(pokračuje Markéta Pekarová Adamová)

1.
Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 155/1995 Sb.,
o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů,
a další související zákony
/sněmovní tisk 696/ - prvé čtení

Z pověření vlády předložený návrh má uvést místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka. Nicméně my jsme se na grémiu dohodli na pořadí přihlášených a s přednostním právem mám tedy přihlášené následující řečníky. Já je teď řeknu úplně všechny, jak jsou přihlášeni, v jakém pořadí, abyste byli zorientovaní i vy, kdo nejste součástí grémia.

Nejdříve vystoupí premiér Petr Fiala, následuje předseda Babiš, ministr Jurečka, pan předseda Tomio Okamura, pan předseda Vít Rakušan, paní předsedkyně Schillerová, se stanoviskem klubu či za pana předsedu klubu KDU-ČSL následně pan poslanec Kohajda, následuje pan předseda Radim Fiala, pan předseda Michálek, pan místopředseda Havlíček, následuji já, pan následuje paní místopředsedkyně Richterová a pan ministr Hladík. Takto jsou nyní přihlášeni. A měli by přibýt ještě pan poslanec Juchelka a paní kolegyně Šafránková se stanovisky klubů. Je potřeba dodat přihlášky, nemáme je tu zatím k dispozici.

Tolik tedy k dosavadnímu pořadí přihlášených. A já poprosím pana premiéra, aby se ujal slova. A vás, kolegyně a kolegové, prosím o ztišení.

 

Předseda vlády ČR Petr Fiala: Vážená paní předsedkyně, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, Česká republika se zařadila mezi vyspělé západní demokracie, to znamená, že společnost bohatne, spolu s tím stoupá kvalita života, stoupá kvalita našeho zdravotnictví a to všechno se odráží také v tom, jak se u nás prodlužuje průměrná délka života. S těmito pozitivními trendy, a to jsou všechno pozitivní trendy, však nevyhnutelně přicházejí i určité nevýhody, které vyspělý svět má, to je, že naše společnost stárne, že se snižuje porodnost a že v dohledné době zcela logicky bude klesat podíl lidí v ekonomicky aktivním věku, tedy těch lidí, kteří svou prací přispívají na život všech ostatních, ať už těch mladších, nebo těch starších. Tak tomu je, dámy a pánové, všude ve světě. Všechny země světa, které procházely nebo prošly podobným obdobím rozvoje, na to musely reagovat. A nedá se tomu vyhnout.

Ukažme si teď na konkrétních číslech, co to znamená pro Českou republiku, co to znamená pro Českou republiku v horizontu čtvrt století, v horizontu příštích 20 let, tedy do doby, než půjdou do penze dnešní čtyřicátníci. Podíl lidí v důchodovém věku, kterých je dnes asi pětina, do roku 2050 vzroste na třetinu. To znamená, že ještě před čtvrt stoletím na důchod pro jednoho penzistu se skládalo pět, mluvím obrazně, pět ekonomicky aktivních lidí, dnes je to něco přes tři a za dalších 25 let to už budou pouze dva lidé na jednoho člověka v penzi. Toto stárnutí společnosti, tento vývoj vytváří enormní tlak na náš sociální systém, jehož kondice už přitom dnes vzhledem k rozpočtovým možnostem není nejlepší. Penze, a to je potřeba si také uvědomit, jsou už dnes největším výdajem státu a penze pokrývají skoro třetinu, skoro třetinu veřejných výdajů. Musím to zopakovat: prakticky každá třetí koruna, kterou má stát k dispozici, jde na důchody. Zbytek musíme potom rozdělit na ostatní sektory tak, abychom si zachovali funkční zdravotnictví, školství, abychom mohli financovat stavbu silnic, investovat do ostatních potřebných oblastí.

Výdaje na důchody vloni představovaly více než 685 miliard korun, což byla o 17 procent vyšší částka než předešlý rok. O 17 % vyšší částka, příjmy přitom vyrostly o pouhých 8 %. Proto také náš průběžný důchodový systém končí s deficitem ve výši desítek miliard korun ročně. Kdybychom nic neudělali, tak by schodek důchodového pojištění kolem roku 2050 dosáhl 5 % HDP české ekonomiky; 5 % HDP české ekonomiky, což je v dnešních cenách asi 350 miliard korun. A to je, dámy a pánové, prognóza, bohužel prognóza velmi realistická, prognóza, která by nás měla všechny znepokojovat. Nejsou na to potřeba žádné složité analýzy. Každý tady vidí, že to prostě nevychází, a že to nevychází tak silně, že my musíme něco změnit, abychom si s touto situací poradili.

Dámy a pánové, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vy se teď možná divíte, proč začínám takto zeširoka a proč tu opakuji fakta, která musejí, musejí být každému na první pohled jasná. Ale bohužel to tak není. Řada lidí na důležitých místech tato významná a zároveň naprosto jednoznačná fakta v minulosti ignorovala. Mohli pomoci, ale neudělali to. A dokonce ještě teď hrají jakousi podivnou hru s lidmi a snaží se je přesvědčit, že pro Českou republiku platí nějaké jiné obecné zákonitosti, než je tomu ve zbytku světa. Že prostě na nepříjemné věci nemusíme myslet, peníze na důchody odněkud někam přesuneme nebo prostě je někde vyčarujeme a všichni budou spokojeni. Ale tak to není. Kdyby například v roce 2016 vláda Bohuslava Sobotky bez náhrady a bez jakéhokoliv nového řešení nezrušila druhý důchodový pilíř, byli bychom dnes jinde. V dalším volebním období pak vláda Andreje Babiše sice zřídila důchodovou komisi, ale přesto k žádnému řešení nakonec nedokázala dospět a nepředstavila žádné podstatné změny.

A možná se budete divit tomu, co teď řeknu, ale já to v jistém smyslu chápu. Zasahovat do důchodového systému je vždy nepopulární. A je to nepopulární i tehdy, kdy výhody pro občany převažují nad nevýhodami. Ale je to nevýhodné, protože vždycky se něco změní, vždy bude mít někdo pocit, že o něco přišel, a ani jedna z předcházejících vlád neměla dost odvahy tuto výzvu přijmout a něco s tím systémem udělat navzdory těm faktům, která všichni známe. Naše vláda tu odvahu má a uvědomujeme si, jak zásadní zátěž představuje neudržitelný penzijní systém pro naši zemi, a proto jeho proměnu, jeho změnu od začátku řadíme mezi to nejdůležitější, co se chystáme a co musíme stihnout.

Na důchodové reformě jsme pracovali tak, aby společně s dalšími reformami výrazně zlepšila fungování našeho státu a zefektivnila, zefektivnila jeho hospodaření, učinila ho udržitelným. Je to vlastně další podstatný díl skládačky, reformní skládačky, a na ten díl navazují další díly, jako je třeba snižování schodku veřejných financí, a tedy zajištění zdravějšího hospodaření vládních institucí, které se už začalo projevovat, nebo také třeba revize systému sociálních dávek, které budou od příštího roku výrazně efektivnější. Ve všech těchto reformních krocích klademe zvláštní důraz na to, aby naše sociální politika byla rozumná, aby byla citlivá, přehledná, aby změny nedopadly na současné penzisty ani na občany, kteří se teď blíží důchodovému věku. A tato důležitá podmínka, kterou jsme veřejně slíbili a kterou držíme, platí i v aktuálně představované reformě. Změny, které reforma přináší, se nejvíce týkají mladších ročníků, které mají dost času, nejvíc času se na všechno připravit. Lidí, kteří jsou narozeni v roce 1965, a starších se ta reforma nedotkne vůbec.

Mohu také připomenout to, co tu při těchto příležitostech opakuji pravidelně. Důchody samozřejmě dál navyšujeme, i v budoucnosti budou plně valorizovány o aktuální inflaci, i když jsme museli upravit ten výpočet tak, aby dostatečně podpořil i seniory s nižšími důchody a hlavně abychom všechny penzisty, všechny penzisty uchránili před rizikem kolapsu sociálního systému. A mohu tady klidně zopakovat i to, že za vlády naší koalice rostly důchody nejrychleji v historii. Současný průměrný důchod po lednových valorizacích dosáhl 20 700 korun měsíčně.

Dámy a pánové, to, proč je reforma penzí jedním z nejdůležitějších úkolů pro budoucnost České republiky, jsem tu už podrobně vysvětloval přesně před rokem. Bylo to na schůzi k návrhu novely zákona o důchodovém pojištění. Ta, jak si všichni pamatujeme, zaváděla první dílčí změny v důchodovém systému, zejména změnu pravidel pro využívání předčasných důchodů. A dnes jsme tu proto, abychom diskutovali a hlasovali o opatřeních, která představují hlavní část důchodové reformy a představují tu podstatnou část, tu podstatnou změnu, kterou jsme přinesli a kterou musíme ještě v tomto volebním období stihnout. Opatření ale budou nabývat účinnosti postupně. Ta opatření, která schválíme, nabudou účinnosti postupně v horizontu příštích tří let. A to je tak mimo jiné proto, abychom občany dobře připravili na zásadnější změny, abychom stačili také dostatečně otestovat informační systémy, aby ta reforma byla skutečně dobře připravená a také aby začala dobře fungovat, byla dobře implementována do praxe.

Hlavním cílem vládní důchodové reformy je zajistit udržitelnost důchodového systému. Zajistit jeho udržitelnost tak, aby fungoval i pro další generace. Tato udržitelnost a předvídatelnost nemá zásadní význam pro ty, kteří teď jdou do penze nebo mají nárok na starobní důchod nebo už v penzi jsou, ale má zásadní význam pro dnešní třicátníky a čtyřicátníky, kteří díky této změně získají jistotu důstojné penze. A to rozhodně není málo. Je to jistota, kterou by jinak určitě neměli, a to je také důležité. Jinak, pokud bychom tuto změnu, tuto reformu neudělali, by jistotu důstojné penze dnešní mladší generace neměly.

Musíme zajistit, aby systém důchodového pojištění nezkolaboval. Pokud by se to stalo, museli bychom se velmi složitě rozhodovat, co stát udělá. Zda nebude vyplácet důchody, nebo přestane investovat, anebo, což je zdánlivě méně bolestná věc, ale ona je velmi bolestná, zda se třeba extrémně nezadluží. A to všechno, dámy a pánové, tato dilemata do budoucna, musíme odvrátit.

Já vím, že pro řadu z vás je zadlužení něco, s čím se dokážete smířit, ale já to vidím jinak. Rostoucí dluh znamená větší závislost, větší závislost na zahraničních věřitelích, zvyšující se splátky úroků, ale taky stále se zmenšující manévrovací prostor při investicích do důležitých oblastí. A dluhová spirála, do které bychom se dostali vzhledem k obrovským požadavkům sociálního systému, pokud bychom neudělali potřebné změny, tato dluhová spirála by byla fatální.

Musíme si tedy uvědomit, že otázka důchodové reformy není jenom otázkou sociální politiky, ale je otázkou celkové stability a prosperity naší země. Pokud chceme našim dětem zanechat nejen funkční důchodový systém, ale i stabilní, prosperující a konkurenceschopný stát, tak musíme jednat. A my takový stát našim dětem zanechat chceme. Když se toho budeme bát a neuděláme nic, tak velmi rychle pocítíme, jak nám chybí peníze, které bychom měli investovat do zdravotnictví, do vzdělání, do budování infrastruktury. Každá koruna navíc, která bude vydána tímto směrem, bude někde chybět. A to vůbec nemluvím o možných důsledcích pro společenskou atmosféru, o trhlinách v mezigenerační solidaritě, které by takové krize v budoucnosti nepochybně podnítily. To všechno jsou scénáře, a doufám, že se mnou v této věci souhlasíte všichni, to všechno jsou scénáře, které si nemůžeme dovolit.

Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, v další části svého vystoupení se chci věnovat velmi stručně několika základním principům, na kterých jsme naši reformu postavili a díky nimž dosáhneme těch efektů, těch výsledků, o kterých jsem tady teď mluvil. Budu velmi stručný, protože podrobněji tyto věci představí pan vicepremiér, ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka.

Tedy ty základní principy. První a možná nejdůležitější princip je, že věk odchodu do důchodu bude vždy předvídatelný, takže s ním lidé i celý ten systém budou moci spolehlivě pracovat. Reforma, jak víte, navazuje okamžik odchodu do důchodu na průměrnou délku života v Česku. Odchod do důchodu se tedy bude velmi pomalu posouvat tak, aby lidé, a to je důležité, důležitý parametr, aby lidé v důchodu strávili průměrně 21,5 roku života, tedy obdobnou dobu, jakou tráví v penzi nyní. Tempo toho zvyšování také není nějak dynamické, nepřekročí dva měsíce ročně. Dnešní padesátníci tedy odejdou do penze o několik měsíců později a kolem roku 2050 podle těch předpokladů, které jsou, se bude do penze odcházet mezi 67. a 68. rokem, tedy pokud budou pokračovat stávající trendy týkající se zdraví, týkající se naděje na dožití. Není to žádný sociální experiment, není to nic, co by tu někdo vymyslel, nemělo to nikde obdoby. Podobný systém už funguje v řadě evropských zemí, jako je třeba Nizozemsko, Estonsko nebo Finsko.

To byl první princip. Druhý důležitý princip je podpora rodin. Reforma zavádí rodinný vyměřovací základ a tento rodinný vyměřovací základ bude mít velký význam hlavně pro matky s nižšími příjmy. Rodičům, kteří strávili čas na rodičovské dovolené, se tato doba rodičovské dovolené započítá stejně, jako kdyby v té době vydělávali průměrnou mzdu, což se pozitivně odrazí na výši důchodu. Ten současný výpočet nicméně zůstane také jako alternativní možnost, která může být výhodnější pro rodiče s nadprůměrnými příjmy. Toto ale není jediné prorodinné opatření, které naplňuje ten prorodinný princip, těch opatření je tam víc. Například od roku 2027 se manželé nebo partneři budou moci rozhodnout, že si rozdělí dosažené vyměřovací základy napůl. A prodlužuje se také lhůta pro obnovu nároku na vdovský či vdovecký důchod a tak podobně.

Třetí princip. Třetí princip je to, že se zvyšuje garantovaná výše důchodu. Minimální důchod bude nově pro všechny ve výši 20 % průměrné mzdy, což je výhodné pro osoby s nejnižšími příjmy nebo s krátkou dobou sociálního pojištění, tedy pro všechny, kteří jsou v tom systému nejzranitelnější. Podle odhadu by to mělo být tak, že na tuto novou minimální výši, tedy 20 % průměrné mzdy, naroste důchod zhruba 35 000 lidí.

Čtvrtý princip se zabývá předčasnými důchody. My zpřísňujeme předčasné odchody do penze, protože ty jsou mimořádně náročné, nákladné a jsou pro společnost velmi nevýhodné. Do předčasného důchodu bude moci tedy podle této důchodové reformy nově odejít pouze ten, kdo se o tři roky přiblížil aktuální standardní hranici odchodu do důchodu. Dosud to bylo, tady ta lhůta byla, pět let. Zároveň ale jdeme vstříc těm nejnáročnějším profesím, kde ten dřívější odchod opravdu nedává smysl... promiňte, kde ten dřívější odchod dává smysl a kde by bylo velmi obtížné prodlužovat věk do důchodu nebo udržet tu stávající hranici odchodu. Tedy lidé, kteří jsou v práci vystaveni konkrétním rizikům - celková fyzická zátěž, vibrace, zátěž teplem, zátěž chladem -, všichni tito lidé mohou počítat s dřívějším odchodem do důchodu.

A poslední základní princip, který tu zmíním, tedy ten pátý, je, že odměňujeme a podporujeme všechny zodpovědné a odměňujeme a podporujeme ty, kteří chtějí udělat nebo dělají něco navíc. To se třeba... myslím tady dobrým příkladem jsou pracující senioři, kteří budou nově platit o 6,5procentního bodu nižší pojistné, což je odmění za to, že se rozhodli v práci vydržet o něco déle. A to je velice důležité zvlášť v době, kdy zaměstnavatelé mají nouzi o kvalitní zaměstnance. Ale se zvýhodněním mohou počítat i jiné skupiny, například se zvýhodněním mohou počítat i úspěšní, úspěšní absolventi doktorského studia, protože doktorským studentům, těm, kteří absolvovali úspěšně, se bude studium započítávat jako náhradní doba pojištění.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Já se omlouvám, ale poprosím zejména v levé části sálu o ztišení.

 

Předseda vlády ČR Petr Fiala: Tak toto byly nejdůležitější principy důchodové reformy, které přinášejí jistotu lidem a budou znamenat také udržitelnost celého systému.

Dovolte mi, abych na závěr tohoto přehledu uvedl dva údaje, které považuji za klíčové. Dobře totiž ilustrují, ukazují to, jak ta opatření budou fungovat v praxi, a také dokazují, že ten náš systém je opravdu všeobecně výhodný.

Tím prvním je odhadovaná výše průměrného důchodu, která dnes - už jsem to číslo tady říkal, na které můžeme být určitě hrdí - činí 20 700 korun. Jenom pro kontext, abychom si to uvědomili v nějaké časové řadě, tak je to o 5 000 víc, než to bylo před třemi lety, a o 8 000 víc, než byl průměrný důchod před šesti lety, tedy 20 700 korun. V roce 2035 podle této důchodové reformy, pokud úspěšně proběhne, se průměrná výše důchodu zvýší standardně o 10 000 korun, tedy z dnešních 20 700 korun na odhadovaných 30 700 korun. To je jasný důkaz toho, že navyšování a valorizace budou pokračovat, nedojde k žádné stagnaci důchodů a nikdo nepřijde o to, na co má nárok.

Teď to druhé číslo. I přes pokračující navyšování důchodů tak, jak jsem o něm teď mluvil, se nám podaří dramaticky snížit schodek důchodového rozpočtu. Pokud by žádná důchodová reforma neproběhla, tak by se schodek v roce 2050 dostal na úroveň 5 % HDP, to znamená 350 miliard korun, jak už jsem to tady zmínil. S reformou to bude pětkrát méně. S touto reformou dokážeme, že v roce 2050 bude tento deficit 1 % HDP, tedy 70 miliard korun.

Dámy a pánové, tato dvě čísla, tedy pokračování růstu a garantovaného navyšování důchodů o 10 000 za 10 let a zároveň snížení deficitu z 5 % na 1 % HDP, v kostce ukazují, že český sociální systém můžeme a dokážeme zachránit, že to řešení má a že jsme s ním přišli.

Tím se dostávám k jedné důležité poznámce: kdo z nás o takovou záchranu sociálního systému stojí, kdo je pro ni schopen něco udělat a komu je to naopak jedno nebo se řídí heslem čím hůř pro republiku, tím lépe pro mě? Já jsem na začátku mluvil o tom, že nepotřebujeme žádné složité analýzy, abychom viděli, že sociální odvody vybrané od klesajícího počtu lidí, nedokážou zaplatit důchody pro vzrůstající počet seniorů. To jsou jasná čísla a stojím si i za tím, že jsou každému jasná. Jsem přesvědčen, že u nás nejsou lidé, kteří by tento zjevný problém neviděli. Jsou tu jenom lidé mezi námi, kteří ho nechtějí vidět, a když je vyzveme k tomu, aby předložili vlastní verzi reformy, tak mlčí.

Prosím, ujasněme si znovu jednu základní věc. Nechci nikoho nutit, aby bez výhrad přijal řešení, se kterým přichází naše vláda, v žádném případě. Dobře víte, že jsem vždycky prosazoval, aby se politické síly u těchto zásadních věcí snažily najít kompromis, a věřím, že to tady platí bezezbytku. Platí to u témat, jako je sociální politika, platí to u témat, jako je zahraničněpolitická orientace, strategické národní priority. Prostě by to mělo platit u všeho, co má překonat, přetrvat přes několik volebních období, aby to přineslo dobré výsledky. Takovéto věci prostě nemůžeme měnit každé čtyři roky. Ale kompromis může vzniknout jenom tehdy, když o něj mají různé strany zájem. Pokud se nedokážeme shodnout ani na tom, že je tento problém potřeba řešit, tak jak potom máme dospět k tomu samotnému řešení?

Dámy a pánové, naším úkolem a naší společnou zodpovědností je představit reformy, které dají budoucím generacím českých zaměstnanců jistotu důstojné penze, a ideálně se společně, společně shodnout na základu pro další fáze reforem, které by měly penzijní systém ještě více zefektivnit a personalizovat. To, co naopak dělat nesmíme, nikdo z nás, je jakýmkoliv způsobem občanům České republiky naznačovat, že se tím nemusí trápit, že řešení pár let počká, že jsme to zatím zvládli. To si myslím, že by bylo sdělení, které by bylo mimořádně krátkozraké a mimořádně nebezpečné. Tyto problémy, o kterých jsem tu mluvil a které jsou naprosto evidentní, nezmizí samy od sebe. Nevyřeší se tím, že je budeme ignorovat. Ty problémy tu budou dál a stejně se budou muset vyřešit, ale každý odklad, vidíme to už teď, každý rok, kdy je neřešíme, to jenom celé prodražují a komplikují.

Dámy a pánové, těch posledních několik měsíců nebylo z tohoto hlediska opravdu šťastných. Věřím, že jsme dělali všechno pro to, abychom našli kompromis, na kterém by se shodla většina relevantních politických stran v České republice. O jednání se opakovaně pokoušel pan vicepremiér Marian Jurečka, inicioval je i prezident republiky. Myslím, že byla šance najít alespoň na něčem shodu. Možná se mýlím, možná jsme to byli my, kdo někde udělal chybu, protože ta skutečnost je taková, že shodu všech relevantních politických stran se nám zatím najít nepodařilo.

Proto se na vás obracím, na vás všechny, i jménem budoucích generací, i jménem těch, kteří dnes přispívají na důchody pro svoje rodiče a prarodiče a právem očekávají, že se k nim společnost za 20 či 30 let neobrátí zády. Obracím se na vás jménem všech těchto lidí, abychom tyto problémy překonali a abychom se věcně a konstruktivně soustředili na to, co je podstatné pro naši společnost. Upřímně řečeno, za 25 let si málokdo vzpomene, kdo byl v roce 2024 předseda české vlády nebo kdo byl předseda opozice, ale každý za těch 25 let bude citlivě vnímat, jestli má nebo nemá důchod, jestli má na to stát dost peněz a jestli je česká společnost nadále schopna udržet mezigenerační solidaritu. To bude to, co bude lidi za 25 let zajímat. Prosím, abychom to měli na paměti. Prosím, mysleme trochu méně na sebe a trochu více na ně.

Reforma penzí už bohužel nemůže čekat. Musíme udělat první kroky. Ta opatření, která dnes představujeme, určitě nejsou dokonalá a dají se vylepšit, nebráníme se tomu, ale dohromady představují funkční řešení, s nímž můžeme společně dál pracovat. Řešení, které významně pomůže udržitelnosti státního rozpočtu, dá lidem nesrovnatelně větší jistoty, než mají dnes, a přitom zachová postupné zvyšování důchodů. Řešení, které občanům a občankám České republiky garantuje důstojnou, předvídatelnou penzi po čtvrtinu jejich života. Řešení, které podporuje odpovědné a pracovité, odměňuje rodiny či pracující seniory, počítá s dopady náročných profesí na lidské zdraví či vlivem rodinného života na profesní kariéru, A také řešení, které je možné v budoucnu velmi snadno rozvinout, doplnit o další nástroje, pokud k tomu bude politická vůle.

Proto vás, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, žádám, abyste zvážili podporu dnes představované důchodové reformy, která České republice přinese větší stabilitu a klidnější udržitelnou budoucnost. Děkuji vám. (Potlesk koaličních poslanců.)

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Nyní prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro prvé čtení, kterým je pan poslanec Michael Rataj. Pak budeme pokračovat rozpravou a avizovanými přihlášenými. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Michael Rataj: Děkuji za slovo, paní předsedkyně. Vážený pane premiére, vážení členové vlády, milé kolegyně, milí kolegové, byl jsem pověřen, abych vás stručně seznámil se sněmovním tiskem číslo 696. Jedná se o vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.

Návrhem zákona se vláda České republiky zabývala na své schůzi 30. dubna 2024, poslancům byl rozeslán jako tisk 696/0 dne 7. května 2024.

Návrh zákona přináší do oblasti základního důchodového pojištění zásadní parametrické úpravy a další reformní kroky, jejichž účelem je posílení jeho finanční a sociální udržitelnosti. Předkládaná novela směřuje ke splnění jednoho z cílů důchodové reformy, to jest zlepšení finanční udržitelnosti průběžného systému starobních důchodů, a tím reaguje na demografický vývoj, kdy bude méně pracujících na více důchodců.

Jak už zde nastínil pan premiér, navrhovaná úprava přináší soubor 12 optimalizačních opatření. Je to: zavedení mechanismu navazujícího hranici pro odchod do starobního důchodu na naději dožití; dále snížení hranice pro odchod do starobního důchodu u osob dlouhodobě vykonávajících riziková zaměstnání, takzvané náročné profese; dále postupné parametrické úpravy směřující ke zpomalení růstu nově přiznávaných důchodů; zvýšení minimální procentní výměry starobního důchodu a invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně na 10 % průměrné mzdy a tomu odpovídající adekvátní navýšení minimální procentní výměry u ostatních druhů důchodu; dále zrušení zvyšování starobního důchodu za výdělečnou činnost vykonávanou souběžně s jeho pobíráním v plné výši a nahrazení tohoto benefitu slevou na pojistném na důchodové pojištění; a v neposlední řadě mírnější krácení takzvaného předčasného starobního důchodu při získání 45 let pojištění.

Dále návrh zavádí hodnocení úspěšně dokončeného doktorského studia jako náhradní doby pojištění, snížení věku potřebného pro vznik nároku na takzvaný odložený starobní důchod, prodloužení lhůty pro obnovu nároku na vdovský, vdovecký důchod z dvou let na pět let, nahrazení takzvaného výchovného za první a druhé dítě novým typem ocenění za péči ve formě takzvaných fiktivních vyměřovacích základů, zavedení takzvaných fiktivních vyměřovacích základů jako ocenění za péči o závislou osobu a zavedení dobrovolného sdíleného vyměřovacího základů manželů a registrovaných partnerů, takzvaný rodinný vyměřovací základ.

Návrh dále přináší některá opatření technického charakteru, jejichž cílem je zefektivnit a modernizovat některé procesy související s prováděním důchodového pojištění. Snahou bylo zachovat v maximální možné míře kontinuitu s dosavadní právní úpravou a vyhnout se výraznějším strukturálním zásahům. Výhodou tohoto řešení založeného především na parametrických úpravách je jeho srozumitelnost pro laickou veřejnost a plynulá proveditelnost v provozních podmínkách orgánů sociálního zabezpečení.

Vzhledem k rozsáhlosti celé problematiky a řadě přihlášených přednostních práv, která se ke sněmovnímu tisku vyjádří, považuji zpravodajskou zprávu v tomto zestručněném rozsahu za dostatečnou a tímto vám děkuji za vaši pozornost.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Děkujeme panu zpravodaji. Nyní tedy otevírám obecnou rozpravu. Ještě nejdříve načtu omluvy, v mezičase jich přišlo hned několik. Pan poslanec Bžoch se omlouvá z celého jednacího dne z pracovních důvodů, Vladimíra Lesenská od 17.30 z rodinných důvodů, Jana Mračková Vildumetzová od 13 do 13.40 z osobních důvodů, Patrik Nacher od 15.30 do 17.30 z pracovních důvodů a Antonín Tesařík od 14.15 do 16.45 ze zdravotních důvodů. Z členů vlády pan ministr Baxa bere zpět svou omluvu, ale omlouvá se následně tedy od 19.30 z pracovních důvodů. Dvořák Martin se omlouvá do 19 hodin z pracovních důvodů a Rakušan Vít od 18 hodin z rodinných důvodů.

Nyní tedy vystoupí pan předseda Babiš, následuje pan ministr Jurečka. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Andrej Babiš: Dobrý den všem. Vážené poslankyně, vážení poslanci, vážení spoluobčané, dnes se tady scházíme z jednoho důvodu, a to abychom projednali záměr pana Fialy a pana Jurečky a celé vládní pětikoalice, jak okrást naše důchodce a budoucí důchodce, dnešní zaměstnance. Fialova vláda sice mluví o nějaké reformě penzí, ale přitom to není nic jiného než prachsprosté snižování valorizace důchodů a zvyšování odchodu věku do důchodu. To, co nám tady ve Sněmovně předkládáte, není žádná reforma, ale obyčejná změna čísel a výpočtů, kterým nikdo nerozumí a která je zcela nespravedlivá vůči nejen současným, ale i budoucím důchodcům. Ten materiál - já jsem se dneska ráno ptal našeho stínového ministra Juchelky, aby mi vysvětlil ten podklad, 333 stran. Já tomu nerozumím, co tam je napsáno. Vůbec tomu nerozumím, ta hausnumera - a já vůbec nevím, jak pan Stanjura bude dělat rozpočet na rok 2026 a prognózu 2027, 2028 a kolik v tom rozpočtu ušetří. My ani nevíme, ta vaše hausnumera jestli platí od roku 2050, nebo do roku 2050. Absolutně nesrozumitelné. A přitom je to tak jednoduché, protože stačí jenom mít příjmy. Ale vy nevíte, co jsou to příjmy.

Takže to, co dneska předkládáte, je naprosto skandální a s tím já i celé hnutí ANO bytostně nesouhlasíme. A otevřeně přiznávám, že jsem ve střetu zájmů. Ne kvůli svému důchodu, protože svoji penzi stejně posílám samoživitelkám, ale jsem ve střetu zájmů proto, že mám rád lidi, naše občany, a proto mi záleží na tom, jaký mají život.

Strašně mě pobavila hned první věta pana premiéra, kde nám říká, že "naše společnost bohatne". Fialova vláda zvolila nejprimitivnější a nejvíce asociální způsob, jak situaci řešit. Dámy a pánové z ODS, STAN, TOP 09, KDU-ČSL a Pirátů, že byste se zajímali o to, jestli neexistuje nějaké lepší řešení, které by nemělo takový dopad na naše lidi? A přitom je to jednoduché. Ano, jde o příjmy, které vy neumíte sehnat, nebo se jich dokonce vzdáváte. Že byste se inspirovali jinde ve světě, kde na důchody vydávají vůči HDP více a vše funguje a jsou důchodci spokojeni? Že byste hledali nové příjmy a bojovali proti šedé ekonomice, kterou jste nechali tady rozbujet? Ano, šedá ekonomika bují. Všechna ta opatření, zrušení DPP, DPČ, EET. Že byste zavedli znovu EET, které přinášelo do kasy 15 až 20 miliard ročně? Že byste šetřili na sobě, politických trafikantech, kamarádíčcích a rodinných příslušnících, chlebíčcích a výletech po světě za peníze daňových poplatníků? Že byste se snažili rodiny s dětmi podporovat než jim naopak všemožně házet klacky pod nohy? Tak to vůbec! Hlavně abyste s tím měli co nejméně práce, a rychle od toho.

Práci odfláknete a okrádání českých občanů zabalíte do vzletného názvu "důchodová reforma", stejně jako obyčejné zvyšování daní nazýváte "konsolidací veřejných financí".

Nejde ale jen o vaši naprostou aroganci, asociálnost a neschopnost. Je to především porušení dalšího z mnoha předvolebních slibů Fialovy vlády. Nepamatujete si, co jste voličům slibovali? Tak já vám to rád připomenu. Slibovali jste, že chcete, cituji, "udržet stávající valorizační mechanismus důchodů". A pan premiér Fiala výslovně v listopadu 2022 slíbil, že ohledně důchodového věku 65 let se, cituji znovu, "za dobu působení mé vlády se v tomto ohledu nebude nic měnit". Nebude nic měnit. "A nejsou pro to ani důvody." Citace.

Tak jak to u pana premiéra Fialy a ostatních politiků pětikoalice bývá zvykem, nic z toho nebylo míněno vážně. Jak pan Stanjura myslím vzpomněl, že to bylo zase jenom takové marketingové heslo. Takže pan premiér zase lhal. Že to dopadlo stejně jako sliby, že nebudou, tahle vláda, navyšovat daně, že budou bojovat proti legální migraci, že nedopustí zákaz výroby a prodeje aut se spalovacími motory, nebudou zvyšovat daň z nemovitostí a tak dále. Jedna lež za druhou. Takže důchody se budou snižovat a věk odchodu do důchodu taky. Lidé, kterým je dneska 25 let, půjdou podle vašeho návrhu do penze v 70, třicátníci v 69 a dnešní padesátníci v 68 letech. Takže to je skutečně neuvěřitelné. Jak k tomu vůbec ti lidi přijdou?

Pane premiére, možná byste mohl navštívit nějaké výrobny, kde lidé pracují u linky a dopoledne mají patnáct minut na kafe a na oběd mají dvacet minut, jinak tam tráví samozřejmě osm hodin.

Neustále opakujete, že osekáváním důchodů a zvyšováním věku odchodu do důchodu zachraňujete rozpočet, že zatahujete za záchrannou brzdu, že se snažíte chránit mladší generaci, aby i ona mohla pobírat důchody. Tvrdíte, že bez těchto opatření důchodový systém zkolabuje, a jako obvykle je to jedna velká nestoudná lež. Strašíte lidi, vyvoláváte nejistotu a jen rozeštváváte společnost. A dělali jste to vždy. Už v roce 2010, kdy ODS, TOP 09 a STAN byly ve vládě, jste tvrdili, že důchodový systém je před kolapsem. Vždycky tím chcete zamaskovat nějaké vaše kšeftíky, jako pokoutně schválené a o inflaci pravidelně valorizované církevní restituce, které nás mimochodem stály 168 miliard a inflační doložka jim nese 8 miliard. To jste nezarazili jak našim důchodcům. Zvláštní, že samozřejmě tahle valorizace nevadí a žádná velká hospodářská škoda nevzniká. Ale u našich důchodců je to podle vás úplně naopak. A ta drzost je nazývat, že jsou hospodářskou škodou, na to se nedá zapomenout!

A teď jste bohužel znovu u moci a znovu se chystáte utratit minimálně 300 miliard za předražené stíhačky F-35 a vše, co je kolem. A to nemluvím o drobných, jako jsou stamilionové informační kampaně pro spřátelená média, miliony pro michelinského průvodce, vytváření nových postů a trafik pro vaše spolustraníky a kamarádíčky, nesmyslné dotace na elektromobily a tak dále. Abyste na to měli peníze, tak odrbete naše lidi inflací, plošně jim zvýšíte daně, osekáte důchody, rušíte daňové úlevy pro rodiny s dětmi, zatěžujete firmy a podnikatele a tak dále. Na své priority peníze najdete ale hned! Když jde o to zlepšit životní situaci českých občanů, tak to ne. A lidem se snažíte tvrdit, že si půjčujete na důchody? A na stíhačky si nepůjčujete? Nebo na munici pro Ukrajinu? To si také nepůjčujete?

Takže to není o tom, že by nebylo na důchody pro stávající důchodce a zaměstnance a další generace. To je o tom, že vy nechcete dát peníze na důchody a chcete je utrácet za něco jiného. Je to o prioritách. A naši důchodci, starobní i invalidní, ale i zaměstnanci pro vás prioritou prostě nejsou a nikdy nebyli. Nejen důchodci, ale i naši občané jsou pro vás až na posledním místě. A to je právě ten zásadní rozdíl mezi vaší vládou a hnutím ANO. Pro nás byli, jsou a vždycky budou čeští občané a Česká republika na prvním místě. Kvůli tomu nás různě nálepkujete. Jednou jako populisty, jindy extremisty, také se nestydíte o nás mluvit jako o proruských. A jediný důvod je, že nesouhlasíme s tím, jakým způsobem ničíte naší zemi, co máte za politické priority a jak rozdělujete zemi.

Musím tady trochu odbočit a vrátit se k tomu, co se dělo po atentátu na Roberta Fica, kterého málem zavraždil stoupenec tamní opozice. To bylo výzev, aby politici přestali rozdělovat společnost, nebo že to může špatně dopadnout! To jsem říkal už během komunálních voleb a prezidentské volby, kdy mně a mé rodině chodily výhrůžky smrtí, ale i fyzické útoky. Tehdy to většinu politiků a novinářů nechávalo v podstatě klidnými. Probudil je až atentát na slovenského premiéra. To se najednou vyrojilo tolik mravokárců a byla učiněna přehlídka pokrytectví. Já jsem se od té šílené události odmlčel, jen jsem panu Ficovi popřál hodně sil. Řekl jsem, že se za něj modlím, a druhý den jsem vyzval ke zklidnění. Nevystoupil jsem ani ve Sněmovně, na nikoho jsem neukazoval, nikoho jsem nevinil. A jak jste se zachovali vy? Pistole, ze které střílel atentátník, obrazně řečeno ještě nevychladla a začali jste zase šponovat nálady a zase do toho míchat Rusko. Nadávali jste nám do nějakých Putinových užitečných idiotů a druhým dechem říkáte, že premiér vede prý boj za charakter demokracie? To si děláte srandu? Zase jste nás onálepkovali jako populisty. Mluvíte o tom, že jsme nedemokratičtí, a pak máte tu drzost dodat, jak je to hrozné, jak je společnost rozdělená a že si vlastně za to můžeme sami.

Vždyť vy nemáte jiný program, než Antibabiše! Viděli jsme to i před zahájením vaší kampaně SPOLU do evropských voleb. Pochopil bych to v opozici, ale vy s tím si nedáte pokoj ani ve vládě. Absurdně mě označujete za nějakou bezpečnostní hrozbu. Mě a hnutí ANO stále dokola lživě obviňujete ze sympatií k Rusku, malujete nám ruské vlajky na tváře. Mě jste dávali na plakát i s Putinem? A přitom pan Fiala a pan Stanjura seděli v Nečasově vládě, která si padala s Putinem kolem krku. Opozici válcujete, nálepkujete nás jako extremisty a populisty. Lidi s jiným názorem na řešení konfliktu na Ukrajině nebo na Evropskou unii, nelegální migraci označujete za dezoláty a o sobě mluvíte jako o demokratech? Tak to je fakt dobrý vtip! Naopak pan Fiala a vy všichni tím, že normální, standardní politický boj absurdně povyšujete na jakýsi boj dobra se zlem, mohutně přispíváte k napětí ve společnosti.

Překvapuje mě, že zrovna pan premiér Fiala mluví o šíření nenávisti, když to byli členové ODS, Pirátů a dalších vládních stran, kteří nám nabourávaly mítinky. Když členové ODS v podstatě přejí vážně nemocných lidem smrt. Členové vašich stran přáli smrt i mně. Také mě posílali do vězení. A pan Fiala má tu drzost mluvit o útocích na rodinné příslušníky, když politici ODS, TOP 09 a KDU-ČSL zneužívali mého psychicky nemocného syna pro vlastní politicky prospěch? To je pravý hnus! Ne když sdílím investigativní video o tom, jak si pan premiér Fiala udělal kolem brněnské Masarykové univerzity de facto rodinný podnik. Ne, já jsem na jeho rodinu nikdy neútočil.

Důvod, proč systematicky pracujete na rozdělování společnosti, je jednoduchý a naprosto cynický. Snažíte se jen odvrátit pozornost od skutečnosti, že jste podvedli vlastní voliče a porušili snad všechny své předvolební sliby. Nezvýšíme daně, cena elektřiny neporoste. Že jste se odstřihli od ruského plynu a ropy, nezvýšíte věk odchodu do důchodu, budeme bojovat proti legální migraci, nedopustíme zákaz spalovacích motorů a tak dále. Že kromě drahoty a propadu životní úrovně máte nulové výsledky, že nehájíte zájmy České republiky a našich občanů a že jste zcela nekompetentní vládnout a spravovat naši zemi. Právě tam míří naše konkrétní kritika. A veškerá vystoupení za tímto pultem jsem vždycky měl vyzdrojovaná, byl to vždycky přehled titulků a článků v našich médií.

Úkolem opozice není ulehčovat vám život a umetat cestičku, ale nastavovat vám zrcadlo, abyste viděli svoje vlastní lži. Ne vždy se nám každý výrok povedl, to uznávám. Ale neútočíme v osobní rovině. Vymezujeme se proti vašim výmyslům, překrucování faktů a nevýsledkům. Vždyť vy jen prodáváte naši práci! Vidíme to v dopravě nebo u jádra nebo ve zdravotnictví. Ano, býváme ostří, ale naše kritika je věcná, postavená na číslech a faktech, ne na pohádkách o boji dobra se zlem. To dělají jen zoufalí lidé bez argumentů. A to děláte vy!

Když jsem mluvil o těch, kteří rozdělují společnost, tak ještě nesmím zapomenout na některé novináře. Právě oni jsou ti největší mravokárci. Ale nenarazil jsem na sebekritický komentář, který by se střízlivě díval i na roli médií na stavu společnosti. Přitom jsem přesvědčený, že na míře rozdělení společnosti mají někteří aktivističtí novináři a komentátoři lví podíl. Už dvanáct let jste v mém případě a hnutí ANO svědky nehorázných manipulací u údajně seriózních médií, na přebalech, v titulcích, které navíc mění za chodu, při kladení návodných otázek, překrucování odpovědí, manipulativní práci s fotografiemi, skákání do řeči, výběru hostů a tak dále.

Stačí se jen podívat na poslední kampaň, v uvozovkách, kterou vůči mně rozjela část mediální fronty kvůli tomu, že jsem řekl, že bývalý britský premiér Boris Johnson v březnu 2022 zabil mír mezi Ruskem a Ukrajinou. Prý že to říká ruská propaganda. Tak upřímně nevím, co říká ruská propaganda, protože se o ni nezajímám. Ale v západních médiích je těch informací o Johnsonově vlivu celkem dost. Psala o tom třeba i ukrajinská Pravda. Ale bát se nebojí označit i někteří čeští novináři. Ano, i někteří mají tu odvahu říct objektivní informace. Stačí myslet a nemít přes oči antibabišovské brýle.

Právě na sociální síti Twitter nebo X se řada novinářů už úplně utrhla z řetězu, otevřeně fandí Fialově vládě, dehonestují mě, ANO a naše politiky, a někteří dokonce dehumanizují naše voliče, označují je za "to" za tichého souhlasu svých redakcí. To není už jen snaha zaujmout a mít co nejkřiklavější titulek, ale ze všeho čiší touha vyhecovat lidi a co nejvíc zatopit Babišovi. To vytváří skutečně nebezpečný, třaskavý koktejl. Ale to jsem udělal jenom takovou odbočku, protože od toho nešťastného atentátu jsem se k tomu nevyjadřoval na rozdíl od politiků pětikoalice.

Takže zpátky k důchodům a neslavné Nečasově vládě, ve které seděl pan premiér Fiala a pan ministr Stanjura. Ta po sobě zanechala deficit důchodového systému 48,87 miliardy korun. Od nástupu do vlády jsme ten deficit postupně snižovali, v roce 2014 jsme nastoupili do vlády, protože jsme vybírali daně, protože jsme zavedli Daňovou Kobru, protože jsme zavedli EET, protože jsme zavedli kontrolní hlášení, protože jsme snižovali VAT gap, to je to, co tady rozkradli ti různí pseudopodnikatelé na spotřební dani za paliva. Pamatujeme si LTO? Ne? To už bylo dávno. Takže potom se nám povedlo, de facto v roce 2018 byl důchodový systém v přebytku 18,6 miliardy a v roce 2019 už byl v přebytku 16,4 miliardy korun a v roce 2021 po covidovém propadu byl důchodový systém téměř vyrovnaný, deficit byl jen 2,26 miliardy korun. V takovém stavu jsme vám předali důchodový účet. A od té doby se demografická data nijak zásadně nemění.

To, že máte důchodový účet v minusu skoro 85 miliard - letos 60 a minulý rok 24,4 - je především kvůli vaší neschopnosti zvládnout inflaci a proto, že jste ekonomicky úplně zoufalí a kvůli vám jsme jedinou evropskou zemí, která se stále nevrátila na předcovidová čísla z hlediska růstu HDP. Když se bude dařit ekonomice, bude důchodový účet vyrovnaný znovu. Takže to jde za vámi. A lze stále řešit, aniž byste museli odrbávat naše důchodce.

Podle zprávy Národní rozpočtové rady z roku 2022 je podíl starobních důchodů HDP 7,7 %, což je de facto průměr nejvyspělejších zemí světa OECD. Absolutně neplatí, že s odchodem silných populačních ročníků by výdaje stouply natolik, že by byl systém neufinancovatelný. V nejvytíženějším období po roce 2058, po odchodu takzvaných Husákových dětí do důchodu, bude podíl 11,5 %, což je ale stále méně, než v současnosti vydávají země, jako je například Rakousko - 13 %, Francie - 14,5 % nebo Itálie - 15,9 %. Navíc v České republice podíl pár let poté zase klesne cirka na 10,5 % HDP. To jasně ukazuje, že důchody nebudou tím, co by mohlo rozvrátit veřejné finance, a že jde jen o snahu pětikoalice manipulovat s občany. A než tady zase začnete vytvářet nějaké výmysly, že na dnešním stavu máme taky vinu, tak chci ujistit občany, že rozhodne nemáme.

Já jsem se ráno, když jsem cvičil, díval na CNN, jak vystupoval pan ministr Jurečka, kde tedy se snaží nějakým způsobem manipulovat fakta. Pan Jurečka seděl s námi ve vládě, to byla vláda sociální demokracie, KDU-ČSL a hnutí ANO. A jelikož jsme byli úspěšní jako hnutí ANO, dali jsme veřejné finance do pořádku, snižovali jsme daně, vybírali jsme daně, tak se domluvil pan Sobotka s KDU-ČSL a z vlády mě vyhodil. Takže tvrdit dneska, že my jsme byli ve dvou vládách, ke druhé se dostanu, je samozřejmě nesmysl a manipulace. My jsme nikdy Ministerstvo práce a sociálních věcí s výjimkou několika měsíců naší menšinové vlády bez důvěry, a my jsme nikdy neměli tu většinu, jak tady nás pětikoalice válcuje ve všem, občas udělá výjimku, například manželství pro všechny, tak to nás potřebovali, tak my jsme nikdy na to neměli zásadní vliv. Ano?

A já jsem se vyjádřil, a někdo to vždycky vezme a vytrhne to z kontextu, že nikdy žádná reforma nebude. A tohle taky není reforma. Důchody jsou jednoduché. Je to o příjmech. Vy vůbec nevíte, co jsou to příjmy. Vy nevíte, kde nehledat peníze, protože je hlavně utrácíte. Takže pan Jurečka, ráno jsem se na to díval, jak nás kritizoval. A v té druhé vládě, kde jsme tedy měli premiéra, tak jsme byli menšinová vláda. A MPSV byla podmínka sociální demokracie na sestavení vlády s námi. Takže my jsme splnili naše programové prohlášení vlády. Na rozdíl od vás, kteří žádné nemáte.

Vy nemáte žádné programové prohlášení vlády. Vy ho nevyhodnocujete, jak my ho vyhodnocovali, co tam bylo napsáno. Tam bylo napsáno, že zřídíme důchodovou komisi. A v té komisi seděli všichni - i opoziční poslanci! A kdo byl předsedou té komise? A to jsme ještě nevěděli, že předsedkyni té komise bude mít jistá univerzální kandidátka na jakoukoliv politickou funkci, která kdysi řídila univerzitu, kde se kšeftovalo s tituly. Všichni tam byli. My jsme to nevěděli, že to je jenom PR. A jak to skončilo, ta komise? Ano, ta komise nám nebyla schopna vysvětlit příjmy. Tak jak vy se dneska vymlouváte, že nemáte peníze. No protože neumíte řešit příjmy. My jsme je řešili. My jsme ty peníze našli. A v tom je ten rozdíl. Tak by bylo dobré, kdyby pan ministr Jurečka vlastně nemluvil o tom, co my jsme mohli a nemohli.

My jsme určitě Ministerstvo práce a sociálních věcí chtěli, protože je to největší rezort, který má největší rozpočtovou kapitolu, určitě je tam strašně moc témat k řešení. Ale nikdy jsme ho neměli.

Takže bych byl strašně rád, kdyby politici pětikoalice nemluvili o tom, co my a co jsme řekli a neřekli a co jsme řekli v nadsázce a tak dále.

Takže je to jednoduché. Pro důchodce potřebujeme peníze. To je všechno. Tady odznělo, ano, je malá porodnost. No pane premiére, nevím, proč je malá porodnost. Kdybyste vy tady stál na mém místě a bylo by to naopak, tak byste řekl, že je to naše vina. No tak možná ti lidi nevidí za stávající situace tu perspektivu, ale to neznamená, že ty příjmy do toho rozpočtu nemůže přinést někdo jiný. My samozřejmě preferujeme prorodinnou politiku. Vy se tady chlubíte, kolik Ukrajinci přinesli do rozpočtu, takže dneska mluvit o tom, co bude v roce 2050, to mě skutečně fascinuje, ty výpočty, ta hausnumera, fakt neuvěřitelné.

Vy nás také obviňujete, že nemáme žádný návrh. No my máme návrh, my jsme měli jasné návrhy. Náš návrh je jasný: maximální věk odchodu do důchodu je 65. My chceme udržet stávající formulu. Já jsem se dneska ptal kolegy Aleše Juchelky, jak se mě to týká, to, že vlastně měníte ten vzorec. Minulých devět měsíců byla negativní reálná mzda. Kvůli vám, vy jste způsobili inflaci. Vy jste nechali vydělat výrobcům elektřiny stovky miliard a teď zbrojařům. Vy jste to udělali. Takže v podstatě mi nebyl ani schopen říct, kolik to je peněz. Je to 200 korun krát 12 měsíců krát počet důchodců? Kolik tedy? Ať mi to někdo vysvětlí. Když 333 stran o ničem. Tam není jedno číslo! Ale já se k tomu ještě dostanu.

Takže my samozřejmě máme jasné představy, protože my jsme vždycky měli starost o důchodce. A hlavně o zaměstnance, to se týká zaměstnanců, ano? Jak to bude s důchody pro stávající zaměstnance. A my jsme tady neni od toho, abychom to vlastně tady řešili za vládu. My jsme to jasně dokázali, když jsme byli ve vládě. A to, že to neprošlo, protože nebyla shoda na tom, že sociální demokracie chtěla všechno zdanit, aby našli ty příjmy, no tak my jsme byli proti a my jsme to chtěli řešit jiným způsobem. A nejlepší finále bylo, když jsme pozvali paní předsedkyni té komise, aby nám to vysvětlila, tak to finále bylo to, že ministryně nepřišla na tu schůzku a paní předsedkyně nám řekla, že vlastně ona s tím nesouhlasí. Takže tam jsme pochopili, že to všechno bylo jen PR, aby někdo byl v televizi, aby tam někdo něco vykládal, co i tak nenastalo.

Takže my jsme v rámci našeho projektu, který my předložíme příští rok, když půjdeme do sněmovních voleb, tak jsme chtěli v rámci druhého pilíře motivovat ekonomicky aktivní lidi, kteří by si dobrovolně spořili na stáří a přinesli tím během další generace nové peníze do systému. A pilíř je možné rozvést do řady variant včetně té, že by do něj přispíval povinně zaměstnavatel a vytvářel další motivaci. Na rozdíl od druhého pilíře Nečasovy reformy, kde si lidé měli spořit přes soukromé fondy, by byl náš druhý penzijní pilíř garantovaný nebo spravovaný státem, kde je záruka, že v těch fondech investované peníze nedopadnou špatně. Takže to je ten rozdíl.

My jsme vám už poradili, řekli jsme vám, kde je příjem, a vy stále opakujete, že nemáme nějaký návrh. No proč bychom to dělali? To je naše know-how. My jsme byli ve vládě, na důchody peníze byly. Vy jste byli ve vládě, na důchody peníze nebyly, v roce 2010 jste to říkali za Nečasovy vlády. A teď to opakujete! Kolik jste dali důchodcům ODS v roce 2010? Nula! Nula. To, že jste strašili, že nebude. Byla to lež! A 14 let poté stále peníze jsou. Takže vy jenom strašíte důchodce, abyste okradli a všechny občany abyste zdanili. To je ta koncepce a je to jednoznačné.

Takže naším úkolem není odvádět za vás práci, když pan premiér, když jsme chodili na Hrad, vlastně řekl, že jeho to vlastně ani moc nezajímá a že on to prosadí na sílu. Prosadíte na sílu. No všechno prosazujete tady na sílu. Jasně, vy jste to dopředu deklarovali, takže přestaňte už si hrát na něco, že chcete s námi o něčem jednat. Vy jste chtěli jenom to, abychom asistovali u tohoto projektu, který obere zaměstnance a důchodce o peníze a budou pracovat déle. To je všechno.

Celá vaše koalice ODS, STAN, TOP 09, Piráti a KDU-ČSL si nikdy nevážila našich důchodců. Vždycky jste jimi pohrdali! Lidi, kteří vybudovali naši zemi, nazýváte hospodářskou škodou! Nemáte rádi důchodce a zaměstnance, jen s velkými obtížemi to skrýváte. A pan premiér se tady chlubí, o kolik stoupl ten důchod. No proč? No protože to byl zákon, zákon ohledně valorizace důchodů v rámci inflace. Takže ne váš zákon. Kdyby to bylo na vás, tak byste to určitě zrušili a nedostali by vůbec nic. A i to jste vlastně zabili. Zabili. A Ústavní soud vám bohužel dal za pravdu. Takže každý důchodce přišel o 1 000 korun měsíčně za těch sedm měsíců. Vy jste byli v opozici, tak jste se svým nepřátelstvím vůči našim seniorům netajili. Předsedkyně TOP 09 paní Pekarová, předseda STAN Rakušan zvyšování důchodů označovali za uplácení. Pan premiér Fiala valorizace penzí nazýval nezodpovědným populismem. Bylo by dobré, pane premiére, kdybyste si už přečetl ve Wikipedii, co je ten populismus. Já to mám tady připravené. Jedná se o elitu a elitářství, to jste vy, a o lid. A my jsme tady pro lidi, pro lid. Takže rádi jsme populisti. Vy se snažíte vytvářet, že populismus je nějaké špatné slovo. Takže vy to takhle máte.

Pro osvěžení paměti občanů připomenu, jak to vypadalo, když jste byli u moci. V roce 2009, v Topolánkově vládě, brali senioři průměrný důchod 10 028 korun měsíčně. Pak nastoupila Nečasova vláda, ve které pan premiér i pan ministr financí seděli, která seniorům za to, že se v kampani nechali přemluvit a hlasovali pro ODS, TOP 09 a STAN, odvděčila se tím, že jim v roce 2010 zvedla o nula - nula - korun českých. O tom jsem už mluvil. Nula nula nic. Pak šla Nečasova vláda do sebe a důchodcům přidala závratných 45 korun. Už tehdy jste tvrdili, že to seniorům stačí, protože si umějí vystačit s málem. Ano, naše generace vlastně vyrůstala v jiných poměrech, skromných poměrech. A děti pro nás byly vždycky prioritou. Radši jsme si vzali a dali to dětem. A na tyto city vy jste vždycky hráli.

V roce 2013 brali senioři po Nečasově vládě průměrný důchod 10 913. Když si to vezmeme od roku 2009 - 10 028 a 10 913 - takže to je za 9, 10, 11, 12, 13, za 5 let... nebo za 4 roky jste jim přidali kolik? Necelých 900 korun. Takže ani ne tisícovka. Za 4 roky. Za 4 roky jste nedali seniorům ani tisícovku.

Mimochodem tady nějaký ten výpočet těch hausnumer, i co pan premiér tady mluvil, o kolik kdy bude jaký důchod, tak já bych skutečně rád viděl, kdo tohle vypočítal a jakým způsobem. Takže ani tisícovku za 4 roky! Takže vás hanba tehdy nefackovala a nefackuje ani nyní, kdy letos jste důchody valorizovali jen o 360 korun. Ano, ale k tomu se ještě dostanu.

V roce 2017, kdy jsem se stal premiérem, byla průměrná penze 11 745 korun a jeden z našich klíčových předvolebních slibů byl, že průměrný důchod v roce 2021 přesáhne 15 000 korun. V lednu 2022 dosáhl průměrný důchod 16 280. Takže na rozdíl od vás my jsme vždy v našich předvolebních slibech i v programovém prohlášení vlády měli čísla, i například mzdy učitelů. Ano, 16 280. Průměrně naše vláda zvedala důchody téměř o 1 000 korun rok co rok. Hnutí ANO totiž vždy své předvolební sliby bere vážně. Lidem nad 85 let jsme přidali 1 000 korun měsíčně navíc. V prosinci 2020 každý senior dostal jednorázový příspěvek 5 000 korun kvůli pandemii a navýšili jsme jim i příspěvek na léky. Pomohli jsme prosadit, aby od 1. ledna 2023 se důchod seniorům zvýšil o 500 korun za každé vychované dítě.

A pan Jurečka tady tehdy a dneska, nebo teď už asi ne, deklaroval, že je to také jeho zásluha. A teď je vlastně první ministr práce a sociálních věcí, který jde proti důchodcům. Nejenom proti důchodcům, ale proti sociální péči a tak dále, celý ten rezort. Já jsem si vždycky myslel, že když začala tahle vláda, že právě KDU-ČSL odchovaná ve vládách se sociální demokracií bude hrát tu roli sociální strany, protože samozřejmě bez poslanců KDU-ČSL tahle vláda nefunguje. Ale opak se stal pravdou. Takže první ministr, který vlastně zvedl ten prapor a jde proti důchodcům. To je skutečně neuvěřitelné!

Takže od 1. ledna 2023 jsme prosadili, ano, důchod seniorům se zvýšil o 500 korun za každé vychované dítě. Ano. A samozřejmě naše jedna z vlajkových lodí 75% sleva na jízdné ve vlacích a autobusech, kterou Fialova vláda okamžitě sesekala, jakmile se dostala k moci. To byla obsese. Tohle prosadil Babiš, tak hned to vezmeme. Takže pro vás asi je nepředstavitelné, že přijde za vámi důchodkyně z Liberce, ukáže mi, kolik má důchod díky nám, a že konečně navštíví vnučku v jižních Čechách, protože na to neměla. Takže vy jste jim to zase vzali.

Takže my jsme přidávali seniorům proto, abychom napravili historické křivdy, kterých se na nich ODS, TOP 09 a STAN a další tradiční strany dlouhodobě dopouštěly, a také jsme důchodcům vytvářeli finanční polštář pro případ, že byste se opět dostali k moci a zase jste jim začali sahat na důchody. Takže bohužel historie se znovu opakuje. Kdybyste vylezli ze svých paláců a šli mezi lidi, tak byste zjistili, z čeho mají obavy. Většina stávajících zaměstnanců se bojí, že budou mít v důchodu nízké příjmy. Nikdo nechce odcházet do důchodu později. Váš plán zvyšovat věk odchodu do důchodu na 70 let je mimo jakoukoliv realitu. Lidé cítí, že je pětikoalice trestá za to, že vláda neumí nebo nechce vybírat daně nebo má jiné finanční priority.

Takže abych vám to ještě jednou shrnul, naše dvě hlavní výhrady zůstávají. Tou první je navyšování věku odchodu do důchodu nad 65 let s výhledem na 70. To je pro naše hnutí naprosto nepřijatelné. Klíčový parametr je doba dožití ve zdraví, nikoliv doba dožití. Podle dat Ministerstva zdravotnictví a Českého statistického úřadu se v průměru ve zdraví dožívají muži 60,9 roku a ženy 62,5. Věk dožití je u mužů 75,3 a u žen 81,3. Představa této vlády zřejmě je, aby lidé šli z práce do eldéenky, nebo nejlépe rovnou do hrobu. Stojím si za tím, že naši senioři mají po celoživotní práci nárok na to si svůj důchodový věk užít. Odmítám představu, aby důchodci odešli do penze co nejpozději a pár let v ní živořili a zatěžovali penzijní systém co nejméně.

Ano, co jste vy vlastně ještě udělali těm důchodcům v rámci například DPH na léky? Co bylo 10 %, navýšili jste na 12, ale ve skutečnosti za vaší vlády všechno zdražilo o 30 %. Daň z nemovitostí? Ty vdovy teď mají platit? Nejdražší elektřina v Evropě? To je všechno vaše dílo. Takže naši důchodci vybudovali naši zemi a díky nim je řada z vás tam, kde je. Proto hnutí ANO vždycky razilo politiku, že důchody mají být důstojné, protože jsou takovým symbolickým poděkováním celé společnosti našim seniorům za jejich celoživotní práci. Ti lidé mají na své důchody nárok. Ale já mluvím i o těch zaměstnancích, kterých je 4,5 milionu, a ti hlavně se musí zajímat o to, jak to bude s jejich důchodem. A ti hlavně mají strach. A ty jste vystrašili a těm berete hlavně peníze!

A s tím souvisí i naše druhá hlavní výhrada ohledně snižování valorizace důchodů. Hned v druhém roce vaší vlády jste důchodce za bílého dne okradli o 1 000 korun měsíčně a pak jste de facto zrušili systém mimořádných valorizací kvůli inflaci. O tom jsem už mluvil. Zrušili jste ho a nahradili jste to něčím jako sociální dávkou jen proto, abyste důchodcům dávali méně peněz a nemuseli jste jim kompenzovat vlastní neschopnost poradit si s inflací. Výsledkem bylo, že jste důchody valorizovali k 1. lednu 2024 o směšných 360 korun. Teď jste pod názvem důchodová reforma připravili další drakonické osekávání penzí, které se dotkne nejen budoucích důchodců, ale i těch současných. Senioři mají dostávat důchod založený na příjmech v předchozích letech a s řádnou valorizací pouze z jedné třetiny růstu reálných mezd, nikoliv z poloviny, jak to bylo za nás. Ano. A samozřejmě za posledních devět měsíců reálné příjmy klesají. Proč? Kvůli tomu, že jste způsobili inflaci! Jak? Kvůli tomu, že jste nechali vydělat výrobcům elektřiny! Jak jednoduché!

