého, který je nemohoucí, nebo někteří měli přiznaný první nebo druhý stupeň invalidity a jejich zdravotní stav bohužel už je velice omezoval v tom, aby mohli pracovat na plný pracovní úvazek. Tito lidé vlastně tím, že si požádali o předčasný důchod, vyřešili nejen svou situaci, ale vyřešili de facto i tu situaci pro nás, protože nebyli závislí na nějakých dávkách sociální podpory. Prostě jenom si požádali o předčasný odchod do důchodu. Příjemci předčasných starobních důchodů jsou přitom novou úpravou výrazně penalizováni již při samotném výpočtu výše důchodu, a to trvale. Tito příjemci důchodu splnili podmínky potřebné doby pojištění pro přiznání zákonem upraveného druhu starobního důchodu, nemělo by se tedy z hlediska dopadu růstu cen na příjemce důchodů s nimi zacházet rozdílně. Odchylnou právní úpravu valorizace u předčasných starobních důchodů nepovažuji za žádoucí. V konečném důsledku by návrh vedl k ohrožení těchto osob chudobou a k nutnosti vynaložit prostředky z nepojistného systému. Jinými slovy, naženeme tyto lidi na Úřad práce, kde budou nuceni žádat o výplatu sociálních dávek, a v konečném součtu se to opravdu může jenom prodražit.

Osobně si myslím, že mnoho lidí žádá o ten předčasný důchod právě z těch důvodů, které jsem tady zmiňovala: buď že už nemají sílu na to, aby mohli pracovat na plný pracovní úvazek, anebo opravdu zdravotní důvody, anebo - to je asi nejčastější - že opravdu pečovali o někoho, jehož dny se završily, a už těžko se mu vracelo někam, možná ani neměl kam. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Také děkuji. Nyní je na řadě pan poslanec Nacher. Pane poslanče, prosím.

 

Poslanec Patrik Nacher: Vážená paní místopředsedkyně, páni ministři nebo ministře - pane ministře, vy jste tady zůstal úplně sám, víte to, ze všech ministrů? Jo, vy se nebojíte, to je dobře. Otázka je, jestli to je, je to - já jsem rád tedy, že tady jste, budu mít i nějaké otázky - otázka je, jestli to je důstojné, když tady probíráme tak docela důležitou věc, kterou někteří koaliční poslanci nazývají penzijní reformou, že tady sedí jenom jeden ministr vlády, to mě tedy - ten, kterého se to týká, to je dobře - ale to mně tedy přijde upřímně celkem zvláštní, za mě je takový klasický dvojí metr. Umíte si představit, (že by) to bylo opačně a my bychom byli vládní strana, byl by tady jediný ministr, vy byste byli v opozici, tak jestli by to pro vás bylo úplně v pohodě, že sem ministři běží jenom pouze, když se má hlasovat? To je taková poznámka před závorkou.

Jinak kdyby tady byl kolega Kučera, který už to asi zabalil, protože viděl, že to tady zdržel o 45 minut, tak by věděl, že mám spoustu papírů, ale nečtu to, mám tam jenom poznámky a připravené nějaké otázky.

Teď já nejprve obecně, co se kolem toho návrhu, co se kolem toho děje. Mně přijde celkem nešikovná ta komunikace, která se obecně děje kolem důchodů s tím, že je potřeba s tím něco dělat, protože ty důchody aby se nevyplácely na dluh, čímž se - a já už jsem tam o tom tady mluvil v té faktické poznámce - vytváří takový dojem, který je podle mě velmi nefér, že vlastně jediná položka, ona je velmi výrazná ve státním rozpočtu, to jest vyplácení důchodů, je na dluh, zatímco všechny ostatní položky, ty jako na dluh nejsou, protože u těch ostatních položek se to takhle nezdůrazňuje. To je ta podstata, nezdůrazňuje, a pak to vyvolává dojem, že by se ti senioři měli stydět.

Tady je potřeba si říct, že sice máme průběžný systém, ale každý z nás si prostě platí sociální pojištění a z toho se potom vypočítá jeho důchod. To znamená, že to není nějaká úlitba, není to nějaká sociální dávka, k tomu se ještě dostanu, není to nějaký milodar, je to to, co ten člověk celý život odváděl do toho systému, tak to pak dostane zpátky. To znamená, tahleta komunikace mně přijde nešťastná.

S tím souvisí i to, o čem jsme se už tady bavili, to je ta mezigenerační solidarita, mezigenerační smír, respektive to zdůrazňování, a to souvisí s tím dluhem - že když se tohleto nezmění, budoucí generace nebude mít na důchody, budoucí generace nebude mít na ty různé příspěvky - rodičovská, mateřská a tak dále - a staví to najednou ty generace proti sobě, kde ti mladší řeknou: No hele, to přece musíte strpět, tohleto, musíte tu změnu přijmout, protože tím trestáte nás. A to mně přijde komunikačně velmi nevhodné.

Proto bych si tady dovolil pár čísel, abychom viděli ten kontext. Tak za prvé, když se podíváte, věk odchodu do důchodu se v Evropě pohybuje v průměru mezi 62 lety - v Itálii - a v Nizozemsku 66 a čtvrt. My jsme dneska na 64, to bude 65, tak jsme někde v průměru. Jenom aby bylo jakoby jasno, aby to nevypadalo, že se u nás odchází do důchodu brzo.

Druhé číslo, jaký je podíl těch výdajů na důchody, na HDP. Aktuálně je to nějakých 7,7 až 7,8. Tak se podívejme, u koho, u jakých zemí je to víc, abychom viděli ten poměr, ten kontext: Německo 10,2, Polsko 10,6, Rakousko 13, Francie 13,6 - Řecko vynechám, abyste neřekli, že srovnávám nesrovnatelné - ale Itálie 15,9. To je ten kontext a ten je potřeba zdůraznit, protože někdy to z toho popisu od vás vypadá, že my tady dáváme, já nevím, půlku státního rozpočtu a třetinu HDP na to.

Pak je také zajímavé se podívat na podíl na HDP v čase, takže když se podíváte od roku 2010, a já už jsem to započal v té faktické poznámce, tehdy to bylo 8,46. Pak to stouplo nahoru v roce 2012, to mimochodem ještě hnutí ANO tady ani nebylo - 9,21, pak to naopak šlo zase pomalu dolů až do roku 2017, to bylo 7,91. Pak to šlo nahoru v roce 2020 - 8,89 - a teď poslední dva roky to jde dolů, 2021 poměr vůči HDP je 8,49 a teď je to v roce 2022 - 7,82. To znamená, že i ten poměr, když vidíte ve vztahu k ostatním státům, jsme v podprůměru, a ve vztahu k časové řadě to žádný skok dopředu není, naopak poslední roky to klesá.

Tím vším nechci říct, že se nemá dělat žádná úprava, prosím pěkně, abych byl pochopen. Já tím jenom říkám, že ta komunikace kolem je velmi nešťastná a vyvolává úplně něco jiného než to, co možná vy chcete. Vyvolává nějakou... i výčitky vůči seniorům, někdy i nenávist.

Poslední obecný příspěvek k tomu je to, že vy u části úpravy mimořádných valorizací tam s tou částí růstu cen ve 30 % počítáte s kompenzací, dočasným přídavkem, což vlastně z toho ale dělá to, co já jsem říkal, že to je vlastně něco jako dávka, jako milodar, ale to přece takhle není. Na důchod lidé přece mají právo, mají na to nějaký výpočet, mají za sebou 35, 40 let práce. To prostě nemůže být nahrazeno tím, že vy teď chcete upravit mimořádnou valorizaci a část zvýšení důchodu nahradíte nějakým příspěvkem, jakoby kvazi nějakou dávkou, která působí ponižujícím způsobem. To přece není ta cesta. Takže to je ta komunikace.

Teď ta strategie. Já se chci zeptat, proč tyhlety věci, které jsou důležité a je potřeba je řešit - to zase neříkám, že ne, samozřejmě vidím ty poměry, jak se mění, kolik se rodí dětí, jaké to bude za dvacet, třicet let, to je zcela nepochybné a netýká se to jenom České republiky, ale celé Evropy - chci se ale zeptat, proč my to nemůžeme spojit, proč vy jako vláda nám to tady nenavrhnete dohromady jako jeden ucelený balíček? My máme teď tisk 458, novela zákona o důchodovém pojištění, a pak tady máme tisk 474, který řeší třetí pilíř. Já třeba říkám, že za mě v té části, která se týká větší motivace, je to v pořádku, že podporuji větší motivaci myslet na stará kolena, že stát pozitivně motivuje lidi, aby si víc dávali bokem, to tam v tom návrhu je a myslím si, že to je v pořádku. Chci se zeptat, proč to prostě neprojednáváme jako celek, protože to dohromady jako celek má logiku, ne že my teď něco vystřelíme - jsme ve druhém čtení, příští týden bude pravděpodobně třetí, k té 474 se dostaneme kdoví kdy a vláda tam z pro mě nepochopitelných důvodů naopak nalepila věci, které s tím vůbec nesouvisí, to je například ta novela zákona o spotřebitelském úvěru řešící poplatek za předčasně splacenou hypotéku - chápete tu absurditu? Tak my se tady bavíme o penzích, pro někoho o penzijní reformě, a přitom ve výsledku tady projednáváme jednu část řekněme prvního pilíře průběžného systému, třetí pilíř budeme projednávat za dva měsíce a místo toho, aby to bylo dohromady, tak k třetímu pilíři vláda připálí věc související s hypotékami, která s tím absolutně nesouvisí.

To jsou prostě legitimní otázky opozice, co já tady říkám, proč to neprojednáváme najednou, protože s tím souvisí i to, že v tomhle tom návrhu není žádný pozitivní moment, jak jsem řekl, žádná motivace. To je prostě o tom, že se v zásadě jenom tupě škrtá, zvyšují se penalizace, a dokonce si troufám říct že - když mi psali lidé a určitě, pane ministře, vám taky píšou - jde v zásadě z mého pohledu o nepřímou retroaktivitu, neplatí teze, že se to nebude týkat lidí, kteří by v brzké době šli do důchodu.

Takže je přece legitimní se tady o tom bavit. Pojďme změnit ten systém třeba pro lidi, kteří jsou 40 let a mladší, protože ti půjdou do důchodu až za nějakých 25 let, mohou se na to připravit a není to žádná retroaktivita. Ale jak jsem pochopil tenhleten návrh, třeba úprava odchodu u předčasných důchodů a ta penalizace, kde z tří úrovní 0,9, 1,2 a 1,5 % za každých 90 započtených kalendářních dnů, o které jdete dříve do důchodu, se stává jenom penalizace 1,5 %, to se ale bude týkat i lidí, kteří by třeba šli do důchodu za pět let a využili by toho předčasného důchodu. To znamená, v zásadě se to týká aktuálního stavu a ti lidé na to neumějí a nejsou schopni reagovat.

Takže můj druhý dotaz je, proč to neuděláte alespoň od nějakého věku, aby tam nebyla - říkám, nejsem právník - kvazi nepřímá retroaktivita, že se to vlastně týká už někoho, kdo třeba s něčím počítal, kdo už si to vypočítal. Vypočítal si: půjdu, chci jít do předčasného důchodů, o tolik se mi to zkrátí, ale tímhletím návrhem se mi to zkrátí o víc, a není tomu člověku čtyřicet, ale je mu třeba padesát devět v téhle chvíli, takže už nemá takovou možnost.

Dovolím si další poznámku - doufám, že pan ministr mi odpoví, protože to jsou za mě legitimní otázky z opozice. Další věc, která mně přijde, že není férová, je úprava mimořádných valorizací, protože ta mimořádná valorizace, jak zní z názvu, je pro mimořádné chvíle. Pan ministr to tady popisoval, kdy a jak se ta inflace musí zvedat, aby se ten mechanismus spustil. Za mě je to takový automat a já jsem radši za automaty v zákonech. Víte, že se tady o tom bavíme třeba, když se mají zvyšovat nebo zmrazovat platy ústavních činitelů, že vždycky je lepší, když tam je nějaký automat, do kterého my permanentně nezasahujeme.

Teď inflace klesá, protože klesají ceny energií celosvětově, tak je předpoklad, že ta mimořádná situace nenastane, takže se chci zeptat - mám pocit, že už jsem se ptal jednou, nevím, jestli pan ministr odpověděl - jestli on ví něco, co my nevíme, že by tedy ta mimořádná valorizace měla v nejbližší době opět nastat. Tímhletím způsobem se tomu brání a tím se tomu vyhne. Takže bych byl docela rád, kdyby mi pan ministr odpověděl. Jak jsem řekl, zrovna u mimořádné valorizace jde o to, že tam ta část je kompenzována nějakým dočasným přídavkem, což mně konstrukčně nepřijde jako vhodná věc.

Takže suma sumárum, v tomto návrhu za mě chybí ty pozitivní, motivační momenty, které jsou například třeba v tisku 474. Chybí mi tam, že to není spojeno, že prostě jedeme teď tohle, v září pojedeme třetí pilíř, a vlastně dneska pan ministr řekl, že na začátku příštího roku pojedeme tu penzijní reformu tak, jak tedy má penzijní reforma být.

Chtěl bych opětovně opakovaně vyzvat a konzistentně - já jsem to třeba udělal ve vztahu ke stavebnímu spoření s panem ministrem financí, bohužel marně - protože to jsou všechno věci, které jsou na dlouhou dobu, na dvacet, na třicet let, aby se vláda v tomhletom překonala, přestoupila přes svůj stín a prostě vyzvala opozici k jednání o penzijní reformě jako o celku, ne že tady takhle budou jeho jednotlivé části, protože ono to jako celek dává smysl.

Ono to není vždycky, jak vy jednoduše říkáte u státního rozpočtu, příjmy, výdaje - tam, kde nechcete zvyšovat příjmy, řekněte mi, co škrtnete. Ale ono to takhle není a já vám to vysvětlím u stavebního spoření. Vy tady něco škrtnete, ušetříte nějaké prostředky, ale zároveň o nějaké prostředky přijdete, protože do státního rozpočtu samozřejmě třeba lidi, co rekonstruují, tak to odvádí na DPH. To prostě není tak úplně jednoduše účetní. Je to o tom, že vláda bohužel rezignovala na výběr stávajících daní, pak peněz je nedostatek a pak se přichází s takovými návrhy. O tom už mluvili kolegové a to já tady zdržovat nebudu.

