Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno !

(pokračuje Olga Richterová)

27.
Vládní návrh zákona o poskytování některých opatření v podpoře bydlení (zákon o podpoře bydlení)
/sněmovní tisk 729/ - prvé čtení

Z pověření vlády předložený návrh uvede místopředseda vlády pro digitalizaci a ministr pro místní rozvoj Ivan Bartoš. Prosím, ujměte se slova. (Hluk v jednacím sále.)

Místopředseda vlády a ministr pro místní rozvoj ČR Ivan Bartoš: Děkuji za slovo, všem přeji hezký večer. Vážené kolegyně, vážení kolegové, my vám dnes předkládáme návrh zákona, na který Česká republika, a to bez nadsázky, čeká nejméně dvacet let. A na to, že tato legislativa v oblasti bydlení chybí, opakovaně upozorňovaly národní i mezinárodní instituce, jako je Ústavní soud, Evropská komise a nebo evropský výbor pro sociální práva.

Když se řekne bytová nouze, pod tímhle abstraktním pojmem se skrývá neutěšená realita, která často těžce dopadá na seniory, rodiny s dětmi a další skupiny obyvatel. Musí žít na ubytovnách nebo v nějakých předražených, nevyhovujících bytech obchodníků s chudobou nebo jsou, a to je nejhorší, zcela bez přístřeší. Takových osob je v České republice více než 150 tisíc a pro ně doposud nebyla v legislativě ukotvena systémová možnost pomoci. Ale problémy v oblasti bydlení nemají pouze ti nejzranitelnější, které jsem zmínil. (Hluk v jednacím sále přetrvává, někteří poslanci odcházejí ze sálu.) Ztráta bydlení, související nadměrné náklady nebo energetická chudoba dnes ohrožují zhruba 1,6 milionu českých občanů a toto číslo, když sledujeme ty statistiky, stále roste. Zmírnit nebo vyřešit jejich potíže a zabránit tedy propadu do té bytové nouze mnohdy mohou preventivní a vlastně poměrně levné zásahy. Ten stávající systém pomoci ale může být pro mnoho lidí velmi složitý anebo málo srozumitelný.

Návrh zákona, který dnes před sebou máte a který předkládám, vychází z dlouholeté práce odborníků v České republice, ale i v zahraničí vyzkoušené praxe. Do toho systému podpory jsme ve vládním návrhu nezařadili nic, co by se dříve v praxi neosvědčilo. Nástroje zákona jsou odzkoušeny zhruba v 70 projektech napříč Českou republikou, městy, obcemi i řadou organizací, které v tomto často suplují právě roli státu. A ty se teď samy obracejí na Ministerstvo práce a sociálních věcí se žádostí o další případné financování, protože se ukázalo, že ta systémová podpora bydlení má výsledky, prostě to funguje dobře.

Možná není lepší způsob, jak demonstrovat účinnost toho opatření než na příkladu konkrétních lidí. Důchodce pan František z Frýdku-Místku v dobré víře ručil svému synovci, ale ten dluh nesplácel. Pan František se tak dostal do exekuce, přišel o bydlení a skončil v azylovém domě. Ten člověk celý život normálně manuálně pracoval, nebyl zvyklý si žádat o pomoc, v dávkovém systému se neorientoval a styděl se ho v danou chvíli využít. Život v azylovém domě těžce nesl. Sociální pracovnice ho zapojily do projektu Ministerstva práce a sociálních věcí, zprostředkovaly mu bydlení ve standardním bytě, pomohli mu vyřídit potřebnou podporu. On postupně potřeboval menší a menší míru podpory. Dnes spokojeně bydlí, normálně nájem platí včas, v domě si mezi sousedy našel nové přátele a to je díky tomu, že Frýdek-Místek má kontaktní centrum pro bydlení. To je k jednomu z těch opatření, která jsou v tom zákoně popsány.