Takže ta rovnice je pak jednoduchá. Čím budou lidé starší, tím více bude jejich životní úroveň zaostávat za celou společností. Toto oslabení prvního důchodového pilíře je bezdůvodná a asociální změna, která poškodí statisíce příjemců důchodů a budoucích důchodců a uvrhne naše seniory do příjmové chudoby. Bavíme se o tisíci korunách (tisícikorunách?), na které by jinak měli nárok i lidé ze střední a mladší generace. Přitom senioři často čelí finančním obtížím a na rozdíl od pracující populace mají domácnosti důchodců omezené možnosti generovat dodatečné příjmy. Nějaké řeči o tom, že důchody jsou moc vysoké ve srovnání s čistou průměrnou mzdou, zcela odmítáme. Důchody opravdu nejsou při dnešní Fialově drahotě vysoké. Stačí se podívat, jaké byly ceny v roce 2021 a jaké jsou dnes. Všechno zdražilo o třetinu. Tak já doufám, že už všichni vědí, kolik stál tukový rohlík za Babiše. Zopakuju, korunu sedmdesát a za Fialy dvě sedmdesát. To určitě nejsou ta 2 % inflace. I ta vám teď stoupla.

Takže já nevím, s kým vlastně se chcete poměřovat. Česká republika je v lepším průměru - a za to se máme stydět? Nebo mají naši senioři být první na ráně, protože se měli za Babiše podle vás až příliš dobře? To je neskutečná neúcta vůči naší starší generaci. Potíž je v tom, že Fialova vláda a celá, v uvozovkách, slavná pětikoalice důchody považuje za sociální dávku, kterou může dle libosti škrtat, a podle toho k penzím přistupuje. V momentě, kdy z důchodu uděláme - děláte vy - sociální dávku, rozeštváváte společnost, stavíte jednu generaci proti té druhé, vedete řeči ve stylu, že když dáme dávku důchodcům, nemůžeme dát víc na rodičovskou a podobné řeči. Ano, ale to, co vy děláte, se týká všech zaměstnanců! To není jenom o důchodcích. To je o zaměstnancích. A je to samozřejmě o prioritách. Vy zkrátka peníze seniorům nechcete dát, tak aspoň to přiznejte.

Nejde ale jen o tyto dvě věci - zvyšovat věk odchodu do důchodu a snižování valorizací. Celý ten balík změn je chaotický a působí jako nedokončený koncept. Stačí si ty vaše návrhy přečíst. A já jsem skutečně vůbec tomu neporozuměl a také se zeptám pana ministra, kdyby nám to mohl dnes vlastně vysvětlit.

Každý ročník má odcházet do penze jinak. Informace o tom, kdy daný člověk půjde do důchodu, se dozví až v 50 letech. Rušíte výchovné, které tak srdnatě tady prosazovala KDU-ČSL, a chlubil se jím pan ministr Jurečka, pro seniory, kteří vychovali jedno nebo dvě děti, tedy pro naprostou většinu z nich, a přicházíte s jiným, méně výhodným systémem. Zvyšujete sice minimální procentní výměru všech důchodů, ale ve skutečnosti to bude znamenat u invalidních důchodů prvního a druhého stupně a vdovských a sirotčích důchodů jejich snížení.

Obrovské zmatky panují v seznamu povolání, která mají odcházet do důchodu dříve, chybí jasná pravidla pro dřívější odchody. A konečně děláte všechno pro to, aby normální lidi nemohli chodit do důchodu dřív, i kdyby si to zasloužili. Chcete totiž povolit odchod do předčasného důchodu nejdřív tři roky před dosažením důchodového věku místo dosavadních pěti let a potřebnou dobu důchodového pojištění pro předčasný důchod zvýšit z 35 let na 40. A to jste opozici jako vláda lidem slibovali, že dobu potřebnou pro dosažení nároku na důchod snížíte z 35 na 25 let. Další porušený slib, další lež! Stejně jako slib, že zavedete možnost, aby lidé mohli platit 1 % z důchodového pojištění rodičům nebo prarodičům. To jste také jaksi zapomněli splnit. Mám totiž takový pocit, že lidi, kteří chtějí do předčasného důchodu, považujete za flákače, kteří se vyhýbají práci. Vůbec vám nedochází, že spousta lidí míří do předčasného důchodu prostě proto, že už nemůže fyzicky pracovat. Místo toho, abyste se zaměřili na rekvalifikační programy, namísto toho, aby úřad práce podchytil jednotlivé pracovníky a nabídl jim změnu zaměstnání, snažíte se lidi udřít.

Takže si to zrekapitulujme. Přicházíte s chaotickými změnami, které nazýváte důchodová reforma, jejichž jádrem je snižování valorizace penzí a zvyšování věku odchodu do důchodu až na 70 let. Změny jste připraveni prosadit na sílu a převálcovat ve Sněmovně jako obvykle. Místo toho, abyste hledali příjmy, tak škrtáte a strašíte lidi, že nebude na důchody. Lžete, že na důchody nejsou peníze, cynicky proti sobě stavíte starší a mladší generaci. Ve skutečnosti jste se ale jen rozhodli, že na důchody nechcete dát peníze a že je dáte raději na něco jiného nebo někomu jinému. Prostě máte úplně jiné priority než zlepšovat život našim spoluobčanům.

Jak už jsem říkal, v tomto přístupu se s naším hnutím bytostně rozcházíte. Proto já bych chtěl ubezpečit naše občany a ujistit je, že v případě, že hnutí ANO bude znovu ve vládě, tak se znovu zasadíme o to, abychom dali vše zpět do pořádku. Valorizace důchodů budou jako dříve, aby penze byly důstojné, věk odchodu do penze opět zastropujeme na 65 letech a najdeme na důchody peníze. Stejně jako když jsme byli naposledy ve vládě, budeme našim seniorům projevovat úctu, jakou si zaslouží. A lidé dobře vědí, že hnutí ANO své předvolební sliby plní. Takže samozřejmě i pan ministr Jurečka byl ve vládě, která zastropovala ten věk odchodu do důchodu na 65 letech.

Já mám tady v ruce ten podkladový materiál. Ten de facto neobsahuje žádná čísla. Tady je nějaká tabulka, která tvrdí, teď nevím, jestli vlastně tady vy tvrdíte, že ušetříte 1,2 % z úpravy důchodového věku, ale jestli je to od roku 2050, nebo do roku 2050, jestli je to ročně nebo za jaké období, tak asi jsem to přehlédl a nerozumím tomu.

Zpomalení nárůstu nových důchodů po roce 2025 je také 92 miliard. Takže to jsou vlastně jediná čísla, kdy se člověk podívá na ten podklad, a měl jsem tedy na to málo času. Tak já skutečně tomu nerozumím. Mě by zajímalo, kdyby nám pan ministr Stanjura vlastně řekl, když bude dělat rozpočet na další rok, v příštím roce na rok 2026 a prognózu na 2027 a 2028, kolik tedy ušetř. Kolik je to tedy? Vy tvrdíte, že ušetříte tady 80 miliard, je to už příští rok na další rok? Já tomu nerozumím. Pokud oberete důchodce v průměru o 200 korun měsíčně, jak jsem to četl, tak samozřejmě to vychází na kolik? Šest, sedm, maximálně deset miliard? Nebo já nechápu, nejsou žádná čísla. Jako vy mluvíte o roce 2050. Tak nám řekněte, jaké bude HDP v roce 2050. Já bych to chtěl vědět, jak to chcete udělat. Vy mluvíte o roce 2050 a mezitím bude u moci šest vlád. Vy znáte jejich program? Vy víte, co vlastně budou prosazovat? To je úplně absurdní! Úplně absurdní.

Takže ten parametr, reálná mzda. Jaká bude? Devět měsíců klesala. Takže tam vešla inflace. Takže tady není žádné číslo. A ono se to ani neprojevuje v té prognóze, protože pokud prognózujete deficit v roce 2026 220 miliard, tak to jste toho moc neušetřili. Tak tomu fakt nerozumím. Jsou to věci, které jsou skutečně vycucané nevím z čeho, ale pokud vy umíte rok 2050, tak nám řekněte, když tohle začne platit od roku 2026, kolik ušetříte na té změně formule, to, že oberete ty důchodce a nedáte jim jednu polovinu reálných mezd plus inflaci, ale jenom jednu třetinu. Vždyť to jsou podle našich odhadů drobné. To jsou drobné! To není nic. Tak já nevím, proč to děláte. Je to absolutně vymyšlená věc mluvit o tom, co se stane v roce 2050. Tak to bych chtěl vidět někoho, kdo tohle může předpovědět. Podle mého názoru nikdo. Takže vy se pohybujete v rozsahu HDP, fajn, tak nám tedy řekněte, kolik to je, to HDP, v té tabulce to není, můžu si to tedy dovodit, 1,2 %, když tvrdíte, že ušetříte 92 miliard. Takže já tomu vůbec nerozumím a nevím, jaký dopad tohle bude mít na rozpočet v roce 2026 a prognóza na 2027. Tak to by bylo fajn vědět. Jediné, co vím, jak jsem se na to díval, že je moje dcera narozena v roce 2000, půjde do důchodu v 70 letech. Takže je to celé o ničem. je to celé o ničem. A vy jenom vlastně pokračujete v té strategii. A nechápu, jak vlastně ministr za KDU-ČSL, který seděl ve dvou vládách s ČSSD, vlastně s tím může, nebo několika vlád, spolu jsme tam byli, jak tedy změnil názor na to, že zrazu nemá rád důchodce.

No, k tomu projevu pana premiéra. No tak samozřejmě pan premiér nás baví, protože říká, že vlastně bohatneme. Tak já nevím, jak to vlastně pan premiér zjistil, že bohatneme. V tom poměru HDP v rámci EU jsme za vás už klesli asi o čtyři místa. Že máme kvalitní zdravotnictví. Ano, to žijete z toho našeho REACT-EU, jinak pan ministr zničil co se dalo, reformu psychiatrické péče, národní boj proti rakovině. Takže pozitivní trend je jenom to, že jsme vyhráli mistrovství světa v hokeji, pane premiére. (Potlesk v levé části jednacího sálu.) Žádný jiný pozitivní trend tady nenastal.

Vy jste říkal, že se snižuje porodnost. No a koho je to vina? Snižuje se podíl lidí, kteří budou pracovat. Jak to víte? Vy už vidíte do roku 2050? No tak kdybyste měli nějakou pořádnou rodinnou politiku, tak samozřejmě byste takhle o tom nemluvil. Takže my jsme... Ano, vy mluvíte o tom, kdo bude aktivně pracovat, na kolik a tak dále, ale samozřejmě si myslíme, že když my se dostaneme zpět do vlády, tak to bude úplně jinak. Stále mluvíte jenom o výdajích. Ano, samozřejmě rozpočtová kapitola je obrovská. Vy tady jste tvrdil, že každý vidí, že to nevychází. No já to nevidím tedy. Já jsem to vůbec nepochopil jako, tam ty nějaké čáry máry, jak to nevychází. Kdy to přestane vycházet? Jaký tedy bude dopad ještě za vaší vlády? Tak já tomu nerozumím.

Mě pobavily ty výroky pana premiéra, že důchodová reforma zefektivnila hospodaření státu. Ne, pane premiére, vy zefektivníte, když konečně začnete šetřit. Můžete začít na Úřadě vlády, kde máte několik zbytečných ministrů, kteří mají, nevím, k dispozici dvě auta, všechno mají zdarma, tady Sněmovna překračuje rozpočet a tak dále. Takže ano, tady byly výtky, důchodová komise a tak dále, udržitelnost. Znovu opakuji, že znovu jenom strašíte jako v roce 2010.

A mluvit o tom, co bude v roce 2050? Já vám skutečně závidím. Protože pokud máte na toto prognózy, tak bylo by dobré možná mít prognózy i celkově, jak to skončí v Evropě a co bude. Tady tvrdíte, že podporujete rodiny. No, v reálu jste to neudělali. V reálu jste ty rodiny připravili o velké peníze. Máme stále nejvyšší ceny elektřiny a tak dále. Takže já si myslím, že - tady jste tvrdil, pane premiére, že v roce 2035 bude průměrný důchod 30 700, a teď, ne vaší zásluhou, ale to jste zdědili zákon, je 20 700. Takže rozdíl je 10 000. Deset tisíc za 11 let, to je nějakých 900 korun. Tak jenom když si vezmu vlastně inflaci, a nevím, jak jste prognózovali inflaci do roku 2050, a jenom kdyby někdo prognózoval inflaci, tedy nevím jak, tak samozřejmě vychází to někde nominálně 900 korun měsíčně. Takže když odpočítám inflaci a všechno, trendově, tak ti chudáci důchodci moc toho mít nebudou.

Takže k těm komentářům. Skutečně já chápu, že vám napsali ten projev, tak abyste tady vystupoval jako zodpovědný a jakou máte tu starost. No tak škoda, že jste tu starost jako ODS neprojevili už v minulosti. Vy jste seděl už ve vládě, ODS byla ve vládách, a tak dále. A hlavně tedy to největší překvapení je, že KDU-ČSL, pan ministr Jurečka vůbec může souhlasit, co de facto poprvé v historii je vlastně, že bere důchodcům, které by měl podporovat, bere peníze a deklarujete ty další generace. A samozřejmě vůbec tak to není.

Takže mí kolegové určitě tady budou k tomu vystupovat. Nám se to nelíbí. Váš hlavní problém je, že vy vůbec nerozumíte tomu, že na důstojné důchody jsou potřeba příjmy. Vy ty příjmy neřešíte, znovu jsme se vrátili do šedé ekonomiky. Takže já můžu tady jenom slíbit spoluobčanům, že pokud my se vrátíme do vlády, tak skutečně to chceme vrátit tak, jak to bylo, a přes 65 let věku odchodu nejede vlak. My jsme to dokázali ve vládě. Když jsme byli ve vládě, tak na důchody byly peníze, měli jsme to v programu. Takže doufejme, že se nám to povede a že znovu nejenom důchodci, ale i zaměstnanci si zaslouží mít důstojný život. Děkuju. (Potlesk v levé části jednacího sálu.)

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuj. A nyní je přihlášen s přednostním právem místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka. Zároveň ho prosím, aby za navrhovatele uvedl tento návrh. Prosím, máte slovo.

 

Místopředseda vlády, ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Děkuji. Vážená paní místopředsedkyně, kolegyně, kolegové, já si dovolím tedy za předkladatele tohoto návrhu, tedy důchodové reformy, což je novelizace několika zákonů, sněmovní tisk 696 v prvním čtení, říci napřed na úvod to základní a ty základní principy, proč důchodovou reformu děláme.

S dovolením bych navázal na to, co říkal můj předřečník, tady kolega poslanec, předseda hnutí ANO Andrej Babiš. On říkal, že tam v tom materiálu nevidí čísla. Já mu doporučuji, ať ten tisk otevře, dostali to všichni poslanci, v systému je už od začátku prosince. Tak když se kolega Andrej Babiš podívá na stranu 10 toho materiálu, tak tam je bod číslo 1.2 Definice problému a může číst a je tam vydefinováno, kde, na základě jakých dat, proč ten český systém důchodový má problém. Jsou tam odkazy na relevantní zdroje. Jsou tam odkazy dokonce na relevantní zdroje, které, pane poslanče Babiši, schvalovala vaše vláda v roce 2019, tedy stav vývoje důchodového systému. Jsou tam i další informace, které zveřejňuje Český statistický úřad, mezinárodní organizace, které zveřejňuje MPSV. To znamená, jsou tam konkrétní, relevantní data, ozdrojovaná data. Nejsou to žádné titulky ani žádné články, ale jsou to konkrétní skutečnosti.

Když se na to podíváme těmi nejvýznamnějšími výzvami, které tady před námi jsou, a proč důchodovou reformu děláme, já si je troufnu shrnout ve stručnosti. Po roce 1990 v návaznosti na společenské změny tak došlo k poklesu porodnosti. Ty ročníky především 70 let vlastně posunuly dobu narození dětí v čase a za těch zhruba víc jak 34 let máme sníženou porodnost oproti těm předcházejícím třem dekádám před rokem 1990 o zhruba 920 000 dětí. Když to řeknu laicky, když se podíváme na to, z kolika dětí byli naši prarodiče, naši rodiče, z kolika dětí jsme my a kolik dětí mají naše děti, nebo asi budou mít naše děti, tak i laicky každý člověk si dokáže v tomto ohledu představit a vidět, jak nastal posun v porodnosti v České republice. To je fakt. Před tím nelze zavřít oči. I kdybychom se dnes od tohoto okamžiku všichni vrátili na hodnotu porodnosti minimálně dvě a více dětí na jednu ženu, tak v příštích 24 letech to na důchodový systém v České republice nebude mít prakticky žádný vliv. Nicméně jasně říkám, že na podporu rodin, rodičů, na prorodinnou politiku nemůže žádná vláda teď ani v budoucnu rezignovat. Je naším zájmem, je naším národním zájmem podporovat rodiny, rodiče v tom, abychom jim odstraňovali bariéry, podporovali je v rodičovství, podporovali je jak z pohledu ekonomických příjmových nástrojů, tak i z pohledu ostatních bariér, které před nimi jsou.

Druhý klíčový aspekt, který tady před námi je a před kterým také nelze zavírat oči, je výrazná změna v tom, jak dlouho studujeme a kdy přicházíme na pracovní trh. Je dobré se na to podívat zase v řeči konkrétních čísel. Když se podíváme na rok 1993, tak ve věku 15 až 19 let bylo ekonomicky aktivních 36 % všech mladých lidí, to znamená, do 19 let 36 % lidí už pracovalo. V roce 2023 ve stejné skupině pouze 6 % pracovalo. Když se podíváme na skupinu 20 až 24 let, tak v roce 1993 70 % z této skupiny pracovalo. Když se podíváme na stav v roce 2023, 45 % lidí v této skupině pracovalo.

To znamená, výrazně, a to je opravdu v letech, ne v měsících, v letech se nám posunuje doba studia a to, kdy přicházíme na náš pracovní trh. Zase naprosto laicky, když se podíváme na to, kdy naši dědové, tátové přicházeli do práce a kdy přicházíme my a kdy přicházejí naše děti, každý myslím ve svém okolí vidíme ten posun.

Poslední neoddiskutovatelný fakt je to, že se nám opravdu prokazatelně prodlužuje průměrná délka života jak u mužů, tak u žen. Ano, ženy statisticky žijí výrazně déle, muži se dožívají nižšího věku, nicméně tady ta průměrná hodnota se výrazně posune nahoru, z čehož na jedné straně se každý můžeme těšit, že naše předpokládaná doba dožití bude delší než pro naše prarodiče, rodiče, ale zároveň je to velká výzva pro důchodový systém.

Tyto tři základní klíčové vstupy jsou, myslím si, pro racionálně, rozumně uvažujícího člověka důvodem k tomu, aby se zamyslel a řekl si, ten důchodový systém, průběžný systém, vyžaduje změny tak, abychom byli schopni za prvé zabezpečit důstojné důchody všem starobním důchodcům, všem těm, kteří jsou v tom systému dnes jako starobní důchodci, všem těm, kteří jednou se těmi starobními důchodci stanou, tedy dětem i vnoučatům těch současných důchodců.

Co si myslím, že je nutné připomenout, a myslím, že je namístě, abych to tady zmínil - nikdo si na důchod nešetříme. Máme průběžný systém, šetříme si jedině v případě, že si někdo v rámci třetího pilíře nebo nějakým individuálním způsobem odkládá peníze. Ale z pohledu toho, že odvádíme pojistné na sociální a důchodové pojištění, to není, že šetříme na svůj důchod. To je to, že z těchto peněz příští měsíc stát vyplácí důchody těch, kteří v důchodu jsou, tedy našich rodičů a prarodičů. Proto je to systém průběžný, proto je to vlastně sdílená solidarita. A máme vlastně z pohledu tohoto systému dvě klíčové úlohy: pracovat, odvádět pojistné, abychom byli schopni zabezpečit důchody našich rodičů a prarodičů, a vychovat za sebe budoucí generaci, která bude schopná zabezpečit naše důchody, až my jednou budeme v důchodovém věku.

To jsou základní vstupní neoddiskutovatelná fakta, která nás vedou do situace, kdy kdybychom byli jako vláda vládou těch, kteří hledají jednoduchá řešení, kterým nejde o to, co bude za 10, 15, 20, 30 let, kdybychom chtěli dělat opravdu jenom líbivou politiku, tak tady dneska nestojíme, poslední dva roky jsme nepřipravovali důchodovou reformu a řekneme "je to v pořádku, teď nemusíme nic řešit, teď to ještě zvládneme" - a problém přihodíme na někoho, ať si to vyřeší za 5, 10, 15, 20 let. Ale to už se tady stalo v posledních 20 letech opakovaně. Že prostě nebyla vůle, nebyla odvaha, nebyl konsenzus pustit se do toho, aby se důchodová reforma průběžného pilíře opravdu zrealizovala. I když je to téma složité, není úplně jednoduché, politicky není příjemné. Ale pokud myslím opravdu vážně to, že chceme zvládnout, zabezpečit důstojné a férové důchody pro naše důchodce, kteří jsou v tom důchodovém systému teď, ale i pro jejich budoucí generace, které přijdou po nich, tak tu důchodovou reformu je potřeba udělat. Ostatně víc než 70 % lidí v naší společnosti jasně říká, že důchodová reforma je potřeba a že očekává od této vlády, že důchodovou reformu udělá.

Já si tady dovolím reagovat na to, co zaznívá v té veřejné debatě, a i dnes to tady můj předřečník Andrej Babiš několikrát řekl. Že by dokázal zabezpečit i z jiných zdrojů, jinými příjmy to, že by se to zvládlo a že by vlastně důchodová reforma nebyla. Odhlédnu od toho, že několikrát, když byl ministr financí i premiér, jasně říkal, že důchodovou reformu je nutné udělat. Napsal to do programového prohlášení vlády, své vlády. A pamatuju si, když stál tady jako ministr financí, kdy jsme byli ještě tehdy vládní kolegové v roce 2014, tak tehdy, myslím si, že na nějaké dotazy, tuším, že to bylo ze strany někoho z ODS, říkal, že on důchodovou reformu má v tašce a že ji v nejbližších měsících představí. Já se teď nechci pouštět rétoricky do toho, co kdo kdy jak přesně řekl, ale já to jenom říkám jako připomínku toho, že pokud je člověk v roli odpovědného vládního politika, tak rozhodně nemůže utíkat před tím, že důchodovou reformu je prostě nutné udělat. A když se podíváme na tu argumentaci, tak říkat, že to zabezpečíme nějakými jinými příjmy, není prostě reálná a odpovědná argumentace.

Když se podíváme na ten opravdu velmi precizně predikovatelný deficit v tom systému, který už teď máme a který bude narůstat po roce 2030 proto, protože ty silné ročníky začnou odcházet do důchodu a budou chybět na trhu práce a budou očekávat právě zabezpečení ve svých důchodech. Tak když se na to podíváme tou optikou, co by případně přineslo to zvýšení daní. Tak já jenom připomenu, že celý výnos DPH za ten loňský rok je 567 miliard korun. To znamená, jestliže se bavíme, že v roce 2050, kdy budeme v tom největším deficitu ročním kolem 350 miliard korun, tak si odpovězme reálně, co by to muselo být za masivní zvýšení daní, abychom takovýto deficit dokázali vykompenzovat z příjmů daní. Když vezmeme loňský deficit 73 miliard korun, tak se tady bavíme o částce, která přesahuje polovinu výnosu, celého výnosu daně z DPH, nebo o částce, která dosahuje skoro celkového výběru daně z příjmu právnických osob. To nejsou jednotky miliard, to jsou stovky miliard korun.

A také je potřeba si uvědomit to, že pro ty budoucí příchozí do toho důchodového systému, kterých bude opravdu velmi rychle přibývat, budeme potřebovat zabezpečit kvalitní zdravotní a kvalitní sociální služby. A to budou budoucí výdaje tohoto státu, které budeme muset pokrýt. Kdokoliv v budoucnu je bude muset pokrýt, aby o tyto lidi bylo důstojně a dobře postaráno. A to bude znamenat další nutné výdaje z veřejného státního rozpočtu. A to budou výdaje zase opět v desítkách miliard korun ročně. Takže to jsou další výdaje, které nás v souvislosti se stárnutím populace, s tím demografickým vývojem, prostě neúprosně čekají a které je namístě, abychom tady zmínili, abychom se o nich bavili a hledali další řešení, jakým způsobem se vypořádat i s tímto. A říkat, že to vyřešíme nějakým zavedením, znovuzavedením EET... Pan poslanec Babiš tady říkal, že EET z jeho pohledu přineslo 15 až 20 miliard korun, tak jsem tady řekl částky, které jsou násobně větší, řádově větší, s jednou nulou větší, minimálně. To znamená, ani tyto věci by prostě nestačily na to, abychom vyřešili problém, který, ať se nám to líbí, nebo nelíbí, nejde vyřešit jinak než reformou průběžného pilíře.

Když se podívám na ty jednotlivé, konkrétní parametry, které reforma přináší, tak chci tady jasně deklarovat a říct, že tato reforma poprvé historicky do důchodového průběžného systému přináší významné rodinné prvky. Prorodinné prvky. Ocenění rodičů za to, že vychovávají děti, že věnují čas výchově dětí v době rodičovské. Proto zavádíme rodinný vyměřovací základ, který odstraňuje ten pay gap, který vzniká ve výši důchodů mužů a žen, protože ten dosavadní systém, dokud jsme nezavedli výchovné, tak ty ženy, naše maminky, naše babičky, systémově trestal. A výchovné řeší důsledky. To řeší důsledky pro tuto generaci našich maminek, našich babiček, proto výchovné, které měsíčně zvyšuje důchod za vychované dítě o 500 korun.

Nicméně pokud chceme řešit tu příčinu, kde nám vzniká ten problém, tak je to odstranění toho momentu, kdy rodič se stará o své dítě, maminka se stará o své dítě, přichází o část kariéry, přichází o část výdělku, a nahradit to tím rodinným vyměřovacím základem, který tu dobu péče o dítě ocení hodnotou průměrné mzdy v tom daném roce. Anebo pokud ta maminka předtím nebo i v průběhu nebo poté vydělávala víc, tak tou částkou, která pro tu maminku, pro toho rodiče bude prostě výhodnější. To je první obrovská změna, která vlastně napravuje v tom systému obrovskou nespravedlnost. Dnes se ten systém choval tak, že vás vlastně oceňoval pouze za to, kolik jste vydělali, jak dlouho jste pracovali. S tímto prvkem, rodinným vyměřovacím základem, ten systém bude oceňovat i to, že vychováváte děti, věnujete jim čas.

Druhý moment, který je tady důležitý, že ten systém nebude oceňovat pouze tu výchovu dětí, když jsou malé, ale obecně péči o osobu blízkou. Jsou tady statisíce lidí, kteří ve svém životě pečují o své manželky, manžele, o svoje rodiče. Mnoho z nich pečuje i velmi dlouhou dobu, jsou to třeba lidé, kteří pečují 5, 10 i 15 let. Ten systém v návrhu důchodové reformy bude upraven tak, že opět i zde bude ten rodinný vyměřovací základ oceňovat dobu péče úplně stejným způsobem jako u toho rodiče, který pečuje o dítě. To je obrovský posun a velká změna a velmi důležité prodemografické, prorodinné opatření v důchodové reformě.

Pak je tady další prvek a to je dobrovolné sdílení vyměřovacích základů manželů či partnerů, moment, kdy pokud jsou tady rozdíly ve výdělcích těchto lidí, tito lidé mohou dobrovolně sdílet svůj vyměřovací základ jako roční průměr obou dvou těchto výdělků. Z toho se jim bude vypočítávat průměrný vyměřovací základ na budoucí důchod. Je to zase nástroj, který posiluje rodinnou, chcete-li manželskou nebo partnerskou solidaritu. Pokud se jeden z těchto lidí, manželka nebo manžel, rozhodne, že z toho systému chtějí vystoupit, přijdou na Českou správu sociálního zabezpečení, ohlásí to a bude takzvaný opt out a nemusí v tom systému dále být. Ale zase je to nástroj, který výrazně pomáhá vyrovnávat rozdíly mezi důchody žen a mužů.

Pak tady také doplňujeme v rámci rodinných opatření hodnocení úspěšně dokončeného doktorandského studia jako náhradní doby pojištění. Myslím, že i doktorandi si zaslouží, aby v tom systému takto byli oceněni.

Doplňujeme tady opatření, které zlepšuje situaci vdov a vdovců tím, že nárok na vdovský a vdovecký důchod z té lhůty dvou let posunujeme na lhůtu pěti let.

Dále ta důchodová reforma má důležitá opatření pro zranitelné skupiny. Jednak je to to, aby při dosažení pojistné doby 45 let v případě předčasného odchodu do důchodu nebylo krácení v té výši jako dnes, ale byla tam pouze poloviční hodnota toho krácení.

Dále tam navrhujeme snížení věku potřebného pro vznik nároku na takzvaný odložený starobní důchod z důchodového věku, který dneska znamená plus 5 let, kdy ten člověk, pokud nesplňuje základní nárok, musí dalších pět let pracovat. My to posunujeme na dva roky. Je to reakce na to, že nesnižujeme celkovou pojistnou dobu z 35 let na nějakou nižší hodnotu, ale u lidí, kteří právě v minulosti pracovali nějakou část třeba v zahraničí, v zemi, kde není sjednaná vzájemná dohoda mezi důchodovými systémy, měli šanci důchod mít, byť v nižší výši.

Pak je tady velmi důležité opatření, o kterém se zase roky mluvilo, a to je opatření, které garantuje minimální zaručený důchod, pokud jste si odpracovali pojistnou dobu, na hodnotě 20 % minimálního garantovaného důchodu vůči průměrné mzdě.

Když se podíváme na další důležité opatření, které reaguje na to, co tady bylo před chvílí i zmiňováno, a to jestli jsme normální, jestli známe realitu života, jestli známe to, že lidé třeba nevydrží tak dlouho pracovat. Ano, známe. Třeba člověk, který prožil celý svůj dosavadní život v oblasti zemědělství. Každý víkend, každé prázdniny, když mohu, tak jsem tím, který pracuje v této oblasti, tak jsem si vědom toho, že nejenom v zemědělství, ale v celé řadě dalších profesí máme situace, kdy na konkrétní pracovní pozici ty podmínky mají takový negativní dopad na lidské zdraví, že ti lidé nevydrží pracovat do 65 let, ani do 64, ani do 63. Proto tady zavádíme systém náročných pozic, u kterých počítáme s tím, že ti lidé po odpracování určitého počtu směn budou moci odcházet do dřívějšího důchodu bez jakéhokoliv krácení. Dali jsme tam na základě nikoliv politického rozhodnutí, ale odborných dat, která byla vyhodnocena experty jak z Ministerstva zdravotnictví, tak i z Univerzity Palackého, konkrétní pracovní pozice, které jsou ve čtvrté skupině náročnosti prací, které jsou ve třetí skupině náročnosti prací, tam, kde je fyzická zátěž, zátěž vysokými teplotami, nízkými teplotami a kde jsou vibrace. Tady je bez diskuse to, že u těchto osob je důležité, aby měly možnost do důchodu odcházet dříve až o pět let. S tím, že samozřejmě je to také doplněno tím, že zaměstnavatel tady bude platit pojistné, které bude o 5 % vyšší, a to pojistné tam bude s postupným náběhem.

Pak jsou tady samozřejmě opatření, která bych označil za stabilizační. Protože ta všechna dosavadní jsou opatření, která jsou myslím veskrze pozitivní. Když jsem jednal se zástupci opozice, jak hnutí ANO, tak SPD, tak k velké části těchto opatření, byť třeba s nějakými principiálními parametrickými výhradami, ale řekněme bylo kvitováno, že třeba ta prorodinná, prodemografická opatření tady jsou. Myslím si, že v principu se shodneme na tom, že je důležité, aby důchodová reforma se těmto problematickým bodům věnovala a hledala na ně dobrá řešení.

Chápu, že v tento okamžik je složité se shodnout na opatření, která jsou do určité míry složitá, méně populární, ale bez kterých důchodová reforma nepřinese stabilitu jak pro ty současné budoucí důchodce, tak ale i pro celý systém veřejných financí. A to je úprava hranice věku odchodu do důchodu - jenom dám tady poznámku. Celých 30 let se hranice věku odchodu do důchodu posunuje. S tím, že v té vládě, o které tady byla řeč, kde jsem byl i já členem - já jsem nebyl ve vládách, já jsem byl v jedné jediné vládě Bohuslava Sobotky - tak se tehdy nastavil strop. A ten strop byl provázán s tím, že každých pět let se bude realizovat zpráva o důchodovém systému a demografickém vývoji a na základě této zprávy se bude vyhodnocovat, zdali se případně ta hranice neupraví.

Takže za posledních 30 let se stále posunuje hranice věku odchodu do důchodu dokonce mezi ročníky narození až o šest měsíců. Jenom připomínám, že to je fakt, na který jsme tady v té debatě zapomněli. A my říkáme, že tady bude jasně definováno, že pro ty jednotlivé populační ročníky v okamžiku, kdy ten populační ročník dosáhne věku 50 let, tak se vypočítává předpokládaná doba dožití toho populačního ročníku a bude stanoveno minimálně 15 let dopředu, kdy bude přesně ten moment, kdy tento ročník narození bude mít hranici věku odchodu do důchodu. Je to 15 let předem versus dnešní systém, který má vlastně předvídatelnost 5 let předem. Takže 15 let předem, 5 let předem je dnes. To je rozdíl v té předvídatelnosti. Ano, uznávám, že teď v tento moment se zavedením důchodové reformy pro ročníky narození 1965 až 1972 to stanovujeme v jeden okamžik. Ano, to je tady potřeba přiznat férově a poctivě, s tím, že ten maximální rozdíl mezi těmi ročníky může být o dva měsíce, víc ne. Zase připomínám, dnešní systém vám umožňuje skok až o šest měsíců.

Pak je tady samozřejmě ještě úprava, která se týká toho, že tempo růstu nových důchodů, které máme dneska v té predikci 10 let zhruba nastaveno, že by ty nové důchody měly vzrůst zhruba o 12 000 korun, tak to tempo růstu důchodů tady bude drobně zpomaleno s tím, že nárůst bude o 10 000 korun. To znamená, důchody současných důchodců budou vždy valorizovány o inflaci a o jednu třetinu růstu reálných mezd.

Všem těm, kterým bylo a bude přiznáno výchovné, bude vypláceno do konce jejich životů, dokud budou pobírat starobní důchod. A pro všechny budoucí občany, kteří budou vstupovat do důchodového systému, tady mohu jasně říct, je to v tom materiálu jasně definováno, i jejich budoucí důchody porostou. To znamená, strašit tady tím, že někomu neporoste důchod nebo někomu něco bereme, je opravdu nepravdivé tvrzení a byl bych rád, abychom tady nešířili nepravdy a něco, co ten materiál neobsahuje.

Já bych byl rád, aby si to opravdu poslanci, pan kolega Babiš, to pročetli. Protože ta zpráva RIA, ta má jasná, konkrétní čísla, a u každého opatření je vlastně vydefinováno, proč se to opatření dělá, s jakými dopady. Ten návrh to všechno obsahuje a ten návrh si myslím, že to poměrně kvalitně zpracovává.

Já si dovolím jenom tady ukázat vývoj, který tady máme, a to je graf (ukazuje), který jsme tady ukazovali už v loňském roce, u kterého jsme se tady tak trošku i přeli. Já se to snažím pojímat dneska pozitivně v atmosféře i finále a mistrovského titulu. Jenom tady chci připomenout, když ten graf člověk vidí, tak jednoznačné je to, že kromě růstu nominální částky ten růst překonává růst inflační. Já to potom panu předsedovi i přenechám, ten graf. Je to vidět. (Ukazuje.) Když se podíváme na černou křivku, tak to je růst důchodů, a pod tím ta červená, ta nižší tady, to je inflační růst. To znamená, tady vidíme nominální části plus predikce za 10 let, tady vidíme růst skutečné výše důchodů a tady vidíme růst inflační. To znamená, ty důchody, a to není ani primárně zásluha vlády Andreje Babiše, Bohuslava Sobotky nebo Petra Fialy, to je zásluha daňového poplatníka. Daňový poplatník na to musí vydělat. Je to jeho odvod, je to odvod jeho a firmy, která ho zaměstnává. My to přerozdělujeme. A daňový poplatník také zaplatí do koruny i všechno, co si musíme půjčit, jestli si to půjčíme na nějakou jinou část výdaje státního rozpočtu, nejsou to peníze žádné vlády. Myslím si, že žádná vláda by správně neměla tady říkat a přiznávat si zásluhy, že nějaké peníze vláda našla nebo peníze nějaké vláda sama dokázala tady dostat do nějaké části státního rozpočtu. Jsou to peníze jenom občanů této země. A není tady žádný speciální rozpočet důchodový, rozpočet státní, jsou to pořád jedny a tytéž peníze, které nemají žádné speciální mašličky.

Musím říct, že mě trošku mrzí, že tady v tom vystoupení zazněly i věci, které s důchodovou - v tom předchozím - s tou důchodovou reformou úplně nesouvisí, já si je tady dovolím krátce okomentovat. A fakt byl bych rád, abychom si z toho všichni, a já to říkám i vůči sobě, brali ponaučení.

Pan předseda Andrej Babiš tady mluvil o situaci na Slovensku, o tom, co po ní nastalo, a o výhrůžkách smrtí a útoků. Já musím říct, že já se s tím, co jsem v politice, setkávám celou dobu. Nedávám to na sítě. Když ty útoky a výhrůžky přijdou na moji osobu, na moji rodinu, předávám to Policii České republiky. A myslím, že to do vyspělé společnosti nepatří. Nepatří ani vyhrožování, nepatří ani naplňování toho skutku jako takového. A myslím si, že všichni představitelé vlády jsme jasně odsoudili to, co se stalo na Slovensku vůči premiéru Ficovi. Myslím, že v tom jsme se i shodli, opozice, koalice, všichni představitelé. Já nevím o nikom ze svých kolegů z vlády, kteří by toto neodsoudili. Popřáli jsme, myslím, že všichni, brzké uzdravení, kdo je věřící, tak určitě i svěřil modlitbě život a zdraví a rodinu a nejbližší lidi Boží prozřetelnosti. Tak já bych byl rád, abychom z toho tady téma úplně nedělali, protože si myslím, že jsme si všichni po tom Slovensku uvědomili, jak křehká je hranice mezi tím, co se říká, jakou sílu má slovo a jak se někdy potom můžou výhrůžky naplňovat.

Byl bych rád, abychom tady opravdu při debatě o důchodové reformě neargumentovali ani titulky, ani články, protože celá řada z nich vůbec nemusí mít nic s nějakou expertizou a vypovídající hodnotou společného. Byl bych rád, abychom se opravdu bavili a rozporovali případně konkrétní čísla, data, hodnoty, které jsou v důvodové zprávě, ve zprávě RIA nebo v materiálech, na které odkazujeme v tom našem materiálu důchodové reformy. My tady dáváme opravdu dohromady fakta. Myslím si, že všem nám jde o zaměstnance. Pan předseda Babiš tady říkal, že z jeho pohledu nám o ty zaměstnance nejde. Já si myslím, že například to, jak nastavujeme právě možnosti dřívějšího odchodu do důchodu, že nám jde o zaměstnance, že nám jde o důchodce, o aktivní lidi.

Mimochodem, nezmínil jsem opatření, které je také důležité, a to je sleva pro pracující důchodce 6,5 % jako ocenění aktivity hned v reálném čase. Ten přepočet, který je dneska v systému dlouhé roky, není pro ty lidi motivační. Já jsem mluvil s celou řadou důchodců, kteří mi říkali: Pro nás přepočítávat důchod o nějakých 70, 80 korun měsíčně? V situaci, kdy nevíme, jak dlouho si ho budeme schopni vlastně reálně užít? To pro nás fakt není motivace. Dejte nám možnost ty peníze mít teď hned, příští měsíc. Proto ta sleva, proto to, že vlastně průměrně pracujícímu důchodci to bude znamenat třináctý plat navíc. V průměru, to jako zjednodušuju. Takže to jenom chci říct, když se tady potom v argumentaci používají věci, které si myslím, že zase neodpovídají tomu materiálu, neodpovídají cíli a podobně.

Debatujeme tady o tom, jestli důchody jsou důstojné, a padaly tady nějaké nominální částky. Já myslím, že to není nikdy úplně jasně vypovídající hodnota. Myslím, že asi nejblíž, co vypovídá o nějaké reálné hodnotě důchodů v rámci ekonomického vývoje, i společenského, je srovnání výše důchodů vůči průměrným příjmům společnosti, té, která vydělává. A teď zase říkám, není to zásluha naše, je to vývoj situace za poslední dva roky. A nastavení valorizačního schématu je takové, že od roku 1991 máme dneska nejvyšší náhradový poměr, to znamená, výší průměrného důchodu vůči průměrné mzdě jsme skoro na 48 %. Ano, a víme logicky, že to poklesne. Ale s důchodovou reformou to nepoklesne pod hodnotu zhruba 39 nebo 38,5 %. A v minulosti naše důchody v České republice byly i výrazněji pod touto hodnotou. Zase, zasazuji to do nějakého kontextu nějakých reálných, skutečných dat a poměrně přesných prognóz.

Tak to jsou asi věci, kterými jsem chtěl jednak představit důchodovou reformu. Možná pak ještě poslední věc. Já bych zase chtěl poprosit, apelovat. Tady padalo takové to, co bohužel někdy bývá často používáno v těch projevech, že vláda má nějaké benefity, členové vlády mají benefity, chlebíčky a podobně. To se strašně tady jako používá způsobem, který si myslím, že fakt není fér. Já mám tu zkušenost, když jsme byli tady kolegové s Andrejem Babišem ve vládě Bohuslava Sobotky, i teď, myslím si, že to zabezpečení je pořád stejné, v tom se v zásadě nic nezměnilo, není žádný nový benefit. Máme tady tři roky, kdy jsou zmrazené platy, fakticky nominálně poklesly za poslední dva roky. Podívejme se na dnešní nález Ústavního soudu. Ten se vyjadřuje tedy jenom k platům soudců, nevyjadřuje se k těm ostatním. Ale to je realita. Rozhodli jsme se tak společně - že zmrazíme, pak že upravíme koeficient a pak že se více zdaníme. To se stalo.

Já to jenom říkám proto, že vyvolávat takový ten pocit, že ten, kdo dělá ministra, jako že má někde nějaký chlebíček zadarmo, nebo poslance. Já myslím, že kdo tu práci dělá s maximálním nasazením, tak kdyby dělal ve svém občanském povolání nebo ve své firmě, tak by se často v ten okamžik možná měl výrazněji lépe, než když dělá poctivě naplno tuhle práci. Takže to jsem chtěl jenom k tomu doplnit.

Možná poslední věc. Ještě si, protože taky to zaznělo tady, dovolím reagovat. Když se podíváme na výdaje, tak třeba z pohledu počtu úředníků jsme dneska, pokud jde o státní správu, pod hodnotami roku 2014. To znamená, snížili jsme postupně ve třech krocích počty úředníků. Já na svém rezortu jsem dneska v situaci, kdy ten pokles je za dva a půl roku skoro o 1 900 lidí. Blížím se 10 % snížení stavu úředníků. Není to jednoduché, ono to bolí. Dělají se s tím kroky, které jsou spojené s digitalizací, to taky není vždycky úplně jednoduché, ale nějak se snažím opravdu tlačit na to, aby ten stát byl efektivní a dobře fungoval. A myslím, že to je společný cíl nás všech, co tady sedíme.

Tolik asi za mě věci, na které jsem tady chtěl reagovat. Chci taky ještě ocenit, protože tady dneska vznikla gentlemanská dohoda. Gentlemanská dohoda, že se nechají projet ta úvodní klíčová vystoupení, a pak bude prostor na sebe reagovat ať už v diskusi, nebo v rámci faktických otázek. Tak já bych byl rád, aby ta gentlemanská dohoda byla dodržena, protože jsme takhle upravili i původně podaná přednostní práva a umožnili jsme zipový systém mezi námi. Takže děkuji ještě jednou za pozornost a budu se těšit na věcnou debatu. (Potlesk zprava.)

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane ministře. (Poslanec Babiš gestikuluje.) Pane předsedo Babiši, vy se hlásíte s faktickou poznámkou, ano?

 

Poslanec Andrej Babiš: Já tedy žádnou dohodu nemám. Velice krátce, pane ministře. (Projevy nesouhlasu, poslanci v pravé části sálu buší do lavic.) Já jsem reagoval a zkuste se vrátit na vaši tiskovku, ostré kampaně SPOLU. Já jsem až teď reagoval poprvé. To je za prvé.

Graf. Vy jste všechno dělali proti důchodcům. Vzali jste jim 1 000 korun a teď jim dáváte 360.

K těm vašim připomínkám. Porodnost. No a kdo za to může? Proč tady není porodnost, když stále strašíte válkou? Proč tady není porodnost, jo? A to není jenom o porodnosti. Tak jste měli něco udělat pro to, ano? To je váš problém. Je to o zaměstnancích a o příjmech.

Že lidi dlouho studují? No tak proč s tím neuděláte něco? Proč sestry mají čtyři plus tři a ne jenom čtyři? Proč s tím něco neuděláte? A průměrná délka života? No zapomněl jste říct o kvalitě života. Kvalitě života, jo, která není vůbec dobrá, protože nedáváte peníze na zdravotnictví a nedáváte peníze na sociál. A samozřejmě zase jste si kopnul. 2014. Vy se Sobotkou, váš Bělobrádek se Sobotkou, vy jste řídili tu vládu a mě jste vyhodili z té vlády. (Výkřik zprava.) Mě jste z ní vyhodili, jste zapomněl? Ne? Tak o čem tady jako mluvíte?

Takže není tam žádné číslo. Já se vás ptám: Kolik ušetříte ve vašem rozpočtu 2026, 2027, 2028? Žádné číslo tam není. Řekněte nám, kolik ušetříte. Nebo je to projekt, že tam budete do roku 2050 a potom ušetříte? Řekněte nám to číslo. Žádné číslo tam není. Jenom kecy! Není tam žádné. Odpovězte mi na ten dotaz. Kolik ušetří Stanjura na důch... Kolik okrade důchodce v rozpočtu 2026, 2027, 2028? Nebo tam budete věčně? (Předsedající: Čas.) Proč řešíte 2050? Kdo vás o to žádal? Řešte si vaše období vlády! (Předsedající: Čas.) Doufám, že tam dlouho nebudete. (Výkřik zprava: Fuj!)

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Tak to byla faktická poznámka. A nyní s přednostním právem pan předseda Tomio Okamura a připraví se pan ministr Vít Rakušan s přednostním právem. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Tomio Okamura: Vážené dámy a pánové, dnes tady máme před sebou vládou navržené parametrické změny důchodového zákona a další změny v oblasti důchodů, kterými vláda Petra Fialy zhorší život lidem a obere je o další peníze. Hnutí SPD zásadně nesouhlasí s vládou navrženým zvyšováním věku odchodu do důchodu nad 65 let počínaje dnešními padesátníky a nesouhlasíme ani s významným zhoršením podmínek pro výpočet důchodů od roku 2026. Odmítáme postupné snižování důchodů dlouhodobě poctivě pracujícím lidem. Proto hned na začátku navrhuji zamítnutí tohoto vládního návrhu a o mém návrhu se tedy bude hlasovat. A samozřejmě pakliže bude SPD v příští vládě, tak věk odchodu do důchodu vrátíme zpátky na 65 let.

V prvé řadě je třeba si ujasnit základní fakta o důchodech a důchodovém systému, než začneme přemýšlet o změnách. Důchod není nějaký dar, jsou to zasloužené peníze po celoživotní práci. To, jak tu dnes žijeme, je z velké části díky práci našich předků a našich současných důchodců. Ti, kdo náš stát a naši prosperitu po celý život budovali, nám nic nedluží, my dlužíme jim. To si uvědomme v každé debatě o důchodech. Jde o peníze a péči, kterou našim seniorům dlužíme. Důchodci nemusí být s mladší generací ani solidární. Oni už solidární byli, když nás od dětství živili a vychovávali. A když jsou staří a my dospělí, přišel čas, abychom byli solidární naopak my s našimi důchodci. Argumenty, že nemohoucí babička má být solidární s dvaceti-, třicetiletými, jsou podle mého názoru zvrácené a nemorální.

Důchodový systém nemůže být nikdy jiný než průběžný. Scestné úvahy o komerčních pojistkách ostatně dostatečně vyvrátila Fialova vláda, která zapříčinila gigantickou inflaci a statisícům důchodců i dalším občanům znehodnotila jejich úspory.

Účel státního důchodu je jediný: zajistit důstojný život lidem, kteří se už sami uživit nemohou, buď kvůli stáří, nebo pro zdravotní indispozici. Primárně proto musíme nastavit minimální výši důchodu tak, aby lidé z něj zaplatili nájem, jídlo, šaty, v neposlední řadě léky i minimální kulturu a společenský život. Nejméně druhé nebo třetí volební období proto navrhujeme zavedení minimálního zaručeného důchodu alespoň ve výši na hranici chudoby, nejlépe na hranici minimální mzdy. To není populismus, ale praktické opatření. Staří lidé musí mít, z čeho zaplatit základní potřeby. Skandální nízké důchody v praxi znamenají pro část důchodců, že obíhají sociálku a zalepují díry v rozpočtu nejrůznějšími dávkami, což ve výsledku znamená jen to, že stát ty peníze nakonec vyplatí, a tedy nejenže neušetří, ale byrokratický systém stojí další zbytečně vyhozené peníze navíc. Pochopitelně část důchodců byrokracii nezvládne a žije v bídě. Obojí je zbytečné a nepřijatelné. Povinností státu prostě je primárně zajistit všem seniorům a nemohoucím invalidům důstojný život. To musí být základ. Zásluhovost by tedy měla být z tohoto pohledu až na druhém místě, jelikož dnes žije mnoho našich důchodců doslova v bídě, přestože celý život pracovali.

Je naprosto absurdní a lživý argument, že není nebo nebude na důchody. Stát vyhazuje stovky miliard. Jenže místo důchodcům ty stovky miliard sypete na naprosto zbytečné a nepotřebné nejdražší stíhačky nebo Ukrajincům tady i na Ukrajině, přičemž dnes i naprostý laik i po nedávných útocích v Izraeli už ví, že základem skutečné obrany musí být efektivní protiraketová obrana. A tu tedy zcela jistě nemáme a nemám informace, že by ji někdo plánoval. To je jen signál, že Fialova vláda nehodlá naši zemi bránit, ale naopak, máme se stát pouze výchozím polem pro útoky na jiné země.

Pokud chceme mít peníze a neokrádat lidi, jako to dělá pan premiér Fiala z ODS a ministři Fialovy vládní pětikoalice, musí stát spořit tam, kde to jde, a investovat všude, kde to je výhodné. Musím říct, že tady bychom si zasloužili reformu, a to reformu myšlení politiků, ekonomů a novinářů. Léta slyším stejný argument, že tady ta půlmiliarda nic neznamená, že tady sto milionů je drobek z velkého koláče. Za komunistů se říkalo: halíře dělají talíře. Ano, každá koruna je dobrá. Každé zbytečně vyhozené koruny je škoda, protože mohla být použita na nějakou správnou a užitečnou věc.

Tvrdíte, že není na důchody. Ale peníze létají oknem, kam se podíváte. Stačí se podívat třeba na hospodaření tady ve Sněmovně. Na zbytečné zahraniční cesty paní Pekarové Adamové a dalších vládních představitelů. I ve státní správě pod vedením vládnoucích politiků, všude, kam se podíváte, bychom našli rozkradené nebo zbytečně vyhazované peníze. Nejvyšší kontrolní úřad by mohl vyprávět. Přesněji, vypráví vám, a nejen vám, všem vládám, už desítky let o tom, jak se všude rozkrádá a plýtvá. Ale je to marné. To nemluvím o strašných škodách, které vlády způsobily během covidu a následně během uměle vyvolané energetické krize. Popravdě řečeno, sahat na peníze lidem mnohonásobně okradeným vládnoucími politiky, nebo dokonce důchodcům říkat, že něco projedli nebo že mají být solidární, je neuvěřitelně sprosté hulvátství! Proč mají důchodci platit za zlodějiny jiných? Tím spíše, když vy ve vládních řadách solidární být odmítáte a sami sobě jste si od loňského roku zvýšili platy.

Peníze na důchody jste rozházeli vy, přesněji vaše partaje, které se od roku 1990 v minulosti účastnily vlád a které dopouštěly masivní, skutečně masivní bilionové rozkrádání veřejného majetku. A tady připomenu, že od roku 1990 byly u vlády nejčastěji ODS, KDU-ČSL a ČSSD. Ne každý stát je ale špatný hospodář. Jiné státy, Němci, Francouzi, ale vlastně většina zemí s inteligentním, prozíravým vedením investuje a spoluvlastní prosperující firmy. Podívejte se na nejbohatší ropné společnosti světa. Velkou část z nich vlastní státy - Saúdská Arábie, Kuvajt, Čína, Rusko, Mexiko.

A proč to dělají? Protože je moudřejší peníze na provoz státu vydělat než donekonečna okrádat lidi na daních a odvodech. Přičemž pravdou je, že takzvané sociální a zdravotní pojištění není opět nic jiného než další daň. Mexičané Američanům znárodnili ropné společnosti a jejich státní firma PEMEX, která má monopol na veškerý prodej pohonných hmot v Mexiku, teď nejen vydělává na zdravotnictví anebo na důchody, ale díky ní také udržuje stabilní ceny.

Arabové, Číňané a další superbohaté země masivně investují státní peníze, a proto bohatnou ještě více. A vy? Vy seberete lidem peníze, zvýšíte jim daně a tyto peníze pošlete na Ukrajinu a Ukrajincům. A pak jdete české občany škubat znovu a ještě víc! Cesta není v tom, že v čase, kdy se rekordně zvyšují životní náklady, tak lidem peníze seberete, nebo jim dokonce zabráníte jít do důchodu v nějakém přijatelném věku. Důchod není nějaký, v uvozovkách, parazitismus, nýbrž nárok na odpočinek po celoživotní práci. A pokud si ten odpočinek mají lidé aspoň trochu užít, nemohou chodit do důchodu v 70. I těch 65 let je dost vysoký věk. Já ještě pamatuju, že za komunistů chodili ženy a těžce pracující, dále policisté či vojáci do důchodu v 55 letech a ostatní v 60. Samozřejmě nelze srovnávat životní úroveň před třiceti lety. Teoreticky bychom měli být dál. Ale kde jsme? Kdysi důchodce zaplatil za nájem zhruba 10 až 15 % příjmu. A dnes? Někteří platí jen za bydlení více, než dostávají důchod. I ubohá ubytovna dnes stojí kolem 15 000 korun měsíčně, což je víc než desetitisíce důchodů. Tohle byste měli řešit.

Vážené dámy a pánové, vy za reformu vydáváte opatření, kterým lidem znemožníte jít do důchodu v 65, a důchody začnete vyplácet později a později. Myslím, že velká část z vás, kolegové a kolegyně, kteří jste stejně staří nebo starší než já, mi dáte za pravdu, že už nemáme takovou fyzičku jako ve 30 nebo 40 letech. Neumím si představit, že bych v 65 letech vydržel plných osm hodin na nohou nebo že bych zvládl nějakou náročnější manuální práci po osmihodinovou pracovní dobu. Starší člověk má samozřejmě i horší veškeré motorické schopnosti, hůře se koncentruje, má pomalejší reakce. Takže nutit, aby třeba šofér kamionu jezdil do 70, je nezodpovědný risk. Znám a umím si představit zdravé a intelektuálně schopné výjimky. Ale to jsou výjimky! Plošně platí, že člověk nad 60 nemládne a rok od roku na tom bývá obvykle stále hůře.

Operuje se věkem dožití, a jakou dobu pak stát musí staré lidi živit. Průměrný věk dožití u mužů je u nás 76 let. To znamená, že průměrný muž by měl v budoucnu důchod deset a méně let. Jenže podle dostupných údajů naději na dožití ve zdraví, což je další parametr - dožití ve zdraví, věk dožití do zdraví - měly v České republice ženy ve věku 64 let a muži dokonce pouze 62,7 roku. Pokud bychom tedy chtěli lidem umožnit, aby alespoň jeden či dva roky si užili důchodu ve zdraví, museli bychom věk odchodu do důchodu dokonce snížit. A já si skutečně myslím, že by cílem mělo být nezvyšovat věk odchodu do důchodu. Měli bychom zefektivnit chod státu tak, aby se věk odchodu do důchodu nezvyšoval.

Řešení udržitelných důchodů, jak jsem už zmínil, není nereálné, jen je třeba problém s důchody řešit ve vícero rovinách. Vezměte prosím na vědomí, že opravdu nepomůžou vaše jednoduché účetní triky, tedy na straně příjmů zvýšíte daně, odvody a na té druhé nevalorizujete důchody, zvyšujete věk odchodu do důchodu, udržujete úmyslně inflaci, drahé energie, aby reálné příjmy důchodců klesaly, a současně udržujete vysoké výdaje státu jak na cizince, tak na vlastní správu. Stát se prostě musí naučit nacházet větší příjmy i jinde než ve výběru daní. Příklady jsem už zmínil a zmiňuji je zde pravidelně.

Srovnejme německou Deutsche Post a Českou poštu. Německá pošta a její dcery německému státu peníze vydělávají. A vydělává je pro Němce Deutsche Post dokonce i v České republice, jak známo. Česká pošta je naopak už desetiletí bezedná, ztrátová studna pod vedením ministrů vnitra, politických ministrů vnitra dosavadních vlád. Německý stát nebo spolkové německé státy mají podíly v mnoha dalších ziskových firmách, včetně Volkswagenu, který vlastní kdysi českou Škodovku. Největší podíl mateřské společnosti Daimler, která vlastní Mercedes a další, má například kuvajtský stát (Stát Kuvajt). A mimochodem tu naši Škodovku nepřímo spoluvlastní s Němci i katarský stát (Stát Katar). Volkswagen Group z 20 % vlastní stát Dolní Sasko a 17 % patří Kataru. Uniká mi jediný důvod, proč v takové firmě nemá ani haléř Česká republika. Proč většina výdělků plyne do zahraničí a ne českým občanům? Nedivme se, že v Německu mají vyšší důchody. Není to tím, že by tam měli větší produktivitu. To přece už dávno není pravda. Ale je to proto, že firmy přelévají uměle peníze do svých mateřských zemí. Takže Češi pracují na německé důchodce.

Další problém je, že opravdu ubývá lidí, kteří skutečně vydělávají peníze státu. Ubývají, protože stát spolu s neziskovkami propaguje a podporuje v praxi nepotřebné obory. Nepotřebujeme specialisty na gender, ale potřebujeme inženýry, zedníky, tesaře, zemědělce, strojaře, vědce, kuchaře, instalatéry, soustružníky a tisícovky dalších užitečných profesí. Stalo se módou říkat: studuj co nejvíc, ať nemusíš tolik pracovat a máš se dobře. To, co musíme našim dětem a vnoučatům dokola opakovat, je: nauč se pracovat a budeš se mít dobře ty i naše země. A vláda se také musí postarat o to, aby ti, co pracují, se skutečně dobře měli, a dobře se neměl ten, kdo naopak na práci druhých parazituje.

To, co je třeba říct v neposlední řadě, je, že současně s výše uvedeným by stát měl lidem život zlevňovat. Zmíněné Mexiko platí dětem obědy, školní autobusy a drobní živnostníci na tržištích neplatí daně. Co si vydělají, je jejich. Stát zajišťuje nízkou cenu nafty, ale také všech energií i vody, takže nízké jsou i ceny dalšího zboží a služeb. S námi srovnatelné Portugalsko má násobně nižší ceny léků. Česká republika je měla loni nejdražší v Evropské unii. V čem je rozdíl? Česká republika má nejmenší podíl levných genetických léčiv, nakupuje nejdražší léky, a tak máme extrémně předražené zdravotnictví. Kupujeme dražší léky než nejbohatší Západoevropané nebo Severoameričané. Řekněte mi, kde soudruzi na Ministerstvu zdravotnictví pod vedením ministra Válka z TOP 09 a (Ministerstvu) financí, tam je ministr Stanjura z ODS, kde dělají opět po dlouhá léta chybu? Po desetiletí máme samozřejmě procentuálně jedny z nejdražších telekomunikačních služeb a předražené bankovnictví. Předháníme západní sousedy už i v cenách potravin a dalších produktech.

Papež František nedávno řekl, byť v jiné souvislosti, cituji: "Silnější je ten, kdo myslí na lidi." Konec citátu papeže Františka. Myslete na lidi a nemusíte myslet na volební podvody pomocí korespondenčních voleb ani na cenzuru a trestání lidí za jejich názory. Myslete na lidi a oni vás přestanou nenávidět.

Dovolím si vám znovu připomenout jedno heslo SPD: Staří lidé nám nic nedluží, naopak my dlužíme jim. Naší povinností je hledat cesty, jak jim pomáhat, a nikoliv jak je oškubat a život jim ztížit, což předvádí Fialova vládní pětikoalice. Už dnes toho, co lidé odvedou do systému za celou dobu, kdy odvádějí, je daleko více, než z něj vyčerpají.

Je problém Fialovy vlády a ministra Jurečky z KDU-ČSL, že s tím neumí efektivně naložit. Ty potřebné peníze jsou, jen je prostě nechcete vidět, nebo je raději zpronevěříte. Protože když lidem, důchodcům, seberete, co jim patří, a to nejen morálně, ale dokonce třeba i ze zákona, a dáte to někomu jinému, tak to je v principu zpronevěra a krádež.

