(pokračuje Jan Skopeček)

122.
Vládní návrh zákona o řízeních souvisejících s hlubinným úložištěm
radioaktivního odpadu
/sněmovní tisk 367/ - třetí čtení

Prosím, aby místo u stolku zpravodajů zaujal za navrhovatele ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela a zpravodajka garančního výboru, kterým je hospodářský výbor, paní poslankyně Michaela Opltová. Pozměňovací návrhy jsou uvedeny ve sněmovním tisku 367/5, který byl doručen 15. září 2023. Usnesení garančního výboru vám bylo doručeno jako sněmovní tisk 367/6.

Nyní se táži, zda má zájem vystoupit před otevřením rozpravy pan ministr coby navrhovatel? Pane ministře? Ano.

 

Ministr průmyslu a obchodu ČR Jozef Síkela: Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení členové vlády, dovolte mi, abych poděkoval za dosavadní konstruktivní debatu k vládnímu návrhu zákona o řízeních souvisejících s hlubinným úložištěm radioaktivního odpadu. Všichni si uvědomujeme, že jádro je a bude jedním z pilířů české energetiky. Abychom jeho potenciál rozvíjeli a investovali do naší budoucnosti, je třeba zajistit bezpečné a hlubinné úložiště. Díky němu totiž budeme moci prodloužit životnost stávajících bloků, začít s výstavbou nových zdrojů a také využívat malé a střední modulární reaktory. Jen díky tomu zajistíme dostatek energií a budeme odpovědní budoucím generacím. Hlubinné úložiště je řešení, které nám umožní bezpečné ukládání vysokoaktivního odpadu, a předpoklad pro rozvoj jaderné energetiky u nás - rozvoj oblasti, která je klíčová pro posilování energetické bezpečnosti a nezávislosti.

Uvědomuji si, že jde o velmi důležité a zároveň citlivé téma. Proto jsem rád, že návrh zákona, včetně pozměňovacích návrhů, ke kterým zaujmu souhlasné či neutrální stanovisko, povede k naplnění ustanovení § 108 odst. 4, atomového zákona, tedy aby všichni dotčení měli právo, aby všechny relevantní argumenty a zájmy byly pečlivě zváženy a zohledněny.

Zákon dále umožní vládě rozhodnout o dodatečných kompenzacích pro dotčené obce tak, aby mohly být vyrovnány dopady související s umístěním hlubinného úložiště. Zároveň bych rád uvedl, že jsem připraven s dotčenými obcemi ze čtyř potenciálních lokalit diskutovat o podobě příspěvků z jaderného účtu, daných zákonem a souvisejících se stanovením průzkumného území pro zvláštní zásah do zemské kůry, to jest za účelem připravovaných geologických průzkumů, a to včetně možné úpravy těchto příspěvků, například aby jejich výše nastavená už v roce 2016 odrážela i vývoj cenové hladiny v posledních letech.

Je zřejmé, že pozměňovací návrhy s právem veta pro obce, tedy takzvaný finský model, nenalezly podporu, a to zejména s ohledem na to, že by mohlo dojít k zablokování naplnění veřejného zájmu vysoké míry důležitosti. Takto hovoří o úložišti radioaktivního odpadu Nejvyšší správní soud. Ten konstatoval, že nikdo nemá právo prosazení veřejného zájmu, například vybudování trvalého úložiště, zabránit jen proto, že jeho případné negativní dopady nechce ve své blízkosti, takzvané not in my backyard - NIMBY, pojem, který vznikl ve Spojených státech na začátku osmdesátých let. Vládní návrh a výsledek dosavadních jednání na půdě Sněmovny o otázce práva veta pro dotčené obce tedy potvrzují model, který funguje například v Německu, Francii či Švýcarsku.

Důležité je si také uvědomit, že cílem tohoto zákona není urychlení výstavby hlubinného úložiště. Často dochází k jeho nesprávnému spojování s naplněním kritérií takzvané taxonomie udržitelných financí Evropské unie. My naopak zavádíme zvláštní postupy a prodlužujeme lhůty, abychom zajistili co nejvyšší možnou míru zapojení, respektive respektování zájmů obcí a jejich obyvatel. Jedná se o splnění mnohaletého dluhu vůči dotčeným obcím, které přijetí tohoto zákona očekávají.

Na závěr bych rád zdůraznil, že hlubinné úložiště je jediným konečným řešením, na kterém se shodla odborná veřejnost pro specifické typy odpadů, které na našem území vznikají, a povinností státu je se o ně postarat. V posledních týdnech jsme celý program nakládání s radioaktivním odpadem v České republice podrobili mezinárodní kontrole, jak ostatně po nás požaduje evropská směrnice Rady 2011/70/Euratom.

Celý program v tomto mezinárodním posouzení obstál a aktivity, které nabízí a připravuje Správa úložišť radioaktivních odpadů či MPO, včetně zapojení dotyčných obcí, byly hodnoceny pozitivně. Toto vysvědčení nám vystavila Mezinárodní agentura pro atomovou energii v misi Artemis a na jejích závěrech se budeme schopni nadále zlepšovat. Děkuji vám za pozornost a za odpovědnou a věcnou debatu.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji, pane ministře. Nyní otevírám obecnou rozpravu. Jako první se hlásí do obecné rozpravy pan poslanec Ivan Adamec.

 

Poslanec Ivan Adamec: Vážený pane předsedající, vážená vládo, vážené dámy, vážení pánové, já jsem k jadernému úložišti tady v obou čteních, které předcházely dnešnímu čtení, nemluvil. Dobře jsem poslouchal řečníky a také bych vám chtěl říct několik slov, protože ono to není tak jednoduché a tak nevinné, jak se to na první pohled možná někomu zdá. Jaderné úložiště, vůbec hlubinné úložiště, je ryze odborná tematika.

Když se podíváte do historie, zjistíte, že v našem státě se nedaří nějakým způsobem víc jak dvacet let tuto záležitost reálně začít. Provází to odpor dotčených obcí, odpor veřejnosti a musíme se s tím nějakým způsobem popasovat. Já už jsem tady říkal, když jsme schvalovali takzvaný liniový zákon, nebo budu-li přesnější, zákon o strategických investicích státu, že prostě obce nemohou bránit a nesmějí bránit strategickým záměrům státu.

Tady je to pikantnější ještě o to, že veřejnost dneska z vysokého procentického zastoupení říká, že jadernou energii chceme, ale když řekneme, kde to jaderné zařízení bude, tak se to mění okamžitě na skoro stoprocentní nechceme. To si myslím, že takto se to fakt řešit nedá. Možná chápu poslance i senátory, chápu starosty z dotčených obcí, ale prostě bohužel tady to řešení musí přijít, musí přijít od nás a takové řešení, aby se nakonec ten záměr podařil.