Takže já bych poprosil pana ministra, jestli by mohl reagovat na některé moje otázky a podněty, zejména tedy na to, proč to neprojednáváme najednou, proč do toho nevtáhne opozici, proč riskuje průběh, který tady známe z minula à la druhý pilíř. Já jsem tady nebyl v Poslanecké sněmovně a nevím, jestli Marian Jurečka tady tehdy byl, ale pamatuji si, že tehdejší opozice říkala: Druhý pilíř prosím ne, neschvalujte to. My, když vyhrajeme volby, tak to zrušíme, není to dobrý finanční produkt. Mimochodem, kdybychom se bavili o tom finančním produktu, tak to skutečně nebylo dobře promyšlené. Tehdejší koalice neposlouchala a zavedla druhý pilíř. Následně ho následující vláda zrušila. No, ale takhle se přece nedá dělat penzijní reforma. Mimochodem, ta by měla být postavená i na tom, že jsou ty věci předvídatelné, předvídatelné! Já mám třeba penzijní připojištění třicet let, jo? Asi na to nevypadám, alespoň v to doufám, že nevypadám tak staře, ale už třicet let si spořím a potřebuji, aby ten produkt - a lidi to potřebují také tak - aby to bylo předvídatelné, aby se ty podmínky neměnily v průběhu, aby to bylo i do budoucna. A proto je potřeba ta domluva s opozicí.

Takže já děkuju za pozornost. Snažil jsem se tady dodržovat oční kontakt. Kdyby tady byl pan Kučera, tak by mě třeba ocenil, mám tady spoustu papírů, ale nečetl jsem to, mohl bych to natahovat na dvě hodiny, ale chtěl jsem mít věcné otázky, které jdou k jádru pudla. Děkuji za vaši pozornost. (Potlesk několika poslanců ANO.)

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Děkuji. Pane ministře, vy jste jako jediný přihlášený s faktickou poznámkou, takže když ji zrušíme, hned následuje vaše přednostní právo. Výborně, takže teď pan ministr s přednostním právem, prosím.

 

Místopředseda vlády, ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Děkuji, já to přednostní právo využiji, protože bych se možná nemusel vejít o pár sekund do dvou minut, protože budu reagovat na Patrika Nachera. Oceňuji, že on je jeden z mála těch, kteří opravdu vedou diskusi velmi věcně, a myslím, že i poměrně korektně v jeho dotazech a v jeho pohledech, byť se třeba ne vždycky v těch věcech dokážeme shodnout.

Nicméně dovolím si tedy na úvod k námitkám, zdali není vhodnější to tady předkládat v nějakém jednom konkrétním balíku. Samozřejmě já bych, kdyby ta situace byla řekněme běžná, normální, standardní, tak bych to takto velice uvítal a i tyto dvě oblasti, které měníme touto novelou, bych rád posečkal a nechal třeba klidně do té celé oblasti důchodové reformy, kterou budeme předkládat na vládu do konce tohoto roku. Nicméně já nemám ambici dopustit opakování roku 2022, a tedy toho, že v okamžiku, kdy dojde k mimořádné valorizaci, stává se výhodným v tom daném roce požádat o předčasné důchody. V loňském roce to znamenalo, že nám z trhu práce odešlo navíc zhruba necelých 40 000 lidí oproti předcházejícím rokům, protože to bylo výhodnější. Je to ztráta pro řekněme trh práce. Odcházeli evidentně lidi, kteří nebyli v situaci, že odchází proto, protože z jejich řekněme třeba zdravotního stavu, opotřebení, únavy by standardně odcházeli do důchodu, jako odcházeli v těch letech předchozích. Stalo se to evidentně výhodným.

Já jenom ještě i některým kolegům, co tady dneska mluvili, odpovím - já jsem nikdy jako ministr nikdy neřekl žádnou pobídku, aby lidé si chodili žádat o předčasné důchody. Já jsem pouze na opakované dotazy novinářů, kteří dlouhodobě si sledují problematiku MPSV a jsou orientovaní i v mechanismu mimořádných valorizací a znají důsledky, které to způsobí, tak jsem na to poctivě v září odpověděl: Ano, ta situace teď nastala, protože tehdy, když ten zákon tady někdy v roce 2009 naši předchůdci realizovali, nikdo nenamodeloval situaci, co se stane, když se bude v jednom roce dvakrát mimořádně valorizovat důchod. Kdyby tu situaci někdo v těch variantách modeloval, tak by vyhodnotil, že prostě je potřeba vymyslet ještě jiná opatření, která mají zamezit tomu, že se stane to, co se stalo v roce 2022, že lidé, kteří v okamžik podzimu loňského roku požádali o předčasný důchod, se dostali do výhodnější situace, která se nemohla nikdy naskytnout těm, kteří odcházeli před nimi, a s vysokou pravděpodobností se stane to, že ani dlouho po tomto období ta situace nenastane.

Nicméně předkládám tento návrh za vládu proto, protože je tady situace, kdy po červnové mimořádné valorizaci opět může být situace, kdy pro mnoho lidí bude výhodnější si o předčasný chod požádat nyní, a objektivně říkám: Nemyslím si, že je fér, aby v roce 2022, v roce 2023 nějaká část několika desítek tisíc lidí měla výrazně vyšší výhodu oproti lidem, kteří prostě ji předtím neměli a mít potom nebudou. Takže to je ten zásadní důvod, proč je tady tento návrh teď, proč je předřazen a proč i jeho účinnost je naplánovaná tak, jak je naplánovaná tím prvním dnem následujícím poté, co to vyjde ve Sbírce zákonů.

Takže to je jeden podstatný důvod, proč se toto dělá, a myslím si, že v minulosti ti, kteří ten návrh zákona tenkrát novelizovali, myslím v roce 2008 nebo 2009 to bylo, je chybou, že nepožadovali, nevedli debatu o tom, pojďme modelovat ty parametry i na tyto výjimečné situace vysoké inflace 8, 5, 10, 15 % a toho, co to způsobí, když se bude valorizovat mimořádně důchod jednou nebo dvakrát, potenciálně třeba i třikrát. Nikdo si tu otázku nepoložil.

Nicméně k dalším dotazům. Situace důchodců byla tady taky zmíněna, i Patrik Nacher o ní hovořil. Já jenom se chci vrátit k tomu, na co se tady v té debatě dneska zapomnělo. Za poslední necelý rok a půl ty důchody vzrostly o 30 %, jsme na průměrné výši 20 000 korun a vlastně průměr a medián je prakticky totožný, což ukazuje na to, že systém vlastně je velmi vyvážený, velmi rovnaný. Když se podíváte na rozložení výše jednotlivých skupin důchodců, kteří berou jednotlivé části po tisíci korunách, tak je to prakticky ideální Gaussova křivka. Vy jste tady někteří srovnávali to zahraničí - jenom chci upozornit, že třeba v Německu jsou důchody plně daněné, a dokonce se z nich odvádí sociální pojištění, takže nelze porovnávat objem výše výplaty tak, jak to dělají i některá média, a neumět to očistit od toho, že je z toho potom odváděna daň a je z toho placeno i pojištění. Je to v mnoha zemích Evropy.

Pak tady padaly informace o výši věku odchodu do důchodu, jaká je ta hranice. Je potřeba také vnímat, a my jsme to uváděli v podkladových materiálech, které dostali všichni zástupci v pracovním týmu k důchodové reformě, že dneska v mnoha zemích probíhá podobný proces jako u nás, změna důchodového systému včetně posunutí hranice věku odchodu do důchodu, včetně navázání té hranice podle délky dožití, o které my tady mluvíme. Stejná debata probíhá třeba v zemích Beneluxu, kde oni budou ve své legislativní úpravě koncipovat velmi podobný model, a pohybujeme se v tom očekávaném rozmezí někde mezi 65, a u některých zemí dokonce až 68 let. Takže počítají s tím, že prostě budou reagovat na demografický vývoj a na delší dobu dožití.

A když se podíváme na Francii, která je tak často zmiňovaná, říká se: tady ta hranice, která tam je dnes, je nižší než u nás v České republice - no jo, ale to je jedna z podmínek, kdy ty další doplňující podmínky znamenají, že fakticky ve Francii odcházejí lidé do důchodového věku někdy po 65. roku života, protože musí splnit ještě další podmínky, dobu pojištění a tak dále. Takže nelze vytrhávat jeden argument, ten říkat a porovnávat ho jenom čistě a nevidět kontext i těch ostatních parametrů.

Otázka mimořádné valorizace a nahrazení mimořádným příspěvkem k důchodu: já jsem to vysvětloval mnohokrát, a buďto to lidé chtějí vnímat a slyšet ty argumenty, nebo nechtějí. Současný systém, jak je nastaven dnes, kdy se při mimořádné valorizaci zvyšuje procentní míra pouze u zásluhové části důchodů, tak to vede k tomu, že se dlouhodobě rozevírají nůžky a tou vlastně řádnou valorizaci se navyšuje důchod. Způsobuje to to, že vám rostou rychleji nadprůměrné a vysoké důchody. Takže my děláme ten krok, kdy zachováváme k 1. lednu vždy řádnou valorizací, která bude valorizovat plně o inflaci a jednu třetinu růstu reálných mezd, o tom klidně vedeme polemiku, když říkáte, že někteří z vás chcete tam zachovat tu jednu polovinu. Otázka je, jestli na to máme udržet, toto tempo, to je předmět určitého sporu, ale nemůže tady nikdo používat argument, že seniorům v budoucnu nebude plně dorovnána otázka dopadu růstu inflace. No, bude, bude plně dorovnána. Oni o ty peníze nepřijdou, oni od 1. ledna každého roku dostanou, bude jim valorizována ta základní výměra. Navrhujeme ještě, aby byla valorizována ne v 10, ale ve 20 % vůči průměrné mzdě. A k tomu plně bude valorizována zásluhová část o tu inflaci. Takže oni to dostanou, plně dostanou tu částku, kterou dostat mají. Jenom se bavíme o tom období zhruba toho půl roku a méně, kdy pokud by došlo k růstu inflace těch několik měsíců za sebou jdoucích o víc jak 5 %, tam bude ten moment, kdy bude vykrytí těch šesti a méně měsíců mimořádným automatickým příspěvkem, který bude nastaven více solidárně, následně od 1. ledna důchodci dostanou plné vykrytí o inflaci a o jednu třetinu růstu reálných mezd a nebude to vytvářet rozevírání nůžek mezi nízko- a vysokopříjmovými důchodci. Takto je důležité opravdu navnímat ten systém. Chápu, že celý systém výpočtu důchodů, systém valorizací a rozdíl mezi řádnými a mimořádnými, je věc, kterou není úplně jednoduché pochopit, ale když si tyto věci uvědomí každý soudný člověk, musí říct: přece nikdo o nic nepřijde. Ti lidé to dostanou.

A pak tady ještě padaly - dívám se ještě do svých poznámek, nečtu to, odpovídám tady z hlavy, já tady projevy nikdy nečtu, jenom čísla, případně citace, které tady potom musím uvádět třeba pro stenozáznam, a myslím si, že jsem se snažil zodpovědět na podstatné věci, o kterých tady mluvil Patrik Nacher, a to je asi všechno. Děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Děkuji. Vaše vystoupení vyvolalo dvě faktické poznámky - nejprve pan poslanec Juchelka a připraví se pan poslanec Kubíček. Pane poslanče, prosím.

 

Poslanec Aleš Juchelka: Děkuji moc. Pane ministře, pokud to nakonec tedy o tu inflaci dostanou, tak proč to tedy měníte? Proč měníte ty mimořádné valorizace? Vy tady řeknete na jednu stranu, že už nepočítáte s tím, že by mimořádné valorizace díky inflaci byly ještě v tomto roce nějakým způsobem uplatněny, jako tady tento zákon, ale na druhou stranu děláte tady změnu, jako kdyby k tomu mělo dojít, děláte ji rychle, překotně a děláte ji de facto netransparentně, protože spousta lidí, kteří v tuto chvíli za deset měsíců, za rok půjdou do důchodu, už s mimořádnou valorizací počítat nemohou. A ona se samozřejmě nepropíše tak jako v tuto chvíli do řádné valorizace, protože ten mimořádný příspěvek je ta kvazisociální dávka, o které my tady hovoříme. A to se týká 40 000 lidí, o kterých vy hovoříte, na České správě sociálního zabezpečení, ti ještě v pracovním procesu mohou být. Jestli toto je číslo - a to je moje otázka - těch, kteří skutečně přešli do toho předčasného důchodu, anebo si jenom udělali takzvaný starobní důchod bez výplaty, normálně pracují dál, de facto si ho rozmrazí a zaktualizují až třeba někdy v příštím roce? To je můj dotaz. Děkuju.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Děkuji za dodržení času. Nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Kubíček. Prosím.

 

Poslanec Roman Kubíček: Děkuji za slovo, paní předsedající. Vaším prostřednictvím, informuji pana poslance Juchelku, jak je to vlastně myšleno s tím kvazipříspěvkem. Pochopitelně, on se nenapočítá do ceny celkového důchodu a valorizace poběží z normální ceny. To je jednoduché a rozumím tomu, proč to tam je navrženo.

Nicméně, pane ministře, jeden dotaz na vás. Já celkem rozumím nějakému systému zneužívání předčasných důchodů a tak dále. Ptám se na dvě věci. První věc je, proč jednorázově skáčeme z pěti let na tři roky? Proč to třeba nerozložíme po šesti měsících, jako byly odchody do důchodu? To je moje první otázka.

A druhá otázka: pokud tomu chceme zabránit, existují jiné mechanismy - například ten člověk je zaměstnán, nehrozí mu výpověď z práce, není dlouhodobě na Úřadu práce, nemá zdravotní problémy, které by ho opravňovaly k důchodu. I tohleto by bylo určité řešení, ale to byste se s námi museli bavit. A já neříkám, že by to tak dopadlo, ale v každém případě řešení a pohledy z jiné strany jsou trošku jiné. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Také děkuji. Další s faktickou poznámkou je přihlášen pan poslanec Nacher. Prosím.

 

Poslanec Patrik Nacher: Děkuji za slovo. Chtěl bych poděkovat panu ministrovi, že odpověděl. Ještě je tam ve vzduchu jedna otázka, kterou teď připomněl můj kolega Roman Kubíček, to jest, proč tam skutečně není nějaký časový distanc, zejména směrem k penalizacím a k tomu zkrácení z pěti na tři roky? Právě u toho tématu jsem mluvil, už jsem to nazval nepřímou retroaktivitou ve smyslu, že se to týká už lidí, kteří už by to aktivně využili třeba příští rok, a najednou se pro ně ta pravidla změní. Takže to jsem se chtěl zeptat, proč prostě nenabíhá tohleto postupně.

Jinak u toho příspěvku nebo přídavku, jak to nazvat... Rozumím té konstrukci, jenom prostě říkám, že to samozřejmě působí, zase to působí, jako by ten člověk na to právo neměl, jako že je to něco vymezeného mimo důchod, rozumíte? Jako že to není součástí důchodu, ale je to vlastně jakoby bokem. A je to legitimní debata o poměru mezi zásluhovostí a solidaritou. Pojďme se o tom bavit. Já se třeba můžu i klidně s některými kolegy ve vlastním klubu lišit, protože si myslím, že u nás je to velmi solidární. Dokonce si vzpomínám, že Ústavní soud už rozhodl nějakým způsobem, aby se to vyvážilo ve prospěch zásluhovosti. Takže mně tam ten argument v tomhletom moc z tohohle úhlu pohledu neseděl. Takže děkuji ještě za tyhlety dodatečné - nebo dodatečné, já už jsem je měl předtím - za tyhlety odpovědi. Děkuju.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Děkuji. S faktickou poznámkou pan ministr Jurečka. Prosím, pane ministře.

