(pokračuje Jan Bartošek)

3.
Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 155/1995 Sb.,
o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 458/ - třetí čtení

Prosím, aby místo u stolku zpravodajů zaujal místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka a zpravodajka garančního výboru, paní poslankyně Pavla Golasowská. Návrhy na zamítnutí a pozměňovací návrhy jsou uvedeny ve sněmovním tisku 458/2, který byl doručen dne 11. června (července) 2023. Usnesení garančního výboru bylo doručeno jako sněmovní tisk 458/3.

Táži navrhovatele, zda má zájem vystoupit před otevřením rozpravy. Prosím, pane ministře, máte slovo.

 

Místopředseda vlády, ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Děkuji. Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, já jsem původně chtěl ještě reagovat s přednostním právem, ale přišlo mi smysluplnější, abychom už otevřeli konkrétní bod této novely zákona o důchodovém pojištění ve třetím čtení, aby tady nebyl jenom souboj prázdných frází, blábolení a nemožnosti reagovat potom v obecné rozpravě třeba i faktickými poznámkami. Tak proto jsem si to své přednostní právo nechal nakonec uplynout a reaguji tedy teď.

Dovolte mi, abych tady v úvodním slově u této novely zákona, kterou teď máme projednávat možná v příštích hodinách nebo dnech ve třetím čtení, připomněl ty základní principy toho, proč tato novela je zde předkládána. Já jsem opakovaně jak v prvním, tak i druhém čtení vysvětloval, že je tady návrh důchodové reformy, reformy, která má velkou řadu konkrétních opatření, která vedou k tomu, abychom stabilizovali celý průběžný důchodový systém tak, aby bylo na dobré důchody i dětí a vnoučat současných důchodců, aby ten důchodový systém v roce 2050 nebyl v ročním deficitu, který bude větší než 350 miliard korun v dnešních cenách, protože pokud nic neuděláme, tak se takovýto stav stane, tak se stane to, že v letošním roce budeme kolem 80 miliard deficitu tohoto systému a v každém příštím roce ten deficit bude postupně narůstat až k tomu největšímu propadu, který bude kolem roku 2050. Děláme tedy důchodovou reformu, která je nutná, která byla mnoho let odkládaná, o které se mnoho let mluvilo a kterou i naprostá většina veřejnosti očekává, že ji politici zrealizují, že je prostě potřeba udělat i opatření, která nejsou třeba na první pohled úplně pro každého příjemná, ale pokud myslíme vážně budoucnost a myslíme na budoucnost i našich dětí i vnoučat, tak je potřeba, abychom k těmto změnám přistoupili.

Já jsem si také říkal, že celý ten hlavní balík důchodové reformy bude vláda projednávat do konce tohoto roku a následně obě komory Parlamentu v prvním pololetí příštího roku, ale protože tady máme specifickou situaci, nechceme opakovat rok 2022 a tu obrovskou vlnu odchodů lidí do předčasných důchodů, situaci, kdy to často byli lidé, kteří nebyli v té situaci, že opravdu už jsou třeba tak přetížení, unavení, nemohou už vydržet v tom svém dosavadním zaměstnání, tak odcházejí do předčasného důchodu, tak jak to bylo i v minulých letech, tak v loňském roce odešla velká část lidí, protože to také bylo významněji výhodnější než v letech předtím nebo než bude někdy v budoucnosti. Vždycky tato situace nastala nebo může nastat pouze tehdy, když v daném roce dojde k mimořádné valorizaci důchodů. A protože ten loňský rok je velkým poučením, tak proto jsme se rozhodli před tu důchodovou reformu předřadit tento návrh novely, která upravuje dvě oblasti, které jsem také opakovaně představoval, a to je úprava podmínek pro získání nároku na předčasný důchod, kde měníme čtyři opatření, a také zároveň ještě i úprava pro řádné valorizace i pro situaci mimořádných valorizací, kde platí zásadní garantované pravidlo, že budeme vždy valorizovat důchody o inflaci, plně o inflaci a o jednu třetinu růstu reálných mezd, což bylo pravidlo, které tady bylo dlouhé roky před rokem 2018, které garantovalo, že důchody v České republice rostly a že důchody dokázaly adekvátně pokrýt zajištění dostatečné životní úrovně pro naše seniory.

Rozhodně musím opakovaně odmítat tvrzení, která tady zaznívala v prvním a druhém čtení, že důchodový systém za posledních více než dvacet let je plus minus v rovnováze. Není to pravda, minule jsem to tady vysvětloval. Od roku 1996 důchodový systém má už celkový deficit 450 miliard korun. Takže se tady nemůžeme chlácholit tím, že to plus minus doteď bylo dobré. Nebylo to dobré ani doposud, ale to, co přijde v příštích letech, to se bude rychle propadat po roce 2032, je obrovským varováním pro to, abychom na to nerezignovali, abychom jako zodpovědní politici věděli, že ten problém tady je. Ten problém je třeba řešit a musíme na něj reagovat. A toto opatření a tato novela, kterou tady máme před sebou ve třetím čtení, je jedním z těch důležitých kroků, které je potřeba pro tu stabilizaci udělat.

Není to ani tak, jak tady zaznívalo, že tady stavíme staré proti mladým nebo nějakou konkrétní skupinu. Je potřeba si jenom objektivně uvědomit, že na své důchody nikdo ani z našich prarodičů, ani rodičů, ani my si dopředu během života nešetříme. Naše odvody i odvody našich rodičů a prarodičů vždy sloužily k tomu, že v okamžiku, kdy peníze byly státu odvedeny, následující měsíc stát tyto peníze vyplatil těm, kteří byli v důchodu, tedy rodičům a prarodičům té produktivní generace. Tak to bylo po desetiletí, tak to je a tak to bude i v budoucnu, na tom je založený ten průběžný systém, který se dostane do potíží v okamžiku, kdy se sníží významně porodnost, kdy porodnost je pod hodnotu 2,1 a kdy se nám také výrazně začne prodlužovat doba dožití a kdy nám také začne přicházet mladá generace později na pracovní trh, než to bylo obvyklé v minulosti. Všechny tyto skutečnosti, které jsem teď jmenoval, se nám za posledních třicet let začaly významněji projevovat. Po roce 1990 poklesla výrazně porodnost, oproti obdobím předtím se nenarodilo více než 900 000 dětí. Prodlužuje se délka dožití, což je pozitivní, z toho určitě máme všichni ve společnosti radost a myslím, že to je odraz toho, jak se životní úroveň i úroveň zdravotnictví výrazně zlepšila, ale zároveň je také objektivní fakt, že dneska jedna pětina dětí má odklad při nástupu do první třídy. Máme zde zpět už po několik desetiletí devítiletou školní docházku místo osmileté, máme zde také to, že nám oproti generaci našich rodičů, kdy do dvaceti let pracovala polovina populace, tak dneska pracuje necelá desetina. To jsou všechno významné faktory, které je potřeba prostě zohlednit, a proto důchodovou reformu děláme. Děláme ji právě proto, že ne že stavíme mladé proti starým nebo důchodce proti rodičům, ale právě proto, aby ten systém byl schopen v té mezigenerační solidaritě fungovat vyváženě a pamatoval právě i na dnešní čtyřicátníky, třicátníky i dvacátníky.

Pak tady také zaznívaly řekněme informace o tom, že kdybychom se bavili o důchodové reformě, tak tady řešíme druhý a třetí pilíř. Zkušenost s druhým pilířem máme myslím za sebou, kdy se ta reforma tehdy nepovedla, protože právě řešila pouze druhý pilíř a neřešila to nejpodstatnější, na čem stojí celý důchodový systém, a to je průběžný pilíř. A my dneska řešíme především změny v průběžném pilíři, který je tím nositelem toho, že ten systém opravdu bude fungovat, a doplňujeme pozitivní změny ve třetím pilíři, abychom podpořili tu individuální cestu penzijního připojištění, aby stát dokázal více přispět na tuto formu podpory zajištění ve stáří, aby dokázal ta pravidla upravit, aby odpovídala opravdu tomu, že ty peníze, které s tou státní podporou tady budou mít lidé k dispozici, aby opravdu sloužily k tomu, že budou podporovat zajištění dobré životní úrovně ve stáří.

Byly tady zmíněny informace o tom, že nevycházíme z aktuálních dat a že nejsou tady přesná data. Tak všechna podstatná data pro to, abychom věděli, že důchodovou reformu musíme udělat, a všechna podstatná data pro to, abychom viděli, jak ji máme nastavit, tak ta máme, ta víme. To jsou fakta, která se, některá z nich, stala a jsou neoddiskutovatelná. Například oblast změny demografie za posledních 30 let, změna porodnosti a výhled na budoucí roky je dneska poměrně velmi jasně, precizně predikovatelný a s těmito daty pracujeme.