A na závěr si dovolím znovu připomenout: pokud nemáte peníze, tak začněte vymáhat dluhy. Německo nám dluží podle odhadů cca 15 tisíc miliard za válečné škody a je to dluh, který je daný mezinárodními dohodami a je nepromlčitelný. Němci de facto vybudovali svou prosperitu i za naše peníze. A není to nic osobního proti Němcům. Jsou to fakta. V České republice investovali i peníze, které jsou naše. Stát by měl začít svoje pohledávky vymáhat. Takzvané reparace začalo po Německu ostatně vymáhat i Polsko, které je jinak velmi blízký spojenec Němců. Protože platí: přátelé buďme, dluhy si oplaťme. Když nám Němci zaplatí reparace, nebude problém ani s důchody, ani třeba s tím investovat peníze tak, aby vydělávaly i na důchody v budoucnu.

Teď bych ještě dodal, protože jsem tady zaslechl předtím, než přišla řada na moje vystoupení, že tady pan ministr Jurečka z KDU-ČSL hovořil cosi o tom, že snad někdo tady... ohledně atentátu na premiéra Fica. Takže já bych tady připomenul, že právě pětikoaliční poslanci minulý týden skandálně odmítli tady ve Sněmovně odsoudit atentát na premiéra Fica. Sněmovna minulý týden v úterý odmítla hlasy poslanců pětikoalice, tedy ODS, KDU-ČSL, TOP 09, Pirátů a STAN, odmítla podpořit návrh usnesení hnutí SPD odsuzující atentát na slovenského premiéra Roberta Fica. Poslanci pětikoalice dokonce odmítli umožnit o tomto usnesení hlasovat. Přičemž žádný jiný, alternativní návrh než návrh SPD tady od nikoho nezazněl. Přitom Národní rada Slovenské republiky, tedy slovenský parlament, minulý týden hlasy všech přítomných 130 poslanců, tedy koalice i opozice, podobné usnesení odsuzující atentát přijala. V usnesení přijatém slovenským parlamentem - a znovu říkám, hlasovala pro to koalice i opozice na Slovensku - slovenský parlament vyzval politické strany, politická hnutí, média a nevládní organizace, aby nešířily nenávist vůči demokraticky zvoleným politikům.

Z tohoto chování poslanců české vládní koalice je jasně patrné, kdo a které politické síly v naší společnosti šíří nenávist, kdo ji rozděluje a rozeštvává. Kdo eskaluje napětí a kdo má naopak zájem na uklidnění situace a na svobodné a kultivované celospolečenské diskusi a na otevřené soutěži politických stran, programů a názorů. Chování politiků Fialovy vládní koalice v této věci považujeme za hanebné a zároveň i urážlivé vůči Slovenské republice, její vládě, jejím občanům. Děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Nyní s přednostním právem je přihlášen pan ministr Rakušan. Ale toho tady nevidím. Takže nyní přichází na řadu paní předsedkyně Schillerová. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Alena Schillerová: Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Vážené dámy, vážení pánové, začnu citací: Nesáhneme na odchody do důchodu, nezměníme věk odchodu do důchodu, do toho mechanismu nesáhneme. Tečka. Uhodnete, komu tato slova patří? Jsou to slova premiéra Petra Fialy, a to jen jedenapůl roku stará. Pronesl je v listopadu 2022 v rozhovoru pro TN.cz. Byla to slova jasná a byla to slova správná. A měla oporu v celé řadě významných demografických a zdravotnických studií, které před zvyšováním věku odchodu do důchodu nad 65 let varují. Byla to slova, která odpovídala praxi většiny států EU, které mají strop právě na 65 letech či níže.

A pro ty studie nemusíme chodit ani nikam daleko. Jednou z institucí, která zvyšování věku odchodu do důchodu nad 65 let odmítá, je samo Ministerstvo zdravotnictví vlády Petra Fialy. Cituji Ministerstvo zdravotnictví, které se v rámci připomínkového řízení vyjádřilo naprosto bez servítků. Opět cituji: Nelze neustále prodlužovat věk odchodu do starobního důchodu, neboť populace ve věku nad 65 let není v takovém zdravotním stavu, aby byla schopna podat potřebný pracovní výkon i v dalších letech. Konec citace Ministerstva zdravotnictví k nejdůležitější změně, kterou dnes projednávaný návrh obsahuje.

A mohla bych pokračovat dál, proč měl Petr Fiala v listopadu 2022 pravdu. Například aktuální čísla o tom, jak s narůstajícím věkem klesá zaměstnanost. Považte, již dnes, v období zcela minimální nezaměstnanosti, je bez práce téměř každý pátý ve věku 50 až 64 let. No a jak se tento ukazatel bude vyvíjet při zvyšování odchodu do důchodu směrem k sedmdesátce, asi netřeba složitě domýšlet. A předpokládám, že to bylo naprosto jasné i Petru Fialovi ve zmíněném a celkem nedávném rozhovoru. A pan premiér jako akademik určitě nebere na lehkou váhu ani souhrnnou studii trojice vědců z univerzity v Maastrichtu Patricka Pilipiece, Wima Groota a Mileny Pavlovy, podle které přes 60 % uskutečněných vědeckých prací v této oblasti dokazuje, že navyšování věku odchodu do penze má negativní efekty na lidské zdraví.

A neměl by brát na lehkou váhu ani studii Claudine De Meijer z Rotterdamské univerzity z roku 2013, podle které mají starší pracovníci vyšší předpoklady zdravotních problémů. Nebo studii Paula Bellabyho z roku 2006, podle kterého tehdejší britská důchodová reforma navyšující zákonem stanovený věk odchodu do penze posílila nerovnosti v oblasti zdraví z 13,5 % na neuvěřitelných 32,6 %. A známá je i další holandská studie z roku 2012, podle které navyšování věku odchodu do penze mělo silný zhoršující účinek na duševní zdraví v Nizozemsku a prudce snížilo pracovní spokojenost nizozemských starších mužů. A o tom, jak se s postupujícím věkem zvyšuje incidence rakoviny, procento dospělých s diabetem či kardiovaskulárními chorobami, už raději ani blíže zmiňovat nebudu. Nemyslím si, že by v této Sněmovně byl jediný poslanec, který by to chtěl zpochybnit nebo o tom polemizovat.

Pokud by se vám snad nelíbilo, že tady cituji převážně zahraniční expertizy, je mi líto. Fialova vláda a její ministerstvo práce, které je předkladatelem tohoto návrhu zákona, žádné vlastní analýzy přes opakované apely bohužel nepředložilo. Nejspíš proto, že žádné nemá. Alespoň žádné takové, které by jeho nápady podporovalo. Žádný seriózní vědec, troufám si tvrdit, by se totiž pod tento experiment na českém národu nepodepsal.

Závěr je jasný. Premisa vlády, na které svou reformu postavila, a sice že s prodlužováním života se prodlužuje také délka života ve zdraví, rozhodně neplatí. Naopak, délka zdravého života Čechů se za posledních 50 let prakticky nezvýšila a bohužel neexistuje žádný seriózní důvod, proč by to v následujících 50 letech mělo být jinak.

Co se týká let prožitých ve zdraví, nejsme na tom nijak lépe než v 60. letech. Jediné, co se prodlužuje, je život nemocných. Právě to byl důvod, proč po MPSV už tolik měsíců chceme mimo jiné analýzu doby dožití ve zdraví a dopadů do navazujícího sociálního a zdravotního systému. Úvaha rezortu Mariana Jurečky, že tempo zlepšování zdravotního stavu plus minus koreluje s tempem prodlužování života, aniž by k tomu předložil jakákoliv relevantní data, je celkem chatrná argumentace pro tak zásadní změny. O co méně má jasno vláda, o to více mají jasno například odbory. Ty jsou přesvědčeny, že převážná většina zaměstnanců pod tíhou nutnosti pracovat déle a déle stejně v práci déle nezůstane a bude hledat únikové strategie, jak se dožít důchodu s jakžtakž sloužícím zdravím, ať už tou exit strategií bude nemoc, pobyt v evidenci uchazečů o práci, invalidita nebo třeba předčasný důchod.

Podtrženo, sečteno - tvrzení, že Fialova vláda chce z České republiky udělat ostrov pracujících starců uprostřed Evropy, rozhodně není přitažené za vlasy. Předložené změny, které jsou nesprávně nazývány důchodovou reformou, mají jedinou ambici - a tou je co nejvíce zkrátit pobyt v důchodu silným ročníkům 70. let, takzvaným Husákovým dětem. A to bude znamenat historicky největší ránu pro peněženky jedné z generací. Dokonce takovou, jakou dosud žádná jiná generace v novodobých dějinách této Sněmovny nezažila. Na základě technokratických predikcí prodlužování délky života totiž hodlá Fialova vláda zkrátit důchodový věk milionům Čechů, a tím již v roce 2050 odklonit od budoucích důchodců do státního rozpočtu zhruba 170 miliard korun ročně. V dnešních cenách samozřejmě. Částečně tím, že upraví důchodový věk, a částečně tím, že zpomalí nárůst nových důchodů, a to už od příštího roku. Sto sedmdesát miliard korun, které sebere silným ročníkům 70. let, protože není schopna dělat kroky nezbytné k tomu, aby zajistila obyvatelům naší země zasloužený pracovní odpočinek po dosažení 65 let věku.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, v této souvislosti považuji za mimořádně nutné připomenout fakt, na který vláda naprosto úmyslně zapomíná. Česká republika dnes vydává na důchody necelých 8 % HDP. A až půjdou dnešní padesátníci do důchodu, bude to asi 11,5 % HDP, tedy tolik, nebo možná i méně - ne možná, ale určitě -, než dnes vydává třeba Rakousko, Finsko, Polsko nebo Francie. Asi se logicky ptáte, jak to ty ostatní země zvládají. Zvládají to tak, že jejich vlády dbají na hospodářský růst, který je alfou a omegou penzijního systému. Pokud by naše země nebyla jedinou zemí v EU, která oproti období před covidem neklesla, ale rostla by například jako sousední Polsko o 10 %, měli bychom jen v letošním roce o 200 miliard korun vyšší příjmy. Ano, to je zhruba o 30 miliard korun více, než má přinést tento šílený plán na znepřístupnění důchodů lidem a snížení jejich výměry.

A jak to ještě Rakousko, Finsko, Polsko nebo Francie zvládají, že neposílají ani neplánují posílat své občany do důchodu na prahu sedmdesátky? Zvládají to také tak, že bojují s šedou ekonomikou, která je u nás okolo 10 %, že nejsou zeměmi zatajených tržeb, výplat na ruku, zneužívání sociálních dávek a cash only. To, co je zásadní chybou tohoto materiálu a hlavním omylem vlády, je, že vnímá otázku penzí naprosto izolovaně. Naprosto izolovaně, pouze jako bilanci příjmů a výdajů z důchodového pojištění. Jako by Fialova vláda vůbec neviděla proměny trhu práce, které dělají z bilance příjmů a výdajů důchodového systému stále méně relevantní údaj.

Máme zde například nezpochybnitelný trend nazývaný uberizace práce, kdy se lidé stále méně často nechávají zaměstnat, ale místo toho pracují na IČO a odvádějí často minimální pojistná. Máme tady trend umělé inteligence a brzy také robotizace, které změní zažité modely práce. Jen taková perlička na okraj, nicméně je zajímavá a příhodná. Ptala jsem se studentů na návštěvě Sněmovny, co by chtěli dělat, až budou velcí. A mnozí, neřku-li většina, by chtěli být tvůrci obsahu na sociální sítě nebo obchodníci s kryptoměnami. Přiznejme si, že to zrovna nejsou profese, které by generovaly příjmy na důchodovém pojištění tak, jak je to nastaveno dnes, tedy na sociálních odvodech. Spíš budou generovat mnohem menší příjmy na důchodovém pojištění, zato daleko větší příjmy na daních z příjmů. Takže je opravdu nejvyšší čas opustit stávající nebezpečně a nesmyslně a nejspíš i účelně úzký úhel pohledu na příjmy důchodového systému, kdy do příjmů vstupuje jen odvod na důchodové pojištění.

Hnutí ANO na rozdíl od Fialovy vlády v souladu s praxí nejvyspělejších zemí světa penzijní systém takto omezeně nevnímá. A přesto jsme v období naší vlády opakovaně prokázali, že dobrou hospodářskou politikou a řádným výběrem daní včetně pojistných lze i v případě této bilance dosáhnout rovnováhy či přebytku. A tak, přestože už v roce 2010 tehdejší vláda ODS a TOP 09 děsila veřejnost, že důchodový systém je před kolapsem, podařilo se nám tehdejší deficit 49 miliard korun vystřídat přebytkem 18,6 miliardy korun v roce 2018 nebo 16,4 miliardy korun v roce 2019. Ve výsledku jsme pak i po období bezprecedentní covidové krize předávali vládě Petra Fialy v roce 2021 tuto bilanci téměř vyrovnanou - minus 2,3 miliardy korun.

Řešením budoucí krátkodobé disbalance penzijního systému způsobené odchodem Husákových dětí do důchodu, která zatíží náš rozpočet 3,5 % HDP, je proto za prvé eliminace šedé ekonomiky a snížení mezery ve výběru DPH, za druhé trvalý ekonomický růst okolo 2 % ročně a za třetí posílení důchodového systému dodatečným zdrojem v podobě strategického fondu státních investic. Vláda by proto měla splnit závazek ze svého programového prohlášení a začít pracovat na pilíři státních investic, měla by přestat podporovat daňové úniky, výplaty na ruku a zaměstnávání načerno, o jehož boomu mluví i generální ředitelka Finanční správy. Zároveň platí, že o tom, co bude dál, co bude po roce 2045, se rozhoduje nyní a klíčem k úspěchu je více dnešních dětí, tedy zítřejších ekonomicky aktivních a dále více dobrovolně déle pracujících zdravých jedinců, nikoliv více povinně pracujících nemocných starců.

Bohužel kroky, které by vedly k podpoře hospodářského růstu, k omezení fenoménu výplat na ruku, daňových úniků a šedé ekonomiky jako celku, stejně jako jakékoliv jiné kroky k zajištění příjmové stránky rozpočtu s výjimkou zvyšování daní od vlády naprosto postrádáme. Naopak, v přímém přenosu sledujeme útok na rodiny s dětmi ať už zrušením školkovného a snížením slevy na druhého z manželů, zvýšením daní na služby související s provozem domácnosti, jako je teplo, voda nebo regulované složky energií, zvýšením daně z nemovitosti a podobně.

Co by naopak měla vláda dělat a nedělá? Vláda by rozhodně měla garantovat důchod na úrovni současných relací, a to již zmíněnou podporou růstu HDP, snížením šedé ekonomiky, výraznou podporou porodnosti, ale také lepší politikou v oblasti vysokoškolského vzdělávání.

Je legitimní otázkou současnosti, proč stát akredituje extrémní množství univerzitních a vysokoškolských oborů, které přestávají garantovat slušné zaměstnávání, ale naopak o pět až osm let prodlužují věk, kdy mladí lidé do systému vůbec nepřispívají. Vláda by měla umožnit lidem, kteří budou chtít mít vyšší důchod, kromě atraktivnějšího penzijního připojištění také nabídnout fond strategických státních investic s garantovaným výnosem. Stát by zde prostřednictvím svých organizací využíval prostředky z fondu na financování strategických investic do jádra, dopravy či těžby a ty pak v době návratnosti investic občanům vracel. Výhodou by kromě jiného byla i vyšší držba dluhů v rukou domácností a fakt, že by na úrocích profitovali i naši občané a nejen zahraniční bankovní domy.

Pokud současné trendy na trhu práce směřují k vyššímu počtu OSVČ, je namístě hledat model, jak jim nabídnout spoření na důchod jako daňově uznatelný náklad. Pokud je trendem, že počet živnostníků bude narůstat, a my víme, že si platí spíše menší sociální pojištění, ale zato mají větší disponibilní zůstatek, který mohou investovat, měli bychom jim nabídnout zajímavé formy soukromých penzijních investic.

V případě zaměstnanců a zaměstnavatelů pak hledejme model, jak jim nabídnout zajímavé zaměstnanecké penzijní spoření, tak jak funguje například ve Spojených státech. Rozhodně bychom však měli odmítnout nedůstojné experimenty na českém národu, protože kafkovské posouvání věku odchodu do důchodu donekonečna ničím jiným není. To, čemu vláda říká důchodová reforma, je jen odfláknutý domácí úkol. Ani na chvíli se nezamysleli, jak posílit důchodový systém a jak pro něj zajistit dostatečné příjmy. Jen prostě zadali do počítače, jak se bude zvyšovat průměrná doba dožití, pak od toho odečetli dvacet let a hotovo. Počítač jim řekl, že člověk, kterému je dnes 40 let, se dožije 86,72 let. Tak práskli do tabulky odchod do důchodu 66,72. U třicátníka jim to ukázalo 87,63 let, a tak dali odchod do důchodu 67,63 let. Rozumíte, co tím myslím? Kdyby jim počítač ukázal, že se budeme dožívat 150 let, dají odchod do důchodu ve 130 letech. Takhle uvažuje vláda Petra Fialy o budoucnosti našeho národa. Tedy vlastně neuvažuje. Stejně jako ten stroj. Nezajímá je, jaké jsou limity člověka, a nepřemýšlí, jak vůbec lidský život vypadá.

Za sebe jednoznačně slibuji, za hnutí ANO, že vize Fialovy vlády o pracujících starcích se nestane budoucností České republiky. I kdyby tuhle šílenost pětikoalice protlačila silou svých 108 poslanců, jak už dávno slibuje, my ji po příštích volbách zrušíme. (Potlesk části poslanců.) Člověk má na stará kolena chodit za vnoučaty, ne do továrny nebo za kasu. A peníze na důchod mu pomůžeme zajistit tak, jak je zvykem ve vyspělém světě. Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Já vám děkuji. A vzhledem k tomu, že teď vystoupili dva opoziční politici, tak podle pravidel, která jsme si dali, je teď šance vystoupit pro dva politiky koaliční, takže poprosím přihlášeného pana vicepremiéra.

 

Místopředseda vlády a ministr vnitra ČR Vít Rakušan: Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo. Vážené paní kolegyně, vážení pánové kolegové, nebudu tentokrát opravdu dlouhý, budu krátký, protože parametry dané reformy tady zmínil podrobně pan vicepremiér Jurečka. Mně dovolte spíše obecné zamyšlení.

Jsme teď v předvolebním čase a všichni máme mnoho našich letáků, billboardů a často se tam objevuje slovo budoucnost. Budoucnost je to, čím se jako všichni politici zaštiťujeme, všechno děláme pro budoucnost, pro lepší budoucnost, pro udržitelnou budoucnost, pro budoucnost našich dětí. Zároveň je tady každá politická garnitura, jejíž život je omezen na čtyři roky, a každá politická garnitura se samozřejmě snaží dělat i takové kroky, které by motivovaly propříště její voliče, aby jí hlas odevzdali znovu. Ale potom jsou momenty, kdy ta zodpovědná politická garnitura musí přijít i s krokem, který třeba ten prvotní potlesk nebudí, ale ten krok je tak zásadní, že je pro budoucnost, o které všichni mluvíme, zcela obrovské důležitosti.

Teď je právě ten okamžik změny. Ta změna třeba už mohla přijít dříve, možná jsme nějakou dobu promeškali, možná přicházíme pět minut po dvanácté, ale právě v téhle chvíli máme možnost jako politická reprezentace pro budoucnost něco konkrétního udělat. Nastavit důchodový systém tak, aby byl spolehlivý, aby byl spravedlivý a aby byl dlouhodobě udržitelný. Máloco je s budoucností nás všech, každého jednotlivce, který v téhle chvíli je v aktivním věku, spojeno tak, jako jsou právě důchody.

Naše země samozřejmě musí najít způsob, jak lidem, kteří pro ni desítky let pracovali, dát jistotu ve stáří, až nebudou v produktivním věku, poskytnout jim oporu v podobě zajištění základního finančního rámce. Že s tím mohou počítat a že se na to mohou i do budoucna spolehnout. Pokud bychom v téhle chvíli neudělali nic, pokud bychom v téhle chvíli populisticky přešlapovali na místě, pokud bychom zase odkládali moment rozhodnutí, tak bychom právě tuto jistotu dalším generacím, těm, které jsou teď ve věku produktivním, jednoduše dát nemohli.

Důchody jsou spojeny s budoucností a logicky jsou spojeny i s velkými politickými spory. Někdy jsou zbytečně vyhrocené, málo věcné a příliš emocionální. Pokud si pomůžu atmosférou, kterou jsme prožívali teď všichni o víkendu spolu v rámci, nebo v důsledku sportovního úspěchu našich hokejistů, to jsou momenty, kdy jsme byli schopni se spojit. A je mi trochu líto, že nejsme téhle shody schopni ve chvíli, kdy hrajeme ne za naše kluby, ale hrajeme za jistotu generací, které přijdou po nás nebo jsou teď v aktivním věku. A já bych nás všechny chtěl vyzvat, abychom byli schopni, promiňte mi to slovo, vykašlat se na staré křivdy, abychom už nezatěžovali tu dnešní diskusi tím, kdo co udělal, kdo co neudělal, kdo co měl říkat a neměl to říkat, kdo co splnil a kdo co nesplnil. Neřešme pokud možno raněná ega z minulosti a zaměřme se právě na budoucnost, na to, co se má stát, co se musí stát, pokud chceme těm, kteří teď pracují, ale i těm, kdo se do pracovního procesu třeba teprve chystají, vytvořit předvídatelnou, spravedlivou, udržitelnou koncepci zajištění na stáří. A tady si troufám říci, že naše vláda s takovým pokusem přichází.

Na podobu předkládané změny důchodového systému můžeme mít samozřejmě různé názory. To je zcela legitimní. Ale byl bych rád, kdybychom se v té diskusi alespoň shodli na jednom, a to že stávající systém, s kterým se dlouhá léta nic nedělalo, je neudržitelný a jednoznačně tu potřebnou jistotu lidem, občanům naší země, neposkytuje. Že je potřeba s tímto stavem teď něco dělat a že rozhodnutí prostě nelze odkládat, anebo ho nemůžeme odkládat, pokud sebe samy nazýváme zodpovědnými politiky. Byl bych rád, kdybychom o různých představách budoucího důchodového systému dokázali diskutovat věcně, klidně, bez nálepkování, bez poťouchlostí, bez kriminalizujícího slovníku. A tuhle výzvu směřuji na nás všechny včetně sebe, a proto jsem si v dnešním proslovu zakázal vtípky o akustice na Hradě. Tenhle závazek dodržím. Nikam to nevede. A pojďme prosím říkat tady jenom ty věci, které k něčemu pozitivnímu vedou.

Prosadit potřebné důchody (změny) v oblasti tak citlivé, jako jsou důchody, je velmi těžké a já do jisté míry dokážu pochopit, že předchozí politické reprezentace mnohých barev s tím váhaly a otálely. Koneckonců ta dnešní diskuse, počet přihlášených a predikce, jak dlouho naše schůze bude trvat, je toho nejlepším důkazem. Ale čas běží a ideální čas pro důchodovou reformu už byl, jak se shodují experti. Tak pojďme prosím neztrácet ten drahocenný čas a posunout dlouho se vlekoucí debatu o důchodovém systému ke konkrétním krokům, ke konkrétním řešením.

Pan vicepremiér Jurečka připravil podle mě i podle expertního týmu hnutí Starostové a nezávislí návrh, který základní nároky na důchodovou reformu, jež jsem zmínil, splňuje. Navrhuje systém spravedlivý, navrhuje systém spolehlivý a navrhuje systém udržitelný. Za to je potřeba panu vicepremiérovi i jeho týmu poděkovat, tu práci ocenit a je potřeba v téhle chvíli ocenit i politickou odvahu, politickou odvahu nést kůži na trh a počítat s tím, že tohle téma laciné body nepřinese. Tak jedná zodpovědný a ne populistický politik. S návrhem, který nepřináší žádné změny pro stávající starobní důchodce. Těch se nijak nedotkne. S návrhem, který zajistí, že průměrná výše nově přiznaných důchodů stabilně poroste. S návrhem, který přináší opatření pro zranitelné skupiny lidí, kteří pracují v extrémně náročných podmínkách. Vytvořil ho se svým týmem poctivě po poctivě vedené debatě s odbornou veřejností, politickými partnery a já říkám i s opozicí, jak to u takto zásadních návrhů má být. Ta debata se určitě neobešla bez nedorozumění a sporů, ale věřím tomu, že nekončí, běží dál a jednotliví aktéři do ní mohou a budou vstupovat, jak koneckonců pan vicepremiér i opakovaně přislíbil.

Ještě jednou se přimlouvám za to, abychom do ní v následujících hodinách a dnech vstupovali s argumenty, návrhy řešení, a ne s ideologickým nálepkováním oponentů a bez konstruktivních protinávrhů. To určitě společenské atmosféře nic pozitivního nepřinese. Jistě je možné ve výborech i jinde vést detailní debatu o parametrech, jejich nastavení, konkrétních přínosech navrhovaných změn. Na to bude dostatečný prostor. Ale já si troufám říci, že jedna věc nás tady v Poslanecké sněmovně spojuje, nebo by alespoň měla spojovat. Všichni chceme, aby se občané této země mohli spolehnout na tak základní jistotu, jakou je pobírání důstojného důchodu ve stáří. A to připravované a představované změny každopádně i dalším generacím, těm aktivním, i těm přicházejícím, zajistí bez ohledu na to, kolik je jim momentálně let a samozřejmě i bez ohledu na to, čí to jsou anebo v budoucnosti budou voliči. Děkuji za pozornost. (Potlesk v pravé části jednacího sálu.)

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. A poprosím pana poslance Kohajdu. Máte slovo.

 

Poslanec Michael Kohajda: Vážení pánové ministři, vážené kolegyně, vážení kolegové, já jsem zde chtěl vystoupit na začátek hlavně obecně o tom, že se zpochybňují fakta. Mnoho řečníků v médiích, ale i tady na tom plénu zpochybňuje základní fakta a myslím, že už se k tomu pan premiér Fiala na začátku dnešního dne vyjádřil. Je potřeba si říct, že to základní zpochybňování faktů podle mě způsobuje také podrývání důvěry lidí, občanů v politiku, protože namísto toho, abychom tady identifikovali problémy, hledali jejich řešení, navrhovali ta řešení, argumentovali, proč se to má dělat tak či onak, tak my v prvé řadě teprve si musíme vyjasnit, jaké jsou skutečnosti, jaká jsou fakta. A proto bych tady na této půdě rád pro občany shrnul základní fakta, která jsem si našel. Povětšině vycházejí z informací od Českého statistického úřadu.

V prvé řadě je to otázka demografického vývoje v České republice. Samozřejmě demografický vývoj je proces složitý, dynamický, který je ovlivňován mnoha různými faktory, jak porodností, úmrtností, migrací, sociálními změnami, a je potřeba také tedy sledovat, jaké jsou jednotlivé trendy za poslední desítky let a jaká je také predikce toho stavu budoucího. Po roce 1989, kdy došlo samozřejmě k zásadním politickým a společenským změnám zde, se dostavilo i ovlivňování toho demografického vývoje. Když se podívám, tak aktuálně k 31. prosinci, poslední data, má Česká republika 10 900 555 obyvatel. Tento počet sice představuje určitý nárůst, ale je to z větší části způsobeno migrační vlnou například z Ukrajiny. Tato migrační vlna, která je spíše z mladších věkových skupin, tak způsobila i snížení průměrného věku české populace na 42,6 roku.

Dalším důležitým faktorem u demografie je porodnost. V České republice se dlouhodobě pohybujeme pod úrovní reprodukce, což je stanoveno obecně jako počet dětí narozených na jednu ženu na úrovni 2,1. Tento trend samozřejmě postupně vede k úbytku populace, nebýt té migrace. A musíme si říct, že v roce 2022 se narodilo přibližně 100 000 dětí, což je relativně stabilní číslo, nicméně v žádném případě nevede k udržení populace na současné úrovni. Z toho důvodu v České republice stále větší roli hraje migrace. V posledních letech došlo k značnému přílivu migrantů zejména z Ukrajiny, ze Slovenska či z Vietnamu, ti, kteří se nám odrážejí v celkovému počtu populace České republiky. Pokud se na to podíváme čísly, tak zhruba se zde těchto osob nachází jeden milion, to znamená cirka 10 % populace. A pozitivem této migrace je nejenom to, že zvyšuje počet občanů České republiky a jiných osob, které tady legálně pobývají, ale také naši populaci zásadně omezuje (omlazuje?).

Na to lze navázat právě tím, že obecně česká populace bez tohoto migračního vlivu stárne. Když se podíváme, tak současný počet seniorů ve věku nad 65 let věku je cirka 20 % populace. Do poloviny tohoto století se však budeme přibližovat už 30 procentům populace. Tento trend samozřejmě přináší vcelku negativní sociální i ekonomické výzvy, a to právě v oblasti zdravotního pojištění anebo důchodového systému. Jednoduše to můžeme ilustrovat na tom, že na jednoho seniora ve věku 65+ v roce 2000 pracovalo cirka pět aktivních osob, ekonomicky aktivních, v dnešní době je to cirka 3,5 osoby a v roce 2050 predikce počítají s dvěma osobami. A to je skutečně stav, se kterým musíme něco dělat.

Další fakt, který ovlivňuje demografii, je, že se lidé dožívají průměrně delšího věku. Když se podíváme, tak za posledních sto let se naděje na dožití posunula průměrně 70 let u mužů a 70 let u žen z těchto hodnot na 78 let u mužů a 83 let u žen. Od začátku 90. let se začaly naděje dožití zvyšovat rychleji a samozřejmě je to vlivem zejména lepší lékařské péče a zdravějšího životního stylu. Drobný pokles této naděje dožití samozřejmě způsobila pandemie covidu-19, nicméně v následujících letech, v současnosti se již ta úroveň opět vrací na původní čísla a začíná tedy růst.

Pokud se lidé stále dožívají vyššího věku, tak je potřeba diskutovat, zda právě i průměrná doba v důchodu má být řešena, zda si můžeme dovolit financovat delší dobu pobytu v důchodu, nebo zda musíme posunout dobu odchodu do důchodu na pozdější věk.

Dalším faktem je, že v současnosti i lidé mladí začínají být ekonomicky aktivní v pozdějším věku. To tady zmínila i paní předsedkyně Schillerová. Sice neexistuje nějaký obecně daný průzkum, kdy nastupujeme do prvního zaměstnání, protože můžeme mít různé brigády, zkrácené úvazky mladých, nějaké letní krátkodobé práce, nicméně je potřeba se podívat, že zejména ve skupině osob mezi 20 a 24 lety od 90. let se zásadně změnil podíl těch, kteří pracují. Když se podívám na ta konkrétní čísla, tak v roce 1993 pracovalo 66 (%) všech těchto osob, v roce 2022 už jenom 46,5 % těchto osob v kohortě 2024. Samozřejmě tento vývoj je i u mladších lidí v kohortě mezi 15. a 19. rokem, tak v 90. letech pracovalo přes 30 % osob, nyní je to pod 10 %.

Když se podíváme na budoucí projekce, tak Český statistický úřad říká, že počet obyvatel České republiky, pokud nebude nějaká zásadnější migrační vlna, bude mírně klesat, s tím, že v tom roce 2050, o kterém se bavíme, by to mělo být 10,7 milionu obyvatel. A co je ale zásadní v rámci tohoto vývoje, dojde k výraznému nárůstu podílu seniorů a poklesu podílu obyvatel v produktivním věku. Z tohoto důvodu je potřeba právě dbát na ta opatření, jak budeme reagovat na tyto demografické změny. Jedním ze základních opatření je samozřejmě změna v důchodovém systému, která musí reagovat na rostoucí počet důchodců. Další je tomuto rostoucímu počtu starších osob zajistit dostatečnou a kvalitní zdravotní péči. Ale je samozřejmě i potřeba řešit aktivně otázky migrace a zapojení legálních migrantů do pracovního procesu.

Co se týká vývoje porodnosti, tak tady bych to jenom krátce shrnul, že samozřejmě od těch 80. let, kdy byla poměrně vysoká porodnost, a musíme připustit, že to bylo dáno také pronatalitní politikou tehdejší vlády, tak od té doby porodnost mírně klesá. Samozřejmě velká změna se odehrála po roce 1989, kdy se do jisté míry změnily priority občanů, kdy se změnilo celé sociální a ekonomické podhoubí České republiky. Pro nás nejlepší bylo období po roku 2000, kdy začala porodnost opět růst, což bylo jednak dáno stabilizací ekonomických poměrů, ale také prodloužením mateřské a rodičovské dovolené a obecně zlepšující se životní úrovní. Nejlepší situace byla po roku 2010, kdy se zase zvyšovala, i když mírně, porodnost, a to bylo zejména zásadním demografickým faktorem, že do reprodukčního věku vstoupila početná generace osob narozených v 70. letech, takzvané Husákovy děti. Po roce 2020 naopak porodnost klesá a to je samozřejmě dáno tím, že právě ta silná populační vlna stárne a má méně dětí.

Teď jak na tu demografii reagovat? Já ve veřejném prostoru slyším, a je to slyšet i tady, že důchodová reforma není potřeba, že stávající systém je udržitelný. Tady je potřeba říci, že stávající systém, tak jak ho máme nastavený, udržitelný prostě není. Populace evidentně stárne, rodí se evidentně méně dětí, lidé evidentně nastupují později do práce a samozřejmě relativně brzy do důchodu vstoupí i silné ročníky Husákových dětí. Jak už jsem říkal, v roce 2050 by byl vztah, nebo odhadujeme ten vztah mezi jedním seniorem 65+ a ekonomicky aktivními osobami na 1:2 z dnešního stavu 1:3,5.

Dalším argumentem bývá, že je potřeba zásadně zvýšit porodnost. To je určitě pravda, je potřeba podporovat porodnost a myslím si, že se to dá dělat mnoha prorodinnými opatřeními. Je potřeba zmínit, když tady vidím pana ministra, že prosadil svůj návrh na navýšení rodičáku. Ale ta porodnost přece není něco, co bychom mohli změnit z roku na rok, co bychom mohli změnit nějakým mávnutím kouzelného proutku. I narůstající porodnost nám problém s fungujícím důchodovým systémem vyřeší možná za 20, 25, 30 roků, až ty děti, které teď se rodí, vstoupí do systému a stanou se poplatníky pojistného. Dnešní stav tak zásadně ovlivňuje zejména propad porodnosti v 90. letech.

Co se týká důchodového účtu, tak samozřejmě po roce 1989 tady nastaly zásadní změny, které se týkaly relativní modernizace důchodového systému, a samozřejmě rostly jak příjmy, tak výdaje důchodového systému. Zase podstatná změna je od roku 2010, kdy se nám začalo zásadně projevovat to, jak je demografie nastavena, to znamená zejména stárnutí populace.

Je důležité říct, a už to tady taky dnes zaznělo, že ten současný důchodový systém je důchodový systém průběžný. To znamená, co tam aktuálně natéká na straně příjmové, tak i aktuálně odtéká na straně výdajové. Ty příjmy samozřejmě jsou generovány zejména z pojistného na sociální zabezpečení placeného jak zaměstnanci, tak osobami samostatně výdělečně činnými, tak zaměstnavateli. Výdaje na té straně druhé samozřejmě jsou tvořeny zejména starobními důchody, ale v další řadě i invalidními a vdovskými a vdoveckými či sirotčími důchody jako nejmenší položkou.

Důležitá pro nás je ale dlouhodobá udržitelnost toho systému. To je největší výzva, kterou důchodový systém aktuálně má, které čelí. Stárnutí populace totiž jednoznačně znamená, že počet důchodů roste, zatímco počet pracujících se snižuje. A jsou to právě samozřejmě pracující, kteří do důchodového systému přispívají. Když se podíváme na nějaké projekce a predikce důchodového systému, je potřeba shrnout, že samozřejmě populace České republiky bude i dále stárnout. Zvýší se tím tlak na důchodový systém. Jak jsem již uvedl, v roce 2050 se předpokládá, že ze současných cirka 20 % osob nad 65 roků věku se stane cirka 30 %.

Je důležité, že i ekonomické faktory, které se nám zdají příznivé, a také často slýcháme, že vlastně důležité je mít pouze ekonomický růst, tak ten ekonomický růst samozřejmě není něco, co je navždy trvalé, to vidíme na běžných ekonomických cyklech, a je to také něco, co je zásadně a může být ovlivněno, a bývá, a vidíme to i v posledních letech, vnějšími vlivy, jako je aktuálně válka na Ukrajině, jako byla třeba pandemie covidu.

Jaké je vlastně řešení těchto projekcí, predikcí? Když se podíváme, tak jsou to vlastně tři možnosti - zvýšení věku odchodu do důchodu, zvýšení pojistného placeného do důchodového systému nebo nalezení nového zdroje financování. To znamená, zvýšení nějaké jiné daně anebo samozřejmě nežádoucí snížení průměrného důchodu do budoucna.

Když se podívám zase na ta tvrzení, která zaznívají ve veřejném prostoru, tak jsem si mohl přečíst, že skutečně v zahraničí vydávají na důchody více. Já jsem se zase díval do aktuálních hodnot. Dnes Česká republika vydává na důchody cirka 8 % hrubého domácího produktu, čímž je mírně pod průměrem zemí OECD. Je ale potřeba se podívat, že jakmile právě do důchodového věku nastoupí Husákovy děti, ta velmi silná část populace, tak při současném nastavení důchodového systému by to vystoupilo na cirka 11,5 % hrubého domácího produktu. Ale tady je potřeba do té debaty říci, že musíme také srovnávat srovnatelné, že nemůžeme srovnávat hrušky a jablka. Je potřeba sledovat několik základních parametrů: úroveň podílu veřejných výdajů určených na důchody vůči všem veřejným výdajům, úroveň podílu veřejných výdajů určených na důchody vůči hrubému domácímu produktu té které země, zda se z vyplaceného důchodu platí nějaká příjmová daň nebo zda se z vyplaceného důchodu platí nějaké pojistné, například do sociálního systému, do důchodového systému.

Já jsem se při tom porovnání podíval na zemi, kterou považuji za extrémně rozvinutou ekonomicky, sociálně, obecně lidsky, a za zemi, která je podle mého pro většinu světa vzorem určitě sociálně orientované země. Vzal jsem si na srovnání za příklad Švédsko. Když jsem se podíval na data, která mi byla dostupná, a porovnával jsem je, tak úroveň podílu veřejných výdajů určených na důchody vůči celkovým veřejným výdajům v České republice je 19,2 % - uvádím srovnatelný rok - a ve Švédsku 14,2 %. Úroveň podílu veřejných výdajů určených na důchody vůči hrubému domácímu produktu je 7,9 %, ve Švédsku 7,0 %.

To, zda se platí nějaká daň, to znamená nějaká příjmová daň, z obdrženého důchodu, tak v České republice se neplatí. To znamená, důchod je čistým příjmem toho seniora. Ve Švédsku se taková daň platí. To znamená, z důchodu, který přijme, zase zaplatí státu daň a tato částka se vrátí do veřejných rozpočtů. Když porovnáme odvody na veřejné pojistné, tak v České republice ani ve Švédsku se neplatí odvod, ale jsou západoevropské země, které důchod kromě toho, že ho podrobí dani příjmové, tak ho podrobí i veřejnému pojistnému. Tady je tedy potřeba vždy, když srovnáváme, se podívat také na to, jestli mluvíme o čistém nebo o hrubém příjmu toho konkrétního průměrného důchodce.

Já tady neříkám ta čísla proto, že jsem si zrovna vypíchl jednu zemi, i když podle mého je to velmi sociálně orientovaná země, ale jenom chci ukázat všem občanům, že je potřeba skutečně poslouchat a srovnávat srovnatelná čísla. Jestliže někdo vytáhne, že něco je pět, a my to máme čtyři, tak sice může říct, že v zahraničí jsou na tom lépe, ale když se podíváme, zda se například právě na to neaplikuje daň nebo nějaké pojistné, tak můžeme vidět, že pak v tom čistém ve skutečnosti u nás máme lepší hodnotu než v zahraničí.

Co se týká těch veřejných prohlášení, zaslechl jsem také, že vláda chystá snižování důchodů. To samozřejmě není nominálně pravda. Ty nové důchody - jak jsem poslouchal, i pan premiér to na začátku říkal - důchody nastupujících důchodců stále budou růst. Stejně tak důchody těch stávajících důchodců, kterých se ta důchodová reforma samozřejmě nijak nedotkne. Ale předpokládám, že to tady každý ví a že mluvíme skutečně jenom o těch budoucích důchodcích. V následujících deseti letech je odhad, že by se průměrný důchod, který dnes atakuje hranici 21 000 korun, měl navýšit o téměř jednu polovinu na 31 000 korun. Já nechci říkat, že máme starobní důchody nějak extrémně vysoké, ale máme je rozumně vysoké, tak, jak si to Česká republika ze státního rozpočtu může dovolit.

Dneska jsem slyšel další argument, že cestou je takzvaný druhý pilíř důchodového systému. Říkala to i moje předřečnice, paní předsedkyně Schillerová, vaším prostřednictvím, pane předsedající. Je to zajímavé, ale bohužel jsme zatím neslyšeli žádné konkrétní návrhy. Nicméně musím říct, že trošku pojmoslovně se vylučuje to, co tady zaznělo. Systémově druhý pilíř důchodového systému je pilíř povinný. Je to povinné soukromé spoření. První pilíř je ten veřejný povinný, druhý je povinný soukromý, třetí je dobrovolný soukromý. To znamená, pokud někdo říká, že tady chce zavést druhý pilíř, říká, že povinně si každý člověk bude muset spořit, že povinně bude odvádět určitý podíl ze svého příjmu do nějakého rozpočtu. Nebude to sice rozpočet veřejný, ale bude to rozpočet nějakých soukromých subjektů, kde se ty peníze budou hromadit a možná zhodnocovat, ale možná také ne. Každopádně pokud někdo říká, že tady zavede dobrovolný druhý pilíř důchodového systému, pojmoslovně říká nesmysl.

Pokud chceme podpořit dobrovolné spoření našich občanů, tak je potřeba pracovat na další modernizaci třetího pilíře. Za této vlády prošla celým legislativním procesem a od začátku tohoto kalendářního roku je účinná právní úprava dlouhodobého investičního produktu. To znamená velmi kreativního způsobu, jak si spořit na postproduktivní věk. Vedle toho máme důchodové spoření nebo to předcházející penzijní připojištění. To znamená, všichni lidé, kteří si chtějí spořit, tak si spořit na postproduktivní věk mohou.

Co se týká podpory tohoto spoření z veřejných zdrojů, tak musíme říct, že i v posledních měsících jsme udělali zásadní změny, že občané si mohou spořit až do 48 000 korun, co se týká daňové podpory, že zůstává podpora penzijního připojištění přímá a že samozřejmě stejně také zůstává podpora z hlediska zaměstnavatelů a toho, že ty výdaje, které jsou dány konkrétnímu zaměstnanci na některý z typů spoření, jsou výdaje, které se mu nedaní ani nezpojistňují. Taková podpora je podpora obvyklá v moderních ekonomikách, v moderních západních zemích. Myslím si, že tato podpora, kterou jsme zvýšili v posledních měsících, je rozumná a dostatečná. Na co bychom se měli v tom třetím pilíři zaměřit, je modernizace některých produktů a zejména jejich vzájemná prostupnost, ale myslím, že za dvaapůl roku a o něco více této vlády se i v třetím pilíři učinilo mnoho dobrého.

Na závěr svého vystoupení bych chtěl shrnout podle mého nějaké důvody důchodové reformy na nutnost, proč se zde tento materiál dnes projednává. Správně bychom si totiž v dnešní době, kdy máme minimální nezaměstnanost, která je dlouhodobě jedna z nejnižších v zemích Evropské unie, kdy máme mezi pracujícími extrémně silný ročník lidí, kteří se narodili v 70. letech, měli tvořit rezervy v rámci důchodového systému. To se ale neděje. I v minulém roce a bude to tak určitě i v tomto roce se deficit důchodového systému bude rovnat cirka 1 % hrubého domácího produktu.

Proto je velmi dobře, že přicházíme s tím, co jsme slíbili, a to s návrhem důchodové reformy, i když mnoho jiných tady o důchodové reformě mluvilo v předcházejících letech, mnoho jiných ji má schovanou v tašce nebo v šuplíku, tak musím poděkovat tady Marianu Jurečkovi, že takovouto reformu připravil se svým týmem a předložil.

Je důležité ještě zdůraznit to, co už jsem říkal, že současných důchodců se navrhované změny nedotknou, jsou to změny, které se budou vztahovat pouze na důchodce budoucí. I tak je potřeba současné důchodce uklidnit, že důchody budou stále a pravidelně navyšovány, že tomu tak zůstane, že důchodci budou chráněni proti případné inflaci a že důchody budou o inflaci pravidelně valorizovány. A já si myslím, že je potřeba zakončit tím, že tato důchodová reforma je reformou pro mladé. Je to ta skupina lidí, kteří by se o ni měli co nejvíce zajímat, protože nyní rozhodujeme právě o jejich budoucnosti. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Já vám děkuji. A poprosím dalšího řádně přihlášeného a to je pan předseda Radim Fiala. Jenom podotýkám, poté by měl vystoupit pan předseda Michálek, poté bych měl vystoupit já, ale protože tady nemám zástup, tak pokud následuje paní předsedkyně Pekarová Adamová, tak potom by to padlo na ni, že by vstoupila o něco dříve a já bych si to vzal po ní. Děkuji. Máte slovo.

 

Poslanec Radim Fiala: Vážené kolegyně, kolegové, vážený pane předsedající, děkuji vám za slovo. Jak bych ten svůj dnešní projev nazval? Možná - důchody pro každého, nebo pro někoho jen platit celý život, a pak nic nedostat. A teď narážím na budoucnost, která se nám může stát a kterou možná pro nás chystá - pro nás už ne, ale pro nové generace - tato vláda. Pokud už jste v důchodu nebo ve věku blížícím se důchodovému, jistě jste si dostatečně vychutnali to, jak pětikoalice, v uvozovkách, pečuje o seniory. Vzali vám výhled na spravedlivou valorizaci, fakticky zrušili možnost čerpání předčasného důchodu, jsou tam takové podmínky, které na papíře vypadají ještě jakž takž, ale v realitě prakticky splnitelné již nejsou. No a to byla první fáze obrání seniorů o důchody z dílny této pětikoalice.

Dnes projednávané změny důchodového systému mají zjevně za cíl nedat dostatečné důchody ani ostatním skupinám občanů České republiky, hlavně generaci takzvaných Husákových dětí, mluvil o tom tady i můj předřečník, pan poslanec Kohajda, to znamená lidí narozených v 70. letech, a pak i všech mladších lidí. Vůči mladým je ta kvazireforma úplně nejhorší. Piráti a STAN si hýčkají mladé lidi na sociálních sítích a pak na ně ohledně důchodů vypláznou dlouhý nos. Jako kdyby jim říkali, jen pěkně plaťte, mladá generace, ono je to ještě daleko, nic se nebojte, ale na konci nebudete mít nic.

Ďábel je skrytý v detailu a v téhle novele je skrytý ve slovech "zvyšování věku odchodu do důchodu". Ano, dnes projednávaná novela zákona o důchodovém pojištění může změnit situaci hlavně budoucích důchodců, a to bohužel k horšímu. Ostatně to je zjevně jejím hlavním cílem. Až mi to připomíná staré konzervativní heslo "každá změna je k horšímu". Neplatí to samozřejmě univerzálně, ale v tomto případě stoprocentně ano. Pro ty, kteří očekávají po letech odvodů na důchod také nějaké to finanční plnění od státu, tento návrh zákona by šlo také nazvat zákonem zklamaných očekávání pro seniory.

Podle dnešního článku z Echo24 - cituji - "pokud koalice změny prosadí, už od příštího roku může začít platit řada změn vyvolávajících kontroverzi, navyšování hranice důchodového věku, snižování vlivu zásluhové části na výši důchodů či vymezení takzvaně náročných profesí". Pokračuji v citaci: "Zásadní prvek v podobě pozdějšího odchodu do důchodu se má dotknout nejdříve ročníků narozených v druhé polovině 60. let. Podle vládní reformy by se svůj důchodový věk měli podle prodlužování života dozvědět vždy lidé, kterým bude zrovna 50 let. Jednotlivým ročníkům by se hranice posouvala odlišně - některým o měsíc, některým o dva měsíce a jiným vůbec. Kupříkladu lidé narození v roce 2000 už mají jít do penze až v 70 letech." Konec citátu. Takže milí mladí Piráti a voliči hnutí STAN, kteří jste se narodili v roce 2000, půjdete do důchodu v 70 letech. Opakuji ještě jednou: mají jít do důchodu v 70 letech.

Znáte někoho, kdo je stoprocentně zdravý v 70 letech? Nebo znáte někoho, kdo je stoprocentně zdravý v 69 letech? Anebo znáte někoho, kdo je stoprocentně zdravý v 68 letech tak, aby mohl ráno stát jí do práce, stoupnout si k pásu nebo si sednout do auta a řídit osm hodin a pak jít domů? Někoho, kdo v těchto letech je schopen celodenně pracovat, protože nemá naprosto žádné zdravotní problémy? A to musí celodenně pracovat, milí Piráti, mladí, protože kdybyste nepracovali celý den, tak se vám důchod sníží. A z toho nic budete mít ještě menší nic. No, a možná část této generace se důchodu ani nedožije - to je možná také systémová změna - zejména pokud je to muž. Ale i ženy už v tomto věku trpí řadou onemocnění a je úplně nehumánní po nich chtít pracovat na plný úvazek.

Potřebujeme vůbec řešit důchody až tak velkou důchodovou reformou nereformou? To není tak jisté. Ano, do důchodu už odešla početně silná skupina lidí narozených po druhé světové válce. Druhá velmi početná skupina, to jsou ty už zmíněné takzvané Husákovy děti, jsou ve věku okolo 50 let, tedy se důchodu blíží, ale za 15 let podle současné legislativy. Je ovšem zajímavé, že za socialistického Československa mohli lidé odcházet do důchodu v 60 letech muži, a ženy, pokud měly obvyklé dvě děti, tak dokonce v 55 letech. To znamená, ne že se nedělaly žádné změny od roku 1989. Já si myslím, že všichni, kteří teď odcházejí do důchodu, přesně vědí, o kolik se jejich důchodová hranice posunula a o kolik museli ještě víc pracovat od roku 1989. A u všech se věk dožití sice trochu posunul, ale nijak radikálně. Hlavně věk dožití ve zdraví. Podle indikátoru ale, jak sám předkladatel uvádí v návrhu zákona, se od roku 2000 prodloužil pouze o 3 roky. Je tedy pozoruhodné, že věk odchodu do důchodu se u mužů navýšil o 5 let a u žen s dvěma dětmi to bude až o 10 let.

Z tohoto objektivního hlediska tedy lze konstatovat, že dosažitelnost důchodu v relativním zdraví se jasně snížila. A je třeba ji dále nesnižovat, protože by to byl velký krok k nižší životní úrovni. Už tak stačí, jak závažným způsobem se zvýšily náklady domácností v posledních třech letech, zejména ve dvou posledních letech. Bohužel do celkové inflace jsou započítávány položky, které nehradíte až tak často, ale reálné náklady vidíme každý den, jak se hrozivě zvýšily. A myslím, že všichni to vidí ve svých peněženkách - potraviny, bydlení, energie, doprava. A konsolidační balíček, spíš zdražovací balíček, přijatý loni vládou Petra Fialy, to ještě podpořil zvyšováním DPH právě na ty náklady, které lidé musí platit každý měsíc, každý den.

To, že ve stejném roce byly zásadně omezeny valorizace důchodů, které právě takovou inflaci měly kompenzovat, je nehorázné. Přece proto ten zákon tady byl, aby ochránil seniory a důchodce před inflací, před zvyšováním cen. A pětikoaliční vláda ten zákon zrušila, a tím senioři přestali být chráněni. A my, poslanci hnutí SPD, jsme hlasovali proti. My máme ohledně důchodů jiné problémy. A to, že donedávna bylo bráněno přivydělat si těm, kdo nastoupili do předčasného důchodu, tohle sice trvá, ale už je to prakticky bezpředmětné, protože pětikoalice loni nastavila podmínky pro předčasné důchody tak, že už na ně prakticky nikdo nedosáhne. Fakticky došlo ke zrušení předčasných důchodů. A to je ten pokrok. A tahle novela to bohužel nenavrací zpátky.

Důležitou větou tedy musí být neposouvat věk odchodu do důchodu. Do zákona o důchodovém pojištění vůbec nesahat. A pokud ano, tak jen pro vylepšení toho, co v něm nefunguje, respektive brzy se ukáže, že není dobře nastaveno. Bohužel tenhle návrh zákona se přesně o zvýšení věku do důchodu snaží jako o jednu ze svých základní priorit, a to nejen nápadně, i skrytě.

Ponechání jistých parametrů z minulosti. Za jednu z takových záležitostí pokládám neuznávání vzdělání pro účely důchodu, ale jen pro určité ročníky. Pro mladé. Takže vážení voliči Pirátů, hnutí STAN, ti mladí, poslouchejte. V pětikoalici jsou strany, které se ohánějí podporou mladých, ale že mladým lidem ponecháním současného znění zákona fakticky prodlouží věk odchodu do důchodu, v zásadě až diskriminačně, to už jim neříkají. A je to možná ani nezajímá, protože to je přece až daleko, třeba za šedesát, šedesát pět let. A to dokonce dvojím způsobem: zvednutím hranice věku odchodu do důchodu a neuznáním části vzdělání pro výpočet důchodu. Takže vy mladí se poctivě připravujete řádným studiem na výkon budoucího povolání, ale pak zjistíte, že vám z toho kromě základní školy nic nezapočítali na budoucí potenciální důchod. Možná vám to připadá za dlouho, ale podle mě je to prostě nefér. Takže jestli by se mělo sahat do zákona o důchodovém pojištění, tak hlavně pro narovnání téhle do očí bijící nespravedlnosti. Ale ti mladí se neozývají, tak jim to asi vůbec nevadí, a nás, kteří jsme tady, už se to týkat nebude. Ale je to nefér. Takže jestli by se mělo sahat do toho zákona, tak jedině opravit tuto věc.

Přelomovým rokem pro výpočet je 1. leden 2010. Kdo studoval před ním, tomu se započítá studium do 18 let, kdo studoval po něm, tomu se započítají jen roky do ukončení povinné školní docházky, tedy v praxi skončení základní školy. Velmi srozumitelně to objasňuje článek Lucie Mečířové z 18. září 2023 zveřejněný na serveru finance.cz. Cituji: "Počítá se studium do důchodu? Počítá i nepočítá. Dnešní mladí mají bohužel smůlu. Střední ani vysoká škola se jim nebude započítávat do náhradní doby pojištění. Ti starší pak mají o něco více štěstí. Do nároku na důchod se jim bude počítat studium po 18. roce života. To vše ale maximálně v délce šesti let a navíc z 80 %. Platí to pro osoby, které studovaly před 31. prosincem 2009. Od 1. ledna 2010 již škola není náhradní dobou pojištění." Konec citátu.

Podobně webu České správy sociálního zabezpečení v sekci o náhradní době pojištění uvádí - cituji: "Náhradní doba pojištění je období, ve kterém se neodvádí žádné pojistné, přesto se tyto doby za určitých podmínek započítávají do potřebných let pojištění pro důchod. Účast na důchodovém pojištění z titulu náhradní doby pojištění se týká osob, které se soustavně připravují na budoucí povolání studiem na střední nebo vyšší odborné škole, dále jen střední škola, nebo vysoké škole v České republice, a to po dobu prvních šesti let tohoto studia po dosažení věku 18 let v období před rokem 2010." Konec citátu.

Já jsem se dnes schválně zaměřil na mladou generaci. Vždycky tady mluvíme o seniorech, o těch současných, téměř současných, těch, kteří půjdou do důchodu za pět, za deset let a už to mají takzvaně na dohled. Ale dneska jsem se zaměřil na mladou generaci, aby mladá generace věděla, co je ve stáří čeká. A jestli si někdo z nich řekne, že to je daleko, chyba. Myslím si, že je to prostě nefér a že by i mladá generace se měla ozvat a říct, že tohle tedy nechtějí.

Dovolte mi, abych krátce shrnul ještě pozici SPD k této důchodové reformě nereformě. My jsme několikrát jednali s ministrem Jurečkou. Přinášeli jsme mu pozměňovací konstruktivní návrhy, jak pomoci zvláště s nějakou pozitivní motivací seniorům a důchodcům, abychom tento zákon se pokusili co nejvíc opravit. Ale už na první schůzce jsme ministru Jurečkovi řekli, že pro nás nepřekročitelné jsou dvě věci. Za prvé zvyšování odchodu věku do důchodu, protože si nejsem schopen představit, jak někdo v šedesáti sedmi, osmi, devíti letech, sedmdesáti letech bude ještě pracovat, ať už je to za x let. A druhá věc je snižování reálného důchodu od roku 2026.

Dále jsme panu ministrovi Jurečkovi řekli, že to budeme uznávat jako reformu, až v této reformě budou obsažena prorodinná opatření. Ptáte se jaká? Třeba větší slevy na dani pro vícepočetné rodiny, pracující rodiny, to znamená slevy na dani ze mzdy, z příjmů pro rodiny, které mají dvě, tři, čtyři děti. Půjčky na bydlení s nějakým opravdu minimálním úrokem. A možná když budou mít tři, čtyři děti, tak i bezúročné. Něco, aby se mladí lidé nebáli mít rodiny, aby se mladí lidé nebáli mít děti, protože ty děti jsou pro nás klíčové.

Já jsem seděl na jedné debatě s jedním ekonomem, poradcem prezidenta, a říkal jsem tam tu základní premisu. Že žádný průběžný důchodový systém na světě není udržitelný bez toho, že se rodily děti. Protože to jsou plátci, kteří budou platit na důchod těm dalším důchodcům. A on mi říká, že je to ekonomický nesmysl. A že nejdůležitější je vyvést peníze z prvního nebo třetího nebo druhého pilíře takzvaným opt-outem do nadnárodních spořicích fondů. Já si myslím, že to je přece krádež. To je krádež! Vy přece nemůžete vědět, jestli ty fondy vůbec budou něco vydělávat. A já si myslím, že pokud ty peníze budou v nějakém spořicím pilíři, tak ten pilíř aby měl důvěru obyvatel a občanů, musí být garantován vládou. Nebo ne vládou, ale Ministerstvem práce a sociálních věcí České republiky. Nemůže se to nikam vyvádět. Já mám pocit, že těm ekonomům jde jenom o ten opt-out. Že potřebují, aby lidé spořili, a že oni chtějí vyvést jenom ty prachy prostě ven do těch nadnárodních korporací. Ale pro to SPD nikdy nezvedne ruku. Takových různých, teď mi to promiňte, kampeliček, fondů spořicích, investičních a podobných jsme tady v minulosti měli už miliony. Podívejte se, kolik těch seriózních jich skutečně přežilo. Takže my pro něco takového, pro ty opt-outy, nikdy nezvedneme ruku. Jsme schopni ji zvednout pro dobrovolný spořicí pilíř, ale garantovaný státem. Garantovaný státem.

To bylo asi tak shrnutí důchodové reformy z mého pohledu v prvním čtení. My jsme připraveni s panem ministrem Jurečkou spolupracovat i dál. Chceme dokázat, že i SPD je konstruktivní strana, konstruktivní hnutí, s tím, že máme odborníky, jsme odborně kompetentní k tomu, abychom mohli dávat pozměňovací návrhy, příspěvky a připomínky k tomu, aby se tato reforma nereforma aspoň trochu pro ty důchodce i budoucí vylepšila. Takže to je z mé strany všechno.

Jenom na závěr zopakuji to nejdůležitější. Pokud zůstanou ty dvě věci, o kterých jsem mluvil, zvyšování věku do důchodu a snižování reálného důchodu od roku 2026, hnutí SPD pro tuto reformu nereformu nezvedne ruku. Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji vám. Nyní pan předseda Jakub Michálek. Máte slovo.

 

Poslanec Jakub Michálek: Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové, milí občané, chtěl bych poděkovat naší vládě, že předložila tento odvážný návrh, a mám velkou radost, že se konečně dostáváme k tomu, abychom ho tady v Poslanecké sněmovně debatovali. Myslím si, že to je jeden z nejdůležitějších návrhů v našem volebním období.

Pouze stručně připomenu, co jsou ty nejdůležitější důvody, proč musíme přistoupit k důchodové reformě. Protože se nám mění demografie takovým způsobem, že zatímco dřív na jednoho seniora připadalo nějakých 5 pracujících, dneska je to 2,7 a za třicet let to bude ještě o jednoho méně, 1,7 pracujícího na jednoho seniora. Takže to jsou neúprosné počty. Pokud neprovedeme žádné změny, tak samozřejmě to bude znamenat, že se tady nahromadí obrovský deficit, který potáhneme ve státním rozpočtu, asi 400 miliard korun ročně, což uvádí předseda nezávislé Národní rozpočtové rady, 300 až 400 miliard korun. Samozřejmě během té doby to může ovlivnit spousta faktorů. Ale to je současná predikce, kterou si myslím, že nemá smysl zpochybňovat. A když se podíváme, jak takovouhle dramatickou situaci nahromaděného deficitu řešily jiné státy, které se dostaly do takové nepříznivé situace, tak třeba Řecko po finanční krizi muselo sesekat důchody o jednu třetinu. A to je to, čeho se chceme vyvarovat. My nechceme, abychom museli nakonec sesekávat důchody všech občanů, naopak si myslíme, že cílem důchodové reformy je důchody zachovat, abychom se vyhnuli tomuto poklesu.

