(pokračuje Věra Kovářová)

2.
Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku
a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 491/ - prvé čtení

Z pověření vlády předložený návrh uvede ministr spravedlnosti Pavel Blažek. Prosím, pane ministře, ujměte se slova. (Hluk v sále.) A než tak učiníte, poprosím kolegy a kolegyně, aby své rozhovory přesunuli do předsálí. Ještě jednou opakuji... kolegyně, kolegové v pravé části... Děkuji. můžete pokračovat.

 

Ministr spravedlnosti ČR Pavel Blažek: Dobrý den, děkuji za slovo. Než přejdu k návrhu zákona, tak bych rád zodpověděl některé vaše uštěpačné dotazy. Za prvé, potvrzuji, ano, dnes prší a hrozí déšť. A já vám na další četné dotazy na úvod sděluji, že už jsem poučený občan, nezajdu se schovat před deštěm do žádné restaurace a zašel jsem do Poslanecké sněmovny, a proto je možné, abych vás seznámil s návrhem insolvenčního zákona tak, jak je předkládán. Budete-li mít další dotazy na tohle téma, rád je zodpovím veřejně i neveřejně. Děkuji.

A nyní mi dovolte, abych ve stručnosti uvedl druhý bod dnešního jednání. Jde o vládní návrh zákona, kterým si mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku, takzvaný insolvenční zákon. Hlavním cílem návrhu je do českého právního řádu zapracovat směrnici o restrukturalizaci a insolvenci v části týkající se oddlužení. Návrh též naplňuje závazek z programového prohlášení vlády zkrátit dobu oddlužení na tři roky bez ohledu na zdroj příjmů fyzické osoby. Obdobné řešení bylo zvoleno například v Německu, Rakousku, Polsku, Španělsku a dalších členských státech Evropské unie.

(Otáčí se ke stenografům.) Já se omlouvám, já mluvím strašně rychle, já zpomalím, ano? Vidím, že vám ta ruka může upadnout, takže já opravdu, omlouvám se. To je to právě, jak já se rozkecám, a to jsou ty moje problémy plynoucí z toho. (Smích v sále.)

Pro vybalancování dopadů zkrácení doby oddlužení jsou zpřísněny požadavky na řádné plnění povinnosti dlužníka, respektive na efektivní výkon dohledu ze strany insolvenčního správce, a to tak, aby dlužník skutečně uspokojil své věřitele v nejvyšší reálně dosažitelné míře.

Návrh rovněž posiluje opatření působící proti možnému zneužití institutu oddlužení ze strany nepoctivého dlužníka. Zjednodušeně lze říci, že pro řádné plnění povinností musí dlužník v průběhu plnění splátkového kalendáře plně využívat svůj příjmový potenciál a dosahovat adekvátní mzdy, popřípadě jiného příjmu, zpravidla alespoň ve výši zaručené mzdy nebo minimální mzdy. Zájmy věřitelů jsou v oddlužení uspokojivě chráněny.

Navrhuje se účinnost k 1. 1. 2024. Vláda usiluje o to, aby návrh byl co nejdříve schválen, protože lhůta pro provedení uvedené směrnice již uplynula dne 17. července 2022. Dne 21. září 2022 bylo proti České republice zahájeno sankční řízení pro prodlení s plněním transpozičních povinností a hrozí vysoké sankce.

Děkuji vám za pozornost. A já vám, slečno, musím vzdát poklonu, protože člověk může dělat spoustu různých zaměstnání, ale stenografku bych opravdu dělat nemohl. Obdivuji vás. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení členové vlády, přeji pěkné odpoledne. Vystřídali jsme se v řízení schůze. Poprosím, aby se slova ujala zpravodajka pro prvé čtení, poslankyně Taťána Malá. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Taťána Malá: Já děkuji za slovo, pane předsedající, dobré odpoledne, vážený pane ministře, paní poslankyně, páni poslanci. Jsem ráda, že pan ministr dorazil a nemusím to s ním probírat někde v hospodě.

Dovolte mi, abych přednesla zpravodajskou zprávu k tisku 491, vládnímu návrhu, kterým se mění zákon 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení. Vláda předložila sněmovně návrh zákona 30. 6. 2023 a tento zákon, nebo respektive návrh tohoto zákona byl rozeslán jako tisk 491 téhož dne. Předsedkyně Sněmovny tento návrh zákona navrhla přikázat k projednání ústavně-právnímu výboru.

Dovolte mi, abych trošku podrobněji informovala vlastně o důvodech té transpozice a o tom, proč podle důvodové zprávy Ministerstvo spravedlnosti a vláda jakožto předkladatel tohoto zákona zvolily poněkud širší právní úpravu, než ukládá tato směrnice, a proto i zabrousím do právní úpravy, tak jak byla, nebo jak je účinná v tuto chvíli.

Institut oddlužení jakožto nástroj insolvenčního práva je nyní upraven v § 389 a následujících zákona 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení. Ta právní úprava byla v posledních letech opakovaně předmětem poměrně zásadních změn, ty nejdůležitější přinesly novely v roce 2017 a 2019. Novela insolvenčního zákona, jak už bylo řečeno, má transponovat vybraná ustanovení směrnice, jmenovitě články 20, 21, 23 a 24. Zbylá ustanovení směrnice o restrukturalizaci a insolvencí jsou do české právní úpravy implementována návrhem zákona o preventivních restrukturalizacích.

Přijetím takzvané oddlužovací novely došlo k zásadním změnám v konceptu institutu oddlužení a klíčovým prvkem, hovořím především o té novele z roku 2019, bylo odstranění bariéry na vstupu do oddlužení, která spočívala v minimální zákonem stanovené procentuální míře uspokojení nezajištěných věřitelů, čímž došlo k zpřístupnění institutu oddlužení širšímu okruhu poctivých dlužníků. Klíčovým prvkem bylo odstranění podmínky vstupu do oddlužení, která spočívala ve schopnosti splatit alespoň 30 % pohledávek běžných nezajištěných věřitelů, což mělo za cíl zpřístupnit institut oddlužení širšímu okruhu dlužníků. Pokud tedy dlužník splatil nezajištěným věřitelům jejich pohledávky v plné výši, nebo v době tří let od schválení oddlužení splatil věřitelům alespoň 60 % pohledávek, nebo po dobu pěti let od schváleného oddlužení mu nebylo oddlužení zrušeno, případně po dobu tří let od schválení oddlužení nebylo dlužníku oddlužení zrušeno, pokud byl takzvaně privilegovanou osobou, to znamená, měl nárok na starobní důchod nebo podobně.

Zavedly se ovšem typově odlišné překážky na vstupu, které mohly vést k zamítnutí návrhu na povolení oddlužení, a jestliže v době 10 let před podáním insolvenčního návrhu bylo dlužníků pravomocným rozhodnutím přiznáno osvobození od placení pohledávek, nebo byl v době pět let před podáním insolvenčního návrhu ten návrh zamítnut z důvodu, že jím byl sledován nepoctivý záměr, anebo jestli z téhož důvodu nebylo oddlužení schváleno, nebo bylo schválené oddlužení zrušeno, anebo v posledních třech měsících před podáním insolvenčního návrhu vzal dlužník svůj předchozí návrh na oddlužení zpět, tak soud zamítl návrh na povolení oddlužení. Došlo také k poměrně zásadním změnám v pořadí uspokojování pohledávek.

Co se týká cíle předkládaného návrhu, jak už bylo řečeno, je úkolem zejména transponovat směrnici. Platná právní úprava insolvenčního zákona předvídá základní pětileté období, (po?) jehož uplynutí je možné se oddlužit. Naproti tomu směrnice vyžaduje to, aby tato lhůta byla tři roky.

Z důvodové zprávy k té projednávané novele je potřeba uvést odůvodnění, které má vést ke zkrácení doby oddlužení u podnikatelů i nepodnikatelů. Důvodová zpráva té předkládané novely uvádí: Nelze totiž přehlížet socio-ekonomické následky událostí posledních let, zejména koronavirové krize, energetické krize a války na Ukrajině, které bezprecedentně zasahují do globální ekonomiky a které výrazně dopadají na příjmy fyzických osob i v České republice bez ohledu na to, zda vykonávají závislou práci nebo samostatnou výdělečnou činnost. Ze statistických údajů vyplývá, že zatímco ceny strmě rostou, růst cen není kompenzován dostatečným růstem na straně příjmů a fyzických osob, proto reálná kupní síla klesá. Riziko úpadku se tudíž zvyšuje i u lidí vyšší a střední třídy, aniž by toto sami zavinili.