 

Místopředseda vlády, ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Tady jde o to, že my vlastně měníme koncept formy podpory v rámci mimořádné valorizace. Ta doposud procenticky - čistě procenticky - zvyšovala zásluhovou část, to znamená, lidem s vysokými důchody, na které inflace nedopadala tak tvrdě, jsme přidávali výrazně více v nominální hodnotě než těm s těmi průměrnými a podprůměrnými. A to je to, o čem jsme se tady bavili i v loňském roce, i letos v únoru a v březnu jsme tady projednávali tu změnu. I vy mnozí z vás jste jako říkali: Pojďte to udělat jinak, pojďte více podpořit paušální částkou - říkal to třeba hodně zástupce SPD - tyto důchodce s nižšími podprůměrnými důchody, na které inflace dopadá velmi silně. Proto jsme změnili ten konstrukt a říkáme, že tady po tu dobu toho roku zbývající části budeme tím příspěvkem odrážet 60 % hodnoty růstu cen, ale rozdělíme to tak, že 30 % této hodnoty bude fixní částka pro všechny, abychom podpořili opravdu více solidárně, tedy lidi s nízkými důchody, a 30 % bude zásluhová část procenticky navýšena. Takže bude se to chovat jiným způsobem než teď, a zároveň to ale nebude trvale zvyšovat důchod, kdy zvýšení mimořádné valorizace se potom potvrdí v té řádné a už vytváříte princip sněhové koule, kdy zvyšujete nadprůměrné a vysoké důchody. To je zásadní rozdíl v modelaci tohoto nástroje. A bude to automaticky, nikdo o nic nebude muset žádat. A pak je ten režim zjednodušen v tom, že loni se nám stalo, že byly mimořádné valorizace dvě, to znamená zase obrovský nápor na Českou správu, kdy počítáme, že by tento konstrukt vlastně fungoval případně jednou ročně - mimořádný příspěvek, pokud ta situace nastane, a 1. leden - plnohodnotné standardní valorizování.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Děkuji za dodržení času. Nyní je na řadě pan poslanec Juchelka s faktickou poznámkou. Prosím.

 

Poslanec Aleš Juchelka: Ano, ano, já v tom samozřejmě panu ministrovi rozumím, ale my tady máme nějaký konstrukt starobního důchodu, který se skládá ze základní části a samozřejmě z té percentuální části. Otázka je, jaký důchod je vysoký, jaký důchod je nízký? Jakým způsobem zajistíme férovost toho, abychom navyšovali důchody všem samozřejmě stejně? Rozumím, že se tady rozevírají nůžky, ale je to všechno jenom záležitost inflace a toho, že tato vláda s ní nic nedělala. Důchodci za to nemůžou. Tady je pořád rétorika toho, že důchodci přišli k něčemu až jakoby neoprávněně. Ale index spotřebitelských cen jednoduše rostl také závratně. Vždyť se zdražovalo všechno včetně potravin, jejich život, energie, nájmy, pohonné hmoty. A otázka pořád prostě zní, kde je ta férovost? Protože Ústavní soud nám také dal nějaké mantinely z hlediska základní výměry a z hlediska samozřejmě percentuální výměry, a pokud my to teď změníme v tuto chvíli z hlediska mimořádných valorizací - a já vám úplně rozumím, tomu, protože to je přesně to, na čem my se filozoficky neshodneme - my se neshodneme na tom, že vy v tuto chvíli děláte jenom jednu jedinou věc, a to je, že jste starobním důchodcům řekli: Vy tady skrze to, i když bude vysoká inflace, zaplatíte něco do státního rozpočtu. Protože kdyby to bylo tak, jak to říkáte, pane ministře, že to bude o celou inflaci u řádných valorizací, tak nemusíme ten mechanismus samozřejmě měnit a můžeme změnit jenom třeba nějaké parametrické změny u mimořádných valorizací, aby se ty nůžky méně rozevíraly. Ale vy z toho děláte právě u těch 30 % tu kvazisociální dávku, kterou potom nějakým způsobem nezohledňujete už z hlediska inflace do řádné valorizace.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Děkuji za dodržení času. Nyní s faktickou poznámkou pan ministr Jurečka. Prosím, pane ministře.

 

Místopředseda vlády, ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Pokusím se to ještě pojmout jinak. Dotyčné osobě vyměřen starobní důchod. 1. ledna každého roku proběhne valorizace. Pokud jsou naplněny podmínky, pokud je růst inflace, pokud je růst reálných mezd, bude každého 1. ledna na základě předcházejících dvanácti měsíců od předchozí valorizace mu valorizován důchod plně o inflaci a o jednu třetinu růstu reálných mezd a bude mu ta základní míra valorizována podle vývoje průměrné mzdy. To bude platit vždy.

Pokud nám v průběhu roku dojde k nárůstu inflace významným způsobem tak, že to po těch několika měsících překročí v součtu 5 %, tak se realizuje mimořádný příspěvek, který je kvazi sociálního charakteru, který ale neovlivní výpočet valorizace dalšího 1. ledna, protože vždycky se bude posuzovat období těch 12 měsíců. Takže vůči těm lidem se to bude chovat férověji, spravedlivěji oproti systému, který byl doposud, který způsoboval to, že lidem s vysokými a nadprůměrnými důchody se ten důchod výrazně rychle zvyšoval než těm s těmi nízkými a podprůměrnými. A toto je potřeba si uvědomit, že toto je ta změna, kterou tento návrh přináší. Děkuju.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Také děkuji a vracíme se zpátky do rozpravy. Na řadě je paní poslankyně Knechtová.

Ještě načtu omluvu. Omlouvá se pan poslanec Wenzl Milan od 20 hodin ze zdravotních důvodů.

Paní poslankyně, prosím.

 

Poslankyně Lenka Knechtová: Vážená paní předsedající, děkuji za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážený pane ministře, vzhledem k tomu, že k již přednesenému bylo řečeno mnoho, tak bych se vrátila k pohledům našich občanů, o kterých tady rozhodujeme. Nejen důchodce tato novela o důchodovém pojištění zajímá. Občané mají starost, jak se jim bude žít, jak se o ně postará stát, až nebudou moci. Řeší pocit nejistoty, nespravedlnosti a zklamání.

Posuďte sami, cituji z dopisu seniorky: "Vážená paní poslankyně, vážený pane poslanče, řadím se k těm, které nastalá situace velmi trápí, a přiměla mě k tomu, abych vás coby volené zástupce občanů oslovila osobně. Pocházím z malé obce na Vysočině, kde je nás přibližně sto. Lidé, kteří jsou dnes ve starobních důchodech, měli často fyzicky náročnou manuální práci v zemědělství, v drůbežárnách, vepřínech, kravínech nebo jako dělníci u pásu, zedníci, horníci. Jsou tedy ve svém věku opotřebení, bez možnosti ještě někde pracovat nebo si přivydělávat. Jejich povolání bylo pro chod státu potřebné, protože tvořili hodnoty, zásobili svou prací také města, aby byly dostupné například potraviny. To vše často za velmi nízké či minimální mzdy, z kterých ještě podporovali své děti, tj. nedokázali si našetřit miliony na stáří, neměli zkrátka z čeho. Jejich důchody nedosahují nyní ani zdaleka průměru. Obvyklá výše u lidí, které znám, činí 10 až 13 tisíc korun. Z toho těmto lidem hodně ukrojí energie a ceny základních potřeb, které stále narůstají. Mnohým tak nezůstane na den víc jak 100 korun. Dokázali byste s takovým příjmem vyžít, pokud byste si už nemohli přivydělat? Myslím si, že vláda je v tomto směru úplně v jiném světle a takovou nouzi si vůbec neumí představit. Abych ale uvedla i nějaký příklad z mého kraje. Zejména pro nejchudší důchodce se v polovině prosince roku 2002 po slavnostním otevření nové kuchyně v jihlavské nemocnici nabízelo obědové menu za 65 korun. Konečně si tedy ti, kteří mají z důchodu po odečtení nutných výdajů průměrně 80 až 150 korun na den, mohli dovolit alespoň jedno teplé jídlo denně. Jenže ani ne po pár týdnech se ceny zvedly na dvojnásobek, tedy na 130 korun. V obchodech často nemohou využít slevové akce závislé na aplikacích v chytrém telefonu, takže i zde jsou výdaje postupně nad jejich síly. Vezmeme-li těmto chudým důchodcům i to málo, co má přijít s mimořádnou valorizací, budou buď živořit, protože jsou zvyklí žít skromně a neobtěžovat, nebo se stanou závislými na sociálních dávkách. A je na toto stát připraven? Že sice ušetří na mimořádné valorizaci a důchodech, ale navýší počty příjemců příspěvků, například na bydlení a tak dál? Anebo se pak také dozvíme, že s příspěvky a nárůstem žadatelů vláda nepočítala? Další otázkou je, pokud budou důchodci ještě více nuceni šetřit, například na právě kvalitě jídla, neprodraží se to státu nakonec, až budou tito lidé ještě více fyzicky zdevastovaní, takže skončí v nemocnicích či v domovech důchodců? A tady zas řešíme otázku, jestli vůbec máme místa v domovech seniorů, přičemž zde je logicky tato péče finančně daleko více náročnější. Přemýšlela o tom vláda vůbec při svém návrhu? Důchodci už zkrátka nemohou měnit práci za novou a lépe placenou, své už státu odvedli. Může se také stát, že budou mnohem více závislí na půjčkách, které následně nedokážou splatit, a skončí v dluhové pasti. Nejsem jistě jediná, koho tyto otázky trápí. Děkuji za vaši pozornost. Věřím, že jako naši volení zástupci si uvědomujete nelehkou situaci každého občana. Rozumím tomu, že změny jsou potřeba, tato doba vystavuje republiku zkouškám, ale jsem si jistá, že ti nejchudší by neměli být první na ráně. Nezpochybňuji samozřejmě, že průměrný a vyšší než průměrný důchod je dnes už na dobré úrovni, ale průměr je průměr. Znáte jistě ten příměr s kuřetem, kdy dva lidé mají každý půlku kuřete, ale jeden z nich ho sní celé a druhý nemá nic. V tomto směru mohu vládě pochválit nápad s navýšením základní složky důchodů, aby se pomohlo těm s nejnižšími důchody, ale to je bohužel tak vše. Zbytek je chaos a amorální postup, jak si vydupat své navzdory všemu - opozici, aktuálně platnému zákonu i mínění občanů, řekla bych. O tom, že se tímto návrhem rozpoutala ještě větší nenávist mezi generacemi, už hovořit nebudu. To je důsledek těch nekonzistentních a chaotických výkřiků do tmy a změn, kdy se něco schválí, jen aby se to zakrátko zase začalo měnit. Prosím, pokuste si představit, jak by se vám dnes žilo, pokud to dokážete, kdybyste byli důchodci, a pak hlasujte, jak vám velí svědomí a láska k vašim rodičům a prarodičům. Staří lidé se ne vlastní vinou stali rukojmími v dnešní turbulentní době vysokých cen energií a veškerých životních nákladů. Oproti zdravé a mladší populaci už si ale sami nemohou ve většině případů pomoci. Děkuji vám za pozornost a přeji vám pěkný den."

A k tomu ještě připojím další názor zdravotní sestřičky, která má 47 let: "Vážený pane poslanče, uvedené kroky vlády České republiky zásadně ohrožují důstojný život lidí, kteří celý život pracovali, jejich zdraví i kvalitu života. Ve vážném ohrožení je také sociální smír. Je třeba hledat jiná řešení k zajištění udržitelného důchodového systému než pouze snižovat výši důchodů a zvyšovat věk odchodu do důchodu. Může to být například zlepšování podmínek pro lidi, kteří pracují ve fyzicky náročných povoláních. Vláda by se měla zaměřit na hledání dalších zdrojů financování důchodového systému, které nepůjdou jen z kapes zaměstnanců." Konec citace.

A já se ptám, co ještě tato vláda má v plánu důchodcům vzít? A tak mě napadlo, a cituji z dopisu předsedkyně spolku Senioři Jihomoravského kraje, který v současné době sdružuje 2 500 seniorů: "V zájmu těchto a předpokládám i dalších seniorů bych se ráda vyjádřila k rozhodnutí vlády ve věci důchodového připojištění. Dne 14. 6. 2023 vláda rozhodla o odebrání státního příspěvku k důchodovému spoření všem, kteří pobírají starobní důchod, s účinností od 1. 1. 2024. Tato změna je seniory vnímána jako další z diskriminačních kroků proti lidem v důchodovém věku. Argumentace vlády, že pokud si senioři mohou spořit, podporu nepotřebují, je velmi zkreslená a nepravdivá. Pokud je průměrná délka pobírání starobních důchodů přes dvacet let, je pravděpodobné, že mladší senioři si snaží ještě udělat finanční rezervu na dobu, kdy si už ze zdravotních důvodů nebudou moci žádným způsobem přivydělat. Jejich vyčlenění ze skupiny osob podporovaných státem nelze považovat za spravedlivé a je ještě dalším krokem k rozdělení společnosti. Bude toto opatření tak velkým přínosem pro snížení schodku státního rozpočtu, aby vykompenzovalo zklamání statisíců seniorů, kteří se touto formou snažili zajistit dostatečné finanční prostředky na poslední životní etapu? Také se, prosím, zamyslete nad způsobem řešení finanční situace státu, kdy dáváte příklad svým vnukům, jak postupovat, až oni budou stát řídit."

Vážené dámy a pánové, pokud jste mě bedlivě poslouchali, je vám zřejmé, že naši senioři opravdu nežijí v blahobytu, obracejí každou korunu a o svých financích poctivě přemýšlí. Přemýšlí o tom, jak se postavit v této turbulentní době, jak se zajistit a jak nějakým způsobem žít. Dokonce se tady někdy vytváří pocit viny, že senioři za něco mohou, nejlépe za neutěšenou situaci ve státním rozpočtu. Podle mě si zahráváme s ohněm a neměli bychom se chovat takto k této naší společnosti, která dřela celý život na to... a my bychom se měli o ně ve stáří především postarat. Měli bychom vidět jejich potřeby a měli bychom být k nim vlídní. Prosím, přehodnoťte svoje kroky. Děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Děkuji a s faktickou poznámkou je přihlášen pan ministr Jurečka. Pane ministře, prosím.

 

Místopředseda vlády, ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Já si na to dovolím zareagovat, protože myslím si, že je potřeba, aby tady byla vnímána některá konkrétní fakta. V žádné z našich okolních zemí nerostly důchody takovým tempem jako v České republice. Když se podíváme na ten vývoj, tak zhruba za rok a půl - růst důchodů v České republice o 30 %. Struktura důchodů, o které jsem hovořil, je nejvíce vyrovnaná, není tam situace jako třeba v Německu nebo v Rakousku, kdy nízké důchody jsou daleko četnější než u nás, a pak nám tady roste - v Německu, v Rakousku - výše výrazně vysokých důchodů.

