Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno !

(pokračuje Jan Skopeček)

21.
Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a další zákony v souvislosti s potíráním domácího násilí
/sněmovní tisk 721/ - prvé čtení

Z pověření vlády předložený návrh uvede opětovně pan ministr pro legislativu a předseda Legislativní rady vlády, pan Michal Šalomoun. Pane ministře, prosím, ujměte se slova.

Ministr pro legislativu ČR Michal Šalomoun: Vážený pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, návrh zákona reaguje na programové prohlášení vlády, ve kterém se vláda zavázala zajistit lepší ochranu obětí sexuálního a domácího násilí. Návrh zákona reaguje na přetrvávající vysokou míru výskytu domácího násilí v české společnosti. Policie České republiky každoročně eviduje přibližně 500 případů trestného činu týrání osoby žijící ve společném obydlí, přes 70 vražd motivovaných osobními vztahy a více než 700 případů znásilnění. Orgány sociálněprávní ochrany dětí každoročně řeší přibližně 2 500 případů domácího násilí v rodinách, kde vyrůstají děti. Každý rok je z důvodu domácího násilí ze svého domu vykázáno přes 1 200 násilných osob.

Tato data ovšem představují jen špičku ledovce, neboť domácí násilí je charakteristické vysokou mírou latence. Odborné studie ukazují, že na policii se obrátí přibližně jen každá pátá oběť vážnějších forem domácího násilí. Data z roku 2022 ukazují, že téměř 30 % žen a 12 % mužů má zkušenost s domácím násilím. Ve většině případů se jednalo o násilí ze strany partnera, u 17 % se však jednalo o týrání ze strany jiných členů rodiny.

Návrh zákona také reaguje na některé přetrvávající nedostatky systému pomoci obětem domácího násilí. Stávající právní řád České republiky pojem domácí násilí obsahuje v 10 různých právních předpisech, nikde jej však nedefinuje. To vede k tomu, že prvotní incidenty domácího násilí nejsou jako domácí násilí ze strany obětí i ze strany pomáhajících institucí často vyhodnoceny jako domácí násilí a dochází k postupné eskalaci násilí. Přetrvávajícím problémem je také nízký stupeň ochrany obětí v občanskoprávním a přestupkovém řízení a některé nedostatky v rámci institutu vykázání dle zákona o policii.

Návrh zákona směřuje k zavedení jednotné definice domácího násilí do občanského zákoníku, posílení práv obětí v občanskoprávním a přestupkovém řízení a zlepšení ochrany obětí v rámci využití institutu vykázání. Návrh zákona nesměřuje do trestněprávní roviny řešení domácího násilí, žádným způsobem tedy nemění související trestné činy. Konkrétně návrh definuje domácí násilí v § 3021 občanského zákoníku. Definice vychází z mezinárodních standardů, reflektuje definice domácího násilí v právních řádech v jiných evropských zemích i dosavadních judikaturách českých soudů. Návrh definice pokrývá fyzické, psychické, sexuální i takzvané ekonomické násilí.

Co se týče dalších změn, tak návrh zákona směřuje k zavedení povinností soudů přihlédnout ke skutečnosti, že se jeden z manželů dopouštěl domácího násilí v rámci řízení o vypořádání společného jmění manželů a v rámci řízení o svěření dítěte do péče. Obě tyto změny prakticky pouze kodifikují stávající judikaturu českých soudů.

Návrh zákona dále obsahuje zákaz povinné mediace, tedy nařízeného setkání s mediátorem v rámci občanskoprávního řízení v případě, že je vedeno trestní řízení či řízení o přestupku z důvodu domácího násilí. Odborná veřejnost se shoduje, že v těchto případech postrádá mediace smysl.

Návrh zákona rovněž zakotvuje do zákona o sociálněprávní ochraně dětí povinnost OSPOD informovat dítě o právu na náhradu škody a na majetkové újmy v případech domácího násilí, neboť tohoto práva není v mnoha případech ze strany dítěte zasaženého domácím násilím, respektive jeho zmocněncem, využíváno.