Vládní plán vychází ze základního principu, který si myslím, že je správný, že každý v každé generaci má právo na důstojný důchod, týká se to všech generací, ale současně kromě toho práva má taky i určitou povinnost: každá generace má přispět na důchodovou reformu. To je podle mě základní logika, která je spravedlivá. Když má někdo práva, tak má i povinnosti. A myslím si, že v řadě případů už tam odpracováno je. Odpracováno mají podle mě senioři. Senioři už na důchodovou reformu přispěli. Přispěli tím, že jsme schválili pomalejší růst důchodů. Takže ti se nemusí už ničeho bát. Těch se tato důchodová reforma vůbec netýká. Ta důchodová reforma se týká padesátníků a mladších. Ti přispějí tím, že budou muset o něco později jít do důchodu. Já chápu, je to samozřejmě nepříjemné. Bude se to týkat i nás. Nikdo nevíme, jak na tom budeme. Ale nás mladších se to bude týkat ještě dvakrát více, protože kromě toho, že půjdeme později do důchodu, tak si budeme muset navíc ještě spořit a možná budeme mít taky větší daňovou zátěž. A taky budeme splácet ten dluh, protože před sebou budeme valit nějakých - dneska je to 72 miliard ročně. Ten dluh se bude zase o něco zvětšovat.

Ale na druhou stranu i přes tuto zátěž, jejíž obrovský díl ponese naše generace, tak si myslím, že je to stále daleko lepší představa, než že celý ten systém necháme běžet setrvačností a dostaneme ho do těch čísel 400 miliard ročně minus, anebo že bychom museli přistoupit k sesekávání všech důchodů. Takže myslím, že logika vládního plánu "každý chvilku tahá pilku" je vlastně velmi spravedlivá. A vychází z toho, že jak žijeme v rodinách, nežijeme tak, že bychom byli izolovaně od sebe, různé generace, scházíme se a máme se navzájem rádi, tak si uvědomujeme, že každý do toho musíme svým dílem přispět, protože jinak to fungovat nebude. Myslím si, že toto je takové solidární východisko a je daleko lepší než na tom stavět nějaký mezigenerační konflikt.

Samozřejmě novela obsahuje i další užitečné změny, jako jsou lepší podmínky pro pracující důchodce, úprava pravidel pro náročné profese, započítávání doktorského studia, které jsme jako Piráti chtěli, aby se do toho promítlo, nebo lepší řešení náhradní doby pro ženy na rodičovské. To určitě hodnotím velmi pozitivně, že se to do toho prosadilo. A musíme si říct, co je alternativou proti tomu, když neschválíme důchodovou reformu. Já samozřejmě chápu, že opozice tady vyčítá třeba panu premiérovi, že vydal nějaká prohlášení, že nechce zvyšovat odchod do důchodu. Samozřejmě nikdo nechce dělat tato opatření. To jsou opatření, která jsou nepříjemná zátěž. Ale i když je udělat nechceme, tak je udělat musíme. A připomeňme si, že ANO zase slibovalo důchodovou reformu. Takže ono občas to funguje "sliby chyby". Pojďme zpátky zase ke zdravému selskému rozumu, že zkrátka těch 300 až 400 miliard ročně budeme muset z něčeho zaplatit. Kroky, které uděláme, se musí dohromady složit tak, aby ten deficit nebyl takhle dramatický.

Zatím jsme bohužel neslyšeli konkrétní návrhy opozice. A já jsem to říkal i veřejně, že jsem připraven tady přespávat pár dnů, pokud je to cenou za to, že opozice nám sdělí svoje plány. Protože úkolem opozice není jenom kritizovat, ale měla by taky přispět ke společnému řešení a říci, my bychom to udělali jinak. A zatímco jsme tady slyšeli z těch realistických slibů, když dám stranou věci, na kterých se shodneme a na kterých pracujeme, jako je snaha o hospodářský růst, tak jsme tady slyšeli, že místo důchodové reformy by bylo lepší jenom zavést EET a žádnou důchodovou reformu neudělat, od ANO, anebo že bychom měli vymáhat po Němcích reparace. Tak opravdu 400 miliard korun v reparacích ročně budeme vymáhat po Němcích? Jako že nám Němci zaplatí 400 miliard korun každý rok, aby sanovali naši důchodovou reformu, protože jsme nebyli schopni se sami o sebe postarat? No tak to jsou dost virtuální peníze. Myslím si, že opozice by se měla snažit a přijít s nějakým lepším plánem, realističtějším plánem, který se skutečně složí na těch 400 miliard korun, protože tohleto jsou buď peníze, které vůbec neexistují, anebo jsou v jednotkách miliard korun, takže přibližně tak stokrát méně, než bychom výhledově potřebovali.

Já vždycky říkám, že důchodová reforma, to je trochu jako návštěva zubaře. A v našem případě to znamená, že někdo kašlal na čištění zubů, když to řeknu podrobněji, mezizubních kartáčků, zubní nitě a tak dále, no a teď má paradentózu a hrozí mu, že zaplatí 120 000 za nové zuby. My se teď snažíme toto vyřešit. Ta návštěva zubaře, stejně tak i důchodová reforma, je sice chvilku nepříjemná, ale je nutná. (Tleská poslanec ANO Milan Brázdil.) Já děkuju, že opozice tleská. Beru to jako uznání toho, že důchodová reforma je nutná. Ostatně i vy jste to měli v programu. Ale taky je nutná ta průběžná péče, která půjde ruku v ruce s dopady na jednotlivé skupiny. Takže když tady srovnám ty recepty, které představila opozice, tak oproti návštěvě zubaře se zkaženými zuby ten recept opozice je, jako kdyby nám někdo tvrdil, že zkažené zuby vyřešíme žvýkačkou anebo že nám ty nové zuby zaplatí náš soused. To jsou všechno scénáře, které vůbec fungovat nebudou. Tak pojďme to řešit raději vážně.

Jako Piráti bychom chtěli jít ještě dále, pokud jde o některé části důchodové reformy. Neměli bychom například zapomínat na to, že kvůli mimořádným valorizacím náš důchodový systém je zbytečně nákladný a že vyplácíme jednotky miliard korun každý rok zbytečně a podle mě i nespravedlivě, protože lidé, kteří pracují déle a odvedli více peněz, v důsledku tohoto renoncu, který je v důchodovém systému, tak dneska dostávají méně peněz, než dostávají ti, kteří získali peníze na mimořádných valorizacích. To je podle mě jako velké neštěstí, které se tady přihodilo. My ho napravujeme do budoucna. Ale současně si myslím, že i ta nespravedlnost, která už vznikla, by měla být časem zahlazena, že by tam mělo dojít k nějakému protnutí, aby se skutečně tato nespravedlnost narovnala tak, že by se třeba zpomalilo valorizační tempo u důchodů, které nabobtnaly v důsledku mimořádné valorizace, a naopak by se zvýšila a zrychlila valorizace u těch zbylých důchodů o něco málo, tak aby to přibližně vyšlo s nulovým dopadem na státní rozpočet. To by mi přišlo o něco spravedlivější, přece jen není žádný důvod, proč by člověk, který pracoval déle a odvedl více do důchodového systému, měl dostávat o 2 000 korun nižší důchod jenom kvůli tomu, že nevyužil tu nabídku předčasného důchodu.

Pokud jde o dlouhodobou vizi Pirátů, tak samozřejmě součástí těch důchodových změn musí být i přizpůsobení se tomu, že do důchodu budeme přecházet postupně. Myslím si, že tomu vychází vstříc to, co je součástí našich reformních kroků, to, že senioři jsou motivováni k tomu, aby si přivydělávali, mohou díky tomu... Je to v podstatě toho postupného přechodu do důchodu. A samozřejmě, jak už tady zaznělo, a myslím si, že tam jsme ve shodě s opozicí, že je potřeba zapracovat na ekonomickém růstu a zbohatnutí Česka jakožto země, tak abychom zvětšovali ten celkový koláč.

My jsme představili jako Pirátská strana plán Republika v pohybu, který naznačuje, jaké by mohly být ty prioritní směry pro to, abychom skutečně do ekonomiky přivedli nové peníze. Ty základní směry jsou - dostat více lidí na trh práce z těch skupin, které by třeba dnes pracovat chtěly, ale nejsou motivovány pracovat. Druhý směr - dostat do ekonomiky více peněz na investice. To je věc, o které budu ještě chvilku mluvit a která se týká i těch peněz na důchody. A třetí směr je dostat do toho trochu optimismu, že ty reformní kroky zvládneme, že dokážeme, že jsme schopni si sami vládnout a udělat opatření, která jsou sice chvilkově nepříjemná, možná nepopulární, ale ve výsledku nezbytná, přínosná a ozdravná.

Samozřejmě souhlasíme i s tím, že bychom měli omezit šedou ekonomiku. To je věc, o které se tady diskutovalo, o tom není sporu. A to je také jeden z důvodů, proč jsme předložili a schválili plán na rychlejší oddlužení lidí, kteří by měli splácet svoje závazky a měli by je splácet všem věřitelům a mohlo by to mít dopad až 200 000 lidí, kteří by přešli z exekucí, kde dnes splácí jenom některým věřitelům, až do těch insolvencí. Pak samozřejmě tito lidé budou mít větší šance, že nebudou brát ty peníze na ruku, ale že je budou skutečně odvádět na daních, na odvodech, a tudíž omezíme šedou ekonomiku. Takže to jsou věci, na kterých pracujeme, a budeme rádi, když nás v tom i opozice podpoří.

A ta poslední věc, které bychom se neměli vyhýbat a kde musím uznat, že důchodová reforma v tomto není ještě úplně kompletní, tak je to, že je potřeba tam doplnit a zabývat se problematikou spoření. My jsme udělali nějaký první krok zavedení typu investičního produktu. Myslím, že je to krok správným směrem, ale stále bychom se měli starat o to, aby to investování do spoření na důchod bylo výnosnější.

Jak jsem mluvil o Republice v pohybu, tak jeden z těch bodů bylo dostat ležící peníze do investic. Základní problém samozřejmě dneska je, že výnos v konzervativních penzijních fondech často nepokryje ani tu inflaci. Je prostě výrazně nižší výnos a je to dané tím, že svazujeme všechny ty fondy, svazujeme i tím, že jim říkáme, máte nakupovat státní dluhopisy. To je samozřejmě částečně pro stát výhodné, protože nám zvětšuje poptávku po státních dluhopisech, ale současně je to také nevýhodné, protože ty peníze, které by mohly pracovat, mohly by pracovat pro ty lidi a vést k výhodnějšímu zhodnocení, pokud tam budou samozřejmě i nějaké kontrolní mechanismy, že ti lidé budou mít ty peníze v bezpečí, tak by to byl výhodnější mechanismus.

Proto my se částečně shodujeme i s tím, co tady zaznělo z opozice, pojďme se bavit o nějakém fondovém investování, kde by ty peníze více vynášely. Opozice říká, představuje model, pojďme to dát do jaderné elektrárny. To je velká investice. Je to investice, kde se to všechno váže v podstatě na jedno riziko, riziko jednoho projektu, které je docela značné. My bychom šli třeba cestou, abychom z těchto fondů podporovali intenzivnější výstavbu bytů, protože v důsledku mnoha faktorů dnes bydlení je nedostupné, je poptávka po bydlení a rodiny, které by to skutečně potřebovaly, tak dneska mají nejdražší bydlení ve vztahu k příjmům. A bylo by potřeba tuto věc řešit intenzivnější výstavbou. Je tu nějakých 600 miliard korun, které by se daly použít v rámci těchto fondů na intenzivnější výstavbu. A samozřejmě pokud by byly tímto způsobem investovány, tak by přinesly i mnohem výhodnější úroky pro ty občany, kteří by si tímto způsobem spořili. Čili cílem je nasměrovat státní podporu penzijního systému a jeho regulaci tak, aby bylo možné financovat bezpečné, dlouhodobě stabilní investice, které přinesou hospodářský růst a vysokou životní úroveň. Samozřejmě ruku v ruce s tím by mělo jít i probuzení českého kapitálového trhu, tam by to také pomohlo, kdybychom trošku povolili nebo upravili tu skladbu, se kterou nakládají penzijní fondy, a pomohlo by to i rozvoji naší domácí burzy. Takže pokud bychom tímto způsobem zreformovali penzijní fondy, tak v příštích dvaceti letech bychom takto mohli postavit až nějakých 200 000 nájemních bytů a dostat na českou burzu desítky nových firem. A ty peníze, co mají lidé v transformovaných a účastnických fondech. by začaly po dekádě záporných výnosů opět vydělávat.

To jsou nějaké věci, které jako Piráti přinášíme nad rámec důchodové reformy, a uvědomujeme si, že ta cesta ještě neskončila a že toto je věc, na které musíme zapracovat zejména vůči té středně staré generaci, těch čtyřicátníků, třicátníků, aby skutečně měli dobré možnosti na to spoření, dlouhodobé zhodnocující investice.

Nyní se dostávám k závěru. Myslím, že je evidentní, že podle těch čísel, které jsem tady prezentoval, že důchodová reforma je nutná, že vláda představila jasný plán, jak situaci řešit. My jsme naznačili ještě nějaké další, navazující kroky, kterými se můžeme v budoucnu ubírat. Já bych vás chtěl, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci požádat, abychom tyto potřebné změny pro budoucnost všech generací schválili. Žádám o to i jménem našich asi 850 000 voličů, abychom dneska ty změny vyplývající z důchodové reformy schválili. Protože jedině tak ubráníme důstojné důchody pro všechny generace. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Já děkuji, pane předsedo. V tuto chvíli by měla vystoupit paní předsedkyně, ale mně tady vyskočila faktická poznámka pana předsedy Babiše. Ale ať se dívám, jak se dívám, já ho zde nevidím. Takže je to myslím nějaký omyl. Ale opravdu tady vyskočila. Není tu, no.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Možná mají někteří poslanci i své alter ego a ducha. Ale jenom se asi někdo opřel o jeho hlasovací zařízení.

Děkuji za slovo. Já budu velmi stručná. Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážení členové vlády, ale zejména vážení občané, dostáváme se k jednomu z nejdůležitějších témat celého volebního období. Důchodová reforma se týká celé společnosti, byť tady ale zaznívaly z úst některých opozičních představitelů ne úplně pravdivé, až strašidelné výroky. Já se k nim také dostanu, ale chci jít nejdříve s tím, co přinese důchodová reforma.

My jsme v květnu minulého roku seznámili veřejnost, ale samozřejmě i kolegy z opozice s vážnými hrozbami pro stabilitu důchodového systému České republiky a také jsme představili naše záchranná řešení. Správně bychom totiž v dnešní době, kdy už několik let za sebou máme opravdu velmi rekordně nízkou, minimální nezaměstnanost, tak měli si tvořit rezervy. Máme totiž na pracovním trhu ty silné ročníky ze 70. let, ty jsou teď v produktivní věku, drtivá většina lidí pracuje, protože, jak říkám, máme minimální nezaměstnanost, a přes tohle všechno pozitivní nastavení a tuto souhru faktů se vlastně neděje to, že bychom si tvořili rezervy. Proto je nutné, abychom se připravili na ty roky, kdy tyto silné ročníky už nebudou v produktivním, ale důchodovém věku.

Co jsme slíbili, tak plníme, tak to máme ve zvyku. A jako jediní za poslední desítky let přicházíme s reformou. Ta první, kterou prosadila vláda za účasti TOP 09, ODS a některých dalších, kteří už třeba ani dneska nejsou aktivní jako hnutí nebo strany v politice, tak byla bez náhrady Sobotkovou vládou zrušena. Nicméně, jak dobře víte, tak právě to, že byla bez náhrady zrušena, přineslo ten závažný a ožehavý problém.

My v tuto chvíli přicházíme s reformou, která má přinést udržitelnost a stabilitu systému nejenom důchodového a penzijního, ale celkově veřejných financí. Ono totiž všechno se vším souvisí. To, že více lidí bude v důchodovém věku, více lidí bude tedy z té starší generace, logicky znamená, že budou také více potřebovat čerpat zdravotní péči a také sociální služby a sociální pomoc. To je všechno na vrub státu, nebo z drtivé většiny na vrub státu. V našem státě jsme zvyklí na vysokou kvalitu těchto služeb, ale ty také něco stojí. A pokud tedy nebudeme reformovat penzijní systém a budeme spoléhat na to, jak tady někteří naznačují, že ekonomika stále jenom poroste, budeme skvěle vybírat daně, a tedy nebude nutné řešit důchodový systém, tak ho budeme jednou možná muset sanovat, nebo pokud bychom reformu nepřijali, museli bychom jej sanovat z jiných systémů. A pak si odpovězme - na vrub čeho by to šlo? Na vrub čeho by šlo to, že nenecháme určitou generaci nebo generace lidí padnout na dno? Šlo by to na vrub jiných služeb státu, kvality těchto služeb anebo třeba rozvoje naší země. To určitě připustit nechceme a věřím tomu, že to nechceme vůbec nikdo z nás, protože ve finále, na koho by to dopadlo nejvíc, by byli ti nejzranitelnější a nejslabší. A v tomhle já vnímám určitou asociálnost těch, kteří tvrdí, že lze všechno zvládnout, že se můžeme buď více zadlužit, ještě více platit tedy na úrocích a obsluze státního dluhu - připomínám, že v tomto roce je to bezmála 100 miliard korun, které tak už platíme - nebo že můžeme spoléhat na to, že zkrátka dáme méně peněz do infrastruktury, do školství, do sociální péče, do zdravotní péče a podobně. Nic takového připustit nechceme.

Já nechci, aby to vypadalo, že straším řeckým scénářem, ale připomeňme si, že se tam snížily penze - snížily penze o 40 %. To znamená, lidé přišli o 40 % svých penzí. Myslím si, že to si nikdo ani neumíme představit, že by k něčemu takovému muselo dojít. Pokud nebudeme dělat vůbec nic, tak se dočkáme toho, že budeme v problémech.

My máme na principech důchodové reformy samozřejmě jednoznačnou shodu v koalici a podobně se vyjadřují i významní ekonomové. Ti všichni zcela jednoznačně také podporují to, abychom systém reformovali. Po zatažení za záchrannou brzdu v podobě úpravy valorizací a předčasných důchodů jsme na tom sice o trochu lépe, ale tyto kroky samy o sobě by nestačily. Proto je nutná reforma jako taková.

Naše novela z října minulého roku napravila chyby minulosti, kdy mimořádná valorizace přidávala nejméně těm, kdo pobírají nízký důchod, a naopak nejvíce přidáváno dostávali ti, jejichž důchod je vysoký, nicméně to bylo zcela proti systému mimořádné valorizace, kdy my se musíme postarat zejména o ty, jejichž příjem vlivem inflace přestává stačit k důstojnému žití. Jak už tady zaznělo, naše penze v současné době, náš penzijní systém je tedy průběžný a ti stávající penzisté mají důchody rekordně vysoké v absolutní částce. Důvodem změn, které jsme museli přijmout co nejdříve, byly nejen značné negativní dopady nárůstu předčasných důchodů a mimořádných valorizací důchodů na státní rozpočet, ale i nevýhodnost předčasných důchodů pro samotné důchodce. To jsou však věci, které si jenom opakujeme z minulosti. Teď se pojďme podívat na to, co přináší právě projednávaná novela.

Po vypořádání připomínek jsme na vládě schválili kompletní opatření reformy, tak jak jsme slíbili, a přináší tyto změny. Jsou to stabilizační opatření, kde nejčastěji diskutovaná je hranice odchodu do důchodu, která bude ale navázána na dobu dožití. Už to tady bylo mnohokrát řečeno, 21,5 roku, s tím, že zůstává na stejné úrovni právě i pro ty budoucí penzisty. Co si však myslím, že není fér, že tady často zaznívá i ve veřejné debatě, a teď mám na mysli i v médiích, taková ta hypotetická situace, v kolika letech půjdou do důchodu ročníky 2000 a podobné, když jsou to dnes často teprve vysokoškoláci. V tomto případě je potřeba říci, že v reformě, tak jak ji máme všichni před sebou, se bavíme o věku odchodu do důchodu pro ročníky 1972 a starší, a tedy že tady se bavíme v případě mladších o hodně hypotetických situacích.

Posun věku odchodu do důchodu samozřejmě chápu, že není populární věc, samozřejmě že nikoho z nás netěší, že je to nutné, ale pojďme si říci, že v OECD, což je, myslím si, nejlepší možné srovnání, máme v současné době průměrný skutečný věk odchodu do důchodu pod průměrem. To znamená, Česká republika je pod průměrem věku odchodu do důchodu zemí OECD. A ze současné zprávy OECD také vyplývá, že více než v polovině států se zvyšuje věk odchodu do důchodu, a to i přesto, že my jej zvýšíme, tak náš bude nízko oproti průměru i po tom navýšení. A já připomínám, že bývalá ministryně financí paní Schillerová právě od OECD chtěla napsat důchodovou reformu. Takže tady zmiňuju tuto organizaci ne úplně náhodou. Tehdy se paní tehdejší ministryně zaklínala právě touto organizací, tak je potřeba si tato fakta dát na stůl.

Další reformní krok je postupná úprava směřující k udržitelnému růstu nově přiznávaných důchodů a přizpůsobujeme je samozřejmě stárnutí společnosti. Procento za pojištění se sníží z 1,5 na 1,45 % pro důchody přiznané v roce 2035 a později.

Další opatření jsou z té kategorie rodinných. A mě velmi těší, že docházíme k tomu, že se nahradí výchovné u prvního a druhého vychovaného dítěte rodinným vyměřovacím základem, což je systémovější krok, než byla ta pětistovka za vychované dítě, kterou máme v systému dnes. Také zavedení rodinného vyměřovacího základu pro ocenění doby péče o osoby závislé na péči. A co je pro TOP 09 také jeden z těch klíčových kroků celé reformy, který jsme hodně prosazovali, je dobrovolné sdílení vyměřovacích základů manželů. Opět, pomáháme tím zejména často v těch manželstvích ženám, které mají právě vlivem toho, že pečovaly o děti, obětovaly tomu část své kariéry delší období, tak jim pomáháme se vlastně vyrovnat v té penzi a je to velmi spravedlivé řešení.

Dále je tady také pro nás velmi důležitý krok, aspekt reformy, a to je hodnocení úspěšně dokončeného doktorského studia jako náhradní doby pojištění. Doktorandi určitě by měli touto formou být podpořeni. Pro TOP 09 jeden z klíčových kroků.

Prodloužení lhůty pro obnovu nároku na vdovský nebo vdovecký důchod z dvou let na pět let. Opět velmi pozitivní krok.

A pak jsou tu opatření cílená na zranitelné skupiny. Jen poloviční krácení předčasného důchodu při získání 45 let pojištění, snížení věku potřebného pro vznik nároku na takzvaný odložený důchod a konečně zvýšení minimální procentní výměry u všech důchodců. Dřívější odchody do penze u náročných profesí, často velmi diskutované, nicméně je součást tohoto kroku. A opět zdůrazňuji, co je důležité pro TOP 09, že pracujícím seniorům zvýšíme jejich příjem. To je podpůrné opatření, které motivuje lidi k tomu, aby to nebylo takovým tím řezem, že ze sta procent na nulu. Když dosáhnu důchodového věku, okamžitě odcházím do penze, což je u nás ten nejčastější případ, ale aby třeba docházelo k tomu pozvolnému odchodu do důchodu, což může být i za využití částečných úvazků, které jsme už podpořili v tomto volebním období, na což si vzpomínám, že se nám z opozice osm let nedařilo prosadit, a tehdejší vláda nebo vlády na to neslyšely. Ale přesně toto jsou kroky, které jsou prospěšné pro budoucí seniory i pro celou společnost, protože pokud někdo i nadále chce pracovat, je zkušený, může předávat zkušenosti v rámci svého zaměstnání, ať už je to soukromý, nebo jiný sektor, a kdy vlastně dál pracuje, odvádí do toho systému, měli bychom takovéto lidi naopak motivovat.

Dámy a pánové, tato reforma, velmi stručně představeny její parametry mými ústy, je určitě krokem, který pomůže k udržitelnosti celého systému, a jak jsem říkala, souvisí i s mnoha systémy dalšími, které tady možná na první pohled neřešíme. A já bych čekala, že z pera opozice tady bude předložen seriózní protinávrh, takový, který bude zajišťovat totéž, udržitelnost systému, bude třeba na ty naše jednotlivé kroky reagovat nějakým lepším protinávrhem, ale jak vidíme, ničeho takového jsme se nedočkali. Nedočkali jsme se za osm let vlády koalice, v níž bylo vždy přítomno hnutí ANO, nějaké seriózní reformy, nedočkali jsme se ani teď, když jsou v opozici. Takže už je to přes deset let, co hnutí ANO nebylo ochotno a schopno připravit svůj návrh. V takovém momentě bych očekávala, že alespoň budou mít tu zodpovědnost vůči budoucím důchodcům, že přijdou k jednání. Ale jak víme, ani prezident nebyl úspěšný, abychom takováto jednání vedli. A raději zvolili různé výmluvy, že nebylo dobře slyšet anebo že nevěděli, o čem vlastně se jednalo, s čím souhlasí, a raději z těch jednání zbaběle utekli. Mě to mrzí, protože opravdu reforma penzí je to nejdůležitější, co tady řešíme.

Fakta by ale měla převažovat v celé té debatě nejen tady na plénu Poslanecké sněmovny, ale i navenek k veřejnosti. Nic totiž není horšího než šířit určité až řekněme v úrovni poplašných zpráv vyjádření, která jsou v rozporu s realitou. A jedno tady zaznělo opětovně a zaznívá ve veřejném prostoru opětovně od pana předsedy Babiše. Takže já jsem velmi bedlivě poslouchala, co říkal, tak na něj budu reagovat.

Tvrdil, a teď ho cituji, že odrbáváme důchodce, že je okrádáme a že jim bereme. Pojďme si říct, že tady v tomto případě je to vytváření slaměného panáka, se kterým pak může bojovat, protože stávající důchodce, o kterých, předpokládám, mluví, když říká, že je odrbáváme, tak stávající důchodce tato reforma může jedině těšit. Jich samotných se ty kroky netýkají. Jich samotných se nedotýká přece věk odchodu do důchodu, když oni už v něm jsou. Jich samotných se netýkají opatření, která se tady dnes diskutují. Jim pomohou v tom smyslu, že i oni, mnozí z nich, budou ještě za deset dvacet let pobírateli z toho systému a budou také za těch deset dvacet let, mnozí z nich, chtít zdravotní péči, chtít sociální péči, budou ji potřebovat možná právě o to spíš než dnes, protože už jim nebude těch 65, 70, ale třeba 80 nebo 85 let, tudíž jim síly budou docházet, což je zcela normální a přirozené. A je potřeba říci, že abychom právě nejenom na jejich penze, ale i na tyto služby státu měli, tak důchodovou reformu prostě musíme udělat.

Takže tady toto tvrzení o odrbávání důchodců, okrádání důchodců je až na úrovni šíření poplašné zprávy. Prosím, nevybuzujme u současných důchodců tento pocit, že jich se to dotkne negativně, protože to není pravda, je to čirá lež, a ten, kdo ji takto šíří, tak by se měl omluvit a přestat do společnosti tyto nepravdy šířit. Je to mimořádně nezodpovědné, stejně jako bylo mimořádně nezodpovědné to, že jste nikdy nebyli schopni důchodovou reformu připravit a prosadit. My tuto odvahu máme, my tuto zodpovědnost v sobě máme a my chceme s vámi i o těchto krocích jednat, protože po nás potopa pro nás není politika, kterou bychom chtěli dělat. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Poprosil bych paní předsedkyni, jestli by mě mohla na chviličku vystřídat.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Já tímto děkuji panu místopředsedovi za to, že jsme se vystřídali v pořadí. Nicméně teď tady vystoupí pan místopředseda Havlíček a následuje pan ministr Hladík. Prosím, máte slovo.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Vážená paní předsedkyně, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážený pane ministře, páni ministři. Co nám vláda vzkazuje k důchodcům? Milí současní důchodci, sdělujeme vám, že z vašich peněz, současných důchodců, v tomto roce, možná i v příštím hradíme církevní restituce. Ano, je to tak, protože vy jste církevním restituentům nechali - pane ministře (Výborný), buďte tak laskav a zkuste chvíli mlčet - vy jste církevním restituentům udělali to, že jste jim ponechali jejich zhodnocení peněz, jinými slovy úroky, podle inflace, zatímco jste... Pane ministře, podruhé vás žádám o to, abyste buď mlčel, nebo abyste odešel. Děkuji. Takže zpátky k církevním restituentům. Můžete jednoduše vysvětlit, proč jste jim to zhodnocení nechali podle inflace a důchodcům jste to podle inflace zrušili? Za deset let, pokud se na to podíváme z tohoto úhlu pohledu, tak z budoucích důchodů budete platit F-35 a za dvacet let vysokorychlostní tratě a jádro. Abychom si rozuměli, já nemám vůbec nic proti tomu, že se platí úroky církevním restituentům. Vůbec nemám nic proti tomu, že se bude budovat vysokorychlostní trať, že se bude budovat jádro. A můžeme diskutovat o F-35, tady spor máme. Mně se jenom nelíbí, jakým způsobem to chcete financovat, kdy současně říkáte budoucím důchodcům, že jim budete zkracovat jejich důchody.

A my máme řešení. Já to řešení představím. Elegantnější, lepší. Principiálně jde o to, že nenahlížíme na budoucí změny v důchodech přes účetní pohled, ale přes hospodářský. To znamená, my vycházíme z toho pesimistického scénáře vývoje pracovního trhu a nikoliv z toho úhlu pohledu, jak vy to chcete vidět. Jinými slovy, vy nám říkáte, že víte, jak ten pracovní trh za třicet let bude vypadat. Já jsem přesvědčen, že to nevíte. My se budeme snažit vás přesvědčit v tom, že lepší varianta je hledat nové zdroje do celého systému, ať už přes růst ekonomiky, a ukážeme si, jakým způsobem to navrhujeme, anebo přes spořicí pilíř, který sice na první pohled říkáte, že nezní pro vás špatně, ale za dva a půl roku jste neudělali pro něj vůbec, vůbec nic.

Principiálně jsme toho názoru, že budoucí důchodci musí mít důstojné důchody, nikoliv důchody takové, co na ně zbude. To je premisa, ze které vycházíme. A současně vycházíme z toho, že stát má motivovat k výdělkům, ale u těch, kteří jsou schopni pracovat, ať už jsou to lidé, kteří jsou mladí, nebo lidé, kteří jsou v seniorském věku, ale jsou připraveni pracovat, chtějí pracovat, motivujme je, vždyť je to v pořádku, nikdo jim v tom nesmí bránit, stejně tak jako lidé, kteří dnes sedí na kavalci a pracovat nechtějí a dostávají podporu. Na druhou stranu musíme být být - musíme být - dostatečně solidární s těmi, kteří tak činit nemohou, jinými slovy nejsou schopni pracovat. A to jsou oblasti, kde se zásadním způsobem lišíme od pohledu současné vlády.

Ještě jednou. Vy tvrdíte, že odhadnete trh práce, pane ministře, za třicet let, a podle toho připravujete ty parametrické změny prvního pilíře. Víte velmi dobře, že se nejedná o žádnou reformu. Ale to už je slovíčkaření. Jde o parametrické změny, které mimo jiné zahrnují posun věku odchodu do důchodu. A my striktně odmítáme to, že vyjdete z toho, jak ten trh práce bude vypadat. Vždyť vy to přece nevíte. Ale my to také nevíme. Já fakt nevím, jak bude za pětadvacet třicet let vypadat trh práce. Přece všichni víme, že tady máme nové technologie, že tady máme umělou inteligenci. Mimo jiné je tady celá řada zajímavých, věrohodných amerických studií, které tvrdí, že právě v důsledku umělé inteligence se naprosto zásadním způsobem změní trh práce. Co chcete dělat v momentě, kdy ti lidé za pětadvacet let, bude jim 70, budete chtít, aby pracovali, budete to mít krásně dopočteno, co když tu práci neseženou? Co když po nich nebude poptávka? A není to nepravděpodobné. Znovu říkám, já to nevím, ale jsou zde studie takové, že toto tvrdí. No pak nenastane nic jiného než to, že ho stejně budete muset přesunout, toho seniora, do jiného vaku sociální podpory, a jsme tam, kde jsme byli.

To znamená, my tvrdíme, dívejme se na to hospodářsky a nejenom účetně, tak jak vám dnes vyhovuje. Protože vám vyhovuje dneska ten systém. Vy to naplánujete a vy si řeknete, že to takhle dopadne. Jenomže víte velmi dobře, že v té době tady na té politické úrovni nebudete ani vy, ani my. Bude tady někdo úplně jiný. A pokud tady nebudeme mít vytvořen dostatečný zdroj na to, abychom to odfinancovali - zdroj - tak poté budeme v té samé situaci.

V čem je ten rozdílný pohled toho účetního hospodářského pohledu? Vy účetně tvrdíte, že vycházíte ze stavu minulého, ze stavu současného, odhadnete ten trh práce za těch 25 let a dopočítáte si plusy a minusy. No to vám musí pochopitelně vyjít. Na tom já jaksi nic nezpochybňuji, protože pochopitelně když ten věk posunu, tak to nějaké zdroje přinese. Ale já doporučuji, a to je náš pohled, pracovat s variantami stavu budoucího a vycházet právě z těch rizikových scénářů, z těch nejrizikovějších. To znamená, že lidé, kterým bude 70 let za 30 let, čili lidem, který je dneska 40 let, tak opravdu mohou mít problém sehnat práci a nemusí být v lepší kondici, jak vy se domníváte, že budou. To, že se někdo dožije vyššího věku, ještě neznamená, že se toho věku dožije v dobré kondici. Vždyť tady přece máme spousty lékařů. A ten, kdo bude chtít pracovat a bude v tom vyšším věku v dobré kondici, tomu v tom přece nikdo bránit nebude. Naopak, motivujme ho. A já si dovedu představit, že je obrovské množství lidí, kteří budou pracovat v 70, 73 letech, ale protože pracovat chtějí a protože se v té kondici dobré cítí. Nikoliv proto, že jim to nařídíme na bázi jakéhosi sociálního inženýringu, prostě v tuto chvíli rozhodneme, že oni v té kondici dobré budou. Tak to je zcela zásadní věc. Jinak když se podíváte, tak není pravda, že nám stagnuje ten věk odchodu do důchodu. Moje matka měla jít do důchodu v 55 letech. Šla pochopitelně později, pracovala. A moje dcera podle vašeho propočtu, pane ministře, by měla jít v 70 letech. No to přece není malý rozdíl. Je to její vnučka. No a říkám, je to rodina, která je pro každého čitelná.

Jestliže jsem zde zmiňoval, že musíme pracovat s rizikovými scénáři, tak ještě jednou zopakuji, znamená to, že nemohu spoléhat na to, že uplatním lidi na trhu práce, a současně musím zajistit nové zdroje do celého systému. Na tom se snad shodneme. A teď je rozdílný pohled na to, jak ty zdroje do toho systému budeme zajišťovat. Socialistický pohled je takový, že se zvýší daně. Já s tím nesouhlasím. Vy - netuším dneska. Sice jste tvrdili také, že daně zvyšovat nebudete, nakonec jste je zvýšili všechny. Ale zatím se tváříte, že nechcete ty peníze do toho systému dostávat zvyšováním daní. Váš pohled je ten, že je seberete těm budoucím důchodcům, což už jste konečně začali dělat se změnou té valorizace, chcete pokračovat v tom, že to tempo zvyšování důchodů chcete snižovat, a pokračovat v tom, že budete zvyšovat věk odchodu do důchodu, plus současně, že změníte ty náročné profese. Tady chcete brát ty peníze.

A my říkáme,: pojďme na to jinak. Máme zde dvě cesty. První je systematicky zvyšovat produktivitu ekonomiky a z toho financovat důchody. Smiřme se s tím, že důchodový účet už nebude nikdy vyrovnaný. A musíme vycházet z toho, že budeme do toho systému dodávat zdroje z jiných příjmů. Abych to řekl úplně přesně, produktivita ekonomiky musí - podtrhávám slovo musí - růst rychleji než demografické změny. Toto netvrdím jenom já. Ptáte se jak? Tak jestli chcete, tak si to nastudujte. Toto jsem neřekl já. Toto řekl Axel Börsch-Supan, ředitel mnichovského centra pro ekonomiku a stárnutí, šéf Max Planck Institutu. Neznám věrohodnějšího sociálního ekonoma v této sociální oblasti, než je Axel Börsch-Supan. Takže klidně si to ověřte, já se pod to absolutně podepisuji.

Ale vy se ptáte, jak zvýšíme tu produktivitu ekonomiky. Produktivitu ekonomiky zvýšíme jinak než vaším socialistickým plánováním. Musíme ukončit váš sociální inženýring, kdy tvrdíte, že ekonomiku rozhýbete tím, že tam do ní budete pumpovat státní peníze, a tím že zajistíte prosperitu. Ještě si ty peníze státní půjčujete z Evropské investiční banky, já nevím, přes dluhopisy a tak dále. Nikoliv. Prosperitu, nebo chceme-li produktivitu, zajistíme pouze přes privátní sektor, přes přidanou hodnotu privátního sektoru. Nikoliv tím, že ji budeme vytvářet státními dotacemi a státními výdaji, ale tím, že umožníme prosperovat těm, kteří jsou úspěšní, těm, kteří jsou pracovití. Zaměstnavatelé, jejich zaměstnanci, živnostníci a tak dále. Toto je jediná možná cesta, jakým způsobem nastartovat ekonomiku.

Váš Restart toto vůbec neřeší. Váš Restart říká: budeme sypat peníze do silnic, do dálnic, do železnic a budeme si na to půjčovat peníze. Dojdou ty peníze. Máte nádherné sny, a dokonce my některé i podporujeme, ať už je to jádro, ať to jsou vysokorychlostní tratě a tak dále. Ty sny vás budou stát 2 biliony korun, včetně úroku další 2 biliony korun. Z čeho to chceme prosím vás pěkně zaplatit? Teď nemáme ani na současné výdaje ve smyslu investičních výdajů. Ty dneska činí 200 miliard korun. Když si tohleto přepočtete do hodnoty peněz na dalších dvacet let, tak je to dalších 200 miliard korun. Jediná možná cesta je ta, že přestaneme ukazovat na firmy jakožto na podivíny, když vydělávají peníze, poděkujeme jim za to, že slušně vydělávají, zdaníme je, ne tím, že jim ty daně budu zvyšovat, ale že je důsledně vyberu, budu je motivovat k tomu, aby investovaly, budu je motivovat k tomu, aby zaměstnávaly. Díky tomu porostou mzdy, díky tomu poroste export. A to je zdravá struktura hrubého domácího produktu! Tomu všemu předchází to, že budu podporovat výzkum, vývoj a inovace. Přečtěte si dnešní studii EY, Ernst & Young, abyste zase mě nenařkli z toho, že tady poučuju. Vždyť to říká úplně jednoduše, jasně: nespoléhejte na státní sektor a žádná vláda, ani vaše, ani naše. Spoléhejme na ty, kteří tady ty hodnoty dokážou tvořit a kteří zaměstnávají lidi. To je totiž základ. Zisky, investice, exporty a pochopitelně přirozený růst mezd. A logicky, když bude ten růst mezd rozumný, tak poté porostou i odvody na důchody. Máme zde další zdroj. A samozřejmě z těch zisků těch firem budeme vybírat co? No budeme z nich vybírat daně a z těch daní můžeme stavět i silnice, dálnice, železnice, z těch daní můžeme platit sociální výdaje, z těch daní můžeme platit nemocnice a pochopitelně další položky včetně těch důchodů. Jinými slovy, zabezpečíme tím jak rozvoj, tak současně sociální smír.

Pro mě je tohleto úplně fundamentální základ hospodářské strategie, na které se nedokážeme shodnout. Nejen že ji nemáte, nejen že nemáte žádnou vizi, ale já ani nevím, o co bych se s vámi přel. Kdybyste aspoň s něčím přišli a já bych mohl oponovat a říkat, že tímhletím tu hospodářskou přidanou hodnotu docílíme. A vy budete říkat nikoliv, my se budeme bavit o tom, z čeho budeme ty budoucí investice platit, kde si na to buď budeme půjčovat, nebo kde ty peníze budeme generovat. Nic z toho jsem od vás neviděl. Tomu já říkám ten účetní přístup toho socialistického plánování. A my chceme naopak to dostat do pozice tržního prostředí, kde nebude kreativně tvořit stát, ale umožní těm kreativním, aby tvořili.

Já vím, že mi můžete namítnout jednu věc, a tu beru - ne vždycky zajistíme hospodářský růst. Tomu rozumím. Já se ale nebavím jenom o roce, o dvou, o třech. Já jenom tvrdím, že dojde touhle cestou a investuje do té přidané hodnoty. A prosím pěkně objeďte si ty země. Já jsem to udělal, na základě toho jsem tu inovační strategii připravil. Švédsko, Dánsko, skandinávské země, tedy Nizozemsko, Švýcarsko. Záměrně říkám země, které nám jsou relativně blízké velikostí, výkonností a tak dále. Neukazuju vám tady Jižní Koreu nebo Spojené státy nebo Německo. Tyto země, které šly touhletou cestou, tak se během deseti až dvaceti let staly skutečně prosperujícími zeměmi a dosáhly toho, čeho potřebovaly. Vy jste naši inovační strategii ne zlepšili, vy jste ji strčili do šuplíku, neděláte s ní vůbec nic. To je to, v čem se lišíme.

Čili co tím chci říct? Když mi řeknete, že v těch následujících letech, nebo... může nastat situace, kdy tolik neporosteme. Samozřejmě že neporosteme každý rok. Ale dlouhodobě, pokud tuhletu taktiku a strategii zvolíme, tak dlouhodobě je to předpoklad růstu. A my zde nehrajeme o příští rok, přespříští rok. My zde hrajeme o to, jak to bude vypadat za 20 let, 25 let, 30 let. To je to, co se snažím vysvětlit.

Ale dobře, beru, že toto samo o sobě nemusí stoprocentně stačit. Ale považuju to za základ a poté je dobré to dělat v kombinaci s takzvanou jistotou. A to je to, co jsem zde už zmínil, a to je ten další spořicí pilíř. Protože jestliže máme hovořit o reformě, tak je to jedině s dalším pilířem. Konečně vy jste ho měli ve vašem programovém prohlášení, pokud se nepletu. Proč jste ho tady nepředstavili? Vy řeknete: představte nám ho vy. Ale my nejsme u vlády, my nemáme za námi stovky úředníků. Vy jste chtěli vládnout, vy jste si vzali odpovědnost, vy jste si dali do programu další pilíř, no tak ho představte.

My jsme vám řekli, a velmi dobře to víte, pane ministře, jak by mohly vypadat ty parametry. Tak ještě jednou to zopakuji. Není to ten Nečasův spořící pilíř, který byl komerčně orientován a který nezafungoval mimo jiné proto, že lidé tomu nevěřili. Je to pilíř, který je motivačního charakteru. Pilíř, který nebude čerpat zdroje z prvního pilíře, což už jsme si řekli, pane ministře, víte to. Pilíř, který by využil zdrojů těch, které dnes obyvatelé mají, mají uloženy v bankách a je to víc než dva biliony korun. Já neříkám, že tam všechny přistály hned, jenom říkám, že to jsou zdroje, které, když se dobře zamotivují, tak by se částečně mohly pouštět do tohoto nového pilíře. Byl by nepovinný. To znamená, podobně jako švédská cesta. Mimo jiné v tom Švédsku získaly 50 % obyvatelstva. Samozřejmě, že ne hned. Kontinuitou těch vlád, na tomhle se shodly ty vlády. Motivací. Byl by, a to je důležité, a to je ta odlišnost, buď státem spravovaný, nebo státem garantovaný. Rozumím tomu, že se to nelíbí některým pojišťovacím společnostem, protože by se tím pádem mohl snižovat zase ten zdroj, který by šel do toho třetího pilíře. Muselo by se to dobře nastavit, ale v každém případě lidé tomu budou věřit tehdy, pokud tam bude ta garance státu.

To, co zde říkal pan poslanec Kohajda, prostřednictvím paní předsedající, kdy vlastně říká jenom pojďme vylepšovat ten třetí pilíř, no, tím ale nezískáme ten zásadní zdroj. Tím získáme možná nějaké v uvozovkách drobné navíc, ale tím neuděláme ten zásadní zlom, kdy do toho napumpujeme těch peněz více. Toto musí být skutečně ve větší míře a jinak než přes tu státní garanci to nepůjde.

Dá se to řešit, ta motivace, i tak, že se posílí prostřednictvím zapojení zaměstnavatele s povinným příspěvkem. Jinými slovy, bylo by to nepovinné, ale kdyby se rozhodl ten zaměstnanec do toho jít, tak by mohla z toho vyplývat povinnost pro zaměstnavatele na úrovni třeba 0,5 %, 1 %, o tom nechť je diskuze, ale myslím si, že by to byl další motivační prvek. Můžeme se podívat na různé země, jak k tomu přistoupily, ale v zásadě každá, která začala dělat tu důchodovou reformu, tak určitou formu pilíře zvolila. Německo to vzalo hodně tržně, hodně kapitálově, navíc do toho přispívá 12 miliard euro ročně, což je docela velká částka, a ty zdroje následně zhodnocuje na otevřeném kapitálovém trhu. Troufám si tvrdit, že toto by v České republice nenašlo tu odezvu. Za prvé, ten stát nebude mít tolik peněz, kolik by do toho mohl napumpovat. A i kdyby to bylo méně, tak se domnívám, že lidé u nás jsou konzervativnější a že by to úplně nepřijali. V tom Německu to řídí přes jakousi správní nebo dozorčí radu, která je činěna státem. Švédsko na to jde trochu jinak. Mimo jiné to právě propojuje s výstavbou infrastruktury, v tomhle tom případě třeba té energetické infrastruktury. A to je určitý model, který my jsme doporučili. Netvrdíme, že tak musí definitivně fungovat, ale uvědomme si to, a proto jsem to tady ukazoval, že stát bude muset vynakládat nemalé zdroje právě na infrastrukturu. Jádro, VRTky, připusťme třeba ještě ty F-pětatřicítky, případně prostě jiné větší investice, jenom toto nás bude stát dva biliony korun navíc, v ceně peněz, to jsou čtyři biliony. To je jednoduchá matematika, jednoduchá ekonomika na 20, 25 let.

Co tím vlastně říkáme? Stát bude muset zaplatit v horizontu jedné generace kolem dvou bilionů korun, 2 000 miliard jenom na úrocích. A ten stát to bude muset zaplatit. Pokud chceme to jádro, pokud chceme ty VRTky a případně další investice, které jsou dneska naplánovány, no tak bude muset si ty peníze půjčit, protože dneska na to negeneruje zdroje. Znovu říkám, stát dneska nemá ani na to, aby zaplatil těch 200 miliard korun ročně, které má naplánované ve svých kapitálových výdajích. I na to si musí půjčovat, to přece musíte vědět, že si na dopravu pan ministr Kupka musí půjčovat z Evropské investiční banky. A v tuto chvíli tam chce skoro dvojnásobek v horizontu několika let. To znamená, musí si půjčit. Jiná cesta není. Nevytiskneme ty peníze. A když si musí půjčit, musí zaplatit úrok. Celá ta diskuze je o tom, jestli ten stát má ty úroky platit bankám, nebo jestli ty úroky má platit například střadatelům, kteří si budou spořit na ten důchod.

Argument, který proti tomu jde, a já mu rozumím, je takový, že samozřejmě ten stát si umí půjčit levně a v tomhle případě by to těm střadatelům zúročoval za nižších úrokových sazeb, než kdyby si to dali třeba do toho třetího pilíře. Tomu rozumím, to je pravda. Ale na druhou stranu ten motivační faktor tam je, a to je to, že ten stát to dělá, ten stát tam vytváří tu záruku, to znamená, ten stát to musí zaplatit, ty investice, musí zaplatit úroky, to znamená, on musí zaplatit těm střadatelům, jinými slovy těm, od kterých si to půjčí.

Já jenom tvrdím, že toto je jedna z variant, a dokonce se mi líbí i to, s čím přišel dneska pan předseda Michálek, který říkal, pojďme to ještě, on neříkal, rozšířit, ale že by se mu docela líbilo, kdyby se to využilo i na výstavbu bytů. Určitě s tím souhlasím. Myslím si, docela rozumná cesta. Takže máme tady VRTky, máme tu jádro, máme tady byty. Toto všechno stát bude muset platit. Je na vás, vládo a pane ministře, abyste si s tímhle tím následně poradili. Já už jsem to zde říkal, vy máte týmy, tuto myšlenku, víte, že vám neříkáme poprvé, mnohokrát jsme vám ji řekli, a ve své podstatě na tom nevymyslíte nic geniálního. Teď jde o to to rozpracovat, a to už je na vás, dát tomu nějaké parametry a přinést to jako návrh. My jsme připraveni nad tím diskutovat, my jsme připraveni řešit detaily.

Další premisa, kterou jsem zde říkal, byla ta, že naším cílem musí být zajistit stáří důstojné a že musíme motivovat ku práci. Jenom se pojďme zamyslet nad tím, jestli to stáří důstojné skutečně zajišťujete. Tak si pojďme jenom zrekapitulovat poslední dva roky. Změnili jste několikrát valorizaci. To bylo v tom minulém roce. Zrušili jste pro seniory jízdné. Zvýšili jste daň z nemovitosti, která tedy mimo jiné na ty seniory docela rovněž dopadne. Spočtěte si, prosím, jak se seniorů dotklo to, že se zvýšily zásadním způsobem energie, že se jim zvýšily ceny potravin a tak dále. Určitě to sledujete a víte, jaká je jejich spotřeba a co všechno si museli prožít.

Vyděsili jste je klimatickými změnami ve smyslu toho, co je bude čekat za několik let! Ano, budou muset zateplovat baráky a tak dál. Já vím, že máte argument a řeknete, ale nebojte se, pane Havlíčku, budou muset zateplovat, ale my jim na to dáme dotaci. Prosím pěkně, uvažujte lidsky, uvažujte logicky! Vy dneska říkáte 75letému člověku: Za pět let si budeš muset zateplit barák nebo byt a buď klidný, my ti na to dáme dotaci. On z toho už dneska nespí! Ani ne z toho, že by na to neměl a že by tu dotaci nedostal, ale z toho, že to bude muset za pět let zařizovat, z toho, že bude muset někde žádat, z toho, že si muset objednávat řemeslníky a tak dál. Prosím pěkně, proč tam ty lidi nenecháme dožít? Myslíte, že tím změníme nějaké klima? Nezměníme tím vůbec nic! Rozumím tomu, že na těch nových bytech, nový barácích, ano, ať tam jsou přísná pravidla. Ale nechápu, proč bychom neměli tuhletu generaci nechat dožít v normálních bytech, normálních barácích a necpat jim do hlavy to, že jim to všechno zaplatíte z dotací. Já jenom říkám, vžijte se nikdy do těch lidí, jak ti lidé uvažují. Že to kolikrát není jenom o tom, že vy jim něco zaplatíte a dáte jim dotaci. Ale to je věc další.

No a nově, jak už jsem zde říkal, v tom návrhu, který máte, tak zvyšujete věk odchodu do důchodu, měníte profese, předčasné důchody a ten nárůst těch důchodů vlastně tu křivku snižujete. To znamená, když to celé sečtete a podtrhnete a zabalíte, tak si představte, jak ti důchodci to asi v tuhletu chvíli vnímají. Ono je to totiž každý měsíc něco. Takže zajistit důstojné důchody já považuji za hlavní nebo jeden z hlavních úkolů jakékoliv vlády. Nemůžeme se tvářit, že jsme produktivní ekonomika, fungující ekonomika, že jsme, já nevím, v TOP třicítce, padesátce a tak dále, ve světě, a současně nezabezpečit ty důchody důstojné. A prosím pěkně, hlavně mi neříkejte, že důstojný důchod je to, když dneska někdo bere 18 nebo 19 000. Já rozumím, že mu nemůžete přidat, tak, aby měl 28 000. To já chápu, ale zkuste si někde s těmi penězi vyžít, když se podíváte, kolik stojí energie, kolik stojí byty a tak dále.

Za další, odmítám, aby se opět vykopávaly příkopy, aby se vyhrožovalo a aby se brali jako rukojmí, ať už mladí, nebo staří. To už je jedno, kdo si tam koho vezme. Protože to, co vlastně tady dneska děláte, je to, že vlastně říkáte, když to neuděláme, milí mladí, tak budete mít v budoucnu tady pekelný problém. A my vám říkáme, nebudete ho mít, když budete postupovat tím, co jsme říkali, a budeme důsledně tady řídit ekonomiku a hospodářství, a když tady budeme vytvářet nové mechanismy pro další pilíře, tak to nebude pro ty mladé nějaká katastrofa. Tak je prosím přestaňme strašit a hlavně nerozdělujme to, protože samozřejmě se zase dostáváme do situace, že to někomu musíme vzít.

Jak už jsem zde říkal, a já to zopakuji, pro mě je fakt nepřijatelné, abychom se chlubili tím, že budeme utrácet biliony za armádu, za energetiku, za dopravu, a současně budeme seniorům snižovat jejich komfort, jejich úroveň. Protože ve finále je to vždycky jeden měšec. Neargumentujme si tím, co jde z Evropy a co jde z národních peněz. Je tady jeden balík peněz, který musíme nějakou rozumnou formou přerozdělit. Takže buď zajistíme obojí - ano, investujme a připravujme pěkné zítřky ve smyslu moderní infrastruktury - ale současně zabezpečujme i důstojný život budoucích seniorů. Anebo pokud to nezvládneme a nebude na to dostatek peněz, pak musíme krátit všude. Nemůžeme jenom tam. Proto jsem tady řekl naprosto cíleně v úvodu tu valorizaci a dal jsem to k těm církevním restituentům. Všichni víte velmi dobře, že nemáme nic proti církevním restituentům, ani nezpochybňuji, proč někdo někdy dal nějakou inflační doložku, proč se jim zaplatilo 8 miliard korun na inflaci ročně, ale nechápu, proč se jedné skupině toto zaplatí a té druhé skupině se to nedá. Tak buď oběma zkrátím přiměřeně, čtyři a čtyři, nebo obě nechám, anebo obě zruším. To se mi zdá fér. Ale co jste udělali vy, to je pro mě naprosto nepřijatelné.

Takže závěr. Náš návrh je nepostupovat systémem toho krájeného salámu, kdy dneska děláte pilíř číslo jedna a říkáte si, možná někdy uděláme to, co jsme vám slíbili, a to je ta důchodová reforma a to je ten další pilíř. Pro mě to dává smysl jedině tehdy, pokud dáte všechno dohromady a ukážete ten stav budoucí. Jinak je to jenom marketing. Není možné spoléhat na to, že pracovní trh unese vaše účetní přání. Vysvětlil jsem proč.

Současně jsme řekli, že cestou je hledat další příjmy jak do toho důchodového systému, a řekli jsme čím a jakým pilířem, a současně i do rozpočtu, což je dlouhodobější záležitost, ale je to fundamentální předpoklad. Ještě jednou zopakuji, co řekl šéf německého Max Planck Institutu. Bude to fungovat jedině tehdy, pokud produktivita ekonomiky poroste rychleji, než jsou demografické změny. Prosím pěkně, zamyslete se nad tím ještě jednou.

To poslední, co jsem zde zmiňoval: motivujme k práci mladé i seniory. Ale motivujme, nenařizujme těm seniorům, že pracovat musí. Technicky, když to ukončím, tak jsou určitě body, na kterých se dokážeme shodnout, to velmi dobře víte, pane ministře, které jste předložil, a víte, na kterých se zásadně neshodneme. Ty už zde nebudu opakovat, protože jsem to tady řekl. My v rámci pozměňovacích návrhů připravíme některé návrhy naše. Děkuji. (Potlesk z řad poslanců hnutí ANO.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, přeji pěkné odpoledne. Vyměnili jsme se v řízení schůze. Budeme pokračovat v rámci přihlášek s přednostním právem. Jenom přečtu, jaké je pořadí. Nejprve pan ministr Petr Hladík, potom pan poslanec Aleš Juchelka, pan poslanec Viktor Vojtko, paní poslankyně Olga Richterová.

Ještě pro pořádek, s náhradní kartou číslo 31 dnes hlasuje pan ministr Dvořák.

Registruji připomínku, že pan ministr Petr Hladík je dnes v Senátu, takže ho dám na konec v seznamu přednostních práv. Uvidíme, zda přijde.

Jako další by měl vystoupit se stanoviskem klubu pan poslanec Aleš Juchelka. (Není v sále.) Zkusím dát dvě minuty pauzu na přivolání pana poslance, nebude-li rozpor s postupem předsedajícího. V tom případě dávám dvě minuty přestávku, než se dostaví vystupující do sálu. Děkuji za pochopení.

 

(Jednání přerušeno v 18.03 hodin.)

 

(Poslanec Juchelka přichází do sálu.) Pane kolego, vzhledem k tomu, že jsem vyhlásil dvě minuty přestávku, tak ji nechci přerušovat. Vydýchejte se a za minutu budeme pokračovat v projednávání.

Než budeme pokračovat, přečtu omluvy. Do 21 hodin z pracovních důvodů se omlouvá paní poslankyně Klára Dostálová, dále do 17 hodin z pracovních důvodů se omlouvá pan poslanec David Kasal, dále od 18 do 21 hodin z pracovních důvodů se omlouvá pan poslanec Ondřej Kolář, od 19 hodin do 23 hodin z rodinných důvodů se omlouvá pan poslanec Josef Kott, od 14.30 do 16.30 z osobních důvodů se omlouvá paní poslankyně Jana Krutáková a od 16 do 17 hodin se omlouvá z pracovních důvodů pan ministr Marek Výborný.

 

(Jednání pokračovalo v 18.05 hodin.)

 

Nyní tedy budeme pokračovat v rozpravě v rámci přihlášek s přednostním právem. Jenom pro pořádek přečtu ještě jednou pořadí, aby se poslanci mohli připravit na své vystoupení. Nyní vystoupíte vy, pane poslanče. Potom pan poslanec Viktor Vojtko, paní místopředsedkyně Olga Richterová a potom případně pan ministr Petr Hladík. Potom řádně přihlášení do obecné rozpravy.

Tímto vám uděluji slovo. Prosím.

 

Poslanec Aleš Juchelka: Moc děkuji, pane předsedající. Příjemný dobrý den vám všem, vážené kolegyně, vážení kolegové, vážení hosté. Koncipoval jsem tady tuto svou řeč nejdříve obecně a potom k těm jednotlivým parametrům, které se navrhují v rámci této třetí vlny změn u důchodových parametrů.

Mě samozřejmě fascinuje, že tato vládní koalice se neustále zaštiťuje budoucností, respektive tím rokem 2050, což bude za 26 let. Predikuje, kolik budeme mít dětí, kolik jich bude pracovat a jak bude vypadat trh práce. Myslím si, že naopak moc neví. Když jsem byl u Ústavního soudu, ministři této vlády říkali, že nebyli schopni predikovat inflaci na dva měsíce dopředu, soud jim to pravděpodobně uvěřil, ale teď nám tady budou vykládat, co bude za 26 let. Ukazují grafy, kolik lidí bude pracovat na kolik seniorů, jak se bude vyvíjet porodnost.

Úplně na úvod je potřeba si říct, co tedy chceme. Žijeme v jedné z nejbohatších zemí světa, v regionu, který sám o sobě je bohatý na zdroje. Žijeme v regionu poměrně bezpečném, v místě, kde jsme obklopeni demokratickými státy a kde se svobodně můžeme rozhodovat. Ale s těmito vymoženostmi - a hlavně abychom si je udrželi - je třeba sociální smír. Je to jeden z pilířů každé rozvinuté společnosti. Možná že v současné době je to jeden z pilířů lidských práv, sociální smír těch silnějších s těmi slabšími. Zdraví jsou vždy solidární s nemocnými, stejně tak ti mladí s těmi starými, respektive pracující s těmi nepracujícími, z hlediska věku samozřejmě. Nikdy to není naopak, i když si to někteří politici myslí, že by ti mladí měli být solidární s těmi starými.

Útočit na sociální smír je velké nepochopení demokracie. Je to sociální inženýrství, které nemá daleko k nenávisti a rozdělování společnosti. Žijeme v době, kdy se útočí na seniory, a to i od velmi vlivných lidí, na sociálních sítích. Útočí se na ně, že mají být solidární s těmi mladými, což jsou například slova Danuše Nerudové, která nepochopila sociální smír a co to pro demokracii znamená, až po ty odporné výroky některých mladých liberálů, že by senioři neměli mít volební právo. Poslední s takovým skandálním výrokem - sice s nadsázkou, ale už je to ve veřejném prostoru - přišel dokonce pan prezident České republiky. K diskusím o tom, že nezletilí nejsou dostatečně zralí, s nadsázkou řekl, že zralí nemusí být ani dospělí. Cituji: "Řekněme si upřímně, že by někteří z nich asi volební právo ani mít neměli, ale proč ho komukoliv upírat?" S nadsázkou doplnil.

Právě veškeré tyto nebezpečné výroky vedou k tomu, že se vytrácí úcta a respekt ke stáří, což je bohužel posilováno touto vládní koalicí, která se snaží rozdělit společnost na ty perspektivní mladé, kteří mají vše před sebou, a ty staré, kteří vysávají rozpočty, kteří by neměli mluvit do veřejných věcí, protože to jsou vlastně takoví ti popletové věřící dezinformacím.

Proč to celé říkám? Protože diskuse o důchodech je diskuse ani ne politická, ale celospolečenská. Musíme si tedy uvědomit, co vlastně chceme, jaká jsme společnost a jakou ji do budoucna chceme. Chceme se postarat o naše seniory, aby měli tedy důstojný život i ve stáří, se vším, co k tomu patří? Chceme být společností, která se o slabší stará, která si váží jejich celoživotního nasazení v hodnotách, jako je rodina, práce? A jak se společensky jako politici k tomu postavíme? Jaký dáme vzkaz do společnosti? Že si stůj co stůj vážíme seniorů? Nebo naopak?

