Předcházející část projednávání bodu pořadu schůze

 

Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno !

 

(pokračuje Věra Kovářová)

1.
Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony
/sněmovní tisk 696/ - prvé čtení

Tímto návrhem jsme se zabývali ve dnech 28. a 29. května, kdy byla přerušena obecná rozprava. Prosím, aby místo u stolku zpravodajů zaujal místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka a zpravodaj pro prvé čtení poslanec Michael Rataj.

Budeme tedy pokračovat v přerušené obecné rozpravě, do které se dále přihlásili tito poslanci a poslankyně. Jako první dnes vystoupí pan poslanec Síla, připraví se pan poslanec Pražák. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

Kolegové, kolegyně, prosím o klid! Děkuji. Prosím.

 

Poslanec Jan Síla: Děkuji za slovo, vážená paní místopředsedkyně. Vážený pane ministře, ministři, dámy a pánové, dovolte, abych se také vyjádřil k důchodové reformě, která je projednávána, a trošičku z jiného úhlu pohledu, protože tady bylo už předřečníky zmíněno prakticky všechno, o čem vlastně bylo možné hovořit. Já se zmíním o věcech, které možná neznáte.

Skutečná spravedlivá důchodová reforma by měla řešit, jaký podíl bohatství společnosti připadne důchodcům. To znamená, jde o to, jaké bohatství společnost v budoucnosti vytvoří, což je zásadní - (V sále je velký hluk, řečník se obrací na předsedající s prosbou o ztišení.)

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Kolegyně, kolegové, děkuji za ztišení. Stačí takto, pane poslanče?

 

Poslanec Jan Síla: Děkuju.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Prosím.

 

Poslanec Jan Síla: - což je zásadní, a jakým mechanismem tyto prostředky mezigeneračně rozdělí. Důchodovou reformu je potřeba poskládat z různých opatření, aby v letech 2040 až 2060 byl systém v přijatelném deficitu, který lze doplnit jinými příjmy či převisem příjmů v dalších obdobích. Pokud se spokojíme jen s jedním až dvěma opatřeními, jako je zvyšování věku odchodu a snížení valorizací, bude celá reforma postrádat v očích dnešních zaměstnanců legitimitu. Zvýší se riziko, že tyto změny další vláda skutečně, tak jak proponuje, zruší.

Obrovskou chybou vládních politiků jsou apokalyptické zkazky, že dnešní čtyřicátníci nebudou mít žádné důchody. Neodpovídají realitě. I udržitelné verze vývoje státních důchodů počítají s tím, že průměrné důchody budou tvořit okolo 35 % průměrné mzdy, což při zvyšování reálných mezd není tragédie a vytváření mýtů, že důchody nebudou a celý důchodový systém je letadlo, motivuje mladší lidi maximálně se vyvázat z placení daní a odvodů, což nakonec k neudržitelnosti systému povede.

Stárnutí společnosti je celospolečenský fenomén, který vyžaduje změnu v chápání toho, kdo je to senior. Představy, které máme o stárnutí a lidech od určitého věku, jsou často zastaralé. Nerespektují fakt, že dnešní senioři představují velmi heterogenní skupinu, čítající více než dva miliony osob a její různorodost do budoucna ještě posílí.

Nestejnorodost této skupiny je dána nejen věkem, zdravotním stavem, ale stále narůstající délkou dožití, ale také příjmy, vzděláním, místem bydliště, čili venkov versus město, sociálními vazbami, vlastní aktivitou i životními zkušenostmi. Mnoho mých pacientů jsou dlouhověcí lidé, ale jejich život za nic moc nestojí. Žijí, ale je to neustálé trápení se zdravím.

Podle evropského statistického úřadu EUROSTAT nyní české muže opouští zdraví v 61 letech, v průměru žijí do 77 let a posledních patnáct let žijí s vážnými zdravotními problémy, s různými omezeními, v důchodu. Ženy se dožívají v průměru 82 let, ale co se týká délky života ve zdraví, jsou na tom stejně jako muži. Zdravotní problémy, které je více či méně omezují v plnohodnotném životě, začínají mít v průměru v 62 letech.

Takže žijí dvacet let s nemocemi, bolestmi, trápením a častými návštěvami lékařů. Jistě, jde o statistiky, takže o zprůměrované údaje. Jsou šedesátnice, které jsou ve špatné zdravotní kondici, stejně jako devadesátnice, které mají zdraví lepší než kdejaká padesátiletá žena. Ale v průměru je závěr statistiků jasný; šedesátka je věk, kdy se pro mnoho lidí mění zdraví a tím kvalita života.

Závěr. Je nesmysl radovat se z toho, že se lidský věk stále prodlužuje, protože se neprodlužuje doba, kdy ho strávíme ve zdraví. Co se týká závěrů Eurostatu, jsme v tomto směru na průměru mezi evropskými zeměmi. Neměli bychom se zabývat jen otázkami, kolik let se dožijeme. Důležitější je, kolik z nich bude prožito ve zdraví. Bohužel na tyto údaje se někdy zapomíná a mluví se především o co největší délce života. A proto ministr Jurečka hájí neobhajitelné. Po listopadu 1989 se důchodový systém s drobnými výkyvy postupně ocitl ve ztrátě. V roce 2010 byl věk odchodu do důchodu opět zvýšen na 65 let z původních 60 let s nutností platit pojistné 30 let z původních 20 let. Všemi polistopadovými vládami důsledně odsouvaná důchodová reforma se nakonec v roce 2023 s ohledem na propad veřejných financí stala absolutní prioritou kabinetu vedeného Petrem Fialou. Vláda ve svém způsobu se snaží vrátit systém, který byl zaveden vlastně za premiéra Petra Nečase. Těmito různými asociálními nápady buď směřuje k privatizaci důchodového systému, o což se ODS odedávna pokoušela, aby se to pak horko těžko vracelo zpátky, nebo jde o pokus, aby lidé přestali veřejnému důchodovému systému důvěřovat. Navrhovaná takzvaná reforma je snahou o jeho privatizaci a postupnou kapitalizaci. Projednávaná novela je naprostá asociálnost. Jen pro představu, lidé narození po roce 2000 by podle předloženého návrhu měli jít do důchodu až po sedmdesátém roce věku.

Vážení spoluobčané, chtěl bych upozornit na fakt, který jsem zatím v diskusi nezaslechl. Jak si jistě od minulého roku všichni všímáme, začínají velké tanečky kolem našich peněz naspořených v penzijních fondech. Jde o víc než půl bilionu korun naspořených budoucími důchodci, a tak pětikoalice vedená ODS rozjíždí hru, jak jim jde o blaho úspor budoucích penzistů. Přitom jde jenom o to, jak si na ty peníze přes DPH sáhnout. Proto se snaží všechny současné spořitele vylekat, vystrašit, znejistit, aby současnou formu spoření na důchod zrušili a pak ho z nich přes DPH vytáhnou. A pokud nezačnete spořit dobrovolně v DIPu, tak vám nedáme státní podporu. Minimum spoření prodloužíme na deset let, znepříjemníme výběr, občan přece netuší, co s jednorázovým výběrem tolika peněz dělat, a jinak to všemožně zašmodrcháme, to je donutíme důchodce k ukončení spoření na důchod ve starých fondech a k výběru úložek. Politici z ODS a pětikoalice ty miliardy na penzijních fondech vidí. A proto je nutno být neustále ve střehu.

Asi 40 procent naší populace žije prakticky z ruky do úst. Jaký má smysl prožít produktivní věk o chlebu a vodě jen proto, abychom šetřili a měli v důchodu relativní klid. Výše příjmů domácností, které si mohou dovolit odkládat více peněz, budou z daňového zvýhodnění přirozeně více čerpat. Domácnostem, které se svými příjmy sotva vyjdou, vysoké limity na daňové odpočty příliš nepomohou. Mám pocit, že vláda dělá všechno pro to, aby důchodci vyřešili svoji situaci, až nebudou mít na živobytí, byli přítěží pro svoje děti tím, že se nechají na stará kolena zavřít. Teplo, klid, pravidelná strava, bezproblémová lékařská péče, to je to, co starý člověk podle pětikoalice potřebuje. No, a to jim splní vězení. Na důchodce nebudou muset navíc ještě jejich děti ani platit jako v důchoďáku.

Ale nyní vážně. Projednávanou novelu nepovažuji za důchodovou reformu, protože má podle mě zásadní nedostatky. Já vyjmenuju zhruba pět těch hlavních, které mě zaujaly a které bych chtěl trošičku zdokumentovat. Za prvé je to: Novela nebere v potaz technologický vývoj, digitalizaci, automatizaci a robotizaci ve spojení s umělou inteligencí, které podstatně zvýší v brzké budoucnosti, v poměrně krátké době, produktivitu práce tak, že neustále omílaný argument snižování plátců do systému proti narůstajícímu počtu důchodců pozbude platnosti.

Za druhé: Současný systém je původní Bismarckův způsob nastavení věku odchodu do starobního důchodu prakticky pro všechny stejně, na kterém je postavena předkládaná novela. Já se domnívám, a uvedu to dál potom na dalších datech, že by měla být stanovena doba odchodu do starobního důchodu individuálně podle míry odvedené práce pro společnost a podle fyzického a mentálního opotřebení jednotlivých zaměstnanců.

Za třetí: Novela nebere v potaz fakt, že klíčová je i transformace ekonomiky. Důchodový systém je závislý totiž na výši mezd, jež jsou v Česku stále relativně nízké. Pokud bude průměrný důchod v roce 2050 činit řekněme 35 až 38 procent průměrné mzdy, je klíčové, zda se reálná hodnota této průměrné mzdy udrží na dnešních 40 tisících, nebo vzroste třeba na 60 tisíc. Transformace ekonomiky se neobejde také bez posílení rozvoje chudších regionů, které poslední dekády v řadě oblastí stagnují, a také se neobejde bez reformy vzdělání.

Čtvrtý bod, který by chtěl vypíchnout: Důchodová reforma musí být ve skutečnosti zejména reformou zdravotní. Ta by měla obsahovat mimo jiné opatření, nástroje pro snížení alkoholismu, poškozování zdraví nikotinem, psychoaktivními látkami, případně i velmi škodlivými sladkými nápoji. Těmito opatřeními může stát získat zhruba přes deset miliard, sto do budoucna, a jimi financovat dětský sport i další opatření k podpoře zdravějšího životního stylu. Nutná je ale také vyšší motivace k sekundární prevenci, chození na různé screeningy různých chorob, rakoviny a tak dál. Jejich přeskakování stojí české zdravotnictví a trh práce vysoké miliardy ročně.

A za páté, to bych chtěl připomenout jako zvlášť, abyste zpozorněli, je to: Novela neposuzuje obecný vzorec nerovností v době dožití podle pohlaví, ale hlavně podle profesní pozice, takzvaného dožití ve štěstí; happy life-expectancy. Situace je taková, že ve skutečné důchodové reformě, podobně jak uvádí zahraniční studie, je nutno počítat nejen s očekávanou délkou života, ale i s takzvanou šťastnou délkou života podle pohlaví a hlavního zaměstnání, přičemž štěstí v tomto případě bereme jako měřítko subjektivní pohody.

Já bych vám uvedl pár studií z různých zemí, které udávají rozdíly, o kterých já tady mluvím a které by podle mého názoru měla mít skutečná důchodová reforma zapracovaná v sobě a měla by s těmito údaji pracovat. Španělsko. Rozdíl mezi manažerskou a rutinní prací byl 10 let u mužů a 11 let u žen ve věku 50 let. Tento rozdíl se po odchodu do důchodu snížil u mužů, ale zvýšil se u žen. Ve věku 70 let byl rozdíl 8,7 roku u mužů a 12,6 roku u žen. Odložení průměrného věku odchodu do důchodu pro všechny profesní skupiny bez zohlednění rozdílu tady v té době dožití bylo horší pro ty, kteří jsou již tak znevýhodněni svým zaměstnáním. Německo, lieber kolegové. Analyzovali očekávanou délku života podle vzdělání, příjmů a povolání a zjistili podstatné rozdíly mezi socioekonomickými skupinami. Pokud jde o zaměstnání, jejich výsledky poukázaly na sedmiletý rozdíl mezi nejnižší a nejvyšší pozicí a rozdíl byl větší ve věku 40 let než ve věku 65 let a větší u mužů než u žen.

Francie, (?) a spol., vypočítali střední délku života ve Francii podle kategorií povolání po dosažení věku 50 let a zjistili, že manuálně pracující trpí dvojím znevýhodněním, protože mají nejnižší a nejnezdravější očekávanou délku života u obou pohlaví, kromě toho, že nevykazovali větší rozdíly ve zdraví podle povolání, přestože zaznamenali menší rozdíly v naději dožití.

V Evropě byla zpracována studie v roce 2019, kde odhadli očekávanou délku života ve věku 50 až 75 let podle profesních skupin. A zjistili významné rozdíly mezi vyššími, to znamená, manažerskými, a nižšími, to znamená, manuálními, pracemi a pracovními pozicemi. Největší rozdíl byl zjištěn ve Finsku, kde muži i ženy ve vyšších profesních skupinách mohli očekávat, že budou žít 75 % svého zbývajícího života v dobrém zdraví. V nižších kategoriích, to znamená, u takzvaných modrých límečků, je to 47 % u mužů a 50 % u žen. Vidíte ten zásadní rozdíl.

Spojené státy a Velká Británie zpracovaly podobnou studii v roce 2020 a také použily profesní skupiny k posouzení socioekonomických nerovností v naději dožití bez zdravotního postižení. Dospěly k závěru, že v obou zemích mohou lidé z nejnižší profesní skupiny očekávat, že budou žít o sedm až devět let méně bez zdravotního postižení než lidé v nejvyšší skupině ve věku 50 let.

V Dánsku v roce 2020 studovali rozdíly v zaměstnání ve zdravé délce života a zjistili, že vysoce kvalifikovaní pracovníci žijí déle a zdravěji. Já mám tu studii zatím teprve přeloženou, ale ještě jsem s ní neudělal analýzu konkrétních výsledků, takže čísla z Dánska nemůžu dodat.

K tomu srovnání mezi pracujícími v různých pracích a různých profesních povolání jako různých skupinách byla použita vždy v mezinárodní standardní klasifikace povolání v jeho nejaktuálnější verzi, ISCO, 082. Podle té klasifikace zaměstnání má 1 992 položek. Stratifikace podle zátěže je vytvořena podle zátěže fyzické i duševní. Vzhledem ke zmíněným nedostatkům předložené novely, která vůbec nebere v potaz nějakou, jakousi bazální spravedlnost, to znamená, neustále se tady hovoří o tom, že má nárok člověk na 21,5 roku života v důchodu a placení dávek, které jste tady v předchozích dvou dnech neustále omílali, je naprostý nesmysl tady tuto hodnotu uvádět. Proto nemohu podpořit tuto novelu a proponuji nutnost vypracování skutečné důchodové reformy, která bude odpovídat současnému vývoji společnosti a zakotví mnou zmíněné údaje a čísla a jednotlivých studií prakticky z celého světa. Děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane poslanče. Nyní vystoupí pan poslanec David Pražák, připraví se paní poslankyně Mračková Vildumetzová. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec David Pražák: Dobré dopoledne, pane ministře, paní předsedající. Já mám vystoupení koncipováno v několika otázkách na pana ministra, tak bych se chtěl (otáčí se k předsedající) zeptat - já to nemyslím nějak špatně - jestli je reálné, aby tady pan ministr byl, nebo není reálné, jestli je omluven? (Hlas z pléna: Je tady celou dobu.) Jo, výborně, výborně! Já říkám, že to nemyslím konfrontačně, fakt jsem se chtěl jenom zeptat, mám to v některých bodech napsané. Takže děkuji.

Já bych se taky krátce vyjádřil a zamyslel nad takzvanou důchodovou reformou, kterou tady probíráme třetí den, a upozornil na některé skutečnosti a uvedl pár příkladů z reálného života. Začal bych asi u toho, co nás s panem ministrem, věřím, pořád, stále trochu nějakým způsobem spojuje, a to je zemědělství. Posloucháme tady argumenty pro a proti zvýšení, zvýšenému návrhu (věku) odchodu do penze. A úplně si neumím představit, že některé profese v zemědělství bude generace po nás chtít vykonávat u zaměstnanců dle vašeho návrhu vlastně skoro v 70 letech. Nemluvím o soukromnících, ti samozřejmě budou budlačit (?) na svých farmách až do smrti, nedovedou se dívat na prázdnou stáj nebo zarostlé pastviny. Ale mám na mysli zaměstnance zemědělských farem, a i když určitě za pár let v zemědělství bude více modernizace a nových technologií, tak stále tam budou profese, které ani robot, ani umělá inteligence nenahradí zaměstnance, a neumím si představit, že ještě třeba v 68 letech bude zaměstnavatel nutit svého zaměstnance čistit, nevím, třeba nějaký kanál na stáji. Tak by mě zajímalo, jak to vidí pan ministr. Jestli tam bude třeba nějaká varianta toho, že v zemědělství, třeba u těžších profesí v zemědělství, bude možnost jít do penze dříve, pokud se jí ten člověk dožije.

Další, třeba taková - dneska, jak jsem jel sem do Prahy, tak u některých věcí, (které?) mě tak jakoby napadly, které jsou fakt reálné. Já mám kováře na koně, který (ke) mně jezdí posledních 20, 25 let a strouhá a ková koně a tak dále. On to dělá celý život, je mu kolem 50, je poměrně vyřízený, má záda a plotýnky - prostě ne úplně v dobrém stavu, když to řeknu slušně, a stále jezdí, aby se uživil a dělá tuhletu těžkou práci. Má dva syny, kteří se teď v tuhletu chvíli rozhodují, co budou dál dělat v životě. A já jsem se ho ptal, jestli jako třeba někdo z nich půjde v jeho šlépějích, jestli půjde dál. A on mně říká: no, hele, mně je kolem 50, oni vidí, jak jsem vyřízený, a podle toho, protože oni občas i sledují to, co se děje v televizi, to poslouchají, podle toho návrhu, když si představí, že by šli v mých šlépějích a ještě ve skoro 70 mlátili kladivem do kovadliny, tak to fakt nikdo dělat po něm nebude. Tak se ptám, spíš i otázka, tyto profese - kdo si myslíme, že je potom bude dělat? Protože opravdu v 68, 70 letech ti lidi nebudou schopni tuto práci vykonávat.

Další příklad. Dneska, vlastně celé jaro už, když jezdím kolem Benátek nad Jizerou, tak tam po zemi - řeknu to úplně regulérně - po zemi lezou lidi a sbírají tam zeleninu. Jsou to samozřejmě hodně zahraniční pracovníci, ale jsou tam i naši, Češi a Češky. A to samé: myslíte si, že je budeme nutit v 70 letech, aby potom lezli po zemi a zeleninu tam sbírali? Nebo to nahradíme něčím jiným? Nebo kdo to bude dělat, podle vás?

V Mladé Boleslavi nám rozšiřují dálnici. Je tam neskutečný, čilý pracovní ruch. A když si představíte, že tam finišer pokládá asfalt, kolem něj tam skáčou chlapi. Já jsem s jednou partou jednou mluvil. Jeden pán mně říkal, že už je u té firmy 40 let. A myslíte si, že tam ten chlap vydrží být ještě v 70 letech, na tom finišeru? Nebo v 68? To už je jedno, ať tady neděláme nějaké ty... Nebo kdo to bude dělat místo nich? V 70 letech? Celý život být na finišeru a ještě v 70 letech ho nutit? Nevím. Nevím, jakým způsobem. Argument jsem už slyšel, i to, že tam nemusí být celý život u té firmy, že může dělat něco jiného. No, může. V 60 může skončit a jít třeba někam jinam. A kdo ho asi zaměstná v těch 60 letech? Nikdo. Ty problémy mají ti lidi už dneska.

Teď jsme vlastně v situaci, že tady něco prohlasujete, pravděpodobně. Je rok 2024 a vezměte si, že třeba za takových pět, šest let si nějaké - dneska děti, dejme tomu potom mládež - vygooglí a přečte si to, co jsem si přečetl já na stránkách Českého statistického úřadu: "Naděje dožití" se to jmenuje, vydala to Krajská správa ČSÚ v Brně. A tam je napsáno, že muž, který v Jihomoravském kraji se narodil v roce 2022, by se mohl dožít, má naději na dožití 75,6 roku. Tak on půjde do důchodu v 70 a tady si přečte, že 75 pravděpodobně, z nějakých výpočtů, je jeho věk na dožití. No, to je hrozná perspektiva, nemyslíte, pane ministře? V 70 půjde do důchodu, 75 se dožije, tak to máte pět let. A těch vašich 21 let, co furt tady říkáte, nějak nevychází.

Takže bych se chtěl zeptat na těch pár otázek, které jsem tady teď říkal, jestli byste mně mohl odpovědět, jak to vidíte třeba vy v zemědělství. Děkuju.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane poslanče. Pan ministr vám odpoví prostřednictvím faktické poznámky. Prosím, pane ministře, máte slovo.

 

Místopředseda vlády, ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Děkuji. Já mám rád ty konkrétní příklady, a myslím, že ta debata je v tomhle opravdu potom hodně jako dobrá a děkuji za tu konstruktivnost. Když se podíváme na tu situaci v zemědělství, tak tady jednoznačně vidíme ten posun toho trendu v té robotizaci, obrovský posun technologií. Dneska když se podíváme třeba na jakých strojích pracovali naši rodiče, prarodiče, a v čem dneska v zemědělství fungujeme, je to obrovský progres, který tady je. Samozřejmě třeba některá specifika, živočišná výroba a podobně, tak tam vždycky jako ta lidská práce do určité míry bude a bude se velmi těžko nahrazovat nějakými robotizovanými věcmi.

Na druhou stranu když se podíváme na ty příklady, které jste uváděl dál, to znamená třeba i ta náročná práce fyzická typu kovář, to je typická náročná pozice, kdy tento člověk, když sečtu, by měl mít možnost odcházet po těch odpracovaných směnách dříve až o pět let plus tři roky předčasného důchodu, to znamená teoreticky až o osm. Finišer. Zase. Tady je předpoklad, že tady by měla být, nevím tu konkrétní pozici u toho zaměstnavatele, ale pokud je to práce celoročně venku, můžeme se o tom bavit jaká rizika jsou tam také, další jestli v těch současných podmínkách tito lidé některé z těch čtyř rizik tam nemají. Ale právě proto ty náročné pozice tady jsou takto nastavené.

Pokud jde o tu otázku zmíněné zeleniny a podobně. Tam dneska prakticky českého občana nepotkáte. Já mohu říct mojí zkušenost, já jsem z tršické chmelařské oblasti a tady třeba zavádění chmele, česání chmele, buď to dělají všechno zahraniční pracovníci, anebo to jdou dělat dobrovolně důchodci ještě. Většinou bývalí zaměstnanci toho daného podniku, kteří jsou v důchodě, kteří to mají na dohodu jako přivýdělek. Když se na to podíváme tím návrhem, ten pamatuje na ty konkrétní náročné pozice těch lidí, kteří dělají těžkou fyzickou zátěž.

A pak jenom poznámka. Já fakt nemám rád, když se tady používají informace, data, se kterými MPSV nepřichází. My říkáme, že to, na co dneska vidíme, je ročník narozený 1972, 65 let (Předsedající: Čas.) a sedm měsíců navíc.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane ministře. Pan poslanec Pražák bude pokračovat ve faktických poznámkách, poté pan poslanec Juchelka. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec David Pražák: Já děkuji za reakci, pane ministře. Chtěl bych se spíš jenom zeptat, jak jste říkal ty náročné profese. A kdo to bude určovat? Nebo jakým způsobem to bude? Když tedy jak říkáte třeba na tom finišeru, anebo i ten kovář a tak dále. Bude nějaká komise? Nebo kdo bude určovat to, jestli půjdu dřív do toho důchodu a jestli tam něco takového bude? Děkuju.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane poslanče. Nyní s faktickou vystoupí pan poslanec Juchelka, poté paní poslankyně Hanzlíková. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Aleš Juchelka: Já děkuji moc. Pane ministře, vy když tady hovoříte například o tom, že ti bývalí zaměstnanci třeba u těch sběrů chmelu budou potom samozřejmě sbírat dál, já tomu rozumím u těch důchodců. Nicméně říkám na rovinu, že jste jim snížili podmínky právě těm dohodářům před několika měsíci a že už to nebude tak jednoduché, ale budiž.

Nicméně kolega Pražák správně říká, že pokud se bude prodlužovat věk odchodu do důchodu - a znovu říkám, že ti, kteří se narodili v roce 2000, tak odejdou v sedmdesáti letech a třech měsících, tak automaticky odejdou později i do předčasného důchodu. To znamená třeba v pětašedesáti letech budou muset na tom finišeru ještě prostě pracovat, protože budou odcházet v sedmdesáti... Já rozumím tomu, že technologie jde kupředu, já sám to také říkám. Někteří se mi za to smějí, když mluvím o robotizaci a automatizaci a digitalizaci a že jí třeba možná budeme právě od toho roku 2050 i více zdaňovat, protože nahradí právě tu lidskou práci. Nicméně skutečně my musíme brát tu důchodovou reformu komplexněji, přesně s dopady na pracovní trh, s nabídkou nějakých rekvalifikací pro ty, kteří už skutečně na tom finišeru, vysokozdvižném vozíku a tak dále, pracovat nebudou moci. A mě zajímá, když tedy pracuji celý život ve skladu, udělám si zkoušky na vysokozdvižný vozík, pak už skutečně nemůžu ani u něj, je mi dvaašedesát let, rozhodl jsem se odejít do předčasného důchodu, což samozřejmě v tuto chvíli nemohu, protože ty podmínky jsou ztíženy, co potom budu dělat?

Co mi bude nabídnuto pro to, abych se stal třeba já nevím účetním? To je přece samozřejmě nesmysl. (Předsedající: Čas.)

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane poslanče, za dodržení času. Paní poslankyně Hanzlíková bude reagovat faktickou poznámkou, poté pan ministr Jurečka. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Jana Hanzlíková: Já děkuji za slovo. Hezké dopoledne, vážené kolegyně, vážení kolegové. Já velmi ráda navážu na kolegu, pana poslance Pražáka, protože on tady velmi pěkně, vlastně prakticky předvedl to, co já jsem tady říkala ve svém projevu trošku teoreticky, ale on jak to převedl opravdu na tu profesi v zemědělství, tak na tom je přesně vidět ten obrovský problém toho návrhu, který tady projednáváme. Já jsem tady říkala, že my vlastně už v současné době víme, že máme problém s tím, že lidi pracují dva až pět let v nemoci, a to je průměr. Takže u některých lidí to samozřejmě může být i víc.

A my přesto, že víme, že takováto situace už je nyní za současných podmínek, tak vláda prostě mění a ještě přidává. Takže vlastně ti lidé skutečně budou pracovat v tom důchodu už v nemoci. Mě nejvíc zaráží, že já věřím tomu, že třeba pan ministr úplně nám jako opozici věřit nemusí, ale vyjádřilo se k tomu Ministerstvo zdravotnictví. Kdo jiný v České republice má to právo se k tomuto vyjádřit ke zdravotnímu stavu. Mě velmi mrzí, že jsme neslyšeli vyjádření pana ministra Válka, protože bych to od něj tedy očekávala, je to jeho rezort, takže on by tady měl v podstatě tedy to vysvětlit, ještě navíc, když víme, že skutečně tam měli zásadní připomínku k tomu. Ale spousta dalších odborných komisí a lékařů se k tomu vyjadřuje naprosto jasně, že ta nemocnost tam je.

A navíc ani jsme neslyšeli nějakou jasnou odpověď od pana ministra, co se týká těch náročných profesí. Mně teď za ty dva dny, co to projednáváme, psalo strašně moc lidí, že se obávají, že právě ta jejich profese se vůbec do těch náročných nedostane, a to jsou lidi, kteří potom vlastně pojedou podle těch obecných pravidel, a to jsou pravidla pro předčasné důchody, které v říjnu 2023 vláda naprosto nevídaným (Předsedající: Čas.) způsobem zhoršila. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, paní poslankyně. Nyní s faktickou pan ministr Jurečka, poté pan poslanec Juchelka.

 

Místopředseda vlády, ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Děkuji. Řešili jsme to už myslím že předevčírem. U těch náročných pozic je to zákonná povinnost zaměstnavatele. Zákon o veřejném zdraví hovoří, dlouhé roky se to takto praktikuje jasně, že takovéto pozice musí být jasně označeny, definovány. U třetí, čtvrté kategorie je to samozřejmě po projednání s hygienou s tím, že už dneska se s tím spojují například četnější zdravotní prohlídky, například nárok na ochranné pracovní pomůcky, které zaměstnavatel musí ze zákona zajišťovat, a ten systém to dneska má ošetřeno, má to nastaveno. Tak tolik poznámka k tomuto.

Já jsem slíbil, že doplním o těch invaliditách a pokud jde o dočasné zdravotní neschopnosti, tak tady překvapivě to není ta kategorii lidí předdůchodové věku, ale je to kategorie 46 až 52 let, která má nejčastější zdravotní neschopnosti. To jsou data za rok 2023. Ale určitě to rádi dodáme. Víceméně já jsem rád, že se shodneme na tom, že pracovní trh a pracovní podmínky mají technologický posun, kvalitativní posun ve prospěch těch lidí na těch jejich pozicích, to je neoddiskutovatelný fakt, v naprosté většině oborů. A také chci říci, že se nám také mění ta řekněme personální politika ze strany jak zaměstnavatelů, ale i ze strany lidí. To, co bylo obvykle za našich rodičů, prarodičů, že lidé pracovali na jedné pozici prakticky celý život, tak to dneska se výrazně mění.

Dneska, myslím, že i ten člověk vnímá, že jako dělat opravdu těžkou fyzicky třeba náročnou práci celý život jako není ani jeho vlastní ideální trajektorie, byť ho to třeba baví, má k té profesi vztah. Ale pokud ten člověk chce opravdu jako mít i nějakou kvalitu svého života v tom produktivním věku, nemít to vysoké opotřebení, nemít nějaké zdravotní komplikace dříve a i v tom důchodovém věku potom mít pokud možno tu perspektivní pozitivní dobu svého života dobře užitou, tak i ti lidé dneska přemýšlejí nad tím, že v nějaký moment odchází a jdou dělat do nějakých jiných, méně náročných oborů, jako řidiči. Znám příběhy lidí, kteří třeba šli pracovat do různých (Předsedající: Čas.) jiných oborů. Tečka.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Pan poslanec Juchelka bude reagovat s faktickou poznámkou, poté pan poslanec Jiří Mašek. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Aleš Juchelka: Děkuji moc. A já jsem rád, že jsme se vlastně jakoby překlopili, protože z těch peněz, z těch prachů, z těch love, z těch rozpočtů, protože vy to děláte jenom kvůli rozpočtům, to znamená, že jenom škrtáte tu výdajovou stránku a zapomněli jste na ty příjmy, k tomu člověku samotnému, to znamená, že ty otázky, na které se ptáme, v kolika letech, jaké profese budou moci dělat, tak určitě ne, pane ministře, řidiče. To prostě není možné, aby někdo se rekvalifikoval na řidiče ve svých dvaašedesáti letech. Protože drtivá většina řidičů v tuto chvíli jsou také ti, kteří tahají to zboží z té korby vzadu a už na ty ruce nemohou.

Naopak ti řidiči chtějí jít do předčasných důchodů. Pokud by to byl například řidič městské hromadné dopravy, tak já bych chtěl vidět všechny ty, kteří v sedmdesáti, kteří dají své dítě sedmdesátiletému řidiči, ať je vezme v první třídě na školní výlet, třeba dvě hodiny na dálnici, to bych skutečně chtěl vidět, kdo takto bude s těmi dětmi prostě jakoby hazardovat.

Ale mně tady chybí v té diskusi, právě proto, že se už posouváme teď jakoby k tomu člověku, konečně, od těch rozpočtů, k tomu, co ten člověk samotný bude dělat, k té humanitě, k tomu sociálnímu smíru, tak mi tady chybí pan ministr zdravotnictví. A myslím si, že by tady skutečně měl být, protože on nám může odpovědět i statisticky na všechny možné otázky. Protože mí kamarádi lékaři říkají, že větší polovina lidí nad šedesát let trpí nějakým vážnějším chronickým onemocněním, a já to tady nechci říkat, protože ta data nemám. Ale on je zná a myslím, že v tuto chvíli bychom se měli dostat právě na to pole toho zdravotnictví, protože tam ty profese náročné hrají také roli.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane poslanče. Nyní pan poslanec Jiří Mašek s faktickou poznámkou, poté pan poslanec Nacher. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jiří Mašek: Děkuji, paní předsedající. Vážený pane ministře, já jsem s vámi řešil důchody záchranářů a chtěl bych poděkovat za výsledek. Vlastně to byl takový první počátek těch náročných profesí a snaha o systémové začlenění toho, co jste měl namyšlené. Tady opravdu to zafungovalo, ti zaměstnavatelé té záchranky byli zatíženi vyšším 5% odvodem, takže tam se ty peníze do toho důchodového účtu dostávají a ta myšlenka je zřejmě v pořádku.

K těm řidičům bych chtěl říci, že se to právě týkalo mimo jiné řidičů na záchrankách, kteří nejsou schopni - řada z nich - jezdit pod majákem v tom vyšším věku a využívají ten předčasný důchod.

Ale například i prohlídky v 65 letech řidičů obecně vlastně něco naznačují. Těch 65 let bylo vybráno jako hraniční pro to, abychom ty lidi posuzovali, takže to je další důvod, proč na těch 65 letech vlastně nějakým způsobem tu profesní kariéru zakončit a odejít do důchodu. A to je jenom podpůrný moment.

Ale chtěl jsem se vás zeptat - těmi pěti procenty navýšeného sociálního vy dnes už zatížíte všechny firmy, které mají pracovníky v riziku, čili ve všech 13 těch rizicích, a nebo to budete salámovou metodou teď dávat jenom těm, které byly vybrány, čili těm čtyřem rizikům, těm vybraným firmám, vybraným profesím. Mně to přijde zásadně nesystémové, tak bych od vám očekával odpověď. A pokud by to mělo být systémové, mělo by se to týkat všech 13 rizik, všech těch kategorizovaných pracovišť a mělo by to být jednotné. To, že na tu svou myšlenku možná nemáte peníze a chcete to dělat salámovou metodou, považuji za nesprávné, v tomto případě. Děkuji za odpověď.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Nyní s faktickou je přihlášen pan poslanec Nacher, poté Berenika Peštová. Prosím, máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Patrik Nacher: Děkuji, paní místopředsedkyně, dámy a pánové, pěkné dopoledne. Já bych reagoval na ctěného kolegu Pražáka a vysvětlil mu, jak je to s tím věkem dožití, s čím pracuje ta koalice. Já jsem tady včera vysvětlil, mám to ve svém třicetiminutovém projevu a lidi mi psali, abych to pak zopakoval i ve faktických.

Já jsem včera říkal, tato vláda bohužel trochu manipulativně pracuje s tím průměrem. Je pravda, že průměrný věk dožití toho celého ročníku je 75,6, ale průměrný věk dožití u lidí, kteří dosáhli minimálně padesáti let věku, to je to, kdy se dozvíme, kdy půjdeme do důchodu, už je těch 79,5, to jsem viděl v tabulce. A průměrný věk lidí, kteří už jsou v tom věku odchodu do důchodu v 65 je 87. To je to, co říkal pan ministr. Jinými slovy - tímto způsobem, za mne, poněkud demagogicky pracuje s těmi průměry. Včera jsem tady dal příklad, že kdybych třeba řekl, pojďme odejít do důchodu v sedmdesáti a budu počítat průměrný věk dožití lidí, kteří dosáhli minimálně sedmdesáti let, dostávám se k devadesáti letům, tudíž splním tu podmínku, že žiju v důchodu minimálně dvacet let.

Takhle se, za mne, s tou statistikou počítat - podle mého názoru - nedá, protože já vlastně využívám toho, že někdo pracuje, odvádí do toho systému, pak ale zemře dřív, takže já ty jeho peníze do toho systému počítám, ale statisticky ten jeho věk do toho nepočítám, protože mi snižuje, samozřejmě, protože půlka lidí se nedožije toho věku odchodu do důchodu. To už jsme si včera vyjasnili. Mně to přijde tak jakoby nefér. Prostě za mne jediný průměr je věk dožití za celý ten ročník se vším všudy, protože tam je to fakt jako nejspravedlivější. Ale to už jsme si tady včera vyjasnili. Jenom opakuji i pro ostatní poslance. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane poslanče. Nyní s faktickou vystoupí paní poslankyně Berenika Peštová a poté pan ministr Jurečka. Prosím, máte slovo, paní poslankyně.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji za slovo, paní předsedající. Já jsem chtěl původně reagovat na někoho jiného, ale doplním tady pana poslance Nachera, prostřednictvím vás. Ty statistiky jsou krásné, protože se dělají na celou republiku. Kdyby se ty statistiky udělaly na jednotlivé kraje, tak bychom viděli úplně jiná čísla. Protože když vezmu třeba Ústecký, Moravskoslezský, Karlovarský, prostě kraje, které byly zatíženy třeba tím průmyslem, tou těžbou, tak najednou zjistíme, že ten věk dožití v těchto krajích je úplně jiný a že ty statistiky jsou také úplně jiné. Že prostě v těchto krajích ti lidí umírají dřív než v ostatních krajích. Právě proto, že tam byly ty emise, bylo to zatížení. Nevím, jestli ctění kolegové, kteří jsou z tohoto kraje a pamatují si to, tak my jsme brali tzv. pohřebné v našem kraji. To byly 2 tisíce Kč, brali to lidé, kteří tam žili 15 let a samozřejmě bylo to před revolucí. Takže musel splňovat podmínku, musel tam žít 15 let a za to, že tam žil 15 let a dýchal ty emise, které jsme tam všichni měli, tak za to dostal 2 tisíce ročně. Takže to je jedna věc.

A ta druhá, která je tady neustále, a to mi vadí, že ta statistika je tím zatížena, a říkala jsem to i včera, že poměřujeme nepoměřitelné. Prostě ti lidé žili v úplně jiných podmínkách, to znamená, že chodili do důchodu v jiné věkové kategorii, to znamená ženy v nějakém průměru 55 let, muži v 60 letech. Ale říkám, byly tam úplně jinak nastavené podmínky, než jsou dnes. To znamená ženy byly 6 měsíců na mateřské, dneska mohou být 4 roky na rodičovské. Prostě tam byly úplně jiné nesrovnatelné podmínky než jsou dnes. Takže říkám, ta statistika by se měla vytvořit, ale na danou dobu a byla by úplně jiná. Protože ti lidé si to všechno odpracovali. Oni si to odpracovali, protože zase ta demografie také byla jiná. Vysokoškoláků bylo 8 %.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, paní poslankyně. Pan ministr Jurečka bude reagovat s faktickou poznámkou, poté pan poslanec Jan Síla. Prosím, máte slovo, pane ministře.

 

Místopředseda vlády, ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Začnu od konce logicky, že moje maminka byla s námi jako dětmi několik let doma na mateřské rodičovské, nebyla půl roku. Já jsem jako dítě nikdy do školky nechodil. Moje maminka se mnou měla možnost být doma a ten systém byl velkoryse nastaven takto i v minulosti. Nezměnilo se nic zásadně.

Druhá poznámka. Odmítám argument, že se tady snažíme jen šetřit, jak se říkalo. To je úplný nesmysl. Když se podíváme na 12 opatření důchodové reformy, deset z nich znamená to, že z toho systému jasně vymezené skupiny dokážeme více podpořit. Rodiče pečující o děti, lidi, kteří pečují o osobu blízkou, vdovy a vdovce, garantovaná výše solidárního důchodu atd. a atd.

Pokud jde o ty náročné pozice, tak jenom připomenu - ten systém je založen na tom, že i když neplatili ani zaměstnavatelé záchranářům dříve pojistné, ani ho zpětně nedoplácí, přesto z toho systému solidárně už tito lidé toho využívají. To je jako velmi solidární věc, která se nastavuje u náročných pozicí i u ostatních. Oni nezaplatili za těch deset, dvacet, třicet, čtyřicet vyšší pojistné, přesto my všichni vůči těmto lidem umožníme, aby si od okamžiku přijetí další této úpravy toto vyplácelo. Ať si to takhle shrneme.

Druhá poznámka. Já jsem zažil desítky debat se zástupci záchranářů o debatě, že je to potřeba. Já jenom řeknu statistiku bez komentáře. Skoro 70 % z těch lidí dále po dosažení té své hranice věku odchodu do důchodu u té zdravotnické záchranné služby pracuje. Jenom to říkám jako statistiku.

A poslední poznámka. Když se na to podívám v minulosti, tak jenom připomenu rok 1990 - 16 let důchodu, rok 2010 - 22,79. To znamená, jsou to hodnoty, které třeba (Předsedající: Čas.) - tečka.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane poslanče, pane ministře. Nyní pan poslanec Síla, poté pan poslanec Farhan, oba s faktickými poznámkami. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jan Síla: Děkuji za slovo. Já jsem se chtěl zmínit nebo zeptat pana ministra, jak to vypadá ohledně spolupráce s Ministerstvem zdravotnictví, protože když to vezmete kolem dokola, tak 78 % všech finančních prostředků, které jdou do zdravotnictví, spotřebují lidé nad 65 let věku, to znamená, to jsou důchodci. Domnívám se, že byste měli důchodovou reformu s ministrem zdravotnictví zpracovávat společně a prakticky udělat nějaký společný projekt, to by mělo všecko fungovat.

Já jsem mluvil ve své přednášce o tom, že pokud jsou důchody stanoveny všem stejně, jenom podle věku dožití, není to fér. Není to prostě správné. Protože dneska, jak tady říkala, vaším prostřednictvím, kolegyně Peštová, jsou oblasti, kde míra dožití je úplně jiná, a nejen míra dožití jako délka věku, ale hlavně ta pohoda dožití. To znamená, lidi v těchto oblastech nebo v těchto regionech, které ona jmenovala, jsou podstatně více nemocní než v jiných regionech. Z toho důvodu si myslím, a proto jsem to navrhoval ve svém přednesu, že by se důchodová reforma měla celá přepracovat a měly by být důchody úplně jinak postaveny, konstrukce důchodu tak, aby byly individuální. Děkuju.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Nyní pan poslanec Kamal Farhan s faktickou, poté paní poslankyně Hanzlíková. Prosím.

 

Poslanec Kamal Farhan: Paní předsedající, děkuji za slovo. Navázal bych tady na svého předřečníka pana kolegu Juchelku, který vyzval ministra zdravotnictví, aby zde byl a vysvětloval i svůj postoj ke stáří a k odchodům do důchodu. Našel jsem si tady v připomínkovém řízení, kdy Ministerstvo zdravotnictví požaduje v bodě 18 zrušit - v návaznosti na to požadujeme upravit také související ustanovení to zejména v čl. 1 body 33, 46, čl. 3 bod návrhu. Odůvodnění: Nelze. To říká Ministerstvo zdravotnictví, které řídí ministr zdravotnictví za TOP 09. S panem ministrem hodněkrát jsem se neshodl, ale tady si myslím, že by měl toto svoje stanovisko obhájit.

A on říká, Ministerstvo zdravotnictví: Nelze neustále prodlužovat věk odchodu do starobního důchodu, neboť populace ve věku nad 65 let není v takovém zdravotním stavu, aby byla schopná podat potřebný pracovní výkon i v dalších letech. Ministerstvo zdravotnictví tuto poznámku označuje jako zásadní. Na to koaliční partner Ministerstvo práce a sociálních věcí: Neakceptováno - vysvětleno. Navrhovaná pravidla váží změnu důchodového věku na změny v naději dožití. V naději! To znamená, že ke zvýšení důchodového věku bude docházet pouze za situace, kdy bude docházet k růstu naděje dožití.

Takže já jenom tady chci říct, že Ministerstvo zdravotnictví neakceptuje navyšování věku odchodu do důchodu nad 65 let. Já bych chtěl, protože říká, že to není možné, ať se nám tady pan ministr zdravotnictví z této koaliční vlády vyjádří, proč to není možné? A proč to pan ministr práce a sociálních věcí neakceptoval? A proč ve vysvětlení píše, že to bude jenom v naději? Takže to je ta naděje, kterou vám přináší tato pětikoalice! Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane poslanče. S další faktickou vystoupí paní poslankyně Jana Hanzlíková, poté paní poslankyně Peštová. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Jana Hanzlíková: Děkuji za slovo. Tak já ještě vedle této otázky, která se týká zdraví lidí po šedesáti, kterou tady probíráme, bych ještě vnesla jednu oblast. Je to oblast, na kterou se mě ptalo několik lidí - ročníků mezi 1966 až 1974. Ta jejich otázka byla, proč vláda mění parametry u těchto ročníků, když jejich sliby byly nejdříve, že se to nebude týkat lidí starších 40 let, pak později to upravila vláda na 50 let. Tam bych to ještě stále brala. Má to i logiku, protože vlastně v návrhu tvrdíte, že v 50 letech se ten člověk tedy dozví svůj předpokládaný odchod do důchodu. Tak proč jste v tom návrhu zvolili to, že jste to nedodrželi u těchto ročníků? Já se přiznám, že já jsem těm lidem nedokázala odpovědět.

A velmi by mě to zajímalo, pane ministře, proč. Proč jste nedodrželi ten slib a ani jste nedodrželi u těchto ročníků ten parametr, který v tom návrhu máte? Mně to přijde opravdu jako velmi nefér. Protože ve všech pravidlech pro tvorbu důchodové reformy se upozorňuje na největší riziko, a to je to, aby se to netýkalo lidí v době před tím důchodem, kteří už nedokážou na to reagovat, nedokážou si, já nevím, ušetřit třeba ty peníze a nedokážou se tomu přizpůsobit. Tak to by mě zajímalo, jakým způsobem mi tohle vysvětlíte. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, paní poslankyně. Nyní s faktickou Berenika Peštová a poté pan poslanec Juchelka. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji za slovo, paní předsedající. Chtěla jsem zareagovat na pana ministra. Pane ministře, to jste měl štěstí, že třeba vaše maminka, protože třeba vás bylo víc, tak byla třeba déle doma. Ale v každém případě já jsem trošičku starší než vy, asi o deset let, mám pocit, možná o víc. V každém případě v tom roce, kdy jsem byla já, to bylo takto nastaveno. Prostě mateřská byla šest měsíců. A ty ženy většinou na těch šest měsíců doma ani nebyly, ony byly třeba čtyři pět měsíců a pak ty děti dávaly do jesliček. Ale to není nic zlého vůči nim. Jako to já je za to nijak... chraň bůh, jako že bych to tady někde vzývala a říkala, že to byly, já nevím, špatné matky. V žádném případě. Prostě měly novomanželské půjčky a musely prostě do práce.

Je pravda, že ty novomanželské půjčky, teď jsme se tam dohadovali s kolegy, já si myslím, že byly bezprocentní, že byly bezúročné, že tam žádná procenta nebyla. Ale nejsem si jistá, jestli tam bylo 1 % nebo 0. To, jsme tam teď dohadovali. Já si myslím, že tam byla 0. Kolega mi říká, že tam bylo 1 %. V každém případě byla ta procenta strašně nízká. Ale říkám, to byla ta motivace, která tenkrát byla nastavena. Proto ty Husákovy děti, že jo. Proto ta vlna byla velká. Říkám, nebylo to jenom těmi půjčkami, ale bylo to i těmi byty. Prostě oni se snažili to nějak nastartovat. Ale říkám, to bychom se tady jenom hádali.

Ale spíš mě zajímá to, co jsem tady řekla, a zmínil to tady i můj ctěný kolega Síla. Prostě každý ten kraj je jiný, jo? Když se podíváte do naší statistiky v našem kraji, tak tam se opravdu lidi nedožívají tak vysokého věku. Proto mě třeba udivilo, když jste říkal, že průměrný věk jako je nějakých 79 let. Když se kouknu ve svém okolí, v tom Ústeckém kraji, tak moc lidí tam nevidím kolem sebe, kteří by se dožili těch 79 let - a ve zdraví! V takovém zdraví, že by si ten důchod užívali. Spíš většinou se těch 79 ani nedožijí.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, paní poslankyně. Vidím, že pan poslanec Juchelka už čeká ve frontě na faktickou poznámku, čili mu dávám slovo. A připraví se pan poslanec Jiří Mašek. Prosím.

 

Poslanec Aleš Juchelka: Pan ministr má pravdu v tom, že samozřejmě z těch dvanácti opatření jsou i ty, které jsou v tom rozpočtu jako plusové pro ty rodiny. Takže si to řekněme.

Úprava důchodů a důchodového věku je dopad 1,2 % HDP, to znamená, to je to ušetření. Změna valorizačního mechanismu výpočtu nových důchodů od roku 2026 je 1,2 % HDP. A teď máme ty bonusy pro lidi v rámci důchodů. Takže sdílení vyměřovacích základů je 0,1 %. Fiktivní vyměřovací základ je nižší než 0,1 %. Prodloužení období pro obnovu vdovského důchodu na pět let je nižší než 0,1 %. Zvýšení procentní výměry na 10 % průměrné mzdy je nižší než 0,1 %. Snížení věku potřebného pro vznik nároku na odložený starobní důchod je nižší než 0,1 %. Hodnocení doktorského studia jako náhradní doby pojištění je nižší než 0,1 %.

Mírnější krácení předčasného starobního důchodu při získání 45 let pojištění je dopad také nižší než 0,1 %. Ano, tady v tomto můžeme říct, že tady skutečně ten stát upravil některé ty parametry, a tady s tím my nemáme žádný problém, budeme taktéž tady hlasovat pro. Nejdůležitější ale položky, které vlastně sníží příjem těch starobních důchodců, tak je zpomalení nárůstu nových důchodů od roku 2026. Tak ten výpočet bude skutečně, si myslím, velmi dramatický pro některé důchodce, ty, kteří přijdou do důchodu od roku 2026. No ale samozřejmě taktéž úprava důchodového věku. Znovu říkám, že ročníky 2000 půjdou do důchodu v 70 letech (Předsedající: Čas!) a třech měsících.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Nyní vystoupí s faktickou poznámkou pan poslanec Mašek, následuje pan ministr Jurečka .prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jiří Mašek: Děkuji za slovo, paní předsedkyně. Pane ministře, já jsem to myslel vážně, když jsem vám děkoval za ošetření těch záchranářů. Ale vy si budete určitě pamatovat, že my jsme původně měli poslanecký návrh, který řešil totéž, předčasný důchod záchranářů, a ten byl koncipován tak, že ti záchranáři by odcházeli v případě zdravotních obtíží, když už to nebudou moct dělat. Vy jste to pojali tak, že tam je možný souběh, oni ho využívají, a tímto vám za to děkuju. Ale tak to nebylo míněno, bylo to skutečně původně míněno tak, aby to ošetřilo ty záchranáře, kteří nejsou schopni pokračovat. To je jedna poznámka. Skutečně tam začali ti zaměstnavatelé od toho okamžiku platit těch 5 % navíc na sociální. Ale můj dotaz, na který jste mně neodpověděl. Z těch 450 000 v kategorii tři, já už se nebavím o čtyřce, ale o trojce, jste vybrali zhruba 120 000 v riziku, ve vybraných rizicích, ve čtyřech ze 13 a tyto zaměstnavatele tedy se zeptám, zatížíte také pětiprocentním odvodem? Předpokládám. A co s těmi zbylými zaměstnavateli, který mají těch zbylých, já nevím, více než 300 000 zaměstnanců v riziku? Uvažujete o tom je všechny plošně zatížit a vlastně tím dostat peníze do důchodového účtu a postupně prostě najíždět ten systém těch náročných profesí, tak jak ho máte namyšlený, a vytvořit si pro to tedy nějaké prostředky, ze kterých by ty předčasné důchody byly vypláceny. To je můj konkrétní dotaz na vás.

A jináč já to chápu tak, tady pana kolegy Pražáka, prostřednictvím paní předsedající, ten, co sleze z toho finišeru, jestli se do toho dostane tedy opravdu a nebo nedostane, kdo o tom v podstatě bude rozhodovat? Jestli tady pořád má hlavní slovo hygiena a ta kategorizace. Děkuju.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Já děkuji za dodržení času. Nyní vystoupí s faktickou poznámkou pan ministr Jurečka. Prosím, máte slovo.

 

Místopředseda vlády, ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Děkuji. Mě mrzí, že třetí den diskuse, ale evidentní je, že někteří z vás ten návrh nečetli. Protože v tom návrhu se jasně říká, že ten odvod pojistného je za toho konkrétního člověka v tom daném riziku. To znamená toho člověka, který buď má v té třetí kategorii ta čtyři rizika, tak za něj ten odvod navíc bude a je tam ještě postupný náběh, nebo toho člověka, který je v té pracovní pozici, v té kategorii čtvrté. To znamená, týká se to vždycky jenom vyššího odvodu za konkrétního člověka, který v té rizikové pozici je. A za toho ten zaměstnavatel bude odvádět to vyšší pojistné, ne za ty zbývající lidi, kteří jsou v třetí kategorii a mají ta ostatní rizika, která nejsou v tom návrhu takto definovaná. Tak to je za mě první poznámka.

Druhá ke kolegovi Patriku Nacherovi, kterého teď tady nevidím, ale odpovím. Když on argumentoval tím, že mu přijde jako zvláštní, že někdo odvádí odvod na pojistné na důchodové pojištění, ale nedožije se toho, a on řekl, že to považuje za nefér, tak pak je to za mě těžké nepochopení celého průběžného systému důchodového, protože tady je nastaven tak, že všichni platí v rámci určité solidarity pojistné, které ale není šetřením na jejich osobní důchod, ale je to odvod pojistného na jejich rodiče a prarodiče - proto tomu říkáme systém průběžný. To znamená, logika Patrika Nachera v tomto ohledu popírá celý smysl nastavení průběžného systému. Ano, někteří z lidí, kteří platí na odvody svých rodičů, se nikdy nedožijí toho, aby z odvodů jejich dětí nebo generace těch dětí ten důchod mohli čerpat. Ale takto tento systém je nastaven desítky let a vlastně ani jinou logiku neumožňuje. Tam nemůže být individualizace, to bychom byli ve třetím pilíři nebo ve druhém, pokud by byl.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Nyní vystoupí s faktickou poznámkou paní poslankyně Peštová, následuje pan poslanec Mašek. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji za slovo, já ani ty dvě minuty skoro nebudu potřebovat. Chtěla bych zareagovat na pana ministra ohledně Patrika Nachera, co jste říkal. To jste se asi nepochopili, protože on neříkal, že to je vůči nim nespravedlivé, on se tady bavil o té statistice. Že tam potom nejsou započítaní, myslím s tím na to dožití. Že peníze tam jsou, ale nejsou tam započítaní vlastně ti lidi, kteří v průběhu, než se dožili toho věku, takže vlastně zemřeli. On se bavil o statistice. Já si myslím, že jste se opravdu jenom nepochopili.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Nyní tedy vystoupí pan poslanec Mašek s faktickou poznámkou, chce reagovat na průběh rozpravy. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jiří Mašek: Děkuji. Já chci reagovat opět na pana ministra. Pane ministře, máme 13 rizik, máme jasné kategorizace těch profesí. To je věc čistě hygienická, je to věc čistě zdravotnická a vy jste to nějakým způsobem, o kterém jsme tady včera diskutovali, vysvětlili si, rozdělili tu kategorii tři vlastně na dvě kategorie. Ta čtyři rizika, samostatná kategorie a těch zbylých devět rizik, nebo kolik nám to vychází, je jiná kategorie? Tak to ale není, hygienicky je to pořád stejné, je to třetí kategorie. Všichni ti lidé jsou tam ohrožení poškozením zdraví, proto jsou v té kategorii a jsou ohroženi třeba vznikem nemoci z povolání. A to se všechno řeší a je to zdravotnická záležitost.

A vy jste si z toho vysekli asi po dohodě s někým nebo na zakázku, možná vaši, ty čtyři kategorie a říkáte, že ano, tito zaměstnavatelé budou za tato rizika platit za každého konkrétního člověka navýšení o 5 %. A jak to takhle bude? A těch dalších, kteří zatím nemají nárok na ten předčasný důchod, i když i ten je velice okleštěný, jak jsme si včera říkali, maximálně by si dokázali sáhnout na těch 15 měsíců, nic víc, čili je to slabota v současnosti, tak prostě, jak s nimi budeme pracovat dál? To budeme postupně posunovat, anebo tedy k tomu budeme přistupovat, že to je 13 rizik, když v těchto rizicích pracují ti zaměstnanci, tak zatížíme ty zaměstnavatele tím odvodem a budeme to řešit prostě plošně a budeme tam ty finance dávat už nyní a postupně, třeba ta rizika tam přidávat? Prostě pořád se bavíme, že to je o penězích, a pořád by za to riziko nějakým způsobem ten zaměstnavatel měl do toho systému zaplatit.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Nyní vystoupí paní poslankyně Mračková Vildumetzová v rozpravě a následuje paní poslankyně Oulehlová. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Jana Mračková Vildumetzová: Děkuji, paní předsedkyně, pane ministře, vážené kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych i já se vyjádřila, a především abych vyjádřila zásadní výhrady k předložené novele zákona o důchodovém pojištění, které nazývá tato vláda důchodovou reformou. A musím říct, že tedy, když se na to podíváme, tak ta první vlna, tak ta nás čekala v tom minulém roce, kdy se říkalo, že se v žádném případě na řádné a mimořádné valorizace sahat nebude. U Ústavního soudu to dopadlo tak, jak to dopadlo. Ale z druhé strany to považuji z toho hlediska, že pan Marian Jurečka jako ministr práce a sociálních věcí ještě v lednu, ještě než proběhla prezidentská volba, nebudu to s tím spojovat, to ať si každý vyhodnotí sám, tak říkal, že v žádném případě se nebude na tu mimořádnou valorizaci sahat.

Co se pak stalo po prezidentských volbách? Musíme si to pořád připomínat, protože se nám také říkalo, že to je důchodová reforma, tak se sem přinesl ještě ve stavu legislativní nouze zákon, který snižoval jak řádnou, tak mimořádnou valorizaci.

U této věci musím zmínit ještě jednu věc, protože teď vidím, že je tady i paní předsedkyně Poslanecké sněmovny Markéta Pekarová Adamová, která také vystupovala a právě říkala, že se napravily chyby z minulosti, protože ta mimořádná valorizace dávala nejméně těm lidem, kteří mají ty nejnižší důchody. Tak já bych paní Markétě Pekarové Adamové, prostřednictvím její osoby, doporučovala, aby si našla tabulku, o kolik se těm lidem, kteří mají nejnižší důchody, o kolik korun se jim ten důchod zvýšil. Bylo to o celých 36 korun. Slyšíte dobře - o 36 korun. Takže to bylo to, o čem jste hovořila, že jste napravili chybu z minulosti.

My už si pamatujeme ty roky za vlády vašeho kolegy pana Kalouska, kdy se navyšovaly důchody, myslím asi o 40 korun. Musím říct, že tedy těm lidem, kteří mají nejnižší důchod, tak se jim to zvýšilo o těch 36 korun, ale ti, kteří mají v průměru, když o tom hovoříme, důchod kolem 20 000 - je řada lidí, kteří vůbec na tento důchod nedosáhnou - tak těm se vzalo 1 000 korun. Takže kdybychom to porovnávali.

Musím říct, že když tato první vlna důchodové reformy, kterou sem také přinesl pan ministr práce a sociálních věcí, tak co na tom považuji za absolutně neskutečné a nehorázné... To zase vlastně tady používal pan ministr Jurečka ve svém projevu, že říkal, že došlo ke zmrazení platů, že došlo tedy k tomu, že i my jsme si snížili ty naše odměny za výkon funkce. Ale pane ministře, vy moc dobře víte, že to přece vůbec není pravda.

