(pokračuje Olga Richterová)

1.
Návrh zákona o řízeních souvisejících s hlubinným úložištěm
radioaktivního odpadu
/sněmovní tisk 367/7/ - vrácený Senátem

Je vrácen Senátem, a sice ho Senát vrátil s pozměňovacími návrhy. Jeho usnesení jsme obdrželi jako sněmovní tisk 367/8. Informace k pozměňovacím návrhům vám byly rozdány do vaší pošty.

A já mezi námi vítám paní senátorku Hanu Žákovou.

Nejprve požádám, aby se za navrhovatele k usnesení Senátu a k předloženým pozměňovacím návrhům vyjádřil, je-li přítomen, pan ministr Jozef Síkela, ale zkontroluji ještě... je tady, výborně. Takže poprosím pana ministra, aby se ujal slova jako první. Prosím.

Ministr průmyslu a obchodu ČR Jozef Síkela: Děkuji, paní předsedající. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, jsem tady a poctivě čekám čtyři hodiny na svůj bod.

Vracíme se zpátky k návrhu zákona o řízeních souvisejících s hlubinným úložištěm radioaktivního odpadu, na který čekají dotčené obce přes deset let. Cílem tohoto zákona je zajistit, aby mohly být v procesu vyhledávání vhodné lokality a v rámci povolovacích procesů pro přípravu a provoz úložiště ještě více efektivně respektovány zájmy obcí a jejich občanů.

Předložený návrh pak dále posiluje transparentnost celého procesu výběru lokality nad rámec požadavku směrnice Rady 2011/70/Euratom. Zavádí také speciální postupy pro případ úložiště podle zákona o geologických pracích v horním zákoně a atomovém zákoně.

Na výběru konečného umístění hlubinného úložiště bez práva veta pro obce se vláda, Sněmovna i Senát shodly. Návrh zákona se vrací do Poslanecké sněmovny s pozměňovacími návrhy přijatými Senátem, které přijal 46 hlasy. Tyto pozměňovací návrhy vrací zpět úlohu parlamentu na spolurozhodování o výběru konečného umístění hlubinného úložiště po usnesení vlády v obdobném znění, tak jak jej původně vláda schválila - nutno dodat, že tehdy ne jednomyslně. O odstranění spolurozhodovací úlohy parlamentu jste hlasovali v rámci třetího čtení na 82. schůzi v listopadu poměrem 163 hlasů pro, proti nikdo.

Součástí pozměňovacího návrhu je zároveň změna u dodatečných kompenzací pro obce nad rámec atomového zákona, kdy Sněmovna přijala znění, že vláda tyto kompenzace může stanovit, a Senát je nahradil slovy: "stanoví po předchozím projednání s dotčenými obcemi". Respektuji stanovisko Senátu, nicméně postoj Sněmovny ve třetím čtení byl natolik jednoznačný, zahrnoval podporu všech politických stran a hnutí a maximálně tehdy reflektoval širokou politickou podporu, která je jedním z klíčových předpokladů mírového využívání jaderné energetiky včetně výstavby nových jaderných zdrojů nebo právě přípravy hlubinného úložiště, proto považuji za efektivní, abychom postupovali dále na základě tohoto širokého politického konsenzu a zůstali u sněmovní verze, tímto také do budoucna zajistili stabilitu a kontinuitu.

