(pokračuje Olga Richterová)

18.
Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník,
ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony
/sněmovní tisk 616/ - prvé čtení

Opět z pověření vlády předložený návrh uvede pan ministr spravedlnosti Pavel Blažek. Prosím, ujměte se slova.

 

Ministr spravedlnosti ČR Pavel Blažek: Podruhé dobrý den. Děkuji za slovo.

Novela trestního zákoníku, která je předmětem projednávání, byla opakovaně diskutována na politické úrovni s koaličními i opozičními poslaneckými kluby. Nedošlo ke shodě ohledně hlavních koncepčních otázek, které by novela měla řešit. V souladu s těmito dohodami přicházíme s takzvanou redefinicí trestného činu znásilnění, to jest měníme trestný čin znásilnění tak, aby odpovídal modernímu pojetí, které opouští koncept znásilnění jako silou vynuceného pohlavního styku, a nahrazujeme ji konceptem nesouhlasného pohlavního styku, to jest za znásilnění bude považována každá soulož, anální nebo orální styk či jiná srovnatelně závažná sexuální praktika, například opakované vsunování prstu nebo předmětu do vagíny, s nímž jeden z účastníků nebude souhlasit a tento nesouhlas jakkoli srozumitelně projeví navenek. Já se omlouvám, nedá se to říci jinými slovy, vím, že jsme poránu, že není po desáté jako v televizi, jak je takový ten zákaz, ale jinak se to říci nedá. Jde o takzvaný koncept "ne znamená ne", to znamená čin je spáchán proti seznatelné vůli oběti. Vychází se z toho, že pokud je toho oběť schopna, má, a to jakkoli, projevit svůj nesouhlas se sexuálním aktem. To jest, má se za to, že normální člověk standardně dokáže dát jakkoli nesouhlas najevo, ať již verbálně, nebo neverbálně, tedy gestem, standardně dokáže dát jakýkoli souhlas najevo. Z pohledu trestního práva je myslím zdravější, neboť nezakotvuje trestní postih toho, kdo si aktivně nezjišťoval postoj oběti k sexuálnímu jednání. Model založený na absenci souhlasu "ano znamená ano" lze v oblasti trestního práva považovat za přísný. "Ano znamená ano" má být primárně předmětem výchovy a osvěty....

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Pane ministře, omlouvám se, ale je tady opravdu značný hluk v sále. Kolegyně, kolegové, projednáváme závažnou věc, umožněme důstojné projednání. Děkuji.

 

Ministr spravedlnosti ČR Pavel Blažek: Model, založený na absenci souhlasu "ano znamená ano" lze v oblasti trestního práva považovat za přísný. "Ano znamená ano" má být primárně předmětem výchovy a osvěty, ale nejde o koncept vhodný pro oblast trestního práva, kde se uplatňuje zásada ultima ratio. Trestání v situaci, kdy není jasné, že druhá osoba se sexem nesouhlasí, lze považovat v současné době za přepínání trestní represe.

Ke změně definice znásilnění směrem ke konceptu nesouhlasného pohlavního styku v posledních letech přistoupila celá řada evropských států. Jako znásilnění bude dále použitelný, stejně jako dnes, i případ, kdy pachatel zneužije bezbrannost oběti, což zahrnuje případy, kdy oběť není schopna z určitého objektivního důvodu, například nemoc, duševní porucha, spánek, silná opilost, zdravotní handicap, spoutání, nízký nebo vysoký věk a jiné, utvářet svou vůli nebo ji projevit, případně je tato schopnost podstatně snížena. Výslovně se jako důvod bezbrannosti uvádí silný ochromující stres, který vyjadřuje velmi časté stavy, kdy oběť takzvaně zamrzne a není schopna se jakkoliv bránit.

Zároveň se stanoví věková hranice 12 let, do jejíhož dosažení je dítě vždy považováno za bezbranné pouze z důvodu nízkého věku a sexuální praktiky s ním budou vždy trestné jako znásilnění v případě penetrace nebo jako sexuální útok v případě méně závažných sexuálních praktik typu tření nebo osahávání genitálií, prsou a podobně, a nikoliv jako mírněji trestné pohlavní zneužití, které předpokládá souhlas oběti. Jde tedy o stanovení věkové hranice, do jejíhož dosažení dítě obvykle za normální situace ještě není natolik vyzrálé, aby bylo schopno pochopit sexuální jednání pachatele a projevit svůj souhlas nebo nesouhlas.

Po vzoru zahraničních úprav se navrhuje trestný čin znásilnění omezit pouze na soulož a jiný pohlavní styk provedený obdobným způsobem, například anální styk, orální styk, vsunování prstů a předmětů do vagíny nebo análního otvoru, a méně závažné sexuální praktiky nepenetrační povahy vyčlenit do samostatného nového trestného činu sexuálního útoku. Tím je možné i vhodněji nastavit výši trestních sazeb.

Trestný čin sexuálního nátlaku se navrhuje doplnit o zneužití tísně oběti. V praxi může jít o případy domácího násilí, kdy součástí dlouhodobých násilných projevů pachatele vůči oběti může být i provádění sexuálních praktik, aniž by oběť vyjádřila nesouhlas s takovým jednáním a aniž by byla ve stavu bezbrannosti. Nicméně strpění sexuálních požadavků pachatele může být na její straně dáno stavem tísně, ve kterém se dlouhodobě nachází v důsledku jiných útoků pachatele a situace v rodině, například obava o děti žijící ve společné domácnosti, a pro kterou neprojevuje nesouhlas s požadavky pachatele na sexuální praktiky.

Dále se posiluje právo obětí být slyšena v trestním řízení. Zejména se zdůrazňuje poučovací povinnost orgánů činných v trestním řízení vůči oběti, pokud jde o její právo učinit prohlášení o dopadech trestného činu na její život, aby státní zástupce a soudce mohl tyto dopady řádně zohlednit. Zdůrazňuje se, že toto prohlášení je třeba zohledňovat v úvahách o trestu a nově se stanoví, že pokud se oběť, respektive každý poškozený, vyjádří ke sjednané dohodě o vině a trestu, bude toto vyjádření obsaženo přímo ve sjednané dohodě, to je, pokud poškozený s dohodou souhlasit nebude, soudce o tom bude včas informován, a zejména v těchto případech by měl přezkoumat, zda je schválení dohody o vině a trestu namístě.

Jak již bylo řečeno, obsah návrhu byl opakovaně diskutován na politické úrovni a detailně i v rámci podvýboru ústavně-právního výboru Poslanecké sněmovny pro problematiku domácího a sexuálního násilí. Věřím proto, že tento návrh zákona podpoříte, neboť přispívá ke zvýšení ochrany obětí sexuálního násilí.

A teď budu děkovat podruhé. Chci poděkovat z několika úhlů pohledu všem stranám ve Sněmovně, protože debata, která probíhala zpočátku, nebyla úplně snadná, protože si musíme říci, že značná část soudců, státních zástupců, zkrátka a dobře odborníků z praxe tuto redefinici možná i v této chvíli úplně nepodporuje, neboť mají za to, že dosavadní vymezený trest, nebo jinak to řeknu, sexuálních trestných činů již postačuje s ohledem na judikaturu. Já myslím, že jsme udělali dobře, když přijmeme, když navrhujeme to, co navrhujeme, a byl bych velmi rád, aby zde podruhé zaznělo, a to směrem úplně k celému sálu, že když se chce, tak se dá dohodnout na dobrých věcech. Děkuji. (Potlesk.)

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji a nyní požádám paní zpravodajku pro prvé čtení, paní poslankyni Taťánu Malou, aby se ujala slova i ona. Prosím.

 

Poslankyně Taťána Malá: Děkuji za slovo. Paní předsedající, kolegyně, kolegové, dovolte mi, abych přednesla zpravodajskou zprávu ke sněmovnímu tisku 616, k vládnímu návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a dalších související zákonů. Návrh zákona byl rozeslán poslancům jako tisk 616 dne 15. 1. 2024. Organizační výbor projednání návrhu zákona doporučil 17. 1. a jako výbor garanční navrhl ústavně-právní výbor.

Co se týká poděkování, tak já si ho nenechám na konec, poděkuji hned na začátku, protože si myslím, že si to tento sněmovní tisk skutečně zaslouží. Já bych chtěla poděkovat jak ministru spravedlnosti, tak celému ministerstvu za to, jakým způsobem se k tisku 616 postavili, a především členům podvýboru pro problematiku domácího a sexuálního násilí, se kterými jsem na tomto tisku spolupracovala, a musím neskromně říct, že myslím, že jsme na tom odvedli skutečně dobrou práci.

Je potřeba říct, že ačkoliv jsme s řadou kolegů měli velmi odlišné názory na začátku, tak jsme se dokázali nějakým způsobem dohodnout a na základě opravdu intenzivních debat jak s odborníky, tak mezi námi politiky jsme našli konsenzus, a to si myslím, že by mělo být skutečně příkladem spolupráce v rámci této Sněmovny, a strašně bych si přála, aby takto jednaly i ostatní orgány v této Poslanecké sněmovně po zbytek volebního období. Myslím si, že by se nám sem chodilo podstatně radostněji.

Tak, a teď už skutečně k tomu předkládanému textu a té novelizaci trestního zákoníku, kde předmět projednávání reaguje na opakovanou jak společenskou, tak politickou diskusi a jejím cílem je zvýšení ochrany obětí sexuálního násilí. Současná definice znásilnění nepokrývá některé situace, kdy oběť nemohla projevit právně kvalifikovaný odpor nebo z nějakých objektivních důvodů nereagovala. Jedná se především o případy takzvaného zamrznutí, kdy oběť není schopna klást fyzický odpor. Já si dovolím uvést tady několik dat a čísel a trošku osvětově promluvit.

Znásilnění je jedním z nejzávažnějších trestných činů a bývá nazýváno psychology vraždou duše. Podle výzkumu zamrznutí prožívá 70 % obětí. A co se týká těch konkrétních dat, znásilnění podle statistik zažije každá desátá žena, každý třicátý muž, to znamená, že v České republice proběhne zhruba 34 znásilnění za den a na policii jde pouze jedna až dvě oběti. 90 % znásilněných jsou ženy, 90 % znásilněných má přetrvávající následky, 50 % znásilnění spáchá manžel nebo partner oběti a dalších 40 % spáchá někdo známý, koho oběť znala, to znamená, v 90 % případů se jedná o znásilnění nějakým blízkým člověkem, a to si myslím, že je dobré, abychom tato čísla znali.

Jinak tento trestný čin má obrovskou latenci. Podle nějakých statistik v České republice proběhne zhruba 12 000 znásilnění ročně a pouze 5 % je nahlášeno. Těch důvodů, proč je tak obrovská latence, je mnoho, ale jedním z nich je fakt, že oběť musí mít důvěru v to, že pokud znásilnění oznámí, dojde k odsouzení takového činu a ke spravedlivému trestu, který pachatel dostane.

Znovu bych ráda řekla, že tento tisk je výsledkem skutečně dlouhodobé spolupráce a je širokým konsenzem jak na politické, tak expertní úrovni.

