Úterý 16. ledna 2024, stenozáznam části projednávání bodu pořadu schůze

(pokračuje Jan Bartošek)

146.
Tragická událost na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy

Tímto bod otevírám. Prosím, aby se slova ujal navrhovatel tohoto bodu, poslanec Jan Richter, který se, bude-li souhlasit, stane zároveň i jeho zpravodajem. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Jan Richter: Vážený pane předsedající, já bych poprosil ctěnou Sněmovnu, jestli by mohla na můj návrh hlasovat o změně zpravodaje tohoto bodu, protože z důvodu mých emočních a zainteresovanosti bych přímo nechtěl být součástí tohoto bodu takto zařazen. Navrhuji za náš klub paní profesorku, poslankyni Válkovou - pardon, jestli jsem to řekl jinak - že by - to by měla dělat předsedkyně klubu.

Využiji tady ještě jedné minuty. Prosím vás pěkně, všem vám děkuji za zařazení tohoto bodu. Myslím si, že nepamatuji, je mi 56, ale jste tady stoprocentně starší lidé, a nepamatujete si takový masakr v dějinách České republiky, nebo já o něm nevím. On se schválí program, my máme první bod, podle mě dost závažný pro všechny lidi tohoto státu, kteří by rádi viděli nějaké odpovědi, a vláda odejde. To mi nepřipadá úplně korektní. Děkuji panu ministrovi, že tady je. (Obrací se na ministra Rakušana.) Ale že ten zbytek je pryč, mě děsí. (Na svých místech sedí ještě ministryně Langšádlová a Černochová a protestují.) Omlouvám se paní Černochové a paní Langšádlové. Jsou tady tři z vlády.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Pochopil jsem, že váš návrh, pane poslanče, je, aby zpravodajem nebo zpravodajkou tohoto bodu byla paní poslankyně Válková. Poprosím paní poslankyni, abyste si sedla na místo zpravodaje. Současně se ptám, zda někdo vyjadřuje námitku proti tomu postupu a navrhuje jiného zpravodaje? Nevidím. Tak prosím, paní poslankyně, pojďte se posadit na místo zpravodaje tohoto bodu.

Zahajuji všeobecnou rozpravu. Já zde vidím první přihlášku, a to je pan poslanec Hubert Lang. V tom případě, pane ministře, nejprve vy a potom pan poslanec Hubert Lang. Máte slovo.

 

Místopředseda vlády a ministr vnitra ČR Vít Rakušan: Děkuju, vážený pane místopředsedo. Vážené paní poslankyně, páni poslanci, dámy a pánové, to nebylo tak, že jsem nechtěl hovořit na začátek, já jsem pouze čekal, zda někdo od vás vystoupí ještě v roli navrhovatele, aby to nevypadalo, že jsem se zdráhal toho, tady vystoupit - rozhodně ne, já jsem na to byl připraven.

Já bych rozdělil ten svůj proslov na několik částí. Nejdřív mi dovolte se vyjádřit přímo k těm událostem, které se staly 21. 12., a v souvislosti s tím potom i ke komunikaci Policie České republiky, k dalším krokům Ministerstva vnitra i preventivním krokům, které mohou vést k lepší ochraně měkkých cílů a třeba i ke zlepšení naší legislativy. Ještě jednou mi na začátek dovolte vyslovit to, co jsem vyslovil ve veřejném prostoru mnohokrát, a to soustrast všem, kterých se tato událost jakýmkoliv způsobem dotkla. Ale hned na začátek zopakuji to, co jsem prostě zopakoval, a myslím si, že ministr vnitra takové poděkování a ta slova vyslovit má, a nebylo by správné, kdyby je nevyslovil. Chtěl bych poděkovat všem složkám Integrovaného záchranného systému za okamžitou reakci, za rychlý zásah v samotné budově.

Osobně jsem byl na místě krátce po vražedném útoku a vlastně do noci i ten celý další den jsem sledoval práci složek integrovaného záchranného systému. Byl jsem ve štábním vozidle, kde jsem sledoval, jakým způsobem se koordinují jednotlivé složky. Byl jsem tam i ve chvíli, kdy policisté museli přijímat velmi nepříjemná rozhodnutí, a byl jsem tam i samozřejmě ve chvíli, kdy se první informace mohly a měly poskytnout české veřejnosti, a snažili jsme se je poskytovat v takové míře a podobě, která byla té situaci příhodná. Zároveň jsme se od první chvíle snažili, aby se do veřejného prostoru nedostávaly informace neověřené nebo doslova lživé, fámy, které v té chvíli mohly zraňovat. Jedna z nich velmi bolestivá byla třeba ta, že při zásahu zemřeli i policisté. Představte si, že policisté mají rodiny, a všechny rodiny pražských policistů v té chvíli byly opravdu ve velké nervozitě a panice.

Tiskové brífingy jsme měli pravidelně, rozhodně nesloužily k žádné exhibici, ale sloužily za prvé k uklidnění veřejnosti, k poskytnutí rychlých informací k tomu, abychom uklidnili veřejnost, že už žádné bezprostřední nebezpečí v Praze nehrozí ve chvíli, když bylo průkazně dáno, že se jednalo o jednoho střelce, o jednoho izolovaného střelce, který v té chvíli už je po smrti. Zároveň jsme veřejnost vyzývali, aby respektovala všechna doporučení Policie České republiky a nekomplikovala práci, protože byť byl střelec po smrti, zásah policie samozřejmě pokračoval celou noc - nejenom policie, záchranářů, integrovaného záchranného systému, ale i krizových interventů. Krizových interventů se povedlo ještě to odpoledne dostat na samotné místo zásahu 47, což je obrovitánské číslo, a to číslo je vlastně rekordní v kterékoliv události, byť chápu, že tragickým dopadem žádná událost v našich novodobých dějinách nemá srovnání.

Chtěl bych poděkovat pražským nemocnicím, pražským záchranářům, záchranářům hlavního města Prahy, chtěl bych poděkovat za okamžitou aplikaci traumaplánu, který se ukázal jako funkční, a vážně zranění, povětšinou mladí pacienti, se dostali na ty nejlepší operační sály v naší zemi a dostali se do rukou těm nejlepším lékařům. Určitě si zaslouží poděkování a obdiv i policisté, kteří se jako první dostavili na místo, dostáli každopádně svému služebnímu slibu a neváhali do té budovy ve chvíli, když byl střelec ještě naživu, nebyl eliminován, okamžitě vstoupit a pokusit se lidem pomoci.

Já jsem se hned na začátku celé události dohodl s panem policejním prezidentem o tom, že komunikace policie musí být maximálně otevřená, srozumitelná a jednoznačná a že tady existuje veřejný společenský zájem, aby lidé dostávali penzum potřebných informací, které v dané chvíli mají nejvyšší prioritu. Policie v této oblasti dělala od prvních minut maximum, pokoušela se informovat na sociálních sítích, v médiích komunikovat, dělat tiskové brífingy, kde objasňovala jednotlivé aspekty zásahu. Samozřejmě se pokoušela ukazovat i náročnost celého zásahu, dokumentovala to i například na videích, která ovšem byla prezentována co možná nejméně traumatizujícím způsobem. Okamžitě jsem se samozřejmě dohodl s policejním prezidentem i na tom, aby Úřad vnitřní kontroly, tedy vnitřní kontrolní orgán Policie České republiky, se začal celým zásahem ve všech jeho aspektech zabývat, to znamená samotným zásahem, událostem, které předcházely danému zásahu a samozřejmě i událostmi, které bezprostředně následovaly už po eliminaci střelce, protože i tam policisté měli celou řadu vůbec ne příjemných úkolů.

Je potřeba si uvědomit, a za to také poděkovat, že policisté byli prvními, kdo poskytoval první pomoc na místě. Ukázalo se, že dlouhodobé školení policistů v těchto kompetencích zachraňovalo životy a policisté, samozřejmě v souznění s typovým plánem pro situaci střelce, pro situaci AMOK, nemohli vpustit záchranáře do budovy fakulty dříve, než byla jistota, že tam není druhý, jiný aktivní střelec, anebo než byla jistota, že i pro jejich zásah je budova bezpečná a že se takového zásahu mohou i záchranáři zhostit.

Vyhodnocení Úřadu pro vnitřní kontrolu opět policie představila. Identifikovala dvě slabá místa, která policie také veřejně sdělila: prvním komunikaci s vedením Filozofické fakulty, druhým nedostatečné analytické nástroje, které měla policie v danou chvíli k dispozici. Rozumím tomu, vůbec to nepopírám a i rozumím tomu, co tady řekl pan kolega Richter a říkají to ostatní, že zůstávají otázky. Já i rozumím tomu, že vidíme bílá místa, a je tady veřejný zájem na tom, abychom odpovědi na některé otázky ještě dostali. Já pouze říkám, že jako ministr vnitra musím interpretovat oficiální závěr Úřadu vnitřní kontroly a poté musím čekat na závěry Generální inspekce bezpečnostních sborů, která přijde s oficiálním závěrem a důkladným prověřením celého zásahu na základě velké řady podnětů, které logicky přicházejí od veřejnosti, které údajně přicházejí i z politické veřejnosti, které přicházejí od médií, a podle mého laického dotazu, jak takové prověřování bývá časově náročné, už odborná odpověď zněla, ať nepočítáme s menším časem, než jsou dva až tři měsíce, a já tomu věřím a rozumím, protože obvykle GIBS postupuje tak, že ty věci opravdu šetří do největšího detailu, chce zodpovědět všechny otázky a za svým rozhodnutím si logicky musí stát.

GIBS bude rozhodovat, zda v nějaké věci bude zahájeno trestní řízení, nebo nebude. Chtěl bych podotknout, že zatím GIBS k žádnému takovému závěru nedošel, který by vedl k zahájení nějakého trestního řízení. Až budeme mít, až já budu mít, až vy budete mít oficiální závěry Generální inspekce bezpečnostních sborů, musíme se k vyhodnocení zásahu určitě vrátit a určitě se k němu vrátíme, vrátíme se k němu na bezpečnostním výboru. Pokud bude legitimní zájem v Poslanecké sněmovně na plénu, tak samozřejmě návrat k tomu tématu může být i tady.