Závěrem mi dovolte jeden postřeh z návštěvy prvního hlubinného úložiště na světě ve Finsku, kde jsem byl s ředitelem Správy úložišť radioaktivních odpadů, zástupci Sněmovny a Senátu a zástupci dotčených krajů. Je spousta poznatků, které lze z Finska přenést, ale princip veta to určitě není. Nemáme na svém území 309 obcí, nemáme řídce osídlené regiony a nemáme jako celek nesmírnou víru ve stát a jeho instituce. To, co však za poslední dva roky vidíme, je, že SÚRAO se s novým ředitelem změnilo ve transparentní organizaci, že její zaměstnanci na sobě pracují a komunikují, pokud jim chce druhá strana naslouchat, a v neposlední řadě, že politizovat bezpochyby výjimečnou stavbu, jakou hlubinné úložiště je, se nevyplatí jakémukoliv volenému zástupci, přinejmenším na celostátní úrovni. To, že jdeme směrem k výběru finální lokality předložené otevřenou, transparentní a odbornou debatou, je správný krok, který SÚRAO a Ministerstvo průmyslu a obchodu realizuje v souladu s platnou koncepcí nakládání s radioaktivním odpadem a vyhořelým jaderným palivem. Toto společné úsilí a kroky k přípravě hlubinného úložiště v České republice nerozporuje ani Mezinárodní agentura pro atomovou energii, která přezkoumala český program nakládání s radioaktivním odpadem v říjnu loňského roku.

Děkuji vám za pozornost a za odpovědnou a věcnou debatu.

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Já vám děkuji, pane ministře, a nyní poprosím paní senátorku Hanu Žákovou, aby se ujala slova. Prosím.

Senátorka Hana Žáková: Vážená paní předsedající, vážení členové vlády, milé kolegyně, milí kolegové, protože mám ještě pořád začátek nového roku, tak bych vám všem chtěla popřát hodně pevné zdraví a hojnost moudrých rozhodnutí pro naši zemi, protože je budeme potřebovat.

A teď už k tomu pozměňovacímu návrhu. Abych ho mohla obhájit mezi vámi, tak jsem šla trochu do historie, protože si ji pamatuji už od toho roku 1985 až 1987, kdy byly spuštěny do provozu všechny čtyři bloky Jaderné elektrárny Dukovany. V roce 1989 ovšem přichází sametová revoluce a ukončuje se mezinárodní dohoda mezi Sovětským svazem a naší republikou o vývozu vyhořelého paliva právě do Sovětského svazu. Byla to hlavně bezpečnostní otázka, protože víte, že tady to vyhořelé palivo může být ještě použito na výrobu jaderných zbraní.

Česká republika stála před tím, co s tímto odpadem a jak s ním naložit. V roce 1995 je zprovozněn v areálu Jaderné elektrárny Dukovany první mezisklad použitého paliva, který je potom rozšířen v roce 2006 ještě o druhý, ale přichází 11. září roku 2001 a teroristický útok na Světové obchodní centrum v New Yorku, a je všem jasné, že vyhořelé palivo nemůžeme trvale skladovat v těchto nadzemních skladech, ale musíme ho bezpečně uložit. V tu chvíli Správa úložišť neboli SÚRAO začíná aktivně vyhledávat na našem území vhodné lokality pro vybudování hlubinného úložiště. Bohužel v té době, v roce 2003, to dělá podle platných zákonů, ale které bohužel nezahrnovaly jednotlivé lokality, to znamená samosprávy a starosty, aby do těchto věcí byli od začátku zapojeni. Již od roku 2003 starostové z těchto vybraných lokalit usilují o to, aby vznikl tento zákon, který dnes znovu projednáváme. Tolik let byli házeni přes palubu! Sama jsem to zažila jako starostka malé obce právě na Třebíčsku, kdy vám přijede vrtná souprava na vaše území, začne dělat tyto práce a občané se vás ptají: Starostko, co se tam děje? A vy nevíte. Tahle zasetá nedůvěra a letitá se skutečně nabalovala. Musím říct, že to nebylo jednoduché a nebylo jednoduché vůbec vysvětlovat občanům, že najednou zničehonic na našem území a v naší lokalitě má být takto významná stavba, a my o tom nevíme. To znamená, takové to "o nás bez nás".

V roce 2004 sepisujeme petice. Další roky probíhají v těchto lokalitách referenda - dosud platná - a všechna odmítají hlubinné úložiště na svých územích. V roce 2012 je první náznak nějakého věcného záměru zákona a roce 2023 jsme se konečně dočkali. Musím říct, že zástupci lokalit hodně ocenili jednání s panem ministrem Síkelou i to, že do toho zákona, do toho, který sem přišel v původním vládním znění, bylo, že o hlubinném úložišti, o té lokalitě, ale i o záložní lokalitě bude parlamentní kontrola, to znamená, že o ní budeme rozhodovat my, poslanci a senátoři, že navrátíme důvěru těm lokalitám, které tolik let jsme házeli přes palubu.