V zákoně o policii se navrhuje prodloužit délku vykázání ze společného obydlí z 10 na 14 dní a rovněž se explicitně navrhuje stanovit povinnost policistů při vykázání vykazované osobě zabavit zbraň včetně střelných zbraní.

Poslední změna směřuje k zavedení práva na doprovod důvěrníkem v rámci přestupkového řízení a zakotvení povinnosti správního orgánu chránit v přestupkovém řízení osoby přímo postižené přestupkem před druhotnou újmou, tedy sekundární viktimizací.

Závěrem si tedy dovolím shrnout, že návrh zákona reaguje na vážný společenský problém. Zavedení definice domácího násilí má potenciál nejen sjednotit chápání domácího násilí u veřejných institucí, ale i u širší veřejnosti. Může tak přispět k včasnému řešení domácího násilí a prevenci jeho eskalace do vážnějších forem domácího násilí. Další změny pak směřují k potřebnému zlepšení stávajících mezer v systému pomoci obětem. Prosím proto o podporu tohoto návrhu zákona.

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuju pěkně a prosím, aby se slova ujala zpravodajka pro prvé čtení, kterou je paní poslankyně Taťána Malá, a poprosím vás v sále, abyste se utišili, případně jste své diskuse přenesli do předsálí, protože hluk v místnosti je skutečně vysoký, aby měla paní poslankyně klid na svůj přednes. Paní poslankyně, prosím, máte slovo.

Poslankyně Taťána Malá: Hezký dobrý večer, pane předsedající. Děkuji za slovo. Dovolte mi, abych přednesla svoji zpravodajskou zprávu ke sněmovnímu tisku 721, občanský zákoník, který vláda předložila Sněmovně 10. 6. 2024, a návrh byl rozeslán jako tisk 721. Organizační výbor projednání návrhu doporučil 13. 6. 2023, určil mě jako zpravodajku a navrhl přikázat k projednání ústavně-právnímu výboru.

Jsem velmi ráda, že můžeme tento tisk projednat. Chtěla bych úplně na začátku poděkovat všem členům podvýboru pro problematiku domácího a sexuálního násilí, kteří se podíleli na práci na tomto tisku. Je to další z priorit, kterou si tento podvýbor na začátku svého volebního období určil a kterou se nám podařilo dostat na plénum Poslanecké sněmovny, a já věřím, že nebude určitě poslední, že nás čeká minimálně ještě zavedení dětského certifikátu a zavedení vzdělávání soudkyň a soudců, které už je připraveno a je v běhu.

Já nebudu úplně opakovat všechno to, co tady řekl pan ministr. Ta čísla, která zde řekl, a to, že s domácím násilím má zkušenost 17 až 40 % populace, jsou čísla, která jsou skutečně alarmující, a myslím si, že je opravdu na místě a načase, abychom tématu domácího násilí věnovali pozornost, a proto si zaslouží zavedení jasné definice do občanského zákoníku.

Dovolím si shrnout ještě jednou tedy to, co ten předložený návrh obsahuje. Klade si za cíl zlepšit prevenci domácího násilí a úroveň ochrany obětí. Činí tak trojím způsobem, to je zakotvením definice domácího násilí v občanském zákoníku, zlepšením postavení obětí domácího násilí v občanskoprávním a přestupkovém řízení a dílčími změnami právě v nastavení institutu vykázání v zákoně o Policii České republiky.

Co se týče zakotvení definice domácího násilí v občanském zákoníku, tak z mého pohledu má tato změna dvojí roli. Jedná se roli výchovnou. Ten právní řád bude jasně definovat, jaké formy násilí jsou považovány za domácí násilí, a tím zdůrazňovat jejich společenskou nepřijatelnost a zvyšovat motivaci těchto forem násilí se nedopouštět.