Je samozřejmě pro mě smutné sledovat to, když tady v minulosti zaznívaly výroky politiků především za hnutí ANO, kteří měli tu vládní zodpovědnost a tehdy se vyjadřovali o klíčových parametrech možné změny důchodového systému výrazně jinak, než se vyjadřují dnes. Já samozřejmě rozumím tomu a sám jsem byl jako člověk, jako politik jak v té vládní roli, tak v opoziční a dneska znovu vládní. Musím říct, že takové významné obraty o 180 stupňů, takové jsem si myslel, že tady nezažijeme, nebudeme sledovat. A musím říct, že mě to mrzí, protože ty výroky, které tady padaly v dobách, kdy byl ministrem financí Andrej Babiš a následně premiérem, kde byla ministryní financí Alena Schillerová, tak kdybychom vzali tehdejší výroky, tak bychom vlastně se velmi blížili té představě o tom, jak má ta důchodová reforma vypadat v tom návrhu, který vlastně navrhujeme.

Já budu moc rád, když se ještě v těch příštích týdnech a měsících u těchto věcí dokážeme více racionálně bavit, protože si myslím, že jsou i věci, které jsou neoddiskutovatelně pozitivní, které v té důchodové reformě jsou, které si myslím, že musí vnímat i opozice, jako je jasná podpora právě ocenění rodičovství a mateřství. To, že poprvé bude důchodový systém opravdu systémově oceňovat to, že lidé mají odvahu, mají lásku, mají chuť vychovávat a vzdělávat a podporovat vzdělání budoucí generace, která právě bude jednou tou produktivní, to je to klíčové opatření, které to podporuje tou formou rodinného vyměřovacího základu. To si myslím, že je jednoznačně pozitivní věc, dobrovolný společný vyměřovací základ u manželů nebo partnerů. Zase věc, která výrazně podporuje opravdu zase to, že tito lidé spolu sdílí tu domácnost, někdo z nich má vyšší, někdo nižší příjmy z důvodu třeba právě toho zajištění fungování rodiny a péče o děti a že těmto lidem dáme opravdu transparentní, férovou možnost, aby tito lidé si mohli dobrovolně sdílet roční vyměřovací základ, a následně podle toho budou vypočteny jednou jejich důchody. Že to pomůže výrazně ženám, které statisticky ovdoví dříve, to jsou jednoznačně zase pozitivní věci. To, že tam samozřejmě i pozitivně uděláme úpravu, která je vstřícnější vůči vdovám a vdovcům, si myslím, že je jasná odpověď i na konkrétní životní praktické situace, se kterými se potkáváme i u lidí, kteří potom žádají na ministerstvu nejenom mne, ale i mé předchůdce o zmírnění tvrdosti zákona, tak si myslím, že je zase krok správným směrem.

To, že ten rodinný vyměřovací základ bude opravdu pozitivně oceňovat nejenom to mateřství a rodičovství, ale i péči o osobu blízkou, ten obrovský důraz na to, že nám v sociálních službách záleží, abychom v budoucnu posílili to, že lidé budou schopni pečovat o své rodiče, prarodiče, o své děti, o své osoby blízké v tom domácím prostředí, pokud to je možné, je zase obrovský krok pozitivním směrem.

To, že se také pouštíme do toho, abychom dokázali nadefinovat ty jednotlivé náročné profese, kde je opravdu negativní dopad na lidské zdraví, kdy opravdu lidé jsou fyzicky opotřebení a je tady neoddiskutovatelné to, že neumíme na té jejich pracovní pozici lidské zdraví chránit lépe, že toto nastavíme do důchodového systému, je věc, která je pozitivní, je v pořádku, je férová. Ten systém to opravdu desítky let potřebuje. Nebylo to, dneska už to máme nastaveno u zdravotnických záchranářů a hasičů a budeme k tomu doplňovat ty jasně definované náročné profese.

To jsou bez diskuse opatření, u kterých si myslím, že každý racionální člověk, ať je z koalice, z opozice, ať je zaměstnavatel, nebo odborář, tak si myslím, že musí vnímat, že samozřejmě toto je potřeba zrealizovat.

Ano, děláme i kroky, které znamenají posílení na straně příjmů tohoto systému. To znamená, děláme zvýšení i té minimální odvodové míry u osob samostatně výdělečně činných, které ale podnikají už čtvrtým a dalším rokem a mají to jako svoji hlavní činnost, a dáváme to na podobnou úroveň, jako je hodnota odvodů z minimální mzdy. A myslím si, já to říkám jako člověk, který začal dráhu živnostníka na vysoké škole, který ví, jak je safra těžké dokázat začít podnikat, dokáže to ustát, který toto dělal dvanáct let. Myslím si, že je ale namístě říci prostě, že by to mělo být, ten odvod, odpovídající alespoň hodnotě minimální mzdy. My to rozkládáme, to postupné navýšení, do tří let, ale zároveň také jasně říkáme, že těmto lidem ten jejich průměrný důchod se potom měsíčně zvýší o 4 000 korun. Takže to je opravdu jako krok, který zase vede k tomu, aby tito lidé potom také, aby i oni měli v budoucnu důstojné a výrazně vyšší důchody, než mají v průměru dnes.

Ano, řešíme i dohodáře, protože když se podíváme na vývoj posledních deseti let u dohod o provedení pracovní činnosti a u dohod o provedení práce, tak ty takzvané DPČ, ty nám zůstávají v nějaké konstantní úrovni, co se týče do počtu těchto dohod i do velikosti objemu vypláceného na tyto dohody. A když se podíváme na DPP, dohody o provedení práce, tak ty nám výrazně narostly jak co se týče do množství, tak i do objemu. A když tento systém necháme bez jakékoliv úpravy dál, tak co se nám bude stávat? Bude se nám logicky dít to, že firmy, které umí velmi dobře optimalizovat personální náklady, budou stále více a více lidí převádět na dohody o provedení práce, případně na OSVČ. A pak ten náš sociální systém, ale i zdravotní i daňový prostě nebude schopen fungovat. Tento stát bude mít obrovský problém v budoucnu při takovémto trendu vlastně dokázat hradit ty náklady, které jsou z těchto systémů a z tohoto výběru pojistného hrazeny. Takže proto přistupujeme k těm krokům, kdy říkáme ano, u dohod zachováme to, aby tady mohl fungovat ten dohodář v tom limitu, ale začneme sledovat tu kumulaci a začneme potom u té kumulace vlastně vytvářet i ten odvod pro sociální pojištění. Mimo jiné i proto, co nám ukázala situace v covidu, kdy jsme v covidu viděli, že lidé, kteří pracují na dohody, najednou zůstali bez prostředků, neměli nárok na ošetřovné. Takže je potřeba opravdu ty systémy vyvážit.

Je potřeba se podívat i na tu stránku příjmů, což děláme, a zároveň děláme i kroky, které vedou k tomu, abychom to poměrně rychlé tempo nárůstu výše jak těch nových důchodů, tak i tempo u těch valorizací, které - v minulých letech ta minulá vláda neudělala úplné uvážené kroky. Ne že by to člověk nepřál, ale musíme na to v tom rozpočtu veřejných financí mít prostředky. Tak v okamžiku, kdy bychom byli dlouhodobě přebytkoví, tak klidně tyto kroky dělejme. Ale my jsme dlouhodobě deficitní jak v tom systému sociálního důchodového pojištění, tak v tom systému veřejných státních financí. Proto říkáme ano, my to o něco málo zpomalíme, ale pořád ty současné důchody budou plně valorizované o inflaci a jednu třetinu růstu reálných mezd. A ty nové důchody také porostou velmi slušným tempem, kdy za příštích deset let se hodnota průměrného důchodu zvýší zhruba o dalších 10 000 korun. To je predikce. Takže rozhodně neplatí to, že by tady - nebo jak tady někdo říká, že tady chceme někomu sebrat jeho důchod, snížit jeho důchod a podobně. To je věc, která opravdu není pravdivá, a nemohu s tím takto souhlasit.

Já si dovolím ještě jenom krátké vyjádření některých výroků, které tady v posledních zhruba třech a půl hodinách zazněly, a budu tedy už jenom velmi telegrafický. Tady zaznělo hodně na téma inflace a drahých potravin z úst pana předsedy Andreje Babiše z hnutí ANO. Já myslím, že když se podíváme na výsledky celého holdingu Agrofert, který je dneska nejvýznamnějším hráčem na poli zemědělských komodit a významným hráčem na poli potravin, tak když se podíváme na zvýšení obratu, zvýšení hospodářského výsledku a k tomu připočteme ty dotace, tak si myslím, že kdyby Andrej Babiš chtěl, tak může také výrazným způsobem říci, já si zachovám nějakou výši svých zisků, které třeba mně v minulosti postačovaly, a nebudu tlačit na to, abych takovýmto způsobem vydělával na téhle situaci pro holding Agrofert. Myslím si, že ta data jsou poměrně jasná a veřejná.

Když se podíváme na otázku zmiňovaného ČEZu, který tady zazněl, tak já k tomu dám poznámku - i předchozí vláda mohla vyřešit otázku vykoupení ČEZu tak, aby tam byl stoprocentní podíl státu, a nic pro to vlastně konkrétně neudělala. Proto jsem rád, že potom Karel Havlíček tady vystoupil a řekl, na rozdíl od svého stranického šéfa Andreje Babiše, že to on logicky vyčítat moc vládě nemůže, protože ani oni sami v tom moc neudělali, nebo v tomhle duchu to vyjádření znělo.