Z té důvodové zprávy je vhodné také citovat strukturu a charakteristiku dlužníků v novém oddlužení, kdy podle statistik ze vzorku zhruba 13 300 řízení bylo identifikováno, že průměrný čistý měsíční příjem dlužníka v oddlužení podle nové právní úpravy dosahuje 18 256 korun a čisté příjmy převážné většiny dlužníků v oddlužení se pohybují v intervalu od 10 do 20 tisíc korun, což tvoří 60 % dlužníků. Z dotazníkového šetření také vyplynulo, že charakteristika toho typického dlužníka odpovídá osobě se středoškolským vzděláním bez maturity, pracující nejčastěji v oblasti průmyslu a obchodu. To, co je velmi zajímavé, je analýza průměrné výše dluhu, která dosahuje průměrně u dlužníka 1,5 milionu korun, přičemž medián je 697 000 korun.

To, co je potřeba také říct, že čisté příjmy těch dlužníků v oddlužení nepředstavují v žádném případě výši splátky pro účely splátkového kalendáře z příjmů, protože nejprve je nutno vypočítat srážky, kde se musí zohlednit takzvaná nezabavitelná částka a její zvýšení o každou vyživovanou osobu, a bohužel velmi často v praxi dochází k situaci, kdy ta výše nezabavitelné částky převyšuje výši skutečného příjmu, a tudíž není vůbec možno provádět srážky z takového příjmu. Nicméně lze odhadnout, že 15 až 20 % dlužníků je schopno splácet jen takzvanou minimální částku.

Pokud se týká těch hlavních principů navrhované úpravy, tak lze zde označit zejména zajištění tedy implementace té směrnice, zefektivnění a zjednodušení řízení o oddlužení tak, aby bylo insolvenční řízení připraveno na předpokládanou vlnu osobních bankrotů, která se projeví pravděpodobně ve vlně 3 až 5 let, snahu o naplnění účelu oddlužení v českém insolvenčním řádu, to znamená zajistit druhou šanci pro všechny poctivé dlužníky, rovné požadavky a podmínky pro oddlužení fyzických osob bez ohledu na to, zda se jedná o podnikatele, či spotřebitele, zpřísnění požadavků na řádné povinnosti plnění dlužníka a posílení opatření, která mají působit proti možnému zneužití institutu ze strany nepoctivého dlužníka.

Cílem tedy má být oddlužení za relativně krátkou dobu. Současně se připouští, že druhá šance by neměla být poskytnuta neomezenému okruhu podnikatelů, respektive ne nikoliv za stejných podmínek, což říká i evropská směrnice.

Pro úplnost zpravodajské zprávy považuji za důležité uvést také hlavní body té směrnice. Prvním bodem je zpřístupnit podnikatelům alespoň jeden typ řízení, který vede k plnému oddlužení, druhý bod je harmonizace maximální doby oddlužení a za třetí zajistit, aby po skončení oddlužení pozbyly účinnost všechny překážky omezující ve výkonu podnikání. Čtvrtý bod je konsolidovat oddlužení pro podnikatelské i osobní dluhy.

Maximální dobu oddlužení, jak už bylo řečeno, stanovila směrnice na dobu tří let. Tato doba je obligatorní pro případ osob vykonávajících živnost, řemeslo nebo povolání, zatímco pro ostatní fyzické osoby je kvůli zvolenému právnímu základu směrnice tato doba oddlužení fakultativní, to znamená, že není povinná.

Co se týká toho principu konsolidace řízení, znamená to, že zadluženým podnikatelům bude umožněno osvobození od dluhů vzniklých jak při podnikatelské činnosti, tak také mimo ni. Ze statistik je vhodné uvést, že co se týká podnikatelských oddlužení, nebo oddlužení podnikatelů - fyzických osob, tak je to pouhých zhruba 5 nebo 6 %. Jak už jsem říkala, podnikající fyzické osoby by měly mít možnost oddlužit se jak vůči svým dluhům z podnikání, tak také vůči dluhům, které vznikly mimo něj. Pro fyzické osoby ta směrnice tuto povinnost nepředpokládá, nicméně k tomuto kroku státy vybízí i rozšíření na spotřebitele doporučuje. Právě předkladatel tohoto návrhu zákona nakonec dospěl k názoru a k závěru, že ten celý nový proces oddlužení bude přístupný pro všechny fyzické osoby bez ohledu na to, zda jsou, či nejsou podnikateli.

Co se týká způsobu projednání, tak ve své předkládací zprávě apeluje předkladatel na co nejrychlejší potřebu přijetí tohoto zákona. Hovořil o tom už pan ministr.

To, co stojí ještě za zmínku, jsou informace z důvodové zprávy o dopadech na státní rozpočet, na ostatní veřejné rozpočty a také na podnikatelské prostředí v České republice. Co se týká dopadů na státní rozpočet, tak těmito dopady se zabývala pracovní skupina NERV ve své studii Redukce počtu lidí v předlužení a související šedé ekonomiky. Ten materiál vychází z průměrné míry uspokojení nezajištěných věřitelů v rozsahu 30 až 35 %, přičemž v důsledku kombinace zkrácení doby oddlužení absence té vyvratitelné domněnky 30 %, která zde už nemá být, a nutnosti zajištění minimálního adekvátního příjmu se předpokládá pokles míry uspokojení proti současnému stavu. Materiál dovozuje, že asi 15 % dluhů osob v oddlužení směřuje vůči státu. Předpokládané snížení toho uspokojení je předpokládáno v řádu dalších 15 %.

Dopady na ostatní veřejné rozpočty. Z důvodové zprávy se dočteme, že nemá přímý vliv na další veřejné rozpočty a nevyžaduje vynaložení přímých nákladů v souvislosti s implementací zákona. Ty nové podmínky oddlužení ale budou mít zásadní vliv na míru uspokojení veřejnoprávních věřitelů, protože zkrácení doby oddlužení ze 60 na 36 % znamená redukci splátek o 40 %, což je skutečně zásadní snížení plnění věřitelů. Za předpokladu, že příjmová struktura nových dlužníků bude podobná té stávající, tak lze dospět k tomu, že předpokládaná míra uspokojení nezajištěných věřitelů z 35 % klesne zhruba na 18 až 21 %, což je skutečně zásadní změna.

Co se týká dopadů na podnikatelské prostředí v České republice, tak musím říct, že u tohoto bodu jsem se ve zpravodajské zprávě trošičku zarazila, protože důvodová zpráva říká, že podle předkladatelů bude mít navrhovaná úprava pozitivní vliv na podnikatelské prostředí České republiky, neboť umožní mnohým dlužníkům relevantně se pokoušet o částečné uspokojení věřitelů. Rovněž přinese větší motivaci dlužníků pokoušet se platit svoje dluhy obecně, čímž má dojít k zefektivnění a urychlení podnikatelského styku. Pro věřitele se zároveň otevírá možnost částečného uspokojení jejich pohledávek v oddlužení případně formou daňových odpisů.

Mně tedy bohužel v té důvodové zprávě chybí jakési vypořádání s tím, že samozřejmě to bude mít nepřímý dopad na ekonomiku a vlastně hospodaření těch subjektů, kterými jsou jak fyzické, tak právnické osoby, a nejsou to jenom veřejnoprávní instituce, i když těch se to samozřejmě také dotkne, ať už jsou to obce, které jsou mnohdy věřiteli v insolvenčním řízení, nebo typicky dopravní podniky, což jsou společnosti zřizované městy nebo obcemi.

Už se blížím ke konci. Pokud se mám vyjádřit k nějakým základním změnám v té novele kromě toho zásadního zkrácení doby oddlužení z 5 let na 3, tak pak je potřeba ještě uvést změnu v § 36 odst. 2, kdy se navrhuje zakotvit, že je potřeba předkládat zprávu o stavu insolvenčního řízení nejméně jednou za dvanáct měsíců. Důležitá změna se týká také § 38 odst. 7, kdy má být zavedeno pravidlo, že v případě dlužníkem neuhrazené odměny a hotových výdajů insolvenčního správce v případě oddlužení může stát po dlužníkovi požadovat nahradit nebo rovnou vymáhat. Dále je v § 43 a 44 navrženo zakotvit povinnost zaměstnavatelů dlužníka poskytnout součinnost. To se týká i zaměstnavatelů, kteří vlastně byli bývalým zaměstnavatelem dlužníka, a to v období až dvanáct měsíců zpětně. Předpokladem povolení oddlužení zůstává také to, že ostatní věřitelé po schválení oddlužení obdrží alespoň tolik, kolik zpravidla v průběhu plnění splátkového kalendáře obdrží insolvenční správce. Další změnou je povinnost dlužníka informovat o svém úsilí. Tady je poměrně zajímavá změna, a to tak, že tuto zprávu může podat dlužník i ústně insolvenčnímu správci. A to je z těch asi úplně nejzásadnějších změn všechno.