Když se podíváme na to v konkrétních číslech, tak my jsme dneska - teď, v tento okamžik - na průměrné výši důchodu 20 216 korun. Když se podíváme na Slovensko, tam je průměrný důchod o víc jak 5 000 korun nižší. Když se podíváme do Polska, tam výše průměrného důchodu je zhruba 12 000 korun. Jak jsem tady zmiňoval, když se podíváme do Německa, důchody jsou daněné a odváděno sociální pojištění.

Od 1. ledna platí výchovné, které dramaticky pomohlo především ženám, které dlouhodobě měly statisticky jasně průkazné nižší důchody oproti mužům. Připravujeme možnost důchodu pro náročné profese, aby mohly odcházet dříve bez zkrácení. Ten institut tady dneska platí už pro profese zdravotnických záchranářů a hasičů. Takže na ty obavy, které tady jmenovala paní pisatelka toho dopisu, odpovídám - v návrhu důchodové reformy jsou jednoznačně pozitivní sociální solidární aspekty. Řeší se větší podpora vdovských, vdoveckých důchodů, možnost sdíleného společného vyměřovacího základu pro důchod mezi manželi, případně partnery. Zase to pomůže tomu, aby ty důchody byly řekněme spravedlivější. (Předsedající: Čas.)

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Nyní s faktickou poznámkou vystoupí pan poslanec Juchelka. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Aleš Juchelka: Dobrý večer, paní předsedkyně, děkuji za slovo. Ano, samozřejmě, že ty důchody tady rostly z toho důvodu, že mimořádné valorizace, které jsou napojeny právě na inflaci, byly třetí nejvyšší - třetí nejvyšší inflace dlouhodobě v Evropské unii. Tato vláda inflaci neřešila, a proto takto rostly důchody. Neříkejte tady lidem a občanům tady do kamery, že když chodí nakupovat potraviny dlouhodobě do Polska - teď už jsou levnější i v Německu a v Rakousku - že jste jim tady tímto pomohli.

Rozumím tomu, že za peníze daňových poplatníků, za peníze Ministerstva práce a sociálních věcí posíláte důchodcům za KDU-ČSL dopisy o tom, jak jste jim ty důchody skvěle zvýšili, ale už se tam prostě nezmiňujete o tom, že tady velmi, velmi rostly ceny všech různých komodit a že jsme měli nejvyšší, jednu z nejvyšších inflací dlouhodobě, dlouhodobě v Evropské unii, kde už dávno byl nějaký průměr a my jsme byli hodně vysoko nad průměrem. Měli jste řešit inflaci a ceny energií, a ne se chlubit tím, že se navýšily díky mimořádným valorizacím - což je taky vaše chyba, protože jste neřešili inflaci - důchody o nějakých pár tisíc korun.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Dále chce reagovat s faktickou poznámkou pan ministr Jurečka, následuje pan poslanec Foldyna. Prosím.

 

Místopředseda vlády, ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Děkuji. Já chci reagovat na pana kolegu poslance Juchelku. Znovu se vracím k tomu popisu, jak funguje řádná valorizace. Řádná valorizace by zabezpečila stejný růst, pokud by tady byla inflace i v budoucnu. To není tím, že se vypne mimořádná valorizace, převede se na mimořádný příspěvek, že by ten růst nenastal v budoucnu. Pokud by rostla inflace, budou úplně stejně meziročně růst i ty důchody díky řádné valorizaci. Já jsem to tady popisoval, vysvětloval, doporučuji si přečíst tu důvodovou zprávu, kde je ten mechanismus popsán.

A upozorňuji na to, že když se podíváme do Polska, u nás za poslední dva měsíce se inflace zastavila, ten růst, dokonce byl jeden měsíc pokles - uvidíme ve čtvrtek, uvidíme další data - na rozdíl od Polska, kde ta inflace nám stále roste. A je potřeba se také podívat i na to, co se poskytuje z hlediska zajištění kvality života seniorů v rámci zdravotního systému a v rámci sociálního systému, kde podpora ze strany státu se rozšiřuje, zvětšuje, investujeme také do toho, aby život seniorů byl kvalitní i v těchto rovinách.

Kvalita života seniorů není odvislá jenom od výše důchodů, ale od výše nabídky a kvality ostatních služeb, jako jsou sociální služby, které jsou třeba poskytovány v přirozeném prostředí klienta, u něj doma, nebo jaká je kvalita zdravotní péče - i to jsou důležité aspekty, na které se musíme dívat z pohledu posuzování těch dalších věcí.

Nemohu souhlasit s tím, že by všichni senioři říkali to, co tady citovala před chvílí paní poslankyně z toho dopisu. Já se potkávám s celou řadou seniorů, kteří mi říkají: Je to správné, že myslíte na budoucnost, a my to považujeme za důležité, aby i na naše děti, i na naše vnoučata bylo pamatováno. To mně říká celá řada lidí, které potkávám, mnoho z nich mně to i píše a mnoho z nich to psalo i do komentářů, třeba v rámci sociálních sítí.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Nyní vystoupí pan poslanec Foldyna a následuje pan poslanec Feranec s faktickými poznámkami. Prosím.

 

Poslanec Jaroslav Foldyna: Děkuji. Já se domnívám, že - nebo chtěl bych se domnívat - že se moc důchodců radši nedívá na tuhle televizi, na to, co tady předvádíme, a že ministr sociálních věcí argumentuje tak, jak tady argumentuje. Hovoří o růstu důchodů a není schopen posoudit to, že jsme třetí v Evropě s mírou inflace, to znamená reálných cen, které důchodce za mrzký důchod, který dostává v této zemi, je nucen zaplatit. To znamená, reálný dopad na ty důchodce je mnohem větší.

Vy tady argumentujete nějakými procenty a tak dále, ale v životě se nejste schopni vžít do toho, v jaké situaci se nachází lidi, kterým je sedmdesát a více let, kteří pracovali ještě za minulých období této země, a argumentujete tady naprosto lichým poměrem toho, jak se přidávaly peníze. Přidávaly se peníze a rostly reálné ceny, které ničí českého důchodce a ničí situaci v řadě rodin, protože se to promítá i do jejich potomků a tak dále. Takže pane ministře, zkuste někdy zajít mezi obyčejné lidi.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Následuje pan poslanec Feranec s faktickou poznámkou a připraví se pan poslanec Juchelka. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Milan Feranec: Děkuji, paní předsedkyně. Pane ministře, dámy a pánové, zareaguji na to, co říkal pan ministr, že u nás nejvíc rostou důchody. Pane ministře, prostřednictvím paní předsedkyně, o kolik vzrostly důchody nad rámec zákonné valorizace? O kolik? (Hlas z pléna.) Ne nula, bohužel, není to nula, byl to minus 1 000 korun. To je přece ta retroaktivní, (podle) našeho názoru to není změna. Takže neříkejte, jak jste se o to zasloužili. Rostly o minus 1 000 korun nad rámec předtím schválených zákonů. Děkuji.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Pan poslanec Juchelka, následuje paní poslankyně Peštová s faktickými poznámkami. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Aleš Juchelka: Děkuji. Pane ministře, vy máte vždycky tu kouzelnou vlastnost říct jenom A a nikdy nedoříct to B. Vy tady říkáte, jakým způsobem rostly důchody, ještě do toho zamotáte sociální služby a zdravotní péči. Sociální služby a malá novela zákona o sociálních službách k nám teprve přijde a můžu říct, že to není moc hezké čtení, protože tam jste se vykašlali u příspěvku na péči na další stupně kromě toho prvního, a samozřejmě že jste udělali ještě nějaký dotační titul, který jenom rozděluje právě zdravotně handicapované, takže o sociálních službách bych v tuto chvíli nemluvil. Ale když řekneme to B - a to je inflace, to je růst reálných cen, to je spotřební koš, na který, když se podíváte a když se podíváte třeba i úplně reálně na parkoviště u nás jenom přes hranice v Polsku před Biedronkou, uvidíte celou řadu právě českých značek a aut, které tam nakupují, protože to je levnější. A jsou tam samozřejmě i důchodci, i senioři, kteří obracejí každou korunu.

To, že dostali na mimořádné valorizace peníze jenom kvůli tomu, že rostla inflace, a že skutečně to dostali o celou inflaci, ano, to já nezpochybňuji, že to je jediná skupina lidí, která to takhle dostala, tak samozřejmě to je ta skupina, která si nemůže přivydělat dalším zaměstnáním. Vždyť přece o tom je sociální smír. Takže neříkejte vždycky jenom to A, řekněte i B, protože úplně ve stejném duchu jsou přesně ty dopisy, které vy těm seniorům píšete a kde jim de facto nafukujete úplně zbytečně hlavu, protože tam nikdy to B není.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Nyní paní poslankyně Peštová, následuje paní poslankyně Knechtová. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji za slovo, paní předsedající. Já bych také chtěla zareagovat na pana ministra, prostřednictvím vás. Já tedy nevím, s jakými lidmi jste se bavil nebo s kým přicházíte do styku, v každém případě já se potkávám s lidmi, kteří nedosáhnou na těch 20 000. Já jsem se teď koukala, je pravda, do statistiky roku 2021, a ono potom, když se podíváte na ta čísla, která jsou pod těch 20 000, říkám jenom tak v rychlém součtu, se mi zdají vyšší než ta, co jsou nad 20 000 a zvedají vám ten průměr. Takže říkám, v našem okolí nebo aspoň v okolí v Ústeckém kraji, odkud jsem, opravdu lidé si na těch 20 000 v průměru nesáhnou. Udělala jsem si ne takovou anketu, ale dala jsem nějaký takový příspěvek na Facebook, kdy jsem chtěla vidět reakci těch lidí, a můžu vám říct, že to nebylo dobré čtení, to, co tam psali, protože oni sami potvrzovali, kde se těch 20 000 vzalo, protože oni těch 20 000 vůbec nemají. A samozřejmě při cenách, jak teď stoupají - vlastně ve své podstatě neříkám, že živoří, ale žijí od důchodu k důchodu, když to tak vezmu, protože už jsou třeba nad sedmdesát a výš, a říkám, v současné době se to dostalo do té situace, že ti důchodci se skoro stydí za to, že ten důchod pobírají. Protože říkám, ty hejty a různá hesla, ta proklamující hesla, která tady lítají, vlastně staví ty dvě generace proti sobě. Takže vy se musíte uskromnit, vy jste celý život pracovali, celý život jste odváděli do systému, ale teď se musíte uskromnit, aby ti mladí měli z čeho ty důchody v budoucnu mít.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Následuje paní poslankyně Knechtová s faktickou poznámkou a pak pan ministr Jurečka. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Lenka Knechtová: Děkuju za slovo, paní předsedající. Pane ministře, určitě děkuju za to vaše vystoupení. Jenom chci upozornit, v podstatě i navázat na kolegyni Peštovou. Jsou seniorky, které, když se zeptám kdy pracovaly, jsou to třeba vysokoškolští učitelé, a ti mají samozřejmě důchod přes 20 000, vystačí s ním a ještě podporují třeba i sociální služby nebo si spoří. Ale pak u nás jsou opravdu muži, kteří pracovali v uranových dolech, máme velké drážní těleso, kde je spousta mužů, kteří pracovali v tom provozu venku celý život, a ti opravdu ten důchod už mají o trošku někde jinde. A když vezmu u nás i lidi v zemědělství, tam opravdu jsme na té hranici 10 až 13 tisíc a také tam nevidím žádnou další jinou možnost, jak jim víceméně pomoci. A když potom srovnám, jak jsou tito senioři ochotni nebo jsou vůbec schopni trávit svůj řeknu nějaký volný čas, samozřejmě potom zvažují, jestli pojedou na plavání, nebo si zaplatí nějakou přednášku, a tam se jim zase snažíme my v rámci komunální politiky nějakým způsobem vyjít vstříc a podpořit je. Děkuju.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Nyní vystoupí s faktickou poznámkou pan ministr Jurečka, následuje pan poslanec Mašek. Prosím.

 

Místopředseda vlády, ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Aby bylo rozuměno, vůbec nezpochybňuji, že je tady určitá skupina důchodců, kteří jsou ve složité situaci, především ti, kteří byli celý život sami a jsou, třeba celý život, ve stáří, nejsou to ani vdovci ani vdovy, že třeba jejich situace je opravdu velmi složitá. Pak tady je ale také sociální systém, který v rámci garance příspěvku na bydlení umí pokrýt to, aby ten člověk měl garantováno, že za své náklady na bydlení nedá víc jak 30 % svého příjmu, a to u důchodců díky úpravám v minulém roce se podařilo výrazně, ale výrazně zlepšit. Tam byl velký problém u důchodců, kteří žijí ve velkých městech ve větších bytech, a na to jsme jako vláda reagovali a průměrný příspěvek na bydlení je dneska měsíčně v částce 5 700 korun.

Jenom chci poukázat na to, když se podíváme na strukturu výše důchodů - chápu, že jsem ji tady ukazoval minule na tom velkém grafu, bylo to lépe vidět, ale vlastně to jsou data, která byla ještě před červnem letošního roku, kdy nejčastěji pobíraný důchod byl 21 000 korun. Druhý nejčastěji pobíraný důchod byl 20 000 korun a třetí nejčastější pobíraný důchod byl 22 000 korun. Teď se to ještě v červnu o něco posunulo. V zásadě řekněme, 80 % pobíraných důchodů v České republice se nám pohybuje někde v intervalu mezi 18 až 23 000 korunami. Ano, vůbec nezpochybňuji, že jsou lidé, kteří ten důchod mají třeba někde pod 15 000 korunami, když jsou sami, je to pro ně složitá situace. Mimochodem ale na to reagujeme změnou důchodového systému v důchodové reformě navýšením základní výměry, která bude odpovídat nikoli 10 % průměrné mzdy a plus 770 korun, ale bude odpovídat součtu 20 % průměrné mzdy, abychom i tyto lidi dokázali lépe zabezpečit a podpořit. A pak tady ještě byly zmiňované maminky, ženy. Ale u těch se situace také výrazně posunula díky výchovnému po 1. lednu. To celá řada z nich (Předsedající: Čas.) jednoznačně kvituje pozitivně.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Pan poslanec Mašek, následuje paní poslankyně Peštová. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jiří Mašek: Vážená paní předsedkyně, kolegyně, kolegové. Pane ministře, v pondělí jsem měl v ambulanci praktického lékaře zhruba čtyřicetiletou částečnou invalidní důchodkyni, která se snaží pracovat. Pracuje na 0,8 úvazku na vrátnici. Zvládá to, chce pracovat, chce si na sebe vydělat. Měla tu smůlu, že v mezidobí, kdy se měnily ceny a kdy vaše vláda nezvládla nárůst cen energií, ona se přestěhovala a poskytovatel nebo dodavatel, distributor těchto služeb jí nedokázal poskytnout energie za normální cenu. Teď jí přišel doplatek 40 000 korun. Tu ženu jsem vyšetřoval z důvodu vstupu do dalšího zaměstnání, kdy o sobotách a o nedělích bude chodit uklízet, a ona si na to chce vydělat sama. Ona nechce nikde žebrat, být nikomu vděčná.