Když se podíváme na otázku inflace, která tady byla tak často zmiňovaná, myslím, že většina renomovaných ekonomů, ať už jsou to ekonomové, kteří jsou někdy více orientovaní napravo, nebo nalevo, tak jasně říkají, že počátek v roztočení kol inflace byla otázka nedobře cílených podpor v době covidu. To, že jsme tady vypláceli prostředky podnikům, nadnárodním řetězcům, které tady měly zavřené obchody, ale fungovaly online, to, že se vyplácely podpory pro kasina a podobně, a kdy do ekonomiky šlo obrovské množství peněz. A i NKÚ jasně konstatoval, že velká část těchto peněz nešla na tu cílenou smysluplnou podporu právě těm, kteří v tom covidu tuto podporu potřebovali.

Musím říct, že pokud jde tady ještě o úspory státu, které tady byly kritizovány, my jsme jasně udělali kroky, které vrátily počty státních úředníků pod státní službou na hodnotu roku 2015. Opravdu ty takzvané bílé límečky máme dneska na nižších počtech, než byly za minulé vlády Andreje Babiše. To není ani chlubení, to je konstatování konkrétního čísla.

Pokud tady byl kritizován rozpočet, já myslím, že tady někteří, kteří říkali ještě před dvěma třemi měsíci i z opozice své výroky o tom, že tady bude deficit 400 miliard a více, tak jsou teď asi hodně zklamaní, protože je evidentní, že se nám podaří ten rozpočet udržet, ten deficit, kolem té hodnoty, kterou jsme si naplánovali. Vláda pro to dělá konkrétní kroky, jak úsporné kroky, tak z hlediska posílení čerpání evropských finančních prostředků. Takže je opravdu velmi reálné, že budeme někde kolem těch 250 - 295 miliard deficitu.

Pokud jde o otázku podpory firmám veřejného sektoru, já jsem tady poslouchal ze strany mnoha opozičních politiků v průběhu září, října na podzim loňského roku, jak budou firmy propouštět, jak se budou firmy zavírat, jak nebude plyn, jak vzroste nezaměstnanost, mohl bych tady možná i konkrétněji ty osoby citovat. Nic z toho se nestalo. Nic z toho se nestalo, podniky nepropouštěly, podniky nezavíraly provozy, plyn jsme dokázali zajistit, ceny dneska poklesly na hodnoty před rok 2022 a počátek války na Ukrajině a ta situace je stabilní. Mimo jiné proto, že vláda ty kroky udělala. Možná by bylo fér říct, nebylo to třeba možná úplně vždycky tak rychle, jak to rychle být mohlo, ale prostě vládními opatřeními, zastropováním těch cen, nastavením podpory pro veřejný sektor, domácnosti, firmy, ta situace je dneska stabilní. Česká republika má dlouhodobě nejnižší nezaměstnanost, tak to je i v těchto měsících, a nedošlo k žádnému propouštění. A to tady lítala čísla o tom, jak 60 % firem bude propouštět.

Takže jestli někdo tady dělá atmosféru strachu a pracuje tady se strachem, tak jsou to tady především někteří kolegové z opozice. My se snažíme dělat kroky racionálně. Ano, můžeme být lepší v komunikaci, to já uznávám, snažím se o to, tady na půdě Sněmovny trpělivě poslouchám, odpovídám na ty reakce. Celý minulý týden jsem to tady dělal, když jsem tady byl v úterý a ve středu k tématu důchodů.

Já se podívám potom ještě na tu otázku, která tady padla, jak vláda podporuje příchod strategických investic. Ano, podporuje. Děláme maximum dneska pro to, abychom dokázali získat velkou investici ze strany Volkswagenu, aby tady byla provozovna gigafactory v Líních u Plzně. Je to ta zahraniční investice, o které se říká, že je ta rozdílová. Ta když se podaří, tak samozřejmě v České republice to bude znamenat obrovský posun z hlediska zaměstnanosti, rozvoje vědy a výzkumu v návaznosti na automotiv a tak dále. Přidám k tomu jednání s americkými partnery o tom, abychom do České republiky přivedli výrobce čipů. To se zase týká Rožnova pod Radhoštěm. Takže děláme kroky pro to, abychom tady opravdu dokázali - a mohu pokračovat, ještě se blíží další jednání - abychom dokázali tady mít nové zajímavé investory, abychom posunuli naši ekonomiku opravdu zase o kus kupředu, abychom drželi ten prst na tepu doby.

Musím říci, že třeba označení toho, že dneska vede Hospodářskou komoru politik, tak já se přiznám, nevím, jestli pan předseda Babiš zapomněl, že předchozí pan prezident Hospodářské komory byl také politik. To není nic výjimečného. Když pan předseda Babiš mluví tak často o zahraničí, když se podíváme do zahraničí na západ od nás, tam je prakticky běžné, že bývalí politici, kteří se věnovali ekonomicko-hospodářským tématům, velmi často dělají právě prezidenty či předsedy takovýchto institucí, jako jsou hospodářské komory nebo svazy různých jednotlivých oborů v oblasti průmyslu a podobně.

Musím říct, že mě mrzí poznámka, která tady zazněla k tendru na Dukovany, protože ta opravdu nebyla férová. My jsme tady zažívali tři čvrtě roku vysvětlování ze strany Andreje Babiše i Karla Havlíčka, jak ta investice, když do ní přijdou i uchazeči z Číny a Ruska, jak to bude skvělé, že tam bude ta konkurence, jak se jí nemáme bránit. Pak tedy pod tlakem i bezpečnostních informačních služeb pan premiér vzal zpátečku, začal říkat, že ta Čína tam tedy být nemá. To se stalo také v čase, to je krásně dohledatelné. Ale myslím, že pan ministr průmyslu a obchodu a dopravy v jednom Karel Havlíček tady dlouhé měsíce vysvětloval, jak je skvělé tam to Rusko nechat, jak ten Rosatom bude jako suprový partner do toho tendru. To jsme tady poslouchali nekonečné hodiny, až Vrbětice - až Vrbětice! - dokázaly změnit pohled vlády na tuto problematiku.

Ještě si dovolím jenom pár stručných telegrafických poznámek. Pak tady zaznělo, jak pan bývalý ministr životního prostředí Brabec realizoval přehrady. Já mám velký respekt k Richardu Brabcovi a myslím si, že dokázal spoustu věcí na rezortu MŽP nastavit velmi dobře. Tady veřejně řeknu, že například fungování platební agentury Státního fondu životního prostředí je velmi efektivní, a to mám tedy srovnání a měl jsem také možnost vidět některé platební agentury zblízka. Ale tady se pan předseda Andrej Babiš hrubě spletl. Protože ministr životního prostředí nikdy žádné přehrady nechystal, nechystá a chystat nemůže. Je to gesce ministra zemědělství. A ty přehrady, které se dneska začínají postupně realizovat, tak některé jsem já zdědil od svých předchůdců, tam si nebudu připisovat zásluhy, a dalších šest jsme se rozhodli realizovat za naší vlády. Za Bohuslava Sobotky jsme tento návrh připravili, já jako ministr zemědělství jsem ho tam přinesl, a byla na tom spoluúčast dalších rezortů. Takže to není, že jeden člověk a jeden ministr něco udělá, ale toto je gesce vyloženě konkrétně ministerstva, které to ve spolupráci s ostatními rezorty připravovalo.

Nikdo se nechystá prodávat ani Budvar, ani privatizovat Lesy. Já nemám rád, když tady u tohoto pultíku zaznívají takové ty fráze, kdy potom tady se to podává v duchu, jako že se něco takového chystá. Nesmysl, nic takového se nechystá. Kdyby Andrej Babiš byl korektní politik, tak by takové výroky nikdy neříkal. Naopak, za našeho působení, když jsem byl ministr zemědělství, tak jsem vlastně rozhodl o největší investici v historii Budvaru. Nainvestovali jsme zhruba 2 miliardy korun do Budvaru, aby se stal opravdu podnikem, který bude efektivní, který rozšíří svoji výrobu hlavně na export, protože tam má nejvyšší přidanou hodnotu. Takže musím říct, že mě štvou takováto vyjádření, která dopředu - ten člověk ví, když to říká, že nemluví pravdu. Říká to schválně proto, aby zkresloval realitu, aby lidé, kteří neznají souvislosti a kteří se na to dívají, potom tak moudře pokyvovali hlavami a říkali panečku, tak ten to říká. Ale taková ta pravda není a nemůže být.

Pak si dovolím poznámku, tady Andrej Babiš říkal, a fakt nejsem ten, kdo by chtěl se tu nějakým způsobem za každou cenu vymezovat, ale když už používáte argumenty, a tady Andrej Babiš řekl, že nikdo nepostavil novou nemocnici. Tak já jenom chci připomenout, že stavba nové nemocnice byla připravena v této zemi, kdo ji zastavil, byl hejtman Zlínského kraje za hnutí ANO, když byl zvolen. Jiří Čunek jako hejtman Zlínského kraje připravil všechno pro to, aby se ta nemocnice mohla postavit. Nová nemocnice, velmi moderní nemocnice. Tak si jenom řekněme, když tady někdo řekne tu kritiku, že se nic nestaví, tak ať řekne - a můj hejtman to zastavil. A pak to bude v pořádku, to konstatování. Ale nemůže říct A, když nedokončí B.