Pokud si rozkliknete diskuse pod články o důchodech, tak se to hemží názory: když měl malý důchod, měl se lépe snažit, měl studovat a měl se vzdělávat, pak by se měl určitě lépe. Většinou to píší mladí, životem nezkušení, proto jim to odpusťme, ale mnohdy to slyším i od vlivných lidí na sociálních sítích. Dokonce jsou tyto názory vtisknuty do komentářů některých novinářů. A to je horší, protože společně s námi politiky právě oni určují atmosféru ve společnosti, která je v tuto chvíli spíše, to si řekněme na rovinu, proti seniorům. A hodně k tomu přispěly i parametrické změny, které tato vláda dělat nemusela a které lživě nazývá reformou, s tím, že to bohulibě dělá pro příští generace. Ale copak si tato vláda neuvědomuje, jak rozděluje společnost, jak štve mladé proti starým? Naštěstí je jich jen hrstka, ale občas to slyšíme velmi hlasitě. A komu spílají tito sociální inženýři, z nichž někteří dokonce chtějí vzít seniorům volební právo? No těm, kteří se za mizerný plat o ně starali například v mateřské školce, potom je učili na základce, kde chodili každý den na obědy, které jim chystaly kuchařky, školník opravil záchody, vychovatelky se postaraly v družině a uklízečky po nich uklidily, aby mohli na druhý den přijít po vytřené podlaze do třídy. Na střední je určitě za nadprůměrný plat řidič autobusu hodil vždy do školy a po cestě domů se zastavili na svačinu, kde jim prodavačka za plat, během kterého si přece mohla ušetřit na tom penzijku, prodala svačinu. A to nemluvím o dalších, skvěle a fantasticky placených profesích, které běžně člověk nevidí anebo je bere za samozřejmost.

Víte, kolik bere učitel na základní umělecké škole? A třeba sociální pracovník? Víte, kolik je plat vysokoškoláka na Úřadu práce, když tam nastoupí? Někteří dokonce dosáhli na příspěvek na bydlení po osmi hodinách své práce. A tato vláda za potlesku některých asociálů snižuje současným seniorům i budoucím pro světlou budoucnost příštích generací důchody? To jako vážně? A je jí jedno, že třeba skončí na sociálních dávkách a budou tak brát ze stejného šuplete ze státního rozpočtu, ale z jiné přihrádky, že se budou drbat pravou rukou za levým uchem? Změna těch hlavních parametrických změn je prostě špatně. Jde proti společenskému konsenzu, proti společenské dohodě, proti sociálnímu smíru. Bohužel se na změny důchodů díváme jen pohledem rozpočtu, peněz, o tom je celá diskuse. Jde o love, o prachy, ale samozřejmě taky o lži. Tou první je udržitelný důchodový systém. Paráda.

V roce 2023 máme deficit minus 73 miliard korun. Později se k tomu ještě dostanu, proč tomu tak je. Přece průběžný důchodový systém byl přebytkový, protože se dařilo ekonomice, měli jsme dokonce přebytkové státní rozpočty. Nyní můžu spílat nad touto vládou, co všechno udělala špatně a jak místo ekonomického růstu a honbou za ním podsekla české firmy a podnikatele svými špatnými rozhodnutími. Ale je to důležité. Pokud firmy nebudou prosperovat, nevznikne tlak na zaměstnavatele na růst mezd, a tím pádem budeme mít nižší příjmy i do průběžného důchodového systému.

Čísla hovoří jasně, proto je tam ten propad. Nezaměstnanost se nijak zvlášť nepohnula, ale důchodový systém ano. Strádají firmy, rostou ceny, tím pádem nezvládnutá inflace navýšila příjmy seniorům díky mimořádným valorizacím a podsekla příjmy ekonomicky aktivním. Vždyť nám devět čtvrtletí po sobě klesají reálné mzdy, což je nejvíce v historii České republiky. Ale nebojte, toto se už nikdy nestane, protože pokud nás zase někdy potká vysoká inflace, tak díky této vládě a hlavně Ústavnímu soudu nedostanou senioři mimořádnou valorizaci na kompenzaci inflace, ale jen jakousi sociální dávku. Pokud bude tedy šlapat ekonomika, nemám strach o průběžný systém. Musíme si jen jako vyspělá společnost říct, zdali se důstojně chceme postarat o naše rodiče a prarodiče v jakékoliv generaci a ať to stojí, co to stojí.

Proč je důchodový systém v deficitu minus 73 miliard korun, když byl ještě před dvěma lety minus 20 miliard, před třemi lety minus 2 miliardy, v covidu sice minus 40, ale dva roky předtím přebytkový plus 19 a plus 16 miliard korun? Co se za těch pár let změnilo, že se dostal do minus 73 miliard? Ekonomika nešlape, to jsme si řekli. Vysoká inflace a mimořádné a řádné valorizace prohloubily ten schodek. To se zdá zase všechno... dá se to v průběhu let zvrátit, pokud další vláda stejně jako tato nerezignuje na hospodářskou politiku státu a ekonomický růst. Takže proč je v takovém deficitu? No jsou to různé nesystémové zásahy do toho průběžného systému. Řekněme si to na rovinu. Děláme z důchodového systému paralelně další sociální systém. A teď v tuto chvíli neříkám, zdali je to špatně, nebo dobře, nic nekritizuji, jen budu konstatovat věci právě v tom duchu filozofie postarání se o generace našich rodičů a prarodičů.

Začněme výchovným. Výchovné je sociální dávka, která nemá co dělat v průběžném důchodovém systému, řekněme si to na rovinu. Je to sociální kompenzace pro ženy, které měly menší důchody než muži, protože v drtivé většině to byly ženy, které se staraly o malé děti do tří let věku, muž pouze pracoval a žena pouze, v uvozovkách, hlídala. Do budoucna se tato dávka jistě vypustí z důchodového systému, poněvadž v současné době nepřehledných rodinných vztahů nebudeme vědět, kdo se skutečně staral, a tak přibude více problémů než řešení. Bude o výchovné žádat otec dítěte, který se ale se svou manželkou rozvedl, takže se o něj nakonec stará její nový partner, který má nárok na výchovné, ale otec si dítě bral na víkendy, proto mu z výchovného náleží dva dny v týdnu? No, pro úředníka z České správy sociálního zabezpečení, který to má spočítat, je to čirá hrůza. Prostě v budoucnu je výchovné mrtvé. Proto jsem pro toto opatření hlasoval. Je to dočasná věc a já s ní žádný problém nemám, poněvadž to kompenzuje ženám důchod za péči, kterou dětem věnovaly v době, kdy byla máma mámou a táta otcem. V dnešní době patchworkových rodin by se spravedlnost hledala velmi těžko. Některé děti žijí ve spleti nepřehledných a nejistých rodinných vztahů, které budou do budoucna pro výplatu výchovného problémem. Ale v rozpočtu je to minus 19 miliard z těch minus 73 miliard a je to sociální dávka. Měli jsme to kompenzovat ze sociálního systému, ne z důchodového. To je největší položka.

Ty další nesystémové jsou v tom, že každý, kdo chce nějak uspokojit určitou skupinu lidí, slíbí odpustit nebo odložit nebo snížit platby na sociální pojištění. Ne na zdravotní, na sociální. Vždycky to odnese důchodový systém. A přes tento důchodový systém řešíme tak nejen sociální, ale i rozpočtovou politiku. Naposledy návrh mého ctěného kolegy, který tady není, Vojtěcha Munzara, na odložení plateb na sociální pojištění pro začínající OSVČ. Možná to doplatí do budoucna, za dva roky, kdy se to odkládá, možná ale taky ne. Proč nemohou odložit platbu na zdravotní? Když si troufají podnikat, tak jsou asi zdraví a plní sil. Proč zrovna na sociální, důchodové pojištění? A proč jim neodložíte třeba, vážená vládo, platbu daní? Proč to řešíte přes sociální systém? A proč má někdo jako nápad zase zmírnit platbu na důchody u zemědělců? To je přece daňová věc. Všichni budou staří, tak nezasahujte do důchodového systému, ale ulevte třeba zemědělcům přes daně nebo jinak.

Další nesystémový prvek je, že každý dosáhne 20 % průměrné mzdy jako minimální důchod. Opět v důchodech, v tom důchodovém systému, řešíme sociální problém. Tohle nemůžeme o průběžném systému hovořit takhle jako o spravedlivém. Pokud někomu vyjde důchod nižší, než je 20 % průměrné mzdy, ať se to kompenzuje přes systém státní sociální podpory. Ať vezme důchod spravedlivých třeba 6 000, ale ať ten systém nezatěžuje těm, kdo do něj přispívali celý svůj pracovní život a díky tomu opatření budou biti například u řádných valorizací, protože se jim důchod bude zvyšovat pomalejším tempem, než těm, kteří přispívali desítky let. A já znovu opakuji, že neříkám, zdali je to dobře, anebo špatně. Jen, že těmito nesystémovými prvky zatěžujeme celý systém a pak se divíme, a vládní koalice argumentujeme tím, že máme průběžný systém v deficitu. Ano, máme. Ale rozhodli jsme se tak kvůli sociálnímu smíru.

Proto hovořím o politickém rozhodnutí. Hovořím o tom, jak se tedy chceme postarat o seniory, i když to bude státní rozpočet bolet. Je to společenská otázka. Je to otázka pro naši vyspělou společnost, zdali pošleme seniory na sociální dávky, nebo se o ně postaráme důstojně a spravedlivě. Co se týká demografie jako takové, řekněme si to na rovinu - no, děti nebudou. Nebudou, přátelé. A bez dětí nebude udržitelný důchodový systém, ani kdybychom věnovali tisíce hodin u kokosového latte diskusím, jak je potřebný. Prostě bez dětí nebude! To bychom se ale museli vrátit k tomu, jakou hodnotu má pro nás rodina. Co to znamená, jaké požehnání je mít děti. Co to znamená partnerské soužití a co je jeho součástí. Jak si představujeme prorodinnou politiku. Proč se nám zkrátka rodí nejméně dětí za posledních třicet, příští rok možná za posledních sto let. Pokud tu hodnotu v sobě nemáme, pak nemůžeme mluvit o udržitelném sociálním systému. To není možné. Nedá se to udělat. Jedině na úkor sociálního smíru, že zkrátka těch několik málo pracujících, kteří se nám narodí, pokryjí zlomek důchodů. To ale není sociální smír. Můžeme říct lidem, chceme vyrovnaný systém, důchod bude 15 % průměrné mzdy, ne jako teď těch 37, 40. To ale není sociální smír.

Naštěstí důchodový systém je závislý na zaměstnanosti více než na porodnosti a na ekonomických cyklech. Na nich je závislý velmi. Zaměstnanci a zaměstnavatelé odvádějí do systému, a proto si musíme uvědomit, jaký chceme charakter české ekonomiky. Chceme mít ekonomiku postavenou na migraci nebo na přidané hodnotě a do budoucna zdaňovat robotizaci, automatizaci, digitalizaci práce? Jaký tedy v rámci udržitelnosti, což je mantra vládní koalice, udržitelný její důchodový systém, tak jaký budeme mít v roce 2050 pracovní trh? Máme nějakou analýzu? Výhled, vizi, jak bude vypadat pracovní trh v roce 2050? Protože ty důchody my měníme teď, ale o pracovním trhu v roce 2050 nevíme zhola nic. Krom toho trendem je, a jedna a možná i více stran ve vládní koalici nad tím uvažuje, je zkrácení pracovního týdne. Vidíme to teď v Polsku. Zkrátíme si týden na 32 pracovních hodin ze 40, ale budeme lidem prodlužovat věk odchodu do důchodu. Pecka!

Takže pokud se podíváme skutečně v tuto chvíli na ten průběžný důchodový systém, tak jak jsem říkal, rok 2017 minus 3,6 miliardy, 2018 přebytek 18,6 miliardy, 2019 - 16,4 miliardy, 2020 během covidu minus 40 miliard, v roce 2021 minus 2,3 miliardy. To znamená víceméně vyrovnaný. A rok 2022 byl minus 21,5 miliardy a v roce 2023 máme minus 73. Mě tady samozřejmě fascinovaly některé výroky. Když se podíváme u pana premiéra, ale říkají to samozřejmě jakoby všichni, chceme prožít 21,5 roku ve starobním důchodu, tak například ročníky, které se narodí letos, v roce 2024, půjdou do důchodu v 73 letech a 8 měsících. V 73 letech a 8 měsících. Jo, jo. Ti, kteří se narodí (narodili) v roce 2000, tak půjdou v 70 letech a 3 měsících, pánové, je to tak. To je ta tabulka, jo. Já rok 1976 - už půjdu v 66 letech. A když si k tomu připočtu svých 21,5 roku, které tam mám zažít, tak dobře, 66 plus 21,5 je 87,5 roku, ale průměrný věk dožití je 83 u žen, u mužů 81, možná že to je malinko, malinko nižší. Vždyť to přece nedává v tuto chvíli žádnou logiku. My prostě nevíme, co bude v roce 2050.

Takže si to shrňme. První vlna, kterou byla změna valorizací, tak důchodci přišli v rámci mimořádné valorizace a změny tady tohoto o 7 000 korun do konce roku 2023. OK, to už je za námi. U řádné valorizace - a to pozor, tady se říká velikánská nepravda, a to v tom, že se to netýká současných důchodců. Není to pravda. Řádné valorizace se týkají současných důchodců a tam jsme jim změnili vzoreček výpočtu z jedné poloviny na jednu třetinu reálných mezd a o inflaci. Ta druhá vlna, tak to bylo sešněrování předčasných důchodů. To znamená podmínek, kdy můžu jít do předčasného důchodu, taktéž to bylo jenom z důvodů rozpočtových, aby se prostě ušetřilo na starobních důchodcích. A v tuto chvíli tady máme třetí vlnu, která řeší dvanáct opatření a samozřejmě k nim i náročné profese. Náročné profese se definují v kategorii tři a čtyři jako u Ministerstva zdravotnictví. Trojku my částečně vypouštíme, čtyřku dáváme celou. Takže ze 450 000 v tuto chvíli lidí, kteří mohli jít díky náročným profesím do důchodu, tak se nám to smrsklo na 120 000 lidí.

Budeme probírat taktéž zvýšení věku odchodu do důchodu. To už tady naznačovali mí kolegové. Tady s tím nesouhlasíme a máme s tím zásadní problém. Bude to velmi komplikované, jak jsem říkal, jak se k tomu došlo. Každému má být garantováno, že v důchodu bude žít podle věku dožití tedy těch 21,5 roku. Každý se to dozví zhruba ve svých 50 letech, kdy odchází do důchodu. Odsouvat se to má nanejvýš o dva měsíce ročně. Problém s navyšováním, které navrhuje ministerstvo, taktéž mají samozřejmě demografové, poněvadž je to navrženo nerovnoměrně a nespravedlivě. Spravedlivě by to mohlo být, pokud by se například věk prodlužoval kontinuálně a rovnoměrně, ale to není pravda. Navíc do vzorečku vstupují i excesy, jako byl covid. Zkrácení doby dožití v těch letech nebylo projevem trendu, ale výkyvu, který na faktické dožití generace, které bylo tehdy 50, nemá žádný, ale vůbec žádný vliv. To je prostě nesmysl.

Snižování tempa růstu u důchodů - účinnost od roku 2026. Tak tam se domníváme, že prostě když se bude vypočítávat právě a bude se zohledňovat část výdělku, která se nebude zohledňovat ze 100 %, ale nově od roku 2026 pouze z 90 % a sníží se zápočet za každý rok pojištění z takzvaného výpočtového základu důchodu z 1,5 % na 1,45, tak u každého ročníku bude změna znamenat snížení, snížení jeho starobního důchodu. No, domnívám se, že tady lidé budou prostě padat do státní sociální podpory, do těch sociálních systémů. A tady toto opatření, snižování tempa výpočtu růstu důchodů, tak zvýší míru (?) těch seniorů, kteří budou ohrožení chudobou. A to se přiznává i v důvodové zprávě.

Minimální penze. Ta by měla být 20 % průměrné mzdy. O tom jsem už tady hovořil. Celá tato věc je opravdu velmi ošidná, která jenom komplikuje, a tím jenom velmi prodražuje administrativu. Návrh chce, aby důchodový systém pomáhal nepojistným dávkám, ale příjemce minimální penze stejně pro dávky půjde, protože z něj a jednoduše nevyžije. Dávku mu vypočítají nižší. Proč? No protože důchod bude mít automaticky vyšší díky tomu, že to dáváte právě na těch 20 % průměrné mzdy. Takže ve výsledku nula od nuly pojde, jenom si stát víc zaúřaduje. Česká správa sociálního zabezpečení totiž bude valorizace počítat jinak. Jinak než ostatním.

Sdílený základ pro výpočet důchodů. Tam proti tomu nic nemám. Naopak jsem velmi rád, že se myslí i na všechny pečující, kteří třeba jako tatínkové i maminky doma pečují o postižené děti.

Co se týká výchovného, o tom jsem už tady mluvil. Nerozumím samozřejmě tomu, protože to byla od pana ministra Jurečky a od KDU-ČSL skutečně jako vlajková loď, a teď tady tímto návrhem zákona se výchovné ruší a snižuje se. To znamená, proč se pyšnil meziroční valorizací výchovného? Je to prostě velmi nestandardní. A u KDU-ČSL mě to skutečně překvapuje, protože na první dvě děti se bude brát o 270 korun zhruba méně a až od třetího, čtvrtého by to mělo být těch 500.

Změny u pracujících důchodců. No, tak tam je velikánský problém. Velikánský problém. Protože to je to, o čem jsem mluvil. My, protože chceme motivovat důchodce k práci, tak jim slíbíme odpuštění 6,5 % na důchodovém pojištění. Je to opravdu velká nespravedlnost. Tady chcete opravdu ušetřit na důchodcích, protože stát sice přijde o část odvodů za pracujícího důchodce, ale fakticky si polepší, protože zaměstnavatel za důchodce bude odvádět stále, ale důchodce z toho nebude mít zkrátka nic. Důchodci přijdou o možnost navýšit si svůj důchod pro dobu, kdy už nebudou moci pracovat. A to je celá filozofie průběžného systému, opravdu toho sociálního smíru, že prostě budu pobírat starobní důchod, když už nemohu pracovat, když už prostě na to nemám. A tam my jim díky tady tomuto bereme část peněz. Ve vazbě na navrhované snížení nově přiznaných důchodů to znamená, že i ti, kteří se budou snažit, budou mít stále nízký důchod, nic na tom nezmění. Míra ohrožení chudobou poroste, ale důchodce to nijak prostě neovlivní.

Jediné řešení je větší zvýšení důchodu za pojistné odvedené v souběhu s příjmem důchodu a automatizace celého procesu. Musí to být bez žádosti. Prostě to musí být automat. A na tom se shodneme, aby to bylo automatické a aby to bylo tak, jak je to v zákoně v tuto chvíli. To znamená za každých 360 odpracovaných dnů, tak jako je v tuto chvíli 0,4 % navýšení důchodu, tak je to málo, tak pojďme to navýšit na 1 - 1,5 % klidně, pojďme se o tom bavit. I v tomto duchu my budeme dávat pozměňovací návrhy.

U doktorského studia, tak tam s tím problém nemám.

Účinnost od roku 2026 se bude týkat i mírnějšího krácení předčasných důchodů.

Co se týče dalších opatření, tak lepší podmínky pro pečující osoby jsem již zmínil. Škoda je, že to je až od roku 2027. Tam pravděpodobně budeme chtít, aby to bylo dříve, už například od roku 2025, aby ti pečující si mohli přijít dříve právě na ten průměrný výpočet důchodu z průměrné mzdy.

Prodloužení nároku na vdovský důchod, tam proti tomu nic nemáme.

A to dvanácté opatření jsou vyšší odvody pro osoby samostatně výdělečně činné. V návrhu tady u tohoto bodu je i zpoplatnění jiné než papírové komunikace ohledně výše důchodů. To si myslím, že je velmi špatně. Toto chci vyjmout z povinnosti platit u osoby narozené například před rokem 1955, aby pořád ještě mohla fungovat bez jakéhokoliv zpoplatnění i ta papírová komunikace právě pro tuto generaci důchodců.

Poslední věc, kterou bych tady rád řekl a uvedl některé věci na pravou míru. Tady se bavíme právě v těch různých jako slovíčkařeních, jako že měníme důchodový systém. Tak neměníme. To říká můj ctěný kolega, a reaguji na něho, pan poslanec Kohajda, vaším prostřednictvím. Změny v důchodovém systému se rovnají prostě a jednoduše snížení výdajů u starobních důchodců.

Taktéž by chtěl na pravou míru uvést, že pan ministr Jurečka nenavýšil rodičák. Byla to Poslanecká sněmovna. Já jsem navýšení rodičáku tady avizoval minimálně šestkrát za tímto pultíkem v průběhu tohoto volebního období. Jsem rád, že nakonec vládní koalice vyslyšela mé volání a navýšila rodičák alespoň o polovinu toho, co jsem navrhoval já.

A ještě u pana ctěného mého kolegy, pana Kohajdy, vaším prostřednictvím, argumentovat Švédskem, tak to je skutečně argumentační faul. Kdybychom se měli nějakým způsobem inspirovat a přiblížit podobné systémy sociální, důchodové, tak Švédsko to určitě není. Nejbližší nám je určitě senior konto v Rakousku vedle, protože Švédsko má úplně jiný výpočet daní. Tam se daní úplně všechno. Úplně všechno kromě nějakých možná brigád u studentů. Tam se daní i ty samotné důchody. Tam se prostě bez daní vůbec nepohnete. A například z daní platíte i média veřejné služby nějakým promile.

Takže tolik úplně na úvod k těm důchodům, k tomu prvnímu čtení, právě tady k této novele sněmovního tisku 696. Já moc děkuji za pozornost a dám prostor dalšímu, kdo je za mnou. Děkuji. (Potlesk z lavic ANO.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám, pane poslanče. Budeme pokračovat v sérii přednostních práv. Jako další vystoupí pan poslanec Viktor Vojtko. Připraví se paní místopředsedkyně Olga Richterová a potom pan ministr Petr Hladík. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Viktor Vojtko: Tak dobrý podvečer, nebo už večer téměř, dámy a pánové. Děkuji za slovo. Vystoupím se stanoviskem klubu Starostů.

Nejdřív na začátek bych chtěl poděkovat jak panu ministrovi a ministerstvu, tak dalším kolegům jak z koalice, tak i z opozice za spoustu práce, kterou věnují tématu důchodů a důchodové reformy. Velmi si toho vážím a musím dnes i ocenit tu debatu. Myslím si, že tady je spousta věcí, které opravdu nějakou hodnotu mají i argumentačně, a nad některými se určitě rád i ve svém projevu pozastavím.

Dovolte mi, abych úplně na začátek byl trochu osobní. Pro mě téma důchodové reformy je vlastně téma, které mě přivedlo do politiky. Sledoval jsem to, co se ohledně důchodů dělo před deseti lety s tou předchozí reformou, jejím zrušením, a veškeré ty kotrmelce a přemety, které se v této oblasti děly. A musím říct, že mě trošku mrzí v tomto ohledu taková sveřepá kritika od některých opozičních stran, protože během minulého osmiletého období, kdy byly u vlády, tak měly možnost spoustu věcí někam dál posunout.

Dnes jsme tady slyšeli projev pana místopředsedy Havlíčka. Já bych s řadou věcí souhlasil. A jenom si říkám, proč už je tady nemáme? Proč máme vlastně zpackané penzijní připojištění se státní garancí, která vlastně vůbec nefunguje a vede k tomu, že lidé, kteří si tam tímto způsobem střádali, přišli o desítky miliard? Bohužel si myslím, že do určité míry se dá říct, máslo na hlavě mají všichni. A možná s o to větší pokoru bychom k těm změnám měli přistupovat.

Já začnu mimo toho svého osobního pohledu i nějakými čísly. Opět, objevovala se tady několikrát zmínka třeba o takzvanému Global Retirement Indexu, což je mezinárodní srovnání, které zjišťuje, jakým způsobem z pohledu fungování penzijních systémů a situace důchodců na tom jsou různé země.

Já bych z toho vypíchl dvě věci. V roce 2022 jsme byli na nějakém 10. místě, v roce 2023 jsme byli, nebo jsme teď aktuálně, na nějakém 18. místě. Důležité ale je podívat se také na jednotlivé části toho indexu, které jsou ve čtyřech skupinách. Týkají se zdraví, financí, hmotného zabezpečení a kvality života. Opět v nějakých komentářích, které jsem k tomu zaslechl, se velmi zmiňovalo to, že jsme poklesli z toho 10. na 18. místo, nicméně když se podíváte na ty jednotlivé dílčí indexy, čím je to způsobeno, tak jeden z těch největších problémů se ukazuje v té oblasti zdravotní a tam jednoznačně se na tom podepsal covid. Takže pokud někdo tímto argumentuje, určitě stojí za to se zamyslet nad tím, jaká opatření vedla k jakým výsledkům a za jaké vlády.

To, co je myslím ale důležitější u tohoto indexu zmínit, je, že 18. místo, i když si řekněme, že to je nějaké zhoršení, a zase v příštích letech asi můžeme očekávat, že se třeba některými opatřeními dostaneme výše, tak ale také znamená, že jsme na tom pořadí úplně jinak, než když se podíváme třeba na jinou metriku, a to je hrubý domácí produkt na hlavu, kde se pohybujeme někde řekněme mezi 35. až 40. místem na světě. To znamená, určitě se u nás nedá tvrdit, že situace důchodců je v tom srovnání se světem výrazně horší, než je někde jinde. Naopak, ve srovnání s jinými zeměmi, ve srovnání v tom HDP na hlavu situace důchodců je u nás významně lepší. A já bych nechodil pro velké příklady daleko. Když se podíváte na Slovensko, jak vypadá průměrný důchod na Slovensku, jak vypadá průměrný důchod v České republice, možná by se řada důchodců u nás divila, jak velký to je rozdíl.

Jinak k té mezinárodní inspiraci. Dnes už tady zaznělo, jestli se inspirovat Švédskem, nebo jinými zeměmi. Myslím si, že u tohoto žebříčku stojí za to se určitě na ty nejlepší země podívat. Na prvním místě asi ne úplně překvapivě je Norsko, na druhém je Švýcarsko, pak tam je Island, Irsko, Lucembursko, Nizozemsko, Austrálie, Nový Zéland. A já bych z toho vypíchl ještě jednu věc. Řada z těch zemí, které jsou takhle vysoko, tak jsou takhle vysoko mimo jiné i proto, že nevyužívají pouze jeden zdroj, jeden pilíř v rámci jejich důchodového systému, ale velmi často je to důchodový systém, který je více postaven na fondech, více postaven na individuálním spoření, a i ten výsledný příjem, který z toho vychází, tak takhle vypadá.

My máme nějakou svoji historickou zkušenost a cestu, která určitě se nedá jednoduše srovnat s těmito zeměmi. Měli jsme tady 40 let komunistického režimu, který určitě nějakému spoření na důchod nepřál. Byl tady zaveden průběžný systém, který byl velmi silný, a z téhle historické zkušenosti musíme vycházet. Nemůžeme přeskočit z jednoho systému do druhého. Je potřeba dělat nějaké průběžné změny, přizpůsobovat se situaci, ale myslím si, že velká chyba je spoléhat se do budoucna na to, že budeme mít pouze jeden jediný zdroj a pilíř pro důchody.

Zároveň v této souvislosti se nemůžu nepozastavit nad některými argumenty, které tady zazněly, protože velmi často tady zaznívá, tak protože nevíme, jak to bude vypadat za x desítek let, nedělejme nic. To je vlastně to sdělení, které tady zaznělo od několika řečníků opakovaně. A zároveň zmíním konkrétní slova pana místopředsedy Havlíčka: máme se připravit na nejhorší scénář. To tak nějak úplně nejde dohromady. Buďto nebudeme dělat nic, nebo se máme připravovat na nejhorší scénář a musíme dělat nějaké úpravy. Proto úplně nechápu tu argumentaci, která směřuje k tomu, že vlastně nemáme tedy dělat nic, ale máme očekávat, že se všechno zhroutí, že nebude fungovat pracovní trh, že umělá inteligence nebo robotizace všechny nahradí - a tím pádem co? Tím pádem to bude ale ještě horší, když neuděláme vůbec nic. A ty navržené kroky a změny, které tady máme, vlastně spočívají v tom, že chceme udělat úpravy, které jsou schopny reagovat aspoň na to nejpodstatnější. To, co jsme schopni dohlédnout. Víme, že demografie má nějaký dlouhodobý vývoj, že s tím, kolik se narodilo dětí v minulých 20, 30 letech, už teď nic moc neuděláme, ale má to poměrně výrazné důsledky. A o to se vlastně snažíme. Snažíme se přizpůsobit téhle změněné situaci, reagovat na ni, a i když to není populární, není to úplně příjemné, tak kdybychom to neudělali, tak víme, že prostě určitě z nějakého problému narazíme. A když nastanou všechny ty záležitosti, které tady byly zmíněny třeba s trhem práce, tak ta situace ještě bude mnohem, mnohem, mnohem horší.

Proč tedy děláme reformu? Finanční udržitelnost, stárnutí populace, to všechno tady zaznělo. Zároveň samozřejmě chceme, aby příjmy budoucích důchodců, a já se mezi ně počítám, beru to jako reformu, která je pro moji generaci a mladší, tak chceme, aby ty důchody byly nějakým způsobem důstojné. Ale k tomu si nemůžeme tu situaci prostě lakovat úplně narůžovo.

Vedle toho si také řekněme, co se bude v souvislosti se stárnutím populace dít dalšího. Bude potřeba víc zdravotnictví, opět hrazeno z veřejných prostředků. Takže pokud nechcete zasahovat do důchodů, znamená to, kolegové z opozice, prostřednictvím pana předsedajícího, že chcete, aby se zdravotnictví platilo? Aby se zavedly platby zdravotního pojištění nebo něco podobného? Protože na to pak asi úplně jednoduše peníze nebudou. Bude potřeba více sociálních služeb. A ty také budou stát nějaké peníze. Na ty se částečně přispívá, ale také na ně velmi výrazným způsobem přispívá stát z nějakých jiných daní.

Stane se ještě jedna věc, která je zároveň možná dobrá, zároveň špatná zpráva. My s nějakým ekonomickým růstem se také časem staneme čistým plátcem do Evropské unie a do jejího rozpočtu a to s sebou také ponese celou řadu dopadů na státní rozpočet České republiky, který i za této situace dost sanujeme z nějakých evropských fondů. A pokud před tímto budeme zavírat oči, tak si můžeme říct fajn, tak důchody snadno zafinancujeme z nějakých jiných daní, z jiných zdrojů. Ale prostě já tam ten prostor jednoduše nevidím, protože si myslím, že i ty jiné daně a jiné zdroje asi budeme potřebovat i také na něco jiného, než je jenom důchodový systém, který mimochodem tvoří třetinu státního rozpočtu a jeho výdajů, takže je to velmi, velmi podstatná část.

Jaká ta opatření vedou k udržitelnosti? První z nich - změny věku odchodu do důchodu. Několikrát tady zaznělo, že existuje nějaká tabulka, na základě které teď můžeme říct, že pro ty, kteří se narodí v roce 2020, tak to bude 78, nebo nevím kolik let, tabulku si přesně nepamatuju. Ale o tom to přece není. My říkáme, že nastavujeme nějaký obecný mechanismus, který bude reagovat postupně na to, jakým způsobem se bude vyvíjet věk dožití. A popravdě řečeno, věk dožití znamená výdaje státního rozpočtu na důchody. Takže pokud bychom nenastavili nějaký takovýto mechanismus, který respektuje třeba nějakou konstantní dobu, tak jak jsme se na tom tady domlouvali, 21,5 roku, tak co se stane? S prodlužováním věku dožití budou ti, kteří budou v důchodu déle čerpat, budou déle získávat důchody, na druhé straně je někdo ale bude muset zaplatit.

Státní rozpočet má v podstatě jenom dva zdroje. Buďto jsou to daně, nebo si ty peníze půjčíme. A když si ty peníze půjčíme, tak to znamená, že to jsou akorát budoucí daně, že je bude muset v budoucnu někdo zaplatit včetně nějakých úroků a dluhové služby. Jiná možnost tady vlastně není, pokud nechceme zbankrotovat jako stát.

Takže z tohoto pohledu ty změny věku odchodu do důchodu akorát reagují na tu demografickou situaci, a pokud se bude dál prodlužovat, tak na ni prostě budeme muset reagovat chtě nechtě. Pokud se tohle nebude dít, tak se ten věk odchodu do důchodu prostě zvyšovat nebude. A my to opravdu teď nevíme, ale víme, že se s tím něco bude dít a že v minulých 30, 40 letech se věk dožití prostě nějakým tempem zvyšoval, a pokud se tímhle tempem bude zvyšovat i dál, tak na to prostě musí reagovat nějakým způsobem důchodový systém. A za mě není úplně spravedlivé říct, že tedy nějaká generace jenom prostě proto, že se bude dožívat vyššího věku, tak automaticky bude brát důchody déle než generace, které byly předtím, obzvlášť pokud by ten rozdíl měl být opravdu významný.

To druhé zásadní opatření, které vede k udržitelnosti, je snížení tempa růstu nových i stávajících důchodů. U těch stávajících důchodů jsme to udělali v souvislosti s valorizacemi a zejména s tou částí valorizací, která se týká růstu reálných mezd. U těch budoucích důchodů se mění samozřejmě i způsob toho, jak se nový důchod vypočítává.

Zase, když se vrátím ke své osobní zkušenosti, před těmi deseti lety, když jsem se podíval na to, jak se vyvíjí demografická situace, co se bude dít, co asi můžu od státu čekat, jestli se můžu na něco spolehnout, tak mi z toho vyšlo, že určitě se nějakým způsobem do výše důchodů bude muset zasáhnout. Já jsem si to přeložil tak, že si na důchod musím spořit, musím si spořit co nejchytřeji, abych se s touhle situací dokázal nějakým způsobem pro sebe a pro svoji rodinu vyrovnat. Veškerá zkušenost, kterou mám za těch deset let ještě více, mě v tom jen utvrzuje. Myslím si, že to by mělo být jedno ze sdělení pro mladé lidi a generace, které nastoupily na trh práce nebo na něm jsou relativně krátkou dobu. Je prostě potřeba si spořit, a pokud se chcete mít v důchodu co nejlépe, tak je to na vás, nesete za to také velkou část své odpovědnosti. Od státu můžete očekávat nějaký důstojný důchod, ale určitě to nebude důchod, který by byl všem schopen zajistit život v nějakém extra luxusu nebo něco podobného. Jak jsem říkal, v mezinárodním srovnání vycházíme velmi slušně. Myslím si, že ta pozice se udrží, ale životní standard se také nějak vyvíjí a jsme už někde jinde.

Takže u tohoto snížení tempa růstu, ano, je to bolestivé, ale naštěstí to pro řadu lidí prostě má řešení. A za mě řešení, které znamená, že já si o tom rozhoduji sám za sebe, jak bude můj důchod vypadat, je lepší, než aby na mě paternalisticky dohlížel stát a diktoval mi to, sebral mi nějaké peníze z mých příjmů formou daní a pak je přerozděloval nějakým způsobem dál.

Co bych řekl ještě do budoucna? Myslím si, že změny, které děláme, jsou nutné a potřebné k tomu, abychom nastavili nějaký základ, abychom se opravdu připravili na ten scénář toho, že demografický vývoj není pozitivní, že budou vstupovat do důchodu silné populační ročníky a mnohem méně lidí na ně bude pracovat.

A je také dobré chápat některé základní principy. Protože pokud budeme mít hospodářský růst, a já jsem velmi pro, aby tohle byl jeden z cílů, tak to také ale znamená, že s hospodářským růstem porostou mzdy, když porostou mzdy, tak porostou výdaje státního rozpočtu na platy, protože ty musí být také konkurenceschopné, a protože máme navázaný valorizační vzorec u důchodů na růst mezd, tak se také stane to, že porostou automaticky důchody. A pokud si to nepředstavíme celé v tomhle kontextu a v tomhle cyklu nějakých důsledků, tak říkat, že hospodářský růst nám vyřeší problém důchodů a jejich financování... No, nevyřeší, protože automaticky s tím, jak porostou příjmy, tak porostou i výdaje. A udržet to tak, aby výdaje rostly menším tempem, než rostou příjmy, bude určitě velmi složité.

Několik reakcí ještě na to, co tady zaznělo. Opět se vrátím k projevu pana místopředsedy Havlíčka, že jsme nic neudělali pro spořicí pilíř. Nevím, jestli nedával pozor během jednání této Sněmovny. Od ledna letošního roku platí celá řada změn, které se týkají spořicího pilíře. Dlouhodobý investiční produkt, zvýšení konkurence, za kterou tak plédoval, zároveň samozřejmě změna státních podpor, ale i daňových odpočtů, to nejsou úplně malé změny, které tady nastaly. Já si určitě dokážu představit, že můžeme jít dál. Za mě osobně je otázka spořicího pilíře určitě otevřena k velkým debatám a diskusím nad tím, jak to do budoucna vylepšit, ale zdaleka to není tak, že by se v tomto ohledu nic nedělo. Naopak, ty změny jsou poměrně velké i s ohledem na úlohu zaměstnavatelů v celé téhle oblasti.

K trhu práce - teď se vrátím k tomu, co už jsem říkal. Nevíme, co bude, takže se budeme tvářit, že to je O.K., že vlastně nemusíme nic dělat, že nemusíme se připravovat na to, co se stane. Chtěl nejrizikovější scénář, ale zároveň jako říká, že vlastně nemusíme tady měnit nic. Přitom opět v téhle oblasti se jedná o třetinu státního rozpočtu, jeho výdajů. Takže vlastně není potřeba v tomhle směru něco dělat. Mně to přijde, že si hodně v tomto směru protiřečil.

A co se týče nějakých zdrojů, jenom připomenu, že v tuhle chvíli v penzijním připojištění a v takzvaných transformovaných fondech je více než 500 miliard korun. Ty jsou především umístěny ve státních dluhopisech, z velké části ve státních dluhopisech České republiky. To znamená, že financování nějakých investic a rozvoje už tady vlastně funguje. A funguje tady dlouho. Stát získává prostředky do svého státního rozpočtu, když si je půjčuje především přes státní dluhopisy, které potom používá právě k investování. Takže v tomhle směru já tam vlastně nevidím nic nového, co by tady už nefungovalo v nějaké formě finančního trhu a trošku jinak nazvaného produktu, ale prakticky je to totéž.

Zajímavá debata by za mě určitě mohla být o přenastavení státních garancí, ale pak by to opravdu nesmělo být tak, jak se to nastavilo u penzijního připojištění, kde je to černá nula na konci každého kalendářního roku, protože pro kohokoliv, kdo ví něco o smysluplném investování, to vlastně znamená, že si vždycky zkracujete časový horizont na jeden rok, což je velmi krátké období a tam ta investice samozřejmě nemůže přinést takový výnos jako v případě jiných penzijních produktů s časovým horizontem dvaceti, třiceti, čtyřiceti let, což by měla být vlastně celá ta ekonomická kariéra.

Na závěr: Myslím si, že bychom důchodový systém měli postavit do budoucna na dvě nohy, aby nestál jenom na té jedné, která, jak vidíme a víme prostě z demografického vývoje, je na některé věci náchylná a citlivá. Stávající systém starobních důchodů prostě nemůže dobře řešit některé typy situací, které mohou nastat, a to je důvod, proč se tady vůbec bavíme o nějaké důchodové reformě.

Já jsem pro každého, kdo o to bude mít zájem, v rámci své práce na důchodové reformě za Starosty připravil důchodovou kalkulačku. Pokud si chcete vyzkoušet, jaký můžete očekávat důchod, ale jak se třeba i starat o svůj důchod ve formě spoření, tak tu kalkulačku najdete on-line na mých webových stránkách www.viktorvojtko.cz. A tam je možné si to libovolně nakombinovat a vidět, jak se ten starobní důchod, který lze očekávat po reformě, dá doplnit o právě nějakou třeba rentu z dlouhodobého spoření a jaký efekt udělá i třeba drobná změna v ročním zhodnocení těchhle spořených prostředků.

To, že to fungovat může, opět dokazuje zkušenost ze zahraničí. Je to mimo jiné jedno z těch doporučení OECD, i historicky to tady bylo doporučováno mnohokrát. Jsou země, kde to funguje naprosto skvěle, a využívají to třeba právě proto, aby podpořily svůj vlastní kapitálový trh, start-upy a podobně. To je třeba právě to několikrát již zmiňované Švédsko. Jsou jiné země jako třeba Austrálie, kde to tvoří opravdu velmi významné příjmy pro jejich důchodce, a jejich důchodci jsou díky tomu opravdu bohatí. Takže určitě, i když k tomu historicky třeba můžeme mít z 90. let nějakou nedůvěru a špatné zkušenosti, tak tudy existuje a funguje nějaká cesta za mě do budoucna, jak doplnit tu první nohu pilíře, který je průběžný a který generuje standardní starobní důchody, o nějakou druhou nohu, která je schopna kompenzovat třeba některé z jeho slabin a dopřát budoucím důchodcům opravdu třeba i vysokou životní úroveň. My máme důchodový systém poměrně hodně solidární, takže bez ohledu na to, kdo má jaké příjmy, nakonec ty spočítané starobní důchody jsou dost podobné. Mezi nimi zdaleka takové rozdíly nejsou, jako jsou v těch předchozích mzdách. Takže tohle je samozřejmě doplněk a řešení jak pro mladé lidi, tak pro budoucí generace. A možnost využití tohoto kapitálu ve prospěch našeho hospodářství, ekonomiky je tady nepochybně velká.

Já se, musím říct, za sebe těším na další debatu a myslím si, že můžeme otevřít ještě celou řadu věcí, které nejsou třeba obsahem tohoto konkrétního zákona, který se samozřejmě týká důchodového pojištění a prvního pilíře. Může to možná být i nějaký základ pro to, jak diskutovat nad některými změnami, které ještě by měly nastat. A jak už jsem říkal, myslím, že především v tom spořicím pilíři bychom měli udělat ještě kus práce, jednak ve vztahu k zvýšení konkurence, jednak ve vztahu třeba k přenastavení některých pravidel u toho dlouhodobého investičního produktu, aby to bylo více srovnatelné s tím doplňkovým penzijním spořením. Každopádně bych všechny poprosil, aby se seznámili i s těmi analytickými materiály, aby naslouchali argumentům z obou stran. Ideální by za mne bylo, abychom byli schopni poslat nejenom tento zákon do druhého čtení, ale aby se schválil, abychom třeba našli co největší shodu nad celou řadou věcí, které tam jsou nastavené, i těmi nepopulárními, a díky tomu aby i do budoucna celý důchodový systém byl předvídatelnější a bylo možné vyslat signál jak mladým lidem, tak i těm ve středním věku, na co se vlastně mají připravit, a že ty změny, které jsme tady jako vládní koalice připravili, dávají nějaký smysl, reagují na nějakou situaci, která nastala a za kterou určitě tato vláda nemůže, ale ví se o ní dlouho a reagovat se na ni musí, a že díky tomu i ta důvěra bude významně vyšší. Děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Také děkuji panu poslanci a srdečně zdravím, vystřídali jsme se při řízení schůze. Budeme pokračovat v obecné rozpravě, nicméně nejprve načtu omluvy, jež dorazily. Omlouvá se paní poslankyně Jana Mračková Vildumetzová, a sice od 18.35 hodin z rodinných důvodů, dále pan ministr Pavel Blažek od 13 hodin z pracovních důvodů.

A tímto se můžeme vrátit k seznamu přihlášených, kdy tady mám pana ministra Hladíka, ale mám informaci, že je v Senátu, takže jeho přihlášku prozatím můžeme odložit. Dostává se tak na prvního přihlášeného v obecné rozpravě na tabuli, na pana poslance Igora Hendrycha, poté se může připravit pan předseda poslaneckého klubu KDU-ČSL Aleš Dufek. Prosím.

 

Poslanec Igor Hendrych: Děkuji. Vážená paní místopředsedkyně, vážené dámy, vážení pánové, úplně na úvod vlastně svého vystoupení bych se rád možná pozastavil na některými fragmenty, které tady vyslovil ve svém proslovu, své úvodní řeči, pan premiér Fiala. Já myslím, že nejenom mě, ale i mnohé mé kolegy a zejména spoluobčany překvapila poznámka, která je samozřejmě jakoby relevantní, co se týká faktu, že pro ročníky 65 a starší se přece, vážení spoluobčané, vůbec nic nemění. Já to s ohledem na ročník narození pana premiéra považuju za trošku cynickou poznámku, ale samozřejmě je to o interpretaci.

Potom vyslovil pojem podivná hra s lidmi, kterou údajně hraje opozice, kdy se jim snaží nějakým způsobem bagatelizovat současné problémy, současnou údajnou neudržitelnost důchodového systému. Já jsem naopak přesvědčen, že jakousi podivnou hru s lidmi hraje především vláda Petra Fialy. Například, těch věcí je samozřejmě více, ale například pan premiér uvedl jako úžasnou zprávu, že tato novela přináší pozitivní změnu v tom, že budoucí starobní důchodci nebudou muset v době, kdy pracují, platit sociální pojištění, odvádět sociální pojistné, a o to jim na výplatní pásce zbude víc. To je pravda, ale pan premiér opomněl doplnit, dodat informaci o tom, že tahleta úprava de facto ruší to, že člověk, který pracuje ve starobním důchodu, de facto si ten starobní budoucí důchod zvyšuje, a tohleto je právě ta přidaná hodnota. Protože když už v tom starobním důchodu je, tak potřebuje mít co nejvyšší možnou částku, a ne kdy je ještě takzvaný mladší starobní důchodce a může si vydělávat nějaké peníze. Důležité je, kolik bere v době, kdy už pracovat nemůže, a tohle ustanovení se v této novele ruší. Takže já to osobně tedy rozhodně za pozitivní zprávu nepovažuji.

Pak mě tady zaujalo ještě v nějakých dalších projevech, které tady přednášeli kolegové s přednostními právy, kterým se budu stručně věnovat, trošku mě opět překvapil, i když jak se to vezme, možná ani nepřekvapil, pan předseda klubu Michálek a jaksi kontextuálně i paní předsedkyně Pekarová Adamová, protože tady došlo opět, byť v pouhém krátkém náznaku, k jakémusi strašení Řeckem. Dejme si pozor na to, abychom nedopadli a tak dál jako Řecko. To jsou argumenty, které se tady ozývají poměrně často. Paní předsedkyně Sněmovny dokonce uváděla, že vlastně došlo k výraznému, až 40% snížení a že bychom byli asi neradi, kdyby k tomu došlo i u nás. Je to všechno fakt, to se nedá popřít. Došlo dokonce údajně k 11násobnému snížení důchodu v Řecku. Ale je třeba si také říct, že v roce 2011 mělo Řecko důchody na úrovni 95,7 % hrubé mzdy a 111,2 % čisté mzdy. To je prostě naprostý nonsens, ke kterému tam došlo. A uvádět to do kontextu reálií v České republice, kdy ta relace vlastně toho důchodu k čisté mzdě... tak ano, ono se to u nás uvádí především k hrubé mzdě, je někde kolem 40 %, a v podstatě jsme se od té doby od toho nijak neodchýlili, od toho roku 2011, si myslím, že je argumentace velmi falešná. A v podstatě na základě této falešné argumentace tehdejší koalice v roce 2010 vyhrála volby. Přesvědčila občany o tom, že Řecko je v podstatě za humny a musíme udělat všechno pro to, abychom nedopadli jak Řecko.

Nic takového se nestalo, ani se k tomu neblížíme. Dokonce jsem si dohledal údaj, že ještě v roce 2015 vydávalo Řecko už po mnohých korekcích 22,5 % (20,5 ?) HDP na důchody, kdežto my jsme zhruba někde na nějakých osmi, maximálně devíti procentech v dnešní době. Takže to jsou prosím vás úplně zavádějící informace.

Tak a teď téma, které já osobně považuji za asi nejdůležitější, už to tady zaznělo několikrát z různých úhlů pohledu, já k tomu asi něco přidám, a to je to navyšování věku odchodu do důchodu. Velmi mě zarazilo, že Ministerstvo práce a sociálních věcí coby předkladatel návrhu ignoruje připomínku Ministerstva zdravotnictví, partnerského ministerstva. Myslím si, že zrovna v této oblasti by to měla být opravdu velmi těsná symbióza. Ministerstvo zdravotnictví ve svém připomínkovém řízení uvádí, že není možné - teď budu volně parafrázovat, neřeknu to úplně přesně, ale myslím si, že tu podstatu vystihnu - že není možné, aby se věk odchodu do důchodu neustále zvyšoval, protože populace prostě zkrátka nebude moci čelit v tom věku těm pracovním požadavkům, které se od ní očekávají.

Ministerstvo práce v té další kolonce vysvětluje tím, že si to nějakým způsobem vyříkali s Ministerstvem zdravotnictví a že vlastně je to všechno liché, protože bude tady nějaký seznam nebo nějaké kategorie náročných profesí, které vlastně ten odchod do důchodu budou mít jednodušší, respektive kratší. To je v pořádku. Ale vůbec se neuvažuje o tom, že existuje mnoho dalších profesí a že se tak nějak obecně v té debatě - a teď se obracím, prostřednictvím pana předsedajícího, na pana kolegu Vojtka, protože vím, že on se tím zaobírá, my jsme se o tom několikrát bavili, o této problematice - zapomíná tak trošku na lidi, kteří pracují psychicky. Ono se pořád mluví o tom, ano, a je to v pořádku, že lidé, kteří pracují manuálně, v těžkých profesích, ano, máme tady prostě nějaké ustanovení, které se jich bude týkat, byť máme k tomu samozřejmě výhrady, o tom si povíme ještě, předpokládám, v dalších čteních. Ten okruh se nám zdá užší, než by měl být. Ale zapomíná se na to, že existují i lidé, kteří pracují duševně a jejich zdravotní stav nemusí být v tom konkrétním věku, kdy by měli jít do důchodu, příliš dobrý. Ovšem zásadní, a to všechno spolu souvisí, zásadní poznámkou nebo zásadní výhradou je, mluvilo o tom tady mnoho mých předřečníků, o této problematice, že se Češi bohužel ve srovnání s jinými zeměmi z vyspělé Evropy především dožívají ve zdraví mnohem nižšího věku, cca kolem 62 let.

Když si to vezmeme, když si to vztáhneme k současné situaci, kdy v roce 2024 odchází ročníky 1960 v 64 letech a dvou měsících a až do roku 2030 se to bude podle současné úpravy, na které je a byla konsenzuálně politická shoda, kterou jakoby nikdo nenapadal, nikdy, aspoň jsem to nezaznamenal, tak už to je v jakémsi nesouladu. Ve zdraví se lidé dožijí 62 let, přibližně, muži i ženy, ženy o něco déle, ale už nyní odcházíme ve věku 64,2, na čemž je politická shoda. V pořádku. Ale potom je jaksi nepřijatelné, abychom se bavili o tom, že ti lidé budou odcházet ještě déle.

Často bývá kritizováno, slyšel jsem to i ze strany pana ministra, nevím, jestli tady nebo někde v nějakém televizním pořadu, že vlastně je to jakási subjektivní deklarace, že je to v podstatě jakási měkká a možná sociologická disciplína, že lidé odpovídají v rámci nějakých šetření subjektivně o tom, jak se cítí, následně to potom je publikováno i Eurostatem a tak dál, srovnává se to mezi jednotlivými zeměmi. Nicméně neříkají to jenom tyhlety statistiky nebo řekněme možná jakoby měkké výsledky výzkumu, ale říkají to i mnozí gerontologové, geriatři a neurologové, že vlastně po té šedesátce už je to poměrně významný problém.

Já jsem, jsem se snažil vyhledat si nějaké opravdu vědecké poznatky z téhleté oblasti. Našel jsem časopis Neurologie v praxi, což je lékařský časopis, který je, aby nebyly pochyby o tom, můžeme si to samozřejmě dohledat na seznamu neimpaktovaných recenzovaných časopisů, který je řádně registrován, prochází recenzním řízením. Raději toto uvádím po určitých nesrovnalostech, které tady byly, ale tohle bych nerad rozváděl, v oblasti nějakých případných jaksi nevalidních časopisů. Tak jsem si našel zajímavý článek, který není tak starý, je z roku 2021, mám ho tady před sebou, mohu ho poskytnout kdykoliv k dispozici komukoliv. Jmenuje se Změny kognice ve stáří: jak poznat, že stárneme normálně, a jak stárnout úspěšně. Autoři jsou docent Martin Vyhnálek, doktor Tomáš Nikolai, profesor Jakub Hort, profesor Jan Laczó, Kognitivní centrum, Neurologická klinika 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Fakultní nemocnice v Motole, a tak dál, oni pracují na více pracovištích, nebudu to číst celé. Tam mě zaujalo - jejich článek není dlouhý, ale samozřejmě byl by dlouhý na to, abych ho tady celý četl nebo interpretoval nebo parafrázoval. Ale co mě zaujalo a čemu bych se chtěl věnovat, je, že vlastně autoři uvádějí, že jedna z kognitivních funkcí je takzvaná fluidní inteligence, která vyžaduje kognitivní zpracování v době hodnocení a vyžadující manipulaci a transformaci informací k dokončení úkolu. V rámci fluidní inteligence jsou během stárnutí nejvíce narušené exekutivní funkce, psychomotorické tempo, pozornost, deklarativní epizodická paměť na nové události. K postupnému pomalému zhoršování fluidní inteligence dochází lineárně již od 20 let věku a toto zhoršování se urychluje přibližně po 60. roce věku.

Jinými slovy, v podstatě říkají, potvrzují to, co říkají ty výzkumy, které mají charakter spíše těch sociologických výzkumů, říkají to neurologové, že lidé po 60. roce věku už jaksi mají trošku problém zvládat jakousi kreativitu, učení se nových úkolů a zvládat pracovní tempo, které se na ně klade. V podstatě stejný názor jak tito vědci, lékaři, má i doktorka Božena Jurašková, což je předsedkyně Gerontologické a geriatrické společnosti, jejíž názory jsem si četl v rozhovoru, který poskytla zhruba před rokem serveru iDNES, a která hovoří v podstatě totéž, a hlavně se dotýká toho tématu, které já už jsem tady naznačil, a to je to, že v podstatě zhoršování zdraví se dotýká nejenom lidí, kteří pracují v manuálních profesích, ale i v profesích, které vyžadují psychickou náročnost nebo psychickou pozornost, a prudce klesá vlastně jejich výkonnost.

A znovu se vracím k tomu, co jsem říkal před chvílí. V roce 2024 odcházejí lidé v 64 letech a dvou měsících, a přitom ve zdraví se dožívají věku 62 let a už po 60. roku věku je to podle odborníků gerontologů, neurologů opravdu na hraně. A když se člověk podívá zase jakoby do jiných informačních zdrojů, teď mě zaujal 11. května článek Důchod daleko, ale práci nedostanou. Nezaměstnaných šedesátníků přibývá. Docela zajímavé. Samozřejmě nelze to brát jako vědecký zdroj, který jsem citoval úplně na začátku, nicméně v tomto zdroji je uvedeno, že zhruba 11,4 (%) nezaměstnaných v Česku je starších 60 let v květnu roku 2024 a jsou tam uváděny příklady lidí, kteří mají vysokou kvalifikaci, vysokoškolské vzdělání a dokonce znají několik jazyků, a přesto mají dlouhodobě, někdy i víc než dva roky, problém sehnat práci, která odpovídá jejich kvalifikaci.

Pan ministr může namítnout, nebo někdo jiný, nechci mu to vkládat do úst, že máme tady nějakou nezaměstnanost, že je stále poptávka po lidech a tak dál, ale je třeba si trošku ten pracovní trh zanalyzovat. Ta nabídka práce v rámci té tří- až čtyřprocentní nezaměstnanosti je více než v 90 % pro lidi, kteří... s jakýmsi požadavkem pouze na základní vzdělání. To je holý fakt. Takže ano, může se nám stát, a může se to stát všem, že prostě v 62, 63, v 65 nebo v 67 už prostě nebudeme stíhat pracovní tempo našich mladších kolegů po 40 letech odborné práce a bude nám řečeno: na pracovním trhu máme tady místa, máme tady nezaměstnanost, můžete jít tady, pane inženýre, do skladu, můžete jít někam na stavbu a podobně, protože tam ta místa pro vás jsou a tam nejsou vyžadovány žádné vysoké nároky na psychické zpracování informací a na to, abyste museli u té práce přemýšlet.

Takže tohle je třeba problém, který tady ještě nezazněl. Já jsem tedy o tom zhruba před rokem tady mluvil, že to považuji za poměrně významný problém a že to bude pro mnohé lidi - a ony už jsou, ty příklady už jsou - kolem toho 65. roku už teď hororové, kdy prostě po x letech, kdy budou mít ještě několik měsíců, možná roků do důchodu, budou muset čelit tady těmto problémům, kdy už pro zaměstnavatele nebudou atraktivní, ale zároveň ještě nebudou mít nárok na starobní důchod a někdo jim bude nabízet práci, která vůbec neodpovídá jejich kvalifikaci.

V této souvislosti jsem tady už také avizoval, svého času - mám v hlavě, že bych předložil pozměňovací návrh, který se této oblasti bude týkat, a to je takový návrh, že mezi 65. rokem věku a tím skutečným odchodem do důchodu pro ty jednotlivé ročníky dojde k přepočítání, dokonce jsem si ověřil, že by to neměl být při dnešním stavu digitalizace problém, a v budoucnu to už vůbec nebude problematické, že se vypočítají de facto dva důchody. Jeden, ten skutečný, který člověk dosáhl na základě odpracovaných let a na základě příjmů. Potom ještě druhý, kdy vlastně ta doba mezi 65. rokem a tím skutečným odchodem bude považována za náhradní dobu. Ten, který bude výhodnější, tak vlastně ten člověk bude pobírat. Je to o tom, že skutečně může docházet k tomu, že právě v posledních měsících, v posledních letech pracovní kariéry lidí může dojít k prudkému propadu příjmů, kdy budou pracovat v zaměstnáních, která bývají v sociálněvědní literatuře, nebo v literatuře, která se zabývá sociální politikou, charakterizovány jako sekundární trh práce, a dojde k výraznému propadu jejich příjmů. Ten se samozřejmě promítne a ovlivní jejich starobní důchod. Alespoň tak.

Samozřejmě za hnutí ANO musím opakovat, což už tady bylo řečeno, že budeme samozřejmě proti této úpravě, kterou máme před sebou. Ale pokud by to došlo tak daleko, že bychom nepřesvědčili koalici, tak alespoň tento pozměňovací návrh, aby se nějakým způsobem ulevilo lidem, kteří skutečně v předdůchodovém věku mohou mít výrazný problém sehnat stejně dobře placenou práci, jakou měli, tak aby jim to nezasáhlo potom do toho budoucího starobního důchodu.

Ještě mám tady jednu věc, která mě trošku rozmrzela, dalo by se říct, řeknu to tímhle výrazem, protože jsem si všiml, že Ministerstvo vnitra - já jsem tady v této věci interpeloval nedávno pana prvního vicepremiéra a ministra vnitra - podalo námitku, respektive rozpor, a chtělo vlastně zavést do toho zákona to, aby se mezi ty náročné profese zařadili i městští strážníci, respektive strážníci obecních policií. S tím, že tedy Ministerstvo práce a sociálních věcí to odmítlo, že prostě na tom není nějaká politická dohoda a tak dál, a tak dál. Ministerstvo vnitra to považuje za zásadní připomínku a vlastně doteď je v této věci rozpor.

Já jsem se ptal pana ministra Rakušana, jestli bude dál v této věci nějakým způsobem intervenovat v rámci koalice, aby se do té kategorie náročných profesí dostali obecní strážníci. Řekl mi, že jo, že o to usilovat bude, že jsou různé možnosti, včetně nějakých pozměňovacích návrhů ve druhém čtení. Tak jsem na to zvědav. Ale myslím si, že by si to tahleta profesní skupina za mě tedy zasloužila. Více k tomu když tak promluvím ve druhém čtení podrobněji, proč zrovna tahleta profesní skupina by měla odcházet dříve, a vysvětlím nějaký kontext, který se týká jejich financování a toho, jak obce musí ze svých rozpočtů de facto svým způsobem suplovat stát. Pokud by to nedělaly, protože ony to dělat nemusí, tak by to všechno musel prostřednictvím Policie České republiky za ně dělat stát. Respektive veřejný pořádek by musel zajišťovat stát prostřednictvím Policie České republiky. Ale podrobněji se k tomu vyjádřím až ve druhém čtení, kdy tedy předpokládám, že právě podpořím tu tezi, kterou se do zákona snaží implementovat Ministerstvo vnitra. V podstatě jsem ochoten prostřednictvím pozměňovacího návrhu si to osvojit a zde znovu ještě argumentovat a pokusit se vás přesvědčit, aby to bylo do toho zákona implementováno.

Děkuji vám za pozornost. To je ode mě dnes vše.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji pěkně. To bylo vystoupení pana poslance Igora Hendrycha. Jako dalšího zde mám přihlášeného pana poslance Aleše Juchelku. Prosím.

 

Poslanec Aleš Juchelka: Děkuji moc. Já už jsem vystupoval se stanoviskem klubu, které jsem zapomněl říct, takže využívám této příležitosti a navrhuji tady tento zákon dát na zamítnutí. Děkuji moc.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. Připojujete se tedy také k návrhu, který už přednesl pan předseda Tomio Okamura? Poznamenávám si. Děkuji za vystoupení.

Co se týče omluv, tak se v mezičase omlouvá pan předseda Andrej Babiš, a sice od 19.10 hodin z pracovních důvodů.