A já bych chtěl říct, že takových lidí je hodně, kteří si prostě k vám nepřijdou o to prosit a snaží se to vydělat. Takže já bych to nezjednodušoval, že to máme všechno zalité sluncem, že všechno se vyřeší, že příspěvek na bydlení a podobně. Ale řada těch lidí si chce vydělat svou vlastní prací, je to pro ně zásadní motivace a cítí se být platnými členy společnosti, ale měli by si za tu práci vydělat na ty energie a neměli bychom je dostávat do těchto situací svými špatnými politickými rozhodnutími.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Následuje paní poslankyně Peštová, připraví se paní poslankyně Hanzlíková. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji za slovo, já si myslím, že to ani nebudou dvě minuty. Já bych chtěla tak ještě jednou zareagovat na pana ministra. Víte, pane ministře, ono je to pro ty seniory, je to ve své podstatě i potupa. Oni celý život pracovali na to, aby si chodili ještě pro sociální dávku na bydlení. Takže oni celý život pracují, odvádí do systému peníze a pak si na stará kolena ještě budou muset jít - vlastně to není žebrání, ale ve své podstatě oni to tak berou - pro další dávku k tomu, aby mohli normálně žít. Vždyť to přece není normální, tohle. Prostě oni to berou úplně jinak, je to stará generace. Je to generace ta, která ještě žije v takových těch představách, co by tomu lidi řekli a podobně. A teď se ještě dostávají do situace, kdy je na ně pohlíženo, že vlastně tím, že si něco berou, ubírají těm mladým, takže oni se dostávají ještě do tady těch depresí. Já jsem teď dostala na svůj e-mail také příběh, není to nic veselého. Psal mi pán, že maminka jeho kamarádky se tak bála vycházet ven, právě proto, že bude takto dehonestovaná, je jí přes sedmdesát let, a skončilo to tím, že teď jí vzali nohu, protože nebyla schopna vyjít mezi lidi. Ale to je to, že se to ně valí, a oni se cítí vlastně být zodpovědní za to, kam se to řítí. Prostě pro ně jsou to těžké příběhy, tak jako jsou pro spoustu lidí, kteří si prožili koronavir, jsou v nějakých depresích a jsou na antidepresivech, protože se musí léčit, protože mají postcovidové následky, s těmito staršími lidmi se musí pracovat také úplně jinak. Takže říkám, pro ně je to situace, kdy ve své podstatě oni jdou prosit o něco, co si mysleli, že nikdy nenastane.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Paní poslankyně Hanzlíková, následuje pan poslanec Hendrych. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Jana Hanzlíková: Děkuji za slovo. Já bych jenom doplnila kolegyně a reagovala bych na ta čísla, která tady sdělil pan ministr. Já jsem se dívala na čísla z konce roku 2022 a tam zhruba 600 000 seniorů pobírá důchod vyšší než 20 000. Rozhodně teď za ten půlrok se to číslo tolik nezvětšilo. A chci tady připomenout, zapomínáme na invalidní důchodce, kde ty důchody byly tak extrémně nízké, že přes všechny valorizace v roce 2022 oni dosáhnou někdy maximálně na 15 000, nebo chci říct, průměrně na 15 000. S 15 000 se skutečně nedá vyžít!

A chtěla bych říct, co je to za logiku, když si tady budeme říkat, že snížíme důchody a zároveň poradíme lidem, aby si došli na sociální dávku? Pane ministře, stejně to jde z vašeho rozpočtu, ty lidi jenom vystavujeme stresujícím situacím a senioři to opravdu velmi citlivě vnímají. Děkuji. (Potlesk poslanců ANO 2011.)

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Pan poslanec Hendrych a následuje pan ministr Jurečka s faktickými poznámkami.

 

Poslanec Igor Hendrych: Děkuji, paní předsedkyně, za slovo. Já bych chtěl reagovat na pana ministra, na to, jak mluvil tady před chvílí o těch vysokopříjmových a nízkopříjmových seniorech. Já jsem si našel publikaci Senioři v České republice v datech, kterou vydal Český statistický úřad, a bohužel tedy jsou tady data za rok 2020 a 2021. Je tady celkem názorně vyjeveno, že podíl osob ohrožených příjmovou chudobou ve vybraných typech domácností, celkem nám to kleslo v roce 2021 z roku 2022 na 8,9 nebo 8,6 populace, ale u jednotlivců nad 65 let nám to kleslo z 37,4 na 27,8. Zaplaťpánbůh, je to celkem 10%, pokles ohrožení příjmovou chudobou u této kategorie osob nad 65 let. Bylo to způsobeno interpretací, kterou mám tady před sebou, právě tím zvyšováním důchodů, které tady proběhlo v těch letech. Předpokládám, že rok 2022 byl ještě lepší a počet ohrožených příjmovou chudobou v kategorii nad 65 let byl ještě nižší.

A co týká těch vašich proklamovaných příspěvků na bydlení a tak dál, víme, že se nám to téměř zdvojnásobilo, ale také víme, že zdaleka ne každý si pro ně stále ještě chodí. To je holý fakt a způsobuje to právě ta stigmatizace, o které tady hovořily moje kolegyně, a také velice často v podstatě nevědomost, že na tu sociální dávku v uvozovkách mohou dosáhnout. Děkuji.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Nyní vystoupí s faktickou poznámkou pan ministr Jurečka. Prosím, máte slovo.

 

Místopředseda vlády, ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Děkuji. Já jsem tady nemluvil o ničem, že je něco zalité sluncem. Já jsem tady jasně řekl, že jsou lidé, kteří jsou ve složité situaci, řekl jsem typově, které skupiny osob jsou v té složité situaci nejčastěji. Řekl jsem také, že jsme na to reagovali jednak výchovným, jednak na to reagujeme v návrhu důchodové reformy i třeba změnou zvýšení základní výměry, změnou v úpravě parametrů pro vdovské důchody, protože velmi často jsou v té složité situaci právě vdovy a vdovci, protože jsou v té domácnosti sami, mají jeden příjem, který je potom výrazně nižší než součet těch dvou důchodů. Takže jsem jasně řekl, že jsou tady problematické věci, které je potřeba řešit, a také je řešíme.

A jenom k těm číslům, abychom tady nemanipulovali s fakty. Ono tady říkat data někdy ze začátku roku 2022 a teď je výrazný rozdíl. Tak jenom abychom si řekli, u lidí, kteří mají důchod nad 20 000 korun, je to víc jak 1,4 milionu lidí, není to 600 000. Víc jak 1,4 milionu lidí od začátku tohoto roku. To k těm číslům.

A pak také chci doplnit, já jsem tady nemluvil o tom, že je to něco, co má řekněme tady nahrazovat důchodový systém, ale máme situace, kdy prostě sociální systém je proto, aby vykrýval situaci člověka v různém stadiu věku, to když opravdu třeba jeho příjem, jeho rodinný příjem nebo jeho situace na stáří potřebuje nějakou speciální podporu, tak aby tady ten systém byl. A pak si také řekněme ale, které jsou ty nejčastěji nízké důchody? Když to rozeberete statisticky - podívejte se do těch dat, do těch ročenek - tak jsou to většinou lidé, kteří neměli plnou pojistnou dobu, respektive měli tam časté přerušení, pobyty na úřadech práce, pak jsou to skupiny osob, které třeba dlouho byly OSVČ s minimální úhradou, pak jsou to lidé, kteří byli dlouho na rodičovské a mateřské - to v tom návrhu jednoznačně řešíme - anebo osoby, které pečovaly o osobu blízkou, a to také řešíme.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Čas! Nyní se vracíme do obecné rozpravy.

Než předám slovo panu poslanci Sílovi, ještě jedna omluva. Paní poslankyně Mračková Vildumetzová se omlouvá od 20.45 z rodinných důvodů.

Nyní tedy vystoupí pan poslanec Síla, následuje pan poslanec Mašek. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jan Síla: Děkuji za slovo. Vážená předsedkyně, pane ministře, dámy a pánové, já bych chtěl využít této situace, kdy mám možnost vás oslovit, pane ministře. Chtěl jsem se jenom zeptat - mě tak napadlo, ta doba, kdy tady probíhaly tři dny a dvě noci, nějaké dohadování nebo snaha o prosazení omezení té původní valorizace, mimořádné valorizace důchodů, všiml jsem si, že jste tady byl prakticky jenom vy. Vy jste tady obhajoval tuto nepopulární jakousi novelu a z ODS tu prakticky nebyl nikdo, z vlády samozřejmě - ani ministr Stanjura, ani předseda vlády. Vy sám jste tady bojoval jak tygr za tuto novelu, kterou se vám nakonec podařilo prosadit, nicméně mě tak napadlo, proč zrovna jste dali tu sumu 400 korun do solidární části a 2,3 % na zásluhovou část? To mě zaujalo a říkal jsem si, proč zrovna taková suma? A tak když jsem spočítal důchodce a vynásobil to tady těmito čísly, tak jsem zjistil, že to dělá 19 miliard a těch 19 miliard současně dělala celková suma, o kterou vy jste usiloval nebo kterou se vám podařilo předtím už prosadit, těch 500 korun výchovného za vychované dítě pro matky-důchodkyně.

Tak jsem si říkal, to je zajímavé. To je jedno číslo, 19 miliard dohromady, a tak jsem přemýšlel o tom, proč to tak všecko bylo, a zjistil jsem, že vlastně nula od nuly pojde, protože na jedné straně vy jste jako prosazoval svoji politickou vlajkovou loď, kterou má KDU-ČSL, nebo máte, a to je prorodinná politika, což je samozřejmě chvályhodné, a já jsem za, ale říkal jsem si, proč zrovna těch 19 miliard a 19 miliard? Nakonec jsem zjistil, že vlastně vy jste proponovali, že jste dali matkám výchovné 500 korun za dítě, a když se to spočítalo nakonec dohromady, tak vlastně se 1 000 korun těm matkám, které měly dostat třeba za tři vychované děti 1 500 k důchodu, a vy jste jim vlastně tou novelou 1 000 korun vzal měsíčně do konce roku, samozřejmě, čili vlastně ty matky-důchodkyně měly až na třetí dítě teprve těch 500 korun, nemýlím-li se. Já myslím, že ta úvaha, to mě tak napadlo - není to žádná konspirace, to já jsem vyloženě o tom tak nějak sám přemýšlel - a chtěl jsem se vás zeptat, jestli to skutečně tak bylo a jestli to bylo tak, že jste to dostal prostě z vlády pokyn, že ano, prosaďte si svůj příspěvek pro výchovu dětí pro seniorky, budete mít politický argument na jedné straně, ale na druhé straně to vezmete zase jiným způsobem, tady těch 400 korun plus 2,3 %, a bude to vlastně šul nul. To bych se chtěl tedy vás zeptat, jestli byste mně na to mohl říct, co si o tom myslíte.

A jinak bych chtěl k té důchodové reformě vlastně říct pár slov, podívat se na tu důchodovou reformu úplně z jiného úhlu, protože tady už padly všecky možné argumenty a čísla a tak dál, všecko to funguje, že pomalu není o čem mluvit. Mnozí lidé se radují z těch statistik, že žijeme déle, jak bylo běžné v minulosti, ale takzvané dožití ve zdraví, to je úplně jiná kategorie. Dá se říci, že dožití ve zdraví je u mužů 61 a u žen 62 roků, čili odvolávat se v té reformě na prodlužující se věk lidí, to je podle mého názoru dubiózní. Podle Evropského statického úřadu Eurostatu je průměr dožití u mužů 76 let a u žen je to 82 roků. To znamená, když to srovnáme, že muži 15 let a ženy 20 let, posledních dvacet let života vlastně žijí v nemoci, v bolestech, strádání, chození po lékařích a tak dále.

Je to velmi závažný argument, protože já se domnívám, že tento argument - nebo toto kritérium nebo tento faktor - není v té vaší plánované důchodové reformě takzvané vůbec brán v potaz. A to by mě taky zajímalo, co si o tom myslíte, nebo jestli vaši experti o tom uvažují a mají tady tento problém promyšlený, jak to bude, jak se to bude řešit tady toto. Skutečná reforma důchodů, která zabrání tomu, aby byl důchodový systém okolo roku 2050 v deficitu 5 % HDP, v dnešních cenách je to 300 miliard korun, jak ukazují současné projekce a výpočty, dlouhodobě na desítky let akceptovatelná stranami napříč spektrem a obyvateli této země, představuje vyřešení složitých navazujících problémů, které mám pocit, že vaše vláda nejen nechápe, protože se tady o tomto nezmiňuje, ale ani se pochopit nepokusí, protože není schopná tak rozsáhlé sofistikované práce.

Ke skutečné konsolidaci veřejných financí či spíše minimálně zastavení exponenciálního růstu schodku státního rozpočtu je nutný zásah do celého společenského modelu týkající se nejen Ministerstva financí, i práce, sociálních věcí, ale hlavně takzvaného zdravotně-sociálního pomezí. Tato komplexní změna systému vyžaduje systematické a masivní zapojení vědecké komunity nestranických odborníků a v neposlední řadě taky spolupráci opozice, pokud má mít ta reforma, nebo ty změny důchodů mají mít dlouhodobý jakýsi účinek.

My se zaměříme na předloženou reformu starobních důchodů, protože reforma největší části mandatorních výdajů tvořící systémový dluh se smrskla na změnu několika parametrů, nic víc. Já bych chtěl jako říct ještě další parametr, o kterém taky vaše reforma vůbec nehovoří, a to je závislost dožití na pracovním zařazení. Vy, já vím, že vy chystáte na podzim, že předložíte nějakou reformu, která se bude týkat pracovního zařazení, tak jak to bylo kdysi, že byly ty kategorie a tak dál, ale já si myslím, že by se to mělo tady tento problém nebo tento faktor by se měl podstatně více zohlednit a měl by se nějak tak intenzivněji zapracovat do celé té reformy, protože já jsem si vyhledal několik studií na toto téma - rozdíl mezi pohlavími, takzvaný life expectancy, a tam dochází - třeba ve španělské studii - k tomu, že rozdíl mezi manažerskou a rutinní prací, to znamená fyzickou prací, je 10 let u mužů a 11 let u žen ve věku 50 let a ve věku 70 let to dělá 8,7 let u mužů a 12,6 let u žen. Nevím, jestli - taky by mě zajímalo, jestli skutečně vaši experti, kteří vám radí nebo pomáhají se sestavováním důchodové reformy, tento faktor berou v potaz, čímž chci říci, že je zásadní problém mezi délkou dožití - a nejen délkou dožití, dožití ve zdraví - mezi ženami a muži, ale hlavně mezi takzvanými modrými (bílými?) límečky a fyzicky pracujícími lidmi.