Já pak jenom ještě reaguji - ještě tady říkal pan kolega Karel Havlíček, že jenom kritizujeme, že se vysmíváme, že jsme neudělali nic. Tak já nejsem člověk, který by se někomu vysmíval. Já s každým vás, když přijdete, mluvím věcně, snažím se řešit konkrétní problémy. Řešíme věci, děláme důchodovou reformu, děláme velkou reformu dávkového systému, děláme reformu podpory v nezaměstnanosti, to už jsou věci, které jsou v běhu. Prostě lidé, kteří mohou objektivně pracovat, mají zdravé ruce, nohy a hlavu, tak prostě pracovat budou, nebo nebudou požívat takové podpory v sociálním systému. A něco z toho už je dneska v běhu, už je to v návrhu legislativním, a některé věci připravujeme tak, aby byly v účinností nejpozději od 1. 1. 2025. Děláme obrovský posun v digitalizaci. Tak prosím neříkejte takovou nepravdu, že nikdo nic nedělá. Jako to fakt není férové.

To stejné tady padalo - zneužívání dávek a podpor v nezaměstnanosti. Zase, když se podíváte na ozdravný balíček, je tam celá část, která se týká výrazného zpřísnění vyplácení podpor v nezaměstnanosti. Já jsem o tom mluvil před zhruba půl rokem, že to uděláme. Ten první návrh už je tam obsažen a ve velké reformě dávkového systému to bude propojeno, jak politika nezaměstnanosti, politika státní sociální podpory a politika dávek hmotné nouze. Všechny tyto tři věci propojíme, zadresníme, budeme schopni získat daleko více dat. A ten systém opravdu daleko lépe si bude umět pohlídat, jestli přichází člověk, který opravdu objektivně potřebuje pomoct, anebo jestli přichází člověk, který zkouší, jestli ten stát nemůže někde, jak se říká lidově, podojit. Toto se výrazně změní a na tom pracujeme.

Já moc děkuji za pozornost. Snažil jsem se jenom velmi stručně, věcně za těch zhruba tři a půl hodiny diskuse, kterou jsem poslouchal, si udělat pár poznámek a kde jsem měl pocit - ne pocit, ale kde mám přesvědčení, že to nebylo férové, nebylo to pravdivé, tak jsem se snažil zase jenom korektně, bez nějakého zvyšování hlasu, dát důraz na to, kde jsou ty argumenty, kde jsou ta fakta. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk koaličních poslanců.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám, pane ministře. Než budeme pokračovat, načtu omluvy. Na celý jednací den z osobních důvodů se omlouvá pan poslanec Marek Benda, na celý jednací den z osobních důvodů se omlouvá pan poslanec Petr Fifka, od 12 do 13 hodin z pracovních důvodů se omlouvá paní poslankyně Věra Kovářová, na celý jednací den z pracovních důvodů se omlouvá paní poslankyně Zdeňka Němečková Crkvenjaš, dále od 12.30 do 13.15 z pracovních důvodů se omlouvá paní poslankyně Eliška Olšáková a od 12.30 do 14.30 z pracovních důvodů se omlouvá paní poslankyně Petra Quittová.

Budeme pokračovat dál. Každopádně pan ministr vystoupil ještě před otevřením rozpravy. Já tedy otevírám rozpravu, do které eviduji tři přednostní práva. Jsem si vědom, že eviduji pět faktických poznámek, ale já nemohu udělit slovo na faktické poznámky v okamžiku, dokud nevystoupí někdo v obecné rozpravě, protože faktické poznámky reagují na probíhající rozpravu, která byla teprve nyní otevřena. Jako prvnímu s přednostním právem udělím slovo panu předsedovi Tomiu Okamurovi. Potom pro pořádek říkám, že je zde přednostní právo Radima Fialy a paní předsedkyně Aleny Schillerové. Vzhledem k tomu, že jsme v obecné rozpravě, tak po vystoupení pana předsedy Tomia Okamury mohu udělit slovo faktickým poznámkám. (Reakce z pléna.) Nebyla otevřena rozprava a já jsem řekl... Kolegové, nepokřikujte na mě, já vám to vysvětlím. V této fázi čtení zákona, jestliže je přerušeno třetí čtení, než je otevřena rozprava, vždy se dává slovo ministrovi před otevřením rozpravy a pak následně je otevřena rozprava. Je to standardní postup. Tak jsem postupoval i dnes. Není to nic mimořádného. Děkuji vám za pochopení.

Prosím, pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Tomio Okamura: Vážené dámy a pánové, máme tady dnes opět před sebou návrh vládní pětikoalice, kterým Fialova vláda prosazuje faktické okradení důchodců. Vláda navrhuje výrazné snížení řádných valorizací důchodů, úplné zrušení mimořádných valorizací důchodů a zpřísnění podmínek pro odchod do předčasného starobního důchodu včetně snížení tohoto typu penzí.

Hnutí SPD tyto vládní návrhy jednoznačně odmítá a navrhujeme zamítnutí, takže se o mém návrhu na zamítnutí bude teď ve třetím čtení hlasovat. Zároveň ještě během tohoto projednávání navrhne naše poslankyně SPD Lucie Šafránková vrácení vládního návrhu do druhého čtení, abychom znovu dali prostor k pozměňovacím návrhům, jelikož současný návrh Fialovy vládní pětikoalice znamená okradení současných i budoucích důchodců. A s tím SPD zásadně nesouhlasí. Zároveň předkládáme k této vládní novele deset vlastních pozměňovacích návrhů, kde požadujeme zachovat stávající podobu valorizací důchodů nebo jejich alternativní úpravu v podobě zvyšování důchodů všem jejich příjemcům vždy o stejnou finanční částku, což by bylo spravedlivé a pomohlo by to nízkopříjmovým důchodcům.

Co se týče předčasných důchodů, navrhujeme zachování současného nastavení podmínek včetně umožnění omezeného přivýdělku při jeho pobírání i pro zaměstnance na standardní pracovní poměr. Současně navrhujeme možnost odchodu do řádného starobního důchodu bez jakéhokoliv jeho krácení pro občany, kteří odváděli důchodové pojištění 45 a více let. Hnutí SPD brání a bude bránit sociální a ekonomické zájmy a práva všech současných i budoucích příjemců důchodů.

Všichni se tady shodujeme v tom, že je potřeba udělat důchodovou reformu. Zásadní rozdíl je ale v pohledu na provedení této reformy. Zatímco SPD chce důstojné podmínky pro současné i budoucí důchodce, Fialova vláda je chce fakticky okrást. Cesta ale přece nemůže být v tom, že v čase, kdy se kvůli neschopné vládě rekordně zvyšují životní náklady, tak lidem peníze vláda sebere. Bavíme se tu o bezmocných lidech, o starých, nemocných, nebo dokonce invalidních spoluobčanech, kteří nemají, jak si vlastní silou zvýšit příjem. Řešení přitom není až tak nereálné, jen je třeba problém s důchody řešit ve vícero rovinách. Nepomůžou jednoduché účetní triky, které předvádí zoufalá Fialova vláda, tedy na straně příjmů zvýšit daně, odvody a na té druhé nevalorizovat důchody, udržovat úmyslně inflaci, drahé energie, vysoké výdaje státu jak na cizince, tak na vlastní správu.

Šéf Nejvyššího kontrolního úřadu pan Kala nedávno řekl to, co cítíme všichni. Česká ekonomika přešla z tržní ekonomiky do plné ekonomiky dotační. Jen v letech 2014 až 2022 se u nás vyplatilo na dotacích 750 miliard korun a velká část vyletěla oknem. Dokonce podle zjištění Nejvyššího kontrolního úřadu v podstatě ty projekty naplňovaly tu podstatu pouze z 10 %, často pouze z 10 %. Proč? U příjemců začíná převládat snaha dotace vyčerpat bez ohledu na přínos pro ekonomiku. Jak to souvisí s důchody? Zcela přímo. Ekonomika má peníze na důchody vydělat, nikoliv je vyčerpávat. Dotační politika peníze nejen odčerpává, ale v mnohých případech ekonomiku oslabuje. Příjem státu je jedna věc. Ta další je změna v samotných důchodech. Stát důchodem zajišťuje své staré nebo bezmocné občany, kteří splnili státem nastavená pravidla. Tento důchod musí stačit na důstojný život, na nájem, jídlo, ošacení i na kulturu a sociální život ve stáří. Tento důchod by měl být minimálně ve výši hranice chudoby dané pro Českou republiku, aby pod touto hranicí staří lidé neživořili.

To, co je potřeba říct v neposlední řadě, že současně s výše uvedeným by stát měl začít zlevňovat život nejen sám sobě, ale také občanům. Po léta jsou to samozřejmě energie, voda a telekomunikace. Je zcela namístě zestátnit ČEZ. Voda by se měla vrátit po zločinné privatizaci zpět do rukou měst a obcí. A co týče telekomunikací, tak by měl stát poskytovat alespoň prostřednictvím státní firmy alternativní službu, a tím by jednoznačně a ihned snížil ceny na trhu. Když ČEZ bude prodávat elektřinu za kilowatthodinu za 2 až 3 koruny, tak vydělá přímo na těch třech korunách, lidem a firmám zároveň sníží náklady a lidé následně budou potřebovat méně sociální pomoci a firmám zbude víc na investice i na daně. A stát opět vydělá.