Ještě co je potřeba zmínit, je fakt, že navrhovaná novela neřeší rozdílnost srážek exekucí a oddlužení, a tohle je určitě bod, kterému bychom se měli věnovat v rámci další debaty, protože to je vlastně objektivně největší překážka pro dlužníky, jak vyřešit své dluhy přechodem z exekuce do oddlužení.

Já myslím, že tohle je z hlediska zpravodajské zprávy stručně to důležité. Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji, paní zpravodajko. Otevírám obecnou rozpravu, do které eviduji čtyři přihlášky a jednu přihlášku s přednostním právem. Poprosím pana předsedu Michálka, aby se ujal slova.

 

Poslanec Jakub Michálek: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové, já bych vás rád seznámil se stanoviskem Pirátů k tomuto návrhu zákona.

My jsme velmi rádi, že se podařilo tento návrh dostat do Poslanecké sněmovny. Ten návrh vychází z programového prohlášení naší vlády, kde jsme dospěli k závěru, že evropské směrnice, které měly zkrátit prodloužení (?) na tři roky, by se měly týkat nejen podnikatelů, ale navíc oproti evropským předpisům i nepodnikatelů. Myslím si, že by bylo zvláštní, kdyby to bylo vyčleněno čistě podle té oblasti, které se člověk věnuje ve svém pracovním životě nějak úzce. Takže jsem rád, že se nám podařilo tímto způsobem dostat více osob do toho systému, protože podle mě tady máme vážný systémový problém jako země se současným exekučním systémem a insolvence jsou správný způsob, jakým to řešit.

Spousta lidí, kteří jsou předlužení a dneska v těch exekucích jsou v pastech, tak už na to rezignovali, jsou v šedé zóně, nepřispívají do státního rozpočtu a pro nás to znamená daňové úniky a znamená to, že na ně v podstatě musí doplácet ti, kteří jsou poctiví. Takže naopak bychom se měli snažit, aby co nejvíce těchto lidí přešlo z exekucí do insolvencí, pokud jsou předlužení, a toto je jeden z klíčových prvních kroků, aby to bylo skutečně výhodné, že to oddlužení přijde už za tři roky.

Druhá zásadní změna, ze které mám velkou radost a kde bych chtěl poděkovat panu ministrovi za vstřícnost, že se nám to podařilo dostat do toho návrhu zákona, i když o tom byla velká diskuse, tak je to, že dlužník na počátku uvidí jasnou orientační částku, kterou musí splácet, tak aby to bylo jasné, aby se nemusel spoléhat, že po určité době splatí tolik či jinou částku. Když bude splácet částku, kterou mu soud určí, tak aby měl v podstatě jistotu, že ta insolvence bude úspěšná. Myslím si, že to je transparentní řešení, je to i řešení, kde můžeme využít třeba moderní technologie, můžeme využít umělou inteligenci, která na základě těch částek, které lidé vydělávají při různém postavení, vzdělání, situaci na trhu práce, pracovní kvalifikaci, tak dokáže navrhnout tu základní kotvu, ze které ten soudce může vycházet. Může si to samozřejmě soudce upravit, pokud tam jsou nějaké důvody zřetele hodné, ale docílíme díky použití těch moderních nástrojů toho, že to bude vyvážené napříč republikou a vyhneme se tak případné turistice, která by mohla mezi soudy v tomto vzniknout.

Chtěl bych navázat i na to, o čem mluvila paní zpravodajka, že bychom skutečně měli usilovat o to, aby bylo koncepční nastavení na tom pomezí mezi exekucemi a insolvencemi, protože pokud chceme dostat víc lidí na legální trh práce z těch, kteří dneska různými fiktivními způsoby neplatí svoje závazky, tak musí být pro předluženého člověka výhodné za prvé přejít do insolvence, aby ty dluhy platil a po určité době se dostal z dluhové pasti, a současně pro něj musí být výhodné pracovat. Bohužel, když se podíváme na komplexní nastavení různých sociálních dávek, výše strhávaných částek v insolvencích, v exekuci, tak ne vždycky je výhodné, aby ten člověk pracoval a nebral ty různé druhy sociálních podpor.

Současně jsem chtěl upozornit na to, že na Ministerstvu spravedlnosti je zpracovávána už mnoho měsíců analýza, která se týká exekucí, je to opět na základě programového prohlášení vlády, která by měla vyhodnotit dosavadní opatření, protože abychom řekli pravdu, tak historicky se provedla celá řada změn, můžu jako jednu za všechny uvést chráněný účet, a ten dopad, který tyto změny měly, tak je v podstatě nulový. Chráněný účet má v České republice několik desítek osob - ne desítek tisíc osob, desítek osob. Takže když si vzpomeneme na to, jak jsme tady spontánně svolávali schůze, mimořádné schůze k tomu, aby se něco takového připravilo, a v praxi to nemá efekt, a ta celá řada ustanovení v tom exekučním řádu byla schválena prostě tak, že nemají v reálu efekt, tak je to něco, na co bychom si měli dávat do budoucna velký pozor, aby ty změny, co tady schválíme, skutečně vedly k nějakému zlepšení. Myslím si, že třeba to zastavení bagatelních exekucí, které jsme schvalovali naposledy, tak tam se ukazuje, že ten efekt bude výrazně větší.

Další anebo vlastně poslední důležitá věc, kterou jsem chtěl zmínit, je, že my musíme opravdu pomoci zaměstnavatelům, aby nebyli zahlcováni nesmyslnými papíry, kdy když mají jednoho zaměstnance, který má třeba šest exekucí, tak každý exekutor posílá tomu zaměstnavateli speciální papír, aby zjistil, jestli je možné provádět srážky ze mzdy. Pro ty malé živnostníky, kteří mají několik málo zaměstnanců a vezmou nějakého člověka, který je třeba v těch exekucích, tak je to obrovské zbytečné zatížení. A jestli chceme šetřit lidem byrokracii, tak myslím si, že tady je místo, kde bychom měli začít. Možná poprosím pana ministra, aby vnímal, prostřednictvím pana předsedajícího, přece jenom o něco lépe, protože možná to bude nějaké orientační vodítko pro další diskuse. Měli bychom se skutečně zaměřit na to, abychom pomohli těm zaměstnavatelům, aby nedostávali na jednoho člověka šest různých papírů, když má šest exekucí od šesti exekutorů, vyřizovat srážky ze mzdy, pro ty malé živnostníky je to opravdu strašný problém. Odrazuje to vůbec od toho dělat nějakou práci a brát tyto lidi, které bychom potřebovali na trhu práce. Takže bavme se o tom, jak to vyřešit, aby tam byl třeba informační systém, kde se to poshromáždí, abychom věděli, kolik těch exekucí ten člověk má, kde má nařízené srážky ze mzdy, a ten exekutor se jenom podíval do toho informačního systému. Ostatně na Ministerstvu práce a sociálních věcí se teď bude podle našich koaličních dohod dělat informační systém pro dohody o provedení práce, takže tam stát uvidí, kolik těch dohod je napsaných na každého člověka, a tímto způsobem je možné na to navázat i informační systém Exekutorské komory, abychom viděli, kde jsou nařízené ty srážky ze mzdy, a exekutor už pak nemusel otravovat toho zaměstnavatele, ale jenom měl funkční evidenci, ze které si to vyjede. Když se nám podaří takovouhle evidenci zavést, tak to může znamenat, i že bude možné jednoduše vyjet každému dlužníkovi - podívej se, tohle to je seznam tvých exekucí, které běží, dá se spočítat výhodnost insolvence pro konkrétní případ podle příjmů dané osoby, nebo jestli má nadále platit ty exekuce, a dá se vyjet třeba online potvrzení o bezdlužnosti, kdy se zase setkáváme s případy, kdy třeba veřejné zakázky dostávají entity, které na sobě mají nařízené exekuce a nemají takové to potvrzení bezdlužnosti, které by si mohl státní orgán jednoduše vytáhnout z té evidence.