Ale do té doby já jako ministr nemám být tím, který přichází s vlastní interpretací nějakých odpovědí. Vycházím z oficiálních informací od Úřadu vnitřní kontroly a budu čekat na závěry Generální inspekce bezpečnostních sborů a není to v kontrapozici s tím, co jsem říkal, není to v kontrapozici s tím, že jsem poděkoval policistům za to, že zachraňovali životy, a za tím si stojím. Není to ani v protikladu s tím, že jsem poděkoval celému integrovanému záchrannému systému za profesionální zásah, jehož jsem byl svědkem a který zachraňoval lidské životy. To ale neznamená, že nebudu jako ministr vnitra čekat na oficiální závěry prověření všech orgánů, které jsou k tomu určeny.

Kdo z nás byl na bezpečnostním výboru, slyšel i slova státní zástupkyně, že na některé otázky v této chvíli ani nemůže být odpovězeno, protože ta věc, byť známe pachatele a pachatel je mrtev, se prostě šetří jako případ mnohočetné vraždy včetně všech kriminalistických postupů, které vylučují nějaké další souvislosti, a především, a to je důležité si říci, se snaží o to, aby objasnily motiv, a motiv jako takový se objasňuje samozřejmě ve chvíli, když pachatel není mezi námi, protože to může být důležité pro celospolečenskou diskusi, její zabarvení a podobně. Takže některé otázky, které i na bezpečnostním výboru padaly, typu jaké střelné zbraně byly v budově použity a podobně, to jsou věci, na které teď nemohu dát odpověď, nemůže ji dát ani Policie České republiky, protože o tomto si vyhrazuje informovat pouze Státní zastupitelství. Já bych tady na to chtěl upozornit a byl bych rád, kdybychom samozřejmě toto byli schopni i respektovat.

Několik údajů, které s tímto souvisí a už jsem je tady v nějaké souvislosti možná okrajově zmínil. Psychologové a interventi byli v kontaktu s lidmi, kteří při řádění vraha přišli o své blízké, i se samotnými pacienty, kteří byli mezi zraněnými, i těm byla poskytována psychologická intervence. Na místě události se povedlo do několika hodin shromáždit 47 interventů včetně psychologů, 7 interventů působilo od čtvrtečního večera, od 21. 12., v nemocnicích po celé Praze, tam, kam pacienti byli dopraveni. Dále byla provedena intervence u 33 osob z nejvíce zasažených rodin. Interventi byli přítomni u všech oznámení úmrtí a podání první psychologické pomoci rodinám, které přišly o své blízké. Intervence proběhla i u rodiny v Klánovicích.

V prvním týdnu po útoku se do psychosociální pomoci zapojilo 192 odborníků. Proběhlo více než 1 000 telefonátů a přes 600 osobních intervencí. Tedy během prvního týdne jsme se dostali na zcela rekordní počet, kdy poskytovaných intervencí - je to logické dosahem a rozsahem té události: během prvního týdne 1 685 osob dostalo nějakou oficiálně poskytnutou krizovou intervenci, psychologickou intervenci. Logicky někteří z nich postupovali vlastní cestou, ti v těch statistikách zaznamenáni nejsou - to je ta oficiálně organizovaná pomoc.

Policie ještě ten večer zveřejnila krizovou linku pro všechny, kterých se událost dotýká, tu postupně nahradily linky koordinované Asistenčním centrem pomoci Národního ústavu duševního zdraví, které s lidmi pracuje intenzívně i v těchto dnech. Ta intervenční pomoc neskončila. Krizoví interventi policie, hasičů, Českého červeného kříže zajistili neustálou přítomnost u pozůstalých, pomáhali a byli přítomni při předávání věcí, pořádali skupinová terapeutická setkání se studenty a učiteli Univerzity Karlovy.

Do pomoci se zapojily - a chci za to poděkovat - i neziskové organizace, ale i samotní studenti psychologie, nejen z dotčené fakulty.

Výraznou pomoc poskytlo i Hlavní město Praha skrze své personální kapacity. Za spolupráci Hlavnímu městu Praha rovněž děkuji.

Osobní telefonické on-line intervence, terapeutická sezení, asistence interventů na pohřbech nebo na pietních setkáních pokračovala i po bezprostředním odeznění té události a chtěl bych říci, že pokračují i nyní. Veškerou intervenční pomoc v této době už nekoordinuje Policie České republiky, ale Národní ústav duševního zdraví, a ta práce zdaleka nekončí, z akutní fáze se posouvá do střednědobé, posléze z dlouhodobé fáze zotavování a integrace do běžného života. Podle odborníků v případě takové události a zahraničních zkušeností může trvat taková intervence a její nutnost i třeba déle než jeden rok.

Nechci a nebudu analyzovat jednotlivé konkrétní informace. Já jsem slíbil i panu kolegovi Richterovi na bezpečnostním výboru, že se na jeho případ zeptám, budu se zajímat o ty jednotlivosti, ale zároveň jsem dnes novinářům řekl, že nebudu o osobním příběhu pana poslance informovat a nebudu o tom nic říkat, nebudu panu poslanci nic vzkazovat přes média a nebudu panu poslanci nic vzkazovat ani přes řečnický pultík v Poslanecké sněmovně. Není problém, abych si s panem poslancem pohovořil mezi čtyřma očima, pokusil se mu dát k některým věcem vysvětlení, jak jsem je já zjistil, nicméně slyšel jsem, že některé věci už slyšel od pana generála Matějčka, ředitele pražské policie, s kterým se setkal. Ale já se tady do konfrontace s tím osobním příběhem prostě pouštět nebudu, protože v tomhle sále jsme drtivá většina z nás rodiče. Já jsem byl na tom místě tragédie, mám z toho také své vzpomínky, byl jsem v budově filozofické fakulty, jsou to věci, na které určitě do smrti nezapomenu, ale nedá se to srovnat s tím, co zažil každý otec nebo každá matka dítěte, které bylo zraněno nebo nedejbože přijde o život. Takže já tady znovu říkám, pana poslance vidím, prostřednictvím pana místopředsedy, já jsem připraven se k osobnímu příběhu dcery pana poslance vyjádřit jenom mezi čtyřma očima. Nejsem otec, já se nebudu vyjadřovat k žádnému osobnímu příběhu nikoho, protože k tomu nemám od nikoho povolení, a nepovažuji to, jak vy jste správně řekl, za žádnou politickou bitvu. Ale případně vám mohu nějaké věci doplnit, ale vy asi něco od pana generála Matějčka víte. Pokud budete mít zájem, já jsem na to připraven, ale v této části se hodnocení osobního příběhu vyhnu. Těch osobních příběhů jsem slyšel mnoho. Nejen proto, že pan kolega je poslanec, já jsem je slyšel od lidí na ucho telefonu, já jsem je četl v e-mailech a mnoho lidí mělo potřebu mně jako ministrovi vnitra ty věci říci, nějakým způsobem sdělit. A pokud měli zájem, tak jsem se i v těch individuálních případech jim pokoušel odezvu na sdělení jejich příběhu dát. A že tam je třeba rozčílení na nějaký aspekt toho celého - já s nikým nebudu vstupovat do sporu, já se pokouším těm lidem dát pochopení, protože my všichni jako rodiče se modlíme, abychom tohle nikdy v našem životě nemuseli - něco podobného - prožít. Je to asi nesdělitelné a nepřenosné jako každá životní zkušenost, obzvláště tak vážná. Je pravda, že podobnému útoku se nedá nikdy stoprocentně zabránit, a kdo by tady tvrdil něco podobného, tak by prostě lhal, a vím, že to nikdo netvrdí.

Chtěl bych poděkovat i opozici za velmi věcný tón diskuse, kterou jsme doposud o tom celém vedli, a myslím si, že tohle fakt není politické kolbiště. Já jsem nebral zavedení nebo zařazení tohoto bodu jako nějakou politickou přestřelku.

A dopředu říkám, já už nebudu komentovat jednotlivé aspekty zásahu policie, nebudu. Já jsem je okomentoval tak, že se ztotožňuji se závěry Úřadu vnitřní kontroly. Nejsem sám policistou, nejsem specialistou na policejní zásahy a vyčkám toho, s čím přijde Generální inspekce bezpečnostních sborů, a potom samozřejmě tak, jak ministr postupovat má, se k tomu vyjádřím, to je zcela logické, a budu na to netrpělivě čekat, aby to nevypadalo jako ovlivňování, ale určitě se budu bavit s panem ředitelem Generální inspekce, aby samozřejmě v rámci veřejného zájmu ty informace byly zveřejňovány v té chvíli, kdy mohou být zveřejněny pro uklidnění veřejnosti a ujištění, že policie byla připravena, aby mohly být zveřejňovány i pokud možno rychle. Ale zase - GIBS není pod Ministerstvem vnitra a je to správně. Ty kontrolují složky Ministerstva vnitra, takže tady můj přímý vliv na to, jak dlouho celá ta věc bude probíhat a jak bude prošetřována, prostě příliš velký není. Ale myslím si, že i pan nový ředitel Hendrych si je vědom toho veřejného zájmu a že veřejnost chce slyšet na některé otázky odpovědi.

Ale to, že jsem řekl, že se nedá stoprocentně zabránit, to rozhodně neznamená, že my všichni dohromady, ale samozřejmě logicky v první řadě Ministerstvo vnitra, budeme tvrdit: Nic se nedá dělat, holt budeme čekat, že se taková věc stane znovu, a nic neuděláme. Ne, to nemůžeme udělat. Musíme samozřejmě podniknout veškeré úsilí, abychom prevenci zlepšili, abychom přišli se vším, co se dá dělat, abychom logicky vyhodnotili události, které byly teď, ano, abychom hledali třeba i nějaká slabá místa, abychom měli systém, který bude odolnější. A jako první opatření chci učinit to, že na Bezpečnostní radu státu, kterou pan premiér mimořádně svolal na 31. 1. tohoto roku, předložím sérii opatření, s kterými Ministerstvo vnitra ve spojitosti, v souběhu aktivit přichází se složkami integrovaného záchranného systému, včetně jejich tedy případných finančních nákladů a nároků na státní rozpočet.