Tento problém sledovali nebo studovali také v Německu, kde výsledky jejich studie je, pokud jde o zaměstnání, jejich výsledky poukázaly na sedmiletý rozdíl mezi nejnižší a nejvyšší pozici. Rozdíl byl ve věku 40 let, ve věku 65 let byl větší u mužů než u žen. Ve Francii, ve studii francouzské, tam také došlo k dosažení rozdílu, že manuálně pracující trpí dvojím znevýhodněním, protože mají nejnižší a nejnezdravější očekávanou délku života u obou pohlaví. Kromě toho ženy vykazovaly větší rozdíly ve zdraví podle povolání, přestože zaznamenávaly menší rozdíly v naději na dožití. Evropský průměr z roku 2019, studie odhaduje očekávanou délku života ve věku 50 až 75 let podle profesních skupin a zjistili významné rozdíly mezi vyššími a nižšími pozicemi pracovními. Největší rozdíl byl zjištěn ve Finsku, kde muži i ženy ve vyšších profesních skupinách mohli očekávat, že budou 75 % svého zbývajícího života v dobrém zdraví, 47 % u mužů a 50 % u žen v nižších kategoriích, čili ten rozdíl je tam taky 25, pomalu 30 %. Ve Spojených státech a v Británii, to je studie z roku 2020, použili profesní skupiny k posouzení socioekonomických nerovností v naději dožití bez zdravotního postižení a dospěli k závěru, že v obou zemích mohou lidé z nejnižší profesní skupiny očekávat, že budou žít o 7 až 9 let méně bez zdravotního postižení než lidé v nejvyšší skupině ve věku 50 let. V Dánsku ve studiu z roku 2020 studovali rozdíly zaměstnání ve zdravé délce života, zjistili prakticky tytéž poměry. Populačně a věkově specifická úmrtnost podle pracovní pozice byla vypočtena pomocí evropským uznávaným... jakousi škálou a jedná se o náhodný vzorek přibližně 1,2 milionu lidí - to je španělská studie - což představuje 4 % španělské populace, a obsahuje administrativní informace o jednotlivcích, kteří buď platí příspěvky prostřednictvím daní, nebo pobírají sociální dávky, jako je podpora v nezaměstnanosti nebo starobní důchod. Datová sada má longitudinální design a obsahuje rozsáhlé informace o pracovním životě každého jednotlivce, čili ta studie byla velmi intenzivní, konkrétní, konkrétně o zaměstnání, o nezaměstnanosti, kategorii povolání, veřejných důchodech a roce úmrtí, pokud už zemřel. Byla použita mezinárodní standardní klasifikace povolání v jeho nejaktuálnější verzi, která je rozdělená, když jsem si to vyhledal, na deset stupňů. U nás platí takzvaná klasifikace zaměstnání CS-ISCO, která má 1992 položek, čili tady je nutná stratifikace dle zátěže fyzické a duševní práce.

Porovnáme-li dlouhodobý růst objemu mezd a platů v letech 2010 až 2022, pak vzrostl o 82 %. Teď navazuji na svoje předřečníky. Objem starobních důchodů se zvýšil ve stejné době o 57 %, hrubý domácí produkt se zvýšil o 70 %. Je patrné, jak růst mezd a platů předstihuje růst objemu vyplacených důchodů. Pokud je to tak, že příspěvky na důchodové pojištění jsou odvozeny podílem na objemu mezd a platů, pak by růst příspěvku na důchodové pojištění měl kopírovat růstu mezd a platů. Proč dochází k tomuto rozdílnému růstu? Proč roste objem vyplacených důchodů podstatně pomaleji, než roste objem mezd a platů v ekonomice, by mělo především být předmětem zkoumání. Já si myslím, že ty poslední tři roky, kdy došlo k prudkému nárůstu důchodů, které byly navázány na inflaci, není možno zabírat do dlouhodobých trendů.

O tom, jaká byla v našich podmínkách - nebo měla by být - úroveň tohoto podílu, studie mlčí a nedefinují, kde tato hranice leží, ale přesto vědí, jak jinak, že je ten systém, současný systém neudržitelný. Vzhledem ke struktuře výdajů domácností důchodců pak většina jejich výdajů je zdaňována DPH. Tak lze odhadovat, že zhruba 15 % z objemu důchodů zpětně přechází v podobě daní zpět do rozpočtu, může tedy jít zhruba o 100 miliard korun. V podstatě také platí, že se část důchodů takto samofinancuje, respektive se vrací do jiné kapitoly státního rozpočtu. Ovšem prognózovat vývoj HDP v obdobích na příštích třiceti až padesáti let, to je věštění z koule, protože tak vzdálená budoucnost má tolik nejrůznějších možných proměnných, že jen sotva lze stanovit, které z nich jsou ty správné. Navíc nikdo se nezabývá ani tím, že nejde o homogenní období, že tam bezpochyby budou výkyvy různé a tak dál. Přitom úvaha o vývoji podílu důchodu na HDP rozhodně nemůže obejít ani problém budoucí inflace, která může zase vzrůst. Spolehlivost takové úvahy je tedy velmi diskutabilní. To by možná ani nevadilo, kdyby si autoři podobných úvah byli vědomi podmíněnosti takovýchto propočtů a současně je nevydávali za něco, co je budoucí, nezvratné a je to skutečnost, která nepodléhá kritickému rozboru, a je to něco, o čem nelze vůbec diskutovat.

Dnes čteme nejrůznější úvahy o tom, jak výrazně by zatížilo naše budoucí důchody ponechání současného způsobu valorizace. Zmíněné desítky nebo i stovky miliard mají sotva reálný pohled toho pohledu nebo z toho, co jsem momentálně zmínil. Udělejme si jen takovou malou extrapolaci dosavadních trendů za období 2015 až 2022. V tomto období rostl hrubý domácí produkt v běžných cenách průměrně ročně o 5,6 %, objem mezd a platů v průměru o 6,7 % a objem vyplacených důchodů o 4,65 % ročně průměrně. Pokud si tato čísla promítneme, extrapolujeme do roku 2030, a opravdu jde jen o extrapolaci, tedy pokračování dosavadního trendu, pak v roce 2030 by HDP dosáhlo 10 420 miliard, objem mezd a platů 3 850 miliard a objem vyplacených důchodů 763 miliard, tedy podíl důchodů na HDP by byl zase 7,3 %, jak je vlastně prakticky dnes. Můžeme si zvolit i jiné propočty. I ty ukážou, že se nám předkládají od politiků čísla, která jsou částečně cinknutá. Jejich řešení, které navrhují, je nejsnazší, protože nejsou schopni uhájit výběr daní a sociálního pojištění, protože existují kategorie budoucích důchodců, kteří platí jen minimum do důchodového fondu a spoléhají na solidaritu důchodového systému. Stejně tito politici nejsou schopni rozumně řešit ani výdaje státu na některé výdaje, a proto je pro ně nejsnazší snížit valorizaci důchodů a hájit ji tím, že je to v zájmu našich dětí do budoucna.

Právě na těchto údajích se ukazuje, jak důležité by bylo, kdyby existoval samostatný a relativně nezávislý státní důchodový úřad, který by mohl být solidní oponenturou nejrůznějším nápadům, které současná vláda předkládá. Statistický úřad zveřejnil údaje o růstu mezd v roce 2022. Průměrná mzda v tomto roce dosáhla 40 353 korun a meziročně stoupla o 6,5 %. Reálná mzda se ale snížila o 7,5 %. Když si to promítneme do let 2023, 2024, opravdu si myslíme, že i nadále bude klesat reálná mzda, že i letos zaznamenáme její pokles? Pokud se naplní některé úvahy o růstu inflace o 8 až 9 %, pak by reálná mzda při stejném růstu jako v roce 2022 klesla o 2 až 3 %. Podle údajů guvernéra České národní banky má být inflace v polovině roku příštího 2,3 %. Jenomže to také znamená pokles koupěschopnosti oproti roku 2021 o minimálně desetinu, a to už bude mnoho. To už dopadne natolik zásadně na životní úroveň rodin, že to vyvolá společenskou krizi. Oproti podobné situaci v počátku devadesátých let zde určitě není odhodlání takový pokles strpět a pak tu nejsou v rodinných rozpočtech takové rezervy, jaké byly v minulosti, a po současné proběhlé inflaci, kterou většina rodin hradila vlastně z úspor. Poroste v takové situaci ekonomika, nebo se rozvine krize?

Pokud vláda nebude bojovat proti inflaci všemi dostupnými prostředky a dovolí pokles životní úrovně všech vrstev obyvatelstva, pak na podzim budeme svědky společenské krize, která může mít velmi málo předvídatelné následky. Navíc je třeba brát v potaz ten fakt, že v roce 2027 bude přesahovat cena emisní povolenky cenu výroby elektrické energie ve fosilních elektrárnách. To znamená, fosilní elektrárny nebudou mít po roku 2027 vůbec důvod dál provozovat svoje zařízení. To znamená, pokud je zastaví, bude nedostatek elektřiny, cena půjde prudce nahoru a s tím také inflace, a do roku 2027 je dost blízko. Proto se domnívám, že bude nutno ještě do konce tohoto roku valorizovat mzdy, připustit rychlejší růst mezd a platů. To také vytvoří větší zdroje pro krytí důchodů. Prostě změna dosavadní pasivní politiky nečinného přihlížení k tomu, co se odehrává v národním hospodářství, je nevyhnutelná. Strukturální deficit 200 miliard a valorizace důchodů není příčinou, protože ten strukturální deficit - prakticky valorizace důchodů to tvoří minimální část - tento deficit vznikl zpětně z vratky daně. Hovoří se o zrušení superhrubé mzdy, zrušení daně z nabytí nemovitosti, což činilo 18 miliard, snížení DPH u ubytovacích služeb, kde je nižší DPH než u potravin, stravenkový paušál a tak dál. To jsou chyby vlády, z kterých plyne sekera zhruba 200 miliard korun. Další problém je neřešená inflace, která se promítá do valorizačních schémat. Vláda neudělala nic. Mohla využít zákona o cenách, mohla využít Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, podívat se na marže různých obchodníků, nic z toho ale vláda neudělala, tak ji to očekávání doběhlo. Ministr Stanjura si asi myslel, že mu inflace přinese zvýšené příjmy do rozpočtu, a proto nechal inflaci běžet dál.

Důchodová reforma má řešit, jaký podíl bohatství společnosti připadne důchodcům. Jde o to, jaké bohatství společnost v budoucnosti vytvoří, což je zásadní, a jakým mechanismem tyto prostředky potom mezigeneračně rozdělí. Musíme vzít v potaz budoucí společnost, která bude silně digitalizovaná a robotizovaná, to znamená, produktivita práce výrazně vzroste. Nelze to vyloučit v této dynamické době vývoje technologií, ale bohužel nedá se na to spoléhat.

Zavedení vašeho nového investičního dlouhodobého produktu na spoření na důchod je údajně reakcí na varování o neudržitelnosti tuzemského důchodového systému. Samotný systém bude dál fungovat, ale bude se postupně snižovat náhradový poměr, tedy podíl výše starobní penze na posledním příjmu ze zaměstnání. Z relativně nižších důchodů bude stále těžší zajistit důstojný životní standard jak důchodového, tak zdravotního systému. Poroste v budoucnu i daňová a odvodová zátěž práce. To bude negativně ovlivňovat vlastní schopnost domácností na stáří si spořit. Přitom potřeba vlastních naspořených finančních prostředků v dalších desetiletích dramaticky poroste. Když si spořím, současně očekávám, že mi stát něco přidá, tak musím vědět, že stát na to musí mít. A kde by ty peníze vzal? Musí je vzít jinému a mně je dát. Ovšem ten druhý je musí mít, a jak je ten druhý získá, aby mu je stát na daních mohl vzít? Jednoduše tak, že ekonomika šlape jak švýcarské hodinky a že stát samotný rozumně hospodaří.

Jak se za Babišovy vlády snadno rozdávalo, obzvláště za covidu, jak se zde i ve světě lily do ekonomik prázdné peníze, jak se cíleně závratně zvýšila inflace, jak se vláda České republiky stala téměř ukrajinskou, tak je mi jasné, že to nemůže skončit dobře. Začínám se pomalu smiřovat s tím, že jsem zažil rudý socialismus a že ještě stíhám zažít i zelený komunismus, a každý komunismus znamená nedostatek a drahotu. Inflace požírající úspory a také tohle osekávání, že už stát nebude dávat to a to také ne, je podle mne jen začátek zákonitého ekonomického vývoje zugrund. O komunismu platí, že na jeho barvě nezáleží, takže na každého dříve či později dojde. Ale když vidíme vládu Petra Fialy, která má hlavně starost o to, jak dodat zbraně na Ukrajinu, podepsat dohodu o migraci, jakou péči má nyní o Istanbulskou úmluvu, tak od ní nic nemůžeme zvláštního čekat. Vysokopříjmové domácnosti, které si mohou dovolit odkládat více peněz, například na dlouhodobý investiční produkt, budou daňové zvýhodnění přirozeně více čerpat. Domácnostem, které se svými příjmy sotva vyjdou, dneska žijí z ruky do huby, jak se říká, vysoké limity na daňové odpočty příliš nepomohou. Ti, kdo nebudou mít na stáří naspořený dostatečný objem peněz a zároveň nebudou mít k dispozici rodinu, která se o ně postará, jednoduše spadnou, jak už tady řekla moje předřečnice, do sociálního systému a vznikne tlak na výdajovou stránku rozpočtu. Této situaci je žádoucí předejít už nyní a zpracovat skutečnou důchodovou reformu.

Projev k důchodům jako příprava - členové vlády neustále dokonale opakují mantru, že nebude na důchody pro občany, kteří v drtivě většině poctivě pracovali a odvedli státu svůj díl, zatímco ani jednou jsem neslyšel, že nebude na dávky pro celoživotní nemakačenka, nejrůznější příživníky a sběratele politických funkcí a trafik, politické neziskovky, které u nás mají nárok na kdeco zdarma, a finanční dávky jako bonus.

Ať jde o důchody, zdravotní péči, sociální zabezpečení nemohoucích nebo jiný veřejný zájem, neustále se debatuje o tom, jak nastavit systém, aby ekonomicky fungoval. Základním problémem je fakt, že se každý rok rodí asi o 40 000 dětí méně, než by garantovalo stabilní přirozenou reprodukci naší společnosti. K prosté reprodukci bez zvyšování počtu populace je nutná fertilita minimálně 2,1 dítěte na ženu v reprodukčním věku. Za posledních dvacet let je složený průměr 1,4 na jednu ženu v reproduktivním věku.

Vymírání současné evropské civilizace je v nepřímé úměře k zlepšování životních podmínek v celé Evropě, nejen u nás. Měly by se analyzovat současné životní podmínky mladých, které umožňují ženám žít a vychovávat děti a být přitom samy bez partnera ve vztahu k podmínkám v minulosti, kdy například komunisti zvýhodňovali úplné rodiny. Pokud máme v úmyslu vychovat další generaci, která by měla posunout vývoj společnosti opět (o) krůček dál, jde o velmi pracnou, náročnou a složitou disciplínu, jak všichni, co máme děti, víme, která vyžaduje od rodičů mnohdy až sebeobětování. Proto je naprosto absurdní materiální zabezpečení této činnosti, eventuální rétorika vlád o mateřské dovolené takzvané. Já nevím, každá matka, která vychovávala jedno, dvě, tři děti, určitě nemůže hovořit o dovolené. Mít děti také není levné. Vychovat dítě se šplhá do sedmimístné částky jenom na financích.