Nechci připomínat rok 2021, kdy tady v Poslanecké sněmovně byl zákon o zmrazení platů politiků. Předložila ho vláda Andreje Babiše a touto Poslaneckou sněmovnou, to znamená i vámi, byl schválen a šel do Senátu. Shodou okolností se konaly zrovna volby do Poslanecké sněmovny. No, a co udělal Senát? Senát toto zmrazení shodil a když přišla nová Poslanecká sněmovna a nová vláda v čele s Petrem Fialou, kde vy jste se stal vicepremiérem a ministrem práce a sociálních věcí, tak Andrej Babiš znovu toto zmrazení platů politiků - vyjma soudců - zde předložil. Jakým způsobem to dopadlo? Na vládě to nebylo schváleno a sněmovní tisk tady pořád leží.

Takže co se stalo od roku 2023? Došlo k tomu, že seniorům se vzala mimořádná a řádná valorizace a politikům se zvýšily jejich odměny o 12 %. To je asi to, o čem jste tady hovořil, ale bohužel jste absolutně nemluvil pravdu. Já to považuji vůči těm seniorům i z pohledu toho, že jste vicepremiér této vlády, za absolutně nehorázné. Jestliže říkám lidem, že je nějaká situace a že se tedy musí šetřit, že ten rozpočet nevychází, tak je přece úplně jednoduché, že vždycky ten člověk musí začít u sebe a měl by jít příkladem, ale vy jdete úplně opačnou cestou. Typický příklad je právě to, že jste v té první vlně vámi nazývané důchodové reformy vzali seniorům mimořádnou a řádnou valorizaci, ale vaše odměny - i moje odměna - jste si prostě navýšili o tuto částku.

Zároveň jste tady hovořil o benefitech, že jste byl ve vládě Andreje Babiše, nyní jste v této vládě a že nevidíte žádný rozdíl, že ty benefity jsou stejné. To mně potvrzuje to, co tady říkám, že vy říkáte lidem, aby šetřili, ale vlastně vám se nic prakticky nezměnilo. Říkáte, že snižujete počty úředníků. Doufám, pane ministře, že jste zaregistroval dnešní mediální výstup. Předpokládám, pane ministře, že mě budete poslouchat, abyste pak mohl nějakým způsobem reagovat.

Takže Úřad vlády za premiéra Petra Fialy roste. Babiš šetřil víc. Tak řekněme si. Od roku 2021 stoupl počet zaměstnanců na Úřadu vlády na číslo 551. Je to o 67 lidí více, ten nárůst je o 15 %. Právě největší snížení bylo za vlády Andreje Babiše z roku 2017, kdy tam bylo 673 lidí a snížilo se to na 484 lidí.

Víte, že my neustále tady opakujeme, že chápeme, že jste kandidovali jako dva kluby. Musím znovu zmínit, že tyto dva kluby se po volbách hned rozdělily na pět politických subjektů. Takže tady máte pět politických klubů, pět předsedů. Pořád říkám, že to vyplácení věcí v rámci klubů a v rámci předsedů je podle mého názoru v rozporu s rozpočtovými pravidly. Proto to také tady na plénu schvalujeme. To se nikdy nedělo, protože chápu, že ti úředníci z toho mají obavy, protože v jednacím řádu je to uvedené úplně jinak. Takže jsem zvědavá, a vůbec se divím, že se tím nikdo nezabývá. Takže to bylo první, že jste si tedy vytvořili těch pět klubů. Když jste kandidovali jako dva, tak jsem přesvědčena o tom - a myslím si, že jsou o tom přesvědčeni i občané - a bylo by to férové, abyste ty kluby měli dva.

Pak jste si vytvořili tolik ministrů, že se nevejdou do lavic, vytvořili jste si i spoustu pozic vicepremiérů. Vím, že vicepremiér má odměnu větší třeba o 40 000 korun. Ale podívejme se, jak to bylo v minulosti, když byl jeden vicepremiér, dva, no a vy máte čtyři vicepremiéry. Je to jasné, bylo pět subjektů, tak je to potřeba. Pak jste si ale vytvořili i ty ministry bez portfeje.

Já bych považovala za férové, kdybyste sem přinesli nový kompetenční zákon, prosadili jste si ho a řekli jste jo, dobré. Takže také proto dochází k tomu, že je obrovský nárůst zaměstnanců právě na Úřadu vlády, kde třeba vloni šlo na platy jenom - jenom s vykřičníkem - 402 milionů, což bylo o 73 milionů více než před třemi lety.

A za platy zaměstnanců, za platby za provedenou práci, to znamená za dohodu o provedení práce nebo dohodu o pracovní činnosti, dal Úřad vlády skoro 468 milionů korun. Ano, slyšíte prosím dobře.

Samozřejmě, že máme pirátského ministra pro legislativu, tak ten má 21 zaměstnanců, za které se vynaložilo teď prosím od ledna do dubna 5,8 milionu korun. Pak je takový bonbonek. My máme místopředsedu pro vlády pro digitalizaci Ivana Bartoše. Ten je zároveň ministr pro místní rozvoj, takže má svoje lidi na ministerstvu, ale ještě má prosím 19 lidí na Úřadu vlády, kteří pracují pro místopředsedu vlády pro digitalizaci. A tam se vynaložilo teď za první čtyři měsíce 4,7 milionu korun.

Pak máme ministra pro evropské záležitosti pana Dvořáka. Ten má v kabinetu 15 lidí. Tam jsme se dostali na částku 4,3 milionu korun. A pak máme vědu, výzkum a tam je 14 zaměstnanců za 4,2 milionu korun. Včera se k tomu vyjadřoval i pan Ženíšek, současný ministr pro vědu, výzkum, který argumentoval tímto výrokem: Vysoké počty úředníků jsou v krajích a státní správě. Já s tím souhlasím, plně s tím souhlasím, ale muselo by se - a tamhle vidím pana primátora hlavního města Prahy, který musí jasně vědět, kolik státní agendy se předává v rámci výkonu státní správy na města a obce, kraje. Tak se tomu někdo věnujte, aby ty věci, které není potřeba vyplňovat a dělat, tak ať už se konečně nedělají a ať ti úředníci nemusí být tím zatěžováni a nemusí se popřípadě přibírat další.

Takže já tím chci především, pane ministře, tady ukázat, že vy jste říkal, že snižujete ty počty, že ty benefity žádné nemáte, že to je prakticky stejné. Nevím, jestli jsem to zaregistrovala správně, ale takový příklad. Mně samozřejmě velmi vadí, že tato vláda pořád říká o Karlovarském kraji, že nejvíce potřebuje pomoci, ale vždycky to skončí jenom u slov. Nebyli jste u nás v rámci výjezdu celé vlády, jeli jste do Ústeckého kraje a udělali jste to společně s krajem Karlovarským. A já jsem pak někde v médiích zaregistrovala, že ten výjezd v rámci vlastně zabezpečení toho prostoru a všech těch občerstvení a to, co tam má být, tak stálo kolem 130-140 tisíc. Já se vždycky nad tím pozastavím a říkám si, že tohle jestli slyší lidé, tak si musí říct, jestli je to normální, když si tedy řeknu počty ministrů a nějakým způsobem si to vydělím, tak pro ty lidi, kteří dnes mají, a je jich opravdu stále větší množství, a já jsem to tady říkala i na tom příkladu Karlovarského kraje, kde se v pondělí otevřel centrální sklad Potravinové banky, což je určitě velmi dobře, kde Ministerstvo práce a sociálních věcí dalo finanční prostředky i na rekonstrukci budovy v Královském Poříčí, což je skvělé, ale když se zeptáte, jaký problém v tuto chvíli vidí lidé, kteří se tam o to starají, tak je to to, že každý rok přibývá 20 % lidí, kteří potřebují potravinovou pomoc. To znamená, že ty potravinové banky tady byly v minulosti zřízeny, aby pomáhaly lidem bez domova, ale dneska tu potravinovou pomoc potřebují senioři, maminky samoživitelky, ale vy pořád říkáte, že je všechno skvělé a že se lidé mají velmi skvělé.

Takže musím říct, pane ministře, že s návrhem, který tady v tuto chvíli předkládáte, kde tedy jde především o to, aby byla zvýšena hranice odchodu do důchodu nad 65 let, a říkáte, že k tomu máte mnoho analýz a že to, co předkládáte, že prakticky tedy víte, co bude za několik let, co bude v roce 2050, pořád nám tedy říkáte, že ten důchodový systém je před kolapsem a že prakticky bez zvýšení věku odchodu do důchodu by byl zcela neudržitelný, přestože se oproti listopadu roku 2022 demografická data nijak nezměnila. A ráda bych ještě připomněla, že pan premiér Petr Fiala tvrdil, že věk odchodu do důchodu se v žádném případě zvyšovat nebude

Zaznělo to tady určitě i od mých kolegů, ale musím to zmínit také, že Česká republika v tuto chvíli vydává na důchody 8 % HDP. V rámci zemí OECD jsme nad průměrem, protože tento průměr je 7,7 %. A vy říkáte, že to přinášíte proto, že s odchodem silných populačních ročníků by výdaje stouply natolik, že by ten systém byl neufinancovatelný. Tak já bych jenom chtěla říct, že Národní rozpočtová rada jasně řekla, že by to stouplo na 11,5 %, což je stále méně, než vydávají země, jako je Rakousko - 13 %, Francie - 14,5 %, Itálie - 15,9 %. Vy pořád říkáte, jakým způsobem my bychom to řešili, a my vám pořád říkáme, abyste hledali cestu v té příjmové části, a to je ve snižování podílu šedé ekonomiky. Nebudu opakovat, že tato vláda zrušila EET, že tato vláda, a je to vidět, jakým způsobem například v minulém roce se vůbec nenaplňovala podle predikce daň z přidané hodnoty. A myslím si, že těmi opatřeními a tím, s čím přišla tato vláda v rámci konsolidačního balíčku, bude stále více lidí, kteří budou hledat cestu, aby právě nemuseli přispívat do toho daňového systému. A vždyť je to velmi jednoduché. Když budou daně nastaveny tak, tak musíme právě udělat všechno pro to, aby se daně řádně vybíraly. Ale to asi není prioritou této vlády.

Jako není prioritou této vlády snížení provozních výdajů ministerstev a Úřadu vlády České republiky a dalších státních institucí. To jsem tady samozřejmě uvedla i na konkrétním příkladu. Nebudu vůbec mluvit o tom, že tato vláda první, co udělala, tak si schválila nový služební zákon, aby si na své rezorty mohla přivést nespočet politických náměstků, nespočet poradců a dalších lidí. Ale je jasné, že půjdeme především cestou, že se zaměříme na ty nejzranitelnější, na ty, kteří nás vychovali, kteří nám všechno předali, tak těm teď uděláme to, že jim snížíme důchody.

Já chápu, že pan ministr bude určitě argumentovat tím, že se to současných seniorů nedotýká, ale v tom nemá pravdu, ale k tomu se dostanu.

Včera tady neustále, a budu to neustále opakovat, že se říká, že tento návrh a že vůbec tato vláda se velmi dobře stará a podporuje rodiny s dětmi. Znovu to musím opakovat. Jestli podpora rodin s dětmi je to, že jste zrušili školkovné, jestli podpora rodin s dětmi je to, že jste zrušili slevu na studenta a jestli podpora rodin s dětmi je to, že rodičovský příspěvek se navýšil o 50 tisíc, ale navýšil se pouze rodičům, kterým se narodilo dítě po 1. lednu roku 2024.

Také mi, pane ministře, velmi vadí, že v tom vašem návrhu, který nazýváte důchodovou reformou, se neobjevil ten návrh hnutí ANO a Karla Havlíčka na nový zdroj přímého financování, to znamená ten takzvaný investiční pilíř, který tady v minulosti byl. Ano, nebyl asi velmi přijat od veřejnosti, že by ho přijala nějakým způsobem pozitivně, ale ten náš návrh je takový, že by to nebylo v soukromých rukou, ale že by tento investiční pilíř byl právě s garancí státu.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Já vás přeruším a poprosím kolegyně a kolegy o ztišení v sále.

 

Poslankyně Jana Mračková Vildumetzová: Takže by mě velmi zajímalo, proč tedy neobsahuje důchodová reforma, jak vy ji nazýváte, což jsou pouze zase parametrické změny, které tady v tuto chvíli předkládáte, tak proč neobsahuje například tento investiční pilíř.

Zároveň musím říct, že dneska, když se tady například vyjadřovala moje kolegyně paní Hanzlíková, která působila dlouhou dobu na Ministerstvu práce a sociálních věcí spolu s vaší vrchní ředitelkou paní Ivou Merhautovou, která tedy měla na starosti již tu důchodovou v uvozovkách reformu v roce 2015 a 2018, tak vy, když se tedy podíváte do toho návrhu, tak v něm vidíte, že se to tedy nebude týkat lidí, narozených od roku 1965. A když tedy je někdo dnes narozený 1966, tak už se ho ten návrh dotýkat bude, to znamená, když si to dobře spočítám, tak tomu člověku je 58 let, než popřípadě vejde v platnost a v účinnost tento zákon, tak mu bude 59 let. Takže si myslím, že určitě skvělé vyhlídky pro tyto lidi -

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Omlouvám se ještě jednou, ale prosím, kolegyně a kolegové, o ztišení.

 

Poslankyně Jana Mračková Vildumetzová: Já bych kolegům z opozice chtěla říct, že určitě budu hovořit ještě několik desítek minut, takže je mi jasné, že jste přišli všichni pouze na hlasování, takže já bych opravdu ráda se vyjádřila ke všem věcem předkládaného návrhu a jestliže chcete hovořit o něčem jiném, samozřejmě je to na paní předsedající, ale je mi velmi nepříjemné, paní předsedající, pokud mě přerušujete v mém projevu. Děkuju.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Tak já se snažím vám tady sjednat klid, paní poslankyně.

 

Poslankyně Jana Mračková Vildumetzová: Já vám za to děkuju.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Nevypadalo to. Tak já vás poprosím, kolegyně a kolegové, ještě jednou o ztišení a o přesunutí vašich rozhovorů do předsálí, pokud máte cokoliv jiného k řešení, ať může paní poslankyně pokračovat. Opravdu vás poprosím, ať se přesunete do předsálí. Ať už v levé nebo pravé části sálu je stále příliš velký hluk. Děkuji. Prosím.

 

Poslankyně Jana Mračková Vildumetzová: Takže člověk, který je narozený v roce 1966, na něj už se bude vztahovat tento sněmovní tisk. Znovu říkám, že 58 let, 59 let, tak si myslím, že ty podmínky se velmi mění a zároveň jsem tady včera, pane ministře, vystupovala a já jsem od vás pořád nedostala odpověď ohledně toho, že tedy za vaší vlády nám velmi rostla inflace, za ty roky 2022 a 2023, pokud bych to sečetla, tak je to zhruba 25 % a já jsem prostě přesvědčena o tom, že jako ministr práce a sociálních věcí nejenže jste první ministr, který nebojuje za seniory, ale že vy jste vůbec na tu inflaci nereagoval, reagoval jste na ni pozdě. Já když se opravdu podívám na ta čísla, tak v roce 2022 šlo do předčasného důchodu 45 tisíc lidí a v roce 2023 100 tisíc lidí. Je to velký počet i v rámci procent, když se podíváme, že zhruba 2 270 000 lidí pobírá důchod a ti lidé do předčasného důchodu šli, protože to pro ně bylo finančně výhodnější. Vy jste je k tomu ještě vyzýval, jak včera tady někteří ještě četli, a já si prostě pořád myslím, že i to je ten důvod, proč tady ten návrh předkládáte a vy pořád říkáte, že chcete, aby to bylo transparentní, aby to bylo férové. A je tedy férové, že někdo šel do předčasného důchodu, ale on dostal o tři, o čtyři, o pět tisíc více, ale on to nebude brát pouze měsíc, on to bude brát celou tu dobu, ale je to na úkor těch mimořádných valorizací, řádných valorizací a dalších věcí.

Já bych byla velmi ráda, kdybyste byl tak moc hodný a nějakým způsobem byste mi vyčíslil, jaký to má tedy dopad z toho objemu, o kterém vy v tuhle chvíli hovoříte, tak jaký dopad to tedy bude mít a mělo by to, protože já si myslím, že tohle je vaše velké selhání, že vy jste na tu inflaci nereagoval a že řada těch lidí šla do toho předčasného důchodu, získala vyšší důchod, bude brát vyšší důchod a vlastně lidé, kteří to popřípadě neudělali nebo nemohli do toho předčasného důchodu jít, tak ti budou mít důchod daleko nižší. Tak já nevím, jestli je tohle transparentní. Mně to tedy transparentní a spravedlivé absolutně, pane ministře, nepřipadá.

No a vy tedy říkáte, že na ty současné seniory to nedopadne. No, já jsem si včera velmi pečlivě prostudovala vaše stránky Ministerstva práce a sociálních věcí. Musím říct, že ty stránky jsou velmi dobře přehledné a velmi mě překvapila jedna taková odrážka, kterou tam máte, vznik nároku na výchovné. To je ta vaše vlajková loď, která se tady prosadila. Řeklo se, že každé vychované dítě, protože je i velký rozdíl, ženy mají daleko nižší důchody, takže dostane každá žena, třeba moje maminka také dostává těch 500 korun. No a vy na těch stránkách, to je úplně jako pro mě neskutečné, máte tedy napsáno, že v roce 2023 to bude činit 500 korun a tak dále a v roce 2024 a později se postupně bude toto výchovné valorizovat stejným způsobem jako procentní výměry důchodů.

No a co předkládáte v tomto návrhu? No, že se to již od roku 2027 valorizovat nebude. Takže vy říkáte, že se to nedotkne stávajících seniorů, ale těch seniorů se to dotkne. Doufám, že jsem řekla, Aleši Juchelko, prostřednictvím paní předsedající, od roku 2027; jestli jsem to řekla správně. (Poslanec Juchelka přitakává.) Děkuji. Takže musím říct, že až jsem si říkala, že je to hezké, že to tam je takto hezky napsané, ale prakticky je strašné, že toto Ministerstvo práce sociálních věcí uvádí, ale předkládá prakticky návrh, který bere tu valorizaci i stávajícím seniorům.

No a, pane ministře, já samozřejmě ještě ohledně těch úspor jsem se koukla i na ten váš rezort. Vy máte dneska dvě politické náměstkyně, sedm vrchních ředitelů, jednoho státního tajemníka. Myslím si, že je to také obrovské množství lidí. Tolik lidí si myslím, že nikdy na Ministerstvu práce a sociálních věcí nebylo, 1 560 úředníků. Můžete se chytat za hlavu, jak chcete. (Poslankyně Mračková Vildumetzová se obrací na ministra Jurečku.) Zrovna vy jste ten člověk, který ruší ta místa, která jsou blízko lidem, což jsou místa na úřadech práce a přicházíte s takovými skvělými nápady, že se dávky budou řešit na českých poštách. Ano, ano. Budete za to platit výkonově, nebo budete za to dostávat platbu výkonově, tak já doufám, že takhle výkonově to budou mít placená i města, obce. Ale to je druhořadé.

No a úplně poslední, pane ministře, nepoužívám to, ale vím, že vždycky se tady nějakým způsobem mluvilo o tom, když se tady čtou jakoby nějaké reakce lidí, ale já bych vám doporučovala, zda byste si přečetl - v Deníku vyšlo, že čtenáři se nějakým způsobem vyjadřovali k té vaší předkládané penzijní reformě. A musím říct, že 93 procent lidí ji odmítá a velmi bych vám opravdu doporučovala si přečíst reakce lidí, kteří zde reagují. "Řeči o prodloužení věku dožití jsou k smíchu. Jaké to dožití je, vidím kolem sebe. Většina lidí po šedesátce je unavená, ozývají se různé neduhy. Dle statistik se přes 80 let věku dožije jen málo lidí, natož tak ve zdraví. Ostuda. Kdo tohle vymyslel? Dělám v Tescu Supermarketu 12 let a mám už teď hodně zdravotních problémů a nedokážu si představit po 65 letech někde běhat na kasu a vybalovat a dělat vše, co k tomu patří. Proboha, kam se ten svět řítí?"

Více toho citovat nebudu, pouze řeknu, že je řada lidí, kteří dosáhnou důchodového věku a nadále pracují. Já tady nebudu z tohoto místa, pane ministře, připomínat, že když se tady schvalovala novela služebního zákona, tak jsem předložila pozměňovací návrh, kde jsem žádala, aby se v rámci zákona o státní službě zvýšil věk, aby lidé mohli ve státní službě pracovat. Jaká byla reakce současné vládní koalice? Byli jste proti. A já znám spoustu lidí - a myslím si, že je velmi dobře, když senioři jsou aktivní. A nechte to na nich. Ale hrozné je, že vy teď tady toto předkládáte, ale třeba tento pozměňovací návrh v rámci služebního zákona jste nepodpořili. A já znám mnoho lidí, které dnes pracují v rámci zákona o státní službě a chtěli by pracovat dál. A vy jste jim to neumožnili.

Zajímavé je, že například ministr vnitra v tuto chvíli v rámci zákona o bezpečnostních sborech také přináší novelu, kde chce v rámci služebního poměru také navýšit ten věk. Já si myslím, že to je správná cesta, ale důchodový věk by měl být zachován na té hranici 65 let. A tak jak tady dneska i vystupoval Kamil Farhan, můj ctěný kolega, prostřednictvím paní předsedající, stínový ministr zdravotnictví, který tady jasně řekl, že s tím ani nesouhlasí Ministerstvo zdravotnictví. No tak já nevím, já už se v tom absolutně nevyznám. Jediné, co vím a co si myslím, že je tedy úplně neskutečná budoucnost, kterou vy neustále tady říkáte, že když řeknete tomu, kdo je narozený v roce 2000, že tedy půjde do důchodu v 70 letech a třech měsících, tak já si myslím, že k takovému návrhu nejde nic jiného říct, než že by si měla tato vládní koalice svým způsobem už uvědomit, co tady v tuto chvíli předkládá. A já znovu říkám, že tento návrh, hnutí ANO, v žádném případě nepodpoříme, protože se dotýká těch nejzranitelnějších, a dotýká už se potřetí, a to jsou senioři.

Děkuji vám za pozornost.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Nyní tedy vystoupí s faktickou poznámkou paní poslankyně Peštová, která je s ní přihlášená, jako první, následuje pan poslanec Kohajda. Prosím, vaše dvě minuty. (Hluk v jednacím sále přetrvává.)

 

Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji za slovo, paní předsedající. Já jsem ještě chtěla zareagovat na pana ministra, jak jsme se tady dohadovali. V každém případě chci říct, že jsem se tedy lekla, když tady najednou bylo tolik poslanců, takže zřejmě jsem pochopila, že se něco bude hlasovat. Ale v každém případě jsem chtěla říct, že nás lidi pozorují a poslouchají. A jak jsme se zde dohadovali o těch novomanželských půjčkách, tak bych to jenom doplnila. V tom roce 1970 paní mi psala, že se jí narodily v té době dvě děti, že jsem měla pravdu, že to bylo 1 procento, že se dávalo 30 tisíc. Jedno procento bylo, pokud jste si kupoval byt, dvě a půl procenta, pokud jste zařizoval byt, pokud se vám narodilo jedno dítě, tak se vám odečítaly 2 tisíce a prodlužovalo se to o jeden rok, a když se vám narodilo druhé dítě, tak se vám odečítaly 4 tisíce a taktéž se prodlužovalo. Takže když si vezmete ty peníze, které byly v té době, průměrný plat byl něco kolem 1 500, mám pocit, možná statistici by mě tady opravili, že to třeba bylo 1 600 nebo 1 700, ale já žiju v domnění, že to bylo 1 500, takže 30 tisíc. Děkuji vám za pozornost, že jste takhle zticha.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Já vás přeruším, paní kolegyně. Byť máte silný hlas, tak ten hluk je tady opravdu velmi vysoký

 

Poslankyně Berenika Peštová: Já bych tedy mohla zvednout hlas, ale to by zase křičeli oni.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Přesně tak. Takže pojďme se ztišit, kolegyně a kolegové. Je to v našem vlastním zájmu.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Takže když v té době bylo těch 30 tisíc, tak to byly velké peníze, jenom bych to upřesnila. A myslím si, že touto cestou bychom zřejmě měli jít, ale dnes se pohybujeme v jiných penězích. Říkám; bavíme se před a po roce 1989.

Děkuji.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Také děkuji. Ještě poprosím o ztišení. Nyní vystoupí s faktickou poznámkou pan poslanec Kohajda, následuje pan poslanec Benda. Prosím.

 

Poslanec Michael Kohajda: Děkuji, paní předsedající, za slovo. Já jenom bych chtěl reagovat, že tady opakovaně je zmiňováno, že alternativou k té naší důchodové reformě je nějaký druhý pilíř. Za prvé jsme nedostali žádné konkrétní obrysy takového druhého pilíře. To znamená, těžko něco debatovat, když to před sebou nevidíme. Úplně by stačila jedna A4 a pár poznámek, jak má být koncipován. Druhá věc, druhý pilíř, tak jak tedy jsem si to dokázal přeložit, bude evidentně určen pouze bohatším lidem. Bude určen těm, kteří si navíc budou moci spořit. Takže je otázka, co jiného nabízet než současný třetí pilíř. Pokud lidé dnes nemají na to, aby si spořili v třetím pilíři, nebudou si moci spořit ani v druhém pilíři.

To je logické. To znamená, jestliže se tady nabízí nějaká alternativa pro bohatší, tak naše důchodová reforma je určena pro všechny občany České republiky.

A třetí věc. Pokud by druhý pilíř měl být nějakým způsobem atraktivní, bude muset vyplácet vyšší výnosy než třetí pilíř. A vzhledem k tomu, že do druhého pilíře mají jít peníze ze státu, znamená to, že stát bude si muset půjčovat dráže v rámci druhého pilíře než v rámci třetího pilíře. To znamená, to jsou peníze, které zase zaplatí všichni daňoví poplatníci, protože stát žádné vlastní peníze nemá. Děkuju.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Já děkuji. Nyní tedy vystoupí s faktickou poznámkou pan poslanec Benda, následuje paní předsedkyně Schillerová.

 

Poslanec Marek Benda: Vážená paní předsedkyně, vážené dámy, vážení pánové, já přicházím přednést procedurální návrh, a to, abychom se v souladu s usnesením Poslanecké sněmovny číslo 248 z 9. schůze 26. února 1997, článku prvního, usnesli tak, že:

"Poslanecká sněmovna stanoví, že hlasování o podaných návrzích a o přikázání návrhu zákona k projednání garančnímu výboru, případně dalším výborům, nebo výboru nebo výborům v případě sněmovního tisku 696, novela zákona o důchodovém pojištění, proběhne dnes, ve čtvrtek 30. května 2024 od 18 hodin."

Přednesl jsem, abych nebyl obviněn z toho, že jsem nestihl. A teď krátké odůvodnění.

Pokládám diskusi posledních tří dnů za mimořádně kultivovanou a normální. Jsem rád, že to tady takto probíhá. Myslím, že předkladatel a ministr reaguje vždy a správně, takže ta debata tady běží. Přesto jsme třetí den v tomto jednání a myslím si, že je pro všechny důstojné, abychom jednání v nějaký čas ukončili. Máme 27 přihlášených, průměrná délka vystoupení byla přibližně 10 minut. Kdybych to spočítal, 270 minut - to nám ještě do 18 hodin zbývá, faktické poznámky, některé se příliš cyklí.

Takže doporučuji, abychom teď hlasovali o takovémto usnesení, už i proto, abychom se tady nepřekvapovali během odpoledne nějakými procedurálními návrhy na přerušení do 1. 1. 2027 nebo něco podobného, protože takové návrhy jsou v tu chvíli nehlasovatelné, protože je jasné, že se tady v 18 hodin musíme sejít. Děkuji za pozornost a poprosím o hlasování o tomto procedurálního návrhu.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Ano, jedná se o procedurální návrh, tedy se hlasuje bezprostředně. Přesto, právě proto, že se hlasuje, a já vás tedy všechny odhlásím, jak je zájem, tak ještě načtu náhradní karty.

Pan poslanec Bělor hlasuje s kartou číslo 44, pan ministr Výborný s kartou číslo 43 a pan ministr Kupka s kartou číslo 47. Přivolala jsem kolegyně a kolegy z předsálí.

Ještě také omluvy, aby bylo jasné, kdo hlasuje. Pan ministr Blažek ruší svou omluvu. Pan poslanec Bauer ji naopak načítá - nebo já ji načítám za něj, z celého jednacího dne se omlouvá z pracovních důvodů. Paní poslankyně Pivoňka Vaňková Pavla se omlouvá od 16 hodin z pracovních důvodů. Pan poslanec Jan Richter se omlouvá z pracovních důvodů z celého jednacího dne.

A z členů vlády pan ministr Ženíšek bere zpět svou omluvu z pracovních důvodů, nicméně načítá novou - a bere zpět dvě své omluvy a načítá nové, od 11 do 14 hodin se omlouvá a následně od 17 do 18 hodin z pracovních důvodů.

Ještě zopakuji, o čem budeme hlasovat.

 

Pan předseda Benda dává návrh, že bychom o tomto tisku, tedy tisku 696, kterým se mění zákon o důchodovém pojištění, hlasovali dnes, tedy ve čtvrtek 30. 5. v 18 hodin. Neříkám to úplně přesnými slovy, doufám, že nikdo nic nenamítá, ale slyšeli jsme to před chvílí od samotného navrhovatele. Nikdo nic nenamítá?

Zahajuji hlasování o tomto návrhu a ptám se, kdo je pro? Kdo je proti?

V hlasování číslo 16 je přihlášeno 166 přítomných, pro 90, proti 76. Návrh byl přijat.

 

Já konstatuji, že budeme v souladu s přijatým usnesením dnes v 18 hodin hlasovat o tomto návrhu. (Hluk v sále.) A nyní pokračujeme s faktickými poznámkami, paní předsedkyně Schillerová je nyní zrovna na řadě, připraví se pan poslanec Juchelka. Prosím o ztišení.

 

Poslankyně Alena Schillerová: Já děkuju za slovo, paní předsedkyně. Já jsem chtěla reagovat na pana kolegu poslance Kohajdu, ale musím zareagovat teď k tomu hlasování. A přihlásím se, pan poslanec Kohajda o to určitě nepřijde. No, souhlasím s panem kolegou, předsedou nejsilnějšího vládního klubu ODS Markem Bendou, že tady probíhá kultivovaná debata. Bezesporu probíhá. Je věcná, nikdo se neodchyluje od témat. Myslím si, že ani nebylo nějak mnoho procedurálních návrhů - pokud byly, takto vyvolala situace, třeba nepřítomnost ministrů. A přes to všechno si musíte odhlasovat pevné hlasování v prvním čtení. Poprvé v novodobé historii jste to udělali u korespondenční volby, podruhé to děláte, protože s jídlem roste chuť, tak podruhé to děláte u novely zákona o důchodovém pojištění. A já se ptám - proč? Proč? Debata je kultivovaná, probíhá naprosto podle pravidel, všichni se snažíme věcně reagovat, (Poslanec Radim Fiala se hlásí o slovo.) zbývá 26 mých kolegů - možná se to stihne, možná ne - proč jste museli opět vycenit zuby a opět ukázat sílu a utnout debatu v prvním čtení? Nerozumím tomu. My jsme zvažovali protinávrh, pak jsme si říkali, bylo by to prázdné gesto, půjdu to, využiju té své - ještě mám 30 sekund, tak to chci okomentovat - prostě naprosto zbytečné, zavádíte tady nové precedenty, které se vám bezesporu, bezesporu v nějaké době, dřívější nebo pozdější, vrátí. Nerozumím tomu. Děkuju.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: (K poslanci Radimu Fialovi.) Já jenom konstatuji pro pana předsedu, že přednostní právo nemá přednost před faktickými poznámkami, a faktické poznámky přihlášené elektronicky mají přednost před těmi z místa. Nejlepší řešení tedy pro vás, mohu-li vám doporučit, je, se přihlásit právě s faktickou, protože ty se teď načítají jedna za druhou. (Hluk v sále neustává.) Tudíž nyní vystoupí s faktickou poznámkou pan poslanec Juchelka, který je přihlášen, a následně pan místopředseda Havlíček. Prosím, máte slovo. A vás ostatní prosím o ztišení.

 

Poslanec Aleš Juchelka: Já děkuji moc. Vážená paní předsedkyně, já budu taktéž mluvit vaším prostřednictvím k panu Kohajdovi. A je to skvělé, že my se dokonce dokážeme postupně slaďovat, jsme už tady třetí den, kdy vyříkáte, že skutečně ti lidé nemají prostředky na to, aby si šetřili třeba ve třetím pilíři. A tak to je. A tak to je, protože už teď samozřejmě v tuto chvíli, jak víme, tak nám devět čtvrtletí klesá reálná mzda, ale to samozřejmě nemají jako dlouhodobě. A proto já nerozumím tomu, proč tak strašně - a není to žádné hanlivé slovo, ale proč tak strašně asociálně zasahujete tedy do průběžného, páteřního, důchodového systému tím, že měníte vzorec u řádných valorizací, tím pádem budou všichni dostávat každý leden méně peněz z hlediska důchodů? Proč do něj zasahujete, například tím, že budete od roku 2026 vypočítávat - do průběžného systému - jiným vzorečkem nové důchody, to znamená, že už nebudou tak vysoké, ale ten vzoreček je bude snižovat? Proč toho průběžného systému zasahujete různými nesystémovými prvky a slevami na dani, a pak se vyvíjíte, že je -73 miliard korun v deficitu, když je pro vás první pilíř tak strašně klíčový, protože máte pravdu? Ti lidé mají pořád klesající reálné mzdy a nemají prostředky na to si odkládat na svou budoucnost tak, jak to chtějí někteří - a říkají nám to i komentátoři v novinách a jak to je na sociálních sítích: vždyť vy si můžete přivydělat, je to vaše chyba, máte být vzdělanější, lepší, výkonnější, znající druhou, třetí práci? To přece takhle nefunguje. Takže ano, shodneme se na tom, že první, průběžný systém, ten první pilíř je opravdu klíčový. Proto ho nechte na pokoji.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Nyní se tedy hlásí pan místopředseda Havlíček s faktickou a následuje paní předsedkyně Schillerová. Prosím.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Pane poslanče Kohajdo, prostřednictvím paní předsedající, já vás pozoruju už delší dobu a vy mi připadáte jak dealer finančních produktů nějaké komerční instituce. Vy zde obhajujete třetí pilíř - a proti němu samozřejmě nic nemáme, nechť funguje, třetí pilíř - ale vzpomínám si, jak jste zde - myslím - včera nebo předevčírem tvrdil, že dlouhodobý investiční produkt bezvadně zabral. No, tak nezabral, pane poslanče. Zájem o něj je poměrně nízký. A to je ten důvod, proč my tvrdíme, že nestačí jenom pilíř číslo jedna, pilíř číslo 3.

Jestli ho budete nazývat jako druhý nebo další, to je nepodstatné v tuto chvíli. Ale ta podstata je v tom, že by se měl vytvořit pilíř se státní garancí, protože ten bude pro ty lidi přitažlivější v tom, že nepřijdou, nebo budou mít větší pocit toho, že nepřijdou o svoje vložené prostředky. A my jsme ty parametry toho dalšího pilíře představili snad stokrát. Já už nevím, co bych k tomu mohl říci víc. Několikrát jsem říkal, že nemáme stovky nebo tisíce úředníky, ale řekl jsem, že to je pilíř státem garantovaný. Že to je pilíř, který nevycucává prostředky z pilíře číslo jedna, že tam půjdou nové prostředky. Že to je pilíř, na kterém by se mohl participovat zaměstnavatel, i když je to dobrovolný pilíř, ale pokud by se do něj přihlásil ten budoucí senior, tak by ten zaměstnavatel mohl přispívat například 0,5 až jedním procentem.

Ukázal jsem i kde podobné pilíře fungují. A teď je jenom otázka toho, jak si s tím vláda pohraje a jestli to připraví nebo ne. Ale hlavně, pane poslanče Kohajdo, vy jste to měli v programovém prohlášení, že chcete vytvořit další pilíř. To znamená pracujte na tom pilíři. Několikrát jsme říkali, že jsme připraveni na to sednout a ukázat vám, proč si myslíme, že jsme (nesrozumitelné.) Protože jestliže nevneseme nové prostředky do celého systému, tak to nebude nikdy fungovat. Vy na to jdete jenom tím způsobem, že berete těm budoucím seniorům, a my říkáme ne, hledejme zdroje nové, ať už stran pilíře (Předsedající: Čas.) nebo stran zabezpečení hospodářského růstu. Děkuju.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Nyní je s faktickou přihlášená paní předsedkyně Schillerová, následuje pan předseda Fiala. (Předseda Fiala dává přednost předsedkyni Schillerové.) Tak pan předseda Fiala a následuje paní předsedkyně Schillerová. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Radim Fiala: Děkuji za slovo. Vážené kolegyně, kolegové, já se teď, možná prostřednictvím předsedající, možná ne, to nevím, obrátím na soudce Ústavního soudu z tohoto místa. (Předsedající: To nemusíte mým prostřednictvím.) Vážení soudci Ústavního soudu, vy jste za posledních x let zhoupli to kyvadlo směrem k pětikoalici. Před volbami parlamentními i teď, když jste vydali několik judikátů týkající se pevného hlasování. Já vás chci jenom upozornit, že ta demokracie je někde uprostřed. Ani na straně pětikoalice, ani na straně opozice. Ale to kyvadlo se výrazně houpe. Já vám řeknu, co bude následovat.

To, že jste to takhle udělali, bude následovat to, že doba, kdy opozice v této Sněmovně bude moct mluvit, se bude i nadále zkracovat. Protože proč bychom tady mluvili, když můžeme mít pevné hlasování? Proč bychom poslouchali názory někoho z levé strany, když můžeme dát pevné hlasování a Ústavní soud nám to schvaluje. Tak stačí, když to řekne Babiš, Okamura a ještě někdo a můžeme jít domů, ne? Prostě tak to v budoucnu bude. To je jedna věc.

A druhá věc je. Vážený Ústavní soude, jsem zvědavý, jestli budete na svých judikátech trvat i v době, kdy nebude vládnout v této Sněmovně pětikoalice, ale jiná vláda. Jsem na to moc zvědavý. (Potlesk opozičních poslanců.)

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. A nyní se přihlásila s faktickou poznámkou paní předsedkyně Schillerová a připraví se paní poslankyně Pastuchová.

 

Poslankyně Alena Schillerová: Tak děkuju. Konečně jsem se dostala k tomu, abych reagovala na pana poslance Kohajdu. Už mě tady tak tři dny různě zkouší. Dneska zase z jiné oblasti. To nevadí. On už to řekl můj ctěný kolega, místopředseda Sněmovny Karel Havlíček. No pane poslanče, prostřednictvím pana místopředsedy, vy jste nečetl vaše programové prohlášení vlády? Máte dokonce dvě. Máte dokonce inovované programové prohlášení vlády. Protože jste zjistili, že nesplníte nic, tak jste si tam dali aspoň něco, ale v tom málu, co jste si tam nechali, toto máte. Tak já předpokládám, že už jste rozrážel dveře Ministerstva financí, že už jste tam prostě bušil na kliku a že jste se ptal, jestli ty motory valí a jestli už je to nachystané a připravené, místo toho, abyste nás vyzýval o nějaký papír A4, ne?

Pojďte a řekněte nám to, prostřednictvím pana místopředsedy, jak jste už... výborně přihlášený... jak jste na Ministerstvu financí apelovat, jak tento bod programového prohlášení vlády je splněn. A proto my se ptáme, když tady jdete s těmito parametrickými změnami, proč nemáte jako součást tady naplnění vašeho slibu. Takže nevyzývejte nás, prosím, prostřednictvím pana místopředsedy, a neříkejte nám tady, jestli vám máme dodat papír A4, ale tlučte na dveře Ministerstva financí vašeho, kde sedí váš koaliční partner, ať vám předloží, jak naplňuje vaše společné programové prohlášení vlády. Děkuju. (Potlesk opozičních poslanců.)

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. A poprosím paní poslankyni Pastuchovou a hned poté jde pan poslanec Benda.

 

Poslankyně Jana Pastuchová: Děkuji, pane místopředsedo. Já jsem přišla až teď, ale měla jsem debatu samozřejmě ve sluchátkách a poslouchala vystoupení mé kolegyně Jany Vildumetzové Mračkové. A tam bylo zmíněno, a myslím, že jsme to tady zmiňovali i vícekrát ohledně výchovného, co máte na stránkách a co vlastně teď chystáte.

Ale, shodou okolností se na mě včera obrátila jedna žena v e-mailu a dala mi dotaz, že tedy jí se už to výchovné týkat nebude, je matka samoživitelka, muž od ní odešel když dětem bylo deset a osm let, tedy vychovávala děti sama, do důchodu půjde, je jí teď nějakých 54 let, a celou dobu vlastně byly, když byly ty děti malé, tak prováděla OSVČ. Takže tomu státu pořád platila. Jak to bude s výchovným u těchto maminek, samoživitelek, které nebyly na mateřské a rodičovské a vychovaly ty děti? Já bych na to ráda znala odpověď, nebo jestli se paní dívá, tak určitě budu ráda, když pan ministr odpoví. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Já děkuji. Nyní pan předseda Benda.

 

Poslanec Marek Benda: Vážený pane místopředsedo, vážené dámy a vážení pánové, já se omlouvám, že ještě na vteřinku odbočím z té odborné debaty, která je určitě dobrá, užitečná. Zareaguji jenom na vystoupení paní předsedkyně Schillerové, případně pana předsedy Fialy. Myslím, že expresivní výrazy o cenění zubů bychom mohli tuto Sněmovnu ji ušetřiti. Mým cílem samozřejmě a cílem těch, kteří pro to hlasovali, je zachovávat maximální důstojnost této Sněmovny. Já přece jsem rád, když tento dům je krásný a důstojný navenek. A pak nemá cenu, abychom se tady honili v těch cvičeních a pak je podle mého názoru, když všichni víme, že se hlasuje v 18 hodin. Jasně jsem říkal, že do té doby se vystoupení stihnout dají a věnovali jsme tomu tři dny.

A k tomu, co říkal pan předseda Fiala, bych jenom poznamenal, že první potvrzení Ústavního soudu o tom, že je možné používat tento institut ukončení, pokud byl vytvořen dostatečný prostor pro vystupování, proběhl již v minulém volebním období, kdy proběhlo již ústavní stížnosti, kterou jsem u Ústavního soudu předkládal já, bylo na EET a posléze na daňový balíček. A Ústavní soud konzistentně, konzistentně říká, pokud proběhla dostatečná debata, tak opozice má právo přednést své argumenty, ale vládní většina má právo prosadit svůj názor. A to já myslím, že je opravdu férové a nevěřím tomu, že tři jednací dny nejsou dostatečně důstojné tohoto návrhu zákona. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. A nyní pan vicepremiér Jurečka. Připraví se pan poslanec Juchelka.

 

Místopředseda vlády, ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Já jsem tady o tom hovořil včera i předevčírem. A sice že zavedené výchovné řeší důsledky neférově nastaveného důchodového systému v rámci průběžného pilíře, kdy tím, že není oceňovaná doba péče o dítě v rámci rodičovské a není oceňovaná ani doba péče o osobu blízkou, vzniká ten zásadní rozdíl v příjmech toho člověka a ve výši vyměřovacího základu, a tím pádem i ve výši budoucího důchodu. Ten systém tak, jak ho navrhujeme v důchodové reformě, odstraňuje tu příčinu, kdy nám ten rozdíl vzniká. To znamená ta maminka, která bude pečovat o dítě, nebo každý člověk, který bude pečovat o někoho blízkého ve třetím, ve čtvrtém stupni u osoby dospělých a u dětí je to potom ve druhém stupni, tak je nastaven tak, že tu dobu té péče bude mít vždycky pro ten vyměřovací základ do důchodu nastavenou minimálně na hodnotě průměrné mzdy v tom daném roce, pokud předtím v průběhu či poté vydělával více a jeho vyměřovací základ by byl vyšší, tak se mu vždycky bude počítat ta hodnota, která bude pro něj prospěšnější a bude mít pro něj větší benefit. Vždycky ta hodnota výhodnější. A to je základní věc, která odstraňuje ten pay gap, který nám dneska desítky let vytvářel rozdíly v důchodech mužů a žen a trestal ty ženy, které se staraly o děti a trestal všechny ty, kteří se starali o osobu blízkou.

To znamená my výchovným před třemi a půl lety jsme, jak se říká, provizorně, zalepili ten problém, kterým byly potrestány naše maminky a babičky, že vychovaly tuto produktivní generaci, a měly statisticky ten průměrný důchod nižší o 2500 Kč. A my rodinným vyměřovacím základem, jak jsem to tady popsal, logicky jdeme a řešíme tu příčinu, kde ten rozdíl vzniká.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Já děkuji za přesné dodržení času a poprosím paní poslankyni Pastuchovou. Měl jsem tady pana poslance Juchelku, tak jsem se jenom trochu zarazil, stáhnul (?), takže poprosím paní poslankyni.

 

Poslankyně Jana Pastuchová: Děkuji. Tak se zeptám znovu - když jste tu vaši vlajkovou loď tady tak propagovali a všude se s ní vychloubali, tak proč jste do toho zákona už hned nedali teď to slovo, co jste řekl, "provizorně". Proč jste nedal do toho zákona nějakou dobu účinnosti, která skončí. Prostě nemáte peníze, takže všem maminkám za vychované dítě, které třeba i zůstaly doma a šly do práce dřív, protože jim třeba otec neplatil alimenty, které nemohly být s nimi doma a vydělávaly a vychovaly ty děti, tak provizorně jste to udělali a teď to provizorně za pár měsíců rušíte.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Já děkuji. Reagovat chce pan ministr.

 

Místopředseda vlády, ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Když si vybavíte to minulé volební období, když jsem byl opozičním poslancem, tak když jsem tady třikrát navrhoval zavedení výchovného, třikrát jste mi to odmítli podpořit, až nakonec se toho ve finále chytli sociální demokraté Roman Sklenák, tak nakonec jste to podpořili, pod tlakem, já myslím na poslední schůzi. A já jsem ve všech těch svých vystoupeních, kdy jsem tady ten návrh výchovného, který jsme vypracovali jako lidovci, tak jsem vždycky říkal, že to je ta akutní pomoc vyřešit ten neférový systém vůči našim babičkám a našim maminkám. Ale je nutné ten systém napravit v té příčině, kde ten problém vzniká. A výchovné, které bylo a bude všem lidem přiznáno, jim bude vypláceno v rámci důchodu po celý zbytek jejich života.

A k tomu ten systém ještě řeší i tu situaci pečujících osob, která je také dlouhé roky neřešená a žádná předchozí důchodová komise nepamatovala a nenavrhovala, abychom v důchodovém systému pamatovali na pečující osoby. To už jsme do toho doplnili u této důchodové reformy. Týká se to statisíce osob v této zemi. Statisíce lidí pečují a v důchodovém systému jsou na tom brutálně potrestáni. Takže já tady říkám - výchovné vyřešilo to, abychom těm našim babičkám, maminkám dokázali ocenit tu ztrátu kariéry, ztrátu výdělku, kterou ony investovaly do výchovy budoucí generace, nás, kteří tady dneska stojíme. A to jsme si říkali, že je to to nejakutnější řešení, které je potřeba teď a rychle, ale do budoucna systémové, a odstranit to, kde vzniká ten rozdíl v té výši budoucího důchodu (?) a to je ta doba rodičovské a nebo té doby péče o tu osobu blízkou. A to v té důchodové reformě jednoznačně řešíme.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji a poprosím pana poslance Kohajdu.

 

Poslanec Michael Kohajda: Děkuji, pana předsedající, za to. Já bohužel v těch dvou minutách nebudu schopen reagovat na všechny předřečníky. Nicméně rád bych, vaším prostřednictvím, zareagoval na kolegu Juchelku - proč děláme důchodovou reformu. Taková základní otázka a myslím si, že je to ta podstata celého dnešního, včerejšího a předvčerejšího jednání tady.

Já jsem vám vytiskl ze stránek MPSV přehled o stárnutí populace, rád vám to předám. Tohle je ten jednoduchý důvod. Naše populace objektivně stárne. Vidíme, kolik je ve věku aktivních občanů, kolik je ve věku občanů ve věku 65+ a jaký je vývoj predikce do budoucna. To je ten důvod.

A co je cílem? Cílem je, abychom měli stabilní první pilíř, proto do něj zasahujeme, a aby bylo na důstojné důchody pro všechny důchodce.

Dále bych chtěl zareagovat, pane předsedající, na vás, nevím, jestli vaším prostřednictvím, když jsem zmiňoval DIP, tak jsem říkal, že je to další z nástrojů, kde je možné si spořit na postproduktivní věk a opravdu - a teď to myslím upřímně - opravdu prosím, já jsem na googlu hledal ty podmínky toho druhého pilíře, který navrhujete. Já jsem to skutečně nenašel. Skutečně, omlouvám se, nenašel jsem to. Pokud chceme tady odborně nějak debatovat, věcně debatovat, tak já vás prosím o jednu A4, pár odrážek, skutečně ty základní podmínky. A můžeme se o tom bavit zcela seriózně. Já jsem určitě otevřený debatě o druhém pilíři. Ale omlouvám se, bohužel jsem to nenašel. Tak jestli chceme tady o tom mluvit, tak o jediné vás prosím - pár odrážek, ať to můžeme přece probrat. Vždyť to je to nejjednodušší, co byste pro tuto seriózní debatu mohl pro mne udělat. Děkuji moc.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Já děkuji. Já bych rád reagoval, ale nemohu, protože řídím, ale v pořádku, já potom když tak za vámi půjdu a řekneme si něco k tomu. Poprosím paní předsedkyni Schillerovou.

 

Poslankyně Alena Schillerová: Děkuji za slovo. Pane ministře budu reagovat na vás, neříkal jste nic takového. Ano, usiloval jste o tu pětistovku za každé vychované dítě, prosadilo se to nakonec i hlasy tehdejších poslanců za Hnutí ANO. Je jasné, že kolem toho byly určité debaty, to já nepopírám, ale vy jste říkal, že je to vaše vlajková loď. Vy jste říkal - my jsme tady za ty rodiny s dětmi, za ty maminky, které vychovaly děti. Já to nezlehčuji, já s tím souhlasím. Nakonec Hnutí ANO to tehdy podpořilo. A neříkal jste nic takového - pak se k tomu vrátíme. Jaké "pak"? Nic takového nepadlo. Vždycky jste za to bojoval, měli jste to ve všech volebních sloganech, tak jim teď řekněte, co z toho zbude. Co z toho zbude, z té pětistovky. Vy víte dobře, že jdete na nějakých 270, 280 Kč, nebude tam valorizace. Já chápu, že je to zátěž pro státní rozpočet, jako bývalá ministryně financí. Ale nemůžete nějak mluvit před volbami, naslibovat to, udělat z toho svoji vlajkovou loď a teď z toho v tichosti vycouvat.

A panu poslanci Kohajdovi, prostřednictvím pana místopředsedy. Pane poslanče, prostřednictvím pana místopředsedy, prosím vás, běžte na to ministerstvo financí, sedí tam váš koaliční partner, doneste nám připravené ty podklady, tak jak jste se k tomu zavázali v programovém prohlášení vlády a my vám řekneme, jestli to odpovídá našim názorům nebo neodpovídá a můžeme o tom věcně debatovat. Otočíme to. Vy máte teď za zády tisícihlavá ministerstva, tak nás tady nezkoušejte (Potlesk poslanců ANO).

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Pan poslanec Patrik Nacher. Stále jedeme v režimu faktických poznámek. Poté s faktickou pan poslanec Juchelka, pan vicepremiér Jurečka, pan poslanec Kohajda.

 

Poslanec Patrik Nacher: Děkuji pane místopředsedo. Já mám už jen 5 vteřin?

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Ne, čekám, až začneme mluvit, abych vám to zapnul. Když to zapnu dřív, začnete zase nadávat, že jsem vám zapnul dřív.

 

Poslanec Patrik Nacher: Já že by ty dvě minuty jsou rychlý. Vždycky když mluvím, tak ty dvě minuty jsou rychlý, ale že by byly tak rychlý. (Předsedající: Právě jste přišel o 8 sekund.) Já to stihnu i tak, to je v pohodě.

Já jsem chtěl reagovat na pana kolegu Kohajdu, vaším prostřednictvím. Já bych začal už jenom tím, že bych to nepojmenovával jako penzijní nebo důchodová reforma. To jsem já říkal v tom svém projevu včera. Protože pod reformou já si představuju, že se něco mění. Jakoby mění se řekněme, třeba ideologický pohled na tu věc. Dali byste tam třeba i ten věk odchodu do důchodu, byť s tím nesouhlasíme, ale změnili byste i nějaké další parametry. Bavili bychom se právě o těch pilířích, bavili bychom se o tom financování, o těch příjmech, o té motivaci, o té prorodinné politice. To je jakoby reforma. Jenomže vy jste to zhutnili právě jenom do těch věcí, které jsou v zásadě jakoby trestající. A navazuje to, já jsem tady přece o tom hovořil, na ty všechny předchozí vaše kroky, co jste udělali s valorizací, s tou klasickou, s mimořádnou valorizací, která se vám nelíbila, protože tady vylítla inflace, tak jste to museli, za mě, retroaktivně změnit. A teď to je třetí krok. To je ten problém. Já bych začal už tím pojmoslovím. Není to důchodová reforma. Jsou to změny nějakých parametrů, s kterými vy souhlasíte, my ne, vy jste ještě před rokem říkali, že to takhle neuděláte, teď jste to udělali, ale fakt to není reforma. Tak se podívejte, co si člověk...., podívejte se do googlu, co najdete pod slovem reforma. Tím bych začal. A přestaňte to takhle nazývat a pak se někam posuneme dál.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Pan poslanec Aleš Juchelka.

 

Poslanec Aleš Juchelka: Vážený pane poslanče Kohajdo, vaším prostřednictvím, ty grafy samozřejmě známe, protože s nimi pokaždé pan ministr na každé diskusi, které se účastníme, s nimi mává. Jo? Já tomu rozumím. Ale pozor. My přece máme tady skoro plnou zaměstnanost. Na tom přece v tuto chvíli záleží. Takže já vám to přečtu ještě jednou v rámci průběžného důchodového systému. Rok 2017 byl -3,6 miliardy korun, což je skoro vyrovnaný. 2018 byl v přebytku 18,6 miliardy. 2019 v přebytku 16,4 miliardy. V covidovém roce 2020 byl minus 40 miliard. Poté, už rok poté, ano, kdy jsme vám předávali vládu, byl minus 2,3 miliardy. A teď, když vládnete vy, tak je minus 73 miliard korun. Co se změnilo v demografii v tuto chvíli? Co se změnilo v zaměstnanosti? Odvádí se jako méně peněz do systému než před čtyřmi pěti lety, že byl v přebytku, a teď je minus 73 miliard korun?

Já vám řeknu, co se změnilo. Máte špatnou hospodářskou politiku této vlády, máte nejvyšší ceny energií v Evropské unii, máte samozřejmě největší historický pokles reálných mezd v historii České republiky, máte pořád jednu z nejvyšších inflací. A samozřejmě díky tomu, že jste neřešili inflaci například zastropováním cen energií, tak co se stalo? Museli jste automaticky naštěstí díky bezpečné pojistce toho zákona o mimořádných valorizacích vyplatit lidem do inflace seniorům finance. To se stalo. Ale také spousta nesystémových prvků.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji, pane poslanče. Pan vicepremiér.

 

Místopředseda vlády, ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Ještě zareaguju a doplním některé věci k důchodové reformě. Kromě rodinného vyměřovacího základu, který jasně nastavuje ocenění péče o děti, ocenění péče o osobu blízkou, je důležité také nastavení dobrovolného společného vyměřovacího základu, který je pro manžele, případně pro partnery, dává tu možnost zase i sdílet roční vyměřovací základ ve společném průměru a z něho mít výpočet budoucího důchodu. To jsou další velmi jako důležitá opatření, která tady v tom systému dlouhé roky chybí.

Pak bych chtěl poprosit tady kolegy z opozice, mého předřečníka Aleše Juchelku, abyste opravdu neříkali nepravdy. Teď jste řekl, pane kolego, že máme nejvyšší inflaci. Tak to opravdu není pravda. Když se podíváme na země, které jsou výrazně před námi: Rumunsko, Bělorusko, Švédsko, Maďarsko, Chorvatsko, říkám země EU i některé mimo země EU, Norsko, Španělsko, Moldavsko, Rakousko, Belgie, Ukrajina, Řecko, Slovinsko. A pak je až Česko. Pan kolega Juchelka mě neposlouchal, tak jenom opravuji to, že když říkáte, že teď máme nejvyšší inflaci, ta doba už je... (Reakce v sále.) Já jsem vám tady říkal ty země. Já vás je znovu řeknu - ten čas mám - když jste to neposlouchal. To znamená, když to projedeme, tak Rumunsko, Švédsko, Maďarsko, Chorvatsko, Norsko, Španělsko, Rakousko, Belgie, Řecko, Slovinsko jsou všechno země s vyšší inflací.

Ta inflace, kdo to sleduje, ví, že od února loňského roku už v zásadě jsme v inflačním cíli České národní banky. Zas neříkejte věci, které jsou už 14 měsíců nepravdivé. A díváme se na srovnání v rámci EU. Podívejte se za poslední měsíc na to srovnání, můžete si vzít i meziměsíční i meziroční. Ale nemáte pravdu.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Pan poslanec Kohajda, poté se připraví pan poslanec Nový, poté pan poslanec Juchelka a řada dalších. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Michael Kohajda: Děkuji, pane předsedající. Já bych se tady ohradil, že někoho zkouším. Já přece nikoho nezkouším. Já jsem přešel i to, že prý tady vystupuji jako dealer finančních produktů. Nereagoval jsem na to, protože tady vystupuji spíš jako vyvraceč bludů. A já se jenom prostě ptám, proč nemohu dostat pár bodů, jak má druhý pilíř podle tohoto návrhu vypadat? A proč se na to ptám a proč nepřicházím jako první? Protože my tady představujeme přece důchodovou reformu. A hnutí ANO říká, že alternativou je zavedení druhého pilíře, nového, kam si lidi budou povinně spořit. A já se ptám, pokud představujete alternativu, dejte mi podmínky té vaší alternativy, ať o ní můžeme diskutovat. Já na tom nevidím nic špatného, nic úskočného, nic, že bych kohokoliv zkoušel. Jestliže říkám, mám alternativu, tak současně snad řeknu, jaké podmínky té alternativy jsou, ať o ní můžeme tady debatovat. Na tom se mi opravdu nic špatného nezdá.

A jestli můžu reagovat na to, proč máme deficit na důchodovém účtu? Jak už tady zaznělo, dnešní inflace, já jsem se teď díval, dubnová inflace je 2,9 %. To je velmi blízko inflačnímu cíli ČNB, dvěma procentům obecně uznávané přiměřené míře inflace. A ejhle, důchodový systém k dubnu je minus 26,29 miliardy. Takže se ptám, jak je možné s nízkou inflací mít tak vysoký deficit, když říkáte, že právě inflace byla tím důvodem, proč je systém deficitní? A já rovnou odpovím. Je to proto, protože ten systém je dlouhodobě deficitní, protože jsme si vypočetli třeba včera, že za posledních let ten deficit je cirka 270 miliard korun. To není otázka, že jeden rok je plus, jeden je minus. Dlouhodobě ten systém je deficitní. A je deficitní proto, protože prostě neodpovídá současné demografii.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Poprosím pana poslance Miloše Nového. Poté pan poslanec Juchelka, pan poslanec Nacher, paní poslankyně Mračková Vildumetzová. Máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Miloš Nový: Děkuji za slovo, pane předsedající. Rád bych reagoval, vaším prostřednictvím, na pana Nachera. Souhlasím s ním, že je třeba si vždy vyjasnit pojmosloví nebo názvosloví, abychom věděli, že se bavíme o jednom a témže. A tím narážím vlastně na otázku, která zde neustále poletuje, zda předkládané změny můžeme nazvat reformou, či nikoliv.