Ve větších městech je často problém nevyužívaných bytů, ať už to jsou byty, které jsou v majetku obcí, ale nejsou opravené, a není jich malý počet v České republice, ale jsou to i byty, jejichž majitelé se zdráhají je nabídnout k pronájmu. Odrazuje je třeba práce s nájemníky, mohou mít třeba obavy z neplatičů. A díky nástrojům zákona může pomoct část těchto bytů vrátit na trh s nájemným bydlením. Ten mechanismus také není nic, co by spadlo z nebe. Když se podívám do Belgie, která má zhruba podobný počet obyvatel jako Česká republika, tak vlastně v podobném systému Belgie operuje s 20 000 byty. Dobře se to například osvědčilo v Liberci. Minulý týden vyšla řada článků o tom, že soukromí majitelé bytů mají velký zájem o služby tamní městské nájemní agentury. A já teď budu citovat: "Už delší dobu pronajímám byt v Liberci a poslední dva roky pozoruji, že je čím dál složitější najít rozumného nájemníka. Kvůli pár nepříjemným zkušenostem jsem zkoušel hledat jiné možnosti pronájmu. Nejvíc mě potěšilo, že byt pronajímám městu, to pak samo obstarává nájemníky s veškerým servisem. Po pročtení informací, co to vše obnáší, jsem odeslal elektronický formulář a hned druhý den se mi z městské agentury ozvali", popsal, myslím, že to byl deník iDnes pronajímatel bytu Radek Felcman. Jinak v tom libereckém příkladu za pouhé tři měsíce už ta liberecká nájemní agentura zprostředkovala lidem v bytové nouzi deset bytů a jedná s dalšími vlastníky. Když se podíváte, jak vlastně byl ten projekt koncipován, tak původně pro ten rozjezd byl tohle cíl na celý ten první rok.

Ohledně přípravy toho zákona. Do přípravy zákona se zapojily také samosprávy, které podobné projekty nerealizovaly. My jsme skutečně naslouchali obcím, krajům napříč Českou republikou, protože ona ta bytová nouze má svá regionální specifika a v každém kraji je situace jiná. A to bylo třeba v tom návrhu zákona zohlednit. Například obchod s chudobou je problémem hlavně pro Ústecký kraj, nástroje zákona ho můžou významně zkrotit. Samozřejmě nezapomínáme... Jenom bych ještě dodal - často ten obchod s chudobou tak, jak to funguje, tak v podstatě stát doplácí na to nájemné, aniž by fakticky měl nějakou možnost přímé kontroly, které ty byty jsou, třeba i spojené s tou dávkou na podporu bydlení, poskytovány. V tom systému, který ten zákon předjímá, je kvalita těch bytů vložených do systému, které potom mohou být poskytovány právě tímto způsobem, tedy kontrolována a daří se tím způsobem adresovat právě to, že někdo bydlí v nějakém nevyhovujícím prostředí a zároveň má nastřelený nájem tak, že vlastně ždímá ten stát o příspěvky na bydlení, na tu výši nájemného.

Já jsem popsal některé případy z toho zákona. Předpokládám, že ta debata ať už dnes v prvním čtení nebo potom při projednávání na výborech bude poměrně detailní. Já bych chtěl jenom zmínit jednu věc. My samozřejmě nezapomínáme ani na investice do nové výstavby a rekonstrukci. Ony nejsou součástí návrhu toho zákona, ale představují natolik důležitou část té reformy bydlení pro život, že je na místě je tady zmínit. Veřejnou podporu dostupných bytů s nižším než tržním nájemným umožnila naše dubnová ratifikace, to jsme s Ministerstvem pro místní rozvoj vyjednali s Evropskou komisí a už v září díky tomu nabídne Státní fond podpory investic programy Dostupné bydlení, ve kterém budou k dispozici asi 4,5 miliardy na zvýhodněné úvěry pro výstavbu dostupného nájemného bydlení a v příštím roce se k tomu přidá Národní rozvojová banka se svými nástroji, tak zvané mezaninové projekty za zhruba 3,5 miliardy korun. My jsme už v minulém roce měli takový pilotní program na SFPI, který ještě nevyužíval, protože jsme neměli notifikaci, možnost tohoto notifikovaného schématu, kde můžete nabídnout v dostupném bydlení nižší nájem. Spustili jsme program, který je v tak zvaném systému KBER(?), pracoval pouze s nájmem v místě obvyklém a vychází z toho zajímavá data. Už jsme měli možnost třeba ve Žďáru nad Sázavou být na hrubé stavbě, která vznikla již na základě tohoto programu. Tedy za rok vzniklo asi 500 bytů po celé České republice. A co se ukazuje, tak pokud ten program je dobře nastavený, tak na sebe váže soukromé prostředky. V těch případech, které jsem zmínil, ať už je to SFPI nebo Národní rozvojová banka, jsou to peníze, které jsou z prostředků Národního plánu obnovy, které vlastně do toho doplníme. Část je ještě hrazena ze státního rozpočtu, ale váže na sebe peníze toho soukromého sektoru. Když se podíváme na tu investiční část - já ji zde zmiňuji naschvál, protože často je opomíjena nebo je zaměňována s tím, co přináší nástroje podpory bydlení - tak toto řešíme v investiční části těch reforem. Myslím, že jsme představili už poměrně širokou škálu nástrojů včetně třeba možnosti převodu bezplatných pozemků z fondu státu do majetku jednotlivých obcí.