Já vždycky dávám těm lidem otázku: Víte, kde je ten jaderný odpad dneska, víte, kde je? No, je v těch elektrárnách. Mají na to speciální haly, kde se to chladí, a tam prostě ten odpad je, v těch kontejnerech. A když se ptám: A víte, kolik ještě energie v tom odpadu je? No, nevědí většinově. Já vás nepodezírám, že vy to nevíte, ale vlastně my spotřebujeme cirka 4 % z té patrony jaderné, z toho paliva, a zbytek dáváme do kontejnerů, a protože zatím si s tím moc nevíme rady, tak to necháme v té elektrárně, kde se to chladí a kde to je. A otázka zní: Je to bezpečnější než to hlubinné jaderné úložiště? No, to si odpovězte sami, já si myslím, že ne. A druhá věc je samozřejmě, že myslím si, že věda a nějaký vývoj by měl najít řešení, jak dostat té energie z té patrony ještě víc, že by se měl najít nějaký způsob průmyslové recyklace té patrony, aby se dala použít víckrát. Ale to nechme na budoucnost.

Já si myslím, že budoucnost nám ukáže, a na druhé straně máme teď situaci, kterou je potřeba vyřešit, a nejenom proto, že chceme budovat další bloky. To chceme, to jsme se tady dohodli, je vypsáno výběrové řízení, které běží, budeme brzy znát výsledky. Doufám, že to dopadne všechno pozitivně. Ale nejenom pro tohle, protože my máme dvě jaderné elektrárny. Ono těch jaderných zařízení v České republice je daleko víc, akorát naši občané o tom moc nevědí, to je potřeba si říct, že až možná by se někdy divili, kde jaderné zařízení v dotyčném městě vlastně se nachází. Ale prostě já si myslím, že v tuhle chvíli musíme nějakým způsobem se domluvit tak, aby platilo to, že jaderné úložiště se nebude vybírat podle nejmenšího odporu, ale podle toho, kde je to pro ten stát nejlepší a nejvýhodnější. A když si dáte tuhletu větu nebo tohle souvětí do souvislosti s tím, jak to dneska probíhá, víc jak dvacet let se to nedaří, tak je něco špatně. Já chápu, musíme komunikovat s dotčenými obcemi i s dotčenými starosty, zastupitelstvy, musí stát komunikovat, musí také nabízet něco za to, že obec bude mít na celém katastru jaderné úložiště. A nejedná se jenom o jednu obci, ale jedná se o celý shluk těch obcí kolem, protože samozřejmě bude tam doprava, bude tam nějaké další zatížení té krajiny. A na druhé straně je to velká příležitost, protože v tomto návrhu zákona je odškodnění nejenom jako součást atomového zákona, ale nad rámec atomového zákona.

My jsme to probírali na hospodářském výboru dost podrobně. Myslím si, že jsme to probírali i na dalších jednáních dost podrobně. Já si myslím, že je potřeba tady říct, že vytipování jaderného úložiště, rozhodnutí o tom, kde bude, je manažerské rozhodnutí a v našem politickém systému manažerské rozhodnutí dělá jenom vláda, to si řekněme na rovinu. V návrhu zákona je to postaveno tak, pro ty, kteří nevědí třeba v tuto chvíli, jak je to podrobně, že vlastně my bychom měli jako obě komory Parlamentu do nějaké doby vyslovit souhlas, a pokud to nestihneme, tak to bude platit. Ale to je podle mě úplně stejné jako s právem veta pro obce. Já si myslím, že je potřeba ctít strukturu naší demokratické společnosti - máme tady tři pilíře, moc zákonodárnou, moc výkonnou, moc soudní, a ty pilíře by se neměly promíchávat dohromady. Prostě my máme dělat svoji práci, my jsme zákonodárci, nejsme manažeři, a nám to rozhodnutí prostě nepřísluší.

Samozřejmě je tam prostor, aby dotčení starostové nebo zastupitelé mohli oslovovat své poslance, tam je dostatečně dlouhá doba, jak ten stát s nimi zachází, jestli je to všechno v pořádku a jestli míra odškodnění souhlasí s tím, jaké byly nějaké původní dohody a představy.

Dámy a pánové, já bych vás moc prosil, abyste přijali usnesení hospodářského výboru, protože jestli chceme vyřešit jaderné úložiště, jeho umístění, jeho stavbu, tak pokud to myslíme vážně - a já si myslím, že všichni víme, že jadernou energetiku budeme do budoucna potřebovat - jestli to myslíme vážně, tak prosím, podpořte usnesení hospodářského výboru. Dámy a pánové, já vám děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Vaše vystoupení vyvolalo jednu faktickou poznámku paní poslankyně Peštové. Paní poslankyně, vaše dvě minuty.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já bych chtěla plně podpořit svého ctěného kolegu, pana poslance Adamce, který tady říkal, že je to vlastně manažerské rozhodnutí, tudíž odpovědnost by měla být na vládě a neměla by se přesouvat na parlament. A říkala jsem to tady už při druhém čtení, že v momentě, když se dostane do Poslanecké sněmovny, tak v Poslanecké sněmovně vidíme, co vlastně se tady stane, dokážeme i tu Sněmovnu zablokovat, a zbytečně ji zablokovat, takže odpovědnost by měla být opravdu na vládě. A to, jak je tam načteno s tím, že Poslanecká sněmovna v případě, že kompenzace budou nižší nebo nebudou adekvátní těm obcím, nebo ty obce si budou stěžovat, že jsou neadekvátní tomu, že tam to úložiště je, bylo jim slibováno třeba něco jiného, tak samozřejmě v tomto případě může Poslanecká sněmovna do toho vkročit a může navrhnout vládě, protože ona tam tu kompetenci má, že může jít nad rámec toho, že tam ty peníze můžou být větší.

Takže ráda bych opravdu podpořila i za nás, za klub ANO, abychom podpořili to, co vzešlo z hospodářského výboru. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji za dodržení času, nyní vystoupí paní poslankyně Kocmanová a připraví se paní poslankyně Štefanová.

 

Poslankyně Klára Kocmanová: Děkuji za slovo. Dobrý den, vážené kolegyně, vážení kolegové. Přestože jsme ve třetím čtení, já bych se ráda vyjádřila k pozměňovacímu návrhu, který jsem nahrála a který byl ve druhém čtení načten kolegou Kaňkovským a který tu byl zmiňován, a ten návrh zavádí spolurozhodnutí obcí o umístění úložiště. A přestože vím, že se tady na tom neshodneme a že pro něj není podpora, pro mě má velkou roli symbolickou, protože k obcím, ale i ke všem občanům by stát měl přistupovat jako partner, a zvlášť když se jedná o věc s tak velkými dopady do jejich životů.

Případ trvalého hlubinného úložiště radioaktivního odpadu je jedinečný hned v několika věcech. Je to jednak míra zásahu do toho místa, obrovský objem vytěžených hornin a podobných prací, hluku a prašnosti během budování, především je to trvalost toho úložiště. Lomy se dají rekultivovat, stavby všeho druhu se dají odstranit, ale úložiště tam má a musí tam být tisíce let. Je to velmi zásadní rozhodnutí pro lidi, kteří v tom místě žijí, a pro starostu to může být nejzásadnější rozhodnutí ne v jeho volebním období, ale v celé historii jeho obce. Tohle rozhodnutí není jeho, ale v podstatě mu přijde shora.

Náš pozměňovací návrh má přinést určitou pojistku toho, že obce a jejich občané jsou celou dobu natolik součástí celého procesu a že jsou jim nabídnuty takové podmínky a protislužby, že na ně přistoupí. Inspiruje se v tom, zde často citovaném finském modelu, kde už úložiště staví právě se souhlasem dotčených obcí, a to myslím dokazuje, že to, o čem mluvím, může být realita. To je za mě ideální stav, ale pochopila jsem, že pro něj není většinová podpora.