Já vás poprosím, milé kolegyně, milí kolegové, zvažte vaše hlasování, jestli navrátíme parlamentní kontrolu a důvěru našim občanům, anebo to necháme na vládě, ať je v budoucnu jakákoliv. Já vám děkuji za pozornost i za to, jak rozhodnete. Děkuju.

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Já vám děkuji, paní senátorko, a nyní se otáži, zda se k předloženým pozměňovacím návrhům Senátu chtějí vyjádřit nejprve paní zpravodajka garančního výboru, což je paní poslankyně Michaela Opltová - nikoliv, a dále pan zpravodaj výboru pro životní prostředí, což je pan poslanec David Šimek - také předpokládám, že nikoliv, děkuji.

A já tedy mohu otevřít rozpravu, takto činím. Jako první je do ní přihlášena paní poslankyně Iveta Štefanová, připravit se může pan poslanec Vít Kaňkovský. Paní poslankyně, ujměte se slova, prosím.

Poslankyně Iveta Štefanová: Děkuji za slovo, vážená paní předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, i já bych se zde vyjádřila k předloženému návrhu ze Senátu. Výstavba hlubného úložiště je bezpochyby stavbou značného obecného zájmu. Umístění úložiště pro ukládání radioaktivního odpadu je rozhodnutím jistě na vrcholné politické úrovni, jedná se ale o otázku strategického významu, které dalece přesahuje volební období jedné vlády. Proto by umístění hlubinného úložiště mělo podléhat rovněž projednání parlamentem našeho státu. Vláda svým usnesením tedy určí hlavní a záložní umístění hlubinného úložiště, právní účinky usnesení vlády by ale měly být podmíněny souhlasem obou komor parlamentu k dodatečnému zvýšení legitimity, kdy zapojení parlamentu do výběru umístění hlubinného úložiště je aplikováno i v dalších zemích Evropy, například v Německu. Platí, že otázka umístění hlubinného úložiště je otázkou strategického charakteru s tak významnými a dlouhodobými dopady, že by tato otázka měla být posouzena rovněž právě oběma komorami Parlamentu České republiky, aby bylo zajištěno tedy skutečné, nikoliv pouze formální zapojení parlamentu do tohoto procesu. Proto nelze souhlasit s původním zněním navrhovaným vládou, že po uplynutí té dané lhůty, kterou se nakonec podařilo prodloužit až na 180 dnů, ale po uplynutí této lhůty že se souhlas parlamentu bere jako automatický. Právě nutnost skutečného projednání a aktivního souhlasu obou komor parlamentu by mělo být nepřekročitelnou podmínkou k finálnímu rozhodnutí o umístění hlubinného úložiště, aby tedy byla zajištěna ta efektivní kontrola ze strany parlamentu, a tím rovněž legitimita výběru založená na širokém konsenzu. Je třeba, aby byl návrh projednán parlamentem bez možnosti takové projednání zmařit, například prostřednictvím oddalování projednání po dobu stanovené lhůty, a fakticky tak tím parlament obejít.

Souhlasíme tedy s předloženým návrhem ze Senátu. I my jsme tuto podmínku v rámci druhého čtení navrhovali ve formě pozměňovacího návrhu, proto tento návrh podpoříme, a měla by ho podpořit i celá Sněmovna. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji pěkně, paní poslankyně. Nyní vystoupí pan poslanec Vít Kaňkovský, poté se připraví pan poslanec Ivan Adamec. Prosím, ujměte se slova.

Poslanec Vít Kaňkovský: Dobrý podvečer, vážená paní místopředsedkyně, vážení členové vlády, milé kolegyně, kolegové, já jsem k dnes projednávanému návrhu zákona o řízeních souvisejících s hlubinným úložištěm zde vystupoval vlastně ve všech čteních a dneska už jenom krátce se vrátím k tomu, co jsem zde zmiňoval.