Takže to jsou určitá témata, na která bychom se mohli do budoucna zaměřit, ať už při samostatné diskusi o vyhodnocení té analýzy k exekucím, nebo teď v rámci druhého čtení, když budeme hledat, tak jak říkala i paní zpravodajka, tu cestu, jakým způsobem skloubit insolvence právě s exekucemi, které jsou jejich předstupněm. Děkuji za pozornost a těším se na budoucí diskusi.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji, pane poslanče. A nyní tedy řádně přihlášení do obecné rozpravy. Jako první vystoupí paní poslankyně Taťána Malá, připraví se Patrik Nacher, Ivana Štefanová. Prosím.

 

Poslankyně Taťána Malá: Já děkuji za slovo, pane předsedající. Já si dovolím, abych se mohla ještě vyjádřit k tomuto předkládanému návrhu novely insolvenčního zákona i v obecné rozpravě, a to proto, že v té zpravodajské správě jsem považovala za seriózní uvádět fakta, nikoliv názory a politické postoje.

Jak už tady bylo opakovaně řečeno, cílem nové legislativní úpravy oddlužení je především zkrátit dobu oddlužení u podnikatelů a i nepodnikajících fyzických osob na tři roky. Vláda se rozhodla toto nařízení rozšířit a ta předpokládaná změna je v tuto chvíli skutečně předmětem intenzivních debat v rámci odborné veřejnosti. A já musím konstatovat, že se jím zabývala i insolvenční sekce České advokátní komory, která je k tomuto tisku poměrně velmi kritická a z jejíhož stanoviska si dovolím citovat i některá čísla.

Jak už jsem říkala, těch podnikatelských dluhů je zhruba 5 %, tak přesné číslo podle statistiky Asociace insolvenčních správců jsou 3,81 %. To, že ty novely z roku 2017 a 2019 umožnily prakticky spotřebitelům téměř nulové oddlužení, a to na základě široké a velmi podrobné politické diskuse, je taky pravda. A je podle mého názoru namístě debatovat a položit si otázku, zda tenhle návrh nepředstavuje skutečně hazard a ohrožení dosavadní nastolené jakési rovnováhy mezi právy věřitelů a dlužníků. Myslím si, že je potřeba - ačkoliv předem deklaruji, že my jako hnutí ANO budeme souhlasit s tím, aby tento zákon byl posunut do druhého čtení - toto téma skutečně otevřít a začít o tom hovořit, protože po přijetí téhle právní úpravy skutečně klesne to uspokojení věřitelů a je potřeba otevřít tu debatu nad tím, zda jsme připraveni nějakým způsobem ochránit nejen práva dlužníků, ale i práva věřitelů, a to tak, abychom se tady nedostali v uvozovkách do devadesátek, kdy budou věřitelé vymáhat své pohledávky baseballovými pálkami a podobně. Myslím si, že to nikdo z nás nechce, a proto je potřeba, abychom o tomto tisku skutečně vedli seriózní a intenzivní debatu, abychom dokázali ošetřit povinnosti dlužníků v rámci toho oddlužení a aby ta kontrola byla skutečně důsledná.

Považuji za poměrně zásadní na tomto místě zmínit, že věřitelé, kterých se ty změny dotknou, jsou kromě finančních institucí, velkých finančních institucí, také veřejné instituce. Já už jsem to zmiňovala v té zpravodajské správě, že jsou to například obce, obchodní společnosti zřizované obcemi, jsou to zdravotní pojišťovny, dopravní podniky a také v neposlední řadě věřitelé, kteří nejsou podnikateli a jsou to lidé, kteří pomohli svým blízkým nebo známým. Proto, jak říkám, tato novela vyžaduje určitě velmi podrobnou debatu ve výborech a to je podle mě zásadní.

Vy, kteří jste v této Poslanecké sněmovně už delší období, nejste tady to první volební období, tak si určitě vzpomenete na tu insolvenční novelu v roce 2019, na které jsme pracovali s Markem Výborným, Patrikem Nacherem a dalšími kolegy napříč Sněmovnou. Naší prioritou tehdy bylo nastolit takové podmínky, aby skutečně postavení těch věřitelů a dlužníků bylo v nějaké rovnováze, a není tajemstvím, že v té době jsme to byli právě my s kolegou Patrikem Nacherem, kteří velmi hlasitě vystupovali na toto téma, a my jsme kritizovali v té době tu snahu o zkrácení toho oddlužení na tři roky a zastávali jsme k tomu poměrně jasný názor.

Co se týká vůbec toho přístupu, a ten stále přetrvává, tak z našeho pohledu je skutečně nezbytné, aby v případě toho oddlužení, které má dát druhou šanci dlužníkům a minimalizovat vlastně pohyb občanů v šedé ekonomice, je potřeba nastavit jasná pravidla. Taková pravidla, která budou jasná, motivující a ruku v ruce s důslednou kontrolou nad tím probíhajícím insolvenčním řízením, tedy nad oddlužením. Co se týká toho našeho názoru vlastně nezkrátit tu dobu oddlužení, je potřeba vnímat politickou realitu, je potřeba vnímat také ekonomickou realitu a s ohledem na to, v jaké situaci se česká ekonomika nachází, a to ať už z důvodu energetické krize, nebo s ohledem na to, co připravuje vláda Petra Fialy na občany této země v rámci svého daňového balíčku, který ještě vlastně prohloubí rozdíl mezi jejich příjmy a reálnou kupní silou, tak je naprosto jasné, že občanů, kteří se dostanou do velmi kritické ekonomické situace a do reálné chudoby, bude přibývat. Proto souhlasíme s tím, aby tento tisk prošel do druhého čtení, s tím, že jej budeme v rámci výboru chtít detailně projednat, vyslechnout si názory odborníků a navrhovat změny, které považujeme za zásadní, tak aby tento návrh zákona pomohl občanům z dluhové pasti, aby minimalizoval ale možnost zneužití nepoctivými dlužníky a aby v rámci možností zajistil věřitelům spravedlivý přístup. Dále je taky nezbytné docílit toho, aby nebyla narušena rovnováha vztahů mezi těmi, kdo své závazky plní, a těmi, kteří je neplní. Myslím si, že nesmíme jakýmsi způsobem zapomenout na to, že existuje jakýsi úzus, že prostě dluhy se mají platit. A to si myslím, že by mělo pořád. Ačkoliv chceme pomoci lidem z dluhových pastí, tak bychom toto měli mít na paměti. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji. Nyní vystoupí pan poslanec Patrik Nacher, poté paní poslankyně Iveta Štefanová. Prosím.

 

Poslanec Patrik Nacher: Děkuji, pane místopředsedo. Vážený pane ministře, jste tady jediný, dámy a pánové, já nejprve pár reakcí na to, jak proběhla debata, potom k tomu obsahu, protože jsem se tímhle tím tématem zabýval i v minulém volebním období.

Vy jste se vrátil, pane ministře, k té své schůzce, slavné - já už bych se k tomu nevracel, mě tady vybízeli opakovaně vaši koaliční partneři, poslanci z hnutí STAN, abychom se k tomu vyjadřovali opakovaně. To je zajímavé, to si vyřiďte v rámci vaší koaliční komunikace a spolupráce, protože já jsem se k tomu nějakým způsobem vyjádřil, ale za mě hlavní komunikace vůči vám jako ministrovi a vůči ministerstvu je to, co tady předkládáte v Poslanecké sněmovně, ne s kým se scházíte. Takže za prvé jsem zvědav, jestli tedy poslanci za STAN si to tedy s vámi vyřídili, když k tomu ponoukali nás jako opozici nebo mě jako opozičního poslance.

A za druhé, tady bych chtěl říct, že jestli bych něco vyčetl ministerstvu a ministrovi, tak je to také obsah institutu hromadných žalob, to pan ministr určitě ví. A potom, proč tady u této novely došlo k rok a půl dlouhému zpoždění? Rok a půl dlouhému zpoždění, díky kterému jsme dneska po lhůtě, a jak už pan ministr tady přiznal, Evropská unie s námi již zahájila řízení a hrozí nám pokuty. Takže my to teď tady budeme různě, nevím, jak je to připravené, tedy zkracovat nebo nezkracovat, ale tomu jsme se mohli vyhnout, kdyby to tady bylo už před rokem. Třeba.