Po dlouhá léta tu máme kvůli dosavadním neschopným vládám jedny z nejdražších telekomunikací. Máme předraženou vodu, máme předražené bankovní služby, máme předražené i potraviny a další zboží, které, světe div se, na Západě mají levnější, přestože vydělávají více. A opět je to jednoduchá matematika. Říkám vládě, snižte ceny jídla, energií, telekomunikací a podobně a nebude třeba o tolik zvyšovat platy ani důchody. Vy pomáháte spekulantům škubat občany a firmy, jak se dá, a pak křičíte, že důchodci toho moc projedí. To je dost odporné a vina za vše padá na hlavu vaši, a pravda, i všech minulých vlád.

Ale pojďme ke konkrétním návrhům, které tu dnes vláda předkládá. Bohužel vládní návrh na změnu zákona o důchodovém pojištění není ani první, ani žádnou jinou částí dlouho slibované důchodové reformy. Jde pouze o sérii několika parametrických úprav tohoto zákona, které se týkají podoby řádné a mimořádné valorizace důchodů a zpřísnění podmínek pro odchod do předčasného starobního důchodu i podmínek jeho pobírání, výše či jeho zvyšování. Jde tedy pouze a jedině o snižování tempa růstu důchodů a jejich reálné hodnoty a kupní síly oproti současnému stavu. Vláda chce snížit tempo růstu řádných valorizací důchodů a mimořádné valorizace chce rovnou zrušit, což poškodí všechny důchodce a nejvíce ty nízkopříjmové.

Zpřísnění podmínek pro odchod do předčasného důchodu zase neodůvodněně silně zasáhne a poškodí občany, kteří tvrdě celý život pracují už třeba od 17, 18 let v těžkých profesích a mají podlomené zdraví, anebo prakticky všechny pracující vysokoškoláky. Vláda chce tyto lidi trestat pětkrát. Zkrátí jim dobu, o kolik let dříve před řádným odchodem do důchodu mohou jít do předčasného, z pěti na tři roky. Prodlouží jim dobu účasti na důchodovém pojištění, po které lze odejít do předčasného důchodu, z 35 na 40 let. Zpřísní koeficient trvalého krácení předčasného důchodu. Navrhuje úplný zákaz valorizací zásluhové, tedy té výrazně vyšší složky předčasného důchodu. To je amorální až protiústavní. Pátým trestem pro příjemce předčasných důchodů ze strany vlády je zákaz přivýdělku prostřednictvím výdělečné činnosti, tedy v dikci zákona zákaz výkonu pojištěného zaměstnání, byť by šlo o minimální částečný úvazek.

Návrh ministra Jurečky snižuje rozsah podstatné části řádné valorizace důchodů ze současného procentuálního poměru odpovídajícího polovině růstu reálných mezd na třetinu tohoto růstu a mimořádné valorizace rovnou ruší. Mimořádné valorizace důchodů v případě růstu inflace, takzvaného důchodcovského spotřebního koše, nad 5 % ve sledovaném období má nahradit jakýsi dočasný sociální příspěvek, sociální dávka nazvaná přídavek k důchodu vyplácený jen po omezenou dobu několika, tří až šesti, měsíců do příštího řádného zvýšení penzí. Tento přídavek by se navíc nestal na rozdíl od současné mimořádné valorizace trvalou a pevnou součástí výměru důchodu, což významně a trvale sníží důchody všem jejich příjemcům. Vláda tento přídavek přirovnává, co se týče jeho průměrné nominální výše, k podobě letošní krácené červnové mimořádné valorizace důchodů, kterou řeší Ústavní soud. Jde tedy o snížení průměrné mimořádné valorizace u průměrného důchodu pokaždé o cca tisíc korun se všemi dopady na další vývoj důchodu každého jeho příjemce, tedy na snižování výše i tempa růstu tohoto důchodu. Tato bezdůvodná a asociální změna nevratně poškodí statisíce příjemců důchodu a povede do takzvané příjmové chudoby. A to je pro nás nepřípustné.

Vrcholným paradoxem zrušení institutu mimořádné valorizace důchodů a její nahrazení dočasným přídavkem k důchodu je to, že by velmi reálně mohlo docházet k situacím, kdy by se důchody všech jejich příjemců k 1. lednu určitého roku po odebrání onoho dočasného přídavku mohly nejen reálně, ale i absolutně, tedy v nominální výši, výměrou snížit. Navíc kvůli tomu, že vláda Petra Fialy absolutně nezvládá boj s inflací, kterou sama kombinací svého diletantismu a nečinnosti přiživuje, už druhým rokem klesají reálné mzdy českých zaměstnanců, a dokonce, jak už jsem říkal dnes dopoledne, reálné mzdy v České republice kvůli Fialově vládě teď klesly o 7,5 %. To je nejvíce, nejvíce, nejvyšší pokles reálných mezd v rámci zemí sdružených v OECD, tedy v podstatě všech rozvinutých zemí. Takže i prokazatelně v tom mezinárodním srovnání je Fialova vláda nejhorší. To, o čem tady hovořím, právě v kombinaci s poklesem té reálné mzdy a v kombinaci s tím zrušením institutu mimořádné valorizace důchodů a jejím dočasným nahrazením přídavkem k důchodu, je to opravdu celoevropský unikát, že by se mohly ještě v podstatě po odebrání onoho dočasného přídavku nejen reálně, ale i absolutně ty důchody v té nominální výši výměru snížit. Takže ta řádná lednová valorizace důchodů bude možná i opakovaně nižší než v předchozích letech už jenom proto, že růst mezd v ní nemůže být a nebude zohledněn, protože žádný není.

Vláda má bojovat s příčinami inflace, s narůstajícím deficitem veřejných rozpočtů, proti astronomicky vysokým cenám energií, potravin a bydlení, nikoliv proti seniorům a jejich životní a existenční úrovni. Oni deficit veřejných financí ani v evropském měřítku rekordní inflaci nezavinili. Nižší inflace rovná se mimo jiné nižší náklady na valorizace důchodů. I proto byl takzvaný důchodový účet v předcovidové době, například v letech 2018 až 2019, v docela výrazném přebytku. A může být vyrovnaný nebo přebytkový zase, když budeme mít ekonomicky gramotnou a příčetnou vládu. Vysoká inflace a stamiliardové schodky státního rozpočtu nejsou nějaké danosti shůry a navždy. Je to jen a jen vizitka činnosti konkrétní vlády, tedy především současné Fialovy vlády.

My v SPD požadujeme, aby se podoba řádných valorizací nijak neměnila a aby institut mimořádných valorizací důchodů zůstal zachován a aby probíhal vždy o plný aktuální růst inflace v takzvaném důchodcovském spotřebním koši jako doposud a aby navýšení důchodů formou mimořádné valorizace bylo i nadále trvalou součástí důchodu. U valorizací důchodů jsme ochotni jednat - a je to naše neměnné stanovisko již několik let - maximálně o takové jejich případné budoucí změně, která by jejich mechanismus nastavila co možná nejspravedlivěji tak, aby nepoškozoval nízkopříjmové důchodce, k čemuž nyní nepochybně dochází. Proto už také dlouho navrhujeme, aby byla v rámci valorizací co nejvíce zvyšována v závislosti na růstu míry inflace a reálných mezd o stejnou finanční částku, vypočtenou například z aktuálního průměrného důchodu, základní složka důchodu, která je pro všechny její příjemce jednotná, při současném zachování určité míry zásluhovosti - o té debatujme. Mimochodem pozměňovací návrh s tímto obsahem podává k této vládní novele i naše poslankyně Lucie Šafránková.

Co se týče vládního návrhu na zpřísnění podmínek odchodu do předčasného důchodu, je pro nás nemyslitelné jej v předložené podobě jakkoliv podpořit - a sdělili jsme to i ministru Jurečkovi při vzájemných jednáních - zejména proto, že možnost odchodu do předčasného důchodu ztěžuje příliš a naprosto nepřiměřeně, čímž ji činí pro široké skupiny občanů napříště prakticky nevyužitelnou i proto, že tyto důchody paušálně nepřijatelně snižuje. Obecně přitom jako SPD ohledně úpravy předčasných důchodů uznáváme potřebu nastavit podmínky jejich čerpání, jejich nastavení a jejich výše tak, aby předčasný důchod nebyl výhodnější než důchod řádný, k čemuž nyní v letech vysoké inflace někdy docházelo nikoliv vinou žadatelů o důchod. K tomu ovšem stačí jedna jediná jednoduchá úprava jejich přepočtu.