My jsme za Piráty velmi vítali a podporovali jsme, když vláda v původním znění schválila, aby umístění úložiště podléhalo souhlasu obou komor Parlamentu. Když už není většinová vůle zahrnout do tohoto rozhodnutí dotčené obce, mohli se na něm podílet alespoň volení zástupci Sněmovny a Senátu. Jedná se přitom o rozhodnutí, které dalece přesahuje nejenom volební období vlády, která o něm rozhodne, ale daleko přesáhne i životy a životy generací po nás. Proto by bylo jedině správné, aby parlament toto rozhodnutí podrobně zkoumal a nakonec rozhodnutí o umístění i schválil. Proto budu navrhovat úpravu hlasovací procedury, abychom o vyjmutí souhlasu parlamentu mohli hlasovat zvlášť a mohli jsme tak vyjádřit náš postoj.

Prosím, kolegyně, kolegové, abyste toto před hlasováním ještě zvážili, návrh na úpravu hlasovací procedury podpořili. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Vaše vystoupení vyvolalo faktickou poznámku paní poslankyně Peštové. Paní poslankyně, prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji za slovo. A to je přesně to, co jsem řekla ve svém vystoupení předtím - toto by nemělo být politikum, tady by neměli politici do toho zasahovat. To opravdu jsou odborné věci a vláda má kompetence, to jsou manažeři, kteří mají koncepce a mají říkat, kam země bude směřovat. Všichni říkáme, že chceme jít cestou OZE, že chceme jít cestou snižování CO2, to říkáte i vy Piráti, ne? Snižování CO2, a vlastně tahleta jaderná energie je jedna z cest. A v momentě, protože furt jsou volby, furt jsou volby, každé čtyři roky jsou nějaké volby, a když se to dostane sem, do Poslanecké sněmovny, tak dovedete si představit, co ti poslanci tady s tím udělají, jo? Protože vždycky jsou nějaké volby, jsou komunální, jsou krajské. Takže by to nemělo být otázkou toho, že si tady každý budeme dělat svoje PR. Prostě toto by měla být opravdu manažerská věc a vláda, ať si nese plnou odpovědnost, když řekne, bude to tady. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji za dodržení času a nyní vystoupí paní poslankyně Štefanová z SPD.

 

Poslankyně Iveta Štefanová: Dobrý den, vážené kolegyně, vážení kolegové. Dovolte i mně, abych se vyjádřila k předloženému návrhu ohledně jaderného úložiště.

Ten návrh ve své podstatě je pozitivní. Zákon o hlubinných úložištích jaderného odpadu prostě potřebujeme. Pokud chceme vést energetiku cestou jádra, pak se samozřejmě musíme zabývat otázkou nakládání s jaderným odpadem, A tady nám ve finále mnoho možností nezbývá. Ty možnosti jsou prakticky dvě. Jedna je další zpracování toho odpadu a ta druhá je jeho uložení. To další zpracování samozřejmě je otázka budoucnosti. V tuto chvíli to pro nás technicky dosažitelné není, takže se musíme jednoznačně zabývat otázkou uložení jaderného odpadu.

Tento návrh se zabývá hlavně zapojením obcí do celého procesu řízení, výběru lokalit, výstavby a následně samotné realizace. To je věc naprosto nutná. Je naprosto nemyslitelné, že by dotčené obce nadále zůstaly pouze v roli jakéhosi diváka a nebyly přímými účastníky řízení, tedy aktivními účastníky s možností se vyjádřit a podat jakékoliv připomínky. Takový záměr já rozhodně vítám. Tady je ale potřeba se zamyslet nad mírou toho zapojení. V návrhu vyjádření dotčené obce se bere jako jeden z podkladů v tom rozhodovacím procesu a podle mě je to naprosto nedostatečné. Ta otázka zní, jestli by ta obec neměla mít takzvané právo veta. Já se domnívám, že takové právo by obec mít měla, aktivní zapojení dotčené obce aby potom ve finále nebylo stejné jako to praktické v tuto chvíli přihlížení.

Takže to nás samozřejmě vede k otázce, jak takového souhlasu docílit, a tady je to podle mě otázka kompenzací. Nejenom že se obcím musí kompenzovat veškeré náklady a jisté obtíže spojené jak s výběrem lokality, průzkumem, tak samozřejmě posléze i s tou samotnou realizací, ale jednoznačně by tam měl být další bonus, nejenom finanční, velkorysý finanční bonus, ale také ve formě dalších různých výhod, respektive dotčené obci by se měla přítomnost hlubinného úložiště ve finále vyplatit. Při takovém přístupu je právo veta možné aplikovat v praxi.

Co dál vnímám jako problematické v tom návrhu, je otázka nutnosti projednání a souhlasu parlamentu, kde je nedostatečná lhůta 60 dnů a po uplynutí této lhůty se to bere jako automatický souhlas. S tímto já bych rozhodně nesouhlasila. Podmínka aktivního souhlasu by měla být nepřekročitelná, to znamená, musí být projednáno a musí být odsouhlaseno parlamentem.

Jinak, jak jsem již řekla, ten návrh je v podstatě pozitivní a já ho jako celek vítám. Ty části, které by se tam podle mě měly ještě upravit, aby ten zákon byl lepší a v praxi více funkční, řeší předložený pozměňovací návrh mého kolegy Radka Kotena a já tímto prosím o jeho podporu. Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Nyní tři faktické poznámky. První vystoupí pan poslanec Král, připraví se pan poslanec Adamec. Prosím.

 

Poslanec Václav Král: Dobrý den, dámy a pánové, děkuji za slovo. Já jsem chtěl kolegyni Štefanové poděkovat za jednu věc. Přivedla mě na jednu neoriginální myšlenku a tezi. Myslím, že ten, kdo to myslí s rozvojem a zachováním jaderné energetiky v České republice vážně, hlasuje pro tento zákon. Kdo si to nemyslí, hlasuje proti, respektive podporuje to tolik diskutované právo veta obcím. Je to úplně jednoduché, každý si to zodpovězte a myslím, že další debata na toto téma nemá cenu. A ten z vás, kdo by si zodpověděl téma toho práva veta kladně, jako že je to dobrá věc, tak pak ať si zodpoví druhou otázku, proč v případě rozvoje například větrné energetiky se snažíme odpor jednotlivých obcí, který je podložen i referendy, obejít. Nechávám bez komentáře, jestli je to dobře, nebo špatně, a tady bychom naopak to právo veta měli zavádět. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji za dodržení času. Další s faktickou poznámkou vystoupí pan poslanec Adamec, připraví se pan poslanec Bureš.