Teď si dovolím říct něco trošku z historie vývoje trestného činu znásilnění a jak se vůbec ta právní úprava vyvíjela. Kontinuálně se právní úprava vyvíjí směrem k postihování čím dál širšího spektra sexuálních deliktů. Skutková podstata trestného činu znásilnění v sobě od roku 2010 obsahuje i pohrůžku násilí, nikoliv jen bezprostřední násilí, jak tomu bylo do té doby, a pohrůžku jiné těžké újmy, zatímco podle předchozí úpravy spadala pod znásilnění jen soulož nebo jiný obdobný pohlavní styk, od roku 2010 je tam zahrnut jakýkoliv pohlavní styk. Od toho roku přibyl též trestný čin sexuálního nátlaku, zneužití závislosti oběti a tak dále. V roce 2010 došlo také k prodloužení promlčecích lhůt u sexuálních deliktů.

Proč to říkám? To znamená, že tady neděláme nic revolučního. Právní úprava se skutečně kontinuálně vyvíjí a reaguje na vývoj společnosti. V moderním pojetí totiž není znásilnění pojímáno jako silou vynucený pohlavní styk, říkal to tady už pan ministr - nahrazuje se konceptem nekonsenzuálního pohlavního styku. Nejsme v tom na světě rozhodně jediní. Ta právní úprava byla zavedena v 16 evropských zemích. Existují dva koncepty. Jeden je to, že "ano znamená ano", který zavedla Malta, Chorvatsko, Kypr, Řecko, Španělsko, Slovinsko. "Ne znamená ne" má Lotyšsko, Dánsko, Lucembursko, Belgie, Irsko, Anglie a Wales, Německo a Švédsko.

Je potřeba tady zmínit i judikaturu Ústavního soudu, který konstatoval, že u trestného činu znásilnění - teď budu citovat z jednoho nálezu - "jednání poškozené v tomto směru není rozhodné, byl-li jasně vyjádřen libovolnou formou nedostatek její vůle. Stěžovatelův právní názor, že u znásilnění je nutná aktivní obrana či rezignace na aktivní obranu poškozené, neodpovídá právní úpravě ani ustálené judikatuře." Z tohoto důvodu je podle mého názoru skutečně vhodné promítnout ten judikatorní výklad i do samotného znění trestného činu znásilnění a vypustit uvedení prvku násilí nebo pohrůžky násilí jakožto jednoho z definičních znaků znásilnění. Pro naplnění znaků trestného činu znásilnění tak nadále bude zásadní to, zda oběť znatelným způsobem projevila svůj nesouhlas. Předmětem právní úpravy je změna definice znásilnění v § 185, která má zajistit změnu trestného činu znásilnění tak, aby skutečně odpovídal modernímu pojetí, tedy abychom opustili ten princip znásilnění jako násilím vynucený pohlavní styk a nahradili ho konceptem toho nesouhlasného pohlavního styku. Jak už tady říkal pan ministr, za znásilnění bude tedy považovaná každá soulož, anální nebo orální styk či jiná závažná sexuální praktika, s kterou nebude jeden z účastníků souhlasit a tento nesouhlas jakkoliv projeví navenek.

Navrhuje se ten trestný čin omezit pouze na soulož a jiný pohlavní styk provedený obdobným způsobem. Po vzoru zahraničních úprav se navrhuje zavedení nového trestného činu sexuálního útoku, kde budou právě zahrnuty ty méně závažné sexuální praktiky nepenetrační povahy, o kterých tady taktéž hovořil pan ministr. To považuji za velmi důležité, protože takto skutečně bude možno lépe nastavit vhodné výše trestních sazeb. I když věřím, že co se týká trestních sazeb, tak to nebude jediná věc, ke které dojde, a že se s Ministerstvem spravedlnosti snad dohodneme i na kompletní změně trestní politiky, jak už o tom bylo hovořeno, protože skutečně porovnání trestů, které padají například za majetkové trestné činy nebo drogové delikty v porovnání s tresty, které padají za ublížení na zdraví a podobně, je skutečně v některých případech absolutně neakceptovatelné a skutečně to budí ve společnosti veliké vášně. Ale to si myslím, že je skutečně politické rozhodnutí a je to o nějaké široké diskusi.

Jako znásilnění budou stíhány stejně jako dnes skutky, kdy pachatel zneužije bezbrannosti oběti, kde jsou zahrnuty i případy, kdy poškozená není schopna z objektivních důvodů projevit vůli, případně je její schopnost utvořit a projevit tu vůli značně omezena, což může být dáno duševní poruchou, nemocí, silnou opilostí, spánkem a tak dále. Explicitně tam bude zaveden i ochromující stres, který vlastně vyjadřuje stavy zamrznutí, které jsou velmi časté a o kterých se často hovoří v médiích. To je vlastně situace, kdy ta oběť není schopna se jakkoliv bránit.

Po široké debatě, kterou jsme vedli, nakonec byl tedy zvolen koncept "ne znamená ne", doplněný vlastně o využití bezbrannosti. Vychází se tedy z toho, že pokud toho je osoba schopna, má jakkoliv vyjádřit svůj nesouhlas se sexuálním aktem. Už to tedy říkal pan ministr, ten nesouhlas je možné projevit jak verbálně, tak neverbálně a případy, kdy to možné není pro nějakou objektivní překážku, ať fyzickou, nebo psychickou, se pak navrhuje právě řešit zakotvením výslovné definice bezbrannosti, jejíž výčet je otevřený. Může být tedy doplněna i o další výslovně neuvedené obdobné důvody. Do té definice je zahrnut i disociativní stupor.

Jinak co se týká dalších úprav, velmi podstatnou a zásadní změnou je zavedení takzvaného znásilnění z podstaty, kdy je stanovena věková hranice 12 let, do jejíhož dosažení je každé dítě považováno za bezbranné, a jakékoliv sexuální praktiky s ním budou považovány za znásilnění v případě penetrativních technik, anebo za sexuální útok v případě těch nepenetrativních technik. Jedná se tedy o to, že toto jednání bude trestáno podstatně přísněji než v tuto chvíli, kdy velmi často je tento trestný čin posuzován jako pohlavní zneužití. Týká se to těch případů, kdy to dítě je natolik malé nebo nevyspělé, že není schopno vyjádřit svou vůli, nebo si neuvědomuje, co se děje. Velmi často ve veřejném prostoru padají otázky, proč byla stanovena hranice 12 let. Bylo to ze dvou důvodů. Inspirovali jsme se jednak zahraniční úpravou, potom se také vychází z poznatků o zrání centrálního nervového systému dětí, kdy teprve ve školním věku mezi 6 až 11 lety dochází k propojení různých částí mozku a rozvíjí se vlastně uvědomění, pozornost a seberegulace, takže byla ta hranice určena takto.

V připravované právní úpravě je také posíleno právo oběti být slyšena v trestním řízení. Je zde velmi zdůrazněna poučovací povinnost orgánů činných v trestním řízení vůči oběti, dále také to, co se týče jejího práva učinit prohlášení o dopadech trestného činu na její život, aby státní zástupce a soudce vlastně mohli tyto dopady řádně zohlednit. Stanoví se totiž, že pokud se poškozený vyjádří k sjednané dohodě o vině a trestu, bude toto vyjádření obsaženo už přímo v sjednané dohodě. Prakticky to tedy znamená, že pokud oběť nebude souhlasit s dohodou o vině a trestu, tak o tom bude informován soudce včas, ještě předtím, než dohodu o vině a trestu schválí, což považuji za naprosto klíčové.

V neposlední řadě navrhovaná právní úprava ještě doplňuje u trestného činu sexuálního nátlaku také zneužití tísně oběti. Jedná se například o případy dlouhodobého domácího násilí, kdy pachatel na oběti vykonává sexuální praktiky a oběť s nimi nevyjadřuje nesouhlas nebo není ve stavu bezbrannosti, protože je to dáno v tísni, ve které se dlouhodobě nachází. Jsou to případy, kdy například žije doma žena s partnerem, obává se o děti, které žijí ve společné domácnosti, probíhá tam dlouhodobě domácí násilí.

Tolik tedy asi ode mě k zpravodajské zprávě. Ještě jednou děkuji moc za konstruktivní debatu, která k tomuto tisku probíhala, a prosím, propusťte jej do druhého čtení. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji pěkně. Než tu obecnou rozpravu zahájím, načtu tři omluvy, které v mezičase došly. Omlouvá se pan poslanec Ondřej Benešík od 10 do 12 hodin z pracovních důvodů, pan poslanec Karel Krejza do 11 hodin ze zdravotních důvodů a pan poslanec Ivo Vondrák od 10.30 do 12 hodin z pracovních důvodů.

Nyní otevírám obecnou rozpravu. Mám do ní přihlášenou jako první opět paní zpravodajku. Vnímám, že využijete svou přihlášku, prosím.

 

Poslankyně Taťána Malá: Já už jenom velmi stručně, děkuji za slovo. Ještě jednou bych chtěla poděkovat za spolupráci a chtěla bych jenom říct, že co se týká práce podvýboru pro problematiku domácího a sexuálního násilí, máme splněn první bod, který jsme si jako podvýbor stanovili, nicméně nás těch úkolů čeká ještě celá řada v této oblasti. Chtěla bych říct, že pro nás je skutečně prioritou posílit postavení obětí domácího a sexuálního násilí. Moc ráda bych vyzvala na tomto místě pana ministra k tomu, aby se nám podařilo posunout dál i další věci, jako je zavedení dětského certifikátu, o kterém debatujeme, tedy zákazu práce sexuálních delikventů s dětmi.

Chtěla bych poděkovat Ministerstvu spravedlnosti za to, že otevřelo debatu o vzdělávání soudců, o povinném vzdělávání soudců, a velice ráda bych, aby tady zaznělo, že to nemá být pro soudce žádný trest - alespoň to takto určitě nikdo v podvýboru pro problematiku domácího a sexuálního násilí nevnímá, ale že bychom velmi rádi docílili toho, aby především v oblasti trestní justice, kde se právě rozhoduje o sexuálních trestných činech a trestných činech například, které se týkají různě domácího násilí, nebo i v opatrovnických věcech došlo k nějakému vývoji v tom směru, aby skutečně soudci nabývali i nějakých měkkých dovedností.

Využiju tohoto prostoru ještě pro to, že se tady zmíním o tom, že jsme pořádali několik kulatých stolů na toto téma, než jsme vůbec s redefinicí znásilnění začali. Měli jsme možnost si vyslechnout i řadu zahraničních odborníků a například soudci ve Velké Británii, pokud chtějí soudit sexuálně motivované trestné činy, se musí opravdu skutečně pravidelně vzdělávat a jsou specializovaní na tuto problematiku. Ten soudce nám říkal, že musí podstoupit skutečně několikahodinový trénink, musí se v té oblasti neustále vzdělávat, musí mít zkušenosti s měkkými technikami, jak vlastně vyslýchat ty oběti, aby nebyly druhotně viktimizovány, a tak dále. A tady si myslím, že ještě skutečně máme velké rezervy, a tady ode mě tedy velká prosba směrem k ministru spravedlnosti, abychom na tomto ještě zapracovali.

Potom co se týká dalších věcí, určitě nás ještě čeká řešení sexuálního násilí v kyberprostoru. To si myslím, že je náš veliký dluh vůči mladé generaci, protože skutečně to je věc, která se rozvíjí úplně extrémním tempem, a myslím si, že bohužel většina z nás je tady v tom věku, kdy se s tím úplně už nesetkala, kromě některých tedy, ale já třeba mám děti a tady tu zkušenost znám. Znám, jak to chodí. Vím, že to je prostě věc, která se týká skutečně velkého množství mladých lidí, a chtěla bych apelovat na to, abychom na toto téma určitě nerezignovali, a věřím, že pan ministr spravedlnosti nám bude v této agendě i dál nápomocen.