Druhá role spočívá ve vyjasnění toho pojmu domácího násilí pro orgány veřejné moci, které s tímto pojmem na základě příslušných ustanovení právního řádu pracují. Jsou to zejména orgány sociálně-právní ochrany dětí a civilní soudy.

Co se týká vymezení té definice domácího násilí v tom širším pojetí, tak má jednoznačně potenciál ke sjednocení v současnosti nejednotné rozhodovací praxe soudů či OSPODů, protože i přesto, že tyto orgány budou při řešení domácího násilí nebo jeho dopadů zpravidla využívat i další korektivy ve vztahu k definici domácího násilí, například § 742 odst. 1 písm. g) občanského zákoníku, se navrhuje stanovit, že v rámci řízení o vypořádání společného jmění manželů se má přihlédnout k tomu, zda jeden z manželů se dopustil vůči druhému domácího násilí, přičemž se bude přihlížet k jeho závažnosti, povaze a okolnostem, za kterých bylo spácháno. Dotčené orgány veřejné moci tak budou mít jasné vodítko k tomu, jaké formy násilí jsou považovány za domácí násilí, a budou nadále posuzovat, zda dané formy dosahují takové intenzity, aby s nimi byly spojeny i příslušné právní důsledky.

Navrhuje se, jak už říkal pan ministr, také zakotvit zákaz nařízení prvního jednání s mediátorem pro případy, kdy se jednoho z účastníků řízení týkalo domácí násilí a bylo řešeno buď v přestupkovém řízení, nebo v trestním řízení, což já považuji za zásadní. Jednou ze základních zásad mediace je, že může být použita pouze v případech, kde neproběhlo žádné násilí, ale bohužel praxe ukazuje, že v některých případech toto pravidlo soudy není dodržováno.

Co se týká přestupkového řízení, tak pak dochází k posílení procesní ochrany obětí domácího násilí, neboť v řadě případů intenzita toho domácího násilí nedosahuje vlastně stupně té intenzity trestného činu a většinou nebo velmi často se jedná o přestupek proti občanskému soužití. Na rozdíl od trestního řízení se ovšem na přestupkové řízení nevztahuje ochrana zvlášť zranitelných obětí, a v praxi tak často dochází k druhotné viktimizaci obětí domácího násilí, respektive těch osob, které jsou postiženy tím spácháním přestupku. Proto se navrhuje do zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, doplnit ustanovení vedoucí k lepší ochraně před touto sekundární viktimizací, a to je to zakotvení práva na doprovod důvěrníkem.

V rámci institutu vykázání, jak už řekl pan ministr, dochází ke změně, k prodloužení toho vykázání z 10 na 14 dní a povinnost vykazujícího policisty odebrat vykázané osobě zbraň a učinit další vhodná opatření na ochranu té ohrožené osoby.

Co se týká té předložené právní úpravy, jak už jsem řekla, je z mého pohledu dlouho očekávanou změnou v rámci problematiky domácího a sexuálního násilí. Byla předmětem opakovaného projednání na podvýboru pro problematiku domácího a sexuálního násilí. Tohoto tématu se účastnila zmocněnkyně pro lidská práva a řada dalších lidí, kteří na tom skutečně odpracovali velký kus práce. Ještě jednou za to moc děkuji. Poprosím o podporu a propuštění tohoto tisku do druhého čtení a věřím tomu, že je tento návrh zákona natolik dostatečně vydiskutován, že snad k němu nebudou ani nahrány žádné pozměňovací návrhy. Děkuji.

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji, paní poslankyně. A nyní už otevírám obecnou rozpravu, do které se hlásí jako první pan poslanec Zuna. Pane poslanče, máte slovo.

Poslanec Michal Zuna: Děkuji za slovo, vážený pane předsedající. Vážené poslankyně a poslanci, já se vyjádřím také k této novele občanského zákoníku. I já jsem rád, že tady máme další tisk, který výrazným způsobem pomůže k lepšímu přístupu k obětem trestných činů, ať už to je tou samotnou definicí v § 3021, anebo i celou řadou dalších opatření v rámci úprav dalších zákonů.