 

Poslanec Ivan Adamec: Děkuji, vážený pane předsedající. Vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, no, tak právo veta. My ho neznáme v právním řádu. Máme právo veta, když chceme stavět dálnici někomu na zahradě? No, nemáme. Máme právo veta, když chceme stavět vysokorychlostní železnici přes nějaké území? No, nemáme! A víte, co je to právo veta? To je docela dobrý vydírací nástroj pro tu jednu stranu. Já si myslím, že právo veta - a vy tady pořád argumentujete jednou zemí, která ho aplikovala - úplně jiné území, úplně jiný vztah k tomu území mají ti lidi, jinak zasídlené to území, fakt to nejde. Já jsem tady na začátku své řeči říkal, že vlastně je to tak jednoduché. Jak chceme to úložiště tedy určit? Jak ho chceme vybrat, když bude právo veta? To budeme určovat podle nejmenšího odporu, anebo podle toho, co je pro ten stát nejvýhodnější? Vy chcete cestou nejmenšího odporu a největšího vydíracího potenciálu pro tu druhou stranu. Sorry, tohle já fakt nemůžu podpořit! (Potlesk poslanců ODS.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Nyní vystoupí s faktickou poznámkou pan poslanec Bureš.

 

Poslanec Jan Bureš: Děkuji. Vážené kolegyně a kolegové, nevím, jestli mám říkat prostřednictvím pana předsedajícího. Já si myslím, že asi všichni chceme zelenou energii, že všichni chceme obnovitelné zdroje, bezemisní zdroje a tak dále, kromě výjimek. Ale nikdo to nechce za zahradou, nikdo to nechce vedle své obce. To je takový zvláštní paradox. Všichni to chceme, ale u souseda, ne u nás ve městě, ne u nás v obci, ne vedle, ale vedle u souseda. A ten to taky nechce, takže ve finále to vlastně ve své podstatě v republice nechce nikdo, jo? A přitom to všichni potřebujeme, celá Evropa se tímhletím způsobem vydává, na tuhletu cestu, ale když se potom budete ptát v jednotlivých obcích a jednotlivých občanů, tak zjistíte, že to nechtějí, to znamená, že to vlastně nepůjde.

Uvedu krásný příklad. Není to tak dávno, co proběhlo referendum u nás v Karlovarském kraji, v obci, která se jmenuje Josefov. Je to relativně malá obec, nechci se jich dotknout, ale to referendum bylo na téma větrníky. Vedení obce ty větrníky chtělo, dokonce se podařilo investorovi je přesvědčit, že to pro obec bude výhodné. Vedení obce z nich vytřískalo maximum. Jenomže část lidí, kteří to nechtějí mít za zahradou, udělala referendum. My ho máme v právním řádu, to referendum, a velmi na něj upozorňuju, na to referendum. Referendum proběhlo, bylo platné, závazné, a víte, jak znělo? Že žádné větrníky v Josefově nebudou. Takovéhle referendum může klidně i obci, která bude souhlasit s jaderným úložištěm, zavázat je k tomu, aby tam jaderné úložiště odmítli, a dva roky podle zákona je to referendum platné a nesmí ho nikdo změnit, ani soud, ani zastupitelstvo.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji za dodržení času. Nyní s faktickou poznámkou vystoupí paní poslankyně Štefanová. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Iveta Štefanová: Děkuji za slovo. Já tady zareaguji na některé věci, které tady padly. Jestli jsem byla špatně pochopena - rozhodně podpoříme tento návrh, protože se domnívám, že opravdu tento zákon potřebujeme, i přestože si myslím, že obec by prostě měla mít to právo - jestli chceme, tak to můžeme nazývat právo veta, respektive my bychom měli postupovat tím směrem, že souhlas obce s umístěním jaderného úložiště na jejím územím je nutný. Opravdu si myslím, že existuje přístup, kterým bychom toho mohli docílit, aniž by to znamenalo jakékoliv blokování toho záměru, který si myslím, že máme společný. Ale i bez této podmínky si myslím, že tento návrh je pozitivní a jako celek ho podporujeme. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Nyní vystoupí s faktickou poznámkou paní poslankyně Peštová. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji za slovo. Já už nebudu opakovat to, co tady bylo předřečníky řečeno. V každém případě si musíme uvědomit, o kolik vlastně lokalit se jedná. Jaderné úložiště nemůže být všude, v celé republice, tam záleží, jaké je tam podloží a další a další věci. Nejdřív se musí dělat dané průzkumy, aby se zjistilo, jestli to není v seismické oblasti, nehrozí tam nějaké sesuvy a další věci, takže potom nakonec vám z toho vyjdou asi čtyři oblasti.

Takže já si myslím, že když komunikace státu, respektive vlády s danými oblastmi, které budou opravdu tři, čtyři, víc jich nebude, bude opravdu férová, to znamená, že ty obce budou mít jistotu, že tam kompenzace budou, a domluví se na nich, tak si myslím, že tady zbytečně máme bouři ve sklenici vody. Já chápu, že to je živé. Jakmile to je jádro, tak všichni okamžitě zbystří, ale v každém případě dneska už jsme v úplně jiné době a nejsme v době Černobylu, takže já si myslím, že tam záleží opravdu na komunikaci, která zřejmě v minulosti s obcemi nebyla tak dobrá. Když se nastaví, tak si myslím, že se to posune podstatně jiným směrem. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji pěkně. To byla poslední faktická poznámka a nyní vystoupí pan poslanec Kučera. Pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Michal Kučera: Dobrý den, dámy a pánové, pane místopředsedo. Já si především myslím, že bychom měli vystupovat k obyvatelům dotčených obcí s respektem. Skutečně ty obavy, které ni vyjadřují, mají nějaký důvod, a ten důvod je, a zejména v této situaci, co se týká jaderného úložiště, ten důvod je v mnohaletém ne úplně šťastném projednávání umístění jaderného úložiště. Debata probíhá skutečně několik volebních období, debata probíhá na mnoha lokalitách, které byly mnoho let uváděny v nejistotu, a já už jsem tady o tom hovořil, tuším někdy ve druhém čtení, že mnoho obcí bylo skutečně velmi uváděno v nejistotu, zda tam jaderné úložiště bude, nebude a jakým způsobem vůbec tam bude vznikat, respektive jak se bude komunikovat. Odpovědnost za to samozřejmě má nejen vláda, ale i organizace SÚRAO, která ten samotný výběr prováděla. Takže to, že dneska ti lidé tam žijí v nějaké nejistotě, je výsledkem situace, která tam nastala.

Jsem rád, že tento zákon tady je, že se blíží k závěru, že ho dnes schválíme a že takto i posílíme pravomoci jednotlivých obcí, protože obce jako takové samozřejmě logicky nějakou jistotu potřebují, a tu jistotu potřebují mít skutečně velkou. Témata, která samozřejmě tady vnášejí, je například téma ohrožení vody. To je téma z takového laického pohledu velmi důležité, protože předpokládají, že tam může dojít k nějakému ohrožení. Jsem velmi rád, že právě Česká republika patří mezi špičky v oblasti hydrogeologie, že naši odborníci skutečně patří mezi ty nejlepší na světě, ať už jsou z hydrogeologických ústavů, z České geologické služby, a že oni jsou skutečně zárukou toho, že všechny průzkumy, které budou probíhat v dané lokalitě, budou skutečně velmi kvalitně provedeny a bude se moci na ně i spolehnout. Takže v tomhle bych chtěl i rozptýlit obavy o tom, že by se děly věci, se dít nemají. To znamená, skutečně naši odborníci jsou zárukou toho, že hydrogeologické, respektive geologické průzkumy budou skutečně relevantní a kvalitně provedené.