V současné době žije v Česku 10,5 milionu obyvatel. Za předpokladu, že se nám narodí nebo že se budeme snažit, aby se narodilo 150 000 dětí ročně, tak si udržíme stávající stav a počet obyvatel. Čili potřebujeme 150 000 dětí ročně. Místo toho jsme dnes na asi 110 000 nově narozených dětí. Konkrétně v roce 2015 to bylo 110 000, 2014 - 109 000, 2013 - 106 000 narozených dětí. V letech 2007 až 2010, kdy rodily silné ročníky ze sedmdesátých Husákových let, jsme mluvili o takzvaném babyboomu, ale přitom prakticky se rodilo až do 120 000 lidí maximálně. Konkrétně v roce 2007 to bylo 114, 2008 - 119, 2009 - 118 a 2010 - 117 000 narozených dětí. Od roku 1980 jsme v deficitu, protože v tomto roce se naposled narodilo víc než 150 (000) dětí. Bylo to v roce 1980 - 153 800 dětí novorozených. Za posledních dvacet let jsme pak na průměru 102 500 narozených dětí ročně, čili nám chybí zhruba 30 % dětí ročně. Fakt, že se rodí málo dětí, už nás začíná nejen dohánět, ale předhánět. Výsledkem je schodek důchodového účtu, málo pracovní síly od zdravotnictví až po stavebnictví.

My se tu bavíme o takzvané důchodové reformě, ale klíč k řešení je nasnadě. Máme tři možnosti. Buď zvýšíme natalitu na oněch 150 000 dětí ročně - za prvé. Za druhé, ubývající Čechy budou nahrazovat imigranti, což se již řadu let děje, a za třetí, jednoduše český národ vymře a bude nahrazen jiným národem, který již dnes někde hledá nové pastviny, které najde u nás.

Pokud má vláda Petra Fialy jen malý kousek vlasteneckého cítění, musí zvolit variantu jedna. Další dvě znamenají konec českého národa. Je nutné provést nejen parametrické změny nynějšího důchodového systému, ale co je daleko důležitější: začít se koncepčně bavit, jak motivovat mladé lidi k zakládání rodin. A dostáváme se ke skutečné prorodinné politice státu, o které by se tady dalo hovořit ještě další hodinu. Děkuji za pozornost.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: S faktickou poznámkou chce reagovat paní poslankyně Adámková. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Věra Adámková: Děkuji za slovo, paní předsedkyně. Dámy a pánové, mnohé poznámky, které jsme tady vyslechli, samozřejmě jdou k jádru věci, a já jsem tedy nepokládala své otázky ani v prvním, ani ve druhém čtení, neboť jsem očekávala, že jimi přijde pan ministr vyzbrojen a že nás odzbrojí okamžitě tím, jak bude předvádět tento materiál. Hovořit o tom, že to je důchodová reforma, je samozřejmě nesmysl. Je to vytloukání klínu klínem. Ale co mi tam schází a velmi mi to schází, je seriózní sociodemografická analýza, protože my si tady hovoříme o době dožití ve zdraví a mimo zdraví a tak dále, což samozřejmě všechno je v pořádku. Hovoříme tady o počtu dětí nebo ne dětí, to je opět v pořádku. A já bych předpokládala, že ministerstvo bude okamžitě reagovat velmi dobře udělanou sociodemografickou analýzou s finančním dopadem v jednotlivých možnostech. Samozřejmě že jsou tady velmi erudované ústavy, které umí tyto analýzy udělat. Není problém se na ně obrátit, jenom se to tedy musí vědět a předpokládat. Takže mě velmi mrzí, že v tomto materiálu, kde my chápeme vaše pohnutky, byť s nimi nesouhlasíme, protože nejsou pro dobro této země, ale mně tady schází opravdu fundovaná analýza. Na základě této analýzy byste si ušetřili mnohé naše dotazy a pan ministr by mohl velmi fundovaně odpovědět. Takže jestliže mám pokládat tento materiál za snad vámi předkládaný jako smysluplný, jestliže jej mám pokládat za skutečně vaši snahu zlepšit situaci, je potřeba jej základně doplnit už v té původní úvaze, a to se nestalo. Takže to, co tady vidím, opravdu není žádný materiál, který může přinést uspokojení pro tyto odpovědi, a ty jsou velmi důležité. Děkuji.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Děkuji za dodržení času. Vracíme se do obecné rozpravy.

Než dám slovo panu poslanci, ještě jedna omluva. Omlouvá se z pracovních důvodů od 20 hodin pan ministr Pavel Blažek.

Nyní tedy pan poslanec Mašek, připraví se paní poslankyně Pošarová. Prosím.

 

Poslanec Jiří Mašek: Ještě jednou dobrý večer všem. Vzhledem k tomu, že jsem měl možnost opakovaně vystoupit v rámci faktických, zkrátím svůj příspěvek na úplné minimum, a to na načtení pozměňovacího návrhu na mikrofon. Pro pana ministra Jurečku je to pozměňovací návrh, asi jediný, který nezvyšuje náklady na vyplácené důchody proti vládnímu návrhu, a dokonce je částečně kosmeticky snižuje. Jedná se o snížení starobních důchodů některým představitelům komunistického režimu. To se jedná o § 67 d), kdy za I je text: "Ustanovení této hlavy se vztahují na představitele komunistického režimu, za které se pro účely tohoto zákona považují pojištěnci, kteří v období od 25. února 1948 do 17. listopadu 1989 byli za a) členem nebo kandidátem Ústředního výboru Komunistické strany Československa nebo Ústředního výboru Komunistické strany Slovenska." Zde by následovala čárka a text: "nebo Československé strany lidové, čárka, nebo Československé strany socialistické, za b) vedoucím tajemníkem krajských, okresních nebo obvodních výborů Komunistické strany Československa nebo Komunistické strany Československa." Zde by následovala čárka, "nebo Československé strany lidové, čárka, nebo Československé strany socialistické".

Také zdůvodnění toho mého návrhu - my jsme tady o tom diskutovali a já jsem v těch diskusích anoncoval, že toto v budoucnu navrhnu. Považuji to - celý ten návrh, který se dostal do toho zákona po třicet letech - za ne úplně smysluplný. Ale když se chceme bavit, aby to bylo objektivní, aby to bylo spravedlivé, a jestliže jsme to do toho zákona dali, tak potom si připomeňme, že tady fungovala takzvaná Národní fronta a v rámci té Národní fronty Komunistická strana Československa, Československá strana lidová a Československá strana socialistická, exponenti těchto stran úzce spolupracovali a byli páteří minulého systému.

Takže to je krátké zdůvodnění a samozřejmě se přihlásím k tomuto návrhu v podrobné rozpravě.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Děkuji. Nyní tedy přihlášená paní poslankyně Pošarová.

Než dorazí, načtu další omluvu. Pan ministr Rakušan se omlouvá od 21.30 do 22 hodin z pracovních důvodů.

Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Marie Pošarová: Děkuji za slovo, vážená předsedkyně. Vážené kolegyně, vážení kolegové, na úvod svého vystoupení považuji za důležité připomenout, zopakovat a zdůraznit, že důchody nejsou darem hodného státu nevděčným občanům ani žádným sociálním příspěvkem z blahovůle vládní vrchnosti, jak to občas prezentuje současná vláda a její ekonomičtí poradci kopající za zájmy zahraničních bank a korporací. Jsou pojistným plněním svého druhu, jelikož občan-senior, pokud žije průměrně dlouhou dobu, nikdy ani zdaleka na důchodech nedostane zpět to, co do systému důchodového pojištění v době své pracovní aktivity vložil, nemluvě o tom, kolik peněz vložil do výchovy dětí, pokud je měl. To už ani nehovořím o té části sociálních odvodů, které platí zaměstnavatelé.

Politici si tedy z povahy věci nemohou s penězi na důchody dělat vše, co se jim momentálně zlíbí. Nejsou to jednak jejich peníze, a hlavně to nejsou ani klasické daně, jejichž alokace je neadresná a nemusí být ekvivalentní, tedy nemusí odpovídat tomu, co poplatník do systému odvedl a vrátil se přímo jemu.

Uvedu jedno zajímavé číslo. V roce 1990 činil průměrný starobní důchod 1 763 korun a průměrná hrubá mzda byla tehdy 3 286 korun. Průměrný důchod tenkrát představoval 53 % průměrné hrubé mzdy, byl tedy vyšší, než je zejména vlivem nezvládnutelné inflace dnes, kdy Fialova vláda tvrdí, že je až moc vysoký, a plánuje jej v následujících letech různými asociálními úpravami, jako je třeba ta dnes ve druhém čtení projednávaná, ještě výrazně snížit.

Vláda velice často hovoří o takzvaném důchodovém účtu a o jeho vysokém saldu. Současně - a to platí i pro všechny vlády předchozí - odmítá tento účet tvořený na straně příjmů vybraným důchodovým pojištěním a na straně výdajů vyplácenými důchody fakticky oddělit od státního rozpočtu. Tento stav zneužívá současná vláda k tomu, aby mohla tvrdit, že právě důchody a důchodci zadlužují stát, naše děti a naši budoucnost, tudíž je nutné důchody krátit a snižovat. Je to bohapusté pokrytectví. Důchodový účet totiž není plnohodnotným účtem, je to pouze virtuální účet či spíše podúčet. Kdyby to byl skutečný účet nebo rozpočtový fond, musel by být také samostatně spravován a musel by mít možnost provádět řízené finanční operace a evidovat i výnosy z těchto operací. Spíše se lze domnívat, že finanční prostředky na takzvaném fiktivním účtu důchodového pojištění jsou v průběhu roku používány pro krátkodobé operace ve prospěch likvidity dalších účtů a podúčtů státního rozpočtu.

Pro Ministerstvo financí je tak tento důchodový účet relativně pohodlným zdrojem likvidity potřebné pro hrazení nejrůznějších rychlých výdajů. Kdyby jej nemělo, muselo by ještě mnohem častěji využívat drahých komerčních krátkodobých úvěrů. Příjmy ze sociálního, tedy i důchodového pojištění tvoří zhruba třetinu celkových příjmů státního rozpočtu a jsou také jeho nejstabilnějším příjmem. Je tudíž zcela legitimní požadovat, aby se tento dosud fiktivní důchodový účet stal standardním samostatným účtem se vším, co to obnáší. To by mimochodem mělo být i jedno z hlavních témat debaty o velké důchodové reformě. To je ta debata, kterou máme a musíme v souvislosti s důchodovým systémem detailně a vážně vést, nikoliv - jak činí vláda - plíživě okrádat všechny příjemce důchodů a ještě si přitom ohýbat zákony a ústavu, jak se to momentálně hodí a zlíbí.

Oddělené financování důchodů by zprůhlednilo hospodaření s vybranými prostředky důchodového pojištění, umožňovalo by jejich standardní správu i možné zhodnocení a zabránilo by vytváření nejrůznějších mýtů a manipulací. Umožnilo by to i zřízení skutečných individuálních důchodových účtů občanů, kdy by každý účastník důchodového pojištění měl průběžný přehled o svém budoucím důchodu, což by asi byla nejlepší motivace k jejich dalšímu zajištění na stáří a dobrovolnému zvýšení odvodů. Mluvím teď například o často probírané otázce OSVČ.

V éře elektronických evidencí a datových schránek by měl mít každý člověk možnost průběžně sledovat svůj aktuální důchodový nárok s odhadem výše jeho výměry na další léta při zachování aktuálního příjmu a mít i přehled o aktuální době odvádění důchodového pojištění. Jsou země v Evropské unii, které to mají. Předešlo by se tím ohromným problémům při žádostech tisíců lidí o důchod, kteří náhle zjistí, že jim do zákonem požadované doby odvádění důchodového pojištění chybí několik let a nemohou jejich doložení již dohledat. To by byl opět důležitý krok, kterým bychom to podpořili, věcný i motivační, odlehčil by i systému sociálních dávek a pomohl by konkrétním lidem. Zachránilo by to mnohé konkrétní lidské osudy. Toto řešme.

Není žádný důvod k tomu, aby vláda už podruhé v letošním roce přicházela s plošným snižováním důchodů v době, kdy se desítky tisíc důchodců každý měsíc propadají do příjmové chudoby. Co se naopak udělat musí, jsou zásadní legislativní úpravy, které posílí budoucí příjmy důchodového systému, které hlavně zohlední řádnou výchovu dětí, budoucích plátců důchodového pojištění a daní. Současný důchodový systém totiž nijak nerozlišuje mezi plátci a tvrdě znevýhodňuje rodiny vychovávajících děti, které jsou budoucími přispěvateli do důchodového systému, protože vedle pojistných odvodů tito rodiče vynakládají miliony korun na výchovu svých dětí na rozdíl od ostatních plátců pojištění.

Průběžný důchodový systém je tak tudíž ve skutečnosti financován ze dvou, nikoliv pouze z jednoho zdroje. Tím prvním zdrojem je klasické sociální pojištění. Druhým skrytým, ale stejně nepostradatelným zdrojem je finanční a osobní investice rodičů do výchovy nové generace plátců důchodového pojištění. Zohlednění tohoto zásadního principu ve vládních důchodových návrzích v návrhu chybí, přičemž dle kvalifikovaných odhadů stojí výchova dítěte do 18 let v minimální variantě 1,5 milionu korun. Ale Fialova vláda nejenže nedělá žádnou prorodinnou politiku, ale povýšila svůj přístup takříkajíc na vyšší level, a dělá už rovnou protirodinnou politiku, například tím, že se chystá ve svém balíčku zrušit slevu na dani zvanou školkovné a výrazně omezit rodinám přístup ke slevě na manželku či manžela pečujících o malé dítě.

Něco podobného platí o přístupu vlády k valorizaci důchodů. Klíčové je odstranit defekty v jejich nastavení, kdy stávající úprava valorizace k výpočtu důchodů vytváří nežádoucí skokové změny, protože v systému je nesoulad valorizace v podobě indexování příjmů z minulých let a valorizace již vyměřených důchodů. Tak dochází k paradoxům, kdy je již dříve vyměřený důchod téhož člověka vyšší, než kdyby byl vyměřen později. Ale vláda místo toho rovnou přistupuje ke snížení řádných valorizací, k úplnému zrušení mimořádných valorizací a k zásadnímu omezení valorizací předčasných důchodů.

Současná vládní garnitura často hovoří také o tom, aby si lidé více šetřili na důchody v takzvaném třetím pilíři, ale současně hodlá zpřísnit podmínky tohoto spoření a jeho státní podporu. Přitom obecně není žádný racionální důvod, proč mají být nuceni šetřit si vedle standardních odvodů pojištění na důchod i rodiče dětí, zejména rodiče dvou a více dětí. Pro ty by měl přece průběžný důchodový systém zajišťovat slušné a důstojné důchody naprosto automaticky. Požadovat po nich, aby si ještě spořili komerčně, jim odčerpává finance potřebné na výchovu dětí a sekundárně to přispívá k poklesu porodnosti. Spoření rodičů na důchod jde přímo proti principu průběžného důchodového systému.