Jinak ten návrh zákona, byla to věc, která mi poměrně vadila v souvislosti s tím, jakým způsobem se přistupovalo nebo vůbec mapovala bytová situace v České republice a vůbec jaký byl podklad pro nějakou realizaci politiky bydlení v předchozích volebních obdobích, tak má skutečně robustní datovou základnu. My máme konkrétní představu, s jakými zdroji můžeme počítat. Ten zákon je realizovaný tak, aby byl efektivní. Pro zavedení systému podpory není nutné nabrat nějaké stovky nových úředníků, poradenství na obcích mohou vykonávat stávající proškolení úředníci a každý občan v České republice by měl mít možnost, pokud se neorientuje na tom trhu nebo se dostane do nějaké složité situace, skutečně odborného poradenství a pokud nemá možnost si obstarat bydlení na tom trhu, tak i, pokud splňuje podmínky, být zařazen do systému podpory. Stejně tak obce chtějí v mnoha případech řešit bytovou situaci. Já jsem postupně publikoval ty výsledky ať už dotazníkových šetření či analýz STEM(?), jenom potřebují, aby pro to měli systémovou podporu. Zmiňoval jsem zhruba těch 70 projektů, které jsme realizovali jako pilotní ve spolupráci s MPSV, postavené na evropských penězích, a ty výsledky v těch obcích jsou, akorát je to na odvaze třeba místního zastupitelstva nebo vůli či schopnosti toto využívat. Bez té systémové podpory je to věc, kterou prostě každý musí realizovat na vlastní triko a je to velmi obtížné.

Samozřejmě nepředkládáme všespásné řešení, ale potřebný základ toho, co mnohé evropské státy už dnes realizují. Zmínil jsem příklad Belgie s tím "kvazibytovým fondem". Ale je zde řada zahraničních příkladů, které vlastně odpovídají situaci v České republice, na nich jsou modelovány ty nástroje. Spolu s investicemi do bydlení, ukotvením dostupného nájemného bydlení, rychlejším vyklízením neplatičů - o tom se budeme bavit v souvislosti s tím druhým tiskem - a dávkovou reformou, kterou realizuje MPSV, skutečně nastavujeme cestu, která postupně povede k řešení krize bydlení v České republice. My jsme otevřeni debatě do druhého čtení, nicméně zákon jako takový považuji za nezbytný. To stávající neřešení problému bytové nouze je totiž pro státní pokladnu velmi drahé.

Ačkoliv jsem liberál, vycházím z výpočtů, které jsou velmi konzervativní. A i ty výpočty přesahují 4 miliardy korun ročně na výdajích s neřešením situace bydlení, tedy to, že se nám ti lidé propadají až do té skupiny těch zhruba 150 a více, a následně pak vznikají náklady, ať už to jsou třeba s péčí zdravotní a dalších.

My jsme ta data, která jsme předkládali na začátku volebního období, kdy ta situace ještě byla trochu jiná, ta situace, řekněme, nebyla tak dramatická z pohledu vlivu třeba cen energií, které byly způsobeny ruskou válkou na Ukrajině, tak ta situace jako není lepší, je v tomto směru výrazně horší. A čím více lidí nám potenciálně může spadnout do té skupiny, která už skutečně vyžaduje ty poměrně nákladné nástroje, tím ta částka, byť je konzervativně stanovena na 4 miliardy, v nepřímých nákladech to bylo zhruba 10, prostě poroste. A pokud se tomu nepostavíme čelem teď, tak bytová nouze se bude prohlubovat a samozřejmě i související náklady budou růst, stejně jako i hluboká nespokojenost a hněv lidí.

Každý odklad zákona se tedy skutečně, když se podíváte na data, která jsme zveřejňovali pro podklady tohoto zákona, pak ve finále prodraží nám všem. Na co ale musíme jako čeští zákonodárci myslet, je především fakt, že důstojné bydlení představuje absolutní základ bezpečného, zdravého a spokojeného života rodin a vůbec obyvatel v České republice. A ten zákon je součástí poměrně komplexní mozaiky, nebo chcete-li reformy bydlení pro život, na které participují i další ministerstva možnými nástroji, které do toho systému mohou dodávat, ať už to jsou cenové mapy pro jednotlivé obce, ať už jsou to nástroje v rámci reformy dávkového systému MPSV, ale i celé řady dalších. Zde tedy leží zákon o podpoře bydlení.