Takže ještě jednou velký dík a tolik ode mě.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji pěkně. S přednostním právem pan ministr.

 

Ministr spravedlnosti ČR Pavel Blažek: Děkuji za slovo. Já jen stručná reakce. Novela trestního zákona a trestního řádu je nachystána. Problém bude ještě dosáhnout řekněme politického konsenzu na některých věcech, a hlavně najít odvahu některé věci prosazovat. Když se podíváte na Slovensko, tam nejde pouze o otázku té speciální prokuratury, ale jakákoliv změna trestního práva vyvolává obrovské diskuse, a jedna z věcí, o kterou se každý dnes musí snažit včetně mě, je to, aby například změna trestního zákoníku nemohla být popisována tak jako na Slovensku, to znamená, že je činěna ve prospěch někoho. Věřte mi, že to je docela těžký úkol, protože člověk nemá úplně představu, kde kdo je stíhaný, ale protože žijeme v mediálním prostředí a prostředí sociálních sítí, tak dnes jeden z úkolů, který to ztěžuje, je to, abych - než to předložím - jsem si byl pokud možno jist, že v té veřejné debatě to nebude zneužito na téma, že se to dělá jen pro někoho.

Pokud jde o to, co říkala ještě kolegyně Malá, teď diskutuji se státním zastupitelstvím a teď se to tam ještě rychle pokusím dostat do té novely, to je otázka takzvaných deep fake, ta se nám teď objevuje. Napsáno to je - a neví to ani koalice, ale to není, že bych to tajil, to je otázka posledních dnů - kdy tam tuhle věc budu muset dát, kdy ten problém samozřejmě je, a týká se to zejména oblasti pornografie, ale nejenom tam, kdy nás asi čekají nebo nás čekají v téhle věci těžké věci, neboť - teď jsem si vzpomněl, to je zajímavý citát, který neřeknu přesně, ale je z Churchilla někdy, když byl ještě mladý, dvacátá, třicátá léta, a on si kladl otázku, do jaké míry lidský mozek a psychika je schopna sledovat pokroky v technice, a byl velmi skeptický. Tohle je přesně ta otázka, kterou si kladl správně, a nás se záležitostmi, jako je umělá inteligence a podobně, čekají věci, na které nejsme prostě vůbec připraveni, nejenom právně, ale možná - nebo ne možná, ale určitě - i duševně a tak dál, a tady hrozí každému státu v Evropě, ale i všude jinde, že to budeme dohánět v oblasti například trestního práva vždy, jak se říká, půjdeme až za kočárem, kde se bude prášit, že se prostě předvídat v tuto chvilku mnoho věcí nedá. Takhle to je.

Pokud jde o vzdělávání soudců, tady chci jenom říci, že spousta soudců se vzdělává. To vzdělávání není jenom v oblasti sexuální trestné činnosti, i v mnoha jiných. Teď jde o ty, co se nevzdělávají, a to si myslím, že ten mechanismus se najít dá, aby ta školení podstupovali, protože školení mají smysl, protože Justiční akademie v Kroměříži je skutečně kvalitní, poskytuje kvalitní servis bez ohledu na ministra, který tam je. Prosím, to nechápejte, že teď chválím nějak tuhle vládu za Justiční akademii, ona to není pravda, ona funguje dlouhodobě, funguje dobře, mimochodem díky výborné paní ředitelce paní Vodákové, ale nechci vás zdržovat. A teď jde jenom o to, jak ti soudci, kteří nechodí, aby pochopili, že by chodit měli, protože v mnoha oblastech nestačí jen znalost trestního zákoníku a trestního řádu, ale jde o to, mít tu znalost komplexnější, i z oblasti jiných věd, jako je třeba sociologie a spousta jiných - lékařské vědy a spousta jiných věcí. Děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji pěkně a nyní přistoupíme k řádně přihlášeným. Jako první vystoupí pan poslanec Michal Zuna, připraví se paní poslankyně Klára Kocmanová. Prosím.

 

Poslanec Michal Zuna: Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Navážu na ta předchozí slova. Jsem rád, že máme aktuálně zařazen tento bod k redefinici znásilnění. Je to vlastně jeden z prvních bodů, které v oblasti domácího sexualizovaného násilí v rámci zlepšení situace můžeme udělat.

Jenom krátce. Kromě bodů, které tady zmínila kolegyně Táňa Malá, které povedou k lepšímu přístupu obětí ke spravedlnosti, si dovolím jenom krátkou poznámku, že jedna z těch příležitostí, z těch promarněných příležitostí bohužel nám skončila v Senátu tím, že nám sem neposunul dále ratifikaci úmluvy o prevenci a potírání násilí na ženách, ale i to, že tady máme rozpracovánu celou řadu dalších legislativních opatření nebo jiných legislativních opatření, tak se snažíme s touto problematikou dělat maximum.

Já tu problematiku domácího sexualizovaného násilí vnímám vždycky ve třech rovinách - jak v té společenské, kde bohužel tento problém je určitým morem společnosti nejenom v České republice, ale celosvětově. Některé statistiky tady zazněly. Já si dovolím doplnit ještě tu, že i třeba v každé čtvrté domácnosti dochází k domácímu násilí, a právě dlouhodobě tolerované násilí v domácnostech tím, že potom společnost bagatelizuje nebo i často přehlíží to, co se za zavřenými dveřmi našich domácností děje, potom generuje tu další statistiku, kterou tady Táňa Malá otevřela, to je těch 12 000 případů znásilnění ročně. Je potřeba k tomu doplnit, že tato čísla, že se nejedná o znásilnění, jak si možná většina společnosti představí nějakou situaci někde na ulici nebo v temném lese, ale drtivá většina těch případů se právě stává za zavřenými dveřmi našich domácností, a s tím je potřeba něco dělat právě i v společenské rovině, to znamená o tom otevřeně hovořit.

Ta další je legislativní. Bodů v rámci podvýboru domácího a sexuálního násilí, které se průběžně řeší, je celá řada a to, že redefinice skutkové podstaty trestného činu znásilnění je připravena a je tady dnes k projednání, je velmi dobře. Já si od toho slibuji i vlastně částečné řešení té soudní roviny, protože aplikační praxe soudců, státních zástupců, která nám v této oblasti doteď generovala celou řadu osvobozujících rozsudků nebo podmíněných trestů - tady navážu na předchozí statistiku, že vlastně z těch 12 000 případů a 5 % nahlášených, což je nějakých 600 přibližně, polovina potom odchází s osvobozujícími rozsudky a ta zbývající polovina zase v 50 % případů s podmíněnými tresty, a to je velmi málo. Jeden z těch případů byl i mediálně teď známý, myslím, že z minulého týdne, ale to je opravdu jedna stopadesátina toho, co se každý rok tady odehrává a co se děje.

Soudní rovinou a tím, že právě přijímáme předloženou novelu v té podobě, jak je předložena, od ní očekávám právě i změnu aplikační praxe právě z důvodu, že bude potřeba připravit nové rozsudky, nové precedenty, že už nebude možné se opírat o starou definici a staré rozsudky, a že i v této oblasti se aplikační praxe soudců tedy diametrálně změní a bude to opět velkým přísunem k lepšímu přístupu ke spravedlnosti obětí trestných činů.

Změnu velmi vítám. Jde vlastně o přelomovou změnu, kdy z konceptu pod pohrůžkou násilí se mění na koncept "ne znamená ne", tedy tak, aby celá řada věcí byla vyřešena. Vítám i to, že v rámci ještě mezirezortního připomínkového řízení tam byly přidány právě důležité body, jako je zneužití tísně a v rámci institutu zneužití bezbrannosti. Kromě toho, že nově znásilnění tedy bude z podstaty každý takový případ na dítěti do 12 let věku, každý takový případ, který se stane v rámci spánku, nemoci, právě i v rámci silně ochromujícího stresu, což je lidově právě to zamrznutí.

Za mě se jedná opravdu o přelomovou změnu, která pomůže zvýšit ochranu obětí domácího a sexualizovaného násilí a výrazně zlepší přístup obětí ke spravedlnosti. Děkuju.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji panu poslanci. Opět pan ministr s přednostním právem.

 

Ministr spravedlnosti ČR Pavel Blažek: Mám jenom jednu prosbu. Při všech popisech situace u nás vás chci poprosit, abychom dbali taky na pověst České republiky, protože jsem přesvědčený, že my nežijeme, jak je první díl toho Milénia, v zemi, kde muži nenávidí ženy. Jo? Situace není taková - abychom při těch číslech, která říkáváme, aby to nevypadalo, že jsme v nějaké společnosti, která vlastně znamená nějaké obrovské množství mužů, kteří jsou sexuálně násilní. Ano, existuje to samozřejmě, ta míra, vůbec to nechci zlehčovat, ale myslím, že v některých, v mnoha společnostech bych řekl, je ta situace mnohem horší, tak abychom si tady nepopisovali naši společnost v horších věcech, než je, včetně čísel o nenahlášených znásilněních, protože on to vlastně nikdo pořádně neví, že? Toto je spekulace, že je (to) takovéhle číslo, já ji nemohu ani potvrdit, ale nemohu ji ani vyvrátit. To je prostě číslo, které se udává. Vůbec netvrdím, že u nás není obrovské množství případů znásilnění, které ženy nenahlásí, nebo muži, ale s těmi čísly trošku opatrně, protože naše společnost není zas tak špatná, jak by se mohlo z některých našich projevů někdy zdát.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. Projev pana ministra vyvolal dvě faktické poznámky - nejprve paní poslankyně Helena Válková. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslankyně Helena Válková: Já bych doporučila panu ministrovi, milé kolegyně a milí kolegové, aby se seznámil s výzkumy, které provádí Institut pro kriminologii a sociální prevenci, ze kterých je zřejmé, že opravdu na tom nejsme úplně nejlépe. A i když také věřím, že nepatříme k zemi, kde muži nenávidí ženy, to určitě takhle bych jako bonmot necharakterizovala, ale bohužel nepatříme ani k zemi, kde muži neznásilňují ženy, anebo ve výjimečných případech i ženy muže. A když už mám jenom ty svoje dvě minuty, tak bych byla ráda, kdyby tato poznámka byla brána jako bonmot, nikoliv jako vážně míněný argument. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji pěkně i za dodržení času. Nyní s faktickou poznámkou zareaguje na průběh rozpravy pan poslanec Michal Zuna.

 

Poslanec Michal Zuna: Děkuji za slovo. Zareaguji krátce jenom na vysvětlení jedné z těch statistik. Já jsem uváděl například každou čtvrtou domácnost, ve které dochází k domácímu násilí v České republice. Můžeme se na to podívat i pozitivně, celosvětově je to každá třetí domácnost, takže v tom vlastně jsme jakoby o něco lepší, můžeme se na to podívat i pozitivně, že tady je to 75 % mužů, kteří doma ženy nebijí, takže lze z toho najít i něco pozitivního, ale z mého pohledu je to pořád malé číslo, těch 75 %.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji pěkně. Ještě se do řady faktických přihlásila paní poslankyně Urbanová. Prosím.