Nová zbraňová legislativa, která tady je - děkuju za aktivní účast na kulatém stole, který se věnoval tomu, co už máme ve třetím čtení, a děkuju i za ten přístup, který vedl k tomu, že jsme nejednali řekněme historicky hystericky a pod tlakem současných událostí, a to, že jsme nechali ten zákon, který je ve své podstatě kvalitní, ve třetím čtení v Poslanecké sněmovně. Diskuse je tam o několika pozměňovacích návrzích, bezpečnostní výbor se k nim vyjádřil, které jakoby zmírňovaly tu legislativu tak, jak ji předkládalo Ministerstvo vnitra, ale bezpečnostní výbor celkem jasně hlasoval pro to, co podpořit a co nepodpořit.

Zásadní věcí je Centrální registr zbraní, který bude propojovat nejrůznější typy informací tak, aby byla efektivnější spolupráce mezi jednotlivými lékaři napříč obory, lepší výměna informací, aby praktický lékař dostal na první stránce, když si otevře konkrétního pacienta, informaci, že ten pacient je držitelem zbrojního oprávnění, oprávnění držet a používat zbraň, aby byly lépe propojeny záznamy od psychiatrů a podobně, s samozřejmě aby se i policie dostávala rychleji k informacím, které mají nějaký smysl, aby se rychleji k policii dostávaly informace o tom, že nějaký člověk, který drží oprávnění používat zbraň, si nakupuje třeba nějaké velké množství zbraní a podobně, nebo se chová třeba divně a jeví nějaké známky psychických problémů, aby se tahle informace pomocí orgánů veřejné moci dostávala k policii, aby policie měla právo preventivně zabavit zbraně, přičemž dopředu říkám, že toto rozhodnutí policie je soudně přezkoumatelné. Rozhodnutí policie tedy nemusí být definitivní a ten držitel, majitel zbraní se logicky proti němu může bránit. To jsou věci, které jsme připravovali ještě předtím, než došlo k té tragédii, a je také důležité říci, že ta zbraňová legislativa už se připravuje od roku 2017. K projednání se tedy dostala v loňském roce do prvních čtení

Z kulatého stolu, který jsme uspořádali, vzešla potřeba pracovní skupiny, která se bude zabývat dalšími aspekty. Aniž bych předjímal výsledek jednání té skupiny, jedním z těch aspektů bude novelizace současné legislativy zákona č. 119/2002 Sb., kde - kdyby došlo k politické shodě - některé dílčí aspekty legislativy, která má platit až do konce roku 2025, novelizovat ještě rychle, třeba i v devadesátce, pokud bude politická shoda - lepší předávání a povinné předávání zásadních informací od prodejců zbraní, střeliva Policii České republiky a podobně, stejně jako otevřít debatu o nějaké formě rozšířeného zdravotnického vyšetření prokazujícího způsobilost používat zbraň, ono se tomu zjednodušeně říká psychotesty. Na to vám kliničtí psychologové odpoví, že takové kapacity k dispozici nejsou. Na druhou stranu ono se dá začít něčím mnohem jednodušším, což přítomní psychologové na kulatém stolu říkali, to znamená jasnou definicí metodiky a postupu pro praktického lékaře, co všechno při té kontrole má být prověřeno a v jaké chvíli se indikuje i nějaké dodatečné psychologické vyšetření, což si myslím, že je ta v první chvíli nejjednodušší cesta, ale obecně debata o tom, jestli nějakým rozšířeným zdravotním posouzením má žadatel o zbraň projít, je určitě - ale určitě! - namístě. V tomto týdnu už měli být osloveni zástupci jednotlivých stran zastoupených v Poslanecké sněmovně s tím, aby nominovali své zástupce, ale samozřejmě to budou i zástupci odborné veřejnosti.

Už se dostávám na konec té zprávy jako takové. Otázky, náměty, zjištění, z kterých můžeme vyvodit ponaučení, určitě bereme vážně a kdokoliv z nás by tak učinil určitě stejně, nelze je brát na lehkou váhu. I proto jsme už teď v rychlém vnitřním finančním opatření vyčlenili částku, která je určena jenom na ty prvotní kroky, na jejich přípravu, 5 milionů korun na věci, které se týkají přímo rezortu vnitra a mají se týkat zintenzivnění školení, nácviků k posílení schopnosti měkkých cílů, vhodně reagovat na krizové situace, aktualizace a distribuce metodik, příruček, návodné letáky. Jenom chci říci, ty návodné letáky byly vydány někdy v roce 2017 a z 95, 98, 99 % jsou stále aktuální, ale samozřejmě je budeme aktualizovat i o nějaké nové poznatky.

Nabízíme konzultaci, plnou podporu při zavádění těchto opatření. Ten tým na Ministerstvu vnitra funguje dlouhodobě, aktivně oslovuje vybrané měkké cíle. Začínáme teď logicky i z důvodu nějakého uklidnění situace ve veřejném prostoru s diskusí s vysokými školami, ale sami víme, že to nejsou jediné měkké cíle, které v České republice logicky, nebo kdekoliv na světě, máme.

Za další budeme vyhodnocovat i připravenost vybavení Policie České republiky v provázanosti na další složky IZS včetně revize zlepšení různých druhů varovných systémů a šíření informací obyvatelstva a ten komplexní soubor opatření bude předložen Bezpečnostní radě státu, poté vládě a samozřejmě ho představím ve sněmovním výboru pro bezpečnost.

Já chci na závěr ujistit všechny, kterých se tato tragédie dotkla, že dojde pod mým vedením Ministerstva vnitra ke hledání konkrétních řešení a zlepšení v oblasti prevence, budou přijata potřebná konkrétní opatření ke zdokonalení postupů, a zároveň bych chtěl i v této situaci poděkovat, protože ta naše výzva - a to bych byl rád, aby nebylo interpretováno špatně - od začátku rozhodně nebyla vedena tím: Média neinformujte, aby se na nic nepřišlo. Tak jsem to opravdu nemyslel a nikdy jsem to tak ani neřekl. Sám jsem se na ty svoje výroky dohledatelné v jednotlivém čase díval, nikdy to tak nezaznělo, ten náš výrok byl: Prosím, šiřte ověřené informace, ty, které opravdu mají nějakou relevanci, pomáhejte nám vyvracet jednoznačné fámy, které mohou škodit a ty lidi bolet na duši v té chvíli po tragické události.

A zároveň jsem média prosil i o jednu věc, která vychází ze zahraniční zkušenosti. Nedávejme příliš mnoho prostoru vrahovi, jeho životnímu příběhu, aspektům jeho života, bulvarizujícím informacím. Ničemu to nepomůže a práce určitých novinářů, kteří ve chvíli, kdy nebyly identifikovány oběti toho strašného činu, tak oni stojí u sousedů pachatele a ptají se ho na nějaké podrobnosti z života. Ano, v té chvíli jsem si dovolil, i když si to politik většinou dovolit nemá a nesmí, apelovat na novináře, ať tohle nedělají, protože tohle zraňovalo rodiny, které tam byly. A jestli vrah něco chtěl, tak chtěl publicitu, chtěl, aby se o jeho činu hovořilo jako o nějakém černém hrdinství. A samozřejmě, že časem k něčemu takovému dojde, ale já jsem jenom prosil novináře - a tu zkušenost máme podobnou - aby takhle o tom příběhu neinformovali, protože jsou tady oběti, jejich rodiny, jsou tady zranění lidé. Ale opravdu to nebyla, kolegyně a kolegové, žádná výzva k cenzuře, neinformujte o policejním zásahu a podobně. Ne, já jsem prosil, neinformujte o vrahovi a neinformujte o bulvárních aspektech, které v té chvíli konkrétní lidi mohou zraňovat.

Myslím si, že média ten veřejný zájem projevila, stanovovala nejrůznější otázky, na které je potřeba odpovědět, a policie se od první minuty média i velmi otevřeně, asertivně a jasně ptala a i na základě těch mediálních otázek potom policie co nejotevřeněji a nejtransparentněji odpovídala. Já bych vám chtěl poděkovat na věcný tón, který se až na pár excesů objevil ve veřejném prostoru, že u takové tragické události jsme dokázali, že debatu jsme schopni nepolitizovat. A to si myslím, že uznání patří všem, kteří se tak zachovali. Děkuji za pozornost. (Potlesk v sále.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji, pane ministře. Eviduji dvě faktické poznámky. Jako první vystoupí pan poslanec Jiří Mašek a pak pan poslanec Milan Brázdil s faktickými poznámkami. Prosím.

 

Poslanec Jiří Mašek: Vážený pane místopředsedo, vážení kolegové, vážené kolegyně, vážení ministři, vážený pane ministře Rakušane, reaguji teď na vás, na to, co jste ve svém úvodním projevu řekl k této situaci. Začnu od Generální inspekce bezpečnostních sborů. Řekl jste, že to bude trvat dva až tři měsíce. Bude, ale už vám dneska řeknu výsledek, protože Generální inspekce bezpečnostních sborů šetří trestné činy policie. Tady si nikdo nemyslí, že tam nějaký policista způsobil trestný čin úmyslný nebo jakýkoliv trestný čin, ti zasahovali podle svých schopností a možností a tam jde v určité etapě o schopnosti a možnosti.

Na výboru pro bezpečnost jsme se dotazovali, a byla tam státní zástupkyně Bradáčová, byla tam státní zástupkyně dozorující jednoho z těch případů. Jsou tři věci, které podléhají utajení nebo neposkytování informací, kde to dozorující státní zástupci nedovolují, a to je trestný čin dvojité vraždy Klánovice, trestný čin v Hostouni, vražda plus nástražný výbušný systém, a třetí je ta vlastní akce, ti mrtví a zranění na Farmaceutické (správně Filozofické) fakultě.