Děkuji vám za pozornost k tomuto úvodnímu slovu a těším se na konstruktivní debatu k samotnému návrhu.

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji pěkně. Nyní požádám paní zpravodajku pro prvé čtení paní poslankyni Evu Fialovou, aby se ujala slova. Prosím.

Poslankyně Eva Fialová: Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Hned na začátku bych ráda požádala o sloučení rozpravy k bodu 27 a 28, až přednesu svoji zpravodajskou zprávu, protože bude možná malinko delší, tak na to upozorňuji hned, že bych ráda požádala o sloučeně této rozpravy, protože ty dva tisky spolu úzce souvisejí.

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Jenom se tedy pro pořádek ujistím, že svolám kolegyně a kolegy až na závěr vaší zpravodajské řeči. (Zpravodajka: Asi ano.) Já si myslím, že by to tak bylo nejlepší. (Zpravodajka: Ano, dobře.) Jenom to je tedy avizováno a pak se tak stane. Prosím.

Poslankyně Eva Fialová: Dobře, tak pak ho otevřeme, sloučíme rozpravu, tady mám informaci. A já bych pak následně pokračovala.

Teď přečtu zpravodajskou zprávu, otevřeme rozpravu a pak necháme hlasovat o sloučení rozpravy, jestli můžu takhle poprosit.

Zákon o podpoře bydlení, sněmovní tisk 729, byl poslancům distribuován 13. 6. 2024. Na docela obsáhlý a nový zákon jsme neměli moc času se s ním seznámit. Pan ministr tady velice důkladně popsal přínosy, které by to mohlo mít, z čeho vycházel. Já se teď budu striktně držet role zpravodaje a ráda bych vás seznámila s tím, co to bude prakticky znamenat, co se opravdu nově zavádí v zákoně a co nás všechny čeká ve svých obcích. Budu mluvit spatra, protože zákon je opravdu složitý a vzniká hned několik nových pojmů, kterými vás tu provedu, jak bude postupně docházet k praktickému využití tohoto zákona.

Nejprve v rámci přenesené působnosti vzniknou na oerpéčkách takzvaná kontaktní centra pro podporu bydlení, kdy počet zaměstnanců je stanoven dle mapy, která určuje republiku s lidmi, kteří jsou v bytové nouzi. Pro každé ORP určuje jiný počet pracovníků, kteří budou v kontaktním centru pracovat. Pro některý kraj to znamená úvazek, pro některé kraje nebo pro nějaká oerpéčka to znamená půlúvazek, pro některá oerpéčka sedm, osm pracovníků, někde pět a tak dále. Opravdu podle lidí, kteří se v tom ORP nacházejí v bytové nouzi. Toto kontaktní centrum bude mít za úkol dávat základní poradenství pro každého občana, který do kontaktního centra přijde si zažádat o pomoc nebo sdělit, že má nějaký problém s bydlením. Kontaktní centrum nejprve udělá základní pohovor s daným občanem, zjistí, v jaké je situaci. Pokud se bude jednat o základní poradenství, tak ho odkáže na internetové stránky, pokud nemá připojení k internetu, koukne se na současný bytový trh, odkáže ho, kam si má zavolat, nebo zjistí, že pro jeho bytovou situaci může být dostačující případně zvolit nějakou dluhovou poradnu nebo finanční poradenství, aby lépe vycházel se svými finančními prostředky. Může se zde objevit i občan, který bude mít neřešitelný problém ve svém SVJ , takže bude muset umět poradit, jak řešit tento problém.

Základem zákona za prvé občanský zákoník, znát dobře realitní trh ve svém oerpéčku, dále potom bude přidělovat, jestli zkoumat situaci, zda se nachází dle přílohy číslo 14, jestli je tou zranitelnou osobou, a pokud ano, tak bude tato osoba zařazena na seznam a této osobě by měla být poskytnuta podpora v bydlení. K tomu ještě bude muset znát velice dobře sociální problematiku, protože bude rozhodovat o tom, jestli mu bude poskytnuta takzvaná asistence, což je nový a definovaný způsob poskytování v tomto zákoně. Současně bude také přihlížet na to, jaký byt převezme do systému a bude dozorovat a nabízet pomoc. Takže tato osoba bude muset být velice erudovaná. Některé obce je již na svých pracovištích mají, tuto činnost nějakým způsobem poskytují. Jiné si budou muset najít nějakého člověka, který bude znát všechny tyto náležitosti.