 

Poslankyně Barbora Urbanová: Omlouvám se, musím na to taky reagovat. Za prvé, domácí násilí nemá jenom sexualizovanou formu. Když se bavíme o každé čtvrté domácnosti, tak to může znamenat, že se navzájem ti dva, a nemusí to být jen muž vůči své ženě, v uvozovkách jenom trápí, v uvozovkách jenom ponižují, a že to třeba za pět let může dostát (dojít?) až do stavu, kdy tedy přijde to kopání v kuchyni. Takže všechna ta čísla, která tady my všichni prezentujeme, se nemusí týkat znásilňování, protože právě přesně, jak říkal pan kolega, je tam hrozně vysoká latence. My vlastně ta přesná čísla nemáme, máme jenom zlomek. Já mám pocit, že je potřeba, aby to tady zaznělo, stejně jako je potřeba, aby tady zaznívalo, že to nejsou jenom muži, že to mohou dělat i ženy, mohou to dělat svým mužům, svým partnerům nebo partnerkám - budeme projednávat manželství pro stejnopohlavní páry, ale hlavně, mohou to dělat dětem. Takže já jenom tato poznámka a věřím, že už se vrátíme zpátky k podstatě. Děkuju.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji pěkně a nyní se vracíme k přihláškám. Připraví se paní poslankyně Klára Kocmanová, poté paní poslankyně Barbora Urbanová. Prosím.

 

Poslankyně Klára Kocmanová: Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážený pane ministře, já zde zopakuji možná některé věci, které už tady padly, včetně tedy těch poděkování, ale považuji za důležité zmínit znovu a podtrhnout: k naplnění současné definice znásilnění je dnes potřeba donucení násilím, pohrůžkou násilí nebo zneužití bezbrannosti. Taková definice v podstatě reflektuje skoro výlučně jenom situace, které jsou založené na stereotypní představě o tom, jak takové znásilnění probíhá, a proto není dostatečná. Konkrétně si nejčastěji pod znásilněním stále mnoho lidí představuje, že oběť přepadne někdo cizí někde v temné uličce a násilím ji donutí k sexu, zatímco ona se tomu, bušící pěstmi nebo kopající, hlava nehlava brání. Takové situace se sice stávají, ale zdaleka ne tak často, jak bychom si mohli myslet. Taková definice pak nepokrývá velkou řadu situací, například situace, když se oběť nebrání, protože je paralyzovaná strachem. Takové případy se dějí až v 70 %. Dokonce za trestný čin znásilnění není dnes považovaná ani situace, kdy oběť jasně vysloví svůj nesouhlas verbálně, ale fyzicky se neodvažuje bránit, a pachatel i přes tento nesouhlas pokračuje. V současné definici sexuálních trestných činů není také dostatečně reflektováno vztahové násilí. Takové oběti se často nebrání ne proto, že nemohou, ale protože vědí, že to stejně nemá cenu, protože jim obrana v minulosti nepomohla, případně jejich situaci ještě zhoršila.

My se ale jako společnost vyvíjíme a tímto vývojem také prochází naše vnímání, co za znásilnění považujeme. To se pak odráží i v trestním zákoníku. Zmiňovala to přede mnou paní zpravodajka a já zkusím jít v minulosti ještě dál. Ještě v polovině minulého století totiž nebylo považováno za trestné, pokud ke znásilnění došlo mezi manželi, a teprve od roku 2001 považujeme za trestné, pokud znásilní žena muže. Právě proto je potřeba, abychom s dalším poznáním do trestního zákoníku reflektovali to, co na základě dat a odborných stanovisek víme dnes, a sice že velká část obětí, i přesto, že mají velký strach o svůj život, se při znásilnění fyzicky nebrání, prostě zamrznou, nejsou schopny se vůbec pohnout, což je naprosto přirozená reakce těla na ohrožení.

Proto moc děkuji za to, že Ministerstvo spravedlnosti tyto situace do nové definice trestných činů zahrnulo. Stejně tak jsem velmi ráda, že dnes tímto tady jako zákonodárci říkáme celé společnosti, že pokud někdo řekne, že sex nechce, tak to musí být respektováno, jinak je to trestný čin.

Je totiž opravdu velmi bolestné číst ty rozsudky, kde se píše, že soud nemá pochybnosti o tom, že pohlavní styk mezi poškozenou a obžalovaným nebyl dobrovolný, ale nenaplnil skutkovou podstatu trestného činu znásilnění. Já proto děkuji za to, že toto tady dnes napravujeme, a děkuji všem kolegyním a kolegům, ať už z opozice, nebo z koalice, i panu ministrovi, že tady od začátku byla vůle se tady o tom bavit a že jsme nakonec našli takové znění, na kterém je široká shoda. Já totiž věřím tomu, že tím, že jsme tu dva roky tu debatu vedli a diskutovali jsme, ať už za zavřenými dveřmi, tak i v různých veřejných debatách, tak i tím pomáháme formovat celou debatu o sexuálním násilí ve veřejném prostoru a dáváme veřejnosti vědět, že nám na ochraně obětí záleží.

Také to celkově pomáhá vymýcení stereotypů, které právě kolem sexuálních trestných činů stále kolují. Například se stále snižuje počet lidí v České republice, kteří věří, že za znásilnění si oběť může sama. Tady podotýkám, že na vině je vždycky jenom pachatel, nehledě na to, co má oběť na sobě, nehledě na to, kolik toho vypila nebo vypil. A jsem velmi vděčná za to, že to vnímá stále čím dál víc lidí. Proto ještě jednou děkuji za příkladnou spolupráci napříč politickým spektrem, která tu myslím úplně nemá obdoby, a těším se na další diskusi, ať už ve výborech, na plénu nebo i v dalších debatách. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji pěkně paní poslankyni Kocmanové. Vystoupí paní poslankyně Urbanová, připraví se paní poslankyně Iveta Štefanová. Prosím.

 

Poslankyně Barbora Urbanová: Hezký dobrý den ještě jednou. Asi nebudu opakovat to, co tady už několikrát zaznělo, to znamená, co přesně je v té novele a co nás k tomu vedlo. Ale kromě poděkování za opravdu skvělou spolupráci - a musím přiznat, že ještě před dvěma lety jsem si říkala, že se vlastně až sem vůbec nedostaneme - bych chtěla poděkovat lidem, kteří začali sdílet svoje příběhy, protože ona to ta debata potřebovala. A já vím, že ono je to občas vnímáno úkorně ve smyslu: byl to nějaký exces, nemůžete o tom mluvit, nemůžete na základě své špatné zkušenosti hodnotit všechny ostatní. Ale ono se postupně ukázalo, že těch excesů a příběhů a toho, že ten systém - já se omlouvám, že to nazývám systémem, vím, nedokážeme si pod tím nic představit, ale ono se to jinak pojmenovat nedá - tak to, že ten systém ubližuje lidem a nesprávně hodnotí to, co se jim stalo, že to je prostě fakt, že to je fakt, který nemůžeme přehlížet. A já si myslím, že je naším úkolem se na to podívat a zhodnotit, jestli tedy není potřeba nějaká velká změna.

Redefinici znásilnění vnímám jako jeden z kroků k té změně, ke změně toho, jak vnímáme to, co se v rámci domácího nebo sexualizovaného násilí děje, že reflektujeme moderní přístupy stejně jako v jiných oblastech lidského života, kdy se prostě dozvíme, že vědci něco vyzkoumali, tak tady reflektujeme psychologii jak pachatelů, tak obětí. A říkáme: možná už chápeme, proč se nebránila zuby nehty - protože prostě to byla žena svého muže, vedle spaly děti, ona nechtěla křičet, ona ho nechtěla poškrábat, ona nechtěla se s ním poprat. Ona ani nemohla, protože jí pět let takovým způsobem ponižoval a tak dlouho jí dával najevo, že je k ničemu a že musí s ním sex mít, že je možná pochopitelné, že se nebránila zuby nehty a že třeba jenom brečela. Tenhleten příběh je jeden z těch, které já znám, a já znám tu paní, která to prožila, a vím, že jsem tady použila jeden z narativů. Před chvilkou jsem mluvila o tom, že to vlastně může dělat žena svému muži nebo žena svým dětem. Ale je strašně důležité se na to podívat a říct: my potřebujeme změnit to, jak se na to díváme, změnit všechny ty věty, které potom oběti poslouchají: Vždyť vy jste v tom musela mít něco, co vás udrželo v tom vztahu. Proč jste se nerozvedla, když vás poprvé znásilnil? To tam doopravdy ten systém, ať už je to policie, státní zástupci, kdokoliv, nebudu na nikoho ukazovat jedním prstem, ale je to tam, opravdu to těm obětem říkají, a tohle my musíme odstranit.

Je hrozně důležité, že i tady ve Sněmovně, byť vím, že ta debata je na některé moje kolegy, kteří v té agendě nejsou tak ponoření jako my, vlastně už dlouhá, ale je strašně důležité, abychom my to těm lidem říkali, abychom my odstraňovali ve společnosti přesně tyhlety všechny mýty a ty chutě bagatelizovat trestné činy, které jsou tak zásadní, že je správné, že je trestáme hned nejpřísněji po vraždě, a musíme v tom vytrvat.

Druhou věc, kterou chci říct tady, je, že to znásilnění z podstaty, které jsme tam po dlouhé diskusi dodali, je velmi důležitá věc, protože opravdu v praxi dochází k tomu, že sex s osmiletým dítětem, klukem nebo holkou, je to úplně jedno, je kvalifikován jako pohlavní zneužití, protože prostě ten systém tak, jak je dnes nastaven, nedokáže přijít na to, že to to dítě nechtělo, protože neudělalo nic, nepopralo se s tím člověkem, s vedoucím na táboře. Proto je správné, že to děláme, protože ať už psychologie dětí - nebo já se omlouvám, tak nějak racionální přístup nás všech přece nám všem musí říct, to není normální, aby osmiletá holčička to chtěla, i když je to její někdo známý. To prostě není normální a my tomu musíme zabránit. A i kdyby, panebože, měla moc krátkou sukni nebo chodila doma nahá, nikdo nemá právo nikoho znásilňovat nebo s někým pod 15 let mít sex.

Musím tady říct, že tu věkovou hranici - nad tím byla debata - prvotně navržená 5 (15?) let, všichni jsme říkali, že to je prostě moc nízko, těch 12 let. Je nějaký racionální závěr, ke kterému jsme došli. Podle psychologů to klidně mohlo být 15, stále to bude trestný čin. Třináctiletou, čtrnáctiletou slečnu, u té se bude zkoumat, jestli to tedy chtěla, nebo nechtěla, nebo u kluka, ale je to skvělá věc, která opravdu pomůže, ochrání děti. A ano, teď vypadám jako někdo, kdo by neustále někoho zavíral a kdo by nám ty naše přeplněné věznice ještě jako víc naplnil. Ale kdo jiný tam má sedět než člověk, který znásilní devítileté dítě?

Omlouvám se, že jsem byla tak emotivní. Pro mě je to velice důležitá věc. Jsem ráda, jak znovu zopakuju, je to jeden z kroků, kterým směřujeme k tomu, aby v téhle zemi lépe fungovala ochrana obětí, ať už domácího, nebo sexualizovaného násilí.

Moc si vážím naší spolupráce s ministrem, s jeho ministerstvem i se všemi kolegy a kolegyněmi, kteří jsme na tom pracovali, a doufám, že nám to vydrží, protože tohle je věc, nad kterou se prostě hádat nesmíme, protože ty lidi strašně zklameme. Je rok 2024, ty oběti už nesedí v koutě a nepodřezávají si žíly tak, abychom to my neviděli. Ony už vystupují s těmi svými příběhy a my se už prostě dozvíme o tom, jaké mají trauma a jak závažná věc to je, a my na to opravdu musíme reagovat. Mockrát vám děkuji, a toto bylo stanovisko hnutí STAN. (Potlesk zprava.)