Takže můj první dotaz není ani tak, jestli venku prší nebo s kým se pan ministr scházel, to je jeho věc a jeho vizitka, ale proč to trvalo na ministerstvu tak dlouho a proč už to ministerstvo a vláda, respektive, nepředložila před rokem? To je jako první dotaz.

Druhá věc, to se týká toho, co tady říkal kolega Michálek, který se neopomněl pochválit, a to, co všechno je v programovém prohlášení, přičemž tedy jsem rád, že zaznamenal, že nejlépe funguje zastavování bagatelních exekucí, což bych připomněl, že byl můj pozměňovací návrh, což tady jako jaksi nezaznělo. Nebo náš návrh, který vzešel z klubu hnutí ANO. Tak to jenom jako abychom to tady připomněli. Jinak bych zase rád řekl a ocenil, že zrovna v těch oblastech exekucí a insolvencí spolupracovala koalice, opozice v minulém volebním období, a musím potvrdit, že spolupracuje koalice, opozice, byť zrcadlově opačně i v tomto volebním období. A já jsem za to rád.

Když už tedy tady kolega Michálek, tak ať to tady zazní, protože to sledují diváci, začal mluvit i o těch exekucích, protože ono to svým způsobem trošičku s těmi insolvencemi souvisí, tak nejenže my bychom tam měli zavést nějakou tu minimální splátku ze mzdy, což důvodem je, že extrémně klesla, a když extrémně klesne minimální splátka ze mzdy, tak se stane co? Tak se stane to, že se začnou ve větší míře zase dělat mobiliárky. Takže my tohle tam musíme dát, ale s tím souvisí to, že když už se to jednou otevře, tak je potřeba tam dát i jiné pozitivní momenty. Já bych tady vypíchl dva, a to je odbřemenění zaměstnavatelů, to už se nějakým způsobem připravuje na ministerstvu, a poté to, aby se do registrů vozidel propsala ta auta, která jsou v exekuci, což je to, co já řeším s ministrem dopravy, který to řešil s ministrem spravedlnosti. Takže to jsou věci, které souvisí s těmi exekucemi.

I přes to všechno ale, a teď se dostávám k jádru pudla, ty exekuce, i když my budeme kultivovat různě, tak se přesto nedostaneme za tu hranici toho, že potřebujeme nějakým způsobem vyřešit ty dlužníky s vícečetnými exekucemi, kam bych zařadil toho, kdo má pět a více exekucí. Pro takového dlužníka vlastně jediná cesta, jediná relevantní cesta je cesta oddlužení, cesta insolvence. Je jediná, protože jinak se v tom budou s prominutím patlat celou dobu. Budou v šedé zóně, nepomáhá to nikomu. Věřitelé nedostávají nic, stát také ne, protože ti lidé si zvykli fungovat v šedé zóně.

No a tím se dostáváme k té insolvenci a tady bych řekl, že ten návrh i přesto, že to nějakou dobu trvalo, je na půl cesty, a pojďme tu druhou polovinu tady doladit v Poslanecké sněmovně. Ta půlka té cesty je tedy ono zkrácení z těch pěti na tři roky. Já nebudu opakovat to, co říkala moje ctěná kolegyně Taťána Malá, že prapůvodně my jsme nebyli úplně nadšení z toho zkrácení i pro fyzické osoby, ale přece jenom ta situace se i po tom covidu tady a po těch výkyvech v cenách a inflace a pokles reálných mezd jako výrazně změnila.

Ale zkrácení té samotné doby není jedinou motivací pro vstup do insolvence, do oddlužení. Tam je ještě jeden moment z praxe a já si myslím, že pan ministr to ví, a to je narovnání splátek u exekucí a u insolvencí tam, kde je přednostní pohledávka, tak, aby ti, co jsou v insolvenci, měli stejně, nebo aby jim zůstalo stejně, možná víc než těm, co jsou v exekuci. Dneska je to obráceně. Dneska ti, co jsou v exekuci, tak jim zůstává v těchhle těch případech víc, takže oni pak řeknou, ale já do té insolvence nepůjdu, protože pro mě to, že mi zůstane víc v té exekuci, je pro mě hranicí mezi tím, jak můžu vůbec jako fungovat s rodinným rozpočtem. Takže dál pak ten člověk figuruje v té šedé zóně.

Myslím, že je potřeba v rámci druhého čtení tam přijít s návrhem, nečekat až na novelu exekučního řádu, ale udělat to teď a narovnat ty splátky v insolvenci tak, aby skutečně tam byl ten motiv, že v momentě, kdy ten člověk je buď v exekuci, nebo v insolvenci, tak buď má stejně, anebo v insolvenci mu dokonce zůstává víc, on je motivován, jde do insolvence, a tím aspoň něco minimálně splatí těm věřitelům - k tomu se ještě dostanu, jak je potřeba to kontrolovat, když už to takhle jako zmírňujeme - ale dostává se do oficiální zóny. Je pod kontrolou insolvenčního soudce, musí se chovat řádně, přiznávat ty věci, ne v šedé zóně, když je někdo v exekuci.

A když se podíváte na ta čísla, tak ten počet lidí v exekuci, kteří mají jednu dvě exekuce, klesá, ale počet lidí, kteří mají tři pět a více exekucí, tak ten roste. To znamená, tohle je velmi důležité těm lidem nabídnout alternativu. Pokud ani potom oni do insolvence nepůjdou, no tak už je to marné, pak už já přiznám, že už je to marné, protože když to zkrátíme z pěti na tři roky a ještě vyrovnáme to, co jim zbude po odečtu těch splátek, a pak i přesto do insolvence nepůjdou, tak už je chyba někde jinde, a pak už tedy nemá smysl dál to zjemňovat.

Jinak bych ocenil, to je tedy věc, kterou bych byl rád, aby pan ministr i paní zpravodajka zaznamenali, že to je za mě asi nejdůležitější pozměňovací návrh, který by měl být součástí tohoto předpisu.

Jinak jsem rád, že tam došlo k některým změnám už přímo v tom návrhu, protože my jsme se o tom bavili na konci minulého volebního období. Například to, že se prodlouží ta doba mezi těmi jednotlivými oddluženími z 10 na 12 let, to mně přijde jako smysluplné. My jsme to s Táňou Malou navrhovali už předtím, aby když se to tedy zkrátí o ty dva roky, tak ale aby se o ty dva roky zase prodloužila ta doba, aby to někdo tady jako nezkoušel po každých 10 letech. Stejně tak, jako že když někdo do té insolvence, do toho oddlužení spadne podruhé, tak už to má na 5 let. Protože poprvé je to nějaká řekněme vstřícnost k tomu, aby ten člověk udělal restart, ale podruhé si myslím, že už to není náhoda.

No a pak jde o to, jakým způsobem se v rámci odborné debaty, a tam koukám i na kolegu Staňka, popasujeme s tím zpřísněním hodnocení toho dlužníka na počátku při vstupu do té insolvence, respektive řešení změny i dlužníka ve vztahu k tomu, když v průběhu času začne najednou méně splácet, než kolik se zaváže na začátku. Tam se pracuje s tím, že v momentě, kdy dojde k 25% poklesu, už je potřeba to řešit. Protože my si musíme taky uvědomit, že na druhé straně jsou věřitelé, jako například matky samoživitelky, když třeba vezmu ty přednostní pohledávky, nebo lidé, kterým se platí škoda spáchaná z trestného činu. To znamená, abychom to nevnímali černobíle.

Suma sumárum, já jsem rád, že tady ten návrh je, doufám, že bude pokračovat v tomhle efektivní spolupráce mezi koalicí opozicí. A za mě, jak říkám, nejdůležitější, abychom nezůstali v půli cesty, protože jdeme nad rámec té transpozice tím, že se to týká i fyzických osob, to zkrácení, tak narovnat ty splátky minimálně na úroveň těch exekucí tak, aby tam byl další motiv pro ty lidi. Vést vedle toho osvětovou kampaň, aby to nedopadlo, tady si trochu sypu popel na hlavu férově, jako s tím chráněným účtem mimochodem, který bych také nechtěl nechat ležet ladem. I tohle by mělo být součástí nějaké kvalitativní změny u novely exekučního řádu.