Chci poděkovat zástupcům Senátu, kteří podpořili myšlenku, abychom k výběru finální lokality potřebovali souhlas obou komor parlamentu. Takto zněl původní návrh vlády. Ten zde byl velkou většinou, a to zde zaznělo z úst pana ministra, změněn pozměňovacím návrhem, který přišel z hospodářského výboru, a já jsem rád, že Senát se vrátil k té původní myšlence nebo k původnímu záměru, protože jsem přesvědčen, že skutečně jde o velmi zásadní rozhodnutí, kde by obce měly mít zastání a kde by skutečně se k tomu měly vyjádřit obě komory parlamentu a vyslovit s ním souhlas. Také jsem přesvědčen o tom, že původní lhůta 60 dnů byla krátká, že jak víme, jak to tady chodí v parlamentu, tak že by mohlo dojít k tomu, že by v rámci těch 60 dnů nebylo možné ten návrh projednat, proto si myslím, že lhůta 180 dní je již dostatečná. A já za sebe podpořím senátní verzi, jak ji tady představila paní senátorka Žáková.

Jsem přesvědčen o tom, a také jsem to tady zmiňoval, že stát má dvě možnosti. Buď půjde direktivním způsobem, to znamená, že direktivně rozhodne a v podstatě lokalita, která bude tou v uvozovkách vítěznou, již nebude mít na výběr, anebo bude od počátku s uvažovanými lokalitami spolupracovat, a tím si stát významně zjednoduší pak realizační fázi. Protože znovu tady zmíním, že výběrem finální lokality ten proces rozhodně nekončí, to jenom začátek. A když si vezmeme celý ten proces, jak bude probíhat, kolik tun zeminy a horniny se bude muset vytěžit, kolik infrastruktury se bude muset v té lokalitě vybudovat, jaký to bude zásah nejenom do toho malého území, kde bude stát potom ten vlastní závod, ale jak to ovlivní poměrně široký region v okolí, jsem přesvědčen o tom, že tady je potřeba s těmi obcemi spolupracovat už samotného počátku, a pokud jsme odmítli právo veta, které by ty obce v podstatě chtěly nejvíc - a tady já chápu, že to je poměrně složité, jak máme dnes u nás poměrně husté osídlení - tak alespoň to, aby o tom nerozhodovala pouze vláda, ale rozhodovaly o tom obě komory parlamentu, si myslím, že si obce zaslouží a že by to skutečně tu vlastní realizační fázi státu zjednodušilo. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji pěkně a nyní mám posledního přihlášeného, posledním vystupujícím zatím je pan poslanec Adamec. Prosím.

Poslanec Ivan Adamec: Děkuji. Vážená paní místopředsedkyně, vážená paní senátorko, pane ministře, paní ministryně, kolegyně, kolegové, já tedy musím říct, že pro mě rozhodnutí Senátu jako bývalého senátora mě velmi zklamalo. Prostě podlehli těm tlakům opět z obcí, kde se může to úložiště nějakým způsobem realizovat. Řekněme si na rovinu, jak to je. Mně také píšou různé organizace a většinou se jmenují jako - já nejsem přesný úplně - sdružení proti výstavbě jaderného úložiště, všechny ty skupiny mají podobný název. Takže to není sdružení pro výstavbu, jak bych to očekával od osvícených starostů a obcí, ale jsou to sdružení proti výstavbě. A samozřejmě, já to chápu, ze začátku ten problém tady byl, stát se choval, jak se choval, ale dneska ta situace je úplně jiná.

A možná se vrátím k té návštěvě Finska. Já za ni moc děkuju SÚRAO i panu ministrovi, že nás tam vzali. Já si myslím, že na otevření očí to stačilo. Já si myslím, že to úložiště je obrovská příležitost právě pro ty regiony, kde to bude realizované.