Ale co nám paní doktorka řekla, na co se můžeme ptát, je operační a taktické řízení mezi 13.20, kdy policie dala do celostátního hlášení hledání známého ozbrojeného nebezpečného, který se jede zabít, a mezi 14.54, kdy začala střelba. A už po 12 minutách dvě hlídky byly na Filozofické fakultě, 264 policistů zasahovalo v tu chvíli v centru Prahy. A tady jde odpovědět na tu otázku, jestli ten člověk nešel zastavit, a co pro to uděláme, abychom to operačně a takticky zvládli příště lépe. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji. Nyní pan poslanec Milan Brázdil s faktickou poznámkou. Prosím.

 

Poslanec Milan Brázdil: Děkuji za slovo. Pane ministře, dobře jste poděkoval. Poděkoval jste dobře policajtům a i IZS. Ano, myslím, že ti chlapi, ženy si to zaslouží, kdo tam byl, a dělali dobře svou práci. Ale zapomněli jsme - a já vám to nevyčítám - ještě na jedny. Víte, až se potom ti lidi posunuli, byli zranění, tak šli do špitálu, a tam byli zdravotníci, tam byli ti lékaři, kteří definitivně to řešili, konkrétně u dcerky mého kolegy. Takže taky zdravotníkům superdíky, patří jim to. A chtěl bych vám to říct - a zároveň jste, pane ministře, řekl, že se i na Bezpečnostní radě státu budete snažit najít nějak peníze, aby to bylo dofinancované, ten IZS. Taky dobře, bezva, super.

Trošku mě mrzí, že akorát ta Záchranná služba - vy to ode mě víte - vlastně jí nemůžete pomoci, protože nic v rozpočtu pro záchranky není, protože ty jsou krajské, čtrnáctkrát jinak. A tak možná, kdybyste se i vy nebo vláda zamysleli, jestli přece jenom to není krok k tomu, aby IZS byla státní, plná státní, ne krajská. A já bych byl za to rád a byli by za to rádi - ne všichni zdravotníci, ti vedoucí ne, ale ti dělníci medicíny ano. Takže ještě jednou díky i těm anonymním lékařům, kteří teď moc - jsou v pozadí, ale o ni to vyřešili a - a díky prostě.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji a nyní řádně přihlášený pan poslanec Hubert Lang. Máte slovo.

 

Poslanec Hubert Lang: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, členové vlády, kolegyně, kolegové, jsem rád tedy, že se otevřel tento bod tragické události 21. prosince loňského roku. Je to něco nepředstavitelného, je to situace, na kterou policie cvičila, na kterou se připravovala, ale nikdy jsme si nedokázali představit, přestože jsme měli za sebou Uherský Brod a Ostravu, že v tak tragickém módu něco takového dopadne a stane se i v České republice. Neodpustím si jednu věc. Na dnešní bod po nějaké dohodě napříč politickým spektrem kolega Richter vystoupil se svým osobním prožitkem, což je něco nepředstavitelného - já jsem člen bezpečnostního výboru, sám jsem pracoval prakticky třicet let v policii a nikdy jsem za svůj život nemusel být účasten takového podobného zásahu, zaplaťpánbůh, říkám, protože vydržet tu situaci a to, co si tam prožili ti zasahující policisté a členové integrovaného záchranného systému a všechny další složky, hasiči, je asi nepřenositelná zkušenost, bohužel zkušenost, ze které se asi budeme chtít všichni do budoucna poučit.

Já si tady neodpustím to, že když tento bod - tady pan kolega Richter - byl avizován, že zazní, tak jsem tady neviděl kromě paní ministryně obrany - a poté asi po deseti minutách jeho projevu pak přišel pan ministr vnitra - jiného člena vlády. Domnívám se, že to je nedůstojné té situace, té tragické situace, a nezlobte se na mě, kolegové, i z pravé strany spektra, když potom jsme hlasovali o programu této schůze, tak vlastně najednou byl plný sál. To znamená, neprobíhá ani jednání vlády, nevím, kde byl pan premiér, kde byli další ministři, ale domnívám se, je to můj osobní dojem z toho počátku, že zde měli být členové vlády a měli si vyslechnout tu osobní zpověď pana kolegy Richtera.

Teď bych se chtěl podělit o svůj osobní pohled na tuto věc. Jak říkám, jsem člen bezpečnostního výboru. 21. prosince loňského roku jsme všichni otevřeli televizi a od odpoledních hodin jsme začali s hrůzou sledovat, co se událo na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy na Palachově náměstí. Když jsem nad tím přemýšlel, zda šlo udělat něco jinak, zda šlo udělat něco lépe, zda šlo zabránit čtrnácti mrtvým mladým lidem - nebo byly tam i samozřejmě starší osoby - pětadvaceti zraněným, někteří dodneška bojují o svůj život v nemocnicích, tak musíme si to tady bez nějakých emocí říci, protože my cítíme, že musí z toho vyvstat určité ponaučení.

Jak tady řekl správně pan ministr, pakliže někdo, kdo se rozhodne, že spáchá akt nějakého státního terorismu, nebo osamělý vlk, střelec se rozhodne, že zaútočí na nějaký měkký cíl, tak nikde na světě, to si musíme říct otevřeně, a i pro osoby, které nás tady poslouchají, tomu nedokážeme stoprocentně zabránit. My se můžeme pouze pokusit eliminovat pachatele, ať už tedy nějakou operativně pátrací činností různých složek, může tam zareagovat okolí toho potenciálního pachatele, to znamená rodina, nějaký kruh v té škole, jestliže ten člověk začne projevovat nějaké známky třeba duševní choroby, můžou tam zareagovat i lékaři.

Shodou okolností vlastně v současné době projednáváme novelu zákona o zbraních a střelivu, která prošla prvním čtením, prošla druhým čtením, prošla výbory. Garanční výbor je výbor pro bezpečnost a do 21. prosince ve své podstatě už jsme byli před třetím čtením, přestože tam byly určité pozměňovací návrhy jak ze strany koalice, tak opozice, tak tento zákon byl nekonfliktní, byl napříč politickým spektrem, byla na něm shoda. A troufnu si říct, že nebýt 21. prosince loňského roku, ten zákon prošel možná s nějakými neshodami v rámci pozměňovacích návrhů třetím čtením a nabyl by účinnosti. Souběžně je tam ještě zákon o munici.

Pan ministr to tady často zmiňuje, já děkuji i za ten kulatý stůl, který proběhl minulý týden ve středu. Byli jsme tam účastni jako opoziční poslanci, vyslechli jsme si tam zástupce psychologů, psychiatrů, hovořili tam lidé, kteří se otázkou zbraní a střeliva zabývají. Byli tam pracovníci bezpečnostního odboru Ministerstva vnitra, což je gesční odbor na Ministerstvu vnitra, který dělá metodiku napříč dalšími ministerstvy a zabývá se touto problematikou. Na tom kulatém stolu, pan ministr to tady už zmiňoval, bylo řečeno, že se vytvoří pracovní skupina i za účasti opozice, kdy se budeme vyjadřovat nějakým způsobem, co vlastně ještě můžeme udělat v zákoně o zbraních a střelivu, co můžeme ještě udělat všichni navíc, abychom se pokusili zabránit nějakému dalšímu podobnému útoku. To je myslím úkol nás politiků.

Samozřejmě musíme si říct, že jsme se tam dohodli ve své podstatě, že tento zákon necháme projít s pozměňovacími návrhy třetím čtením, potom se bude pracovat v té pracovní skupině a případně by se přistoupilo k nějaké rychlé novele, protože ten zákon, jak tady dnes také už zaznělo, nabývá účinnosti 1. 1. 2026. Jestli do té doby bude společenská poptávka, bude něco tak urgentního, co by mohlo opravdu zabránit například nějakému podobnému činu, tak už je potom věcí nás politiků a tady si troufnu říct, že určitě my nebudeme tomu bránit.

Co bych chtěl jenom říci v této souvislosti s tím kulatým stolem, že tam vystoupili zástupci psychologů a psychiatrů. Já ta jména nemám tady napsána, ale tito zástupci, ti lékaři říkali, že jich je jenom omezený počet v České republice. Je to v souvislosti s tím, jak tady také zmiňoval pan ministr, že by buď prvožadatelé, anebo i držitelé zbrojních oprávnění měli procházet nějakými psychotesty. Jestli všichni, anebo jenom držitelé nějakých třeba delších zbraní a tak dále, to je věcí právě té pracovní skupiny. Ti lékaři nám tam říkali, že jich je jenom omezený počet, že osoba, která se nepodrobí například důkladnému psychologickému vyšetření, ne v nějakém rozsahu jedné, dvou hodin, ale musel by s ním ten psycholog pracovat třeba půl dne, tak potom by možná odhalil nějaké změny, které by vedly k tomu, že by mu například byl ten zbrojní průkaz odebrán, ale že se opravdu nedá zabránit tomu, aby v tom mezidobí, jestli to bude rok nebo dva roky mezi tím vyšetřením, kterým ten člověk projde, a potom se mu změní zdravotní stav nebo psychický stav, tak prostě nezabráníme tomu, aby ten člověk prostě nešel a neudělal nějaký takový ten nepředvídatelný skutek. To jenom, že tady teď ve veřejném prostoru se začíná objevovat to téma psychologického vyšetření nebo nějakého dalšího vyšetření. Je to věcí lékařů a odborníků v této oblasti, aby tam byla nějaká provázanost od obvodního lékaře, který dává dnes v tom platném zákoně dobrozdání k tomu, aby člověk vůbec splnil jednu z podmínek pro vydání zbrojního oprávnění.

Teď bych se chtěl vrátit zpátky, jak my pohlížíme vlastně na tu situaci 21. prosince 2023. Po útoku ve své podstatě, i k pietě k obětem a k těm zraněným, byl mediální klid ze strany - i jsme byli dotazováni třeba novináři, já jsem říkal, že se nechci vyjadřovat do té doby, než budeme trošku... než si to trošičku sedne, než vůbec pomine vlastně ten první šok. Bohužel musím říct, že se vyjadřovala celá řada kolegů, různých politiků k této věci, kteří okamžitě měli určité soudy, okamžitě se vyjadřovali k aktivnímu střelci, okamžitě se vyjadřovali k typovým plánům AMOK, což je typový plán, který policie využívá při těchto mimořádných situacích. A domnívám se, že některé výroky nebyly úplně v pořádku.