Já vám děkuji za pozornost a těším se na odbornou debatu i v podvýborech, kde máme šanci jít do většího detailu.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji, pane poslanče. Nyní požádám paní poslankyni Ivetu Štefanovou a připraví se pan poslanec Pavel Staněk. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Iveta Štefanová: Děkuji za slovo, vážený pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já tady za svého pohledu také shrnu tu předloženou novelu insolvenčního zákona, i když mnoho z těch věcí už tady zaznělo.

Ta novela přináší několik podstatných změn. Jedná se tedy o povinnou transpozici v rámci zavedení institutu preventivní restrukturalizace a na něj navazující změny i do systému oddlužení. Tou nejpodstatnější změnou je zkrácení právě té doby oddlužení z pěti na tři roky. To má přinést efekt určitého zjednodušení procesu oddlužení a urychlení návratu dlužníka do normálního života, a tedy přispět ke snížení počtu těch nekonečných dluhových pastí. Novela sjednocuje pravidla pro oddlužení pro všechny fyzické osoby, tedy bez ohledu na to, zda se jedná o podnikatele, nebo běžného spotřebitele.

SPD je obecně pro podporu návratu dlužníka z dluhové pasti a jeho plné znovuzapojení do ekonomiky. To je samozřejmě výhodné nejenom pro něho, ale samozřejmě i pro stát. Zjednodušení návratu z dluhové pasti - ano, pro poctivé dlužníky jednoznačně, ale nesmí se tak dít na úkor věřitelů a jejich pohledávek. Tady se odborná veřejnost i někteří věřitelé domnívají, že tato novelizace jde nad rámec té nutné transpozice a posiluje postavení dlužníka až příliš právě na úkor uspokojení těch pohledávek.

Novela ale zavádí i opatření proti zneužívání toho systému, mění například tu minimální částku splácení, kdy nově bude rozhodovat o její výši soud, a to individuálně podle možností konkrétního dlužníka s ohledem na jeho vzdělání, praxi a další faktory. Dlužník bude muset informovat insolvenčního správce častěji o svém reálném příjmu, a to každé tři měsíce, čímž by se mělo zabránit tomu úmyslnému snižování příjmů ze strany dlužníka, a vyhýbat se tak vyšším splátkám, které si ve skutečnosti ale dovolit může. Podle novely bude možno ale provádět exekuční srážky ze mzdy dlužníka i po zahájení insolvenčního řízení. To by mělo ochránit především věřitele u výživného, tedy přednostně matky samoživitelky.

Tato opatření já rozhodně vítám. Otázka je, zda jsou tato opatření dostatečná k ochraně práv věřitele. Obecně podporujeme zjednodušení procesu oddlužení pro poctivé dlužníky a usnadnění tak návratu z té dluhové pasti, ovšem bez krácení práv věřitele. Takže je na nás, abychom se tady pobavili o tom. Pokud se shodneme, že ta navrhovaná opatření dostatečná nebudou, pak je na nás, abychom ve druhém čtení připravili nějaké změny, které budou vést k tomu, že dostatečná budou. A pokud se tedy bude jednat fakticky o to, že novela přinese pomoc dlužníkům, těm poctivým, zjednodušení toho systému, ale zároveň dostatečnou ochranu věřitelům, pak jsme připraveni tuto novelu podpořit. Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Také vám děkuji. Zatím poslední přihlášený do obecné rozpravy je pan poslanec Pavel Staněk. Po něm poslankyně Helena Válková.

 

Poslanec Pavel Staněk: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážený pane ministře, ještě než budu reagovat na některé podněty, které jsem tu zaznamenal, tak bych si dovolil takový obecný komentář k této novele, abychom si připomněli dobu a zarámovali dobu, v jaké vlastně v tuto chvíli jsme. V oblasti dluhové problematiky se odehrávají v posledních letech poměrně významné změny. Jejich nějakým deklarovaným cílem je kultivovat prostředí exekucí a insolvencí a pomoci lidem ve finanční tísni.

Snižují se ale srážky z příjmů, zastavují se bezvýsledné exekuce, proběhlo už několik vln Milostivého léta a nyní je zde na stole právě insolvenční novela. Jako poslanec za Královéhradecký kraj a jako člen ústavně-právního výboru Poslanecké sněmovny a také podvýboru pro problematiku exekucí a insolvencí, ale také jako advokát věnující se této problematice už víc než 15 let chci informovat tuto Sněmovnu, že si nejsem úplně jist tím, jak je veřejnost spokojená vlastně s tou situací, jak se stát staví k dluhům a jak přistupuje k legislativním změnám.

Způsob, jakým se mění příslušné zákony právě na tomto poli, v této legislativní oblasti, těžko lze označovat úplně za systémový, protože nejsou podle mého názoru dostatečně vyhodnocovány dopady všech těchto změn a naopak jsou přijímány další a další změny. Vidíme to vlastně historicky na obou zmiňovaných předpisech, které tady oba, nebo všichni předřečníci zmiňovali. Je to jak exekuční agenda, tak je to insolvenční agenda. Je to opravdu série neustálých změn.

Nejenom e-mailem, ale samozřejmě i fyzicky za mnou do poslanecké kanceláře občas dorazí rozčílení občané, kteří si stěžují na neférové podmínky, na nemožnost domoci se svého soudem přiznaného nároku. Často jde o pronajímatele bytu, matky samoživitelky vymáhající výživné pro své dítě, anebo o oběti trestných činů, které čekají na náhradu škody. Těm všem zasáhly do jejich práv úpravy, které se v materii exekučního a insolvenčního práva odehrávají a které jsou zejména v poslední době orientovány velmi jednostranně bez přilehnutí k tomu, že chránit bychom měli zejména ty slabší, na jejichž straně stojí zákonný nárok na úhradu pohledávky. Musíme si totiž uvědomit, jak dlouhá cesta vůbec je k tomu, než se věřitel své pohledávky domůže, jak dlouho trvá nalézací řízení, jak dlouho trvá exekuční řízení, pokud je vůbec úspěšné, a jakou celou dobu musí věřitel vůbec projít, aby možná se dostal ke své pohledávce a svému soudem přiznanému nároku.

Zkusím tady připomenout, co jsem vlastně říkal v úvodu, právě to, co je důležité zmínit, jak jsme tuto materii vlastně pojali a jak ji tady vnímáme v kontextu již přijatých změn. Co se v poslední době změnilo? Exekuce, to tady už také padalo několikrát od mých kolegů, se stávají trochu bezzubými, protože se porouchal jeden z těch nejúčinnějších nástrojů a to jsou srážky z příjmu. Pro dlužníka je to nejmírnější způsob postihu, pro věřitele vymodlené měsíční splátky jeho pohledávky. A proč k tomu došlo? Protože se razantně zvýšila nezabavitelná částka, naposledy se tak stalo letos v lednu, a tak se v exekucích nesráží vůbec, nebo jenom zlomek toho co třeba před rokem. Důsledkem je to, že v exekucích potom přichází invazivnější způsoby na pořad a věřitel se sám dostává do finanční tísně, protože přišel o pravidelné splátky, které byly na úrovni části jeho měsíčního příjmu a na kterých je často existenčně závislý.

Vedle toho se zastavují bezvýsledné exekuce. Tam, kde se nepodařilo vymoci nic v průběhu šesti let a věřitel nesloží zálohu na pokračování řízení, se exekuce zastavuje. Průměrná doba trvání exekuce se přitom právě kvůli omezení srážek z příjmů významně prodlužuje. Na věřitele tak přenášíme břemeno, s nímž předem nepočítal a jemuž by z principu vůbec neměl čelit. A do toho všeho přicházíme právě s novelou, kterou tady teď budeme projednávat, kdy o všech těch zásadních dopadech mluvila moje ctěná kolegyně Táňa Malá ve své brilantně zpracované zpravodajské zprávě, a nejenom tak, ale potom následně vlastně... (Poznámka ministra Blažka.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Pane ministře, na mikrofon pouze prosím!

 

Poslanec Pavel Staněk: ... a nejenom potom vlastně ve svém komentáři v obecné rozpravě o tom hovořil i kolega Patrik Nacher a vlastně koneckonců i kolegyně Štefanová.

Jednoznačně se má jednat, jak zde několika padlo, o transpozici evropské směrnice o oddlužení podnikatelů, ale na stole je, myslím si, návrh, který volá především po rychlém oddlužení během tří let pro fyzické osoby se zcela z mého pohledu minimálními požadavky na výši splaceného dluhu. Dopady na vymahatelnost budou jednoznačně tristní, podle různých výpočtů se výtěžnost propadne o zhruba 5 až 10 %. A to je fakt, to není výplod mé fantazie. To je prostě měřitelný, vypočitatelný, vypočítaný fakt.