Otázka bezpečnosti toho úložiště - já si myslím, že je to zbytečné strašení našich občanů, ta bezpečnost je stoprocentní. A pokud se vybere - a teď je potřeba to zásadní - to místo, kde to úložiště bude, a to místo bude splňovat geologické a náročné podmínky, tak je stoprocentní jistota bezpečnosti.

Víte, co mě fascinuje? Víc jak 70 % občanů naší republiky je pro jadernou energetiku. Neslyšel jsem, že někomu vadí úložiště jaderného odpadu v elektrárnách, které je v těch halách, kdybych to přehnal, skoro plechových halách, kde se chladí a kde je spoustu let. Tak já si říkám, co je bezpečnější pro nás, a navíc, pokud chceme jadernou energetiku, a tento národ říká, že ji chce, protože s ní máme velmi dobré zkušenosti, a řekněme si tady na rovinu, bez jaderné energetiky v příštím století nepřežijeme, protože proud nebudeme mít kde brát díky těm různým Green Dealům a zeleným teoriím, jak to všechno zvládneme úplně jinak, tak bez jádra to prostě nezvládneme. A jádro nezvládneme, pokud nebudeme mít jaderné úložiště.

Ve Finsku jsou více než dvacet let před námi. Říkat, že tam bylo referendum, že je tam právo veta, to je jenom část pravdy, a že to rozhodoval parlament je také část pravdy. Je potřeba si nalít vína čistou sklenku, jak já říkám. Ano, měli vytipovaných spoustu míst, pak dokonce byla jakási soutěž, kde to bude, protože Finsko na rozdíl od České republiky má skoro stejný počet obyvatel, ale území násobně někde jinde, a nakonec vláda měla ten luxus, že to místo bylo vybráno před vlastním řešením, jak se to úložiště bude realizovat. Vláda udělala komplexní materiál pro jednokomorový finský parlament, jak se vlastně bude úložiště realizovat, a finský Parlament tento návrh vlády ratifikoval. Ale to je něco jiného, než je v České republice.

My tady máme zčásti oprávněný, zčásti podle mě umělý odpor k jadernému úložišti. Já si myslím, že kolegové z municipalit se prostě bojí reakce svých občanů, kterým nikdo pořádně nevysvětlil, jak je jaderné úložiště bezpečné, co to vlastně je, a že pokud říkáme, že Parlament, my tady, jsme osvícená skupina občanů zvolená občany, prostě řekneme, kde to má být, tak já vás vyvedu z omylu. Jak to chcete rozhodovat tady v této místnosti? Jak to chcete udělat? Vláda je výkonná složka. Proboha, máme tři pilíře demokracie. My jsme zákonodárci, my tady schvalujeme zákony, my neříkáme, kde co bude. To budeme říkat, kde bude která dálnice, kde bude který lom, kde bude já nevím bůhvíco v České republice? No, přece nebudeme.

Jen tak mimochodem, když mluvím o těch štěrkách, to je podobné. Obce potřebují štěrk, obce potřebují elektřinu, ale štěrkovnu na svém území nikdo nechce. Třicet let nic, nic se tady neotevřelo. A jestli chceme takhle pokračovat tímto způsobem, tak si řekněme na rovinu: nebude nic, žádné jádro, protože prostě taxonometrie nebude, nezískáme na to další zdroje, nezískáme na to podporu a prostě Česká republika bude energeticky někde úplně jinde. Napadá mně české jadrné slovo, ale tady jsem ve ctihodné společnosti, nebudu ho říkat, protože by mě zase vypípali ve večerních zprávách, to rozhodně dělat nebudu.

Jak chceme rozhodnout, kde to bude? No, protože to sem pak přijde - ještě bych řekl, že Poslanecká sněmovna je vlastně ta, která hlídá vládu, vláda skládá účty Poslanecké sněmovně, Senát je úplně jiná komora, i jinak historicky vzniklá, takže to je další nepoměr. A my nevěříme své vládě, že to vláda udělá dobře? My nebudeme mít 180 dní na to, abychom vládu tahali za nos a za uši a říkali: Tudy ne.