V ekonomické teorii platí, že v případě, kdy přecházíme z jednoho systému do druhého, tak v tom případě hovoříme o takzvané transformaci. Klasickým příkladem je transformace české ekonomiky, což byl proces, který se zde rozběhl počátkem devadesátých let, kdy jsme přecházeli od systému centrálně plánované ekonomiky směrem k ekonomice tržní, a nenazývali jsme to reformou, ale nazývali jsme to transformací. V případě, kdy jsme prováděli parametrické změny v rámci daného systému, což dejme tomu v období 1948 až 1989, byly ony v uvozovkách komunistické reformy, Rozsypalova, Šikova a další, tak tam bylo na místě používat slůvko reforma.

Takto to řeknu: z hlediska předkládaných změn my nepřecházíme k jinému důchodovému systému, my neopouštíme průběžný důchodový systém, který je založen na tom, že současní pracující financují současné důchodce. A my nepřecházíme k systému fondovému, kdy bychom si šetřili na svoji vlastní penzi. To znamená, protože právě měníme parametry v rámci daného systému, tak je na místě slůvko reforma. Můžeme se pochopitelně bavit o tom, jestli to bude reforma s velkým R, anebo reforma s malým r. To znamená, můžeme se bavit o tom, nakolik ty předkládané změny parametrů jsou, nebo nejsou zásadní. Ale slůvko reforma je plně na místě. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Poprosím pana poslance Juchelku.

 

Poslanec Aleš Juchelka: Tak my si s panem Kohajdou rozhodně rozumíme, ale zároveň si spolu nerozumíme. Takže vážený pane poslanče, vaším prostřednictvím, vždyť vy jste úplně zapomněl, co se tady dělo poslední dva roky z hlediska inflace. Já jsem samozřejmě rád, že za posledních pár měsíců máme inflaci na tom dvouprocentním cíli, který si tady řeklo ČNB. Ale my jsme za poslední dva roky měli jednu z nejvyšších inflací v Evropské unii. Vy jste s tím neudělali vůbec nic a museli jste vyplácet mimořádné valorizace. A díky tady tomuto, že jste museli vyplácet mimořádné valorizace, tak jste změnili skandálně vzoreček u mimořádných valorizací, u zákona, který tady byl 18 let jako pojistka proti vysoké inflaci pro všechny seniory.

A právě proto jste se dostali do minusu. Ta příčina, ta příčina je prostě u vás, u vaší hospodářské politiky, u vaší ekonomiky, u toho, jakým způsobem jste se stavěli v rámci té inflace k tomu našemu hospodářství. Například, to říkáme pořád, zastropováním u cen energií.

Neříkejte tady, prosím vás, už nikdy, že bude vyrovnaný důchodový systém. To prostě není možné. V Evropě se všude doplácí na důchody ze státního rozpočtu, ten úzus, tak jako víte, že u ČNB je inflace dvě procenta, tak ten úzus je u důchodových systémů jedno procento, do jednoho procenta HDP. Takže pokud chceme, a vy to tak určitě tady prezentujete a chcete to, aby byl vylej nalej ten průběžný důchodový systém, no tak vylej nalej musí být například i systém, já nevím, vzdělanostní, obranný, skoro zdravotnický a tak dále. Prostě to takhle nefunguje, pane poslanče, nefunguje to tak!

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Pan poslanec Nacher. Můžu pustit?

 

Poslanec Patrik Nacher: Ano, můžete pustit. Děkuji, pane místopředsedo, já budu reagovat, ono se nám to větví, tak já už teď ani nestačím reagovat. Nejdřív na kolegu Nového, vaším prostřednictvím. Já mám pocit, že on to vlastně, on to vysvětlil dobře, já bych s ním i souhlasil, a na konci tam udělal takovou krásnou přesmyčku, že to vlastně pod to slovo reforma, byť nevíme, jestli s velkým, nebo malým písmenem, spadá. No, já si to nemyslím. Prostě to, že vy najednou zvýšíte věk odchodu do důchodu, je pouze parametrická změna, kterou nemůžete, jak byste potom tedy nazvala reforma, když tohle to je podle vás reforma? Tak kdybyste sem přišli jakoby s novým pohledem na tu věc na výdajové i příjmové stránce, tak jak byste to potom nazval, když nazýváte to, že jenom jednu věc takhle změníte a 90 % času se tomu věnujeme, tak vy to nazýváte reformou, jenom parametrickou změnu. Za mě to reforma není, ale nebudu se o to přít, to ať posoudí jiní. Ale mně tam v tomhletom vadí ta nekonzistentnost. Tak kromě toho, že já jsem tady říkal, že vy jste ještě před rokem říkali, a váš premiér, že nebudete zvyšovat věk odchodu do důchodu, teď to zvyšujete, doteď mi na to nikdo neodpověděl. Co se za ten rok, rok a půl změnilo, tak vy jste nekonzistentní i v tom, že tady se prosadilo výchovné, pane ministře, které teď nahrazujete tím společným vyměřovacím základem. Ale to jsou právě přesně ty změny, které jdou proti tomu, co říkal pan poslanec Nový. Vy, když už tedy uděláte nějakou prorodinnou věc - to je to výchovné - a po roce to stáhnete a nahradíte to něčím jiným. Takhle se dělá reforma? Vždyť vy jste nekonzistentní ve svých vlastních návrzích! Já říkám, jak pak ti lidé mají věřit tomu systému na 30 let, když vy to měníte po roce, po dvou? Furt se bavíme o tomtéž! My přece musíme vybudovat v těch lidech důvěru, že ten systém (Předsedající: Čas!) bude fungovat 20, 30 let.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Paní poslankyně Mračková Vildumetzová. Poté pan vicepremiér, poté pan poslanec Hendrych.

 

Poslankyně Jana Mračková Vildumetzová: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. No, já jsem, pane ministře, vy tedy budete vystupovat po mně. Já jsem očekávala, že na to moje vystoupení. a například ano, opět, můžete se smát, můžete se smát ještě víc, můžete se smát i těm seniorům. Je to prostě neskutečné. Já se fakt omlouvám, já si myslím, že se snažíte tady vystupovat, to, jakým způsobem se v tuto chvíli chováte, je za nějakou hranicí. Já jsem vás dvakrát vyzývala, zda byste mi mohl odpovědět na ty předčasné důchody, na to, jaký to má dopad do rozpočtu, protože jsem prostě přesvědčena o tom, že to je i ten důvod, proč tady již potřetí předkládáte tyto parametrické změny, které se dotknou seniorů.

A jestliže vy jste vyzýval lidi, aby šli do těch předčasných důchodů, a prostě nereagoval jste na tu inflaci, a vy teď říkáte, a tady nám čtete, jak ty ostatní země mají inflaci, ale rok 2022, 2023 měl v součtu zhruba 25procentní inflaci. A vy pořád říkáte, že chcete, aby důchody byly spravedlivé a byly transparentní. A proč, když tedy ta inflace díky vašim krokům, na které jste nereagovali, který tady jasně řekl Aleš Juchelka, vysoké ceny energií a tak dále, a viděli jste, jaký bude, že neustále ta inflace roste, tak proč jste na to bezprostředně nereagoval? Proč jste na to reagoval? Já vím, proč jste na to nereagoval, pane ministře, protože byly ty prezidentské volby. Protože bohužel jste na všechno začal reagovat až po těch prezidentských volbách. Ale o to je to pro mě smutnější, protože já si myslím, že tohle opravdu by mělo jít stranou. Je to ale můj názor, můj pohled a byla bych ráda, kdybyste odpověděl. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Já děkuji. Pan vicepremiér Jurečka.

 

Místopředseda vlády, ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Mě fakt mrzí, že když jedeme už třetí den, to první čtení, že tady, paní kolegyně, nejste celou dobu. Protože vy přijdete třetí den a ptáte se na věci, na které se někteří z vašich kolegyň a kolegů ptali v úterý a ve středu. A vy tady říkáte, že ve faktické odpovědi ve dvou minutách čekáte, že vám zodpovím všecko. Já jsem jasně řekl, že se snažím ve fakticky odpovědi odpovídat v maximální možné míře operativně a že odpovím na závěr téhle debaty na ty věci, které se často opakují a které třeba potřebují větší čas než je faktická poznámka. Neuplatňuji tady až na jednu výjimku přednostní právo, abych dal prostor vám, vašim kolegům se ptát. Ale fakt je ta debata opravdu složitá v tom, kdy vy tady všichni nejste. Dokonce někteří z vás položí nějakou otázku, já jdu hned odpovídat a už odejdete. To tak je. To se stalo za ty dva dny, nebo dva a půl už několikrát.

Poznámka k důchodovému systému a srovnání s jinými systémy, jako je školství a podobně. Tak pardon, ale to je hluboké nepochopení těch dramatických rozdílů. Toho, že tady je speciální důchodový průběžný systém, který je financován průběžným modelem. Všechny ostatní výdaje ve školské oblasti, v oblasti dopravy a podobně, nejsou nastaveny v rámci průběžného financování. Ne, ne, ne, to tady můj kolega nemluvil o tomto. Mluvil o deficitech, o kterých se tady bavíme, že ten kumulovaný deficit je dneska přes 500 miliard korun za těch necelých 30 let od roku, tuším 1996. A říkat tady čtyři nebo pět let, které byly v kladných číslech, tak si uvědomme, že to bylo předtím, než nám začaly odcházet ty silné ročníky, které už nám teď nabíhají. A docházet také k tomu, že nám rostou ty výdaje i právě díky valorizacím. Takže proto se ten systém dostal do deficitu i při tak nízké nezaměstnanosti, jakou máme.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Pan poslanec Hendrych, poté pan poslanec Kohajda, připraví se pan poslanec Juchelka a opět pan ministr Jurečka.

 

Poslanec Igor Hendrych: Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo, vážené dámy, pánové, vážený pane ministře, já bych se tady chtěl ještě na chvíli zdržet u té debaty ohledně toho, jestli jednáme o důchodové reformě, anebo o parametrických změnách. Mě to docela zaujalo a já jsem o to hovořil už včera. Mě totiž překvapilo, že když jsem si přečetl výhradu nebo výtku Ministerstva zdravotnictví v rámci tohoto tisku, které uvádí: Nejedná se o důchodovou reformu, jak je často v médiích návrh novely zákona představován. Návrh zákona je souborem opatření, který má přinést do důchodového pojištění zásadní parametrické úpravy. Jak je uvedeno v důvodové zprávě, jejich účelem je posílení finanční a sociální udržitelnosti základního důchodového pojištění. Jedná se vesměs o úsporná opatření restriktivního charakteru, která se nepříjemně dotknou všech budoucích žadatelů o starobní a invalidní důchody. Tolik Ministerstvo zdravotnictví.

A teď právě k našemu ctěnému kolegovi, panu Miloši Novému. On je z TOP 09 a pan ministr zdravotnictví je taky z TOP 09. A já mám pocit, že v tom podstatě nemá jasno ani koalice, protože pan ministr taky hovoří o důchodové reformě a Ministerstvo zdravotnictví hovoří o parametrických změnách. Váš pan ministr je z TOP 09 a de facto zaštiťuje jako ten ministerský názor, aspoň to předpokládám, a vy tvrdíte, že to je důchodová reforma. Takže si myslím, že v tom nemáte jasno ani vy. A já jsem tady už opakovaně pana ministra, pana vicepremiéra Válka vyzýval, aby nám tady to stanovisko v podstatě nějakým způsobem osvětlil, vyjádřil se k němu, a nejen k němu. Protože těch výhrad Ministerstva zdravotnictví je tam poměrně více. A on tady sice občas jde, ale prostě k tomu telefonu, jak už jsem říkal včera, se zrovna úplně, tedy telefonu ne, mikrofonu se zrovna jaksi nehlásí, nedere se k němu, aby nám to vysvětlil. Tak možná byste si v tom měli taky udělat jasno jak v rámci koalice, tak v rámci TOP 09, jestli je to důchodová reforma, anebo jsou to parametrické změny. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji, pane poslanče. Pan poslanec Kohajda.

 

Poslanec Michael Kohajda: Děkuji. Já jenom krátce zareaguji a už nebudu reagovat na další vystoupení, protože bych chtěl poskytnout dostatek času i těm ostatním, kteří jsou přihlášeni do řádné debaty. Samozřejmě je velmi složité, když je tady 10 předřečníků, reagovat na vše, takže omlouvám se, na co reagovat nebudu. Ty systémy. Pan kolega Juchelka - teď ho tady vidím, vaším prostřednictvím - vy jste třeba říkal, že zdravotnictví není přece systémem nalij vylij. Ale přece zdravotnictví je, máme účet zdravotních pojišťoven a tam dotéká a vytéká. To je přesně stejný typ financování, daleko rigidnější oproti důchodovému systému v tom, že je oddělen od státního rozpočtu, kdežto důchodový systém je součástí státního rozpočtu. Takže to příklad, kdy jste bohužel neměl pravdu, ale nechci vás chytat za každé slovo.

Co se týká inflace, vážený pane kolego Nachere, tak samozřejmě inflace je zlá věc. Nicméně připomeňme si, že důvodem inflace byl externí vliv, to je okamžitý dopad. To znamená válka na Ukrajinu, zdražení energií. To si myslím, že je evidentní. Pak vnitřní vliv, je to hospodářská politika státu. Takové inflační důvody většinou mají doběh kolem 1,5 roku, než se projeví v reálné inflaci. Ano, nastalo to, že se zásadně navýšil objem peněz v oběhu při stejném objemu zboží a služeb, což evidentně vyvolává inflační tlak. Ano, byla to hospodářská politika předchozí vlády. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Poprosil bych pana poslance Juchelku.

 

Poslanec Aleš Juchelka: Na další poznámky ať si klidně reaguje samozřejmě někdo jiný. Já budu reagovat na pana Kohajdu, taky trochu na pana ministra, vaším prostřednictvím. Co se týká té přítomnosti a nepřítomnosti, jenom 10 sekund. Také nevidíme, že jsou tady přítomni všichni ti ministři, o které jsme žádali a kteří musí tady být podle mého názoru, protože se jedná o důchodovou reformu, která jde napříč různými ministerstvy. Není tady pan Stanjura. Ten neodpověděl za tři dny ani na jednu faktickou poznámku z hlediska rozpočtu. Já jsem dneska ráno apeloval, aby tady byl pan ministr zdravotnictví Válek, protože se jedná o výši věku odchodu do důchodu, onemocnění a tak dále.

Vám se tady z debaty prostě vytratil člověk, pane Kohajdo, vaším prostřednictvím, pane místopředsedo. Vy pořád jenom řešíte peníze, rozpočty a já vám prostě rozumím. Říkáte tady ta hausnumera, jako půl bilionu korun v minusu za 30 let fungování průběžného důchodového systému. Pokud ho chcete mít tedy vyrovnaný, tak jeďte k sobě do kraje, do svého regionu, a tam začněte stavět chudobince. Protože pokud tady nějakým způsobem - a říkáte, že to chcete jako mantru - mít vyrovnaný důchodový systém, tak vám garantuji, že budete narušovat velmi velkým způsobem sociální smír mezi těmi, kteří jsou mladí, a mezi těmi starými. Takže nechte tady tu finanční mantru už jednou provždy za sebou a pojďme se bavit o člověku, o tom, zdali v 73 letech, pokud se narodí v roce 2024, může ještě dělat některé činnosti a některé obory.

Co se týká výchovného - tady to říkali už kolegové - ale je to všechno tak, že vy děláte vlastně skrze výchovné, skrze 20 % průměrné mzdy jako minimální důchod a tak dále, z toho průběžného systému béčkový sociální systém. Tyto věci patří do sociálu, ne do důchodů. Tak ho, prosím vás, neprzněte.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Pan vicepremiér a pak zatím poslední pan poslanec Mašek.

 

Místopředseda vlády, ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Myslím, že na půdě Sněmovny to můžeme jednoznačně pojmenovat. Je to novela zákona o důchodovém pojištění, a dalších souvisejících zákonů. Já jsem to říkal opakovaně i veřejně v médiích. Fakt nejsem bohemista a pro mě ta debata, jestli tomu říkáme důchodová reforma nebo parametrické změny, je úplně mimoběžná. Novelizujeme tady tyto zákony, kterými řešíme průběžný systém a jeho stabilizaci. První věc.

Druhá věc, na schůzce u pana prezidenta - je to i v zápisu - jsme se společně shodli, že nám pan prezident položil otázku, jak si představujeme udržitelnost důchodového systému a jeho případného deficitu, kde je pro nás hranice udržitelnosti, v představě, kterou bychom třeba v optimálním scénáři viděli. Já i vy jsme řekli stejnou hodnotu, aniž bychom se domlouvali. Řekli jsme deficit do 1 % HDP. Jsem rád, že se alespoň na něčem shodujeme. Změna těchto zákonů říká, že tohoto cíle jsme schopni naplnit.

Poslední poznámka. V důchodové reformě je právě ten člověk. Ten člověk, který pracuje na náročné pozici, aby mohl jít dříve, ve zkrácené době, o pět let. Ten člověk, který odpracoval 45 let, aby mohl odcházet o tři roky dříve s polovičním krácením. Ten člověk, který se stará o děti. Ten, který se stará o nějakou blízkou osobu, která je postižená a čerpá příspěvek na péči. Ten člověk, který s manželem či s partnerkou sdílí vyměřovací základ. Ten vdovec i ta vdova. To jsou konkrétní příběhy lidí ve statisících, kterým tato důchodová reforma přináší výrazné zlepšení, až jednou budou v důchodu. Aby nebyli potrestáni za to, čím v životě procházeli, o koho pečovali, co přinesli pro budoucí generace. To všechno ta důchodová reforma má.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Poprosím pana poslance Maška, poté paní poslankyně Mračková Vildumetzová. Využiji krátce na omluvy. Pan poslanec Bělobrádek se omlouvá od 11.30 do 13.30 z pracovních důvodů, paní poslankyně Marie Jílková celý jednací den z osobních důvodů a paní poslankyně Pokorná Jermanová od 15 z pracovních důvodů. Máte slovo.

 

Poslanec Jiří Mašek: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já bych chtěl zareagovat, vaším prostřednictvím, na kolegu Kohajdu, který tady doporučil srovnat sociální pojištění se zdravotním pojištěním, byť tedy konstatoval, že tam ty platby jdou přes zdravotní pojišťovny. No, to srovnání není dobře, protože si uvědomme, že před několika lety šlo zhruba 7,5 % HDP na zdravotnictví a potom v průběhu naší vlády to vystoupalo až k 10 %. Teď se to zase poněkud omezuje, ale ten stát do toho ingeruje. Tam prostě do toho ten stát ingeruje platbami za státní pojištěnce. Čili ten stát si uvědomuje, že tam je deficit. Čili když se budeme bavit, že tady si také stát uvědomuje, že je tam kumulovaný deficit, tak buďto s tím bude chtít něco dělat a ty peníze tam dodá ze státního rozpočtu, stejně tak jako se to děje s platbami za státního pojištěnce. Takže nejsem ekonom, ale v tomhle si myslím, že mám jednoznačně pravdu.

Potom na pana ministra. Já bych řekl jedno. Oko nezůstalo suché, když jste tady mluvil o těch platbách za děti. Ale vy jste si před volbami vzali jako volební headline, vlajkovou loď, to výchovné a bylo to za první, druhé a další děti. Teď jste to z toho vyhodili, nahradili jste to fiktivním vyměřovacím základem. Pane ministře, tady někdo z kolegů říkal - nevím, jestli to je pravda, když tak to potvrďte - že z pětistovky se stane přepočtem potom 270 korun. Takže z té vlajkové lodi toho asi příliš nezbylo. Tam si myslím, že to je docela důležité.

Poslední poznámka. Jsem rád, že jste tady řekl, že debata je mimoběžná, že nejde o to, jestli jde o reformu nebo parametrické změny, ale o že jde o úpravu průběžného systému. Ano, ale je to úprava parametrickými změnami. Nic víc.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Nyní paní poslankyně Mračková Vildumetzová.

 

Poslankyně Jana Mračková Vildumetzová: Děkuji za slovo. Děkuji za vystoupení pana ministra práce a sociálních věcí, který místo toho, aby mě "káral" za to, že jsem tady popřípadě ve večerních hodinách z rodinných důvodů nebyla, protože mám malého syna. Pane ministře, já jsem vás k tomu vyzývala první den... (Ministr reaguje, že má také děti.) Máte, ano, ale máte určitě také ženu a samozřejmě to dítě matku potřebuje. Když odcházím, tak odcházím až ve večerních hodinách, ale to s vámi v tuhle chvíli řešit nebudu.

Já jsem se svých kolegů ptala - a i když se samozřejmě vzdálím, tak vždycky poslouchám, pokud je to možné, ten přenos - ale chci, prosím vás, požádat, můžete mi tedy na to odpovědět? Můžete mi odpovědět na to, proč jste ty předčasné důchody, když byla tak vysoká inflace, proč jste to neřešil už v roce 2022?

A jaký je dopad teď do toho rozpočtu tím, že minimálně 150 tisíc lidí šlo do předčasného důchodu, má daleko vyšší důchod a budou mít, ti lidé budou mít daleko vyšší důchod oproti těm lidem, kterým vlastně se to pak díky těm vašim krokům snížilo? Je to strašně jednoduché. Já pouze chci, abyste mi na toto odpověděl, protože já to prostě považuju jako vaše selhání ministra práce a sociálních věcí, protože vy jste na to měl reagovat bezprostředně, a vy jste na to nereagoval. A ještě jste ty lidi vyzýval k tomu, aby do předčasného důchodu šli. A vy pořád říkáte, že chcete, aby to bylo spravedlivé a transparentní, ale mně to spravedlivé a transparentní nepřipadá. Jestli tedy ten člověk, kdyby šel do řádného důchodu, tak by měl o čtyři pět tisíc méně, než když šel do toho předčasného důchodu. Tak mi prosím vysvětlete, co je na tom spravedlivého. A znovu říkám, že jsem přesvědčena o tom, že právě to je ten důvod, (Předsedající: Čas!) proč přinášíte ty návrhy. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji a vyčerpali jsme všechny faktické poznámky, takže můžeme přejít opět do obecné rozpravy a další přihlášenou je paní poslankyně Renata Oulehlová.

 

Poslankyně Renata Oulehlová: Dobrý den všem. Děkuji za slovo, pane místopředsedo. My už tady opravdu třetí den řešíme novelu zákona o důchodovém pojištění. Hlavním argumentem je to, že vlastně se bude měnit počet pracujících, kteří budou pracovat na důchody těch důchodců. Já bych se ráda zastavila nad jednou věcí, a to je počet pracujících, a to, že bychom se měli zaměřit na to, že jsou lidé, kteří nepracují a kteří nepracují záměrně. K poslednímu dubnu bylo v evidenci Úřadu práce celkem 280 tisíc lidí. V situaci, kdy firmy zoufale shánějí zaměstnance a nedaří se, si myslím, že je to pořád ještě velké číslo. Dvě stě osmdesát tisíc, to je pro představu sice nejmenší, ale náš krásný Karlovarský kraj, tak jako kdyby jeden celý kraj nepracoval, což je pro mě opravdu číslo, které by býti nemělo.

Jsou lokality, zvláště tam, kde je sociální vyloučení, kde ta nezaměstnanost je poměrně vysoká. U nás je to například v našem okrese, jsou to městečka nebo města, která mají 10,7 % nezaměstnaných, máme tam ale i 14,3 % nezaměstnaných, což si myslím, že je na ten celorepublikový průměr opravdu vysoké číslo. Co je však pro mě alarmující, že nám celorepublikově narůstá počet lidí mladistvých, to znamená do 19 let, kteří jsou v evidenci úřadu práce. Jenom pro zajímavost, mezi lety 2021-23 vzrostl počet těchto lidí o jednu třetinu, což také o něčem vypovídá. Myslím si, že ministerstvo by se mělo zaměřit i na toto, proč se tohle děje a jak je možné, že vůbec tito lidé jsou v evidenci úřadu práce a někteří jsou tam i několik let. Jenom v našem okrese je mladistvých do 19 let 180 a jsou měsíce, kdy počet těchto mladistvých je daleko vyšší než počet lidí 60+ v evidenci úřadu práce, což je také špatně. Vezměte si, že lidé 60+ už mají nějaké zdravotní problémy nebo nemůžou sehnat práci, protože je prostě nikdo nechce, protože jsou pro firmy staří, což je taky hrozné.

Co se týče té struktury mladých do 19 let, tak z těch 180, to bylo k poslednímu dubnu, je 111 se základním vzděláním a už jsou v evidenci úřadu práce, ale co je ještě horší, 61 těchto mladých lidí nemá ani dokončeno základní vzdělání. Pokud si zvyknou už být vlastně od 15 let v evidenci, tak já si myslím, že pokud něco neuděláme, tak oni už nikdy pracovat nebudou, a stejně tak jako jejich rodiče a prarodiče se budou snažit udržet prostě v té evidenci, jak jen to dlouho bude možné. Takže já si myslím, že opravdu bychom se měli zaměřit na to, že by měl co největší počet našich občanů pracovat, a zvláště ti mladí.

Já bych se ještě zastavila u takového, jak to vlastně mají ti starší zaměstnanci. Jaká můžou být rizika a jaké můžou být problémy? Určitě se mnou budete všichni souhlasit, že starší zaměstnanci mají mnoho pozitivních atributů, jako jsou například zkušenosti, loajalita, pracovní etika. To je prostě generace, která byla zvyklá pracovat a do té práce chodí. To může být pro zaměstnavatele velikou výhodou. Důležité však je, aby zaměstnavatelé vytvořili podpůrné podmínky a inkluzivní, aby to pracovní prostředí bylo pro lidi třeba například 60+ příjemnější a aby se zohledňovaly jejich potřeby.

Zaměstnávání těchto lidí opravdu může ale přinášet několik specifických rizik, která je třeba brát v úvahu. Já bych se ráda zmínila jenom o pěti z nich krátce, a to jsou v první řadě zdravotní problémy, jak už jsme tady mnohokrát slyšeli o tom věku dožití ve zdraví, takže to je, že starší zaměstnanci mohou mít více zdravotních problémů, které můžou ovlivnit jejich výkonnost a schopnost vykonávat třeba určité fyzicky náročnější úkoly opravdu jen s velkým sebezapřením a s velkým výkonem. A je důležité zohlednit i jejich třeba sníženou pohyblivost a zrakové či sluchové už jakoby znevýhodnění.

Dalším bodem je bezpečnost. Kvůli fyziologickým změnám mohou být starší pracovníci náchylnější k úrazům. Je důležité zajistit bezpečné pracovní prostředí a případně upravit pracovní postupy, aby se snížilo riziko nehod. Důležité je také zmínit stres a adaptace na změny. Starší zaměstnanci můžou mít problémy s adaptací na nové technologie, na přechody k jiným postupům. To jim může způsobovat zvýšený stres a tady je na těch zaměstnavatelích, aby opravdu je dobře proškolili, aby jim vytvořili ty pracovní podmínky, aby se s novou technologií mohli sžít.

Předposledním bodem je fyzická a psychická únava. Já si myslím, že už všichni - včetně mě, kdo po té padesátce, jak nám říkali lidé, tak opravdu ty síly ubývají a je to každým rokem horší. Takže s přibývajícím věkem může být náročnější udržet vysoké pracovní tempo práce, což může vést k únavě, vyčerpání a ti lidé opravdu potřebují vyšší časovou dotaci na regeneraci.

A co se může těch - to už je poslední bod - starších zaměstnanců týkat nepříznivě, jsou předsudky a někdy i diskriminace v to, že se můžou setkat s nějakou averzí kolegů vzhledem k jejich věku, předsudky ze strany mladších kolegů nebo vedení. A to může opravdu špatně ovlivňovat jak jejich výkony, tak hlavně jejich psychiku.

Já tedy tímto už skončím, ale poprosila bych, zaměřme se na to, aby lidé pracovali a nesnažme se to stáří nebo ten vyšší věk těm, kteří celý život pracovali, nesnažme se jim to znepříjemňovat.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Já děkuji. S faktickou poznámkou se přihlásil pan vicepremiér.

 

Místopředseda vlády, ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Ano, já si dovolím reagovat na kolegyni, protože tady mluvila o nezaměstnanosti v situaci, kdy Česká republika několik posledních let má nejnižší nezaměstnanost v Evropské unii nebo v některých měsících se posuneme na druhé místo v nejnižší nezaměstnanosti. To je setrvalý velmi pozitivní stav, který v České republice je z pohledu příjmů státu pokud jde o odvody. Všichni, co jsme chodili do školy a měli jsme ekonomii, tak jsme se učili, že vlastně reálně pod 5 % nezaměstnanost už je něco extrémně výjimečného, že se vždycky říkalo, že ta běžná fluktuace na trhu práce vytváří ten podíl nezaměstnanosti ve výši 5 %.

Ale abych tady ještě reagoval na to, co tady zaznělo jako určitý apel, tak právě proto, abych se dokázal ještě zaměřit na práci s lidmi, kteří třeba jsou dlouhodobě nezaměstnaní nebo nám, jak se říká lidově, odešli do šedé zóny a vlastně zároveň nám zůstávají poměrně silnými příjemci v sociálním systému, tak právě proto, nebo mimo jiné proto dělám revizi dávkového systému. Ta revize už je dneska v legislativním procesu, připravuji ji na příští rok, abych se podíval na to, kde v tomto systému máme ještě prostor k tomu, aby lidi, kteří se dlouhodobě vyhýbají práci, přestože pracovat mohou, tak abychom je dokázali zapojit buď do veřejné služby, rekvalifikací, a do pracovního trhu. Pokud toto ti lidé neudělají, nebudou kooperovat, nebudou spolupracovat, tak prostě nebudou mít výši podpory, kterou mají dnes. Budou fakticky, pokud nebude ta osoba zranitelná nebo tam nebude dítě v té domácnosti, tak budou fakticky pouze v režimu hmotné nouze.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. S další faktickou poznámkou vystoupí paní poslankyně Oulehlová. Jinak vám přeju hezké poledne. Vystřídali jsme se v řízení schůze. Paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Renata Oulehlová: Děkuji za slovo. Pane ministře, já samozřejmě vím, že nezaměstnanost je rekordně nízká, ale já jenom apeluji, a já to říkám docela často, že opravdu jsou lidé, kteří se cíleně vyhýbají práci. A já jsem vám tady ta čísla řekla.

Co se týče nezaměstnaných mladistvých do 19 let, celorepublikově je to tuším 13 tisíc. To je pro mě jakoby opravdu velké číslo. Nejhorší je, že pořád narůstá. A pokud se podaří, aby ti lidé, kteří se záměrně vyhýbají práci, a my po tom voláme vlastně už několik let, pokud se to podaří, protože všichni víme, že jsou některé silné lobby, které se snaží pořád poukazovat třeba na to, že když sáhneme na dávky, tak ublížíme nejvíce dětem. To je čirý nesmysl, protože už dnes, a vím to, jsem z města, kde je mnoho sociálně vyloučených lokalit, ty děti na ty peníze stejně nedosáhnou, protože jejich rodiče, o kterých oba asi zřejmě mluvíme, nejsou rodiče v pravém slova smyslu. Dítě určitě není to první, na co myslí.

Takže tady se budeme muset všichni obrnit a prostě to ustát a v zájmu těch dětí je na nás všech, aby se jim pomohlo.

Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Nyní se s přednostním právem hlásí paní místopředsedkyně Dostálová.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážený pane ministře, koalice opět slíbila něco, co nesplnila. Slíbila, že připraví důchodovou reformu, bohužel jde ale pouze o parametrické změny, které navíc situaci dost zhorší.

Já bych se ale ráda zastavila na začátek u financí. S těmi totiž vláda Petra Fialy pracovat neumí. Pětikoalice tvrdí, že důchody jsou v minusu 80 miliard korun. Člověk by si i myslel, pokud je situace opravdu takto špatná, že začne vláda šetřit, začne přemýšlet o tom, kde peníze ubrat, kde je nevyhazovat. Bohužel ale přichází zklamání. V dalších letech nás totiž čekají výdaje, které zaplatit musíme. Budeme platit první peníze za letadla F-35, do toho nová směrnice na snížení energetické účinnosti budov, to má být 500 miliard korun za deset let, a k tomu, pokud se tedy nepodaří novému Evropskému parlamentu situaci zvrátit, se budeme muset vyplácet z migračního paktu.

Vláda se prostě rozhodla, že to všechno, co jsem říkala, zaplatí a peníze na to vezme od lidí. A do kapes nesáhne sobě, ale do kapes sáhne lidem. A sáhne do kapes bohužel našim důchodcům.

Co kdybyste, milá vládo, začali nejdříve u sebe? Co kdybyste zkusili snížit výdaje na svých ministerstvech? Anebo víte co, co kdybyste zrušili ty tři uměle vytvořená ministerstva? Neušetřilo by se tím? Odpovědět si můžeme každý sám. Co kdybyste přestali nakupovat nové čerpací stanice, které by měly být v rukou státu, projednávat nesmyslné zákony, které naopak navyšují počet úředníků, například poslední zákon z dílny pana ministra Bartoše, která má ambice navýšit počet úředníků o 200 nových míst?

Piráti, ODS, TOP 09 dlouhodobě ukazují, že na svých ministerstvech šetřit neumějí a že jedinou cestou, jak získat peníze, je pro ně zvyšování daní. Jestli chceme důkaz, tak v roce 2010 říkala vláda ODS a TOP 09, že důchodový systém zkolabuje a před volbami obě strany slibovaly, že udělají reformu penzí. Plus k tomu slíbily, že se to obejde bez růstu daní. A co se stalo? Ani jedna z těch stran neměla pravdu a realita byla úplně jiná. Cituji přímo z volebního programu ODS: Jednoduché a nízké daně, zjednodušíme daňové zákony, zároveň udržíme daně na současné úrovni. Nezvýšíme ani odvody na sociální pojištění. TOP 09 zase financování reformy penzí z vyšších daní připouštěla, ale jako druhou možnost. Tou první byly příjmy z dividend polostátní společnosti ČEZ. Výpadek příjmů stávajícího průběžného systému financování důchodů pokryje vláda z aktiv společnosti ČEZ a v případě nutnosti z nepřímých daní, píše v programu TOP 09.

Místo těchto slibů ale ODS a TOP 09 zvýšila sníženou sazbu DPH z 10 na 20 procent a zdražila tím řadu zboží i služeb. Šlo o potraviny, léky, hromadnou dopravu, dětské pleny, vodu nebo teplo. ODS tehdy slibovala, že tyto peníze půjdou právě na tu reformu, bohužel se tak ale opět nestalo.

I ekonomové tehdy říkali, že vláda nemá koncepční návrh a že důchodovou reformu šije horkou jehlou. Navíc bez koncepce financování.

Pětikoalice prostě opět jde tou nejjednodušší cestou, zvýšit daně a hotovo. A když je ta důchodová reforma, opět si odpovězme raději každý sám. Důchodová reforma to není, jsou to jenom jinak nastavené parametrické změny.

Koalice nás, hnutí ANO, často častuje tím, že strašíme, že jsme negativističtí. Právě důchodová reforma je ale jasný příklad toho, že právě koaliční strany vyvolávají strach a nejistotu v našich důchodcích. Sami totiž staví naše důchodce před jasnou věc. Buď se zvýší věk odchodu do důchodu, nebo systém zkolabuje. Takto to ale není. To si nesmíme nechat vsugerovat. Říkat, že na důchody nejsou peníze, není pravda. Vláda říká, že na důchody peníze nejsou, ale spíše je na důchody dát nechce. Má prostě jiné priority. Je to vždy o prioritách a o tom ty peníze najít.

Podle zprávy Národní rozpočtové rady z roku 2022 je podíl starobních důchodů k HDP 7,7 procenta a v nejobtížnějším období po roce 2058 to bude 11,5 procenta. Ale to už dnes, my se tady bavíme o roku 2058 - 11,5 procenta, ale už dnes tuto hranici dosahuje například Itálie, Rakousko a tak dále. Jen pár let poté se ale ukazuje, že ten podíl zase klesne. Předpokládá se na 10,5 procenta HDP. A to přesně jasně ukazuje, že důchody samy o sobě asi nebudou tím, co by mohlo rozvrátit veřejné finance.

Pojďme ale již k meritu věci, k té takzvané důchodové reformě, já bych řekla a říkám parametrickým změnám. Novela je vnitřně nekonzistentní. Jde o hodně narychlo spíchnutý koncept, který by potřeboval ještě hlubokou analýzu a opravu. A jak jsem už dnes jednou mluvila o tom, že pětikoalice jde tou nejjednodušší cestou, tak se to dnes opakuje, a Sněmovna, a viděli jsme to napevno zařazené hlasování, to prostě protlačí na sílu stůj co stůj. Domluva s opozicí by měla být pro vládu velmi důležitá, ale bohužel není. A je to jen vaše zodpovědnost, milá vládo. Pokud se totiž na parametrech opravdu nedohodneme, tak se pak v budoucnu nedivte, že ty vaše změny budeme měnit.

Vládní politici velmi často mluví také o tom, že důchodci se mají příliš dobře, že jejich údajný blahobyt ohrožuje finanční stabilitu této země, že právě kvůli nim se Česká republika zadlužuje a že valorizace a samotná výplata jejich penzí ohrožuje budoucnost našich vnoučat. To ale opět není pravda. Starší občané často čelí finančním obtížím a na rozdíl od aktivní populace mají domácnosti důchodců omezené možnosti generovat dodatečné příjmy. Snížení důchodů pouze přelije požadavky z důchodového systému na sociální pomoc. Pokud byste opravdu měli na srdci naše důchodce, tak byste reagovali na to, že čelili jedné z největších inflací vůbec, to znamená cena energií, samozřejmě cena léků, potravin a tak dále. My na rozdíl od vás jsme důchodcům pomáhali. Hnutí ANO prosadilo od roku 2018 automatické zvýšení důchodů o tisíc korun měsíčně pro lidi ve věku nad 85 let. Já sama jsem byla členkou vlády v době, kdy se muselo důchodcům pomoci extrémně. Šlo o dobu covidu, my jsme museli konat a důchodci nám dodnes děkují na našich setkáních, že jsme je při covidu nenechali padnout na dno. To vy, milá vládo, asi pravděpodobně na svých mítincích nikdy neuslyšíte, protože vy žádnou skutečnou pomoc pro důchodce neděláte.

Bohužel důchodci se vždy stávají jako prvním terčem pro vaše aktivity. Jedním z bodů, který máte ve svých změnách v důchodech, je zvýšení věku odchodu do důchodu. To je prosím něco, co jste slíbili, že neuděláte. Já opakuji znovu, a říkáme vám to tady všichni, slibovali jste, že to neuděláte. Opět se tedy ukázalo, že vláda pod vedením ODS nemluví pravdu. Nechci používat slovo lže. Stejně jako v roce 2011. Navíc se bude měnit i vypočítávání věku odchodu do důchodu. Lidé by se to měli dozvědět kolem padesátých narozenin. To jsou dvě věci, které jsou pro nás naprosto nepřekročitelné. Koalice tyto změny staví na delší době dožití. To ale neznamená, že někdo bude mít delší možnost pracovat. Doba dožití se prodlužuje. To ano. Ale důvodem je, že máme skvělé zdravotnictví, které nám prodlužuje dobu dožití, ale ne aktivní způsob života. Průměrná délka dožití ve zdraví je 61,6 let, to je o několik let méně, než vy plánujete. Co to tedy vlastně bude znamenat? Poslední roky v práci budou pro řadu lidí před důchodem extrémně náročné. A možná si z tohoto odnesou něco mnohem horšího než jen odchod z práce.

Vláda si prostě řekla, že důchodce postaví na druhou kolej, že důchodci nejsou jejich voliči, tak se bude zaměřovat na mladé, že se bude zaměřovat na to, aby se zvýšila porodnost. Za mě dobrý plán. Určitě. Škoda, že ani toto se vládě nepovedlo, protože Ministerstvo práce a sociálních věcí pod vedením pana ministra Jurečky dělá kroky tak zmateně, že to ani není možné. Pan ministr svými návrhy nemotivuje, ale především některé skupiny štve doslova proti sobě. Stalo se to nedávno, když sice oznámil, že chce zvýšit slevy na dítě a snížit daňové odvody, zároveň ale pan ministr oznámil, že chce u bezdětných vyšší odvody na důchod. Co toto má být? Chcete trestat někoho za to, že nemůže mít děti? Nebo že o své vlastní vůli, svobodně se rozhodl, že ty děti mít nechce?

Já musím říci, že se to nelíbí nejenom mně, ale musím tady odcitovat, že se to nelíbí ani některým vládním kolegům. A já jim tady poděkuju i do vašich vládních koaličních řad, protože například se velmi proti tomu ohradila paní poslankyně Urbanová z hnutí STAN. Cituji: "Jděte s tím upravováním chování druhých někam, kde jsou na to zvědaví." Paní poslankyně Martina Ochodnická z TOP 09: "Tato vláda schvaluje nástroje, které pomáhají rodičům. Ale rozhodně bychom neměli ve snaze navýšit porodnost sklouznout k trestání těch, kteří se nemohou nebo nechtějí rodiči stát." No a jako poslední citace pana ministra Bartoše z Pirátů, ten řekl také jasné ne: "Jde o trestání bezdětných. Jsou tisíce a tisíce lidí, kteří děti nemohou mít nebo nechtějí, a stát by neměl do jejich rozhodnutí mluvit. Na vládě to samozřejmě budeme řešit a uděláme všechno pro to, aby tento nápad zůstal u ledu v archivu našich lidoveckých kolegů, protože na svobodu volby se nesahá." I na tomto příkladu se ukazuje, že vládní strany prostě konají a nejednají ani mezi sebou, natož v rámci opozice. Prostě se nejedná. A já nerozumím tomu, když je to tak vážné téma, proč tomu tak je. Nejen tímto návrhem lidovců, ale také těmi parametrickými změnami totiž hodila přes palubu mladší a střední generaci a pan ministr Jurečka evidentně doufá, že tento problém za něj vyřeší někdo jiný.

Důchod by měl být časem, kdy si užíváte života, rozmazlujete svá vnoučata, mnohdy i pravnoučata, a neměl by to být čas, který budete trávit u pásu nebo ve fabrice a bát se, že si těch radostí možná také už nikdy neužijete. Důchod si totiž všichni chceme užít a nejenom se do něj dostat.

Děkuji za pozornost. (Potlesk v levé části jednacího sálu.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji a nyní vystoupí v obecné rozpravě paní poslankyně Oulehlová; už byla, akorát kolega nevymazal. Tak pan kolega Lang bude pokračovat v obecné rozpravě, připraví se pan kolega Stržínek. Pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Hubert Lang: Děkuju, pane předsedající. Vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, já jsem tady celé ty tři dny a samozřejmě jsem měl připravený nějaký svůj projev. Nepohybuju se, nejsem profesionál v oblasti sociálu. Ale než se dostanu k tomu, co bych tady chtěl také zmínit, tak mi to nedá a musím zareagovat na to, co se dneska stalo, kdy vlastně podruhé bylo dané to pevné hlasování. Už podruhé se nám vlastně stalo to, že já se domnívám, že byla omezena práva nás poslanců, kteří jsme stejně zvoleni jako kolegové, kteří už třeba mohli mluvit, protože přece není normální to, že je tady ještě 23 nebo 24 kolegů, kteří se hlásí do obecné rozpravy v prvním čtení takto důležitého zákona, a my se dozvíme, že vlastně můžeme jako opozice mluvit dneska do 18 hodin, potom bude pevné hlasování a je to tím vyřešeno. Každý máme nějaký svůj volební prostě obvod, kde jsme byli zvoleni, zastupujeme voliče. Je stejný mandát můj, jako je stejný mandát někoho s přednostním právem, třeba nějakého ministra, který mohl vystupovat, a prostě já to považuju, že jsme na svých právech kráceni, protože my se k takto důležité věci vlastně nemáme možnost vyjádřit.

Pan Benda tady řekl, že chce zachovat důstojnost této Sněmovny a že vlastně se domnívá, že ty tři dny jsou tak akorát, aby ta důstojnost byla zachována. Já nevím jako, kde k tomu přišel. On ví, co má třeba ten dvacátý druhý, dvacátý první, devatenáctý kolega v tom svém projevu připraveno? Tady se dotýkáme různých oblastí, které se vlastně prolínají. Každý ten poslanec si prostě připravuje nějaké svoje materiály. My nemáme žádné unifikované, strojově čtené materiály. To tady z toho jednání jednoznačně se ukazuje, že každý tam prostě má něco svého připraveného a může obohatit tu diskusi, může třeba vnést do toho nějaký nový jiný pohled, nový jiný prvek. A já jsem nad tím teď hodně přemýšlel, co proběhlo to druhé hlasování. Vezměte si, že nás je tady 91 opozičních poslanců. Kdybychom všichni dostali prostor, jak říká pan Benda, že tedy aby byla zachována ta důstojnost, tak vlastně těch 91 opozičních poslanců, tak když to vydělím prostě počtem hodin, kdy budeme moci mluvit, tak první den to bylo 11 hodin, druhý den 14 hodin a dneska do toho pevného hlasování je to 9 hodin.

Když to podělím těmi poslanci, tak to vychází na 0,37, to znamená, každý poslanec může 37 minut mluvit k takto zásadní věci, která opravdu hýbe společností. A já mám plnou, zahlcenou schránku mailovou. Spousta lidí říká - to přece není možné, co se děje. Vystupte a řekněte svoje, nějaké názory, zastupujete nás, voliče, my jsme vás zvolili do Poslanecké sněmovny a my jsme hlasem lidí z našich regionů. A já mám na to 37 minut za situace, kdy vlastně nehovoří přednostní práva, nehovoří faktické, které se vždycky samozřejmě dotknou nějaké věci, je vyvolaná diskuse. Takže když vlastně bych ještě to jakoby ponížil, tak řadový poslanec, kdyby mohl hovořit, tak bude mluvit dvě, tři minuty? To budeme jako při interpelacích? Takto zásadní věci dokáže někdo z nás, řadových poslanců bez přednostního práva, vměstnat do tří, pěti, sedmi minut? Jo a pan Benda tady říká něco o tom, že je zachovaná důstojnost a že už jako dost, jo?

Takže my máme demokracii a v rámci té demokracie už podruhé ve své podstatě žádnou demokracii nemáme. Když vy už nevíte kudy kam, tak řeknete - pic, je nás 108, dáme pevné hlasování, vy si tady můžete říkat, co chcete. Naše argumenty, které tady třetí den už zaznívají, mají ratio. Lidé, kteří tomu rozumí, se snaží vlastně říci vám nějakým způsobem - proč to děláte, proč se pouštíte do takovéto věci bez nějakého konsenzu ve Sněmovně - protože to samozřejmě zase bude štěpit nejenom tuto Sněmovnu, ale bude to štěpit i společnost, jo? Takže my tady slyšíme nyní hlasy o nějakém stmelování společnosti, abychom prostě zachovali nějakou kulturu tadyhle, jakoby ctihodnost této Sněmovny, nás poslanců, a pevným hlasováním jste zase zarazili další hřebíček do rakvičky a zase jste spíš dali další klínek do rozdělování nás z opozice a vás z koalice, protože arogance moci, to přehlížení z vaší strany vůči i našim poslancům, kteří stoprocentně všichni nebudou mít možnost vystoupit.

Další věc je, že jak se přihlašujeme postupně do debaty - nebo někdo tady třeba nemohl být první den, tak je třeba dvacátý, devatenáctý, a může to být člověk, který se zabývá sociálem, který se zabývá důchodovou reformou třeba, jo, a nedojde na něj, on nebude moci vlastně jakoby prosadit svůj mandát, jo? My jsme sem byli zvoleni, všichni jsme složili slib, všichni bychom měli mít stejné právo se tady vyjádřit - v prvním čtení ještě zejména - a vy jste nám to právo ve své podstatě demokraticky, v uvozovkách, odebrali. To je na začátek.

Já, když jsem si připravoval svůj projev, tak ve své podstatě jsem přemýšlel nad tím, co se zase stalo v této vládě a co se stalo panu premiérovi této vlády, protože on prochází takovými zajímavými jakoby veletoči. Já se domnívám, že politik by měl mluvit pokud možno pravdu, měl by přestoupit před své voliče a říci něco, co je třeba jeho volebním programem, s čím jde třeba do voleb, protože - zase se už nám blíží volby, že jo, teď máme evropské volby, tak předpokládám, že lídři, topoví, jednotlivých stran, kteří budou vystupovat teď v těch volbách, v debatách, tak snad, proboha, budou mluvit pravdu vůči svým voličům. Nemůžou přece říct - bude to takhle - a potom je to úplně obráceně.

Samozřejmě už jsme tady zaregistrovali, když jsme se během dvou a půl, tří let zejména ptali některých koaličních poslanců, proč děláte věci jinak, než jste slibovali ve svých předvolebních slibech, co jste lepili na billboardy, tak jsem se dozvěděl třeba od pana Stanjury - no, to jsou jenom takové ty předvolební sliby a ty potom se nemusí realizovat finálně, jo? Takže to už mě trošičku šokovalo, takováto vyjádření. Ale u pana premiéra - já jsem si našel několik článků, které se týkají - a teď už se dostávám tedy k důchodové reformě - kdy on prostě prochází nějakou zvláštní proměnou.

První věc je 3. 11. 2022, Petr Fiala v tisku, jo, všechno to jsou věci, které jsem stáhl z veřejných zdrojů." Vláda ve svém volebním období nebude zvyšovat věk odchodu do důchodu. Ve čtvrteční debatě Deníku to uvedl redaktorovi premiér Petr Fiala ODS." Jo? Takže znovu opakuji. Vláda ve svém volebním období nebude zvyšovat věk odchodu do důchodu. "Současná věková hranice pro odchod do důchodu je stanovena pro ročník 1971 a mladší na 65 let," říká pan premiér. "Za dobu působení mé vlády" - za dobu působení mé vlády - "v tomto ohledu nebudeme nic měnit. A nejsou pro to ani žádné důvody," - říká Fiala - "s tím, že pravidla na stanovení věkové hranice odchodu do důchodu se prověřují každých pět let." To tady zaznělo mnohokrát v debatě. Takže pro po dotazu redaktora 3. 11. 2022 pan Fiala řekl to, co řekl.

Posuneme se v čase, jsme na 19. únoru 2023, článek: "Zvýšení věku odchodu do penze se týká těch, kteří do ní půjdou po roce 2040." A opět zvídavý redaktor se ptá pana premiéra Fialy. Premiér Fiala odpovídá: "Pan premiér Fiala prozradil, koho se týkají úvahy vládní koalice o zvýšení věku odchodu do důchodu. Pokud zvažujeme nějaké navýšení vůbec, pokud vůbec zvažujeme nějaké navýšení věku odchodu do důchodu, tak to zvažujeme až pro ty, kteří půjdou do důchodu někdy kolem roku 2040. Čili nebude se to týkat těch, kterým se penze blíží." Jo? Tak já prostě nevím tedy, co se opět stalo toho 19. února. A teď pokračuje ten článek, jo? "Nesáhneme na odchody do důchodu, nezměníme věk odchodu do důchodu tam, kde už je již nastaven. To znamená, do roku 2030 se postupně zvyšuje věk odchodu důchodu až na tu hranici maximálně 65 let," - říká pan premiér, maximálně věku 65 let - "pro všechny. Do tohoto mechanismu nesáhneme, uvádí předseda vlády. Existují podle něj různé návrhy expertů a Ministerstva práce a sociálních věcí," - to znamená, koaličních partnerů - "jak by se měl věk odchodu do penze zvýšit, ale konkrétní odpovědí podle něj je jediná." - a teď citace - "V tuto chvíli o tom neuvažujeme. Maximální hranice 65 let." - Jo? Takže to jsme v 19. únoru 2023.

A poslední, co jsem si našel, kdy už se dostáváme do 30. dubna 2024, kdy už prostě probublává, že tady to, co tady je, to, co tady dneska jaksi projednáváme. A je tady opět článek, jo? Karolína Svobodová. "Do důchodu později. Vláda schválila postupné zvyšování věku odchodu do penze." - a najednou, poslouchejte dobře, v tom článku, první stránka a na druhé stránce se ptají opět pana premiéra, jak to tedy je, a on říká: "Premiér zdůrazňuje, že důchodová reforma je nezbytná," - jo? Takže 3. 11. 2022 ne, 19. února 2023 ne a 30. dubna 2024 - důchodová reforma je nezbytná, a pozor - "měla být provedena už dávno." Jo? Tak já prostě tady opravdu nevím, co si o tom má myslet.

Tady máme citace z veřejných zdrojů, kdy premiér této vlády pětikoaliční prodělal nějakou - nechci říct co, aby mě někdo nenapadl, aby to nebylo nějaké neslušné slovo, za které budu potrestaný - ale on mluví jednou tak a jednou tak.

Já pořád se domnívám, že politik by měl být konzistentní. Pakliže politik nehovoří pravdu nebo tady v tomto případě vysloveně pan premiér, buď tedy lhal předtím, nebo lže nyní, tak, a je to premiér této vlády, co si potom o tom má běžný občan myslet? Mně lidi píšou a říkají: tady bylo něco slíbeno, my jsme se těšili, třeba, do té penze, už jsme to měli i za pár, bylo řečené, a možná, že to byli voliči pětikoalice, protože v předvolebních slibech nic takového nezaznívalo, to, že to můžeme třeba spojovat s prezidentskou volbou - a najednou všechno je jinak. Já se tedy ptám, pane premiére Fialo - jak to tedy je? Mluvil jste pravdu 3. 11. 2022 a 19. února 2023, anebo je pravda 30. dubna 2024? Nebo dočkáme se od vás ještě nějakého dalšího překvapení?

Já tomu opravdu nerozumím. Všechno to jsou citace z veřejných zdrojů, jsem schopný to odzbrojovat, prostě našel jsem si to, jak šla tady ta diskuse během těch tří dnů, tak jsem říkal, jak si připravím, prostě musel jsem modifikovat ten svůj projev, protože říkám sociálem se nezabývám, ale je tady daleko větší skupina u nás kolegů, kteří tomu rozumí a mají to načtený daleko lépe než já. Já jsem v této věci ve své podstatě amatér. To není k panu ministrovi Jurečkovi, tady se táži pana premiéra Fialy nebo někoho z ODS. Je tady kolega Haas, prostřednictvím pana předsedajícího, který jako vždycky když něco řekne, tak to sedí. Vy asi na to nebudete schopen zareagovat, ale tady prostě dochází k takovýmhle úplně otočkám, tak jestli by mi to byl někdo schopen vysvětlit.

A teď se dostávám k tomu ve své podstatě, jaký je názor veřejnosti. Já jsem se domníval, že my jako politici zastupujeme občany a naši občané prostě mají na to nějaký názor, jo. Teď tady vlastně mám opět článek, který je 21. 5. 2024, Martin Komárek, šéfredaktor, byla provedena anketa, asi úplně nemůžu říct, že pan Komárek by byl nějakým velkým fandou hnutí ANO 2011. A já přečtu nějaké věci a potom vám řeknu, jaký na to mají názor lidi na různě položené konkrétní otázky.

Vláda přichystala penzijní reformu. Nejspornějším bodem je zvyšování věku pro odchod do důchodu nad dosavadních 65 let. Tak zase rozpor s tím, co předtím říkal pan premiér ještě před tím rokem a půl, dvěma lety. Kdy bude mít člověk na důchod nárok se dozví ve svých padesáti letech. O tom se nebudeme tady přít, vy to máte takto namyšleno, takže komu je padesát let, tak mu sdělí nějaký prostě imaginární, kdy půjde do důchodu a kolik se dožije ve zdraví nebo kolik se dožije vlastně, říkáte 21,5 roku. Mně je 55 let, já to mám spočítaný na 65 let a sedm měsíců. Takže pakliže se něco nezmění, já to nevím, protože vy jednou říkáte tak, jednou říkáte tak, tak zatím tedy budu odcházet v 65 letech a sedmi měsících. Vzhledem k vládní převaze ve Sněmovně je však téměř jisté, že návrh bude uzákoněn. To jsme dneska viděli, to pevné hlasování na 18. hodinu. Ve své podstatě my tady můžeme jako opozice říkat cokoliv, můžeme tady prostě plédovat za nějaké návrhy, za nějaké pozměňovací návrhy, které budou jistě připraveny, bude to přikázáno do výborů, vážení občané, opět naši specialisté v těch výborech, kam to bude přikázáno, budou vznášet svoje nějaké názory a podobně, ale potom, až dojde na to finální hlasování, zase stoosmička zvedne ruku a nazdar, přejedete nás zase jako parní válec.

Opozice ostře nesouhlasí, slibuje, že pokud zvítězí v příštích volbách, reformu zruší. Deník při této příležitosti v dalším dílem nějakého svého podcastu Černá a bílá přináší argumenty a ptá se různých lidí. A tady je zajímavé, že opravdu bychom se měli ptát také občanů, co si o tom myslí. Protože to, že vládnete dneska, že vládnete pětikoaličně, demokraticky, všichni jsme byli zvoleni, vy jste se prostě seskupili do té stoosmičky, já vám to neupírám. To, že to třeba předkládá strana, která kdyby kandidovala sama, tak v Poslanecké sněmovně vůbec není, to je prostě trošku jiná písnička, ale dobře. Jste dneska vládnoucí pětikoalice, rozhodli jste se, že si toto prosadíte, bez konsenzu s opozicí. Tady jsem ještě zapomněl, že kdo se vyjádřil poměrně jakoby zajímavě, je pan ministr financí Stanjura, který k tomu všem říká, že Česko samozřejmě může vyvolat debatu o zvýšení věku pro odchod do důchodu a nelze se tomu vyhnout do budoucna.

Zároveň ale zdůraznil, že je potřeba, aby vláda na úpravy penzijního systému nalezla alespoň elementární shodu s opozicí, jo? To je prostě taková věc, když my prostě dneska jsme v opozici, zásadně s tím nesouhlasíme, zejména s těmi pětašedesáti lety, vy tady prostě na tom krvácíte, my na tom krvácíme, vy si to potom prosadíte, za rok a půl jsou volby do Poslanecké sněmovny, které nějakým způsobem dopadnou, vy se domníváte, že pravděpodobně vyhrajete ty volby, když vám věří 2 % populace, ale budiž, a že to prosadíte. Ale může se stát, že ti úředníci budou pracovat, budou připravovat věci, kdy jednoznačně včera nebo předevčírem vystupoval předseda našeho hnutí, který vám jednoznačně řekl, že když nebude dosaženo toho konsenzu a evidentně my jsme se na tom konsenzu nedohodli, tak co udělá hnutí ANO? A co slíbilo svým voličům? Samozřejmě zastupuje i seniory a lidi, kteří se blíží tomu důchodovému věku. Že to prostě zrušíme. A slib našeho předsedy je slib našeho předsedy. My prostě nelžeme, my prostě to, co říkáme, tak plníme.

Váš pan premiér prostě každou chvíli říká něco jiného, jo. Tam prostě vůbec bych nevěřil tomu, že když mi dneska řekne, jak tady někdo taky říkal vtipně, je den, nebo večer? Tak se musím podívat z okna, jestli je opravdu ten den nebo je večer, jo. My jako hnutí ANO, mnohokrát to tady zaznělo, pokud nám dají občané důvěru a prostě za ten rok a půl se staneme třeba opět vládní stranou, nesouhlasíme zásadně s tímto, jako nesouhlasíme s korespondenční volbou, také věc, s kterou nás přejíždíte a přejedete, tak prostě my to zrušíme a bude se znovu jednat v nějakých cyklech.

Teď co říkají v rámci té ankety. Subjekt se ptal lidí. Podle statistického úřadu je v současné době průměrná dožití mužů 77 let, u žen 83 let. Do konce století by se měla prodloužit přibližně o 10 let jo. To je hypotetické, protože opravdu mnohokrát to tady říkal Patrik Nacher, měli bychom to brát asi na ten ročník a ne prostě na ty průměry, protože potom jsme ve statistice, já mám půlku kuřete, ty máš půlku kuřete, někdo mi to sní, ale statisticky jsme měli každý půlku kuřete, jo, když to takhle řeknu. Medicína se rozvíjí čím dál tím rychleji a dokáže lidem zajistit plnohodnotný život i dlouho po sedmdesátce. Tento trend bude nepochybně pokračovat a je velmi pravděpodobné, že brzy do jisté míry podaří se stárnutí zpomalit, jo. A na to odpovědělo 95 lidí v té anketě, že s tímto souhlasí. Tak. První.