Samozřejmě náš klub, klub TOP 09, se vyjádří proti vetu jednotlivých obcí. To je nástroj, který nepatří do tohoto rozhodovacího procesu, nicméně jak říkám, s respektem k tomu a pochopením, že obce se takhle snaží bránit. Tento zákon přináší celou řadu pravomocí, respektive rozšiřuje celou řadu pravomocí v jednotlivých řízeních a upravuje také lhůty těch řízení, a, dámy a pánové, o to nám tady celou dobu šlo. O to nám šlo celou dobu, kdy jsme projednávali tento zákon, respektive bavili jsme se o tom, jak a kde mají jaderná úložiště vznikat. Chtěli jsme posílit pravomoci jednotlivých obcí, tímto zákonem to právě teď činíme. Takže já jsem rád, že se to podařilo, a tento zákon také zasluhuje naši podporu. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Nyní vystoupí pan poslanec Kaňkovský.

Než dorazí k pultíku, načtu jednu omluvu. Pan poslanec Kobza Jiří se od 16 hodin omlouvá z pracovních důvodů.

Tak, pane poslanče.

 

Poslanec Vít Kaňkovský: Dobré dopoledne, vážený pane předsedající, vážení členové vlády, kolegyně, kolegové, dovolte mi, abych se ještě ve třetím čtení znovu vyjádřil k navrženému zákonu i k pozměňovacímu návrhu pod písmenem C, který jsme předložili společně s váženou kolegyní Klárou Kocmanovou.

Na začátek začnu dvěma poděkováními. Za prvé bych chtěl poděkovat panu kolegovi Kučerovi za jeho vystoupení, protože bylo velmi věcné, a musím říct, že mě velmi potěšil se svou zmínkou k respektu k obcím, protože o to skutečně jde, a on také zmínil důvod, proč obce v dotčených lokalitách, a teď už je máme zúžené pouze na čtyři, mají tak velkou nedůvěru v další kroky státu, takže za to děkuji. A druhé poděkování už podruhé patří panu ministrovi Síkelovi, protože je prvním ministrem, který v novodobé historii dotáhl do konce záměr tohoto zákona tak, abychom měli jasná pravidla, jakým způsobem se finální rozhodnutí o umístění hlubinného úložiště bude realizovat.

Pokud se týká pozměňovacího návrhu, který jsme podali s Klárou Kocmanovou, je to skutečně jasně definovat roli dotčených obcí. Vím, že to je věc, která tady vyvolává emoce, vím, že to je věc, na které se tady názorově neshodneme, ale já bych chtěl říci, že to nevidím jako politikum, ale že to vidím jako názorový střet, že tady nejde o střet politický, ale názorový, a vyplývá z našich životních zkušeností. Nikdo z nás nemůže za to, z které lokality je, z které části republiky je. Já jsem velmi rád, že jsem z Kraje Vysočina a tam máme tu situaci, že tam máme v tuto chvíli dvě lokality. Měli jsme jich ze začátku víc a my jsme tam s těmi lidmi prožili skutečně mnoho, mnoho let vášnivých diskusí, a bohužel je to hodně ovlivněno skutečně velmi necitlivým a někdy až arogantním vystupováním Správy úložišť radioaktivních opadů, které v minulosti s obrovskou - nechci říct možná bohorovností, to je asi špatné slovo - opravdu někdy až s přezíravostí jednali s obcemi. To se sice v poslední době už trošičku zlepšilo, ale pořád ne natolik, aby občané a zastupitelstva těch dotčených obcí získali důvěru v český stát. Právě proto jsme přesvědčeni o tom, že by obce měly mít právo se k tomu vyjádřit jednoznačně aktivně. Vy říkáte veto, my říkáme aktivní souhlas. Proto také ten pozměňovací návrh jsme podali, přestože víme, že má malou šanci na to, aby byl schválen, ale nejde o to, že bychom chtěli nějak bourat ten zákon jako celek, ale jsme přesvědčeni o tom, že dotčené obce by měly mít jasnou aktivní roli v tom finálním výběru.

A názorový střet je o tom, jestli má zvítězit přístup direktivní, to znamená, že to těm obcím nadiktujeme - Ivan Adamec tady o tom mluvil, že to je prostě role státu, který musí takto strategické rozhodnutí udělat direktivně - je to jeden názor, já ho naprosto respektuji, ale já osobně zastávám názor ten, že je lépe s obcemi od počátku velmi aktivně pracovat, velmi aktivně s nimi řešit jednotlivé kroky od výběru až tedy potom po samotné budování hlubinného úložiště, a jsem přesvědčen o tom, že tento přístup má větší šanci v dlouhodobém horizontu na to, aby celá ta akce byla úspěšná, nejenom ten výběr, ale pak i samotné budování.

A pokud se týká role parlamentu, tady mě mrzí, že vlastně v původním vládním návrhu jsme řekli, že dáme tu roli oběma komorám parlamentu. Chápu, že by to tady vyvolalo dlouhá jednání, že by to nebyl jednoduchý proces, ale toto je strategické rozhodnutí, které jednoznačně přesahuje toto volební období, a dlouze ho přesahuje. To znamená, my řekneme: Ano, bude to manažerské rozhodnutí vlády, ale pak přijdou jiné vlády a nebudou s tímto rozhodnutím souhlasit, takže podle mého názoru role parlamentu měla být zachována, a proto také podporuji návrh Kláry Kocmanové na změnu hlasovací procedury, aby se o pozměňovacím návrhu hospodářského výboru pod písmenem A7 hlasovalo samostatně. Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Nyní máme dvě faktické. První se přihlásil pan poslanec Salvetr, připraví se paní poslankyně Ochodnická. Prosím.

 

Poslanec Rudolf Salvetr: Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, dovolte mi krátkou reakci na debatu, která tady probíhá. Jedno z těch úložišť je na území Plzeňského kraje, nebo plánované úložiště na Březovém potoku, a snad dvacet let se vede neustálá diskuse, proč to tam nemá být, jak to zničí ty obce a tak dále, a volební období nejsou pouze čtyřletá, ono se to prolíná: parlamentní volby, krajské volby, komunální volby a před každými volbami i racionální lidé z krajských reprezentací pochodují v čele průvodu proti hlubinnému úložišti na Březovém potoku. A ten, kdo je tam největším rukojmím, to je starosta.

Já bych velmi podporoval návrh, který tady Ivan Adamec předložil, protože největší břímě sejmeme právě z těch starostů, oni nebudou rukojmími svých obyvatel a svých obcí. A umíte si představit, jak tato komora nebo Senát vezme do ruky geologickou mapu České republiky a bude říkat: Tady je moldanubikum, tady jsou druhohorní usazeniny ještě zvodnělé, tady to nejde. Vždyť se na tom neshodneme! Vždyť se neshodneme dnes odpoledne ani na tom, že 250, 300 nebo 400 miliard minus není plus, a už se vůbec neshodneme na takto odborné věci. Jsem rád, že to přechází pod manažerské řízení a je to zodpovědností vlády. Neshodl by se na tom parlament ani za osm, ani za dvanáct let.