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji, paní poslankyně, a opět s přednostním právem pan ministr a poté ta faktická poznámka. Prosím.

 

Ministr spravedlnosti ČR Pavel Blažek: Já se omlouvám, já tu debatu nechci zdržovat, ale v jedné věci navážu. Vůbec nejsme ve sporu, ale je potřeba si uvědomit a smířit se do určité míry s tím, že pohlaví se nikdy ne úplně mohou pochopit. Sebevíc se budu snažit - já se snažím, to mně věřte - ne úplně asi se dokážu vcítit do pocitů, myšlení, uvažování ženy. Platí to i obráceně.

Máte naprostou pravdu, že nás čeká ještě velký vývoj, ani tak ne v oblasti práva, ale v oblasti vnímání některých věcí, a současně je potřeba si říci, že jeden z nejtěžších úkolů člověka, který má a na který přichází až postupně v posledních staletích, je schopnost vcítit se do druhého člověka. A tady mě dejte jeden příklad, který jsem si teď uvědomil. Ono se o tom málo mluví, ale je to fakt. V zásadě do vzniku toho, čemu my říkáme román, literatura se nezabývala vciťováním se do postav. V tom je vlastně genialita, tam to začalo - toho Dona Quijota, když se uvažovalo nejenom, že on jede s nějakými mlýny, ale tam byl první rozbor toho, proč to dělá, jak to dělá. Na to navázali v 19. století lidé, jako byli - já nevím - Victor Hugo nebo Dostojevskij. A teprve od této doby - proč to říkám: v literatuře začíná, v té moderní, schopnost popisovat jiné postavy, jako byl Jean Valjean, jako byl Raskolnikov, proč to dělali, vnitřní pocity a podobně.

Na tomto úseku nás čeká ještě hodně dlouhá cesta, protože ten vývoj pokusit se vciťovat se do těchto věcí, protože v 19. století bylo téma hlavně spíše takzvané třídy - chudí, bohatí, o tom se začalo psát - tak tohle téma je v zásadě v literatuře, ve filmu a v dalších uměleckých činnostech teprve nové a bude trvat nějakou dobu, než společenské vnímání, respektive vůbec zaregistrování některých problémů prostě bude trvat. Ale já myslím, že jsme na dobré cestě, ale bude ještě ta cesta nějakou dobu trvat, to si myslím, že je jisté.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Máme zde dvě faktické poznámky. Nejdříve pan poslanec David Kasal a poté paní poslankyně Helena Válková.

 

Poslanec David Kasal: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Chci předem říct, že souhlasím s předřečníky, ale dovolte mně jednu zkušenost před dvaceti... - jenom to dávám do souvislostí. Je to v zásadě osobní zkušenost, kdy jsem měl přítelkyni, která byla ta oběť, a při intimním styku se jí stávalo to, že se dostávala do té situace. Já jenom chci upozornit na tu jedinou věc, že tady může být drobný problém, že to může potom projikovat na partnera, který je úplně v pořádku, jestli mně rozumíte. Ten akt se objevil půl roku nebo rok předtím, ona tam měla svoji poststresovou situaci, ta se objevovala potom při normálním partnerském vztahu a trvalo to minimálně půl roku. A teď může nastat situace, že se partneři rozejdou, nebo může být cokoliv jiného a může být někdo obviněn, i když to není pravda. Jenom upozorňuju na tuhle věc, že potom pro odborníky to bude dost podstatné, aby i tohle byli schopni rozklíčovat.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji a poprosím paní poslankyni Válkovou s faktickou poznámkou. Máte slovo.

 

Poslankyně Helena Válková: Děkuji. Pan ministr spravedlnosti kromě příjemných slov díků má dneska takový dar mě vyprovokovat vždycky k reakci.

Já si myslím, že tady jde o určité nepochopení. My hovoříme a vycházíme často z filozofických východisek, která byla typická do první poloviny 20. století, kdy sexuální násilí bylo opravdu násilím a musela projevit ta oběť, ať už to byla žena zpravidla, nebo muž výjimečně, určitý tlak proti čili v podstatě obranu, protože sexuálně motivovaný trestný čin byl automaticky násilným trestným činem. Ale tohle paradigma se změnilo v druhé polovině 20. století a v 21. století si musí všichni muži i ženy myslím toto uvědomit - no, nemusí, ale pomůže jim to - že tady chráníme právo na sexuální sebeurčení, na sebeurčení, na svobodu se rozhodnout. To je veliký rozdíl oproti ochraně před násilím. Tady už není třeba chránit jenom před násilím. My teď chráníme i právo na sebeurčení, že my chceme něco a někdo nám naše rozhodnutí násilím bere. O tom tak hezky mluvila paní poslankyně Kocmanová, vaším prostřednictvím, na případu té konkrétní znásilňované ženy za dveřmi v manželské ložnici. Takže tohle je asi to podstatné - rozlišit ochranu před násilím včetně sexuálního, a rozlišit ochranu svobodného rozhodování, sexuálního sebeurčení, i v intimní oblasti tedy. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení členové vlády, vystřídali jsme se v řízení schůze. Budeme pokračovat další faktickou poznámkou, kterou má paní poslankyně Martina Ochodnická. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Martina Ochodnická: Děkuji moc, pane místopředsedo. Kolegyně, kolegové, hned v úvodu bych chtěla strašně moc poděkovat. Mnohé z vás celou dobu sleduji bedlivě, jak toto téma uchopíme a jak ho dovedeme do zdárného konce, doufám, že se tak podaří. Děkuji i panu ministrovi. Byla jsem na několika jednáních a musím říct, že mě velmi překvapilo, jaký přístup ministerstvo a všichni ti, kteří se u toho pohybujete, prostřednictvím pana místopředsedy, k tomu přistupujete s zodpovědností, s klidem a s vysvětlováním, protože kultura, kterou jste nastavili, u projednávání tohoto tématu je naprosto zásadní a měla by být pro nás všechny příkladem u jiných témat. Tak to úplně v úvodu.

Důležitá věc, která zazněla z úst pana ministra před chvílí, je ten posun, kulturní posun, který přichází, a já musím říct, že o to raději tady dnes poslouchám to, co říkáte, protože minulý rok mýma rukama v uvozovkách, Poslaneckou sněmovnou prošlo více jak pět set studentů a já se jich vždycky na začátku prohlídky ptám, co by jako první chtěli změnit, kdyby se stali poslanci. A tohle téma, redefinice znásilnění a sexuálního násilí, je v každé skupině jedním z těch tří, které zmiňují nejčastěji. To znamená, ten posun u naší mladé generace už dávno nastal a my, další generace, se s ním smiřujeme, nastavujeme se společně s nimi a já jsem za to moc ráda, protože to je ta nejlepší zpráva, která přichází právě od mladé generace, která už to vnímá úplně jinak.

A pak už jenom jedna poslední věc, která je součástí toho nastavení a přenastavení našeho vnímání, a to je, že znásilnění bolí i bez násilí, a je potřeba si to připomínat. Ona ta facka k tomu není úplně potřeba. Děkuji moc.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji, paní poslankyně. V současné době neeviduji žádnou faktickou poznámku, budeme tedy pokračovat v obecné rozpravě. Jako první vystoupí paní poslankyně Iveta Štefanová a připraví se paní poslankyně Helena Válková, Patrik Nacher a další. Prosím.

 

Poslankyně Iveta Štefanová: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte i mně se tu krátce vyjádřit k předloženému návrhu. Toto téma nebo tato novela trestního zákoníku je vlastně strašně dlouho očekávaná, mnoho let diskutovaná a očekávaná, kdy nám praxe vlastně ukazuje, že bohužel je mnoho případů, které stávající legislativa dostatečně řekněme nereflektuje nebo nepodchycuje tak, jak bychom v praxi potřebovali.

Pokud to velmi krátce shrnu, většina z věcí už tady byla řečena, ta novela hlavně se zaměřuje právě na ty takzvaně bezbranné oběti, kdy nejsou schopné nebo z nějakého důvodu neučiní aktivní odpor nebo aktivní nesouhlas, ať už ty podmínky jsou jakékoliv, a je tam ta absence násilí, která zatím k definici znásilnění byla potřeba, takže toto vnímám jako posun velmi významný. Zvyšuje se tam trestní sazba právě na základě pojmů, které jsou velmi důležité. Definovat znásilnění jako takové a sexuální útok a vlastně i zavedení hranice věkové, kdy (o) trestný čin znásilnění se jedná u znásilnění při jakékoli sexuální praktice pod touto věkovou hranicí. I toto si myslím, že je velice důležité, a praxe nám ukazuje, že je to potřeba. Nad tou hranicí, upřímně řečeno, přemýšlím vlastně od doby, co jsem si předložený tisk přečetla, a přemýšlím nad tím, zda je dostatečně vysoko. Tady už to několikrát bylo zmíněno a já, upřímně řečeno, bych ji viděla o trochu výš. Přemýšlím určitě nad hranicí čtrnácti, dokonce i těch patnáct let by mi připadalo logické.

Takže další debaty jsou určitě na místě, budou velice důležité, hlavně na výborech, kdy je nutné probrat hlavně detailně technické záležitosti tak, aby změna, kterou chceme, byla v praxi funkční a přineslo to skutečně to, co je do praxe potřeba. Pokud tedy novela to přinese, ty cílené změny, benefity, které od toho chceme, samozřejmě jsme připraveni tuto novelu podpořit. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji. Prosím, pane ministře, s přednostním právem.

 

Ministr spravedlnosti ČR Pavel Blažek: Dovolte mi jenom zareagovat k tomu věku bezbrannosti neboli v rámci toho zjednodušení, do kdy se považuje člověk za dítě, na které se nesahá, když to teď zjednoduším. Ta jednání probíhala za přítomnosti všech stran, tehdy tam bohužel nebyl nikdo z SPD, což se může stát. A já to teď řeknu úplně natvrdo, jak to probíhalo. To rozhodnutí je politické, aby se našla shoda na nějakém věku, který by nebyl nepřiměřeně nízký, a za další řeknu častý dotaz, který jsem o tom dostával, jak je to z nějakého odborného hlediska. Budu úplně upřímný. Kdybychom to nechali na debatě psychologů, sexuologů a ještě nevím koho, za padesát let možná bude nějaký věk. To znamená, ano, stanovení věku 12 let je politické rozhodnutí, já se k tomu hlásím, že k tomuto došlo, a myslím si, že to rozhodnutí je správné, protože si myslím, že je průchozí v této Sněmovně, což je důležité. Kdybychom ty věky dávali nějak jinak, mám obavu, kdy bychom se na tomto zadrhávali. A já se přiznám, že já po těch dvou letech debat nechci, aby se zadrhávalo v zásadě na čemkoliv - a tady by to hrozilo. Takže ano, byla to shoda všech stran, byly jiné návrhy, a 12 let si myslím, že by mohlo projít 201 poslanci.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Jsou dvě faktické poznámky, jako první pan poslanec Jiří Kobza, potom paní poslankyně Iveta Štefanová. Prosím.