Nyní bych požádala paní poslankyni Janu Hanzlíkovou o její vystoupení. Dále je přihlášen pan poslanec Marek Novák. Prosím, paní poslankyně.

 

Poslankyně Jana Hanzlíková: Děkuji za slovo, paní předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, kterých tady tedy moc není. Nás ano, z koalice ne. Já se také vyjádřím k tomuto návrhu. Chtěla bych se v první části vyjádřit z obecného hlediska, a to z pohledu pravidel a zásad sociální politiky. Poté se vyjádřím už ke konkrétním návrhům, s kterými nesouhlasím a s kterými mám velký problém.

Musím říct hned na začátku, že naprosto nechápu logiku uvažování současné vlády, protože důchodci jsou přece ti poslední, kterým by vláda měla brát. Ovšem současná vláda jim bere jako prvním. Už jsme tady slyšeli od kolegů, že u jiných subjektů se to neudělalo, nesáhlo se tam na valorizace, u seniorů ano. Musíme si uvědomit, že mluvíme o lidech, kteří mají na rozdíl od aktivní populace naprosto minimální možnost generovat nějaké další, dodatečné příjmy, aby byli schopni si zajistit své životní potřeby. To je pro mě velmi důležitá věc. Myšlení vlády směrem k seniorům je pro mě proto nepochopitelné a je potřeba si stále připomínat, že je to o prioritách. Pro vládu senioři prioritou tedy rozhodně nejsou. Proč? Stačí se podívat na návrhy vlády, které proběhly v loňském roce a které máme dnes na stole.

Takže jenom velmi v krátkosti připomenu červen 2023 - snížení očekávané valorizace zhruba o 1 000 korun. Ono to možná takhle nezní tak strašně, ale jenom do konce roku 2023 senioři přišli o 7 000 a přicházejí vlastně každý měsíc.

Říjen 2023 - naprosto nehorázné zhoršení podmínek pro předčasné důchody. Několikanásobná penalizace je znevýhodnila natolik, že jsou pro určitou skupinu lidí naprosto nedosažitelné. Došlo k tomu, že se tam snížil počet let, o která mohou lidi odejít dříve. Trvale se snížila výše důchodů, protože se výpočtový základ krátí 1,5, a současně je omezena valorizace důchodů. Takže tam šlo opravdu o výrazné snížení.

Aby toho nebylo málo, tak od října 2024 je zvýšeno pojištění na 40 let, což je opět víc než u řádného důchodu. U všech důchodů se také snížila valorizace, to už to tady také zaznělo, jak u řádných, tak u mimořádných valorizací. Takže další a další snižování.

Už jenom tyto změny zaměřené na seniory a lidi v předdůchodovém věku jsou za mě naprosto neadekvátní. Změny platí několik měsíců a už nyní vidíme, jak velké problémy přineslo toto zpřísnění podmínek lidem, kteří se rozhodli odejít do předčasného důchodu kvůli nepříznivému zdravotnímu stavu. Takto přísně nastavené podmínky totiž naprosto nereflektují sociální situace jednotlivých lidí, takže některým lidem se odsunula těsně před ukončením pracovní aktivity možnost odchodu o dva roky a dalším, kteří sice odejít mohli, se natolik snížila výše důchodů, že se jim výrazně zhoršila životní úroveň a jsou nuceni žádat o sociální dávky, aby byli vůbec schopni pokrýt nejnutnější náklady.

Já jsem už při projednávání návrhu v roce 2023 jasně varovala, že se jedná o nepřijatelné zhoršení podmínek pro lidi, kteří se dostanou do natolik závažných životních situací, že jediné jejich řešení je opustit pracovní prostředí dříve než v řádném důchodovém věku. A zkušenosti lidí za těch několik měsíců ty obavy opravdu potvrzují. Je důležité si tady říct, že už tyto dva návrhy z minulého roku přinesly seniorům a lidem v předdůchodovém věku výrazné zhoršení kvality života.

Vláda mnohokrát garantovala, že negativní změny související s konsolidací státního rozpočtu budou spravedlivě rozloženy tak, aby významněji nezasáhly jednu skupinu obyvatel. Tak pokud se podíváme na změny, které již byly přijaty, a ty, které jsou dnes v projednávaném návrhu, tak tedy musím říct, že garance vlády jsou více než směšné. Ministr práce a sociálních věcí i vláda mluví o těchto návrzích jako o důchodové reformě. Víme, že to důchodová reforma není. A samozřejmě pokud by to tak bylo, tak by musely být dodrženy určité věci a určitá pravidla sociální politiky právě v oblasti vytváření reforem. Důchodová reforma totiž nikdy nesmí být tupě zpracována pouze z ekonomického hlediska. Nepřekročitelné pravidlo tvorby důchodové reformy je vyváženost ekonomického a sociálního náhledu. To znamená, že důchodová reforma je soubor změn, které mají za cíl zkvalitnit systém veřejných penzí. Při tvorbě nesmí absentovat sociální aspekty, které se týkají zajištění spravedlivého a dostatečného důchodového zabezpečení pro občany v důchodovém věku.

Sociální aspekt zahrnuje zohlednění různých sociálních skupin a především zajištění, aby reforma nepřinesla přílišnou nerovnost či nejistotu ve finanční situaci jednotlivců. Dalším sociálním hlediskem je zlepšení podmínek pro lidi pracující ve stáří a podpora flexibility při odchodu do důchodu. I kdybych se sebevíc snažila, sociální aspekt ve změnách, které již proběhly v roce 2023, nenajdu. A v tisku, který projednáváme dnes, je opět několik změn zcela postrádajících sociální rozměr a to je zásadní chyba.

Další chybou je, že vláda nedodržela pravidlo, že reforma musí být zpracována tak, aby chránila lidi, kteří jsou již v důchodovém věku nebo jsou blízko němu, aby nebyli postiženi nečekanými změnami. To poté vždy vede k nejistotě těchto lidí a jejich nedůvěře ve spravedlnost sociálního nebo důchodového systému. Reforma také nesmí zvyšovat nerovnost, protože pokud se zvýší nerovnost mezi různými skupinami obyvatel nebo se zhorší finanční situace těch nejzranitelnějších, je to jasná známka špatně nastavených změn důchodové reformy, které vedou k sociálnímu napětí a nejistotě. Změny v důchodovém systému nesmí být náhlé, nepromyšlené, nepodložené a nespravedlivé. Musí být navrhovány tak, aby nezpůsobovaly lidem v důchodu finanční problémy, ale naopak aby podporovaly zlepšování životní úrovně seniorů.

Tak to jsem si dovolila připomenout nejzákladnější pravidla sociální politiky v oblasti tvorby důchodové reformy nebo změny parametrů v důchodovém systému, jako je to ohledně tohoto návrhu, který projednáváme. Musím k tomu dodat, že změny navržené vládou, a to jak ty minulé, které jsme již přijali, anebo ty, které projednáváme, se těmito pravidly ani v nejmenším neřídí. A to je za mě opravdu velký problém.

Takže co je na těch návrzích špatně?

Za prvé. Návrh je zpracován z pohledu ekonomického a demografického, ale zcela chybí pohled sociální. Vláda předkládá změny bez ohledu na to, že dojde ke snížení kvality života budoucích seniorů a že vnáší do důchodového systému významné nespravedlnosti. Jsou to bohužel jen úsporná opatření, která mají ušetřit peníze státního rozpočtu bez ohledu na to, jak negativní dopad budou mít.

Za druhé. Jeden z největších problémů je to, že se změny dotýkají lidí, kteří jsou těsně před odchodem do důchodu. To je opravdu velká chyba. Stalo se to již u platných změn u předčasných důchodů, kdy se to dotklo téměř šedesátiletých lidí, kteří chtěli v dalším měsíci už odejít do předčasného důchodu, a ten jim byl o dva roky odsunut a znevýhodněn finančně tak, že někteří již do něho odejít nebudou moci vůbec. V dnes projednávaném návrhu se to týká dalšího prodlužování věku odchodu do důchodu a zpomalování růstu budoucích důchodů, kde se tyto negativní změny budou týkat už ročníku 1966, což jsou lidé, kterým je v tomto roce 58 let. To je opravdu velmi nefér vůči těmto lidem, kteří v tomto věku mají asi podle mě opravdu minimální možnost, nebo spíše nemají žádnou, se nějak na ty změny připravit a přizpůsobit se jim.

A za třetí. Obrovské selhání také je, že navržené změny vnášejí do důchodového systému nespravedlnosti, a to dokonce takové, že v rozdílu jednoho měsíce narození mají lidé významně odlišné podmínky.

A nyní tedy k jednotlivým návrhům, s kterými mám největší problém. Tak samozřejmě je to zvýšení důchodového věku. Znamená to, že se postupně bude zvyšovat tedy důchodový věk nad dnešní hranici 65 let, a to na základě toho, jak se bude v Česku u jednotlivých ročníků prodlužovat očekávaná délka dožití. Návrh je nastaven tak, že svůj penzijní věk zjistí po schválení legislativy nejen lidé, kterým v tom roce bude 50 let, ale také všichni do ročníku 1966, který jsem už tady zmínila a u kterého jako u prvního dojde k té změně. Nevím, jestli si všichni uvědomujete, že jsou to lidé, kterým v té době, kdy by tedy tento návrh vstoupil v platnost, tak jim bude 59 let, takže se jich ty změny dotknou pouhých šest let před odchodem do důchodu. Toto je přesná ukázka nedodržení základního pravidla pro tvorbu změn v důchodovém systému a také jasné porušení slibu ministra práce a sociálních věcí a vlády, že se změny nebudou týkat lidí v předdůchodovém věku.

Další velký problém vidím v tom, že se zde stále chybně pracuje jenom s údajem věku dožití, kdy průměrný věk je u mužů zhruba 75 a něco let a u žen více než 81. Pro správné nastavení věku odchodu do důchodu je naprosto zásadní řídit se také parametrem věku dožití ve zdraví a na tom v České republice nejsme vůbec dobře. Podle dat Ministerstva zdravotnictví a Českého statistického úřadu se v průměru ve zdraví dožívají muži 61 let a ženy 62,5 roku, to znamená, že délka zdravého života Čechů se opravdu za 50 let téměř nezvedla. Statistiky uvádějí, že vážnější nemoc potkává nejčastěji právě lidi těsně po šedesátce. Je sice pravda, z demografických dat to jasně vidíme, že žijeme sice déle, ale ne ve zdraví. Tím, že se prodlužuje jen délka dožití, tak se vlastně prodlužuje i délka nemoci.

Je tedy jasné, a také už se o tom zmínili kolegové, že s přibývajícím věkem se nevyhnutelně zhoršuje i zdravotní stav většiny lidí. Zkušenosti ze zemí, kde přistoupili ke zvýšení věku odchodu do důchodu, ukazují, že prodloužení pracovní aktivity do vyššího věku vede k nárůstu nemocnosti, pracovních úrazů, a dokonce i předčasných úmrtí. Psychický stres způsobený tlakem na výkon v pokročilém věku má devastující zdravotní účinky. Posunutí věku odchodu do důchodu bez ohledu na dožití ve zdraví není nic jiného než způsob, jak ušetřit finance bez ohledu na sociální dopady. Zajímavé v tomto směru je stanovisko Ministerstva zdravotnictví, o tom už jsme tady slyšeli, ale také stanovisko České demografické společnosti, která upozorňuje na možná rizika v tomto předloženém návrhu.

Další nedostatek bodu prodlužování věku odchodu do důchodu je absolutní ignorace vývoje trhu práce v budoucích letech, ale i současná situace zaměstnávání osob starších 55 let. Z mnohaletých zkušeností ze zahraničí víme, že pokud reformy nezohlední nové výzvy, jako jsou změny v pracovním trhu nebo technologický pokrok, tak takové reformy jsou potom v praxi nerealizovatelné, přinášejí negativní sociální dopady a navíc stejně většinou nepřinášejí zamýšlený účel, v tomto případě tedy ušetření financí ze státního rozpočtu. Velkým problémem je, že se mění parametry bez přihlédnutí ke změnám struktury trhu práce v budoucnu a ignorují se změny v souvislosti s vývojem umělé inteligence. To v budoucnu značně ovlivní možné uplatnění starších osob na trhu práce. Ze zprávy Světového ekonomické fóra vyplývá, že trh práce bude v následujících letech ovlivňovat technologický vývoj, umělá inteligence a mnoho dalších faktorů. To povede k tomu, že trh práce projde velkými změnami. Podle zprávy už v příštích pěti letech se obmění téměř čtvrtina pracovních míst.

Velké změny na trhu práce jsou vždy největším problémem pro specifické skupiny, jako jsou starší lidé a lidé s hendikepem. V této souvislosti musím připomenout, že i v současné době se v prostředí pracovního trhu stále setkáváme s tím, že starší lidé čelí řadě předsudků a problémů, stále chybí reálná nabídka zkrácených nebo jiných flexibilních úvazků, které starším lidem sice pomáhají zůstat na trhu práce, ale není to pro ně dobré řešení, protože když přihlédneme k tomu, tak se jim vlastně před důchodem sníží výrazně příjem, což pak nepříznivě ovlivní výši budoucího důchodu.

I nyní, v době té nejnižší nezaměstnanosti, je mnoho lidí s věkem kolem 60 let, kteří mají při hledání zaměstnání velké problémy. Zaměstnavatelé o ně nestojí, preferují mladší uchazeče. Často mi tito lidé říkají, že ani nedostanou pozvánku k pohovoru i přesto, že hledají práci pod svou kvalifikací. Přes 85 % Čechů starších 55 let má zkušenost, že jejich věk jim brání při hledání nového zaměstnání. Mám velké obavy, že prodloužení věku do důchodu bude znamenat, že více starších lidí skončí buď v evidenci úřadu práce, na nemocenské nebo budou nuceni žádat o invalidní důchod, pokud samozřejmě budou mít tak závažný zdravotní stav. K tomu se vyjádřil veřejný ochránce práv a myslím si, že bychom měli brát v potaz jeho názor, protože to je právě on, komu přistávají potom na stole ty neřešitelné sociální situace lidí.

Cituji: "Důchodová reforma není jen kyselé jablko, ale také hlavolam, který dost možná žádné řešení nemá. Všichni ekonomové na základě svých výpočtů doporučují zvýšení věku odchodu do důchodu, protože se prodlužuje doba dožití. Jenže to neznamená, že se zároveň prodlužuje doba produktivního věku, kdy je možné podávat pracovní výkony. V pětašedesáti prostě nemůžete pracovat stejně intenzivně jako ve třiceti. Už dnes jsou lidé v předdůchodovém věku nejhůře zaměstnatelnou skupinou obyvatelstva. Čili výsledek prodloužení věku odchodu do důchodu bude jen ten, že většina starších občanů skončí v evidenci úřadu práce a budou na podpoře. Problém se nevyřeší, jen se přesune na jiné místo." Konec citace.

Zvýšení důchodové věku a k tomu přehnané zpřísnění podmínek předčasných důchodů bude pro určitou skupinu lidí znamenat, že budou muset pracovat déle, často za cenu zhoršení svého zdraví a kvality života. Důchodový věk musí zůstat takový, aby lidé měli možnost důstojně a ve zdraví, alespoň v relativním zdraví, odejít z pracovního života a užít si také své stáří. Ekonomické argumenty pro zvýšení důchodového věku nesmí převážit nad sociálním hlediskem.

Pak druhý parametr, se kterým mám velký problém, je snižování výše budoucích důchodů. Toto snížení, jak už jsem říkala, se týká lidí, kterým bude v roce, kdy tyto změny vejdou v platnost, 59 let. Velmi důležité za mě je také říct, v jaké době a za jakého stavu vlastně společnosti vláda navrhuje tyto změny. Těsně nad hranicí chudoby jsou v České republice asi 2 miliony lidí. Pod touto hranicí milion lidí. 1,3 milionu lidí je ohrožených ztrátou bydlení, více než 2 miliony trpí materiální deprivací. To jsou jenom některá čísla ze zprávy o stavu chudoby v Česku Evropské sítě proti chudobě a sociálnímu vyloučení. Podle zprávy jsou chudobou nejčastěji zatíženi senioři a matky samoživitelky. Samozřejmě za tím stojí zdražování a vysoká inflace, kdy víme, že se ceny zvedaly až o 33 %.

Musím říct, že velmi alarmující je, že v České republice je neuvěřitelných 35 % lidí, kteří nedokážou nic uspořit na stáří. Takže to jsou lidé, kteří jsou potom plně závislí na důchodu ze státního rozpočtu. K té chudobě seniorů se velmi dobře vyjádřila předsedkyně Rady seniorů. "Chudých důchodců přibývá nejrychleji ze všech věkových skupin. Často těžko hledají peníze na nájem, opravu domu nebo dokonce na základní potraviny. Finančně se propadají zejména osaměle žijící důchodci, většinou ženy." Konec citace. Jak jsem již říkala, 86 % českých seniorů je finančně plně odkázaných pouze na důchodový systém. To by pro mě bylo tedy velmi alarmující.

Takže změny, které tady řešíme, vlastně tu situaci ještě zhorší. Musím říct, že jsme tady mnohokrát slyšeli výši, vlastně procenta, která se vydávají na důchody v České republice vůči HDP, kdy je to asi zhruba 8 %, a víme, že průměr Evropské unie, ale i u ostatních států je mnohem vyšší, a víme, že v těch letech, kdy je ekonomy propočítáno, že by byl důchodový systém v těch největších finančních problémech, bychom se jako Česká republika dostali na nějakých 11,5 %, což tedy za mě není absolutně nějaká neřešitelná situace.

Takže vzhledem k tomu, co jsem tady vše přednesla, tak se přidávám k návrhu na zamítnutí tohoto sněmovního tisku. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Také děkuji, paní poslankyně. A než se připraví pan poslanec Novák, tak s faktickou poznámkou chce na průběh rozpravy reagovat paní poslankyně Berenika Peštová. Prosím.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji za slovo, paní předsedající. Já bych chtěla zareagovat na předřečníky, kteří tady byli přede mnou, nebo kteří tady nebyli přede mnou. Myslím si, že tento zákon tady předkládá vláda, je velice důležitý pro ni, proto tam taky dali i pevné hlasování prvního čtení. A já si myslím, že tento zákon si zaslouží, aby tady neseděl jenom jeden ministr, nebo respektive dva ministři, ale já to pokládám tak, že pro evropské záležitostí, nezlobte se na mě, pane ministře, tady pan ministr... byly tady pokládány i otázky nejen na ministra práce a sociálních věcí, i na ministra vnitra, takže já dávám návrh na přerušení do té doby, než se aspoň vrátí nějaká úctyhodná část poslanců vládnoucí koalice, ale alespoň polovina vlády. To znamená, já dávám přerušení do té doby, než se tu staví minimálně sedm členů vlády. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Takže ta jednoznačná podmínka, paní poslankyně, je sedm členů vlády v sále. Chápu to správně? Mám to poznamenáno. Je to návrh na přerušení. Já proto přivolávám kolegyně, kolegy do předsálí. A vnímala jsem, že se hlásí pan ministr Marian Jurečka. Prosím.

 

Místopředseda vlády, ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Já dávám protinávrh, aby to přerušení bylo pouze do 19.52, protože je evidentní, že já tady poctivě celou dobu sedím, poslouchám, budu připraven reagovat, dělám si poznámky, a myslím si, že tady není důvod, tak proto ten protinávrh. Byla tady celá řada jiných klíčových materií, včetně i těch důchodových. Já si myslím, že je klíčové, když sedí ten gesční ministr. Takže tento protinávrh jsem tedy předložil.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Protinávrh zazněl. Děkuji. Potom jsem vnímala přihlášku pana poslance Michala Zuny. Prosím. A prosím opravdu protinávrh.

 

Poslanec Michal Zuna: Děkuji za slovo, paní předsedající. Já si dovolím dát naprosto srozumitelný a jednoduchý protinávrh, a tím je - na přerušení do přítomnosti čtyř ministrů.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. Myslím, že to ani není hlasovatelné, že už jsou v sále. A co se týče těch návrhů, je to zaznamenáno. Tak ještě pan poslanec Karel Haas. A opravdu prosím protinávrhy, ať se dostaneme k hlasování.

 

Poslanec Karel Haas: Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážená paní místopředsedkyně, je to takový atypický procesní návrh vázaný na počet ministrů. Nicméně abych ho tedy doplnil, ten hlasovatelný vějíř, dávám protinávrh na přerušení tohoto bodu do přítomnosti pěti členů vlády. Děkuji mnohokrát.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji pěkně. Nicméně opět konstatuji, že tato podmínka byla naplněna, pane poslanče.

Takže máme tady několik protinávrhů a vyjádříme se hlasováním. Zrekapituluji. Zazněly protinávrhy v pořadí: pan poslanec Karel Haas, přerušit do přítomnosti pěti členů vlády. Již jsou přítomni, takže to nepovažuji za hlasovatelné. A stejně tak pan poslanec Michal Zuna do přítomnosti čtyř ministrů. Taktéž je naplněno.

 

A pak je zde ta poslední věc ze sekce proti návrhů: pan ministr Marian Jurečka navrhl přerušení do 19.52.

O tomto protinávrhu zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh? Nechť zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu?

V hlasování číslo 4 bylo přihlášeno 173 poslankyň a poslanců, pro byli 4, proti bylo 89. Konstatuji tedy, že návrh nebyl přijat.

 

Poté přednesla jako první paní poslankyně Berenika Peštová návrh na přerušení do doby, než bude v sále přítomno minimálně sedm členů vlády. Zavnímala jsem žádost o odhlášení, takže všechny odhlašuji. Prosím, přihlaste se opět svými registračními kartami.

 

Ještě jednou zopakuji, jde tedy o návrh na přerušení do doby, kdy bude přítomno minimálně sedm členů vlády v sále.

Zahajuji hlasování. Táži se, kdo je pro tento návrh na přerušení? Nechť zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu?

V hlasování číslo 5 bylo přihlášeno 151 hlasujících, pro 70, proti 78. Konstatuji, že tento návrh byl zamítnut.

 

A ještě zaevidujme, že s náhradní kartou číslo 49 bude hlasovat paní poslankyně Iveta Štefanová. To by byly tedy návrhy k hlasování. (Hluk v sále.)

Můžeme pokročit k dalšímu přihlášenému, kterým je pan poslanec Marek Novák. Následně se může připravit paní poslankyně Andrea Babišová. Poprosím pana poslance Marka Nováka, aby chvilinku posečkal, než kolegové, kteří chtějí přenést své hovory do předsálí, odejdou z jednacího sálu, abychom měli důstojný prostor pro projednávání v klidu. Situace se zklidňuje a můžete zaujmout místo u pultíku. Ještě jednou poprosím, teď na pravou stranu sálu hledím, ten hovor vpravo je velmi hlasitý. Děkuji za zklidnění a prosím hovory do předsálí.

Pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Marek Novák: Děkuji za slovo. Vážená paní místopředsedkyně, vážené kolegyně, vážení kolegové, dnešní speciální schůze k vládnímu návrhu zákona o důchodovém pojištění je opět další ukázkou neochoty vlády vydiskutovat skutečně funkční model důchodového systému a nyní také důchodového pojištění. Vládou předložené parametrické změny založené na postupném zvyšování věku odchodu do důchodu možná krátkodobě ušetří nějakou tu korunu v důchodovém účtu, možná, skutečně možná, i v rozpočtu, z dlouhodobého hlediska však ve finále bude podle mého mnohem větší problém, než kdyby se vlastně neudělalo nic.

A já skutečně nevím, jestli má vůbec smysl tady na základě toho, že máme mimořádnou schůzi, jestli má smysl tady vystupovat, protože koalice klasicky nechá opoziční poslance vymluvit a pak si stejně odhlasuje, co chce. A je to škoda, protože tímto návrhem zaplevelujete náš sociální systém další náloží nákladů a podba (?), které bude vláda, která přijde po vás, muset napravovat. No a ten seznam náprav s kroky současné Fialovy vlády roste doslova exponenciálně.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, vy jako koalice tvrdíte, že návrh zákona přináší do oblasti základního důchodového pojištění zásadní parametrické úpravy a další reformní kroky, jejichž účelem je posílení jeho finanční, a dokonce i sociální udržitelnosti. Já můžu částečně souhlasit i s vaším tvrzením, že dávky důchodového pojištění musejí i přes dosavadní nepříznivý demografický a ekonomický vývoj nadále zůstat účinným prostředkem k zajištění hmotného zabezpečení především ve stáří a rovněž při invaliditě a při úmrtí živitele. Nicméně v tomto vašem souvětí nemůžu souhlasit se slovem dávky, protože vy se sice k důchodům stavíte jako k dávkám, ale důchody rozhodně dávkou a sociální dávkou nejsou. A samozřejmě že úroveň sociálního zabezpečení musí být důstojná a přiměřená předchozím dlouhodobým zásluhám pojištění osob. A také souhlasím s tím, že garanci funkčního, stabilního a udržitelného důchodového systému je třeba zachovat nejen pro současné důchodce, ale i pro pojištěnce, kteří se stanou důchodci v budoucnu.

A na základě tohoto vašeho tvrzení bych vám doporučil, abyste se dnešních dvacátníků zeptal, jestli si dokážou představit, že do starobního důchodu půjdou v 70 letech. Co vám na to odpoví? Ono totiž to tvrzení, které jsem tady citoval, přeloženo do češtiny znamená: důchody jsme vám, milí občané, oddálili, snížili a dále budeme nominálně snižovat a vydělají vám na ně možná ti, co půjdou později do důchodu.

Na něco jste však, vážení koaliční partneři, zapomněli, a to na to, že svět okolo je skutečný a realita je odlišná od vládního inkubátoru, kde je vše zalité sluncem a na všechno sedí nějaké to číslo. A jaká je ta realita? Dnes člověk po padesátce u nás ve většině nesežene práci podle své odbornosti, a to z mnoha různých pseudodůvodů. Vesměs těm mladým ti staří a zkušení ve firmách, a dokonce i státní správě jednoduše překážejí. Zadejte si klidně výzkum, ale ne u dvou tří ohraných agentur, klidně u deseti, aby výsledky byly co nejobjektivnější a abyste skutečně měli obrázek toho reálného světa za dveřmi Kramářovy vily. A udělejte si i průzkum mezi svými vlastními rezorty, včetně úřadu práce a také firem se státní účastí, a uvidíte, co vám vyjde. Na to ani nepotřebujete agenturu.

Ale zpět k zaměstnanosti padesátníků a starších. To, co navrhujete, vlastně znamená, že ve skutečnosti jste odsoudili lidi před důchodem jít na pracovní úřad a brát dávky. A tím do systému nepřispějí. Ale zase to má pro našeho pana ministra práce a sociálních věcí to pozitivum, že až se bude takovému člověku vyměřovat důchod, tak dostane méně a z důchodového účtu samozřejmě méně ubude. To, že se bude sypat jiná kapsa státního rozpočtu, bohužel přehlížíte. A proto je potřeba se nebavit jenom o důchodovém účtu jako takovém, ale o státním rozpočtu jako takovém, případně o celé kapitole Ministerstva práce a sociálních věcí.

Ale zpět k tomu, že důchodci dostanou ještě méně než to málo, co jim ve velkých uvozovkách slíbíte, protože důchod se skládá ze dvou složek - základní výměry, která je stanovena pevnou částkou a v tomto roce činí 4 400 korun měsíčně, a procentní výměry, která se stanoví individuálně procentní sazbou z výpočtového základu podle získané doby pojištění. A když posledních sedm až deset let stráví člověk na pracáku, tak je pak úplně jedno, že jste předtím třeba působili v manažerské pozici a odváděli nemalé částky do sociálního systému.

Je tady jedno úskalí, že se vyčerpají sociální dávky. Ale ani tady vlastně nemám o vládní stanovisko strach. Dávky jednoduše snížíte, protože o ně žádá moc lidí. To umíte rychle, zvládnete to během jednoho dne. Anebo tyto lidi, pro které je existence na konci jejich pracovního života velmi křehké zboží a jsou zranitelní, tak právě tyto lidi zastrašíte tím, že visí státu na krku. Ostatně některé parametry takové kampaně už jste si vyzkoušeli v loňském roce, kdy jste skutečně proti sobě poštvali generace a mladí vyčítali starým, že kvůli nim nebude na důchody.

Období důchodu je citlivé ještě v jedné věci. Jde o čas strávený doslova do konce vašich dnů. Tady celkem bez skrupulí vaše návrhy pracují s tím, aby délka dožití, a tím pádem závislost na důchodovém systému byla co nejkratší. Za mě je tohle jednoduše sprosté. Nemáte měřit jenom délku, ale skutečně i kvalitu dožití. To, že se dnes dá léčit ledacos, ještě neznamená, že takový člověk, případně pacient žije kvalitní a plnohodnotný život.

A ještě zpět k už zmiňované inflaci. Pan premiér má kousek od Kramářovy vily jeden supermarket a nebylo by špatné zase vyrazit a podívat se na ty skutečné ceny v regálech, a ne ty různé virtuální přepočty, které má na stole. A nejde o žádné mimosezónní potraviny. Mluvím o základních potravinách. Mluvím o másle, chlebu, mléku, sýru, kořenové zelenině, bramborách. A když už náhodou v tom supermarketu budete, tak se mrkněte, co mají senioři v košíku. Sami byste z toho nevyšli.

Dámy a pánové, napadlo vás někdy, že tento systém, který stojí na ochotě, nebo spíš neochotě státu uvolnit peníze na důchody, by mohl fungovat nejen na základě systému pojištění, které si všichni celý život platíme, abychom na stará kolena zjistili, že je v něm málo peněz a na nás nezbylo? Jako hlavní důvod k předložení vaší takzvané reformy uvádíte, že je třeba peníze investovat i do ostatních oblastí, jako zdravotnictví, školství, do dopravní infrastruktury a tak dál. Je to docela nefér obviňovat důchodce z toho, že nebude na zdravotnictví, že nebude na školství, že nebude na budování a opravy silnic. Už poněkolikáté tady vlastně na tom místě říkám, místo abyste hledali, kde jinde vzít, a v tomto případě na důstojné důchody, místo toho už poněkolikáté opět zařezáváte občany.

Řešení se nabízejí dvě. V první řadě je potřeba zastavit odliv kapitálu do zahraničí. Dle mého názoru úplně stejně jako hlasovací právo, tak i hodnoty, které u nás vznikly, by měly zůstat doma. A tady nejde jenom o banky a nadnárodní koncerny, ale v současnosti jde i o firmy, které jste sami svými kroky vyhnali podnikat jinam, protože jim tato vláda není schopna vytvořit adekvátní podmínky. A můžeme se bavit třeba o fintechových společnostech, které hromadně utíkají, o obchodnících s kryptoměnami. Toho nejsilnějšího máme teď v Anglii. Je to škoda. A můžete se zeptat pana Valihracha, proč nechce podnikat v Česku.

Dále je tu možnost využití technologického potenciálu českých firem při tvorbě nových technologií, které přinesou naší zemi adekvátní prostředky. To by ovšem musela věda a výzkum být skutečnou vládní prioritou, a ne předmětem spekulací o množství lajků bývalé paní ministryně. A to nemluvím o školství a konkrétně třeba učňovském školství, které je naprosto zanedbané. Neustále se chlácholíme, že nejsme montovna. Jediné projekty, které v poslední době tato vláda představila veřejnosti a které naštěstí nevyšly, jsou přesnou a jasnou definicí montovny bez jakékoliv přidané hodnoty. A je úplně jedno, jestli jim budeme říkat gigafactory, mega-, giga-, superfactory nebo jinak. Je to prachobyčejná montovna, kterou zhodnotí pouze ten, kdo je teď u vládní moci.

A váš současný výběr daní, váš boj s šedou ekonomikou, vaše pomoc lidem v dluhových pastech, tak aby nebyli nuceni pracovat načerno, vaše prorodinná politika, některé z těchto věcí ani nejde hodnotit nulou, protože za to bych vás možná ještě pochválil, ale vaše výsledky v těchto oblastech jsou skutečně záporné.

A to je to smutné. Je smutné, že tato vláda neumí vybrat peníze, na které má vlastně tento stát nárok, a naopak si to dorovnává na občanech. To je to nejsmutnější. Místo toho, aby vláda hledala, kde státu peníze odtékají a podporovala růst ekonomiky, opět a poněkolikáté se vyřádí na lidech. A musím připomenout, že poprvé to byla absolutní, ale absolutní ignorance toho, že by se měly řešit ceny energií, které spustily ten kolotoč a kvůli kterým jste vlastně museli následně řešit i valorizaci, protože jste zjistili, že byste museli platit moc. A stačilo si to vyříkat s panem Síkelou, jenže vy jste si to rozhodli vyříkat se všemi občany České republiky.

Kolegyně a kolegové, já se možná pokouším vám sdělit, že řešení na sílu není řešení, nebude řešení a rozhodně nemusí být dlouhodobé řešení, že to, co dnes, zítra seberete lidem, to vám bude následně ve státní kase dvakrát chybět. A ano, bude vám chybět právě i na panem premiérem zmiňované školství, zdravotnictví, dopravní infrastrukturu a další. To je ta dobře investovaná koruna, což tady právě pan premiér vyzdvihoval. Není to koruna, kterou násilím vytáhnete občanům z peněženek, a ti vám nakonec utečou do šedé zóny. A věřte, že jich bude čím dál víc.

Po pokusech sednout si k jednomu stolu jsme z úst pana premiéra slyšeli, že si vaši reformu uděláte s námi nebo bez nás, a rozhodl se tak mluvit i za pana ministra Jurečku. Je mi to docela líto. No fajn, je tady reforma vládní pětikoalice s minimálně dvěma zásadními rozpory a ty jsou pro nás neakceptovatelné. Jde především o zvyšování věku odchodu do důchodu a samozřejmě snižování penzí a valorizace.

Ze schůzky u pana prezidenta se stal boj o to, kdo co řekl, neřekl, nebo tím, že se ostře neohradil, vlastně souhlasil. Prostě se z toho stala mediální komedie. Každopádně pan premiér už rozhodl a stalo se, máme tady mimořádnou schůzi. No, aspoň nějaký slib pan premiér dodržel. Není to jako s těmi daněmi. Schůze se svolala, koalice předložila návrh důchodové reformy.

Pokud Sněmovna přijme tento návrh parametrických změn prvního pilíře, budeme v budoucnu bojovat s takovými problémy, jako je například porodnost. Protože myslíte, že skutečně lidé u nás budou chtít zakládat rodiny, když uvidí dennodenně, do jakých nejistot jsou postaveni? A když nebudou noví mladí, tak kdo zaplatí podle vámi nastavených nových parametrů důchody? Budeme to zase řezat? Nebo co s tím? Já osobně nejsem příznivec jednorázové a krátkodobé podpory porodnosti, jelikož právě s výsledkem této snahy v 70. letech minulého století nyní bojujeme. Máme tady efekt nafouklého grafu, který bude pokračovat, pokud nezačneme odstraňovat bariéry pro lidi, kteří chtějí zakládat rodiny. Ti nechtějí nic jiného než jistoty do budoucna. Ti chtějí vědět, co bude za rok, za dva, za pět, tak aby neměli obavy přivést na svět potomka, tak aby neměli obavy o to, že nezajistí bydlení pro rodinu jako takovou, tak aby neměli obavy, že nebudou schopni zajistit ať už základní životní potřeby svých dětí, jejich kvalitní dětství, jejich kvalitní vzdělání. To chtějí. Vy děláte bohužel pravý opak. Říkáte, že bojujete za budoucnost dnešních mladých, jenže oni skutečně díky té vaší dnešní politice nevidí jistoty, na základě kterých by mohli založit rodinu.

Musíme se postavit za ty, kteří objektivně pracovali tvrdě, a to nejen fyzicky. Takto vyčerpaní a unavení lidé potřebují důstojné podmínky ve stáří. Za mě nesmíme dopustit, aby se kvůli nízkému důchodu ocitli lidé v sociálním systému a aby následně na sociálních dávkách dorovnávali to, co jim vlastně ukrojíte z důchodu. Je to pro ty, co pracovali celý život, nesmírně ponižující, když dostanou výměru důchodu a zjistí, že mají nárok na několik sociálních dávek. A teď vás musím, pane ministře, pochválit, za Jendu, protože dneska už ti lidé nemusí chodit na úřad o ty dávky žádat, oni si je vyřídí elektronicky. Ale i tak je to pro ně nesmírně ponižující.

Nemusím vám připomínat, že dnes máme historicky rekordní počet výplat dávek na bydlení. A proč? A zase se vrátím k té inflaci, kterou právě neschopnost vaší vlády připustila. V České republice došlo k inflaci, doslova, jakou svět neviděl. Vaše hospodářská politika sebrala lidem čtvrtinu úspor a až o 30 % zvýšila jejich životní náklady. To je hodně smutné.

V neposlední řadě je třeba si uvědomit, jak bude vypadat svět za dvacet třicet let, a ano, jaké zde budou technologie, jak dalece zasáhne umělá inteligence a tak dál. Podle těch tvrzení v předloze, kterou máme k dispozici, tak vy to víte. Já tedy přiznám, že já skutečně nevím, jak bude ten svět vypadat za deset let, protože ty technologie jdou neskutečně dopředu a víme, co se tady na trhu práce stalo za posledních deset let, jak se zásadně změnil. Co nám dnes chybí? Chybí nám IT specialisté, inženýři, lékaři a mnoho a mnoho dalších profesí. A to nemluvím o řemesle, protože to už dnes nemá zlaté, ale diamantové dno.

A znovu si prosím opakujme, že nedávná doba byla k seniorům velmi krutá. Díky vám. Kvůli inflaci přišli a stále přicházejí o úspory. Právě o ty úspory, které si střádali na důstojné stáří. O ty je vaše vláda připravila. A nyní je trestáte znovu? Všechny konsolidace, které jste provedli, je dále ožebračily. Léky, na které soustředíte jejich pozornost, buď vůbec nejsou, nebo jsou velmi těžce dostupné. A další množství komplikací, které se jim chystáte připravit touto novelou.

Nebudu už tady další argumenty opakovat, protože mnoho jich padlo a mnoho jich ještě od mých kolegů padne. Ale je jich obrovské množství. A pokud tato novela projde do druhého čtení, pokusíme se samozřejmě bezpráví, kterého se chystáte dopustit, našimi pozměňovacími návrhy napravit. I když mám obavu, že naše návrhy budete opět ignorovat a schválíte si svoji podobu vaší silou.

Kolegyně a kolegové, myslím si, že je čas to změnit a zastavit a uvědomit si, že tato reforma postrádá smysl, že tato reforma možná na jedné straně ušetří a narovná důchodový účet, ale státní rozpočet bude bolet mnohem víc. Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji panu poslanci za jeho příspěvek. A opět máme přihlášenou paní poslankyni Bereniku Peštovou s faktickou poznámkou. Ještě načtu omluvy. Omlouvá se pan poslanec Ondřej Kolář, a sice od 21 do 23 hodin z pracovních důvodů a pan ministr Marek Výborný, a to od 19 do 21 hodin z pracovních důvodů.

Prosím, paní poslankyně, vaše dvě minuty.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji za slovo, paní předsedající. Nemusí mít mí ctění kolegové strach, že budu nějakým způsobem navrhovat procedurální změnu. Jenom se tedy pozastavuju, že nevidím pana ministra práce a sociálních věcí, který říkal, že si poctivě píše ty poznámky. Já jsem chtěla zareagovat na svého předřečníka a docela bych byla ráda, kdyby se pan ministr vrátil, protože je předkladatelem této krásné novely, a zajímalo by mě, já jsem to tam nenašla, a chtěla bych tedy, protože můj předřečník tady vyjmenoval spoustu okruhů, kterých se to dotkne, ale já jsem tam nenašla to, co teď v současné době připravuje Ministerstvo životního prostředí, a to je to krásný EU ETS2, to znamená ty emisní povolenky, které se dotknou každé domácnosti z hlediska fosilních paliv, ať je to benzin, uhlí, nafta, plyn, a predikce jsou zhruba 20 000 ročně, že to bude minus pro tu každou rodinu. A samozřejmě že to bude i pro každého toho důchodce, že jo. Takže to se dotkne i této novely. A v každém případě ta studie dopadů, která měla řešit, tak měla řešit každou novelu, která nějakým způsobem ovlivní chod té domácnosti, jakékoliv, i toho seniora.

Takže já bych docela ráda, kdyby mi na tohleto odpověděl, protože samozřejmě ta - jak bych to řekla? - ta odvaha Ministerstva životního prostředí byla taková, že to radši nezahrnuli do této novely, byť měli tu transpozici provést, a chtějí to udělat až po volbách do Evropského parlamentu. Ve druhém čtení to tam chtějí dát formou pozměňovacího návrhu, protože už si myslí, že ta vřava už bude asi po. Tak to znamená, že to lidi nestačí zaregistrovat. Ale já to vidím jako velký problém. Sice nás se to dotkne někdy v roce 2027, 1. 1., ale máme rok 2024... (Předsedající: Čas.)... ale, ono se to strašně rychle blíží. Takže bych ráda slyšela nějakou odpověď, když ta diskuse tady bude. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. A ještě se svou reakcí pan poslanec Juchelka.

 

Poslanec Aleš Juchelka: Já bych chtěl ve své faktické poznámce, vážená paní předsedající a vážení kolegové, reagovat na několik předřečníků, kteří tady říkali, včetně paní předsedkyně Poslanecké sněmovny, že se současných důchodců žádné změny v rámci tedy těchto změn, které tady prožíváme už přes rok, nedotknou. Chci říct tady na mikrofon, že to není pravda. Řádné valorizace se dotknou každého důchodce, ať je v důchodu třeba dvacet let, poněvadž se mění celý vzoreček řádných valorizací, z poloviny na jednu třetinu reálných mezd to klesá, a o inflaci. A samozřejmě paní předsedkyně má v tuto chvíli pravdu. Nedotknou se samozřejmě starobních důchodců. A víte proč? Protože nám už devět čtvrtletí díky této vládě a díky slabé hospodářské politice této vlády ty reálné mzdy - devět čtvrtletí za sebou, nejvíce v historii České republiky - klesají. Tím, že klesají a nerostou, tak tím pádem nemůže dojít ani k polovině, ani k třetině, ani k osmině, ani k dvanáctině, prostě k žádnému zlomku navýšení reálných mezd, jenom o inflaci. Ale pozor, když vám kdokoliv tady na mikrofon bude říkat, že se ty změny dotknou jenom těch budoucích generací, například že ročník 2000 prostě půjde do důchodu až v 70 letech tuším a třech měsících, tak není to pravda. I současní důchodci jsou biti, a to už přes rok, na změny vzorečku u řádné valorizace. Tím se jim právě sníží řádné valorizace a sníží se jim navýšení každý leden v rámci důchodů. A to je právě to, co my tady už delší dobu kritizujeme.

Za hnutí ANO v této faktické poznámce chci říct, že pokud se dostaneme do vlády, tak toto změníme jako první. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. Další přihlášenou mám s faktickou paní poslankyni Janu Hanzlíkovou, posléze se opět hlásí s faktickou paní poslankyně Berenika Peštová. Prosím.

 

Poslankyně Jana Hanzlíková: Děkuji za slovo, paní předsedající. Já jsem o tom sice mluvila ve svém projevu, ale musím to tady zdůraznit, protože mě k tomu trošku navedl můj kolega, pan poslanec Juchelka. Chci říci, že to, co tady říkal pan poslanec Michálek, vaším prostřednictvím, a myslím, že i pan poslanec Vojtko, o tom, že se ty změny - negativní změny, je potřeba říkat - nedotknou starších lidí, tedy těch lidí v předdůchodovém věku, ale že to je tak jejich věková kategorie, což jsem se dívala, že u pana Vojtka to není ani 50 let. Tak já tady chci říct, že to není pravda, a říkala jsem to už předtím. Ty změny, které byly provedeny v roce 2023, se dotkly šedesátiletých lidí, kterým znemožnily odejít do důchodu, i když to měli naplánované třeba za měsíc. A tyto změny se týkají lidí, kterým bude 59 let. Tak nevím. Opravdu tito lidé asi už nebudou mít čas na to nějakým způsobem reagovat a nějak se tomu přizpůsobit. Takže s tím také zásadně nesouhlasíme. Díky.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Velmi děkuji za dodržení času. A nyní paní poslankyně Peštová. Prosím.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji za slovo. No, byl tady do sedmi hodin takový úzus, že nebudeme pokládat faktické poznámky na řečníky. Ale podívejte se, kam jsme se dostali. Všichni si to tady odříkali a teď jsou někde úplně jinde, než by měli být. Takže ta diskuse tady žádná nebude. To znamená, že jste to chtěli dotáhnout kam? Že my si tady budeme v klidu povídat, oni se na to budou koukat z televize, kdybychom náhodou tady dali procedurální změnu, pak přiběhnou a zase odejdou. Takže takhle si tu diskusi představujete.

Mě třeba trápí také spousta věcí. Vy všichni tady nadáváte na ten komunismus, jak to bylo špatné, furt tady zvedáte ty Husákovy děti, což já jsem také ten ročník. A jak si myslíte, že to tenkrát vyřešili? Protože problém samozřejmě je v té porodnosti, že jo. Jestliže tady furt říkáte a vzýváte, že tady je jeden a půl dítěte, takže neuživí potom ty potenciální další, ty seniory, tak jakým způsobem chcete ošetřit toto, aby nám tedy ty správné děti se rodily, které potom vyrostou a které potom budou živit tu generaci, která...? Nevím, na koho ukazujete, pane poslanče, když tak si zmáčkněte čudlíček, abychom si mohli popovídat. V každém případě říkám, pokud chcete to mířit na ty děti, které vlastně by nás jednou měly živit, tak by tady měla být nějaká ta prorodinná politika. A já jako ji nějak postrádám. Zatím jenom utahujeme opasky, ale kde je ta prorodinná politika? A opět říkám, chybí mi tady ministr práce a sociálních věcí. (Je v jednacím sále, stojí u dveří.) Kde je? (Předsedající: Tam, paní poslankyně, stojí.) Tak vidíte, tak vy jste se infiltroval mezi nás. No tak já se omlouvám. Vy už myslíte na ty dobré časy, že jo? Tak jo, tomu rozumím. (Pobavení v sále.) Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji za dodržení času. S faktickými mám přihlášené pana poslance Aleše Dufka a Michaela Kohajdu. Prosím.

 

Poslanec Aleš Dufek: Jak jsem viděl tady paní poslankyni, prostřednictvím paní předsedající, jak přichází k pultíku, už jsem psal panu ministrovi, že musí přijít, protože bude žádán. A vidíte, že to stihl, ještě než skončila faktická poznámka.

Víte, nevím o tom, jak během dvou minut vysvětlit, jak by se mělo rodit více dětí. To nevím, jestli je to téma na faktickou poznámku. Vyzýváte nás k diskusi na zvýšení porodnosti, ale já fakt nevím, jestli mám něco tady předvádět nebo co mám jako dělat, abych ukázal, jak se zvyšuje vyšší porodnost. (Pobavení v sále.) Fakt nevím. Tak zkuste možná říct nebo navést, kam by to mělo směřovat. Sám jsem zvědavý, jak jste to myslela.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Každopádně děkuji za dodržení času, nicméně asi nepřekvapí, že to vyvolalo velkou řadu faktických. Nyní pan poslanec Kohajda, poté pan ministr. Prosím.

 

Poslanec Michael Kohajda: Děkuji, paní předsedající. Já bych jenom vaším prostřednictvím oslovil paní kolegyni Peštovou. Jak jste říkala, já jsem si to tady odvykládal, ale na rozdíl od toho, jak říkáte, tak já tady sedím a jsem připraven reagovat. Takže možná kdybychom se vrátili k té věcné podstatě a neútočili v tom, že někdo si to odvykládal a nesedí, nereaguje. Já jsem tady - jenom těžko třeba reagovat na to, když někdo říká, že se změnil valorizační mechanismus. Mně to přijde něco, co už jsme dávno schválili, a pojďme se bavit spíše o této důchodové reformě. Děkuju.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Já opět děkuji pěkně za dodržení času. A než se vystřídáme v řízení schůze, tak ještě předám - faktickou poznámku má přihlášenou teď pan ministr Jurečka. Prosím.

 

Místopředseda vlády, ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Tak předpokládám, že za chviličku dorazí i pan poslanec Andrej Babiš, aby u té debaty taky byl a aby o to nepřišel, abychom to mohli opravdu hluboce prodiskutovat.

Ale teď já musím říct, že když se podíváte na ta data, já jsem o tom mluvil v úvodu: Změna po roce 1990 přinesla to, že se nám výrazněji rozložila porodnost v čase, ale zároveň se také snížila, dneska máme nižší základnu žen, které mohou rodit, to znamená, my jsme dneska za rok 2023 na hodnotě 1,55, která nám přijde, že je nízká, ale dlouhé období tady byla porodnost, která byla někde v intervalu 1,1 až 1,3. Nejnižší porodnost za posledních 34 let byla na hodnotě 1,14. To znamená, já neříkám, že teď ten stav je nějaký, který by mě osobně uspokojoval, ale podívejme se na tu realitu, kdo vlastně dneska může rodit, kolik těch žen v té plodnosti dneska vlastně máme. Teď se omlouvám, že takhle mluvím technokraticky, ale to je potřeba jako vidět. Dneska už nejsou schopné nám tu porodnost navyšovat ani sedmdesátkové, ani osmdesátkové ročníky. Možná kdybychom vypínali wifinu nebo elektriku a podobně, tak možná by se to někde projevilo, to nechci spekulovat, jak tady narážel na to Aleš Dufek.

Ale zcela vážně, když se podíváme na kroky, které jsme dělali pro podporu rodin, zvyšování slevy na děti, odstranění stropu pro daňový bonus a jeho uplatnitelnost, zvýšené částečné úvazky, podporované částečné úvazky. Teď návrh o dětských skupinách, podpora sladění rodinného a pracovního života. Myslím si, že jako postupně, a teď to neříkám jenom za naši vládu, vy jste se asi snažili, my jsme se snažili za předchozí ještě Sobotkovy vlády, ale prostě máme nějaké i objektivní skutečnosti, které taky nelze úplně pominout, a o těch jsem mluvil v úvodu.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji a poprosím s faktickou paní poslankyni Peštovou, připraví se s faktickou pan poslanec Kubíček, poté pan poslanec Zlínský.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji za slovo. Já bych tedy chtěla zareagovat na svého ctěného kolegu pana Aleše Dufka, prostřednictvím pana předsedajícího. Já samozřejmě nemám návod na to, jakým způsobem to, jak tady mi bylo řečeno, jestli máme zhasnout, nebo co máme dělat. Ale v každém případě já říkám, každý se učíme z toho, co bylo, že jo. Jestliže říkáme, že tady byly Husákovy děti, tak to byla právě ta vlna, kdy těch dětí bylo nejvíc. A co se v té době dělalo? Byly to prorodinné půjčky, byly to byty, které dostávali, to byly ty hnací motory, které pro ně byly. Ať je to, jak je to, tak to prostě bylo. Já rozumím tomu, že ta doba, všichni na ni chcete zapomenout, ale v té době prostě se hodně dbalo na tuhle prorodinnou politiku.

Já rozumím, že něco pro to děláte, neříkám, že ne. Rozumím, že 1,5 je málo, to je prostě opravdu málo, ta generace nás není schopna uživit. Ale říkám, že by se chtělo víc soustředit na toto. A já se omlouvám, ale pro mě trestat za to, že někdo nemá děti, protože je mít nemůže, a trestat ho za to, že musí platit větší daně než ti, co ty děti mají, to je prostě pro mě diskriminační. Opravdu, já se, nezlobte se, já to takhle cítím. Něco jiného je, když se třeba někdo rozhodne a řekne, já to dítě nechci, ale někdo, kdo prostě opravdu to dítě mít nemůže, a trestat ho za to, že ho nemá, tak je to pro mě velice diskriminační. Ale říkám, že kdyby se víc tlačilo - ale zase, potom se dostáváme, každý jsme z nějakého kraje, já jsem třeba z Ústeckého kraje, takže když tam budete dělat tu prorodinnou politiku vaši víc, tak jako my zase na tom budeme v některých oblastech biti. Takže ono by to chtělo trošku vyvážit.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Pan poslanec Kubíček.

 

Poslanec Roman Kubíček: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já jsem si to původně chtěl nechat do toho svého delšího projevu, ale mám tady několik poznámek, které jsem si udělal. Já jsem si přečetl i to doporučení OECD na to, jakým způsobem řešit a jaké základní atributy jsou pro to nastartovat ten udržitelný systém. A vy jste si z toho tedy vypíchli jedno, ale ono těch doporučení je asi sedm. A mám tady dvě otázky, které jsou pro mě hrozně zajímavé.

První je, asi víte všichni, jaká je míra osob ve věku 55 až 64 let. A jestli to nevíte, tak já vám to prozradím. Již v současné době je to pouze 71,6 %. To znamená, že 28,4 % je na nemocenské nebo na nějakých dávkách. To je teď. Teď budeme zvyšovat dál, takže se dá velmi jasně očekávat, že ten podíl poroste. A jestli se podíváte na skladbu míst nabízených úřadem práce, tak jsou to ve valné většině nekvalifikovaná místa s velkým podílem ruční práce a špatně honorovaná, anebo několik vysoce kvalifikovaných pozic, které nejdou dlouhodobě obsadit. To je jedna věc.

A pak když jsem slyšel takovou tu bombu, která říká, že motivace těch důchodců, aby nechodili do té práce (?) a pokračovali dál, bude to odpuštění toho sociálního, těch 6 % - no, to se směju. Když budu zaměstnavatel, tak vám řeknu, chcete tady u mě pracovat? Tak vy nepodáváte tak vysoký výkon, to už není 100 % práce, tak to uděláme, že vás budeme honorovat bonusem za to, jak plníte ten plán. A když ho nesplní, tak vám těch 6 % seberu a bude to úplně v pohodě. No, tam jediná motivace pro mě je 1,5 % za každý rok odpracovaný navíc, tam nic jiného není. A ta masírka pro tu mládež, to je opravdu velký problém.

Já bych se potom tedy pana ministra zeptal, jestli má nějaké statistiky - vidím ho - jestli má nějaké statistiky, jaký je podíl nemocných v různých věkových kategoriích. A zajímala by mě kategorie 50+, 55+, 60+, 65+. (Předsedající: Čas prosím.) Aha, já už jsem skončil. Tak já se ještě přihlásím. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Poprosím pana poslance Zlínského.

 

Poslanec Vladimír Zlínský: Vážený pane předsedající, děkuji za slovo. Já si taky dovolím reagovat na některé své předřečníky. Tak budu reagovat na pana poslance Dufka, vaším prostřednictvím. A musím říct, že bych taky tady nerad předváděl to, jakým způsobem dělat děti, i když samozřejmě dvě dcery mám, takže vím, jak se to dělá. Ale nechtěl bych to zlehčovat, protože ta věc tím, jak klesá úhrnná plodnost za poslední dva roky, je velmi znepokojující, protože si musíme uvědomit, že ta plodnost padla z hodnoty 1,8 v roce 2021 na hodnotu 1,5 a nějaké drobné v roce 2023 s tím, že ten pokles dále pokračuje i v prvním čtvrtletí roku 2024 o dalších 6 %. Takže to je velmi znepokojující a já bych to v žádném případě nezlehčoval. Protože to, že vymíráme, je vlastně součástí sebedestrukčního procesu západních rozvinutých civilizací. A pokud nenajdeme řešení, jak se s ním vypořádat, tak prostě vymřeme a budeme nahrazeni populacemi, které se rozmnožovat dovedou, se všemi následky z toho vyplývajícími. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Poprosím pana poslance Juchelku. Připraví se pan poslanec Nacher a pan poslanec Kohajda.

 

Poslanec Aleš Juchelka: Děkuji moc. Já budu mluvit k panu poslanci Kohajdovi, vaším prostřednictvím. My musíme vždycky brát důchodovou reformu ve všech těch vlnách, které samozřejmě jsme tady už několik měsíců diskutovali a které jsme přijali. To znamená, že nemůžeme říct, že teď se nás vlastně netýkají u té první vlny ty řádné a mimořádné valorizace, protože teď v tuto chvíli řešíme náročné profese a nějakých 12 dalších opatření, jako zvyšování věku odchodu do důchodu.

Já bych to ani tedy nezmiňoval, kdyby ale s těmito informacemi vůči veřejnosti takhle prostě hloupě nemanipulovala paní předsedkyně Sněmovny Pekarová Adamová, která říká, že se současných důchodců tyto změny nedotknou. Není to pravda. Já říkám, že například u řádných valorizací se dotkly. Dokonce se dotkly i těch seniorů, kteří se třeba rozhodli jít za několik měsíců, za rok, klidně i za několik týdnů do předčasného důchodu, a ta druhá vlna jim tak strašně sešněrovala podmínky jít do předčasného důchodu, že i přestože nemohli už dál pracovat, protože třeba už opravdu fyzicky na to nestačili, nebo se třeba klidně rozhodli, že půjdou do předčasného důchodu, protože se budou starat o svého nemocného partnera, tak jste jim to jednoduše neumožnili, zabránili jste jim v tom a musí pracovat třeba ještě o dva roky déle, než si za celý svůj život nějakým způsobem tu svou životní strategii plánovali.

Toto mi strašně moc vadí. Proto nemůžeme oddělovat ani tu první, ani tu druhou vlnu u starobních důchodů, těch změn, od té třetí. Musíme to vzít ruku v ruce a dívat se na to komplexně. Protože skutečně ten, kdo půjde za rok do důchodu, tak mu změníte a snížíte důchody u řádné valorizace a třeba taktéž u toho, že od roku 2026 se mu vypočítá menší důchod než třeba v roce 2024.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji za přesné dodržení času. Poprosím pana poslance Patrika Nachera.

 

Poslanec Patrik Nacher: Děkuji, pane místopředsedo. Vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, já jsem myslel, že to vydržím, až přijdu na řadu, ale nevydržel jsem to, musí to jít ven.

Tak na pana poslance Dufka. Možná bychom vždycky měli jít příkladem, tak bychom mohli tady zhasnout, vypnout wifinu, zabavit mobily a notebooky a uvidíme, co se z toho vyvrbí.

Ale teď vážně. Já bych chtěl reagovat na průběh té rozpravy. Jsem rád, že dneska jsme začali dobře nějakou gentlemanskou dohodou, že ten program začal, tuším, ve 13.06, že to nebylo tak, že se ta přednostní práva zneužívají, že jsou vlastně před zahájením schůze a my obyčejní poslanci se do toho nemůžeme zapojit. To jsem kvitoval. Nicméně teď ale ten průběh je vlastně stejný jako dřív. Jinými slovy, ta přednostní práva proběhla. Byla tady gentlemanská dohoda, že faktické poznámky začnou až po 19. hodině. Já tam mám také spoustu otázek v tom svém příspěvku.

Ale bohužel kromě pana ministra Jurečky, který tady je, tak ostatní ministři, významní ministři - pane ministře Dvořáku, myslím ekonomické, teď se vás nechci dotknout, ministr financí, premiér, já mám otázky na premiéra - tak tady nejsou. Při vší úctě k panu poslanci Kohajdovi, já s ním rád chodím do televize, ale upřímně mě zajímá názor ministra, ne řadového poslance. To bych očekával, že když už jsme tak hezky gentlemansky začali, že bychom v tom mohli pokračovat. Jinými slovy, trochu se mi nelíbí, že ta přednostní práva si to řeknou, pak odejdou a my pak, když máme otázky v těch svých příspěvcích - kromě ministra práce - nemáme je komu položit. Tak jestli byste mohli zavolat i ten zbytek ministrů, jestli můžu poprosit. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. V tuto chvíli se hlásí právě pan poslanec Kohajda, zřejmě s reakcí.

 

Poslanec Michael Kohajda: Děkuji, vaším prostřednictvím, Patriku Nacherovi. Budu se snažit. Já jsem se chtěl samozřejmě vrátit k té věcné debatě. Tady zazněla například sleva na pojistném pro pracující důchodce. Zaznělo tady, že vlastně je to nepodstatné. Je možné, aby zaměstnavatel tlačil toho pracujícího důchodce do horší mzdy. Za prvé chci říct, že samozřejmě ta sleva platí i pro OSVČ, kde sám sebe se asi nenechám nikam dotlačit. To znamená, tu slevu mohu využít sám. I kdyby to bylo tak, jak říká tady pan kolega, tak jsem se díval, že u mzdy 20 000 hrubého za rok ušetří ten pracující důchodce 15 600 korun. To si myslím, že při 20 000 hrubého krát 12, když ušetřím fakticky 15 600 korun, tak že pro toho důchodce je to dobré. Takže jestli chceme debatovat a argumentovat o konkrétních věcech, které jsou v tom návrhu, pojďme to tedy dělat třeba na tomto příkladě. Já si myslím, že to, co navrhuje tady pan ministr Jurečka u pracujících důchodců, je dobré, protože někdo, kdo vydělá 20 000 hrubého měsíčně, ročně ušetří 15 600 korun. To si myslím, že se počítá.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Paní poslankyně Peštová, pan poslanec Kubíček, poté pan poslanec Aleš Dufek, pan poslanec Mašek a další. Stále jsme v režimu faktických poznámek. Máte slovo.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já jsem tedy chtěla původně reagovat na tu prorodinnou politiku, ale teď pan poslanec Kohajda mi nabil úplně jiným směrem.

Pane poslanče, vy mi říkáte, že budu mít nějakých 21 let dožití, nebo respektive až potom v těch skoro 66. Já až půjdu do důchodu jako to Husákovo dítě - oproti tady panu ministrovi - tak ještě si 21 let krásně užiji v tom důchodu. A chtěla jsem se zeptat, co se stane, když se těch 21 let vůbec nedožiju, že třeba opravdu půjdu v 66 letech do důchodu a v 70 umřu? Tak můžou vás alespoň moje děti žalovat za to, že jste mi těch 21 let nedali, když už tedy jsem musela do těch 66 let chodit do práce? Protože mí rodiče odcházeli do důchodu, byť třeba s jedním nebo s dvěma dětmi, v 54, v 56, protože to bylo úplně jinak nastavené samozřejmě.