Člověk není tady od toho, aby dřel jako kůň do poslední chvíle, než zemře. Většina lidí, zejména těch, kteří dělají fyzicky či psychicky náročnější profese, je již v pětašedesáti letech unavena. Za to, co odvedli, jak se snažili, si zaslouží důstojný čas na svůj odpočinek. To je přesně to, co říkáme my. Prostě lidé nemůžou pracovat, nebo tak, aby prostě nejlépe v té práci zemřeli, jo. Měli bychom prostě mít nějaký čas na studium, nějaký čas aktivní a potom nějaký čas, abychom si taky trošku na konci života, nebo ti lidé si trošičku užili. Zaslouží si důstojný čas na svůj odpočinek, aby se mohli věnovat svým zálibám, dětem, případně vnoučatům.

Počítat dobu odchodu podle průměrné doby dožití je nejen nespravedlivé, ale je to cynické, pane ministře. Je to i cynické. A víte, kolik lidí s tím souhlasí? 1 139. Takže to, co jsem citoval předtím, bylo 95 lidí a tisíc, řádově 200 lidí souhlasí s tím, že to vlastně není v pořádku, jak vy to předkládáte. Schodek důchodového fondu je nepřijatelný. Deficit penzijního fondu byl loni 73 miliard, a v letošním roce překročí v prvních měsících přibližně 20 miliard. Podle vlády fond v budoucnosti doslova zkrachuje, takže tady strašíte prostě, že do budoucnosti něco zkrachuje. Náš pan předseda se vás ptal, řekněte mi, jaké bude tedy HDP v České republice v roce 2026, sedm, osm, když jsme tady dělali prostě jiné věci, tak vy jste nebyli schopni říct, jak to bude s inflací třeba za dva, za tři měsíce, a vy tady predikujete něco, co bude za 24 nebo 25 let.

Pokud se nesníží valorizace důchodu a nezvýší se věk odchodu na odpočinek, v budoucnu pak nebude na vyplácení penzím příštím generacím. Takže vidím tam nahoře třídu, takže vy tady prostě všem těm mladým hrnete do hlavy to, že stát zkrachuje, otevíráte vlastně střet mezi starší generací a mladší generací úplně zbytečně, potom jsou z toho takové ty narativy na sociálních sítích, jakože důchodci jsou nějakou národohospodářskou škodou, že by prostě nejlépe měli hned umřít, jo když to úplně přeženu, že by vlastně neměli vůbec jakoby zaclánět té mladé generaci. Lidi, kteří vlastně vybudovali tuto zemi a my vlastně i těch třiatřicet let tady v té naší novodobé historii spousta věcí vlastně pořád žijeme jakoby z toho, co tady vybudovali ty předchozí generace.

A zase vůči tomu, jo, a s tím souhlasí 103 lidí. A teď zase proč ne, proč nesouhlasí s tím vaším návrhem. Schodek je důsledkem krize a propadu hospodářství v posledních letech, jo. Mnohokrát to tady zaznělo. Vy jste zrušili EET, řeknete 14 miliard sem, tam. Šedá ekonomika, vstup lidí do šedé ekonomiky, cash only. Chci zaplatit kartou, ne, dej mi to na ruku. Účtenku? Ne, prosím tě, co bych ti dával účtenku, jo. Máme propad prostě. Nevrátili jsme se na předcovidové hodnoty.

Máme tady šílené věci, váš úsporný balíček, teď teprve lidé pociťují, všichni dostáváme složenky o dani z nemovitosti, daň z úspěchu se tomu také říká, takže někdo si pořídil chalupu na venkově, najednou "pic", dostane za odměnu hříšnou daň z nemovitosti, to spousta lidí nevěděla, protože spousta lidí nesleduje politiku. Protože normální občané, já se s tím setkávám často v mém okolí a to jsme z venkova, říkají, prosím tě, vy tam něco povídáte v té sněmovně, já chci žít svůj normální život, zaplatit nějaké standardní daně, chodit do práce, mít zajištěnou bezpečnost, mít zajištěné zdravotnictví, vychovávat svoje děti, vychovávat svoje vnoučata, prostě ať jsou tyto základní věci zajištěné. A najednou ti lidé zjišťují, a možná i vaši voliči, že jim začínají přicházet ty první složenky v rámci toho tzv. úsporného balíčku. Jenom z toho důvodu, že nejste schopni tu ekonomiku nějakým způsobem pozvednout. Máme tady úplně vražedné ceny elektrické energie, protože všechno je na elektriku, jak říká váš pan předseda, že to všechno svítí na elektriku, a od toho se odvíjí všechno.

Pokud ekonomika poroste, opět to tady bylo xkrát zmiňováno, bude to i na důstojné důchody. Vy pořád jakoby říkáte, že v roce 2050 se tady ten stát zhroutí, že prostě nebude na nic. Vy nepredikujete, že prostě třeba se nám začne dařit? Může se zvýšit porodnost, bude se nám zvyšovat produktivita práce, přijdou nové technologie a že ten stát půjde nahoru? Vy prostě tady zase strašíte. Vy jste strašili Řeckem, paní Pekarová Adamová to ve svém projevu zmiňovala, to už jsem dlouho neslyšel, to už jako vyšumělo, zůstal vám Babiš, Agrofert a teď už se vracíme zase zpátky do Řecka, takže to už se zase opět začíná objevovat. Protože se blíží volby, tak budeme zase strašit řeckým scénářem, že tady zkrachuje stát. Prosím vás, žádný stát nemůže zkrachovat, to je nesmysl, žádný stát zkrachovat nemůže.

V nejbližší budoucnosti budou starší lidé tvořit čím dál tím významnější část voličů a politici jim pak budou muset zajistit slušné živobytí. A tady s tím souhlasilo 784 lidí. Takže 103 lidí bylo zase pro vás, co vy si teď odsouhlasíte, a 784 lidí bylo proti tomu.

Další otázka: Chcete aby lidé byli ve starším věku aktivní? Je možné přehnaně poukazovat na to, jak byli v požehnaném věku aktivní například Nicholas Winton či Winston Churchill. Či na stáří amerických prezidentských kandidátů. To jsou ovšem výjimky. Trend, že starší lidé chtějí být aktivní a nechtějí být považování za stařenky a stařečky, je nesporný. To nikdo nerozporuje. Aby si člověk uchoval sebevědomí a radost i v pozdním věku, měl by pracovat. To je krásná věta - aby si člověk uchoval sebevědomí a radost i v pozdním věku, měl by pracovat. Takže já vyskočím v 78 letech a prostě pomažu do práce a zachovám si sebevědomí a budu celý šťastný, že jsem v práci. 99 lidí vám odpovědělo, že s tímto souhlasí.

A naproti tomu stáří se skutečně posouvá. Na počátku minulého století byli padesátiletí muži považováni za kmety. Bohatí lidé mohou po pětašedesátce cestovat, nebo se věnovat zábavě. I těm, kdo nezbohatl, ale celý život pracovali, by měla státní penze zajistit - byť v o něco skromnějším měřítku - podobné možnosti. Jen se podívejme na spokojené britské nebo německé penzisty, kteří si kupují domy na španělském pobřeží, kde trápí tři čtvrtě roku. 767 lidí vyjádřilo souhlas, že by si to představovali takto. Nechtějí si prostě uchovávat sebevědomí a radost a v pozdním věku pracovat, ale raději by trávili také na tom španělském pobřeží zbytek svého života.

Další otázka - jak se myslí na budoucí generace, to co vy říkáte. Kdyby se současní důchodci neuskromnili, budou mladí lidé bez penze, nebo ji budou mít velice nízkou. i v naší anketě mladí se smíchem říkají - budeme makat do devadesátky. Jestli se zeptáte nějakého teenagera, kterému je 18, 19, 20 let, jak si představuje svoji penzi, tak je to prostě úplné sci-fi, oni mají jiné starosti, mají před sebou 40, 45 let práce. Když se ovšem zeptáte nějakého pětapadesátníka, šedesátníka, tak samozřejmě ti lidé o tom hovoří úplně jinak.

S tím, co jsem tady teď přečetl, co se týče, tak souhlasilo 130 lidí a proti tomu, prosím vás, nikdo neví, co se stane za pět nebo deset let, vy tady predikujete, co se stane za 24 let, že za 24 let se tady zhroutí tento stát, že tady budou masy penzistů, kteří budou chtít penzi, ta mezigenerační solidarita nebude a celý stát se zhroutí. Takže nikdo neví, co bude za pět až deset let, natož pak za třicet let. Jestli mi tady řeknete, pane ministře, že víte, co bude za třicet let, jak se to bude vyvíjet, že máte nějaké predikce, tak prostě já tomu nevěřím, tomu, co nám tady říkáte. Šetřit na mladé je nesmysl. Co může stát udělat - je připravit pro ně spolehlivou ekonomiku a úřední služby. A teď je tady přímo napsáno: Okrádat, řekněme konkrétněji, omezovat seniory v blízké budoucnosti, je střílení zcela naslepo. A stále platí, že Česko je jednou z nejméně zadlužených zemí Unie a můžeme si případně i půjčit. Tady to opět zaznělo. Ta naše míra zadlužení je kolem 7 %, srovnatelné ekonomiky mají už dnes deset, jedenáct procent, i v tom píku (?), jak jsem si tady poznamenal za ty tři dny, co tu sedím, tak se to blíží k nějakým 11, 12 %, to znamená, že nemůže dojít k tomu, že bychom zkrachovali. Vy tady prostě strašíte, vytváříte tady náladu, která opět bude štěpit tu společnost, ty starší lidi vystrašíte, štvete mladé proti starým, a to je politika ministerstva práce a sociálních věcí, resortu, který vede KDU ČSL? Já se ptám. Takhle to je. Potom jo, pak se nedivte, že máte 3,5 %.

A teď to finální, kdybychom sečetli ta pro a proti, tak 709 osob souhlasilo s tím, co jsem tady už četl, že nemůžeme predikovat, co bude za 25 nebo 30 let, ten systém se prostě nezhroutí, musíme počítat, že se nám ekonomika zvedne. Musíme přece vlít nějaký optimismus do žil, i v pocovidových věcech. Máme teď po tom vysloveně špatnou náladu ve společnosti. A my, místo toho, abychom dělali všechno pro to, abychom povzbudili ty lidi, tak my vlastně přicházíme s takovou věcí, která ty lidi spíš srazí.

Sedm procent, pane Jurečko, se ztotožňuje s tím vaším návrhem a 93 procent je proti, takže kdybyste poslouchali občany, takže vy tady bojujete za něco, kdy ze statistiky sedm procent lidí tomu věří, tomu, co tady připravujete, 93 procent je proti tomu. Tak si myslím, že to také o něčem vypovídá. Že asi něco neděláte dobře. Takže pouze sedm procent respondentů vám věří, 93 procent lidí je proti.

Blížím se ke konci. Pokud se bude naší zemi dařit, to znamená celkově ta společnost bude bohatou, bude tady dobrá nálada, budeme věřit v podnikání, budeme věřit tomu, že se zvedneme, tak se to samozřejmě i propíše do nějaké propopulační politiky. Mladí lidé budou chtít mít děti, budou chtít zakládat rodiny a musíme prostě přinést nějakou naději. Vy tu naději nepřinášíte, vy tady tímto návrhem tuto naději pohřbíváte. Mladí lidé potřebují byty, potřebují půjčky, potom budou mít děti, ty děti jsou zárukou do budoucna dalších plátců toho průběžného systému, aby financovaly nás až v těch 81 letech nebo kdy půjdeme do penze.

Pokud se bude dařit ekonomice, poroste HDP. A k tomu jsou ještě ty otázky automatizace, otázky digitalizace, jak jste se tady někdo snažili zesměšnit, že nevíme, co bude za 15 až 20 let (?). Možná že některé ty profese úplně zaniknou. Nahradí to nějaká robotizace a podobně. Já jsem sám generace, když přišel první mobil, tak jsem na to koukal jak tele na vrata, když přišel první počítač s disketou, tak jsem tomu nechtěl věřit. A podívejte se, co máme dnes každý ve svém mobilu.

Za mne tedy nedošlo k žádnému konsenzu.

Je to škoda, protože ve své podstatě se nikam neposuneme. Ztratíme opět nějaký další čas marnou snahou tady - já jsem včera něco říkal o tom, že vy tady porodíte mrtvé dítě, pak mi to někdo vyčítal, takže já to můžu nějak zmírnit. Prostě vy tady připravíte návrh zákona, který si prosadíte na sílu bez konsenzu s opozicí. A za rok a půl pravděpodobně, nebo za dva roky třeba, klidně to spadne pod stůl.

Hnutí ANO, opakuji, pokud se vrátí k moci po sněmovních volbách 2025, tyto parametrické úpravy, protože se nejedná o důchodovou reformu, ale jedná se pouze o parametrické změny - o tom mě nikdo nepřesvědčí, že to je důchodová reforma, tisíckrát z naší strany to tady zaznělo v argumentaci, že to jsou pouze parametrické změny - tak my samozřejmě se potom k tomu zachováme, jak už tady bylo několikrát řečeno.

Za mne, já nemohu podpořit tento návrh ani v prvním, ani v druhém, ani v jakémkoliv dalším čtení. Děkuju za slovo.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Nyní s faktickou poznámkou vystoupí pan poslanec Nový. Pak budu následovat s faktickou poznámkou já. Poprosím paní místopředsedkyni Dostálovou, aby mě na tu chvíli vystřídala v řízení schůze. Ale nyní pan poslanec Nový. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Miloš Nový: Děkuji za slovo, pane předsedající. Budu reagovat tady na svého předřečníka. Mě zaujala jeho věta, že stát vlastně zbankrotovat nemůže, že to je nesmysl. Ve vlastním slova smyslu stát skutečně zbankrotovat nemůže. Zbankrotovat může konkrétní živnostník, konkrétní firma. To je pravda. Takže my to spíš používáme v tom opisném slova smyslu, kdy tím máme na mysli situaci, kdy stát prostě nebude schopen splnit své závazky - své závazky třeba vůči státním zaměstnancům, své závazky vůči důchodcům, své závazky vůči zdravotnímu systému, sociálnímu systému, pečovatelskému a podobně. To znamená, v situaci, kdy říkáme, že stát zbankrotoval, tak máme na mysli toto.

Vy jste tady hovořil o slovech paní předsedkyně Pekarové, která vzpomenula řecký scénář. Tam došlo k tomu, že když Řecko v opisném slova smyslu zbankrotovalo, tak řecké starobní důchody klesly o 40 %, což v dnešních číslech by znamenalo, že máme-li průměrný důchod ve výši 20 000, starobní důchody by byly ve výši 12 000. To máme na mysli oním bankrotem. To je první poznámka.

A druhá, velmi rychlá. V situaci, kdy ekonomika poroste - a ona dlouhodobě roste, ona roste mezi jedním až dvěma procenty, tím mám na mysli českou ekonomiku za posledních 35 let - tak je pravda, že samozřejmě důchodový systém na tom bude o něco lépe, ale nicméně ne tak, jak vy se spoléháte, protože ten vyšší růst samozřejmě znamená to, že také porostou starobní důchody, protože podle valorizačního vzorce porostou minimálně o jednu třetinu růstu reálných mezd. Za vás to bylo o jednu polovinu. Takže ta účinnost se samozřejmě sníží. Ta účinnost se sníží také díky tomu, že růst ekonomiky povede k růstu mezd nejenom v privátním sektoru, ale pochopitelně i ve státním sektoru. Takže nějaké nárůsty tam budou, ale ne rozhodně takové, aby tedy ufinancovaly ty deficity, které nás v příštích letech čekají. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Také děkuji za dodržení času. Nyní je přihlášen s přednostním právem pan místopředseda Skopeček. Pane místopředsedo, prosím.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji pěkně. Nebudu dlouhý. Nicméně nedá mi to, abych nezareagoval na pana poslance, který mluvil o tom, že stát nemůže zbankrotovat. Pan kolega Nový se to tu nějakým způsobem snažil popsat. Já jsem přesvědčen, že když se podíváme na hospodářské dějiny, pane kolego, tak najdeme bezpočet příkladů starší i novodobější historie, kdy státy skutečně zbankrotovaly. Ano, bankrot státu vypadá trošičku nebo trošičku více jinak než bankrot firmy nebo jakéhokoliv podnikatele. Ale i v poměrně nedávné minulosti máme dostatek příkladů toho, kdy státy svým nezodpovědným hospodařením se skutečně dostaly do bodu, kdy to lze nazvat bankrotem. Jedním z příkladů ne úplně dávné minulosti je Argentina, která na přelomu tisíciletí skutečně zbankrotovala, protože nebyla schopna splatit až 75 % závazků vůči svým věřitelům. Co jiného je neschopnost splácet své dluhy v takovéto míře než bankrot státu, který se samozřejmě dramaticky projevil i v dalším ekonomickém rozvoji a životní úrovně občanů Argentiny?

Zmiňované Řecko, přestože docházelo k poměrně dramatické pomoci nejrůznějších mezinárodních finančních institucí, co se týče půjček za výrazně výhodnějších úroků, než by dokázalo Řecko získávat ze soukromých zdrojů, tak přesto byly Řecku odpuštěny ze strany věřitelů poměrně velké podíly dluhu. Opět, co to je? Jak označit tento stav ve chvíli, kdy Řecko nebylo schopno splatit veškeré své závazky? Zase to nebylo nic, co by nemělo dopad na život Řecka? Koneckonců mělo to dopad na celou eurozónu, na celou Evropskou unii. Ta nákaza se samozřejmě šířila dál, ale pro život Řeků a pro život tamější ekonomiky to mělo samozřejmě neblahé účinky. Ten bankrot nekončí jenom tím, že se to účetně odškrtne, že se ten závazek účetně vyruší. To má samozřejmě své hluboké ekonomické dopady. Podívejte se na to, jakým způsobem se museli Řekové uskromnit, jakým způsobem tam docházelo k takzvané vnitřní devalvaci, protože už neměli možnost udělat devalvaci prostřednictvím měny, protože byli v tu chvíli uvězněni v eurozóně. A já si myslím, že tehdy jim to členství v eurozóně spíše škodilo, než aby jim pomáhalo. Museli projít vnitřní devalvací, vysokým nárůstem cen, reálným poklesem příjmů, reálným poklesem důchodů, velmi vysokým reálným poklesem životní úrovně.

Pane poslanče, jestli toto nevíte, a jste tu schopen na mikrofon říkat, že nic jako bankrot neexistuje, tak žijete opravdu ve strašlivé iluzi. Ve strašlivě nebezpečné iluzi. Neříkejte to. Není to pravda. Zjistěte si o tom něco, než o takto vážných věcech, které skutečně mohou mít velmi vážný ekonomický dopad, něco tady vážně budete na mikrofon říkat. Ano, státy mohou zbankrotovat. Česká republika naštěstí je ještě v kondici takové, že náš poměr dluhu vůči hrubému domácímu produktu je poměrně nízký v mezinárodním srovnání.

Co nám dělá starost, je trend rychlého nárůstu zadlužení. Proto řešíme důchody. Proto jsem přesvědčen, že v budoucnu budeme muset řešit zdravotnictví a školský systém, které dále budou zatěžovat naše veřejné finance. A my je nechceme dovést do stavu, jako je dovedla v minulosti Argentina nebo Řecko, aby Česká republika zbankrotovala, aby to mělo pak dopad na její občany. Právě proto tady i dneska řešíme tu penzijní reformu, abychom se těm neblahým důsledkům, ke kterým máme ještě daleko, ale pokud bychom ty trendy zvrátili, tak bychom k nim dříve nebo později, k těm mezním situacím došli. My jim chceme zabránit. Proto to řešíme. Ale neříkejte tu takové nesmysly, jako že stát nemůže zbankrotovat. Fakt to není pravda. A historie vás usvědčuje mnohokrát z omylu.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Děkuji. Mám zde čtyři faktické poznámky. První paní poslankyně Knechtová, připraví se pan poslanec Lang. Paní poslankyně, prosím.

 

Poslankyně Lenka Knechtová: Vážená paní předsedající, děkuji za slovo. Chtěla bych zareagovat na své předřečníky v ohledu, kdy používáme to slovo bankrot. My vždycky, když se bavíme o sociální oblasti, vždycky, když řešíme finance pro seniory, tak k tomu slovu máme velmi blízko. A já si myslím, že tady projednáváme spoustu jiných rozpočtových věcí, a tam se prostě tohleto slovo neobjevuje. Tak se chci zeptat, proč prostě vždycky v téhleté oblasti se potřebujeme tak emočně jako vybudit a použít tady tohleto slovo. A když mluvíme o 2 % HDP na obranu, tak máme pocit, že se nám tohleto stát nemůže? Děkuju. (Potlesk z lavic ANO.)

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Také děkuji. Další je přihlášen pan poslanec Lang, připraví se pan poslanec Kubíček. Pane poslanče, prosím.

 

Poslanec Hubert Lang: Já k panu místopředsedovi Sněmovny panu Skopečkovi, prostřednictvím vás. Ano, já s vámi nebudu válčit z hlediska ekonomie. Vy jste ekonom. Já ekonom nejsem. Já jsem to použil jako příměr právě proto, že v těch materiálech strašíte. Právě to, co říkala - a moc děkuju paní kolegyni Knechtové, která to tady před mnou... líp bych to asi neřekl. Já samozřejmě taky vím, jak to bylo s tím Řeckem. Vím, jak to byl s tou Argentinou.

Ale vy prostě říkáte, že ve své podstatě, když neuděláme to, co vy jste si teď vymysleli, že skončíme jako Argentina. Já prostě si myslím, že právě při nízké míře zadlužení České republiky my k Argentině snad nikdy nedospějeme. Já doufám, že za rok a půl, kdy vy už prostě tady nebudete, a bude vládnout nikdo jiný, že se to zase začne vracet k nějakému normálu. Protože kdybyste to měli ještě jednou otočit, tak možná do té Argentiny doběhneme. A já jsem se vás... Jako nezkoušejte mě tady z ekonomiky. Kdybyste mě poslouchal, já jsem myslel, že přijdete na mikrofon jako zástupce ODS, protože jinak tady nikdo není, že mi řeknete vaše veletoče vašeho pana premiéra.

Já jsem se tam dotazoval, co se stalo za ten rok a půl, že on se otočil od bodu A do bodu Z. Před rokem a půl říkal něco jiného. A vy místo toho mě tady teď začnete zkoušet z Argentiny a z Řecka. Pane místopředsedo Sněmovny, pojďte mi říct, co se vlastně stalo vašemu panu premiérovi, který říkal, že nikdy nepůjde nad 65 let, a za rok a půl je to úplně nějak? Mohl byste mi na to odpovědět? Tady na tu otázku, když tedy se takhle budeme tady střetávat? Děkuju.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Děkuji. Další s faktickou poznámkou pan poslanec Kubíček a připraví se pan poslanec Hendrych. Pane poslanče, prosím.

 

Poslanec Roman Kubíček: Děkuju za slovo, paní předsedající. Já k panu Skopečkovi, prostřednictvím vaším, jenom informaci. Já jsem to pochopil; pan Lang to přirovnával k tomu scénáři, ale trošku použil silnější slova. My pochopitelně nejsme vůbec v situaci z Řecka a pochopitelně oba dva jsme to studovali, takže víme, jakým způsobem se Řecko do té situace dostalo. Kdy se kupovali státní úředníci a kde počet státních úředníků převyšoval normálně jako ty, co dodávali hrubý produkt. A pak se tam odcházelo do důchodu s hodnotou vyšší než 100 procent. To tam bylo, dlouho to neudrželi pochopitelně. Pak se staly ty mechanismy, které byly.

Nicméně my se tady bavíme o tom, abychom hledali řešení na příjmové straně, to je jedna záležitost, protože když budete mít dobrou příjmovou stranu, tak potom se můžete věnovat tomu sociálu velmi výrazně. A není to jenom o důchodech, je to i o sociálním prostředí, o podobných věcech. A ta otázka, která tady zněla, to budu pořád opakovat - my se dostaneme za několik let k té výšce 65 let. Na té jsme se shodli, k tomu nějakým způsobem pracujeme. Jakoby vědecky, kdybych se na to podíval, tak musím v těch 65 letech několik let to sledovat a vzít v potaz všechny aspekty, které nastanou v tu chvíli. Protože my nevíme, jestli tam bude vada, řekněme, na straně těch zaměstnanců, že nebudou dostatečně produktivní, zdraví a tak dále, a tak dále, a z toho se pak dají dělat další věci. A pak tady ještě jednou padlo něco o tom, jak teď budeme dělat tu důchodovou reformu a pak budeme řešit ty pilíře. No, mně to přijde logické obráceně. Nejdřív připravit ty pilíře s nějakou formou a já neříkám, že ty pilíře mají být takové nebo makové, jenom se musíme dostat do toho, jestli ten systém do jednotlivých pilířů bude povinný, či dobrovolný. A pokud nebude povinný v jednom pilíři, tak to nebude dávat smysl, a pak tam musí být i stanovena nějaká ta částka, kterou my jsme ochotni podporovat, aby ty lidi do toho vstoupili. Děkuju.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Také děkuji za dodržení času. Nyní je na řadě pan poslanec Hendrych a připraví se pan poslanec Nový. Pane poslanče, prosím.

 

Poslanec Igor Hendrych: Děkuji za slovo. Jenom krátce na pana místopředsedu Skopečka, taky vaším prostřednictvím. My tady ale dneska neřešíme nějakou komplexní úpravu hospodářské politiky. My se bavíme o důchodech a tak tímhle tím směrem bychom asi měli ubírat i tu naši debatu. Já souhlasím s vámi, že v minulosti některé státy skutečně lze označit, že zkrachovaly, řekněme, a i ty problémy v tom Řecku se tomu blížily, tak to označovaly ekonomové. Ale my se bavíme o důchodech a v té době Řecko v roce 2011, na to jsou dohledatelné statistiky, měli důchody na úrovni 111 % hrubé mzdy. To jsme nikdy nedosáhli, my jsme někde mezi 40 a 50 procenty, a od toho roku 2011, kdy to Řecko mělo problémy, až dodneška, se ten poměr nějak dramaticky nezměnil. Takže v tom vidím poměrně významný rozdíl jo. V té době skutečně ten jejich sociální systém byl nabubřelý, naddimenzovaný a v podstatě způsoboval mimo jiné ty problémy, které tam v tom Řecku v té době měli. Ale porovnávat řecké důchodce v roce 2011 a české důchodce v roce 2024, si myslím, jako že není úplně dobrý příklad.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Děkuji. Nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Nový a připraví se pan místopředseda Skopeček. Pane poslanče, prosím.

 

Poslanec Miloš Nový: Vážená paní předsedající, děkuji za slovo. Já budu mít dvě poznámky. Tu první překvapivě ke svému koaličnímu partnerovi, který tady použil výraz, že Řecko bylo uvězněno v eurozóně, tak to já pochopitelně nemohu nechat úplně ležet. Podle mého názoru naopak vlastně ta přítomnost Řecka v eurozóně pomohla vlastně stabilizovat řeckou ekonomiku v situaci, kdy na tom řecká ekonomika byla velmi špatně. Vy jste hovořil o té vnitřní devalvaci. To je všechno v pořádku. V situaci, kdyby Řecko mělo řeckou drachmu, tak samozřejmě mohla by proběhnout ta skutečná devalvace, která ale ve svém důsledku znamená výrazný nárůst inflace, protože to oslabení národní měny pochopitelně výrazným způsobem znevýhodňuje dovozy. To Řecko by na tom bylo ještě mnohem hůře a navíc by se tam ještě objevil vlastně efekt, kdy nedůvěryhodná řecká měna by způsobila s největší pravděpodobností i atak na řecké banky. A pochopitelně v situaci, kdyby nastal ten bankovní run a zkrachovalo by i řecké bankovnictví, tak vlastně s tím Řeckem by byl opravdu amen.

Tak tolik jenom první poznámka a ta druhá, která se zase váže ke kolegovi, vaším prostřednictvím, Langovi. O tom, jestli stát zkrachuje, nebo nezkrachuje, v tom obrazném slova smyslu, nerozhoduje absolutní výše zadlužení, ale rozhoduje o tom nálada věřitelů. A jestliže věřitel sezná, že jeho dlužník není důvěryhodný, a to obvykle sezná podle trendů, tak prostě ten stát má bohužel smůlu. Takže není to absolutní výše dluhu, ale je to trend. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Také děkuji a nyní je na řadě pan místopředseda Skopeček a připraví se pan poslanec Juchelka. Pane místopředsedo, prosím.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Je toho spousta, na co reagovat. Tak já tady kolegu nevidím, asi odešel, nechce slyšet odpověď, na kterou se ptal. Nicméně za prvé, já ho nezkoušel, nikdy bych si to nedovolil, nemám to zapotřebí, zkouším své studenty na své fakultě, stačí mi opravovat písemky, nemám tady potřebu nikoho zkoušet a nad nikoho se nějakým způsobem povyšovat jenom proto, že jsem vystudoval ekonomii. Nicméně ve chvíli, kdy tady zazní evidentní nepravda, evidentní nesmysl, že státy nemůžou zkrachovat, což je prostě v rozporu s historií, v rozporu s realitou, tak reagovat musím.

Příklad Řecka jsem nepoužil, to je k jinému kolegovi, příklad Řecka jsem nepoužil, abych srovnával naše důchodce s řeckými, ale Řecko jsem použil jako jeden příklad státu, který reálně zkrachoval. A to, že ty vysoké důchody byly mimo jiné jednou z příčin toho, že ten stát zkrachoval, je prostě pravdou. A to, že ty vysoké důchody před tím krachem byly vykoupeny poměrně razantním snížením životní úrovně řeckých občanů, včetně toho, že klesaly důchody jejich výrazně nominálně i reálně, je prostě realitou a ti důchodci následně to zaplatili mnohem extrémněji poté, co k tomu bankrotu došlo.

Nesouhlasím s kolegou Novým, myslím, že existuje celá řada textů, že prostě nechat ten přizpůsobovací mechanismus jenom na tu vnitřní devalvaci, že to skutečně přináší daleko výraznější náklady té země pro občany se svými negativními politickými důsledky, s nějakou i společenskou radikalizací a tak dál. Já jsem přesvědčen, že samozřejmě vnější devalvace měnová, není žádný jako všelék a že to neznamená, že od té chvíle je ta země zdravá, ale že ten start a ten začátek nový je tímto způsobem jednodušší.

Kolega se mě ptal, co říkám na výrok pana předsedy Fialy. Já nebudu mluvit za pana předsedu, byl tady, máte možnost s ním hovořit. Já se také pana poslance neptám na to, proč paní předsedkyně Schillerová změnila názor, když před pár lety měla konflikt s paní Maláčovou, že chce zvyšovat věk odchodu do důchodu. Teď už to nechce. Taky zmínila názor.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Nyní je na řadě pan poslanec Juchelka, připraví se pan poslanec Wenzl. Prosím.

 

Poslanec Aleš Juchelka: Děkuji moc, já jenom panu místopředsedovi Skopečkovi, vaším prostřednictvím, ti . Ty kolegové, kteří k vám i hovořili, se jmenují pan poslanec Igor Hendrych a pan poslanec Hubert Lang.

Vážení občané, prosím, nenechejme se tady teď v tuto chvíli tak trochu jakoby strašit a vmanipulovat do situace, že pokud se něco nezmění v těch důchodech, tak že jsme na nějakém trendu směrem ke krachu. Není to tak, není to pravda. Já jsem to tady říkal včera a kritizoval jsem vládní koalici za mnohé nesystémové zásahy do toho průběžného systému. Například odéeska v tuto chvíli navrhuje odklad OSVČ na dva roky právě u sociálního pojištění, což je opět zase trendem toho, že zase dáváme další nesystémový návrh zase do důchodového pojištění. Proč neodložíme placení na dva roky do zdravotního pojištění? Proč na dva roky neodložíme například placení daní těm OSVČ? Proč to zrovna zase má odnést ten důchodový systém? Proč tato vláda slibuje zemědělcům, že jim uleví na důchodovém pojištění? Proč jim neslíbí, že jim třeba uleví na tom zdravotním pojištění nebo zase na daních? Nebo že jim zvýší dotace. Ne, opět zase slyšíme z úst této vlády, že to bude na důchodovém pojištění, pokud k tomu dojde. Takže se nenechme zastrašit, protože pokud to uděláme, tak naskočíme na ten trend, o kterém mluví pan Nový, myslím obecně o trendu, vaším prostřednictvím, a to je, že budeme opravdu tady nabourávat trendově sociální smír. Já před tím velmi varuji, nemůžeme nabourávat sociální smír, a to ani těmi věcmi, které se v tuto chvíli už druhým rokem dějí právě v tom průběžném důchodovém systému. Naopak bychom měli hledat zdroje a nenabourávat to, co by mělo být ve vyspělé demokratické společnosti svaté, a to, že ti silnější vždycky pomáhají těm slabším.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Děkuji za dodržení času. Nyní je na řadě pan poslanec Wenzl, připraví se paní poslankyně Peštová, prosím.

 

Poslanec Lubomír Wenzl: Děkuji za slovo vážená paní místopředsedkyně. Já bych chtěl reagovat, vaším prostřednictvím, na místopředsedu pana Skopečka. On zmínil - a já s tím souhlasím - že vyjádření politiků, ať již teď na mikrofon, nebo do sdělovacích prostředků, mají velikou váhu. Ale mělo by se měřit všem stejným metrem, protože vzpomeňme si někdy na měsíc říjen 2022, kdy, nešťastným z mého pohledu, vyjádřením minimálně dvou vládních politiků došlo k tomu, že během jednoho dne spadla hodnota firmy ČEZ zhruba o 30 miliard korun, což bylo kritizováno i kdysi vlivným vládním politikem. Takže opravdu měřme všichni stejným metrem a važme slova. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Děkuji. Nyní je na řadě s faktickou poznámkou paní poslankyně Peštová, prosím.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji za slovo, paní předsedající. Já jsem chtěla zareagovat na pana poslance Skopečka, prostřednictvím vás - ten už tady také není - a chtěla jsem mu říct, když nám tady dává ty hraběcí rady, že máme pokládat otázky konkrétním osobám. To znamená, pokud máme dotaz na pana premiéra, máme položit dotaz panu premiérovi. Vidíte ho zde? Já ho tady nevidím od rána. Jenom když se hlasovalo, tak přiběhl. To znamená, že my, když sice chceme tyto otázky pokládat, tak nemáme komu. Zaplaťpánbůh za těch pár statečných poslanců, kteří tady zůstali a snaží se s námi diskutovat. Děkuji vám.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Také děkuji a vracíme se zpět do rozpravy. Nyní je na řadě pan poslanec Stržínek, prosím.

 

Poslanec Robert Stržínek: Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Vážené kolegyně a kolegové, dovolte, abych i já krátce interpretoval svůj pohled na novelu zákona o důchodovém pojištění. Po výrazném osekání inflačních valorizací důchodů loni v červnu teď přichází další koaliční supernápad. Vláda chce na důchodcích ušetřit, a proto provádí úpravu, rozumějme oddálení odchodu do důchodu. Ptám se proč? V současné době naši starobní důchodci spotřebovávají 7,7 % HDP. To je ale přece pořád výrazně méně, než je dnešní průměr v Evropské unii. Kupříkladu Francie - a zaznělo to tady již - vydává 14,5 %, Itálie 15,9 %. O co jsou naši důchodci horší? Za co mají být trestáni? Málo pracovali? To asi ne. O spravedlivý hněv důchodců si tak vláda říká sama.

Naděje na dožití, to je takový fíkový list celé této údajné reformy. Nevíme, co bude zítra, ale víme přesně, co bude za 20, 30 let. S věkem dožití nám zamával i covid. Já se ptám, co jej ovlivní do budoucna? Sama důvodová zpráva uvádí, že důchodový věk současně nesmí poklesnout, pokud by přírůstek naděje na dožití byl záporný. Důchodový věk se potom nezmění. Návrh má prý vést k tomu, aby počet důchodců nadále nerostl.

V důsledku realizace navrhovaného mechanismu zvyšování důchodového věku dojde údajně ke stabilizaci počtu starobních důchodců mezi 2,3 a 2,5 milionu. Oproti zachování současného stavu to kolem roku 2050 představuje o zhruba 600 000 starobních důchodců méně. Tolik říká důvodová zpráva. Bude tomu ale opravdu tak? Budou tito lidé opravdu schopni v takto vysokém věku pracovat, to vše v době nástupu robotů a umělé inteligence? Na to jsem určitě nejenom já velmi zvědavý. Delší doba dožití, i kdyby se věštby naplnily, přece neznamená delší možnost pracovat.

Vláda předkládá záměr zvednout odchod do důchodu nad 65 let. Přitom ale víme, že průměrná délka dožití ve zdraví je 61,6 let. Co to znamená v praxi? Poslední roky v práci jsou pro řadu zaměstnanců před důchodem doprovázené nemocemi a čerpáním nemocenské. Půjdou z práce rovnou do léčebny dlouhodobě nemocných? Obávám se, že nepůjdou, protože už dnes je tam totiž zoufalý nedostatek míst.

Jelikož řešíme problém především ekonomický a finanční, měla by přijít první na řadu ekonomická opatření. Stát by měl maximálně posílit příjmovou oblast a omezit oblast výdajovou. Mohl bych teď dlouho mluvit o jednotlivých možnostech. Vyjmenuji ale namátkou alespoň ty zásadní. Tento stát by každopádně měl přitlačit a omezit šedou ekonomiku, která ji každoročně připraví o desítky miliard korun. Tady bych mohl opět zmínit naprosto nelogické, protisystémové a pro stát škodlivé zrušení zavedeného a fungujícího systému EET. Stejně tak vláda přichází o desítky miliard kvůli nezvládnuté ekonomické politice v oblasti energií, což by ale bylo téma na samostatné dlouhé vystoupení.

Finanční prostředky na pokrytí důchodového deficitu by vláda mohla naopak získat plněním svých vlastních předvolebních slibů, například těch o snižování byrokratického aparátu, počtu úřadů a úředníků a dalších zbytných nákladů. I zde hovoříme o miliardách korun ročně. Takto by šlo pokračovat dále. Namísto nelehkého hledání úspor ve správě státu ale tato vláda volí cestu sice jednodušší, ale život občanů zhoršující až devastující zvyšování daňové zátěže, poplatků, snižování důchodů, zdražování energií a plateb s nimi spojenými.

Aby toho nebylo málo, přichází tato vláda nyní s plánem postupného zvyšování důchodového věku s odvoláním na ukazatel takzvané střední doby dožití, podle kterého umíráme později než naši předchůdci. Jenomže tento statistický ukazatel málo vypovídá o tom, jak kvalitní život co do reálných aktivit, využití volného času, cestování, postarání se sám o sebe a tak dále, stárnoucí občané nad 65 let vlastně vedou. Dámy a pánové, z mnoha důvodů, z nichž některé jsem zmínil, vládní návrh zákona o důchodovém pojištění nepodpořím a děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Také děkuji. Nyní je na řadě pan poslanec Kobza. (Není v sále.) Pan poslanec Kobza není, takže prosím pana poslance Ferance. Pane poslanče, prosím.

 

Poslanec Milan Feranec: Děkuji, paní místopředsedkyně. Vážený pane ministře, dámy a pánové, já mám taky několik málo vět k tomuto návrhu zákona. Moje vystoupení jsem rozdělil na dvě části. V první části pochválím pana ministra jako opoziční poslanec, v druhé části budu k němu spíš kritický, respektive k tomuto návrhu. Takže ta první část. Skutečně - teď to myslím vážně - oceňuji pana ministra, že tady celé tři dny s námi sedí, snaží se odpovídat. Nemusím souhlasit s tím, co říká, ale skutečně poctivě, jestli to bylo v jednu, když to začalo, nebo v 11, tak to skutečně oceňuji a za to ho chválím. Tím končí ta první část.

Teď k té druhé části, spíš kritické. Ono tady zaznělo za ty tři dny hodně informací. Byly tady argumentace pana ministra nebo vlády, argumentovala opozice, co se jí nelíbí, proč to nepodpoří a tak dále. Já se nechci pouštět do nějakého rozboru těch 12 opatření, které ten zákon obsahuje. Navíc ta norma je hodně technicistní, jenom přečíst důvodovou zprávu celkem zabere.

Sám jsem si vyhodnotil takové čtyři hlavní oblasti, kde dochází k úpravě důchodů, když to řeknu takhle. To je - už to tady bylo řečeno několikrát - navyšování odchodu do důchodu a teď naděje dožití nebo délka dožití a tak dále. Což je vlastně fakt. Druhá je změna valorizace, což už také bylo řečeno, to znamená inflace a jedna třetina růstu reálných mezd. Vím, že teď to není aktuální, když reálné mzdy klesají, ale doufejme, že časem to aktuální bude. Takže zase určité snižování důchodů ve smyslu toho...

Potom je to ta změna výpočtu. To je vlastně ta první skupina, že ne 100 procent, ale postupně se to snižuje až na 90 %, což také vlastně povede ke zpomalení růstu nově přiznaných důchodů. A nakonec i zrušení zvyšování starobních důchodů za výdělečnou činnost souběžně s pobíráním důchodů s tím, že to bude nahrazeno slevou na pojištění, kde v první fázi to přinese nějaký nárůst výdajů státu, ale v další fázi vlastně to přinese jako by úsporu na straně státu.

A tato hlavní opatření, nebo z mého pohledu hlavní opatření, ten cíl je jednoduchý, a to vláda i deklaruje, snížit délku vyplácení důchodů, respektive jejich výši, respektive snížit výdaje státu na výplatu důchodů. A tady v té debatě padlo minimálně dvakrát, myslím, že to říkal kolega Haas, a potom myslím, že i kolega Kohajda, že vlastně od roku 2000 byl důchodový účet, který je svým způsobem virtuální, šestkrát v plusu. Já jsem se na to díval a bylo to v roce 2004, 2005, 2007, 2008, 2018, 2019. A teď jsem si položil otázku vlastně, proč byl v plusu v těch letech? Bylo to proto, že vláda přijala nebo Sněmovna schválila nějaké opatření ke snížení důchodů nebo k prodloužení věku odchodu? Nebylo to. Pokud si dobře pamatuji, tak to prodloužení vlastně do těch 65 bylo, myslím, v roce 2010, pokud se nepletu.

Tak jsem se díval vlastně, co se dělo v těch letech. Ono rostlo HDP a teď v roce 2004 - 4,8 % 2005 - 6,6 %, 2007 - 5,6 %, 2008 - 2,7 %, 2018 - 3,2, 2019 - 3 % nárůst HDP. Ale to by pochopitelně samo o sobě nestačilo. Ono i rostly tedy průměrné mzdy, a zase podle těch let: 2024 - 6,6, 2005 - 5,9 %, 2007 - 7,2 %, 2008 - 8,3, 2018 - 8 %, 2019 - 7 % nárůst. A to je vlastně ten důvod. Rostly tím pádem, když rostl HDP, rostly reálné mzdy nebo rostly průměrné mzdy, (nesrozumitelné) reálné, tak se zvyšovaly pochopitelně ty příjmy důchodového účtu.

Takže nebylo to způsobeno skutečně nějakým snížením důchodů, prodloužením věku odchodu. Ne. Skutečně jenom, že reálně rostly příjmy. A to je, si myslím, ten hlavní problém té důchodové reformy. Ano, shodneme se, že to jsou vlastně parametrické změny, nakonec i důvodová zpráva to takhle opakovaně říká, ale to asi fakt není podstatné, že problém toho je, že skutečně ta nerovnováha, která nastává logicky, že se řeší jenom na jedné straně, a to je na straně výdajů. Skutečně se neřeší příjmy. A říkalo to přede mnou několik předřečníků.

Pochopitelně, že ideální stav by byl, kdyby důchodový účet byl vyrovnaný, nebo ještě lépe v přebytku, ale to asi nebude úplně reálné, a nakonec ve světě je to běžné, že dochází k určitému dotování v uvozovkách ze státního rozpočtu. Ale to je celkem logické, protože co je státní rozpočet? Nástroj k tomu, jak má fungovat stát, že? To je nástroj a určitá mezigenerační sociální soudržnost k fungování státu patří, takže to si myslím, že to... Já netvrdím, že jenom zvyšování HDP a zvyšování mezd vyřeší ten problém automaticky. Ono ho nevyřeší, proto tam mluvíme vlastně o tom druhém pilíři.

A říkám, nechci rozebírat jednotlivá opatření, ale spíš se zamyslet, jaké jsou společenské dopady vlastně tohoto, ale i jiných zákonů, a to si myslím, že je také důležité. Ten první je pochopitelně rozdělování společnosti jako takové. A to jsme zažili vlastně, když jsme tady projednávali několik dní a několik nocí ten zákon o snížení valorizace důchodů. A jaké byly hlavní argumenty? Teď neříkám ze strany vlády nebo ministrů, ale v tom veřejném prostoru. Jaké byly argumenty pro přijetí tohoto? Kvůli valorizaci nebo kvůli dnešním důchodcům nebude v budoucnosti na důchody a mladí kvůli tomu nebudou mít přiměřené důchody. Tam už to chtělo jenom doplnit takové to heslo: dědeček a babička, ujídají nám chlebíčka. To je stejná logika té argumentace. A až mě napadlo, jestli náhodou ti, kteří to takhle opakovali, se neinspirovali teď u nějakého člověka, ten se jmenoval Šohej Imamura. Jenom vysvětlím, to byl japonský filmový režisér a já jsem někdy v 80. letech viděl takový zvláštní film od něho. Jmenovalo se to Balada o Narajamě. A byl to příběh někdy přelom 19. a 20. století, někde na severu Japonska, nějaká chudá vesnička tam někde v horách, tam měli ta malá políčka a tam měli v uvozovkách důchodovou reformu vyřešenu relativně jednoduše. Každý člověk, který se dožil 70 let a už nemohl moc pracovat, tak se vydal na takzvanou cestu do Narajamy. To bylo místo v horách, kde si lehl a umřel. Takhle to tam vlastně řešili. Tak já doufám, že tím se úplně nechceme inspirovat. Tam to nebyla naděje na dožití, ale tam to byla jistota, že nebude žít déle než 70 let. Tak doufám, že v tom se nechceme inspirovat.

Takže říkám, to rozdělování společností. Ale dalším důsledkem je, pochopitelně to s tím souvisí, nižší soudržnost společnosti, nějaká mezigenerační solidarita. A já jenom k tomu říkám, že stát, který se neumí postarat o mladou generaci, nemá budoucnost, ale tu budoucnost nemá ani stát, který se neumí postarat o starší generaci. Na tom je založeno vlastně to fungování, a to je tím ohroženo nějakým způsobem.

A možná ještě další důsledek je, že dnes jsme skutečně svědky ohrožení důvěry jednotlivce, občana ve společnost, ve stát, v instituce. A já se obávám, že tento návrh zákona je takovým dalším kamínkem do té mozaiky, protože symbolem státu je vláda jako vrcholný orgán výkonné moci, její představitelé a kolik slibů už vláda nebo koalice porušila? A nechci opakovat notoricky známé: nebudeme zvyšovat daně - žádné, nebudeme zvyšovat daň z nemovitostí, nebudeme zvyšovat věk odchodu do důchodu. A nic z toho neplatí. Ale pokud stát není loajální ke svým slibům daným občanům, proč by měl být občan loajální ke státu? A říkal si jasně, je to můj stát, přispívám, budu platit poctivě daně. To si myslím, že skutečně je ten nejhorší důsledek této vlády.

Měli jsme tady vysoké ceny energií, ale to se nějak zvládlo, i když pochopitelně pamatuji si, když v srpnu 2022 nejlepší v historii ministr průmyslu a obchodu nám vykládal: nebudeme nic řešit, nebudeme zastropovávat, na to nemáme, ani kdybychom znárodnili Agrofert. To si pamatuji, ty jeho průpovídky.

Aby potom v září proběhla demonstrace a pod tlakem ostatních koaličních partnerů ta vláda přistoupila k opatřením alespoň nějakým. To se všechno dá zvládnout, i ta inflace se nějakým způsobem zvládla, pochopitelně, odnesli to občané a jejich úspory, odnesli to zaměstnanci poklesem reálné mzdy. Už tady bylo řečeno, devět čtvrtletí po sobě. Ale ta důvěra. To všechno se dá vyřešit, ale ta důvěra ve stát se strašně těžko vrací zpátky.

Co je na tom nejhorší z mého pohledu, vláda se ani nesnaží nějak vysvětlovat. Dobře, dávali jsme nějaké sliby, situace je jiná. Já si pamatuji, jsem přece jenom starší člověk, když kdysi budoucí premiér Špidla před volbami, myslím 2002, říkal: Zdroje jsou. Slibujeme všechno. Zdroje jsou. Aby potom po volbách jeho ministr financí pan Sobotka konstatoval něco ve smyslu - předvolební sliby nebyly zasazeny do ekonomické reality. Alespoň se to snažili vysvětlit. Ale tato vláda to všechno vymlčí. Nezdůvodňuje, respektive jste možná přešli na vyšší level a říkáte dokola - všechno zvládáme perfektně, všem se daří, pan premiér říkal všichni bohatneme. A pokud se něco nedaří, může za to předchozí vláda. A Babiš a válka a Putin a tak dále.

A pokud této vládě společnost nevěří, respektive důvěru má u 22 - 23 procent, tak jaká je reakce? Musíme posílit strategickou komunikaci. Lidé nám nevěří, tak my jim musíme vysvětlit, že se mají dobře, že oni žijí v nějakém bludu. A musíme bojovat proti dezinformacím, neb kdo říká, že vláda vládne špatně, šíří dezinformace a pomáhá Rusku. Takže to je skutečně jako vyšší level vysvětlování, proč se něco nezvládne.

A ještě se vrátím k té důvěře ve stát. Pamatujeme si začátek devadesátých let, to nadšení, říkalo se: Teď si musíme utáhnout opasky, budeme pracovat a za deset, patnáct let doženeme Rakousko. Proběhlo to nějakým způsobem, kuponovka a tak dále, úplně se to nepovedlo. Trošku mi to připomnělo vlastně i tu situaci před volbami 2021, také pětikoalice Spolu a další říkali: Budeme hospodařit zodpovědně, zeštíhlíme stát, víme jak na to. A tak úplně to nedopadlo. Jasně, byla energetická krize, válka na Ukrajině. Ale my jsme nikdy nevinili vládu za to, že je válka nebo že je krize. Ale říkali jsme, že způsob řešení toho problému je špatný.

Závěrem k důvěře. Občané, lidé, pochopí, že jsou nějaké problémy, že je potřeba je řešit, ale nesmí se jim lhát. A lže vláda? No dobře, tak řeknu používá marketingovou zkratku, nějaké růžové brýle, jak všechno perfektně zvládáme. Já předpokládám, že ta vláda bude potom po zásluze potrestána v nejbližších volbách, ale ten problém je, že skutečně každý porušený slib vlády oslabuje důvěru ve stát. A to je podle mne ten největší problém.

Takže závěrem. Jasně, není to důchodová reforma, je to snižování důchodů, respektive výdajů státu na důchody. Kdybych to měl přirovnat, tak bych řekl takovou parafrázi: Tato země není pro staré, ale bohužel není ani pro mladé. Tak to bohužel je.

A ještě si půjčím parafrázi Olivera Cromwella, když říkal, jak zasedá Parlament, tak bych to trošku parafrázoval: Občan si nemůže být jistý majetkem ani důchodem. Vláda přináší takzvanou důchodovou reformu.

Děkuji.

 

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Já také děkuji. Nyní je na řadě pan poslanec Ryba. Pane poslanče, prosím.

 

Poslanec Drahoslav Ryba: Vážená paní předsedající, děkuji za slovo. Vážené kolegyně, kolegové, úplně v úvodu svého vystoupení bych ještě rád reagoval na pana poslance Kohajdu, vaším prostřednictvím, byť vím, že už vystupoval dříve, ale myslel jsem si, že i já přijdu na řadu o něco dříve a nechtěl jsem se hlásit k faktické.

Pan poslanec Kohajda nás tady nechci říci že poučoval, ale nám tady vysvětloval, jak vlastně došlo k obrovské inflaci, která tady byla v letech 2022 - 2023. Uvedl z jeho pohledu důvody, které to způsobily, což může mít zčásti pravdu, ale jaksi zapomněl na to, že jeden obrovský problém, který neuvedl, bylo to, že vláda nezvládla ekonomickou krizi, energetickou krizi, protože ta byla dalším obrovským důvodem k tomu, že inflace byla jaká byla a že tedy dosáhla v roce 2022 více jak 15 % a v roce 2023 více jak 10 %. Můžeme se stokrát chválit, že v letošním roce máme inflaci zatím kolem 2,3 %, to je pravda, ale pořád již běžný občan na to doplatil tím, že jeho úspory byly znehodnoceny o čtvrtinu a že v průměru, když se tady bavíme o průměrech již několik dní, tak v průměru ceny se rovněž zvedly o čtvrtinu, a to už nikdo nikdy nevrátí. Ano, v letošním roce se daří tu inflaci krotit na 2,3 %, ale pokud bychom se chtěli vrátit před tu inflaci, tak by tady musela být více jak 27 % deflace, a to určitě tedy nebude. To bych chtěl jen připomenout.

A teď k té projednávané problematice. Opět se dnes vracíme k problematice důchodců, bohužel už po několikáté, a vždy v jejich neprospěch. Kladu si jednu jednoduchou otázku, proč. Proč se tato vláda zaměřila ve svých opatřeních právě na důchodce a proč jim snižuje jejich životní úroveň? A to ať už těm stávajícím, tak i těm budoucím.

Napadá mně jediný důvod. Většina důchodců nejsou vaši voliči, tedy voliči vládnoucí koalice, a proto to méně poškodí vaše preference. A o to vám samozřejmě jde v prvé řadě. Vaše priority vidím při sestavování programu našich schůzí. Neřešíme problémy našich lidí, které je trápí, kteří nás sem zvolili. Již několikrát jsem například upozorňoval na chybějící finanční prostředky na obyčejné provozní výdaje policistů a hasičů. Podle mých informací peníze na pohonné hmoty například dojdou už ke konci září a nikdo to neřeší. Já jsem v té situaci kdysi byl jako generální ředitel a opravdu jsme škemrali o to, aby nám pomohli hejtmani. Já jsem zvědavý, koho budou chudáci hasiči a policisté obcházet teď, aby jim pomohl, aby vůbec mohli k zásahům vyjíždět.

Přesto tedy vláda a ministr vnitra tvrdí, že vnitřní bezpečnost je jejich prioritou. Smutné na tom všem je, že nejvíce poškozenými v tomto případě, v tomto zákoně, který projednáváme, v této novele, jsou právě důchodci, kteří celý život pracovali a poctivě odváděli peníze na svoje důchody. Já vím, že máme průběžný systém, že je neodváděli na svoje důchody, že je odváděli na důchody těch, kteří tady byli před nimi, ale je to svým způsobem pravda, že odváděli tyto finanční prostředky určitě pravda je.

Chlubíte se tím, že jste předložili důchodovou reformu. To ale není ani v nejmenším pravda. Už to tady několikrát padlo. Přinášíte jen parametrické změny, ale jsem rád, že pan ministr řekl, že je v podstatě pro něj jedno, jestli to je reforma nebo jsou to parametrické změny, že to je novela zákona, v čemž se určitě shodneme. Prodlužujete odchod do důchodu a zhoršujete podmínky pro odchod do předčasného důchodu.

To podle mě tedy opravdu není reforma, ale je to novela, pouze novela a parametrické změny.

Mám několik otázek. Proč říkáte, že důchody nás více zadlužují? Vždyť úplně stejně nás přece zadlužují všechny výdaje státního rozpočtu; od nákupu zbraní počínaje a státním aparátem konče. Tady jedna vsuvka. Mě by tedy opravdu zajímalo, včera jsem se dočetl v médiích, že finanční prostředky poskytly pouze čtyři země na nákup munice, a mě by zajímalo, že pokud tedy se nestane to, že ty ostatní země taky přispějí, kdo zaplatí ten zbytek té munice. Protože to budou obrovské miliardy, které to bude stát, a já nevím, kdo je zaplatí. V žádném případě se nejedná tedy o důchodovou reformu, ale o pouze dílčí změnu parametrů a několik dalších z pohledu důchodů relativně malých změn.

V celé důchodově reformě ale neřešíte navýšení příjmové stránky rozpočtu, například zvýšením daní z takzvané šedé ekonomiky, podporou ekonomiky a zlepšením její výkonnosti nebo vytvořením dalšího pilíře, ale ne takového, který už tady byl a kde bylo reálné riziko, že občané o tyto peníze přijdou, ale takového pilíře, za jehož hospodaření bude ručit stát. Říkáte, že už jsme to v České republice skutečně několikrát zažili. Ano, vláda Bohuslava Sobotky zrušila třetí důchodový pilíř. Ale proč? Protože občané měli s takovými, respektive obdobnými projekty svoje negativní zkušenosti.

Vezměme si například kuponovou privatizaci a Harvardské investiční fondy. Harvardské fondy vedené Viktorem Koženým jsou jedním z nejznámějších příkladů neúspěchů a podvodů spojených s kuponovou privatizací v České republice po pádu komunismu. Většina z vás si ještě asi pamatuje kuponovou privatizaci, proces, ve kterém mohli občané České republiky získat podíly ve státních podnicích pomocí kuponových knížek. Viktor Kožený, vystudovaný ekonom z Harvardu, založil Harvardské investiční fondy a lákal občany na slib jistoty desetinásobku zhodnocení, tedy že za každou investovanou kuponovou knížku obdrží desetinásobek její hodnoty. Tento slib přilákal obrovské množství lidí, což umožnilo Koženému získat kontrolu nad významnou částí privatizovaných podniků. Nicméně místo slibovaných výnosů většina investorů neviděla zpět ani korunu. Kožený totiž prostředky z fondu použil na osobní obohacení a zahraniční investice, které často selhaly. Významná část majetku fondů byla buď znehodnocena, nebo převedena do zahraničí, což vedlo k rozsáhlým ztrátám pro drobné investory. Mimochodem kvůli těmto činnostem byl právě Kožený později stíhán za podvody, nejprve tedy v České republice a později i v USA. Přestože byl zatčen na Bahamách, nikdy nebyl vydán do Česka ani do Spojených států k soudnímu procesu a žije si celkem v pohodě na Bahamách právě z těchto peněz drobných investorů. A toho se právě obávali lidé, že si budou většinu života spořit v soukromých fondech a potom si místo nich bude užívat nikdo jiný, třeba na Bahamách. To je pravý důvod neúspěchu tohoto důchodového pilíře.

Pan premiér ve svém vystoupení řekl, že kdyby vláda Bohuslava Sobotky nezrušila třetí důchodový pilíř, byli bychom dnes někde jinde. No, možná bychom tady byli stejně. Ale s velkou pravděpodobností by peníze z tohoto pilíře byly někde jinde, třeba právě na těch Bahamách. Hnutí ANO chce zavést další pilíř. To je pravda, ale takový, za který bude ručit stát, aby se něco podobného již nemohlo opakovat a aby lidé opět získali důvěru ve stát a ve financování.

Koalice říká, že Česká republika dává příliš mnoho finančních prostředků na důchody. Tak se na to podívejme. Je řada států, které dávají k podílu HDP mnohem víc; Itálie, Řecko, i to Řecko dává 15,7 procenta, které vy říkáte, že zkrachovalo, Francie 13,6, Rakousko 13, Polsko 10,6, Německo 10,2, Maďarsko 8,5. Česká republika se pohybuje někde kolem úrovně 7,7 procenta. A v té nejhorší době, kdy půjdou do důchodu Husákovy děti dle vašeho odhadu, analýzy, by se podíl k HDP pohyboval kolem 11,5 procenta a dále by opět klesl na 10,5 procenta, což je hodně států, které se pohybují i nad tímto podílem.