Ale vládní návrh jde v tomto směru mnohem dále, než je nutné. Uvědomme si rovněž, že občané do předčasného důchodu v drtivé většině případů nejdou proto, že už pracovat nechtějí nebo že se nějak výrazně těší na dobu, kdy měsíční příjem klesne víc než na polovinu nebo víc než o polovinu. Je tomu naopak proto, že ze zdravotních důvodů již pracovat nemohou nebo o práci přišli a novou nemůžou zejména v některých regionech nalézt, protože lidé v těsně předdůchodovém věku jsou podle řady analýz na pracovním trhu v nejtěžší pozici, anebo žádají o předčasný starobní důchod zejména v poslední době i proto, že se oprávněně obávají asociálních změn v důchodovém systému ze strany současné vládní koalice a chtějí tak zachránit, co se ještě dá, a mít alespoň nějakou jistotu ve své životní situaci a ve stáří. Tato motivace se tímto vládním návrhem ještě posílí a povede k dalšímu zahlcení již tak velice přetížených poboček České správy sociálního zabezpečení, které kvůli tomu nestíhají vyřizovat žádosti o důchod v zákonné lhůtě, což působí nastávajícím důchodcům obrovské finanční a další problémy.

K tématu předčasných důchodů a údajné nutnosti zásadních změn v jejich nastavení z hlediska rozpočtových dopadů ještě doplním jedno velice důležité a zásadní vyjádření tiskového mluvčího Ministerstva práce a sociálních věcí Jakuba Augusty z počátku dubna letošního roku. Vyjádření, které bohužel zapadlo. A jde, možná kouzlem nechtěného, o argument nikoliv na podporu vládního postupu, ale o argument ve prospěch přístupu SPD k této problematice. Dle tohoto vyjádření ministerstva totiž - cituji: "Trvalé snížení a krácení důchodů u předčasných penzistů v současné podobě pokrývá náklady, které tito důchodci pro stát představují. Například v únoru 2023 bylo vyplaceno celkem 684 000 starobních důchodů, které byly trvale kráceny, protože byly přiznány před dosažením důchodového věku. Z pohledu dopadů do rozpočtových výdajů představují ti, kteří odešli do starobního důchodu předčasně a zatím nedosáhli důchodového věku, dodatečné náklady cca 800 milionů korun měsíčně. Na druhou stranu u těch, kdo již důchodového věku dosáhli, jsou v důsledku krácení předčasných důchodů výdaje nižší, než kdyby odešli až při dosažení důchodového věku. Tato úspora je přitom přibližně dvakrát vyšší než náklady na důchody vyplácené před dosažením důchodového věku a kompenzuje i potenciální ztracené odvody na sociálním pojištění, které by jinak osoby v předčasném důchodu do dosažení důchodového věku odváděly, pokud by do předčasného důchodu neodešly". Konec citace tiskového mluvčího Ministerstva práce a sociálních věcí Jakuba Augusty z počátku dubna letošního roku.

Jde tedy o jasné přiznání toho, že předčasné důchody, a to ani v době, kdy o ně žádá vysoce nadprůměrný počet osob oproti předchozím letům, nepředstavují pro náš stát z hlediska rozpočtové bilance žádný problém. Naopak, stát tím z dlouhodobého hlediska ještě ušetří a sám to přiznává. Takže změna v jejich nastavení naprosto nutná není a jde jen o jeden střípek z mozaiky vládních kroků směřujících proti celoživotně poctivě pracujícím občanům.

To samé platí o vládním záměru na snižování budoucích valorizací důchodů. To je pro nás nepřijatelné principiálně, sociálně i hodnotově. Spravedlivý mechanismus řádných i mimořádných valorizací je totiž jedním ze základních rysů a charakteristik podstaty průběžného penzijního systému, jelikož dlouhodobé nastavení a neměnnost podoby jeho klíčových jsou i určitou formou dlouhodobé společenské smlouvy. Jakýkoliv odklon od platných pravidel v důchodové oblasti, který má podobu okrádání důchodců, pak podrývá důvěru občanů v penzijní systém jako takový, a tím i jeho motivační roli, včetně ochoty občanů odvádět důchodové pojištění. Tohoto jevu jsme právě vinou Fialovy vlády svědky v přímém přenosu. A právě toto nejvíce ohrožuje stabilitu našeho důchodového systému a působí to jak proti jeho ekonomické efektivnosti, tak i proti samotným základům přirozené společenské a mezigenerační sounáležitosti.

Když hovoříme o vládních návrzích na změny v systému valorizací důchodů, tedy v překladu o vládních plánech na jejich výrazné a trvalé snížení, a tedy o plánech na trvalé snížení důchodů, což vláda plánuje u nových důchodů od roku 2026 ještě prohloubit tím, že jejich budoucí výpočet se stane nevýhodnějším, než je ten současný, tak musíme také nahlas, velmi nahlas říci, že důchod není přece žádnou řadovou sociální dávkou, natož žádným milodarem od státu. Naopak, je to pojistné plnění svého druhu, které si jeho příjemci za desítky let velmi tvrdě odpracovali a předplatili. A žádná vláda, ani ta současná, nemá právo jeho podmínky měnit v průběhu hry a toto plnění snižovat, a vylepšovat si tak na úkor důchodců katastrofální rozpočtový schodek a státní dluh, který není zaviněn důchodci, ale z největší části právě diletantismem Fialovy vlády.

Prognóza vývoje a udržitelnosti našeho důchodového systému, stejně tak jeho budoucí nastavení a všechny případné změny, musí být zásadní otázkou politické debaty současnosti. Ale debaty odborné, věcné a férové, kde budeme řešit záležitosti a problémy skutečně podstatné a říkat pravdu sobě a hlavně občanům. Proto musíme i říci, že největší zátěži bude náš penzijní systém vystaven zhruba v letech 2035 až 2055, kdy se během deseti let zvýší podíl osob ve věku nad 65 let zhruba ze 2 na 3 miliony osob, tedy tempem 100 000 nových důchodců ročně. Pak se z hlediska stability průběžného systému situace zase začne významně zlepšovat, a to i při setrvalém demografickém vývoji, který není ideální, a my v SPD usilujeme o jeho změnu prostřednictvím efektivní prorodinné politiky a podpory porodnosti v pracujících rodinách. I to je potřeba v debatách o českém důchodovém systému a jeho možných změnách na rovinu říkat a nestrašit občany tím, že nebude na důchody, že jsme odsouzeni k trvalému prohlubování deficitu důchodového účtu. Není to pravda. A je to i naprostá rezignace na jakoukoliv aktivní ekonomickou, hospodářskou, fiskální a rozpočtovou politiku a odpovědnost ze strany státu, respektive vlády. Jakékoliv vlády.

Nejsme ani odsouzeni k jedinému možnému řešení ohledně parametrických změn v důchodovém systému, kterým je v podání politiků vládní koalice zvyšování hranice věku pro nárok na odchod do starobního důchodu. Není tomu tak. Administrativní a nucené prodlužování doby odchodu do důchodu i podle mnoha ekonomů a expertů na důchodovou reformu nejen že nic neřeší, ale hlavně současně v podstatě likviduje možnost postupně zavést systém účinných motivací k prodloužení doby dalšího - dobrovolného, s důrazem na toto slovo - výdělečného uplatnění seniorů, což je ekonomicky z pohledu zvyšování příjmů státního rozpočtu skrze výběr důchodového pojištění řádově mnohem výhodnější postup než mechanické a kontraproduktivní zvyšování věku odchodu do důchodu od stolu.

Odborně se podpoře dobrovolné práce v důchodovém věku říká postgraduální důchodový bonus. A my bychom jej realizovali například tak, že bychom dobrovolně pracujícím seniorům odpustili daň z příjmu a významně bychom jim současně zvýšili koeficient, který jim každoročně zvedne výměr jejich důchodu tak, aby to působilo silně motivačně. Když v SPD hovoříme o reformě důchodového systému, nemáme na mysli totální změnu jeho architektury od průběžného systému k fondovému, tedy k povinnému spoření na důchod v soukromých penzijních fondech, to naopak zcela jasně odmítáme. Jak jsem již řekl úvodem, máme na mysli komplexní reformu. V souvislosti s nastavením důchodového systému je dobré neustále zdůrazňovat, že takzvaný důchodový účet nebo důchodový fond je tvořen příspěvky těch, kdo platí důchodové pojištění ve výši, kterou stanoví příslušný zákon. Lidé si tyto příspěvky platí v dobré víře s tím, že někdy v budoucnu budou moci své prostředky, které do systému vložili, čerpat. Politici, ani ti ze současné asociální vlády, proto nemají žádný bianko šek, aby si s důchody dělali, co se jim momentálně zlíbí.

Zdůrazněme i onen pojistný moment, byť důchodové pojištění není stoprocentním pojištěním komerčního typu a nese v sobě částečně i rysy daně. Na případě pojištění platí, že se pojišťujeme pro případ, že nastane nějaká pojistná událost. V případě důchodu je pojistnou událostí odchod do důchodu, respektive příchod stáří a omezené možnosti nebo nemožnosti pracovat a pořizovat si obživu pouze prací. V každém pojištění je to tak, že ono plnění z pojištění vždycky do značné míry závisí na tom, kolik si na toto pojištění platíme. Naše odškodnění, respektive pojistná událost, v tomto případě odchod do důchodu, pak závisí právě na výši pojistného, které platíme.