Asi 95 % současných výplat důchodů nyní pochází ze státního průběžného pilíře. Ten bude hrát prim i v budoucnu. Aby se ale udržel a posílil poměr výše důchodů vůči mzdám a platům, musí výrazně vzrůst role třetího dobrovolného spořicího důchodového pilíře. Naprosto dominantní roli v důchodovém systému ovšem bude a musí hrát průběžný státní pilíř. Jeho síla a udržitelnost závisí na několika hlavních faktorech - na výši důchodů, na věku odchodu do důchodu a na pojistných odvodech u pracujících, ale stejně silně nebo možná i silněji na výši inflace, míře zaměstnanosti a výši mezd.

Důležitým parametrem důchodového systému je i počet odpracovaných let, tedy doba důchodového pojištění, nikoliv pouze věk odchodu do důchodu, jehož zvyšování zásadně odmítáme. Podívejme se na systém vzdělávání, dobu studia, odklady nástupu do základní školy. To vše znamená nevynucenou ztrátu pracovních let a ztráty v příjmech důchodového systému. Toto řešme a nechme na pokoji současné důchodce, kteří si své již dávno odpracovali. Jejich reálné důchody jsou vinou Fialovy inflace a drahoty velmi nízké a pětidemoliční četa jim je chce dnešním návrhem ještě dále snižovat.

Řešme i velmi nízkou zaměstnanost žen, která je dána nedostupností předškolních služeb a částečných pracovních úvazků. Pracovat do více než 65 let u nás ani reálně není možné. Mimo jiné i proto, že máme velké zastoupení náročné práce v průmyslu a i zdravotní stav lidí v předdůchodovém věku je horší než v západní Evropě. Důchodová reforma tudíž musí být i reformou zdravotní. Nutná je například vyšší motivace k zdravotní prevenci, které se může účastnit stát i zaměstnavatelé.

Opravme náš průběžný systém, odstraňme jeho popsané defekty a nesahejme lidem na zasloužené důchody. To je zcela nelegitimní. Valorizace důchodů má krýt růst životních nákladů, musí být přiměřeně vysoká a také musí v době vysoké inflace více pomáhat chudším důchodcům. A zase - vláda jde proti těmto rozumným zásadám.

Dámy a pánové, pojďme připravit skutečnou důchodovou reformu, která vydrží desetiletí, například po vzoru Německa, tam máme největší míru založení na účasti zaměstnavatelských pojišťoven, sociálních i zdravotních odvodů. A tento vládní návrh, který bezdůvodně posílá generace současných i budoucích důchodců do chudoby, hoďme pod stůl! Děkuji.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Nyní vystoupí jako poslední v obecné rozpravě pan poslanec Zlínský. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Vladimír Zlínský: Vážená paní předsedající, děkuji za slovo. Vážené dámy, vážení pánové, nebudu dlouhý, nebudu zdržovat, mám to cirka asi na pět minut. Navážu ve svém vystoupení na vystoupení kolegy z SPD, pana poslance Síly, který tady hovořil o demografických problémech, s kterými se potýká nejenom Česká republika, ale všechny západní nebo většina západních společností. Dle mého názoru se západní společnosti, včetně naší, nacházejí ve víru jakési populační spirály smrti. Tato populační spirála smrti je teorie, kterou popsal americký demograf Frank Notestein už v roce 1945. Teorie popisuje situaci, ve které se populace nachází v početním úpadku a vede ke změně věkové struktury obyvatelstva. Spirála začíná poklesem porodnosti. To může být způsobeno mnoha faktory. Uvedu tady aspoň některé z nich, jako je zvýšení sociálního statusu a úrovně vzdělávání žen, větší zaměření na kariéru a osobní rozvoj, odkládání termínu rodičovství - to z toho vyplývá, rozšíření antikoncepčních metod. Neříkám, že to špatně nebo dobře, já to jenom pouze konstatuji, a je to spolu s poklesem úmrtnosti součástí takzvaného demografického přechodu. Demografický přechod odděluje méně rozvinuté společnosti od těch rozvinutých. Pokud porodnost klesne pod úroveň, která je potřebná k udržení stabilního počtu obyvatelstva, dochází k poklesu množství populace. Pokles porodnosti vede k postupnému stárnutí populace a k dalšímu pokračování nastoupeného trendu s jeho prohlubováním a zrychlováním. Starší populace pochopitelně vyžaduje více sociální a zdravotní péče. Opět je to jenom konstatování. Zároveň se snižuje počet mladých lidí, kteří jsou ochotni a schopni pracovat a podporovat ekonomiku. To vede k tlaku na udržitelnost důchodového systému a tím i na stabilitu státního rozpočtu.

Spirála smrtí je problematická, protože pokud se jednou roztočí ten její vír, tak se velmi obtížně dá zvrátit. To je asi důvodem, proč se západní společnosti rozhodly řešit tuto problematiku uvolněním stavidel migrace z Asie a Afriky, včetně nelegální. Není zdůrazňována nutnost udržení stability počtu původního obyvatelstva pro zachování rozvoje západních populací. Je upřednostňováno postupné nahrazování původní populace migranty se všemi v současné době viditelnými následky v některých evropských zemích, viz Francie, které jsou ovšem bagatelizovány. Důsledkem jejího dalšího průběhu mohou být velké společenské otřesy a rozpad západních společností v důsledku chudnutí společností a v důsledku etnických změn evropských populací. Toto může vyústit v sociální bouře, občanské nepokoje - to jsme viděli nedávno opět ve Francii - či v nejhorším případě, čímž to nechci přivolávat, občanskou válku. (Zvyšuje se hluk v sále.)

A teď bych zmínil několik čísel, a nebude jich moc. Plodnost v zemích Evropské unie na úrovni 1,54. Nejhůře jsou na tom kupodivu jihoevropské státy. Člověk by si myslel, že ohniví Španělé, Italové, Řekové a Malťané budou nejlepší z nejlepších, ale opak je pravdou, protože plodnost je tam kolem 1,2. Kupodivu nejlepší v Evropě se jeví Irové. My jsme na tom byli celkem dobře v roce 2021, kdy jsme měli plodnost 1,83, ale z nějakých důvodů, já už jsem o tom tady jednou hovořil, nám to kleslo na 1,62, takže v rámci Evropy na tom vůbec nejsme špatně, ale na druhou stranu není to dostatečné k tomu, aby se ta spirála zastavila.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Já bych vás na moment přerušila a poprosila bych kolegyně a kolegy, kteří přicházejí do sálu, aby ale udržovali stále klid.

 

Poslanec Vladimír Zlínský: Děkuji vám. Já už mám jenom poslední odstavec, tak vás prosím o trpělivost.

Je nejvyšší čas se nad současnými nepříznivými populačními trendy zamyslet a začít konat co nejvíce racionálně, tedy aktivně podpořit porodnost původní pracující populace jak ekonomickými stimuly, tak informační kampaní masmédií hlavního proudu o nutnosti těchto opatření k zajištění stability důchodového systému a také další ekonomické prosperity a případně i přežití našich společností. Děkuji za pozornost.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Děkuji. To byl poslední přihlášený v obecné rozpravě, končím tedy obecnou rozpravu.

Ptám se, zda je zájem o závěrečná slova? Pan předkladatel, pane ministře, máte zájem? Nemáte. Paní zpravodajka také nemá zájem.

Zazněl zde návrh na vrácení návrhu zákona garančnímu výboru k novému projednání od paní poslankyně Šafránkové, který bychom měli nyní hlasovat, proto přivolám kolegyně a kolegy z předsálí.

Ano, eviduji zájem o odhlášení, proto vás všechny odhlašuji. Prosím, abyste se přihlásili znovu svými identifikačními kartami.

S přednostním právem se hlásí pan předseda Benda. Prosím.

 

Poslanec Marek Benda: Z důvodu důstojnosti dobíhání bych poprosil o přestávku na poradu klubu 4 minuty. Děkuji.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Ano, vyhlašuji tedy přestávku na žádost předsedy klubu ODS v délce 4 minut a budeme pokračovat ve 21.51.

 

(Jednání přerušeno ve 21.47 hodin.)

(Jednání pokračovalo v 21.51 hodin.)

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Čas na přestávku vypršel. Budeme tedy hlasovat.

 

Připomenu pro všechny, kteří se vrátili do sálu, že hlasujeme o návrhu na vrácení návrhu zákona garančnímu výboru k novému projednání, jak zazněl od paní poslankyně Šafránkové. Už jsem vás předtím odhlašovala, nevím, jestli je stále zájem, ale proto připomínám, abyste se přihlásili opětovně.

A nyní tedy zahajuji hlasování o předneseném návrhu. Ptám se, kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 14, přihlášeno 167 přítomných, pro 75, proti 90. Návrh byl zamítnut.

 

Zahajuji tedy podrobnou rozpravu. Připomínám, že pozměňovací a jiné návrhy přednesené v podrobné rozpravě musejí být vždy odůvodněny. O slovo se přihlásili poslanci a poslankyně: Šafránková, Rais, Juchelka, Hanzlíková, Hendrych a Mašek a z místa se hlásila ještě paní poslankyně Golasowská. Nyní tedy paní poslankyně Šafránková a následuje pan poslanec Rais.

Prosím, kolegyně a kolegové, o ztišení.

 

Poslankyně Lucie Šafránková: Děkuji vám za slovo, paní předsedkyně. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já se tedy hlásím ke svým pozměňovacím návrhům, které jsem podrobně odůvodnila v obecné rozpravě. Znovu tedy podávám návrh na zamítnutí, v případě, že by tento návrh neprošel, podávám návrh na vrácení garančnímu výboru, a dále se hlásím k pozměňovacím návrhům, které mají čísla sněmovních dokumentů 2780, 2782, 2783, 2784, 2786, 2787, 2788, 2789, 2790 a 2848 a prosím vás o jejich podporu. Děkuju. (Hluk v sále.)

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Jenom, paní poslankyně, řeknu, že vy jste sice podmínila to hlasování o vrácení garančnímu výboru hlasováním návrhu na zamítnutí, ale návrh na zamítnutí, i když je přednesen v druhém čtení, se hlasuje až ve třetím čtení, tudíž budeme hlasovat skutečně o vašem opětovném návrhu na vrácení zákona garančnímu výboru k novému projednání.

Nyní vystoupí v podrobné rozpravě pan poslanec Rais, připraví se pan poslanec Juchelka. Ještě jednou vás, kolegyně a kolegové, prosím o ztišení.

 

Poslanec Karel Rais: Dobrý den. Tímto se přihlašuji k pozměňovacím návrhům 2805 a 2806, o kterých jsem hovořil v předcházející diskusi. Tyhlety návrhy jsem věnoval v podstatě reakci problematice zvýšení důchodů v případě inflace, v případě zvyšování cen. Nelíbí se mi to, že vláda v podstatě teď už zákonným způsobem bude ožebračovat podle mě tu nejpotřebnější skupinu obyvatel, to znamená důchodce, že pokračuje, to jsme už zažili nebo viděli v prvním pololetí, kdy prvně byla avizovaná nějaká velikost důchodů, a pak samozřejmě nebyla splněna, takže o to v těch dvou pozměňovacích návrzích jde. Děkuji.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Další je přihlášen pan poslanec Juchelka, připraví se paní poslankyně Hanzlíková. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Aleš Juchelka: Moc děkuji. Já bych se v podrobné rozpravě velmi rád přihlásil ke sněmovnímu dokumentu 2857, 2856 a 2855. To jsou sněmovní tisky, které jsem dopodrobna odůvodnil v obecné rozpravě. Děkuji moc.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Následuje paní poslankyně Hanzlíková, připraví se pan poslanec Hendrych. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Jana Hanzlíková: Děkuji za slovo, paní předsedkyně. Tímto se hlásím k pozměňovacímu návrhu číslo 2854, který jsem podrobně zdůvodnila v obecné rozpravě. Děkuji.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Také děkuji. Pan poslanec Hendrych, následuje pan poslanec Mašek.

Ještě jednou vás, kolegyně a kolegové, prosím o ztišení.

 

Poslanec Igor Hendrych: Děkuji za slovo, paní předsedkyně. Hlásím se k pozměňovacímu návrhu, který je evidován pod číslem 2851 a který jsem odůvodnil podrobně v obecné rozpravě.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Děkuji. Dále vystoupí pan poslanec Mašek a připraví se paní poslankyně Golasowská.

 

Poslanec Jiří Mašek: Vážená paní předsedkyně, chtěl bych se přihlásit ke svému pozměňovacímu návrhu, který se týká snížení starobních důchodů některým představitelům komunistického režimu. Tento návrh jsem načetl v obecné rozpravě a taktéž jsem ho zdůvodnil. Děkuji.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Děkuji. Nyní paní poslankyně Golasowská, zatím poslední přihlášená.

 

Poslankyně Pavla Golasowská: Děkuji za slovo, paní předsedkyně. Jak jsem již avizovala v obecné rozpravě, podávám návrh na zkrácení lhůty na 7 dnů mezi druhým a třetím čtením. Děkuji.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Děkuji. Nyní již nevidím, že by se někdo hlásil v podrobné rozpravě. Není-li tomu tak, podrobnou rozpravu končím.

Ptám se, zda je zájem o závěrečná slova? Není zájem, proto budeme hlasovat o přednesených návrzích.

 

Nejdříve hlasujeme návrh na vrácení návrhu zákona garančnímu výboru k novému projednání, jak jej přednesla paní poslankyně Šafránková. Nevidím zájem o odhlášení.

Rovnou zahajuji hlasování o tomto návrhu. Ptám se, kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 15, přihlášeno 169 přítomných, pro 74, proti 93. Návrh byl zamítnut.

 

Dále zazněl od paní zpravodajky návrh na zkrácení lhůty pro třetí čtení, a to na 7 dní.

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro zkrácení lhůty? Kdo je proti?

Hlasování číslo 16, přihlášeno 169 přítomných, pro 93, proti 73. Návrh byl přijat, my jsme tedy zkrátili lhůty.

 

Další návrh, který je hlasovatelný, v tuto chvíli nepadl. Padl ještě návrh na zamítnutí, který však bude hlasován v třetím čtení, proto končím druhé čtení tohoto návrhu zákona.

Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dle dohody všech předsedů klubů, jak zazněla i z grémia, nyní přerušuji 71. schůzi Poslanecké sněmovny, ve které budeme pokračovat zítra ve 14 hodin, tedy ve středu 12. července ve 14 hodin po ukončení nebo přerušení 70. schůze Poslanecké sněmovny, která bude zahájena v 9 hodin. Proto se s vámi všemi loučím a přeji hezký večer.

 

(Schůze přerušena ve 21.59 hodin.)

Aktualizováno 9. 4. 2024 v 15:37.




Přihlásit/registrovat se do ISP