A to poslední, s čím s panem kolegou Adamcem nesouhlasím, je termín odškodnění. Odškodnění je podle mě za trestný čin, reparace je za válečné ublížení, ale toto je shoda na bonusu pro ty obce, které pomohou zajistit energetickou bezpečnost této země (Předsedající: Čas, pane poslanče.), a dobře víme, že více zdrojů než jaderných tady prostě nemáme. Omlouvám se za 5 vteřin. (Potlesk.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Paní poslankyně Ochodnická, prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslankyně Martina Ochodnická: Děkuji, pane místopředsedo. Kolegyně, kolegové, já bych ráda zareagovala také na svého ctěného kolegu z Vysočiny Víta Kaňkovského. Já jsem byla starostkou takové malé obce na Vysočině, které podobné se to týká, a jako starostka bych nechtěla mít pravomoc o něčem rozhodnout. Já bych chtěla mít maximální oporu a podporu státu, který toto strategické rozhodnutí udělá se všemi podklady s vědomím toho, co způsobí, protože starosta malé obce - a řekněme si na rovinu, v mnohých případech se to týká i neuvolněných starostů - to jsou lidé, kteří mají na starosti běžné akce, ale nemohou dohlédnout k tomu, jak takovéto strategické rozhodnutí ovlivní nejenom obce, okolí, ale i stát. Proto si nemyslím, že bychom měli způsobit starostům tu obrovskou zátěž, která způsobí samozřejmě, že příští volební období už budou naprosto nevolitelní, v tom, abychom je nechali rozhodnout o takto zásadních akcích. To je pro mě zpětná vazba. Já se s těmi starosty také znám. Velmi si cením toho, co všechno Vít Kaňkovský v té věci udělal, a byl u toho od začátku, a jestli jsme jako stát v něčem selhali, tak je to právě komunikace, práce s obcemi, s jejich občany a starosty v tom, aby přijali, že takové strategické rozhodnutí musí padnout, že pokud stát rozhodne, že toto chceme, tak někde to musí stát, někde to nikdo nechce samozřejmě, ale my jako stát bychom měli být oporou a maximální podporou těchto obcí, a to si myslím, že je naprosto zásadní.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji, paní poslankyně. Nyní s faktickou poznámkou vystoupí pan poslanec Bělobrádek. Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Pavel Bělobrádek: Děkuji, pane předsedající. Vážené kolegyně, kolegové, vážení členové vlády, já bych chtěl jenom zdůraznit, co tady zaznělo, a to je respekt k obcím a k občanům. Ale platí to pro všechno, co dělá stát, a týká se to všech veřejných staveb, týká se to dálnic, týká se toho cokoli, protože vždycky jsou lidé, kteří nechtějí, a dokonce v těchto případech se vyvlastňuje a podobně, kdy to prostě jinak nejde, ale respekt a úcta k lidem, to se často nestávalo, a vzpomeňme v minulosti - mnohé stavby byly udělány tak, že se vlastně přistupovalo arogantně k občanům, k vlastníkům pozemků, k obcím, a to je podle mě důležité.

Ale všechno má svoji míru a v případech, kdy se musí rozhodnout, tak se musí rozhodnout, a já podporuji vládní návrh, protože to prostě jinak nejde, dává to logiku, a jako v jiných případech analogických to musí fungovat i v tomto případě. To, že radioaktivita je brána jako něco úplně jiného, to je samozřejmě věc na dlouhé vysvětlování, jak už tady zaznělo. V mnoha případech ani lidé nevědí, v jakém prostředí žijí a tak dále, já to nechci ani rozebírat. Ale každopádně respekt a úcta k občanům těch obcí je nutná, je potřeba tam přicházet s tím, že je to věc celospolečenská, celého státu, ale zároveň je potřeba říct, že tam nepřijde někdo arogantně a řekne: To je zájem státu, tak to koukejte udělat. To je podle mě věc míry a na tom bychom měli pořád dávat pozor.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám, pane poslanče. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vyměnili jsme se v řízení schůze.

Mám zde další faktickou poznámku a to je pan poslanec Vít Kaňkovský. Máte slovo.

 

Poslanec Vít Kaňkovský: Milé kolegyně, kolegové, ještě krátce zareaguji na předřečníky. Děkuji za vystoupení pana kolegy Salvetra i paní kolegyně Ochodnické a Bělobrádka. Ano, je to o respektu k obcím. Samozřejmě chápu a dá se předjímat, jak dnešní hlasování dopadne, ale chci ještě využít této situace a požádat pana ministra Síkelu, aby skutečně v dalším procesu, který probíhá - a on se nezastavil, proces výběru těch lokalit nějakým způsobem pokračuje, to znamená, že probíhají nějaké další průzkumné práce, probíhá další jednání s obcemi, a situace kolem přístupu státu se sice o něco zlepšila, už jsem to zmiňoval, ale stále, jak mám konzultace třeba s obyvateli Dolní Cerekve nebo s lokalitou Horky, skutečně pořád není na takové úrovni, že by ti občané cítili respekt státu - to znamená, jestli o něco chci požádat, skutečně jednejme s dotčenými obcemi z pozice státu, a hlavně tedy Správy úložišť, která v tom má zásadní roli, opravdu jednejme s respektem a úctou. Ano, jednou někde to úložiště bude, ale minimálně občané si ten respekt zaslouží a zaslouží si ho i zastupitelé a starostové.

A to, co tady říkala kolegyně Ochodnická - ano, starostové jsou opravdu v hodně těžké roli, a to ať už to dopadne jakkoliv. To znamená, mějme respekt ke starostům, zastupitelům, a hlavně potom ke všem občanům dotčených lokalit. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám, nyní řádně přihlášený pan ministr Jurečka. Prosím.

 

Místopředseda vlády, ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Děkuji, vážený pane místopředsedo, kolegyně, kolegové, zvažoval jsem, jestli v té debatě vystoupím, ale protože jsem v minulých čtyřech letech působil jako člen hospodářského výboru a s kolegou Ivanem Adamcem jsme se tam potkávali, zároveň jsem tuto problematiku tehdy intenzivně sledoval, když s tím přicházel tehdejší ministr Karel Havlíček a jeho kolegové z MPO, a měl jsem tu možnost také být na několika setkáních se zástupci jak komunální politiky, tak i veřejnosti, dotčených lokalit, o kterých se tady bavíme. Chápu to, že je tady nutné, aby stát měl možnost ve strategických momentech, jako to dělá například v oblasti územního plánování, jako to dělá v momentech, kdy staví klíčovou infrastrukturu tohoto státu, že jde nad rámec běžných postupů, které řekněme chrání vlastnická práva, chrání veřejný zájem, tomu všemu rozumím. Ale ta debata, myslím si, že by nebyla nikdy taková, jaká teď je, jaká byla i v posledních, řekněme, třech, čtyřech letech, taková ze strany i veřejnosti i ze strany představitelů obcí i některých z nás, taková, kdy by státní správa se od začátku celého příběhu, procesu komunikace, chovala opravdu jiným způsobem, jiným principem, protože na mnoho relevantních otázek, které kladli jak starostové, představitelé zastupitelstev, členové zastupitelstev, představitelé obcí, tak na některé otázky jim v dobu toho procesu nebylo odpovídáno. V zásadě byli stavěni do situace: Je to záležitost rozhodnutí z Prahy.