Chci se zastavit u jednoho z nich, a to je úprava právě zákona 273/2008 Sb., o Policii České republiky. Jak už tady zaznělo, jsou zde v rámci tohoto zákona upraveny zejména dva parametry. Jedním z nich je délka vykázání, která je prodlužována na 14 dnů. Za mě je to velmi dobře s tím, že každý den se počítá, zejména když oběť toho domácího násilí právě řeší, ať už třeba i krizové ubytování, nebo následně azylové bydlení, tak každý ten den je velmi důležitý.

Tím dalším důležitým bodem je zavedení povinnosti odebrat zbraň příslušníkem Policie České republiky, ale u čeho se chci krátce zastavit, tak je vlastně ta délka odebrání té zbraně. Návrh říká, že to odebrání nebo zajištění, tak není možné navrácení vlastně po dobu toho vykázání, to znamená bavíme se o té délce čtrnácti dnů.

Já i z toho důvodu, jak aktuálně společensky citlivá po událostech na filozofické fakultě tato záležitost je, tak si umím představit a tak jak jsme se předběžně (bavili?) i se ctěnými kolegyněmi z podvýboru pro problematiku domácího sexuálního násilí, tak je to záležitost, která bude ještě třeba vhodná k projednání ať už v rámci pozměňovacího návrhu tohoto zákona, případně to klidně nechme na projednávaný zákon o zbraních a střelivu, ke kterému vznikla další velká pracovní skupina, která mimo jiné zasedala i včera. Určitě by to šlo ošetřit buď jednou nebo druhou cestou.

Určitě se shodneme, že - a já právě navážu i tím, že jsem zmínil ty události na filozofické fakultě - je potřeba dělat všechno pro to, aby takových událostí se stalo co nejméně. My víme nejenom v rámci Evropy, ale i celosvětově, že pachatelé těchto hrůzných násilných trestných činů bývají právě často oběťmi domácího nebo sexualizovaného násilí, nebo pokud nejsou oběťmi, tak jsou velmi často svědky tohoto násilí a vlastně důsledkem traumatizace je, že tak se potom může projevit to jejich chování touto hrůznou činností.

I z toho důvodu jsem moc rád, že tento tisk je zařazen, že je projednáván. Já věřím tomu, že bude postoupen do dalšího čtení a že o tom není sporu a že se zařadí mezi ty další tisky, které právě pomáhají obětem těchto násilných trestných činů domácího nebo sexualizovaného násilí, ať už se jednalo o redefinici skutkové podstaty znásilnění v trestním zákoníku nebo právě i navržená novela zákona o soudech a soudcích, která upravuje povinné vzdělávání soudců a také dětský certifikát, který je v přípravě a který by odsouzeným za násilné trestné činy neumožňoval pracovat s dětmi.

Jsou to dílčí kroky a i já bych rád poděkoval kolegyni z podvýboru pro problematiku domácího a sexuálního násilí, že se této problematice věnujeme napříč politickým spektrem a že těch řešení a zákonů je v uvozovkách celá řada a že to pomůže celé společnosti v rámci České republiky. Děkuji.

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji, pane poslanče. Jako další vystoupí paní poslankyně Kocmanová. Připraví se paní poslankyně Válková. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

Poslankyně Klára Kocmanová: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, já jsem se přihlásila do rozpravy především proto, abych návrh tohoto zákona podpořila. Jedná se o zásadní krok k tomu, aby se oběti domácího násilí dočkaly lepší ochrany.