Víte co? Ono je úplně jinak dožít se toho ve zdraví, v nějakém zdraví rozumném a prožít si ten důchod a něco jiného je žít s těmi prášky, když si je nasypete ráno, odpoledne, večer. Ve své podstatě se dožíváme vyššího věku jenom proto, že do sebe nacpeme tu chemii ráno, odpoledne a večer a říkáme tomu krásné stáří, jo? Já si myslím, že to moc krásné stáří není. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Roman Kubíček, poté pan poslanec Dufek.

 

Poslanec Roman Kubíček: Je tady spousta podnětů. Já jsem chtěl pokračovat jinde, ale teď navážu na ctěnou kolegyni Bereniku Peštovou, prostřednictvím pana předsedajícího. No, ono je to tak, že všichni, kterým není 50, tak se cítí, že jsou hrdinové do konce života. Já za sebe mohu říct, že jsem celoživotní sportovec a měl jsem takové zaměstnání, kde to bez toho ani nešlo. Jak říká má ctěná kolegyně Věrka Adámková, prostřednictvím pana předsedajícího, padesátiletý muž, který si myslí, že je zdráv, je jenom špatně vyšetřen. Takže to je jedna z těch věcí, které jsou velmi náročné.

Já se opravdu bavím o tom, že jsou rozdílné typy a rozdílné požadavky třeba na fyzický stav toho pracujícího. My bychom tedy měli v tuhletu chvíli začínat tím, že by se měla věnovat velká péče prevenci. To znamená udržení toho zdravého životního stylu a tak dále a tak dále. To znamená, že ta důchodová reforma by měla být připravena v souvislosti i s nějakou reformou zdravotní péče, té preventivní zdravotní péče. Už tady mnohokrát lékaři hovořili o tom, že nejlevnější pacient je ten, co nikdy pacientem nebude, protože věnuje svému zdraví daleko více. Tak to prostě je. A já si to opravdu nedovedu představit. Protože my jsme teď v období, kdy se vlastně důchodový věk zvyšuje. Každý rok je to dva měsíce. Skončí to až ročníkem 65. A pak to pokračuje dál. My jsme těm lidem řekli, že to pokračuje dál, a neudělali jsme nic pro to, aby se to nějakým způsobem změnilo. Je to velmi těžké. Pan ministr určitě bude vědět, kolik lidí využívá třeba rok před důchodem takové to narození, které funguje jako taková ta záchranná brzda. Nejdu na úřad práce, ale budu tam chodit s krční páteří a v globálu mi nikdo neprokáže, že ji nemám, a žádný lékař si nedovolí mě poslat do práce. Tak kolik takových lidí je? Ale znovu říkám, já jsem vám to číslo řekl, kolik lidí je mimo systém: 28,4 %, 55 až 64 let. Takže tak. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Poprosím pana poslance Dufka, poté pan poslanec Mašek, poté pan poslanec Juchelka. Máte slovo.

 

Poslanec Aleš Dufek: Já v podstatě tentokrát chci reagovat na pana poslance Nachera, prostřednictvím pana předsedajícího. Chtěl bych jenom říct, že co jiného než tahle diskuse, kterou jsme teď začali, by ho měla uspokojovat? Protože je tady přítomný pan ministr, snažíme se odpovídat na otázky, je tady přítomný ekonomický expert našeho klubu. To znamená, že prostě ta důchodová reforma je tak specifická záležitost, že samozřejmě pokud se chceme bavit věcně, tak mě nenapadá, na jaké úrovni by to mělo být. To znamená, že my se snažíme skutečně s vámi odborně diskutovat.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Pan poslanec Mašek, pan poslanec Juchelka, pan vicepremiér Jurečka. Poté zatím poslední přihlášený, pan poslanec Foldyna. Máte slovo.

 

Poslanec Jiří Mašek: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážení páni ministři, kolegyně, kolegové, já bych měl dotaz na pana ministra, kdo vlastně vypočítával dobu důchodu nebo pobytu v důchodu na těch 21,5 roku? Já bych chtěl podotknout, že od roku 2015 je průměrné čerpání důchodu přes 24 let, nějak zásadně se nemění a ona je to taková, už to tady naznačila moje ctěná kolegyně Peštová, taková trošku záležitost toho, že dožívají teď devadesáti- až století lidé, kteří odcházeli, třeba některé ženy v 53 letech, muži v 60, a oni čerpají důchod 40 a více let. A ono je to o matematice a o průměrech. Až tihle lidé budou umírat, tak se tohleto bude rovnat a je otázka právě vůbec konstrukce toho věku nad 65 a s čím vším se tady trápíme, jestli to právě nevyřeší matematika. Takže 65 let je hranice, mimochodem, kterou z 27 sledovaných zemí v Evropě - do věku 65 včetně jich je 19 a 7 je 66 a více let. Mimochodem, ty, co mají 66 a více let odchodu do důchodu věku, tak jsou na tom zdravotně lépe. Na to vás ale upozorňuje i váš koaliční ministr z TOP 09 pan profesor Válek a ministerstvo, protože k tomu jsou podklady, kdy průměrné dožití mužů v České republice ve zdraví je 60,9 roku, pokud si ta čísla dobře pamatujI, a u žen necelých 63 let. Takže my tady plánujeme něco, že i důchodce, standardní důchodce, v dnešní době už pracuje v nemoci, ne tak dlouho, ale průměrně ano, několik let, třeba dva tři roky, a my jim plánujeme, aby těch let bylo třeba sedm. Já si myslím, že to je, pane ministře, špatně. Pokud mně na některá z těch čísel odpovíte a řeknete mně, jak jste to počítali, právě těch 21,5 roku pobytu v důchodu, spokojeném, tak budu za to rád. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji a děkuji i za dodržení času. Pan vicepremiér - pardon, ještě předtím pan poslanec Juchelka. Víte, já už to mám tak jako nastavené.

 

Poslanec Aleš Juchelka: Rozumím, rozumím. Já budu vaším prostřednictvím reagovat na ekonomického experta KDU-ČSL, pana Kohajdu. On to je velký problém právě s tou motivací u pracujících důchodců. Já vám to vysvětlím jakoby proč, ano? Vy chcete ušetřit na důchodcích, protože stát sice přijde o část důchodového pojištění za pracujícího důchodce, ale fakticky si polepší, protože zaměstnavatel za důchodce bude odvádět stále, ale ten důchodce samotný z toho nebude mít nikdy nic. Důchodci přijdou o možnost navýšit si svůj důchod pro dobu, kdy už nebudou moci pracovat. A to je celá filozofie průběžného systému. To znamená, když měl nízký důchod, tak potom, když nebude moci pracovat, ho bude mít pořád nízký, protože se mu to sociální, důchodové pojištění nebude připočítávat k tomu důchodu, jak je to teď v tuto chvíli, za každých 360 odpracovaných dnů je to 0,4 %. Pojďme to navýšit třeba na 1,5 a bude to samozřejmě motivační, tak jak vy si přejete. Ale on to bude mít v tom důchodu, kdy už nebude moci pracovat. Takhle on bude mít pořád nízký důchod, pořád ho bude mít nízký, samozřejmě, protože se mu to nebude připočítávat za každý odpracovaný rok. Takže bude mít pořád nízký důchod, a tím pádem bude bojovat, tak jako bojoval, s chudobou, ale s tou chudobou bojoval, že samozřejmě pracoval ještě přes svých třeba 65 let další tři roky. Ale ty tři roky se mu nenavýší důchod, protože on samozřejmě dostane více, které třeba potom utratí, bude mít pořád nízký důchod, pořád bude chudý a pořád spadne do toho sociálního systému. Takže toto to skutečně, skutečně neřeší. I v tomto duchu bude samozřejmě můj pozměňovací návrh. Já vám to potom klidně rozkreslím.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji, pane poslanče. A nyní pan vicepremiér.

 

Místopředseda vlády, ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Děkuji. Já si dovolím ještě v rychlosti k té předchozí debatě tematické, zaměřené na porodnost. Tak já bych poprosil, upřel pozornost - když se podíváme na celé 20. století, tak tam máme několik peaků a výkyvů porodnosti. Porodnost za celé 20. století výrazně klesala v celém Československu, s tím, že tam byly momenty, kdy porodnost v roce 1918, 1937, 1959 a 1996 se propadla na velmi podobné hodnoty, kdy dětí nám se narodilo kolem sto tisíc, dokonce v roce 1996 pod sto tisíci. Teď propad za rok 2023 znamená, že se propadáme na tuto hodnotu. Nicméně je to dáno tím, že boom v 70. letech nemůžeme spojovat s nějakou jenom politikou v tu dobu Husákovy vlády, to je velké zjednodušení. To je důsledek porodnosti, která nám vzrostla ve 40. letech, to znamená, to je tady vidět, jak se ty vlny v zásadě replikovaly po těch dvaceti, pětadvaceti letech. V 90. letech došlo k rozvolnění, protože se odkládalo rození dětí. Pak se rodily třetí děti a byl ten nárůst překvapivý, nárůst porodnosti, který přišel po roce 2005, to byla ta generace pozdních Husákových dětí, kam se řadím i já, ale toto jsme vyčerpali v tento okamžik. Tak to jenom k tomu, kam se musíme dívat do té datové základny.

K těm poznámkám, které tady padly. Tak my ta čísla, pokud jde o nemocnosti a provazbu mezi invaliditami, nemocnostmi, jak tady někdo se ptal, máme. Předali jsme je deset let zpětně na Ministerstvo zdravotnictví a ti na základě těchto dat potom stanovovali i to doporučení pro předčasné odchody u náročných profesí. Na zbytek odpovím případně v další faktické nebo v řádně přihlášené rozpravě. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Poprosím pana poslance Foldynu, poté pana poslance Strýčka.

 

Poslanec Jaroslav Foldyna: Děkuji za slovo, pane předsedající. No tak co tady slyšíme od rána do večera a několik dní? Nejsou peníze. My pořád slyšíme, jak nejsou peníze. Nejsou peníze na důchody, a tak tady přichází takzvaná reforma. Jaká reforma to je? Dámy a pánové, přece vláda Petra Fialy má peníze na všechno. Vy jste si toho nevšimli? Vždyť přece když mají peníze na podporu cizích válek, tak mají na všechno. Proč nemáte na české důchodce? Vystoupil tady někdy někdo a řekl "ježiš, pane ministr, musíte tramvají, nejsou peníze na nového superba"? To jsem tady ještě neslyšel za ty roky. Tady se pořád říká obyčejným lidem: nejsou na vás peníze. Oni chodili do práce, odváděli na důchod - a teď nejsou peníze. Nejsou pro vás peníze! Jsou peníze na neziskovky. Představte si, měli na podporu hudby v Etiopii! Nejsou peníze na české důchodce, ale na podporu hudby v Etiopii, to jsme dávali, já nevím, nějakých 400 000. V Ekvádoru jsme podporovali lov měkkýšů. Dámy a pánové, v Ekvádoru jsme podporovali lov měkkýšů, ale pro českého důchodce nejsou peníze. Budeme kupovat letadla, která jsou schopná nosit jaderné zbraně, které nepotřebuje tato země, ale na důchodce nejsou peníze. Není propopulační politika, protože na to nejsou peníze. Nejsou peníze. Nejsou peníze! Já prostě nechci pořád říkat lidem, že nejsou peníze. Vždyť to není pravda! Vždyť vy rozdáváte peníze. Tady podporujete nějaké neziskovky, které se starají o to, jaký je volební systém v Gruzii. Co je vám do toho? Ať si v Gruzii volí, jak chtějí. Co je vám do nějakých zákonů v Gruzii? A vy podporujete nějaké neziskovky, které se mají angažovat v Gruzii? Co mně je do toho? Podporujte porodnost! Proč nepodporujete bytovou politiku? Ten bolševik, na kterého ho všichni plivou (Předsedající: Čas prosím.), tak (nesrozumitelné) postavili jsme 20 000 bytů. A co jste postavili vy? (Předsedající: Čas prosím.) Jaké byty?

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Pan poslanec Strýček, poté pan poslanec Kohajda.

 

Poslanec Jiří Strýček: Dobrý večer, kolegyně, kolegové. Vážený pane místopředsedo, díky za slovo. Já bych jenom v krátkosti zareagoval na kolegu Dufka v otázce té porodnosti, jak on tady říkal. No, pane poslanče, vaším prostřednictvím, ono v podstatě nemusíme tady jakoby zhasnout. Oni si ti mladí lidi zhasnou sami, akorát kdyby měli kde. Takže tady je problém v tom, že mladí lidi - ta porodnost se samozřejmě snižuje, protože jsou nedostupné hypotéky, to, co se tady odehrálo s energiemi, zvýšení cen, potraviny, prostě všechno, co tady dopadlo i v rámci daňového balíčku, ti lidé dneska si nebudou pořizovat nemovitosti, z kterých budou platit v podstatě zvýšené daně. Je to obava z budoucnosti, je to zhoršení životních podmínek a to vše podle mě má dopad tady na porodnost. A Češi v podstatě jsou jedním z národů, které jsou známé tím, že velmi citlivě reagují na jakékoliv změny ekonomických podmínek. Takže já si myslím, že pokud tady toto se dá dohromady, zlepší se podmínky mladým lidem, tak ona i ta porodnost poroste. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Pan poslanec Kohajda a připraví se pan poslanec Juchelka, poté paní poslankyně Peštová. Máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Michael Kohajda: Děkuji za slovo, pane předsedající. Ta debata je jistě zajímavá. Jediné, co mi nevyhovuje, že není moc strukturovaná, že přeskakujeme z tématu na téma. Jenom bych zareagoval na to, že odbíháme velmi od tématu. Česká republika nemůže mít jaderné zbraně, protože máme zákon o nešíření zbraní hromadného ničení. Stejně tak jsme zavázání mezinárodní smlouvou, takže nemyslím si, že stíhačky F-35 české armády budou nosit jaderné zbraně.

Co se týká zajímavější pro mě debaty, tak samozřejmě, vaším prostřednictvím, pan kolega Juchelka. Tak to bychom si museli vypočíst. Já myslím, že jestli jsem to tak rychle zkousil (?), tak tam ten rozdíl je cirka 300 korun měsíčně. To znamená pak záleží, jak tady, vaším prostřednictvím, říkala paní kolegyně Peštová, kdy ten důchodce umře, jestli se mu to vyplatí, nevyplatí. Ale já si myslím, že ti lidé ocení, že budou mít peníze kešově teď, protože pro člověka, který vydělává dvacet hrubého, tak jestli dostane 15 000 za rok na ruku, jestli mu zbudou, tak je určitě důležité. Ale můžeme si udělat společný excel než si to kreslit, to je taková moderní věc, a ten nám pak různě může ukazovat v případě dožití jeden, dva, pět, deset, dvacet roků, co vlastně ve své podstatě bude výhodnější. Nemyslím si, že to jde takto univerzálně říct, záleží na době čerpání toho starobního důchodu, jestli to bude výhodnější či nikoliv. To znamená, nemůžu uzavřít, že to prostě bude (méně?) výhodné.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji, pane poslanče. Pan poslanec Juchelka.

 

Poslanec Aleš Juchelka: Já budu hovořit k panu Kohajdovi, vaším prostřednictvím. Takže řeknu: Jdete do důchodu, máte 10 000 korun. Zhrozíte se, říkáte 10 000, to je šílené, to je málo. Jdu do práce. Jako pracující důchodce pobírám 10 000 důchod, 10 000 důchod, 10 000 důchod, pracuji. Mám těch 20 000 hrubého, to říkáte vy. Z 20 000 hrubého mám 15 000 ročně - ročně - navíc, ano? Ale je mi odpuštěno 6,5 % důchodového pojištění, tím pádem nemám nárok na to, že se mi bude navyšovat právě o třeba 0,4, 1, 1,5 %, to si můžeme dát do excelovské tabulky, ten důchod.

Takže se to nebude navyšovat. Nebude. Nebude. Takže skončím za dva roky. Za dva roky skončím v tom zaměstnání, protože už dále nemohu pracovat, už to prostě dál fyzicky nejde - a jaký budu mít důchod? Zase 10 000. Zase 10 000. To znamená, že spadnu opět do té chudoby, místo abych měl navýšený ten důchod o tu dobu, kdy jsem ještě pracoval. Protože filozofie každého průběžného systému je, že se musí postarat o ty lidi, kteří už dál pracovat nemohou. Takže dostane 10 000 korun plus možná třeba nějaké řádné valorizace v lednu toho a toho příštího roku, takže třeba jedenáct, místo třeba sedmnácti. Ale o tom se můžeme pobavit. Protože když si dáme do excelovské tabulky těch současných v zákoně 0,4 % za každých 360 odpracovaných dnů, tak se pojďme pobavit o té motivaci, zdali by to mělo být 1 % nebo 1,5 %. Ale nerušme tu filozofii toho průběžného důchodového systému tím, že najednou budeme mít peníze, které potom utratíme, a stejně on spadne a zase bude na úkor toho státu třeba na státní sociální podpoře. To je velké nepochopení průběžného důchodového systému.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Paní poslankyně Peštová, poté pan poslanec Zlínský.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Já děkuji za slovo, pane předsedající. Já jsem chtěla zareagovat na pana ministra, když říkal, že ty Husákovy děti, že nepřikládáte takovou váhu tomu, že ta politika rodinná v té době, nebo že se na ni kladl takový důraz, že to není ten vlastně výsledek toho boomu, který nastal. Ale to přece není pravda. Tam právě ty rodiny, které se zakládaly, tak dostávaly ty novomanželské půjčky. To byla ta jedna motivace, která tam byla. Takže tam byly ty novomanželské půjčky. Pak byly normální půjčky. Pak samozřejmě ty rodiny dostávaly byty od toho státu a mohly někde společně žít.

Když to překlopíte do toho našeho... nebo do toho našeho současného stavu, tak se podívejte, ti mladí lidi. Ve své podstatě oni chtějí založit rodinu, ale nejdřív musí něco vybudovat v té práci, nějakou kariéru, aby vůbec byli schopní třeba potom splácet tu hypotéku, na kterou kolikrát skoro ani nemají. Opravdu když se podíváte, tak ta prorodinná politika v té době byl právě impuls k tomu boomu, který nastal. Já rozumím, že říkám, nechci srovnávat ty doby, nechci říkat, jestli ta doba byla špatná, nebo byla dobrá. V každém případě říkám, že tohleto byl ten impuls k tomu, aby ten boom vůbec nastal. Ale dneska ten boom prostě nemůže nikdy nastat, protože ty podmínky jsou úplně jiné.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Já děkuji, paní poslankyně. Pan poslanec Zlínský, poté pan vicepremiér Jurečka.

 

Poslanec Vladimír Zlínský: Vážený pane předsedající, děkuji za slovo. Já vaším prostřednictvím budu reagovat na pana ministra Jurečku, který tady zmínil ty populační vlny. Já bych chtěl říct, že jsem tady nemluvil o populačních vlnách, o porodnosti. Já jsem tady mluvil o úhrnné plodnosti, což je relativní hodnota, která se vztahuje na jednu ženu ve fertilním věku. A bohužel musím konstatovat, že nám právě klesá tato hodnota.

Kromě toho bych chtěl zmínit, co jsem nestihl při tom minulém vystoupení. To, že byla definována teorie takzvané populační spirály smrti. Já bych to spíš nazval populační pirueta smrti, kdy v momentu, kdy začne ubývat počet obyvatel v dané populaci, tak ten úbytek se zrychluje. Takže to je velmi nepříznivé pro nás. A pokud nedosáhneme porodnosti 2,1, naopak té plodnosti úhrnné, tak roztočíme tuto populační spirálu smrti a prostě se proces úbytku toho obyvatelstva původního bude zrychlovat. A pak to samozřejmě nabíjí různým lidem, kteří nám tady chtějí importovat obyvatele z jiných kulturních okruhů, k tomu, že jedinou možností, jak to řešit, je imigrace, případně i nelegální. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Já děkuji za váš příspěvek. A pan vicepremiér Jurečka. Stále jsme v režimu faktických.

 

Místopředseda vlády, ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Já se jenom vrátím ještě, a fakt už se v tom nechci tady úplně moc vrtat, protože kdybychom to brali optikou, že byla nějaká zázračná, geniální rodinná politika v 70. letech, tak ano, ten největší peak v tom období byl v roce 1974. Ale pak bychom si mohli klást otázku, jaká byla geniální rodinná politika v roce 1944, když se narodilo ještě víc dětí. Nebo jaká byla geniální prorodinná politika v roce 1921 za Tomáše Garrigua Masaryka, kdy se narodilo ještě víc dětí. A jaká byla geniální rodinná politika z Vídně v letech 1906 nebo 1902, kdy se narodilo úplně nejvíc dětí.

Ano, my můžeme odstranit bariéry, můžeme odstranit překážky. Ale ruku na srdce, v kolika četných rodinách se rodily naše babičky, dědečkové, prababičky? Jaká byla tehdejší doba z hlediska podpory rodin? To byly daleko náročnější podmínky na to, jak fungovat a uživit rodinu. A je potřeba to i v širších souvislostech, protože tenkrát ta rodina byla i nějaká sociální síť. Dneska žijeme opravdu v jiné době, je tady mnoho jiných okolností, jiných vlivů, které je prostě potřeba vnímat taky. Dneska i mladá generace se na spoustu věcí dívá jinak, než se na to dívala moje generace. Já prosím, abychom toto vnímali a neříkali, že jako prezident Husák měl nějaký geniální recept na rodinnou politiku, ten režim v Československu. No neměl. Vytěžil jenom z toho, že chytl tu vlnu po dvaceti letech, po těch čtyřicátých letech. Takhle si to řekněme a podívejme se na ta data.

K důchodcům, k Aleši Juchelkovi. Já jsem mluvil s celou řadou seniorských organizací na tohle téma. Naprostá, drtivá většina z nich preferuje slevu, preferují to, aby ty peníze měli teď hned. Nikdo z nich na připomínkových řízeních nedal vůči tomu návrhu negativní postoj. Všichni berou to, že nevědí, jak dlouho budou žít. Jestli si užijí ten důchod zvýšený o těch 80 korun v průměru. A všichni říkají, my bereme peníze teď a hned díky té slevě. Jednoznačně to vítají.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Pan poslanec Kohajda, poté pan poslanec Zlínský, pan poslanec Nacher a pan poslanec Juchelka.

 

Poslanec Michael Kohajda: Děkuji. Já bych chtěl reagovat právě na kolegu Juchelku, ale předběhl mě pan ministr. Právě jde o to, že si myslím, že pro ty důchodce je lepší mít kešově ten rok těch 15 000 než doufat, že za x x x roků vlastně se jim to vrátí, za ten jeden rok práce, když budou pracovat dva, tak 30 000 versus pár set korun navíc. Ale samozřejmě na to nám odpoví ten excel, který si uděláme.

Ale já si myslím, že tam je jiný problém, že vy jste říkal, pane poslanče, vaším prostřednictvím, pane předsedající, že ty peníze my neutratíme. Ano, my je neutratíme. A to je podle mě správně. Utratí je ten důchodce, který si je vydělal svou prací. A to je možná ten systémový rozdílný pohled, který máme. Protože vy jste řekl, že my je neutratíme a že to je špatně. Ano, i já si myslím, že je lepší, když je utratí ten pracující důchodce.

A samozřejmě ta prorodinná politika versus stavění bytů, tak si myslím, že tady je evidentní, že jednotlivé vlny prostě způsobují vyšší porodnost, to znamená, jestliže poválečná generace měla své děti ve větší míře, tak právě dorostly jako Husákovy děti. A takhle se to přelívá. Ale to si myslím, že už je vysvětleno.

A poslední připomínka, k tomu stavění bytů. Samozřejmě všichni bychom rádi stavěli byty. Než jsem se dostal tady do Sněmovny, tak jsem osm let byl ve vedení města. A bohužel žádná podpora stavění třeba nájemních bytů, protože asi není reálné, že každý bude mít možnost vlastnického bydlení, tak ta podpora nájemního bydlení, že by obce, města mohly stavět, ta byla blížící se nule. A nebudu tady vzpomínat, čí to byly vlády.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuju. Pan poslanec Zlínský.

 

Poslanec Vladimír Zlínský: Vážený pane předsedající, děkuji za slovo. Opět budu reagovat na pana ministra Jurečku, vaším prostřednictvím. On tady zmínil, že v předchozích dobách tady taky byly vlny zvýšené porodnosti a samozřejmě byla vyšší úhrnná plodnost. Samozřejmě si musíme uvědomit, proč to tak bylo. Jedna z hlavních teorií je, že my jsme prodělali takzvaný demografický přechod, a prodělaly ho všechny rozvinuté společnosti, západní i východní, kdy dochází k poklesu porodnosti i úhrnné plodnosti u žen ve fertilním věku. Pravděpodobným důvodem bude to, že se zlepšuje sociálně-ekonomický status žen v těchto společnostech, což je určitě dobře, proti tomu nikdo nemůže nic namítat. Ale bohužel vedlejším nežádoucím účinkem toho je, že se rodí méně dětí. Já jsem už o tom tady hovořil, že je to sebedestrukční proces pro společnosti.

A dále bych tady zmínil to, co tady hraje ještě velmi důležitou roli, a to je zavedení spolehlivé antikoncepce, kdy ženy si mohou plánovat oplodnění, což dřív nikdy v dějinách lidského rodu nebylo, což samozřejmě taky nekritizuji, ale nicméně taky to způsobuje to, že se rodí méně dětí. Protože když se podíváme sami na sebe, tak si řekněme, kdo jsme byli chtění a kdo jsme byli takzvaně nechtění. Já třeba o sobě můžu říct, že já patřím do té druhé kategorie. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Já taky. Pan poslanec Nacher.

 

Poslanec Patrik Nacher: Tak já doufám, že patřím do té první kategorie, ale měl jsem se narodit jako holka údajně. Jsem ten ročník 1974, to je ten nejsilnější, jak tady řekl pan ministr.

On tady narazil na docela zajímavou věc, že naše babičky, dědečkové jsou z vícečetných rodin, tři, čtyři, pět, šest nebyla vůbec žádná výjimka, dneska že to chodí jinak. Je to také tím, a o tom se vůbec nebavíme, že společnost se individualizuje. O tom bychom se mohli pobavit. A tady je namístě otázka, co vaše vláda v této věci dělá, aby tomu napomohla. Já se obávám, že jde spíš opačně, že jde opačným směrem, že místo toho, jak pan ministr řekl, že tam jde o nějakou mezigenerační soudržnost, tak vy i třeba v otázce právě těch důchodů ty generace stavíte proti sobě. A to já považuju za celkem jakoby problém. Mně tam v tom vadí, že tam není vlastně žádný pozitivní moment - ani v té prorodinné politice, ale ani v té politice ve vztahu k důchodu. Já o tom budu pak detailně hovořit při svém příspěvku. Ty klasické valorizace, mimořádné valorizace. Nyní je to furt jakoby trestání, furt jsou tam negativní motivace. Řekněte mi jedinou pozitivní motivaci, kterou jste tady přednesli ať už k té prorodinné politice, anebo u těch důchodů. Takže já se obávám, že i při tom vysvětlování, proč nebude na důchody a že mají být současní důchodci solidární s budoucí generací, tak stavíte ty generace proti sobě, což jde proti tomu, co řekl pan ministr, že tam šlo o nějakou mezigenerační solidaritu.

Jinak si myslím - na pana Dufka - že vy vlastně začínáte částečně tou prorodinnou politikou, protože mladí lidé nemusejí zhasínat. (Předsedající: Čas.) Oni se budou bát rozsvítit vzhledem k cenám energií.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Pan poslanec Aleš Juchelka. Připraví se pan poslanec Hendrych a poté paní poslankyně Válková.

 

Poslanec Aleš Juchelka: Děkuji. Budu hovořit v tuto chvíli úplně najednou k panu ministrovi Jurečkovi, vaším prostřednictvím, a také k panu Kohajdovi. Takže když budu mít nízký důchod a zůstanu na sociálních dávkách a rozhodnu se, že si budu přivydělávat jako motivující faktor pro svůj starobní důchod, tak se mi nebudou připočítávat k důchodu ty odpracované roky, které jako důchodce budu pracovat. Tím pádem až za tři čtyři roky skončím, tak opět budu mít nízký starobní důchod, budu ohrožený chudobou a skončím na dávkovém sociálním systému, místo abych dostával připočítáno k důchodu ty své odpracované roky.

Pokud vy tady argumentujete tím, že drtivá většina seniorských organizací to nechce, tak já argumentuji tím, že 57 % lidí nesouhlasí s tím, aby byly nové důchody nižší, aby měli nižší vypočítání, podle Kantaru, to ale zavádíte, a dokonce 60 % nechce, aby byl navyšován věk odchodu do důchodu, a to vy taky zavádíte. Takže vy si takhle protiřečíte. Nicméně mě opravdu, a budeme to mít jako pozměňovací návrhy, trápí to, že ten, kdo pracuje, tak nebude to mít připočítáno do svého důchodu, a potom bude zase na úkor státních financí na třeba příspěvku na bydlení, prostě na státní sociální podpoře. To je samozřejmě logický nesmysl, protože filozofie každého průběžného systému je, já se musím postarat jako ten pracující o ty, kteří už pracovat nemohou. Ale v tuto chvíli vy tady tento systém, tu filozofii porušujete.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Poprosím pana poslance Hendrycha.

 

Poslanec Igor Hendrych: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, mám tady k tomu poznámku, co říkal pan ministr a pan poslanec Kohajda, vaším prostřednictvím. Kolik těch lidí bude, až se bude odcházet do důchodu v 66, v 67, v 68 letech? Kolik lidí bude chtít pracovat v tomhletom věku? Ano, díval jsem se do statistik, v roce 2021 podle sčítání lidu, domů a bytů pracovalo poměrně hodně důchodců, zhruba 560 000. Ale byli to lidé, kteří odcházeli do starobního důchodu ještě krátce po 60. roku věku. Ale my se bavíme o lidech, kteří budou odcházet v 66, v 67 letech. A tam právě dochází podle lékařů, podle gerontologů i podle neurologů, k významnému zlomu, který může skutečně jakoby ovlivnit tady tyhlety statistiky. A já se obávám, že nad tenhleten věk si bude přivydělávat opravdu málokdo. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji, pane poslanče. Paní poslankyně Válková. Připraví se pan poslanec Mašek, poté paní poslankyně Andrea Babišová. Máte slovo.

 

Poslankyně Helena Válková: Děkuju, pane místopředsedo. Chci poděkovat panu poslanci Juchelkovi, že se mnohem odborněji zeptal na to, na co jsem se chtěla zeptat já. Pro mě je to také logický nesmysl. A právě proto bych, pane ministře, byla ráda, kdybyste mi řekl, které konkrétní, protože jsem s některými seniorskými organizacemi v kontaktu a vůbec se starší generací, jak se sluší i na můj věk, jsem v kontaktu hodně. A vidím a slyším jejich znepokojení a jejich nesouhlas. Protože přesně, jak tady bylo i řečeno panem ministrem, chtějí si užít teď ty peníze. Nekalkulují, že za pět, za deset roků je budou moci užívat, pochopitelně. Takže můj první dotaz je, které seniorské organizace nebo instituce reprezentující starší lidi, řekněme 60 plus, abych nešla na tu hranici 65 plus, vám řekly, že s tímto modelem souhlasí?

A druhá moje otázka, a to je opravdu řečnická, na tu neočekávám odpověď, je, proč tedy jsme snižovali tu valorizaci důchodů, s kterou všichni počítali, která, jak teď vidíme, oproti jiným výdajům zdaleka nebyla tak citlivá pro státní rozpočty, když tam jsme vzali to, s čím senioři počítali. Já si odpovídám, nebyl to promyšlený krok a nebudeme to už tady asi rozmazávat. Nicméně zajímá mě, jaké konkrétně seniorské organizace projevují souhlas s tím modelem, který je podle mě logickým nesmyslem, jak tady odborně pan poslanec Juchelka, vaším prostřednictvím, všem vysvětlil. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji, paní poslankyně. Poprosím pana poslance Maška.

 

Poslanec Jiří Mašek: Já bych si dovolil na pana ministra ještě několik čísel. Ono až do roku 2019 to bylo v podstatě v pořádku. Důchodový systém byl v plusu asi 2,5 miliardy a v tom roce 2019 se zvedly platy o 15 %, anebo mzdy, a o 13,6 % se zvedly důchody. To bylo normální. V roce 2021 ještě pořád to bylo v pořádku, a to se zvedly mzdy o 18 % a důchody o 15 %. A najednou je zlom - rok 2023. Do té doby fungovaly ty výpočty, ty koeficienty, ty valorizace. Najednou přichází pětikoaliční vláda - nezvládnutí energií, nezvládnutí cen, inflace, která byla v roce 2021 15,4 % průměrná za celý rok. Potom tam byla ještě 10% inflace a proti roku 2021, kdy byla ještě 3,8 %, došlo k tomu zhoršení. A najednou jsme se dostali do výkyvu, a teď se ale dostáváme do situace, kdy zase se to vrací na 2% hranici. Teď se chlubíme, že je pod 2,5 %, na příští rok 2 %. Má smysl kvůli tomu výkyvu dělat všechno to, co se teď tady děje, když ta vláda má řadu možností. Má možnost zvýšit výkonnost ekonomiky. To se kupodivu neděje a jsme pod rokem 2019 pořád. Má dělat úspory ve výdajích. To se také neděje, o tom se tady často bavíme. Má lépe vybírat daně. Nebudu zmiňovat EET - nějakých 12 miliard, ale obecně výběr daní. A měla by zrušit zbytné náklady.

Na pana Kohajdu. Ty F-35 jestli mají hlavní výhodu možnost nosičů atomové zbraně, tak je to hodně drahá legrace za ty peníze.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji za přesné dodržení času a poprosím paní poslankyni Babišovou a připraví se paní místopředsedkyně Richterová.

 

Poslankyně Andrea Babišová: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já mám dotaz na pana ministra, a to ten, jestli se opravdu nebojí toho, že na úřadech práce se nám zvedne skupina uchazečů o zaměstnání 60 plus. Když si vezmeme, že v této době, když přijdete o práci ve svých 40 letech a víc nebo 50 letech a víc, tak už v této chvíli jste poměrně pro jakoukoliv firmu neatraktivní, vzhledem ke svému věku, vzhledem ke svým pracovním zkušenostem a odpracovaným letům jste buď drahý, nebo prostě moc vystudovaný a samozřejmě už po padesátce i méně produktivní. Takže se chci zeptat pana ministra, co bude dělat, pokud se zvedne tato věková skupina 60 plus na úřadech práce? My budeme místo vyplácení pravidelného důchodu jim platit sociální dávky! Děkuji.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Nyní paní místopředsedkyně.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Srdečně zdravím, kolegyně, kolegové. Co se týče těch věcí, které tady zaznívají, tak mně přijde důležité reagovat na to, co řekl pan poslanec Nacher, a sice, cituji, mně vadí, že tam není ten pozitivní moment. A přitom vlastně v té úpravě, která je tady dneska diskutována, je řada velice důležitých pozitivních věcí, co se dlouhodobě navrhují.

Dám jeden příklad, ten takzvaný rodinný vyměřovací základ, ta úprava, která se týká takzvaného, odborně řečeno, fiktivního vyměřovacího základu právě pro rodiče malých dětí a pro pečující o někoho, kdo je závislý, o závislou osobu, což je hrozně důležitý moment právě pro ty, kdo se roky starají, aby měli v budoucnu svůj důchod počítaný z té průměrné mzdy v ekonomice, pokud pro ně bude výhodnější než jejich celoživotní platový průměr. Tak to je jeden příklad, co třeba považuju za velmi pozitivní a důležité napravení věci, která dneska je řešena jenom takzvanou vyloučenou dobou. Takže je řešena tím, že se vám ta doba sice započítá do nároku na důchod, ale ne právě ten peněžní průměrný, protože by byl malý. My navrhujeme pro řadu pečujících o děti nebo o někoho nemohoucího výhodnější věc, a sice výpočet z toho průměru v ekonomice.

Další věc. Tak jako jsme se tady teď dlouho bavili o těch jaksi pracovních nárocích, a kdy je možné je zvládat, právě proto, že si toho jsme vědomi, jaké jsou to výzvy, tak jsme už zavedli tu podporu částečných úvazků i pro seniory. Zase to tady zaznívalo.

Takže já chci říct, jsou naprosto konkrétní pozitivní věci, které podporujeme, jsou v té novele obsažené, nebo už jsme je učinili, a já bych ráda, aby přece jenom férově i opoziční poslanci přiznali, že to tam prostě je. Třeba tato podpora rodičů. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Poprosím pana poslance Kohajdu a připraví se paní poslankyně Peštová.

 

Poslanec Michael Kohajda: Pane předsedající, děkuji za slovo. Já bych se samozřejmě rád obrátil na kolegu Juchelku. On citoval ten průzkum Kantaru. Mě tedy by zajímalo, kdybychom tam dali všechny ty tři možnosti. To znamená, první možnost - délka pobytu v důchodu, to znamená, jestli se má posunovat, nebo neposunovat okamžik odchodu do starobního důchodu, nebo jestli tedy lepší zvýšit odvody na pojistné a popřípadě zvýšit nějakou jinou daň, abychom na to měli z jiného zdroje, na starobní důchody, nebo snížit ty starobní důchody. Je samozřejmě možné říkat, že budeme tady zvyšovat efektivitu výběru daní. Teoreticky i kdybych připustil, že EET mohlo generovat 12 miliard korun, já jsem nikdy takový výpočet neviděl, tak aktuálně roční schodek je 1 % HDP, takže řekněme nějakých 80 miliard, takže nám pořád ještě nějakých 68 bude chybět jenom do tohoto. Anebo alternativa čtvrtá - prostě si na to půjčit. To je samozřejmě také možnost přece.

Tak která z těch alternativ vyšla z toho průzkumu jako nejlepší, popřípadě kterou z těch alternativ si vyberete vy? To je ta otázka, nad kterou bychom tady měli debatovat. A samozřejmě můžeme říkat, jak pan kolega Nacher, vaším prostřednictvím, říká v televizi, že za nás přece bude pracovat umělá inteligence, roboti a tak. Já si to nemyslím, že za nás někdo to odpracuje. Prostě každý si musí odpracovat svůj díl práce. Samozřejmě můžeme v to doufat, že se tak bude dít, ale nevím, jestli je odpovědné na to spoléhat.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji, pane poslanče. Paní poslankyně Peštová, připraví se pan poslanec Karel Haas.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já bych chtěla zareagovat na paní poslankyni Richterovou, prostřednictvím vás. Paní poslankyně Richterová, prostřednictvím pana předsedajícího, tak ono je to docela pozitivní, když to tak vezmete. Takže já budu chodit na střední školu, započítává se mi jenom do 18 let, 19 už se mi nezapočítává. Půjdu na vysokou školu, nezapočítává se mi nic. To je také velice pozitivní. Takže ve své podstatě, čeho chcete docílit? Abych já pozitivně chodila do práce a při práci si dělala vysokou školu? To budeme mít docela skvělé vysokoškolsky vzdělané lidi! Já tedy nevím, jestli vy jste dělala dálkově vysokou. Já jsem ji dělala denně a měla jsem co dělat. Neříkám - myslím tím zvládnout to, ale když jsem tam opravdu chodila, jako že jsem tam chodila na denní studium, tak dělat si ČVUT na dálku, to opravdu není nic jednoduchého. Tak jestli chceme docílit tohohle, anebo jestli už jsme dál a místo toho už plánujeme, že všichni tedy půjdeme do toho provozu a místo toho nás to budou dělat ti roboti? Nebo já nevím, jakým způsobem, co tam vidíte vy pozitivního. Já tam vidím spíš dost negativních věcí než pozitivních.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Pane poslanče. Pane poslanče Haasi? (Pan poslanec je zabrán do hovoru.) Je čas!

 

Poslanec Karel Haas: Je čas, pane učiteli. Moc se omlouvám. Hezký večer, dámy a pánové. Já jenom bych chtěl upřesnit tu zavádějící nebo nepřesnou informaci pana kolegy Maška. On uváděl, že až do let 2018-2019 byl systém důchodového pojištění v plusu a že teď došlo k nějakému neočekávanému výkyvu. Pokud se podíváte na data, ať už Ministerstva práce a sociálních věcí, nebo na data Ministerstva financí o hospodaření důchodového účtu nebo systému důchodového pojištění, tak si můžete má slova ověřit. Za 24 let od roku 2000 včetně do roku 2023 včetně byl důchodový účet v České republice v plusu jenom šestkrát, to znamená v šesti letech z 24 let. To celkové kumulativní negativní saldo po roce 2023 se dostalo do výše přes půl bilionu korun. To znamená tvrzení, že jsme do let 2018-2019 měli bezproblémový - teď myslím z pohledu ekonomické vyrovnanosti - vývoj systému důchodového pojištění, určitě není pravdivé. Ten problém je dlouhodobý a říkám, to kumulativní saldo po roce 2023, kdy ten propad byl zatím nejhlubší v historii, to bylo přes 70 miliard korun, tak jsme se dostali na načítanou částku někde kolem, teď mě nechytejte, prosím vás, za jednotky miliard, ale někde kolem 560 miliard v minusu za 24 let od nového milénia. Tak jenom bych prosil v té argumentaci používat opravdu objektivní fakta. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Paní předsedkyně Schillerová, připraví se pan poslanec Nacher, poté pan vicepremiér Jurečka.

 

Poslankyně Alena Schillerová: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Pane poslanče Kohajdo, prostřednictvím pana místopředsedy, co hospodářský růst? Proč nerosteme jak Polsko o 10 %? Měli bychom plus 200 miliard korun na příjmové straně. Nemusíte tady dělat takovéto majstrštyky! Šedá ekonomika. Nevytahujte jenom EET. I když nejcitovanější český ekonom Tomáš Hrdlička - doufám, že to je křestní jméno říkám správně - to odhaduje ještě mnohem víc, jak my, říká 20 až 30 miliard, ale v šedé ekonomice máme 10 % HDP. A tak bych mohla pokračovat. Takže prosím, nezužujte to. A když už tedy určitě na mě půjdete reagovat, nebo možná pan vicepremiér, zkuste nám tedy tady odcitovat z těch vašich podkladů, jaký ten přínos pro státní rozpočet to bude. Do roku 2030 jsou karty rozdané. To se asi shodneme. A pak tam máte tabulku, která hovoří o přínosech od roku 2050, necelých 170 miliard. To je pecka. My víme, jaké bude HDP v roce 2050? My víme - a prosím, nezesměšňujte, prostřednictvím pana místopředsedy, názory mého ctěného kolegy Patrika Nachera. Já jsem řekla něco podobného ve svém projevu, pokud jste mě poslouchal. Ano, může se stát, že bude úplně jinak vypadat trh práce. Copak vy víte? Vy víte prostě, jak to bude v roce 2050? Ale řekněte nám po roce, my jsme to dneska řešili několik hodin ráno na klubu, řekněte nám, tak do roku 2030 je to dáno, i když to zpomalení valorizací samozřejmě jste do toho vetknuli, a pak nám řekněte, jak to bude 2031, 2032, 2033, 2034. Jak to bude, ty přínosy? Proč máte tabulku až od roku 2050 plnou nějakých hausnumer? Víte, kolik bude vlád tady do roku 2050? Šest. Děkuji své ctěné kolegyni Janě Pastuchové, prostřednictvím pana místopředsedy. Tak nás tady prosím, prosím, nelakujte narůžovo. To jsem velmi zdvořilá. Děkuji vám.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Pan poslanec Nacher.

 

Poslanec Patrik Nacher: Já také, vaším prostřednictvím, budu reagovat na kolegu Kohajdu. On je to souběh různých věcí, jak už tady bylo řečeno. EET jste zrušili. I proti těm, vůči kterým jste to bránili. Vám ti hospodští tady říkali, ať jim to necháte aspoň dobrovolně. Ne! Vy jste to zrušili, protože to byla vaše politická vlajka. A pořád říkáte, že nevíte kolik. Chodíte do hospod, všude cash only, deset dvanáct miliard. Kolik to může být? To je jedno. Máme tady šedou ekonomiku. Ta narostla. Tady je graf. My jsme jediná země, která se nedostala na předcovidovou úroveň. Tak tam přičtěte ten ekonomický růst v průměru, řekněme mezi roky 2019 a 2024 plus 6 %. Tak si to spočtěte. To jsou další prostředky. Takže ty prostředky prostě na té příjmové stránce, vy jste na to úplně rezignovali, ale úplně! A řeknete 12 miliard, to nehraje roli. Ale to musíte kumulativně. Tady je to 12, ekonomický růst 20 nebo 30 a už jste někde jinde. A pak samozřejmě musíte započíst ty cykly. Když jsou cykly u toho rození dětí, jak říkal pan ministr, tak jsou cykly i to, že někdy je ten důchodový účet v uvozovkách v deficitu. A v roce 2018 a 2019 byl zase v plusu.

A pokud jde o to zesměšňování, já jsem to takhle neřekl, pane kolego, že roboti budou pracovat za lidi. To je blbost, co jste tady řekl. Já jsem říkal, že vy nemůžete vědět, co se bude dít za 25 let vzhledem k tomu, jak se vyvíjí technologie, že může dojít k automatizaci, k robotizaci, že dokonce potom třeba se ani nebude vyplácet, aby lidé nad 60 let třeba pracovali, protože se to prostě bude řešit jiným způsobem. Vy máte absurdní pohled na život. Vy nevíte, jak se bude vyvíjet inflace příští měsíc, ale dokonale víte, jak se bude vyvíjet důchodový systém, trh práce za 25 let. Vždyť je to úplně směšné! (Potlesk poslanců hnutí ANO 2011.)

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: A nyní pan vicepremiér.

 

Místopředseda vlády, ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Já si dovolím reagovat na Patrika Nachera. Samozřejmě, že celou řadu věcí neví nevíme. Ale to, že do roku 2050 se nám už žádné děti nepromítnou, které by vstoupily nově na pracovní trh nad rámec predikce na základě porodnosti, která už je skutečným stavem, tak to víme. To víme. Ty, které se nenarodily, na ten trh do roku 2050 nepřijdou. Ty, které by se i teď nakrásně začaly rodit v daleko větším měřítku, což bychom si všichni přáli, tak nám přijdou na pracovní trh až kolem roku 2050. Do té doby se výrazně budeme propadat v tom systému příjmů a výdajů toho systému. A argumentovat tady rokem 2018, 2019, správně to tady říkal můj předřečník, že zhruba od roku 1996 ta bilance je víc jak 500 miliard v minusu. A kdyby se náhodou ukázalo, že tady bude nějaká okolnost, která to výrazně zlepší, vždycky pro každou vládu bude jednodušší přijít a říct, můžeme v něčem rozvolnit a v něčem můžeme přidat. Ale všechna relevantní data, která teď máme my, říká je OECD, říkají je orgány Komise EU, říká je celá řada renomovaných řekněme organizací, nejenom Ministerstvo práce a sociálních věcí, nejenom Ministerstvo financí, tak nám poměrně jasně říkají, že po roce 2030 ty deficity mezi příjmy a výdaji poletí zásadním způsobem do větších schodků, než jsme viděli v loňském roce. Do toho narůstající výdaje na sociální a zdravotní. Vždyť to si přece každý musí reálně poskládat tahle skutečná data, která už se zásadně nezmění. A kdyby se náhodou dramaticky stalo, že třeba přijde víc lidí třeba ještě z Ukrajiny, tak ano, může to být ku prospěchu, ale na to nemůžeme sázet, když vidíme ten problém.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Paní poslankyně Babišová, připraví se paní místopředsedkyně Richterová, poté paní poslankyně Zajíčková.

 

Poslankyně Andrea Babišová: Děkuji, pane předsedající. Já bych chtěla reagovat na svoji kolegyni Peštovou, vaším prostřednictvím. Ta tady zmiňovala samozřejmě parametry, které jsou uvedeny v této důchodové reformě, s tím, že se nám bude započítávat vlastně prvních 18 let. Chtěla bych podotknout, že jsme si asi zapomněli říct, že dneska máme devítiletou školní docházku, to znamená, že děti vycházejí ne ve 14, ale v 15 letech. A pokud tedy řádně ukončí střední školu, tak by měly končit v 19 nebo končí v 19 letech. Takže nechápu ten parametr, proč to tedy není nastaveno na střední školy, pokud chceme, aby naše samozřejmě nejenom životní úroveň, ale přece jenom inteligence naší mládeže byla na výši. Takže nechápu, proč je to do 18 let a ne do 19.

Co se týče toho, že se nezapočítávají vysoké školy. Chtěla bych říci, že já jsem všechny vysoké školy vystudovala při zaměstnání, kdy jsem chodila na třísměnný provoz a doma jsem měla dvě malé děti. Nikdy v životě bych to takhle dělat nechtěla a říkám to proto, že si myslím, že dnes mladí lidé budou volit. Budou volit, aby měli vysokou školu, to znamená, že budou muset u toho pracovat, protože aby si odbyli svých čtyřicet let, které budou muset splnit jako odpracovaných, tak musí nastoupit ihned po střední škole a vysoké školy budou studovat při zaměstnání, což je další parametr, proč si nepořizovat děti.

Děkuji. (Potlesk v levé části jednacího sálu.)

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji a poprosím paní místopředsedkyni.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuju za slovo. Tak, ve velice pozitivním duchu, protože je samozřejmě potřeba si to znovu říct všechno. Tady se teď vedla v několika faktických poznámkách ta debata o studiu, o studentech. Tak velice pozitivně ráda připomenu, že právě v této reformě, a jsem ráda, že jsme to mohli vyjednávat za Piráty, se vrací právě ta náhradní doba studia pro doktorandy, protože právě tahle oblast je strategický cíl naší země, abychom podporovali vědu, výzkum, vysoce vzdělané lidi. A dnes, protože to je speciální stipendium, je to status mimo zaměstnání, tak i když často učí a vlastně de facto pracují na plný úvazek, tak nemají toto započítané právě do nároku na starobní důchod.

Co tímto říkám? Cíleně se snažíme dělat vše pozitivní, co je možné. Už jsem popsala, že tam je ten velmi pozitivní moment pro rodiny s dětmi, ten rodinný fiktivní vyměřovací základ, který znamená, že se rodičům započítá mnohem lepší částka, pokud mají menší než průměrnou mzdu v ekonomice v té době, kdy pečují o své malé děti nebo o někoho blízkého. A zase, to je konkrétní pozitivní věc, co jde dělat.

Ale prosím vás, opravdu v situaci, kdy ještě v roce 2019 vaše paní ministryně financí říkala, že - a cituji - zpráva mluví o zvýšení důchodového věku. I toto jednoduché opatření by mělo zásadní pozitivní vliv na udržitelnost systému. Snížilo by výdaje státního rozpočtu o 1,6 procenta HDP, tedy zhruba 90 miliard korun ročně. Toto říkala, na toto upozorňovala paní ministryně financí Alena Schillerová v srpnu 2019. Tak je prosím vhodné, abychom si tady nezastírali to, že vy prostě jenom oponujete něco, kde víte, že to je bohužel nezbytné.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji a nyní poprosím paní poslankyni Zajíčkovou, poté pan poslanec Mašek, připraví se pan poslanec Kohajda.

 

Poslankyně Renáta Zajíčková: Tak dobrý večer všem kolegům a kolegyním, musím reagovat tady na dvě myšlenky, které tady zazněly od předřečníků. První moje reakce bude na kolegu Nachera, prostřednictvím vás, pane předsedající, který tady velmi často opakuje, že naše vláda buduje a prohlubuje propasti mezi generacemi. Tak já přesně opačný mám na tuhle věc názor. Myslím si, že ty prohlubně, ty propasti budujete především vy svými výroky. A to, že vy říkáte, že tady nemyslíme na seniory současné, tak já bych jenom chtěla říct, že letošní rozpočet pro důchodový systém je navýšen oproti minulému roku o 17 procent. Každá třetí koruna, která je vydávána z veřejného rozpočtu, je na důchodový systém. Takže v tom rozpočtu, který Česká republika má, je vlastně 30 procent na seniory.

Pak bych tady chtěla zareagovat na to, že vlastně tady zaznělo, že současná vláda nepodporuje rodiny, že nemá žádnou prorodinnou politiku a podobně. Je pravdou, že dnešní mladé rodiny mají jiné nároky na bydlení, na vůbec životní styl. Prostě to, co stačilo našim dědečkům, možná i nám, dneska nestačí. Ale chtěla bych tady připomenout v této souvislosti zprávu Nejvyššího kontrolního úřadu z roku 2023, která jednoznačně říká, že mezi lety 2016 a 2021 bylo na podporu bydlení vydáno zhruba 13 miliard, ale že to vlastně nepřineslo vůbec žádný efekt, že se prostě podpora bydlení ukazovala jako nedostatečná, že vlastně ten vliv na trh s byty byl úplně marginální. A to prosím byla vláda hnutí ANO.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Poprosím pana poslance Maška, poté vystoupí pan poslanec Kohajda a poté pan vicepremiér Jurečka, paní poslankyně Peštová a další. Prosím.

 

Poslanec Jiří Mašek: Pane předsedající, děkuji za slovo. Já bych ob deset předřečníků na pana kolegu Haase, protože on má rád čísla, já mám rád čísla. Takže já jsem nemluvil o kumulativním deficitu, já jsem mluvil o konkrétních deficitech v konkrétních letech anebo přebytcích v konkrétních letech, takže přebytek v roce 2018 byl 18,6 miliardy v tom roce, v roce 2019 to bylo 16,4 a v postcovidovém roku 2021 jsme to předávali ještě s přebytkem 2,26 miliardy. Já tady nechci mluvit o kumulativním deficitu za předchozích vlád, ve kterých jsme my třeba nebyli. Takže to je jedna z věcí.

Já už jsem to tady říkal, my se pořád bavíme, kde to ušetřit a pětikoalice se prostě z nějakého důvodu soustředila na důchodce. Už jsme tady opakovaně i ostatní říkali:pojďte zvyšovat výkonnost ekonomiky, pojďte líp vybírat daně, pojďte dělat další věci, pojďte dělat úspory, máme asi 480 tisíc úředníků. Holedbali jste se, jak ty počty snížíme. Nesnižujeme, já to budu říkat ve svém příspěvku. Ve statutárním městě Hradec Králové jsme teď měli na zastupitelstvu plus 13 úředníků navíc a prostě je to všude. Takže nedaří se té vládě v těch oblastech, kde by se jí dařit mělo, a prostě sahá na důchodce. Přitom je to na základě vlastně ojedinělého výkyvu dvou let za sebou, zase ale v důsledku špatné politiky této vlády, hospodářské politiky této vlády, kdy to dopadlo na té inflaci, a ta inflace se potom propočítala do té valorizace, která se zdála veliká, ta valorizace. Ale upozorňuju, zase budeme na 2 procentech. Takže je to výkyv. A vy jste si ten výkyv vzali za to, že prostě se rozhodnete, že to vezmete důchodcům. A já si myslím, že to je jednoznačně špatně.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Nyní pan poslanec Kohajda.

 

Poslanec Michael Kohajda: Tak děkuji, pane předsedající. Samozřejmě na tu košatou diskusi musím zareagovat. Pokud tady někdo řekne, že máme 450 tisíc úředníků, no tak to není pravda. Máme 450 až 470 tisíc státních zaměstnanců. Naprostá většina jsou to učitelé, hasiči, policisté a tak dále. Těch úředníků je, a teď mě možná doplní pan ministr, protože to ví lépe, kolem 70 tisíc. To znamená, to je zásadní rozdíl: 450 a 70 tisíc, pokud se tady bavíme o faktech.

Ale já jsem samozřejmě přišel reagovat tady na ctěnou kolegyni, paní předsedkyni Schillerovou, vaším prostřednictvím, pane místopředsedo, s tím, že samozřejmě udělejme to růstem HDP. Za prvé my potřebujeme systémové stálé řešení. Nevím, který stát systémově stále roste v HDP. Žádný, protože je to navázáno na ekonomický cyklus. A teď o kolik bychom museli růst? Já samozřejmě jsem si to tam zkoušel spočítat, vyhledat. Neříkám, že je to úplně přesné, ale 1 procento HDP obvykle v maximální variantě navyšuje výnosy na daních o 1,2 procenta. Pokud jsme za minulý rok měli daňové výnosy kumulativně 1 630 miliard, v takovém případě jedno procentní HDP nám vzroste na těch výnosech nebo způsobí vzrůst 16,3 miliardy. Pokud minulý rok důchodový schodek byl 72,8 miliardy, tak abychom to vůbec vynulovali, tak musíme mít růst 4,46 procenta. A to jsme na začátku, ale my mluvíme o situaci, kdy schodek důchodového účtu může být čtyři až pět procent hrubého domácího produktu. V takovém případě by ten růst musel být jaký? Někteří ekonomové říkají, že ten setrvalý růst by musel být přes 8 procent. Růst přes 8 procent HDP nemá nikdo.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Pan vicepremiér Jurečka, poté paní poslankyně Peštová.

 

Místopředseda vlády, ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Děkuji. Tak krátce. Mně přijde, že už tady opravdu se jako míchá několik témat. Jako obviňovat naši vládu z toho, že v Hradci Králové zvýší počty úředníků, mi tedy přijde jako už úplně jako jiný vesmír.

Můžete mi říct, pane kolego, jak máme my ovlivnit počet úředníků v Hradci Králové?

Já jsem to nepochopil. Tak já jenom chci říct, že počet úředníků je teď těch státních, nepočítáme učitele, hasiče, vojáky, ale státních úředníků 73 500. Vrátili jsme to na hodnotu, která byla před rokem 2015 od. Té doby ten počet setrvale rostl i za vlády Andreje Babiše ten počet byl větší, než je dnes, a my jsme ty počty seškrtali a budeme ještě seškrtávat. Náš cíl je minus 10 % úředníků. Tak tohle je jako mimo běžné téma k důchodové reformě. Malá ochutnávka, jak ta debata probíhá.

Ale teď smrtelně vážně, vrátím se k těm lidem, kteří jsou důchodového věku, respektive předdůchodového věku. Už dneska v tom systému podporovaných zkrácených úvazků pamatujeme na lidi 55 let věku plus. Díváme se ještě na nástroje, jakým způsobem podpořit zaměstnávání lidí, kteří jsou 60 let plus věku, například v rámci sociálního integračního podniku. Na tuhle kategorii lidí opět pamatujeme zvýhodnění zaměstnání těchto lidí. Ten tisk budeme projednávat taky za pár týdnů tady ve druhém čtení. To znamená, soustředíme se na to, ale rozhodně to teď nevypadá, pokud se nestane úplně nějaká nepředvídatelná situace, tak na příští roky, že by náš trh práce se tak výrazně změnil, že by po těchto lidech nebyla na pracovním trhu poptávka.

A na úřadech práce se snažíme dělat i maximum pro to, abychom tyto lidi dobře rekvalifikovali, abychom je na to připravovali. Ne v 60, tady paní kolegy se drží za hlavu, ale třeba ve 40 v 50, v 55 letech, protože ten trh práce si to bude do budoucna vyžadovat. Ano, ne každý to vždycky zvládne, ne každý třeba v oblasti digitálu, ale úkolem naším je vytvářet podmínky pro nastavení dobrého celoživotního vzdělávání. Doba se změnila, s jednou školou si nevystačíme celý život.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Paní poslankyně Peštová. Poté paní předsedkyně Schillerová, paní místopředsedkyně Richterová a další.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji za slovo. Já bych chtěla zareagovat na paní poslankyni Richterovou, prostřednictvím vás. Vy tady říkáte, že jako Piráti jste se zasloužili o to, aby se započítávalo PhD., to znamená doktorand. Já jsem si ten doktorand dělala při práci. A chodila jsem do práce. A víte, já spíš jsem proto, aby se započítávala ta vysoká škola, než aby se mi započítával ten doktorand. Já chápu, že tam bojujete za pár, to je opravdu mizivé procento lidí, co zůstává na vysoké škole a nejde do té praxe. Já jsem do té praxe šla a ten, pokud jsem si chtěla rozšířit to vzdělání, anebo respektive tu vědeckou činnost, tak jsem si toho doktoranda udělala. A dělala jsem ho při zaměstnání. Tak nevidím důvod, proč by oni do té práce nemohli jít taky, jako jsem šla do té práce, ale tu vysokou školu bych prosím, kdyby se aspoň ta vysoká škola započítávala.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji, paní předsedkyně Schillerová.

 

Poslankyně Alena Schillerová: Ach jo. Tak, pane poslanče Kohajdo, prostřednictvím pana místopředsedy, já jsem o tom mluvila v projevu, ale já to ráda zopakuji, doufám, že mi ty dvě minuty budou stačit, když tak se přihlásím znovu. Ano, žádná důchodová reforma se nedá dělat bez příjmů, bez dodatečných příjmů. My jsme tady hovořili o, já jsem hovořila ve svém projevu, takže nevytrhávejte vždycky jednu část, hovořila jsem o tom, že by se měl vybudovat ten pilíř, říkejte mu třetí, jakýkoliv, strategických investic, notabene tato vláda, vaše vláda, to má v inovovaném programovém prohlášení vlády. Kde ho máte? Kde je? Když to tam máte?

Další věc, zatraktivnit penzijní připojištění. Další věc, zaměstnanecká forma spoření. A samozřejmě k tomu hospodářský růst a boj se šedou ekonomikou. A teď znovu. Vydáváme na důchody necelých 8 % HDP. Ke konci roku 2023 - dneska jsme se na to dívali na klubu - to bylo 7,7, pokud se nemýlím. Průměr zemí OECD je stejný. V roce myslím 2050 tam dojde k tomu peaku nebo 2045, až začnou odcházet Husákovy děti do penze a dostane se do peaku, kdy budeme vydávat 11,5 % HDP. Země jako Rakousko, Francie, Itálie, teď mám to někde na stole, jsou další, už dnes vydávají víc! Tak, jak to dělají? A ten peak vlastně bude trvat nějakých 20 let, možná plus minus. To znamená, my bychom to zvládli při trvalém růstu 2 % HDP. Takže nevytrhněte si vždycky něco, co se vám hodí. A spíš tedy zkuste, když budete tak laskav, odpovídat na moje otázky. Kde máte ty přínosy po letech? Kdy, jak jste k tomu dospěli? Děkuju. (Potlesk z lavic ANO.)