Když si rozfázujeme ty věci, tak my jsme nikdy neřekli, že od počátku ohlášení střelby na Filozofické fakultě na Palachově náměstí, což je vlastně pro nás podstatně důležitý čas, a to je čas 14.59, tak prosím vás, prvosledové hlídky, které byly na perimetru staré Prahy, protože souběžně možná bylo štěstí, že probíhalo i policejní opatření na vánoční trhy, které bylo vyhlášeno v souvislosti s měkkým cílem - Staroměstským náměstím, které je nedaleko, probíhaly tam vánoční trhy, máme izraelsko-palestinský konflikt a mohlo tam... byl předpoklad, že by mohlo teoreticky dojít k nějaké radikalizaci třeba i nějakých Palestinců, takže prvosledových hlídek na tom teritoriu bylo velké množství. 14.59 započala ta vražedná střelba a první policejní jednotky po vyhlášení kódu A1000, což je kódové označení pro hlídky, aby se sjely na místo aktivního střelce nebo této mimořádné situace, tak do tří, čtyř minut tam byly první prvosledové hlídky. Velké poděkování všem zasahujícím policistům. Velké poděkování toho osobního nasazení, protože šly do terénu. Ta budova nebyla zmapována. Dovedete si představit čtyřpatrovou budovu, kde probíhalo v té době nějaké vánoční zpívání, probíhaly tam ještě nějaké výuky. Někteří studenti vůbec nevěřili tomu, že se tam něco děje. Slyšeli jste, že někdo říkal, je to asi nějaké cvičení, které za deset, patnáct minut skončí. Teď tam přijíždějí ty prvosledové jednotky, které přesně podle typového plánu AMOK mají jediný cíl: jediný cíl je vyhledat aktivního střelce a eliminovat aktivního střelce. To znamená, oni jdou v tom prvním okamžiku, pokud možno, když slyší nějakou střelbu, a není jejich jiným cílem v tom prvním okamžiku než zabránit pokračování útoku, toho trestného činu, jestli tam dochází k nějakému vraždění civilistů, to znamená, eliminovat toho střelce. Potom nastupují všechny ty další úkony, které tam byly v rámci Policie České republiky, v rámci integrovaného záchranného systému, byly tam dál aplikovány.

Tady kromě věcí, které jsou předmětem nějakého spíš poučení, spíš abychom se podívali, co jsme mohli dělat ještě jinak a lépe, tak já tady osobně nevidím tak zásadní pochybení. Ano, můžeme se bavit o tom, že když pachatel byl vytlačen policejními hlídkami na ochoz pátého patra a měl tam tu dlouhou zbraň, tak zrovna se stalo to, že policisté vyváděli rukojmí, tedy osvobozené rukojmí přes to náměstí, a tam bohužel došlo taky k zranění několika osob. Jestli to šlo udělat nějakým jiným způsobem, lépe, je to vždycky na uváženou a bude to předmětem nějakého toho poučení.

Další věci, jak tady i zaznívalo - samozřejmě je tam vytyčen vždycky nějaký vnitřní perimetr. Nevěděli jsme, nebo policie nevěděla v tom okamžiku, jestli ten aktivní střelec je sám, nebo má nějakého spolupachatele, to znamená, policejní jednotky musely vlastně pročistit celou tu čtyřpatrovou budovu, velice rozsáhlou, bohužel neměly typové plány té budovy, neměly prostě informace, že tam je nějaké mezipatro, možná by se povedlo toho pachatele eliminovat dříve. Ale on vlastně nejvíc hrůzy spáchal na tom mezi čtvrtým a pátým patrem, tam v té učebně, do které se opakovaně vracel, což je něco nepředstavitelného pro ty lidi. A vlastně policie nedokázala zabránit tomu, a to je to, co říkám - nedokážeme zabránit člověku, který je připraven spáchat takovýto strašlivý čin a je k tomu odhodlán, prostě nesmířen se svým životem a z nějakého ideového důvodu, to potom má ty znaky terorismu, anebo prostě aktivní, osamělý střelec toto provede.

To, že ta policie tam byla rychle, možná on zpanikařil sám. Potom se dostal na ten ochoz, a když potom zjistil, že se dostává do neřešitelné situace, tak v okamžiku, než potom ta policie začala konat další věci, ve své podstatě 15.23 spáchal sebevraždu. Policie potom - 15.23 pachatel páchá sebevraždu na ochozu té budovy, 15.23 tam vstupuje zásahová jednotka, kdy našla vstup do pátého mezipatra, což bylo složité v té budově a nebyl tam přehled, a 15.42 je potvrzení úmrtí pachatele. Od toho okamžiku se rozbíhají všechny ty další činnosti, které byly popsány na té tiskové konferenci. My jsme byli svědky vlastně velice rychlé tiskové konference z logiky věci, protože se veřejnost ptala, to byl ten druhý den, bylo to takové emotivní, bylo tam i ze strany pana policejního prezidenta zmíněno, že tam byly nějaké nepřesnosti, které se potom ještě upřesňovaly.

Minulý týden policejní prezidium provedlo, udělalo tiskovou konferenci, na které zhodnotilo vyšetřování Úřadu vnitřní kontroly policejního prezidia. Máme čtrnáct krajských správ, na každé krajské správě odbor vnitřní kontroly a nad tím útvar, který je nezávislý, protože nemá místní a věcnou příslušnost a patří pod policejní prezidium, je Úřad vnitřní kontroly policejního prezidenta. Pan policejní prezident nechal prověřit tímto úřadem činnost policie a ten úřad vydal během čtrnácti dnů stanovisko. Můžeme se bavit o tom, jestli jsou nějaké otázky, zda toto stanovisko nebylo příliš rychlé. Pan policejní prezident na to odpovídal novinářům - novináři se na to stále ptají - říkají: Ano, my jsme na to nasadili všechny síly a prostředky, abychom tu zprávu udělali v co nejkratším možném čase.

Úřad vnitřní kontroly konstatoval ve své podstatě pouze jedno pochybení policie, a to pochybení spočívalo v tom, že v čase 13.32, kdy byly vyslány dvě hlídky do budovy Filozofické fakulty Univerzity Karlovy na Palachově náměstí, ony tam prováděly určité úkony, to znamená, ptaly se vrátných, jestli neviděli toho studenta, který byl potom ten pachatel. Potkaly tam dva proděkany, z toho potom existuje zpráva, kterou vydala sama Filozofická fakulta, tu svoji takzvanou časovou osu, a tento úřad konstatoval, že policie se dopustila toho, že nekomunikovala s vedením fakulty a nezajistila nějaký přenos informací, aby mohly jít nějaké esemesky a mohli být ti studenti třeba dříve evakuováni. Jiné pochybení tam nezaznělo.

Já bych chtěl tady říci, že nejsme nikdo z nás vyšetřovatelé, jsme politici, jako politici musíme respektovat ve své podstatě nálezy jako Úřadu vnitřní kontroly policejního prezidenta, ale můžeme vznášet otázky. Já bych tedy rozdělil ty naše otázky nebo moje otázky v té věci, ptal jsem se i na bezpečnostním výboru a budu se stále ptát, protože opravdu mi chodí dotazy od veřejnosti, určitě se ptají sami studenti, ptají se profesoři, budou se - ptají se i pozůstalí, ptají se rodiče těch zraněných studentů, na věci, které se týkají té první části. To znamená, druhá část, která započala střelbou pachatele na Filozofické fakultě, do jeho sebevraždy a všechny ty následní kroky, byť tam byla ta drobná pochybení, v tom nespatřuji až takovou závažnost.

V té druhé části bych ještě chtěl říci, že od Uherského Brodu postupně dál se Policie České republiky poučila, začala vytvářet takzvané prvosledové hlídky, takže když si píchneme kružnici do Prahy, máme vždycky prostě v nějaké kružnici dojezdové časy těchto hlídek. Můžeme se bavit jako politici, zda těchto prvosledových hlídek máme dostatečný počet, můžeme se bavit o jejich balistické výbavě, můžeme se bavit o balistické ochraně a výbavě například Hasičského záchranného sboru, případně dalších složek integrovaného záchranného systému, aby mohli lékaři například být přizváni do toho nebezpečného vnitřního perimetru dříve. Byly tam nějaké návrhy a prostě nebylo - zatím třeba na to nebyly uvolněny finanční prostředky, to znamená, to je ta budoucnost, to je to řešení, protože my nepřicházíme jenom s kritikou, ale chceme i navrhovat i v rámci tady nějaké debaty, určitá řešení.

Tím bych tu druhou část, kdy říkám ještě jednou děkuji - poděkujme policistům, poděkujme hasičům, poděkujme lékařům. Chtěl bych jenom tady říci jednu takovou poznámku, neodpustím si ji. Spousta lékařů měla v ten kritický den také vánoční večírky. Oni byli odvoláni, byli odvoláni do nemocnic, kde začali operovat, začali se starat o pacienty, kteří přijížděli, a neodpustím si, jestliže máme místopředsedu vlády, který je součástí nějaké struktury Bezpečnostní rady státu, tak nevěřím tomu, že pan ministr Jurečka nebyl informován prakticky okamžitě nebo ve sledu několika desítek minut o situaci, která se stala. A i kdyby tomu tak bylo - jako že tomu nevěřím, protože potom by byly pochyby o tom, jak vlastně probíhá komunikace mezi členy vlády a členy Bezpečnostní rady státu - potom bych musel zvednout varovný prst a ptát se na to, jestli někdo neudělal někde chybu - tak poté, co zasedla vláda, už informaci měl. Když ještě bylo řečeno jako výstup z vlády, že bude státní smutek vzhledem k tomu, že tam bylo 14 mrtvých. Když přidám ještě dva mrtvé z Klánovic, kteří potom byli k tomu postupně přidáni, je to obrovská tragédie pro všechny ty pozůstalé a zcela nepřijatelné pro mě je, že pan ministr se potom vrátil na vánoční večírek, na tom večírku pokračoval v nějaké své zábavě až do brzkých ranních hodin. A to, co následovalo potom z jeho strany, ty výmluvy a další věci, to prostě je pro mě zcela nepřijatelné. A to bych jenom odbočil.