Vláda také říká, že naši důchodci si žijí nad poměry. Tak se opět podívejme na fakta. Poměr důchodu k průměrné čisté mzdě: Maďarsko 94 procent, Portugalsko 90,3 procenta, před námi je i Lucembursko, Rakousko, Nizozemsko, Itálie, Francie, dokonce i Slovensko s 69,4 procenta. Česko - v této chvíli uvádí Eurostat 65,2 procenta.

No a potom na závěr ještě jednu vsuvku. Já jsem tady se snažil po většinu času být a když jsem tady nebyl v sále, tak jsem se to snažil poslouchat z přenosů, které tady v Poslanecké sněmovně jsou. A musím říct, že jsem tedy úplně nebyl spokojen nebo aspoň jsem nepochopil, možná je to nepochopení, to, kdy opravdu pan premiér říká, že vláda se snaží udělat to, aby lidé byli v důchodu zhruba 21 a půl roku. Já tedy jsem ten výpočet nepochopil, byť si myslím, že v matematice jsem dosti zdatný, vystudoval jsem technickou vysokou školu. Ale jestliže věk dožití dle OSN v roce 2050 bude - predikce je 82 až 86 let, predikce Českého statistického úřadu je 82 až 87 let, když to vezmu hodně zhruba, tak lidé v roce 2050 budou umírat v průměru ve věku 84 let. Jestliže řekneme, že budou umírat, a my to neříkáme, to říká OSN, to říká Český statistický úřad, že lidé se budou dožívat 84 let v roce 2050 a říkáme současně, pan premiér říká, že chceme, aby věk člověka, který bude v důchodu, čili aby si odžil v tom důchodu 21 a půl roku, tak 84, kdy budou umírat v tom 2050, bez 21 a půl tedy, je zhruba 63. To znamená, že lidé by v této - pokud bychom chtěli dodržet tuto premisu, měli do důchodu odcházet v 63 letech. Nevím, ať počítám, jak počítám, pokud 21 a umřou lidi v 84, je to furt 21. Jestli mě někdo přesvědčí o opaku, budu určitě rád.

Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Také děkuji a mám zde dvě faktické poznámky. První pan ministr Jurečka a připraví se pan poslanec Nový. Pane ministře, prosím.

 

Místopředseda vlády, ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Děkuji. Já v rychlosti zareaguji na tři poznámky k předřečníkovi, panu poslanci Rybovi. Ta první věc; včera jsme si tady jasně vysvětlili, bavíme se o předpokládané době dožití té dané populace, toho daného ročníku, která bude vstupovat do toho důchodového věku. Uváděl jsem tady i ty příklady u konkrétních poslanců, kteří se ptali pro které ročníky narození, je to uvedeno v tom materiálu, podle čeho se na to podívat. Je tam garance minimálně 21 a půl roku průměrné doby pobírání důchodu.

Druhá poznámka. Prosím, můžete ocitovat, kdo z členů vlády řekl, že si naši důchodci žijí na poměry? Řekl jste to tady několikrát. Můžete říct zdroj a kdo to řekl? Nikdo z nás to neřekl. Hovořili jsme o tom, že valorizace důchodů dokázaly zajistit životní úroveň tak, že výše důchodů a jejich růst byl nad inflací. Takto jsem já o tom vždycky hovořil, i moji kolegové z vlády.

Třetí poznámka. Pochopil jsem správně to, že když jste byl velitelem hasičů, tak v tom období vlastně byla většina ministrů financí za hnutí ANO a vy jste si stěžoval, že v tu dobu museli chodit kolegové z Hasičských záchranných sborů z řady krajů žebrat o peníze na kraje? Tak jsem vás pochopil, jak jste to říkal. Děkuji za vysvětlení.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Také děkuji za dodržení času. Nyní je na řadě pan poslanec Nový, pak následuje paní poslankyně Peštová a pak se hlásí ještě pan poslanec Ryba. Takže nyní prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Miloš Nový: Děkuji za slovo, paní předsedající. Také se obrátím vaším prostřednictvím k mému předřečníkovi. Protože tady není pan poslanec Kohajda, tak budu reagovat za něj ohledně té inflace. Minulý komunistický režim se chlubil tím, že vyřešil dva největší problémy tržních ekonomik, a tím byla právě inflace a tím byla nezaměstnanost.

Z pohledu ekonomické teorie ale my k inflaci přistupujeme trojím způsobem, to znamená, rozeznáváme inflaci otevřenou, která se skutečně projevuje otevřeným růstem, růstem cen, pak inflaci skrytou, kdy rostou ceny výrobků a služeb, které nejsou obsaženy v cenových indexech, a pak v konečném důsledku tedy inflaci potlačenou, která právě vzniká tím, že vláda tedy brání přirozenému růstu cen. A výsledkem potlačené inflace zcela logicky tedy není nárůst cenové hladiny, ale výsledkem je nedostatek zboží, pseudoinovace, podpultový prodej, pořadníky, černý trh a podobně. A to byly všechny ty projevy, které se tady odehrávaly před rokem 1989. A to se vracím právě k tomu, o čem jste hovořil, k tomu neustále zmiňovanému problému zastropování, zastropování cen energií. Protože kdyby vláda přistoupila velmi rychle a záhy tedy k zastropování cen energií, tak to by byl právě přesně případ potlačené inflace, jehož výsledkem by byl nedostatek tedy těchto energií. Za druhé, problém potlačených cen energií je v tom, že to je plošné opatření, protože ty nízké ceny samozřejmě míří i na ty, kteří si je mohou dovolit, nejenom z hlediska domácností, ale také i z hlediska firem. A za třetí, a to je další problém, je tam problém toho, že vy musíte uhradit rozdíl mezi tržní cenou a mezi cenou regulovanou. A tu nejdřív musí uhradit stát, to znamená, je zde nápor na státní rozpočet, a v konečném důsledku pak daňový poplatník, který samozřejmě ty dluhy platí. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Já také děkuji. A nyní je na řadě paní poslankyně Peštová. Paní poslankyně, prosím.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji za slovo, paní předsedající. Já bych se chtěla zastat svého ctěného kolegy, protože jak tady mluvil o té statistice, jako že mu to nedává smysl. Mně to taky nedává smysl. Ale nemyslím tím, že bych nechápala, jak jste k těm číslům přišli, to já tomu rozumím, ale vy sčítáte lidi, kteří byli před osmdesátým devátým rokem, to znamená, v současné době pobírají důchod, kteří šli do důchodu za jiných podmínek. To je to, co vám tady celou dobu říkám. A současně to pasujete a roubujete na naše ročníky - kteří samozřejmě důchod máme před sebou, jo? Takže to jsou dvě úplně odlišná čísla. Já chápu, že z nějakých čísel musíte vycházet, že někde ta čísla musíte sebrat, ale ti, co právě jsou 21,5 let, možná i déle, v důchodu, (to) je ta starší generace, která do důchodu šla úplně za jiných podmínek než my, kteří do důchodu teprve půjdeme.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Děkuji. A nyní je na řadě pan poslanec Ryba. Prosím.

 

Poslanec Drahoslav Ryba: Já tedy dvě poznámky k panu ministrovi. Pan ministr tady řekl, že byli u vlády - ano, nebylo u vlády ANO, já jsem u vlády ani nebyl, nejsem ani teď u vlády, jedná se o roky 2011, 2012, 2013, kdy u vlády byla zejména ODS, která prováděla - (Poblíž pultíku stojí ministr Jurečka a hovoří mimo mikrofon.) Ne, ne, ne, ne.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Pánové, pánové, prosím, takto ne. Na mikrofon.

 

Poslanec Drahoslav Ryba: Hovořil jsem o škrtech, které tady prováděly vlády v letech 2011 až 2013, kdy ANO u vlády nebylo. Takže to je první upřesnění. Možná jsme si nerozuměli, pane ministře, ale je to skutečně tak. To druhé vystoupení pana - ale teď jsem zapomněl jméno, ale... (Z levé části sálu zavolání: Nový.) pana poslance Nového, prostřednictvím paní předsedající. Já nejsem ekonom, já vycházím z toho, co se objevuje v médiích. A například pan - a to je ekonom - Švejnar, který tedy je významným ekonomem, říká, že tím (důrazně) výrazným, co přispělo k inflaci, byla nezvládnutá energetická krize. Z toho důvodu to říkám. Vy jako ekonom rovněž máte asi jiný názor - já ho nezpochybňuji, já jenom říkám, z čeho jsem vycházel.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Děkuji. A mám zde další tři faktické poznámky. První pan poslanec Bělobrádek, připraví se paní poslankyně Peštová. Pane poslanče, prosím.

 

Poslanec Pavel Bělobrádek: Děkuji za slovo, paní předsedající. Vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, ono tady už opravdu mnohokrát zaznělo, že připravovaný materiál není reforma. Já nejsem ani lingvista, ani sémantik, ani klasický filolog, a tak bych byl rád, abyste mně vysvětlili, co tedy reforma je. Podle mého názoru reforma je přeměna, změna, úprava. A já jsem přesvědčen, že změna, přeměna, úprava je přesně to, co předkládá pan ministr. Takže rád se nechám poučit, co je podle vás reforma, když to není změna nebo úprava. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Také děkuji. Další s faktickou poznámkou paní poslankyně Peštová, připraví se pan poslanec Nacher. Paní poslankyně, prosím.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Já budu rychlá. Samozřejmě definice reformy tak, jak jste ji řekl, pane poslanče Bělobrádku, prostřednictvím paní předsedající, je správně. Ale v tomto případě se jedná o zásadní změnu, která změní ten zákon. V současné době ten zákon je nějak koncipován, a jestliže tam měníte parametry, to znamená, že pouze zasahujete do toho zákona a něco posouváte, něco zkracujete. Ale smysl zůstává furt stejný. Kdežto, když děláte nějakou reformu, to znamená, že do toho něco přidáváte, něco zásadně měníte. Ale teď se chci vrátit panu ministrovi Jurečkovi, prostřednictvím paní předsedající. Pane ministře, ti lidi, kteří teď žijí, anebo pobírají důchod těch 20 let - to se stále točíme v kruhu, možná že to není kruh, pro mě tedy to aspoň kruh není, já se snažím z něho vystoupit - oni šli do důchodu třeba v 55, v 60 letech a teď ho pobírají 21 let, jak vy říkáte. To znamená, že ho třeba pobírají a je jim 75 let, jo? Ale (důrazně) my do důchodu máme jít v 65 a výš. To znamená, že my v životě nemůžeme pobírat důchod jako oni 21,5 let, protože nám se prodlužuje odchod do důchodu. Takže to jsou nepoměřitelná čísla. Rozumíte mi? V tom si nerozumíme.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Děkuji. Nyní je na řadě pan poslanec Nacher, připraví se pan poslanec Nový. Pane poslanče, prosím.

 

Poslanec Patrik Nacher: Děkuji, paní místopředsedkyně. Pěkné odpoledne. No, já jsem byl ve Státních aktech, slyšel jsem inflace, tak jsem se zase vypružil, vrátil jsem se do sálu, abych na to reagoval. No, vy jste úžasní. Vy vždycky - když byla inflace na konci minulého volebního období 5,3 %, tak jste to nazývali Babišovou drahotou, postavili jste na tom kampaň a mohla za to vláda. Když vy jste to dotáhli na inflaci 17 %, tak vlastně za to mohli všichni ostatní - válka na Ukrajině, Česká národní banka, setrvačnost minulého volební období - jenom ne vy. Ale přitom šlo o vaše špatná rozhodnutí, právě třeba kolem cen energií. Já si pamatuju, jak ministr Síkela ještě v srpnu říkal, v srpnu 2022, tuším, že zastropovat ceny energií je populismus - abyste to pak zastropovali. Rozumíte? Vy prostě principiálně - cokoliv my vám řekneme, tak vy jste jakoby úplně chroničtí negativisté. Vy řeknete - ne. Populisté, nadbíháte dezolátům a já nevím, čemu všemu, a tak dále.

A pak zjistíte, že se bez toho nehnete, tak to uděláte. Ale uděláte to pozdě, uděláte ten mechanismus špatně a na výši, která nedávala smysl. To mělo - neříkám, že jenom, ale mělo vliv na vývoj inflace. Koneckonců, když se podíváte na energetickou inflaci, tak ze zemí OECD jsme dost dlouho byli na prvním místě, teď jsme, tuším, v top tři. Takhle to je. A z ceny energií se vám pak odvíjí všechny ceny dalších produktů, služeb, protože to všichni do toho propíšou. Tak prostě se za to neschovávejte, taková je realita. Nemůžete se permanentně vymlouvat na jiné.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Děkuji. A nyní je na řadě pan poslanec Nový a připraví se paní poslankyně Knechtová. Prosím.

 

Poslanec Miloš Nový: Děkuji, paní předsedající, opět vaším prostřednictvím dvě poznámky, první k panu poslancovi Rybovi. Když pan profesor Švejnar hovoří o tom, že energetická krize byla velmi významným inflačním faktorem, s tím já naprosto souhlasím a v tom nejsme v rozporu. To, v čem jsme v rozporu, je spíše otázka řešení právě té energetické krize, jo? A tady já se rozhodně nedomnívám, že tím řešením je zastropování. Ono i laicky, to nemusíte být ekonom - to by bylo velmi jednoduché, kdybychom zastropovali ceny energií a ocitli bychom se v ekonomickém ráji. To ostatně můžeme udělat teď, můžeme zastropovat cenu kilowatthodiny třeba na 50 haléřích, a podle vás bychom tedy vstoupili do ráje. Takže to asi úplně řešení není.

To řešení přišlo z toho důvodu, touto formou, protože když stropovaly i ostatní státy, tak zcela logicky k tomu prostě musíte přistoupit, přistoupit také tedy. No a z hlediska inflace, to je zase má poznámka k panu poslanci Nacherovi, vaším prostřednictvím. Ono je to tak, že vlastně na inflaci se podílí dvě instituce. Národní banky a vlády. A z mých úst jste nikdy neslyšel, že by ta vina pouze na vládě, prostě ta vina byla vždycky jako rozložená, ale spíše jde o to, co v dané chvíli vlastně dominuje, jestli ta vina leží na straně Centrální banky tím, že ona nezvládá tedy regulovat peněžní zásobu, anebo jestli ta vina leží na straně vlády, která vlastně provádí politiku, která je v rozporu s politikou Centrální banky. To znamená když Centrální banka provádí restriktivní monetární politiku a do toho vláda naopak provádí expanzivní fiskální politiku, tak ta vina je na vládě. A to se přesně právě stalo vlastně v počátcích té inflační krize, do které jsme vstoupili. Děkuju.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Já také děkuji. A nyní je na řadě s faktickou poznámkou paní poslankyně Knechtová a připraví se pan poslanec Bělobrádek. Prosím, paní poslankyně.

 

Poslankyně Lenka Knechtová: Vážená paní předsedající, děkuji za slovo. Já bych ráda zareagovala ve své faktické poznámce na pana kolegu Bělobrádka, vaším prostřednictvím. Já budu tedy čerpat z rozhovoru s Mojmírem Hamplem, což je předseda Národní rozpočtové rady, myslím si, že je to nezpochybnitelná instituce v rámci řeknu našeho systému hospodaření. A ten se vyjádřil pro Lidové noviny na otázku: Je to vůbec reforma? V oblasti penzí jsem už strašně skeptický ke slovu reforma. Když se vrátím k polovině devadesátých let, kdy se o nutnosti reformy důchodového systému začalo diskutovat, představovali si ekonomové pod slovem reforma něco jiného, nějakou formu vytvoření úplně nového typu finančního zdroje, který by byl schopen se zhodnocovat a přispívat svými výnosy do průběžného systému.

Já jsem si už řadu let jistý, že žádný model velké penzijní reformy chilského typu v České republice prostě nevznikne a nebude. A na otázku proč, se přihlásím ještě k jedné faktické.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Děkuji. A nyní je na řadě pan poslanec Bělobrádek a připraví se pan poslanec Ryba. Prosím.

 

Poslanec Pavel Bělobrádek: Děkuji za slovo, paní předsedající. Vážený pane ministře, kolegyně, kolegové. No a já se domnívám, že takto pojaté to je špatně. Protože podle mého soudu reforma je přeměna, změna, úprava, zlepšení v jakékoliv oblasti života, která nemá vliv na funkční základ v této oblasti a není zásadní v tom smyslu, že mění ten systém, že ho úplně předělává. Pak by to nebyla reforma, ale pak by to byla revoluce. To znamená, pokud jde o přeměnu, změnu, úpravu, zlepšení, tak je to reforma. A můžeme se bavit, jestli je výrazná, méně výrazná, zásadní, anebo podobně, ale pořád to je reforma. A na tom já myslím, že je potřeba trvat, protože to reforma je. Je to změna, je to přeměna, je to zlepšení, je to úprava a nezasahuje podstatně nebo dokonce úplně neodstraňuje ten systém, nebo jeho základní prvky, nebo jeho parametry, nebo do nich nepřináší úplně něco nového, protože pak už by to byla revoluce. Takže já se domnívám, že to, co předkládá pan ministr, je revoluce, i když tomu třeba tak někdo nemusí říkat, nemusíme se na to shodnout, a tato filologická debata je jistě velmi zajímavá.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Děkuji. Nyní je na řadě pan poslanec Ryba a připraví se paní poslankyně Knechtová. Pane poslanče, prosím.

 

Poslanec Drahoslav Ryba: Tak já ještě si dovolím reagovat na pana poslance Nového, vaším prostřednictvím. Já musím říct a pusťte si to ze stenozáznamu, já jsem nikde nepoužil výraz, že se mělo něco zastropovat a podobně. Já jsem řekl, že vláda, podle mého názoru, nezvládla energetickou krizi. A jak se to mělo udělat, to už nezlobte se, není na mně. Ale jestliže jsme měli nejvyšší ceny, tak z mého pohledu to nezvládla.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Děkuji. Nyní je na řadě paní poslankyně Knechtová a připraví se pan poslanec Nacher. Prosím, paní poslankyně.

 

Poslankyně Lenka Knechtová: Paní předsedající, děkuji za slovo. Pan Mojmír Hampl na otázku, proč, odpověděl: Vyžadovalo by to, aby veřejný sektor dal stranou nějaké množství majetku a uměl jej zhodnocovat. Anebo uměl vzít nějaký velký objem prostředků stávajícím či budoucím daňovým poplatníkům a postavit jej mimo klasické veřejné finance. To, čemu my dnes říkáme reforma, ve skutečnosti mohou být jedině malé či velké parametrické úpravy v systému. Návrh, který předkládá vláda, znamená spíš větší úpravy s velkým potenciálem náš důchodový systém stabilizovat. Za předpokladu, že budou změny schváleny a že se do nich nebude dlouhou dobu zasahovat. Že se časem nebudou vyzobávat dva, tři komponenty jím, že tohle zvýším a naopak tohle snížím.

A odpovězme si sami, kolegové, na otázku, jak jsme tady mnohdy velmi tvůrčí. Děkuju.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Já také děkuji. A nyní je na řadě pan poslanec Nacher a připraví se pan poslanec Wenzl.

 

Poslanec Patrik Nacher: Tak děkuji. Já na pana kolegu Bělobrádka, vaším prostřednictvím. Je to taková filozofická debata. I mimochodem běží mi čas 37... (Předsedající: Omlouvám se, jsem to špatně... tak. Pane poslanče, vy se musíte hlásit o svá práva. Prosím.) Ano, ano, děkuji, teď mám dvě minuty.

Na pana poslance Bělobrádka. Tak já to řeknu na jiném příkladu. Přijdeme s návrhem, aby se snížila ta dolní sazba DPH z dvanácti na jedenáct procent a budeme to nazývat daňovou reformou? To přece takhle není. Člověk, když si řekne daňová reforma, tak má pocit, že se prostě jinak přeskupí ty daně, vezme se tam nějaká jiná filozofie, třeba se daní spotřeba, někdo bude chtít danit příjmy jako přímé daně, to je přece reforma. A my navrhneme snížení DPH o jeden procentní bod a řekneme: Hnutí ANO přišlo s daňovou reformou. Tak vy budete první, co řeknete, to není daňová reforma, vy jste snížili sazbu o jedno procento, a to je úplně stejné tady. Vy zvyšujete parametricky prostě, nezastropováváte věk odchodu do důchodu v pětašedesáti a prostě to necháte otevřené a to je parametrická změna, to není reforma.

A co my tady furt jakoby vyčítáme a v čem vy nás neslyšíte, je to, že vy se zaměřujete skutečně stále na ty výdaje a úplně jste rezignovali na ty příjmy. Vy jste úplně rezignovali na tu hospodářskou politiku vlády, která kdyby byl ekonomický růst, tak jsme někde o 30, 40, 50, 70, nechytejte mě za slovo, miliard někde jinde. Kdybyste nerezignovali na boj s šedou ekonomikou, tak jsme zase někde jinde. Podívejte se, jak se ta situace v této věci zhoršila. To přece nemůžete popřít. Podívejte se na nedovýběry u DPH nebo spotřebních daní. To prostě takhle je úplně očividné. A to je to, co vy nám vyčítáte, že vy se vždycky zaměříte na tu jakoby nejsnazší věc, teď potrestáte seniory, před měsícem jsme se tady bavili o lidech se zdravotním postižením, to je pořád něco, ale úplně jste rezignovali na tu příjmovou stránku. Vám tam chybí ta komplexnost, a to by možná byla už ta reforma.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Děkuji za dodržení času. Nyní je na řadě pan poslanec Wenzl a připraví se paní poslankyně Peštová. Pane poslanče, prosím.

 

Poslanec Milan Wenzl: Já děkuji, paní předsedající. Milan Wenzl. Čekal jsem pana ministra, ale on odešel. Tak nevadí. Pane ministře, podle paní Nerudové, kandidátky do Parlamentu Evropské unie, jsou to důchodci, kteří rujnují státní rozpočet. Důchodci v naší republice škodí tím, že jsou jim vyplácené vysoké a nezasloužené důchody, řekla paní Nerudová. Největším nepřítelem národa jsou ti důchodci, kteří šli do předčasného důchodu. A je to od nich nemorální, odporné a nečestné, a kvůli nim naše děti k stáru budou žít v chudobě, řekla paní Nerudová. Celé generace ponesou tíhu zadlužení naší republiky pro současnou nenažranost důchodců, pane ministře. Jak to tedy vypadá?

Tohle řekla paní Nerudová. A já se ptám. Pokud se paní Nerudová dostane do Evropské unie Parlamentu, tak má nárok jít do důchodu v 63 letech. Tak jak to vlastně je? Kdo je tedy ten nenažraný? Jak to vlastně je? Proč ona může jít v 63 letech a ostatní v 65? Děkuji za odpověď, i když tady nejste.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Děkuji za dodržení času. Nyní je na řadě paní poslankyně Peštová a připraví se pan poslanec Bělobrádek. Prosím.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji za slovo, paní předsedající. Chtěla bych zareagovat na pana poslance Bělobrádka. Tu definici, kterou jste čerpal, ta je z Wikipedie. Taky jsem si to tam rychle zadala, vyťukala. A je to slovo do slova. Ale reforma je také přetvoření. To je taky reforma. Dalo by se říct, že i přetvoření a obnovení je reformace. A to už jsme v slovíčkách. A to by vám mělo být blízké, že jo? To máme nějaké to křesťanství, církve v 16. století, tam taky byla reformace. Ale taky je to přetvoření.

Ale já osobně se domnívám, že v tomto případě ta reforma je právě ten silný zásah do toho systému, který změníte. Změníte úplně smysl celého nastavení. To je ta reforma v tomhletom daném slova smyslu - aspoň pro mě - protože v momentě, když v zákoně opravdu měním jenom kritéria nebo posouvám doby účinnosti, tak je to jenom pouze obyčejná malá novela. Nic víc. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Také děkuji za dodržení času. Nyní je na řadě pan poslanec Bělobrádek a připraví se paní poslankyně Hanzlíková. Pane poslanče, prosím.

 

Poslanec Pavel Bělobrádek: Děkuji za slovo, paní předsedající. Pan ministr si musel odběhnout. On je taky jenom člověk, sedí tady celou dobu. Tak myslím, že ty poznámky jsou takové trochu nejapné.

Nicméně k tomu vlastnímu. Já se domnívám, že v rámci ekonomiky nebo ekonomie v případě, že jde o zásadní zásah, základní změnu, tak je to transformace, nikoliv reforma. Samozřejmě re-forma je změna, změna té formy. A jsem přesvědčen, že to nejsou jenom parametrické změny, že to právě dost vulgarizujete. Tam nejsou jen parametrické změny. To, že jste se soustředili na dvě věci, ještě neznamená, že tam nejsou další. Tam jsou i změny principiální. To je zcela jednoznačné.

Co se týká ekonomiky... (Poslanec Nacher: Jaké?) Nepokřikujte na mě, pane poslanče Nachere, prostřednictvím paní předsedající, prosím. (Poslanec Nacher: Řekni jaké.) Nepokřikujte na mě, prosím. Je to nedůstojné této Sněmovny. A pokud se týká toho, že je potřeba se podívat na ekonomku, samozřejmě pokud bude ekonomika šlapat, tak budou růst i důchody. Vždyť to je jednoznačné. Ale také musíte zodpovědně myslet na to, že můžou přijít ekonomické krize. Ty přicházejí. Máme tady nějaké ekonomické cykly. A spoléhat na to, že pořád všechno bude skvělé a všechno pořád bude výborné, tak to samozřejmě můžete lidem říkat, můžete si to myslet. Ale pak, když jde do tuhého a z tlustého do tenkého, tak také na to musíte myslet.

Jsem přesvědčen, že ano, je to určitě jasné. Kdyby teď byl velký ekonomický růst, tak samozřejmě penze vypadají jinak, protože jinak vypadají platy, jinak vypadá i příjem státního rozpočtu. Ale už jsme zažili tady za poslední roky několik krizí. A ony také přijít můžou. A proto je nastaven systém, který potom, když funguje dlouhodobě, tak to může nějakým způsobem tyhle věci přece upravovat.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Děkuji. Nyní je na řadě paní poslankyně Hanzlíková a připraví se pan poslanec Berki. Paní poslankyně, prosím.

 

Poslankyně Jana Hanzlíková: Děkuji za slovo. Tak já bych v prvé řadě navázala na kolegu pana poslance Wenzla, kdy on tady ocitoval paní Nerudovou, která se vyjádřila k těm velkým odchodům do předčasného důchodu. My jsme tady na to narazili a já jsem se ptala pana ministra, protože to považuji za velké selhání pana ministra a MPSV, protože ti lidé odešli ve velkém počtu, bylo to jednou tolik než předešlé roky, především kvůli tomu, že to bylo výhodnější než odejít do řádného důchodu v roce 2023. Tady jsme polemizovali o tom, jestli to MPSV nabídlo, nenabídlo. V každém případě o tom informovalo, takže toho využilo co nejvíc lidí. A tomu se dalo zabránit. Nevím, jestli pan ministr to v lednu 2022 věděl, ale stoprocentně se to na Ministerstvu práce vědělo, a dala se udělat velmi jednoduchá změna, kterou my bychom tady jako opozice určitě podpořili, takže by se to dalo vyřešit velmi rychle.

A pak jenom k tomu, jak tady polemizujeme o tom, co je reforma a co není, tak tady chci připomenout, že tady mluvíme o důchodové reformě. Nemůžeme o ní uvažovat jako o obecných reformách, protože důchodová reforma spadá částečně do sociální politiky. A její hlavní znak je, že sociální aspekt a ekonomický je tam vyvážený. A to, co projednáváme, parametrické změny, tak ty nejsou, co se týká sociálního, vůbec poznamenány. To sociální tam skutečně nenajdeme. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Také děkuji. Nyní je na řadě pan poslanec Berki a připraví se pan poslanec Nacher. Pane poslanče, prosím.

 

Poslanec Jan Berki: Děkuji. Dovolím si faktickou využít k tomu, abych upozornil své dva předřečníky, vaším prostřednictvím, když se odkazují na citaci, která neexistuje, aby si prosím přečetli například Demagog.cz a přečetli si, jak to skutečně bylo s vyjádřením paní profesorky Nerudové, a případně se přišli tady omluvit, respektive upřesnit, jak to ve skutečnosti bylo.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Děkuji. A nyní prosím pana poslance Nachera. Pane poslanče, prosím.

 

Poslanec Patrik Nacher: Tak možná teď poslední pro tuto chvíli. Já bych reagoval na pana poslance Bělobrádka, který už ale odešel. Já jsem tady na něj nepokřikoval. Já jsem se ho ptal jaké. Jaké jsou ty jiné principiální změny? Kromě toho zásadního, což je věk odchodu do důchodu. A to jsem se nedozvěděl. Jestli nám to tedy můžete jako sdělit? Jestli je to ten společný vyměřovací základ, tak to neříkejte ani ze srandy, protože tím nahrazujete to výchovné, co jsme tady prosadili jako pro nějakou prorodinnou politiku, a to teď nahrazujete něčím jiným. To je to, co tady říkám od začátku, že jste nekonzistentní. Vy s něčím přijdete, a za rok to změníte. Tak to vůbec ani neříkejte. To znamená, řekněte kromě tohohletoho, co tam tedy je tak zásadního, co to tedy jakoby posune, co to jako naboostuje? Já tam tedy nic takového nevidím.

A pokud jde o ten ekonomický růst, že jsou různé cykly, to má pan ministr (správně poslanec) Bělobrádek pravdu. Problém je, já to ukazuji neustále (Ukazuje na mobilu graf.), že my jsme jediná země, která má vývoj HDP jakoby negativní, to znamená, my jsme na úrovni HDP, ještě jsme nedosáhli té před covidové úrovně. Jako jediná země! To znamená, pravdu by měl pan poslanec Bělobrádek, kdyby všechny země klesaly, což se dělo třeba kolem covidu. Ale v této chvíli už to tak není. Takže my jsme jediná země, kde ekonomický růst buď není žádný, nebo je extra nízký. To znamená, my ještě na té úrovni nejsme. A jak říkám, když se na to podíváte, všechny země jsou vpravo od té přímky, my jsme jediná vlevo, to znamená, my nejsme ještě na té úrovni. Takže to vůbec nesouvisí s ekonomickým růstem, ale s hospodářskou politikou této vlády. Zcela evidentně.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Děkuji za dodržení času. Nyní je na řadě paní poslankyně Hanzlíková a připraví se pan poslanec Nový. Prosím.

 

Poslankyně Jana Hanzlíková: Děkuji za slovo. Já bych reagovala na pana poslance Berkiho, vaším prostřednictvím, paní předsedající. Já jsem reagovala na to, co tady řekl můj kolega. A reagovala jsem na informaci od paní Nerudové o zvýšeném počtu lidí, kteří odešli do předčasného důchodu. I kdyby to neřekla paní Nerudová, ona v tomto případě ale měla pravdu, tak se to dá najít ve statistikách, protože předešlé roky odcházelo do předčasného důchodu kolem 20 000 lidí a v tom roce 2022 to bylo jednou tolik. Reagovala jsem tady na pravdivou informaci. Takže jsem jaksi nepochopila od pana poslance, jak to bylo míněno vůči mému proslovu. Díky. (Potlesk z lavic ANO.)

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Také děkuji. Nyní je na řadě pan poslanec Nový a připraví se pan poslanec Berki. Prosím.

 

Poslanec Miloš Nový: Děkuji, paní předsedající. Já bych reagoval, vaším prostřednictvím, na paní poslankyni Hanzlíčkovou, (správně Hanzlíkovou) (Reakce v sále: Nikdo takový tady není!) když ona tady vlastně hovořila v tom slova smyslu, že předčasné odchody do důchodu byly výhodnější než čekání na řádný důchod. Jestlipak ale víme vlastně, jak to vzniklo? To vzniklo z toho důvodu, kdy ten, kdo si požádal o předčasný důchod, tak jemu ten důchod byl valorizován právě s ohledem na inflaci, protože jestliže ta inflace je větší než 5 %, tak musíme přijít s tou mimořádnou valorizací, kdežto u nově vypočítaných důchodů ta valorizace probíhá podle růstu nominálních mezd. A nominální mzdy samozřejmě v době krize byly úplně někde jinde než inflace. Tak takto ten problém vznikl. A mě by velmi zajímalo to jednoduché řešení, které jste nabízela.

Druhá poznámka se týká, vaším prostřednictvím, pana poslance Nachera. Nežijme v iluzi, že hospodářský cyklus by výrazným způsobem ovlivnil schodek důchodového účtu, protože při ekonomickém růstu dochází k tomu, že se vám opět valorizuje starobní penze podle jedné třetiny růstu tedy reálných mezd, ve vašem původním znění to bylo podle jedné poloviny. To znamená, když dojde k ekonomickému růstu, znamená to, že rostou všechny starobní důchody, i ty dříve přijaté. To znamená ty nároky na ten důchodový systém samozřejmě jsou větší. Ten růst vám pomůže částečně, druhý dopad je ten, že když dojde k ekonomickému růstu, tak rostou mzdy nejenom v soukromém sektoru, ale rostou i ve veřejném sektoru. To znamená, zase tady máme další atak na veřejné finance. Takže ten ekonomický růst nám pomůže, ale pomůže nám jenom částečně, a to je to, co oslabuje právě naši snahu o vyrovnanost důchodového účtu. Děkuji.

 

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Já také děkuji. A tady se zas jenom zahučelo v sále, že jste reagoval na paní poslankyni Hanzlíkovou, tak jenom pro pořádek. A prosím teď pana poslance Berkiho a připraví se paní poslankyně Hanzlíková. Pane poslanče, prosím.

 

Poslanec Jan Berki: Děkuju. Odpovím. Jenom vy jste v tom svém proslovu říkala, že pan kolega Wenzl citoval, a já jsem jenom reagoval na to, že takovou citaci těžko může použít, když nic takového nezaznělo. Nezpochybňoval jsem ten samotný obsah, ale to, že jste legitimizovala něco, co ve skutečnosti neexistuje.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Tak děkuji. A nyní je na řadě paní poslankyně Hanzlíková. Prosím.

 

Poslankyně Jana Hanzlíková: Děkuji za slovo. Já už asi tohle řešit nebudu, ale ráda bych zareagovala na pana poslance Nového, vaším prostřednictvím. Já samozřejmě znám ten mechanismus, který jste tady vysvětloval, takže je mi to úplně jasné. Ale je pravda, že na ministerstvu se to vědělo, protože to bylo ze zákona, takže já ty úředníky znám, já jsem tam šest let pracovala, takže vím, že oni věděli. A to jednoduché řešení v podstatě pan ministr potom na něj přišel, ale bohužel bylo použito až pozdě, protože bylo použito v tom roce 2023. Takže pokud by se tato drobnost vlastně možná v uvozovkách drobnost, ale ti úředníci by si s tím samozřejmě poradili, tak kdyby se vlastně změnila v tom roce 2022 někdy na začátku, tak k tomu nedošlo. Protože opravdu to byla poměrně velká nespravedlnost a už to tady zaznívalo, že ty rozdíly v těch důchodech byly třeba potom, já nevím, ve výši tři až pět tisíc. Tak jenom na vysvětlenou. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Také děkuji a nyní prosím pana poslance Wenzla a připraví se pan poslanec Mašek. Prosím.

 

Poslanec Lubomír Wenzl: Děkuji. Já odpovím panu Berkimu vaším prostřednictvím. Tyhle informace veškeré, které jsem zde řekl, byly dostupné na internetu. To, že jestli to někdo dodatečně pak stáhl, to nevím,, ale říkám, opravdu, tyhle ty informace byly veřejně dostupné. A to, že paní Nerudová nemá rád důchodce, to je pravda.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Také děkuji. A nyní je na řadě pan poslanec Mašek. Pane poslanče, prosím. .

 

Poslanec Jiří Mašek: Děkuji. Já na pana poslance Nového. Jenom vy jste tady říkal, že jsou nějaké ekonomické cykly a že v podstatě se to ani nijak neprojeví. No, já bych byl rád, aby, abychom byli v období ekonomického růstu a abychom nebyli někde před úrovní roku 2019, a to bez ohledu na výpočet důchodů. A to, že jste zmínil, že se bude zohledňovat jenom jedna třetina té mzdy při tom výpočtu v tom vzorci, tak to je vaše změna toho výpočtu. Takže v podstatě ano, máte pravdu, že to, jestli rosteme, nebo nerosteme, se potom díky tomu tolik neprojeví, když se nebudou zvyšovat průměrné mzdy. Takže my se trošku točíme v tomhletom kruhu a je tady problém, že ti důchodci to prostě odnesou. A oni už o tu tisícikorunu přišli a ponesou si to až do smrti. No a potom jsme se tady ještě bavili i o těch věcech řekněme... Teď mi to vypadlo, já se strašně omlouvám. Děkuju, já se přihlásím znovu, já jsem si to teď nepoznamenal.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Dobře. Děkuji. A nyní je na řadě pan poslanec Kuchař a připraví se pan poslanec Nacher. Pane poslanče, prosím.

 

Poslanec Jan Kuchař: Já děkuji za slovo, paní místopředsedkyně, a budu prostřednictvím vás reagovat na to, co tady před chvilinkou zaznělo z úst pana poslance Wenzla. Že našel něco na internetu, to je úplně skvělý, já vám to přeju, že umíte hledat na internetu. Ale věřte, že na tom internetu je spousta bludů a nesmyslů. A pokud všemu, co najdete na internetu, věříte, tak můžete věřit i tomu, že už na internetu hledal T. G. Masaryk.

A druhá stránka věci - jako říct na konto někoho, kdo tady nesedí, a teď mluvím o paní Nerudové, že nemá rád důchodce, když v podstatě za předchozí vlády seděla jako šéfka komise pro spravedlivé důchody, tak si ji tam asi někdo vybral, že tomu rozumí. A evidentně jste našel na internetu, že tomu nerozumí, a já si spíš myslím, že tomu nerozumíte vůbec vy. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Také děkuji a nyní je na řadě pan poslanec Nacher, připraví se pan poslanec Nový. Pane poslanče, prosím.

 

Poslanec Patrik Nacher: Děkuji. No, já bych, prosím pěkně upoutal pozornost všech na to, co říkal kolega Nový, protože to mně přijde, že přesně tím směrem já bych chtěl jít. Já bych to podtrhnul. On tady vlastně řekl správně to, že ty věci nefungují izolovaně. To znamená, když je ekonomický růst, tak to neznamená, že všechny ty peníze se díky tomu přelijí do toho důchodu, protože díky tomu, že je ekonomický růst, tak samozřejmě jsou vyšší potom nároky na ty důchody, valorizace, vyšší nároky na platy ve státní sféře, takže vyšší výdaje státního rozpočtu. Právě že to není izolované. Přesně. Naprosto souhlasím a děkuju za tu debatu. Ale úplně stejně, prosím pěkně, buďme féroví, se dívejme i na ten návrh. Tím, že se posouvá ten věk odchodu do důchodu, tak to nemá izolovaně jenom to plusové znamínko, respektive jakoby méně minusové, že se ušetří. Protože vy tam nepočítáte zase s těmi dalšími věcmi, že také to není izolovaně, že prostě ten člověk, když bude déle pracovat, tak může se to zobrazit na jeho zhoršeném zdravotním stavu. Takže se zase někde jinde zvýší ty náklady. Nebo že to bude mít vliv na jeho samozřejmě pracovní výkon, to znamená, že on si nebude vydělávat tolik, kolik by si vydělával, třeba kdyby mu bylo o 30 let méně. To znamená, že se může dostat do nějaké sociální nouze a bude žádat o sociální dávky. Takže to, co se ušetří na tom důchodu, vyhřezne někde jinde. Takže jestli se takhle bavíme odborně, já jsem za to rád, pane poslanče, tak to izolovaně se nedívejme na tohle, že když půjde do důchodu místo 65 v 67, tak je to jenom úspora. Není, protože někde jinde to může být zvýšený náklad. Děkuju.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Také děkuji. Nyní je na řadě pan poslanec Nový. Pane poslanče, prosím.

 

Poslanec Miloš Nový: Děkuji za slovo, paní předsedající. Tak já se také připojím k tomu pozitivnímu duchu pana poslance Nachera, vaším prostřednictvím, a děkuji mu za tento přístup. A máte naprostou pravdu, prostě nikdy to není černobílé, každý ten zásah má své klady a má své zápory a my se jenom bavíme víceméně o velikosti kladů a záporů, takže s tím já naprosto souhlasím. Není to ideální posouvat dobu odchodu do důchodu, má to svá negativa, nikdo to nedělá rád, bohužel já jiné řešení nevidím. Samozřejmě můžeme se taky domluvit, že bychom mohli třeba do důchodu chodit ve 40, budeme všichni spokojeni. Ty starobní důchody mohou být ve výši třeba průměrné mzdy nebo dvojnásobku průměrné mzdy. Proč ne? Ale jak dlouho to ten důchodový systém vydrží? No, nevím.

Ještě jedna poznámka k panu kolegovi Maškovi. Já jsem, vaším prostřednictvím, já jsem hovořil o snížené účinnosti toho ekonomického růstu. To znamená, samozřejmě, že ekonomický růst přispěje k tomu částečnému snížení deficitu, ale bohužel pravdou je, že zatím za těch posledních 35 let náš ekonomický růst se v průměru pohyboval mezi jedním až dvěma procenty. Onen očekávaný deficit na důchodovém účtu v roce 2050 je ve výši 5 %, takže my bychom skutečně museli dosahovat velmi masivního ekonomického růstu možná někde okolo 8, 9, 10 %, abychom pak vyrovnali ony deficity, a to asi úplně není reálné. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Také děkuji. Nyní je na řadě paní poslankyně Knechtová, prosím.

 

Poslankyně Lenka Knechtová: Vážená paní předsedající, děkuji za slovo. Já bych chtěla ještě zareagovat na pana kolegu Nového, vaším prostřednictvím. Jsem velmi ráda, že jste to tady takhle všechno uchopil, protože - vracím se ke včerejšku - to byl jeden z důvodů, proč jsme chtěli a několikrát jsme avizovali, že by bylo fajn, kdyby se k tomuhle vyjádřil i pan ministr Válek. Protože já se setkávám ve své Poslanecké kanceláři s lidmi, kteří v produktivním věku čekají třeba rok, rok a půl, na operaci kyčelního kloubu.

Pokud začneme zvyšovat odchod věku do důchodu, tak v tom okamžiku si myslím, že nám začne narůstat i počet lidí, kteří řeší nějaké své zdravotní problémy. V tomto ohledu bychom neměli zapomínat na to, že potřebujeme, aby i to zdravotnictví v této oblasti buď třeba navýšilo kapacity. Paní profesorka Adámková tady uváděla také třeba diabetes. To znamená, vidět tu problematiku opravdu s ohledem na zdraví, a to i z hlediska duševního zdraví. Protože my když se řekne zdraví, tak vnímáme hlavně tu fyzickou stránku, ale některé profese, jako pečovatelské a tak dále, upozorňují i na oblast duševního zdraví.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Také děkuji. Nikoho dalšího s faktickou poznámkou už nemám, takže se vracíme do rozpravy. Nyní je na řadě pan poslanec Helebrant, prosím.

 

Poslanec Tomáš Helebrant: Děkuji za slovo, paní předsedající. Vážené kolegyně, kolegové, řešíme zde důchodovou reformu a my jako hnutí ANO jednoznačně podporujeme, aby osoby seniorního věku jednoznačně mohly odcházet do důchodu a žít takový důchod důstojný, protože si zaslouží svůj život prožít alespoň na konci pěkně. Pro hnutí ANO jsou senioři prioritou. Považujeme je, na rozdíl od jiných stran, za velmi důležitý článek společnosti, protože se jedná o lidi, kteří budovali tuto zemi a celý život přispívali k tomu, aby se nám zde dobře žilo. Proto v žádném případě nemůžeme připustit návrh důchodové reformy tak, jak jej předkládá vládní pětikoalice.

Už jsme si zvykli na to, že pro pětikoalici důchodci představují marginální společenskou vrstvu jednoduše proto, že to není jejich primární voličská skupina, tak se jim prostě a jednoduše snaží stěžovat život, jak se jen dá. Na téma valorizace důchodů jsme zde jednali několikrát. Dokonce jsme tento vládní krok chtěli zvrátit u Ústavního soudu, protože nám připadalo a pořád připadá nedůstojné, aby se důchodcům sahalo na peníze, které jim ze zákona patří. Bohužel Ústavní soud na tuto problematiku má jiný pohled a nám nezbývá než tento pohled respektovat.

Pětikoalice nyní předkládá sérii opatření, které zve důchodovou reformou. Ve skutečnosti o žádnou důchodovou reformu ve smyslu struktura reálných a strategických změn nejde. Vláda představila pouze balíček jakýchsi změn, které ve výsledku nic moc neřeší. Jedná se zejména o problematiku předčasných důchodů, kdy se omezuje předčasnost ze současných pěti let na tři roky, zvyšuje se koeficient krácení, prodlužuje se potřebná doba pojištění, a to na 40 let, spolu s úpravou řádné a mimořádné valorizace. Je to vlastně všechno, co pětikoalice představila. Toto prostě není žádná důchodová reforma. Je to spíš jakási úprava podmínek pro osoby, kterých se v současné době starobní důchod týká, ale tyto změny "nekoukají za roh", nereflektují potřeby seniorů za 20, 30 nebo 50 let. 

V případě důchodové reformy je potřeba zdůraznit to, že se nejedná o druh zákonodárství, který by se dal šmahem zrušit, změnit či upravit. Důchodová reforma je něco, co zásadně, zdůrazňuji zásadně, ovlivní život seniorů na dalších několik generací. Proto by bylo dobré, aby si koaliční představitelé uvědomili, jak vážnou věc před sebou mají, proto by opozici měli dát také dostatečný prostor pro to, aby přišla se svými návrhy. To ale pětikoalice nedělá.

Svou roli v tom sehrál i prezident, který na tiskové konferenci po jednání s vládními představiteli na jedné straně a se zástupci hnutí ANO na straně druhé oznámil, že se na schůzce všichni domluvili na zvyšování hranice věku odchodu do důchodu. Jaká byla pravda, víme všichni. Ačkoliv jsme okamžitě žádali o změnu v zápise, nebylo nám vyhověno, tak si pětikoalice mohla jednání interpretovat tak, jak se jí zrovna zlíbilo. Jinými slovy, když s námi nesouhlasíte, všem budeme tvrdit, že váš souhlas máme a budeme doufat, že nám to lidi uvěří.

Hnutí ANO v žádném případě nesouhlasí se zvyšováním věku odchodu do důchodu nad 65 let. 65 let je pro nás absolutně nepřekročitelná hranice, červená čára a číslo, přes které prostě nejede vlak. Nedopustíme, aby důchodci pracovali ve věku, kdy si mají právo užívat zasloužené volno po celém životě v práci, těšit se s vnoučaty a podzim života prožít ve zdraví a důstojně, a ne v práci. Odchod do důchodu až v 70 letech ale není důstojné stáří.

Vláda navíc do důchodu vnáší zmatek v podobě toho, že dle jimi navrhovaného systému má být věk odchodu do důchodu stanoven pro každý ročník jinak, což zcela zjevně narušuje legitimní očekávání budoucích důchodců, kteří nebudou vědět, v kolika letech odejdou do důchodu, a to až do 50 let, neboť návrh počítá s tím, že se člověk až právě v 50 letech dozví informaci o tom, v kolika letech do důchodu vlastně půjde, což je dle mého názoru velmi pozdě.

Nemůžeme přece dopustit to, aby lidé po skončení pracovního poměru odcházeli, s trochou nadsázky, rovnou na LDN. Chceme jim dopřát důstojné stáří, které si za roky práce zaslouží. Proto vládní návrh důchodové "reformy" nemůžu s čistým svědomím podpořit. Děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane poslanče. Přeji hezké odpoledne, dámy a pánové. Přebírám řízení schůze. Na řadu přichází další přihlášený, tím je pan poslanec Lubomír Wenzl. Připraví se paní poslankyně Lesenská. Prosím, máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Lubomír Wenzl: Děkuji za slovo, vážená paní místopředsedkyně. Vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové, dovolte i mně se krátce vyjádřit k projednávanému bodu této mimořádné schůze, což je novela zákona o důchodovém pojištění. Mnohé již k tématu bylo za uplynulé dva dny řečeno mými předřečníky, proto své vystoupení zkrátím a zmíním některé skutečnosti, které nechci, aby v této debatě zapadly.

V případě přijetí novely se prodlouží věk odchodu do důchodu. Věk odchodu do důchodu se prodlouží na základě delšího věku dožití naší populace. Ano, je to pravda, věk dožití se prodlužuje. Zásadním faktorem jsou ale současné možnosti naší dnešní dosud kvalitní zdravotní péče pro občany. Naše populace se totiž nedožívá vyššího věku zcela zdravá. Po šedesátém roce života velké procento lidí trpí chronickými nemocemi, především civilizační hypertenzí, cukrovkou, ischemickou chorobou srdeční, nemocemi pohybového aparátu a tak dále. Berou chronicky léky, docházejí na pravidelné lékařské kontroly, jsou častěji v pracovní neschopnosti, případně i hospitalizováni ve zdravotnických zařízeních. V tu chvíli do systému nepřispívají a oprávněně z něho již čerpají. Z toho vyplývá, že nemohou podávat pracovní výkon srovnatelný s mladší, dosud zdravou populací.

Prodloužení potřebné doby pojištění na 40 let je další rána pro pracující. Představte si situaci, kdy někdo celý život pracuje v těžké manuální práci, je vyčerpaný a těší se na důchod a teď mu ale vláda touto novelou zákona říká - sorry, ale musíš pracovat ještě déle. Pokud o práci přijde, má smůlu, bude mi nižší důchod.

Divím se trochu, že pan ministr práce a sociálních věcí Jurečka, který sám ví, jak je těžká manuální práce v zemědělství, že tento zákon tak tlačí na sílu. Že není vyslyšeno - a několikrát zde v proběhlé debatě také bylo již zmíněno - stanovisko Ministerstva zdravotnictví. Chybí mi stále tady pan ministr Válek, který by se vyjádřil, proč se k tomu postavili tak, jako se postavili. Nejsem lékař, nejsem zdravotník, ale jsem přesvědčen, byť s tím v mnoha věcech nesouhlasím, že to bylo rozumné stanovisko ze strany ministerstva.

Uvedu další příklad. Žena - říkejme jí paní Novotná - pracuje jako zdravotní sestra. Těší se na zasloužený odpočinek po letech služby ve zdravotnictví. Nyní ale zjistí, že kvůli změnám ve valorizaci a předčasných důchodech bude muset pracovat déle a za horších podmínek. Místo toho, aby se těšila na klidné prožití stáří, je nucena dále pokračovat v práci, kterou má ráda, pracuje tam celý život v tom zdravotnictví, ale je fyzicky a, jak několikrát bylo zmíněno, i psychicky vyčerpaná.

Nebo řidič z povolání, řidič autobusu, kamionu. Umíte si představit, nakolik ten člověk po 40 letech života strávených za volantem, může podávat kvalitní výkon v 65, v 68 nebo 70 letech? On ten výkon není schopen podávat naplno.

Hnutí ANO obecně je proti zvyšování věku odchodu do důchodu nad 65 let.

Navrhované navyšování je nespravedlnost na našich budoucích důchodcích. Věk odchodu do důchodu by měl být navázán na věk dožití ve zdraví, ne na celkový věk dožití. Vláda však chce, aby se důchodový věk zvyšoval podle průměrného věku dožití. To je přece nesmysl.

Vláda tímto svým návrhem ignoruje strukturální změny a hází přes palubu mladší generace. Tento návrh posouvá Českou republiku směrem, kam asi nechceme být směřováni. Místo abychom se inspirovali západními státy, přichází se s něčím, co je nedomyšlené a polovičaté. Pokud se opravdu chceme bavit o důchodové reformě, musíme se dívat na dlouhodobá řešení, která budou spravedlivá - spravedlivá pro všechny generace. Zdroje na důchody jsou. To je opravdu zásadní a pětikoalice se snaží ve společnosti vyvolat dojem, že není kde brát nebo nebude kde brát v budoucnu.

Vláda by měla myslet na příjmovou stránku rozpočtu a umět efektivně vybírat daně. A naše současná vláda, jsem přesvědčen, že v tomto směru selhává. Podle relevantních studií podíl šedé ekonomiky v České republice činí přibližně 10 % HDP. Důsledný boj proti šedé ekonomice, lepší výběr daní, snížení provozních výdajů ministerstev by mohly přinést potřebné prostředky. Kdyby se vláda více soustředila na efektivní správu příjmů, nemuseli bychom dnes řešit, kde vzít na důchody.

Abych to shrnul, je nám předkládán návrh, který je nepromyšlený a nedotažený. Je to snaha zalátat rozpočet na úkor těch nejzranitelnějších, našich důchodců, ať již současných, nebo budoucích. Místo toho, aby se vláda zaměřila na skutečnou reformu důchodového systému, přichází s návrhy, které jsou asociální a neudržitelné. Nestrašme prosím občany tím, že na důchody nebude. Je povinností vlády zajistit, aby důchody byly udržitelné a spravedlivé. Starší občané často čelí finančním obtížím a mají omezené možnosti generovat své dodatečné příjmy. Snížení důchodů jen přelije požadavky z důchodového systému na sociální pomoc. Místo toho, aby vláda poděkovala důchodcům za jejich přínos, tak staví mezi generace příkopy. Není správné šetřit na důchodcích, kteří celý život pracovali a přispívali do systému. Je čas, aby se vláda probudila a začala skutečně řešit problémy důchodového systému, nikoliv jen hledat krátkodobé úspory na úkor těch nejzranitelnějších. Naše budoucnost nesmí být založena na okrádání těch, kteří se zasloužili o naši společnost. Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. A nyní je přihlášena paní poslankyně Lesenská, poté vystoupí pan poslanec Hrnčíř.

A než dorazí paní poslankyně k pultíku, tak přečtu omluvy. Omlouvá se Pekarová Adamová Markéta od 13 hodin z pracovních důvodů, Dostálová Klára od 15.30 z pracovních důvodů, Golasowská Pavla od 16 do 19 ze zdravotních důvodů, Heller Šimon celý jednací den ze zdravotních důvodů, Kasal David do 15 hodin - pracovní důvody, Kolář Ondřej od 14.40 do 17.30 - pracovní důvody, Robert Králíček od 16 hodin - pracovní důvody, Liška Petr bere zpět svou omluvu.

Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Vladimíra Lesenská: Děkuji za slovo, paní předsedající. Vážení pane ministře, vážené kolegyně, kolegové, důchodová reforma - téma, které se jak červená nit vine velkou částí polistopadové éry a téměř všechny vlády se ji nějakým způsobem pokoušely řešit nebo o ní alespoň mluvily.

Podle mého bych pod důchodovou reformou hledala soubor provázaných opatření, která by podporovala prorodinnou politiku, děti, bydlení, školství, daňová opatření. Hledala bych pomoc firmám, zaměstnancům, aby se zvýšilo ohodnocení jejich práce. Tím by se zvýšily odvody do systému. Hledala bych dostupnost lékařské péče i sociálních služeb a asi bych nepředpokládala nepřetržitý růst naší ekonomiky a nejenom naší, celosvětové.

Tato vláda se chlubí, jak je odvážná a jak důchodovou reformu svou stoosmičkou prosadí a schválí. Vždy, když se vám to, vládo nebo vládní páni poslanci, hodí, slyšíme: máme to v programovém prohlášení, tak to tak musí být, viz korespondenční volba. Ale pokud se nepletu, tak důchodová reforma, kterou nám teď ve Sněmovně předkládáte, vašemu vlastnímu programovému prohlášení tak nějak neodpovídá. Kabinet Petra Fialy a ODS psal ve svém aktualizovaném programovém prohlášení z 1. března 2023: Připravíme návrh důchodové reformy, který se bude skládat ze dvou hlavních složek a třetí dobrovolné. Základní složka se zvýší a bude reflektovat požadavky na důstojnost života ve stáří a finanční možnosti státu. Zásluhová složka bude vycházet z odvodu do pojistného systému a počtu vychovaných dětí. Dobrovolná složka bude zřízena ve formě státního nebo veřejnoprávního fondu, inspirovaná zahraničními zkušenostmi, uvádí dokument. Dále vládní programové prohlášení chtělo dát dětem možnost platit 1 % svého důchodového pojištění rodičům nebo prarodičům. Nakonec nic z toho vlastně v té reformě není. Trošku se ptám proč? Obsah programového prohlášení snad připravoval někdo jiný, nějaká jiná vládní garnitura, nějací jiní koaliční poslanci a poslankyně nebo jiní poradci a odborníci, než kdo připravoval vládní důchodovou reformu?

Podle poradce Ministerstva práce a sociálních věcí Filipa Pertolda se na původním záměru důchodové reformy koalice neshodla. Naopak se shodla na předloženém znění novely zákona o důchodovém pojištění a souvisejících zákonů. Říkají tomu důchodová reforma. Říkám, já bych hledala daleko širší soubor opatření. Vláda se shodla na zvyšování věku odchodu do důchodu nad 65 let podle doby dožití. Znamená to, že reforma předpokládá průměrnou dobu strávenou v důchodu pro budoucí generace zhruba na 21,5 let. Reforma počítá s minimální penzí ve výši 20 % průměrné mzdy. Od roku 2027 se budou moci manželé nebo registrovaní partneři rozhodnout, že si rozdělí dosažené vyměřovací základy napůl za období, kdy oba pracovali s účastí na pojištění. Sdílení odvodů na pojištění. Vláda navrhuje v rámci důchodové reformy zpomalení zvyšování důchodů, okamžité benefity za práci v důchodu, prodloužení nároku na vdovský a vdovecký důchod, výchovné reforma ponechává pouze někomu. Oceňuje péči, vlastně zavádí fiktivní vyměřovací základ. Mohla bych v tom výčtu pokračovat.

Ale chtěla bych se spíš zarazit u rizikových profesí, kde říká vládní reforma, že by tyto profese mohly do důchodu vlastně odejít dříve bez sankcí, a to již od roku 2025. Vedle záchranářů, hasičů, kteří vlastně tuto úlevu už získali v minulosti, by mohli dříve do důchodu bez sankcí odejít také například některé zdravotní sestry, pracovníci v sociálních službách, horníci, skláři, slévači, kováři, pracovníci v lesnictví a řada dalších profesí. V současné době by se to týkalo zhruba asi 120 tisíc lidí. Zaměstnavatelé za ně budou postupně platit vyšší pojistné. Jenže ono pro někoho může být náročné v 67 letech učit, projektovat, ale vyčerpaní mohou být i lékaři, lékárníci, úředníci a fůra dalších zaměstnanců, kteří již ve svém oboru ztrácí rychlost, produktivitu a hůře vnímají jakékoliv změny v pracovním prostředí. Toto žádná rekvalifikace, pane ministře, opravdu nevyřeší a nevyřeší to ani zkrácené úvazky.

Teď budu v oblasti dohadů. Právě proto by ODS ráda prosadila v rámci liberalizace pracovního trhu okamžitou výpověď z pracovního poměru bez udání důvodu? Proto probíhá diskuse a vlastně příprava zákona o sociálním podniku, aby vůbec měl kdo lidi 55+, 60+, 65+ a starší zaměstnat, protože pro firmy, ale i pro úřady jsou tito lidé drazí. Měli by mít nejvyšší příjmy a jejich produktivita s věkem rychle klesá. V mém okolí znám lidi, kteří jsou i ve vysokém věku schopni vykonávat velmi náročné profese, a to jak fyzicky, tak psychicky náročné, a do důchodového odpočinku ale opravdu nespěchají. A jim to trochu závidím. Ale znám i takové, o kterých by se dalo konstatovat, že jejich zaměstnání je naprosto pohodové, a přesto jsou ve svých 60 letech vyčerpaní a s chutí by do důchodu šli obratem.

Jsem přesvědčená, že zvyšování věku odchodu do důchodu nad 65 let je nesmysl, ale rozhodnutí stoosmičky asi neovlivním.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, paní poslankyně. S faktickou poznámkou se přihlásil pan poslanec Milan Wenzl.

Já ještě přečtu další omluvy. Petr Liška se omlouvá do 13.30 z pracovních důvodů, Martin Major od 14 hodin - pracovní důvody, Metnar Lubomír od 13.45 do 15 - pracovní důvody, Mračková Vildumetzová Jana od 12.55 do 15 - zdravotní důvody, Potůčková Lucie od 13.45 do 18 bez udání důvodu, pan poslanec Síla od 14.30 hodin z pracovních důvodů. Z členů vlády bere zpět svoji omluvu Jozef Síkela. Pan ministr Válek se omlouvá od 11 do 15 z pracovních důvodů.