Tady se prostě povede průzkum, potom se možná tady to úložiště bude budovat. Ale že by se někdo těch lidí opravdu seriózně ptal, jaké bude mít dopady to, když se bude dělat ten průzkum, jaké to bude mít dopady, kdyby se tam náhodou to úložiště opravdu budovalo, jaké to bude mít dopady na infrastrukturu, na zátěž té obce a podobně, to tam opravdu v té diskusi nebylo, takže já se s velkým pochopením dívám na obavy těchto lidí, s velkým pochopením se dívám i na pozměňovací návrh, který byl předložen. Říkal jsem to i na začátku příběhu tohoto zákona, že toto je nejbolavější věc, a řekněme si na rovinu: podívejme se na příběh života obcí a občanů v okolí jaderných elektráren Dukovany a Temelín.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já se omlouvám, pane ministře, ale přece jenom, kolegové na pravé i na levé straně, požádám o ztišení. Děkuji.

 

Místopředseda vlády, ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Obě dvě - děkuji - obě dvě tyto lokality, oba dva tyto zdroje, které jsou řekněme z hlediska možných bezpečnostních rizik možná ještě senzitivnější než jaderné úložiště, jsou dneska v tom okolí vnímány jako dobrá symbióza, která funguje, jako dobré partnerství, kdy tady tyto obě dvě řekněme elektrárny a jejich vlastník se chovají seriózně vůči občanům, vůči nevládním organizacím, vůči školám, prostě vůči těmto obcím, a vidíme, že se region v nejbližším okolí těchto elektráren vlastně rozvíjí ku prospěchu těch lidí a vyvažuje to potenciálně rizika, potenciální handicapy, zvýšená nějaká zátěž dopravní, infrastrukturální v té krajině a podobně. Takže ať je nám poučením a ti, kteří budou v budoucnu ten proces dále vést, ať se opravdu nedopouští takovýchto významných chyb, které tady nastaly a které bohužel dneska v té roli, v tom příběhu, vytváří emoce, o kterých se tady bavíme. Děkuju za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Je tady faktická poznámka, paní poslankyně Berenika Peštová. Prosím.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji za slovo panu ministrovi sociální práce nebo práce a sociálních věcí. Víte, pane ministře, je to - hezky jste to tady řekl, moc hezky. Poslední čtyři vystoupení, to byla chvála, jenom chvála: My jsme to udělali dobře, musíme myslet na obce. A kde jste třeba zmínil opozici, která s vámi spolupracovala? Kde jste třeba řekl, že opozice byla konstruktivní a na výborech vystupovala věcně? Nikde. Zase jenom my. Takže ne, byla to společná práce, pane ministře. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. V současné době nevidím nikoho dalšího přihlášeného do rozpravy. Je-li tomu tak, tak jestliže se nikdo nehlásí, rozpravu končím.

A nyní se ptám pana předkladatele, zda chce závěrečné slovo? Prosím, pane ministře.

 

Ministr průmyslu a obchodu ČR Jozef Síkela: Dovolte mi, vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vzhledem k významu tohoto zákona, dovolte mi přece jenom několik slov na závěr. Chci ještě jednou poděkovat všem poslancům za konstruktivní spolupráci na tomto zákonu, který bude dalším krokem pro energetickou bezpečnost a dalším krokem k dostupným energiím pro české občany a české firmy za přijatelné ceny. Já si vážím i té diskuse, která byla výjimečně věcná. Nikdo nikoho neurážel, nikdo na nikoho neútočil, přestože jsme měli různé názory. Neumím změnit minulost, ale já jsem provedl personální změny ve vedení SÚRAO, já jsem věnoval spoustu času přípravě některých věcí i tomu, že jsem se setkal se zástupci obcí, a jak jsem uvedl ve své úvodní řeči, budu tak činit i nadále.

Pokud se jedná o zvýšení důvěry obcí, ale i zvýšení důvěry zákonodárců, v lednu proběhne ve spolupráci s provozovatelem jaderného úložiště ve Finsku Onkalo, které je blízko jaderné elektrárny Olkiluoto, návštěva jak zúčastněných obcí, tak i zástupců všech poslaneckých klubů a všech senátorských klubů, abychom se měli možnost seznámit s tím, jak takové úložiště vypadá, jak funguje. Naši lidé projdou tréninkem a zaškolením ve studeném provozu, protože je to jedinečná příležitost, jak se připravit na to, co nás pak čeká tady. To je první věc.

Druhá věc, pokud se týká rozhodnutí a pokud se Sněmovna rozhodne svěřit to rozhodnutí do rukou vlády, já jako gesční ministr říkám: já se té zodpovědnosti nebojím, já se jí nezříkám, a jsem pevně přesvědčen, že s těmi nejlepšími odborníky, které máme k dispozici, vybereme nejlepší a nejbezpečnější místo, které nám území České republiky umožňuje.

A pokud se jedná - pan předseda Adamec tady položil takovou řečnickou otázku o tom, jestli je bezpečnější skladovat jaderné palivo teď v prostorách elektrárny, které tam stojí. Chci všechny ubezpečit, že zatím je to úplně stejně bezpečné, protože ty kontejnery jsou dimenzovány na několik desítek let, avšak například jaderné úložiště ve Finsku je koncipováno na příštích 100 000 let. To je poměrně dlouhá doba a většiny z nás už se to pak nebude týkat.

Ale chci ještě jednou poděkovat za konstruktivní spolupráci, a jak už jsem řekl, všechny pozměňovací návrhy podpořím anebo zaujmu neutrální stanovisko kromě těch, které by směřovaly k právu veta, které není v našem právním řádu zakotveno. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji, pane ministře. Chci se zeptat, zda chtějí závěrečné slovo i zpravodajové, paní poslankyně Opltová? Není tomu tak. Pan poslanec Šimek? Nechce závěrečné slovo? Ne.

Nyní tedy přikročíme k hlasování o pozměňovacích návrzích. Poprosím zpravodajku garančního výboru, aby nás seznámila s procedurou hlasování, poté přednášela jednotlivé pozměňovací návrhy a před hlasováním k nim sdělila stanovisko. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Michaela Opltová: Děkuji za slovo, vážený pan předsedající. Vážení členové vlády, kolegyně, kolegové, dovolte, abych vás seznámila s hlasovací proceduru sněmovního tisku 367.

Hospodářský výbor jako garanční výbor po druhém čtení přijal dne 21. září 2023 usnesení, které bylo poslancům doručeno jako sněmovní tisk 367/6. Dle tohoto usnesení hospodářský výbor po projednání návrhu zákona po druhém čtení doporučuje Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky hlasovat ve třetím čtení o návrzích podaných k návrhu zákona v následujícím pořadí, a to:

1. Návrhy legislativně technických úprav podle § 95 odst. 2 jednacího řádu přednesené ve třetím čtení.

2. Pozměňovací návrhy A1, A3, A4, A6 - pokud bude přijat návrh A1, je nehlasovatelný návrh B1, pokud budou přijaty návrhy A3, A4, jsou nehlasovatelné návrhy B4, B5. Návrh B6 je nehlasovatelný z důvodu totožného znění s návrhem A6.