V té první části, kdy my - a dovolte mi, že opravdu my vznášíme otázky, protože nikdo z nás si nepřeje, aby se ta situace jakýmkoliv způsobem opakovala - v první části té časové osy, na té časové ose je zajímavé, že vlastně ve své podstatě druhý den nebo třetí den po té tragédii občanský zaměstnanec policie vynesl mezi novináře tu časovou osu. A jenom díky tomu, že vlastně - ten byl samozřejmě vyhozený okamžitě ten člověk, protože prostě vynášel informace z prostředí, které se neměly dostat ven - tak jenom díky tomu máme jakýsi, jako politici jsme si mohli začít chronologicky skládat prostě nějaký sled událostí.

Jinak, jak tady říkal, zmiňoval kolega Mašek na bezpečnostním výboru, paní doktorka Bradáčová - protože ve své podstatě máme dva mrtvé lidi v Klánovickém lese, je to nemluvně a je tam tatínek, který tam byl s tím kočárkem a ve špatném čase byl na špatném místě, potom máme mrtvého otce, což je vlastně otec toho budoucího pachatele, který byl nalezen v jejich rodinném domku, a v tom rodinném domku byl nalezen aktivní nástražný výbušný systém v nějakém časovém sousledu, a potom máme 14 zabitých na Filozofické fakultě, takže máme na to třikrát, tři vlastně trestní řízení, která již samozřejmě běží - logicky paní Bradáčová, opakuji to, co říkal kolega Mašek, nám řekla, že nemůžeme být jako politici příjemci žádných informací, než bude ukončeno trestní řízení. To plně chápeme a plně respektujeme a uvidíme, jaké věci se dozvíme, které se buď dozvíme my aspoň jako členové bezpečnostního výboru, případně jako poslanci, nebo které věci se může dozvědět veřejnost.

Časová nějaká souslednost, která tam je - ptáme se, vznášíme otázky, nejsme vyšetřovatelé. Pan ministr také v nějakém rozhovoru řekl, že my nejsme vyvolení, ale jsme zvolení. Já s tím plně souhlasím. My jsme se pouze dotazovali, proč tisková konference policejního prezidenta byla v úterý a ve čtvrtek byl bezpečnostní výbor před tím kulatým stolem, a ptali jsme se, co tam se dozvíme tak zásadního, tak zásadní informace, které jsme se předtím třeba nedozvěděli. A já jsem se nějaké informace sice dozvěděl, a nebylo to takové, aby třeba ta tisková konference nemohla být třeba v pátek po jednání bezpečnostního výboru, ale prostě je to jenom věcí interpretace. Mezitím proběhl ten kulatý stůl a ve čtvrtek proběhl ten velice silný bezpečnostní výbor, kde byl i kolega Richter. A řeknu vám, že když on tam zmiňoval něco podobného, co zmínil dneska, tak člověk je otrlý celkem, ale měli jsme toho v tom okamžiku všichni... ty emoce tam byly neskutečné. Nedokážu si to představit, a právě proto znovu říkám, se chceme ptát, chceme, aby se tato věc vyšetřila.

Chceme samozřejmě znát i výsledek Generální inspekce bezpečnostních sborů, jestliže pan ministr tady říká, že se to dozvíme až za několik měsíců; Úřad vnitřní kontroly policejního prezidenta předal padesátistránkový materiál Generální inspekci bezpečnostních sborů. Generální inspekce bezpečnostních sborů obecně řeší trestné činy policistů nebo příslušníků všech bezpečnostních sborů, jaké máme, a já také se přikláním k tomu - a to nemám takovou zkušenost tady třeba z činnosti kontroly GIBS jako pan kolega Mašek, který je předseda pro činnost kontroly GIBSu - domnívám se, že se tam nedozvíme příliš mnoho jiných informací, než které už zazněly na té tiskové konferenci.

My bychom chtěli znát (odpověď na) otázky na časovou osu do doby započetí střelby, to znamená, je tam integrované operační středisko správy Středočeského kraje, je tam integrované operační středisko správy hlavního města Prahy, to znamená, komunikace těchto dvou operačních středisek, nebo obecně, abychom předešli podobným věcem do budoucna, jakým způsobem probíhala komunikace operačních důstojníků, řídicích důstojníků, kteří řídí policisty, kteří potom přijíždí na místo zásahu. Od doby střelby dále policisté plní přesně úkoly a pokyny, které jsou jim stanoveny nadřízenými, takže tam máme určité nejasnosti, a řeknu vám jenom, v čem třeba vidíme ty otázky, na které bychom chtěli znát do budoucna odpovědi.

První informace byla, že vlastně byla nahlášena nějaká situace v časové ose, kdy prostě ten chlapec chtěl spáchat sebevraždu. On o tom informoval nějakou svou spolužačku, myslím, že i matku, tam to úplně není jasné, a že odjíždí do Prahy a chce spáchat sebevraždu. Takových telefonátů na linku 158 v hlavním městě Praze, milionovém městě, máte několik za den. Policie to nějakým způsobem vzala na vědomí, vyhodnotila tu situaci a poslala hlídku do místa bydliště toho chlapce, a to je Hostouň. Po příjezdu do Hostouně hlídka při vstupu do objektu našla ve sklepě nástražný výbušný systém a našla tam zavražděného otce. Takže od toho okamžiku ta komunikace, už to není jenom nějaký student, který se rozhodne spáchat sebevraždu a odjíždí do Prahy, ale už se nám to mění na nebezpečného pachatele, když ještě potom v nějaké časové řadě po x minutách došlo k lustraci a zjistilo se, že ten mladý muž nabyl legálně osm zbraní, z toho některé i dlouhé útočné zbraně. Takže ta informace, kterou potom policie správně vyhodnotila v časové ose, je 13.20, kdy policie vyhlašuje celostátní pátrání - a tady, prosím vás, poslouchejte - po psychicky narušené osobě se sebevražednými úmysly, jež může být ozbrojena - může být, protože policie nevěděla, jestli má ty zbraně u sebe, nebo nemá zbraně u sebe - a je potenciálně nebezpečný.

Potom tady z našeho úhlu pohledu, na co se chceme ptát, je čas 13.32, kdy přijíždí ty dvě prvosledové hlídky k Filozofické fakultě na Palachově náměstí, vstupují do budovy a tady se nám to prolíná s výpověďmi dvou proděkanů této Filozofické fakulty, kteří udělali vlastní časovou osu, takže jsou tam takové otázky dvou rozporů, kdy policisté zpracovali úřední záznam, který pravděpodobně Úřad vnitřní kontroly šetřil - oni tam něco uvedli, že tam něco konali, a ti dva nezávislí pracovníci školy, což je proděkan Filozofické fakulty Daniel Berounský a proděkan Filozofické fakulty Jakub Rákosník, říkají trošku něco jiného. Je to o té interpretaci a tady třeba já bych osobně chtěl na toto znát odpověď. Já vám odcituji, co říká proděkan Filozofické fakulty Univerzity Karlovy Daniel Berounský: "Ve 13.30 při vstupu do budovy byly u vrátnice uniformovaní policisté a mluvili s vrátnými." On si toho všiml, protože tam přišel na nějakou schůzku, kterou tam měli jako vedení, a zjistil, že tam jsou uniformovaní policisté. "Zeptal jsem se jich, jestli něco nepotřebujete. Jeden z policistů mi ukázal na mobilu fotografii toho budoucího pachatele a řekl" - teď opět poslouchejte - "pozor, pravděpodobně se blíží k Filozofické fakultě, je psychicky narušený a může být nebezpečný. Ptal se dále policista, zda jsem ho neviděl. Odpověděl jsem mu, že ne."

To znamená, ten zasahující policista, který tam byl navelen na to místo, vlastně on dostal jasnou instrukci od svých nadřízených. Ta instrukce zněla prostě: Ano, máme tady někoho, kdo je psychicky narušený, labilní, chce spáchat sebevraždu, je držitelem osmi legálně držených zbraní a blíží se nebo se pohybuje někde v prostoru Filozofické fakulty. Filozofická fakulta má čtyři budovy v Praze: Celetnou ulici, Palachovo náměstí a ještě další dvě. On kmenově patřil na Palachovo náměstí. To, že měl zrovna ve 14 a něco přednášku v Celetné ulici, to je shoda možná smutných náhod, že policie potom směřovala všechny síly a prostředky na vyklizení této budovy, a vůbec si nevšimla nebo nevěnovala další pozornost této hlavní budově Filozofické fakulty.

Takže další naše otázky směřují - ještě vám dopovídám, co říkal ten druhý proděkan Jakub Rákosník: "Během zasedání kolegia přibližně ve 13.40" - tam nám, prosím vás, chybí ještě 19 minut do započetí té střelby, pořád je tam ještě dvacetiminutové okno, ve kterém se dalo třeba začít evakuovat tu budovu - "jsem se na vyzvání paní proděkanky vrátil zpět k policistům, abych zjistil podrobněji, co se vlastně děje. Policista mi ukázal opět v mobilu fotografii hledaného s informací. A opět ten policista mu sděluje: hrozí riziko jeho vniknutí do budovy a může být ozbrojen. Ten druhý proděkan - já nemám důvod nevěřit tady dvěma výpovědím dvou osob přímo z té fakulty, a zdá se mi to v rozporu vlastně s úředními záznamy těch policistů a s finálním sdělením Úřadu vnitřní kontroly Policejního prezidia, protože jestliže tady máme výpovědi policistů, kteří tam říkali, něco jsme tam konali, a najednou tady máme druhé výpovědi, které se takhle jaksi diametrálně odlišují - tak opět já nejsem vyšetřovatel, já pouze jako politik vznáším dotaz, že tady někde je něco špatně. Teď už se prostě nebudu pouštět do žádných spekulací. Ty hlídky poté, co tedy nebyly bohužel - to je to, co i policie přiznává, že ve své podstatě nebylo to vedení fakulty informováno nebo té Univerzity Karlovy - tak prostě odjeli. Pražský policejní ředitel říkal, že v tom počátku tam bylo nasazeno asi 260 policistů, potom, když se stala ta strašlivá věc, tak tam bylo asi 460 policistů. Můj takový pocit: kdyby ty dvě hlídky tam zůstaly, možná ten chlapec, který se blížil k fakultě, viděl by tam dvě policejní auta pod majáčky, viděl by tam pohyb policistů, možná by si to rozmyslel, možná by zaútočil na jiný měkký cíl, pakliže měl či neměl u sebe zbraně - to my také ještě nevíme a nebylo nám to zatím zodpovězeno, protože tam byla brokovnice, byla tam automatická dlouhá zbraň, měl nějaké krátké zbraně. Já opravdu nevím, jestli šlo zabránit té tragédii v okamžiku, kdyby - jestli ten chlapec měl ty zbraně u sebe, nebo neměl. Jestli je měl někde schované na tom mezipatře mezi 4. a 5. patrem, jak říkal i pražský ředitel policie, že nikdy neviděl tolik nadlimitních zásobníků, nikdy neviděl tolik tašek plných nábojů, tak pravděpodobně to asi ten člověk ten den nevezl s sebou MHD z místa bydliště. Pravděpodobně kdyby se na to - a to říkám opravdu s velkou mírou opatrnosti - místo nedostal, možná té tragédii se mohlo nějakým způsobem zabránit. Vůbec neříkám, že nemohl třeba nějakou krátkou zbraní, pakliže ji měl u sebe, v tom afektu, v tom svém stavu zaútočit třeba na projíždějící tramvaj nebo někam vběhnout do samoobsluhy - bohužel, měkkých cílů je obrovské množství.