Je potřeba to udělat jinak. Jak chcete odškodňovat obce nad rámec atomového zákona jako povinnost pro vládu? To fakt nechápu. Nechápu to.

Takže si řekněme na rovinu, tohle přivítali všichni ti odpírači jaderného úložiště. Dostal jsem ty dopisy. Když nevyšlo právo veta, tak se v Parlamentě posekejte, my vám tam budeme posílat petice, delegace, a jsem na vás zvědav, jak to budete zvládat.

Ale já říkám, podle čeho my tady rozhodneme v tom parlamentu? Vy rozhodujete podle odborných znalostí? Možná na výborech, tam to patří, ale tady na plénu rozhodujeme všichni politicky, a budeme určovat místo politicky, nebo odborně? Chceme nejlepší místo pro Českou republiku a pro naše občany, anebo chceme místo, kde bude nejmenší odpor? To je ta zásadní otázka, kterou je potřeba si zodpovědět.

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Prosím, hlasová intenzita už je opravdu velmi vysoko.

Poslanec Ivan Adamec: Já končím. Paní místopředsedkyně, já jsem něco provedl, že mi skáčete do řeči?

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Já jsem vás chtěla poprosit o snížení intenzity.

Poslanec Ivan Adamec: Tak si mi stáhněte mikrofon, jestli vám to vadí.

Já tedy musím říct jednu věc. Buď podpoříme stanovisko, které jsme tady jednou podpořili, a to jaderné úložiště bude, a vůbec to nevylučuje jednání s dotčenou lokalitou, protože bez toho to stejně nepůjde. Také zapomínáte říct, že je tam určitá doba před vlastním zahájením toho procesu, kdy se musí vyjednávat s těmi obcemi. Když dnes vidím, jak vypadá SÚRAO, jaký je postoj vlády a jaký je postoj lidí, kteří se kolem toho pohybují, tak podle mě se to nakonec podaří, protože se to podaří před vlastním rozhodnutím, tak to úložiště na svět půjde rozhodně rychleji a radostněji.

A co se týká těch 180 dní - vždyť my té vládě nakonec můžeme dát nedůvěru, můžeme ji jako Sněmovna i odvolat. Senát nemůže nic. Fakt mě to mrzí, je tady míchání pilířů. Já si myslím, že odbornost a výkon je v působnosti vlády, my jsme ti zákonodárci. Kdyby to byla ratifikace celého procesu, tak tady neřeknu ani popel, ale ono to je jinak. My chceme rozhodovat o tom místě. Je to špatně.

Dámy a pánové, děkuji, že jste mě vyslechli. Paní místopředsedkyni se omlouvám, že jsem byl trošku více emotivní, mluvil moc nahlas, ale na druhou stranu vás požádám, abychom podpořili opět sněmovní verzi. Děkuji za pozornost. (Potlesk ze středu sálu.)

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. Jenom technická informace: my tady totiž nemůžeme z tohoto pultíku regulovat hlasitost, nemůžeme ji nějakým způsobem naladit na řečníka.

Nemám už další přihlášené do rozpravy, takže se táži, zda ještě někdo chce vystoupit? Paní senátorka. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Hana Žáková: Ještě jednou krásný dobrý večer. Nedá mi to nereagovat, protože tady byla plamenná slova. Mohla bych být stejně plamenná, protože to zažívám přes dvacet roků, ale snažím se jako senátorka, protože přece jenom ta horní komora už má být trošku umravněnější, dívat se na věci trošku s nadhledem. Tak vám chci říct, že třeba v tom Finsku jsem byla dvakrát, jednou jako starostka malé obce, které se to bezprostředně týkalo, a to v roce 2013, kdy měli teprve udělanou v podstatě 300 metrů pod zemí pouze laboratoř, a v loňském roce už jako senátorka, protože jsem věděla, že se tady bude projednávat tento zákon, a proto, že se bude bezprostředně dotýkat těch lokalit. Chtěla jsem vidět, jak jsou Finové daleko. Měla jsem možnost mluvit s municipalitami. Tam je úplně diametrálně jiná věc než u nás. Jednak se s nimi hovořilo od začátku, jednak hlubinné úložiště ve Finsku je daleko od obytných oblastí, nezasahuje pod rodinné domy, jak je to třeba například v naší zemi. A myslím si, že navrátit důvěru lokalitám tím, že o tom budeme hlasovat, ať už hlasování je, prostě tak si myslím, že je velice důležité. Navrátit důvěru - ta důvěra je dvacet let pošlapaná. Děkuju.