 

Poslanec Jiří Kobza: Děkuji, pane předsedající. Já bych si dovolil zareagovat na pana ministra dvěma technickými poznámkami. Jednak musím se přiznat, že jako otce jedenáctileté dcery se mi trošku zježily chlupy, když jsem vás slyšel s tou hranicí 12 let, a myslím si, že to je skutečně jako hodně, hodně podseknuté, že těch 15 bylo přiměřených. A moc mě mrzí, že nějakým způsobem jsme na tu debatu nebyli přizváni nebo nebyli jsme tam... (Od stolku zpravodajů zaznívá, že byli zváni.) Nevím, nevím. Bohužel tedy to jsem neměl ve své gesci, tak to šlo mimo mě.

Ale chtěl jsem připomenout ještě jednu věc. Hranice toho věku je rozdílná pro rozdílné - jak bych to řekl, to nejsou kultury, ale rozdílné chápání. Podle islámské Síry Mohamed se oženil s Ajšou, když jí bylo šest, a sex zkonzumoval, když jí bylo devět. Já jsem měl mnoho diskusí na toto téma, že právě v Německu je tolerováno v muslimských komunitách i pod záminkou řekl bych uprchlictví, že si tam vozí tyhlety nezletilé manželky, někdy i ve větším počtu, a místním zákonodárcům to vůbec nevadí. Takže potom je také otázka, pakliže se tady na něčem dohodneme, tak aby bylo jasně řečeno všem, kdo sem přichází, že prostě tohle tady tolerovat nebudeme, protože to manželské znásilnění v případě mladistvých, nezletilých nevěst je stejně hrozné jako každé jiné. A myslím si, že to je věc, která je velmi vážná, a podle mého názoru tam v tom návrhu chybí. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Jako další faktickou poznámku má paní poslankyně Iveta Štefanová, pak Taťána Malá. Prosím.

 

Poslankyně Iveta Štefanová: Děkuji za slovo. Také zareaguji na pana ministra. Já to chápu, že je to nějakým způsobem politické rozhodnutí, i když si myslím, že u takto důležitého tématu by prostě ten politický pohled měl jít trochu, trochu stranou, a zaměřit se na praxi, co praxe potřebuje, jak to bude fungovat, to je důležitější pohled za mě. Ta věková hranice, to je nějakým způsobem můj osobní pohled, myslím si, že by to mělo být vyšší. Ale rozhodně to není záležitost, kvůli které bychom já nebo klub blokovali takto důležitý tisk. To jenom jsem chtěla říct, že to rozhodně není nepřekonatelná překážka, pouze jsem se chtěla vyjádřit k tomu, že si umím představit, že praxe vyžadovala i hranici trochu vyšší. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Nyní paní poslankyně Taťána Malá, pan ministr, potom paní poslankyně Klára Kocmanová. Prosím.

 

Poslankyně Taťána Malá: Děkuji za slovo. Já se musím vyjádřit ještě k tomu věku 12 let, k té bezbrannosti. Nebude to tak, že pokud dojde k nějakému sexuálnímu aktu u dítěte nad 12 let, mezi 12. a 15. rokem, tak je to v pořádku, to je potřeba si říct. V tom věku mezi 12. a 15. rokem se vždycky bude znalecky zkoumat, jestli to dítě bylo natolik vyspělé, že už mohlo dát souhlas k pohlavnímu styku. To znamená, pokud by ho dalo, souhlasilo by, třeba čtrnáctiletá dívka bude souhlasit s pohlavním stykem s osmnáctiletým mužem a znalec dojde k závěru, že skutečně věděla, že to chce, tak to nebude znásilnění, ale bude to pohlavní zneužití, protože k tomu došlo za jejího souhlasu. Ale to, že sex s dítětem pod 15 let je trestný, bude platit pořád.

Já jsem na začátku té debaty skutečně taky navrhovala, byla jsem zastáncem té vyšší hranice věkové, ale skutečně po dlouhých, dlouhých debatách, kdy jsme si řekli všechny možné argumenty a všechna rizika, která by hrozila z toho, že ta hranice bezbrannosti bude patnáctiletá, jsme dospěli k názoru, že tohleto bude lepší. Takže mezi 12. a 15. rokem se vždycky bude znalecky zkoumat.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Nyní pan ministr Blažek, připraví se paní poslankyně Klára Kocmanová. Prosím.

 

Ministr spravedlnosti ČR Pavel Blažek: Děkuji za slovo. Já jen připomenu, proč ta debata o dětech vlastně vznikla. Ta vznikla proto, že docházelo k případům, kdy v podstatě to, čemu budeme do budoucna říkat znásilnění u dětí, se trestalo podle jiného paragrafu zvaného pohlavní zneužívání a padaly tam prostě odlišné tresty než u toho znásilňování, což se selským rozumem nedá vysvětlit, a soudy judikovaly, a byl to i Nejvyšší soud, že v podstatě takovýto věk, kdy to dítě je schopno pochopit, že už jde o sex, je od 7 let, tak to jsme si prostě řekli - tam padaly různé, 5, 6, 7 vývojem. Tak jsme si řekli, dost této praxe, a zákonodárce přijde a řekne 12 a do 12 let se na dítě nesahá. To je podstata tohohle paragrafu, který tam je. Dobře, může být někdy nějaký, že ta hranice se třeba zvedne, ale 12 let považuji já za správné a za obrovský posun proti praxi, jaká byla teď, že se různí násilníci vyhýbali potrestání proto, že to bylo trestáno jiným paragrafem. To by mělo skončit.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Nyní paní poslankyně Klára Kocmanová - faktická poznámka. Prosím.

 

Poslankyně Klára Kocmanová: Jenom velmi stručně v reakci na pana kolegu Kobzu, prostřednictvím pana předsedajícího. My tady dneska říkáme, že sex s dítětem je trestný, do 12 let naprosto vždy se na dítě nesahá, jak zmiňoval pan ministr. Zároveň říkáme, že sex proti vůli oběti je trestný. Sex s někým, kdo je paralyzován, je trestný, a že není možné uzavřít manželství s nezletilým, to tady snad vůbec nemusíme otvírat. Takže to jenom na ujasnění.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Nyní tedy řádně přihlášení. Nyní paní poslankyně Helena Válková, potom Patrik Nacher. Prosím.

 

Poslankyně Helena Válková: Děkuji, pane místopředsedo. Já to nebudu mít dlouhé, protože už vlastně jenom na stole svého původního projevu řeknu to, co jsem neřekla. Takže já bych tady chtěla vzpomenout na tomhle místě aspoň několika větami těch seminářů a kolegů soudců, advokátů, vědeckých pracovníků, kteří se zúčastnili našich debat před rokem, které pozvala paní poslankyně Malá, a já některé z nich, vaším prostřednictvím, pane místopředsedo, kteří nám pomohli najít právě tuhletu kompromisní variantu a myslím jako celek tu redefinici "ne je ne".

Před rokem, 1. února 2023, tady proběhla například přednáška - která byla i přeložena do češtiny a dostali ji i legislativci na Ministerstvu spravedlnosti - paní profesorky Tatjany Hörnle, která je současně ředitelkou Max Planck Institute pro kriminologii, bezpečnost a právo ve Freiburgu, která vycházela z analýzy šesti nových zákonů šesti zemí: Kanada, Anglie, USA, Švédsko, Německo a poslední Španělsko. Čili my jsme skutečně tady udělali kus práce. A i když to nezní možná příliš atraktivně, ta práce se výjimečně tentokráte zúročila v tom výsledku, za který bych také já osobně chtěla moc poděkovat. Vzali jsme v úvahu zkušenosti ze zahraničí, poučili jsme se z nich. Víme, že tam, kam šli až moc daleko, to jsou ty modely, o kterých hovořil pan ministr spravedlnosti, kdy - já dám ten klasický případ. Muž zvažuje, jestli podle náznaků chování dívka opravdu chce, nebo nechce. Protože si není jist, tak jí radši dá papír, na který ona napíše, asi ano, asi chci. A stejně je nervózní, co to tam to "asi" znamená. Tento extrémní model jsme zavrhli, ale zavrhli jsme i model, kdy ta žena říká: "ano, teď nastal ten správný čas". A šli jsme tím opatrným "ne je ne", ale už u toho nemusím kopat, křičet, bránit se a tak dále. Teď jsem to trošku zjednodušila, ale to jsou ty výsledky kulatých stolů, které loňského roku, přesně před rokem, leden, únor, probíhaly. A já jsem tedy moc ráda, že jsme je přetavili do české varianty. Předpokládám, že bude nejlepší ze všech a že se osvědčí.

Výzkumy, které provedli v Německu, ukazují, že tam, kde ty nové zákony přijali, nestoupl dramaticky počet trestných činů. Malinko stoupl, ale ne vůbec dramaticky, a jenom někde. Ale fakt je, že veřejnost tam v těch výzkumech, třeba v Německu už je to sedm nebo šest roků, říká, že takto se mají sexuální trestní činy, speciálně znásilnění, sexuální nátlak a útok, trestat, čili zlepšila se důvěra v justici. Já doufám, že u nás, až se začne aplikovat právně tato novinka, se nová právní úprava také zlepší. Tak to je pokud jde o zahraničí a to, co jsme odpracovali.

A teď pár poznámek, které se týkají bolestivého tématu školení specializovaných soudců na tuto problematiku. Já si myslím, že tady ministr spravedlnosti má i nemá svázané ruce. Svázané je má potud, že nemůže nařídit povinné školení a dovozovat potom nějaké sankce vůči soudcům, kteří se nezúčastní, a nesvázané je má proto, že má porady s předsedy krajských soudů, kde jasně může říci, že to je jedna z priorit a že pro kariérní postup soudců, kteří byli přiděleni do této oblasti nebo se jí chtějí věnovat, byť třeba se jí budou věnovat - kéž by tomu tak bylo - jednou za rok, tak že musí absolvovat školení, i když budou dělat mezitím něco jiného. Jinak prostě budou vyhodnoceni jako soudci, kteří nemají ten kariérní postup tak jistý, protože když si přečteme zákon o soudech a soudcích, tak tam vidíme, jaké by měli mít vlastnosti a kompetence i odborné dovednosti soudci. K tomu patří i průběžné vzdělávání se v problematice, kterou soudí. Takže si myslím, že hodně záleží tady na postoji Ministerstva spravedlnosti a na silné ruce a hlavě pana ministra spravedlnosti, jak to bude prezentovat na poradě krajských soudců, když už nemáme tu Nejvyšší radu pro soudnictví.

Pak ještě jsem měla poznámku k tomu, co tady zaznělo v úvodní řeči, že někteří soudci nebo justice jako taková zatím to příliš nevítá a je spíš nedůvěřivá. Já se jim nedivím, ono celkem jasně to odeznělo na jednom setkání, vlastně pracovní debatě, na které jsem byla také přítomna, kde byli seznamováni s novou právní úpravou a kde jako silný argument z jejich strany zaznělo něco, co já tedy absolutně nesdílím, a veřejnost určitě také ne, ale chápu, že kdybych byla soudkyní, že bych asi také tak argumentovala, a totiž: vždyť my máme judikaturu. Judikaturu máme řadu let, my tomu rozumíme. My víme, že znásilnění, to, jak ho vnímá veřejnost, je až ve druhém odstavci. my víme, že v současné době pod znásilněním jsou i jiné, méně závažné útoky, ale my si s tím poradíme, my máme dlouhou judikaturu, a když nám to změníte, tak neříkám, ta nám bude k ničemu, to určitě ne, na ledacos se bude moci navázat, ale samozřejmě se bude čekat na novou judikaturu a vždycky ty porodní bolesti v oblasti jsou značné. To víme také, než se soudy sjednotí na aplikaci, a Nejvyšší soud to musí samozřejmě svými judikáty podporovat. Takže na jedné straně já to chápu, že soudcům se bude ze začátku pracovat hůře, chápu i jejich nedůvěru a nejistotu naprosto, na druhé straně, jak jsem říkala v té své faktické poznámce, právo na sexuální sebeurčení v současné době právní úprava dokonale nechrání, trestněprávní úprava, takže to by bylo toto.