Takže to jsou otázky, prosím vás. Jsem rád, že ten bod se tady dnes otevřel. Děkuji vlastně koaličním poslancům, že nám umožnili o tomto takto otevřeně tady hovořit, a myslím si, že naším společným cílem a zájmem by mělo být pořádné vyhodnocení té situace, možná trošičku ještě delší časový úsek tam mohl od toho Úřadu vnitřní kontroly. Uvidíme, jaká budou vyhodnocení GIBSu, jaká budou zhodnocení potom situace po ukončení trestního řízení, kdy se možná dozvíme další informace. Já netvrdím, že se nemůžeme dozvědět nějaké informace, že opravdu to bylo tak, jak Úřad vnitřní kontroly říká. Jestli to tak bude, musíme potom ovšem společně hledat řešení.

Ta řešení, jak říkám, vidím v dostatečném finančním pokrytí potřeb policie. Tady opět politicky víme, že vlastně pan ministr vnitra Rakušan si nechal vzít skoro 2 miliardy korun v letošním rozpočtu. Teď jsem zaznamenal, že už se připravuje nějaké opatření, že byste zase 3 miliardy, pane ministře, dostal zpátky. Takže to je prostě jednou tak, jednou tak. Dostatečné početní stavy policistů, výcvik policistů, balistika nejen pro policisty, ale i pro ostatní členy integrovaného záchranného systému včetně hasičů a včetně těch výjezdových lékařů, aby mohli na ten vnitřní perimetr být vpuštěni ze strany policie, protože podle AMOKu do vnitřního perimetru je nemůžou ti policisté pustit, pakliže ještě nemají vyčištěný ten prostor. A jak jsme tady slyšeli od pana kolegy Richtera, jestliže tam šlo - opravdu tam jde o minuty, o lidské životy, jde o minuty, a prostě musíme činit všechno pro to, abychom tu situaci zlepšili.

Odbor bezpečnostní politiky Ministerstva vnitra dělá metodiku, tady to také zaznělo. Poslední příručky byly vydány v roce 2017, 2018. My jsme na bezpečnostním výboru ty příručky viděli. Musí se prostě začít pracovat a ptáme se opět: Je tento odbor dostatečně zasanován ekonomicky? Je tam dostatečný počet specialistů, kteří budou provádět školení? Protože to je zase k municipalitám, je to ke krajům, vytipovávat měkké cíle, udělat typové plány jednotlivých budov a dalších věcí.

Z mé strany je to všechno. Nehrajme si na žádné vyšetřovatele a s nějakým ratiem prostě přistupme k tomu a začněme hledat nějaká řešení do budoucna. Děkuji za pozornost. (Slabý potlesk zleva.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám. Eviduji dvě přednostní práva, nejprve pan ministr Válek, a potom paní zpravodajka. Prosím, pane ministře.

 

Místopředseda vlády a ministr zdravotnictví ČR Vlastimil Válek: Děkuji, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové. Chtěl bych velmi za tento bod poděkovat, i za velmi kultivovanou debatu, a chtěl bych poděkovat svým předřečníkům za ta slova, která tady padla ohledně psychotestů, ohledně odborníků a ohledně zdravotnictví. Opravdu, integrovaný záchranný systém zafungoval podle mého názoru dokonale a je potřeba si říct, že se na záchraně, na ošetření a opravdu v řadě případů záchraně lidských životů, a ono to tady zaznělo, podílely vlastně téměř všechny pražské nemocnice: Královské Vinohrady, Bulovka, Motol, Všeobecná fakultní nemocnice, Ústřední vojenská nemocnice, ale i nemocnice na Františku. A to je vidět, že ten záchranný systém opravdu funguje dobře.

Chtěl bych tady garantovat, že opravdu na tom, na čem se domluví odborníci, které nominovalo Ministerstvo zdravotnictví - já jsem požádal výbor psychiatrické společnosti a klinických psychologů, aby nominovali svoje zástupce, myslím si, že se účastní těch debat profesor Kašpárek, paní doktorka Papežová a pak ještě jeden kolega, který se zabývá tou problematikou obecně i v rámci Evropské unie a má nějaké porovnání těch dat. Tak rád bych garantoval, že to, na čem se shodnou, to bezesporu za zdravotnictví budeme jednoznačně podporovat a realizovat, a některé kroky už řekněme velmi intenzivně diskutujeme.

Chtěl jsem ještě jednou moc za tu debatu poděkovat, protože se opravdu jedná o největší tragédii, člověk se z toho stále nemůže nějak tak zbráborat, protože jsou to studenti. Není to tak dlouho, co jsem na vysoké škole učil. Myslím, že si nikdo z nás nedokáže představit, co prožívali, prožívají a ještě budou prožívat příbuzní, přátelé, rodiče, spolužáci, učitelé těch, kterých se to týká. To je opravdu strašná událost.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Děkuji. Dále s přednostním právem paní zpravodajka Válková. Prosím.

 

Poslankyně Helena Válková: Děkuji, paní předsedající. Milí kolegové, milé kolegyně, začnu jednou větou, která možná dokreslí moje dvojaké postavení. Na jedné straně jsem zpravodajka, na druhé straně jsem třicet let v pracovním poměru přednášela na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Znám to tam velmi dobře a samozřejmě se mě to i osobně dotklo.

Ale teď jako zpravodajka: já jsem si pečlivě poznamenala ty nejdůležitější body sdělení obsažené ve zprávě pana ministra vnitra i ve vystoupeních poslanců, a teď i pana ministra Válka. To bylo takové stručné sdělení, nicméně také obsahově bohaté na informaci, kterou nám vlastně přislíbil zlepšení stávajícího stavu v oblasti psychologického, případně psychiatrického vyšetření.

A protože si myslím i s ohledem na respekt k tragice celé události, kterou tady teď projednáváme, že bychom ji měli ukončit usnesením, kde bychom se napříč politickým spektrem mohli shodnout na některých závěrech, a současně si i jako poslankyně a poslanci dát některé úkoly, tak jsem připravila návrh usnesení s ohledem na to, že přece jenom je nás tady hodně politických stran, tak bych - dávám takový návrh na zvážení, jestli bychom, pane místopředsedo, nemohli přerušit tu schůzi na chvilku, abych s tím návrhem usnesení mohla předsedy poslaneckých klubů seznámit, abychom mohli eventuálně potom dojít k nějakému závěru, který bychom odhlasovali. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Děkuji. S přednostním právem se hlásí paní předsedkyně Schillerová. Prosím.

 

Poslankyně Alena Schillerová: Děkuju, paní předsedající. V návaznosti na to, co řekla má ctěná kolegyně, paní poslankyně Válková, tak bych si vzala jménem klubu hnutí ANO 10 minut pauzu. My se poradíme prostě o tom... Aha, takže se dívám, že ještě chce vystoupit moje paní kolegyně...­

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Ano, ještě z místa se hlásí paní poslankyně Mračková Vildumetzová. (Poslankyně Schillerová: Já bych si tu pauzu vzala až poté.) Až poté, dobře, dobře. Nyní dávám slovo paní poslankyni Mračkové Vildumetzové. Paní poslankyně, prosím.

 

Poslankyně Jana Mračková Vildumetzová: Paní předsedající, vážené kolegyně, kolegové, i já bych ráda vystoupila k tomuto bodu, řekla bych, k velmi smutnému bodu, jak tady zaznělo od pana ministra zdravotnictví. Myslím, že nás to zasáhlo úplně všechny. Je to opravdu tragická událost, která se 21. prosince 2023 stala.

Musím říct, že pan ministr vnitra, pan policejní prezident a další byli přítomni na bezpečnostním výboru, kde jsme dostali jasné informace i v rámci státních zástupců, dozorujících státních zástupců, že v tuto chvíli probíhají úkony trestního řízení, zároveň tedy že ze strany policie, ze strany kontrolního úřadu policejního prezidia byla tedy kontrola ukončena. Tento padesátistránkový dokument byl předán Generální inspekci bezpečnostních sborů a závěrem této kontroly bylo, že zásah byl profesionální, rychlý, v souladu s právními předpisy. Že určitě by se měl v rámci... že tam tedy bylo jedno doporučení, a to je, že by měla být vhodnější, lepší krizová komunikace s vedením fakulty.

Já bych chtěla říct, a na tom jsme se určitě shodli, že je strašně důležité, aby celé to prověřování bylo velmi důsledné, aby veškerý ten postup byl maximálně pečlivý, aby bylo zodpovězeny opravdu, pane ministře vnitra, všechny otázky. A je to důležité právě z toho důvodu, aby se nám podařilo - nám zákonodárcům, i vám - zlepšit popřípadě postupy, aby se zlepšily ty metody, abychom tak, jak jste řekl teď na své poslední tiskové konferenci, abychom udělali maximum pro to, aby se eliminovaly všechny kroky, aby nikdy k takové tragické události nedošlo. Vím, že je to velmi těžké, také jste to zmiňoval, ale to je naším úkolem.