Bohužel, domácí násilí je velmi rozšířené. Ze všech forem násilí je jednoznačně tou nejrozšířenější. Jak už bylo řečeno v úvodu, statistiky ukazují, že zkušenost s ním má až 40 % lidí u nás. Stejně jako u sexuálního násilí je ale velký problém latence, tedy počet nenahlášených případů, které zůstávají skryté. Přitom násilí zažívají muži i ženy, děti i senioři, bohatí i chudí, lidé s tituly i bez nich. A právě proto, že se může týkat nás všech, je tak důležité, aby i jeho definici chápali všichni stejně.

Já už nebudu opakovat jednotlivé parametry zákona, protože je velmi detailně představil jak pan ministr, tak paní zpravodajka, ale musím říct stejně jako moji předřečníci, že cítím velký vděk za to, jak se v oblasti domácího a sexuálního násilí v posledních měsících posouváme správným směrem. A jsem přesvědčena o tom, že to je zejména díky nadstranické spolupráci v rámci podvýboru pro domácí a sexuální násilí.

Zároveň je ale potřeba říct, že tím rozhodně nekončíme. Čeká nás ještě spousta práce, ať už to byl ten zmiňovaný dětský certifikát, ať už je to vzdělávání soudců, anebo třeba podpora oblasti prevence, kde je naprosto nezbytná například práce s původci násilí, abychom byli schopni se z koloběhu násilí dostat.

Děkuji za pozornost a věřím, že takto důležitý návrh zákona společně podpoříme, protože tím můžeme výrazně zlepšit životy mnoha lidí. Děkuji.

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Nyní vystoupí paní poslankyně Válková a připraví se paní poslankyně Adámková.

Poslankyně Helena Válková: Děkuju, pane místopředsedo. Milé kolegyně, milí kolegové, já děkuji svým předřečnicím a panu ministrovi, protože moje úloha je velmi lehká, protože já navážu plynule. Myslím si, že se tady udělal kus práce. Je to práce napříč politickým spektrem. Myslím si, že paní předsedkyně podvýboru opravdu v tomto ohledu se nemá nejenom za co stydět, ale má se čím pochlubit, tím, že se podařilo - to se ukázalo už i při redefinici znásilnění - bez ohledu na politickou příslušnost sjednotit naši snahu. Souhlasím s paní poslankyní Kocmanovou vaším prostřednictvím, pane místopředsedo, že v tom budeme pokračovat.

A já tedy začnu hned konkrétně. Už to tady zmínil i pan ministr. Tam chybí ta nejsilnější a ta nejméně populární forma ochrany, to je trestní ochrana. Já jsem o tom přemýšlela a v rámci druhého čtení asi potom otevřeme diskusi o tom, jestli by do té hlavy desáté, trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných, v dílu 5, kde máme kromě jiného například nebezpečné pronásledování, dalo by se to dát i někam jinam, a já si velmi dobře na ten stalking pamatuju, jak policisté nás žádali, abychom udělali jednu skutkovou podstatu a státní zástupci a soudci říkali: Vy když si uděláte souběh trestných činů, tak to dáte dohromady. Ale já jsem teď chtěla říct chudáci policajti, řeknu policisté, nemají chuť komplikovaně kombinovat skutkové podstaty. Já si myslím, že tohle by si zasloužilo také speciální skutkovou podstatu, protože to týrání a další příbuzné trestné činy, ublížení na zdraví, jim dělá práci. Pan ministr Šalomoun pokryl to spektrum různých forem domácího násilí. Já bych na tomto místě chtěla i poděkovat Životu 90 a dalším, abych se nedotkla ostatních, tak skončím raději tímhle, a to je příklad.

Už v minulém období jsme začali, scházeli jsme se, byla pracovní skupina, domácí násilí jsme se snažili vydefinovat a teď se to dotáhlo, takže můžu pogratulovat panu ministrovi a paní předsedkyni podvýboru a vlastně nám všem, že teď s tím všichni souhlasíme.