Poslední poznámka, ta se týká - už vlastně je to takový náznak pozměňujících návrhů, které tady ještě malé mohou přijít, ale abych nevyděsila pana ministra spravedlnosti, kterého ostatně vyděsit lze velmi těžko, tak se jenom pokusím ho upozornit, že jsou určitá ustanovení, která, jak on rád říká, lidský rozum nechápe, kdy ve znásilnění, kterým způsobím smrt, což je to nejhorší, co se vůbec může stát, mám sazbu v čtvrtém odstavci 10 až 18 let, ale u sexuálního útoku a u sexuálního nátlaku, když způsobím smrt, což si myslím, že oběti je úplně jedno, jestli to nazvu sexuálním znásilněním, nátlakem nebo útlakem, mám jenom 16 roků. Je to maličkost, ale myslím si, že pokud budeme do něčeho chtít sáhnout v pozměňovacích návrzích, a já slibuji, fakt, protože jsem zažila tu diskusi o těch 10, 12, 15 letech, tak jsem si myslela, že se zbláznili ti, kdo to navrhovali, ale těch 12 let je takovým vyváženým kompromisem. Mohu paní poslankyni Štefanovou, vaším prostřednictvím, pane místopředsedo, uklidnit, že opravdu nezůstanou nepostiženi ti, kteří znásilní, resp. takto - budou mít sexuální styk s dítětem mezi 12. a 15. rokem, akorát k tomu budeme muset mít, jak říkala kolegyně, paní poslankyně Malá, vaším prostřednictvím, pane místopředsedo, nějaké znalecké vyjádření.

Ale skutečně ty sazby ještě úplně vyvážené nejsou, a to jsem jmenovala jen to nejkřiklavější, že opravdu oběti, když to třeba přežije, a bude to jenom - ale tady se mluví o smrti, takže to nepřežije - tak nechápu, proč by měl být někdo, kdo byl za čin kvalifikovaný sexuálním nátlakem nebo sexuálním útokem o 2 roky odměněn v uvozovkách méně než ten, který znásilní s následkem smrti a bude ohrožen 18 lety. Jsem samozřejmě pro to, aby byla přísnější sazba u všech stejná, minimálně těch 18 let.

Myslím, že tím jsem vyčerpala ty svoje poznámky, které tady mám a závěru jenom - velmi ráda zvednu ruku pro to, aby tento tisk šel do dalšího kola. Pana ministře, opravdu ty pozměňovací návrhy z naší strany nebudou návrhy koncepčními, spíše zase jenom v zájmu toho doladění. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji, paní poslankyně. Nyní faktická poznámka paní poslankyně Ivany Mádlové, prosím.

 

Poslankyně Ivana Mádlová: Pane místopředsedo, děkuji za slovo. Chtěla bych tady upozornit ještě na jednu důležitou věc v souvislosti s tím, co tady projednáváme, a to je v současné době prosazování společných toalet pro chlapce a dívky na školách, protože ve stavební vyhlášce teď, jak je v návrhu, tak je to tam napsáno tak, že nemusí být oddělené toalety pro chlapce a dívky. Je tam napsáno - pokud by byly oddělené, nemusí být hygienická kabinka pro dívky od 12 let, čili s tou se počítá jen v těch společných toaletách pro chlapce a dívky. Já to považuji za velmi důležité tady zmínit, protože na jedné straně tady zpřísňujeme definice, ale na druhé straně vlastně vládní koalice a bohužel i část ODS, což mě velmi překvapuje, vlastně propaguje ty společné záchody. To, že to chtějí Piráti, tomu i do určité míry trochu rozumím, s jejich smýšlením liberálním, ale u vaší strany mě to překvapuje. Já to považuji za velmi velké riziko, tyto společné záchody, protože už se v zahraničí ukazuje, že to je skutečně skryté místo pro šikanu, sexuální obtěžování. Ty případy už jsou, jsou i v médiích, že se to prostě stalo, a jestli by i toto nestálo za to se nad tím zamyslet, jak velké riziko to je, a jestli opravdu na těch společných toaletách v současné době máme tedy trvat a jestli mají být prosazeny do vyhlášek jak Ministerstva zdravotnictví, tak Ministerstva pro místo rozvoj. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji. Nyní vystoupí řádně přihlášený pan poslanec Patrik Nacher a připraví se pan poslanec Aleš Dufek. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Patrik Nacher: Děkuji, pane místopředsedo, vážená vládo, dámy a pánové, já bych chtěl podtrhnout i to málo, kdy tady v Poslanecké sněmovně nejčastější slovo je "děkuji" a ocenění, a to se dělo právě v tomto bodě. Já bych to chtěl podtrhnout, abychom si trochu i zlepšili jako politici obraz, protože většinou odsud z Poslanecké sněmovny se ven vysílají naše konflikty, přeřeky a podobné věci, a tady by se mělo vysílat i to, že je na něčem shoda, i přesto, že ten konflikt tady není.

Já bych tady chtěl ocenit u této věci tu shodu vlastně ze čtyř různých pohledů, tuším čtyři mě napadly, já jsem si tam dělal poznámky, když jsem poslouchal všechny.

Za prvé, že tady došlo ke shodě i v momentě, kdy vlastně se tady o tom rok nebo roky debatovalo. Na tom cíli jsme měli všichni stejný pohled, na cíl, ale ty cesty jsme každý viděli možná trošičku jinak, a to bych ocenil, to má svoji hodnotu.

Ta druhá úroveň je, že to je velmi citlivé téma a že jsem rád, že všichni protagonisté se dohodli, protože teď tady na mikrofon se začít předhánět třeba, jak jsme to teď viděli u toho věku, to prostě může působit navenek velmi senzitivně, necitlivě.

Zároveň jsem rád, a to si neodpustím, že jsme schopni se tady do toho pustit bez ohledu na nějaký vnější popud, který by přišel odněkud zvnějšku. Teď si dovolím nápadně tak jako narážet na - vy víte co, a nebudu to ani tady říkat, abych to nekontaminoval - co neprošlo nedávno v Senátu.

Ale to největší ocenění, co bych tady chtěl říct a co bych chtěl podtrhnout. To, co mi chybí u jiných zákonů, je, když se podíváte, tak první čtení, tady k shodě došlo před prvním čtením. To je to, na co já vždycky narážím, to, já vždycky chci za opozici vyzvat koalici k jednání o těch věcech před prvním čtením. Pak to sem pošleme a v druhém čtení už se ladí jenom některé detaily v rámci výboru. A často je argumentem: koalice sem něco pošle v prvním čtení a pak ve druhém to nějakým způsobem uděláme - teď zase si dovolím narážet třeba na korespondenční volbu - a to je pozdě. Tady bylo jasně řečeno: dva roky jsme se o tom bavili, já to oceňuji, a ta základní shoda je, že jste to sem - že to tady je před prvním čtením a teď už budeme fakt ladit technické věci.

Poslední rovina, jak vidíte, pátá dokonce, je, že bych chtěl ocenit, že tady došlo k dohodě a komunikaci mezi koalicí a opozicí, což si myslím, že je velmi užitečné. Dneska je to vlastně druhý tisk, předtím to bylo ve třetím čtení, jak vidíte, ty státní zastupitele, teď je to v prvním čtení, a vlastně z ranku Ministerstva spravedlnosti, čímž by chtěl ocenit pana ministra, je i v zásadě, byť s ním spolupracovalo Ministerstvo zdravotnictví, které také do toho dalo hodně, je třeba i shoda, která bude kolem milostivého podzimu.

Takže tady jsou takové ty ostrůvky pozitivní, kdy koalice s opozicí komunikuje, kdy je třeba, aby se na tom shodla a kdy se tady prezentuje nějaký výsledek, jakkoliv na to nemusí mít všichni ze sta procent stejný názor, takže to bych já tady chtěl velmi ocenit.

A k tomu ještě si dovolím dvě poznámky. Za prvé, a vy víte, že konzistentně o tom hovořím, já věřím a doufám, a bavil jsem se o tom se zpravodajkou, s ministrem i s lidmi, kteří se kolem toho pohybovali, že na to naváže debata o těch vyšších trestech. Aspoň za mě, opakuji donekonečna, je prostě pro mě neakceptovatelné, aby u nás padaly tresty za znásilnění nižší než za samopěstování konopí pro léčebné účely. To já tady říkám furt a budu to říkat dokola, prostě není možné, aby někdo pěstoval pět rostlinek konopí a dostal větší trest než za znásilnění. Není to možné za mě.

Ta druhá poznámka - a jsem rád, že na tom je, doufám, shoda - ta druhá poznámka, a navážu na to, o čem jsme se tady bavili, je, že součástí toho musí být i osvěta. To si myslím, že je úplný základ, protože my se tady teď na něčem shodneme, tím, že kolem toho není moc jako konflikt, tak je otázka, jakým způsobem se to dostane ven. Takže já bych tady hodně brojil pro to, aby ti, co se kolem toho pohybovali, aby se i přesto, že tam je na tom shoda, i přesto, že to půjde celkem rychle, tak aby kolem toho se udělala velká osvěta, aby to, co my tady teď probíráme, se propsalo i do reálného života. Já vám ještě jednou děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji, pane poslanče, a nyní máme posledního přihlášeného v obecné rozpravě, je to pan předseda Aleš Dufek. Prosím.

 

Poslanec Aleš Dufek: Přihlásil jsem se proto, abych tady doplnil to defilé různých politiků za různé strany. Chci zdůraznit, že KDU-ČSL se rovněž podílela na tvorbě tady tohoto návrhu. Dlouhodobě se jako lidovci samozřejmě vymezujeme vůči násilí na ženách a připomínám, že je tomu téměř již dvacet let, kdy jsme stáli vlastně u zrodu institutu vykázání násilníka ze společné domácnosti, což je institut, který se v boji proti násilí historicky výrazně osvědčil. Samozřejmě je zcela jasné, že jakýkoliv nedobrovolný pohlavní styk vyvolá v oběti, zanechá hluboké následky a často jsou ty následky i trvalé, a z tohoto důvodu jsme také samozřejmě souhlasili se zpřísněním trestů za takovéto klasické znásilnění, které ty následky samozřejmě zanechává největší.