Děkuji za trpělivost, pane poslanče. Vaše dvě minuty.

 

Poslanec Lubomír Wenzl: Já děkuji. Před chvílí jsem měl jeden příspěvek na pana ministra a zrovna si pan ministr odskočil, což je normální a lidské. Pane ministře, rád bych se zeptal, jak to je, když je někdo v Evropském parlamentu, tak tam má vlastně důchod už v 63 letech. Tak jak se to skloubí s tím naším věkem, když se pak třeba vrátí a začne pracovat u nás, nebo nezačne pracovat, tak jestli mu poběží pak ten náš důchod až od 65 let. Vůbec si nedovedu představit, jak se to dá skloubit dohromady.

Ještě než jste přišel, tak jsem tady citoval paní Nerudovou, ale zjistil jsem, že ten článek byl nepravdivý, tak z toho důvodu se omlouvám.

Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Pan poslanec Hrnčíř je přihlášen do obecné rozpravy. Poté vystoupí pan poslanec Berkovec. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jan Hrnčíř: Děkuji za slovo, vážená paní předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, rád bych se vyjádřil k této takzvané důchodové reformě, která ovšem s jakoukoliv reformou má společný jen název. Správně by se měla jmenovat Jurečkovo zvednutí věkové hranice odchodu do důchodu tak, že se důchodu málokdo dožije. Tak by to totiž bylo přesnější. Vy jste se zkrátka rozhodli vyřešit nedostatek peněz na důchody tím, že lidé budou pracovat až do smrti a teď se plácáte po ramenou, jak jste na to vyzráli. Je to hnusné, pokrytecké a pro SPD naprosto nepřijatelné.

Dnešní dvacátníci půjdou do důchodu až po svých sedmdesátých narozeninách, což je šílené. Neustále se zaklínáte tím, že je to reakce na jakousi průměrnou očekávanou dobu dožití, což jen tak mimochodem řada odborníků zpochybňuje, přičemž ignorujete jiný naprosto zásadní ukazatel, o který by vám mělo jít v první řadě. Ten ukazatel se jmenuje průměrná naděje na dožití ve zdraví a pro racionální úvahu o změně věkové hranice odchodu do důchodu by měl být zcela zásadní. V České republice je totiž průměrná naděje na dožití ve zdraví podle lékařů u žen cirka 64 let, u mužů dokonce jen 62 let, a bohužel se v posledních letech i snižuje.

Co z toho plyne? Že očekáváte plné pracovní nasazení a výkony od lidí, kteří v průměru posledních osm let, kdy by podle vás měli pracovat a odvádět daně do státní kasy, budou různě nemocní, churaví a s podlomeným zdravím. Reálně tak místo odvádění příjmů, které si slibujete, budou čerpat nemocenskou a ta nemocnost bude samozřejmě vyšší, neboť místo aby odpočívali, budou nuceni ráno vstávat a odvádět plný výkon po celou pracovní dobu, což je u takto starých lidí v určitých profesích problematické a v určitých dokonce nemožné.

Já opravdu doufám, že alespoň některým zástupcům vládní koalice dojde, jak absurdní, hloupý a nemorální návrh vlastně chtějí protlačit. Vy tady reálně říkáte, že lidé žijí déle a že je to vlastně obrovský problém a hledáte cesty, jak tuto potíž vyřešit. Obávám se ovšem, že vládní koalice je tak dokonale odtržena od reality, že si nic z toho, co jsem řekl, vůbec neuvědomuje. Co je vám do osmašedesátiletého zedníka nebo sedmdesátileté zdravotní sestry, sloužící pravidelně noční? Že jste nad tím takto nepřemýšleli? No, to vidíme všichni.

Nadto bych chtěl poukázat na další absurditu, která s vaší takzvanou důchodovou reformou úzce souvisí. Když si přitom vzpomenu na slavný výrok, který se připisuje Marii Antoinettě, a sice "když nemají na chleba, ať jedí koláče". Vpravdě knížecí rada. Tak přesně tak to radí občanům i paní předsedkyně Sněmovny, která obhajovala potřebu brzkého návratu maminek malých dětí zpátky do práce tím, že dítě přece mohou hlídat prarodiče. Když dám stranou fakt, že malé dítě nejvíc potřebuje svou maminku, případně tatínka a že prarodiče na celodenní hlídání miminka často už nemají síly, je zde ta nepříjemná pravda, že prarodiče nemohou hlídat, protože prostě chodí do práce. A podle vašeho koaličního návrhu budou do práce chodit čím dál déle.

Takže ne, nemůžete na jednu stranu navrhovat, aby lidé pracovali skoro až do smrti, respektive daleko déle, než mohou reálně ve zdraví zvládnout a na druhou stranu hnát do práce i maminky od dětí s tím, že jim děti mají hlídat babička a dědeček.

Kde se tito prarodiče vezmou, ptám se, zvláště když odejít do předčasného důchodu je podle vašeho návrhu v podstatě nemožné? Že jste ani nad tímto nepřemýšleli? I to vidíme.

Neméně důležitý je fakt, že dnešní šedesátníci se často starají o své osmdesáti a devadesátileté rodiče. Pokud již jsou v důchodu, tak se to samozřejmě dá řešit, i když obtížně a s obrovskou zátěží na tyto lidi. Ale co mají dělat ti, jež stále ještě pracují a podle vašeho návrhu pracovat budou ještě cirka deset let? Jak víte, místa v domech zvláštního určení jsou dlouhodobě nedostupná, čekací lhůty jsou mnohdy několikaleté a odlehčovací služby pro lidi, kteří potřebují nepřetržitou péči, také nejsou řešením. I toto je aspekt, který jste evidentně nevzali v potaz.

Když jsme si tedy vyjasnili, že stavět důchodovou reformu na tom, že všichni budou pracovat než padnou vyčerpáním je nemožné a nemorální, rád bych alespoň zhruba načrtl, jak by se k této reformě naopak přistupovat mělo.

Vaše vládní koalice se sice ohání tím, že již není čas a straší občany děsivými vizemi, které podle vás nastanou, když se ten paskvil, kterému říkáte důchodová reforma, okamžitě nepřijme. Musím však poznamenat, že v České republice jde na důchody zhruba 8,5 % HDP, což v porovnání s ostatními zeměmi, i okolními, ale zejména západní Evropy, není rozhodně až tak moc, to znamená, že čas hledat a najít rozumné řešení a skutečnou důchodovou reformu, tedy rozhodně máme.

Zejména je potřeba přinést skutečně komplexní řešení. V první řadě je samozřejmě zapotřebí motivovat samotné plátce daní, což je otázka vyšší produktivity práce a samozřejmě navýšení mezd. K tomu je potřeba poznamenat, že v České republice mzdy prakticky nerostou a reálné mzdy se již dlouhou dobu propadají, což je samozřejmě obrovský problém.

Také je třeba pracovníky motivovat k vyšší produktivitě práce, ať už tedy již zmíněnou mzdou, nebo participací na vedení podniku, případně nějakou formou zaměstnaneckých benefitů. Dále je třeba klást důraz ne na zvyšování daní, jak má tato vláda v oblibě, ale na skutečné vybírání daní a sociálního pojištění.

Je nutné dostat zpátky do systému lidi, zasažené exekucí, což je v současné době obrovský problém. Momentálně máme v České republice cirka 4 miliony exekucí na 630 tisíc lidí, přičemž v průměru každý z nich dluží jeden milion korun. Tito lidé se často snaží vyhnout vymáhání peněz tím, že se uchýlí k práci načerno. Toto je třeba také podchytit. Bavíme se zde o přínosech v řádu desítek miliard korun.

V neposlední řadě je třeba přehodnotit i váš takzvaný konsolidační balíček, dále vyhazování peněz na předražené nákupy, například nepotřebné vojenské techniky, kterou navíc obdržíme kdoví kdy a podporu všech států a občanů všech států s výjimkou těch jediných, které byste podporovat naopak měli, a to jsou občané České republiky.

Netrestejme lidi, že se dožívají více let. Naopak si uvědomme, že právě naši lidé a jejich zlaté české ručičky jsou naše největší bohatství. Proto prosím, dámy a pánové, kolegyně a kolegové, upusťte od protlačování tohoto amorálního návrhu, kterému říkáte důchodová reforma a pojďme skutečně nachystat skutečnou reformu, která bude přínosem pro naši republiku a její občany.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane poslanče. Nyní vystoupí pan poslanec Stanislav Berkovec, připraví se paní poslankyně Jana Berkovcová. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Stanislav Berkovec: Děkuji, vážená paní místopředsedkyně. Vážené dámy poslankyně, vážení páni poslanci, přeji vám příjemné odpoledne. Dovolte, abych se ve svém příspěvku dotkl dvou oblastí. Jednak volně navážu na příspěvek mého váženého kolegy, pana doktora Jiřího Maška, který se týká rizikových faktorů u těch vypjatých zaměstnání a jejich posuzování, a jednak dovolte potom malou exkurzi do Japonska, se kterým mám vlastně od roku 1984 poměrně úzké styky.

Tak tedy náročné profese a rizikové faktory. Ty se definují kategorií 3 a 4, tedy rizikové práce. Jde o takové práce, u kterých častěji dochází ke vzniku nemocí z povolání. Míru těchto faktorů je nutno omezovat používáním nejrůznějších ochranných pracovních prostředků a v případě prací kategorie 4 dokonce ani působení rizikových faktorů nelze zcela odstranit. V té kategorii 4 jde zhruba o 12 930 lidí, je to například obsluha důlních zařízení. Já sám jako novinář jsem se pohyboval opravdu často v terénu, takže mám osobní zkušenosti. Například Velkodůl Slaný, který měl vlastně kilometrovou těžní jámu a byl bohužel v roce 1991 ukončen a zasypán, přestože báňští odborníci radili pokračovat v průzkumu. Tak tam byly velmi vypjaté podmínky. Já jsem navštívil dno té těžní jámy, byly tam průtrže metanu, byla tam slaná voda, protože Slaný opravdu leží na slaném jezeře, byla tam i jedna smrtelná nehoda. Takže opravdu ty rizikové faktory v oblasti těch dolů jsou velmi náročné. Dále jsou to například řezači plamenem, svářeči, slévači, brusiči, kamnáři nebo zedníci. Kategorie 3; tam se jedná o půl milionu lidí, konkrétně asi 450 tisíc lidí. Ale nově by se to mělo týkat pouze 118 920 lidí. A tam je ta kvalifikace: obsluha zařízení na zpracování kovů například, specializované zdravotní sestry nebo montážní dělníci. Nová úprava, kterou navrhuje ministerstvo, znamená, že do předčasného důchodu bez jeho krácení půjde celá kategorie 4, tedy práce s vysokým rizikem poškození zdraví, a pouze část kategorie 3, která je vybrána na základě těchto rizikových faktorů: fyzická zátěž, vibrace, zátěž teplem a zátěž chladem. Pouze tyto čtyři kategorie ze 13, které zatím existují, budou brány v potaz.

A teď bych se rád dotkl tedy těch hodnotících faktorů při zařazení do těch kategorií. Takže jsou to faktory: hluk, prach, zátěž chladem, chemické látky, neionizující záření a elektromagnetické pole a fyzická zátěž, která je ještě definována podkategoriemi s tím, že je spojená s ruční manipulací s břemeny, anebo převážně dynamická fyzická zátěž vykonávaná malými svalovými skupinami, převážně dynamická vykonávaná velkými svalovými skupinami a převážně statická vykonávaná malými svalovými skupinami, dále jsou to vibrace, pracovní poloha. Tady mám bohužel tedy jenom osobní zkušenost z kladenských dolů, kde ta mocnost těch slují, toho uhlí byla větší. To znamená, že tam se rubalo vestoje například oproti Ostravsku, tak kolegové to znají, kde opravdu ta mocnost byla tak malá, tak nízká, že se tam rubalo vleže v naprosto nevyhovujících polohách. Bylo to opravdu a je to velmi náročné. Takže dále je to zátěž teplem a psychická zátěž. Ta psychická zátěž má zase kategorie: práce monotónní, práce ve třísměnném nebo nepřetržitém pracovním režimu, práce ve vynuceném tempu a práce pouze v nočních směnách. Pak je to zraková zátěž, která má podkategorie: používání zvětšovacích přístrojů a pomůcek, nutnost rozeznávání kritických detailů, neodstranitelné oslňování, sledování obrazovek; tak to všichni známe, to mihotání na počítačových obrazovkách je opravdu velmi škodlivé pro zrak. A dále jsou to faktory práce s biologickými činiteli a práce ve zvýšeném tlaku vzduchu. Pochopitelně ty rizikové faktory se měří velmi kvalifikovaně a provádějí to osoby s příslušným osvědčením. My nesouhlasíme s tím, že byly omezeny tyto rizikové faktory, kterých je celkem 13, pouze na čtyři kategorie. Neexistují totiž žádné dopadové studie na pracovní trh, které by žádaly i některé zaměstnavatelské vztahy, kde se tyto profese například kumulují, jaké to jsou, není analýza, proč byly vybrány pouze tyto faktory. Existují snad nové technologie nebo nové pracovní pomůcky? Nic z toho není tak úplně podchyceno a známo odbornými studiemi.

Bylo nám řečeno, že rozhodnutí padlo na základě dat Ministerstva zdravotnictví, ale zatím nikdo z nás ta data neviděl. A také je problém, že tyhle náročné profese jsou v zákonu, který pochopitelně nemá to příslušné připomínkové řízení, a je to tam doplněno k takzvané třetí vlně změny parametrů u důchodu této takzvané důchodové reformy. A teď mi dovolte ještě ten malý exkurz do Japonska. Není to jenom proto, že od roku 1984 jsem komunikoval, i když to nebylo jednoduché, s Japonskem. Dokonce mi tam přátelé uspořádali v Tokiu výstavu, ale na tu jsem nemohl odjet. Ale je to také proto, že v současné době už mnoho let máme u nás v královském městě Slaný japonské firmy, které jsou velmi seriózním partnerem našeho governmentu a našeho vedení města, protože jejich firemní filozofie, ke které se ještě dostanu, tak je velmi slušná a tradiční právě v té etice a chování k seniorům, i když japonští důchodci to nemají úplně jednoduché.

Tak dovolte, abych tady řekl několik dat, které se týkají největšího penzijního fondu na světě, který má Japonsko. Ta poslední data říkají, že spravuje v přepočtu 1,3 bilionu dolarů. A jak známo, Japonci se také mohou pochlubit dlouhověkostí. V této zemi vycházejícího slunce žije pozoruhodně vysoký počet těch, kteří už oslavili sté narozeniny. A to je takový zásadní faktor při řešení financování toho důchodového systému. Je to údajně největší penzijní fond na světě. Jenom pro ilustraci; v roce 2021 vydělal tento fond v přepočtu na procenta 5,42 procenta a průběžně průměrně od roku 2001 má výtěžnost 3,69 procenta. Je potřeba připomenout, že tamní míra inflace je dlouhodobě nízká. Do japonského důchodového systému lidé ve věku 20 až 59 let přispívají částkou 16 590 jenů, což je v přepočtu nějakých 2 765 korun měsíčně, a po 40 letech placení jim vzniká nárok na základní penzi ve výši 777 800 jenů ročně, což je v přepočtu asi 10 803 koruny. V poslední době japonští ekonomové nabádají vládu k reformě systému. Ten stávající je totiž postaven na předpokladu, že se lidé dožívají věku mezi 70 a 90 lety. Ale očekává se, že u dnešních narozených dětí, tedy dětí narozených v těchto letech v rozmezí plus jeden, dva roky, se až polovina dožije věku 100 let. Jinak v Japonsku ten věk odchodu do důchodu je 62 roky s vzestupnou tendencí do roku 2025, kdy by to mělo být 65 let.

Japonští důchodci to opravdu nemají tak jednoduché, dostávají v přepočtu asi 16 % průměrného výdělku. Ale mně se na tom velmi líbí - a k tomu se právě vracím - ta filozofie firemní, kdy totiž seniorů a jejich věrnosti firmám si opravdu váží. Tam je třeba běžné, že se daruje týden dovolené zaměstnavateli. A ti mladí, mladí manažeři třeba, ti pracují opravdu naplno, nejsou tak ohodnoceni - a naopak senioři, u kterých se cení kromě věrnosti také velká zkušenost, tak ti dostávají potom funkce, které jsou dobře placeny, jsou více čestné a využívají se jejich zkušenosti. Já tento vztah, tuto etiku a tuto filozofii přístupu k seniorům považuji za samozřejmě tradiční, v Japonsku, ale také za velmi slušnou a velmi se mi líbí. A v porovnání, když se budeme bavit o kategorii etiky, tak já tuto takzvanou důchodovou reformu považuji v tomto smyslu za nemravnou. Děkuji za vaši pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane poslanče. Nyní jedna faktická poznámka, pan poslanec Mašek. Prosím, máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Jiří Mašek: Děkuji za slovo. Já bych využil přítomnosti pana ministra zdravotnictví a my jsme tady diskutovali opakovaně s panem ministrem Jurečkou o otázce vybrání těch čtyř rizik z třinácti při normální platné kategorizaci rizik a při platných kategoriích 4 a kategorie 3, na kterých se tedy účastní těch třináct vyjmenovaných rizik, a byla vybrána čtyři. Pan ministr Jurečka mi tady odpověděl, že se vycházelo z dat ÚZISu poskytnuté ředitelem Duškem a že se vycházelo také z názoru odborníků na univerzitách. Já jsem se chtěl zeptat pana ministra - pane ministře, co na to hygienici? Jednou z mých atestací je hygiena práce, tak jsem se chtěl zeptat, jestli s tímhle hygienici souhlasili, a ten výběr, jestli je opravdu takový průzkum bojem. Protože já bych spíš předpokládal, že nejprve, pokud by se opravdu ukázalo, že čtyři rizika z těch třinácti jsou výrazně významnější, potom by stálo za to nejprve změnit kategorizaci a udělat nějakou kategorii 3A významných rizik, jasně podloženo, a proto postupujeme tímhletím způsobem, a 3B, na který se dostane dodatečně, protože tady jde o velké počty pracovníků v těch rizicích, a jak tady bylo zmíněno přímými předřečníky, tak jde buďto o 120, respektive kdyby to byli všichni, tak 450 tisíc. A druhé k panu ministru Jurečkovi. Vy jste tady řekl, že nejvíce pracovních neschopností je mezi 40 a 50 lety, budou to zřejmě ty krátkodobé. Zajímavé by byly dlouhodobé pracovní neschopnosti ve věku mezi 60 a 65, jestli máte o tom přehled. A jenom předesílám, že po 65 letech se už pracovní neschopnosti nevystavují. Tak ono se tyhlety věci potom těžko porovnávají, anebo by se musely porovnat ve větším detailu. Děkuju.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane poslanče, za dodržení času. Nyní s faktickou poznámkou pan ministr Jurečka. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Místopředseda vlády, ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Ano, děkuji. Já si dovolím reagovat na tu diskusi o pracovních neschopnostech ve světle i dat, která tady byla minulý týden požadována, a to sice byly informace o invaliditách, jak se nám mění struktura. Já chci říct, že počet celkově invalidních lidí nám v čase za posledních 30 let klesá. A já potom pak budu mít možnost mluvit déle, nikoli v rámci faktické, tak to třeba dneska v závěru i shrnu, včetně dat - klesá v těch kategoriích nad 50 let, pouze v jedné kategorii - teď už nevím z hlavy v tento okamžik - nad 40 let je tam mírný nárůst, a pak je tam mírný nárůst u mladistvých. Takže já to potom rozeberu. Ale diskuse, která tady byla v posledních dvou dnech, a ty dotazy, které padaly, zdali nám nerostou, s tím, jak se za celých 30 let postupně teď každý rok posune hranice věku odchodu do důchodu, počty invalidních lidí předdůchodového věku, tak ta informace je jednoznačná: nerostou, naopak klesají.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane ministře. Nyní vystoupí s přednostním právem pan ministr Válek. Prosím, pane ministře, máte slovo.

 

Místopředseda vlády a ministr zdravotnictví ČR Vlastimil Válek: Děkuji, paní předsedající. Já jsem chtěl, vážené kolegyně a kolegové, zdržovat jenom technickou, ale vzhledem k tomu, že jsou dvě věci, ke kterým bych chtěl promluvit, tak jsem si dovolil zneužít přednostního práva. Já absolutně souhlasím vaším prostřednictvím, paní předsedající, s panem poslancem stran informací o Japonsku. Já jsem Japonsku několik měsíců pracoval, protože jsem získal tehdy jako student grant Ministerstva zdravotnictví Japonska. A je potřeba říct, ten obraz je velmi kompletní (?). V Japonsku senioři platí, tuším, do 80 let zdravotní pojištění. Teď se prodloužila ta doba, po kterou platí zdravotní pojištění, protože systém se dostává do deficitu. Takže ten důchod není čistým důchodem, z toho platí pojištění. Taky v té době, kdy já jsem tam byl, tak neexistovaly jesle, ani školky, ani mateřská, takže maminky musely být s dětmi v podstatě do první třídy doma, protože neměly žádnou jinou variantu. Tehdy měly mladé ženy v Japonsku velmi složitou situaci, protože přemýšlely, pokud jim manžel a rodina - úmyslně říkám - manžel a rodina, nezajistí péči o dítě, jak pokračovat dál. A ano, firemní kultura byla taková, opravdu. Moji kolegové, když chtěli jít na kongres, brali si na to dovolenou a bylo v podstatě neslušné, aby člověk ve vedoucí funkci si vůbec dovolenou bral. Jasně, je to situace, která je více než 20 let zpátky, ale potvrzuju ta slova, japonská kultura, přístup a, řekněme, nasazení, způsob práce je úplně jiný.

Já si vzpomínám, když jsem v Cukubě pracoval v univerzitní nemocnici u pana profesora (Itaie?), tak jsme chodili na sedmou. Pan profesor (Itai?) s námi konzultoval rentgenové snímky, ty konzultoval kolem desáté až jedenácté večer. Po konzultacích jsme mohli odejít domů. A protože pan profesor (Itai?) byl z Tokia, ale pracoval v Cukubě, tak jsme takhle chodili i v sobotu a v neděli a vždycky jednou za tři týdny bylo - buďto sobota, nebo neděle - volno. A v té době také Japonci neměli atestace, ale lékař dostával poté, co se šéf pracoviště rozhodl, že už ten obor umí, jakési doporučení. A pokud to doporučení bylo opravdu od nějakého špičkového odborníka, měl velkou šanci se uplatnit jinde.

Já si vzpomínám na osobní příběh svého kamaráda tehdejšího - a dodneška si s ním (spolu?) píšeme - pana doktora (Moriho?), který tehdy měl zrovna po narození holčičky, druhého dítěte. V pátek mu řekl pan profesor (Itai?), že v pondělí odjíždí na rok do Německa na stáž. Tak on velmi poděkoval, oznámil to manželce a na rok odjel do Německa na stáž. Ale to je prostě jiný svět, jiný život a funguje to jinak. A pořád je Japonsko země, kterou já mám velmi rád, pořád je to země, kterou velmi obdivuju v mnoha směrech po, řekněme, disciplíně a dalších věcech, a velmi si vážím toho, že mohu být v klubu výzkumníků a vědců, kteří strávili v Japonsku - a pravidelně se scházíme už řadu let na japonské ambasádě, kde takto konzultujeme s našimi (svými?) japonskými kolegy.

Nicméně chtěl jsem se pobavit o těch rizicích. Já si myslím, že na výborech bude určitě potřeba, aby padla prezentace profesora Duška, kterou - mohu předem říct, že -připravuje, jak pro sociální, tak pro zdravotní výbor. Ta data vycházela vlastně ze studie, kterou, pokud si dobře vzpomínám, dělala olomoucká univerzita, některé z fakult - a teď bych si vymýšlel, kdybych říkal která. A samozřejmě to konzultoval nebo koordinoval útvar hlavního hygienika. Není to myšleno tak, že tato rizika jsou zcela vyloučená, ale je tam hodnoceno individuální nebezpečí.

Já to zkusím vysvětlit na ionizujícím záření, které mezi těmi riziky bylo označeno - a tady si troufnu říct, že to je oblast, které rozumím, minimálně proto, že jsem řadu let seděl v poradním sboru paní předsedkyně Drábové a učil jsem i na fakultě jaderné fyziky, radiologické fyziky - tak ty účinky, protože stochastické - ty nemá, ale nondeterministické účinky záření, to jsou ty, kvůli kterým jsou ochranné pomůcky, kvůli kterým je osobní ochrana. Tam se situace za těch 20 let nebo 30 let, co já pracuju v oboru, opravdu posunula. V dobách, kdy my jsme nastupovali - nebo já nastupoval, tedy ještě v minulém tisíciletí, století a i jiném režimu, tak jsme měli za to, že nastupujeme na rentgen - příspěvek, ten příspěvek byl vysoký, byla to téměř, pokud si dobře vzpomínám, pětina platu, protože můj nástupní plat na Masarykově onkologickém ústavu tehdy byl 900 korun a k tomu byl ten příspěvek. Já jsem tam nastupoval jako interní aspirant. A měli jsme o týden delší dovolenou, rizikovou dovolenou.

Mezitím se změnila technika a je potřeba si říct, že například u dnešních vyšetření jako je CT vyšetření, jako je skiagrafické vyšetření, tak prakticky se nedostane zaměstnanec rentgenového pracoviště do styku s tím zářením, protože kontrolované pásmo - to je pásmo, kde se pohybuje ten pracovník - tak tam dávka záření je nulová.

My jsme dělali opakovaně studie v některých pracovištích, jedno z nich byla nemocnice, v které jsem pracovávával, než jsem byl v politice, nebo než jsem se stal ministrem, protože ministr nesmí pracovat jako lékař, aspoň ministr zdravotnictví. A my jsme tam hodnotili vlastně nejenom pomocí dozimetru, které obsahují film, asi znáte, ale podle elektronických dozimetrů, které jsou podstatně přesnější dávky, záření kumulativní, měsíční, roční. Současně jsme měli prstýnkové dozimetry, které pak zachytili dávku na ruce. V podstatě ty dávky, které byly pro personál jako takový, který se nepohyboval ve specializovaných provozech, tak byly nulové. Ale ty specializované provozy samozřejmě existovaly, typickým specializovaným provozem je intervenční radiologie, intervenční kardiologie, kde opravdu ten lékař provádí ty výkony v místnosti, kde je ten primární svazek. Ale i tam, kde je ten zdroj záření, není od něho nějakým způsobem zásadně odstíněn, kromě primárních ochranných pomůcek, i ty se změnily. Zástěry, které já jsem kdysi nosíval vážily několik kilogramů, spíš deset a více, dneska ty zástěry jsou velmi lehké, ale mají daleko vyšší ochranné faktory, ale to bych byl příliš v detailu.

To znamená tady bude potřeba posuzovat individuální riziko a bezesporu jakési riziko u lékařů nebo u zdravotníků, kteří například aktivně provádějí intervenční výkony na srdci, nebo intervenční výkony na mozku a opravdu jsou celý den v těch vyšetřovnách, nebo řadu dnů v těch vyšetřován, kde je skiaskopický provoz, tak tam to riziko musí být posuzováno zcela jinak. Ale to paušální riziko toho ionizujícího záření, které bývalo v dobách, kdy já jsem nastupoval, tak dneska opravdu takovéhle není a prakticky většina toho provozu to riziko nemá. To neznamená, že je potřeba to nebezpečí stále sledovat. To neznamená, že to nebezpečí ionizujícího záření na nedeterministické účinky není potřeba pořád kontrolovat, není potřeba nosit dozimetry. Ale to všechno probíhá, proto máme ty ochranné pomůcky.

A poslední, co bych k tomu chtěl říct. Ona se ta situace výrazně třeba v tom oboru toho ionizujícího záření změnila. Dneska (nesrozumitelné) a tak tedy jednotlivé služby a koneckonců kvůli tomu máme národní radiologické standardy, atomový zákon. Daleko více se soustředí na ochranu pacientů, daleko víc se soustředí na to, aby se snižovala dávka, kterou dostává pacient při CT vyšetřeních a nahrazujeme jí jinými metodami jako je magnetická rezonance a ultrazvuk, a to je to, na co teď se výrazně upozorňujeme. Já se omlouvám, ale využil jsem toho, že ta debata je opravdu velmi pro mě zajímavá a odborná, omlouvá se za tady toto zdržení. Za sebe mohu slíbit, že Ministerstvo zdravotnictví pro oba výbory nachystá materiály a předloží ta data tak, abychom o nich mohli seriózně diskutovat, protože se domnívám, že ve většině poslaneckých klubů, nebo pravděpodobně ve všech, byť některé jsou řekněme menší, tak ta statistická pravděpodobnost je tam nižší, jsou odborníci, kteří jsou schopni k těm jednotlivým věcem fundovaně mluvit a proto bude dobré, když profesor Dušek a odbor hlavní hygieničky, tedy Matyáš Fošum, pan magister Matyáš Fošum, nachystají materiály, které budete moct jaksi debatovat, diskutovat a konzultovat. Děkuju.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane ministře. Nyní s faktickou poznámkou bude reagovat pan poslanec Igor Hendrych. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Igor Hendrych: Děkuju za slovo, vážená paní místopředsedkyně. Já rovněž využívám toho, že tady vidím pana ministra zdravotnictví. Já jsem už tady vyzýval ho několikrát, že bych rád slyšel od něho nějaká stanoviska. On tady mluvil o tom, že odborníci by mohli přijít na výbory a vysvětlit některé věci, které se týkají vlastně této novelizace. Mě by ale zajímalo v téhleté chvíli, pane ministře, jaké je vaše stanovisko k námitce Ministerstva zdravotnictví v rámci připomínkového řízení... pan ministr mě neposlouchá, to nevadí..., ve které se píše, že nelze neustále prodlužovat věk odchodu do starobního důchodu, neboť populace ve věku nad 65 let není v takovém zdravotním stavu, aby byla schopna podat potřebný pracovní výkon i v dalších letech. To je připomínka Ministerstva zdravotnictví, jehož vy jste šéfem. A já jsem tady už několikrát hovořil o tom, že by mě zajímalo vaše stanovisko k tomuto stanovisku, protože vy jste jako tím hlavním šéfem toho oboru. Jestli je to i vaše stanovisko, nebo jestli se od tohoto stanoviska distancujete. V případě pokud se distancujete, tak proč se distancujete? To je důležité, a myslím, že by bylo vhodné, aby to zaznělo právě na těch výborech. Předpokládám, že se to bude probírat určitě na výboru pro sociální politiku, jehož jsem členem a rád bych slyšel argumenty odborníků.

A já předpokládám, že tohleto odůvodnění bylo skutečně na základě nějakých odborných vědeckých poznatků medicínských, že to nebylo jako vystřelené jen takhle od pasu a že k tomu byly skutečně využívány prostě nějaké empirické vědecké poznatky. Mimochodem těch výhrad Ministerstva zdravotnictví tam bylo vícero, mám málo času, nebudu je číst, vy o nich určitě víte. Ale speciálně mě zajímá v tuhletu chvíli tenhleten konkrétní. Děkuju.

 

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane poslanče. Nyní další faktická pan poslanec Brázdil, poté pan ministr Válek. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Milan Brázdil: Já děkuji za slovo. No taky jsem čekal, já jsem utíkal sem, říkal jsem: Pan profesor Válek, pan ministr Válek řekne, tak nám teď řekne, proč je to vlastně hloupost, čekal jsem. Přece není možné jít v sedmdesáti nebo jít po sedmdesáti makat s očima, kdy nevidíte pomalu, kdy máte čočku, kdy máte na hraně vůbec (nesrozumitelné), kdy se klepete, kdy máte spoustu, spoustu fyziologických vlastně... ten organismus je už dávno po zenitu. Tak jsem myslel, že teď bude ta diskuse. Čekal jsem, že tady bude spíš argumentace, proč to je špatně. A my to víme. My doktoři moc dobře víme, že není možné prostě fungovat v 61 letech, kdybych neměl brýle, tak pomalu nepřečtu nic. Tak teď ztratíte brýle, tak nebudu moci zachraňovat, nebo co? Tam je spoustu omezení. To jsem čekal.

Jasně, Japonsko je fajn. Japonsko... vůbec jsem o tom nic nevěděl, mně je celkem jedno Japonsko. Já jsem chtěl vědět právě ty argumenty k tomu, že není možné prostě to donekonečna posunovat tu hranici odchodu do důchodu. Ne z pohledu toho, že to bude stát peníze, nebo co. Já jsem chtěl jenom čistě ten medicínský, fyziologický, patofyziologický, něco vysvětlit. No jasně, Ministerstvo zdravotnictví říká, to je hloupost. Víc jak 65, třeba bych čekal 66 a půl, protože to je sofistikovaně vyjádřené. Ne, ne, ne... což jsem se nedozvěděl. Ale jinak Japonsko bylo dobré.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane poslanče. Nyní s faktickou poznámkou vystoupí pan ministr Válek, poté pan ministr Jurečka. Prosím, máte slovo, pane ministře.

 

Místopředseda vlády a ministr zdravotnictví ČR Vlastimil Válek: Ta námitka říká to, co říká. Opravdu nelze donekonečna prodlužovat průměrný věk odchodu do důchodu, to nelze opravdu donekonečna. A vždycky to musí souviset s tím, jak se prodlužuje ten průměrný věk obyvatel a jak se prodlužuje průměrný věk ve zdraví. A my jsme také zdůraznili, to tam také je, že musíme výrazně podporovat prevenci a musíme výrazně podporovat obecně program prevence. I proto vzniká Rada vlády pro Public Health, pro veřejné zdraví, a pro to veřejné zdraví Public Health je jedna z priorit mé i této vlády.

A právě olomoucká univerzita - já se omlouvám, že teď nejsem schopen říct, ale určitě na těch výborech ta debata takhle podrobná bude - dělala výzkum, o který jsme požádali a právě z dat, které připravil ÚZIS, vycházelo pak doporučení u útvaru hlavní hygieničky. A samozřejmě z logiky věci - a tady já s panem poslancem Brázdilem, vaším prostřednictvím, naprosto souhlasím. Pokud člověk přijde v pětašedesáti o zrak, anebo nevidí, tak pochopitelně nemůže pracovat. Ale možná ho překvapím průkopnických tvrzením, když o ten zrak přijde v padesáti, také nemůže pracovat. A možná ho zaskočím informací, že v osmnácti, pokud přijde o zrak, je to taky problematické pracovat. Tady to úplně nesouvisí s tím, v kolika letech o ten zrak přijde, ale jaký je jeho zdravotní stav. A těžce nemocný člověk, bez ohledu na to jaký má věk, člověk, který má zdravotní problémy, tak opravdu v řadě případů nemůže pracovat, nemůže vykonávat povolání například po nějakém úrazu a dalších věcech, s onkologickým onemocněním, které vykonával předtím, ale to úplně nesouvisí s věkem. Dneska - a to si myslím, vaším prostřednictvím, se s kolegou Brázdilem shodneme (Předsedající: Čas.), medicína už dlouho nemluví o věku, ale mluví o Karnofského indexu. A o tom se bavíme i v tomto zákoně.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane ministře. Nyní s faktickou poznámkou je na řadě pan ministr Jurečka, poté pan poslanec Hendrych. Prosím, máte slovo.

 

Místopředseda vlády, ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Děkuju. V první řadě musím říct, že mě překvapilo, když tady pan kolega mluvil o tom, jak lidé v 70 letech nemohou pracovat. Tak jestli jste si všiml, vy jste se díval doleva, ale po vaší pravé ruce se tady postavily dvě vaše kolegyně, které rozhodně nemůžeme říct, že by tady 30 let dělaly jenom práci v politice, ale měly svá občanská povolání, a stály tady a divily se, jakým způsobem mluvíte o jejich generaci, o jejich ročnících narození. Jenom chci připomenout, i váš pan předseda, když tady vystupoval včera i předevčírem, tak také vlastně mluvíte o něm, jako by nebyl schopen práce.

Jenom chci připomenout to, že opravdu pokud je někdo, kdo ze zdravotních důvodů objektivně nemůže pracovat, tak důchodový systém na to pamatuje v několika rovinách, a to je ta rovina invalidních důchodů. K tomu jsem také říkal, jaké jsou trendy, že paradoxně v kategorii lidí, kteří jsou v kategorii 50+, nám klesá počet invalidních důchodů v čase. To znamená, nenaplňuje se to, co jste tady někteří naznačovali, jestli to není tak, že ty zdravotní stavy se výrazně zhoršují, přibývá nám invalidit a lidé nám ve větším podílu odcházejí do starobních důchodů z invalidních důchodů. Tak to není pravda. Až budeme mít víc času, podrobně to budu říkat v jednotlivých kategoriích. Pak na to pamatujeme v okamžiku, kdy ten člověk zase třeba z nějakých svých jiných důvodů nebo zdravotních chce odcházet dříve o tři roky, může. A pak na to pamatujeme speciálně ještě v kategorii v náročných pozicích, kde může až o pět let. A vzájemně je to kombinovatelné. To znamená vlastně teoreticky i prakticky v budoucnu, říkám, v budoucnu, ne hned, to víme, až o osm let. To znamená ještě dříve, než je tomu dnes. Děkuju.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane ministře. Zatím poslední v pořadí s faktickou poznámkou je na řadě pan poslanec Hendrych. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Igor Hendrych: Děkuji. Pan vicepremiér za mnou přišel do lavice, kde se mi to snažil vysvětlit. Já to beru. Ale přesto v podstatě tady bylo řečeno, že se Ministerstvo zdravotnictví skutečně shodlo, byl tam akcent na to prodlužování věku odchodu do důchodu donekonečna. Ale tady v té výhradě, v té námitce je přímo uvedeno číslo "nad 65 let to nelze". Navíc věk odchodu, nebo respektive věk dožití ve zdraví se nám jako neprodlužuje. Dokonce tady pan kolega Haas z ODS včera uvedl přesnou informaci, že u mužů je to konkrétně v letošním roce 60,7 let, takže tam dochází v podstatě k jakýmsi výkyvům. A už dneska, kdy lidi odcházejí v 64 letech a 2 měsících, tak už dneska v podstatě je to problém. A Ministerstvo zdravotnictví dle mého názoru velmi správně tady uvedlo, že: ve věku nad 65 let není v takovém zdravotním stavu, aby byl schopen podat potřebný pracovník výkon i v dalších letech. Na to mi pan ministr tady jakoby úplně neodpověděl přesně. Jako to se tedy omlouvám. Jako děkuju za ten výklad tady v lavici. Ale prostě nevím, jestli se s tím tedy ztotožňujete, tady přímo s tou dikcí, anebo ne. To jsem z toho skutečně nepochopil. A považuji to za jakýsi rozpor, možná i jakoby v koalici nebo mezi jednotlivými ministerstvy, že na to nemají jednotný názor. Protože zjevně Ministerstvo práce všemi těmi opatřeními, které vykonstruovalo, má na to jiný pohled než Ministerstvo zdravotnictví. Přitom jsou to dva rezorty, které by měly jaksi postupovat velmi komplementárně v této problematice, soudržně. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji a poprosím dalšího. A, vidím tady jednu faktickou. Paní poslankyně Mračková Vildumetzová.

 

Poslankyně Jana Mračková Vildumetzová: Mnohokrát děkuji za slovo. Já určitě využiju, že je tady přítomen pan ministr zdravotnictví. A tak jak teď hovořil můj ctěný kolega, bych chtěla vědět, jestli ta připomínka, nebo respektive to stanovisko Ministerstva zdravotnictví je tedy jaké? Podporuje tady ten návrh? Popřípadě nepodporuje?

Tak jak ho tady kolegové četli, tak já jsem z toho pochopila, že Ministerstvo zdravotnictví nesouhlasí s tím, aby se zvyšoval věk odchodu do důchodu. A já si myslím, pane ministře zdravotnictví, že byste se k tomu měl postavit čelem a měl byste tedy říct, vypořádala se připomínka, nevypořádala se připomínka. Já si stojím za tím, že by se jako ministr zdravotnictví, protože předpokládám, že to s vámi a v rámci připomínkového řízení řešili odborníci na Ministerstvu zdravotnictví a že tam uvedli i jasné důvody, které my i tady sdělujeme. Takže jako ono takovéto jako já si tady vytvořím radu vlády pro veřejné zdraví a bude prevence... Já vím, že vy jste rétoricky velmi šikovný, že dokážete z toho nějakým způsobem vyplout.

Ale já bych od vás očekávala jako od ministra zdravotnictví jasné stanovisko k této věci a k tomu, na co se tady už ptáme teď několik dní. Jste moc hodný, že jste dorazil. A já předpokládám, že nám na to jasně odpovíte, když Ministerstvo zdravotnictví tedy jasně řeklo, že je proti zvyšování věku odchodu do důchodu. Tak jestli to Ministerstvo zdravotnictví tedy napsalo, řeklo, tak jestli si zatím jako ministr zdravotnictví stojíte? Děkuju.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, paní poslankyně. K další faktické se přihlásil pan poslanec Jan Volný, poté pan ministr Válek. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jan Volný: Děkuji za slovo. Já se připojuji ke své ctěné kolegyni Janě Mračkové Vildumetzové a chtěl bych taky poprosit tady pana ministra, protože si ho vážím, vím, že má vždycky zdravý, takový selský úsudek a rozum, aby se opravdu vyjádřil k tomu, jestli je zcela zdravé a zcela normální, že by se mělo chodit do důchodu v 70 letech, a jestli opravdu lze dnes predikovat, že v roce 2050 už bude tato společnost obecně tak zdravotně na výši, že nebude problém pro lidi do toho věku zastávat spousty různých pracovních pozic? Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane poslanče. Nyní je k faktické poznámce přihlášen pan ministr Válek. Prosím, máte slovo, pane ministře.

 

Místopředseda vlády a ministr zdravotnictví ČR Vlastimil Válek: Děkuji, paní předsedající. Já se opravdu velmi těším na odbornou debatu na výborech, kde budou mít možnost vystupovat zástupci ÚZISu, zástupci hygieny a rezortu Ministerstva zdravotnictví a samozřejmě pravděpodobně pozvete i odborníky z fakult, kteří dělali studie.

My jsme upozornili jako Ministerstvo zdravotnictví - a tady bych si jenom dovolil upozornit, že Ministerstvo zdravotnictví se k ničemu nevyjadřuje, Ministerstvo zdravotnictví je barák, vyjadřuje se k tomu..., barák se k ničemu vyjádřit nemůže - stanovisko ministerstva je to stanovisko ministra, vždycky, protože ten to podepisuje. Takže pokud je něco, co ministerstvo vydá, je to stanovisko ministra. A já znovu opakuji, stanovisko bylo myšleno tak, že jsme upozorňovali na to, že nelze donekonečna navyšovat odchod do důchodu, ale že je potřeba vycházet z odborných dat, že je potřeba vycházet z dat, která jsou relevantní. Proběhla diskuse. Připomínka byla vypořádána. My jsme pak na vládě dospěli ke konsenzu, protože jsme ta data předložili, protože jsme o nich diskutovali. A tady opravdu na to není ne prostor, prostor by byl, ale já sem nemohu ty odborníky dovést, to bohužel nejde. Proto se těším na výbory, kde vám ty informace předloží, kde vám předloží data, kde vám předloží fakta, a můžeme o nich velmi, velmi intenzivně debatovat.

To, jestli predikce vyjdou, já v tomto směru velmi věřím ÚZISu, protože například jeho predikce vývoje onkologických onemocnění, jeho predikce o tom, jak se bude vyvíjet například počet, jak se bude vyvíjet věková struktura lékařů nebo zdravotníků, ty vycházejí a vycházely velmi přesně. Vycházely v horizontu několika ne let, ale dokonce desíti až patnácti let. Co se týče onkologických pacientů, jsou uznávány i v zahraničí. A nemám nejmenší důvod nevěřit mu i v tomto případě. Ale znovu, na výborech ta debata bude moct být daleko fundovanější a daleko odbornější. Děkuju.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane ministře. Faktickou bude reagovat paní poslankyně Mračková Vildumetzová. Připraví se pan poslanec Hendrych. Zatím přečtu omluvu. Omlouvá se Faltýnek Jaroslav od 15 hodin z pracovních důvodů. Prosím, paní poslankyně, vaše dvě minuty.

 

Poslankyně Jana Mračková Vildumetzová: Děkuji za slovo. No, pane ministře, nic jiného jsem moc neočekávala, ale víte, legislativní proces má nějaká pravidla, Ministerstvo zdravotnictví dalo zásadní připomínku a v této zásadní připomínce napsalo, že nesouhlasí s tím, aby se nadále zvyšoval věk odchodu do důchodu a že nelze neustále tento věk prodlužovat. Takže já nevím, jestliže jste, a vy říkáte, že to nedělalo Ministerstvo zdravotnictví, že to dělal ministr, tak vy jako ministr dáte zásadní připomínku. A tady je napsáno neakceptováno. A prakticky nám tady teď říkáte, že se o tom budeme bavit na výborech.

Tak já vím, pane ministře, že už vám vzali spoustu finančních prostředků a že nedokážete ty věci prosadit. Zlobím se na vás ohledně vyhlášky, která má přinést neoplocení školek a další věci, zlobím se na vás ohledně léků, které nedokážete zajistit, a tak dále. Ale nezlobte se na mě, tak vy jste jako ministr, ne jako ministerstvo, dal zásadní připomínku, ta zásadní připomínka nebyla akceptována a přesto mi tady řeknete, že se těšíte na to, jak se o tom budeme bavit ve výborech, jak se k tomu vyjádří ÚZIS, jak se k tomu vyjádří hygiena. Tak to jsem vůbec nepochopila.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, paní poslankyně. Další faktická, přichází pan poslanec Hendrych, prosím, a poté pan ministr.

 

Poslanec Igor Hendrych: Děkuji za slovo. Paní kolegyně Mračková Vildumezová mi mluvila z duše, tak já se to pokusím trošku ještě rozvést. Skutečně je tam přímo uvedeno nad 65 let. Názor pana ministra, který před chvílí tady deklaroval ne ministerstva, ale ministra zdravotnictví České republiky je, že nad 65 let není možno pracovat. Otázka je, co tedy v tom druhém čtení? Já si myslím, že to je v podstatě argument pro to, abychom to zamítl už v prvním čtení. Jestliže v podstatě odborný argument ministra zdravotnictví, lékaře, profesora, opřený ještě navíc o argumenty dalších odborníků, dalších lékařů a tak dál, výzkumníků, tak to si myslím, že je na zamítnutí.

A když už jsme u toho, tak dalším vaším, ne ministerským, ale vaším názorem tedy v tom připomínkovém řízení je, že se nejedná o důchodovou reformu - já už to čtu potřetí tady, vy jste tady ale nebyl - jak je často v médiích návrh novely zákona představován. Návrh zákona je souborem opatření, který má přinést do důchodového pojištění zásadní parametrické úpravy. To nám mluvíte z duše, pane ministře. Tak to jsme jako určitě rádi. Jak je uvedeno v důvodové zprávě, jejich účelem je posílení finanční a sociální udržitelnosti základního důchodového pojištění. Teď to je podstatné, názor pana ministra: Jedná se vesměs o úsporná opatření restriktivního charakteru, která se nepříjemně dotknou všech budoucích žadatelů o starobní a invalidní důchody.

To je, to je skoro na vstup do klubu hnutí ANO tedy, protože to jsou přesně argumenty, které uvádíme my. A já bych byl rád, kdybyste se tedy, když už jsme tuhle debatu a vy jste rád, že ta debata tady je, když jsme ji otevřeli, vy jste se třeba vyjádřil i tady k tomu. Je to vaše stanovisko zřejmě tedy, tak nám ho potvrďte, nebo řekněte, že jste se třeba spletl, nebo já nevím. Ale prostě rád bych slyšel váš názor tady na tuhletu věc. Děkuju.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane poslanče. Pan ministr bude reagovat s faktickou poznámkou. Prosím, máte slovo, pane ministře.

 

Místopředseda vlády a ministr zdravotnictví ČR Vlastimil Válek: Děkuji, paní předsedající. Já se na paní poslankyni, vaším prostřednictvím, nezlobím, byť ona se zlobí na mě. A opravdu, pokud něco nepochopila, já s tím nic nenadělám. To samozřejmě někdo něco pochopí, nikdo něco nepochopí, to je osud každého z nás.

Co se týče těch připomínek, tak připomínky byly řádně vypořádány, já jsem s vypořádáním jako ministr zdravotnictví spokojený. Předloženou legislativu Ministerstvo zdravotnictví, tím myslím Odbor hlavního hygienika, respektive hlavní hygieničky, podporuje. Znovu opakuji, vycházíme z dat ÚZISu, vycházíme z dat, která poskytli odborníci. Nechci tady říkat nepřesnosti, domnívám se, co správně pamatuju, jedné fakulty z olomoucké univerzity. A znovu opakuji, tato data, které tady já bych sice mohl interpretovat, neinterpretoval bych je přesně, a proto to udělám. Bude daleko lepší, když vám ti lidé, kteří ta data sbírali, vyhodnocovali, řeknou přímo tak, jak se to dělá na zdravotním výboru, na zdravotním a na sociálním výboru, bezesporu je dostanete k dispozici. A těším se na tu bohatou odbornou diskusi o těchto datech, zda ta data jsou, nebo nejsou přesná. Připomínky byly vypořádány řádným způsobem a já pochopitelně tuto legislativu jako ministr zdravotnictví podporuji. Děkuju.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Vyčerpali jsme zatím všechny faktické poznámky a nyní je do diskuse do obecné rozpravy přihlášen pan poslanec David Kasal. Toho tady nevidím. Další je na řadě pan poslanec Marcel Dlask, připraví se paní poslankyně Helena Válková. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Marcel Dlask: Děkuji za slovo, paní předsedající. Dobrý den, vážené kolegyně, vážení kolegové. Já bych se vyjádřil velmi krátce, protože ta diskuze je opravdu široká, je velmi odborná. Ale já se musím vrátit zpět sice k přízemnějšímu tématu, ale k dopadu novely zákona důchodového pojištění na mladou generaci. V úterý na jednání Poslanecké sněmovny už tady z tohoto místa pan předseda poslaneckého klubu SPD Radim Fiala přednesl několik důležitých myšlenek, v čem pětikoalice hodlá uškodit mladým lidem. Ona ta důchodová reforma se bude týkat zejména mladé generace, která vlastně sklidí celé to ovoce této důchodové reformy. A my si musíme zapamatovat, že politici ODS, TOP 09, KDU-ČSL, STAN a Pirátů, tedy vládní koalice, se možná tvářili mile na své mladé voliče před volbami, ale pak ke schválení předložili nebo předloží takovouto novelu zákona o důchodovém pojištění.

Novelu, která především uškodí hlavně mladým lidem. Ne sice hned, ale v budoucnu. Já mám za to, že ta novela je diskriminační.

Pojďme si říct ještě jednu věc, na kterou bychom neměli zapomínat. Za mě by se nemělo zapomínat hlavně na to, že náš důchodový systém je takzvaný průběžný důchodový systém. Tedy na to, aby z něj bylo možné čerpat finanční prostředky pro aktuální důchodce, je nutné, aby na druhé straně bylo dost těch, kteří jim budou přispívat na důchody. Tedy nesmíme se ocitnout v situaci, kdy počet seniorů převáží počet juniorů a lidí středního věku. Jinak tento důchodový systém bude jako Ponziho schéma. Letadlo, které doletí, ale spadne.

Takže snažme se vytvořit podmínky a podněty pro dostatečnou porodnost, nejlépe dvě děti na ženu, což by za mě bylo ideální, to by měl být standard. Pro mladé rodiny, které mají dvě děti, by měly být chváleny, oceňovány státem, měly by být podporovány. To znamená vytvořit dostatek školek, jeslí, dobré finančně dostupné bydlení a klidně se vraťme i k porodnému. Není důvod tento aspekt vyloučit úplně. Proč ho znovu nezavést? Jenomže pětikoalice radši kupuje stíhačky. Takže až nám bude 65, 70, tak se podíváme z okna, sice nebudeme mít co jíst, ale nad námi budou lítat F pětatřicítky.

Pokud nastavíme podmínky pro mladé rodiny, tak, že podpoříme porodnost a oni vychovají své děti, které se zapojí do systému, pak nebudeme potřebovat takovouto reformu. Ona je to taková kvazi reforma. Ve skutečnosti vlastně je to jenom zabránění čerpání důchodu dalším generacím.

Já už nebudu dál zdržovat, protože toho bylo opravdu řečeno hodně, ale přijde mi celkem vtipné, že 1. června je Mezinárodní den dětí, takže dali jste jim pěkný dárek. Děkuju.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane poslanče. Nyní vystoupí paní poslankyně Helena Válková, připraví se pan poslanec Ladislav Okleštěk. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Helena Válková: Děkuji. Škoda, že tady není pan ministr teď momentálně, ale je tady pan ministr Válek, takže je to v pořádku, protože já se budu částečně v rámci toho svého vystoupení dotýkat i otázek zdravotních. Když tak poprosím, aby mě korigoval, protože nejsem odborníkem v téhle oblasti. Já jsem původně také, jak říká často a rád Patrik Nacher, nechtěla vystoupit, protože důchodová reforma, pokud jde o čísla, není mým bytostným polem působnosti, které bych měla ráda. Nicméně i vzhledem ke svému věku, protože patřím definitivně mezi seniory, tak bych se k tomu vyjádřit chtěla. Protože jsem právě v kontaktu s tou věkovou hranicí 60 až donekonečna, ale spíš bych řekla tak 65 až donekonečna - i když těch šedesátníků znám hodně i tady ze Sněmovny - tak bych chtěla nejdříve udělat takové rozlišení.

To, o čem tady diskutujeme - určitě řada těch vystoupení se těžko dá nazvat jakkoliv populistickými - tak to je o tom, aby v České republice měl každý senior právo se rozhodnout ve věku, který jsme si stanovili v hnutí ANO, že v současné době odpovídá našim poznatkům, i se zahraničním srovnáním, tedy v 65 letech, zda bude dále pracovat, nebo nebude. Ti, kteří nebudou, a zejména v těch, jak se přiléhavě říká, náročných profesích, kteří opravdu celý život stojí u těch pásů - nechci říkat v montovnách, to nemusí být zrovna montovny, prostě s tou většinou těžkou fyzickou prací - si v těch 65 letech, myslím si, opravdu zaslouží svobodné rozhodnutí a důstojný důchod.

Co se mi tedy ale opravdu nelíbí, to je házení do jednoho pytle - říká se tomu také ageismus - ty seniory, kteří chtějí třeba pracovat, ale oni musí mít to svobodné rozhodnutí. Je nás tady řada, kteří chceme pracovat, a jsme často z hlediska toho biologického zdraví mnohem zdravější než někteří v 50, v 55 letech. Ale my tady hovoříme o důchodové reformě, která má nastavit základní parametry.

Připojuji se ke svému předřečníkovi, panu poslanci Dlaskovi, který tady velmi jasně a krátce, srozumitelně, řekl, že tohle vlastně důchodová reforma není. To je jenom takové určité nastavování jiných parametrů. Protože nejsem odborník, nebudu k tomu diskutovat, ani nijak jinak říkat, že ty parametry jsou nastavené dobře. Z toho, co jsem si nastudovala, abych vůbec mohla vystoupit, tak si myslím, že nejsou nastavené dobře. Ale nazývat to důchodovou reformou, to je trošku odvážné.

To je jako kdyby pan ministr Blažek tím, že přidá - pokud vůbec mu to dovolí ministr financí - soudním zaměstnancům na platu - ať už tedy v rámci svého resortu najde nějaké rezervy, nebo opravdu bude muset prosit pana ministra financí, aby mu přidal - tak jako kdyby tohle nazýval justiční reformou. Justiční reforma je o tom, že zpřehledním, zjednoduším a zmodernizuji celý soudní systém, soudy, státní zastupitelství, vězeňství. Tak to určitě pan ministr Blažek tímhletím nevyřeší.

Tady ta důchodová reforma trošku v něčem - neříkám jedna ku jedné - právě připomíná, že se tady vydává za něco, co ve skutečnosti není. Co tady moji kolegové a kolegyně předřečníci celkem do detailů rozebrali? Jsou to dvě hlavní připomínky. Jednak že tam některé parametry jsou nastavené minimálně netransparentně. Za druhé, že to není reforma, protože to neřeší ten problém. Za třetí, že se nesplnily sliby, které tady byly už opakovaně řečeny. Takže k tomu se nebudu vracet.

Já bych chtěla ještě upozornit na to, že právě jak hovořím se seniory nejrůznějších povolání, od těch náročných profesí až po ty mé kolegy právníky, tak v jednom jsou zajedno, že ta důchodová reforma se nás už v podstatě netýká. Nás se velmi týkala ta valorizace, kterou bohužel Ústavní soud posvětil svým nálezem v lednu tohoto roku. Ne, to nebylo v lednu, to už bylo minulý rok, ale to je jedno. V každém případě tam to byl moment, který se týká generace, která sleduje jak a co bude mít tedy vyplaceno na důchodech.

Toto se týká těch, za které spoluneseme odpovědnost, a to budoucích důchodců. Tam si myslím, že by bylo třeba... Tady zazněly příklady z Japonska. Pan ministr zdravotnictví to trošku korigoval, že je to jiná kultura a jiné tradice. K tomu se připojuji, také jsem byla na studijním pobytu v Japonsku a je to opravdu úplně jiné. Tak dobře, pojďme se vrátit do Evropy, do střední Evropy, a srovnejme si situaci s Rakouskem a s Německem. Tam se pohybuji poměrně dost často a vím velice dobře, jaké jsou tam důchodové poměry, jak se vytvářely, jak se o nich diskutovalo. Vždycky je to mezigenerační diskuze, která přesahuje jedno volební období.

Ty razantní změny, ke kterým přistoupilo například i Německo, že už teď nemáte 80 %, ale máte 70, u těch mladších dokonce 60 % toho průměru, který si vydělávali v posledních letech. Zase je to jiné v Rakousku. Teď ty různé spolkové země mají ještě různé benefity. Ale jedno je společné. To mě tady v České republice chybí, a to samozřejmě ztěžuje i naši diskusi o důchodové reformě. Budu teď apolitická. Je to respekt ke stáří a je to také respekt k tomu, zeptat se těch seniorů, kteří již berou v současné době důchody, jestli jim to stačí.

Já vám mohu potvrdit - vy to velmi dobře víte, proto bychom měli přihlédnout při té diskusi k objektivní pravdě, která je přezkoumatelná - že v našich řadách, kdybychom se opravdu měli spolehnout i v těch dobře vydělávajících profesích... Třeba soudci, kteří v 70 odcházejí do důchodu, advokáti, kteří pracují do 80, když jsou mentálně fit i později. Mám mezi svými známými i takové případy. Lékaři, kteří si otevírají soukromé praxe, respektive v nich pokračují. Z těch důchodů na té životní úrovni i u těch vysoce příjmových seniorů, kteří celý život pracovali ve vysoce náročných profesích, tak pokud by si nekoupili byt, který teď pronajímají, dům, který prodají, pozemky, které zdědili, pokud by si prostě nenašetřili - a že jsme na rozdíl od těch mladších generací neměli ty možnosti tak velké. V něčem jsme měli větší, pokud jsme se stali podnikateli. Ale já hovořím teď o těch seniorech, kteří nebyli primárně podnikateli. Výše starobního důchodu je tak v České republice - na rozdíl od Německa a Rakouska, což jsou nám kulturně a historicky nejbližší země - přinutila, aby minimálně byli podnikateli natolik, aby si zajistili úroveň, která by nebyla propastně nižší, až nedůstojná, oproti tomu, když si vydělávali ve svých profesích jako právníci, inženýři, architekti. Mohla bych pokračovat.