Teď jak se dostane byt do systému. Za prvé ho bude moct nabídnout obec ze svých obecních bytů, které bude za poskytnutí a obydlení tohoto bytu danou osobou poskytnuto nějaké finanční plnění. Já o tom budu dál mluvit ve své rozpravě nějakým dalším komentářem. Nebo se vyskytne tento byt v této databázi ze soukromého sektoru, ale ne od přímo majitele bytu, ale přes takzvanou osobu oprávněnou poskytovat bydlení s podporou - já budu pro budoucnost používat garanta, bude to jednodušší a budeme si všichni rozumět - kde tím garantem bude stanovená osoba, kterou vyhlásí krajský úřad. A buď to může být realitní kancelář, nebo neziskový sektor, který se dlouhodobě v této věci pohybuje, a bude muset zveřejňovat účetní uzávěrku dozadu další tři roky. Takhle se dostane systém bytů, který může být přidělen.

Následně je v zákoně stanovena takzvaná asistence, kdy kontaktní pracovník rozhodne o takzvaném přidělení asistence. Je to hlavně pro osoby, které nemají dostatek kompetencí k bydlení. Asistenční služba bude urovnávat sousedské vztahy, bude pomáhat lidem vyplňovat případnou podporu v bydlení nebo vyřizovat takzvanou mimořádnou okamžitou pomoc na přidělení třeba vratné kauce nebo jistiny. Bude také samozřejmě dohlížet nad tím, jakým finančním způsobem spravuje své finance, na co vynakládá své výdaje, jak hospodaří, jestli má dostatek třeba i potravin pro své děti, a když už to bude třeba opravdu krizová situace, i učit například, jakým způsobem se zachází s domácími spotřebiči. Toto je úkol asistence.

Tyto všechny tři pilíře, které jsou navrhnuty v novém zákoně, se odhadují na 1,45 miliardy, kde nás bude stát od počátku zhruba 350 pracovních míst pracovníků na Ministerstvu práce a sociálních věcí, na Ministerstvu pro místní rozvoj, na každém krajském úřadě a na samotném oerpéčku.

Tímto bych tuto úvodní řeč za zpravodajskou zprávu ukončila a dále se vyjádřím k samotné rozpravě, kde už mi to role zpravodaje nepřísluší k některým komentářům. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji pěkně. Jenom tedy připomenu, že jste žádala o sloučení rozpravy, to tady zaznělo jako hlasovatelný návrh. Já proto přivolávám kolegyně, kolegy z předsálí. Jedná se o sloučení rozpravy k tomuto bodu číslo 27 a k bodu následujícímu 28, ostatně mají totožné názvy na té tabuli, takže jedná se o věcně stejnou materii. Pro kolegy, kolegyně, kteří se vrací do sálu, budeme hlasovat návrh paní zpravodajky Evy Fialové na sloučení rozprav k bodu 27 a 28. K bodu 27 již zaznělo slovo navrhovatele i zpravodajky. Čili je to vhodná chvíle toto udělat a sál se již zaplňuje. Já jenom vnímám, že je myslím potřeba odhlásit všechny, a prosím, všechny vás přihlásím, přihlaste se svými identifikačními kartami. Zopakuji, o čem budeme hlasovat. Je to návrh paní zpravodajky na sloučení rozpravy k bodu tomuto a následujícímu.

Zahájila jsem hlasování. Kdo je pro sloučení rozpravy, nechť zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je případně proti sloučení obou rozprav?

V hlasování číslo 343 se účastnilo 89 hlasujících, pro 87, proti 1. Konstatuji tedy, že rozpravy byly sloučeny.

Budu mít jedinou žádost, aby opravdu poté při té rozpravě se případné návrhy směřovaly vždy ke konkrétnímu tisku, buď tedy k tomu tisku číslo 27, nebo 28. Tam bude důležité specifikovat. My nicméně se nyní přerušíme tento bod, já tedy přerušuji bod 27, abychom mohli zahájit bod 28. a poté, aby mohla být otevřena ta nyní sloučená obecná rozprava.

Otevírám bod číslo

Následující část projednávání bodu pořadu schůze

Aktualizováno 16. 7. 2024 v 13:43.