Vládní koalice také často říká, že poměr starobního důchodu k průměrné mzdě je nebývalé vysoký a vyžaduje snížení. Tak jen připomínám, že v roce 1990 byl průměrný starobní důchod 1 763 korun a průměrná hrubá mzda tehdy činila 3 286 korun. Průměrný důchod tedy představoval 53 % průměrné hrubé mzdy. To jen tak na okraj a na vysvětlenou těm, kteří mají problém se současnou výší podílu důchodu na průměrné mzdě, který dnes činí necelých 50 %. Takže 33 let po změně režimu nejsme ani na tehdejších číslech.

Ještě jedna poznámka k důchodovému systému jako celku. Důchodový systém tím, že nerozlišuje mezi jeho přispěvateli, významně znevýhodňuje rodiny vychovávající děti, které jsou následně budoucími přispěvateli do tohoto systému. Toto bychom měli okamžitě změnit a my to říkáme neustále, že je to potřeba změnit.

Mnozí politici, opět zejména ti vládní, se nám snaží vsugerovat myšlenku, že důchod je nějakým státním darem. Možná jde o souběh neznalosti a skutečnosti, že penze jsou de facto vypláceny ze státního rozpočtu. Právě tato skutečnost pak mnohdy vede k tomu, že důchody se bohužel stávají jakousi hračkou pro politiky na úkor jejich příjemců, a to naprosto nemístně a nebezpečně. Důchodci, kteří se vládní politické zvůli nemohou bránit, jsou v tomto ohledu snadným terčem sociálních politiků bez skrupulí. Jde o cynismus nejhrubšího zrna, který společnost rozděluje a může někdy vyvolávat až závist či nenávist k důchodcům jakožto k těm, kteří mohou za nedobrou ekonomickou a rozpočtovou situaci a za někoho, koho musíme nedobrovolně sponzorovat. Tento falešný a zlý koncept musíme se vší rozhodností odmítnout. SPD říká jasně - důchodci nám nic nedluží, naopak to my dlužíme jim.

Vyzývám vládu, ať přestane přemýšlet o tom, jak současné či budoucí důchodce okrást. Raději pojďme pracovat na tom, jak náš důchodový systém změnit a současně s tím i ekonomiku státu a posílit jeho příjmy a vrátit mu jeho roli garanta sociální jistoty. Hnutí SPD nepodpoří vládní návrhy na faktické okradení budoucích i současných důchodců. Děkuji za pozornost. (Potlesk z poslanců SPD.)

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Nyní jsou na řadě faktické poznámky. Jako první je s faktickou poznámkou přihlášena paní poslankyně Peštová. Následuje paní poslankyně Mračková Vildumetzová. Pokud nebude přítomna, tak paní Hanzlíková. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji za slovo. Já jsem chtěla zareagovat na pana ministra a koukám, že pan ministr tady není. V každém případě jsem si vždycky myslela, že tou obsesí trpí jenom Piráti, ale koukám, že ta obsese je nějaká nakažlivá, takže i pan ministr Jurečka se nám přidává k tomu fenoménu Agrofert. Já bych mu jenom chtěla ráda připomenout, že paní poslankyně Balaštíková už poslala písemně žádost na ÚZEI, aby byly vypracované sestavy subjektů, kde bude procento dotací vůči tržbám a bude to jak pro nárokové, tak pro nenárokové, dotace. To za prvé.

Za druhé by mě docela zajímalo, jak tady jmenoval tedy, že Agrofert má ty vysoké zisky a měl by se uskromnit a ty peníze by měl dát lidem. Tak jako kde to jsme? To už budeme diktovat, i jaké zisky mají mít podnikatelé, že jsou přiměřené, nebo nepřiměřené? Ve své podstatě potom kdyby ten Agrofert jednou, kdyby se tedy zachoval podle toho, co pan ministr tady navrhoval, kdyby ten Agrofert se potom dostal do potíží, že nebude mít na investice nebo na zvýšené nároky na mzdy, tak to je jako ze státu budeme dotovat, nebo jak si to pan ministr představuje? Já jsem si myslela, že žijeme v demokratickém státě, že vy jste ti, kteří podporují podnikatele. Ve finále jim ještě budeme tedy říkat, kolik si kdo má vydělat a jaké zisky má mít, ne? Děkuji.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Nyní byla přihlášena paní poslankyně Mračková, ale odhlásila se. Další přihlášenou s faktickou poznámkou je paní poslankyně Hanzlíková. Následuje paní předsedkyně Schillerová s faktickou. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Jana Hanzlíková: Děkuji za slovo, paní předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já bych ráda také zareagovala na pana ministra, takže mě mrzí, že tady není. Chtěla bych reagovat na jeho slova o tom, že vláda nesnižuje důchody. Já opravdu nerozumím tomu, jak to může pan ministr tady říct. Jenom snížení červnové valorizace přece znamenalo snížení o 1 000 korun pro důchodce. Je přece rozdíl, jestli důchodce dostane průměrně 1 770 korun, anebo jestli dostane nějakých 760 nebo 770 korun. Tady je to přece úplně jasné. V návrhu, který projednáváme, jsou všechny body v podstatě sankce. Všechno je snižování nebo znesnadnění odchodu do předčasného důchodu. Zatím v těchto návrzích není nic pozitivního.

Další věc je, že pan ministr tady zmínil, že vláda nenarušuje mezigenerační solidaritu. Nevím, jestli pan ministr hovoří s běžnými občany, kteří za mnou chodí, a někdy ty příběhy, které mi ti senioři říkají, jsou opravdu smutné. Protože ta mezigenerační solidarita se bohužel narušuje i v rámci rodiny a to jsem třeba já snad ani takové období nezažila.

Pak jsem chtěla říct, že důchody sice rostou, jak říkal pan ministr, ale přesto nejsou schopny pokrýt růst cen základních potřeb a životní úroveň klesá. Děkuji za slovo.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Nyní je přihlášena s faktickou poznámkou paní předsedkyně Schillerová, následuje pan poslanec Lang. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Alena Schillerová: Děkuji za slovo, paní předsedkyně. Bohužel tady není pan ministr Jurečka, já jsem chtěla reagovat na něho. Ale třeba sedí někde u obrazovky a uslyší to. Měl by se podívat na tu tabulku, kterou nám včera předložil pan ministr financí na rozpočtovém výboru, než tady začne plamenně mluvit o rozpočtu a tvrdit nám tedy, jak je to všechno zalité sluncem. Já mám tady tabulku z dílny pana ministra financí. Už teď mu chybí 26 miliard oproti rozpočtu. To znamená 26 miliard minus. 20 miliard mu nepřijde určitě z Národního plánu obnovy. (Ministr Jurečka přichází do sálu.) Jsem ráda, že pan ministr přišel. Ukazuji tabulku pana ministra financí. Tak to jsme na 46,1 a pravděpodobně taky nemusí přijít 20 miliard z koheze. Tak to jsme na 66,1. Takže jenom jsem si spočetla ta čísla od vašeho ministra financí.

Když už jste tady, pane ministře - mám ještě minutu - tak říkal takovou zajímavou informaci včera pan ministr financí. Že těch 50 miliard z Modernizačního fondu, které jste si dali do rozpočtu 2023, ale i 24 a 25, to znamená 150 miliard, ke kterým se pan ministr financí nezná, tak říkal, že to tam navrhl jiný člen vlády. Kdopak to tak asi mohl být, kdopak to tam tak asi navrhl? Nechci ho samozřejmě jmenovat. Ale říkal, já to nebyl, to navrhl jiný člen vlády, z ministerstva to tam nešlo. Nejmenoval ho, to je pravda, ale tak přemýšlím, že? Modernizační fond. Tak kterého ministerstva se to asi tak zrovna týká? Nebudu spekulovat, jen tak si nahlas tady přemýšlím, aniž bych kohokoliv jmenovala. Každopádně jste pro ten švindl zvedli ruku všichni. (Potlesk poslanců ANO.)

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Pan poslanec Lang s faktickou poznámkou. Následuje pan poslanec Mašek. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Hubert Lang: Děkuji, paní předsedající. Já bych také chtěl reagovat na pana Jurečku. Já jsem z toho udělal takový soubor toho, jak on to tady jmenoval. Říká, prázdné fráze a blábolení že tady probíhalo. Já jsem nezaznamenal, že by tady byly nějaké prázdné fáze a blábolení. Nikdo prosím vás nestraší, že nebude na penze, nebo nestrašte vy, že nebude na penze. Je to úplný nesmysl.

To, co vy jste tady pronesl - myslíme na budoucnost našich dětí a našich vnoučat. Vy si myslíte, že hnutí ANO nemyslí na budoucnost našich dětí a našich vnoučat? Že jsme nějací apolitičtí, nebo že jsme prostě nějací asociálové?

Potom dál tady - musím sledovat tady smutné výroky politiků hnutí ANO. Přitom se ale naše reforma blíží tomu, co navrhovalo samo hnutí ANO. Tam se nedomnívám, že to je pravda.