Takže jenom zvážit v rámci druhého čtení, tady s paní zpravodajkou nesouhlasím na 100 procent, ale jenom na 99 procent, jestli přece jenom bychom tam nevsunuli ještě speciální skutkovou podstatu trestného činu, která by usnadnila v praxi to i odstíhat, abychom kolem toho neobcházeli jako kolem horké kaše. Ale určitě v podvýboru a v ÚPV na to budeme mít času dost.

Takže já také děkuji a připojuji se k předřečníkům a rozhodně velmi ráda pro návrh tohoto zákona zvednu ruku. Děkuji.

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuju, paní poslankyně. Nyní vystoupí zatím poslední přihlášená do obecné rozpravy, paní poslankyně Adámková. Prosím, máte slovo.

Poslankyně Věra Adámková: Děkuju za slovo, pane místopředsedo. Vážené dámy, vážení pánové, vážený pane ministře, dovolte mi říct několik postřehů. Jsem ráda, že došlo k této dohodě, že tato novela občanského zákoníku je dnes projednávána.

Chtěla bych ještě obrátit vaši pozornost k takovému druhému pohledu, který by samozřejmě kolegové právníci neříkali a kdyby tu snad byl někdo, kdo má pocit, že to přeháníme s důležitostí, tak bych chtěla uvést několik postřehů z vlastní praxe.

Domácí násilí je velmi obtížně doložitelné, vůbec získat takovou tu spolupráci mnohdy těch postižených. Je to něco podobného jako hledání domácího zloděje. To je také nejtěžší. Já musím říct, že ze své praxe jsem v průběhu pohotovostních služeb, kdy jsem odsloužila za ta léta tisíce hodin, opakovaně ošetřovala osoby, v mém případě to tedy nebyly děti, naštěstí, to bych asi nebyla vůbec schopna tady o tom hovořit, byli to dospělí lidé, v 99 procentech ženy, které byly přivezeny, protože se pokusily spáchat sebevraždu.

A je to velmi tristní. Bylo tam mnoho pokusů třeba vypitím Fridexu nebo pokus o oběšení a podobně a teprve vlastně my na té ambulanci, když jsme vedli hovory v průběhu noci, kdy skutečně pátráte, tak se ukázalo, že ti lidé mají na sobě modřiny, že mají staré zlomeniny žeber, kostí, což si nemohli přivodit, ani kdyby spadli jiným způsobem a bylo to způsobeno tedy domácím násilím. Je to smutné, je to někdy velmi alarmující a nejhorší na tom je, že představte si, že pro takto vlastně postiženou ženu si přijede poté její manžel, ten terorista vlastně v té rodině, s tím, že ji vlastně odveze domů. A já tam stojím v té pozici, že tedy vylučuju vnitřní krvácení a tak dále a tak dále, psychiatr říká: ano, může domů, to všechno se v průběhu té noci stihne. A já vlastně stojím před tím, že nechci, aby jela s tímto člověkem domů. Ona se bojí, ale bojí se tak strašně, že ona nemá sílu vzdorovat a vlastně je tak pod vlivem tohoto člověka, že je ochotna s ním odejít; nebo ochotna, už nemá vlastní vůli. I tohleto se stává. Ty formy domácího násilí jsou velmi, velmi vlastně mutilující ty osoby. A já opravdu prosím, kdyby náhodou tady byl někdo z kolegů ze všech stran, které jsou toho času v Parlamentu, který se domnívá, že trošku přeháníme s důležitostí toho zákona, že třeba to není tak strašné, tak prosím pěkně, je to horší, než si dovedete představit, protože domácí násilí nemusí být vůbec desperát, který vám tam vlítne. To je na první pohled velmi milý člověk. Takže opravdu oni dlouho zůstávají nepoznáni, provádějí neskutečné věci těm lidem. Je to nejenom tedy fyzická šikana, samozřejmě je tam psychické násilí, ti lidé končí na psychiatriích, pokud si nesáhnou tedy na život, a bohužel to pro mě je tedy neskutečná skutečnost.