Možná bych se chtěl trochu ohradit z těch vět, co jsem doteď slyšel, že největší problém v současnosti - stále se pohybujeme v nějakých dlouhodobých partnerských vztazích. Je pravda, byl jsem v devadesátých letech advokátním koncipientem v jednom valašském městečku a často, když se sepisovaly návrhy na rozvod a četl jsem ty různé story, v jakém hlubokém patriarchátu ty ženy tehdy žily, tak skutečně chápu, že jakýmsi dojezdem je, že pak může být nějaké vnímání, že ten největší problém je v současnosti v těch dlouhodobých vztazích. Já se osobně domnívám, že bychom se možná měli zaměřit na takový ten aktuální stav, kdy já osobně vnímám, že největším problémem jsou právě osudy mladých žen a dívek, které jsou často lovnou zvěří různých sexuálních predátorů. Každému asi doporučuji, aby se podíval třeba na film Pusinky, je to už starší film paní režisérky Karin Babinské. Zkrátka a dobře, že toto je prostě tím problémem, a všem bojovníkům či spíše bojovnicím, protože tady skutečně větší část skupiny tvořily ženy, bych doporučil, než pokračovat třeba v nějakých dalších zákonodárných iniciativách a pozměňovacích návrzích, aby pracovali právě na změně společenského vnímání, protože často ti různí sexuální predátoři žijí mezi námi, často mají vysoké společenské či majetkové postavení a často je jejich manipulace s mladými lidmi tolerována, či dokonce některými obdivována. Nebudu samozřejmě konkrétní, ale myslím, že chápeme, kterým směrem směřuji svoje vystoupení.

Takže na závěr moc chci poděkovat za tento výsledek. Myslím si, že je velmi racionální, velmi rozumný a myslím, že přispěje k tomu hlavnímu, to znamená k tomu, že jako poslanci, jak už řekl můj předřečník, dáváme pozitivní vzkaz do naší veřejnosti.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Vidím zde nějaké přihlášky z pléna, nejprve přednostní právo - pan předseda Michálek. Prosím.

 

Poslanec Jakub Michálek: Vážený pane místopředsedo, vážená vládo, vážené kolegyně, vážení kolegové. Já jsem chtěl také doplnit pár slov, protože vlastně tomuto tématu jsem se věnoval v minulém volebním období. V červenci 2021 jsem k tomu pořádal seminář a myslím si, že je dobře - a chtěl jsem za to poděkovat i všem kolegům a kolegyním, kteří se tomu věnovali - že se podařilo toto dotáhnout do konce v souladu s tím, co jsme slíbili v koaliční smlouvě. Nakonec tedy to dopadlo tak, jak jsme v podstatě i naznačovali po tom semináři. To znamená, zvolil se model, který má celkem blízko k německé úpravě, kdy jsme měli hosty, a nikoliv úplně ten maximalistický model. Myslím si, že když hledáme novou právní úpravu, tak se máme snažit o úpravu, která řekněme je osvědčená ve velké části ostatních států, a potřeba modernizovat nepochybné skuliny v naší právní úpravě znásilnění tam byla.

Chci zmínit ještě jednu legislativní záležitost, která tady trochu zapadla, je to záležitost legislativně technická, ale myslím, že se týká jednání celé naší komory, protože je připravováno několik novel trestního zákoníku. Je tam jedna novela, která se týká praní špinavých peněz a vedení trestních řízení v souvislosti se sankcemi. Bude se připravovat dekriminalizační novela, bude se připravovat novela z hlediska předsudečného násilí. Už si myslím, že nám tady dochází trochu k zmnožení novel trestního zákoníku.

Byl bych nerad, až budeme studentům našich vysokých škol předávat nová úzetka, aby tam měli napsáno, že v roce 2024 se ten zákon novelizoval čtyřikrát. To mně nedává opravdu úplně smysl.

Chtěl jsem vás vyzvat, abychom hledali nějaký způsob řešení k tomu, abychom to koncentrovali ne nutně v tomto tisku, byť tedy prostor tady bude, ale ty novely jsou tady čtyři a musíme to nějakým způsobem vyřešit, abychom tady každou neprojednávali ve třech čteních, a hledali způsob, jak to dostat třeba do komplexnější úpravy, na které bude shoda i s opozicí. Protože pokud vím, diskuse na ústavně-právním výboru směřovala k tomu, že bychom v těchto záležitostech dokázali najít shodu.

Takže možná to by byla jedna věc, kde bych chtěl poprosit Ministerstvo spravedlnosti, aby se nad tím zamyslelo, i možná kolegy z opozice, aby vyjádřili svoji představu na jednáních, která se povedou, abychom to případně projednávali v nějaké ucelené podobě, aby se nám to neroztříštilo do čtyř různých novel jednoho zákona v jednom roce. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Mám zde další dvě faktické poznámky. Nyní paní poslankyně Helena Válková, poté paní poslankyně Ivana Mádlová, prosím.

 

Poslankyně Helena Válková: Děkuji, pane místopředsedo. No, to je přímo nahrávka na smeč. Nechci tedy tenhle tisk nějak zatěžovat, nicméně koho je to chyba, pane poslanče Michálku, vaším prostřednictvím, pane místopředsedo? Kdo tady neustále apeluje na to, abychom konečně už dostali když už ne nový trestní řád, na který tak čekala alespoň část naší justice, tak alespoň komplexní novelu? Kdo opakovaně zdvihá tento dotaz na podvýborech pro justici? Kdo se ptá na ústavně-právním výboru, jak je to daleko?

Pan ministr spravedlnosti bohužel na ústavně-právní výbor osobně nechodí, takže je odkázaný na náměstky, například na pana náměstka Stanislava, který už mu teď tedy asi ten vzkaz nepředá, ale na pana náměstka Dvořáka, který je jistě spolehlivým náměstkem, a ten by ho předat mohl, že opakovaně urgujeme tyto návrhy novel a vůbec jako opozice nemůžeme za to, že je pořád nedostáváme.

Takže co děláme? Ti z nás, kterým jde opravdu o potřebné změny v oblasti trestního zákoníku, o to, aby se naplnilo to, co má v programovém prohlášení tato vláda, ti z nás píšou svoje vlastní pozměňovací návrhy, kde očekáváme, že dostaneme negativní stanovisko z Ministerstva spravedlnosti, protože ono přece připravuje ty svoje dobré. Ale jsem zvědavá, jestli v tomhle volebním období se ještě nějakých dočkáme.

Takže ta kritika není na nás, to jste kritizoval sám sebe a nenaplňování vašeho programového prohlášení v oblasti trestní politiky. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Jsou zde další tři faktické poznámky. Nyní paní poslankyně Ivana Mádlová, Michal Zuna a Jakub Michálek, prosím.

 

Poslankyně Ivana Mádlová: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Využívám toho, že je tady předseda klubu Pirátů pan Michálek a chtěla bych vás vyzvat, abyste zvážil ve stavební vyhlášce to, že tam nedáte, že jsou oddělené společné toalety pro chlapce a dívky tak, jako jste to udělal v odstavci týkajícího se ubytovacích kapacit, kde jasně píšete - je to pro dospělé - že tam jsou oddělené toalety pro muže a ženy, kdežto ve školách a školských zařízeních to tam není. Já vás tímto vyzývám v souvislosti s tímto zákonem, abyste na Ministerstvu pro místní rozvoj zvážili to, že budete v základních a středních školách prosazovat unisex záchody. Děkuji. (Potlesk v sále.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Nyní pan poslanec Michal Zuna, potom pan poslanec Jakub Michálek. Vzhledem k tomu, pane poslanče, že předtím jste se hlásil z místa, tak tuto přihlášku rušíte. Nyní faktická poznámka, prosím. (Silný hluk v sále.)

Než vám udělím slovo, poprosím, kolegyně a kolegové, o ztišení. Prosím.

 

Poslanec Michal Zuna: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Já se pokusím vrátit zpátky k projednávanému bodu, k trestnímu zákoníku, k redefinici znásilnění. S ohledem na to, jak probíhala ta hodina a půl v rámci toho projednání a to, že tady máme politickou shodu napříč politickým spektrem, tak bych si rád dovolil podat návrh na zkrácení lhůt na 30 dnů.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Nyní se chci zeptat, jestli pan předseda Michálek s faktickou poznámkou? Ne, stáhl jste svoji přihlášku. Dobře, nyní tedy přednostní právo pana ministra. Prosím, pan ministr Blažek. (Ministr se ptá, zdali jde o závěrečné slovo.) Ještě je stále rozprava, to znamená, že ještě není závěrečné slovo. Ptám se, zda se někdo další ještě hlásíte v obecné rozpravě? Nikoho takového nevidím, v tom případě obecnou rozpravu končím.

Nyní tedy, pane ministře, máte závěrečné slovo.

;Chci se zeptat paní zpravodajky, zda si chcete vzít závěrečné slovo? Není tomu tak.

Prosím, pane ministře.

 

Ministr spravedlnosti ČR Pavel Blažek: Ještě jednou děkuji za slovo k tomuto bodu. Řeknu to asi takto. Nejenom čeština, ale i mnoho jiných jazyků používá, když se člověk dopustí něčeho špatného, naprosto nepřesné slovo zvěrstva. Tím vlastně urážíme zvířata. Jeleni nestaví pro jiné jeleny koncentrační tábory, jeleni pro své sexuální uspokojení netýrají jiné osoby a tak dál. Proč to říkám? Je to proto, že to, co dnes rozebíráme, je vlastně o vztahu člověka k člověku.

Ten návrh zákona vlastně má znamenat zhruba toto: žádný člověk nesmí jiného člověka, ať je to muž, žena nebo dítě, jakýmkoliv způsobem používat jako jakousi neživou věc k uspokojování nějakých sexuálních potřeb. O tom je právě to, že je potřeba, aby bylo zřejmé, že ta osoba s tím nesouhlasila a že i to je trestné. V tomhle je ten posun. Čili my děláme opravdu vztah člověka k člověku, a kdo se nechová jako člověk k člověku, ten dostane trest. Bez debat dostane trest, protože škodí celé společnosti a škodí zejména nenapravitelným způsobem na celý život jiným lidským bytostem. O tom to dnes je. Děkuji za pozornost. (Potlesk v celém sále.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Návrh na vrácení nebo zamítnutí tohoto tisku nepadl, proto se budeme zabývat návrhem na přikázání výborům k projednání. Nejprve rozhodneme o přikázání garančnímu výboru.

 

Garanční výbor navrhl přikázat předložený návrh k projednání ústavně-právnímu výboru jako výboru garančnímu. Ptám se, zda někdo navrhujete změnu garančního výboru nebo máte jiný návrh? Nikoho takového nevidím. Přivolám kolegyně a kolegy z předsálí.

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo souhlasí s tím, aby předložený návrh byl přikázán k projednání ústavně-právnímu výboru jako garančnímu výboru? Ať zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu?

Je to hlasování s pořadovým číslem 43, přihlášeno je 161 poslankyň a poslanců, pro 139, proti nikdo. Konstatuji, že tento návrh byl přikázán k projednání ústavně-právnímu výboru jako výboru garančnímu.

 

Organizační výbor dále nenavrhl přikázat tento návrh dalšímu výboru. Ptám se, zda máte návrh na přikázání dalšímu výboru k projednání? Nikoho takového nevidím.

 

V obecné rozpravě zazněl ještě návrh na zkrácení lhůty, a to na 30 dnů.

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro zkrácení lhůty o 30 dnů, tedy na 30 dnů, k projednání? Ať zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu?

Je to hlasování s pořadovým číslo 44, přihlášeno je 162 poslankyň a poslanců, pro 143, proti nikdo. Konstatuji, že s tímto návrhem byl vysloven souhlas a lhůtu na projednání jsme zkrátili na 30 dnů.

 

Kolegyně a kolegové, děkuji vám a končím projednávání tohoto tisku.

Přečtu omluvy. Od 11 hodin se ze zdravotních důvodů omlouvá pan poslanec Andrej Babiš, od 11.30 do 14 hodin se z pracovních důvodů omlouvá pan poslanec Lubomír Metnar.

 

Otevírám další bod dnešního jednání a tím je

Aktualizováno 9. 4. 2024 v 15:37.