Potom vy jste tady hovořil o dobrovolném rodinném vyměřovacím základu a takovým tím typickým lidoveckým jste tady nezapomněl se smutnýma očkama jakoby zmínit, že vlastně už tam chybělo jenom to, že jste se zasloužili o to, že za každé vychované dítě je těch 500 korun. To jste se nezasloužil jenom vy, pane Jurečko. To prostě platí všichni daňoví poplatníci pro každé to vychované dítě, ale vy to v rámci KDU-ČSL vždycky zmiňujete.

Tady DPP, DPČ. Jednoznačně z naší strany nesouhlas s tím, jak vy se to snažíte prezentovat. Vy jste tady zároveň zmiňoval, že jste pracoval 12 let, to vy dost často také používáte, a že prostě jste si vědom těch určitých věcí. Ano, pracoval jste 12 let.

Současné důchody. Nedochází ke snižování současných důchodů. Moje ctěná kolegyně to tady zmínila, je tam to jednoznačné oloupení penzistů o těch 1 000 korun minimálně v průměru snížení té valorizace.

Neodpustil jste si tady samozřejmě Agrofert a Babiš, to když tady nezazní aspoň jednou za den z úst nějakých koaličních poslanců, tak to jako kdyby nebyla ta schůze. Takže obsese naším panem předsedou a Agrofertem, který je ve svěřenském fondu.

Pak jste tady říkal, že deficit určitě bude 250 až 290 miliard korun. Včera jsem zaznamenával ekonomy, kteří říkají, že když se dostanete na 320 nebo na 340 miliard, že budete rádi, takže vůbec nevím, kde berete to, že to bude mít dokonce míň o 250 miliard. (Předsedající: Váš čas vypršel.) Děkuji.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Nyní vystoupí pan poslanec Mašek, následuje paní poslankyně Peštová, s faktickými poznámkami. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Jiří Mašek: Děkuji. Vážená paní předsedkyně, vážené kolegyně, kolegové, pan ministr se ve své úvodní řeči zmiňoval o tom, že jedním z hlavních úkolů vlády je narovnat veřejné finance. Je to ohromný úkol a ten se dá řešit mnoha způsoby. Je potřeba samozřejmě někde šetřit - a my jsme si vybrali ten způsob úplně nejhorší a šetříme primárně na důchodcích, kteří se nemohou bránit.

Což takhle omezit třeba stavbu dálnic? No to by byla velká hloupost, protože my jsme vám ty stavby připravili, vy to máte v podstatě v mašličkách, takže na ty stavby dálnic si půjčíme. Omezit školství - tam tuším je díra asi 29 miliard, ale na to si zřejmě také půjčíme. Omezit zbrojení v současné době - skutečně, to, co se děje na východě Ukrajiny, je problém, nicméně my těch 48 miliard, co tam posíláme už na příští rok, abychom se dostali na 2 % HDP naší účasti, tak jsme je tam posílat měli až v roce 2025. Takže to už je docela diskutabilní záležitost.

A já bych chtěl připomenout, protože využiji toho, že tady sedí paní ministryně obrany, že plánovaný nákup F35 jenom v samotném nákupu a zaškolení a těch bazálních povinnostech s tím spojených je odhadován na 100 miliard. Nebudu tady zmiňovat, za kolik to nakupují Izraelci, tam vím, že jsou jiné argumenty. Nicméně zároveň unikla informace, že pronájem gripenů nás stojí ročně 1,7 miliardy a to v jednoduchém přepočtu znamená, že ty gripeny bychom mohli mít půjčeny za stávajících podmínek dalších 60 let - a ony nám docela dobře slouží. Takže můj dotaz je, při tom, když se provozování těch F35 na dobu 40 let ještě blíží dalšímu čtyřnásobku, to znamená dalších 300 až 400 miliard, jestli je to ta správná cesta a jestli bychom neměli šetřit právě tady, a ne šetřit na našich důchodcích. Děkuji.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Nyní vystoupí paní poslankyně Peštová s faktickou poznámkou, následuje paní poslankyně Mračková Vildumetzová. A to je asi poslední poznámka, která se stihne. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Já děkuji za slovo. Pane ministře, jsem ráda, že jste dorazil. Já nebudu opakovat to, co jsem řekla, určitě jste to slyšel, ale co se týče té důchodové reformy, jak jste tedy řekl, spíše je to změna parametrů. Mě tam zarazily některé věci. Vy jste tady - a to už řekla moje předřečnice ohledně těch důchodů, že je nesnižujete, že se snažíte ty nůžky, které se rozevíraly, zpátky dát k sobě, to znamená, že důchodce jste obrali jednou o valorizaci - my říkáme protiústavně - což tady prošlo na sílu, teď je obíráte podruhé.

Ale co mi tam chybí? Chybí mi tam ta prorodinná politika. Vy jste se jednou na sociálních sítích nazval, že jste Husákovo dítě. Nejste Husákovo dítě. Já jsem vám vysvětlila, že váš ročník to nebyl, to byl můj ročník a do nějakého roku 1970, 1974... ale v každém případě tenkrát ta politika byla prorodinná, to znamená, aby porodnost se zvedla. A to tam prostě chybí, to tam není, to znamená nastartovat mladé lidi k tomu, aby právě děti se rodily víc. To se stalo právě v roce 1970, 1974, kdy byly, já nevím, půjčky novomanželské a další a další věci, které s tím byly spojené, a proto porodnost stoupala. Vy to vlastně stavíte pouze na tom, že odrbete důchodce, ti, co chtějí jít do předčasného důchodu, se skoro do něj nepodívají, protože ti budou vlastně dvakrát potrestáni. Jednou budou potrestáni za to, že tam chtějí jít, budou spolu splňovat těch 40 let odpracovaných, můžou maximálně tři roky předem, no a pak je potrestáte ještě jednou, že jim nedáte valorizaci, která by následovala.

Takže mně tam spousta věcí chybí. Takže buď říkejte, že to je pouze změna parametrů, ale neříkejte, že to je důchodová reforma.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Nyní vystoupí s faktickou poznámkou paní poslankyně Mračková Vildumetzová. A vzhledem k tomu, že se blíží čtrnáctá hodina a máme od 14 hodin další schůzi, tak pak následující faktické poznámky dostanou řadu až na příští den, jednací den této schůze. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Jana Mračková Vildumetzová: Děkuji za slovo. Já bych také chtěla reagovat na pana ministra práce a sociálních věcí, na pana Mariana Jurečku, a chtěla bych mu říct, že je ministr práce a sociálních věcí, že už není v opozičních lavicích. To, co tady opět předvedl, bylo opravdu za velkou hranou. Pane ministře, vy nejste žádný nadčlověk, jste jeden z občanů České republiky, který byl zvolen, a máte tady hájit zájmy občanů. Říkat - já nevím tedy, téma Andrej Babiš, jak dlouho vám ještě bude fungovat, když už dneska si z toho lidi dělají vtipy, že za všechno může Andrej Babiš. Myslím si, že už je to především velmi trapné.

A já bych vám, pane ministře, doporučovala neříkat tady u tohoto mikrofonu, že důchodová reforma byla v minulém funkčním období připravená.

Takže vy mi chcete říct, že Jana Maláčová za sociální demokracii předkládala návrh, aby se brala seniorům mimořádná a řádná valorizace? Toto mi chcete říct, že předkládala Jana Maláčová? Mám vám tady definovat tuto chvíli - a vy moc dobře víte, kdo byl předsedkyní této komise. Paní Nerudová, s kterou je z roku 2021 jasný rozhovor, v kterém jasně říká, co by měli lidé od politiků ve vztahu k důchodům vyžadovat. Zásadní věc, na které by měli trvat, je, že systém musí výrazně zjednodušit a že mají všichni právo vědět, jaký budou mít důchod ve vztahu s tím, že platí řádně sociální zabezpečení. A víte, co další by měli? Měli by chtít garanci, že důchody neklesnou. Tyto věci by měli od politiků žádat. Já si v žádném případě nemyslím, že vy tady předkládáte návrh, který jde absolutně v rozporu s tím, s čím přišla minulá důchodová komise. Anebo pak tedy paní předsedkyně říkala úplně - myslím tím Nerudovou - úplně něco jiného. Děkuji.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Nyní už tedy není možnost pro vystoupení dalších faktických poznámek, byť jsou tady další přihlášení, protože se blíží čtrnáctá hodina a my máme na čtrnáctou hodinu svolanou další schůzi, proto se na všechny přihlášené, včetně faktických, dostane při pokračování tohoto bodu a této schůze. Proto, vážené paní poslankyně a vážení páni poslanci, přerušuji 71. schůzi Poslanecké sněmovny, ve které budeme pokračovat v pátek 21. července v 9 hodin.

A nyní připomínám, že asi za pět minut by měla být zahájena schůze 72. S přednostním právem ještě před zahájením té schůze se přihlásil Andrej Babiš. Já jenom poprosím, aby mohlo dojít k tomu, že budou všechny technické náležitosti připraveny, aby byl připraven až zhruba na tu čtrnáctou hodinu.

 

(Schůze přerušena v 13.57 hodin.)

 

Následující část projednávání bodu pořadu schůze

Aktualizováno 9. 4. 2024 v 15:37.