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Paní poslankyně, paní místopředsedkyně Richterová. Připraví se pan poslanec Nacher, poté paní poslankyně Ožanová, následovat bude pan poslanec Mašek, paní poslankyně Babišová a tak dále.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Krásný večer. Znova ta fakta. Protože jsme v situaci, kterou vy jste všichni dobře znali. Byla to první bod programového prohlášení vlády hnutí ANO. Důchodová reforma. Nestalo se nic, nicméně ta fakta, že nyní máme zhruba tři pracující na jednoho seniora, důchodový systém je průtokový ohřívač, do budoucna to budou dva pracující na jednoho seniora. Bude to prostě obrovská výzva. To je samozřejmě nějaká pravděpodobnost, ale velice, velice hraničící s jistotou, že to bude takto veliká výzva. Tak tuto situaci jste nepopírali. A nyní se tady máme zabředávat do nějaké zcela marginální debaty o době vysokoškolského studia, když to platí od roku 2010? Nyní se obracím na paní poslankyni Peštovou. A pokud hnutí ANO tak strašně vadilo, že se ta doba vysokoškolského studia nezapočítává do té doby nároku, tak mělo osm let na to to změnit. Osm let od té doby, co to bylo zavedeno, pak bylo ve vládě. Platí to od roku 2010 a my teď tuto přísnou podmínku zmírňujeme, protože chceme ukázat, že nám záleží na tom, aby ti doktorandi, kteří se věnují plně vědě a výzkumu, měli taky šanci vidět, že jsou bráni vážně. A to, že při řadě těch výzkumných aktivit není možné to skloubit s běžným zaměstnáním, to je taky pravda. Jsou prostě rozdílné druhy toho vědeckovýzkumného zaměření.

Druhá věc. Máme tam i věci jako sdílený vlastně vyměřovací základ pro manžele. Prostě něco, co umožní férovější rozložení pro toho muže a ženu. Máme tam, o tom jsem už mluvila, strašně důležitou věc pro to ocenění za dobu výchovy těch malých dětí, anebo za dobu péče o závislou osobu. To jsou všecko důležité věci z hlediska nespravedlností, co se jinak v tom důchodovém systému páchaly. Chci zdůraznit, že tohle prostě by měl každý vědět, že to v té reformě taky je. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Pan poslanec Nacher.

 

Poslanec Patrik Nacher: Tak děkuji. Já postupně. Já mám pocit, že ta debata jde úplně jakoby, my se neposloucháme. Vy vždycky, když už nevíte, co by, tak vytáhnete, co hnutí ANO řeklo před 10 lety, před 15 lety, před osmi lety. Vy nejste schopni dodržet ani to, co jste říkali v jednom volebním období. Před rokem a půl opakovaně premiér řekl, že nebudete sahat na věk odchodu do důchodu. Řekl to. Co se za ten rok a půl změnilo? Nic! Žádné volby nebyly, válka na Ukrajině už dávno běžela. Takže nic. Vy jste říkali, že nebudete zvyšovat daně, zvyšujete, zvýšili jste, dokonce jste kvůli tomu změnili vládní programové prohlášení. Tak nám to přestaňte říkat, co my jsme řekli před sedmi lety, když vy nejste schopni udržet myšlenku týden nebo měsíc! To je jedna věc. (Poslanci ANO souhlasně tleskají.)

A ta druhá, vy nás obviňujete třeba v souvislosti s migrací ze strašení. A vy tady neděláte poslední dva roky nic jiného. Vy furt strašíte. Zadlužováním - přitom jsme jedna z nejméně zadlužených zemí. Teď ty důchody. Já mám tady čísla, kolik dávají státy na důchody. Podíl, my jsme pod osmi procenty a za posledních deset let to tak osciluje kolem těch 8 %, tak se podívejte na ta čísla. Země vyspělejší než my, vyspělejší, ale zadluženější, tak ty dávají na ty důchody víc a určitě to takhle neřeší, jak to řešíte vy. Vy furt jenom takhle strašíte, ale obviňujete ze strašení nás. Tak když jsme na tom tak tragicky, že musíte zvyšovat daně, musíte permanentně sahat na ty důchody, tak proč kupujete nejdražší letadla na světě? Proč to tedy kupuje, když jsme na tom tak tragicky? To prostě nejde dohromady, to strašení, jak jsme na tom prabídně, a potom tyhle ty vaše nákupy.

Jinak to, že my to kritizujeme, neznamená, to je manipulace, to je komunikační manipulace, že nechceme dělat nic. Pozor, jo, vy jenom to zamlčujete, ty naše nápady a návrhy. (Poslanci ANO tleskají.)

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. A nyní poprosím paní poslankyni Ožanovou, připraví se pan poslanec Mašek. Využiji času a přečtu omluvu. Pan ministr Výborný od 22 z pracovních důvodů. A nyní už máte slovo, paní poslankyně.

 

Poslankyně Zuzana Ožanová: Děkuji. Vážený pane místopředsedo, po dlouhé době jsem si dovolila i já přihlásit s faktickou poznámkou. No, já se přiznám, že jsem poslouchala představitele Pirátů, jak pana předsedu Michálka, (tak) i paní místopředsedkyni Sněmovny, vaším prostřednictvím, a oba dva uváděli jednu věc - počítali počet pracujících na jednoho seniora. Mě by zajímalo, zda někdo spočítal počet pracujících na jednoho zdravého člověka, který dlouhodobě pobírá dávky ve věku 40 let - kolik (na) takového člověka, kolik pracujících na člověka, kterému se nechce pracovat, je zcela zdravý a my ho platíme? Na to nepočítáte, počítáte stále jenom na seniory! Zkuste se podívat na tyto další věci.

Ministerstvo údajně připravuje superdávku, chce, aby se nezneužívaly dávky - souhlasím, je dobré řešit nezneužívání dávek - ale proč předtím, než začnete řešit zneužívání dávek, řešíte seniory, tu zranitelnější část obyvatel - ne ty zdravé lidi, kterým se některým nechce do práce? To mi, prosím vás, na tom vadí. Pořád se bavíte jenom - my platíme seniory, seniory. Ale my neplatíme jenom seniory, my platíme i těm, kterým se do práce prostě nechce a ještě se tím chlubí, že je to výborné. Už vám někdo do očí řekl - jdi do práce, ať mám na dávky? Vám ne - mně se to stalo. Zkuste se vžít do mé kůže. A tady budete (říkat?), že moji rodiče nemají nárok na to, aby si normálně užili důchod? Celý život pracovali a odváděli do sociálního pojištění, nešli do předčasného důchodu - a prostě, co za to? Víte, jaké jsou nůžky u těch 80+? Víte, jaké mají důchodci v tomto věku důchody? Zkuste se na to podívat.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Přeji hezký večer, přebírám řízení schůze a budeme pokračovat faktickými poznámkami. Pan poslanec Mašek, poté pan ministr Jurečka. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jiří Mašek: Děkuji za slovo. K panu poslanci Kohajdovi. Děkuji za upozornění o těch státních úřednících, já jsem se tam u těch 480 tisíc státních zaměstnanců přeřekl a skutečně, 80 tisíc úředníků. A na pana ministra - bych chtěl odpovědět, proč jsem uvedl ten Hradec Králové. Já jsem to uvedl jako příklad, že ať chceme, nebo nechceme, ať to deklarujeme, nebo nedeklarujeme, tak úředníků spíše přibývá, jo? A já jsem to uvedl jako konkrétní poznatek z posledního zastupitelstva, kde ve vedení města je obdobná koalice, jako je pětikoalice, a tam jsme o tom poměrně hodně diskutovali jako o dalších zbytečných - zbytných nákladech. A vlastně to, že deklarace o tom, že se počty úředníků budou snižovat, že v podstatě neplatí ani třeba v některých městech nebo v některých krajích - a neplatí asi těch 10 % ani na těch ministerstvech. Nebo pokud mně ty informace nějaké k tomu řeknete, upřesňující. Já jsem to tady říkal jako příklad možných úspor, těch úspor je celá řada, jsou to i některé zbytné nákupy - opět se vrátím k těm F-pětatřicítkám. Je to v průměru výdaj 10 miliard korun každoročně až do roku 2035 plus paralelní výdaje na budování infrastruktury. Víme všichni, že by to šlo zařídit jiným způsobem, prodloužit pronájmy gripenů, nákup levnějších letadel, nicméně jeden ze zásadních požadavků, možnost nést atomové zbraně, který tady zdůraznila i paní ministryně obrany, tak si myslím, že byl jeden z těch rozhodujících požadavků. Takže všechno nakonec v podstatě zbývá na ty důchodce a my bychom to mohli seskládat - zmíněné EET, lepší výběr daní, kde se uvažuje až o 10 % nedovýběru daní díky šedé ekonomice, zlepšení výkonu ekonomiky, prostě vláda má v rukou řadu nástrojů, kterými může situaci zlepšit.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane poslanče. Nyní s faktickou poznámkou je přihlášen pan ministr Jurečka, poté pan poslanec Kohajda. Prosím, pane ministře, máte slovo.

 

Místopředseda vlády, ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Já bych si dovolil zareagovat, vrátit to k té debatě ještě, jakým způsobem se třeba i vyspělé ekonomiky vypořádávají s problémy v rámci důchodového systému u průběžného pilíře. Když se podíváme prakticky na všechny země vyspělé Evropy, ať už na západ, na jih nebo výrazně na sever, tak v zásadě všechny - buďto v posledních několika málo letech udělaly důchodovou reformu, jejich hranice věku odchodu do důchodu se pohybuje v intervalu 66 až 70 let, nebo ty země - to je pravda, je to veřejně dohledatelný zdroj, doporučuji se na to podívat - a to stejné, když se podíváme i na země, které dneska důchodovou reformu projednávají, tak v zásadě baví se o nastavení hranice věku odchodu do důchodu na dobu dožití. To znamená, je to i jedno z doporučení, které je ze strany OECD.

Pokud se podíváme na otázku České republiky a podílu šedé ekonomiky, jsme v nějakém průměru, to znamená, nejsme země, která by v tomto vybočovala - jsou země, které mají daleko větší problémy s tímto - my jsme země, která, když se podíváme (na) země, které jsou před námi, řekněme, v tom lepším srovnání, tak jsou to země - třeba jako je Rakousko, těsně blízko nás je Německo, ale jsou země, které jsou zase ze západní Evropy, které mají podíl šedé ekonomiky vyšší než my. Takže neříkám, že se tomu nemáme věnovat, určitě máme hledat cesty, jak to eliminovat. Není tady jediný nástroj jako je EET. Je tady debata o tom, jakým způsobem podporovat například elektronický platební styk a tak dále, a to není zdaleka jenom o EET, to chci říci. Otázka cash only není otázka jenom EET.

A k té otázce ještě, která tady zaznívá. Já se vrátím ještě znovu k důchodcům - už se nevrátím, posledních šest sekund, tak to si nechám na příště.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane ministře. Nyní s faktickou poznámkou vystoupí pan poslanec Michael Kohajda, poté paní poslankyně Hanzlíková. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Michael Kohajda: Děkuji, paní předsedající. Je to dnes moje poslední faktická poznámka, protože vidím, že je přihlášena spousta kolegů, a myslím si, že by měli také vystoupit se svými příspěvky. Já jenom chci zareagovat na tři jednoduché věci. První je - a bohužel paní předsedkyně Schillerová právě odcházela - to porovnávání, jak jsem mluvil po obědě. Ta čísla, která říkala, právě směšují čisté a hrubé výdaje z veřejných prostředků na důchody. Bylo by lepší porovnávat ty čisté a samozřejmě by bylo dobré - kromě států, které dávají vyšší objem výdajů na důchodový systém z veřejných prostředků - citovat i ty nižší. Irsko dává dvě celé - zhruba - šest, Holandsko v čistých číslech 4,2. Takže bych taky mohl říkat, že vlastně my už teď dáváme dvakrát tolik co Holandsko? A to Holandsko je přece bohatá země. Tak jak je to možné, že my dáváme dvakrát tolik z veřejných zdrojů než Holanďani? Právě proto, protože mají fungující třetí pilíř. A to je ten problém.

Rovnou mě navádíte tím, že druhý pilíř, ten, který tady byl zmiňován, teď paní předsedkyně říkala třetí pilíř - samozřejmě můžeme debatovat o tom, jestli by se do nějakého takového pilíře neměly dávat státní investice a tak. Ale na druhou stranu, není jednodušší použít to, že si my jako stát půjčíme přes státní dluhopis do těch fondů účastnických, kde si šetří peníze na postproduktivní věk lidé, tak (z těch?) peněz si (?) ty dluhopisy koupí? Vždyť to je standardní proces, přece není potřeba nastavovat nějaký jiný zdroj.

A co se týká - poslední moje poznámky - vytváření dluhů. No, samozřejmě v příštím roce máme dluhovou službu cirka za 100 miliard korun. To by stačilo, každému důchodci by vyšlo, že bychom přidali 41 tisíc korun (Předsedající: Čas.) na důchodu, kdybychom nemuseli těch 100 miliard zaplatit.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Nyní je přihlášena paní poslankyně Hanzlíková, připraví se paní poslankyně Marie Jílková. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Jana Hanzlíková: Děkuji za slovo. Já bych asi v prvé řadě zareagovala na pana ministra, kdy tady hovořil o lidech v předdůchodovém věku v souvislosti s jejich uplatněním na trhu práce. A on tady zmínil, že ve 40 letech přece není problém se rekvalifikovat. Ale my tady přece nemluvíme o lidech ve 40 letech, protože ti asi jakoby málokdy jsou nějakým způsobem donuceni kvůli tomu, že už nezvládají pracovní aktivitu, měnit práci. My tady mluvíme o lidech, kterým bude třeba 60 let. Takže tam už tedy za mě ten problém s rekvalifikacemi je.

A já jsem tady ve svém příspěvku zmiňovala, že už teď, kdy vlastně odchází třeba ženy s dětmi relativně v nižším věku, tak přesto už ti lidé, a to už od 55 let, mají na trhu práce problém, a úřady práce tedy si s tím úplně rady nevědí.

Já nevím, jestli hovoříte s těmi lidmi a vy vidíte ty problémy, jo, protože v podstatě tím, že se i tak velmi zpřísnily odchody do předčasných důchodů, tak tito lidé jsou nahnáni vlastně do situace, kdy opravdu, pokud už nezvládají pracovní aktivitu, tak nemají žádnou možnost. To je stále o tom, co já tady říkám - sociální náhled. Přece se nemůžou všechny parametry zpřísnit. A to se skutečně u těchhle lidí, těchto ročníků, stalo. Takže to mně přijde, že to je velmi nespravedlivé. A důchodový systém by neměl podporovat takové nespravedlnosti. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, paní poslankyně. Nyní vystoupí s faktickou poznámkou paní poslankyně Marie Jílková, poté paní poslankyně Ožanová. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Marie Jílková: Děkuji za slovo, paní předsedající. Já jsem trochu čekala, až bude po desáté hodině, protože se chci ještě dotknout problematiky porodnosti a plodnosti, a některá témata svádí k tomu, že je lepší je možná komunikovat až po dvaadvacáté hodině. Oni tady povětšinou vystupovali jenom muži k tomuhle tématu a popravdě, tady jsou i ženy, kterých se plodnost taky docela dost týká. Ono se ukazuje, že to jsou především ženy, kdo o tom rozhoduje, jestli další děti budou, nebo nebudou.

Já jsem tady slyšela od kolegyň z opozice to, kolik tomu rodičovství obětovaly. Je to tak. Já vám za to vlastně chci poděkovat, protože to vůbec nebylo lehké. A v době, kdy jsme děti měly, tak jsme tomu fakt obětovaly asi všichni (všechny?) docela dost, ušla nám spousta příležitostí - a vlastně nechci, aby to moje dcery měly úplně stejné. My můžeme dělat kroky pro to, aby to měly o kousek lehčí, aby nemusely úplně tak moc volit mezi kariérou a rodičovstvím, aby si nemusely vybírat, jestli musí zároveň studovat, nebo ne. A chci říct, že kroky v oblasti rodinné politiky tahle vláda dělá.

A je taky dobré se zeptat žen, co potřebují. Ony to říkají. Existuje několik výzkumů z poslední doby, kdy ženy, maminky a potenciální maminky říkají, co by potřebovaly. A ony by potřebovaly víc příležitostí pro to, aby mohly právě tyhle věci zkombinovat. Ale v nějakém systému, kdy nebudou muset být osm hodin matky a osm hodin pracovat. Tam jdeme právě těmi zkrácenými úvazky, tam jdeme tím, že teď prošel vládou zákon o dětských skupinách, který tohleto hlídání, které doplňuje zkrácené úvazky, bude rozšířeno i jinými formami. A tohle jsou věci, které konkrétně tahle vláda dělá.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Paní poslankyně Zuzana Ožanová vystoupí s faktickou poznámkou, poté je přihlášen pan poslanec Nacher. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Zuzana Ožanová: Děkuji. Je ráda navážu, co tahle vláda dělá. Chcete zvyšovat věk odchodu do důchodu. Když moje kolegyně Vildumetzová Mračková u zákona o státní službě v roce 2022 navrhovala zvýšení věkové hranice, kdy musí člověk, který je pod státní službou, ukončit svou práci a již nesmí ji dále vykonávat, tak jste to zabili. (Hlas mimo mikrofon.) Oni (to?) mají do 70 let. Teď navrhujete, že někteří už budou 70 let a 2 měsíce, 3 měsíce. No, co budou tedy dělat, když budou muset skončit na úřadu už v 70, ale do důchodu půjdou až za dva měsíce? To je pošlete na úřad práce?

My jsme tyto argumenty, že někteří lidé jsou schopni pracovat a chtějí pracovat, když je to jejich osobní rozhodnutí, i když je jim 70 a více let - to jste neposlouchali. Týká se to zákona o státní službě, ale týká se to také soudců. Tady jste neslyšeli. Ale najednou zvyšování odchodu věku do důchodu - v pořádku. Tak, prosím vás, proč to nejde ruku v ruce, když ke každému zákonu dáváte v poslední době různé přílepky? Tohleto by zrovna přílepek nebyl. Když chcete zvyšovat věk odchodu do důchodu, proč (?) tyto limity? Třeba Úřad pro jadernou bezpečnost má problém s tím, že ti odborníci, sedmdesátiletí, odejdou a - s prominutím - nemají tolik mladých za ně jako náhradu. Proč jste tam nesouhlasili? Tady chcete zvyšovat věk odchodu do důchodu, ale tam jste nechtěli zvýšit tyto věkové hranice. V tomto jednom volebním období. Já se nevracím do daleké minulosti, já se vracím do roku 2022.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, paní poslankyně. Nyní s faktickou vystoupí pan poslanec Nacher, poté pan poslanec Kubíček. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Patrik Nacher: Děkuji, paní místopředsedkyně. No, já navážu na kolegyni Zuzanu Ožanovou. Vy jste skutečně taková koalice rozporů. Mě na to přivedl pan poslanec Kohajda, který - doufám, že ještě bude reagovat, byť řekl, že ne, ohledně třetího pilíře. No, vy zároveň po lidech chcete, aby si spořili - a to bylo to zvýšení té motivace - to jsem ocenil, to jsme podpořili - ale zároveň vy děláte všechno pro to, aby lidé dlouhodobým produktům, u kterých stát se nějakým způsobem na tom podílí, ať už příspěvkem, nebo tím, že se to dá odečíst z daní, tak vy ty lidi znejisťujete tím, že měníte pravidla uprostřed. My to napadáme dvakrát u Ústavního soudu, stavební spoření po 30 letech, produkt, vy úplně zničíte a u penzijního připojištění jste to udělali u lidí pobírajících důchod, že jste už u běžících smluv změnili pravidla. Ty lidi jste tam zamkli, nemůžou odejít, protože když odejdou, tak přijdou o státní příspěvek i zpětně, takže tam musí setrvat. Jednoznačně útok na spotřebitele, na možnost odejít z toho systému, ale znejistění, ti lidé nebudou věřit dlouhodobým produktům, když vy měníte pravidla - místo, abyste to udělali od nových smluv - to bych pochopil. A vy zároveň po těch lidech chcete, aby si spořili. Proč by to dělali, když nevědí, jestli vy třeba za rok zase nepřijdete s nějakou změnou zpětně? A můžete stokrát říkat, že to je nepřímá retroaktivita. To je ten problém. Takže vy si protiřečíte. Ti lidé nemají potom motivaci spořit do něčeho, u čeho nevědí, jestli za 20 let si na to budou moct sáhnout, anebo vy jim to třeba dodatečně zdaníte. To je ten problém.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Pan poslanec Kubíček s faktickou poznámkou.

 

Poslanec Roman Kubíček: Děkuju za slovo, paní předsedající. K panu poslanci Kohajdovi, vaším prostřednictvím. Pane poslanče, já vás nepovažuji za hloupého, (ale) za velmi chytrého. Vy jste tady použil takzvaný falešný argument, protože oba důchodové systémy, které jste citoval, jsou založeny především na privátních fondech. Tak to je prostě dané. My privátní fondy nemáme a v indexu nákladovosti na fondu jsme druzí, druzí v řadě. Litva má vyšší, 1,5 %, nákladů na vydělanou tisícikorunu a my jsme 1,47. Například to Nizozemí je 0,1 %. A ta otázka další, která je, tak jsou tři pilíře - oni mají tři pilíře. První pilíř je ten průběhový. Druhý pilíř je povinný, který je dobrovolný a povinný, ale když do něj vstoupíte, nemůžete vystoupit. A pouze třetí pilíř je v rámci svého rizika, které já jsem ochoten podstoupit, tak je volný a průběžně udělaný. Takže, prosím, (pojďme?) se bavit o těchto záležitostech.

Já jsem v důchodové komisi byl a fungovalo to tak, že pravice říkala: dáme základní důchod 4 000 a všechno ostatní necháme trhu. Pak byla levice a levice říkala: ne, ne, to vyřešíme progresivním zdaněním v 10 pásmech. Takhle to vždycky bylo. A my se tady dneska dostáváme k jedné věci. My jsme nevyřešili tyto fondy, ale už se mačkáme do toho, abychom zvyšovali odchod do důchodu. A, prosím vás, tahle skupina obyvatel nemůže zaplatit dluhy této vlády.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane poslanče. Nyní s faktickou poznámkou je přihlášena paní místopředsedkyně Olga Richterová a připraví se paní poslankyně Andrea Babišová. Prosím, máte slovo.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Kolegyně, kolegové, opravdu už jenom velice stručně, protože o co jde, je, že my ukončujeme takový ten přístup všechno nebo nic. Tak jako částečné úvazky, které podporují i lidi 55+ slevou pro zaměstnavatele, přispívají k tomu, aby člověk v okamžiku, kdy si říká, že by si přece jenom mohl už dovolit zvolnit pracovní tempo tak, aby měl právě opravdu reálnou možnost například pracovat čtyři dny v týdnu ke konci své pracovní kariéry namísto pěti. To je reálný požadavek, reálná potřeba a je to něco, co jsme už zavedli a co podporujeme.

Stejně tak, co je velice podstatné, je tahle podpora na straně rodičů pečujících o malé děti. Proč já to tady teď říkám? Protože tak jako všechno v životě bývá poměrně dost povlovné (pozvolné?) a postupné, tak určitě je budoucností i pracovního trhu, i toho důchodového věku, že věci budou povlovnější (pozvolnější?) a postupnější, než bývaly - ne, že člověk do posledního okamžiku pracuje na 100 procent a potom jde najednou na nulu.

A to je něco, k čemu my jsme nastavili mantinely. A stejně tak u tématu porodnosti motivace k tomu, aby lidé naplňovali svá přání mít děti, tak tam bych chtěla zase říct, tam je to strašně moc i o tom, aby to nebylo všechno nebo nic v tom vztahu, a zapojování obou partnerů, čili častěji a o něco více mužů, je něco, o čem se taky máme bavit. To je přesně příklad věci, kde už končí období, kdy se výhradně starala v průměru nejvíce žena, a doba, jak se mění, tak se musí změnit přístup úplně ve všech oblastech života, aby to nebylo všechno nebo nic. Pokud by vás to téma zajímalo víc, velice doporučuji takový dotazník na webu ferovadomacnost.cz, kde si člověk o tom může udělat představu, jaké vlastně všechny věci v domácnosti jsou, může si udělat představu, (Předsedající: Čas.) co kteří partneři dělají. Děkuju.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji za dodržení času. Nyní s faktickou poznámkou paní poslankyně Andrea Babišová, poté pan poslanec Kohajda. Prosím, máte slovo, paní poslankyně.

 

Poslankyně Andrea Babišová: Děkuji za slovo, paní předsedající. Já mám jenom dotaz, zda se v této důchodové reformě nezapomnělo na povolání s celoživotním vzděláváním. Mám konkrétně na mysli nelékařské zdravotnické pracovníky, kteří mají za povinnost se celý život vzdělávat, a každá zdravotní sestra, která chce vykonávat funkční místo, tak nejenom to, že musí mít vystudovanou vysokou školu, tak musí samozřejmě po určitém čase vystudovat specializaci, aby mohla postoupit výš, anebo se věnovat danému oboru. Tato specializace trvá dva roky, je to vysoce odborná činnost, kterou samozřejmě dělá při zaměstnání, a myslím si, že pokud tedy máme tady doktorandské studium, které by mohlo být zvýhodněno, tak si myslím, že u zdravotníkům by mělo být to samé. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, paní poslankyně. Nyní pan poslanec Kohajda vystoupí s faktickou poznámkou a připraví se pan poslanec Kasal. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Michael Kohajda: Děkuji, paní předsedající. Vždyť už mě znáte, já už jsem opravdu nechtěl vystupovat, ale pan kolega Nacher mě k tomu přinutil. Co se týká toho argumentačního faulu, ano, máte pravdu, a řekl jsem to úmyslně, protože jsem to přirovnával k tomu, když někdo srovnává hrubé a čisté výdaje na důchodový systém z veřejných rozpočtů, když právě srovnává to, že v některých zemích se příjmy z důchodů ještě daní, a v některých, jako v našem státě, se nedaní, ani se neuvádí pojistné, což se tady stalo předtím, a proto já jsem použil přesně podobné srovnání.

Co se týká druhého pilíře, pojďme o tom debatovat. Já jenom vzpomenu, když se v roce 2013 zaváděl, tak musím se tady pochlubit, já jsem v roce 2012 napsal odborný článek, že jsem napsal, že ten pilíř je špatně nastavený, že nebude fungovat - a on nefungoval. Protože víme, kolik tam celkově nastoupilo lidí, byl to podle mě totální krach. Bylo to právě proto, že vstup byl dobrovolný, protože fungující druhé pilíře mají povinný vstup, ale to spoření je soukromé, (nesrozumitelné), aby to fungovalo. Každopádně - nefungovalo. Tak, jak to bylo nastaveno, tak nefungoval, to znamená, dobrovolný vstup, nelze vystoupit, je příklad nefunkčního systému - a můžu říct, já jsem to říkal, protože to dokonce mám zachyceno ještě před spuštěním od 1. ledna 2013, ten článek vyšel v druhé polovině roku 2012.

A co se týká stavebního spoření, tak tam já bych byl pro to zachování, ale kdyby tam byla účelovost. Ale jestliže my z veřejných peněz, z daní nás všech, podporujeme spoření někoho, kdo většinou má peníze, aby si mohl spořit, to znamená, středně, výšepříjmových skupin, aby pak ty peníze vybral a koupil si za to motorku, tak to není účelové. Pokud bychom to zachovali tvrdě na podporu bytových potřeb, já bych určitě bránil, abychom ty změny nedělali. Ale mně nedává smysl, abychom z veřejných peněz podporovali nákupy zbytného zboží. Děkuju.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane poslanče. Nyní s faktickou vystoupí pan poslanec David Kasal, připraví se paní poslankyně Jana Hanzlíková. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec David Kasal: Paní místopředsedkyně, děkuji za slovo. Vaším prostřednictvím bych chtěl reagovat na paní poslankyni Richterovou. Já, když jsem tady slyšel teď moderní pohled na rodinu - úžasné - já na jednu stranu proti tomu nic nemám, ale chtěl bych vás jenom, paní poslankyně, vaším prostřednictvím, upozornit, že život je bohatší, že jsou rodiny i jinak přemýšlející, než přemýšlíte vy.

A chtěl bych vám říct potom druhou věc, a to je tedy i na vládu, jak to budou dělat, protože ono, když se na něco zvykne, tak se to potom posouvá dál. Takže my třeba ve zdravotnictví už dávno ty zkrácené úvazky používáme, ale pak se dostáváme do situace, že říkáme - my máme málo lékařů. A ono, když si to potom spočtete, tak my máme třeba na konkrétní odbornosti lékařů dost, ale musíte se zeptat, jestli máte dost úvazků. A ono pak najednou zjistíte, že těch úvazků je třeba o 25 % - jsou poloviční úvazky - a 25 % tříčtvrteční, a v tu chvíli už neošetříte pacienty, které máte. A stává se mně, když jsem takhle vycházel 10 let vstříc svým lékařkám, že ony, i když už děti vychovají a už je mají 10, 12 let, tak já tam pořád někdy vidím tu pupeční šňůru ještě nepřetrženou, a v zásadě ony nechtějí pracovat na celý úvazek potom, i když už by mohly. Takže tady by měla být další studie, která by měla pak potvrdit, že pokud ty úvazky budeme takhle dávat úplně všude, tak jestli potom nebudeme mít nedostatek lidí na všech pozicích v celé České republice.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Nyní s faktickou je přihlášena paní poslankyně Jana Hanzlíková, připraví se pan poslanec Nacher. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Jana Hanzlíková: Já děkuji za slovo. A já budu reagovat také na paní místopředsedkyni Richterovou, vaším prostřednictvím. To je sice hezké, že máte pocit, že tedy fungují nějaké částečné nebo jiné flexibilní úvazky, ale já chci jenom upozornit na to, že pro lidi, kteří jsou v předdůchodovém věku, tohle není vůbec výhodné. A někteří, když si potom propočítají asi nějakou předpokládanou výši důchodu, tak si to stejně ani dovolit nemohou, protože přece tyto roky se počítají do důchodu. A vy vlastně tímto návrhem, který dneska projednáváme, ještě to snižujete, ten výpočet, měníte jednotlivé hranice vlastně v neprospěch výpočtu. Takže pro ty lidi skutečně tohleto není řešení.

A mně stále chybí u vašich návrhů sociální dopady. Zajímalo by mě - a už to tady, myslím, někdo z kolegů zmínil - jak vypadá statistika nemocnosti v určitém věku, který se blíží už pak k šedesátce a i více, protože tam, jak jsem říkala, i v zahraničí, kde posunuli věk odchodu do důchodu, tak zároveň první roky, kdy to opravdu sledovali, tak zjistili, že tam je vyšší nemocnost u těchto lidí, úrazy, o kterých jsem mluvila - tak velmi by mě zajímala ta čísla od pana ministra. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Nyní s faktickou je přihlášen pan poslanec Patrik Nacher a připraví se pan poslanec Hendrych. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Patrik Nacher: Děkuji. Já bych chtěl poděkovat panu poslanci Kohajdovi, že opravdu reaguje, odpovídá a že se bavíme věcně. Pokud jde o stavební spoření - ono to vlastně nesouvisí s touhletou novelou - tam já jsem narážel na ten princip, že se musíme nesporně bavit o tom, jak vymyslet druhý pilíř, jak ještě víc zatraktivnit třetí, aby opravdu ti lidé nebyli závislí jenom na průběžném systému. A já jsem na tom ilustroval to, že se to potom jakoby vymýšlí těžko v momentě, kdy vy dva dlouhodobé produkty změníte v rámci nepřímé retroaktivity - to se týkalo stavebního spoření a penzijka u lidí pobírající důchod - a souhlasím s tím, že u stavebka se tam dala udělat některá opatření, například účelovost.

A já jsem k tomu vybízel pana ministra financí, ale vy jste to nechtěli slyšet - to je ten problém. Vy jste to nechtěli slyšet. Vy jste prostě řekli - ušetříme, já nevím, 2 miliardy, ze 2 tisíc uděláme tisíc. Dokonce jste nechtěli slyšet, údajně byl i návrh na Ministerstvu financí, že umožníte lidem z toho systému beztrestně odejít. Ale ani to není možné. To znamená, že v rámci vázací doby člověk tam prostě musí být zamčený šest let, protože jinak přijde zpětně o připsané státní příspěvky, což je spotřebitelsky fakt jako velmi nefér, a u jiných, u soukromých společností, jsme to tady různými změnami - třeba energetického zákona, zákona o ochraně spotřebitele - zamezili. A stát se vlastně v této chvíli chová hůř, než chce po soukromých firmách. To je to, o čem my se bavíme, že - jak vy chcete potom nalákat lidi, aby si spořili, když nevědí, jestli stát znovu nezmění podmínky, uprostřed? O tom se bavme, to je velmi podstatné (Předsedající: Čas.) kritérium. Děkuju.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji za dodržení času. Nyní s faktickou je na řadě pan poslanec Igor Hendrych, připraví se pan poslanec Kolovratník. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Igor Hendrych: Děkuji. Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Dámy a pánové, obracím se prostřednictvím paní místopředsedkyně na pana poslance Kohajdu. Chci se ho zeptat, kde byl, když se schvaloval konsolidační balíček? Protože já jsem tam měl přesně dva pozměňovací návrhy, které řešily, že stavební spoření se zachová, ale bude tam nově účelovost, skutečně, pro stavební spoření, tak, aby to nebylo možno vybrat tak, jak jste uváděl před chvilkou tady vy, pro jakékoli libovolné účely. Já jsem tady měl dva takové pozměňovací návrhy a vy jste před chvilkou říkal, že kdyby to tak bylo, tak byste to podpořil. Tak já se schválně podívám, jak jste konkrétně u těchto dvou pozměňovacích návrhů vy hlasoval. Nevím, myslím si, že už se mi to dneska nepovede, ale to by mě opravdu zajímalo, protože to je tedy velmi, velmi tedy zajímavé, to vaše tvrzení tady. Děkuju.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Zatím jako poslední s faktickou je přihlášen pan poslanec Kolovratník. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Martin Kolovratník: Dobrý večer, děkuji za slovo. Moje vystoupení bude reakce také na paní místopředsedkyni Richterovou. Víte, já, když poslouchám vaše vystoupení, mně opravdu přijde, že máte ve vládní koalici a ve Strakově akademii nějakou infekci a že tam začínáte jako žít v jiném světě, úplně mimo realitu. My jako opozice to často sledujeme u pana premiéra, že si nepřipouští fakta, hovoří o tom, jak zvládli jste energie, ceny, inflaci, že mluví úplně jako o něčem jiném. Stejné symptomy projevoval nedávno Ivan Bartoš při diskusích a argumentech o stavebním zákonu, kde je také všechno skvělé a připravené. A teď se bavíme o důchodech a vy nám tady vyprávíte o moderní rodině a o férové rodině, jak si mají dva lidé nějak mezi sebou dělit domácí činnosti. Prosím, jak to souvisí s důchody a s tím, co vy jako vládní koalice chcete provést seniorům?

Ono je to provázané podle mého názoru úplně jiným způsobem. Nedávno jsme tady na začátku května hovořili o novele zákoníku práce - to jsou ty nápady některých členů vaší koalice, jako podání výpovědí bez důvodu nebo omezení osekání jednotlivých druhů nejnižší zaručené mzdy ve veřejném sektoru, v tom soukromém už ne. Takže paní Richterová tady bude vyvíjet nějaké krásné teorie o nové moderní rodině, aby pak jeden z rodičů byl vyhozen bez udání důvodu? Nezlobte se na mě, fakt žijete mimo realitu. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Mám zde ještě jednu přihlášku k faktické. Pan ministr Jurečka vystoupí nyní. Prosím, máte slovo, pane ministře.

 

Místopředseda vlády, ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Já mám dvě poznámky. Já vím, že už je pozdní hodina, ale zkusme furt být ještě racionální v debatě a argumentovat, i třeba pro ty, kteří se na nás třeba budou dívat nebo dívají, opravdu ve věcné rovině. Jestliže tady padají argumenty, že třeba tady máme lékaře, kteří si potom dodělávají a dělají atestace, a že máme na ně pamatovat z hlediska doby studia, tak jenom si uvědomit, že tihle lidé už to dělají a už jsou zaměstnanci, mají tam pojistné. Tak to dávejme do nějaké reality toho, kdy, kdo, jak si studium, respektive atestace a specializace, doplňuje. Tak to je první poznámka.

Druhá poznámka. Ano, od roku 2010 to vysokoškolské studium tam není. Já si nikdy nepamatuji, a to jsem tady od roku 2013, že by na to téma tady byla debata, že by kdokoliv z vás - a to novela důchodového zákona tady byla otevřena tak asi minimálně pětkrát, šestkrát - že by to jenom navrhl. A ono, když si k tomu připočtete minimálně dobu pojistnou plus tu průměrnou, která dneska kolem 44,5 roku, tak to vám matematicky vychází, že to ani není nutné, abychom tam tu dobu běžného vysokoškolského studia vraceli. Tak tolik jenom trošku jako racionální pohled na tuhle debatu, ti doktorandi už tam logiku potom mají - že (takže?) tam už se dostáváme do nějaké kolizní situace, že se nedopočítáváme k těm 65 rokům.

Druhá poznámka - argumentace zahraničím. Já to zkusím dohledat a dodat v následujících dvou dnech. Ale jenom příklad toho Německa. Je tam - z toho podílu, který vydává německý státní rozpočet v průběžném pilíři na výplaty důchodů - kompletní pojistné, včetně daně. A jenom třeba odvod pojistného na zdravotní pojištění je zhruba necelé 1 % HDP. Já (nesrozumitelné) nechám dopočítat, (nesrozumitelné) podíl na tom, když mi to vyplácíme jako čisté peníze. Tak srovnávat to s těmi zeměmi, které jsou nad námi v tom podílu, ale mají tam plné pojistné a mají tam plnou daň, tak to je prostě srovnávání hrušek a jablek. Děkuju.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane ministře. Vaše vystoupení vyvolalo dvě faktické poznámky - pan poslanec Tomáš Kohoutek, poté pan poslanec Mašek. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Tomáš Kohoutek: Dobrý večer. Vážení, kolegyně, vážený pane ministře, já bych měl jenom takový dotaz. Nejsem odborník na důchodovou reformu, ani na důchody, ale dneska to pozorně se snažím poslouchat, a i ve všech komentářích a ve všech médiích věčně čtu, že by člověk měl být čtvrtinu života v důchodu, uvádí se 21 roků.

A jak (tak?) jsem si schválně zadal, kolik se předpokládá v roce 2050 střední délka života - a uvádí se podle predikce OSN, že to bude 82 roků u mužů a 86 let u žen. Když to vydělím čtyřmi, tak mi vychází, že pokud by měl muž být 20 let nebo 21 let v důchodu, tak by měl jít do důchodu v 61, a pokud žena by měla žít alespoň 21 let v průměru v důchodu, tak by měla jít v pětašedesáti.

Takže mně prostě ta čísla nějak nevychází. Tak jestli by mi na to mohl někdo odpovědět, jak se dopočítalo těch 21 let v důchodu, protože i při těchto predikcích mi to prostě nevychází víc, než že ten člověk by měl jít do důchodu plus minus v pětašedesáti. Děkuju.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane poslanče. Další faktická, ke které je přihlášen pan poslanec Jiří Mašek, připraví se pan poslanec David Kasal. Prosím.

 

Poslanec Jiří Mašek: Děkuji za slovo. K panu ministrovi. Vy jste tady zmínil, pane ministře, že od roku 2010 to nikdo nepřipomínkoval, že tam ta vysoká škola není. Máte pravdu, ale to byla pojistná doba 35 let a ono to nějak vycházelo. A teď je to 40 let? Ne. (Hlas mimo mikrofon.) Já jsem - tak promiňte, tam byl návrh na 40, tak pokud se to nezměnilo, tak tento argument padá - omlouvám se.

A ta druhá věc, která tady teď byla diskutovaná Tomášem Kohoutkem, prostřednictvím paní předsedající. Tomáši, tak mně to taky nevychází, protože tam se počítá s těmi 21,5 rokem (lety) pobírání důchodu - a ono to nesedí, na ty věky dožití je to velice optimistické, že bychom se měli dožívat. Prostě věk odchodu do důchodu třeba 66 + 21,5 v průměru. To opravdu nesedí a tady jsem se chtěl zeptat, kde ta myšlenka zrovna na těch 21,5 roku vznikla a kdo to vypočítal? Takže děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane poslanče. Nyní vystoupí s faktickou poznámkou pan poslanec Vojtko a připraví se pan ministr Jurečka. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Viktor Vojtko: Děkuji za slovo. Já si dovolím reagovat na pana poslance Tomáše Kohoutka, vaším prostřednictvím. No, nestudoval jsem demografii na vysoké škole nějak velmi dopodrobna, ale tak, jak jsem se s těmi čísly seznámil, se tady míchají dvě různá čísla, která - opět - nejsou srovnatelná. Naděje dožití se typicky vyjadřuje pro ty, kteří se čerstvě narodí, to znamená, mají před sebou celý život. To je to číslo, které uvádíte. Ale když už se někdo dožije věku odchodu do důchodu, tak jeho naděje dožití je výrazně vyšší. A to číslo je úplně jiné. A tahle dvě čísla, kdybyste odečetli od sebe, tak vám opravdu vyjde těch 21,5 roku. A je to spočítáno z reálných dat reálných českých důchodců, kteří v důchodu jsou a pobírají ho po průměrnou dobu, v tuto chvíli je to delší než 21,5 roku, z dat České správy sociálního zabezpečení je to někde okolo 23 let, pokud si dobře pamatuji, u starobního důchodu, možná dokonce 24. Takže to je tahle věc. A těch 21,5 vychází přibližně z celkového věku a té čtvrtiny a vlastně i doporučení nějakých předchozích důchodových komisí, které se tímto zabývaly.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Nyní pan ministr Jurečka s faktickou poznámkou, poté paní poslankyně Jana Pastuchová. Prosím, pane ministře, máte slovo.

 

Místopředseda vlády, ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Děkuji. Ono to je úplně prosté a jednoduché. Když se podíváme na výstup Českého statistického úřadu, tak hodnota 21,5 let je očekávaná doba dožití ve věku 65 let v roce 2030.

A doporučuji, když se podíváme na materiál, zprávu demografického vývoje Českého statistického úřadu z prosince 2023, tak tam to je. Takže z těchto zdrojových dat jsme došli k této hodnotě. Děkuju.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane ministře. Nyní vystoupí paní poslankyně Pastuchová s faktickou poznámkou, poté paní poslankyně Ožanová. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Jana Pastuchová: Děkuju, paní místopředsedkyně. Tak já určitě také nejsem demografka, ale jsem zdravotnice, a úplně chápu to, co se ptal tady kolega Tomáš Kohoutek, vaším prostřednictvím, to, že přesně na tyto otázky se nás ptají občané. Když vy říkáte, že naděje - tady je to slovo naděje - dožití 21,5 let, tak já tedy mám to štěstí, že jsem ročník 65 a mě se týká odchod do důchodu v 65, i když také s postihy, ale já tady tedy budu do 86. Do 86 let bych měla dožít ve zdraví, úplně v pohodě, abych si toho důchodu užila. Na toto se ptají občané, a proto se ptal i můj kolega. Já jsem to tedy také brala, že dožití je do 86 let mých ve zdraví úplně v pohodě, abych si toho důchodu užila, tak jako si užívali tedy někteří. Nebo nám to vy vysvětlete. Tak to vysvětlete občanům. Já tomu také nerozumím. Rozumím tomu úplně tak, že jdu v 65 a 21,5 let k tomu dožiju do 86 let plně ve zdraví, a proto si toho důchodu užiji. Běžte se podívat do domovů pro seniory. (Potlesk poslanců hnutí ANO 2011.)

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Nyní paní poslankyně Ožanová je přihlášena k faktické, poté pan poslanec Kasal. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Zuzana Ožanová: Děkuji. Vážená paní místopředsedkyně, já bych chtěla vaším prostřednictvím poděkovat kolegovi poslanci Vojtkovi, protože řekl jednu nádhernou větu, která ve své podstatě vystihuje tu podstatu. Když už se dožije odchodu do důchodu. (Potlesk poslanců hnutí ANO 2011.) Děkuji. Tím je řečeno vše a domnívám se, že není dál o čem diskutovat.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Pan poslanec David Kasal s faktickou poznámkou, poté pan poslanec Hendrych. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec David Kasal: Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Já bych se chtěl obrátit na pana ministra, jak tady argumentoval atestací ve vztahu k tomu započítání. Já si myslím, že to není úplně vhodný příklad, protože atestace u lékařů je v zásadě součástí vzdělávání, která následuje po vysoké škole, a tam samozřejmě ten člověk pracuje. Ale když se budeme bavit o nelékařských zdravotnických oborech, tak tam velmi často nemají jinou možnost, než že je jim doporučeno, aby si zvýšili kvalifikaci. Tím tedy mají možnost zvýšit si finanční přínos, který se samozřejmě potom objeví i v tom důchodu, ale pokud si ji třeba nezvýší nebo nechtějí, tak musí i ten obor opustit. Takže ta atestace nebyla úplně zvolena jako vhodný příklad. A samozřejmě se to týká i ostatních vysokoškoláků, kteří atestaci nedělají.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane poslanče. Nyní s faktickou je přihlášen pan poslanec Hendrych, připraví se pan poslanec Nacher. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Igor Hendrych: Děkuji za slovo. Já toho využívám k tomu, abych doplnil to, o čem jsem tady hovořil před chvílí. Já jsem si (vyhledal) hlasování pana poslance Kohajdy ze dne 13. října 2023 ke konsolidačnímu balíčku - hlasování 54, 55. Jednalo se o to, o čem jsem tady hovořil, o účelové vázání státního příspěvku v případě stavebního spoření. Hlasoval jste v obou případech proti. Takže já tvrdím, že jste se tady před chvílí pěkně blamoval tedy! Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Další faktická. K té je přihlášen pan poslanec Patrik Nacher, připraví se pan poslanec Vojtko. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Patrik Nacher: Děkuju. My se dostáváme podle mě tou debatou k jádru pudla. Takže vy říkáte, že v průměru má člověk žít v důchodu 21,5 let, teď se nebavíme ve zdraví. (Poznámky ministra Jurečky.) Vy to neříkáte, ale dobře. Dvacet jedna a půl let ve zdraví by mělo být ideálně. Ale dobře, 21,5 let. Posouváte věk odchodu do důchodu bez jakéhokoliv limitu. Takže jsem se teď díval v rychlosti do tabulky, takže ti, co se narodili přibližně v roce 2000, je jim nějakých 24-25, už by chodili v 70 do důchodu, pokud se něco nezmění. Jinými slovy, vy říkáte, že potom průměrný věk dožití bude 91,5 let třeba u mužů. Ne? Tak jak to tedy je? To mi tedy vysvětlete. Jestli někdo půjde v 70 a měl by se v průměru dožít 21,5 let, navazuji na to, co říkal Tomáš Kohoutek, tak vy tvrdíte, že za těch 30 let nebo za 40 let, za 50 let bude průměrný věk dožití 91,5 let. To vy říkáte. Tak platí ten průměr, nebo neplatí, nebo platí selektivně? Ono to neplatí už dnes, protože já jsem sedmdesátý čtvrtý ročník. Já bych měl jít v 65, možná v 66. Podívám se do tabulky. Takže je předpoklad, že se muži ročníku 74 budou dožívat 86 let, což ale takhle není, protože dneska je ten průměr 82, ne? Takže jestli se to posune o čtyři roky, nebo můžete to tedy nějak v tom případě vysvětlit? A to je docela užitečná informace i pro diváky, kteří se na nás dívají. Děkuju.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Pan poslanec Vojtko vystoupí s faktickou poznámkou, poté pan poslanec Tomáš Kohoutek. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Viktor Vojtko: Děkuji za slovo. Mě by ta debata velmi bavila, ale možná navrhnu ještě jednu věc. Zkusme si udělat schůzku se zástupci České demografické společnosti. Nám to stejně nebudete věřit, ani kolegové. Ti nejsou proti zvyšování věku odchodu do důchodu. Pozor. Těm se nelíbí jiná věc na tom mechanismu. Ale já tady uvedu na pravou míru jednu věc, kterou teď říkal Patrik Nacher. V tom zákoně přece není určeno to, že ten, kdo se narodil v tomhle a v tomhle roce, pokud mu ještě nebylo 50 let, tak odejde do důchodu v tomhle a v tomhle věku. Tam je určen obecný mechanismus, který říká, že s tím, jak se reálně bude vyvíjet věk dožití, tak se bude zvyšovat i věk odchodu do důchodu. My to nevíme, jak to bude vypadat za 50 let, nevíme to určitě s jistotou. Demografové říkají, ano, my si myslíme, že protože se to doteď vyvíjelo tímhle tempem, že to takhle bude pokračovat i dál. Já se přiznám, osobně u toho mám určitou pochybnost, protože si nemyslím, že věk dožití může růst donekonečna lineárně takovým způsobem, jako to je navrženo, a viděli jste to někde v nějaké tabulce. Myslím si, že to spíš bude nějaký takovýhle průběh, že se to postupně bude zpomalovat. A s tím se bude zpomalovat samozřejmě i ten růst věku odchodu do důchodu, pokud to takhle bude. Ale my to teď nevíme a je to vždycky o tom, že generace padesátníků, těch, kterým je zrovna 50, tak se dozví, jak to je, ne na základě nějaké projekce do budoucnosti, ale na základě toho, jak to vypadá u těch, kteří aktuálně dožívají. Takže je to číslo, které je bráno z minulosti, nikoliv projekce do budoucnosti. Proto se tohle nedá v tuto chvíli říct. Je to jenom obecný mechanismus, který to nastavuje v téhle závislosti a odebírá z toho nějaké politické rozhodování. (Předsedající: Čas!) Řekněme si to na rovinu. Je to tak.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Pan poslanec Kohoutek s faktickou poznámkou, poté pan poslanec Kohajda. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Tomáš Kohoutek: Děkuji, vážená paní předsedající. Je pravda, že nemám zkoušku z demografie, ale myslím si, že číst a počítat umím. Echo24, to je, myslím si, seriózní médium. Nikdo nemůže rozporovat jeho nezávislost a nestrannost. Článek z května roku 2023. Důchody mají trvat 21,5 let. Věk se podle Jurečky bude posouvat každý rok. Cituji: "Důchodový věk by se měl nově nastavit podle vývoje doby dožití každý rok lidem, který mě 50 let. Penze by měla trvat v průměru 21,5 roku. To znamená, jdu do důchodu a statisticky průměrně bych v tom důchodu měl být 21,5 roku." Cituji další zdroj. Český statistický úřad nikdo nemůžeme rozporovat, navíc krajská správa Českého statistického úřadu v Brně. Z Brna máme pana premiéra, máme spoustu ministrů, my máme Alenku Schillerovou z Brna, takže myslím si, že o tom, že Brňáci vědí, nikdo nemůže pochybovat. A co se dočtu na stránkách Českého statistického úřadu v Brně? Muž, který se v Jihomoravském kraji, a v Jihomoravském kraji je dobře, mají tam dobré víno, svítí tam sluníčko, hezké počasí, muž, který se v Jihomoravském kraji narodil v roce 2022, by se mohl dožít 75,6 roku a žena narozená v kraji v roce 2022 pak 82 roků. To znamená, že když se muž, který se narodil před třemi lety nebo dvěma lety, dožije 75,5 roku v průměru, tak by měl jít do důchodu podle vaší teorie v 55, žena v 61. Takže něco tady není v pořádku a někdo neříká věci, jak jsou! Děkuju. (Potlesk poslanců hnutí ANO 2011.)

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Pan poslanec Kohajda se přihlásil faktické, poté pan poslanec Mašek. Prosím, máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Michael Kohajda: Děkuji za slovo, paní předsedající. Velmi pravděpodobně jste to našel dobře. Já vím, že ta debata uvnitř koalice s kolegy, kteří jsme projednávali v rámci tohoto tisku ten postoj, proběhla a já jsem samozřejmě hlasoval tak, jak jsme se pak dohodli, protože já ty dohody držím.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Pan poslanec Mašek s faktickou poznámkou, poté pan poslanec Karel Haas. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jiří Mašek: Děkuji, paní předsedající. Já to možná s těmi čísly ještě zkomplikuji trošku. Podle současných údajů se ve zdraví česká žena dožívá 64 let a potom už tedy není zdravá. Něco řeší, nějaké zásadní problémy. A ve zdraví se muži dožívají v současnosti 62,7 roku. To znamená, že už dnes vlastně před důchodem jsou ti lidé statisticky nemocní všichni v podstatě. Potom průměrný věk, kterého se dožívají, to je na Tomáše, malinko stoupl od té doby, od toho Echa. U žen je to 83 roků, u mužů 77 roků. A skutečně těch 21,5 roku toho dožití tam fakt nesedí. A jenom bych chtěl říct, že na rok 2050 nezpochybnitelná autorita z ÚZISu pan ředitel Dušek předpovídá průměrný věk u žen 86,7 roku, takže kdybychom si k 65 letům připočítali, tak už to máme splněno dneska na ten rok 2050, a u mužů je to v roce 2050 předpokládané dožití 82,1 roku, tak tam mají ještě fóra. Prostě tam, když k 65 rokům odchodu do důchodu připočítáte 21,5, tak to by se museli dožít 87 zase. Takže mně to také úplně nesedí. Já za tohle, protože máte své ekonomické experty, asi by se na to mělo nějakým způsobem odpovědět a vysvětlit to těm budoucím důchodcům. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Pan poslanec Haas vystoupí s faktickou poznámkou, poté pan poslanec Hendrych. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Karel Haas: Děkuju mnohokrát. Já se pokusím věcně odpovědět panu kolegovi Kohoutkovi a panu kolegovi Nacherovi, vaším prostřednictvím, paní místopředsedkyně. Stačí číst ten sněmovní tisk, který projednáváme, detailně a není to zas tak složité. Berte to opravdu jenom jako věcné nasměřování, protože jste se ptali, jak s tím výpočtem důchodového věku to bude. V současném zákoně je důchodový věk v § 32, to se v té novele nijak nemění. A v zásadě v té novele, když se podíváte, jsou dva principy. Pro pojištěnce ročníky 36 až 72, já už jsem ten ročník 73, který pojede podle nových pravidel, jsou odchody do důchodu nebo důchodový věk stanoven v tabulce, která je přílohou číslo 1 zákona. Tam jsou načítané pevné měsíce, zjednodušeně řečeno. Pro osoby, na které dopadne ten nový systém, a tam navazuji na kolegu Vojtka, tak se na to podívejte, je to opravdu § 32 odst. 3. Pokusím se to teď přeložit do lidštiny. U pojištěnců, které jsou ročník 73 a výš, se v 50 letech podívá na data Českého statistického úřadu o naději dožití. To je, prosím vás, terminus technicus, tady si z něj trošku někteří dělali legraci, na průměr naděje dožití mužů a žen pro věkovou kategorii 50 let v tom aktuálním věku těch 50 let, a spočítá se ta samá hodnota, nebo ta je známá z roku 2015. A tento přírůstek mezi průměrem naděje dožití v roce 2015 - výchozí stav - a průměrem naděje dožití mužů a žen ve věku, kdy dosáhnu 50 let, tak tento přírůstek se přičte k věku 65 let. Je to teď srozumitelně vysvětleno? Odkazuji na § 32 odst. 3 toho projednávaného sněmovního tisku.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane poslanče. Pan poslanec Hendrych s faktickou poznámkou, poté pan poslanec Lang. Prosím, máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Igor Hendrych: Děkuji za slovo. Já už jsem se k tomu nechtěl vracet, ale pan poslanec Kohajda, vaším prostřednictvím, mě opět vyprovokoval. Velice stručně. Vy jste tady řekl, a je to na stenozáznamu, já to budu asi jenom parafrázovat, že kdyby byly účelově vázané prostředky na stavební účely a nebylo možno je použít libovolně, tak byste to podpořil. Teď jste tady přišel, že držíte nějaké politické dohody a tak dál, a proto jste je nepodpořil. Já to považuji za klamné řečnické vyjádření, kterému se také říká demagogie občas. Tvrdím něco jiného, než jsem nakonec vlastně chtěl říct, a tak dál, účelově a tak dál a podobně. Já to jinak prostě bohužel nazvat neumím.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Zatím jako poslední s faktickou - ne ještě se přihlásil poté pan poslanec Nacher - vystoupí pan poslanec Lang. Prosím.

 

Poslanec Hubert Lang: Děkuji. Já pro takové odlehčení, protože už se blížíme asi ke konci podle dohody. Samozřejmě jsem rád, že pan ministr sdílí ten optimismus délky dožití. Mě to trošku tedy znejistilo, protože jsem si myslel, že plot na chalupě už nebudu muset natírat a nebudu muset měnit střešní krytinu Bramac, a pravděpodobně mě to ještě jednou čeká. Tedy nevím, kde na to našetřím ještě jednou, protože už jsem to dělal dvakrát, ale ten optimismus je samozřejmě bezvadný. Já nejsem vůbec specialista na důchodovou reformu, ale prostě holt budu muset ještě jednou natřít plot a ještě měnit bramacovou krytinu na chalupě. Co se dá dělat? Děkuju.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane poslanče. Pan poslanec Nacher je přihlášen k faktické poznámce. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Patrik Nacher: Děkuji. Já musím na Karla Haase, vaším prostřednictvím. On odpovídá trochu na něco jiného. My tohle nerozporujeme. On vlastně vysvětlil to, co většina z těch, kteří se podívali do toho zákona, ví. Dobře, v roce 2015 byl průměrný věk, nevím, u mužů 73, mně bude 50 letos, takže splňuji tu podmínku, tak se podíváme, kolik je průměrný věk dožití v roce 2024. Mezi tím bude nějaký rozdíl, a to se přičte k těm 65 letům. Kdyby to byl rozdíl rok, tak je to 66. My teď ale zpochybňujeme to, že pan ministr a i vy, a já si tedy vyjedu monitoring do zítřka, protože jsem přihlášen, říkáte, že by člověk měl v průměru žít v důchodu 21,5 let. Takže jestli tam ten rozdíl bude třeba v tomhle případě rok, tak já půjdu v 66, jinými slovy se počítá s tím, že průměrný věk dožití u mužů bude 87,5 let. A to je všechno. Buď to potvrďte, nebo ne. A tímhle tempem se dostanete přes těch 90. A to je to, o čem my se bavíme. Takže buďto neříkejte, že průměrně se ten důchod bude pobírat 21,5 let, protože takhle to není. A vaše odpověď je sice precizní právně, to nikdo nezpochybňuje, ale neřeší to ten princip. Ten princip jinými slovy je prostě - anebo je ten princip v médiích, který byl, a citoval to tady můj kolega Kohoutek, lživý. Jinými slovy, ani těch 21,5 let ten člověk v důchodu žít tedy v průměru nebude. A to se tedy nebavíme ve zdraví. Pozor, to se bavíme jenom o věku dožití! (Potlesk poslanců hnutí ANO 2011.)

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Vaše vystoupení by volalo další faktickou poznámku, ke které se přihlásil pan ministr Jurečka. Prosím, máte slovo.

 

Místopředseda vlády, ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Tak možná pro ujasnění základních pohledů. Nikdy ani současný systém, který máme dnes, který odkazuje na tyto zprávy a data Českého statického úřadu a říká, že každých pět let to máme vyhodnotit, a tak jak jsme posledních 30 let posunovali hranici věku odchodu do důchodu a stále ji posunujeme - u mužů do roku 2030, u žen do roku 2034 podle počtu dětí, tak stále se vracíme a opíráme se o to, co nám říká Český statistický úřad, co jednou za pět let vláda má vyhodnotit a případně rozhodnout o posunutí té hranice. Nikde se v tom mechanismu, ani za těch 30 let, ani za našich společných vlád nemluví o dožití ve zdraví. To se teď tady vneslo do té debaty jako nějaké nové téma. My se o tomhle nikde v zákoně při stanovení dnešní hranice věku odchodu do důchodu nebavíme. Stejně jako nikdo se nebaví o tom a nikdo si myslím, že nepředpokládá, že bychom se dožívali celé doby našeho důchodového věku v té ideální kondici. Každý máme jiný genotyp, každý máme jiné vnější okolnosti a prostě u někoho evidentně víme, že bude v dobré kondici v 85-90 letech - fyzické nebo mentální, někdo ne.

Tak já to tady jenom říkám proto, že tady se argumentuje tou optikou, jako že očekáváme, že každý celý ten svůj průměrný strávený pobyt v důchodovém věku bude žít v optimální kondici. To všichni v životě vnímáme a vidíme, že ne. Já to říkám proto, že v té debatě to tady je takto nastavováno. A ten mechanismus je stanoven tak, že... (Na světelné tabuli je údaj 23.00 hodin.) Omlouvám se, tak já budu pokračovat zítra.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Já myslím, že jste mohl doříci pár slov, nicméně vaše faktická v tuto chvíli skončila. Máme 23.00. Já přerušuji jednání a sejdeme se zítra v 9 hodin. Přeji vám krásný pozdní večer.

 

(Jednání skončilo ve 23.00 hodin.)

 

Následující část projednávání bodu pořadu schůze

Aktualizováno 16. 7. 2024 v 13:19.