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Já se tedy táži... pokud se už dále nikdo nehlásí, rozpravu končím.

Pro pořádek, zda je zájem o závěrečná slova? Pane ministře?

Ministr průmyslu a obchodu ČR Jozef Síkela: Jenom velmi krátce. Úlohou SÚRAO ve spolupráci s Ministerstvem průmyslu a obchodu je najít geologicky nejnudnější lokalitu z těch čtyř vytipovaných. Nic víc, nic míň, protože pokud se nám podaří vybrat geologicky nejnudnější lokalitu, zajistíme tu nejvyšší bezpečnost podle nejmodernějších mezinárodních standardů pro občany České republiky jak ve zmíněných lokalitách, tak v okolí, tak na území celé republiky a zajistíme budoucnost pro rozvoj civilního jaderného programu a výroby elektřiny a tepla z jaderných zdrojů.

Proto bych chtěl požádat, abyste stejnou většinou napříč spektrem jako naposledy podpořili ten návrh, že o konečné podobě bude rozhodovat vláda, a přehlasovali Senát. Děkuji.

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji pěkně. Táži se paní senátorky, zda má zájem o závěrečné slovo? Nikoliv a předpokládám, že zpravodajové taktéž nikoliv. Nemají.

My tedy můžeme přistoupit k hlasování. Ještě přivolám kolegyně a kolegy z předsálí. Přistoupíme k hlasování, sice podle § 97 odst. 4 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny.

Vnímám žádost o odhlášení, takže vás všecky odhlásím, prosím, opět se přihlaste svými registračními kartami.

Jenom konstatuji, že k přijetí následujícího usnesení je zapotřebí souhlasu nadpoloviční většiny přítomných poslanců.

Přednesu návrh usnesení: "Poslanecká sněmovna vyslovuje souhlas s návrhem zákona o řízeních souvisejících s hlubinným úložištěm radioaktivního odpadu podle sněmovního tisku 367/7, ve znění schváleném Senátem, podle sněmovního tisku 367/8."

Zahájila jsem hlasování o tomto návrhu. Kdo je pro? Nechť zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 26 se účastnilo 140 hlasujících, pro 18, proti 85. Konstatuji, že tento návrh nebyl přijat.

Čili návrh zákona ve znění schváleném Senátem jsme nepřijali, a proto budeme nyní hlasovat znovu, a to podle § 97 odst. 5 jednacího řádu Poslanecké sněmovny, přičemž k přijetí tohoto usnesení je zapotřebí souhlasu nadpoloviční většiny všech poslanců, tedy souhlasu 101 poslanců a poslankyň. Už tam to kvorum máme nastaveno na tabuli.

Přednesu opět návrh usnesení: "Poslanecká sněmovna schvaluje návrh zákona o řízeních souvisejících s hlubinným úložištěm radioaktivního odpadu ve znění, ve kterém byl postoupen Senátu, podle sněmovního tisku 367/7."

Zahájila jsem hlasování. Kdo je pro tento návrh? Nechť zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 27 se účastnilo 141 hlasujících, pro 134, proti 1. Konstatuji tedy, že jsme návrh zákona přijali.

Ukončuji tímto projednávání tohoto bodu. Děkuji panu ministrovi, paní senátorce. Loučíme se s vámi.

My přistoupíme k projednávání bodu následujícího, a já ho tedy otvírám. Je jím bod

Aktualizováno 9. 4. 2024 v 15:37.