Z toho důvodu bych vás i z tohoto místa chtěla požádat - protože já bych chtěla říct, že jsem v den té tragické události a prakticky v tu chvíli natáčela s jedním médiem, které se mě ptalo na rozpočet 2024 a na to, že se finanční prostředky Ministerstva vnitra snížily o 2,2 miliardy, a řekněme si, že to byly 2,2 miliardy na vnitřní bezpečnost. Ty finanční prostředky se vzaly policistům, vzaly se hasičům. Vy teď do konce ledna máte přijít s těmi jednotlivými opatřeními. Já bych vás chtěla požádat, zda by třeba nebylo možné, protože bezpečnostní výbor bude zasedat, jak jsem se koukala do kalendáře, 1. února 2024, zda by bylo možné třeba svolat mimořádný bezpečnostní výbor, zda bychom mohli s vámi ještě probrat ta opatření, s kterými půjdete na Bezpečnostní radu státu, protože vy jste, když jste měl tu tiskovou konferenci, tak vy jste řekl, že je nutná prevence, prevence, prevence, ale já, když se podívám na úsporná opatření v rámci dotačních titulů v oblasti bezpečnosti, například na ten 2024 se vzaly finanční prostředky v rámci programu právě tělesné a střelecké přípravy policistů, vzaly se finanční prostředky na prevenci kriminality na místní úrovni. Jestli vy jste říkal, že je tam půjdete... Teď jste někde hovořil, že očekáváte částku, kterou budete předkládat, zhruba 3 miliardy korun. Chtěla bych vás požádat, abyste zvážil i tyto dotační tituly, popřípadě jiné.

Když tady mluvil pan ministr zdravotnictví - vy moc dobře víte, že na tom kulatém stole, když se hovořilo o jednotlivých případných psychologických vyšetřeních, jasně tam zaznělo, že je nedostatek psychologů, nedostatek psychiatrů. Myslím si, že na tom kulatém stole měl sedět zástupce Ministerstva zdravotnictví. Měli bychom se bavit o reformě psychiatrické péče, jestli se v ní pokračuje, jestli v ní pokračuje to, s čím začal Vojtěch Adam, jestli s tím pokračuje v současné chvíli současný pan ministr zdravotnictví.

Zároveň bych se chtěla zeptat, protože v legislativním plánu vlády na rok 2023 jste měl, že předložíte novelu zákona o krizovém řízení, já jsem ale do současné chvíle ještě nezaregistrovala, že by vláda tento zákon o krizovém řízení, který se dotýká i složek integrovaného záchranného systému, že by byl na vládě do současné chvíle předložen.

Chtěla bych vás také požádat, protože my jsme na bezpečnostním výboru dostali dokument, který byl zpracován vedením Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, kde jsou skutečnosti jak před zásahem, tak během toho zásahu. Musím říct, že některé ty informace, které tam zmiňují zástupci fakulty, jestli se tímto materiálem nějakým způsobem popřípadě bude zabývat Policie České republiky a Generální inspekce bezpečnostních sborů nebo jestli bude někdo hovořit s těmi aktéry, kteří se tady v tomto dokumentu vyjadřují, jestli právě všechny tyto skutečnosti, které tady říkají... Protože si opravdu myslím, že jsou velmi důležité právě k tomu, abychom se pokusili najít případná místa, která bychom se mohli popřípadě pak společnými silami jak legislativou, tak dalšími předpisy, popřípadě snažit nastavit je jinak.

Co vnímám v neposlední řadě, je, že jste tady dneska řekl, že zítra dáte přednost korespondenční volbě před zákonem o zbraních. Já, pane ministře, vím, že ten zákon bude platný a účinný od 1. ledna roku 2026, ale jsem prostě přesvědčena, že digitalizace a propojení těch systémů je klíčové. Vy moc dobře víte, že dokud zákon není schválený, nikdo nemůže vypsat žádné výběrové řízení, nemůže nikdo na změně a propojení těch systémů pracovat, takže jsem přesvědčena, a také jsem to vašim lidem na bezpečnostním výboru říkala, že by to mělo být prioritou vlády - máme tady Digitální a informační agenturu - aby opravdu systémy v rámci Centrálního registru zbraní, v rámci zbrojních průkazů, v rámci lékařů, aby k tomu propojení opravdu došlo v co nejkratším čase. Zástupci Ministerstva vnitra jasně deklarovali, že by to bylo možné, ale že to stojí na dvou pilířích. Tím prvním pilířem je kapacita lidí a tím druhým jsou finance. Já si opravdu myslím, že by to mělo mít prioritu vlády, mělo by to mít prioritu ministra vnitra a měli bychom se pokusit o to, aby digitalizace a to propojení bylo v daleko kratším termínu, než je 1. leden 2026. Ale klíčové je ten zákon schválit jako takový, aby se na té digitalizaci vůbec mohlo začít pracovat. Takže o tyto věci jsem vás velmi chtěla požádat.

Samozřejmě v závěru bych vás také znovu chtěla požádat a vyzvat, jestli byste nepřehodnotil to, že by se zítra přednostně - myslím, že to nezabere mnoho času - projednal tento zákon o zbraních a poté bychom projednávali korespondenční volbu.

V závěru bych znovu chtěla i já poděkovat všem policistům, hasičům, záchranářům, lékařům a všem, kteří zasahovali a pomáhali. Děkuji vám všem.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Také děkuji. Jenom se ještě dohodnu s paní předsedkyni Schillerovou. Ještě tady je faktická poznámka paní poslankyně Pastuchové a poté bych vyhlásila přestávku na 10 minut na poradu klubu hnutí ANO. Paní poslankyně, prosím, vaše faktická.

 

Poslankyně Jana Pastuchová: Děkuji, paní místopředsedkyně. Budu velice krátká. Děkuji také za tuto korektní debatu všem, kdo vystupovali. Teď ale nebudu, kolegové a kolegyně, mluvit k vám, ale budu mluvit k občanům. Víte, pan poslanec Richter tu vystoupil opravdu jako otec. Každý máme svoji rodinu, každý máme své milované. Po článku, který vyšel na Seznamu, a dehonestujících, smutných, necitlivých komentářích, které pod tímto článkem jsou, vás moc prosím, nepište to tam. Jsme normální lidé, jsme lidé, kteří mají své rodiny. Ano, jsme poslanci, ale proto si přece nemusíte každého z nás při této tak ošklivé a hrozné situaci brát do úst, a ještě to někde psát.

Já jako záchranářka jsem byla u střelby. Ne u takové velké, byl tam jeden člověk, a můžu vám říct, že to mám v živé paměti, a nejednalo se o moji rodinu. Všechny vás prosím, nepište takové nehezké věci. Děkuji. (Potlesk v celém sále.)

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Děkuji za dodržení času. Nyní vyhlašuji přestávku na 10 minut na základě požadavku hnutí ANO do 18.56. Děkuji.

 

(Jednání přerušeno v 18.46 hodin.)

(V 18.56 místopředseda Skopeček oznámil prodloužení přestávky do 19.01 hodin. Jednání pokračovalo v 19.01 hodin.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Dobrý večer, dámy a pánové, zdravím vás. Vystřídali jsme se v řízení schůze. Je 19.01, skončila doba přestávky, budeme pokračovat. Jsme stále ve všeobecné rozpravě.

Jestli jsem to dobře pochopil, vznikla dohoda na úrovni předsedů poslaneckých klubů a já se jenom chci zeptat, kdo v rámci všeobecné rozpravy nyní vystoupí, aby nám sdělil... paní zpravodajka. Prosím, paní profesorko, máte slovo.

 

Poslankyně Helena Válková: Děkuji, pane místopředsedo. My jsme po dynamické poradě jak klubu, tak myslím i s dalšími představiteli klubů, bylo nás více, došli k závěru, že tedy navrhuji přerušit projednávání tohoto bodu, protože nemáme dostatek informací, a pan ministr tady sdělil, že opravdu nemá k dispozici zatím informace relevantní, které by nám mohl dát. Nicméně tady přetrvávají jisté pochybnosti o tom, do jaké míry ty informace získáme v čase, který je pro takovouto záležitost, tragickou událost ještě akceptovatelný, a proto my na poslaneckém klubu hnutí ANO ještě zvážíme tu otázku případného zřízení vyšetřovací komise, ale nyní navrhuji přerušit tento bod na dobu neurčitou.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Což chápu, že je procedurální návrh, čili o něm budeme hlasovat bezprostředně, aniž bychom uzavírali všeobecnou rozpravu.

Ano, zaznamenal jsem zájem o odhlášení, tak vás všechny odhlásím a poprosím, abyste se svými identifikačními kartami přihlásili opětovně.

Než se všichni přihlásíte, načtu tři omluvy. Paní předsedkyně Pekarová Adamová se omlouvá od 19 hodin do 19.15 z pracovních důvodů, paní poslankyně Adámková Věra se omlouvá od 19 do 20.30 hodin ze zdravotních důvodů a paní poslankyně Zajíčková Renáta se omlouvá od 15 hodin ze zdravotních důvodů.

Počet poslanců se pomalu ustálil.

 

Zopakuji, že byl přednesen procedurální návrh na přerušení tohoto bodu projednávaného, a to na neurčito, který přednesla zpravodajka, paní poslankyně Válková. Myslím, že je jasné, o čem hlasujeme.

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro? Ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 30, bylo přihlášeno 169 poslanců, pro hlasovalo 167, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat a my jsme tento projednávaný bod přerušili na neurčitou dobu.

 

Děkuji pěkně paní zpravodajce a končím projednávání tohoto bodu, respektive přerušuji projednávání tohoto bodu a budeme pokračovat podle schváleného programu schůze.

 

Dalším bodem, kterým se budeme zabývat, je

Aktualizováno 9. 4. 2024 v 15:37.




Přihlásit/registrovat se do ISP