Snadným oddlužením pro všechny bez rozdílu zcela jistě pomůžeme dlužníkům, ale evropská směrnice měla trošku vyšší cíl - znásobit účinnost postupů oddlužení a společně s poskytnutím druhé šance živnostníkům zachovat, respektive zefektivnit míru uspokojení věřitelů. To se při implementaci tohoto evropského předpisu bohužel, pokud bude schválen tak, jak je teď předložen, úplně tak neuděje. Výsledkem bude jistě nejenom nižší výtěžnost pohledávek, což pocítí nejenom ti soukromoprávní věřitelé, ale zřejmě to pocítí asi i veřejná pokladna, protože tak jak tady bylo několikrát zmiňováno, nejedná se jenom o věřitele soukromoprávní, ale skutečně i věřitele na úrovni obcí, krajů a měst nebo jimi zřizované organizace, které se také budou potýkat s tím, že těžko vymáhají své pohledávky. Takže i tam se nějakým způsobem podepíšeme na výsledku výtěžnosti jejich pohledávek.

Já jsem o tom už několikrát možná hovořil s jinými kolegy třeba ze zahraničí a ti upozorňují, zejména ti slovenští kolegové, na to, že vlastně bezbřehá úprava legislativy zrovna u nich na Slovensku vedla k tomu, že v tuto chvíli je až 97 % oddlužení ukončeno bez jakékoliv úhrady věřitelům, což je velmi, velmi varovný fakt, a bylo by škoda, abychom si zrovna z tohoto ne úplně povedeného modelu vzali příklad a přenesli ho k nám do České republiky. Všichni tady hovoříme o tom, jak by bylo fajn minimálně práva věřitelů a dlužníků vyvážit, a myslím si, že je to namístě.

Abych se vyjádřil ale přesně a nebyl označován za asociála bez sociálního a solidárního cítění, určitě nekritizuji to, že se přijímají pravidla, jejichž smyslem je pomáhat potřebným dlužníkům, kteří jsou znevýhodněni, ale smyslem mé argumentace je vlastně poukázat na fakt, že naším cílem musí být hlubší náprava problémů, a to vždy s přihlédnutím k právu obou stran - věřitelů i dlužníků. A troufám si tvrdit, že tohle je naše povinnost. Povinnost všech nás poslanců - vyrovnat právě v rámci sociálního smíru, společenského smíru obě ty vrstvy.

Určitě jsem pro, aby novela prošla do dalšího čtení. Myslím, že tady na tom se asi napříč všichni shodneme, ale určitě jsem také pro, a jsem za to rád a děkuji za to svým předřečníkům, kolegům zejména z hnutí ANO, že povedeme asi konstruktivní debatu na úrovni výborů a podvýborů. Jsem velmi rád za ty připomínky, které tady například zmiňoval pan kolega Nacher, ale které tady zmiňovala i paní kolegyně Táňa Malá, ať už je to právě třeba opravdu důraz na důslednou kontrolu plnění povinností dlužníka, nebo je to třeba posun z 10 na 12 let v mezidobí od okamžiku vlastně ukončení prvního osobního bankrotu a do zahájení druhého, ale také jsem tady určitě velmi pro, aby právě třeba ta první šance byla, když už tedy tříletá, tak ať ta druhá šance je aspoň pětiletá, protože si myslím, že to prodloužení období nebo prodloužení té doby splátek je zásadní.

A pokud chceme navázat na to, že - aspoň tak to vnímám - je na tom nějaká koaliční shoda, tak abychom opravdu do života uvedli i vlastně kousek, který tady odcituji z programového prohlášení, které říká, že se najde vyvážené řešení respektující pomoc zodpovědným dlužníkům i práva seriózních věřitelů, tak v tu chvíli je potřeba takovýhle kompromis, ale nejenom kompromis politický, ale i společenský, skutečně vzít vážně a vytvořit ho.

Takže jak jsem říkal, strašně kvituji tady tu debatu, kterou jsme tady dneska odpoledne zahájili. Věřím, že nekončí a že naopak bude pokračovat dál na výborech a dalších vlastně možných platformách, a také věřím v to, že dozná předkládaný návrh i kýžených změn tak, aby sociální smír byl zachován. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji, pane poslanče, a jako další v pořadí vystoupí paní poslankyně Helena Válková. Prosím.

 

Poslankyně Helena Válková: Děkuji, vážený pane místopředsedo. Milé kolegyně, milí kolegové, já jsem moc ráda, že jsem zase mezi vámi a že je tady taková dělná atmosféra, takže já použiji stejného adjektiva a navážu na brilantní výkon svého předřečníka. Skóre se vyrovnává. Protože musím mu poděkovat, že upozornil na některé věci sám, a nemusím se jimi tedy zabývat ve svém vystoupení tak podrobně já. Ale například kontrola plnění povinností dlužníků, lhůty, to jsou všechno věci, které, myslím si, bychom měli v rámci druhého čtení ještě svými pozměňovacími návrhy upravit a změnit.

Mně to tedy trošku připadá jako dost takový úkol - na jedné straně chceme vyjít vstříc dlužníkům, a už to tady bylo, nebudu zdržovat svým projevem, několikrát velice dobře, i kolegyní za SPD, paní poslankyní, zdůrazněno, že je třeba i akceptovat a přihlížet k potřebám, oprávněným potřebám věřitelů, na druhé straně chceme vyjít poctivým dlužníkům vstříc. Takže ten výsledek, aby to nebyl nějaký kočkopes, já se toho trošku obávám, a proto bych navázala právě na slova pana poslanec Staňka, vaším prostřednictvím, že by bylo dobré, kdybychom udrželi tu hlavní linii, to znamená pomoci dlužníkům, a zpřísnili jenom ten dohled, případně ta ochranná opatření, lhůty. Protože pokud půjdeme tak, aby to bylo úplně spravedlivé, jak víme, spravedlnost absolutní neexistuje, natožpak v právu, když děláme legislativní návrhy, tak ne vždycky se nám to podaří tak, jak bychom si představovali, a tady se obávám, že to riziko je relativně vysoké, čili aby ta linie byla udržena. Samozřejmě ta implementace tam je promítnuta. A na druhé straně abychom neujeli do druhého extrému, že to bude norma, která nepomůže nikomu. Nemám tu obavu, ta část diskuse a rozpravy, kterou jsem slyšela, mě přesvědčuje o tom, že tady půjdeme napříč politickým spektrem v zájmu zlepšení situace v České republice, a určitě, a to tady říkám teď, i řekněme podporována těmi, které nejmenuji, ale jako předsedkyně podvýboru pro justici mám informace od soudců, kteří se touto problematikou zabývají a bojí se, aby se to nepřehnalo, protože jinak ten scénář ze Slovenska je hrozivě reálný.

Takže zůstaňme při tom návrhu. Na druhé straně bychom měli najít velmi chytré řešení, jakým způsobem minimalizovat riziko toho, že ti, kteří to potom budou posuzovat, budou ve výsledku konstatovat, že pohledávka zůstala nedobytnou, tak jak tady řekl pan poslanec Staněk. To se nám může stát. Pokud to zůstane v této podobě, tak dokonce si myslím, že ta pravděpodobnost není úplně malá. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. S faktickou poznámkou reaguje pan poslanec Aleš Dufek. Prosím.

 

Poslanec Aleš Dufek: Já jsem se ani nechtěl hlásit do řádného vystoupení, mám pouze dvě poznámky k tomu. Poslouchal jsem předřečníky. My za KDU-ČSL to samozřejmě podpoříme tady a posuneme tento zákon dál.

A ty dvě poznámky. Jedna je ta, že bych vzdal čest všem podnikatelům - fyzickým osobám, kteří za posledních 25 let nemohli se dožít toho, nebo neustáli tu skutečnost, že se skutečně nemohli oddlužit, a procházeli v podstatě, na rozdíl od těch podnikatelů, kteří třeba různě pokládali různé právnické osoby, tak oni v podstatě buď zaplatili všechno do poslední koruny, anebo jako doteď jsou různě stíháni a všude hledáni, aby zaplatili a zaplatili a zaplatili. Takže to je jedna poznámka.