3. Pozměňovací návrhy A2, A5, A7, A9 - pokud bude přijat návrh A7, jsou nehlasovatelné návrhy A8 a B7.

4. Pozměňovací návrh A8, pokud nebyl přijat návrh A7.

5. Pozměňovací návrh B1, pokud nebyl přijat návrh A1.

6. Pozměňovací návrhy B4 a B5, pokud nebyly přijaty návrhy A3 a A4.

7. Pozměňovací návrh B6 - je nehlasovatelný z důvodu totožného znění s návrhem A6.

8. Pozměňovací návrhy B2 a B3 - pokud budou přijaty návrhy B2, je dále nehlasovatelný návrh C.

9. Pozměňovací návrh B7, pokud nebyl přijat návrh A7 a ani návrh A8.

10. Pozměňovací návrh C, pokud nebyl přijat návrh B2.

11. Budeme hlasovat o zákonu jako celku.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji za přednesení procedury. Ptám se, zda máte někdo návrh na úpravu nebo změnu procedury? Vypadá to, že je zde návrh na úpravu. Prosím, paní poslankyně.

 

Poslankyně Klára Kocmanová: Děkuji. Jak jsem avizovala v rozpravě, tak bych chtěla navrhnout oddělit v hlasování návrh A7, tedy zrušení podmínky souhlasu Parlamentu, který je teď spojený s kompenzacemi obcím, abychom k němu mohli vyjádřit svůj postoj a hlasovat o něm zvlášť po návrzích A2, A5 a A9. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Rozumím tomu. Tedy rozdělit hlasování pod číslem 3, to znamená A2, A5, A9 a A7 samostatně, jestli jsem to dobře pochopil. Je zde ještě nějaký další návrh na úpravu procedury? Nevidím.

 

Nejprve tedy dám hlasovat o protinávrhu a poté o proceduře jako celku. Zagonguji a přivolám kolegyně a kolegy z předsálí.

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro protinávrh úpravy hlasování procedury tak, jak byl přednesen? Ať zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?

Hlasování s pořadovým číslem 38, přihlášeno je 175 poslankyň a poslanců, pro 27, proti 9. Tento návrh nebyl přijat.

 

Nyní tedy dám hlasovat o proceduře tak, jak byla načtena paní zpravodajkou.

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro tento návrh procedury? Ať zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu?

Je to hlasování s pořadovým číslem 39, přihlášeno je 176 poslankyň a poslanců, pro 168, proti 1. Tuto proceduru jsme schválili.

 

A já vás požádám, paní zpravodajko, abyste nás nyní provedla jednotlivými body hlasování. Prosím.

 

Poslankyně Michaela Opltová: Ještě jednou děkuji za slovo. Podle schválené procedury bychom měli schválit návrhy legislativně technických úprav, a vzhledem k tomu, že nebyly žádné podány, tak bychom přistoupili přímo k hlasování jednotlivých pozměňovacích návrhů. Takže první bychom hlasovali pozměňovací návrhy A1, A3, A4, A6. Jsou to původně pozměňovací návrhy poslankyň Opltové, Ochotnické, Decroix a Mádlové. V podstatě řeší pravomoce obcí a lepší vyjádření Ministerstva životního prostředí a stanoviska Ministerstva průmyslu a obchodu.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Stanovisko garančního výboru? (Doporučující.) Pan ministr? Prosím, zapněte si mikrofon, nebylo rozumět. (Souhlasné stanovisko.) Děkuji.

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro návrh? Ať zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu?

Hlasování s pořadovým číslem 40, přihlášeno je 177 poslankyň a poslanců, pro 172, proti 1. Tento návrh byl přijat.

 

Prosím, pokračujte. Omlouvám se, paní zpravodajko, je zde (námitka) k hlasování?

 

Poslanec Patrik Nacher: K hlasování 39, to byla ta procedura. Mám na sjetině ne, přitom jsem hlasoval pro. Nezpochybňuji hlasování, jenom pro stenozáznam. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji, pouze pro stenozáznam. Prosím, pokračujte.

 

Poslankyně Michaela Opltová: Děkuji. Dle původní hlasovací procedury teď budeme hlasovat návrhy A2, A5, A7 a A9. Jsou to návrhy původně pana poslance Adamce - prodlužování lhůty, stanoviska dotčených obcí, kompenzace nad rámec atomového zákona a podobně.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Stanovisko garančního výboru? (Doporučující.) Pan ministr? (Neutrální.)

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro? Ať zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?

Je to hlasování s pořadovým číslem 41, přihlášeno je 176 poslankyň a poslanců, pro 163, proti nikdo. S tímto návrhem byl vysloven souhlas. Prosím, pokračujte.

 

Poslankyně Michaela Opltová: V tuto chvíli byl přijat vlastně návrh A7, proto je nehlasovatelný návrh A8. Zároveň nebudeme hlasovat o návrhu B1 pana poslance Kotena a nebudeme hlasovat ani o návrhu B4 a B5, také pana Kotena. Dále bychom měli hlasovat o návrhu B6, ale i ten je nehlasovatelný z důvodu, že byl přijat pozměňovací návrh A6. Nyní bychom tedy měli hlasovat o návrhu B2 a B3. Je to také návrh pana poslance Kotena.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Stanovisko? (Nedoporučující.) Pan ministr? (Nesouhlasné.)

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro návrh? Ať zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu?

Hlasování s pořadovým číslem 42, přihlášeno je 176 poslankyň a poslanců, pro 21, proti 141. Tento návrh byl zamítnut. Prosím, pokračujte.

 

Poslankyně Michaela Opltová: Dále bychom měli hlasovat návrh B7, ale ten je také nehlasovatelný z důvodu, že byl přijat A7. Proto přistoupíme k hlasování návrhu C pana Víta Kaňkovského.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Jenom pro pořádek, o pozměňovacím návrhu C se hlasuje, pokud nebyl přijat návrh B2, je to tak?

 

Poslankyně Michaela Opltová: Ano, pardon. Budeme hlasovat návrh C pana Víta Kaňkovského.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Stanovisko výboru? (Nedoporučující.) Pan ministr? (Nesouhlasné.)

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro? Ať zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?

Hlasování s pořadovým číslem 43, přihlášeno je 175 poslankyň a poslanců, pro 25, proti 112. S tímto návrhem nebyl vysloven souhlas. Prosím.

 

Poslankyně Michaela Opltová: Děkuji a nyní konstatuji, že jsme se vypořádali se všemi pozměňovacími návrhy a můžeme přistoupit k hlasování zákona jako celku.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám a přečtu návrh usnesení: "Poslanecká sněmovna vyslovuje souhlas s vládním návrhem zákona o řízeních souvisejících s hlubinným úložištěm radioaktivního odpadu, podle sněmovního tisku 367, ve znění schváleném Poslaneckou sněmovnou."

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro návrh? Kdo je proti návrhu?

Hlasování s pořadovým číslem 44, přihlášeno je 177 poslankyň a poslanců, pro návrh 167, proti nikdo. Konstatuji, že s návrhem zákona byl vysloven souhlas.

 

Děkuji vám a končím projednávání tohoto zákona.

 

Otevírám další bod dnešního jednání a je to

Aktualizováno 9. 4. 2024 v 15:37.