Takže ráda bych, kdybychom i v tomto směru diferencovali. Nemluvím teď o tom, že může postihnout někoho - schopného chirurga, právníka, programátora - v 50 letech zdravotní problém, ať už je to karcinom nebo jiná nemoc závažného rázu, která ho okamžitě katapultuje mezi tu kategorii 70, 75, 65 plus, kteří už jsou častěji nemocní.

Takže my bychom měli v tomto směru být velice opatrní, a právě proto se mi také samozřejmě nelíbí to nastavení věku, které tady není úplně jasně definované, a počítá se naopak s tím generálním zvyšováním. Ale je současně dobré vědět, že ta současná seniorská generace má zkušenosti, které by měly být využitelné při přípravě a provádění skutečné důchodové reformy. A já si myslím, že tady neřeknu nic překvapujícího, že ani my jsme v tomhle nezabodovali, když jsme byli u vlády, a je to velký úkol. Hovoříme tady dneska věcně, otevřeně, nenadává si nikdo a je to diskuze, která umožňuje udělat kritickou poznámku směrem dozadu, nejsme na to určitě pyšní, ale nejsme bohužel ani pyšní na to, co jste předložili vy.

Takže v závěru bych chtěla jenom nás všechny pochválit za to, že tedy tak dobře diskutujeme, a jde to opravdu někdy i napříč politickým spektrem, kdy se respektujeme, ale dovolím si panu ministrovi, který tady není přítomen, říci, že on dobře sám jistě ví, že to důchodová reforma není. Je to změna určitých parametrů, které nám se nelíbí, vy je podporujete, ani jedna ze stran za to příliš bodů podle mého názoru od těch generací, kterých se to skutečně bude týkat, nezíská. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, paní poslankyně. A nyní vystoupí v obecné rozpravě pan poslanec Okleštěk, poté paní poslankyně Marie Pošarová. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Ladislav Okleštěk: Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Já bych nejprve po vzoru pana kolegy Milana Ferance také poděkoval momentálně tedy zrovna nepřítomnému panu ministrovi Jurečkovi, ale to není žádná ironie, právě za to, že tady tak poctivě dneska sedí, nebo nejenom dneska, ale celé ty dny projednávání tohoto bodu. My se musíme vzájemně podporovat, protože jsme všichni z Olomouckého kraje, takže to jistě pochopíte a omluvíte mě s tímto krátkým entrée.

Chtěl bych se zmínit o problematice odchodu do předčasného důchodu, který je aktuálně nastaven tak, že pojištěnec musí získat potřebnou dobu pojištění, která je stanovena pro řádný starobní důchod, a do dosažení důchodového věku ode dne, od něhož se starobní důchod přiznává, musí chybět nejvýše buďto tři roky, a to je v případě, pokud je jeho důchodový věk nižší než 63 let, anebo, a to je pět let, pokud jeho důchodový věk činí alespoň 63 let a dosáhl věku alespoň 60 let. Na tu druhou zmíněnou variantu v současné době prakticky nikdo nedosáhne, protože v tuto chvíli se ještě neodchází do důchodu v 65 letech, tudíž není možné odejít do důchodu pět let před dosažením důchodového věku.

Na odchod do předčasného důchodu nově podle zmíněné novely zákona o důchodovém pojištění bude mít pojištěnec nárok před dosažením důchodového věku, jestliže získal dobu pojištění 40 let a do dosažení důchodového věku mu ode dne, od něhož se starobní důchod přiznává, chybí nejvýše tři roky. Nově tedy bude možné odejít do předčasného důchodu pouze tři roky před dosažením důchodového věku. Bude ale nezbytné získat o pět let delší dobu pojištění jako pro nárok na důchod řádný při dosažení důchodového věku, tj. potřebná doba důchodového pojištění pro předčasný důchod se vlastně zvyšuje 35 let na 40 let. Podle důvodové zprávy k novele zákona je cílem tohoto zpřísnění omezit okruh oprávněných osob pouze na ty pojištěnce, kteří téměř po celý svůj produktivní život přispívali do systému důchodového pojištění, případně vykonávali celospolečensky přínosnou činnost hodnocenou pro důchodové účely jako náhradní dobu pojištění, to je péče o dítě, péče o osobu závislou na pomoci jiné osoby a tak dále. U těchto pojištěnců s dlouhou dobou pojištění je předpoklad, že jejich organismus je více opotřeben, a tito pojištěnci též získali více zásluh, a je tedy více odůvodněné umožnit jim předčasný odchod do důchodu. (K posl. Volnému.) Já bych jenom poprosil, pane kolego, vy máte tak sytý hlas, že mě to skutečně ruší.

Naopak u pojištěnců s kratší dobou pojištění bude nárok na předčasný důchod vyloučen. Do doby pojištění potřebné pro vznik nároku na starobní důchod se započítává náhradní doba pojištění v rozsahu podle § 29 odst. 5 zákona o důchodovém pojištění. Jako náhradní doba se již nezohledňuje studium, to se zohledňovalo před rokem 2010 což může být v budoucnu problém pro některé déle studující vysokoškoláky v případě žádosti o předčasný důchod. Z důvodu proveditelnosti opatření v podmínkách plátců důchodu se navrhuje odložit účinnost změny až na první den třináctého kalendářního měsíce následujícího po vyhlášení úpravy ve Sbírce zákonů. Přestože tedy může být novela teoreticky schválena již na podzim, změny u předčasných důchodů nastanou mnohem později.

Současně je ve hře i nižší krácení důchodů u pojištěnců, kteří získali dobu pojištění alespoň 45 let. Novela prozatím tuto variantu neobsahuje. Krácení důchodu aktuálně může nastat v případě předčasného důchodu, kdy se řádný starobní důchod po dosažení důchodového věku trvale krátí. Ke krácení dochází za každých i započatých 90 kalendářních dnů ode dne přiznání do dovršení důchodového věku, kdy procentní výměra důchodu se snižuje o 0,9 % výpočtového základu, a to za období prvních 360 kalendářních dnů a 1,2 % výpočtového základu za období od 361. kalendářního dne do 720. kalendářního dne a 1,5 % výpočtového základu za období od 721. kalendářního dne. Krácení důchodu nově, tak to by mělo být tak, že penalizace za předčasný odchod se má změnit, a to, že každé započaté devadesátidenní období by nadále mělo být penalizováno částkou odpovídající vždy 1,5 % výpočtového základu. Současně má dojít k vynětí procentních výměr trvale krácených starobních důchodů vyplácených před dosažením důchodového věku s valorizací důchodů. Pokud bude například ode dne přiznání předčasného starobního důchodu do dosažení důchodového věku scházet 740 dnů, sníží se procentní výměra o devět krát 1,5 %, tedy o 13,5 % výpočtového základu. Podle aktuální právní úpravy by snížení procentní výměry v takovémto případě činilo třeba 9,9 % výpočtového základ.

Nyní krátce k době důchodového pojištění. Průměrně dlouhou dobu se hovořilo právě o tom, a to bylo také součástí programového prohlášení vlády, že dojde ke snížení doby důchodového pojištění ze současných 35 let na 25 let. Toto již není aktuální. Nadále bude potřeba pro nárok na řádný starobní důchod získat alespoň 35 let pojištění, případně 30 let bez započítání náhradních dob. Pro předčasný důchod bude nutné dle novely získat o pět let víc, to je 40 let. Čtyřicet pět let bylo při zvažované variantě mírnějšího krácení důchodu při získání více let důchodového pojištění.

Současná právní úprava obsahuje speciální řešení pro pojištěnce, kteří sice nezískali 35 let doby pojištění, ale získali k datu dosažení důchodového věku nebo k pozdějšímu datu alespoň 30 let pojištění, jde-li o takzvané příspěvkové doby, to znamená, tam je podmínka aktivní účast na pojištění alespoň 30 let.

Mají se ale měnit podmínky pro takzvaný odložený starobní důchod. Ten se týká důchodců, kteří nesplnili k datu dosažení důchodového věku potřebnou dobu důchodového pojištění. Zde může vzniknout nárok na starobní důchod, jestliže získají alespoň 20 let pojištění nebo, a to je důležité, alespoň 15 let pojištění, jde-li výlučně o příspěvkové doby. V takovém případě však nárok na starobní důchod nevzniká k datu dosažení důchodového věku, ale k pozdějšímu datu, nejdříve k datu dosažení důchodového věku, navýšeného o pět let. Nově by se na zmírnění nečekali pět let, jako je tomu nyní, ale mají stačit pouhé dva roky.

Měl bych tady ještě více co k tomu říct, ale proč jsem se zaměřil na ten předčasný důchod? Protože jsme si určili nějaké profese, které budou nebo měly by mít zvýhodnění, ale mě třeba hodně zaráží a chybí do zvýhodněných profesí zařazení péče o osoby, které potřebují péči, to znamená třeba péče o osoby se zdravotním postižením a podobně, protože tam ta náročnost těch pečujících není jenom fyzická, ale je také ještě psychická a my s těmito osobami nepočítáme. Takže si myslím, že předčasné důchody i z důvodu, že ne všechny profese jsou zařazeny do možnosti dřívějšího odchodu a podobně, se budeme setkávat hodně často, protože ti lidé nebudou schopni pracovat a budou hledat nějaké řešení.

 

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji, pane poslanče. Nyní je se svým příspěvkem připravena paní poslankyně Marie Pošarová. Já vás všechny srdečně zdravím. Vystřídali jsme se při řízení schůze. Po paní poslankyni vystoupí pan poslanec Jan Kubík. Paní poslankyně, máte slovo. Prosím.

 

Poslankyně Marie Pošarová: Děkuji. Vážené dámy, vážení pánové, vážení ministři, v rámci připomínkového řízení se Ministerstvo zdravotnictví negativně vyjádřilo ke zvyšování věku odchodu do důchodu. Je tam přímo výrok, že není možno donekonečna zvyšovat věk odchodu do důchodu, protože populace prostě nebude schopna ve vyšším věku pracovat. Já bych předpokládala, že pan ministr zdravotnictví Válek bude se konkrétně této problematice skutečně věnovat.

Návrh na zvyšování věku odchodu do důchodu nad hranici 65 let a snižování nově přiznaných důchodů, který předkládá vláda, je pro nás nepřijatelný. Pro nás je nepřípustné jakékoliv zvyšování věku odchodu do řádného starobního důchodu, které chce současná vláda spustit už pro všechny občany, narozené v roce 1966 a samozřejmě i po tomto roce. Věková hranice 65 let pro nárok na starobní důchod při splnění povinné doby účasti na důchodovém pojištění je pro nás nezpochybnitelná.

Zcela špatný je už samotný vládou navrhovaný princip, aby byl věk odchodu do důchodu nastaven podle předpokládané doby dožití, jejíž hrubý odhad se každý budoucí senior dozví až někdy kolem padesátého roku věku. Občané tak ztratí jistotu a předvídatelnost, v jakém věku půjdou do důchodu.

Aby toho nebylo málo, tak vláda chce věk odchodu do důchodu vyhlašovat pod zákonnými normami, což je opět zcela nepřijatelné. Věk odchodu do důchodu má být pro každého občana pevně definován zákonem a dle nás i zastropován ve věku 65 let.

Co vnímáme jako podstatné kritérium, které musíme mít na zřeteli s ohledem na stanovení věkové hranice pro odchod do starobního důchodu, by neměla být průměrná délka dožití, ale délka dožití ve zdraví. Jenže ta se ale v České republice již třicet let nezvyšuje a k tomu jsou reálná data. Podle dat Ministerstva zdravotnictví a Českého statistického úřadu se v průměru ve zdraví dožívají čeští muži 60,9 let a české ženy 62,5 roku. Oproti tomu je průměrný věk dožití vyšší, u mužů 75,3 a u žen 81,3 roku. Ale to jsou zcela odlišné kategorie. Odchod do důchodu by tudíž měl být z průměru věku dožití ve zdraví, tak, jak je to nyní nastaveno.

Vysvětlím, k čemu dojde a co vidím jako problém. Občané nad 61 let věku jsou častěji nemocní, což jim v důsledku toho významně snižuje jejich roční výdělek, tedy i vyměřovací základ budoucí penze. Posunutí věku odchodu do důchodu tedy není nic jiného než způsob, jak více ušetřit nejen na samotných výdajích na důchody, ale i ve smyslu snížení výměry důchodů budoucím seniorům.

Také musíme hovořit o samotném uplatnění lidí na trhu práce ve věku nad 65 let, protože se už jedná o lidi v předdůchodovém věku minimálně od 55 let, jednou z nejvíce nezaměstnaností ohrožených skupin lidí na trhu práce. A bohužel se tito lidé setkávají i při požadavku na práci, kdy jsou nepřímo odmítáni.

Při pohledu na trvale nízký věk dožití ve zdraví je tedy pro nás nepřijatelné jakékoliv zvyšování věku odchodu do starobní penze. A ani to nedává žádný ekonomický a společenský smysl. Občané, kteří pracovat ze zdravotních důvodů už nemohou, stejně pracovat nebudou. Budou odcházet do předčasných důchodů, do invalidních důchodů, na dlouhodobé nemocenské, na podporu v nezaměstnanosti, na sociální dávky a tak dále, což opět ztíží naše veřejné rozpočty a náš sociální systém a přínos vládou navrhovaného opatření tak nebude.

Současný návrh na zvyšování hranice věku pro odchod do důchodu, který vláda předložila, se stal v rámci připomínkového řízení dokonce i terčem kritiky Ministerstva zdravotnictví. Tady budu doslova citovat: "Nelze neustále prodlužovat věk odchodu do starobního důchodu, neboť populace ve věku nad 65 let není v takovém zdravotním stavu, aby byla schopna podat potřebný pracovní výkon i v dalších letech." Takto doslovně kritizovalo Ministerstvo zdravotnictví tento vládní návrh.

A teď mám otázku. Proč má tedy Česká republika jako nejprůmyslovější země v Evropě s jednou z nejhorších zdravotních kondicí obyvatelstva patřit mezi šest zemí Evropské unie s nejvyšší hranicí věku odchodu do důchodu?

Český statistický úřad zase v připomínkovém řízení kritizoval způsob, jakým chce vláda věk pro odchod do důchodu vypočítávat. Cituji: "Návrh fixuje metodiku výpočtu na postupu z roku 2015. V dlouhodobém časovém horizontu nutně dochází k dílčím úpravám metodiky. Tento postup by nutně vedl k situaci, kdy by byly používány dvě rozdílné naděje dožití. Aktuálně publikovaná jako referenční hodnota v demografické statistice a druhá se starší metodikou pro účely navrhovaného zákona." A tolik stanovisko statistiků. A je to i další argument proti zvyšování věku odchodu do důchodu.

Každý český občan stráví za svůj život v práci v průměru 36 let. To je výrazně nad evropským průměrem, jak dokládají i data ze statistického úřadu EUROSTATu. Nelze tedy při zvyšování této věkové hranice mechanicky a bez dalšího rozboru argumentovat situací v zahraničí. Patříme tak k nejvíce pracujícím státům v Evropě, což je dáno jak délkou standardní týdenní pracovní doby, tak i objemem přesčasové práce, kterou musí lidé i s průměrnými i nižšími příjmy odvést, aby vůbec uživili své rodiny, i výrazně nižším počtem svátků a dní pracovního volna než je tomu v západní a dokonce i v jižní Evropě. Toto musíme mít rovněž na zřeteli, když hovoříme o věku odchodu do důchodu.

Průměrný český zaměstnanec totiž během svého produktivního věku odpracuje o pět až deset let více než jeho západoevropský kolega. Češi mají o desetinu delší pracovní život než je evropský průměr, a to je přece o hodně. I proto má a musí být hranice věku pro vznik nároku na starobní důchod v České republice nižší než v zahraničí.

Musíme mít na paměti, že máme i mnohem vyšší podíl průmyslu než zbytek Evropy a současně i významně vyšší podíl těžké manuální práce. Česká republika je po Irsku země s druhým nejvyšším podílem průmyslu a stavebnictví na druhé přidané hodnotě v Evropské unii. I to je jasný argument proti zvyšování věku odchodu do důchodu. Češi se nyní dožívají v průměru 79,3 let, zatímco obyvatelé Evropské unie v průměru 81,3 let. Češi tedy pracují déle než lidé v západních státech Evropské unie i přesto, že mají kratší život.

Navíc, přestože odpracujeme tak dlouhou dobu ve srovnání se zbytkem Evropy, kupní síla českých mezd je asi o polovinu nižší než je v Německu. To je stav, se kterým se nesmíme smířit a jeho řešení v žádném případě není ve zvyšování věku odchodu do důchodu.

Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Já vám také děkuji, paní poslankyně. Než vystoupí pan poslanec, tak já načtu omluvu pana předsedy vlády, který se omlouvá od 17 hodin z pracovních důvodů, tedy omluvu Petra Fialy. A nyní prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jan Kubík: Vážené kolegyně a kolegové, program dnešní schůze je jasný a to, že vládní koalice dosáhne svého za každou cenu, je také jasné. Možná by se mohlo zdát, že toto jednání 104. schůze je vlastně zbytečné. Naše projevy jsou zbytečné, všechno je přece jasné a nalinkované. Musím ale kategoricky říct, že všechno jasné není a nalinkováno je prvních deset centimetrů z přímky, která míří neznámo kam. Odchod do důchodu a důchodová valorizace se totiž staly předmětem politického boje. Doplatí na to občané, doplatí na to systém sociálního zabezpečení a doplatí na to celý stát. Místo hledání dohody, která bude fungovat déle než mandát této vlády, a hledání skutečného řešení důchodové reformy jsme svědky realizace projektu, který je odtržen od reality a nebere v potaz skutečnou situaci pracujících lidí nad padesát let.

Vážené kolegyně a kolegové, je potřeba tento hon za nereálný snem zastavit a společně sednout k jednomu stolu. Ne tak, že se jako na dnešní schůzi opozice vypovídá a koalice schválí co chce. Jde opravdu o dohodu nejen napříč politickými stranami, ale celou společností. Musí také skončit nenávistné kampaně proti důchodcům ve smyslu, že jsou na obtíž. Víte, důchodci jsou kromě dětí ta nejzranitelnější skupina. Neprotestují, mlčí, když jim silnější berou. A toho já nechci být součástí, ani svědkem. Chtěl bych, aby lidé v důchodovém věku byli ctěnou a respektovanou součástí naší společnosti. Nemůžeme chtít, aby oni, kteří celý život pracovali, sahali do svých kapes a zbytků úspor a financovali vládní ekonomické pokusy. Musíme to být my, kteří můžeme pracovat, můžeme vytvářet hodnoty, kdo se postarají. A není to jen o zvedání daní. Je to o ohledání zdrojů, o zajištění toho, aby neutíkaly finance z České republiky mimo ni, aby vznikaly projekty a z jejich výnosů jsme mohli uhradit důstojný podzim života našich blízkých.

Důchodovou reformu předsedové stran hájí jako nevyhnutelnou ochranu budoucích generací. Jenže jaká je realita? Jak už zde zaznělo, už dnes občané nad padesát let těžko hledají zaměstnání, a to se nebavíme o tom, jak bude vypadat pracovní trh pro zaměstnance 60+. Takže jsme je odsoudili žít poslední léta na pracovním úřadě a brát dávky. Tito lidé vám peníze do systému opravdu nepřinesou. Naopak, budou vás peníze stát. A co pak jako vláda uděláte? Nic. Bude to totiž velký problém pro budoucí vlády. Už jsem to uvedl, ale pro získání prostředků pro důchodový systém není správné řešení donutit lidi platit déle do systému a pak jim postupně snižovat důchody. Je to o hledání a nalezení nových zdrojů financí, navíc je to i etický rozměr. Staří lidé, a znáte to všichni ze svého okolí, si moc nestěžují, neburcují, nedemonstrují. Oni prostě jenom doufají, že mohou důstojně dožít, ideálně s co největší nezávislostí na okolí, protože chápou, že to ti mladí nemají lehké. A my jim za tento vstřícný přístup ještě naložíme.

Pan premiér Fiala řekl: Společnost stárne, klesá porodnost. Podíl lidí v důchodovém věku, kterých je dnes asi pětina, do roku 2050 vzroste na třetinu. Toto stárnutí společnosti vytváří enormní tlak na náš sociální systém, jehož kondice už není nejlepší. Penze jsou už dnes největším výdajem státu a penze pokrývají skoro třetinou veřejných výdajů. Každá třetí koruna, kterou má stát k dispozici, jde na důchody. Jenže proč klesá porodnost? Proč lidé nemají děti? Protože musí pracovat, aby si v této předražené a komplikované společenské situaci zajistili základní životní podmínky. Inflace, kterou tato vláda neřešila, ceny potravin. Ne v době covidu, teď se běžte podívat do supermarketu na ceny potravin. Tak, jak tato vláda nastavila a nastavuje životní podmínky, tak není pro mnoho lidí ani možné a zodpovědné, aby děti měli. To, že klesá porodnost, není argument pro to, aby se zvýšil věk odchodu do důchodu. Ale je to výzva, co udělat pro to, aby zde nastaly podmínky, které růst porodnosti naopak umožní. Argument, že v roce 2050 dosáhne schodek 5 procent českého HDP, tedy zhruba 350 miliard, je jednoduše spekulace. Máme spoustu času vytvořit takové nástroje, které důchodový systém saturují. Existuje přece několik možností, jak prostředky do státního rozpočtu přivést, a nejen čekat na to, kolik v rámci zvýšené daňové zátěže přibude. Žijeme ve velmi nesnadné době, a proto je potřeba hledat taková řešení, která umožní vysokou soběstačnost na zbytku Evropy v okamžiku krize. Vzhledem k tomu, že naše země neleží na nekonečných ložiscích ropy, plynu, barevných kovů, je potřeba hledat řešení jinde. A tím řešením jsou nové projekty, které přinese věda a výzkum, které umožní tvorbu příjmů takovým způsobem, který přinese potřebné finance. Vím, že to je běh na dlouhou trať a není to jen honba za lajky. Ale právě to je potenciálním zdrojem k zajištění důchodového systému i u nás. (nesrozumitelné slovo), a to už jsem zmínil, je odliv kapitálu mimo území České republiky. Že partikulární zájmy určitých subjektů, které mají zastoupení v naší republice, snižují tímto odlivem životní úroveň občanů České republiky. Proto je důležité si sednout za společný stůl a hledat komplexní řešení poctivě, bez politického zabarvení.

Dámy a pánové, pan Jurečka je podle svých slov připraven udělat v reformě nějaké změny ve Sněmovně. Nevím, spíš to dopadne, jak jsem říkal na začátku. Opozice vyčerpá všechny své logické argumenty a pak se to na sílu schválí. Občané naší země to snad vnímají. Pokud ne teď, tak nejpozději v okamžiku, kdy v předdůchodovém věku začnou řešit existenční problémy. A pokud jde o tento zákon, nezmění jeho kvality nic, ani jednání ve výborech, ani druhé čtení. Myslím, že je potřeba začít znovu, ne rychle, ale dobře.

Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji pěkně. Nyní postupujeme v debatě k příspěvku pana poslance Milana Brázdila, připravit se poté může pan poslanec Kamil Farhan. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Milan Brázdil: Děkuji. Dobrý den, kolegyně, kolegové. Dlouho probíráme novelu o důchodovém pojištění, dlouho, třetí den, a těch argumentů padlo strašně moc. Ale všimli jste si, že vlastně obhajoba je jenom od pár poslanců. Ono jich moc není, kteří by říkali argumenty pro. A já vím, že mezi nimi jsou kolegové, kteří to nechtějí, a já určitě bych to nikdy neřekl, nechtějí. Nechtějí tuhle tu věc. Uvědomují si, že to asi není úplně správné. Ale chápu, že prostě budou hlasovat tak, jak hlasovat budou. Chtěli jsme také diskutovat o věcech, alespoň já a zdravotníci, i o fyziologických mezích stárnutí. Kde je ta hranice, kdy ještě jsme schopni kvalitně pracovat? Kdy už ne? Nemluvím o nemocech. No, to nakonec jsem se dozvěděl, že pan profesor Válek, ministr zdravotnictví, říká: ne, to budeme diskutovat až potom na výborech. No, chtělo to dřív, mnohem dřív. Možná kdybychom to znali dopodrobna, argumenty odborníků, tak by ani to neprošlo dál do druhého čtení. Nedozvěděli jsme se.

Co tedy teď s tím? Jsme v prvním čtení. Asi tušíte, že prostě to bude propuštěno do druhého. Otázkou zůstává, jestli vůbec my, kteří to kritizujeme, máme podávat nějaké pozměňovací návrhy. Máme se vůbec podílet na nějaké kultivací, anebo to nechat tak, jak to je a říkat: to není naše, my jsme to nechtěli. Půjde to do Senátu pravděpodobně, tam s tím asi také - nevím, možná to vrátí, možná ne. No, v konečné fázi prezident to podepíše a zákon bude na světě. A teď vy všichni - mimochodem hodně špatný pocit člověka je nejistota. Víte, když jste nejistí, nevíte, jakou máte nemoc. Je to léčitelné? Bojíte se, bázeň, nemoc, strach. To jsou strašné pocity lidí. A já mám pocit, a ne za sebe, já už jsem říkal, já jsem už důchodce, ale mám takový pocit, že mnoho lidí se teď bojí. Jak to vlastně se mnou bude? Tak já jsem makal a kdy já vlastně půjdu, kdy se to dozvím? Mladé lidi to až tak moc asi nezajímá, mají jiné starosti, ale také na ně dojde. Jak se to tedy nakonec může změnit? Jediná varianta a teď mluvím k vám, lidem, jestli to vůbec někdo poslouchá, vy to můžete změnit jenom jedním způsobem. Prostě musí přijít někdo jiný, jiné politické seskupení. Mluvím tedy o nás, my s tím nesouhlasíme, kteří to napraví. A už to tady bylo zmíněno mnohokrát, že prostě takto to nenecháme. Za mě je to opravdu těžký nesmysl. V sedmdesáti letech, těšit se v sedmdesáti, že si budu moc nakonec ulevit, to je prostě nesmysl. To nejde a vy to tušíte.

Tedy ještě jednou. To rozhodnutí nakonec zvrátit, změnit parametry nebo udělat novou důchodovou reformu, bude na nové politické garnituře. Možná, že až na té další, možná - ale rozhodně ne na této. To bych chtěl asi tímto zakončit. Nemá smysl, abych teď vypichoval, jak je to, co tam je špatně. To už tady bylo řečeno tolikrát, že to stejně, ani kolegové, ani se navzájem už neposloucháme. Takže vám všem, kteří to vůbec sledujete, radím: chcete-li, aby parametry důchodové reformy, jak to nazývají, byly takové, jak si přeje dnešní koalice, musíte přijít k volbám a dat hlas těm - mimo jiné, když máte ještě jiné názory - kteří budou hájit ten váš zájem. Já vám děkuju za pozornost. Nebyl jsem dlouhý, ono už všechno totiž řečeno bylo.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Já vám děkuji, pane poslanče. A příspěvek vyvolal ještě žádost o faktickou, takže nejprve poprosím pana poslance Jana Kuchaře o reakci na průběh debaty.

 

Poslanec Jan Kuchař: Já děkuji za slovo, paní předsedající. Já tady opravdu poctivě poslouchám věci, pohybuju se tady celou dobu. A já teď momentálně slyším, jak pět, šest poslanců v seniorském věku - vlastně v důchodu, protože většina z nich řekla, že už jsou v důchodu - dnes chce opravovat pro dvacetileté jejich vlastní důchody. Mně bylo před 14 lety 50. Já jsem se tedy ještě nepodíval, kdy mám jít do důchodu. A musím říct pravdu, že ani já to nepotřebuji vědět. Já budu potřebovat, když mi něco bude, ale já vlastně nechci odcházet do důchodu a ani nad tím nepřemýšlím. A dneska tady říkat na kameru, že - pane bože, přijďte nás zvolit, protože vy, dvacetiletí, půjdete do důchodu strašně dlouho. Tak já myslím, že, za prvé, je to vůbec nezajímá, teď momentálně, protože mě ještě to nezajímá ani v 50 letech, a je evidentní, že vy jako důchodci dnes tady pracujete v plné síle a díky za to, a tím pádem já nevidím důvod, proč bychom měli strašit dneska někoho. A navíc, jak říkáte, ono se to bude vyvíjet v nějakém cyklu. Dneska říkáme, že nevíme, jaká bude ekonomická situace, ale víme, za jak se budou cítit dnešní dvacátníci ve svých 70 letech. Já mám pocit, že my tady vaříme úplně z něčeho, z vody. Tady se daly nějaké, teď momentálně, predikce, z nich se spočítal budget peněz, který má být rozdělován na seniory. A já si myslím, že tady se cyklíme do nějakých věcí, které jsou úplně zbytečné. Takže děkuju za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Já děkuju za dodržení času. A pan poslanec správně naznal, že bude následovat řada faktických. Nyní je jako první přihlášen vicepremiér, poté paní poslankyně Mračková Vildumetzová, pan poslanec Mašek bude zatím poslední. Prosím.

 

Místopředseda vlády, ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Já se chci zeptat pana kolegy Brázdila, protože on o to mluvil sám - já bych se na to neptal, ale on to tady zmínil, stejně jako někteří jeho kolegové. Vy jste říkal, že už jste důchodce a sloužíte stále ještě u Zdravotnické záchranné služby. Je to tak? A zároveň jste poslancem, členem správní rady VZP a komunální zastupitelem v Olomouci. (Poslanec Brázdil z lavice: Ne.) Ne, v něčem jsem se spletl. (Poslanec Brázdil z lavice: V tom posledním.) V tom posledním, ano. Tak jinak budiž každému ke cti, kdo je aktivní, jo? Ale jenom potom (?) stavět to tady nad tím, jak jeden z vašich kolegů tady před hodinou mluvil o tom, jak lidé v 70 jakoby nemohou pracovat a - ano, každý to má individuální, proto důchodová reforma taky pamatuje na náročné profese, ale mně přijde fakt trošku zvláštní, když vy vystoupíte jako důchodce a argumentujete, jak jste teď argumentoval, a mezitím u toho děláte ještě ta povolání, které jsem tady vyjmenoval. Tak si to trošku srovnejme, pak to nesedí. Ono to nesedí s daty o té invaliditě, která jsem tady citoval a která ještě rozvedu ve své závěrečné řeči. Děkuju.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Já děkuji za dodržení času. Nyní paní poslankyně Jana Mračková Vildumetzová. Prosím.

 

Poslankyně Jana Mračková Vildumetzová: Já děkuji za slovo. Já chci reagovat na Honzu Kuchaře, protože považuji za neskutečné, že on si tady stoupne a řekne já - nepotřebuju vědět, kdy půjdu do důchodu. Ale já si myslím, že my tady máme hájit zájmy našich občanů. (Zvýšeným hlasem.) A naši občané chtějí vědět, kdy půjdou do důchodu. Takže jste si úplně spletl to, co jste tady skládal, jaký slib - to za prvé. A za druhé. Já nevím, o čem vy tady pořád hovoříte. Já si tady připadám, že tady někoho my třeba urážíme, že on už je v důchodovém věku, on chce pracovat. Vždyť ať ten člověk pracuje. Vždyť je spousta aktivních seniorů, kteří jsou v důchodovém věku - a je to velmi dobře. Ale my se bavíme o to, že lidé mají vědět, kdy půjdou do důchodu, odejdou do důchodu. A je velmi dobře, že budou nadále pracovat. Vždyť tam mají pak i bonus, když třeba popřípadě právě, když získají důchod, tak pak i mají nějakou tam úlevu nebo něco, vím, že tam něco takového je. Ale stoupnout si sem a říct - no, já nepotřebuju vědět, kdy půjdu do důchodu. No, já si říkám někdy, že byste si opravdu měli rozmyslet, co říkáte, protože tohle - poslouchám to tam v předsálí a musela jsem na to přijít v tuto chvíli reagovat. A znova říkám, já jsem tady dávala ten pozměňovací návrh, abyste v rámci zákona o státní službě zvýšili věk, aby lidé mohli pracovat ještě ve státní službě. A kdo to nepodpořil? No, nepodpořila to tato koalice. Takže vy si absolutně protiřečíte. Řekněte lidem... (Předsedající: Čas, prosím.) Děkuju.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuju. Nyní pan poslanec Jiří Mašek, poté bude dále reagovat pan poslanec Jan Kuchař. A pan poslanec Kamal Farhan trpělivě čeká, než na něj dojde řada. Prosím.

 

Poslanec Jiří Mašek: Děkuji za slovo. Já také k panu poslanci Kuchařovi, vaším prostřednictvím. Já si ho moc vážím a řadu třeba jeho pozměňovacích návrhů v oblasti zdravotnictví i podporuji, vím, že logicky přemýšlí. Nicméně kouká se na to pohledem zdravého člověka, který ještě do důchodu má, já nevím, věk přesně, třeba 12, 15 let. A to je pohled, který je zjednodušený, protože, pane kolego, podívejte se, co to dělá, jaké je to politikum třeba ve Francii. Když je pokus to prodloužit o dva roky, tak tam kupodivu i mladí lidé jdou do ulic, protože možná o tom mají větší povědomí. U nás je to postavené mladí versus staří, ti staří jsou spíš na obtíž a ti mladí, ti to neřeší. Ale oni by to měli řešit, oni by měli o své budoucnosti také přemýšlet.

A já to řeknu na příkladu té záchranky, o které se tady mluvilo ve vztahu k předčasnému důchodu. A já jsem kolem sebe měl množství kolegů, kteří stříhali metr a modlili se, aby někde nehavarovali se sanitkou, aby nezpůsobili úraz nebo nějaké poškození, nejen pacientů, ale i posádky. To se teď podařilo vyřešit. A to v těch profesích takhle je, je to různé. A to, že vy tady argumentujete, že někdo stihne dělat práci poslance, což je v podstatě administrativa, odsedí se to - já konkrétně se ještě účastním půl dne v týdnu, pondělky dopoledne, jako praktický lékař, ale už nedávám to, abych sloužil na záchrance. A těžko bych to, kdybych nebyl v politice, do 65 let byl vůbec schopen odsloužit. Takže pohledy jsou na to různé a podmínky lidí jsou různé. Takže já bych to takhle nezjednodušoval, (Předsedající: Čas.) že to mladé nezajímá.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuju. Děkuju panu poslanci. Nyní s další faktickou na průběh rozpravy zareaguje pan poslanec Jan Kuchař. Prosím.

 

Poslanec Jan Kuchař: Já děkuji, paní předsedající. Já děkuju panu kolegovi Maškovi, vaším prostřednictvím, za to, že uznává některou z mých prací, a jsem za to rád. A to, co tady zaznělo, že já bych si měl rozmyslet, co říkám na mikrofon, od paní kolegyně Vildumetzové, vaším prostřednictvím. Tak já bych to přenesl zpátky, protože ona by si měla uvědomovat občas, co tady řekne. A myslím si, že ty ohlasy má velké i na sociálních sítích a všude jinde. To, jakým způsobem jsem to řekl. Já jsem neřekl, že lidi nemá zajímat. Já jenom říkám, že mně je dneska 50 a vlastně nezajímám se o to, kdy půjdu do důchodu, protože v podstatě opravdu člověk chce pracovat a hovořit tady dneska k někomu ve 20 letech a říkat mu, že půjde v 70 letech, když nevíme, jaká bude délka dožití?

Jsou to všechno predikce, ze kterých se vychází, nejsou to přesná čísla, opravdu jsou to odhady. A tady je třeba si říct, že jestliže máme takovéhle odhady, zřejmě máme i odhady, že se nám stále bude zlepšovat zdravotnictví, což je skvělé, protože nás udrží déle při životě a zřejmě i aktivněji při životě, a to je dobře. Ale diskutovat tady o tom, že budeme strašit někoho, jestli já půjdu v 65, v 67, to opravdu nerozhodne kalkulačka, ale můj stav. (Se smíchem.) A já si myslím, že v tomhletom případě mě napadat, že jako má být všem jedno, kdy půjdu do důchodu, ne. Samozřejmě se operuje s nějakým badžetem peněz, a s tím by měl ten stát vyjít. A můžeme se tady parametricky bavit, jestli opravdu chceme vydávat 8 %, nebo deset, nebo dvanáct, ale řekněme, kde to vezmeme. Protože pak můžeme třeba snížit tady ty peníze na zdravotnictví, pak budeme mít dvojnásobné důchody, ale budeme umírat třeba o pět let dřív. Může to i tak být.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Já děkuju pěkně za dodržení času. Nyní bych ráda požádala paní poslankyni Lenku Knechtovou, aby vystoupila se svou reakcí na průběh rozpravy a poté je taktéž přihlášen s faktickou pan poslanec Hendrych. Prosím.

 

Poslankyně Lenka Knechtová: Vážená paní předsedající, děkuji za slovo. Já bych taky zareagovala na průběh rozpravy. Já jsem z Jihomoravského kraje a musím říct, že rozhodně mladé lidi téma důchodů zajímá, ale ovšem oni jsou v situaci, když přijdou do poslanecké kanceláře, tak řeší otázku jak budou bydlet, jakou jsou vysoké nájmy, jestli budou mít školku, kolik se v té školce platí, kolik stojí základní potraviny. A dneska žijí(?) při každém zaměstnání je to řidičský průkaz, to znamená jestli si koupí auto. Všechny tyhlety základní věci. Pak se samozřejmě podílejí na péči o své rodiče a prarodiče, protože prostě není všude místo v domově pro seniory nebo v dalších sociálních službách. A vlastně to téma důchodů je prostě až potom na té další příčce samozřejmě.

Ale rozhodně to není tak, že by to mladé lidi v České republice nezajímalo. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Já děkuji pěkně. Nyní máme pořadí: pan poslanec Igor Hendrych, David Kasal a paní poslankyně Peštová. Prosím.

 

Poslanec Igor Hendrych: Děkuji za slovo. Jenom stručně na pana kolegu Kuchaře, kterého rozhodně respektuji. Ale tady mám určitou výhradu. Ano, zdravotnictví nám prokazatelně prodlužuje věk dožití. Na tom se shodne dneska už spousta odborníků a nejenom těch medicínských. Ale bohužel má zatím nepříliš významný vliv na tom věku dožití ve zdraví. O tom tady vedeme neustále spor. Dožití ve zdraví není úplně totéž, co věk dožití. A tady bohužel přešlapujeme namístě, oproti jiným zemím a pregnantně to tady vyjádřil asi dva dny pan poslanec Haas z ODS, teď jsem málem zapomněl jeho jméno, který přesně řekl, že konkrétně muži se dožívají podle statistik věku dožití ve zdraví v 60,7 letech. Takže je rozdíl, ano medicína nám pomůže v tom, abychom byli tady déle, ale zatím nám příliš nepomáhá k tomu, abychom byli v práci výkonní po šedesátém roce věku. A o tom tady vedeme právě si myslím tu významnou část této diskuse. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Já děkuji pěkně. Nyní vystoupí pan poslanec David Kasal, také se svou reakcí na průběh rozpravy.

 

Poslanec David Kasal: Děkuji, paní místopředsedkyně. Já bych, vaším prostřednictvím, také zareagoval na kolegu Kuchaře, ctěného člena zdravotního výboru. Mně tam chybí jedna věc. Bavíme se tady o predikcích a o tom, jakým způsobem, co bude za nějakou dobu a jsou to odhady. Ale já když jsem i ptal včera, tak vlastně hovoří se o tom, že důležité bude zdravotnictví a že tedy nějakým způsobem se prodlužuje... zdravotnictví nám prodlužuje život, ale to bylo za jiných podmínek. Když si vezmu před těmi deseti, patnácti, dvaceti lety, tak ta dětská populace byla úplně jinačí, než je teď. Teď má třetina populace obezitu, desetina populace má psychiatrické problémy, a to bude všechno stát obrovské peníze. A já jsem se účastnil už v roce 2015 z práce, která se nazývala S kojenci proti obezitě, tím, že už to začíná v tom nejužším věku a tam jsme na tisícovce novorozenců víceméně dokázali, že ve chvíli, kdy se nebude jenom nějakým způsobem směřovat ta strava u těch dětí, tak za dvacet let to bude způsobovat náklady v řádu deseti až patnácti miliard právě na ty komplikace diabetu a dalších.

Proto jsem se ptal, jestli když máme takovou predikci, tak jestli tam byly zahrnuty i ty zdravotní důvody, nebo resp. zdravotní podmínky. A tak, jak jsem slyšel, tak nebyly. A to si myslím, že je poměrně závažná věc, protože jestliže chceme řešit dožívání, tak je to taky o tom, jestli se vůbec toho dožijeme.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Já děkuji pěkně. Nyní se svou faktickou je připravena paní poslankyně Berenika Peštová a poté opět zareaguje pan poslanec Kuchař. Prosím, paní poslankyně.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji za slovo, paní předsedající. Já bych také chtěla zareagovat na pana poslance Kuchaře, prostřednictvím paní předsedající. To je hezký, že vás to nezajímá, (se smíchem) kdy půjdete do důchodu. Já jsem říkám asi o malinko o dva roky starší než vy, nebo o tři, mě to zajímá. Ale hlavně co mě spíš zajímá, jaká kvalita toho života v tom důchodovém věku bude. To mě taky zajímá. Protože ve své podstatě to, že se věk prodlužuje, to je krásný, ale za jakou cenu. Ve své podstatě to už je potom takovýto udržování ve formě. Říkám, ať jsou to endoprotézy, totální endoprotézy kyčlí, kolenou, do toho máme diabetes, do toho máme další prášky. A říkala jsem to tady minule, ráno si nasypeme, večer si nasypeme, anebo odpoledne si ještě nasypeme nějaké prášky, abychom si ten život krásně užili. To je prostě... A já nesouhlasím s tím, že by to ty mladý nemělo zajímat. Ty by to naopak mělo zajímat.

A myslím si, že je to zajímá. Protože pro ně je to teď důležitý. Už z hlediska toho, jestli si budou, anebo nebudou a jakým způsobem se postarají o to, aby ten život v tom důchodu jednou byl lepší. To znamená, že už by teď v těch osmnácti letech, tak jako jsme to udělali my, že jsme si udělali to penzijní připojištění, které nám asi teď k ničemu moc nebude, protože každý jsme si tam do toho spořili, ale asi jsme tam nedávali tu správnou sumu, kterou jsme tam měli dávat. Ale oni by prostě už měli začít na podstatně vyšší sumě, protože jestliže vy tady máte ty katastrofické scénáře, co nás to v uvozovkách může stát, pokud se tato kvazi reforma neudělá, tak ve své podstatě oni musí myslet na ty zadní kolečka a musí pro to něco udělat. Takže v jejich zájmu je to teď poslouchat a nějaké závěry si z toho udělat.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. Pan poslanec Kuchař opět zareaguje.

 

Poslanec Jan Kuchař: Já naposledy, už opravdu to nebudu prodlužovat. Já zareaguji na pana Kasala, vaším prostřednictvím, a zároveň i na paní kolegyni. My se bavíme o tom, v jakém věku půjdeme do důchodu a další věci. Ale to, co jste teď zmiňovala vy, nebo David Kasal, tak je o tom, jak udržet ty lidi zdravé. A to je o dalších změnách, které musí samozřejmě s tímto přijít. Protože bez toho, aniž bychom opravdu začali investovat do prevence, začali jsme dbát o zdraví mnohem víc, a je to teď i otázka na mé ctěné kolegy ze zdravotního výboru a další odborníky v těchto oblastech, protože my bychom opravdu měli začít přemýšlet nad tím, jak vlastně ty lidi udržet, nikoliv jak je léčit. My bychom měli mnohem víc přemýšlet nad těmi preventivními záležitostmi, než nad tím, jak pomoci farmaceutickým firmám. My bychom měli mnohem víc přemýšlet nad tím, že tím, že máme opravdu nižší porodnost, a je to celosvětový a je to vždycky vlastně v takovémto bohatství klesá porodnost, to je prostě dokázaný celosvětově.

Podívejte se na Španělsko, podívejte se na Itálii, podívejte se prostě na západní svět. Je to o tom, že v podstatě my musíme začít přemýšlet tak, že opravdu výsledek je, že bude mnohem více seniorů už jenom délkou toho dožití, protože samozřejmě tam budou mnohem delší dobu než bývalo třeba před patnácti, dvaceti lety v tom důchodu. A další věc je, že bude mnohem větší kohorta těch lidí v tom seniorském věku procentuálně ke společnosti. A tady jako se musíme bavit o tom, že se nám rozevírají nůžky. A jestli pomůžeme ekonomice a zároveň pomůžeme zdravotnímu stavu obyvatelstva, tak je to jediná šance, jak budeme mít vysoké důchody. Ale to záleží opravdu na tom, jakým způsobem budeme nastavovat společnost. (Předsedající: Čas.)

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Čas. Děkuju. Nyní pan poslanec Patrik Nacher, poté opět jsou přihlášené paní poslankyně Berenika Peštová a Jana Hanzlíková. Stále čeká pan poslanec Kamal Farhan. Prosím.

 

Poslanec Patrik Nacher: Děkuji, paní místopředsedkyně. Já bych chtěl znovu ocenit debatu, kterou jsme tady krátce vedli s panem poslancem Novým, který se na to, mám pocit, jako téměř jediný z koalice dívá opravdu plasticky, a ne tak povrchně. Protože vy, kdybych měl shrnout tu debatu za ty tři dny, to je reakce na pana poslance Kuchaře, vaším prostřednictvím, který teď neposlouchá, tak u těch věcí, které se vám hodí, vy umíte predikovat, co se bude dít za 30 let, úplně přesně. Vy víte, že ušetříte tímhle tím - kolik? - 2,2 % HDP od roku 2050. A tam, kde se vám to nehodí, tak tam řeknete, že to nevíte, jak se to bude vyvíjet. No a to je pak ta debata fakt jako těžká, když vy si to tak jako selektivně vybíráte. Ne. Ta debata je opravdu hlubší.

Vy tady něco ušetříte, ale ve zdravotnictví se prostě bude dávat evidentně víc. To je to, o čem jsme se bavili s panem poslancem Novým. To není tak, jako že jedno opatření znamená izolovaně plus, a nikde jinde vám to jako nevyhřezne. Takhle to prostě není. Není to tak. A buď se o tom budeme bavit opravdu plasticky, anebo budeme hrát to divadlo. Tohleto vy víte přesně, že v roce 2050 něco ušetříte. To je úplně absurdní. Úplně absurdní. Ale tam, kde se vám to nehodí, tak řeknete, to je otevřené, tam je spousta neznámých, to my nevíme. No, tak to pak je opravdu mimoběžná debata.

Takže já bych navázal na poslední větu pana poslance Kuchaře. Ano, má to jít ruku v ruce. A kdyby to šlo ruku v ruce, a to nejde evidentně, tak pak by se to dalo nazvat reformou, protože by se to týkalo všeho. Ale vy jste takhle vzali tu jednu věc, a u těch ostatních říkáte nevíme, co se bude dít za tři, za čtyři, za pět, za deset, za patnáct let z hlediska třeba zdravotního stavu obyvatel.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuju pěkně. Nyní paní poslankyně Berenika Peštová, připraví se paní poslankyně Jana Hanzlíková. Prosím.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji za slovo. Navážu tady na poslední větu pana poslance Nachera, a pak zareaguju na vás. Když tady mluvil o těch predikcích, tak já nevím, jestli jste si četl, prostřednictvím paní předsedající, rozsudek Ústavního soudu ohledně důchodů. Jako on tam vlastně krásně píše, že jednou nejsme schopni predikovat, a v dalším odstavci říká, že jsme schopni a musíme vycházet... takhle, že nejsme schopni predikovat, tudíž se odkazuje na to, že může ta škoda nastat, a v dalším odstavci vlastně on píše, že musíme vycházet z tvrdých dat a tak dále. Takže on sám sebe popírá. Jako je to paradox. My se tady bavíme teď obdobně. Jako my něco predikujeme, co bude v roce 2050, a přitom nejsme schopni ani si říct, co bude v příštím roce nebo dalším roce, jaký bude náš rozpočet třeba.

Teď se vrátím k tomu, co jste říkal vy. Je pravda s tou porodností, to jsme tady už říkali, a to jsme řešili. Ano, ta porodnost se musí nastavit, nebo respektive měla by se nastartovat nějakým způsobem. To už tady taky byla velká diskuse ohledně toho. Ale to je to, co říkal ve své podstatě i Patrik Nacher, prostřednictvím paní předsedající. Je pravda, že my se budeme snažit o to, aby lidi byli déle v práci, a pak nám to může vyhřeznout tím, že se nám to zase vrátí ve zdravotnictví, to znamená, že lidi se tam tak dorazí a zhuntují, že pak zase na druhou stranu se nám to přelije do toho druhého systému, protože nám budou čerpat dávky někde jinde. Takže to jsou opravdu spojité nádoby. My v uvozovkách jednu věc vyřešíme, posunuli jsme to, ale na druhé straně si přiděláme úplně jiný problém, protože oni se nám přesunou z jednoho do druhého, protože nám budou zase třeba víc marodit. Jo?

A to, co říkal můj ctěný kolega ohledně těch obezit a všeho, ale ono to není už jenom tím... to je taky problém. Ale v současné době třeba my jsme ta generace, která jak jsem říkala, v tom Ústeckém kraji (Předsedající: Čas, prosím.) jsme měli ty inverze a všechno a ty děti jsou úplně v jiném prostředí. (Předsedající: Čas.) Oni mají lepší predikce, než jsme měli my.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Paní poslankyně! (Poslankyně Peštová: Ano, děkuju.) Děkuju. Dvě minuty utečou opravdu jako nic, ale všichni mají stejný čas. Prosím.

 

Poslankyně Jana Hanzlíková: Děkuji za slovo. Také bych ráda zareagovala na pana poslance Kuchaře, vaším prostřednictvím. On tady mluvil o prevenci. A tam samozřejmě se nedá než nesouhlasit. Ale jenom chci připomenout, že já spousty let zpětně jsem vždycky o prevenci velmi bojovala v různých oblastech, nejenom u seniorů. Ale ono bylo vždycky velmi těžké na to sehnat finance, protože ani ta prevence není zadarmo. A bylo to těžké i v dobách, kdy jsme na tom byli ekonomicky mnohem lépe. Tak to je jenom jedna věc.

A vy jste tady zmínil, že musíme přemýšlet o prevenci. To je určitě dobré. Ale vy velmi rychle měníte ten důchodový věk. Takže kdyby tam byla alespoň nějaká přechodová doba... Ale já to tady pořád opakuju, že se to týká skutečně těch padesátidevítiletých lidí. Tam už prostě s tím nic neuděláme. A navíc, co je důležité, tak víme, že za 50 let zpětně se věk dožití ve zdraví téměř neposunul. Takže ono jako ani s tou prevencí v tom asi neuděláme tak velké změny. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. A nyní je připravena faktická poznámka v pořadí pana poslance Pavla Bělobrádka, potom Davida Kasala a nakonec se může připravit pan poslanec Jiří Mašek. Prosím.

 

Poslanec Pavel Bělobrádek: Děkuji, paní předsedající. Pane ministře, vážení kolegové, kolegové, kolegyně, mně se taky líbí, že když se to hodí, tak říkáte, že nevíme, co bude za 30 let, ale zároveň říkáte, že víte, protože všichni nebudou moct chodit do práce, protože všichni budou úplně zhuntovaní. A jak to víte? Medicína podstupuje dopředu. Budeme za chvilku už přidělávat hlavy jinému tělu, už se o tom píše, budeme vylepšení geneticky, všechno bude skvělé. Na jednu stranu říkáte, že to nemůžeme dopředu vědět. A na druhou říkáte, že vlastně víte, že všichni budou nemocní. Statisíce penzistů teď pořád pracuje. Tak neříkejte, že je to u všech stejné. Tak to prostě není.

A stejně tak je potřeba si říct, že skutečně to, že se prodlužuje věk do důchodu, je otázka medicíny, je to otázka výživy, je to otázka sociální péče. A ta se také nějakým způsobem posunuje. A samozřejmě, co bude za 50 let, za 30 let, to nevíme. To je jistě pravda. Ale nevíme to ani v tom dobrém, ani v tom špatném.

A stejně tak, pokud říkáte, ano, část lidí třeba nemůže pracovat, ale je to také tím, jaký vedou životní styl. O prevenci tady debata byla. Takže když se to hodí, tak jako nevíme, co bude. Ale zároveň víme, jak lidi budou všichni zhuntovaní - a všichni, protože říkáte všichni a tak dále, a už to nebudou moct v tomhle věku, už nikdo nebude moct pracovat a tak dále. Ale tak to jistě nebude. Ne všichni určitě budou moct pracovat. Ne všichni se ho dožijí. O tom přece není žádná debata. Toto je naprosto jasné. To znamená, už nyní... Podívejte se, kolik je lidí, kteří mají výsluhy, kteří chodí dříve do důchodu z nějakých důvodů. I ti, kteří měli třeba těžká zaměstnání, tak spousta z nich dál pracuje - v jiných oborech. Je to v jiných oborech, že pracují. A je potřeba, aby pracovali. Je to v pořádku. Přece nikdo neříká, že když někdo půjde v 67 do práce, jako bude chodit dál do práce jako pokrývač, tak už nemusí dělat přece pokrývače. A my chceme, aby penzisté dál pracovali. Protože ubývá pracovníků? Ubývá!

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Čas, prosím. Děkuji. Nyní vystoupí pan poslanec David Kasal, poté pan poslanec Jiří Mašek. A my můžeme přemítat, zda se dostane na pana poslance Kamala Farhana. Prosím.

 

Poslanec David Kasal: Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Původně jsem chtěl reagovat na kolegu Kuchaře, vaším prostřednictvím, ale budu reagovat na kolegu Bělobrádka. Ono jde o to, ta medicína není jako posvátná kráva, že všechno jakoby dokáže, jo? A musím říct, že řada lidí má relativně malé problémy - a teď se vrátím třeba k těm psychickým záležitostem - a není schopná pracovat. Vezměte si, že máte třeba 2 % autistů. Tak nejenom, že ti nepracují, ale ještě musejí mít svého asistenta a tak dál. Takže já vám jenom dávám počty lidí, kteří jsou a kteří vlastně do toho systému nebudou fakticky přispívat. A na to jsem se právě ptal, jak to je.

A teď ještě s těmi mladými generacemi Z, X, Y, tak jako já se velice často setkávám ve svém okolí, a teď se bavím o medicíně, že mně po pěti letech práce řekne paní doktorka, že je unavená. Tak první věc je, že vám řekne, že nebude sloužit, a další věc je, že jí potom personalisté poradí, ať jde dělat úplně jiný obor. V té chvíli samozřejmě ta medicína půjde velmi dolů, protože ty zkušenosti, které nabýváte těmi lety, kdy tam jste, tak ta medicína se posouvá. Takže tam je otázka, jak ta medicína dál bude kvalitní.

A druhá věc je, že řada těchto lidí je na částečné úvazky. A já proti nim nebrojím, já jsem je používal, ale máme spočítané, kolik třeba za 10 let bude procent částečných úvazků? A budou se podílet, protože ty budou mít nižší plat, protože budou dostávat adekvátní polovičnímu úvazku, ne celému úvazku. A zas ten systém nebude dostávat ty peníze.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Já děkuju velmi pěkně za dodržení času. Nyní vystoupí pan poslanec Jiří Mašek, poté pan poslanec Milan Wenzl, Patrik Nacher, poté paní poslankyně Andrea Babišová. Prosím.

 

Poslanec Jiří Mašek: Děkuji. Původně to bylo na kolegu Kuchaře, vaším prostřednictvím, teď se ještě budu věnovat kolegovi Bělobrádkovi, vaším prostřednictvím. Pane kolego Bělobrádku, prostřednictvím předsedající, to, co jste tady říkal, že statisíce lidí v důchodovém věku stále ještě pracují, tak bych připomněl, že je zhruba 2,5 milionu důchodců, takže je to určitý počet, ale samozřejmě vykonávají profese, které jsou schopni zvládnout, většinou se jedná o nějaké administrativní pracovníky a podobně. Takže o tom žádná, tam se nebudeme přít. Ale to rozhodně neřeší problém těch, kteří to zdravotně nedávají a kteří žijí v nemoci už ty čtyři roky před dosažením důchodového věku 65 let.

A k Honzovi Kuchařovi, vaším prostřednictvím, my skutečně pořád se bavíme o průběžném důchodovém účtu, který ale je součástí státního rozpočtu. A pořád tady padají čísla, že dáváme 7,7 % HDP. Asi se shodneme, že budeme muset dávat víc. A Honza Kuchař tady se ptal a kde to vezmeme? Vezmeme to ve zdravotnictví? A to bude ta politická diskuse! My se asi shodneme na tom, vy jste říkali, když nebudeme dělat nic, tak v roce 2050 budeme potřebovat 11,5, tuším, nebo 12 %. Ale ty státy na západ od nás už těch 12 % dávají. Pojďme se tedy podívat, jak mají ty peníze oni rozdělené, jestli nejít touto cestou. Já teď to nechci úplně politizovat, asi ze zdravotnictví bych to nebral. Ale zase bych přemýšlel o tom, jestli na tu obranu, skutečně na ty F pětatřicítky, takhle dopředu to platit, takovéhle částky.

Takže je to k diskusi, ale ta částka se bude muset zvýšit, nebo ta procenta HDP vydaná na důchody a nemělo by to jít jenom cestou prostě, a já zas to slovo musím použít na úkor, nebudu říkat ošizení, ožebračení, nic takového, ale na úkor těch důchodců. Měli bychom hledat cestu, která bude vstřícná a reálná.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Čas, prosím! Děkuji. Nyní pan poslanec Milan Wenzl, poté pan poslanec Patrik Nacher. Prosím.

 

Poslanec Milan Wenzl: Děkuji, paní předsedající. Já se vrátím zpátky k otázce k panu ministrovi. Před chvílí jsem se ptal, jak to je s odchodem do důchodu pro europoslance. Oni jdou do důchodu ve věku 63 let. Tak já, když si představí, že když tam někdo půjde třeba v 45, odslouží si tam jedno volební období a vrátí se zpátky, tak se zapojí zpátky do normálního pracovního procesu. A bude muset, nebo bude muset, bude pracovat pouze do 63 let nebo do 65? Nebo jak to bude vlastně? Ono se nezdá, ono jich je pár těch europoslanců u nás samozřejmě, ale nepředpokládám, že by to byli občané nějaké jiné kategorie. Tak jestli mně můžete na, pane ministře, odpovědět. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji velmi pěkně za dodržení času. Nyní má svou reakci na průběh rozpravy pan poslanec Nacher.

 

Poslanec Patrik Nacher: Děkuji, paní místopředsedkyně. Já bych chtěl reagovat na kolegu Bělobrádka, vaším prostřednictvím. On mě asi špatně poslouchal. Já jsem právě říkal, že my to nevíme. Já neříkám selektivně, tohle víme, tohle nevíme. Já jsem právě říkal, že my nevíme, jak se to bude vyvíjet za 20, 30 let. Je to věštění z křišťálové koule. Zatímco vy selektivně říkáte tohle víte úplně přesně, vy víte přesně, že v roce 2050 ušetříte 2,2 %. To jsem ochoten vsadit, že to takhle přesně nedopadne. Za 30 let, když se tady potkáme někde třeba na ulici, ne tady ve Sněmovně.

A pak je tady ta věc zdravotní, to nechám doktorům. Ale máte tady vývoj z toho, z čeho vy si děláte furt srandu, ta robotizace, vývoj technologií. Vy nevíte, co bude za 30 let! Mně dneska přišla tisková zpráva, tak jsem si vzpomněl, dneska mi přišla tisková zpráva od jedné banky, že už můžete platit prstenem. Že v prstenu máte nějaký čip a můžete platit normálně kdekoliv. Ne kartou, ne mobilem, ne hodinkami chytrými, prstenem.

Tak jsem se díval, víte, kde byl první bankomat? V roce 1992 na Příkopech. Tam jste stáli fronty, vybíralo se, normálně jste strčili do bankomatu a byli jste šťastní, když byl online bankomat. A tenkrát kdybych se vás zeptal, co bude za 30 let, tak byste třeba řekli: Více bankomatů. Nikoho by nenapadlo, jak se to bude všechno vyvíjet. A tohle se týká všech těch oborů. A vy to prostě izolovaně vezmete jenom prodloužíme věk odchodu do důchodu a nezabýváte se tím vším. A tím vystrašíte všechny i ty budoucí generace bez kontextu toho vývoje kolem. To je celé. A já navážu na to, co uznal i pan poslanec Nový. Prostě to je nějaký celek, to není jenom o tom věku odchodu do důchodu.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji velmi za dodržení času. Na průběh rozpravy zareaguje také paní poslankyně Andrea Babišová. A poté mám zatím posledního přihlášeného, pana poslance Bělobrádka.