Velmi děkuji všem, kteří se podíleli na tom zákonu. Jsem ráda, že tam právníci našli jaksi tu shodu, tu já neumím tam odhadnout. A opravdu velmi žádám všechny kolegy, i ty, kteří teď se domnívají, že to tady přeháním s důležitostí, je to velmi obtížné. Ty oběti toho domácího násilí jsou vystaveni veliké šikaně, nemají vždycky zastání a je potřeba je ochránit.

Děkuji. (Potlesk v levé části jednacího sálu.)

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Vaše vystoupení vyvolalo jednu faktickou poznámku, a to paní poslankyně Balaštíková se přihlásila. Tak prosím. To byl omyl, takže žádná faktická.

Paní poslankyně Adámková byla zatím poslední přihlášená do obecné rozpravy. Ptám se, zda se někdo hlásí z místa. Není tomu tak, končím tedy obecnou rozpravu. Ptám se, zda je zájem o závěrečná slova. Není tomu tak. Pokud jsem dobře zaznamenal, tak návrh na vrácení ani zamítnutí návrhu nezazněl. Budeme se tedy zabývat návrhem na přikázání výborům k projednání. Nejprve rozhodneme o přikázání garančnímu výboru. Organizační výbor navrhl přikázat předložený návrh k projednání ústavně-právnímu výboru jako výboru garančnímu. Ptám se, zda někdo navrhuje přikázání jinému výboru jako garančnímu. Není tomu tak. Budeme tedy hlasovat o tom, kdo souhlasí s tím, aby předložený návrh zákona byl přikázán k projednání ústavně-právnímu výboru jako výboru garančnímu. (Žádost z pléna o odhlášení.) Ano, zájem o odhlášení. Tak vás všechny odhlásím a poprosím, abyste se přihlásili svými identifikačními kartami znovu. (Ministr Jurečka se snaží přihlásit.) Počet poslanců se pomalu ustálil. Ano, počkáme na pana ministra, který si vyzvedává náhradní kartu. Jeho vlastní nefunguje, jak jsem pochopil. Tak náhradní karta vydána.

Čili ještě jednou zopakuji, budeme hlasovat, kdo souhlasí s tím, aby předložený návrh byl přikázán k projednání ústavně-právnímu výboru jako výboru garančnímu.

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro takový návrh usnesení, ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?

V hlasování číslo 335 bylo přihlášeno 127 poslanců, pro hlasovalo 126, proti nebyl nikdo. Konstatuji, že tento návrh byl přikázán k projednání ústavně-právnímu výboru jako garančnímu výboru.

Organizační výbor zároveň nenavrhl přikázat tento návrh žádnému dalšímu výboru. Ptám se, zda má někdo z vás návrh na přikázání dalšímu výboru či výborům k projednání. Ano, paní poslankyně. Prosím. Jaký výbor navrhujete?

Poslankyně Jana Pastuchová: Děkuji, pane místopředsedo. Tak já vzhledem k tomu, co jsme i tady slyšeli, myslím, že se to týká hodně i sociální politiky, tak navrhuju výbor pro sociální politiku.

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Ano, výbor pro sociální politiku. Je tu ještě někdo další, kdo chce navrhnout jiný výbor k projednání? Není tomu tak.

Budeme tedy hlasovat o návrhu, aby tento tisk byl zároveň přikázán sociálnímu výboru k projednání.

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro takový návrh, ať si stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?

V hlasování číslo 336 bylo přihlášeno 129 poslanců, pro hlasovalo 72, proti 3. Tento návrh byl přijat a sociální výbor tento tisk projedná.

Návrh na zkrácení či prodloužení lhůty nebyl navržen, čili jsme se vypořádali s tímto tiskem a já končím projednávání bodu číslo 21. Děkuji navrhovateli i paní poslankyni zpravodajce, budeme pokračovat bodem číslo

Aktualizováno 16. 7. 2024 v 13:55.