A ta druhá poznámka je, že se už strašně těším na ty brilantní pozměňovací návrhy, když byly takové brilantní řečnické projevy, tak se moc těším na ty brilantní pozměňovací návrhy, jak tedy se ti dlužníci budou ty tři roky sledovat a jak je donutíme, aby skutečně jakoby odkryli karty a udělali během tří let všechno, co můžou. Ale těším se do výboru.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Ještě faktická poznámka pana poslance Karla Haase. Prosím.

 

Poslanec Karel Haas: Dobré popoledne, dámy a pánové. Já také vystačím s velmi rychlou faktickou. Je to možná teď reakce na ctěného kolegu Aleše Dufka. Já myslím, že v rámci opravdu jednoznačné podpory této důležité novely, tak odpovím možná takovým malým návodem, co bychom měli v ústavně-právním výboru, všichni členové, možná si vzít jako inspiraci. V rámci připomínkového řízení mezirezortů nad touto novelou velmi cenné náměty, připomínky, podněty daly pro mě jako pro právníka následující instituce: Nejvyšší soud České republiky, Exekutorská komora, Česká advokátní komora a Hospodářská komora České republiky. Jinými slovy, možná ten inspirační zdroj pro případné úpravy této novely v rámci legislativního procesu. Říkám pro případné, cením si té snad široké shody, klepu to do dřeva, nad touto novelou. Tak jsem jenom chtěl dát takové inspirační tipy pro naši práci zejména v ústavně-právním výboru. Děkuji mnohokrát.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji. V současné době konstatuji, že se nikdo nehlásí do obecné rozpravy, a je-li tomu tak, já končím obecnou rozpravu. Vidím, že pan ministr se chystá na závěrečné slovo. Prosím, pane ministře.

 

Ministr spravedlnosti ČR Pavel Blažek: Děkuji za slovo. Já jsem poslouchal tu rozpravu, asi nejvíce bych měl reagovat na kolegu Patrika Nachera. On toho řekl více, některé věci byly řekněme k tomu zákonu, některé věci byly obecně politické, tak já se pokusím na to nějak zareagovat.

Za prvé, ta námitka, proč ten zákon je předložen po tak dlouhé době projednávání. Odpověď je velmi jednoduchá. Bylo těžké najít shodu na znění tohoto návrhu zákona tak, aby byl průchozí v koalici a pokud možno průchozí i v této Sněmovně, protože když tady poslouchám ty projevy například o právech věřitelů a podobně, tak zrovna strana, kterou zastupuji já, tak řekněme měla obavu, že některé úpravy mohou narušit ta práva věřitelů, ale zůstali jsme v tom sami, to je potřeba si říci. A tak se ministr a někteří další členové mé strany snažili, aby některé návrhy prostě vyzněly nějak jinak. To, co je tady ale předloženo, je typický kompromis. To znamená, já jsem jednal i s hnutím ANO. Takže ODS v některých názorech zůstala sama. Ano, ta debata trvala dlouho, to je prostě daň za demokracii, které se nebudu vyhýbat, že byla tímto způsobem zaplacena. A v zásadě se předkládá návrh... (Hluk v sále. Ministr se obrací na předsedajícího s poznámkou, že neslyší sám sebe.) A v zásadě se předkládá návrh, který dost možná bude kritizován zleva i zprava, ale to je prostě nevýhoda kompromisů. Podstatné je, že ten zákon tady nachystán nějakým způsobem je a měl by být schválen už kvůli pravidlům Evropské unie.

A teď ty obecné věty kolegy Nachera, které zde řekl, řekl bych to trošku klausovsky, řekl některá zlá slovíčka o mých koaličních partnerech, nebo našich. (Reakce na poznámku z pléna:) Ne, já to takhle prostě beru. Pan kolega Nacher se zmínil, že dostával od poslanců hnutí STAN různé podněty, aby v té aféře, kterou jsem si způsobil sám před 14 dny, proti mně nějak vystupovali.

Podívejte, pane poslanče, prostřednictvím pana předsedajícího, já tyhle věci neřeším a řeknu vám proč. Vždycky platí, ať jde o jakoukoli politickou stranu: čím větší neštěstí v tomhle baráku, nebo v této budově, přejete tomu druhému, tím větší jednoho dne postihne vás. Já nebudu rozebírat to, kdo jako co kde říkal a neříkal a k čemu ponoukal. Nemusím to dělat, ono se to vyřeší samo. A ani žádné vyšetřování v těchto věcech dělat nebudu, ale beru na vědomí tuhle záležitost.

Potom jsem si všiml ve veřejném prostoru takových těch různých - jak bych to řekl? - námětů, čím pak to je, že ta opozice mě kritizuje méně, než by se to líbilo některým médiím a sociálním sítím. Tak já si dovolím říci, a teď - hloupý člověk soudí podle sebe, to znamená, on si říká: je to proto - a tím mluvím o nějakých redaktorech, bohužel, a některých provozovatelích sítí - on si myslí: oni to dělají proto, že mají určitě spolu něco domluveno a mají nějaký partnerský vztah. Podle mého přesvědčení je ta odpověď mnohem jednodušší. Za celou svou politickou kariéru, a to jak v Brně, tak tady, nikdy v životě jsem proti nikomu tady ani v nějakých médiích necitoval žádné články. V životě jsem necitoval nějaké uniklé odposlechy z nějakých trestních řízení a podobně. A já předpokládám, že si toho všimli i v hnutí ANO i v SPD a možná i v jiných řadách. A proč to dělám? Nedělám to proto, že mám někoho radši nebo méně radši. Tady jde totiž o princip. Jakýmkoli čtením článků tady kohokoliv, jakýmkoli čtením nějakých uniklých spisů státního zástupce a policistů tato Sněmovna odevzdává tu moc jinam! Sedí někde pár lidí a vymyslí si, co na koho pustíme. Hlupák to tady čte dál! A že jich tady bylo!

My máme moc z voleb. My si ji máme držet. Tady se máme domlouvat a máme se přít o kvalitu zákonů, nikoli o to, na koho je víc svinstev napsaných v tom či onom médiu nebo na tom či onom serveru a podobně! To není naše úloha. Kdo ji dělá, tak si myslím, že poškozuje parlamentní demokracii. To je moje přesvědčení. (Velký potlesk v pravé části sálu.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Pane ministře, pouze bych vás vyzval, abyste se držel projednávání zákona a závěrečného slova.

 

Ministr spravedlnosti ČR Pavel Blažek: Toto byly otázky kolegy Nachera. A já nechci vypadat, že se jim vyhýbám. Já se nemám čemu vyhýbat. Rád na to odpovím.

Ale, pane předsedající, myslím si, že jste mě přerušil v pravou chvíli, protože už jsem vlastně podle mého názoru na všechno, co kolega Nacher říkal, (reagoval).

A snad jenom prosba: nenaskakujme na lehká mediální témata. Škodíme tím fakt sami sobě. A jestli si někdo myslí, že pomáhá republice tím, že tady čte nějaké dehonestující články na kohokoli - naopak jí škodí. Veřejnost to sleduje a má pocit, že jediné, co umíme, je se tady navzájem špinit. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk v pravé části sálu.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Chci se zeptat paní zpravodajky, zda chce využít svého závěrečného slova? Není tomu tak.

Nyní přistoupíme k hlasování. Budeme se zabývat návrhem na přikázání výborům k projednání a nejprve rozhodneme o přikázání garančnímu výboru. Předsedkyně Poslanecké sněmovny svým rozhodnutím navrhla přikázat předložený návrh k projednání ústavně-právnímu výboru jako výboru garančnímu. Já se ptám, zda někdo navrhujete přikázání jinému výboru než výboru garančnímu? Není tomu tak.

 

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo souhlasí s tím, aby předložený návrh byl přikázán k projednání ústavně-právnímu výboru jako garančnímu výboru? Ať zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu?

Je to hlasování s pořadovým číslem 6, přihlášeno je 180 poslankyň a poslanců, pro návrh 147, proti nikdo. Konstatuji, že tento návrh byl přikázán k projednání ústavně-právnímu výboru jako garančnímu výboru.

 

Předsedkyně Poslanecké sněmovny nenavrhla přikázat tento návrh dalšímu výboru k projednání. Já se ptám, zda máte někdo další návrh k projednání ve výborech? Jestliže žádný takový další návrh nepadl, v tom případě jsme projednali všechny návrhy, které padly v rozpravě a o kterých bylo potřeba hlasovat. Končím projednávání tohoto bodu.

 

Otevírám další bod dnešního jednání a tím je

Aktualizováno 9. 4. 2024 v 15:37.