 

Poslankyně Andrea Babišová: Děkuji za slovo, paní předsedající. Já bych chtěla reagovat na kolegu Bělobrádka, vaším prostřednictvím. Pane kolego, jak jste správně uvedl, ano, dneska pracují statisíce důchodců, ale pracují dobrovolně, pracují proto, že chtějí pracovat, pracují proto, že chtějí být v sociálním systému, chtějí být v kontaktu s lidmi, pracují proto, protože jim to zdraví dovolí. Anebo taky pracují proto, že je k tomu nutí ekonomická situace a se svým důchodem prostě nevyjdou a musí si takto takzvaně přivydělávat. Ale dělají to dobrovolně a my jim to budeme dávat prostě povinně.

A jak jste řekl, 67 let pokrývač tuto práci dělat nemusí. Samozřejmě, protože jestli znáte dobře práci pokrývače, tak ten celý život lze po střechách, kolena má v háji a prostě samozřejmě se mu už v 67 letech taky motá hlava a těžko může vykonávat tuto činnost. Ale v tom případě toho 67letého pokrývače budeme nutit, aby ve svých 67 letech buď absolvoval na úřadu práce nějakou rekvalifikaci, možná na ajťáka, nebo snad na něco jiného, anebo ho donutíme, aby byl na úřadu práce a tři roky pobíral dávky. Takže je velký rozdíl v tom, že můžete pracovat a chcete pracovat, anebo pracovat musíte. A pokud nemůžete, tak v tom případě budete na dlouhodobé nemocenské, třeba zrovna s těmi koleny, anebo prostě budete sedět na úřadu práce, anebo zoufale hledat zaměstnavatele, který vás v těch 67 letech zaměstná. Bude to velké peklo.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji pěkně za dodržení času a opět netuším, zda dojde na pana poslance Kamala Farhana. Nyní pan poslanec Pavel Bělobrádek.

 

Poslanec Pavel Bělobrádek: Děkuji za slovo, paní předsedající, pane ministře, kolegové, kolegyně. No, já jsem, prostřednictvím paní předsedající, Patriku Nachere, nemluvil o vás, proto nemusíte reagovat osobně. Protože to bych pak mohl říkat, že vy tady zase reagujete tím, že jsme šílenci, že vy říkáte nám, že jste šílenci, vy říkáte vy, tak já říkám, vy říkáte, že jste šílenci, protože tady jeden kašpar z vaší strany, myslím, že byl, tady říkal jsme šílenci, takže já to neberu takhle osobně, já jsem to myslel v obecné rovině.

To, co říkáte, tady několik z vás řeklo, že jak to bude vypadat, až ti lidi budou chodit do penze v 68, v 70. To řekli. Vy ne, ale oni ano. Ale samozřejmě, pokud jste někteří nepochopili nadsázku, ano, je to tak, protože medicína dopředu, a já vám můžu říct zase to, co jste tady říkali, kolegové, je pravda. Ale to je přece už teď. Už teď jsou lidi, kteří nemůžou jít do penze, protože mají zdravotní problémy. Prodlužuje se věk do důchodu už dlouhodobě. A když si uvědomíte, tak medicína jde dopředu. Například dneska většina lidí s roztroušenou sklerózou, kteří by ještě před 20 lety seděli na vozíku, tak chodí do práce, chodí na plné úvazky, protože medicína jde dopředu. Jde dopředu. A také to, co jste říkal prostřednictvím paní předsedající, pane kolego Nachere, tak je pravda. Probíhá robotizace, umělá inteligence.

To znamená, že spousta těch lidí ty velice náročné práce nebude vůbec muset dělat. To znamená, jejich zdravotní stav se dá předpokládat. V tom vyšším věku třeba o rok, o dva, než dneska, v celém vzorku generace budou mít třeba daleko větší kondici. Dá se to předpokládat. Samozřejmě mezitím může být konec světa nebo na nás zaútočí Marťané. To je také možné. To znamená, ano, souhlasím, přestaňme teď říkat, jak to bude za 20 let, protože to nikdo nevíme, ale jsou tady nějaké trendy, které říkají, že je méně potřeba náročné manuální práce, navíc budou zohledněny ty náročné profese.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji pěkně. Nyní je přihlášen pan předseda Aleš Dufek, poté paní poslankyně Andrea Babišová a Helena Válková, prosím.

 

Poslanec Aleš Dufek: Jenom možná nějaké zhodnocení. Tady samozřejmě spousta těch názorů, které opozice říká, ty jednotlivé dílčí názory, jsou skutečně takové ty jednotlivé pravdy. Vůbec nepopírám, že ti jednotliví řečníci neměli v tom svém úhlu pohledu pravdu. Ale samozřejmě je to celé o tom, že všechno, co tady pan ministr předkládá, musí mít nějaký systém. Ten systém prostě nějaký je, má to jakousi logiku, a buď ten systém přijmeme jako celek, nebo pak už to nebude žádný systém, když to necháme rozbít na ty jednotlivé pravdy.

Ale proč jsem se přihlásil? Blíží se hlasování. Já chci jménem klubu KDU poděkovat jak opozici, která tady působila věcně, racionálně. Strávili jsme tady tři dny. Chci poděkovat panu ministrovi, že tady strávil s námi tři dny v kuse, že jsme se snažili spolu bavit. Myslím si, že takhle má vypadat parlamentní demokracie, že se k sobě chováme slušně.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. Nyní požádám paní poslankyni Andreu Babišovou, připraví se paní poslankyně Helena Válková. Prosím, paní poslankyně.

 

Poslankyně Andrea Babišová: Děkuji za slovo. Ještě jednou budu reagovat na pana kolegu Bělobrádka, vaším prostřednictvím, paní předsedající. Vy jste tady zase řekl příměr, že lidé, kteří byli před 15 lety na vozíčku, tak dneska pracují. Jako členka sociálního výboru se s těmito lidmi setkávám. Pokud jednotlivci dneska pracují a chodí, zaplaťpánbůh za to, ale ti, kteří většinou jsou na vozíčku, už se nerozchodí, anebo jejich diagnóza je tak těžká, že mají omezené možnosti, co se týče práce.

Problém je v tom, že tito lidé už v dnešní době jsou tak těžce zaměstnatelní, že je máme na každém jednání sociálního výboru, kde nás žádají a prosí, abychom udělali něco, aby si mohli přivydělat při jakékoliv práci. Takže když dostanou od svého obvodního nebo revizního lékaře potvrzení o tom, že jsou schopni vykonávat určitý druh práce, tak oni tu práci stejně nemůžou sehnat, zaměstnat je nikdo nechce. Takže ten příměr, že to zdravotnictví jde takovým způsobem dopředu, že ti, co dneska jsou na vozíčku, tak za 15 let nebudou, je prostě lichý.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji, paní poslankyně. Dále vystoupí paní poslankyně Helena Válková, prosím.

 

Poslankyně Helena Válková: Děkuji. Já právě nechci být takhle konkrétní, čímž nekritizuji předřečnici. Protože to je to, o čem hovořil, myslím, pan poslanec, pan předseda, Dufek, že skáčeme do některých konkrét a chybí nám pohled na ten systém jako takový. Já se snažím na to podívat systémově a stejně pořád mám podezření, že tady někdo na tom chce vydělat politické body, že postavil důchodovou reformu. Říkám podezření, já tu jistotu nemám samozřejmě. Myslím si, že se to nepodaří.

Chci tedy říci jenom jeden aspekt, který se - zřejmě jsem tady nebyla zrovna v té době - už možná diskutoval. Víme všichni, že jsme v éře, která je naprosto zlomová z hlediska vývoje technologického, a víme také, že umělá inteligence v řádu několika let bude nahrazovat většinu těch příjemných i méně příjemných profesí, těch náročných i méně náročnějších. Ono už se to začíná dělat, počínaje překlady, přes práce právníků, přes odbornou činnost právníků a konče určitě, když se podíváme do Číny, těmi náročnými profesemi.

V této době si stanovit ambici zvyšovat věk do důchodu, v době, kdy nevíme, jestli vůbec za 20, 10, roků bude práce tou hodnotou, která je v současné době, tak si myslím, že laťka, kterou si postavila koalice, je příliš vysoká. My ji samozřejmě vnímáme a navíc si myslíme, že ty parametry nejsou správně postavené. Ale opravdu, stojí to za to? Já bych řekla, že současní senioři by daleko lépe a více ocenili, kdybyste se zabývali jejich problémy a ne problémy nebo kvazi problémy generace, která bude za 20, 30 let se potýkat s úplně jinými problémy. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji pěkně. Nyní pan poslanec Jiří Mašek, poté paní poslankyně Jana Hanzlíková, pan ministr Jurečka a pan poslanec Jan Volný. Prosím.

 

Poslanec Jiří Mašek: Děkuji za slovo. Já si myslím, že pětikoalice si zadala nesplnitelný úkol, a to naplnit důchodový účet nebo se k tomu blížit, minimalizovat jeho deficit. Ale tak, jak je to nastaveno, vždyť si uvědomte, co se kolem nás děje. To je nepolitické. Ta zmíněná robotizace. Ano, bude tady řada firem, které budou využívat roboty, budou dělat veliké zisky, ty zisky budou danit. Ty daně ale potečou do státního rozpočtu, ne do důchodového účtu. To je věc, která jde úplně mimo, takže důchodový účet nebude v tomto případě plněn.

Druhá věc je - to už je věc politická, dělají to zejména Piráti, ale celá pětikoalice na to naskakuje - a já už jsem o tom tady mluvil, to jsou ty zkrácené úvazky. Ze zkrácených úvazků budou snížené odvody i na důchody, a zase se tedy ten důchodový účet nebude plnit. Takže my přesně víme, co se stane. Víme to už teď, měla by to vědět i koalice a měli by to vědět předkladatelé té důchodové reformy, respektive těch parametrických změn.

My se nevyhneme tomu, že prostě ten důchodový účet je součástí státního rozpočtu a bude potřeba se dohadovat o tom, jaké procento na to bude potřeba. Ale vy jste zvolili za každou cenu to nějakým způsobem udržet, vejít se do 1 %, a zvolili jste cestu na úkor důchodců s tím, že říkáte, že to děláte pro budoucí generace. Ty ale už tu manuální činnost dělat nebudou a ty peníze do toho státního rozpočtu musí přijít odjinud tak, abychom na to byli schopni dávat těch 12 %, jako už dává vyspělá Evropa na západ od nás. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji velmi za dodržení času. Nyní paní poslankyně Jana Hanzlíková, prosím.

 

Poslankyně Jana Hanzlíková: Děkuji za slovo. Navážu na pana poslance Dufka, vaším prostřednictvím, na to, jak tady říkal, že je důležitý systém, tak s tím stoprocentně souhlasím. Ten systém je skutečně důležitý, ale ten systém byl vyvážený, velmi dobře fungoval tak, jak byl nastavený původně. Byly tam i ty sociální aspekty a byl velmi vstřícný k individuálním problémům lidí, protože tam byla třeba dostatečná doba možnosti odejít do předčasného důchodu, pokud už někdo opravdu nezvládal pracovat a tak. Ale jste to vy, kteří do toho vkládáte změny, které za mě skutečně nejsou systémové, navíc do toho systému začaly vnášet nespravedlnosti.

Já jsem o tom mluvila ve svém projevu, že tam jsou opravdu nepřijatelné věci, kdy v rozmezí jednoho měsíce narození u těch lidí jsou výrazně jiné podmínky vstupu do důchodu, a to je za mě špatně. Takže souhlasím s vámi, systém má být, nemá být rozkolísaný, ale vy ho právě narušujete těmi změnami. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji pěkně. Nyní vystoupí pan ministr práce a sociálních věcí, prosím.

 

Místopředseda vlády, ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Já si vážím, že celá řada z vás za ty tři dny se snaží diskusi vést velmi věcně, byť někdy bych řekl s velkým nepochopením toho systému, ale řekl bych s docela upřímnou snahou se snažit tomu porozumět. Přiznám se ale, že někdy si fakt protiřečíte, ale velmi. Připomenu, že i váš předseda Andrej Babiš v roce 2017 - neříkejte Ježíš, to není Ježíš, je to předseda - a on sám říkal, že souhlasí s tím - a co je v principu - navázat hranice věku odchodu do důchodu na předpokládanou dobu dožití. To říkal on. Je to veřejně dohledatelná věc.

Druhá věc. Před pár hodinami jste se tady se mnou shodli a pokyvovali, když jsme řekli, že by ten cíl udržitelného důchodového průběžného systému měl být do minus jednoho procenta HDP. To jste pokyvovali, že ano, že se na tom shodujeme. Aleš Juchelka tam seděl a kýval na mě, že ano. Tak jak to chcete zabezpečit? Jak to chcete zabezpečit? Když se bavíme o tom, že i vy říkáte, že to má být do 1 % HDP, a to je tvořeno buďto těmi příjmy a těmi výdaji. A o tom je ten návrh, o kterém my se tady bavíme, tak potom řekněte ne, chceme deficit minus 5 % a dosypeme to z daní. Ale to jste neřekli. Vy jste řekli, že považujete za udržitelnost toho systému minus 1 % HDP. A před třemi hodinami, když pominu zápis z té schůzky, jste tady seděli a říkali jste ano, my s tím souhlasíme.

Pak druhá poznámka. Když se podíváme na ty trendy. Ty trendy hovoří o tom, že podmínky té práce se evidentně zlepšují tak, že nám klesá podíl invalidit. Klesá nám podíl invalidit. A zároveň k tomu máme data, že nám stoupá počet lidí, osob se zdravotním znevýhodněním i osob se zdravotním postižením, kteří fungují na trhu práce, ať už chráněném, nebo otevřeném. To znamená, opravdu dochází k tomu, co říká Pavel Bělobrádek, že i ti lidi s velkým handicapem (Předsedající: Čas, pane ministře!) dneska dokážou pracovat.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji a pokračujeme v diskusi skrze faktické. Mě to úplně netěší, protože jsem si přála, ať se dostane na další řádně přihlášené, nicméně je to tak. Pan poslanec Jan Volný je nyní přihlášen, poté paní poslankyně Martina Ochotnická. Prosím.

 

Poslanec Jan Volný: Děkuju za slovo, paní předsedající. Já bych si asi odpustil tu technickou poznámku, kdybyste neustřelili konec této schůze v 18 hodin, protože já se ke své přihlášce do diskuse nedostanu, a měl jsem připraven velice sofistikovaný a podrobný projev. Takže mě neokřikujte, pusťte to dál a můžeme diskutovat.

Já budu tedy reagovat na pana kolegu Dufka, který tady říká, že je to potřeba přijmout jako celek. Potom na druhou stranu dál pan ministr říká, vy jste nepochopili systém. Pánové, vždyť to není žádný systém. Pane kolego Dufku, vždyť to není žádný celek! Vy jste akorát zvýšili odchod do důchodu nějakým imaginárním způsobem a přepočtem do roku 2050. Tam mně schází opravdu nějaké zdroje, které budou dotovat ten systém, abychom se z těch 7 % dostali aspoň na 10 nebo na 11, abychom se dostali do nějakého toho průměru Evropy.

Já jsem měl tu čest sedět ještě v Potůčkově komisi. Netěšilo mě to, protože to nebylo nic extra, a seděl jsem vedle pana ministra financí pana Stanjury. A oba jsme tak na to kulili očima, protože také se tam mluvilo pořád o odchodu do důchodu, a ta parta lidí, kterých tam bylo asi dvacet, se domlouvala dva roky, jak naplnit finančně balík toho důchodového systému, a nedohodli se. Je to špatně. Já vím, že to není jednoduchá práce, ale musí se o tom diskutovat. Toto není žádná důchodová reforma, žádný systém v tom nevidím. (Předsedající: Čas!) Děkuji. (Potlesk poslanců hnutí ANO 2011.)

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuju. Nyní paní poslankyně Martina Ochodnická, poté pan předseda Aleš Dufek. Prosím.

 

Poslankyně Martina Ochodnická: Vážená paní místopředsedkyně, pánové ministři, kolegyně, kolegové, já tu od úterý bez 2,5 hodiny bedlivě sedím a poslouchám. Dovolím si říct, že jsem tu jedna z mála, které se ta reforma vzhledem k tomu, že je mi čerstvě 40, opravdu týká. Poslouchala jsem argumenty vás, kteří jste důchodovému věku blíže, anebo jste již v důchodu, a poslechla jsem si tady spoustu argumentů, které začínaly fertilitou. Chvílemi jsem si tu připadala jako chodící děloha jako matka tří dětí. Některé výroky, které tu zaznívaly ohledně matek a ohledně toho, že bychom měli navyšovat plodnost různými metodami. Dozvěděli jsme se jich tu spoustu od některých kolegů. Musím říct, že jestli mě jako čtyřicátníci zajímá něco, co se týká důchodů, pak je to to, jestli stát, který ví, že to nevychází už nyní, řeší tu situaci tak alespoň směrem k tomu, že máme šanci my čtyřicátníci na to, aby to jednou vycházelo. To je jediné, co mě jako čtyřicátnici, pominu-li, že jsem politik, v tuto chvíli zajímá, protože pokud dnes a dávno před dneškem náš stát věděl, že to nevychází, očekávala jsem já od svých volených politiků, že tu situaci budou řešit. To, že to řešení nenajdou možná dokonalé, to, že na tom řešení se budou těžko domlouvat a shodovat, je realita jakékoliv politiky od vesnice až do Sněmovny. Ale očekávám, že volený politik tohoto státu bude reagovat na to, co vidí z demografických křivek, ale i z reality důchodového systému. Děkuju moc, že se o to všichni snažíme. (Potlesk vládních poslanců.)

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji pěkně. Nyní pan předseda Aleš Dufek, poté paní předsedkyně Alena Schillerová. Prosím.

 

Poslanec Aleš Dufek: Já jenom reaguji na paní poslankyni Hanzlíkovou, prostřednictvím paní předsedající. Nikdo neříká, že ten stávající systém je nějak špatný, ale on se přežil. To znamená, bavíme se o nějakém novém systému. To znamená, nikdo to nekritizuje, jako že to bylo úplně všechno špatně. To je prostě první myšlenka.

Druhá myšlenka, kterou by chtěl říct, jako ta polemika, jestli je to důchodová reforma, nebo není to důchodová reforma. Víte, také si nalijme čistého vína, že ty důchody jsou vždycky o tom prvním pilíři, a my tady skutečně ten první pilíř měníme, a tím si dovolím říct, že bych si i celkem dokázal obhájit ten pojem důchodová reforma, protože se mění první pilíř. Vždycky druhý a třetí pilíř jsou nějaké snahy více či méně úspěšné to nějakým způsobem dorovnat, ale vždycky to zůstává právě na tom prvním pilíři.

A pak je tady vlastně ta třetí myšlenka. Já si teď fakt nejsem úplně jist, jestli vlastně opoziční strany si myslí, že ta změna systému by měla nastat, anebo by to mělo zůstat tak, jak to je. To se přiznám, v tom jsem se trochu ztratil během těchto tří dnů. Ale mám pocit, že si také myslíte, že by se něco mělo změnit a že vaše cesta je v tom, že tam máte nějaký ten hospodářský úhel pohledu, nikoliv ten účetní úhel pohledu. Takže fakt do jisté očekávám, že nějaké argumenty nebo že nějaké konkrétní nápady přijdou v období mezi prvním a druhým čtením.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji pěkně za dodržení času. Nyní paní předsedkyně Alena Schillerová, poté pan poslanec Jiří Strýček. Prosím.

 

Poslankyně Alena Schillerová: Děkuji za slovo. Já už mezitím zas nevím, na koho mám reagovat dřív. Paní poslankyně, prostřednictvím paní místopředsedkyně, tam z TOP 09, promiňte, tak demografové s tím nesouhlasí a Ministerstvo zdravotnictví s tím také nesouhlasí, byť se tady pan ministr snažil srdnatě diskutovat s mými kolegy, tak jeho rezort s tím nesouhlasí.

Ale já jsem šla reagovat spíš na pana ministra. Pořád slyšíme nějaké připomínky, co říkal Andrej Babiš v roce 2018. Ještě jste měl připomenout, co jsem říkala já v roce 2019, ale podstatné je, že jsme to neudělali, protože jsme ty debaty vedli.

Nicméně vraťme se k té ekonomice. Ano, jedno procento HDP je samozřejmě ideální stav, ale vy jste si vytkli mantru, úplně nesmyslnou mantru, že musíte mít vyrovnaný - důchodový účet žádný neexistuje, to víme -, že musí být vyrovnaný výběr sociálního a výplata důchodu. To je prostě nesmysl. To je nesmysl. Nebudeme a nikdy ho mít nebudete. My jsme ho měli. Já si pamatuju, jako ministryně financí před covidem jsme to dva roky měli, a dokonce v roce 2021 byl ten deficit malinkatý, nějakých 2,5 miliardy, ale to je nesmysl. Proto máme průběžný systém. Proto to máme takto nastaveno a proto já tady hovořím o hospodářském růstu, o tom, kolik - opakuju to potřetí, dohadovala jsem se tady včera několikrát s vaším panem poslancem Kohajdou, kdy jsme se dohadovali a vysvětlovali si. Podpora hospodářského růstu. Ne, my máme stagnaci. Vydáváme necelých 8 % HDP. Průměr zemí OECD je zhruba stejný. Země okolo nás vydávají víc. To znamená, podpora HDP, boj s šedou ekonomikou, podpora porodnosti a tak dále. Ne, vy víte, co bude v roce 2050. Vy tady vytvoříte nesmyslnou kalkulačku, bavili jsme se o tom tady včera skoro celý večer (Předsedající: Čas, prosím!), nesmyslnou kalkulačku, která bude - ano, děkuju -, která bude tady vypočítávat důchod. Děkuji. (Potlesk poslanců hnutí ANO 2011.)

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Nyní pan poslanec Jiří Strýček, připraví se pan poslanec Tomáš Kohoutek.

 

Poslanec Jiří Strýček: Děkuji za slovo, vážená paní místopředsedkyně. Já bych jenom zareagoval v krátkosti na tu debatu, já už ani nevím, který to byl předřečník přede mnou,

Já bych chtěl konstatovat, že tady se trošku vytváří představa o tom, že ta důchodová reforma je věcí pouze ministra práce a sociálních věcí. Zato pan ministr financí tady má nějaký důchodový alibismus, protože se tady k tomu vůbec nevyjadřuje. Já si myslím, že samozřejmě on by měl mít to hlavní slovo, protože on by měl být ten, který by tady měl říct, jaké budou další příjmy, jak se bude vyvíjet HDP a tak dále.

A když už jsme u té debaty, která se tady jakoby rozvinula co se týče té práce důchodců, zdravotně postižených, vozíčkářů, 67letých klempířů a já nevím, co tady všechno ještě zaznělo, tak já bych vás chtěl, možná je to i motivace nebo nápad pro pana ministra, já jsem četl takovou studii, která vyšla koncem roku 2023 a ta se týká toho, že vlastně v České republice přes 30 % Čechů mezi 18 až 24 lety nepracuje. Jsou to lidé, kteří se nechávají živit rodiči, partnery, pracují beze smlouvy a tak dále, a tam utíkají státu strašné peníze. My to máme 30 %, horší jsou potom už jenom Turci, kteří to mají 34,4 %, takže já si myslím, že i tam je cesta, kde byste se měli zaměřit na to, aby se ten příjem peněz do důchodové reformy zvedl.

Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Já děkuji pěkně. Nyní pan poslanec Tomáš Kohoutek, poté paní poslankyně Peštová, pan poslanec Juchelka a Tomio Okamura. Prosím.

 

Poslanec Tomáš Kohoutek: Dobrý den. Děkuji, vážená paní předsedající, já musím reagovat na svoji ctěnou kolegyni Ochodnickou. Ona tady říká, že to nevychází. Nezlobte se na mě, celé tři dny mi to přijde, že to je jen absurdní hra čísel a slovíčkaření, protože nalijme si čistého vína, co je sociální pojištění? Je to jinak nazvaná jiná forma daně. Je to naprosto stejné jako co je dálniční známka nebo silniční daň. Dálniční známka je také forma daně. A kolik se vybere ročně na dálniční známce? Jsou to jednotky miliard, pokud vím. Kolik každý rok investujeme do výstavby dálnic? Desítky miliard. Také na to jsou peníze.

A jestli žijeme v civilizované západní židovsko-křesťanské civilizaci a chceme, aby tahle civilizace přežila, tak musí být založena na solidaritě, úctě ke stáří. A stejně jako se najdou peníze na silnice, jako se najdou peníze na zbraně, tak se vždycky najdou peníze na důchody. Jinak tady nemáme co dělat a můžeme to skutečně zabalit. Nezlobte se na mě. Děkuju.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. Nyní paní poslankyně Berenika Peštová. Prosím.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Já děkuji za slovo, paní předsedající. Já bych chtěla zareagovat na paní poslankyni Ochodnickou prostřednictvím vás. Mně je opravdu moc líto, že si tady připadáte jako chodící děloha. Já tedy ne, mám dvě, sice nemám tři, ale nepřipadám si tak.

To, že jste říkala, že jste tady seděla celou dobu, není to pravda. Ten, kdo tady možná ty dvě hodiny chyběl, byl pan ministr práce a sociálních věcí. Jestli jste tady seděla alespoň víc těch hodin, tak jste slyšela, jak nás tady pochválil pan Benda za krásnou debatu, věcnou debatu, dokonce proto nám dal pevné hlasování, protože tak hezky debatujeme.

Pan Dufek prostřednictvím paní předsedající nás také pochválil za věcnou debatu, takže byste si v tom měla udělat pořádek, když tedy vystupujete jednou za čas.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Já děkuji. Současně to oslovování prostřednictvím je opravdu myšleno, ať se neoslovuje úplně napřímo. Poprosím pana poslance Juchelku o jeho vystoupení.

 

Poslanec Aleš Juchelka: Já děkuji moc. Já budu reagovat na pana poslance Dufka, vaším prostřednictvím, mého jmenovce. Ano, je to pravda, vy měníte celý samozřejmě první pilíř, protože nic jiného v rámci té takzvané reformy nemáte. Ten první pilíř měníte tak, že jenom osekáváte výdaje toho prvního pilíře. Začali jste s tím u řádných valorizací, kdy jste změnili ten vzorec z poloviny reálných mezd a o inflaci na jednu třetinu reálných mezd a o inflaci.

Už současní starobní důchodci na tom budou biti, pokud se tedy zvýší reálné mzdy, které, které devět čtvrtletí po sobě klesají.

Teď měníte v této třetí vlně výpočet od roku 2026 pro nové důchody, to znamená, že už po druhé budou samozřejmě ti noví důchodci od roku 2026 biti na tom svém příjmu starobního důchodu, protože jste už po druhé zase nějakým dalším vzorcem zasáhli do toho průběžného důchodového systému.

Změnili jste v průběžném důchodovém systému podmínky pro předčasné důchody, sešněrovali jste je tak, že lidé už v tuto chvíli, kteří byli na prahu předčasného důchodu, třeba měli 62 - 63 let, no tak prostě zůstali déle v práci. Třeba nemohli, ale museli díky vám.

Vy prostě nemáte nic jiného a nazýváte to důchodovou reformou, než že řežete příjmy těm starobním důchodcům právě na výdajích toho průběžného systému. A to, že ti lidé budou padat do sociálních dávek a tak dále, to je vám jedno.

Demografie je neúprosná, proto musíme hájit za každou cenu v naší společnosti ten sociální smír, děloha neděloha, protože ty děti se nám samozřejmě rodit nebudou a ten sociální smír nesmí být nabouráván, že budou ti dětní solidární s těmi bezdětnými.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. Nyní s faktickou zareaguje na průběh rozpravy pan předseda Tomio Okamura. Prosím.

 

Poslanec Tomio Okamura: Vážené dámy a pánové, tak tři dny tady jednáme o vládním návrhu důchodové reformy, která není důchodovou reformou a z té diskuse vyplývá a potvrdilo se, že argumenty SPD jsou správné. Vládní koalice už nechce diskutovat, takže si na sílu prosadila pevné hlasování v prvním čtení na 18. hodinu.

Já bych rád v této souvislosti připomněl a ukázalo se, že můj návrh byl velice správný, že jsem jménem SPD podal návrh na zamítnutí tohoto vládního návrhu zákona a pakliže můj návrh na zamítnutí Fialova vládní pětikoalice odmítne, tak připomenu, že SPD ústy poslankyně Šafránkové podala následně návrh na přepracování a o našich návrzích se tedy bude hlasovat, byť já osobně si myslím, že to vůbec už přepracovat nelze, protože je to takový paskvil, že to samozřejmě nemá v podstatě smysl, ale samozřejmě bojujeme jak to jde.

Hnutí SPD zásadně nesouhlasí s vládou navrženým zvyšováním věku odchodu do důchodu nad 65 let počínaje dnešními padesátníky a významným zhoršením podmínek pro výpočet důchodů od roku 2026. Zopakuji, že odmítáme také postupné snižování důchodů dlouhodobě poctivě pracujícím lidem.

A připomenu, že pakliže bude SPD v příští vládě a chceme být součástí příští vlády, tak věk odchodu do důchodu vrátíme zpátky na 65 let.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Já děkuji. Nyní je řádně přihlášen pan poslanec Kamal Farhan. Prosím, pane poslanče, ujměte se slova.

 

Poslanec Kamal Farhan: Vážená paní předsedající, děkuji za slovo. Vážené dámy, vážení pánové, dnes jsme se sešli, abychom debatovali o návrhu, předloženém vládní koalicí, který je obecně prezentován jako nezbytná reforma důchodového systému. Tento návrh je však ve skutečnosti zaměřen na výrazné snížení valorizace důchodů a zvyšování věku odchodu do důchodu.

Proč přistupuje vláda k tak drastickým a nepopulárním krokům, když existují alternativní a efektivnější řešení, která by mohla zajistit stabilitu důchodového systému bez zbytečného zatěžování našich seniorů? Naše diskuse by měla vycházet z principu spravedlnosti a hledání vyvážených řešení. Mohli bychom například hledat inspiraci v zemích, kde důchodové reformy systémy financují udržitelněji díky proaktivním opatřením proti šedé ekonomice nebo kde vlády investují vyšší procento HDP do důchodového systému. Příkladem může být zavedení elektronické evidence tržeb, což by výrazně zvýšilo státní příjmy a pomohlo stabilizovat důchodový systém bez potřeby jeho dalšího oklešťování.

Je třeba si také položit otázku, proč vláda nešetří na vlastních výdajích místo toho, aby snižovala životní úroveň občanům a primárně důchodcům.

Mohlo by se začít u politických jmenování, předražených zahraničních cest a nákladů na politické trafiky, které zatěžují státní rozpočet. Je nepřijatelné, že se v době ekonomických výzev volí cesta nejjednoduššího řešení snížení důchodů našich seniorů, místo aby se vláda snažila šetřit na místech, kde to skutečně jde a kde úspory by nepoškozovali obyvatele, kteří jsou na pomoci státu nejvíce závislí.

Rád bych také připomněl předvolební sliby, které byly voličům dány. Slibovalo se, že valorizační mechanismus důchodů se nezmění a že věk odchodu do důchodu zůstane nezměněn. Tato slova však byla rychle zapomenuta a dnes se místo toho projednávají návrhy, které jdou přímo proti těmto slibům. To není jen otázka politické nečestnosti, ale i zásadního porušení důvěry veřejnosti v naše vládní instituce. Je naším závazkem stát na straně občanů a chránit jejich zájmy proti nespravedlivým změnám. Jsem přesvědčen, že je možné najít řešení, která budou spravedlivá pro všechny generace a která nebudou penalizovat naše nejstarší občany, kteří celý svůj život přispívali do systému. K tomu je třeba, aby vláda přestala zneužívat důchodový systém jako nástroj pro krátkozraké fiskální úspory a začala hledat řešení, které přinese opravdové výsledky bez toho, aby byli poškozeni ti, kteří na důchodech jsou závislí. Můžeme zvážit větší boj proti daňovým únikům, zlepšení výběru daní, snížení státních výdajů na nepotřebné položky a zavedení transparentnějších a efektivnějších systémů výdajů.

Dámy a pánové, já si myslím, že je naší povinností hledat řešení, která budou v nejlepším zájmu všech našich občanů. Návrhy, které vláda předkládá, bohužel tuto povinnost nesplňují. Naopak zavání krátkozrakým řešením, které si vybírá nejjednodušší cíl, a to jsou senioři. Proto apeluji na vás všechny, abyste přehodnotili tento návrh a společně hledali cesty, které nebudou znamenat snižování životní úrovně našich důchodců, ale které povedou ke skutečné stabilizaci důchodového systému, spravedlivě a s respektem k lidem, kteří tento stát celý svůj život budovali.

Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji panu poslanci a jenom shrnu, že nyní mám s faktickou přihlášeného pana místopředsedu Skopečka a poté se s přednostním právem hlásí pan ministr Marian Jurečka. Tudíž takto máme všichni zatím představu a pan místopředseda má své dvě minuty.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuju pěkně. Pane kolego, já bych také byl pro to, abychom diskutovali alternativy k průběžnému penzijnímu systému. Já bych byl dokonce radši, kdybychom tady projednávali transformaci penzijního systému třeba na individuální účty. Ale když vidím, jak jste neschopni udělat byť parametrické změny průběžného systému, tak představa, že tady v té Sněmovně najdeme více jak 101 hlasů na to, abychom odhlasovali nějakou transformaci, je samozřejmě iluzorní. Vaše argumenty nejsou alternativou. Česká republika i podle mezinárodních srovnání má jeden z nejnižších podílů šedé ekonomiky na hrubém domácím produktu a ten podíl je zhruba podobný jako v Německu. Prostě nedokážeme snížením šedé ekonomiky, jakkoliv se o to dennodenně musíme snažit, nahradit a vyrovnat systém penzí, který kvůli demografické situaci a díky tomu, že máme průběžný systém, míří do stále větších deficitů.

Já naopak volám Poslaneckou sněmovnu k zodpovědnosti. Ano, já jako pravicový ekonom bych si dovedl představit odvážnější reformy, transformaci penzijního systému třeba na individuální účty, ale pro to se v této Poslanecké sněmovně většina nenajde. Pokud chceme, aby ten systém nepadal do deficitu desítek miliard, tak pojďme udělat alespoň parametrické změny, které jsou na druhou stranu jedny z nejodvážnějších za posledních osm let. Na ty alternativy, o kterých jste tady mluvili, jste, kolegové z hnutí ANO a SPD, respektive z hnutí ANO, která byla vládní stranou, měli osm let. Nic jste během těch osmi let nedokázali udělat. Tak nechte projít aspoň ty parametrické změny, ať dokážeme zajistit důchody i pro dnešní třicátníky a čtyřicátníky. Já vím, že to nepřinese hlasy v nejbližších volbách, ale přinese to nějakou elementární jistotu dnešní mladší generaci. (Potlesk v pravé části jednacího sálu.)

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. Nyní vystoupí s faktickou paní předsedkyně Alena Schillerová. Prosím.

 

Poslankyně Alena Schillerová: Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Podívám se trochu do historie, byť ta historie se vás netýká, vás osobně, prostřednictvím paní místopředsedkyně, pane místopředsedo. Vzpomínám si, jak vaši předchůdci říkali, jak se nedá nic dělat s šedou ekonomikou, jak se vyplácely miliardy, desítky, stovky miliard na podvodech na DPH. Já jsem to zažila, zažila jsem tu frustraci na finanční správě. A ejhle, přišla vláda, ve které jsme byli, získali jsme Ministerstvo financí, vytvořili jsme kontrolní hlášení. A ejhle, za tři roky konstatoval tehdejší nejvyšší státní zástupce, že jsme zlikvidovali karuselové podvody, které za vašich vlád kvetly. Jenom kvetly a vyplácelo se a tak dále. A teď v šedé ekonomice nejcitovanější český ekonom Tomáš Havránek, říkám to správně, určitě ho znáte, říká, že v tom máme až 10 procent HDP. A já tomu věřím, tomu číslu. To znamená, neříkejte prosím, že my tady s šedou ekonomikou nemáme problém. Podívejte se, jak váš ministr financí, prostřednictvím paní místopředsedkyně, jak vybral DPH, jak mu to sedělo na ten plán; 24 miliard tam lítalo. Tak kde jsou tedy? A tak dále. Takže prosím toto vzhledem k historii vaší strany přede mnou je opravdu velmi citlivé téma.

Děkuju. (Potlesk v levé části jednacího sálu.)

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji pěkně. Mám zde dvě přihlášky k faktickým poznámkám a upozorňuji, že s přednostním právem je přihlášen pan ministr. Prosím.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Paní předsedkyně, i s tím kontrolním hlášením jste předali veřejné rozpočty s deficitem v řádu stovek miliard korun. Takže i kdybyste tu šedou ekonomiku snížila na nulu, jako že to samozřejmě v realitě je těžko možné, tak byste nikdy nezískala prostředky na to, abychom dlouhodobě dokázali udržet vyrovnaný penzijní systém vzhledem k tomu demografickému trendu. Ten systém, který byl inspirován Bismarckem, tak byl nastaven tak, že se důchodu nedožila většina plátců toho sociálního pojištění, a když se ho dožila, tak v něm strávila jednotky let. Prostě ten systém je neudržitelný vzhledem k tomu, jakým způsobem se bohužel porodnost vyvíjí a ta se vyvíjí všude stejně ve vyspělých zemích. Prostě vyspělé země mají problémy s demografickou situací, s porodností. Není to kvůli této vládě, jak se tady snažil včera hloupě přesvědčovat váš pan předseda. Ale znovu říkám, i kdyby EET vyneslo, a vy jste ta čísla měnila, nejdřív to bylo 10 miliard, pak EET měla přinést 20 miliard, za chvilku to budou stovky. Teď už dokáže vyřešit i penzijní systém. Možná i školství nám zaplatí, vysoké školy. Na co všechno ještě by ta EET stačila? Vždyť je to absurdní, co tu říkáte.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji za dodržení času a současně žádám o oslovování prostřednictvím předsedající. Co se týče pořadí, tak já ho zrekapituluji, protože nám narostlo do šesti přihlášek. Hlásí se s faktickou pan poslanec Sadovský, Volný, Juchelka, Jurečka, Koten a paní předsedkyně Schillerová. Prosím.

 

Poslanec Petr Sadovský: Děkuji, paní předsedající. Já bych chtěl reagovat na to, co říkal tedy pan místopředseda Skopeček, vaším prostřednictvím. Pane místopředsedo, vy jste si na chviličku odběhl a neviděl jste, jak tady probíhala debata. Tady probíhala poměrně důležitá debata o tom, že - to, co jste řekl vy, s tím souhlasím, že to jsou parametrické změny - ale tady celé odpoledne rezonovalo to, že to je důchodová reforma. Já si myslím že to, že jste vlastně i vy naznačil, že to jsou jenom parametrické změny, takže už to je o důvod víc, proč to nepouštět do druhého čtení.

Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. Nyní pan poslanec Jan Volný.

 

Poslanec Jan Volný: Děkuji za slovo. Tak pan kolega Sadovský mi to vzal z úst. Já jsem chtěl také pochválit pana místopředsedu, že po třech dnech, a nevím, kolik to bylo, 40 hodin, když jsme se handrkovali, tvrdili jsme, že nejde o žádnou důchodovou reformu, poprvé řekl, že se jedná o parametrické úpravy. S tím mohu souhlasit. Nesouhlasím s tím, jak velké jsou, v jakém jsou rozsahu. Ale to, že to jsou parametrické úpravy, ano. Není to důchodová reforma a bude nás čekat ještě hodně dlouhá cesta, než tu reformu skutečně uděláme a naplníme ji i zdroji, zdroji, které budou zaručovat, že to nepadne.

Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. Nyní pan poslanec Aleš Juchelka, poté pan ministr Marian Jurečka. Prosím.

 

Poslanec Aleš Juchelka: Děkuji moc. No, my si tedy zásadně nerozumíme. To bude samozřejmě také na pana místopředsedu Skopečka, vaším prostřednictvím. Systém průběžný nebude nikdy udržitelný a nikdy samofinancovatelný. Proto existuje úzus do 1 % HDP v Evropské unii, že to takhle je v pořádku a je to tak samozřejmě správně. Ale my se bavíme o sociálním smíru. Já rozumím tomu, že vy jako ekonomický expert ODS, který sedí na postu místopředsedy Sněmovny, tak vidí jenom čísla, rozpočty, peníze. Ale je potřeba se podívat i na druhou stranu a vidět v tom člověka, který odejde, když má ročník 2000 v 70 letech a když má ročník 2024, narodí se letos, v 73 letech. Řekněte mi nějakou pozici, na kterou se může třeba skladník rekvalifikovat, aby mohl být (jít?) do důchodu v 70 letech? Nějakou pozici. My jsme tady nic neslyšeli o pracovním trhu. Vy tady mluvíte pouze o číslech. A ta čísla v tuto chvíli ještě mrvíte tím, že tam dáváte do toho sociální věci a děláte z průběžného systému béčkový systém sociální. Protože jakoukoliv úlevu, kterou tady máte pro jakoukoliv skupinu obyvatel, tak děláte na důchodovém pojištění. Váš kolega Vojtěch Munzar, vaším prostřednictvím, teď navrhuje, aby byly na důchodovém pojištění odklady dvouleté pro všechny začínající OSVČ. Proč? Proč jim neodložíte platbu daně o dva roky? Proč jim neodložíte platbu zdravotního pojištění o dva roky? Proč zrovna důchody? Proč slibuje pan ministr Výborný některým zemědělcům, co jsem ho slyšel, že bude sleva na důchodech pro zemědělce, aby vyšli? Třeba se to chystá. Chystáte to? (Předsedající: Čas. Čas, prosím, pane poslanče.) Tak to je dobře.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: A nyní pan ministr. Prosím.

 

Místopředseda vlády, ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Děkuju. Já jsem si dal poctivě přihlášku k tomu, že bych s přednostním právem vystoupil, abych více shrnul, okomentoval ještě některé věci v diskusi. Ale protože se na to asi nedostane, tak jenom okomentuji některé klíčové věci. Byla tady hodně debata o tom, jestli lidé předdůchodového věku, jestli tam nenarůstá invalidita. Někteří jste říkali, že vlastně budou plně invalidní a budou přecházet do důchodu. Tak vás chci ujistit, když se podívám na data od roku 2010, tak když se podíváme na tehdejší celkový index invalidních osob a podíváme se na stav roku 2023, tak jsme na 88,2 % celkového množství invalidních osob, které mají invalidní důchody.

Když se podíváme na skupiny lidí 65+, tak index je 75 %, index u skupiny 60 až 64 je 99,9, index 50 až 59 je 73,2. Naopak index u skupiny (45?) až 49 je 113. Nebo například u skupiny osob, které jsou (30?) až 34 let, je třeba 80,26. A u skupiny osob 0 až 19 jsme na indexu 104. To znamená, je vidět, že invalidita tam narůstá v jiných skupinách než ve skupinách lidí těsně předdůchodového věku.

Další číslo si dovolím okomentovat. Když se podíváme na nezaměstnanost, tak nezaměstnanost u lidí předdůchodového věku, ta nám v průměru klesá. Takže i tam je pokles. Když se podíváme na počet pracujících důchodců, kteří pobírají starobní důchod, v roce 2011 to bylo (227 956?) osob, (ve) 2021 je to 565 811 osob. To znamená, více jak dvojnásobek lidí nám v důchodovém věku za těch 10 let začalo pracovat. To znamená, neplatí tady teze, které jste vyslovovali paušálně - ani v trendech, ani v konkrétních skupinách, že by tady docházelo k tomu, že ti lidé mají vyšší invalidity, nebo klesá nám počet lidí, kteří by byli schopni pracovat.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. A nyní mám tři přihlášky s faktickými - pan poslanec Radek Koten, paní předsedkyně Alena Schillerová a poté pan místopředseda Jan Skopeček. A poté pan ministr Jurečka. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Radek Koten: Děkuji. Vážená paní předsedající, já jsem tady poslouchal tu debatu poměrně dlouho, jak tedy řečníky, kteří vystupovali, a tak faktické poznámky. A já se tady nemůžu ubránit jednomu zcela zásadnímu dojmu. V případě tedy, že důchodcům ubereme, jak tedy výpočtem, tak zvýšíme čas odchodu do důchodu, tedy budou chodit o něco později - nebo významně později, tak v případě, že důchod pro ně nebude dostatečný, anebo se přesunou jaksi do jiné kapitoly, tedy, že budou dostávat sociální podporu, protože ten důchod bude tak nedostatečný, že z toho skutečně nebudou moci vyžít - ještě do toho vstupuje jeden fenomén, tedy ti lidé, kteří sem přišli například s migrační vlnou z Ukrajiny. Já jsem se na to jednou na interpelaci ptal pana ministra. A bylo mi řečeno, že tedy částka, kterou budou dostávat na výplatu důchodů, se bude skládat z let, které odpracovali tady v České republice, dále z let, které odpracovali (důrazně) například na Ukrajině. No a v případě, že ten důchod bude natolik nízký, že se to nepokryje, tak že budou dostávat tedy příplatky pomocí sociálních dávek.

No, nejsem si jist, zda tedy touto důchodovou reformou spíše nepřesuneme ty důchodce, tedy jako lidi, kteří budou muset žádat o sociální podporu, budou tím zatěžovat - tím, že jim tedy nedáte důchody v potřebné výši - sociální systém a v podstatě v kase je to téměř jedno, protože ty peníze jsou jenom jedny, akorát, že vy si je rozdělujete tímto způsobem. Nemyslím si, že je to takto dobře. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Já děkuji pěkně za dodržení času. (Hluk v sále.) Nyní paní předsedkyně Alena Schillerová, potom pan místopředseda Skopeček. Prosím.

 

Poslankyně Alena Schillerová: Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. No, pane místopředsedo Skopečku, prostřednictvím paní místopředsedkyně, já jsem EET nepoužila ani jednou. Dokonce si myslím, že za celé tři dny jsem ho nepoužila. Já jsem použila "boj s šedou ekonomikou". To není jenom EET. EET je třešnička na dortu. Hovořila jsem o (podpoře?) hospodářského růstu, ale vy jste tady nebyl po celou dobu té diskuze 2,5denní. Mluvili jsme tady - já, mí kolegové, Karel Havlíček - o tom, že se žádná důchodová reforma nedá dělat bez dodatečných příjmů. Hovořili jsme o tom pilíři. Hovořila jsem o podpoře a zatraktivnění penzijního připojištění, o zavedení zaměstnaneckého pojištění. A ten pilíř, notabene, máte ve svém dokonce i-no-vo-va-ném programovém prohlášení vlády. Tak kde je?

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Já děkuji. Nyní pan místopředseda Skopeček.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuju. Budu reagovat na předřečníky. K panu poslanci Volnému: Já ne slovíčkařím. Mně to je vcelku jedno, jak to budu nazývat. Já myslím, že se v tuhletu chvíli odvažujeme ke krokům, ke kterým tady osm let politické reprezentace neměly odvahu. Myslím si, že to je potřeba. A jestli to budu nazývat reformou nebo důležitou, výraznou úpravou parametrů systému, je mi vcelku jedno. Nicméně, říkám, dovedl bych si představit odvážnější změny, ale to bychom museli mít v opozici trošku odpovědnější a racionálnější kolegy, kteří by o tom byli schopni hovořit.

Vy jste na druhou stranu říkal, že potřebujeme nové zdroje. Tak ani to nové přidávání zdrojů, tedy zvyšování daní nebo nějaké braní dalších peněz ze soukromých zdrojů, není reformou, to je jenom zvětšením přerozdělování a oddalování problému, který průběžný systém samozřejmě nese.

Já velmi lpím na sociálním smíru - ke kolegovi, prostřednictvím předsedajícího, panu Juchelkovi. Vy právě riskujete sociální smír, protože pokud zachováme průběžný systém beze změn, tak to bude čím dál tím více seniorů s volebním právem a čím dál tím méně ekonomicky aktivních lidí s volebním právem. (Projevy nesouhlasu zleva.) A vznikne tenze, aby na jednu stranu byly vyšší daně, abychom ještě více tu mladší generaci dokázali zdanit, aby vůbec na penze bylo.

Takže já jsem pro to, aby součástí parametrických změn byla samozřejmě i nějaká výuka, vzdělávání mladé generace k tomu, že nemůže spoléhat jenom na důchod vyplácený státem, ale že si má v průběhu ekonomicky aktivní části života spořit sama tak, aby státní penze nebyla jejich jediným zdrojem v seniorském věku - a nevznikla tu ta tenze mezi mladou a starou generací, pro kterou vy voláte tím, že nechcete nic dělat.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Já děkuji pěkně. A nyní je s faktickou ještě přihlášen pan ministr Jurečka - na tu poslední minutu. A já předávám řízení schůze. Prosím.

 

Místopředseda vlády, ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Děkuji. Já bych chtěl úplně teď v závěru ještě také ocenit za těch 32 hodin diskuse - bych řekl, většina příspěvků opravdu byla k tématu - byla ta diskuse, až na nějakou drobnou výjimku, velmi kultivovaná, nesklouzla do nějakých osobních útoků, ataků. Tak opravdu, chci za to poděkovat.

Protože to téma víme, že je složité, máme na něj různé pohledy, ale chci ocenit a vážím si toho, že tato diskuse takto kultivovaně tady proběhla, že jsme se byli schopni za ty tři dny takto vzájemně společně bavit. Budu rád, když v tom budeme pokračovat nejen na výborech, ale předpokládáme na výborech v množném čísle, tak abychom si byli schopni tam některé věci dovysvětlit v těch technických detailech, v těch principech, protože v některých momentech to tady nebylo úplně možné vysvětlit zcela jednoznačně.

Já jsem připraven také celou řadu těch dat, které jste tady požadovali, vám doplnit. Některým jsem připraven vám je zaslat i individuálně tak, jak jsme se doplňovali, ať už jsou to invalidity, zdravotní neschopnosti a podobně. To si myslím, že je také shoda, že celá řada těch opatření v té důchodové reformě dávají smysl, jsou prorodinná, prosociální. V principu i mnoha z vaší strany z opozice byla s nimi vyjádřena nějaká míra podpory. Takže já už vidím, že je 18 hodin. Takže ještě jednou říci díky a budu se těšit na další projednání ve výborech a ve druhém čtení.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Já děkuji. Vzhledem k tomu, že je 18 hodin, tak tímto bych měl v tuto chvíli ukončit obecnou rozpravu. Nicméně na doporučení zázemí nechám hlasovat o ukončení této obecné rozpravy. Takže já bych vás poprosil, abyste se všichni přihlásili, odhlásím vás všechny.

Mezitím ještě jenom konstatuji, že pan poslanec Svoboda bude hlasovat s kartou číslo 42.

 

V tuto chvíli zahajuji hlasování stran toho, že ukončujeme obecnou rozpravu. A táži se, kdo je pro? Kdo je proti?

Máme hlasování číslo 17, přihlášeno je 171 poslanců a poslankyň, pro bylo 85, proti 80. Zamítnuto.

 

(Potlesk poslanců hnutí ANO a SPD.) Je zde žádost o kontrolu hlasování.

 

Poslanec Karel Smetana: Já se omlouvám, já jsem hlasoval pro a na sjetině mám, že jsem se zdržel. Zpochybňuji hlasování.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Takže zpochybňujete hlasování, ano? Ano, budeme v tuto chvíli hlasovat o zpochybnění hlasování.

 

Zahajuji hlasování a táži se, kdo je pro? Kdo je proti?

Jde o hlasování číslo 18, přihlášeno bylo 171, pro bylo 168, proti 1. V tuto chvíli tedy můžeme znovu hlasovat o ukončení rozpravy.

 

Zahajuji hlasování a táži se, kdo je pro ukončení rozpravy? Kdo je proti ukončení rozpravy?

Hlasování číslo 19, přihlášeno 171, pro bylo 90, proti bylo 80. Výsledek: přijato. Konstatuji, že byla ukončena obecná rozprava.

 

Táži se, jestli je zájem o závěrečná slova. Pane ministře? Není zájem. A pan zpravodaj rovněž nikoliv.

 

V tuto chvíli budeme ještě hlasovat o návrzích, a to nejdříve o návrhu na zamítnutí předloženého návrhu. Tento návrh podal pan poslanec Okamura, připojil se pan poslanec Juchelka, paní poslankyně Hanzlíková a později ještě paní poslankyně Šafránková.

Takže hlasujeme v tuto chvíli návrh na zamítnutí. Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 20, přihlášeno 171, pro bylo 81, proti bylo 89. Zamítnuto.

 

A nyní budeme ještě hlasovat návrh na vrácení navrhovateli k dopracování. Zahajuji hlasování a táži se, kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 21, přihlášeno 171, pro bylo 81, proti 90. I tento návrh byl zamítnut.

 

Nyní se budeme zabývat návrhem na přikázání výborům k projednání. A nejprve rozhodneme o přikázání garančnímu výboru. Organizační výbor navrhl přikázat předložený návrh k projednání výboru pro sociální politiku jakožto výboru garančnímu. Já se tedy táži, jestli někdo navrhuje přikázání jinému výboru jakožto garančnímu? Nevidím zde žádný návrh.

 

Můžeme přistoupit k hlasování. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tím, aby předložený návrh byl přikázán k projednání výboru pro sociální politiku jakožto garančnímu výboru? Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 22, přihlášeno 171, pro 170, proti 1. Přijato. Konstatuji, že tento návrh byl přikázán k projednání výboru pro sociální politiku jakožto garančnímu výboru.

 

Organizační výbor nenavrhl přikázat tento návrh dalšímu výboru. Vidím, že zde je návrh přikázání dalšímu výboru. Prosím pana poslance Volného.

 

 

Poslanec Jan Volný: Děkuji. Kolegové, kolegyně, já si dovoluji navrhnout dát tento tisk ještě k projednání rozpočtovému výboru. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Ano, rozpočtový výbor. Poprosím pana poslance Maška.

 

Poslanec Jiří Mašek: Děkuji. Já bych chtěl navrhnout, aby dalším výborem, kde to bude projednáváno, byl výbor zdravotní.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Zdravotní výbor další. Ještě je zde nějaký další zájem nebo návrh? Pan poslanec Kolovratník. Poprosím všechny o klid v sále. Ještě jednou prosím o klid. Děkuji.

 

Poslanec Martin Kolovratník: Dobrý večer. Děkuji za pozornost. Je to podobné jako u problematiky zákoníku práce, který jsme projednávali nedávno, vztah zaměstnanců, zaměstnavatelů, tripartity, jednání s odbory, podmínky pracovní, odchody do důchodu a tak dále, takže je to téma i hospodářského výboru, proto prosím přikázání i do hospodářského výboru.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Další výbor tedy hospodářský. Ano, pan poslanec Vondráček.

 

Poslanec Radek Vondráček: Tak. Jaký myslíte, že navrhnu výbor? Já si myslím, že v návaznosti na proběhlou debatu by bylo vhodné, aby tento materiál projednal i ústavně-právní výbor. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Ústavně-právní, mám poznamenáno. Ještě někdo navrhuje nějaký další výbor? Pokud nikoliv, pustíme se do hlasování. Budeme to brát postupně tak, jak padaly návrhy.

 

Začínáme hlasovat o rozpočtovém výboru. Čili kdo je pro, aby byl tento... přikázán ještě výboru rozpočtovému? Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 23, přihlášeno 171, pro bylo 79, proti 10. Zamítnuto.

Nyní budeme hlasovat, aby byl přikázán tento návrh výboru zdravotnímu.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 24, přihlášeno 171, pro bylo 82, proti 9. Zamítnuto.

 

Dále budeme hlasovat výbor hospodářský.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 25, přihlášeno 171, pro bylo 81, proti 16. I tento návrh byl zamítnut.

 

Jako poslední budeme hlasovat výbor ústavně-právní.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 26, přihlášeno 171, pro bylo 79, proti 13. I tento návrh byl zamítnut.

 

Vzhledem k tomu, že jsme vyčerpali vše, končím projednávání tohoto bodu. (Reakce v sále: Ještě lhůta.) Pardon?

 

Poslanec Vít Kaňkovský: Dobrý podvečer. Vážený pane místopředsedo, členové vlády, dovolil bych si navrhnout prodloužení lhůty na projednání ve výborech o 20 dnů.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Omlouvám se, pane poslanče, ale obávám se, že to mělo padnout v rámci rozpravy a že v tuto chvíli už to není možné. Teď to není nic proti nikomu, ale snažím se držet jednacího řádu. Poprosím o minutu strpení a domluvím se tady s kolegyněmi.

Po krátké poradě potvrzuji to, co jsem říkal. Vzhledem k tomu, že to nebylo otevřeno (načteno?) v rozpravě, bohužel v tuto chvíli nemůžeme o tom hlasovat.

Tímto tedy konstatuji, že jsme projednali schválený pořad 104. schůze, kterou tímto definitivně končím.

Připomínám pouze, že zítra 31. května v 9 hodin budeme pokračovat v přerušené 103. schůzi. A nyní je zde ještě zájem o vystoupení paní předsedkyně Schillerové.

 

Poslankyně Alena Schillerová: Děkuji za slovo. Vím, že už se těšíte domů všichni. Ale neodpustím si, abych něco ještě řekla. Takže my tady vedeme skoro tři dny kultivovanou debatu. Sami jste to ocenili. Bavíme se tady o ekonomických otázkách, o rozpočtových otázkách, o tom, kolik to má přinést. To, že ministr financí tady vůbec nevystoupil, to už jsem přestala dávno řešit. Ale to, že to ani nepřikážete do rozpočtového výboru, když se chlubíte jednou pseudotabulkou, která v roce 2050 - to už vy tady, maminko, nebudete - prostřednictvím pana místopředsedy - tak přinese skoro 170 miliard, je trestuhodné. A ani nedovolíte to projednat v rozpočtovém výboru.

A úplný vrchol všeho je to, že jste zamítli projednání ve zdravotním výboru, když ministr zdravotnictví tady říkal několik hodin při diskusi, že se těší na debatu ve zdravotním výboru, že se těší na to, jak to tam proberete. A pak to prostě zamáznete.

Takže jste to dokázali. Budoucnost, ve které se penze dočkají jenom šťastlivci na prahu sedmdesátky, je zase o krok blíž. Zaříkáváte se zodpovědností za budoucnost národa, ale jste to jen a jen vy, kdo je tady nezodpovědný! Nepřišli jste s ničím, co vy jste přinesli do tohoto penzijního systému. Vytáhli jste z počítače lacinou tabulku a z té budete vypočítávat nějaká hausnumera.

Tak já vám tady za sebe a za naše hnutí ANO slibuji, že vaše vize o zemi pracujících starců se nestane naší budoucností. (Potlesk z lavic ANO.) Absolutně! A pokud to prosadíte silou své stoosmičky, tak za nás říkám, že my to z velké části zrevidujeme a velkou část zrušíme. Člověk má na stará kolena chodit za vnoučaty, ne do továrny nebo za kasu. A peníze na důchod mu pomůžeme zajistit tak, jak se to děje ve všech vyspělých evropských zemích. Děkuji. (Potlesk z lavic ANO.)

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Poprosím ještě pana předsedu Fialu.

 

Poslanec Radim Fiala: Jen krátce. Po konsolidačním balíčku, kterým jste se pustili úplně do všech fyzických osob, právnických osob, zvedli jste všem daně, tak vezete další katastrofu pro celou jednu obrovskou skupinu obyvatel České republiky, a to jsou senioři. Zatím je to v prvním čtení, ale katastrofa to je. Děkuji. (Potlesk z lavic SPD.)

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. V tuto chvíli tedy definitivně končím dnešní jednání. Přeji všem hezký večer a zítra na shledanou.

 

(Schůze skončila v 18.17 hodin.)

Aktualizováno 16. 7. 2024 v 13:13.